Přečetla jsem si v úvodu, že každý účastníkje vítán, proto si dovolím se k vám s vaším laskavým svolením přidat. Já už ve 22 spím, neboť ráno brzy vstávám. Budu s vámi v pátek a v sobotu. V ostatní dny vás pozdravím, třeba zachytíte mou přítomnost, když budete začínat. Jsem úplný začátečník, co se meditace týče, moc se mi  líbí vaše aktivita. Jsem zvědavá na své pocity, jestli se mi s vámi někdy podaří spojit u ohně Medithů.

Upravil(a) majkafa (20. 8. 2006 13:41)

Majkafa, srdečně jsi u ohně Medithů vítána. Konečně slyším, že také někdo brzy ráno vstává, že nejsem sám S tím časem, jak vidno, je to těžké. Pro někoho je 22:00 brzy, pro jiného zas pozdě... Rozhodně by však meditace neměla být něčím, do čeho by se člověk měl nutit. Měla by to být chvíle čistého přání - vnořit se do hlubin svého Já, poznávat v tichu mysli sama sebe a nestraně vnímat své pocity...

Život je píseň ducha,
čas - hlasem věčnosti.
Kdo v této pravdě trvá,
je vždy pln radosti.

Upravil(a) Pedro (20. 8. 2006 20:37)

Svítání napsal(a):

Nevím, jestli jsem byla opravdu na správném místě. Včera v 11,20 jsem meditovala na místě Medithů.
Oheň byl zářivý ale nepálil. Vnímala jsem krajinu v mlze a jiné bytosti.
Pak jsem měla pocit, že se moje tělesná schránka začíná nadnášet, byl to dost silný pocit.

Má s tím někdo zkušenost?

Má medidace se uskutečňuje každý den a byla jsem moc ráda, když jste jí zde vyhlásili, napojovala jsem se na vás....

Oheň nemusí pálit, stačí když září a osvítí ty, co mu jsou blízko.

Jako dítě jsem se běžně pohybovala mimo své tělo, nikdo mi to v té době nevěřil a pak  už jsem sama nevěděla, zda to byla skutečnost nebo jen sen. Až později jsem se dočetla, že je to běžné a někteří lidé to umí. Teď se mi to už nestává ale při meditaci v přírodě dovedu s ní zcela splynout a své tělo vůbec nevnímat. Krásný večer všem.

Ahoj všem příznivcům rozjímání v prostoru Medith. Napadlo mě, že bychom se zde mohli podělit o své metody a postřehy, jak uvolnit svou mysl a tak... Protože jen s uvolněnou a od myšlenek osvobozenou myslí pak může naše vnímání postoupit až na úroveň čistého vědomí. A to by mělo být cílem každé meditace...

Jak tedy na to? I pro pokročilého to nemusí být vždy jednoduché, natož pro začátečníka. Mysl je totiž instituce velmi složitá a komplikovaná (zdánlivě). Vjemy přicházejí do našeho mozku za prvé zvenčí. Zrak, sluch, čich, hmat a chuť - to jsou vstupní brány do naší bytosti. Signály, které pomocí nich příjmáme, pak putují vlákny naší nervové soustavy až do mozku a tam jsou zpracovávány. Je to stejné, jako když počítač vyhodnocuje vstupní data a ty se pak zobrazují na monitoru, či jiných perifériích v podobě přesně definovaných forem a tvarů. Ten monitor je jako naše mysl. Až sem je vše v pořádku - smysly příjímají, paměť si pamatuje, mozek zpracovává a mysl zobrazuje. Člověk by se tím měl teoreticky těšit, protože se jistě jedná o velkolepou a kouzelnou podívanou. Ale není tomu vždy tak. Proč?

Náš nervový systém a mozek jsou totiž na mnohem dokonalejší úrovni, než je tomu u nižších tvorů. Náš organizmus je schopen příjmat nejen signály zvenčí, ale také zevnitř. A to v plném duchovním rozsahu, na rozdíl od zvířat... Mám na mysli naši duchovní podstatu, energii a vědomí. Teď zde napíšu něco, co bude znít zřejmě mnohým neuvěřitelně, ale já vím, že to tak je a jsem si tím jist až do morku kostí! Naše duchovní základna, náš duch, naše pravé a univerzální Já - je nám všem společné!!! Jeden duch, jedna energie, jedno vědomí. Avšak stovky prvků a z nich poskládáno miliardy těl a věcí...

Zkrátka, když se vjemy zvenčí a zevnitř - materiální a duchovní - spolu setkají v našich jedinečných tělech a mozcích, začíná se rodit svobodná mysl, naše individuální Já - ego. Mezi naším individuálním a univerzálním Já se pak rozprostře iluzivní závoj tkaný z vláken našeho myšlení, ale je to přirozená vývojová linie, musí to tak být...

Naše společná duchovní základna - energie, která z ní sálá a vědomí, které z nich plyne - je však pevná, dokonalá a neměnná. Stíny naší mysli se jí ve skutečnosti dotknout nemohou a zaclánějí pouze naše individuální Já. A je to právě toto naše menší Já, které podléhá změnám, je neustále v pohybu - bližší, či vzdálenější své pravé podstatě. Menší, či větší... Vnímá dobré a špatné, příjemné a nepříjemné, hrubé a jemné, blízké a vzdálené... Hledá, nachází, ztrácí... Teprve když si však tuto únavnou skutečnost uvědomí, proniká iluzí a spojuje se s naším vyšším Já - duchem. Pak teprve dochází k sjednocení, k seberealizaci, k naplnění života, radosti a míru...

K dosažení tohoto stavu ale vede dlouhá cesta, jejíž délka je přímo úměrná stavu naší mysli. Někdy však i složitá a komplikovaná osobnost se dokáže svého ega vzdát, neb vytuší, že tam je zdroj veškerých problémů... A naopak i duchovně vyzrálejší bytost může zas svému egu podlehnout a začít brát věci příliš složitě a komplikovaně... Jak tedy správně rozlišit paprsky ducha od stínů ega, když i ony umějí být tak působivé, jemné až rafinované? A jak jen dosáhnout cíle meditace - čistého vědomí plného ryzí duchovní energie, božských ctností a kvalit?

Na začátku si musíme svou mysl nejprve uvědomit a sledovat své myšlenky, pocity... Zkusit na ně hledět z pozice svědka, jako nestranní pozorovatelé, nezapojovat se do jejich záležitostí. Oddělit je od sebe, sledovat je jako mraky plující po nebi. Tak mezi nimi objevíme mezery, jako když se protrhávají oblaka a zjistíme, že něco vyššího je nad nimi. A toto poznání by nám mělo dát motivaci a sílu čistého přání... A trpělivost pro další nazírání do svého nitra, které se bude pozvolna vyjasňovat a vyjasňovat... Určitě bude! Protože tam někde jsou skryty nekonečné vesmírné hlubiny, poklady, před kterými je všechno bohatství světa míň, než zrnko prachu... A magnetická síla těchto hlubin bezpochyby přitáhne ty, jež po nich touží

Upravil(a) Pedro (27. 8. 2006 6:36)

Pedro,Pedro, tak jsem chtěla s vámi meditovat a od té doby, co se meditace posunula z 21.30 na 22.00 hod, tak jsem pokaždé usnula. 
Takže teď už jsem s vámi jen ve spánku.

Lvice, Bublinka, ostatní... A víte, že mě by se taky líbila dřívější hodinka...? Musím konstatovat, že ta desátá už je na mně též dost pozdě - alespoň během pracovních dnů... Protože usínat po jedenácté a ráno vstávat před pátou - znáte to... Kdepak, svá těla jen tak neoblafneme. Co teda s tím? Nechť se tedy každá rozjímavá duše znovu vyjádří, jaký čas by jí nejlépe vyhovoval a uvidíme

Pedro, prima, 21 hod je přesně ta správná hodina i pro mne
Takže se dnes večer určitě připojím.

Tak se mi podařilo být přesně v 21.00 na místě a meditovala jsem s Vámi. Nemohu se podělit o žádné úžasné zážitky neb žádné nemám. Jen takový postřeh - zjistila jsem, že vnitřní prostor může být jasnější a světlejší než světlo denní nebo světlo lampy. A bylo opravdu krásné...

Od zítra už budu na internetu jen vyjímečně, ale večer se k Vám budu pravidelně připojovat.

Ahojky, všechny zdravím. Jsem zpět ..... , jak bude chvíle klidu, tak usednu a splynu s vámi ......

mimochodem, musím se přiznat, že jsem se snažila i u šumění moře, ale nedostala jsem se dál, než k souznění s tou nekonečnou hladinou, která se chvílemi houpala, vlnila a po chvíli jakoby ukrajovala kusy země .... nádhera .....
... a taky jsem byla zcela pohlcena vinou révou a plody kiwi, které se taky pohupovaly nad mojí hlavou .... ta zelená barva byla úchvatná .... pozorovala jsem to hodiny .... dokonalost ....listy a bobulky hroznů, které se k sobě tulily, jako mláďátka uschovány pod listy, které je objímaly, jako když matka přivine své dítko .... člověk je tak titěrný tvoreček, před dokonalostí přírody....
  .... zatím pá

---

Upravil(a) Largo (10. 10. 2006 16:48)