Příští den přišel brzy ráno,nemohli jsme totiž spolu bydlet,já bydím u rodičů, on bydlel v bytě svého bývalého tchána.Domluvili jsme, že mě nebude tahat tam, jí nebude tahat sem,že přes sobotu a neděli bude jezdit tam a v týdnu bude s námi, že když se budeme milovat,tak sundá prstýnek i řetízek.Že nebude jezdit s lívanci na krku, že je to nedůstojné že já jsem to nikdy nedělala protože nám nikomu není 15 ale 30.Asi to uznal,i když říkal,že mu to nevadí.Jenže - stal se problém:bývalý tchán se oženil, a byt prodal a přítel se musel stěhovat, naštěstí k rodičům,ne k ní, protože jsem mu vsugerovala do hlavy,že když se zbavil manželky i mě,tak se přece nebude stěhovat k ženský,kde by zase ztratil nezávislost.Toho se asi polekal.Den,kdy se stěhoval byl asi ještě horší než den,kdy mi řekl, že ona je ta,čí je ten 7 let starý prstýnek na jeho malíčku.Měla jsem ho každý den,byl tu,pomáhal,byla jsem na něm doslova psychicky závislá, bohužel dcerce bylo 5 měsíců,takže i finančně a on se odstěhoval na vesnici,kde práce nebyla,A já každý den prosila a rvala si vlasy, srdce mi doslova umíralo steskem,touhou,bolestí,láskou,zármutkem zradou, těch pocitů bylo tolik....Ale nejhlavnější větou v té době bylo:Ty jsi nás opustil a nechal si nás tady,plácat se v tom samotné.NEVZDALA JSEM TO.............

Mendyi, z těch chlapů je mi zle jak to tady čtu.Co to ty naše maminy vychovaly?Musím říct, že se začínám bát být na mateřské dovolené.Z těch příspěvkú, které tady jsou vyplývá jediné.Chlapi jsou sobci. Neumí vydržet pár krizí, jakmile nějaká je, tak si hledají náhradu.Místo aby Vás obdivovaly, jak to bravurně zvládáte to mateřství, tak Vám dají nůž do zad.Věřím, že kdyby byli oni aspoň měsíc doma s miminem a nikdo jim nepomohl, tak by také byli unavení a někdy vlivem hormonů popudliví.Jestli semi někdy narodí syn tak ho budu učit k ústě k ženám a řeknu mu, že nesmí brát vše jako samozřejmost, když ten druhý něco pro něho dělá.Chlapy máme přece pro podporu, aby nám usnadnili tu cestu životem lépe zvládat, Vždyť ve dvou se to lépe táhne.Z lásky musí mít člověk rozkoš a milý prožitek , musí nás obohacovat ane nám ubližovat. Holky pokud Vás muži trápí, tak to s láskou nemá nic společného.Tohle je pro mne trápení, nevědět na čem jsem. Láska přece nezávidí, nenávidí, neubližuje.Neměří kdo dal víc či míň. Když člověk miluje, tak tomu druhému přece záměrně neubližuje. Držím palce.

mendyi - pokud to mělo smysl pro tebe, tak na co se ptáš? Pak je přece vše v pořádku. Není důležité co si myslí ostatní.

Mendyi: Mělo to cenu!!! V životě partnerů jsou různý houpačky, někdo má výkyvy velký, jinej menší, ale tak to prostě je. Pro mě je to obdivuhodný, jak jsi to ustála, jestli se teď cítíš samostatná a sebevědomá, tak to samo o sobě je důkazem, že jsi to ve finále naprosto zvládla.  V krizových situacích se stává kde komu, že se chvilkama chová tak, že na sebe třeba není moc hrdej.. No a co?? Fakt jsi dost rozumně vyhodnotila situaci, chceš ho a nechceš aby odešel a asi i správně sis řekla, že počátek potíží byl  koneckonců u tebe, tak ses zachovala tak, jak jsi to nejlépe cítila. Ale co je úplně super, že to vyšlo!!! Vždyť je to jenom důkaz, že takhle náročnej běh na dlouhou trať s předem značně pochybným výsledkem jsi  vyhrála! Taky jsi mohla začít dělat nesmyslný naschvály a vyvolat válku Rosseových. Takže klídek, já myslím, že se všechno časem obrousí, na to horší se zapomene a teď by zase nějakou dobu mohla vydržet doba, kdy za ten delší konec provázku taháš ty, ne??  ;-)

Milá Mendyi,
tvůj příspěvek mě moc oslovil, a dal mi velkou naději, protože se mi stalo, resp. děje něco podobného.
Tady je můj příběh: byla jsem 8 let rozvedená, dvě děti a za sebou ještě jednu známost, můj nynější manžel  totéž.
Když jsem ho poznala, byla jsem u vytržení, pěkný, milý, pozorný, zodpovědný, nepil, z práce chodil domů - no poklad...
Po roce jsme se vzali a bylo to moc fajn. Jenže pak přišly problémy v práci, krizová finanční situace, a jak to tak bývá, kupily se na jednu hromadu, až jich byl pořádnej kopec. Já byla zvyklá resp. donucená předchozím životem rozvedené matky, moc nemeditovat a řešit vše sama. Měla jsem pocit, že co nevyřeším a nerozhodnu já, to bude určitě špatně, místo abych se o něj opřela - teď když už bylo o koho a řešili jsme vše společně, byla jsem to já, kdo rozhodoval co je nejlepší. Přesto, že jsem z toho všeho téměř padala na hubu, jela jsem jak rozjetej vlak. Samozřejmě jsem byla vyčerpaná, naštvaná na celej svět, a věčně otrávená a nadávající na život. v té době jsem si to neuvědomovala, měla jsem za to, že dělám přece co můžu, abychom se z těch problémů dostali a to přece musí každý vidět a ocenit. A to byl zřejmě začátek konce. Tady musím říct, že žádné velké hádky jsme neměli, ale bohužel spíše proto, že m. ustupoval, protože mě měl rád, nechtěl se hádata je zvyklý řešit vše spíše smírnou cestou. Tak se začal stahovat do sebe, už se ani nesnažil něco dělat sám. Trvalo to asi rok a závěr už tušíte - našel si přítelkyni. A ne jednu, resp. napřed jednu - vdanou, jen tak občas a pak novou mladou, svobodnou. Na tu vdanou jsem nepřišla, to vím až teď a o tom později, ale na tu mladou ano a to zvláštní shodou okolností.
Asi se zamiloval a už nebyl takový jako dřív, začaly první hádky a já si z hrůzou ale naštěstí !!! uvědomila, že má v mnohém pravdu. A opravdu se nad sebou zamyslela, zní to pitomě a bylo to tak. Uvědomila jsem si konečně, co vlastně dělám a že je to úplně v pr...
Aniž bych mu to nějak vysvětlovala či něco podobného, začala jsem na sobě pracovat, chovala se mile, no prostě jako dřív, když jsme se seznámili a já byla příjemná holka do nepohody.
Jenže ouha, ono to nefungovalo, asi jsem čekala, že bude štěstím bez sebe, že jsem zase "zpátky", ale ono nic.
Vydržela jsem to asi měsíc a pak mi to začalo být divné, ta odtažitost, nezájem atd. A tu se ve mě poprvé !!!!!!
zrodila myšlenka, že někoho má, začala jsem si toho víc všímat a pak jsem si už byla jistá, že ano.
Navíc jsem o tom našla i spostu důkazů - mobil atd. však to znáte. Nikdy jsem se v jeho věcech nešťourala, ale teď se prostě nedalo nic dělat. Musela a chtěla jsem vědět pravdu a tak ji i našla.
Tu hrůzu, šok, emoce nebudu popisovat, je to asi vždycky stejné...a co teď ??? Nedalo se jinak, napřed jsem si to trochu ujasnila v hlavě a pak se zeptala - odpověď byla ano.
Proč - jsem se ani nemusela ptát, odpověď jsem tušila. Ten strach, že odejde k ní, se ani nedá popsat. Seděli jsme proti sobě a já čekala, řekl, že toho prostě bylo na něj moc, mou vinu na tom spomenul jen malinko, a jestli mu odpustím a začneme znova. Prý už to ukončil, když viděl, že se se mnou děje ta příjemná změna a kdybych do toho nešťourala, nebylo by se už co dozvědět. A mě se šíleně ulevilo, zmítali se mnou ještě protichůzné pocity, co a jak s ní dělal a atd. Ale domluvili jsme se, že už o tom nebudeme mluvit, že je to pryč a už se k tomu nebudeme nikdy vracet. Pohoda. Toto se stalo asi před měsícem.
Náš život se vrátil na začátek, jsme k sobě milí, vstřícní, a já věřím, že to s ní opravdu skončilo. I když upřímně si myslím, že v tom hrálo roli i to, že mu to začalo přerůstat přes hlavu a ona ho chtěla urvat pro sebe.
A to asi nechtěl.
A teď ta druhá část: zároveň s tím se proláklo, že měl před ní ještě jednu tu vdanou, jen tak občas, jak jsem už psala. Předpokládala jsem, že to s ní skončil, jakmile si našel tu novou, ale chyba!!! jen to asi načas přerušil a se mi dostalo důkazu (po kterém jsem nepátrala), že s ní dál udržuje kontakt, resp. že ona ho nahání a uhání.
On neví, že to vím, že ona stále existuje, možná ji odmítá, nevím a co teď. Jsem ve slepé uličce ....
Jsme teď tak v pohodě - mám to rozbít a říct, že o ní vím a žádat vysvětlení - tím se určitě pohoda poruší a bude to mnohem horší než předtím nebo dělat, že nic nevím, snažit se na to nemyslet a být příjemná a milá a on na ni časem zapomene. Fakt nevím, jak se zachovat - poradíte????
Děkuji všem co vydrželi můj výlev až do konce

To je dobře. Moc Vám držím palečky

Mendyi,
šla jsi do toho srdcem a povedlo se, vyhrála jsi....vyhrála jsi v tom smyslu, že jsi spokojená, ne v tom smyslu, že jsi vítěz nad sokyní......užívej života, netrap se minulostí, co bylo, bylo, prostě tě to posunulo do těchto sfér a pozic.
Dál ti přeji vše nej....

Mandy,
já totiž prožívala  cosi v bledě modrém: manžel taky po nějaké době zjistil, že já i ona  a bylo by nejlépe ve třech...( to se vše  dozvídám až s odstupem, cosi jsem tušila, později věděla, ale neřešila....prostě nyní po 14 letém manželství a  asi 9 měsících klidu ( nevěra snad trvala 5 let?) - těžko říct, nebyla zjevná, já na to přišla a la Holmes, nebo-li pomocí mobilu....
Takže "na štěstí" ona nesouhlasila a ona dělala scénky a prudila, protože  mého manžela se jí zachtělo (v tom případě jen chemie, protože ten její nepije, nekouří, ale  taky je nemastný neslaný, což  již dnes chápu, že ji, jako střelce absolutně neuspokojovalo), no a já byla ta v klidu a vysmátá - a to doslova, protože jsem se začínala na celou situaci koukat jako na TV( soap opera hadr)...no a nakonec díky tomu, že ona s manželem se odstěhovaly, atd..tak to viditelně prostě skončilo a manžl je "doma", a to fyzicky i psychicky...psychicky  je z toho trochu vedle, protože  nechápe, jak ona mu mohla "zahnout s policajtem", ale prý to celou dobu tušil, že ona je taková.....no, ale já si na psychiatra hrát opravdu nechci, tak jsem mu říkala, když se mi snažil svěřit, že já na svěřování mopravdu nejsem ta pravá.....
( ale mezi námi, já už bych mu dovedla poradit, díky babinetu...:-))   )

Mendyi,
drž se, a dospěješ do dobrého konce, neboj...

Verím a prajem Ti , Mendyi,aby tento stav vydržal čím dlhšie...užívaj si a buď šťastná..

Mmoni a mendyi - jedna a tá istá osoba???

Mendyi take mam zkusenost z druhe strany a to v roli milenky.Byla jsem milenkou 16 mesicu.Potom jsme se rozesli,protoze nebyla sance jak se schazet.Jeho jsem moc milovala nedokazala jsem se ho vzdat a ani on me ,ale on se zaroven nedokazal vzdat ani sve manzelky.Takze jeho manzelka ,uz mela dost toho jeho lhani a nastoupila na stejne pracoviste ,aby vse mela pod kontrolou.Rok jsme se opravdu neschazeli ,protoze opravdu nebyla sance jezdil s manzelkou s prace domu.Dneska jsme mimoradne sli do prace,ale jeho manzelka zustala doma a on toho hned vyuzil.Proste si privstal a prijel za mnou necekala jsem to.Bohuzel nedokazala jsem to ustat,protoze jsem ho v srdci mela porad a doslo k sexu.Ze sebe je mi spatne,ze jsem tomu nedokazala zabranit,protoze jsem se,uz da se rict vyrovnala z rozchodu a nas vztah prerostl v pratelstvi.Ted v tom litam zas a on mi jeste rekl,ze na tuhle chvilku cekal cely rok az se se mnou bude moct pomilovat..Proc tohle pisu,aby bylo jasne vsem kteri odpustili neveru a verili,ze to vsechno skoncilo,ze ani za rok to tak nemusi byt.Nikdo nevidi  hlavy tomu druhemu co se mu honi za myslenky.Jsme najivni obe jak jeho manzelka tak i ja a on s obema dokonale vore.Prave proto ja bych nikdy neveru neodpustila.Co mi,ale dalo tohle straveny rano s nim,ze jeho bych,uz za sveho zivotniho partnera nechtela.Nikdy bych mu,uz nedokazala verit.Na jednu stranu rekne,ze ma svou zenu rad,ale jak ,kdyz ji tohle dokaze udelat.....

eremuruss napsal(a):

Klidne me ukamenujte,protoze jsem si vedoma,ze si to zaslouzim.

Erem, tady Tě nikdo kamenovat určitě nebude a konkrétně já jsem asi ten poslední, kdo by měl k nějakému odsouzení právo, ale....
....ale pořád mi připadá, ženský, že vy prostě nevíte, která bije, sorry za to. Vy prostě potřebujete mít nějakou "jistotu" v podobě papíru, kde se vám muž upíše k doživotní věrnosti, nebo jak to nazvat. To ale nebude v 98% případů fungovat, protože to prostě nejde!!!
Erem, ten Tvůj přítel čekal rok na to, aby se s Tebou mohl pomilovat - je proto špatný??? Z mého hlediska nikoliv. Podle mě by byl "špatný" tehdy, kdyby si ten rok čekání na Tebe krátil sexíkem s nějakou jinou ženou (kromě jeho zákonné manželky, samozřejmě) - jsem asi na chlapa dost puritánskej, ale podle mě jedna manželka a jedna milenka by měla chlapovi stačit. Manželka na život, milenka na občasné odreagování.
Pokud nedokážeš nevěru odpustit, budeš asi do konce života sama.