Tak to je síla! Nikoho takového neznám, asi naštěstí. Je opravdu divná... ale ať si, pokud to to přítelovo bráchovi nevadí, je to jeho věc. Potuď bych to neřešila. Ale co bych asi řešila, jsou ty smsky. Ze začátku se možná člověk zasměje, ale pokud takhle otravuje pořád, tak bych fakt udělala to, co tu píšeš: před ním bych se jí zeptala, před ním jí to řekla...

Tak to je bomba. Taky nikoho takového neznám, ale moje nervy by mě nestačili na takový stvoření. On jí ale život naučí neboj se!

Já se směju těm smskám, né jí. Napadlo mě, že má třeba nějaký komplexy nebo že má strach z lidí, ale jakákoliv snaha o zapředení hovoru končí první větou, protože ona buď koukne na svýho kluka a ten za ni odpoví, nebo odpoví jedním slovem. Je to pak těžký. Když už to její kluk nemohl vydržet a musel si od ní odpočinout, masírovala smskama mýho přítele - jestli jeho brácha někoho nemá a tak. A pak když přijede, tak skoro ani nepozdraví. Už jsme to mockrát rozebírali s přítelovejma rodičema, jsou z ní taky na větvi, ale nikdo neví, jak na ni. Prostě vždycky jen sedí na gauči, ostatní se baví a ji ani nikdo neoslovuje, protože to nemá cenu. Spíš mám pocit, že jsme si už všichni vypěstovali takovej syndrom nevšímavosti, abysme ji neuváděli do rozpaků, a tak si jí radši nevšímáme... Tak nevím.

A co se týče toho, co jí doma říkali nebo ne - myslím, že se k ní nikdo doma nechová špatně, to já měla doma na talíři pořád svou blbost a myslím, že i přes to jsem soběstačná a nezakomplexovaná. Nemůže to třeba souviset s tím pitomým mobilem? Ona fakt nic jinýho nedělá, než odemyká a zamyká klávesnici, i když nemá kapsu, furt ho drží v ruce, myslím, že se asi nedokáže vyjádřit jinak než přes mobil. Ale vždyť přece chodí do školy, musí bejt zkoušená před tabulí... Když je u nás, jen se hlídá, jestli má dobře tričko, namalovaná přijede i o víkendu dopoledne a absolutně nic s ní nehne - člověk řekne něco vtipnýho, zbytek rodiny se válí smíchy a ona sedí a kouká.

řekla bych,že trpí socialní fobií,zkus jí navrhnout at jde k psychologovi.ona potřebuje hlavně pomoc a ne vysměch

No to pozór, nikdo se jí nevysmívá! Já se jenom vždycky směju, když přítel hlásí, že mu zase psala, navíc - já asi nejsem ten pravej člověk, kterej by jí měl pomáhat nebo pomoc navrhovat - má v první řadě rodiče a svýho kluka. Hlavně - pokud sama nemá pocit, že má problém, tak by mě asi poslala kamsi, kdybych na ní vyrukovala s psychologem. V tom s vámi souhlasím, že má asi nějakej sociální problém, ale nežije v izolaci, chodí do školy, tak se tam s tím určitě nějak potýká.

A navíc mi přijde, že ze mě má fobii největší - asi se jí můj kluk líbí a mě se patrně bojí, jako abych ji nějak neodhalila nebo co... Ale ty smsky nejsou úplně nevinný - píše třeba "tak co, kdy mě svezeš na skútru?" nebo "jsem tam a tam, je tu děsný horko, nejedeš domů, že bys mě vzal?" no a když ten můj neodpovídá, tak následují otázky typu "co jsem ti udělala?" a "proč se mnou nemluvíš?", přitom když je u nás, tak se ho na to nezeptá.

Já vidím dvě možnosti: buďto je psychicky nemocná, nebo až po uši zamilovaná do tvého přítele a neví co s tím.

Amba má pravdu. Se svým klukem je možná jen proto aby mohla být blízko tvého přítele. S těma smskama bys měla něco dělat. U takovýhle lidí se to začne stupňovat (myslím ta závislost- jak říkáš že neustále za svým přítelem chodí všude) a jednoho krásného dne by se mohlo stát, že budou sms chodit i v noci a to stále. bacha, je ještě mladá, ale do budoucna nemůžete vědět co se z ní vyklube. Utla bych to raději v zárodku. K psychologovi jí nedostanete. Musela by to dostat rozkazem, třeba ve škole, ale sama tam nepůjde. Třeba když s ní půjde její přítel. Do poradny nejprve a postupně třeba nepřijde na sezení, nebo ona získá k psychologovi důvěru a nebude jí vadit jít tam sama. Musí se na to strašně opatrně, aby se nezalekla, že z ní chcete udělat blázna. Jinak mobil už patří mezi závislosti a ten, kdo ho neumí ani na noc vypnout, nebo když ho zapomene doma, tak je celý nervózní, tak ten je závislý. Což určitě bude její případ. Zkuste si s ní zahrát hru na smskování. Třeba budete sedět v jednom pokoji s celou rodinou a někdo z vás jí napíše smsku, na co myslí, nebo co by chtěla dělat. Pokud odpoví, že by tam nejraději nebyla a že by dělala něco jiného, tak říct fajn, tak pojďme, ale jen mi dvě. Lepší je komunikovat s tím člověkem prostředkama, které mu jsou vlastní. Verbálně s ní určitě nic neuděláte. Zkuste to přes mobil. Pak napiš jak to dopadlo.

Takhle tichou, zakřiknutou a "pomalou" přítelkyni bez výrazu má můj bratranec. Pořád mluví polopotichu, každou větu ze sebe souká jako by neuměla mluvit, neviděla jsem jí udělat rychlejší pohyb, pořádně se zasmát nebo že by měla nějaký výraz v obličeji. SMSkama teda nikoho nestíhá, to je v pohodě, ale taky už jsem vzdala pokusy jí rozmluvit. Odpovídá jedním slovem nebo jen kývne hlavou. Známe se už víc než 2 roky, tak to už snad není o ostychu...prostě takový lidi jsou, takovou má povahu, s bratrancem si zdá se vyhovujou, nějaký kamarády taky má, tak už to neřešim. Moje krevní skupina to ale rozhodně není.