ahojky Anaid, spřízněná duše,
tak taky to znáš.
Víš co je na tom kuriozní? Že oni ani tak ty návštěvy nevyžadují jako ten můj. Žijí si sami pro sebe, ani si s námi nepopovídají, moc se nestarají. Takové povrchní. Myslím, že jim nevadí má nepřítomnost jen tomu mému. Předstírat mi moc nejde, tak mu to říkám na rovinu. To je asi hloupost, viď?
Snad nějaký syndrom dítěte. Žil s nimi v podstatě celý svůj život (38let). Asi se tam vrací "domů" a chce mě tam mít také. Ale já bych si někdy docela ráda odpočinula osamotě...

Tak jak se neukážu u rodičů týden, tak mi táta už píše smsky, co je se mnou a kdy přijedu . Přiznám se, že mě by stačily návštěvy tak 1x za 3 týdny (nemám takovou potřebu rodiče vidět, času je málo, lenost... ), ale tak nějak z "povinnosti" nebo spíše "aby jim nebylo líto, že na ně kašlu", tak jezdím na návštěvy každou sobotu. A to jak k našim, tak k tchánovcům - bydlí téměř vedle sebe a od nás ve městě asi 10 km vzdáleného.
Každopádně na návštěvách netrpím, vypijem kafíčko, pokecáme, v létě grilovačka... když se nudím, tak se jdu klidně kouknout na telku nebo si čtu nebo cokoliv, jsem u obouch rodičů jak doma.

Ra:
jj, to se ti nedivím, že se ti tam moc nechce. Jednak zábava nic moc, viď a jednak ta dálka... Ale pokud se k tobě chovají tchánovci slušně, nic jste si neudělali a vycházíte dobře, tak podle mě je opravdu slušnost je jet jednou za čas navštívit. Když bydlí tak daleko, tak dle mě by ta četnost návštěv mohla být tak 1x za 2 - 3 měsíce...

Ra, tak to bych si raději před každým víkemdem zlomila nohu, abych tam nemusela......tak to ti teda vůbec nezávidím a musí to být pro tebe HROZNE !!! Musíš trpět i psychicky, pokud tě partner přemlouvá....já bych mu vysvětlila, že když nepojedu, kolik toho doma udělám, co všechno potřebuji zajistit, zařídit, kolik to stojí peněz, co bych si za to raději pořídila....znám to a proto bych ani děti nenutila ani nepřemlouvala, aby přijely, jen, kdyby chtěly a cítily se u mě dobře. Mladí mají mít svůj život a ten víkend se dá strávit daleko lepši, než ve vlaku a jakoby návštěvě. To musí být trapas pro všechny strany......ani jako matka bych takové návštěvy nepřipustila! A proč nemáte auto??? Vždyt projezdíte peněz.....začni si vymýšlet, že tě něco bolí - dobrá je hlava, na zvracení....no prostě nemůžeš jet a hotovo ! Partner by také mohl víkend využít líp, pokud dost vydělá, tak jeho penízky nějak pěkně využít, pokud moc nevydělává, tak šup s ním na brigádu i o víkendu !!! Pokud se neshodnete v tomto a nebudete tolerovat jeden druhého, neuvažuj ani o snatku !!!

ahojky Aneri,
je to tak, jak píšeš, psychický nátlak to tedy je. Není příjemné, když mi říká, že alespoň ze slušnosti. Cítím to jako jakési vydírání. Také si myslím, že by se lidé k tomu, aby se navštěvovali neměli nutit. Cítím, že bych děti k tomu nikdy nenutila a čekala až budou chtít sami. Něco takového nelze vnucovat. Jaký asi musí mít pocit, když tam jedu kvůli němu? Je pravda, že to stojí spousty času a peněz, ale nechci být pokrytec. Auto nemáme, ale pořídili jsme si napůl byt. Což také není ideální, neshodneme se ve spoustě věcech, ale co s tím? Splácí svoji půlku hypotékou, učí na škole a má prázdniny, které v podstatě promrhal. Společně jsme nikde nebyli, byl 3 týdny u rodičů...ale docela mi to vyhovovalo. Také je pravda, že o sňatku neuvažuji a doufám, že se naučíme tolerovat, že s někým jiným by to bylo zase o jiných anebo podobných problémech.

My tchánovce máme 150 km daleko, ze začátku jsme tam jezdili jednou za dva-tři týdny. Samozřejmě pro mě ztracený čas, chytré rady apod. Postupně jsme se dopracovali k tomu, že k nim většinou jede manžel sám s dětmi a já jezdím tak jednou za tři  měsíce. Vyhovuje to všem, já mám občas víkend pro sebe, tchýně syna a vnoučata taky jen pro sebe. Zpočátku se jí to moc nezdálo, ale nakonec je to pro všechny nejlepší řešení.

Ra, osobně bych asi nepoužívala lsti typu je mi špatně, snažila bych se to s milým vyříkat. Slušnost je opravdu vidět se 4x do roka (takovou frekvenci jsem nastavila u mých rodičů - moc je nemusím a partnerovi to takhle taky vyhovuje). Nutit partnera, aby mi dělal ocásek u aktivit, které mu nic neříkají, je podle mě nevychovanost.

Neustálé přejíždění je ubíjející. Prostě řekni partnerovi, že nepojedeš, buď asertivní. Nepředpokládám, že by ti dal roubík, nacpal tě do pytle a hodil si tě na rameno . Jestli začne citově vydírat, máš aspoň přesnější představu o jeho povaze, dokud relativně není pozdě...

V každém případě tam není něco v pořádku.....

ahojky,
je pravda, že mám o čem přemýšlet, jak to laskavě pořešit není právě jednoduché. Můžu třeba pomoci obložit chlebíčky, uvařit čaj, ale už tím vařením čaje zasahuji do teritoria a jsem sledovaná. Není možné tam sama něco připravit. Vznikl by pocit, že to maminka nedělá dobře. Tak jen sleduji, co mohu a co vlastně chtějí oni. Uvítám procházku, ale je to vlastně kvůli mě, není to z nich. Jde s námi jen tatínek ze slušnosti a maminka raději zůstává doma, získá tím chvíli klidu a něco uklízí anebo připravuje k jídlu. A tak mi je trapné odcházet. Pokud přijedou oni, jsme neustále venku ani nemám čas jim něco pořádně připravit a hostit je tak, jako oni nás. Maminka má snahu mi vaření zakazovat, většinou moc nejí, že drží půst a má příležitost hubnout. Uklízí po sobě, po nás a chce umývat nádobí. Posledně se rozhodli přijet s vnukem právě týden před stěhováním, kdy jsme už spoustu věcí měli v krabicích. No, byla to křeč, ale nebylo možné vznést námitku neboť chtěli naposledy pobýt na Malé Straně, přestože byli zváni měsíc předem. Je to legrace s příbuznými, že?

děkuji také za doporučení knihy o asertivitě

Baru,
on je s rodiči rád, těší se z jejich přítomnosti a snad i na ten večer u televize, kdy i ta maminka se zklidní.

Když mu řeknu, že se mi tam nechce, že tam nemám co dělat, že se tam nudím, že ani ke svým rodičům tolik nejezdím - rozzuřím ho, zvětší se, změní barvu, podobu, rozkřičí se, ale to na věci přece nic nezmění, že?

Upravil(a) Claire (4. 9. 2010 22:49)

Claire,
koukám, že ty víkendy nemáme moc jednoduché...

Když řeknu, že ho také nenutím jezdit k mým, řekne, že alespoň ze slušnosti bych měla. Tak proto jsem zapochybovala a napsala sem, jaký je asi ten slušný interval návštěv a jak to máte vy.

Pravda, že mě všechny povzbuzujete a udržujete v dobré náladě! Díky!!



Judit,
také ve mně blikají, ale zatím doufám, že to zvládnu. A vím, že s vaší podporou budu klidnější při dalších výměnách názorů.

Mám pocit, že všechny ženy to s muži nemají jednoduché a cítím jakousi posilu v té spřízněnosti a výměně zkušeností tady v Babinetu.

Ja som bývalého tiež nenútila, chodila som k našim vždy v nedeľu popoludní na pol dňa(ale my sme bývali relatívne blízko seba, tam som chodievala pešo a len nazad som sa potom už zviezla MHD) a on zašiel tak raz za mesiac-za 6 týždňov, to tam bol aj bracho a bolo to také menšie rodinné zhromaždenie. S jeho rodičmi sme vemľi nevychádzali, hoci bývali len 500 m od nás - dnes hovorím vďakabohu. Vídali sme sa asi 4x do roka a úplne to stačilo...
Terajší priateľ začal chodiť relatívne dosť skoro, ale tým, že mám malú neterku, tak mama organizuje "slezinu" tak raz za mesiac, a v podstate sa všetci tešíme, okrem žrádla tvorí program neter, a keďže je to na pár hodín, podvečer sa všetci šťastne rozlúčime a je stále pohoda. U jeho mamy som bola len asi dva razy, ale zato to vždy bolo fajn. Niekedy je lepšie zriedkavejšie, ale intenzívnejšie(myslím program, nie strávený čas-ako že na dovolenku k rodičom)... A nútiť ťa do niečoho nasilu je nezmysel, akurát ti sprotiví návštevy aj v prípade, že si z nich nemala taký zlý pocit., Mňa keď do niečoho tlačia, šprajcnem sa úplne zaručene Tak skús navrhnúť, že raz k jeho rodičom, raz k tvojim a uvidíš, ako rýchlo vyšumí. A trvaj na tom, že to je zdvorilé(ja by som skúsila aj v prípade, že rodičov nemusím).