Ahoj holky,
nepřečetla jsem celé fórum, což určitě udělám, ale chci také přispět...(jsem také plná zážitků). Snad ani ne radou, tu bych potřebovala sama, i když....radu ne. Já naprosto přesně vím!!!! co mám dělat, ale ne vždy to zvládnu. Hm...to je právě ono. A asi s tím máme tady problém všechny. Popořádku. Mám také partnera s dětmi s předchozího vztahu.Já mám dceru. Můj parter o děti stojí, má je rád.Měs.platí 8 tis. alimenty, velkoryse řešíme (spíš já)svátky, narozky, vánoce atd.2x ročně je bereme na dovolenou (1x zahraniční, 1x u nás, v zimě víkendy na hory.). Máme je klasicky, ob víkend, 3týdny z prázdnin, velikonoce, vánoce - určité dny..atd musela bych se mrknou do našeho rozpisu který si bejvalka vymohla soudně na minuty. ) Ale jo.Děláme to tak již 5 let. nejsem začátečník. A dokonce můj chlap nebývá často o víkendech doma, tak jsem s nimi sama. Musím popravdě říct , že mi to někdy leze šíleně na nervy, taky řešíme jídlo, ale jenom s jednou dcerou - dle mě rozmazlené dítko, chované jako v balvlnce, nesamostatné ufňukané apod.. Druhá je super - fakt je obraz svého otce i vizuálně, psychicky, gesta - všechno. Té bych snesla modré z nebe, až má vl. dcera žárlí. Takže já zase pro změnu řeším tento problém. Ta (pro mě) problematická dcera je odlitek zase maminky. A to je ono!! Maminka dětí se snaží, pres to všechno, jak to běží vyhledávat mouchy.Stále. Zvyšování alimentů, vyjímky v zaběhlém systému, který si sama soudně vymohla atd. Sužuje to hlavně mého muže, který neví jak si s dalšími požadavky a nároky bývalé ženy poradit. V tomto je naprosto bezelstný a neschopen jakékoliv intriky. Snažím se  to s ním vždy rozebrat, aby pochopil, zorientoval se a rozhodnul. Ale fakt mě ta "baba" štve. Takže tak. Sice jsem tady navršila spoustu dojmů a pocitů, snad se v tom trošku zorientujete. A když ne, tak jsem to všechno vyblila a ulevila si. Jen snad jedno podstatné shrnutí: VŽDY záleží na mě, jaký bude víkend, jak proběhne oběd, jaká bude dovolená atd. Vím, že to lze ukočírovat i když dítě tohle chce a tohle nechce apod. Záleží jen na mě, jak se s tím poperu. A je to moc příjemný, když se dostaneme do roviny žertů, smíchu,přičemž zůstává. respekt.A to štěstí v očích mýho chlapa!!!!! Je to ale fuška a ne vždy to dokážu přesně tak, jak jsem to popsala. ahojte.

Wiki: A vo tom to je...

Protože pokud si beru muže s dětmi, nemohu ty děti jen tak vyloučit, ale naopak - musím být schopná přijmout částečnou odpovědnost i za ně... Jsem přece součástí rodiny jejich otce, nějakým zůsobem (kladně či zápo*ně) je ovlivňuji... Vždyť já vyžaduji po něm to samé ve vztahu ke svému dítěti... "Cizím" dětem je prostě třeba se ze začátku trochu přizpůsobit, brát je takové, jaké jsou, a teprve až si na nás zvyknou, snažit se je opatrně usměrňovat. V žádném případě nenasazovat na jejich matku, spíš říct "...ale tvé mamince musí být taky moc líto, že toto děláš (nebo nechceš dělat)..." A v žádném případě nežalovat otci, řešit problémy s dětmi sama. (Něco jiného jsou puberťáci, ale zde se psalo o dětech šesti až osmiletých). A raději počítat do deseti a řešit vše v klidu než vyvolávat konflikty.

A co se týká nároků bývalých manželek? Je dobré zkusit se podívat na věc jejíma očima. Jak bych to v její situaci řešila já? Nemá třeba v něčem pravdu? Třeba ani neví, že daný problém je možné řešit i jinak... Partnerovi lze sdělit náš názor na věc, poradit, ale rozhodnutí musí být vždy na něm. A pokud se stará nad rámec, asi ví, proč.

Áno, ale Andrejka plače na nesprávnom hrobe. Namiesto aby riešila manžela, jeho postoj k BM a svojim deťom, rieši tie deti(svojho M potrebuje jednak zrejme na sponzoring, jednak na adopciu SVOJHO dieťaťa, prípadne na ďalšie, spoločné dieťa...). Je to samozrejme jej právo, a ja jej ho neberiem - vlastne sama neviem, ako by som riešila podobný vzťah manžela k BM(možno by sa nestal mojím manželom, ktovie?) - ale dovoľte, aby som tým ani nebola nadšená. A manžela si človek, či už bohužiaľ alebo chvalabohu, berie aj s jeho deťmi, bývalými partnermi, súrodencami, rodičmi, priateľmi, atakďalej atakpodobne

1Barbora: Kdyby-chyby. Já se jí nezastávám (samotné se mi už to "cizí" děti nelíbí), ale nakonec ji vlastně i chápu. Je lehčí "vytěsnit" ze svého života "cizí" děti, než "postavit" se manželovi a hledat s ním (a nejspíš proti jeho vůli) řešení.

Eva36 napsal(a):

1Barbora: Kdyby-chyby. Já se jí nezastávám (samotné se mi už to "cizí" děti nelíbí), ale nakonec ji vlastně i chápu. Je lehčí "vytěsnit" ze svého života "cizí" děti, než "postavit" se manželovi a hledat s ním (a nejspíš proti jeho vůli) řešení.

To víš, že je to lehčí, ale já předpokládám, že Andrejka sem svůj příspěvek nedala proto, aby ji všichni pochopili a poplácali po rameni. Asi se chtěla poradit a musela čekat různé názory. Ale jestli se mýlím, nechtěla radu a čekala, že si s ní tady popláčeme nad tím jak to má těžký, tak je mi bohužel líto, ale mě její situace nedojímá a ani její postoj nechápu. Je mi jenom líto těch dětí a těm by se mělo pomoci.

1Barbora: No, to máš asi pravdu, že nějak podvědomě čekala Andrejka pochopení atd. Ono se těžko přijímá, že někdo má na moji situaci jiný názor....sama to znám taky. Myslím si, že jsem ta "jediná spravedlivá" no a pak někdy koukám, že někdo jiný to vidí jinak...nelíbí se mi to, nelíbí, ale když tak pak přemýšlím, tak pár svých "jediných spravedlivých" názorů jsem už změnila (to je život)....Je už na Andrejce, co si z toho našeho psaní vybere

helena: No někdy si taky říkám, co ty lidi vlastně chtěj´, když neunesou jiný názor, než mají oni sami. Ale každý má aspoň víc hledisek pohromady a jak to vezme - to je na něm.
A jsem ráda, že se netouláš nikde jinde, ale právě na babinetu.

helena: S někým...? takže přeci...i ty, Brute!

Ale možná je to tak, že tímto postojem chce andrejka svého muže donutit, aby začal jednat a děti aspoň do přijatelných mezí nasměroval (když nemůže ona).

Káča: tak to je dost pasivně projevovaná snaha o změnu chování partnera, řekla bych.

Ono je to fakt hodně těžký pořízení,čím víc tlačím manžela do toho aby si udělal s bývalkou pořádek a zažali svý děti nějak rozumně vychovávat tím je u nás doma větší dusno.Snad proto že on sám si neví rady,nechce přijít o děti,protože čím víc se snaží zasahnout do jejich výchovy tím více dělá jeho bývalka peklo.A vyhrožujemu,že mu je nebude dávat.Já samozřejmně chápu že je chce vídat a taky mu v tom nějak nebráním,ale nedokážu pochopit že když jeho vlastní dítě něco provede viz.kasička tak pomalu nemůže dítěti nic říct.To je podle mě postavený na hlavu.Byválka se s ním v neděli zhádala a ztropila mu scénu že prý její děti nebude žádná žúza obvinovat,že ony to nemají zapotřebí..řekla jsem manželovi aby dětem řekl že nedostanou kapesné a vrátí to do kasičky mému synovi,ale to vžádném případě u nich doma neprošlo,děcka řvali že chcou peníze a bývalka že ví že je to smí hlavy a že jsu vychcaná.A otec že je skrblík když dětem nedá ani pár korun..mě to připadlo jako celkem šikovné řešení ale nakonec jsem já ta nejhorší,protože děti přece nic nevzali,aspon to tvrdí jejich matka,která samozřejmně u nás doma nebyla,ale prý věří svým dětem.Tak vlastně nevím proč jsem se snažila..je to nejspíš bezvýsledná snaha cokoli změnit,protože ikdybych chtěla tak musí vždy chtít všechny strany,ale tady to asi neklapne.

Zatím vůbec nevím co si počít v takové problémové situaci,chtěla jsem aby se vše nějak urovnalo aspon v mezích norem.Ale po této neděli co se manžel vrátil z návštěvy dětí si vůbec nejsem ničím jistá.Nechci se doma s mužem hádat a požadovat po něm něco co by mi jednou mohl předhodit,až mi vyčte že kvůli mě se nevidí s děckama...ale taky nemám zapotřebí se nechat urážet nějakou cizí babou,která mi neodpoví ani na pozdrav..