Tak kdo z vás byl strom?.. A kdo myslel na Poseidóna a Dia?.. Já rostl na břehu Tořina jezírka s bílými lotosy a hejnem rybek. Mohutný košatý starý strom, který čerpá vláhu i živiny svými kořeny a pak je mocným impulsem stoupající mízy rozvádí do větví. Na závěr jsem vzlétl a letěl jako jestřáb nad krajinou, opojen výškou a svobodou. Abych nakonec, téměř na dosah před sebou, přistál na keři. Tehdy jsem se s vámi rozloučil.

Bylo to nádherné a cítil jsem tam tu prvotní radost, přátelství, propojení i souznění. Dobrou noc a krásné sny.

Ano, Katafyge, obrazně by to mohlo pocházet odtud, ale já viděl skutečně Poseidóna s trojzubcem, jak se najednou zatočil a stanul přede mnou. Pak přišlo rychlé střídání tváří a ta poslední byla Zeus. A vím, že to nepřicházelo ze mě, neboť jsem vysílal ony výše jmenované obrazy, aby jste alespoň na chvíli mohli být zúčastněni tady v horách, uprostřed přírody.

A pak se Poseidón znovu vrátil, zrovna když jsem vedl mízu nahoru do větví Idou a tak se v ní jen točil a stoupal výš, než se rozpustil dotykem anáhata čakry. A na závěr (posledních asi deset minut - ze čtyřiceti) mi přišlo, že byste si hrozně rádi zalétali a tak jsem se odrazil od horních větví a vzlétl. Možná jste zachytili ten vítězoslavný výkřik, když, po nabrání výšky, jsem se nechal klesat vstříc lesu a proměnil svou podstatu ve zvuk.
Pak jsem ještě několikrát stoupal ve spirálách vzhůru, abych nakonec přistál na onom keři.

Ahoj,
večer jsem přiletěla z venkova a hned na Babinet, cože se děje.
Byla jsem chvilku s Vámi, ale jen jsem Vás pozdravila a pak jsem opět přemýšlela o složení betonu a jak s cihlami.
Létat tedy nechci, mě vytěžuje tempo letů na zemi, které mám v poslední době, ale uvolnění a přátelství z chvilkové meditace bylo moc pěkné.
Volnost a přátelství, bylo to fajn.
Přeji Vám pěkný týden.

Upravil(a) Bláža.. (14. 8. 2006 9:02)

Včera jsem to domlouvání na společnou meditaci sledovala jedním očkem, večer se uložila ke spánku a najednou jsem zjistila, že se z toho usínání usmívám. Začala jsem se soustředit na dýchání a najednou jsem měla pocit, že jsem strom, vychutnávala jsem si to od prvního kořínku do poslední větvičky A měla jsem dojem, že v mé koruně je nějaké hnízdo.

Když mě ta představa opustila, podívala jsem se na hodinky a bylo pár minut po jedenácté...

Letěla jsem ovšem leda tak do Hajan

Ahoj všichni, meditace byla krásná, dostala jsem se na břeh jezera a ..... potom prachsprostě usnula
Ale asi jsem to potřebovala !  Mějte se krásně.

Upravil(a) lueta (14. 8. 2006 14:38)

No vida, jak se to tu pěkně rozhořívá. A je o co stát - neboť rozdmýchat společně kvality našich duší, jak uhlíky, jenž nikdy nemohou zcela vyhasnout, je hřejivá podívaná. Já jsem se ve své včerejší meditaci stal právě svědkem onoho ohně a okolo něj jsem cítil duchovní siulety těch, jež se přidali. Někteří přišli blíže, jiní se drželi opodál. Ti, kteří přišli nejblíže, přikládali světelná polénka. Ale i ti, pro které byl žár příliš silný, se snažili z povzdálí do ohně přihodit pár paprsků. A těm jsem v duchu děkoval nejvíce. Ano, v té záři bylo vidět strom, jehož kořeny drží po hromadě samotnou zemi, jehož větve čeří mraky a jehož koruna podpírá samotné nebe. A ten strom se bezpochyby zrcadlil na vodní hladině ovívané vánkem našich dechů. I keř v tom svitu planul nedaleko a křídla našich nejhlubších snů se nesla nad námi... Tak, tak, s tím vším se člověk může ztotožnit v průzračných krajinách svého vědomí i s tisíci dalších velkolepých podobenství, neboť  tím vším on věru jest

Byla to krásná meditace, takže dnes v deset u ohně...

Upravil(a) Pedro (14. 8. 2006 18:58)

Ještě teď ve mně procesy doznívají. Dnes jsem vše prožíval mnohem intensivněji, dokonce někdy od poloviny přicházely úplné výpadky vnímání, jak jsem se propadal někam do hlubin, ale vždycky člověka vzpamatuje konec výdechu, či nádechu.., tam se uvědomí.

Zatímco začátek tentokrát nastal již ve sprše. Viděl jsem náš palouk u jezera s rozdělaným ohněm, jak plápolal ve větru. (Ten mě vlastně dnes provázel celou meditací.) Pojednou začalo drobně pršet. Někteří  se zvedali a začali tančit, protože jsme ho intensivně vnímali coby déšť radosti. Když potom ještě zesílil, vstupovala děvčata do stromů jako víly. Mezitím jsem zapálil jasmínovou tyčinku a soustředil se na pránájámové dýchání só - ham, čímž se oheň stal zřetelnější. V jednom okamžiku jsem se dokonce ponořil pod hladinu a nadechoval pránickou energii jako vodu, což ovšem vyžadovalo poměrně značné ovládání, abych se neutopil. Ale pak jsem opět vylezl a připojil se k ostatním, neboť pršet již mezitím přestalo.

Bylo to skutečně nádherné a jsem zvědavý, jaké stavy jste při tom prožívali vy. Všechny moc zdravím a dobrou noc.

Včera večer bylo mé tělo tak znavené a moje mysl tak mdlá, že jsem měl co dělat, bych se skrz ten mlhou potažený hvozd k našemu ohni vůbec proplížil. Ale podařilo se a já z posledních sil se vrhl rovnou do ohně. Pak jsem s úlevou nechal vyhořet svou mysl a jako dým vystoupal až nad koruny stromů, bych jako déšť se snesl do jezera a na té průzračné hladině vědomí pak tiše veplul do zátoky snění

Upravil(a) Pedro (15. 8. 2006 8:44)

Ale to je nádherné, přátelé! Je vidět, že Strážný oheň hoří. V něm první oběti, prostupování, souznění, přetransformování. Je to skvělé!., skvělé! Vlastně jsme si nic víc nemohli přát! Tak jen dál, pokračujme.., dnes večer u ohně.

Úžasné je, že vlastně Tora nám svým počátečním obrazem u jezera (ještě předmeditačním) vytvořila prvotní místo. Které se ukázalo být jako ideální, v naprostém souladu se společenstvím Medith. Každý z nás jej pak rozvíjel, ale už uvnitř, až se stalo docela reálným, kam si nyní chodíme odpočinout do radosti a duchovního propojení s těmi druhými.

Upravil(a) Crabat (15. 8. 2006 11:37)

Já se držím trošku v ústraní, ale pořád tady brousím kolem

Třeba jo, třeba ne. Uvidíme.

Zdravím Vás z dovolené, dnes mají na místním obecním úřadě k dispozici internet, tak jsem krátce nahlédla na babinet.
Zkusím se k vám dnes ve 22.00 hod v meditaci přidat, pokud tedy mé tělo znavené celodenním cvičením dříve neusne.

Proto se mi tolik příčilo odcházet! Já se vážně musel uvnitř přemlouvat, abych před třičtvrtě meditaci přerušil (vždycky ji vedu asi čtyřicet minut + chvíli soustředění a odevzdání předtím se zapálením tyčinky a mantrami - kolem pěti minut). Tak moc se mi nechtělo.., vždyť ve stéblu trávy bylo tak příjemně, ale vím, že by mne jinak rozbolely nohy. Z toho důvodu stav pohroužení nemohu prodlužovat nad 3/4 hod. Tohle už je praxe.., vím to.

Takže ten stín u ohně jsi byl nejspíš Ty, Pedro. Byl jsem od Tebe kousek po pravé straně v té vysoké zlatavé trávě. A bylo mi tam hrozně fajn, tak kouzelně, že se tam večer ihned zase vrátím. Prozatím všechny moc pozdravuji a mávám.