Souhlasím s G.X a Majájája naprosto a dokonce i s Kacicou i když to napsala velmi vulgárně ale přesně.

Markéto souhlasím s tebou!! Chápu , že se jistě vyskytují problémy ale ty nadělali Ti dospělí bývalá, bývalý,současná!!! Skoro málokdy je to bývalá, bývalý a současný. Nezdý se Vám ,že ženské ačkoliv rodí a jsou matky jsou daleko zlejší a hnusnější než Ti chlapi? Ty děti za nic nemůžou, ony ztratily rodinu!! Bože můj tato diskuse mě opravdu nadzvedla jako žádná jiná. Ne nadarmo se říká že jsou ženské slepice a to jsem sama ženská!!!

Už jsem chtěla reagovat včera, ale vzdala jsem to. Dneska mi to nedá. Nelíbí se mi tady ty urážky, každý má snad právo na vyslovení  svého názoru a jednak nikdo z nás není bez chyby a ani nebude.
Někde na 6 str. se píše, že za vše můžou chlapi. Jsem proti. Já mám zrovna doma případ, kdy matka opustila rodinu a když jsem začala s mým mužem chodit, uvědomovala jsem si do čeho jdu a jako samozřejmost jsem brala, že část mého paltu jde na zájmy dítěte, zmrzlinky, oblečení aj.
Vím, že je to těžké s cizím dítětem vyjít, ale je třeba proniknout do té jeho dušičky a pak postupně začít dělat změny, ne naopak. Je to běh na dlouhou trať.Ty děti za to skutečně nemůžou. A že jim z jedné str.cpou horem dolem a druhá str. si to nemůže dovolit - ty děti to musí pochopit a respektovat. Někdy bych tu naši cácoru taky neviděla, ale víte jak potěší když přijde a řekne , že mě má ráda a že jsem její maminka já !?!?!??!?! To je včechen vztek pryč.
Ale jsou za tím (v našem případě) 3 roky odříkání, bojů sama se sebou, slz, beznaděje, přijetí toto dítěte.
Ale něco na povzbuzení. Skutečně je prokázáno, že ženy hůř přijímají děti partnera. Ale nejde to se vzdát, ale bojovat sám se sebou. Ženské!!!!!! Jsme přece silné, ne?????

Evo36 moc ráda Tě čtu...a pořád Tě vidím před sebou...možná jsem tu už někde psala ale to neva:-))))

Evi, je fajn, že tu píšeš,
např. tvé odpovědi mě dneska moc potěšily a zbytečné určitě nejsou. I kdyby oslovily někoho až za pár měsíců mají smysl.

Osobní zkušenost nemám, ale už delší dobu mi chodí plakat na rameno sousedka. Má rozvedeného syna, jeho manželka si našla jiného muže a ona také podala žádost o rozvod. Dítě bylo  ještě malé, bylo svěřeno do její péče. Dokud byl syn sám, bylo všechno v relativním klidu, když ale bývalku její nový přítel opustil a ona zjistila, že BM má nový vztah a čeká s novou partnerkou dítě, nastalo peklo. Bývalka používá dítě jako nástroj k vydírání jeho rodiny, nemůže rozdýchat jeho nový vztah. Dítě, 9 let, očkuje vakcínou zloby a závisti. Nová partnerka jeho dítě přijala úžasně, vařila mu, kompletně se starala, když byl jeho otec v práci, kreslila si s ním, modelovala, stavěla, četla pohádky atd. Chtěla, aby z budoucích nevlastních sourozenců
se stali děti, mezi nimiž nebudou dělat rozdíly. I když vůle byla, snaha byla marná. Starší syn malému (16 měsíců)  nebezpečně a zákeřně ubližuje, z nové rodiny otce odnáší  bez dovolení různé věci, slídí, co kde mají nového a donáší to matce, která závidí a  "dělá odvetné akce".  Novou partnerku otce chlapec neposlechne,  vysmívá se jí do očí  a navíc o ní lže.  Proto  jeho otec také často s prvním synem bývá u svých rodičů (sousedi). Ti vnuka milují, ale ... čím dál tím víc je vnuk vydírá, matce lže, ta není přístupná komunikaci a nic nechce slyšet a mstí se, protože svému miláčkovi nenechá ubližovat.  Chlapec  ví, že má u maminky  vždycky zastání. Vnuk je vydírá, vyhrožuje maminkou a dělá naschvály, například naposledy vnuk u prarodičů vypnul mrazák a když to zjistili, bylo pozdě a obsah byl znehodnocen. Maminka se škodolibě baví a sousedka se na vnuka přestává těšit. Návštěvy vnuka se stávají tak stresující, že si dokonce  myslí, že se časem úplně budou muset přestat stýkat, protože jeho chování začíná být neúnosné a už dlouho se vymyká běžnému zlobení. Z celé situace je zoufalá.
Nová partnerka otce s chlapcem komunikuje jen tehdy, pokud se k ní chová normálně.  Jakmile ale začne dělat naschvály, tak si ho nevšímá a nechá všechno na otci. Jen chlapci  řekne, že je škoda, že pokazil pohodu, až zase bude chtít zapadnout do rodiny, ať jí to řekne.   
Otec byl na delší služební cestě, tak si syna nemohl od matky vzít podle plánu. Má ho rád, tak za matkou přišel a trval na tom, že si ho vezme. Matka byla zaskočená, ale byly prázdniny, tak mu syna  dala. Nestačili se všichni divit! Chlapec byl zlatý, ani nezlobil, nové partnerce říkal že ji má rád a přišel se i pomazlit, všechno mu chutnalo, prostě normální dítě.  .Jak si tu změnu vysvětlit?  Jedině tak, že nebyl od maminky na návštěvu otce připraven. Od té doby při pravidelných návštěvách je zase všechno ve starých kolejích.
Ano, dítě za nic opravdu nemůže. 
Proto se mi nelíbí, že všechny problémy a vinu za vzniklou situaci jednoznačně některé z vás přisuzují otci.
Žena tím, že se stane matkou, nestane se dokonalou bytostí, ale i jako matka se chová podle svých charakterových vlastností. Na chování dítěte v nové rodině otce má matka rozhodující vliv a je na ní, jestli dítě bude používat jako zbraň ve válce proti BM a jeho nové rodině,  nebo jestli bude respektovat situaci takovou jaká je a bude jednat v opravdovém zájmu dítěte.

Irenka21, amba: No, holky, ale není to nakonec na těch otcích, kteří si mají ty děti z dřívějšího vztahu postavit do latě? Chápu, že nové partnerky tohle zmůžou těžko, ale proč ti otcové se chovají tak, že dětem klackovitost naočkovaná matkami prochází? Vlastně se nedivím, že novým ženám se nechce vídat "cizí" děti, ale divím se, že otcové těchto dětí to nechali dojít tak daleko, že nová žena musela (chtě nechtě) zaujmout tenhle postoj....Irenko, tys napsala "já jsem to vzdala"...chápu to, nemůžeš vychovávat cizí děti, ale co dělal tvůj muž? Ten to taky vzdal, nebo se ani nesnažil o nějakou výchovu a vedení?...myslím prostě, že je to hodně na těch otcích, jak se jeho děti sžijou s novou partnerkou. Já jako máma taky nenechám svoje dítě, aby na mého nového partnera nějak bylo drzé nebo ho neposlechlo, nerespektovalo...kdybych k tomu mlčela, děcko by si dovolovalo víc a víc.

(Mimochodem u Andrejky mě nejvíc zaráží ten handl "budu platit tvoje dluhy-nebudeš mě otravovat svými dětmi"...to je u mě fakt handl.)

helena: No jo, no. Když my máme tu střídavou péči (týden po týdnu)....takže moje dítě neví, co je to "víkendový" tatínek...chlapi jsou fakt nějak divný, ne?...že neřeší, myslím...jak pak chtějí udržovat nějaký vztahy, když se nechovaj´jako alfa samci, teda vůdci smečky? (vůdcem smečky se pak stává rozmazlené dítě).

Upravil(a) Eva36 (29. 8. 2006 8:07)

Axi: i já...mě by ani nenapadlo něco takovýho říct a kdybych jen slyšela, že třeba můj kamarád tohle své nové akceptoval, tak bych se na něj nemohla snad ani podívat...s kamarádstvím by byl konec...

helena: to je to...voni nechtěj být alfa samci, mít povinnosti, hlídat smečku, živit ji, řešit rozpory mezi členy smečky...pak není k čemu vzhlížet. Vím, o čem mluvím, taky jsem bývala alfa samicí a vzhlížet jsem ne že nestíhala, ale tak nějak nebylo k čemu nebo spíš ke komu...jo a ten pes, co páníčka rafne, tak ten by, chudák, u mě letěl...radši se nechám pokousat do krve, než bez boje ustoupit ze svýho postu nějakýmu ratlíkovi...(teda neustoupím ani statnému ovčáckému psovi, ale po ratlících se líp chňape a jejich kousnutí tak nebolí).

Můj muž byl rád, že má klid a připadalo mi, že před péčí o své děti utekl do práce, asi je má rád, ale nesmí to překročit jeho klid, moje děti  má docela rád, nikdy se nehádají, když jim má s něčím pomoci nebo pro ně někam zajet, udělá to, doma je nakrmí a obstará, ale jsou velké a dost soběstačné, on nerad řeší nějaké spory, vyčkává, když zjistil, že jejich návštěvy mu přinesly komplikace v tom, že BM ho dala k soudu / záviděla jak bydlíme /o zvýšení alimentů a ještě já jejich návštěvami strádám, prostě tam přestal jezdit, občas si zavolajíí, nevím kdy tam pojede, ale od minulého června tam nebyl a oni ani ve svých 16 a18 letech vlakem přijet odmítají, nevím, jak se to vyvine dál, ale nutit ho, aby za nimi jezdil a vozil je k nám , rozhodně nebudu, nezakazuji to, ani ho k tomu nenabádám a on hraje mrtvého brouka.

Eva36 napsal(a):

helena: to je to...voni nechtěj být alfa samci, mít povinnosti, hlídat smečku, živit ji, řešit rozpory mezi členy smečky...pak není k čemu vzhlížet. Vím, o čem mluvím, taky jsem bývala alfa samicí a vzhlížet jsem ne že nestíhala, ale tak nějak nebylo k čemu nebo spíš ke komu...jo a ten pes, co páníčka rafne, tak ten by, chudák, u mě letěl...radši se nechám pokousat do krve, než bez boje ustoupit ze svýho postu nějakýmu ratlíkovi...(teda neustoupím ani statnému ovčáckému psovi, ale po ratlících se líp chňape a jejich kousnutí tak nebolí).

Eva36 - přesně - není K ČEMU vzhlížet . Ale on i ten post alfa samice časem unaví... taky to znám a dobře - i když jsem do téhle pozice spíš byla dotlačena a nebylo úniku. Já prostě neměla nervy na to, řešit všechno na poslední chvíli nebo těsně po ní. Jsem ten (po*ný) typ, co platí složenky v předstihu, protože mě pak otravuje stát fronty na poště, daňové přiznání taky radši pár dní před termínem, abych měla klid... jenže chlap si klidně do tý fronty stoupnout půjde, protože v ní nemyslí na to, že ho doma čekají úkoly s dětma, vaření, prádlo... Oblíbené věty - "Vždyť je dost času.", "Vždyť to ještě funguje." (ale že se TO rozpadá, případně hrozí úraz, to opět neřeší), "Proč musí mít holka na maturitní ples nové šaty?" (tehdy mě naštval, dceru rozbrečel a stejně nepochopil), "Proč dovolená, když můžeme jet k našim?" (ale že já tam jezdila víceméně makat, protože babička už byla v letech a mě by hanba fackovala, kdybych jí nepomohla)...
No a ratlíček je paničky miláček, takže její muž, aby měl doma klid, radši uhne psovi - asi bych to taky řešila velmi razantně. Jenže oni nebojují, neloví (ještě tak lelky), nechtějí mít problémy... a pak se jednou rozpomenou na to, že jsou "hlava rodiny" a diví se, když z nich ta rodina má v lepším případě srandu, v horším je odmítne brát na vědomí - ale nepřipustí si, že jejich chování nemůže mít jiný výsledek...

Eva36 - aby ses nespletla - do fronty si šel stoupnout se SVÝMI platbami (auto a pod.). V životě nevěděl, co stojí obědy pro děti, školka, oblečení... Když se před lety měnily ceny, móóóc se divil, že kecky pro dítko už nestojí 15,- korun jako když si je kupoval on, ale pětkrát tolik (i víc) a holič taky nestříhá za dvě kačky jako před třiceti lety u nich na vsi, tudíž by měl přidat. No, peníze nakonec dává, ale co jsem vdaná, vždycky jsem měla nějaké výdělky mimo zaměstnání, než bych se s ním dohadovala o tom, jestli koupím dětem boty za pětikilo nebo za dvě. Ty děcka to kupodivu pochopily podstatně dřív - měly jsme dohodu, že třeba na ty boty jim můžu dát tolik, aby si koupily pěkné, ovšem pokud chtějí dražší jenom proto, aby je měly, tak si přidají třeba to, co vydělaly na brigádě - a fungovalo to.