Oznámení

8. června : Vážení uživatelé, v současné době pracujeme na vylepšení stránek Babinet.cz, což může způsobovat občasné výpadky či problémy spojené zejména s přihlašováním. Na odstranění problémů a doladění detailů usilovně pracujeme. Děkujeme za pochopení.

8. června : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení!

28. května : Kyjevské smažené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd!

#1 15. 8. 2006 8:52

Beba
♥------
Registrovaný: 15. 8. 2006
Příspěvky: 4

Ucta a respekt v rodine

Je mi 32 let, jsem svobodna matka a mam 5 leteho syna. V lednu tohoto roku se do me garsonky prestehoval muj otec. V hlavnim meste pracoval 16 let, nekolik let presluhoval a loni odesel do duchodu. S mou matkou ziji na Morave. Pul roku byl jako telo bez duse a neustale hledal brigadnickou praci v Praze. Nakonec se mu to podarilo, ale bohuzel na muj ukor. Cely zivot pracoval jako ucetni u statniho podniku, zamestnavatel mu v Praze platil garsonku, nyni jako brigadnik byl nucen hledat si bydleni. Kdyz zjistil, ze to financne neutahne (plati byt v Olomouci a zivi mou matku s malym duchodem), pozadal o pristresek me, bohuzel v dobe, kdy uz mel smlouvu v ruce. Nemohla jsem ho odmitnout, prislibil, ze si bude hledat bydleni, a ze smlouvu ma do konce cervna. na bydleni mi zacal prispivat 1000,- Kc mesicne. Bydlime v garsonce, v novostavbe, na kterou mam vysokou hypoteku, vse splacim sama. Nejprve mi nevadilo, ze u nas bydli, syn mel v blizkosti dedu. Vzdy na vikend jel na Moravu, obcas se rodice rozhodli stravit vikend v Praze, a ja utahana z celeho tydne, kdy jsem chtela mit pro sebe a syna klid a volno, jsem mela rodice na vikend a nutnost pripravit pro ne program. Neexistuje, abychom si udelali se synem oddeleny program. Rodice se urazili, ze nemam k nim uctu, je to vuci nim jako navsteve neslusne a nevychovane. Ztratili jsme se synem uplne soukromi, usiname za zvuku televize ci chrapani meho otce, nemohu si privest zadnou navstevu. Koncem cervna mi otec sdelil, ze je strasne rad, protoze mu prodlouzili smlouvu do konce roku, a ze zustava v Praze. Od te doby uz davam otevrene najevo svou nespokojenost a nervozitu nad situaci, byvam na otce podrazdena, on vsak trpelive mlci a nereaguje. Chapu, nema jinou moznost, chce zuby nehty zustat v Praze a za podnajem by musel platit nehorazne penize. Vcera jsem mela s otcem dalsi pri. Zacal mi povidat, ze nemam vyrovnany zivot, ze jsem sama s ditetem a musim se podrizovat lidem, jinak me to vsechno semele. Cely zivot je o podrizovani. Muj otec je submisivni typ, cely zivot klonil zada a je zvykly lidem ustupovat. Strasne rad by me pry vzpamatoval, abych se dokazala prizpusobovat lidem. Rekla jsem mu, ze jeho zivotni postoj je pro me odstrasujicim prikladem a beru si z nej ponauceni, za takto ne. Rekl mi, ze jsem sprosta a neumim se chovat k rodicum, neumim k nim projevit uctu apod. Toto on by si vuci svym rodicum nikdy nedovoli, deti musi ctit sve rodice, je to jejich moralni povinnost. Vycetl mi, ze jsem je rodice opustila (bylo mi 24 kdyz jsem se odstehovala od nich do Prahy). Nakonec se sebral, pry musi jit nasi hadku rozchodit. Mrzi me to, protoze vsechno prameni z naseho spolecneho souziti, ktere mi nevyhovuje. Nekolikrat jsem mu i naznacovala, ze by to mela byt pouze docasna varianta, a ze by si mel hledat sve bydleni, pokud chce pracovat v Praze. Vzdy mi odvetil, to jsem se dockal od sve dcery, na stara kolena mi nepomuze, to je vdek, za to ze jsme ji vychovali, ani nepomuze vlastnim rodicum v nouzi. Jsem z toho nestastna, vsechno se obraci proti me, jen proto, ze jsem prilis uprimna, co na srdci to na jazyku a snazim se vsemi zpusoby ubranit svuj kousek prostoru, ktery jsem si jako svobodna pracujici matka s ditetem dokazala vytvorit.
Poradite mi objektivne? Diky.

Není tady

 

#2 15. 8. 2006 9:33

x256987
Host

Re: Ucta a respekt v rodine

Bebo, uff. Tvůj tatínek je nespokojený se svým životem, rád by byl ještě platný, nechce sedět doma a jak to tak vypadá, nechce být na stará kolena se svou manželkou. Myslím, že vůči rodičům má člověk povinnost ve chvíli, kdy oni sami nemůžou. Ale tvůj otec přece má byt - v Olomouci. Takovéhle soužití je hrozně vyčerpávající, navíc v garsonce... Obávám se, že bez vzájemné konfrontace tu situaci nevyřešíš. Snažila bych se ocenit na tátovi co jen jde a jasně mu to říct, ale zároveň trvat na tom, aby své bydlení řešil jinak. On není v nouzi, leda v takové, že odmítá přijmout přirozený běh světa.

Jsi silná ženská, postavila ses na vlastní nohy, a držím ti pěsti, abys ustála i tuto nezáviděníhodnou situaci.

Výborná je knížka Henryho Clouda Hranice (vyšlo víc dílů, třeba i Hranice v manželství nebo Děti potřebují hranice), vydal Návrat domů. Na tatínka by mohlo zapůsobit, že autor je křesan a pojem úcty k rodičům mu rozhodně není cizí.

 

#3 15. 8. 2006 9:59

rogersova
♥♥♥♥♥--
Registrovaný: 14. 6. 2006
Příspěvky: 510

Re: Ucta a respekt v rodine

ahoj Bebo,
nemůžu se ubránit pocitu,že tvoji rodiče jsou sobci a psychicky Tě vydírají(neměli tě náhodou v pozdějším věku a jako jedináčka?)
Jak jinak si vysvětlit jejich prohlášení o úctě, morální povinnosti,o nouzi.Ano,člověk by si měl svých rodičů vážit,ale ne,za každou cenu.
To že si tvůj otec nejprve v Praze našel práci a teprve pak za tebou přišel požádat tě o bydlení,bylo o něj velmi podlé.Muselo mu být jasné,že ho v takovém případě,kdy tě postaví před hotovou věc, určitě neodmítneš, i když sama se synem moc životního prostoru nemáš.Jako samoživitelka na něj teď i doplácíš finančně.I ta nejlevnější ubytovna by ho vyšla nejméně 3x tolik.
Já bych otci řekla,že dohoda byla,že u tebe bude jen do června a protože už je srpen,je potřeba,aby si našel bydlení jinde.Pomoc mu najít nějaký inzerát,ubytovnu.
Chceš si přece zařídit i svůj život a pokud si chceš k rodičům zachovat zbytek úcty, protože časem se problémy ve vašich vztazích prohloubí, buď nekompromisní..

Není tady

 

#4 15. 8. 2006 10:00

Tiina
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 10. 1. 2006
Příspěvky: 3170
Web

Re: Ucta a respekt v rodine

Páni, tak to ti nezávidím...je to strašně těžká situace, přece jenom rodiče jsou rodiče, ale zase na druhou stranu mám pocit, že tě tvůj tatínek naprosto nepokrytě citově vydírá, děti sice mají povinnost, hlavně tedy morální, se o své rodiče v rámci možností postarat, ale ne za cenu zničení vlastního života. Navíc mám pocit, že otec ti mluví i do věcí, do kterých mu nic není a vyčítat ti, že si odešla z domu, to už je naprostá nehoráznost.

Osobně bych se tatínkovi pokusila najít nějaké jiné bydlení, třeba mu na něj i částečně přispívat, pokud je to v tých silách, ale hlavně rychle. Nebo se zblázníte všichni.

Není tady

 

#5 15. 8. 2006 11:11

1Marie
♥♥♥----
Registrovaný: 16. 3. 2006
Příspěvky: 198

Re: Ucta a respekt v rodine

Jseš výborná dcera! Mᚠsvoje rodiče ráda, jseš k nim vstřícná, pomáhᚠvysoko nad rámec svých možností. Ale jseš nejen dcera, ale také matka a mladá žena. Mᚠpovinnosti ke svému synovi - zajistit mu spokojenou a klidnou matku a povinnosti k sobě, k svému životu. Tvůj otec je jistě v těžké situaci, ale to není Tvoje vina. Je to dospělý a zodpovědný člověk a rozhodně na tebe v této chvíli nakládá víc, než je možné. Nemůže svůj životní problém řešit na úkor Tebe! To nemá nic společného s úctou a respektem k rodičům, to u mně zavání citovým vydíráním. Myslím, že se budeš muset rázně prosadit , upřímně říct, že tahle situace je pro tebe dále neúnosná, že se otec musí do určitého data odstěhovat. Mᚠve svém věku plné právo na svůj život a svoje soukromí a myslím,že každý rozumný rodič právě tohle pro své dítě chce!

Není tady

 

#6 15. 8. 2006 12:18

Eva36
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 11. 1. 2006
Příspěvky: 4794

Re: Ucta a respekt v rodine

Ahoj Beba, nemyslím, že jsi nehodná dcera. Rodiče by si měli uvědomit, že tě nemohou vlastnit a nemohou ti diktovat, jaký život mᚠvést a ani jim nejsi povinnována nějakou vděčností. Myslím, že pro tatínka už jsi udělala dost a že on by na to vaše soužití měl začít nahlížet jako dospělý muž a ne jako malé děcko, které si na tobě vynucuje prodloužený "pobyt". Nedávno jsem našla jeden moc hezký citát, posílám Ti ho. Tvoji rodiče by si měli uvědomit, jak velká pravda v něm je obsažena. Klidně jim dej moji reakci přečíst.

Vaše děti nejsou vašimi dětmi,
jsou syny a dcerami touhy po životě.
Přicházejí skrze vás, nejsou však vaši,
a třebaže i jsou u vás, nepatří vám.
Smíte jim dávat svou lásku, ne však své myšlení,
nebo mají vlastní myšlenky.
Můžete ubytovat jejich těla, nikoli však jejich duše,
nebo jejich duše dlí v domě zítřků,
který nemůžete navštívit ani ve svých snech.
Můžete se pokusit stát se jim rovni,
nesnažte se však učinit je rovné sobě.


Kahlil Gibran, prorok

Není tady

 

#7 15. 8. 2006 12:20

Eva36
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 11. 1. 2006
Příspěvky: 4794

Re: Ucta a respekt v rodine

Mimochodem -pokud je pravda, že celý život je o podřizování, proč se ten, kdo tuhle pravdu hlásá, nepodřídí tobě?

Není tady

 

#8 15. 8. 2006 12:42

Judinka
♥♥♥♥---
Registrovaný: 21. 4. 2006
Příspěvky: 466

Re: Ucta a respekt v rodine

Bebo, všichni , co ti tu odpověděli, mají pravdu. nemusíš mít pocit viny, nemusíš se nechat přesvědčovat, že  nemᚠdostatečnou úctu k rodičům, či že jsi nevyšla vstříc otci v "těžké situaci". Naopak od něj bylo nezdvořilé a manipulativní, že tě postavil před hotovou věc.
Je to situace trochu jako přes kopírák: Když jsem byla na mateřské s dvěma dětmi, napadlo mou maminku-učitelku, že by mohla jít za prací do Prahy...Bydlela (chvála bohu opět bydlí) v okresním městě cca 200 km, ale měla pocit, že po vystudování VŠ na stará kolena nenajde v místě svého bydliště dostatečně dobré uplatnění - tím měla na mysli nejen na základní škole, ale na střední...Rozhodla se, nezeptala se mě, o svých úmyslech mě neinformovala, ale postavila před hotovou věc. Samozřejmě s podobným patřičným citovým doprovodem, jako že přece jí nemůžu nepomoci, když má ten titul a doma je jen místo na "základce", musí to přece před důchodem (bylo jí lehce přes 50 ) využít...vždy je přece "moje matka".."ona by přece pro mne udělala a dělala všechno". Roztomilé vzletné fráze..a tak jsem měla maminku přes dva roky v panelákovém bytečku s dvěma dítky, navíc v době, kdy mé manželství bylo v krizi, manžel chodíval domů jen přespat, že strašně pracuje a místo manži jsem tam měla náhradu maminku:reta: Navíc učitelku. Nejlépe věděla, jak mám vychovávat děti, přesněji: co dělám špatně, co děti dělají špatně, co bych jim měla a neměla dovolit, jak a kde mám mít postavený nábytek, ..vrchol byl, když jsem telefonovala jednou vpodvečer kamarádce,  a matka se na mne ve vlastním bytě rozkřikla, že :"Proč zrovna volám, když sledujeme detektivku" Podotýkám SLEDUJEME - ona a je pravda nahluchlejší, tudíž naopak já jsem se musela ovládat a překonávat své obavy, že třeba děti neusnou, když méně slyšící babička pocítí potřebu absolvovat kulturní zážitek v TV. Na mé pokusy o vysvětlení, že to není asi nejrozumnější a nejšastnější nápad soužití, podrážděně vykřikovala, co pořád melu o soukromí, co furt LIDI NA TOM SOUKROMÍ MAJ..., co je na tom divného, že u nás bydlí, když jsme byli "jedno tělo"...No prostě, neuměla jsem to jinak, než ji vynadat, že se ke mně bez požádání vetřela a že toho mám dost a vyhodit ji. Svou představu o nehodné, nevděčné dceři, která ji takto neomaleně vyobcuje ze svého bytu, když tam usmyslela si jako MATKA pobývat, v sobě dlouho živila. Ale čas....vše poněkud obrousí. A i když svou manipulativní povahu nezmění a občas dělá dusno na všech možných frontách.....Tato nespravedlnost  a nevděk dcery už není na pořadu dne. Nenech se a drž se. Nejsi sama  Jednej ! I když teoreticky bys mohla zpočátku i mírněji tummenupp

Není tady

 

#9 15. 8. 2006 13:03

x256987
Host

Re: Ucta a respekt v rodine

Eva36 napsal(a):

Mimochodem -pokud je pravda, že celý život je o podřizování, proč se ten, kdo tuhle pravdu hlásá, nepodřídí tobě?

Souhlas. Nebo by pro začátek mohli zkusit tu úctu a respekt! vůči soukromí své dospělé dcery...

 

#10 15. 8. 2006 18:09

amba
♥♥♥♥♥--
Registrovaný: 15. 8. 2006
Příspěvky: 857

Re: Ucta a respekt v rodine

Nebudu se opakovat, souhlasím! Nenech se citově vydírat!  Co kdyby jsi rodičům navrhla, aby byt v Olomoci prodali nebo ho vyměnili za Prahu? Dospělý život se skládá z řady dobrých či špatných rozhodnutí a rodiče by už měli vědět, co chtějí. Že nemohou mít všechno, to už jistě vědí také.

Judita: Klobouk dolů, jinak to někdy opravdu nejde.
Není to přece o tom, že děti by neměly úctu a pochopení pro své rodiče, je to i o tom, že by rodiče měli respektovat soukromí svých dospělých dětí.

Není tady

 

#11 15. 8. 2006 18:29

Májajája
♥♥♥♥♥♥-
Místo: Morava
Registrovaný: 9. 1. 2006
Příspěvky: 3756

Re: Ucta a respekt v rodine

Souhlas se vším, k nám se nastěhovali manželovi sourozenci z titulu toho že bydlíme s rodiči ( čti: opravili jsme jim dům, udělali vodu a topení, postalivi tři místnosti , udělali jim sociálky) a tudíž oni se jen "vracejí" ze stroskotaných vztahů domů. Trvalo to rok než jsem tu pakហvyházela, a bylo to to nejlepší co se udělat dalo, jediná možnost jak se nezbláznit a taky jak je přinutit začít se starat o  sebe samé. Mᚠto horší v tom že jsou to rodiče, ale oni mají kde bydlet, vydírat se nenechávej.


Mája

Není tady

 

#12 15. 8. 2006 19:17

Radka1
♥♥-----
Registrovaný: 16. 5. 2006
Příspěvky: 60

Re: Ucta a respekt v rodine

No Beba, to je fakt neslychane. Ja bych ho opravdu hnala. Jsi samozivitelka, mas dite, nemas partnera, kdy si ho asi najdes, kdyz tam bude porad "opruzovat" tvuj tatinek. Doma se treba s matkou nesnese, takze pod zaminkou prace se radeji nasackuje k tobe ANIZ BY SE TE PREDEM ZEPTAL, to je do nebe volajici. Vubec tu nerozebirej uctu k rodicum, ucta ma byt vzajemna, takze kdyz neni ucta rodicu k detem, tak to nemuze byt naopak. Presne se mi otvira kudla v kapse, kdyz si vzpomenu, jak me cele detstvi otec trapil a denne jsem poslouchala "koho chleba jis, toho pisen zpivej", jinymi slovy "drz hubu a krok a jen makej a uklizej a var a okopavej pole". Kdyz jsem byla plnoleta, uz me vyhazoval z domu a dnes, kdyz vidi, ze jsem uspesna a mam penize, tak "taha kridlo", jak jsou na tom financne spatne, jak ten svuj baracek (10+2) nemuzou vytopit a udrzovat apod a ma plnou pusu kecu o tom, jak my se mame starat o ne a o majetky, protoze oni uz jsou stari a nemohouci (on 57, mama 52, oba pracuji). Pritom jsem mu jasne x x rekla, at si ty svoje majetky strci kamci, ze ja je dedit nechci.
Bebo, jasne mu to rekni, dej mu puvodni termin jako konecnou lajnu na vystehovani a vubec si nenech ublizovat. Neco jineho je druhemu, kor rodicum, pomoci kdyz jsou opravu v nouzi, ale nedelej ze sebe vola, kvuli jejich rozmarum.

Není tady

 

#13 16. 8. 2006 8:19

Eva36
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 11. 1. 2006
Příspěvky: 4794

Re: Ucta a respekt v rodine

Když to tak čtu, tak blahořečím svým rodičům.

Není tady

 

#14 16. 8. 2006 12:51

chomáček
♥♥♥♥♥--
Místo: Praha
Registrovaný: 27. 2. 2006
Příspěvky: 923

Re: Ucta a respekt v rodine

Já si myslím, že tvůj tatínek tě citově vydírá. Divím se, že mu není trapné tě takto okupovat. Ano, chápu, nabídla jsi mu první pomoc, ale dohoda zněla do nějakého data a to měl dodržet. Nelze přece žít na úkor svých dětí jen proto, že nás někdo vychoval. Moje máma by se hanbou propadla, kdyby měla žít na úkor mě nebo mé sestry. Pomoc je fajn a je to fér, ale má to své hranice.. Zamyslet by se nad sebou měl otec, ne ty. Ty jsi mu pomohla jak jsi mohla. Teď je na něm aby pochopil, že jsi dospělá, mᚠsvůj vlastní život a nežiješ v baráku, abys mu mohla poskytnout jeden celý pokoj, kde by si mohl dělat co chtěl. každý máme právo na vlastní soukromí. Já bych bez toho existovat nemohla. Proto před tebou smekám.

Není tady

 

#15 16. 8. 2006 14:29

Tinka
♥♥♥----
Místo: Zlínský kraj
Registrovaný: 10. 4. 2006
Příspěvky: 188

Re: Ucta a respekt v rodine

Ahoj Bebo, podle meho nazoru je tvuj otec sobec. Psala jsi, ze u tebe bude bydlet, ale slibil, ze si bude pri tom hledat jine bydleni. ???????? Na tento slib asi zapomnel, ze ano. Ja te plne, chapu, ze jsi mu chtela pomoct, urcite mas sve rodice moc rada a chovas k nim uctu, ale z jejich strany, CO SE TYCE TETO SITUACE, se neda mluvit o lasce a ucte. Souhlasim s nazorem, aby jsi mu dala termin, do kdy se ma vystehovat. Jsi mlada zena, co az si budes chtit privest domu sveho pritele nebo kamaradku? To tatinka nenapadlo, ze te timto strasne svazuje a omezuje v osobnim zivote? Moc ti preju, aby se to vsechno co nejdrive vyresilo.


url=http://www.TickerFactory.com/]http://tickers.TickerFactory.com/ezt/d/1;20723;126/st/20090811/dt/5/k/0e61/preg.png

Není tady

 

#16 18. 8. 2006 21:10

Aneri
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 19. 4. 2006
Příspěvky: 4438

Re: Ucta a respekt v rodine

Bebo, tatínkovi řekni, že si nikdy nikoho nenajdeš, pokud bude bydlet u tebe. Jasně mu řekni, že jsi myslela, že to bude JEN dočasně, ale že ti to tak nevyhovuje. Otec je sobec a bezohledný k tobě! Nevím, kdo mu dal právo žét s tebou život, vždyt už nejsi malé dítě a on tě om,ezuje.....já bych mu řekla, at si najde jiné bydlení !!!

Není tady

 

#17 19. 8. 2006 14:38

mashanka
Zablokovaný
Místo: Praha
Registrovaný: 9. 1. 2006
Příspěvky: 5900

Re: Ucta a respekt v rodine

Úctu si nelze vynutit. Snad určitou slušnost, ale úctu ne


Kdo chválí, rád by prodal, kdo haní, rád by měl

Není tady

 

#18 19. 8. 2006 14:44

mashanka
Zablokovaný
Místo: Praha
Registrovaný: 9. 1. 2006
Příspěvky: 5900

Re: Ucta a respekt v rodine

Eva36 napsal(a):

Mimochodem -pokud je pravda, že celý život je o podřizování, proč se ten, kdo tuhle pravdu hlásá, nepodřídí tobě?

Ano - naprosto souhlasím


Kdo chválí, rád by prodal, kdo haní, rád by měl

Není tady

 

#19 20. 8. 2006 19:36

Tressy
♥------
Registrovaný: 19. 8. 2006
Příspěvky: 18

Re: Ucta a respekt v rodine

Zkusila bych to s ním vydržet do toho konce roku, ale předem bych ho opakovaně upozornila na to, že to je konečný termín. Pak bych ho také poprosila o to, aby  si občas vzal dítě třeba na víkend k babičce do Olomouce,  a umožnil ti si opravdu odpočinout a vyčlenit si nějaký čas na sebe. V tak malém bytečku se musíte úplně dusit a alespoň by ti tak tatínek mohl trošku ulehčit... Když je tak přizpůsobivý, tak by s ním snad při troše trpělivosti nakonec mohla být i řeč a třeba by ti i rád nějak pomohl. Chce si jen dobře rozmyslet v čem a nenásilně ten systém nastavit. Nepříjemná situace by se tak třeba dala líp zvládnout.  Drž se statečně!!!!!  :-)

Není tady

 

#20 27. 8. 2006 0:40

Evelin
♥♥♥♥---
Registrovaný: 23. 2. 2006
Příspěvky: 400

Re: Ucta a respekt v rodine

Bebo, vydrž a nenech se. Málem jako bych četla i kus svého života a chování rodičů-matky ke mne.
Já vypadla z domu hned po ukončení střední- do podnájmu ke strejdovi (matky brácha). To mne vyčítáno nebylo, protože matka byla vdaná potřetí a prý se doma hádali??? kvůli mne a všemu zlému jsem byla na vině já. Jak jsem nastoupila do práce, její manžel chtěl okamžitě po mne příspěvek do domácnosti, ale jeho dítě, které už vydělávalo rok ,přispíva nemuselo...
Poté, co jsem tam nebyla, se žrali až natolik, že se do roka matka přistěhovala ke mne! Nemohla jsem říci, NE-NE-NE. Nakonec, brala ten byt jako za svůj, protože byl jejího mladšího bráchy.
Po pravdě, s mou matkou nelze vést společnou domácnost, NIKDO na světe neumí vše líp a tak jak ona. Já ale věděla, že čekám na byt-svůj a do roka ho budu mít. Takyže jo.To byly výčitky, přesně jako u Tebe a ty urážky, když viděla,jak se spěchám fakt a definitivně odstěhovat!!!! CO jsem si odnesla, to si vzala zpět. Pak sice jakože dala "věno" zaco jsem nakoupila nábytek do svého bytu, ovšem DODNES (a to je již 26 - napíšu dvacetšest let) se domnívá a věří tomu, že když jsem nakoupila ty věco do bytu za JEJÍ peníze, tak to je JEJI.
Dodnes mne to vyčítá a klidně si cokoliv sebere...Co natom, že to bylo výživné, co otec na mne platil....Pravda, nemusel mne vůbec nic dát....KDyž je u mne na návštěvě, jenom sleduji, co zase (specielně) z vybavení kuchyně zabalí a veme si to domů (jakože to je její?!)
A když myslím nato, že se jednou o ni budu muset postarat a měla jsem snahu? sehnat bydlení tak, aby byly dvě kuchyně, tak se urazila!!!, že proč každá svou kuchyn. NO, my nemůžeme mít jednu ale asi ani žít v jednom bytě. TO jsem odmítla, když chtěla, abychom spolu bydleli v třípokojovém družstevnim....
TATINKOVI navrhni, že když je pracovně vázán v PRaze, tak at skusí vyměnit jejich velký byt do Prahy za dva, resp. jeden velký. Ty jim nechᚠgarzonku a tobě půjde větší byt. Přece jenom garzonka je pro samoživitelku málo a snad nebudeš taky vždycky sama.
A taky může být s maminkou.
Mimochodem, když jsem se obdobně nemohla "zbavit" přítele, který se u mne bydlel, ale  současně docházel domů???? a tam dával bývalé??? manželce peníze a syna, který ve skutečn.nebyl jeho, tak jsem mu NAŠLA sama já podnájem....Jemu situace vyhovovala, ale mne nedával peníze ani na nájem ani na jídlo a mne se to po delších letech jaksi přestalo líbit. Dítě nechtěl, na víkendy jezdil domů prý za svýma skutečnýma dětma...
SKus sama hledat ubytování pro tatínka. U starších bytných...mají se potřebu o někoho starat, ovšem mamince se to nemusí líbit...
ALe za míň než 3000 na měsíc to nevidím.... Zato může mít skromně zařízení pokoj v bytě, kde bude mít sporák, společné WC a Koupelnu.
Já musím dodnes stát v pozoru a plnit každé přání mé matky, nebot jsem přece dcera, která poslouchat musí. At mne ponižuje, jak chce. A už jsem dost stará nato, abych se rozhodla, že v 46-letech už nechci...

Není tady

 

#21 27. 8. 2006 22:51

Veru
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 6. 2. 2006
Příspěvky: 1554

Re: Ucta a respekt v rodine

Evelin, myslela jsem že takovou matku mám jen já, ale koukám že jste mě všichni vyvedli z omylu.
U nás je to naprosto stejné jako u Evelin.

Matka koupila barák a já jí mám být vděčná za to že tu budu žít se svým přítelem a dětma, časem tady budu mít práci a bude to tu všechno hezký, protože ona se o to všechno postará. Rozvedla se, našla si o 10 let mladšího přítele (dom. kutila)a ten lítá jak ona píská.Maká na jejím baráku jako šroub a ona mu stojí za zády a říká jak to má dělat. Třeba nahazovat maltu (to postavil předtím 2 baráky). A ta dlaždička v rohu hnutá o ten 1mm být takhle nemůže, protože by si toho každý hned všiml. (ještě by jí pomlouvali)
Jsou tu dva byty, v jednom já a příte a ve druhém ona a její přítel.
Ale u nás musí být všechno podle ní, skříně tam u té zdi, ta je studená, postel tady, ale ne moc u okna, TV tamhle, bude to tak nejlepší atd..
Dokonce sama brousila a lakovala podlahy (maličkou ruční bruskou) protože to bude nejlevnější a hlavně nikdo jiný to líp neudělá. Když jsme chtěla pomoct, tak ne, to musí ona, já můžu nanejvejš ucpat támhletu dirku.. Teď brousila a lakovala okna. Říká mi kdy si mám uklidit, co vařit, když někam jde, tak kam jde a kdy přijde, to samé chce po mě abych jí říkala kam jdu a s kým a kdy přijdu.
Pořídili jsme si psa, (psi nesnášela) říkali jsme "nekrm jí když jíš", neveči jí, my si jí vyvenčíme. Ne. Pořád jí tahala k sobě a já zase zpátky.Teď je to rozmazlený psisko, utíká a neposlouchá ani náhodou nikoho. Tak jsme si pořídili druhého, velkého (velkých psů se bojí), 14 dní s náma nepromluvila ani slovo.
A už jsem jí zase přistihla jak si utrhla kus jídla od huby a dala jí to..
Občas mi přijde že je to fakt dement, že mě prostě neslyší.. Přítel už z toho taky nemůže, dokonce jí i jednou seřval, když v neděli od 7:00 ráno začala na půdě nám nad hlavama tahat nábytek a všechno tam přemysovat. (Já těhotná - sotva spim). Řekla že už to stejně má a pokračovala další půl hodinu.
Dokonce mi sem chodila ze začátku vytírat a mýt nádobí. (jsem prostě asi úplně neschopná)

A když jsme jí oznámili že čekáme mimi, tak tomu nejdřív nevěřila (protože jsem nejdřív měla přejít na jinou práci, kterou ona mi zařizovala a pak teprve jsem mohla mít dítě) a pak se na mě rozeřvala, že to jsem se jí teda odvděčila, to má za to všechno co pro mě dělá!

Pak přítel dostal nabídku domečku, takže jsme se chtěli stěhovat. Když jsem jí to řekla, s tim že jí budu i přispívat i dál platit úvěr, tak před chlapama dělala machra a že to zvládne, že to pronajme a že to aspoň dřív splatí. A když jsem se s ní pak ocitla sama, tak strašně brečela, že to nezvládne, že to bude muset prodat (pod cenou) a co sem dala už peněz a co všechno tu udělala.. A nakonec mi řekla, že když se odstěhujeme, že se může jít rovnou oběsit, že tak to určitě chceme. (připomínám: mám rizikové těhotenství)
Občas mi přijde,že kdybych potratila, jásala by, protože by to bylo podle ní a udělala bych si nejdřív kariéru a našla boháče a ne se zahazovala s takovým.. A neudělala bych tu chybu jako ona za mlada.. A hlavně by na mě mohla být pyšná, protože to že ve 23letech čekám dítě je strašná ostuda.
No domeček nám nakonec bohužel nevyšel. Takže jsme uvízli tady.
A ona se každýmu chlubí, co tu udělala a jak to udělala a na nás si stěžuje, na jednu stranu že nic neděláme a na druhou že my to přeci dělat nemůžeme, protože nemáme potřebný zkušenosti!

Bojim se až se narodí mimi, že se jí udělá mlíko a bude ho kojit ona, protože já to budu dělat špatně. S výchovou to bude určitě to samý..
Mimi bude určitě nervní, protože já skoro celý těhotenství probrečím, jak nesnáším svojí matku. Nesnášim jí vidět ani slyšet. Kdyby jsme bydleli jinde, věřim tomu že by to tak nebylo, ale bohužel to teď nejde.

Nějak jsem se rozepsala, ale muselo to ven.
Docela jsem ráda, že to takový neni jen u nás a držim všem palce a jsou silný
a ode mě asi jediná rada : NEBYDLET S RODIČEMA!
Sama to tak udělám, jen co to půjde.
Takže držim Vám palce!


http://ticker.7910.org/as1cxI20g410010Nzc3Mzl6ZHwwMjc3YmR8S2Fja2EgaXM.gif

Není tady

 

#22 28. 8. 2006 8:05

Saďourek
♥♥♥♥♥♥♥
Registrovaný: 21. 8. 2006
Příspěvky: 14203

Re: Ucta a respekt v rodine

Veru, to chce silné nervy a trpělivost! S mimi držím palečky, a to dobře dopadne, já má zatím jen tu špatnou zkušenost, takže ti radím, moc se nenechej vytočit a asi by jste si měly s matkou stanovit určité mantinely. Ve 23 letech už jsi snad schopná se postarat o sebe a přítele. Navíc čekáte rodinu. Zkus se zeptat, jak dlouho ji stala za zadkem její maminka.

Bebo, nedokážu ti poradit, ale co tak si v klidu sednout a bez emocí hodit s tatínkem řeč? On je u tebe host a měl by to respektovat.
Já tě plně chápu. Dovolím si do toho kecat proto, že jsem bydlela se svým otce do 23 let. Jednak je kuřák (kouří v bytě) a bylo to samé Romanko to a Romanko tamto. Klidně po mě chtěl v jedenáct v noci, abych mu udělala večeři (ne chleba, ale masíčko) a já jak husa poslušně běžela, protože po smrti matky se přece o tatínka musím (mé oblíbené slovo) postarat. Postupně jsem začínala být (sorry) nasraná, jen co jsem slyšela zvuk motoru před barákem. O tom, jakou spouš za sebou zanechával ráno, raději ani nemluvím. Styděla jsem si někoho přivést domů. Hrůůůza. A výsledek? Skončila jsem v rukou psychiatra s bulimií.
Pomohlo až to, že jsem se odstěhovala. Semo tamo mu zajdu pouklízet a nᚠvztah je najednou úplně v pohodě. Když má potřebu, tak zavolá nebo zajdeme na večeři nebo my se stavíme za ním. Mé stěhování nesl hodně těžce, bolelo to jak mě(já měla výčitky svědomí), tak jeho (byl smutný, ale nic mi nevyčítal a strašlivě zhubnul).Teď už má zase to své kulaté banděro a své pohodlí..............................myslím si, že když si spolu v klídku povykládáte, bude se chvíli vztekat,ale pokud je normální chlap, měl by to pochopit. Pak to nenechat vychladnout a skutečně hledat ten podnájem, ubytovnu aj. Prostě se domluvit na tom, že se budete stýkat i nadále, že v Praze nebude sám a zdůraznit, že ho mᚠstále ráda, ale prostě to takhle nejde.
Co na to říká tvá matka? Stojí na jeho straně?
Držím palečky a to dopadne co nejlépe.


http://lb1f.lilypie.com/kFtMp2.pnghttp://sirmi.ic.cz/cara/135.gif

Není tady

 

#23 28. 8. 2006 9:06

Eva36
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 11. 1. 2006
Příspěvky: 4794

Re: Ucta a respekt v rodine

Veru: Pryč, pryč, pryč. Co nejdřív. Máma jiná nebude, postupně může rozhádat i tebe s přítelem, on se zdravě naštve (protože i sebehodnější chlap na sobě nenechá štípat dříví do nekonečna), budeš sama, s děckem a mámou za zadkem....zkuste hledat svoje bydlení, a má matka výčitky jakékoli...pokud máte s přítelem dobrý vztah, pustila bych se do toho (podnájem, spolubydlení, hypotéka...cokoli, hlavně pryč). Radši dřív, než vás dva ona rozeštve...Jedna moje kamarádka se z takové maminky pomalu zbláznila. Jak píšeš, nic neudělala dobře, máma všechno věděla nejlíp apod. Když nebylo po jejím, urazila se, nemluvila, nerespektovala vůbec svou dospělou dceru, její přítel byl pro ni pod úroveň (on vyučený, ona vysokoškolačka)...děsný...kámoška si nakonec našla práci 100 km daleko a podnájem s přítelem a má svatej klid. Přemýšlí o svatbě (znají se už 4 roky) a o hypotéce na vlastní byt...její matka zůstala sama v krásném bytě 4+1...utíkej, jak můžeš...časem bude všechno jen horší. Mᚠprávo na vlastní život, nejsi povinována nikomu (ani matce) slepou poslušností, nemusíš jí být vděčná za nic, ani za to, že tě vychovala. Mᚠprávo na svůj život a nikdo nemá právo ti jej brát. Ani matka. (Což by ani rozumná máma neudělala.) Držím ti moc palce.

Není tady

 

#24 28. 8. 2006 17:54

Veru
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 6. 2. 2006
Příspěvky: 1554

Re: Ucta a respekt v rodine

Saďourku: Její matka jí za zadkem moc nestála, hodně pracovala, tak jí spíš vychovávali její babička a ona se musela starat o svoje dvě malý sestry a o domácnost. Mě měla v 21 a utekla z vesnice do města a teď všem ukazuje jak to skvěle zvládá.. hmm
Určitý hranice a pravidla už jsem zkoušela, ale ona prostě neslyší. Xkrát jsem jí říkala: tohle je tvoje domácnost, tohle zase moje, takže tady nemůžeš nic. A i kdyby jsme tu měli blechy a smrad a já nevim co, tak ti to musí být jedno.. Bude to moje ostuda, ne tvoje..
Ale podle ní to bude její ostuda, protože jsem přeci její dcera. Prostě nechápe..

Evo36: Půjdeme pryč. Víme to na 100%. Ale bohužel hned to nejde. Chtěli by jsme příští rok, přítel splatí auto a bude si moct vzít další půjčku, tak snad to vyjde.
A od tý doby co jsme si začali zamykat byt (nezamykali jsme, aby oni mohli na WC a do koupelny, protože to mají hned vedle a svoje WC mají po schodech dolu a přeci nebudou chodit tak daleko) je to o maličko lepší. Dokonce jsme zjistili, že nám tady provádí svoje návštěvy, když tady nejsme. Takže nic.

Děkuju za držení palců a já je taky všem držim a jsou silný! A od rodičů pryč!


http://ticker.7910.org/as1cxI20g410010Nzc3Mzl6ZHwwMjc3YmR8S2Fja2EgaXM.gif

Není tady

 

#25 28. 8. 2006 19:06

Evelin
♥♥♥♥---
Registrovaný: 23. 2. 2006
Příspěvky: 400

Re: Ucta a respekt v rodine

Já vím, že jsem už vícekráte psala, že se mne ulevilo, když jsem zjistila, že nejsem SAMA, která něco zažila.Mé okolí mou matku nechápe a vypadala jsem, že JENOM já mám takovou matku a už jsem si namlouvala další blbost o sobě.Veru, a moje babička byla ještě horší, než je má matka. Ale i má matka byla od ní na 700 km...
ANo, navenek je dokonalá, skvělá herečka, jen at nás sousedi????nepomluví.To je nadevše a svaté.  Já jsem dokonce raději chtěla do děcáku, než být s nima doma.
Nezměníš ji a chce se stejně chovat i k né dceři, což já nedovolím, takže už mne nemá ráda. Ted z toho zrovna dělá problém ale ve smyslu, že ji vnučka nemá ráda... všichni mi závidí dítě, jak je hodná a roztomilá a rozdává radost všem kolem, jenom má matka si na ní stěžuje.
A já si volím své dítě!
Soucítím s tebou.HEle, slyšela jsem teorii, že to je určitý druh symptomu z druhé světové války, což u mne souhlasí.

Není tady

 
NÁŠ TIP:
  • Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz

Zápatí

Powered by PunBB 1.2.24c
© Copyright 2002–2008 Rickard Andersson
Content © Copyright 2000–2016 SAMI spol. s r.o.
Ochrana osobních údajů