14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
Je mi 32 let, jsem svobodna matka a mam 5 leteho syna. V lednu tohoto roku se do me garsonky prestehoval muj otec. V hlavnim meste pracoval 16 let, nekolik let presluhoval a loni odesel do duchodu. S mou matkou ziji na Morave. Pul roku byl jako telo bez duse a neustale hledal brigadnickou praci v Praze. Nakonec se mu to podarilo, ale bohuzel na muj ukor. Cely zivot pracoval jako ucetni u statniho podniku, zamestnavatel mu v Praze platil garsonku, nyni jako brigadnik byl nucen hledat si bydleni. Kdyz zjistil, ze to financne neutahne (plati byt v Olomouci a zivi mou matku s malym duchodem), pozadal o pristresek me, bohuzel v dobe, kdy uz mel smlouvu v ruce. Nemohla jsem ho odmitnout, prislibil, ze si bude hledat bydleni, a ze smlouvu ma do konce cervna. na bydleni mi zacal prispivat 1000,- Kc mesicne. Bydlime v garsonce, v novostavbe, na kterou mam vysokou hypoteku, vse splacim sama. Nejprve mi nevadilo, ze u nas bydli, syn mel v blizkosti dedu. Vzdy na vikend jel na Moravu, obcas se rodice rozhodli stravit vikend v Praze, a ja utahana z celeho tydne, kdy jsem chtela mit pro sebe a syna klid a volno, jsem mela rodice na vikend a nutnost pripravit pro ne program. Neexistuje, abychom si udelali se synem oddeleny program. Rodice se urazili, ze nemam k nim uctu, je to vuci nim jako navsteve neslusne a nevychovane. Ztratili jsme se synem uplne soukromi, usiname za zvuku televize ci chrapani meho otce, nemohu si privest zadnou navstevu. Koncem cervna mi otec sdelil, ze je strasne rad, protoze mu prodlouzili smlouvu do konce roku, a ze zustava v Praze. Od te doby uz davam otevrene najevo svou nespokojenost a nervozitu nad situaci, byvam na otce podrazdena, on vsak trpelive mlci a nereaguje. Chapu, nema jinou moznost, chce zuby nehty zustat v Praze a za podnajem by musel platit nehorazne penize. Vcera jsem mela s otcem dalsi pri. Zacal mi povidat, ze nemam vyrovnany zivot, ze jsem sama s ditetem a musim se podrizovat lidem, jinak me to vsechno semele. Cely zivot je o podrizovani. Muj otec je submisivni typ, cely zivot klonil zada a je zvykly lidem ustupovat. Strasne rad by me pry vzpamatoval, abych se dokazala prizpusobovat lidem. Rekla jsem mu, ze jeho zivotni postoj je pro me odstrasujicim prikladem a beru si z nej ponauceni, za takto ne. Rekl mi, ze jsem sprosta a neumim se chovat k rodicum, neumim k nim projevit uctu apod. Toto on by si vuci svym rodicum nikdy nedovoli, deti musi ctit sve rodice, je to jejich moralni povinnost. Vycetl mi, ze jsem je rodice opustila (bylo mi 24 kdyz jsem se odstehovala od nich do Prahy). Nakonec se sebral, pry musi jit nasi hadku rozchodit. Mrzi me to, protoze vsechno prameni z naseho spolecneho souziti, ktere mi nevyhovuje. Nekolikrat jsem mu i naznacovala, ze by to mela byt pouze docasna varianta, a ze by si mel hledat sve bydleni, pokud chce pracovat v Praze. Vzdy mi odvetil, to jsem se dockal od sve dcery, na stara kolena mi nepomuze, to je vdek, za to ze jsme ji vychovali, ani nepomuze vlastnim rodicum v nouzi. Jsem z toho nestastna, vsechno se obraci proti me, jen proto, ze jsem prilis uprimna, co na srdci to na jazyku a snazim se vsemi zpusoby ubranit svuj kousek prostoru, ktery jsem si jako svobodna pracujici matka s ditetem dokazala vytvorit.
Poradite mi objektivne? Diky.
Není tady
Bebo, uff. Tvůj tatínek je nespokojený se svým ivotem, rád by byl jetě platný, nechce sedět doma a jak to tak vypadá, nechce být na stará kolena se svou manelkou. Myslím, e vůči rodičům má člověk povinnost ve chvíli, kdy oni sami nemůou. Ale tvůj otec přece má byt - v Olomouci. Takovéhle souití je hrozně vyčerpávající, navíc v garsonce... Obávám se, e bez vzájemné konfrontace tu situaci nevyřeí. Snaila bych se ocenit na tátovi co jen jde a jasně mu to říct, ale zároveň trvat na tom, aby své bydlení řeil jinak. On není v nouzi, leda v takové, e odmítá přijmout přirozený běh světa.
Jsi silná enská, postavila ses na vlastní nohy, a drím ti pěsti, abys ustála i tuto nezáviděníhodnou situaci.
Výborná je kníka Henryho Clouda Hranice (vylo víc dílů, třeba i Hranice v manelství nebo Děti potřebují hranice), vydal Návrat domů. Na tatínka by mohlo zapůsobit, e autor je křesan a pojem úcty k rodičům mu rozhodně není cizí.
ahoj Bebo,
nemůu se ubránit pocitu,e tvoji rodiče jsou sobci a psychicky Tě vydírají(neměli tě náhodou v pozdějím věku a jako jedináčka?)
Jak jinak si vysvětlit jejich prohláení o úctě, morální povinnosti,o nouzi.Ano,člověk by si měl svých rodičů váit,ale ne,za kadou cenu.
To e si tvůj otec nejprve v Praze nael práci a teprve pak za tebou přiel poádat tě o bydlení,bylo o něj velmi podlé.Muselo mu být jasné,e ho v takovém případě,kdy tě postaví před hotovou věc, určitě neodmítne, i kdy sama se synem moc ivotního prostoru nemá.Jako samoivitelka na něj teď i doplácí finančně.I ta nejlevnějí ubytovna by ho vyla nejméně 3x tolik.
Já bych otci řekla,e dohoda byla,e u tebe bude jen do června a protoe u je srpen,je potřeba,aby si nael bydlení jinde.Pomoc mu najít nějaký inzerát,ubytovnu.
Chce si přece zařídit i svůj ivot a pokud si chce k rodičům zachovat zbytek úcty, protoe časem se problémy ve vaich vztazích prohloubí, buď nekompromisní..
Není tady
Páni, tak to ti nezávidím...je to straně těká situace, přece jenom rodiče jsou rodiče, ale zase na druhou stranu mám pocit, e tě tvůj tatínek naprosto nepokrytě citově vydírá, děti sice mají povinnost, hlavně tedy morální, se o své rodiče v rámci moností postarat, ale ne za cenu zničení vlastního ivota. Navíc mám pocit, e otec ti mluví i do věcí, do kterých mu nic není a vyčítat ti, e si odela z domu, to u je naprostá nehoráznost.
Osobně bych se tatínkovi pokusila najít nějaké jiné bydlení, třeba mu na něj i částečně přispívat, pokud je to v tých silách, ale hlavně rychle. Nebo se zblázníte vichni.
Není tady
Jse výborná dcera! Má svoje rodiče ráda, jse k nim vstřícná, pomáhá vysoko nad rámec svých moností. Ale jse nejen dcera, ale také matka a mladá ena. Má povinnosti ke svému synovi - zajistit mu spokojenou a klidnou matku a povinnosti k sobě, k svému ivotu. Tvůj otec je jistě v těké situaci, ale to není Tvoje vina. Je to dospělý a zodpovědný člověk a rozhodně na tebe v této chvíli nakládá víc, ne je moné. Nemůe svůj ivotní problém řeit na úkor Tebe! To nemá nic společného s úctou a respektem k rodičům, to u mně zavání citovým vydíráním. Myslím, e se bude muset rázně prosadit , upřímně říct, e tahle situace je pro tebe dále neúnosná, e se otec musí do určitého data odstěhovat. Má ve svém věku plné právo na svůj ivot a svoje soukromí a myslím,e kadý rozumný rodič právě tohle pro své dítě chce!
Není tady
Ahoj Beba, nemyslím, e jsi nehodná dcera. Rodiče by si měli uvědomit, e tě nemohou vlastnit a nemohou ti diktovat, jaký ivot má vést a ani jim nejsi povinnována nějakou vděčností. Myslím, e pro tatínka u jsi udělala dost a e on by na to vae souití měl začít nahlíet jako dospělý mu a ne jako malé děcko, které si na tobě vynucuje prodlouený "pobyt". Nedávno jsem nala jeden moc hezký citát, posílám Ti ho. Tvoji rodiče by si měli uvědomit, jak velká pravda v něm je obsaena. Klidně jim dej moji reakci přečíst.
Vae děti nejsou vaimi dětmi,
jsou syny a dcerami touhy po ivotě.
Přicházejí skrze vás, nejsou vak vai,
a třebae i jsou u vás, nepatří vám.
Smíte jim dávat svou lásku, ne vak své mylení,
nebo mají vlastní mylenky.
Můete ubytovat jejich těla, nikoli vak jejich due,
nebo jejich due dlí v domě zítřků,
který nemůete navtívit ani ve svých snech.
Můete se pokusit stát se jim rovni,
nesnate se vak učinit je rovné sobě.
Kahlil Gibran, prorok
Není tady
Mimochodem -pokud je pravda, e celý ivot je o podřizování, proč se ten, kdo tuhle pravdu hlásá, nepodřídí tobě?
Není tady
Bebo, vichni , co ti tu odpověděli, mají pravdu. nemusí mít pocit viny, nemusí se nechat přesvědčovat, e nemá dostatečnou úctu k rodičům, či e jsi nevyla vstříc otci v "těké situaci". Naopak od něj bylo nezdvořilé a manipulativní, e tě postavil před hotovou věc.
Je to situace trochu jako přes kopírák: Kdy jsem byla na mateřské s dvěma dětmi, napadlo mou maminku-učitelku, e by mohla jít za prací do Prahy...Bydlela (chvála bohu opět bydlí) v okresním městě cca 200 km, ale měla pocit, e po vystudování V na stará kolena nenajde v místě svého bydlitě dostatečně dobré uplatnění - tím měla na mysli nejen na základní kole, ale na střední...Rozhodla se, nezeptala se mě, o svých úmyslech mě neinformovala, ale postavila před hotovou věc. Samozřejmě s podobným patřičným citovým doprovodem, jako e přece jí nemůu nepomoci, kdy má ten titul a doma je jen místo na "základce", musí to přece před důchodem (bylo jí lehce přes 50 ) vyuít...vdy je přece "moje matka".."ona by přece pro mne udělala a dělala vechno". Roztomilé vzletné fráze..a tak jsem měla maminku přes dva roky v panelákovém bytečku s dvěma dítky, navíc v době, kdy mé manelství bylo v krizi, manel chodíval domů jen přespat, e straně pracuje a místo mani jsem tam měla náhradu maminku:reta: Navíc učitelku. Nejlépe věděla, jak mám vychovávat děti, přesněji: co dělám patně, co děti dělají patně, co bych jim měla a neměla dovolit, jak a kde mám mít postavený nábytek, ..vrchol byl, kdy jsem telefonovala jednou vpodvečer kamarádce, a matka se na mne ve vlastním bytě rozkřikla, e :"Proč zrovna volám, kdy sledujeme detektivku" Podotýkám SLEDUJEME - ona a je pravda nahluchlejí, tudí naopak já jsem se musela ovládat a překonávat své obavy, e třeba děti neusnou, kdy méně slyící babička pocítí potřebu absolvovat kulturní záitek v TV. Na mé pokusy o vysvětlení, e to není asi nejrozumnějí a nejastnějí nápad souití, podráděně vykřikovala, co pořád melu o soukromí, co furt LIDI NA TOM SOUKROMÍ MAJ..., co je na tom divného, e u nás bydlí, kdy jsme byli "jedno tělo"...No prostě, neuměla jsem to jinak, ne ji vynadat, e se ke mně bez poádání vetřela a e toho mám dost a vyhodit ji. Svou představu o nehodné, nevděčné dceři, která ji takto neomaleně vyobcuje ze svého bytu, kdy tam usmyslela si jako MATKA pobývat, v sobě dlouho ivila. Ale čas....ve poněkud obrousí. A i kdy svou manipulativní povahu nezmění a občas dělá dusno na vech moných frontách.....Tato nespravedlnost a nevděk dcery u není na pořadu dne. Nenech se a dr se. Nejsi sama Jednej ! I kdy teoreticky bys mohla zpočátku i mírněji
Není tady
Eva36 napsal(a):
Mimochodem -pokud je pravda, e celý ivot je o podřizování, proč se ten, kdo tuhle pravdu hlásá, nepodřídí tobě?
Souhlas. Nebo by pro začátek mohli zkusit tu úctu a respekt! vůči soukromí své dospělé dcery...
Nebudu se opakovat, souhlasím! Nenech se citově vydírat! Co kdyby jsi rodičům navrhla, aby byt v Olomoci prodali nebo ho vyměnili za Prahu? Dospělý ivot se skládá z řady dobrých či patných rozhodnutí a rodiče by u měli vědět, co chtějí. e nemohou mít vechno, to u jistě vědí také.
Judita: Klobouk dolů, jinak to někdy opravdu nejde.
Není to přece o tom, e děti by neměly úctu a pochopení pro své rodiče, je to i o tom, e by rodiče měli respektovat soukromí svých dospělých dětí.
Není tady
Souhlas se vím, k nám se nastěhovali manelovi sourozenci z titulu toho e bydlíme s rodiči ( čti: opravili jsme jim dům, udělali vodu a topení, postalivi tři místnosti , udělali jim sociálky) a tudí oni se jen "vracejí" ze stroskotaných vztahů domů. Trvalo to rok ne jsem tu paká vyházela, a bylo to to nejlepí co se udělat dalo, jediná monost jak se nezbláznit a taky jak je přinutit začít se starat o sebe samé. Má to horí v tom e jsou to rodiče, ale oni mají kde bydlet, vydírat se nenechávej.
Není tady
No Beba, to je fakt neslychane. Ja bych ho opravdu hnala. Jsi samozivitelka, mas dite, nemas partnera, kdy si ho asi najdes, kdyz tam bude porad "opruzovat" tvuj tatinek. Doma se treba s matkou nesnese, takze pod zaminkou prace se radeji nasackuje k tobe ANIZ BY SE TE PREDEM ZEPTAL, to je do nebe volajici. Vubec tu nerozebirej uctu k rodicum, ucta ma byt vzajemna, takze kdyz neni ucta rodicu k detem, tak to nemuze byt naopak. Presne se mi otvira kudla v kapse, kdyz si vzpomenu, jak me cele detstvi otec trapil a denne jsem poslouchala "koho chleba jis, toho pisen zpivej", jinymi slovy "drz hubu a krok a jen makej a uklizej a var a okopavej pole". Kdyz jsem byla plnoleta, uz me vyhazoval z domu a dnes, kdyz vidi, ze jsem uspesna a mam penize, tak "taha kridlo", jak jsou na tom financne spatne, jak ten svuj baracek (10+2) nemuzou vytopit a udrzovat apod a ma plnou pusu kecu o tom, jak my se mame starat o ne a o majetky, protoze oni uz jsou stari a nemohouci (on 57, mama 52, oba pracuji). Pritom jsem mu jasne x x rekla, at si ty svoje majetky strci kamci, ze ja je dedit nechci.
Bebo, jasne mu to rekni, dej mu puvodni termin jako konecnou lajnu na vystehovani a vubec si nenech ublizovat. Neco jineho je druhemu, kor rodicum, pomoci kdyz jsou opravu v nouzi, ale nedelej ze sebe vola, kvuli jejich rozmarum.
Není tady
Kdy to tak čtu, tak blahořečím svým rodičům.
Není tady
Já si myslím, e tvůj tatínek tě citově vydírá. Divím se, e mu není trapné tě takto okupovat. Ano, chápu, nabídla jsi mu první pomoc, ale dohoda zněla do nějakého data a to měl dodret. Nelze přece ít na úkor svých dětí jen proto, e nás někdo vychoval. Moje máma by se hanbou propadla, kdyby měla ít na úkor mě nebo mé sestry. Pomoc je fajn a je to fér, ale má to své hranice.. Zamyslet by se nad sebou měl otec, ne ty. Ty jsi mu pomohla jak jsi mohla. Teď je na něm aby pochopil, e jsi dospělá, má svůj vlastní ivot a neije v baráku, abys mu mohla poskytnout jeden celý pokoj, kde by si mohl dělat co chtěl. kadý máme právo na vlastní soukromí. Já bych bez toho existovat nemohla. Proto před tebou smekám.
Není tady
Ahoj Bebo, podle meho nazoru je tvuj otec sobec. Psala jsi, ze u tebe bude bydlet, ale slibil, ze si bude pri tom hledat jine bydleni. ???????? Na tento slib asi zapomnel, ze ano. Ja te plne, chapu, ze jsi mu chtela pomoct, urcite mas sve rodice moc rada a chovas k nim uctu, ale z jejich strany, CO SE TYCE TETO SITUACE, se neda mluvit o lasce a ucte. Souhlasim s nazorem, aby jsi mu dala termin, do kdy se ma vystehovat. Jsi mlada zena, co az si budes chtit privest domu sveho pritele nebo kamaradku? To tatinka nenapadlo, ze te timto strasne svazuje a omezuje v osobnim zivote? Moc ti preju, aby se to vsechno co nejdrive vyresilo.
Není tady
Bebo, tatínkovi řekni, e si nikdy nikoho nenajde, pokud bude bydlet u tebe. Jasně mu řekni, e jsi myslela, e to bude JEN dočasně, ale e ti to tak nevyhovuje. Otec je sobec a bezohledný k tobě! Nevím, kdo mu dal právo ét s tebou ivot, vdyt u nejsi malé dítě a on tě om,ezuje.....já bych mu řekla, at si najde jiné bydlení !!!
Není tady
Úctu si nelze vynutit. Snad určitou slunost, ale úctu ne
Není tady
Eva36 napsal(a):
Mimochodem -pokud je pravda, e celý ivot je o podřizování, proč se ten, kdo tuhle pravdu hlásá, nepodřídí tobě?
Ano - naprosto souhlasím
Není tady
Zkusila bych to s ním vydret do toho konce roku, ale předem bych ho opakovaně upozornila na to, e to je konečný termín. Pak bych ho také poprosila o to, aby si občas vzal dítě třeba na víkend k babičce do Olomouce, a umonil ti si opravdu odpočinout a vyčlenit si nějaký čas na sebe. V tak malém bytečku se musíte úplně dusit a alespoň by ti tak tatínek mohl troku ulehčit... Kdy je tak přizpůsobivý, tak by s ním snad při troe trpělivosti nakonec mohla být i řeč a třeba by ti i rád nějak pomohl. Chce si jen dobře rozmyslet v čem a nenásilně ten systém nastavit. Nepříjemná situace by se tak třeba dala líp zvládnout. Dr se statečně!!!!! :-)
Není tady
Bebo, vydr a nenech se. Málem jako bych četla i kus svého ivota a chování rodičů-matky ke mne.
Já vypadla z domu hned po ukončení střední- do podnájmu ke strejdovi (matky brácha). To mne vyčítáno nebylo, protoe matka byla vdaná potřetí a prý se doma hádali??? kvůli mne a vemu zlému jsem byla na vině já. Jak jsem nastoupila do práce, její manel chtěl okamitě po mne příspěvek do domácnosti, ale jeho dítě, které u vydělávalo rok ,přispíva nemuselo...
Poté, co jsem tam nebyla, se rali a natolik, e se do roka matka přistěhovala ke mne! Nemohla jsem říci, NE-NE-NE. Nakonec, brala ten byt jako za svůj, protoe byl jejího mladího bráchy.
Po pravdě, s mou matkou nelze vést společnou domácnost, NIKDO na světe neumí ve líp a tak jak ona. Já ale věděla, e čekám na byt-svůj a do roka ho budu mít. Takye jo.To byly výčitky, přesně jako u Tebe a ty uráky, kdy viděla,jak se spěchám fakt a definitivně odstěhovat!!!! CO jsem si odnesla, to si vzala zpět. Pak sice jakoe dala "věno" zaco jsem nakoupila nábytek do svého bytu, ovem DODNES (a to je ji 26 - napíu dvacetest let) se domnívá a věří tomu, e kdy jsem nakoupila ty věco do bytu za JEJÍ peníze, tak to je JEJI.
Dodnes mne to vyčítá a klidně si cokoliv sebere...Co natom, e to bylo výivné, co otec na mne platil....Pravda, nemusel mne vůbec nic dát....KDy je u mne na návtěvě, jenom sleduji, co zase (specielně) z vybavení kuchyně zabalí a veme si to domů (jakoe to je její?!)
A kdy myslím nato, e se jednou o ni budu muset postarat a měla jsem snahu? sehnat bydlení tak, aby byly dvě kuchyně, tak se urazila!!!, e proč kadá svou kuchyn. NO, my nemůeme mít jednu ale asi ani ít v jednom bytě. TO jsem odmítla, kdy chtěla, abychom spolu bydleli v třípokojovém drustevnim....
TATINKOVI navrhni, e kdy je pracovně vázán v PRaze, tak at skusí vyměnit jejich velký byt do Prahy za dva, resp. jeden velký. Ty jim nechá garzonku a tobě půjde větí byt. Přece jenom garzonka je pro samoivitelku málo a snad nebude taky vdycky sama.
A taky můe být s maminkou.
Mimochodem, kdy jsem se obdobně nemohla "zbavit" přítele, který se u mne bydlel, ale současně docházel domů???? a tam dával bývalé??? manelce peníze a syna, který ve skutečn.nebyl jeho, tak jsem mu NALA sama já podnájem....Jemu situace vyhovovala, ale mne nedával peníze ani na nájem ani na jídlo a mne se to po delích letech jaksi přestalo líbit. Dítě nechtěl, na víkendy jezdil domů prý za svýma skutečnýma dětma...
SKus sama hledat ubytování pro tatínka. U starích bytných...mají se potřebu o někoho starat, ovem mamince se to nemusí líbit...
ALe za míň ne 3000 na měsíc to nevidím.... Zato můe mít skromně zařízení pokoj v bytě, kde bude mít sporák, společné WC a Koupelnu.
Já musím dodnes stát v pozoru a plnit kadé přání mé matky, nebot jsem přece dcera, která poslouchat musí. At mne poniuje, jak chce. A u jsem dost stará nato, abych se rozhodla, e v 46-letech u nechci...
Není tady
Evelin, myslela jsem e takovou matku mám jen já, ale koukám e jste mě vichni vyvedli z omylu.
U nás je to naprosto stejné jako u Evelin.
Matka koupila barák a já jí mám být vděčná za to e tu budu ít se svým přítelem a dětma, časem tady budu mít práci a bude to tu vechno hezký, protoe ona se o to vechno postará. Rozvedla se, nala si o 10 let mladího přítele (dom. kutila)a ten lítá jak ona píská.Maká na jejím baráku jako roub a ona mu stojí za zády a říká jak to má dělat. Třeba nahazovat maltu (to postavil předtím 2 baráky). A ta dladička v rohu hnutá o ten 1mm být takhle nemůe, protoe by si toho kadý hned viml. (jetě by jí pomlouvali)
Jsou tu dva byty, v jednom já a příte a ve druhém ona a její přítel.
Ale u nás musí být vechno podle ní, skříně tam u té zdi, ta je studená, postel tady, ale ne moc u okna, TV tamhle, bude to tak nejlepí atd..
Dokonce sama brousila a lakovala podlahy (maličkou ruční bruskou) protoe to bude nejlevnějí a hlavně nikdo jiný to líp neudělá. Kdy jsme chtěla pomoct, tak ne, to musí ona, já můu nanejvej ucpat támhletu dirku.. Teď brousila a lakovala okna. Říká mi kdy si mám uklidit, co vařit, kdy někam jde, tak kam jde a kdy přijde, to samé chce po mě abych jí říkala kam jdu a s kým a kdy přijdu.
Pořídili jsme si psa, (psi nesnáela) říkali jsme "nekrm jí kdy jí", neveči jí, my si jí vyvenčíme. Ne. Pořád jí tahala k sobě a já zase zpátky.Teď je to rozmazlený psisko, utíká a neposlouchá ani náhodou nikoho. Tak jsme si pořídili druhého, velkého (velkých psů se bojí), 14 dní s náma nepromluvila ani slovo.
A u jsem jí zase přistihla jak si utrhla kus jídla od huby a dala jí to..
Občas mi přijde e je to fakt dement, e mě prostě neslyí.. Přítel u z toho taky nemůe, dokonce jí i jednou seřval, kdy v neděli od 7:00 ráno začala na půdě nám nad hlavama tahat nábytek a vechno tam přemysovat. (Já těhotná - sotva spim). Řekla e u to stejně má a pokračovala dalí půl hodinu.
Dokonce mi sem chodila ze začátku vytírat a mýt nádobí. (jsem prostě asi úplně neschopná)
A kdy jsme jí oznámili e čekáme mimi, tak tomu nejdřív nevěřila (protoe jsem nejdřív měla přejít na jinou práci, kterou ona mi zařizovala a pak teprve jsem mohla mít dítě) a pak se na mě rozeřvala, e to jsem se jí teda odvděčila, to má za to vechno co pro mě dělá!
Pak přítel dostal nabídku domečku, take jsme se chtěli stěhovat. Kdy jsem jí to řekla, s tim e jí budu i přispívat i dál platit úvěr, tak před chlapama dělala machra a e to zvládne, e to pronajme a e to aspoň dřív splatí. A kdy jsem se s ní pak ocitla sama, tak straně brečela, e to nezvládne, e to bude muset prodat (pod cenou) a co sem dala u peněz a co vechno tu udělala.. A nakonec mi řekla, e kdy se odstěhujeme, e se můe jít rovnou oběsit, e tak to určitě chceme. (připomínám: mám rizikové těhotenství)
Občas mi přijde,e kdybych potratila, jásala by, protoe by to bylo podle ní a udělala bych si nejdřív kariéru a nala boháče a ne se zahazovala s takovým.. A neudělala bych tu chybu jako ona za mlada.. A hlavně by na mě mohla být pyná, protoe to e ve 23letech čekám dítě je straná ostuda.
No domeček nám nakonec bohuel nevyel. Take jsme uvízli tady.
A ona se kadýmu chlubí, co tu udělala a jak to udělala a na nás si stěuje, na jednu stranu e nic neděláme a na druhou e my to přeci dělat nemůeme, protoe nemáme potřebný zkuenosti!
Bojim se a se narodí mimi, e se jí udělá mlíko a bude ho kojit ona, protoe já to budu dělat patně. S výchovou to bude určitě to samý..
Mimi bude určitě nervní, protoe já skoro celý těhotenství probrečím, jak nesnáím svojí matku. Nesnáim jí vidět ani slyet. Kdyby jsme bydleli jinde, věřim tomu e by to tak nebylo, ale bohuel to teď nejde.
Nějak jsem se rozepsala, ale muselo to ven.
Docela jsem ráda, e to takový neni jen u nás a drim vem palce a jsou silný
a ode mě asi jediná rada : NEBYDLET S RODIČEMA!
Sama to tak udělám, jen co to půjde.
Take drim Vám palce!
Není tady
Veru, to chce silné nervy a trpělivost! S mimi drím palečky, a to dobře dopadne, já má zatím jen tu patnou zkuenost, take ti radím, moc se nenechej vytočit a asi by jste si měly s matkou stanovit určité mantinely. Ve 23 letech u jsi snad schopná se postarat o sebe a přítele. Navíc čekáte rodinu. Zkus se zeptat, jak dlouho ji stala za zadkem její maminka.
Bebo, nedokáu ti poradit, ale co tak si v klidu sednout a bez emocí hodit s tatínkem řeč? On je u tebe host a měl by to respektovat.
Já tě plně chápu. Dovolím si do toho kecat proto, e jsem bydlela se svým otce do 23 let. Jednak je kuřák (kouří v bytě) a bylo to samé Romanko to a Romanko tamto. Klidně po mě chtěl v jedenáct v noci, abych mu udělala večeři (ne chleba, ale masíčko) a já jak husa posluně běela, protoe po smrti matky se přece o tatínka musím (mé oblíbené slovo) postarat. Postupně jsem začínala být (sorry) nasraná, jen co jsem slyela zvuk motoru před barákem. O tom, jakou spou za sebou zanechával ráno, raději ani nemluvím. Styděla jsem si někoho přivést domů. Hrůůůza. A výsledek? Skončila jsem v rukou psychiatra s bulimií.
Pomohlo a to, e jsem se odstěhovala. Semo tamo mu zajdu pouklízet a ná vztah je najednou úplně v pohodě. Kdy má potřebu, tak zavolá nebo zajdeme na večeři nebo my se stavíme za ním. Mé stěhování nesl hodně těce, bolelo to jak mě(já měla výčitky svědomí), tak jeho (byl smutný, ale nic mi nevyčítal a stralivě zhubnul).Teď u má zase to své kulaté banděro a své pohodlí..............................myslím si, e kdy si spolu v klídku povykládáte, bude se chvíli vztekat,ale pokud je normální chlap, měl by to pochopit. Pak to nenechat vychladnout a skutečně hledat ten podnájem, ubytovnu aj. Prostě se domluvit na tom, e se budete stýkat i nadále, e v Praze nebude sám a zdůraznit, e ho má stále ráda, ale prostě to takhle nejde.
Co na to říká tvá matka? Stojí na jeho straně?
Drím palečky a to dopadne co nejlépe.
Není tady
Veru: Pryč, pryč, pryč. Co nejdřív. Máma jiná nebude, postupně můe rozhádat i tebe s přítelem, on se zdravě natve (protoe i sebehodnějí chlap na sobě nenechá típat dříví do nekonečna), bude sama, s děckem a mámou za zadkem....zkuste hledat svoje bydlení, a má matka výčitky jakékoli...pokud máte s přítelem dobrý vztah, pustila bych se do toho (podnájem, spolubydlení, hypotéka...cokoli, hlavně pryč). Radi dřív, ne vás dva ona rozetve...Jedna moje kamarádka se z takové maminky pomalu zbláznila. Jak píe, nic neudělala dobře, máma vechno věděla nejlíp apod. Kdy nebylo po jejím, urazila se, nemluvila, nerespektovala vůbec svou dospělou dceru, její přítel byl pro ni pod úroveň (on vyučený, ona vysokokolačka)...děsný...kámoka si nakonec nala práci 100 km daleko a podnájem s přítelem a má svatej klid. Přemýlí o svatbě (znají se u 4 roky) a o hypotéce na vlastní byt...její matka zůstala sama v krásném bytě 4+1...utíkej, jak můe...časem bude vechno jen horí. Má právo na vlastní ivot, nejsi povinována nikomu (ani matce) slepou posluností, nemusí jí být vděčná za nic, ani za to, e tě vychovala. Má právo na svůj ivot a nikdo nemá právo ti jej brát. Ani matka. (Co by ani rozumná máma neudělala.) Drím ti moc palce.
Není tady
Saďourku: Její matka jí za zadkem moc nestála, hodně pracovala, tak jí spí vychovávali její babička a ona se musela starat o svoje dvě malý sestry a o domácnost. Mě měla v 21 a utekla z vesnice do města a teď vem ukazuje jak to skvěle zvládá..
Určitý hranice a pravidla u jsem zkouela, ale ona prostě neslyí. Xkrát jsem jí říkala: tohle je tvoje domácnost, tohle zase moje, take tady nemůe nic. A i kdyby jsme tu měli blechy a smrad a já nevim co, tak ti to musí být jedno.. Bude to moje ostuda, ne tvoje..
Ale podle ní to bude její ostuda, protoe jsem přeci její dcera. Prostě nechápe..
Evo36: Půjdeme pryč. Víme to na 100%. Ale bohuel hned to nejde. Chtěli by jsme přítí rok, přítel splatí auto a bude si moct vzít dalí půjčku, tak snad to vyjde.
A od tý doby co jsme si začali zamykat byt (nezamykali jsme, aby oni mohli na WC a do koupelny, protoe to mají hned vedle a svoje WC mají po schodech dolu a přeci nebudou chodit tak daleko) je to o maličko lepí. Dokonce jsme zjistili, e nám tady provádí svoje návtěvy, kdy tady nejsme. Take nic.
Děkuju za drení palců a já je taky vem drim a jsou silný! A od rodičů pryč!
Není tady
Já vím, e jsem u vícekráte psala, e se mne ulevilo, kdy jsem zjistila, e nejsem SAMA, která něco zaila.Mé okolí mou matku nechápe a vypadala jsem, e JENOM já mám takovou matku a u jsem si namlouvala dalí blbost o sobě.Veru, a moje babička byla jetě horí, ne je má matka. Ale i má matka byla od ní na 700 km...
ANo, navenek je dokonalá, skvělá herečka, jen at nás sousedi????nepomluví.To je nadeve a svaté. Já jsem dokonce raději chtěla do děcáku, ne být s nima doma.
Nezmění ji a chce se stejně chovat i k né dceři, co já nedovolím, take u mne nemá ráda. Ted z toho zrovna dělá problém ale ve smyslu, e ji vnučka nemá ráda... vichni mi závidí dítě, jak je hodná a roztomilá a rozdává radost vem kolem, jenom má matka si na ní stěuje.
A já si volím své dítě!
Soucítím s tebou.HEle, slyela jsem teorii, e to je určitý druh symptomu z druhé světové války, co u mne souhlasí.
Není tady