Dana napsal(a):

Děvčata, pořád omíláte jedno a to samé, že Andrejka zakazuje svému muži se s nimi stýkat. Ale to není pravda, platí, stýká se s nimi, vodí je ke svým rodičům na víkendy a je tam s nimi. Ona jen chce, aby se s nimi nemusela stýkat ona a to mi promiňte, na to má snad právo. Nebo ona si ty děti udělala? Vzala si ho s dětma, to je pravda, taky mu nezakazuje se s nimi stýkat, jen chce mít oddělenou rodinu. A pokud vím, on jí to slíbil a tak si myslím, že by to měl dodržet. Byla to přece její podmínka a věděl o ní tak jako ona o jeho dětech. Taky bych nesnesla chlapa, aby se nestaral o své děti, ale to neznamená, že se o ně musí starat ona. Já jenom přiznávám Andrejce právo volby.
Fatima píše :
Tvůj muž si pořídil děti a jeho zodpovědnost za ně rozvodem neskončila - jeho děti jsou jeho závazkem, do konce života a to nejen finančním, ale především citovým.
Ano, souhlasím, on si je pořídil, on ať se stará, každý není ne jen ochoten, ale hlavně schopen se starat o cizí děti a pro Andrejku ty děti cizí jsou. Není pokrytcem, který by tvrdil něco jiného. Tak to je a basta. Přispívá k tomu i to, že ze svého rodinného rozpočtu platí jenom oni dluhy z předchozího manželství jejího manžela. Dokážu pochopit tu averzi, když sama nemůže svému synovi koupit nějakou blbůstku pro radost, protože na lednici leží složenka na dluhy , se kterými nemá nic společného a notabene je platí celé.
Fatima píše, že přítel dává a kupuje nad standart. To je úžasné. Ale dělá to proto, že na to má. Jak by jsi se tvářila, kdyby koupil a teď to přeženu svému dítěti mobil za 7 tisíc a tobě se rozbili jediné boty a neměla na jiné?
Prostě všechny víme, že tu situaci u Andrejky nemůžeme objektivně posoudit, ale jedno můžeme, nechat ji právo sama se rozhodnout.

Správně, právo se rozhodnout. Rozhodla se, vzala si ho. I s jeho minulosti...

Děkuji za odpověď.Je to velmi podobné jako u nás. Vím jistě, že mě teď manželova dcera nesnáší, i když na začátku to bylo jiné.Když se manžel rozváděl, bylo to těžké období pro všechny.Jeho dcera byla na něm hodně fixovaná a muselo to být pro ní moc těžké. Vím, že jsem bohužel stála za jeho rozvodem, kdyby nebylo mě asi by se nerozvedl (ale musím ještě napsat, že se již dříve chtěli spolu rozvádět-měly i jiné problémy),tak si myslím, že jsem nebyla jedinou příčinou jejich rozvodu, ale to by bylo asi na jiné téma.A nemám právo soudit jeho předchozí manželství.  Je mi jasné, že dcera tím rozvodem hodně musela trpět a zasloužím si její chování ke mně. Ale chtěla jsem jen napsat, že jí bylo v době rozvodu deset let. A chtěla jít s tátou k nám. Ale po třech dnech se rozmyslela, což dokážu pochopit. Asi by nebylo dobré, aby její matka zůstala sama. V té době mě ještě jeho dcera zdravila a normálně se semnou bavila. Chodila i  k nám. Když s námi chtěla na jeden den někam jet, tak jí bývalá manželka mého muže, naplánovala jiný program. Jediný co teď může jít s tátou, tak jednou za dva měsíce do kina. Po pár návštěvách u nás se její chování změnilo, přestala k nám chodit a přestala mě zdravit. Je mi jasné, že to nebylo z její hlavy.Manžel se jí snažil dříve vše vysvětlit,ale bohužel šanci jsem už nedostala. Vím jistě, že jí bývalá manželka naočkovala proti mně, udělala ze mě ku… atd.A nejhorší je, že zakázala dceři, aby jezdila k příbuzným od manžela.Takže akorát jednou manžel jí vzal (nevím jestli tajně) za babičkou, který se po ní také moc stýská a nejen jí, protože u příbuzných trávila hodně času, samozřejmě než se rozvedli.
A myslím, že by již nemělo smysl, abych s nimi začala teď někam chodit. Bojím se, aby jeho dcera kvůli mně, i s ním nechtěla někam chodit.Je mi to všechno moc líto, protože se manžel hezky stará o mou dcerou z prvního manželství. Ještě máme s manželem „společnou“ holčičku, která o sestře ví, ale osobně jí nezná. Asi člověk nemůže mít všechno …..

Fatimko, ty jsi tak hodná, že mám obavu, abys na to nedoplatila. Svět není tak spravedlivý...

Fatima napsal(a):

Dana napsal(a):

Děvčata, pořád omíláte jedno a to samé, že Andrejka zakazuje svému muži se s nimi stýkat. Ale to není pravda, platí, stýká se s nimi, vodí je ke svým rodičům na víkendy a je tam s nimi. Ona jen chce, aby se s nimi nemusela stýkat ona a to mi promiňte, na to má snad právo. Nebo ona si ty děti udělala? Vzala si ho s dětma, to je pravda, taky mu nezakazuje se s nimi stýkat, jen chce mít oddělenou rodinu. A pokud vím, on jí to slíbil a tak si myslím, že by to měl dodržet. Byla to přece její podmínka a věděl o ní tak jako ona o jeho dětech. Taky bych nesnesla chlapa, aby se nestaral o své děti, ale to neznamená, že se o ně musí starat ona. Já jenom přiznávám Andrejce právo volby.
Fatima píše :
Tvůj muž si pořídil děti a jeho zodpovědnost za ně rozvodem neskončila - jeho děti jsou jeho závazkem, do konce života a to nejen finančním, ale především citovým.
Ano, souhlasím, on si je pořídil, on ať se stará, každý není ne jen ochoten, ale hlavně schopen se starat o cizí děti a pro Andrejku ty děti cizí jsou. Není pokrytcem, který by tvrdil něco jiného. Tak to je a basta. Přispívá k tomu i to, že ze svého rodinného rozpočtu platí jenom oni dluhy z předchozího manželství jejího manžela. Dokážu pochopit tu averzi, když sama nemůže svému synovi koupit nějakou blbůstku pro radost, protože na lednici leží složenka na dluhy , se kterými nemá nic společného a notabene je platí celé.
Fatima píše, že přítel dává a kupuje nad standart. To je úžasné. Ale dělá to proto, že na to má. Jak by jsi se tvářila, kdyby koupil a teď to přeženu svému dítěti mobil za 7 tisíc a tobě se rozbili jediné boty a neměla na jiné?
Prostě všechny víme, že tu situaci u Andrejky nemůžeme objektivně posoudit, ale jedno můžeme, nechat ji právo sama se rozhodnout.

Ale dano copak necháopeš, že svým rozhodnutím Andrea bere dětem tátu? protože mu dává najevo, že jeho děti jsou pro ni nežádoucí? Protože jim neumožní trávit s otcem třeba celý víkend? Společnou dovolenou?
a že si vzala chlapa, který, jak Andrea tvrdí, platí dluhy za bývalou ženu, která neplatí nic... no to snad věděkla na začátku, ne? A pokdu byla ochotna podílet se na jeho dluzích, tak by to sand teď neměla mít nikomu za zlé, ne?
Já bych taky mohla příteli vyčítat, že koupil holkám další "blbosti" a já nutně potřebuji nové kalhoty, na které momentálně nemám, protože jsem zaplatila celý nájem za byt, aby on mohl zaplatit hotel svému bratrovi, který jej na týden přijel navštívit (trochu komplikované, ale snad pochopitelné), ale já to v těch straých kalhotech nějak přežiju, protože když ho vidím, jak přijede z návštěvy dětí domů a jak o nich vykládá nadšeně, jak si hráli, co spolu dělali.... tak budu chodit klidně v trenkách, chápeš to?
Není to o tom, že máme spoustu peněz, speciálně teď poslední dva měsíce máme poměrně velké finanční obtíže, ale NIDKY bych nechtěla přítele připravit o rozzářené oči jeho dětí. Navíc tentokrát nestihnul nákupy a tak dal bývalé ženě peníze... jo, mohla bych se vztekat, že třeba ona si za peníze, které nechává pro holky koupí kalhoty a já je tak nutně potřebuji... ale proč bych to dělala? Mám radost, že on má radost a jsem šťastná, že jsem s chlapem, který své děti miluje, i když je může vidět jen jednou za měsíc a který za nimi dojíždí, přestože ho jeho bývalá oholila o vše.

Fatimo,jen tak ....  těžko to posuzuješ když u nás nebydliš, ale ..První dítě měl jak se tak říká z  "hlouposti", byl zamilovaný, ona říkala že by si to maličký mohli udělat,vždyť kolem je plno holek co děti mají, moc se mu nechtělo, ale teda tak jo, nakonec se ani nevzali,odstěhovala se od přítele dítku nebylo ani půl roku ( že by dárce semene,???). Dítko si brával pomalu násilím, ale bral. Pak poznal další ženu, stou se oženil, jenže řekl už jedno dítko mám, nebudu nikam chvátat, to ale nevěděl že ho bude celá její (BM) rodina urážet, že asi nemá kvalitní semeno (přesně tak se o tom, jeho BM a její příb.bavilo, Já tedy vůbec nevěděla, že je dobré na pleť, to tvrdila jeho BM,že to potřebuje kvůli pleti atd, keci, keci na jedno téma) a že není schopen ani jí to dítě udělat a ostatní takový trapný řeči, že slaboch, tak tedy šel do toho, ale zas špatný konec, jeho BM je velmi násilnická, sprostá ženská, kdo jí nezná neuvěří,že i takové ženy můžou být. Co se týče toho druhýho dítka, vždy i když jsem se snažila (a snažím pořád přes všechno co se stalo), měla jsem prostě smůlu, jsem pro ní mumie, tak mi říká, nesnáší mě, chce abych vypadla, nezlob se na mě je jí 9 let tak trochu toho rozumu by už mohla mít. Její táta, když nebude se mou určitě si najde jinou a ta jí taky vonět nebude, prostě je její a basta. Ne že bych žárlila, myslím si, že to tak není, přijede vždycky jí něco je, zrovna jí teď máme na prázdninách a přitáhla vši, teď jsme momentálně zavšivená celé rodina. Nerespektuje tohle je tvůj ručník, tohle můj, tohle je můj hřeben atd. takže já ve svých 33 letech mám vši, moje dítě taky, děti sestry mého přítele taky a u babičky ještě nevíme. Nikdy jsem je neměla, nevím vůbec co to je a je mi z toho zle. Dávám si střípky všeho dohromady a vyjde mi alergie, já jí překousnu, to bych s přítelem nežila už 6 let, nejezdila by k nám každých 14 dní, na vánoce a na prázdniny, prostě jí nemusím. Co se týče přítele, on opravdu když se k něčemu nedonutí tak to neudělá, nejsem z těch abych se doprošovala, jednou se nám stala velmi nepříjemná nehoda, záměrně říkám nehoda, já to neplánovala a ani nechtěla, ale stalo se, o jaké mé rozčarování, že i když se chráníte stanese, bylo že jsem byla v jiném stavu, těžko se mi pořád věří, že mi to mohl říct (už mám dvě, je třeba dát to pryč) a já protože ho moc miluju, a pořád miluju, jsem to udělala, nikdo, říkám nikdo mi to z paměti nikdy nevymaže, bude to tam pořád strašně bolet, žádné jiné těhu. mi to nenahardí. Teď ví že udělal chybu, ale pořád si myslím že když spolu budem mít jiné dítko, nic se nezmění, jsem zatrplá, a na jeho děti (spíš to jedno, to starší už k nám bohužel nejezdí) alergická. No a teď se můžeš do mě pustit, jáká já vlastně jsem hrozná nána "n"...... a co mě má těšit, možná moje blbost asi?????

Nivapo, u Vás to funguje, protože jsi vstřícná a rozumná žena, a víš co je dobré pro Vaše dítě. Ale i když se snažíš najít cestu, jako přítelkyně táty, a není to opětováno, protože máma (BM) stejně říkala, že je teta mumie adt., Do telefonu když přítel chce mluvit s dcerou neřekne jeho BM volá  ti táta, ale řekne volá " Novák" , nebo volá zase ten blbeček??????? Co asi pak mluví o mě jako o přítelkyni (nebyla jsem důvod k rozvodu, přítele jsem poznala to už byl rozvedený). Máš štěstí, že jste dvě rozumné, a kdo asi má větší vliv na dceru, otec  s přítelkyní jednou za 14 dnů a nebo máma se kterou je každý den, asi ta máma. Je to loterie na koho kápneš, měla jsi štěstí, třeba jiné ho nemají i když se snaží a tak třeba ani nechcou se s "cizíma dětma vídat", viz. příklad já.

Jsem moc ráda, že si můžu s někým o tom popovídat.S manželem jsem to probírala již několikrát,ale řekl mi, že se holka mámy bojí a proto když se rozváděli, tak dceru nechtěl trápit, aby musela být u nás pravidelně každých čtrnáct dní, že raději nechá rozhodnutí na ní. Tak jen čekal, jak rozhodne bývalá manželka .Což já nechápala, ale nechtěla jsem do toho zasahovat.Můj bývalý manžel si může dceru vzít kdykoliv, teda pokud nemáme nic v plánu. Ale on zase nemá skoro vůbec zájem, čímž zase trpí moje dcera. Jinak současný manžel je moc hodný a fakt nechtěl, aby jeho dcera trpěla. Napíšu příklad. Stalo se to již před lety, ale chtěla jet s námi na víkend za babičkou a řekla, že pojede a pak zavolala, že nemůže, tak manžel šel za bývalou manželkou a ta začala na holku řvát i na něj(ať se jim neplete do života) a holka brečela a řekla, že s námi už jet nechce a takhle to šlo dokola.Až přestala s námi chtít jezdit úplně. A je fakt, že když jsou někdy spolu, tak mu přijde, že má  zákaz o všem mluvit. Manžel mluví s dcerou otevřeně a určitě ho má moc ráda. Ale  myslím, že už je to dlouhý čas (8let) od rozvodu, že už ani nechce s námi někam jezdit. A hodně se prý změnila, začíná se prý chovat jako máma (což je pochopitelné). Musím se přiznat, že i když je to  tolik let, tak mě to poslední dobou trápí, že spolu nemáme žádný vztah. A je mi líto, že nestýká se sestrou, protože jak jsem již napsala ta o ní ví (je jí teprve sedm let), ale občas se na ní ptá a byla bych ráda, kdyby se holky poznaly.Ale třeba se po letech stane zázrak a najde k nám cestu.

Eva36 napsal(a):

kovjan: Drž se. A manžel by neměl být takový pose.a, aby si nechal od BM diktovat, kam může dceru vzít. Zároveň by se dcery měl ptát, jestli chce jet třeba za babičkou. Pokud řekne, že ano, musí ji podpořit v tom, že ona má právo se rozhodnout vidět babičku, i když si to její matka nepřeje. .... takovou ženskou nechápu. Mám kamarádku s podobnou maminkou (a babičkou), na otci nenechali nit suchou, pořád "tohle mu řekni, tohle mu neříkej" a když přijela tak zase výslech "řeklas mu?"....na zabití...kámoška se rychle naučila lhát (i když jí to dělalo problém, pořád to bylo lepší než poslouchat kecy maminky o tom, proč tátovi neřekla atd.)....Tvůj muž by se měl trochu vzchopit a víc se ptát dcery na to, co chce ona sama. Záleží na tom, jaké mají mezi sebou vztahy, no. Já mám tu zkušenost, že když se k dítěti stavím otevřeně, sama začínám mluvit o problémech (u nás rozchod a pak rozvod), nikoho neočerňuju a nechávám dítěti prostor se vyjádřit a jeho přání respektuju, pokud možno, tak to dítě přijímá velmi dobře. I mého nového partnera moje dítě (12 let) přijalo celkem dobře, i když ze začátku mělo proti němu řeči. Netlačila jsem na pilu, pomalu vysvětlovala, začala být sranda...a dneska spolu dobře vycházejí....našla jsem moc hezký citát. Dovolím si ho sem zkopírovat:

Vaše děti nejsou vašimi dětmi,
jsou syny a dcerami touhy po životě.
Přicházejí skrze vás, nejsou však vaši,
a třebaže i jsou u vás, nepatří vám.
Smíte jim dávat svou lásku, ne však své myšlení,
neboť mají vlastní myšlenky.
Můžete ubytovat jejich těla, nikoli však jejich duše,
neboť jejich duše dlí v domě zítřků,
který nemůžete navštívit ani ve svých snech.
Můžete se pokusit stát se jim rovni,
nesnažte se však učinit je rovné sobě.

Kahlil Gibran, prorok

A ještě něco, milá Kovjan. Neviň se z rozvodu tvého manžela. Nejspíš to tak mělo být. Ale tobě to nemusí bránit v tom, abys našla k jeho dceři cestu...ty nejsi závislá na tom, co její matka dělá, říká, zakazuje...ty můžeš sama dělat, co chceš. A já, kdyby mě trápilo, že ke mně jeho dcera nemá vztah (a to by mě trápilo), já bych ji nejspíš zkusila vyhledat, oslovit.....možná nebude reagovat hned....syn mého otce se k tátovi přihlásil zhruba po 20 (!) letech...zázraky se zřejmě dějí

Nivapa

nána: Jak víš, že máma říkala, že teta je mumie? Pokud to holčina řekla otci, je na něm, aby přiměřeně reagoval (za přiměřené považuju, aby jí řekl, že je možné, že matka to říká, ale že on tetu má rád, váží si jí a že si přeje, aby se o tobě takhle nezmiňovala)....kdyby to řekla mně do očí, tak bych jí vysvětlila totéž. Že její matka má samozřejmě právo na svůj názor, ale že budeš ráda, když to tak brát nebude. Že jejího otce máš ráda a ji také. Že její otec i ji nadále má velmi rád, že nejsi její sokyní, se kterou ona musí bojovat o lásku otce...jistě že tvoje chování musí být v souladu s tím, co říkáš...já bych jí třeba někdy pomohla s dárkem pro tátu a snažila bych se jí skutečně pomoct, aby mohla před tátou zazářit ještě lépe než bez mé pomoci...neříkám se vnucovat, ale být laskavá, naslouchat, vnímat to dítě a jeho přání, možné obavy, vidět manipulaci její matkou a neztotožňovat zmanipulované chování dcery s jejím přirozeným...

kovjan: takže máš na "druhém břehu" dívčinu kolem 18 let...je ještě mladinká, aby pochopila, přišla, odpustila, uznala...atd. Já jako starší bych zkusila ten hovor vyvolat. Vím ale, jak ještě nedávno, bylo pro mě těžké říkat věty typu "Mám tě ráda. Moc mě mrzelo, když ....(jsi k nám nepřišla, že nevídáš svou sestru)....cítila jsem..."...tohle všechno mi moc vlastní nebylo, protože u nás v rodině se tak moc nemluvilo. Ale naučila jsem se to a odezva okolí je velmi příznivá. Sami by ti lidé mluvit nejspíš nezačali a bylo by mezi námi nedorozumění...pravda je, že pokud je ten druhý "zabejčený" a vidí jen svou pravdu, nezmůžeš slovem nic...třeba se to ale změní věkem. Slečna se vdá, porodí...a třeba uvidí, že pravda má několikeru tvář....A nebo bude třeba opravdu stejná jako její matka. Pak nezbyde než se s tím smířit...Já bych ale vsadila spíš na to, že ona sama tápe v sobě, má ráda oba rodiče, ví, že matka ji bude za projevy přízně směrem k otcově straně trestat , nazlobit matku nechce, bojí se zavržení z její strany... její otec, a i ty vlastně, můžete jen donekonečna projevovat, že u vás zastání najde. Lásku nejde ničím podmínit....já si neumím představit, že bych svému synovi (12 let) řekla, že třeba k babičce nepojede, jak tomu bylo u vás. I kdybych to stokrát nechtěla a žárlila jako blázen, nevypustila bych to z pusy....doplatilo by na to totiž dítě. Jenže některé matky myslí spíš na sebe, na ukojení svého já, které jim jaksi dává "právo" dítě vlastnit a disponovat s ním...

Andreo, myslím že jsi  hodně sobecká. Věděla jsi že má děti a děti jsou jeho rodina i když bývalá. Děti nevymažeš!! Co kdyby se o ně nestaral a nezajímal se? A co kdyby to udělal pak tobě!!! Najde si jinou ženskou a budeš na tom stejně!!!! Nebude tě urážet když nebude tvé dítě patřit k němu a bude se s ním schovávat po babičkách atd? Dohodli jste se já vím, ale nemyslíš že je to vydírání?!!!Vždy´t Ti to jednou vyčte a nebude divu. Je na tobě aby jsi se alespoń občas snažila s dětma vyjít, oni nemůžou za to jak je vychovávají rodiče. Ty jsi selhala jako dospělá, když se schováváš a vymlouváš se na to že je nemůžeš cítit. Nejsi schopná si je získat, nemáš jim co nabídnout (kvůli svému muži když už si tě s tímto tvým požadavkem vzal)!!Mám pocti že tam ani není snaha!!

Achjo Evo 36, je to tak těžký, on se tý jeho druhý bejvalky bojí nebo co, já nevím, ona je tak sprostá, až mě bolí z toho srdce jen si na to vzpomenu. Můj přítel je hrozně milej, bezkomflikní člověk, víš on tu jejich rodinu strašně obdivoval, jak sám říkal. Oni žijou v komunitě (ne nejsou cikáni), ale jsou jiný, hodně pijou, hodně slaví, přítel říkal "mě se to tak líbilo, já tohle z domova neznal, a byl jsem tak zamilovanej, až slepej", jenže pak na to přišel co je to za rodinku, ale bylo pozdě. Každý kdo se jim z nelíbí trpí, myslím že je to i v tý jeho holce, prostě mi vadí. Děti jí moc nemusí, raději jí utečou, nebo tak chvilku s ní a pak řeknou ona je tak protivná, povyšuje se, a pořád nás sekýruje, už sní nikam nechcem jet, tak nevím. Mám dítko, co moje nesmí, to jeho může. Jednou a to mi dost vadilo dal přítel najevo, že to jeho je chytřejší než to moje, že je nej, nemyslím si že by jedno bylo chytřejší než to druhé, každé takové jaké je, moje to má horší má LMD, a oslabenou motoriku, a cvičením učením vše doháníme tak to ani nikoho nenapadne, že je takový jaký je. Proto si myslím, že je lepší se s ní nevídat (tedy pro nás). Přítel když s ní chce být ať si je, ale někde jinde, a nebo budu muset pryč já s dítkem, aby jsme jim při jejich návštěvách nevadili, někdy to totiž u nás tak vypadá, zavřou se spolu v pokojíku. I to moje dítko někdy řekne, mami proč je "přítel" tak divnej? Proto si myslím je lepší "cizí děti je lepší nevídat" (jako přítelkyně) ne otec.

Frigo napsal(a):

Nezlobte se na mně, ale z toho co tady čtu, by většina měla mít  
Nechápu, proč Andreu odsuzujete. Prostě se domluvili na nějakém pravidle ještě před svatbou, důvody takového jejího rozhodnutí neznáme, ale je to JEJÍ rozhodnutí a on s tím souhlasil ! Nemůže nikdo po ní chtít, aby se čas od času starala o jí cizí děti.  Proč by se měla jednou za 14 dní trápit s třeba BM naočkovanými dětmi ???
Aby se zalíbila chlapovi ?  To je pěkná kravina. On věděl do čeho jde.

Nějak si teď nevybavuji, kdo tu psal, že se se domluvili, že byt bude napsaný na manželku, aby to děti z předchozího manželství případně nezdědily.  To absolutně nestačí ! Musí být rozděleno společné jmění manželů s dovětkem, že co si od teď každý pořídí, je výhradně jeho.

Ale Frigo - chlap slíbí cokoliv, obzvlášť před svatbou, že ? Ale pokud by byl opravdu CHLAP, tak by si asi měl s partnerkou vyříkat, jak že to s tou péčí o děti bude. Proč by se proboha ona měla trápit tím, že manžel si občas přivede děti, když on má její dítě doma pořád? Nakonec ona taky věděla, do čeho jde. Přijde mi, že Andrejce spíš vadí to, že splácí dluhy a nejsou na tom finančně tak, jako rodina BM - ale to přece není důvod k tomu, aby "si prosadila", že se manžel bude s dětmi stýkat u babičky, po parcích a podobně. Vždyť ony za to nemůžou, že se jim rodiče rozvedli a "teta" je na ně alergická. Nemusí je mít doma každý druhý víkend, ale proč by tam nemohly občas přijít - vždyť tam bydlí jejich táta. Takhle se taky můžou dopracovat k tomu, že mu jednou děti řeknou "Ale proč bychom ti měli pomáhat? Tys nás taky nechtěl."

Eva 36, její mámä tak o mě mluví, holka to řekla když si ji vezl domů, no přítel nereagoval, řekl, že jen teta není žádná mumie, a víc nic, já se do tohohle nemíchám, protože pak to vždy odseru, že nejsem milá tak jak bych milá být měla. Vím taky, to mi řekla netěř teto, ona o tobě říká že tě nenávidí a že chce abys vypadla a strejda se na tebe vykašlal. Za 6 let keců, jsem unavená se o něco snažit no a tak na to kašlu.  "Závidím" jen Andrejce, že nastolila pravidla, které se jaktakž dodržují a souhlasím s ní, kdybych to mohla vrátit, tak bych si vše rozmyslela, ale to jsem nevěděla do čeho jdu. Nějaké slibování udělám co budeš chtít, cha cha, pro milujíci tatínky neexistuje kompromis, ani žádná domluva.