Holky, řeším něco co mě nikdy nenapadlo, že může nastat. A bojím se, že je to definitivní. Od porodu se mě přítel dá se říct nedotkl. Měla jsem z toho deprese. On mi vysvětloval, že je unavený a ty vedra... a podobný výmysly. Vztah se nám dostal do celkem slušnýho studena. Chováme se k sobě s přítelem slušně, ale jsme odtažití, neosobní. Prostě brácha a ségra po třiceti letech. Byla (a jsem) z toho dost špatná. A tak jsem na přítele zatlačila, že co se děje. A z něj vylezlo, že se mi to bál říct, ale že prostě má před očima pořád můj porod a že neví co s tím. Bohužel se totiš stalo to co jsme nechtěla. Porodní asistentka mu řekla ať se podívá jak leze hlavička a on se nejen podíval, ale celé to sledoval. Já chtěla aby byl jen u mé hlavy, jenže jak to chcete u porodu ovlivnit, když máte dost práce sama se sebou.
No, takže já teď jen přemýšlím co dál. Jestli je to mezi námi definitivní fiasko, protože přítele nedonutím jít k nějakému psychologovi a dost pochybuji, že to odezní samo. A jasně, že bez sexu vztah nemůže fungovat. Je jen otázka času kdy začnem to "svoje" každý hledat někde jinde.
Holky, nemáte s tím někdo zkušenost? Je to zlý. A otázka jestli řešitelný :(

Ahoj jajinko,zkušenost s tím naštěstí nemám,protože přítel při porodu zůstal naštěstí opravdu jen u mojí hlavy a sledoval to tedy z povzdálí.Než jsem rodila,taky jsem o tomhle  přemýšlela a kdyby chtěl vše vidět zblízka,asi bych mu to taky nerozmlouvala.Nevím,co bych dělala na tvém místě,ale můžu ti říct,že u nás sex už také není to,co bývalo před porodem nebo spíš před těhotenstvím..Snad se to zlepší..u tebe i u mě...držím ti palečky...

Děkuju Kiki. I já ti držím palečky. Na jednu stranu se podaří mimčo a hned na druhé straně se musí něco pokazit. A to dost podstatně. Ach jo.

Jájinko to bude dobrý. Chce to čas. Je fakt, že já měla u porodu kámošku, můj drahý by tam nevlez. Na druhou stranu musím přiznat, že já bych ho tam nechtěla, ale co jsem slyšela u ostatních, tak to bylo dobrý. Holt asi netušil do čeho jde. Ale chlapi jsou tvrdí. Myslím, že má spíš asi pocit, jako že by tě to bolelo. Bylo ti to nepříjemný. Možná ho trošku postrč dál, třeba jako, že
jsi slyšela (což mám z vlastní zkušenosti), že je sex po porodu ještě lepší. A uvidíš, nakonec ten sex bude chtít, vždyť je to chlap.
Drž se koťátko a dej vědět.
Pá

To je, milé dámy, odvrácená strana Vašeho chtění partnera u porodu.Proto v naší kultuře porod byl vždy výlučnou záležitostí žen a nyní už tušíte proč.Je to prostě módní záležitost, ovšem to, že to chce v současnosti  většina žen, ještě neznamená, že tomu je tak z pohledu muže vhodné.Některé věci jsou sice přirozené, patří k životu, ale prostě neestetické.Před svým mužem také nechodíte na velkou potřebu , která je přirozená, ale velmi intimní a nemáte pocit, že by to musel vidět z blízka.Tak proč jste si myslela, že u porodu to bude lepší ?Váš muž je ohleduplný a pravou příčinu se Vám zdráhal říci, ale prostě s ním ten pohled zacloumal a něco se mu zošklivilo.V jeho očích jste jistě pořád dobrá matka, která dala život dítěti, ale jako milenku si Vás prostě asi, snad dočasně, zošklivil. Bohužel.Měla jste jeho přítomnost u porodu zvážit.Nevěřím, že účast otců v porodnicích utužuje vzájemný vztah, vždy´t polovina párů se stejně z různých příčin rozpadá.Možná, že jednou z příčin je i tato.Víte, ony se některé věci těžko vyslovují a proto se je ženy ani nedozví.Vím, že toto je kontroverzní názor a bude mi za něj ze strany jiných žen spíláno.Stojím si však - jako žena - za ním.

Myslím,že mít přítele u porodu je super..já nelituju,že jsem ho tam měla..je to velká psychická podpora..bez něj bych to zvládla taky,ale bylo by to mnohem těžší...proto přítomnost partnera vřele doporučuju...ale opravdu je lepší když se na porod kouká jenom od hlavy partnerky,třeba ji drží za ruku a slovně ji podpoří....myslím,že je fajn mít otce svého dítěte u jeho zrození....pro ženu i pro otce dítěte...a srovnávat porod s velkou potřebou mi nepřipadá moc vhodné....

Souhlasím s Kiky, že účast partnera u porodu je obrovská psychická podpora. Moc to pomůže.
Ale dnes už musím dát zapravdu i Evalove, že je to z velké části intimní ženská věc a že jsem se coby milenka přítelovi očividně zošklivila. Věřím, že kdyby stál jen u hlavy, dnes tohle neřeším. Ale to už dnes nezjistím. Dopadlo to jak to dopadlo.
Jen se bojím jestli je ještě cesta zpět...

Jájinko, nevěš hlavu, třeba to chce čas. Kamarádky manžel měl ten samý problém, stál při porodu u nohou a taky jí pak řekl, že to pořád vidí před sebou a nechtěl s ní nic mít. Jak dlouho ten stav u nic trval nevím, ale vše se časem srovnalo.

evalove napsal(a):

To je, milé dámy, odvrácená strana Vašeho chtění partnera u porodu.Proto v naší kultuře porod byl vždy výlučnou záležitostí žen a nyní už tušíte proč.Je to prostě módní záležitost, ovšem to, že to chce v současnosti  většina žen, ještě neznamená, že tomu je tak z pohledu muže vhodné.Některé věci jsou sice přirozené, patří k životu, ale prostě neestetické.Před svým mužem také nechodíte na velkou potřebu , která je přirozená, ale velmi intimní a nemáte pocit, že by to musel vidět z blízka.Tak proč jste si myslela, že u porodu to bude lepší ?Váš muž je ohleduplný a pravou příčinu se Vám zdráhal říci, ale prostě s ním ten pohled zacloumal a něco se mu zošklivilo.V jeho očích jste jistě pořád dobrá matka, která dala život dítěti, ale jako milenku si Vás prostě asi, snad dočasně, zošklivil. Bohužel.Měla jste jeho přítomnost u porodu zvážit.Nevěřím, že účast otců v porodnicích utužuje vzájemný vztah, vždy´t polovina párů se stejně z různých příčin rozpadá.Možná, že jednou z příčin je i tato.Víte, ony se některé věci těžko vyslovují a proto se je ženy ani nedozví.Vím, že toto je kontroverzní názor a bude mi za něj ze strany jiných žen spíláno.Stojím si však - jako žena - za ním.

Tak to já se s Tebou/ nebo s Vámi/naprosto stotožňuji...Přesně si tohle myslím...Určitě je muž pro ženu veliká podpora, ale přemýšlely jste, milé ženy, jak to působí na muže??Napíšu zde pár vět které nejsou ze mě a podotýkám, že jsou z ženského časopisu a jsou to názory mužů :
Když moje žena otěhotněla, ani jsem si nedovolil vyslovit, že bych k porodu nešel. A ona se mě vlastně ani neptala, brala to jako samozřejmost.Přihlásila nás oba do kurzů a stále opakovalay" toje dobře, že tam budeš se mnou. Já bych to sama nezvládla" Jistě, chtěl jsem jí pomoct, jenže jsem se trochu bál...Strávili jsme v porodnici 24 h.Byl jsem už úplně vyčerpaný, celou dobu jsem nejedl, protože kdykoli jsem se zvedl, ona zavolala " Kam jdeš? Nenechávej mě tu samotnou!" ..........Po dvanácti hodinách jsem znervózněl.Nejenže mi vadilo, že jí sahali na ta nejintimnější  místa....Navíc pak žena začala křičet, že chce umřít a a ť už TO z ní někdo vyndá.Pár sprostých nadávek utrousila i na mou stranu. Stál jsem u ní a viděl jak nevýslovně trpí a bylo mi hrozně. Moc jsem jí chtěl pomoct, ale nedovolila mi už ani utřít čelo...Nikdy jsem si nepřipadal tak zbytečný...

...mám dojem, že se z přítomnosti můžů u porodu stala spíš móda. Vím že se na mě lidi budou koukat divně, když tam nepůjdu. A budou si říkat: " ten jí asi nemá moc rád!" Ale v tom to vážně není......A hlavně. Teď se dámy neurazte, ale občas mám pocit, že nás tam chcete jen proto, abychom si to vyžrali společně s vámi. že vám ani tak moc nejde o to aby vás někdo držel za ruku, ale spíš si říkáte:" když trpím já tak on aspoň trochu taky"

Je to holky asi divný, ale já svýho chlapa u porodu chtít nebudu...Budu ráda, když se mnou bude v nemocnici při bolestech a bude mě utěšovat, ale porod samotný nechám čistě na doktorech. Vím jak těžce nese každou moji bolest a před tímhle zážitkem ho hodlám uchránit... A ani si nemyslím, že by o to stál.

Jáji a Tobě držím palec...chce to asi opravdu čas a doufám, že se to mezi vámi spraví...bylo by škoda kdyby vás rozdělilo to, co vás mělo stmelit...

Jájo, Jájo copak to čtu? Nevěš hlavu, u nás to bylo taky jestli tě to uklidní a srovnalo se to. Já jsem naprosto pro, aby byl muž u porodu a řeči typu jak muž strašně trpí u porodu, jak si nemůže "chudáček" ani dojít pro pití mě přijde skutečně k smíchu. Žena si po 24 hodinách bolestí také neodskočí na kávu že? S mým chlapem to zamávala slušně a i tak bych ho vzala k porodu znova. Je fakt, ze byl u hlavy, ale pak šel malou fotit a šel kolem nohou a viděl :dumbom:  Že je to modni zalezitost? Myslim, ze je to dítě obou a jestli to mamince pomuže, pak se to snad nedá nazývat modni zalezitosti. To je muj nazor.
A ty se Jájo drž, snaž se o tom s mužíčkem mluvit a rozebrat to. Držím palce, podávej raport. :hjarta::hjarta::hjarta:

Myslím si, že je to u každého individuální a nejde o to, zda je něco jen ženy nebo jen muže. Nemyslím si, že když , jak tady píšeš, když jsem na velké, tak že jsem se manželovi nějak zhnusila. Je to něco tak přirozené, že normální člověk to chápe, ne?!Tak to by se mi muž musel teda zprotivit, když třeba prdí nebo tak, ne?! Můj manžel chtěl být u porodu a byl moc rád, že tam byl. Já byla také moc ráda a moc mi to pomohlo a Danýskovi asi taky, neb jsem byla klidná a to asi při porodu je důležité, ne?! A když se miminko "dělá", tak to asi není také jen věc ženy. Záleží jen na člověku na co se cítí a tak. Já asi být chlapem a s touhle povahou a pocity bych u porodu nemohla být. Takže nějaký chlap to taky neunese a není to ostuda.

Jáji, to mě moc mrzí. Ale ještě nic neházej do žita. Nic není definitivní. Zkuste si pomalu povídat a nějak to rozebrat a pomalu do všeho jít. Mluvím trochu z vlastní zkušenosti, neb můj manžel je z takové divné rodiny, kde je vše tabu, a u nás je to pravý opak. A pro mě vždy milování bylo dost důležité(a pociťuji, že pořád je:() a pro mého manžela ne. Takže jsem opravdu musela pomalu a můj manžel musel o všem se mnou začít komunikovat, neb to je to nejdůležitější. Komunikace. A to on neuměl, takže jsem si tím prošla, ale né po porodu. Upřímně, my jsme ještě nic neměli také, teda je ještě brzy, ale když jsem něco naznačila, tak manžel říkal, že jsem hrozná, že jen porodím, tak nemyslím na nic jiného. Takže mě to možná čeká také, co tebe. Jemu teda nikdo neříkal, aby se podíval, teda to mi přijde od té porodní sestry dost divné a blbé, ale on se prý na to koukal. Takže možná, až budu moci, tak že on nebude chtít a zase budu řešit vše od začátku jako dřív.

Ještě, se mnou tam ležela holka, která po dlouhé době otěhotněla po umělém oplodnění, po odběru plodové vody, zjisitli, že je některé miminko postižené, čekala dvojčata, takže musela na potrat. Pak se zjistilo, že jedno miminko bylo zdravé a druhé ne. Pak zase s manželem šla na umělé a otěhotněla a manžel se v 7měsíci odstěhoval k nějaké ženě a ona zůstala sama a před porodem se nějak vrátil a tak to asi zkouší zase spolu. Důvody toho všeho nevím, ale píšu to kvůli tomu, že to pro ni musí být těžké, když on ji nechal v tom nejtěžším a nejdůležitějším, samotnou. Určitě to má a bude mít pořád před sebou. Ale snaží se a říká, že zatím věří tomu, že to vyjde, ale že čas ukáže.

Takže ti držím palečky a přeji stejný nadhled jako má ona. Přeji ti hodně síly a pevný nervy. A hlavně zkuste komunikovat o tom a pomalu jít na vše, mazlení a milování, ale pomalu! Mě to pomohlo. Dám ti vědět, zda mě to potkalo také. A pak založíme nové téma a budeme si vyměňovat finty na chlapy!!!!! :D:D
Moc, moc a moc doufám, že se to upraví¨a věř tomu, uvidíš!!!!

Nebo , myslíš, že by nezkusil kyneziologa?? Když nechce psychologa??

Myslím si,že u někoho je to móda a u někoho je to to, že to chce. Někdo to nebere, že by žena měla, jak někdo říká trpět sama. My jsme to jako trpění nebrali a brali jsme to jako, že to má tak být. Prostě bez bolesti to asi nejde, ne?! A také záleží jaký ten porod nebo komplikace jsou, ne,! A hlavně záleží na každém člověk zvlášť, né, zda je to móda nebo zda by to tak mělo nebo nemělo být. Je to rozhodnutí každém¨ho chlapa. Tak ať se na to nejdříve podívají někde na videu nebo na PC a pak se rozhodnou. Můj manžel to viděl a stejně tam chtěl být. Jsme za to moc šťstná!!! Je silný a pro mě veljkou oporou. Já bych tam sama ani nechtěla být, ale asi bych ho ani nepřemlouvala.
Kdyby byl váš manžel třeba zranění nebo tak a jak píšete trpěl by bolestma, taky by jste od něj odešly?? Někdo by na to neměl, tak ano a nebylo by to špatné, ale někdo by zůstal a byl s ním a nebyla by to móda, byla by to jen možnost, být s ním a to se každý musí rozhodnout sám a když je dospělý, tak by asi měl vědět na co má a na co ne a dělat třeba frajera asi není to pravé.

Jo, ale nemůžeš přece srovnávat zranění s porodem...Já si taky myslím že je to záležitost těch kterých se to týká, když tam ten chlap jít chce a žena ho tam chce, ať tam jde... Ale když ne, tak proč ho tam nutit?? Jsou ženy které se ani nezeptají jestli tam jít chce. U tebe to bylo očividně jinak a to je samozřejmě dobře, ale není ani špatně, když tam ten chlap nejde...neznamená to že nemá svou ženu rád. A moderní zaležitost to bezpochyby je, dřív muži k porodu nechodili vůbec a teď chodí většina ( a nemůžeš tvrdit, že je to proto, že předtim muži své ženy tak nemilovali), stejně tak, jako se dřív nenosily tanga:-))) A teď je nosí většina žen...Je to blbé přirovnání ale je to tak.

Dřív nechodili, protože to nebylo možné...dřív byly také interupční komise například. Myslím, že co bylo dřív se s dnešním myšlením neda srovnávat.
Zranění se s porodem srovnávat nedá...řekněmě ale, že muž dostane rakovinu varlat, coz je intimni věc...tzn chemoterapie, bolesti atd. Je modni zalezitost,kdyz ho zena podpoří????? Možná je lepší nechat ho trpět samotného?

Nehledě na to, že se porodnice zkrášlují, aby se deti rodily do pěkného a domáckého prostředí...ovlivnuje to i psychiku matky...proč by otec nemohl také pomoci...? Je přeci známo, že psychika je půlka úspěchu...nejen u porodu...

Markét, já s tebou souhlasím,co se týká toho, že některé ženy nutí své manželé a třeba je i jsou schopny vydírat, když tam nechtějí jít. To já neuznávám a proto jsme psala, že je to na každým chlapovi jak se cítí, jaký je. A nemyslím si, že kdyby manžel se mnou tam nešel, že mě nemá rád. To opravdu nemá s tím nic dělat a pokuď se necítí a řekne to nerovinu, tak ta upřímnost se přeci cení, ne?!? Než kdybydělal frajera a šel tam za každou cenu , ikdyž by věděl, že na to nemá. Ale s tím dříve, že nechodili, ono to přeci nebylo ani povolené, takže proto nechodili, ne?!? Jako někde muž může být u císaře, některý chce a některý nechce, tak někde to možné není. A to srovn¨ání s tím zraněním je kvůli tomu, že někdo na to má, někdo je silný a někdo je citlivý a na to nemá. Takže proto to srovnámí. Nedovedu si představit, že můj manžel by třeba neměl rád krev a šel by k porodu, to by taky bylo zvláštní, ne?! Je jasné, že by tam rád nebyl. Takže neodsuzuji oni jedno ani druhé, jen že někdo chce a někdo ne. A když je nucen, tak to určitě není dobře!! Já bych to nuceně necht¨ěla. A podle módy bych se také neřídila spíše podle možností. Neb i někdo řekne, kdyby to dříve bylo možné, tak bych tam chtěl být.

Miškaa napsal(a):

Dřív nechodili, protože to nebylo možné...dřív byly také interupční komise například. Myslím, že co bylo dřív se s dnešním myšlením neda srovnávat.
Zranění se s porodem srovnávat nedá...řekněmě ale, že muž dostane rakovinu varlat, coz je intimni věc...tzn chemoterapie, bolesti atd. Je modni zalezitost,kdyz ho zena podpoří????? Možná je lepší nechat ho trpět samotného?

Nehledě na to, že se porodnice zkrášlují, aby se deti rodily do pěkného a domáckého prostředí...ovlivnuje to i psychiku matky...proč by otec nemohl také pomoci...? Je přeci známo, že psychika je půlka úspěchu...nejen u porodu...

Samozřejmě podpořit ano, taky jsem psala, že bych chtěla aby byl v nemocnici a podpořil mě, seděl u mě a konejšil, ale porod jako takový si odbydu sama... Při té rakovině varlat, když už jsme u toho, muže taky podpoříš, to jistě, ale na ozářku s nim nejdeš a při operaci tam také stát nebudeš, ne?? Holky, nebudeme se přeci hádat, ne?? Táhneme tady za jeden provaz, ne? Je to věc názoru a muj jsem vám řekla a váš znam taky...Takže bysme mohli pro změnu začít konejšit Jájinu, ne?

Jé markét promin...ja to napsala asi ostre...to není jako hádka. Jestli to tak beres, tak to se omlouvám. 
Na ozářko určitě nepůjdu, protože to možné není /na rozdíl od porodu/ Kdyby to možné bylo, tak bych neváhala. To byl jen příklad. Co se operaci týká...to je totéž, navíc je člověk pod narkozou, takže je to bez debat. Když už to teda ale pitváme, tak si myslím, že žena by byla schopná i muži tu jizvu po oeraci ošetřovat a nebylo by na tom v podstatě nic...ruku na srdce...dokázal by totéž muž? /jasně, že by o to žádná žena nestála:-) to je fakt jen takový příklad:-)/

Bohužel, problém  Jájina partnera  se netočí okolo toho, jaké je prostředí v porodnicích / hezčí, samozřejmě/ nebo zda má svoji ženu rád /má, protože se mu s nepříjemnou pravdou nechtělo ven,byl ohleduplný /. Problém je, surově řečeno ,zošklivení partnerky , ke které ma jinak citový vztah.Jenže sexuální přitažlivost se nedá nahradit zaslouženým obdivem k porození dítěte.Záběry z porodu, i cizího, zacvičí s každým.Třeba i se studentkami zdravotních škol. Ano, on ví, že porod je přirozená věc, mezní životní situace pro všechny okolo, on to všechno  určitě ví.Ale pohled na zkrvavělé lůno své rodící ženy, toho měl být asi ušetřen.Viděl věci, které vidět nechtěl.Sexualita je velmi křehká věc a přitažlivost partnera se nedá nařídit.Tady určitě nepomůže kineziolog, ale dobrý sexuolog.Nebo také nepomůže.

Jajino, tohle přesně bylo u manželovy 1.manželky. U 1.porodu nebyl a u druhého byl-bohužel!
Od té doby s ní nespal, pak si našel milenku (mně) a když mi říkal, že se mu jeho vlastní žena prostě zhnusila kvůli porodu, tak jsem to nemohla pochopit. Vždyť šlo o jeho dítě!
Dnes jsme manželé už 10let a máme tříletou dcerku. Samozřejmně že jsem nechtěla, aby byl u porodu a on se k tomu ani nevyjádřil (na dítě se těšil). Volala jsem mu z porodnice, že jdu právě rodit a on mi řekl, že je se mnou, abych to pochopila-jistě, že jsem to chápala, nechtěla jsem dopadnout, jako jeho bývalá žena. Jaké bylo mé překvapení, když jsem ležela v bolestech na sále a v tom slyším porodní sestru, jak říká někde u dveří: ale jistě, že můžete být se svou ženou. A manžel se na mně smál a říkal: přece Tě v tom nenechám samu, to bych si vyčítal. Byl tam se mnou celé dvě hodiny bolestí a když mi doktorka řekla, že už vidí hlavičku, že budem rodit a to rychle-sama jsem manžela vyhnala na chodbu. Ale malou viděl hned po tom, co ji vytáhli a dali mi ji na prsa.
Malá má dnes tři roky a sexuál.život byl hned po šestinedělí v pořádku...

Tak já dnes po přečtení jen tak nadhodila, jestli chce moje polovička být u porodu - u prvního sám chtěl být. Bylo mi řečeno, pokud to nebude vadit mě, tak bude jedině rád. Když jsem mu v krátkosti převyprávěla obsah tohohle tématu, tak mi bylo řečeno, že některým chlapům to fakt může vadit, a měli by dopředu vědět o co se jedná, potom jsou zaskočení a opravdu neví, jak se s tím "poprat". Takže jasně co člověk to názor, Jájince to určitě dopadne dobře, Jáji neházej flintu do žita, nech mu čas, aby se s tím popral, on si to v klidu přebere a ostatní si berte s sebou k porodu své dražší polovičky podle sebe, rozhodně to ale není věc módnosti, třeba já byla poprvé ráda, že je tam se mnou někdo koho znám a kdo mi podpořil a rozhodně neodmítnu za tři týdny, až bude chtít k porodu jít znovu.

Káča napsal(a):

Jajino, tohle přesně bylo u manželovy 1.manželky. U 1.porodu nebyl a u druhého byl-bohužel!
Od té doby s ní nespal, pak si našel milenku (mně) a když mi říkal, že se mu jeho vlastní žena prostě zhnusila kvůli porodu, tak jsem to nemohla pochopit. Vždyť šlo o jeho dítě!
Dnes jsme manželé už 10let a máme tříletou dcerku. Samozřejmně že jsem nechtěla, aby byl u porodu a on se k tomu ani nevyjádřil (na dítě se těšil). Volala jsem mu z porodnice, že jdu právě rodit a on mi řekl, že je se mnou, abych to pochopila-jistě, že jsem to chápala, nechtěla jsem dopadnout, jako jeho bývalá žena. Jaké bylo mé překvapení, když jsem ležela v bolestech na sále a v tom slyším porodní sestru, jak říká někde u dveří: ale jistě, že můžete být se svou ženou. A manžel se na mně smál a říkal: přece Tě v tom nenechám samu, to bych si vyčítal. Byl tam se mnou celé dvě hodiny bolestí a když mi doktorka řekla, že už vidí hlavičku, že budem rodit a to rychle-sama jsem manžela vyhnala na chodbu. Ale malou viděl hned po tom, co ji vytáhli a dali mi ji na prsa.
Malá má dnes tři roky a sexuál.život byl hned po šestinedělí v pořádku...

Jééé to je krásný, úplně mi zaslzely oči...asi tak bych to chtěla i já...u všeho ano, ale u toho jak leze prcek ven...nee :godlike:

Věc módnosti je to taky jak pro koho...moje kamarádka když otěhotněla, tak jsem se jí ptala jestli bude Láďa u porodu a řekla mi to takhle: " No to je snad jasný ne?? Dneska už se snad bez chlapů nerodí. Co bych pak říkala v práci? Bych byla za exota" Takže mi promiňte, ale taky se nedivte, že si pak myslim, že je to převážně módní záležitost...

markéta napsal(a):

Věc módnosti je to taky jak pro koho...moje kamarádka když otěhotněla, tak jsem se jí ptala jestli bude Láďa u porodu a řekla mi to takhle: " No to je snad jasný ne?? Dneska už se snad bez chlapů nerodí. Co bych pak říkala v práci? Bych byla za exota" Takže mi promiňte, ale taky se nedivte, že si pak myslim, že je to převážně módní záležitost...

Za pár měsíců tady bude Vaše kamarádka možná řešit stejný problém s Lá´dou, jako Jájina.

Jo,je to na každym chlapovi,jak se na to cejtí.Kdo si přeje být u všeho,at je u všeho,kdo ne,tak at není,no.Také nesouhlasím s tím,když žena nutí muže být u porodu.Partner musí chtít sám.Naštěstí,můj partner se na porod těšil a chtěl i přestřihnout pupeční šnůru,ale to nešlo.Vůbec toho nelituju,ani on ne,přestože tam se mnou trpěl 8 a půl hodiny přes noc.Taky jsem mu nadávala a házela jsem na něj nepěkný pohledy,ale on to chápal.když jsem se mu potom za to omlouvala,řekl,že s tím počítal  :)) Prý zkušenosti kamarádů.. Byl perfektní...Každé ženě,která chce mít partnera u porodu,přeju,aby svého partnera nemusela přemlouvat,aby s ní šel na sál...

Tak v první řadě....Jájo,je mi moc líto co se u vás děje,ale myslím  si,že pokud váš vztah byl dříve dobrý,tak to chce jen čas a ono se to srovná. moc ti budu držet palečky,aby to bylo brzy a ty byla spokojená.

V druhé řadě se musím vyjádřit k tomu jestli muž u porodu nebo ne....já jsem 100% pro,aby byl,ale né u donucení. Když jsem čekala druhého syna,tak mi manžel slíbil,že půjde semnou a pak si to rozmyslel,i když mě to moc mrzelo,tak jsem ho nepřemlouvala,ale je fakt,že mi tam chyběl. No a teď se s přítelem snažíme o mimi a já hned na začátku mu řekla,že bych ho tam chtěla mít,ne proto aby mi pomáhál tlačit nebo říkal co mám dělat (bude to můj třetí porod,takže už docela vím co mám dělat:-)) ale že bych chtěla,aby prožil to narození,že to je velice silný zážitek,který prostě jinde zažít nemůže. Důrazně jsem mu řekla,že ho nutit nebudu a nechci,aby si hrál na chlapáka jen proto,abych mě uspokojil:-) no a on,že si to nechá projít hlavou.....asi 14dní byl tajenmý jak hrad v Karpatech:-) a já pak zjistila,že si na netu hledá fotky,videa a názory chlapů co už "to" mají za sebou:-) nakonec schlédl celý porod se vším všudy a řekl,že to s ním nic nedělá a že semnou půjde rád. 
Ale potom co tu čtu,nevím jestli ho nechám koukat z jiné strany,než od mé hlavy:-)) Podle mě by každý chlap měl uznat,že na tenhle pohled nemá a nenechat se sesřičkou zvyklat a koukat na něco co třeba ani nechce...

Holky, moc děkuju za podporu. Jen chci ještě říct, že já přítele vůbec nenutila. On je typ pravýho nefalšovanýho tvrdýho chlapa. Vůbec se nejedná o křehulku, spíš naopak. Na porod se těšil, dokonce chtěl brát kameru, že to všechno natočí což jsem mu zatrhla, že ne. Že bude jen u hlavy. Smál se, že ještě uvidíme. Je to vážně chlap každým coulem, pohled na krev nebo podobné záležitosti jsou pro něj spíš zábavou a výzvou ke zkoumání. Takže takhovouhle reakci jsem nečekala ani ve snu.
No co už. Čas zpět nevrátím.
Kači, já jen doufám, že nedopadnu jako 1.manželka tvýho manžela.
Miškoo, report jasňačka budu podávat. Jen aby nebyl: dneska nic..... další den taky nic... zase nic... nic... nic....
Jinak k té komunikaci. Je průšvih, že přítel o tom moc mluvit nechce. Takže přesně netuším kam se jeho myšlenky stáčí. Snad pomůže čas, ale je to už 7 týdnů co je prcek na světě a změna ani o milimetr.... Snad to chce ještě víc času. Já sice už lezu po zdi, ale netlačím. Jen si přestávám připadat jako ženská z čehož začínám mít trauma prozměnu já. :( Nakonec oba skončíme na psychiatrii.... třeba tam bude nějaký pěkný psycholog... :D

Jajina napsal(a):

Holky, moc děkuju za podporu. Jen chci ještě říct, že já přítele vůbec nenutila. On je typ pravýho nefalšovanýho tvrdýho chlapa. Vůbec se nejedná o křehulku, spíš naopak. Na porod se těšil, dokonce chtěl brát kameru, že to všechno natočí což jsem mu zatrhla, že ne. Že bude jen u hlavy. Smál se, že ještě uvidíme. Je to vážně chlap každým coulem, pohled na krev nebo podobné záležitosti jsou pro něj spíš zábavou a výzvou ke zkoumání. Takže takhovouhle reakci jsem nečekala ani ve snu.
No co už. Čas zpět nevrátím.
Kači, já jen doufám, že nedopadnu jako 1.manželka tvýho manžela.
Miškoo, report jasňačka budu podávat. Jen aby nebyl: dneska nic..... další den taky nic... zase nic... nic... nic....
Jinak k té komunikaci. Je průšvih, že přítel o tom moc mluvit nechce. Takže přesně netuším kam se jeho myšlenky stáčí. Snad pomůže čas, ale je to už 7 týdnů co je prcek na světě a změna ani o milimetr.... Snad to chce ještě víc času. Já sice už lezu po zdi, ale netlačím. Jen si přestávám připadat jako ženská z čehož začínám mít trauma prozměnu já. :( Nakonec oba skončíme na psychiatrii.... třeba tam bude nějaký pěkný psycholog... :D

Jajino,pokud se situace v dohledné době nezlepší sama od sebe, resp. " od něho ", tak bych se na Vašem místě obrátila na nějakého  dobrého sexuologa, protože problém si zasluhuje odbornou pomoc.Možná by nebylo od věci se po něm poohlédnout už nyní.Lékař Vám totiž může vzájemně pomoci přetlumočit věci, které jsou mezi partnery tabu.Váš problém asi není vzhledem k počtu otců u porodů ojedinělý.

Já musím říct že jsem manželovi na rovinu řekla, že bych si moc přála aby byl se mnou, ale že rozhodnutí je na něm a že se zlobit nebudu když při porodu samotném se mnou nebude. Řekl že se mnou bude. I když se mnou dost trpí i při hloupé migréně, nebo nevolnosti. Když jsem nakonec šla na císaře, zeptal se mě dost vymlouvavě : tam mě nepustí, že ne? Ujistila jsem ho že ne, dost mě překvapio že se lékař zeptal kde mám manžela a jestli přijde na sál. Řekla jsem že je na chodbě a na sál rozhodně nepřijde. Malou si pochoval jako první ve vedlejší místnosti,kde ji koupali, vážili..... nakonec si stejně myslím že byl rád že k porodu nemusel........
Bohužel je to jak píše Markéta, spousta mužů k porodu nechce a ženy je k tomu nutí......

Jajino, jsi 7 týdnů od porodu, to chce čas.  Ale jinak zkus přeskočit z porodních asistentek do sexuologické poradny, tam ti třebas poradí lépe. A hlavně tam chodí i muži a ty ti v tomto případě asi lépe poradí.

Jájino,není dobré,že o tom nechce mluvit,možná bys mu měla říct jak se teď cítíš ty,zřeba by ho to vyprovokovalo k mluvení. Já se taky naučila,že se musí o problému mluvit,protože pak je to špatné a problém se zvětšuje a zvětšuje a pak už nejde nic dělat. Doufám,že tohle nebude váš případ a že ten tvůj mužský se dá dohromady.....moc ti to přeji

spunt napsal(a):

Já musím říct že jsem manželovi na rovinu řekla, že bych si moc přála aby byl se mnou, ale že rozhodnutí je na něm a že se zlobit nebudu když při porodu samotném se mnou nebude. Řekl že se mnou bude. I když se mnou dost trpí i při hloupé migréně, nebo nevolnosti. Když jsem nakonec šla na císaře, zeptal se mě dost vymlouvavě : tam mě nepustí, že ne? Ujistila jsem ho že ne, dost mě překvapio že se lékař zeptal kde mám manžela a jestli přijde na sál. Řekla jsem že je na chodbě a na sál rozhodně nepřijde. Malou si pochoval jako první ve vedlejší místnosti,kde ji koupali, vážili..... nakonec si stejně myslím že byl rád že k porodu nemusel........
Bohužel je to jak píše Markéta, spousta mužů k porodu nechce a ženy je k tomu nutí......

Jajino, jsi 7 týdnů od porodu, to chce čas.  Ale jinak zkus přeskočit z porodních asistentek do sexuologické poradny, tam ti třebas poradí lépe. A hlavně tam chodí i muži a ty ti v tomto případě asi lépe poradí.

No ono to někdy ani nemusí bejt nucení...prostě to řeknou jako hotovou věc a chlap už jí pak nechc ublížit tím, že řekne ne...samozřejmě, je to i naopak...pokud by můj přítel chtěl být u porodu, tak pochopitelně může, záleží to koneckonců na něm,ale jen u hlavy...
jájino určitě to byl moc silný zážitek, když si něco silného pržiju já, taky to dlouho trvá, než na to zapomenu, nebo alespoň trošku vystrčim na ne tolik prioritní místo..dej mu čas, ale pokud se to nesrovná v nějaké rozumné době, zrčitě bych zkusila odborníka

Jajino, jestli můžu poradit, nenuť ho k ničemu, o styku zatím vůbec nemluv (i když Ti chybí kontakt), sem tam ho jen pohlaď. Dbej na sebe, choď i doma hezky upravená a oblečená (nalíčená) a časem se to určitě srovná.

Jájino, já bych to viděla na konzultaci s obdorníkem. Vždyť tam pro zatím můžeš zajít sama a probrat co a jak. Držím palce.

Já přítele u porodu jednozbačně chci, nikoho jiného bych v takové situaci ani nesnesla. Ale už před nějakou dobou jsem mu kladla na srdce, ať se drží u hlavy, protože nemusí nutně vidět všechno - výkaly, natržení nebo nastřižení hráze.... Myslím, že to velmi dobře pochopil. Po pravdě před nějakou dobou tu byl odkaz na fotky z porodů v americe, kde asistovala široká rodina, vč. detailů porodu. připadalo mi to po*ný a ani sama jsem toho moc nezkoukla. Je to přirozený, ale neestetický. Doufám, že to přítel nebude pokoušet a dá na moje doporučení.

Evolove, proč tak pasívní názor? Ne každý muž u porodu je tam z donucení a nemluvím zdaleka jen o sobě. Je to opravdu o tom, že oba dva by to měli důkladně zvážit, než se rozhodnou, že partner se porodu zůčastní ale pokud tam chce být proč ne? Je také pravda, což souhlasím, že někde musím pomoci odborník, ale není to automaticky otec u porodu = trauma. Já měla partnera u porodu před čtyřmi lety, žádné změny jsem nezaznamenala, nerozešli jsme se, ostatní oblasti také dobré - podívejte se na metřík :supr: a naopak teď chodí hladí bříško a říká jak se těší až zase uvidí další zázrak jak se klube na svět. Takže opravdu partnery nenutit a naslouchat jim.

Ahoj Jajino, je mi líto, co se ti přihodilo, ale rozhodně bych ještě neházela flintu do žita! Jsi sedm týdnů po porodu a to je sice již jeden týden po šestinedělí, takže by z tvé strany nic nebránilo započetí sexuálního života, ale pro tvého partnera to ještě brzy je, tak mu ještě zkus dát čas. Asi nebylo rozumné ze strany asistentky volat tatínka, aby se podíval na lezoucí hlavičku, jenže stejně by si nikdy dopředu nevěděla, jak by to dopadlo a i když se třeba před porodem partner může zdát připravený na cokoli, psychiku člověk neovlivní, takže žádné KDYBY bych vůbec neřešila. Když jsem si přečetla tvůj příspěvěk, ptala jsem se manžela, jestli jsem se ho vůbec ptala, jestli u porodu chce být či nikoli nebo jsem ho postavila před hotovou věc... už si na to úplně nepamatoval, ale pamatoval si, že já ho u porodu chtěla, tak to nijak víc neřešil a šel tam se mnou. Vždyť je to přeci dnes tak normální, že jsme nad tím asi nijak nepřemýšleli. Možná je to věcí módy, ale dřív taky bylo zcela normální, že chlap jenom vydělával, potom přišel z práce domů, hodil nohy na stůl, manželka mu načala pivo a dál obletovala dítě i domácnost, takže možná i tatínek vytírající schody nebo přebalující dítě je jen módní záležitosti, tak díkybohu za takovou "módu".
Já jsem neměla úplně lehký průběh porodu, nakonec jsem také začala dělat scény a strašnou chudinku a manžel si musel nechat líbit mé vrtochy a nálady rozmazleného dítěte, než se zdravě naštval a trochu mě u porodu "srovnal" a já začala spolupracovat se sestřičkami. Možná kdyby tam nebyl, byla bych větší hrdinkou, nedělala bych ze sebe trpící chudinku (což jsem samozřejmě byla :) ), ale já měla pocit, že se ke mně u porodu budou chovat líp, když u toho partner bude a cítila jsem se všeobecně jistější a už jen pro to, že budu rodit s větší jistotou, pro mne bylo důležité, aby tam partner byl.
Tím, že jsem se hodně natrhla, jsem na milování neměla chuť hodně dlouho, poprvé jsme se milovali až po devíti týdnech a sám partner se mi teď také přiznal, že ho milování zrovna nelákalo...ne, že bych se mu vyloženě zhnusila u porodu (on byl jen u hlavy), ale hlavně proto, že TAM byla Matylda. (Koneckonců já také měla rozpačité pocity, když mi při milování poprvé líbal bradavky - vždyť ty jsou přeci Matyldy :) !).
Jajino, dej mu čas, hlavně ho teď možná do žádné komunikace nenuť (na rozdíl od ostatních si právě myslím, že by ho to mohlo popudit...), nechala bych ho alespoň týden dva bez jakéhokoliv náznaku, potom bych se k němu v posteli jen tak lehce tulila, občas se nenápadně dotkla, ale prostě jdi na všechno hodně pomalu, já si vážně myslím, že je ještě moc brzy...
Se mnou se zase manžel nechtěl milovat asi tak od sedmého měsíce, ne proto, že bych mu přišla hnusná a tlustá, ale proto, že mu to připadalo skoro jako incest, tak jsem ho také nenutila + ještě těch devět týdnů po porodu... takže vidíš, že jsem měla opravdový sexuální půst :)

Držím palce! Klára

Jáji, je mi to opravdu líto, ale dej mu čas !!! Pokud máte spolu hezký a zralý vztah, který není založený jen sexu, myslím si, že se to časem srovná, neboj :hjarta::hjarta:

Rodila jsem 2 x a sama...poprvé manžel jít nechtěl a já jsem ho nenutila.....bylo by to opravdu proto...jak se říká...jen ať vidí jak trpím !!! Prostě se na to necítil, tak prosím !! Podotýkám že u prvního porodu mě bylo 18 a jemu 21.
U druhého mi bylo 21 a jemu 23 a kousek..... už bych ho tam už chtěla, ale domluvili jsme se, že se zařídíme podle toho, jak se bude cítit...bohužel jsem dostala vyvolávačku a manžela jsem nesehnala...ani nevěděl, že rodím !! No jo... tehdy ještě mobily nebyly tak rozšířené !!! Ale stejně si myslím, že by tam nešel ;)

No a teď, pokud všechno dobře dopadne a já donosím třetí :dudlik:...chtěla bych, aby tam šel !!!! Moc nechce ;), má z nemocnice fobii :D, ale chci aby byl alespoň někde poblíž a mohl přijít třeba až na posledních pár minut !!!
Nepotřebuju aby viděl jak moc mě to bolí a jak trpím, ale chci zažít poprvé a naposledy ten pocit.....podělit se
s tím nejblížším o první pohled na čerstvě narozené miminko !!! Je to citový stav, který prostě nikde nezažije !!! A já potřebuju někoho, kdo ten zázrak zrození bude prožívat se mnou a bude mi utírat slzy štěstí :hjarta:

Ahoj Jájo, já si pamatuji před dlouho před těhotenstvím jsme se bavili o možnosti účasti přítelel u porodu a on to absolutně odmítal. Tak jsem to tak brala, ale jak jsem otěhotněla a on byl se mnou na UTZ a tak vše se mnou prožíval, sám se rozhodl jít k porodu se mnou, zvlášť když viděl mé obavy. Sám řekl, že se jedná o mě a naše děťátko a nechtěl dopustit, aby se něco zanedbalo. Stál při mě a řeknu ti, nebyl to úplně příjemný porod. Jelikož jsem neměla žádné stahy a vlastně porod jsem poznala až při odtoku plodové vody, tak jsem se celý den před porodem cpala jídlem. To mělo za následek to, že se mi při kontrakcích v porodnici udělalo špatně. Takže přítel lítal s miskou ke mně a pak s obsahem mých žaludečních šťáv na záchod a do koupelny vypláchnout misku a zase zpět ke mně. Bylo mi hrozně trapně, protože při tom stál u mě a koukal, jak mi je špatně a čekal, až zase tu misku naplním. Taky stál u mě ve sprše a trpělivě čekal se županem a suchými kalhotkami a takovou tou velkou plínou a pomáhal mi to oblíkat (za což jsem se také trochu styděla). Účastnil se i klystýru (i když samozřejmě nic neviděl) - sestra se jej ptala jestli chce zůstat, a on řekl, že jo. Mně stačilo, že při stazích u mě tiše seděl a mlčky nabízel ruku, abych mu ji mohla drtit, v pauzách mezi kontrakcemi mě přidržoval, abych nespadla z míče, protože jsem klimbala a co chvíli na mě přehazoval župan a pak zase shazoval, protože jsem chvíli trpěla zimnicí a chvíli mi bylo strašně horko. U samotného porodu stál u mé hlavy a narození Mikuláška viděl odtud, na tu špatnou stranu jít nechtěl, za což jsem mu vděčná. Při posledních kontrakcích mi zacpával pusu, protože jsem tlačila s otevřenou pusou a jak mi pak říkal, koukal, jestli mám zavřené oči:-) aby mi nepopraskaly:-)) Měla jsem obavy z toho, že jsem mu hnusná, ale on byl naprosto báječný a řekl, že by to znovu pro mě udělal, byl fakt hrozně obětavý, to je to výstižné slovo. A věř, že já bych udělala pro něj to samé (tedy porod asi ne, ale ty ostatní věci). Jelikož měl načteno, tak šestinedělí jsme museli dodržet, ale už během šestinedělí naznačoval, že se těší na společné intimní chvilky. Myslím, že nějaké negativní věci to na něm nezanechalo. Jo a abych ještě řekla v těhotenství už tak v osmém měsíci se přítel nechtěl intimně sblížit, protože mi řekl, že ho nevzrušuji jako milenka, ale že ve mně vidí maminku a v bříšku je miminko, takže já celý osmý a devátý měsíc byla v útlumu a pak ještě to šestinedělí a řeknu ti, že to bylo pro mě hrozné. Naštěstí to přešlo a teď je vše zase OK.

Dej příteli čas, je to ještě myslím docela brzy. Jdi na něj pomalinku, třeba se jen tak mazlete, líbejte a velmi pozvolna se uvolňujte. Určitě na něj netlač, asi by to nikam nevedlo. Držím palečky, ono se s miminkem hodně věcí změní, náš vztah také prochází fázemi, a někdy je slunečno jindy zase oblačno, ale vše prostě jsou chvíle, kdy si oba uvědomíme, co v sobě i našem mimískovi máme!

Jé holky vy mě dojímáte...fakt...jsem na měkko...

A teď jedna technická...nemáte někdo adresu stránky nějakýho porodu...bych ráda věděla, co mě jednou čeká:-))) děkuju

Markéto, nedoporučuji ti sledovat takové stránky, já někde něco zahlídla a pak jsem nervačila a bylo mi z toho dost špatně! Radši hledej něco pozitivního.

Se mnou byl manzel nejen u porodu, ale i pri vsech prohlidkach v tehotenstvi u gynekolozky. Dokonce jsem dvakrat musela termin prohlidky menit, protoze mu do toho neco vlezlo a byl smutnej, ze by tam nemohl jit:-) Ale je pravda, ze to vsechno navrhoval sam, k nicemu sem ho nenutila, ani jsem ho nestavela pred hotovou vec, ze k porodu jit musi. Vzhledem k tomu, ze sme rodili ve Vrchlabi, tak se mnou stravil v nemocnici i ten tyden po porodu a jsem mu za to moc vdecna. Mam z nemocnic docela fobii (taky se mne porod pri prijezdu do nemocnice zastavil...) - byla jsem tam nastesti jenom 2x, pri narozeni a ted pri porodu. Musim rict, ze tenhle porod bych si bez neho nedokazala predstavit, kazde bych takovyho chlapa moc prala!

Markéto,

http://www.birthdiaries.com/diary/  Tak na tyhle stránky jsem koukla asi v 8. týdnu těhotenství v práci a udělalo se mi tak zle, že mě kolegyně odvezla do nemocnice... Naštěstí planý poplach, jen jsem mírně špinila a chtělo se mi omdlít. Doktor se ptal, jestli jsem nedělala nějakou fyzicky těžkou práci... a chtěl mi napsat neschopenku. http://pregnancy.about.com/cs/pregnancy … thpics.htm

Já jsem to s manželem konzultovala a viděl u porodu vlastně skoro všecko. Lékař si ho k porodu teda nepřizval, ale pupeční šńůru přestřihoval blízko mého těla a chodil okolo mne,  když doktor čekal než vyjde placenta a když mě zašíval. Prý to až tak nezkoumal, jak to TAM vypadá a co event. leží pod lehátkem. Asi  si prošel nějakou přípravou na internetu...
Jo a prý si myslel, že už nikdy nebudu chtít děti, když mě tam viděl...
Sex taky nemáme, protože už kromě pár dnů krvácím 8 týdnů... Ale ve středu si pojedu pro injekci, která to snad zastaví...
Takže přeju Jájo pevné nervy a trpělivost. Určitě se to brzo spraví.:supr:

Já jsem nejdřív chtěla aby byl přítel u porodu..Jemu se vůbec nechtělo, když viděl porod v televizi byl úplně v pr...
Když jsem mu volala že jdu na porodní sál a že klidně může přijet..Dorazil hned a byl mi velikááánskou podporou..Já byla úplně ke konci KO, ale pořád mě otíral pusu, uklidňoval atd. a já mu za odměnu drtila ruku až mu ji skoro zlomila :lol:..Když přišli, že jdu rodit, tak jsem mu říkala ať jde klidně pryč, ale stoupnul si k hlavě a podpíral mi ji..Viděl vše - úplně :usch:, protože naproti mě bylo okno, tak to měl v přímém přenosu :rolleyes:..Je v pohodě, mezi náma to klape pořád stejně dobře ve všech směrech a těší se na další porod :lol:.. Každýmu to doporučuje, z hlediska podpory ženy..
Taky bylo strašně znát jak se ke mě chovali, když tam byl semnou:supr: :)

Mgr. Danuše Jandourková
Psychologická poradna pro těhotné, rodičky a matky
Poradna nabízí pomoc s řešením Vašich psychických a psychologických problémů přicházejících v období těhotenství, porodu a mateřství.


http://www.porodnice.cz/poradny.asp?rubrika=4

Tak u nas to teda bylo tak, ze manzelovi se taky moc nechtelo,ale protoze ja jsem poseroutka tak jsem si prala aby tam byl a jsem na nej strasne hrda, protoze to zvladl levou zadni a byl proste naprosto v pohode. Pro me byl hrozne velka opora, dokonce muzu rict, ze bez nej bych asi neporodila:-))))) Jsem mu za to hrozne vdecna, ze to se mnou absolvoval. A co se tyce naseho sexualniho zivota, je lepsi nez kdy driv....
Proste zalezi jaky chlap je, kazdy to snasi jinak....

tak jsem vas vsechny precetla a musim souhlasit i s pozitivnimi i negat. ohlasy na chlapa u porodu. Jaji, urcite byla chyba porodni asistentky ze zavolala tatku kouknout jak se prcek rodi, to muj chlap tam sel rovnou, ale asistentka ho vyhodila, at si stoji hezky u hlavy.
ja bych asi jeste nejakeho odbornika nevyhledavala, pockala bych, jestli ho to neprejde a schvalne bych nedelala zadne pokusy o sblizeni, vzdyt i tomu chlapovi to pak musi zacit chybet
ja musim taky pochvalit toho meho, kdyz uz jsme pri chvaleni, vydrzel se mnou v porodnici 20 hodin, vylival mi nablitou misku, menil vlozky, coz jsem uplne hledela a fakt to necekala, u klystyru nebyl, ale jinak u vseho, pomahal mi vstat na balon, a kdyz jsem rvala ze chci umrit, tak byl uplne v pohode a rikal ze uz to urcite brzo bude a ze to musim vydrzet a ze za chvili uvidime nase miminko. a to jsem mu malem vrazila, kdyz me chtel pohladit, jaksi mi vadil pri porodu jakykoli dotek:-)
na to jaky je to trdlo v zivote, tak pri porodu me mooooc prekvapil, fakt v tom nejlepsim slova smyslu. za to jsem ho zacla mit snad jeste vic rada:-)
a to ze zacatku moc nechtel jit, ja mu to neprikazovala, jen naznacovala ze bych byla rada aby tam byl, no a nakonec myslim ze je moc rad, ze videl ten okamzik jak prisla Agatka na svet.

já jsem taky ráda, že tam přítel byl, ale měla jsem stejný stav jako Makča - nesměl se mě dotknout a byla jsem teda spíše samotář - nechtěla jsem ať mě vidí řvát na lesy :D

každopádně zase jsem se nemusela nervovat o nic, protože zajistil tašky věci, pokoj a hlavně, když se malá narodila a mě šili, tak hlídal naší holčičku, aby nám ji nevyměnili!!! Nebo neukradli, nebo tak něco, co mě po porodu napadalo.

Prostě jsem ráda, že tam byl, ale nechtěla jsem moc podporovat, jenže to člověk nikdy neví dopředu jaký bude mít stavy. Co když při dalším miminku budu potřebovat hladínkovat :D

od toho tam je a je to i jeho mimísek. Pro nás to taky není žádná úžasná věc (mimo toho miminka) a pak se taky zrovna do sexu nehrneme, jednou to ale překonáme (MUSÍME) jinak příjdeme o tátu. A pak už se to vrátí do normálu. Pochybuji, že naše poprvé po porodu bylo nějak náruživé!!!

Měl by na sobě manžel Jájiny zamakat a když to tedy fakt nejde, tak šup do poradny. Ale zase je obdivuhodné, že to přiznal. Myslím, že většinou to chlapi zapírají. Snad se to spraví - držím palečky

Teda jak koukám, v některých příspěvcích si připadám jak v klubu feministek :usch: !!
Můj manžel taky nechtěl jít, říkal, že když mi to ale pomůže, tak tam půjde. Nakonec jsem brala v potaz jeho přání a řekla jsem mu, aby byl se mnou v těch nekonečných chvílích před samotným porodem. Pak to zvládnu sama - nu naivní jsem byla. Manžel ví, že mám lékařskou fobii - nakonec se vše tak prolínalo, že se mnou byl od samého začátku do konce. Byl mi obrovskou  oporou, u porodu jsem instinktivně poslouchala pokyny jen jeho, naopak on tlumočil má přání a potřeby porodnímu týmu. Byl jako mé klíště, chodil se mnou všude, i na klystýr se porodní asistentce nepodařilo ho vystrčit za dveře - byl se mnou u hamiltona, u propíchnutí plodové vody, u všech injekcí, nedokážu si představit že při sezení na balonu budu usínat opřená o porodní asistentku - dodnes cítím jeho dotyk ruky, i pevné sevření do klubka na balonu - stejně tak jeho tlačení mi hlavy na hrudník a jeho slova, už to bude, už to bude, zatlač, zatlač,  za chvíli bude tobogán!! Také on viděl černé vlásky našeho miminka - porodní asistentka si ho zavolala, byla to oddechová chvilička pro nás všechny, dokonce jsem se zasmála, jak se hašteřil jak páv, jak to když jsme oba blonĎáci ona má černé vlásky!! Do samotného konce porodu byl u mně, pak už jen u hlavy. Viděl i porod placenty, hrozně ho ta hmota zajímala - porodní asistentka se ho ptala, jestli se neminul povoláním!! A místo aby hlídal naši holčičku, aby nám ji nikdo nevyměnil, tak byl u mně když mě šili a při každém dalším a dalším stehu mně tisknul a sliboval, že to bude steh poslední .... pravda, říkal to hodněkrát :usch:
Neříkám, že se nám společně prožitým porodem upevnil vztah, to snad nejde, nicméně jak sám říká, dívá se na ženy úplně jinak.
Neříká se být spolu v dobrém i ve zlém?? Jaká situace vystihuje toto obojí lépe než porod??
Věřím, tomu, že kdyby kdysi byla možnost, aby ženy měly své partnery u porodu, i tehdy by to mnoho žen praktikovalo - já sama mám kamarádky, které rodily hodně dávno a záviděly mi možnost, aby byl manžel u TOHO.
Po porodu jsem to byla já, koho napadlo, že jsem se manželovi zošklivila - nikoliv byl to on, kdo byl v šestinedělí tím tažným koněm, který mně držel nad vodou a dával mi sílu, když jsem si připadala jako neschopná matka a žena. Všechno bylo na něm, ale dělal to s takovým nasazením, že ho za to obdivuju a vděčím dodnes. Dokonce i poporodní zranění mi ošetřoval právě on. Já t nechtěla, ale on to chtěl, chtěl mi pomoci. Možná to vážně každý chlap bere jinak. Z mého si všichni dělali předtím srandu a přitom by právě oni nedokázali právě to co on.

Jájinko já si myslím, že to chce čas. Jak tady psala Káča, pečuj o sebe. Mamina  v teplácích není zrovna sexuálně přitažlivá :usch: . Já osobně bych vzala sex do svých rukou, ale u nás je to možná jiné, jsme oba průšové :D,  i když já tvrdím, že u mně to po porodu není jako dříve, ale snažím se a je to čím dál lepší. Přeju ti hodně štěstí, protože já jsem zastáncem toho, že bez milování lásky není :)

Holky, tak jen chci napsat, že to vypadá, že jsem tady řešila něco co vůbec nebylo důležité k řešení. Respektive, že trauma z porodu byla jen pohodlná výmluva mého přítele zatímco fakt, proč spolu nespíme a odcizujeme se je úplně jiný. Vypadá to, že si užívá jinde s jinou. A neumí to přiznat... Takže pro všechny, které jsem třeba trošku nahlodala jestli zvát svého chlapa k porodu, tak s klidným svědomím zřejmě můžete. Mužského jen tak něco nezlomí. Jen se mu to pak může hodit jako fajn výmluva.

Jájo to si snad děláš srandu ..... To je hajzl...pardon,ale je....
Je to teda jistý, nebo mas jen podezrení? To je presne ono co rikam...chlapa nelitovat...on ze sebe jeste udela chudaka, no to je konec...

To je tedy síla... Jedna moje známá zjistila ve 4 měs. těhu nevěru přítele a on se nemohl rozhodnout, tak mu sbalila kufry. Co jiného, že??

Ach jo, tohle my ženský asi nepochopíme. Krásný miminko, fajn přítelkyně a chlap má zatmění mozku :sjuk:
Jáji, seš si jistá? A jaký má vztah k miminku?

Ježkovi voči Jájino to je magor...Nemam jiných slov...Holka, ale nejdřív si zjisti, jestli to je opravdu tak, jak si myslíš...normálně to na něj vybal... Jak jsi k tomu vůbec dospěla??? Napiš co nejdřív...držim palce

Jáji, tohle jsou chlapy - nikdy nevíme, co na nás kdy vybalí a nejhorší je, že si neberou servitky a zraňují nás tím víc než musí... Moc na tebe myslím, drž se a jdi na to chytře. Musíš zjistit, jestli to tak je, ale asi to nepůjde na něj jen tak z hurta vlítnout, jestli má babu. Tak hodně pevné nervy i když to teď nebude s mimískem jednoduché. Na druhou stranu si myslím, že to děťátko ti může dát trochu útěchy, ono tě moc potřebuje a spoléhá se na tebe, tak držím palce... :styrka:

no to snad ne?!!!!
tak za to by zaslouzil nakopat do.... tobe bude tvrdit trauma z porodu jo??? kreten!

já si to trochu myslela, ale to já si myslím vždycky :(
musím se zamyslet nad situaci u nás doma. Do půl roku po porodu vše v poho, a teď výmluvy typu že jsem moc hubená a až se trochu zase zaoblím atd. Taky je to trochu divný - jenže já žádné jiné podezření nemám - Jáji jak tě to kočko napadlo???

Stejně jsou chlapi debilové - já to říkám pořád - přemýšlim na vztahem typu Verunka a já, ale znáte to.......

Já to taky tušila. Trauma z porodu byla jenom zástěrka. Chlap který miluje svou ženu a vidí, jak těžké je porodit jejich společné miminko, tak prostě ženskou musí milovat dále i když jí viděl do útrob těla :( .
Jájinko, jestli to víš jistě, vybal to na něj. Držím ti pěsti, ať se rozhodneš jakkoliv, věz, že tu jsme s tebou. mysli na svého mimíska, Danielek si zaslouží správňáckého tátu chlapáka, který Vás bude oba milovat. Hodně štěstí ... :)

No ja resim doma ten samy problem - pred otehotnenim by na to manzel hupsal porad, behem tehotenstvi zajem valem ubyl a ted neni vubec nic, i kdyz mu tvrdim, ze i doktor mi rekl, ze muzem a ze i ja bych chtela. Doslo to tak daleko, ze jsem mu i hrabala ve vecech, zatimco byl v praci. Zatim jsem na nic nenarazila, ale pochyby mam dal. Vim, ze v predchozim vztahu dost podvadel, takze verit mu na 100% nemuzu. Proc to ti chlapi delaji? :(

Ježíš holky to je hrozný. Snažíme se s přítelem i mimčo, bavili jsme se i tom, zda půjde k porodu (moc se mu nechce). Po přečtení tohodle příspěvku (který četl i přítel) jsem mu řekla, že k porodu nemusí, aby se to mezi námi nepokazilo. Doteď jsem byla přesvědčená, že musí být chlap na ženskou hrdý, když porodí společného potomka. A ona se z toho vyklube nevěra? A dokonce v několika případech? Jsou ti chlapi normální? Nakopala bych jim za to do zadku. V nejhezčím a zároveň nejtežším období života ženy, kdy by měli být oporou se chovají jako prasata. Holky sorry, ale mám zlost. :butter:
Holky zlatý, doufám, že máte jenom podezření a to se rychle vyvrátí. Držím palce.

Jájino,to je mi líto,já fakt měla za to,že jde jen o nějaký trauma po tom porodu,ale pokud je to tak,tak je to pěkný prevít!!!! Proboha jak jsi na to přišla nebo co tě vedlo k takovému závěru???

Sakuro,snad u tebe to bude lepší a ten tvůj na tebe dostane zase chut:-)

Jáji,teď jsem se vrátila z nemocnice s Patričkem a co to tu čtu :( víš že jsem ti tolik fandila a že jsem se po tobě hned sháněla, když si byla už s miminkem doma a nepsala. Moc mě mrzí že musíš tohle řešit. Nejhorší je,že nejsi jediná kdo tohle musí řešit. Mám kamarádku která zustala s chlapečkem sama :( pry kvuli tomu že viděl porod a nemuže už s ní spát,pokud si ale budeš jistá že je pravda že má jinou,tak teprve pak se rozhodni co dál, přeci jen už nejsi sama a byla by škoda vše zahodit jen kvuli porodu. Já bych v případě nevěry brala jeho přítomnost u porodu jako ten nejhorší podraz,jsem už taková a nevím jaký byl váš vztah předtím. Chtěla jsem ti poslat soukromou zprávu ale řešíte to tu celkem otevřeně,tak píšu sem. Drž se, byla jsi tak veselá a všechny jsi nás svým humorem během těhotenství tolikrát rozesmála že si tohle trápení nezasloužíš!!! Držím palce ať to dobře dopadne ;)

tak jsem se na to informovala u svagrovky co studuje medicinu a ta rikala ze pry je na prednaskach varovali pred pritomnosti partnera u porodu, pry se tyhle veci stavaji, tak at si rozmysli jeslti je tam budou chtit. no ja bych byla rozmyslena hned, samozrejme ze bych ho tam chtela. a tkay jsem se na to ptala sveho chlapa, jestli ho to nejak poznamenalo a co si o tom mysli, tak rikal, ze jemu porod nevadil, ale ze si mysli ze urcite to nekomu muze prijit tak ze uz nechce sexovat.no tak nevim, chtela bych jim nekdy nakouknout do palice.
jinak Jaji drz se a Saki, radsi nepatrej, urcite se to samo nejak vyvrbi, treba jen videl jak jsi trpela, tak nechce kvuli tomu

Máája napsal(a):

Ježíš holky to je hrozný. Snažíme se s přítelem i mimčo, bavili jsme se i tom, zda půjde k porodu (moc se mu nechce). Po přečtení tohodle příspěvku (který četl i přítel) jsem mu řekla, že k porodu nemusí, aby se to mezi námi nepokazilo. Doteď jsem byla přesvědčená, že musí být chlap na ženskou hrdý, když porodí společného potomka. A ona se z toho vyklube nevěra? A dokonce v několika případech? Jsou ti chlapi normální? Nakopala bych jim za to do zadku. V nejhezčím a zároveň nejtežším období života ženy, kdy by měli být oporou se chovají jako prasata. Holky sorry, ale mám zlost. :butter:
Holky zlatý, doufám, že máte jenom podezření a to se rychle vyvrátí. Držím palce.

Máji, to nemůžeš tak brát. Ber v potaz poměr těch, co to nezvládnou - nebo se za tuto výmluvu schovávají a těch - kteří jsou jak píšeš a já jsem taky o tom přesvědčená jak jsem psala níže - hrdí na svou ženu, jak těžké to je přivézt na svět dítě. Ano, rodilo se odjakživa, a odjakživa je to v bolestech. Chlap, který je nevěrný v těhotenství - je nezodpovědný parchant - to jsou slova mého muže.  A chlap který uteče od mimina si nezaslouzží být nazýván otcem. Pakliže tvůj miláček souhlasí s porodem, vem si ho tam, vzpomeneš si na nás, jak velká pomoc to byla !! :D

Holky, zatím nevím jistě nic, řešíme to po sms. Jel si v sobotu na týden na dovolenou aby si chudinka odpočinul a včera mi omylem poslal sms, která očividně nepatřila mě. A teď se řídí heslem zatloukat, zatloukat, zatloukat. Už dýl nám to neklape, jenže tohle už je moc. Dám vědět jak to dopadlo. Ale už teď tuším, že se holt zařadím mezi tisíce svobodných opuštěných matek. Takže nebudu první ani poslední. Asi to tak má být. Nezbortím se. Daneček mi dává obrovskou sílu.
Paradox je, že to dítě jsme měli vymodlený. On byl ten kdo pořád chodil, že chce mimčo, že už máme věk. Jenže pak úderem těhotenství začaly první problémy. A dnes je výsledek jaký vidíte. Jinak k prckovi má moc hezký a silný vztah.

Jajino, nedalo mi ti napsat, četla jsem o tom tvém......teda to je ale pěkná sv...., nejdříve si udělá s tebou dítě a pak tě odkopne? To je hrozný svět....:grater: Chtěla jsem ti jen popřát do "snad lepšího života" hodně sil, protože to budeš potřebovat už jen kvůli malému. Budu ti držet palečky :hjarta: :hjarta: :hjarta:

Jajina napsal(a):

Holky, zatím nevím jistě nic, řešíme to po sms. Jel si v sobotu na týden na dovolenou aby si chudinka odpočinul a včera mi omylem poslal sms, která očividně nepatřila mě. A teď se řídí heslem zatloukat, zatloukat, zatloukat. Už dýl nám to neklape, jenže tohle už je moc. Dám vědět jak to dopadlo. Ale už teď tuším, že se holt zařadím mezi tisíce svobodných opuštěných matek. Takže nebudu první ani poslední. Asi to tak má být. Nezbortím se. Daneček mi dává obrovskou sílu.
Paradox je, že to dítě jsme měli vymodlený. On byl ten kdo pořád chodil, že chce mimčo, že už máme věk. Jenže pak úderem těhotenství začaly první problémy. A dnes je výsledek jaký vidíte.

On si jel na dovolenou  , aby si odpočinul ???? Některý chlapi jsou hovada, omlouvám se, ale když to tady čtu, tak je mi z toho zle...nejdřív kecy o poporodním trauma a nakonec to vypadá na jinou ženskou.... a ještě si jede na dovolenou, aby si odpočinul...od čeho??? A Ty se asi válíš doma, no jo, jsi na dovolené pořád...na mateřské..... :butter:

Přála bych Ti, aby se všechno vysvětlilo  a byl to jen omyl.... ale pokud je to pravda, že má někoho jinýho, tak si myslím, že si nezaslouží Tebe ani Vašeho broučka..... hodně štěstí a pevný nervy... :pussa:

Jaji, drzim moc palecky, at to dobre dopadne, pokud to dopadne ale tak, ze budes sama, alespon budes mit miminko, ktere ti urcite bude delat velkou radost. Ja take manzela podezrivam, protoze se nas vztah dost zmenil, a to jsme svoji teprve rok a pul a uz to neni co to byvalo. Prijde mi to docela brzy. Ale nechapu, proc si ti chlapi delaji deti, kdyz se pak takhle zachovaji. Zodpovednost jim nic nerika. A hlavne se jejich chovani dokaze ze dne na den zmenit.

Jájo nemůžu pro tebe neco udelat? Nabidla bych ti, ze muzes byt u nas, ale 1+kk ehm :-)

Ja jsem horka hlava, ja bych do toho sekla asi a pořádně...tady máš kufry a nazdar:-((( Vim, že s mimčem je to sakra těžký hrát si na hrdinu, jenže jak se to jednou zamete pod koberec, tak to pak bude celý život.
No nakopala bych ho zmetka:-( :dumbom:

Ahoj holky,

pročetla jsem si tu celou diskusi a Jájiny je mi fakt líto. Nevím, taky mi přišlo, že ten jeho poporodní stres byla jen zástěrka. Chlap a poporodní stres? To by byl fakt moc velká padavka, nemůžu si pomoct. Co by měla říkat ženská? Já chápu, že naše mámy možnost mít manžela u sebe neměly, ale vše bylo jinak, tenkrát chlapi taky třeba chodili na dva roky na vojnu na druhý konec republiky, doba tenkrát a dnes se nedá přeci srovnávat.... Jájino, Sakuro, držím pěsti, ať se to v dobré obrátí.

Obrací se mi žaludek z ,,otců", kteří si užívají jinde, v té samé chvíli, kdy jejich žena zrovna kojí jejich dítě a je absolutně bezbranná. I ty zvířata ví, že se taková samička musí chránit!

Jáji,
tak to je teda síla.Jsem se tady nejdřív rozohnila kvůli těm porodům, odepsala, ale pak jsem četla dál a zjistila jsem, že jsem jaksi" mimo mísu" a problém je někde jinde.Holka, drž se !

To, že chlap ženskou podvádí v jejích nejtěžších chvílích, v době kdy je těhotná a nosí pod srdcem společného potomka, nebo je chvíli po porodu, a potřebuje od partnera tu největší oporu ve všem (citovou, psychickou, fyzickou i finanční), tak to je "sviňárna" nejtěžšího kalibru. Uuuf na to nemáme slov, můj adrenalin vyskočil pěkně nahoru. :dumbom:

Jájino držím palečky ať toto těžké období zvládneš.

Jaji držim ti moc a moc palečky ať se máte s Danýskem moc dobře a netrápil Vás ten nemožnej nezodpovědnej chlap! Danýsek je strašně krásňoučkej, takže určitě ti to všechno vynahradí!
Prostě držim palce ať to dobře dopadne!

Jájulko, to je teda síla, parner by měl být velkou oporou, když se oba podíleli na zplození a zrození dítěte! Ono se každému říká všechno lehko, ale když není v té situaci, tak si to neumí představit, viď? Já jednou málem zažila něco podobného, sice ne u miminka , ale dlouho před tím, naštěstí jsem odhalila vše úplně v začátcích, ale bylo mi ouha. Vše špatné nakonec odplynulo, ale dlouho to nešlo strávit a zase důvěřovat! Každopádně ať to dopadne jakkoliv, držím moc pěstičky. Když jsou lidi dva, tak je to těžký, ale můžou jít od sebe "lehčeji", když jsou ale na to tři, pak je to fakt těžký! Držte se s mimískem a písni, jak to vypadá!!

Já musím dát za pravdu Mišce, asi bych se s ním moc nepárala, ať si jde kam chce. Trochu mi připadá divný, když se na to dítě oba těší a je to vlastně výtvor, dáli se to tak říct, společného chtění a pak najednou dá prostě jeden ruce pryč, že z toho má trauma. No připadá mi to kravina. Někdy jsme mys ženský až přehnaně histerický, ale přijde mi, že chlapy jsou v tomhle směru ještě horší a některý věci snáší daleko hůř než mi. No a tohle, co ti udělal je vrchol všeho. Jak si máš pak ty připadat. S radostí bych se od takový prachanta, pokud se teda potvrdí, že si někde týden užívá ahraje na trauma, nechala zařadit do řádu svobodných matek. Víš co běhá po světě chlapů, kteří by tě brali všem a deseti. A navíc pokud nejde o život, tak jde o prd. Tak chladnou hlavu a ukaž mu co proto. Samozřejmě neznám tvoji situaci a vím, že to nemáš jednoduchý, ale jsou věci, který se prostě nedělají. Dej mi něj číslo a já ho vyrychtuju :)Drž se!!!!!!!

Jájinko - držím Ti palce, ať to dopadne, jak to dopadne. Já manželovu nevěru(y) řešila před těhotenstvím, bylo to těžké a s miminkem to je ještě složitější. Určitě je pro Tebe náročný i tenhle týden, když vlastně nevíš, na čem jseš. Ale je to jasný, má ženskou.  Teď si zřejmě někam zalez, aby si utřídil myšlenky. Určitě si s ním o tom popovídej, třeba to dobře dopadne. Sice s tím není lehké žít a trvá, než se to srovná, ale jde to.
Obě řešení mají své negativa a pozitiva.
Dřív jsem si myslela, že partnerovu nevěru nedokážu odpostit, ať si pak táhne třeba ke všem čertům, ale není vše jen černobílé. Myslím, že u nás to byla chyba nás obou. Nějak jsme se odcizili a musím říct, že jsme to oba potřebovali, abychom si mohli uvědomit spoustu dalších věcí...
Budu na Tebe myslet, holka.

Káča napsal(a):

Obrací se mi žaludek z ,,otců", kteří si užívají jinde, v té samé chvíli, kdy jejich žena zrovna kojí jejich dítě a je absolutně bezbranná. I ty zvířata ví, že se taková samička musí chránit!

Přesně tak, moje slova Kači. Takový chlap by mi nestál za ty nervy. Jsem taky horká hlava, ale když má člověk děti, tak přeci jen uvažuje jinak, ale těhotenství a péči o bezbranné novorozeně by mělo být pro chlapa posvátné ....

Jajina napsal(a):

Holky, tak jen chci napsat, že to vypadá, že jsem tady řešila něco co vůbec nebylo důležité k řešení. Respektive, že trauma z porodu byla jen pohodlná výmluva mého přítele zatímco fakt, proč spolu nespíme a odcizujeme se je úplně jiný. Vypadá to, že si užívá jinde s jinou. A neumí to přiznat... Takže pro všechny, které jsem třeba trošku nahlodala jestli zvát svého chlapa k porodu, tak s klidným svědomím zřejmě můžete. Mužského jen tak něco nezlomí. Jen se mu to pak může hodit jako fajn výmluva.

Jáji, moc mě to mrzí za tebe. Chápu že se musíš cítit strašně.
ALE! Dost toho nadávání a osočování.
Byla smska skutečně tak stylizovaná, že jednoznačně dokládala jeho nevěru? Je toho teď na tebe moc, do toho řešíš velmi nepříjemný problém - jeho ochlazení - ale co když se to má jinak a nevěra zatím není?
Tu dovolenou bych mu sice taky vyčítala, ale třeba skutečně cítí nějaké vyčerpání, za nás ženy spoustu věcí zařídí hormony, ale muži ničím takovým nedisponují a každý je jiný, jeden se chová fantasticky a maká jak šroubek, pro jiného to představuje zase jinou zátěž, kterou nemusí snášet úplně ideálně, ale to ještě neznamená, že je hajzl!
Jestli ti můžu poradit, zkus na něj teď nenaléhat, ale naopak ho překvapit klidem, byť bude v tvém případě předstíraný. Na scény, pláč a výčitky a "potřebu furt řešit" je vždycky času dost, a navíc, na takové situace muži často reagují útěkem nebo minimálně únikem, zvláště mají-li kam nebo ke komu...
Vím že je to nespravedlivé a že si to nezasloužíš, ale zkus to teď vzít do svých rukou tím, že se zachováš velkoryse a necháš ho být, prokážeš totální sobestačnost (na oko, nech si za jeho zády pomoct s čím potřebuješ od přátel a příbuzných), dále nezávislost (postoj je mi dobře i když jsem sama se sebou a se synem, MY jsme v pohodě, TY ne), když se budeš dál o sebe starat a budeš ignorovat fakt, že ti přestal dávat, rozsvítí se mu maják v hlavě, protože tohle teda nečekal. Zbav se mylné představy, že si řekne "tak fajn, já teda půjdu, když mě nepotřebuješ", naopak, to by paradoxně udělal tehdy, kdy by tě našel doma zdecimovanou a vydeptanou, s nervama v koncích.
A taková ty Jájo nejsi, vždyť tě tady známe už nějaký pátek. Jsi teď v šoku, ale zachovej chladnou hlavu a svůj nadhled a polož si prozatím jen otázku, jestli může být situace opravdu tak kritická, a tvoje podezření je reálné.
A kapsy mu neprojížděj, toho se snaž vyvarovat. I ty SAKURO!!! Náhodou najdeš parkovací lístek z Prahy ze dne, kdy měl být v Brně a zhroutíš se, přitom to může znamenat zálet, stejně jako pouhý fakt, že parkoviště v Brně provozuje firma z Prahy. Špehování není důstojné, bude ti to ubírat na sebevědomí a navíc se můžeš akorát shodit nebo se připravit o zbytky duševního klidu.
Kdyby přece jen došlo na nejhorší scénář, tak aspoň pamatuj, že nikdy není nic tak horké, jako když se to právě uvaří...

Posílám ti véééliké objetí.. odpočívej a užívej Danýska a napiš jak se věci budou hýbat...

No dovolenou manželovi taky dopřávám, vím že máká celé dny, tak jezdí každým rokem do Norska - ale letos nebyl právě kvůli miminku. Nu nevím, jet na dovolenou když má doma miminko krátčce po šestinedělí???? Tomi nepříjde fér , ale co je v životě fér.

Nicméně s pátráním na vlastní pěst bych taky byla opatrná. Z vlastní zkušenosti vím, že se pak trápí akorát ženská. Ne nadarmo se říká co oči nevidí, to srdce nebolí - když jë chlap nevěrný, často se to prolákne samo, na každého jednou dojde. Telefon lustruje manželovi moje švagrová každý večer - pak se jen hádají - kvůli kravinám - a zrovna on je člověk, který žije jen a jenpro rodinu :)
Držím pěsti oboum :)

Jinak ještě dlužno dodat k tématu, že včera ve Snídani s Novou říkala psycholožka Tamara Cenková, že přítomnost spíš doporučuje, a že pokud by došlo k sexuálnímu ochlazení nebo erektilní dysfunkci, tak že to je jen přechodné.
Přesto jsem měla dojem, že je pozitivně zaujatá, protože možná ona s tím má dobrou zkušenost...
Já osobně svého manžela u porodu chci, a on také, ale obávám se toho, že by se to mohlo nějak nepěkně zkomplikovat, jako mojí kamarádce, která chtěla rodit tak přirozeně, že odmítla klistýr, takže došlo k "velké, ale opravdu velké nehodě" a navíc se ve finiši roztrhla tak, že vypadala jak po autonehodě, přinejmenším. To asi moc radostné není pro toho partnera :-((
Bojim bojim :-(

Bibi já mylím, že toje celkem jedno,jestli manžel absolvuje klystýr nebo nehodu, já bych to cítila stejně. A co se týče natržení, nastřižení taky asi není dvakrát příjemné, ale to snad nemusí vidět ne?? :) . Navíc i po sešití to vypadá hodně dlouho ne zrovna vzhledně, já měla takové opuchliny, že jsme si z toho nakonec dělali srandu ... nu co nám zbývalo :)

Holky, s tim patranim na vlastni pest mate pravdu. Ja jsem z toho byla akorat na provaz, kdyz jsem nasla neco, co se mi nezdalo, a vynervovalo me to natolik, ze jsem to vzdy manzelovi rekla - napr. "Dnes jsem se ti hrabala v tasce a objevila tohle a tohle. Co to je?" No a samozrejme to manzela vytocilo, ze se mu hrabu ve vecech a ze mu neverim. Stalo se to uz tolikrat. Myslim, ze on mi take obcas neco prohledne, treba po navratu z porodnice jsem poznala, ze mi nekdo otevrel suplik u stolu, protoze v nem byla zasprajcnuta snura od pocitace, coz predtim nebyla, ale neni tak hloupy jako ja, aby mi o tom povidal. Ale ja to vzdy nevydrzim a priznam se mu. Takze nakonec jsem spatna ta ja. Ale nicilo to hlavne me a stejne by manzel nepriznal nic, i kdybych ho pristihla in flagranti, takze se s tim snazim prestat, ale stejne me trapi ta sexualni chladnost, no snad se to zlepsi. Zrovna ted se jeste do toho pridalo to moje krvaceni, takze nic nebude i kdyby chtel...:(

Jaji, jak je s tebou? Moc drzim palecky! Povedela jsi o tom nekomu blizkemu, treba mamince, aby ti pomohl a byl s tebou?

Sakuro, ví o tom můj brácha a kamarádka. Ani jeden z nich nechápe jak mě může chlap se 7mi týdenním mimčem nechat doma a odjet si na týden odpočnout. Momentálně si s přítelem vyměňujeme sms, kdy on se snaží všechno žehlit a já to bojkotuju. Už nemůžu. Je na prášky, že příjde o malýho jenže proč teda s nama teď nění když mu na něm tak strašně záleží jak říká. V těhotenství mi začal běhat po diskotékách, dál si jezdil s kamarádama na pařby s tím, že přece, když nemůžu já, tak to neznamená, že nemůže on. Byly kolem toho obrovský hádky, slzy a nervy. Nechápala jsem a do dnes nechápu tu jeho změnu. Před otěhotněním to byl chlap snů. Bála jsem se, že z prcka bude nervák. Naštěstí je to malý úžasný zlatíčko, který mi dává obrovskej motor do života.
Počítala jsem s tím, že až porodím, tak se ten můj chlap zase zklidní a začneme fungovat jako rodina. Hm, nestalo se. Celý šestinedělí coby podnikatel makal, protože se mu nakupily zakázky a já s malým fungovala sama. Sliboval, že se to zlepší, že zakázky opadnou a budeme spolu. Jenže hned první týden co má pořádně volno je právě teď a odjel.
Ufff, je to síla s těma mužškýma. Strašně se to ve mě láme. Na jednu stranu vím, že žádnej chlap není ideální a každej bude mít něco. Že malýho připravuju o otce. A mám ho pořád ráda. Možná se i srabsky bojím samoty. Takže bych to moc ráda nějak urovnala. Jenže na druhou stranu vím, že takhle to prostě nemůže fungovat. Trápím se a malej to cítí. Navíc stejně nefungujeme jako mužskej a ženská, takže vlastně to nebude žádná změna to, že zůstanu sama. Ach jo, proč je život tak strašně složitej.
Sakuro, i já ti držím palečky. Určitě to obě ustojíme. Jsme silný ženský, ne?
Bibi, ta sms jasně neprokazovala nevěru, ale hodně naznačovala. A o mé soběstčnosti a nezávislosti ví, proto se jen tak nebojí na týden vypadnout právě možná s myšlenkou "však ona to zvládne". Takže tudy cesta určitě nevede.

Jájino, to je smutný čtení. Jak může být takový sobec?
I když taky věřím, že porod na chlapa může zapůsobit negativně, ve Tvém případě se mu to asi hodilo jako výmluva. Dokazuje ta SMS opravdu nevěru? Je rozdíl, jestli tam bylo pozvání na kávu nebo do postele.
Se sexem kvůli porodu mám problém. Většinou jsem večer tak strašně utahaná, že mám chuť akorát na to jít spát. A když tak 1x za týden chuť mám, často si při tom vzpomenu na porod. V tom nejlepším mě napadne co kdybych náhodou otěhotněla a už za 9 měs. rodila a vybaví se mi vzpomínky z porodu. Jak si na to vzpomenu, mám po chuti. Už si připadám jako vadná. Mám v hlavě nějakou rovnici sex=porod, i když jsem si pořídila spolehlivou antikoncepci. Asi nejsem normální, už mám po porodu skoro 2 roky.

Jáji a co mu zkusit dát ještě jednu jedinou šanci? Vím že je to těžký, ale když má evidentně zájem, a když má vůbec "čas" ti psát SMS, tak nad tím asi hodně přemýšlí a trápí ho to. Takže ani třeba není fakt s nějakou jinou, protože kdyby byl a psal ti takovýhle SMS, tak by musel mít hodně silnej žaludek. Třeba si to fakt jenom potřebuje urovnat v hlavě, že je táta a že život se naprosto změnil a bude to teď s mimi úplně něco novýho, třeba se bojí a potřebuje si o tom s někým promluvit.
Tak třeba zkus mu napsat, že jestli o to opravdu stojí, tak ať přijede, nebo že počkáš až se vrátí a že si o tom promluvíte. A jestli o to opravdu stojí, tak se jen tak nevzdá. Tak mu třeba nech ten týden si to projít hlavou s tím že si promluvíte až přijede a vyřešíte to. Ať tak nebo tak. Ale podle mě řešit něco přes SMS je blbost, nikdy nevíš jak to ten člověk vlastně myslí a nejsou tam ty emoce..

No držim fakt moc palce a nebuď moc smutná nebo bude Danýsek taky..
A víš co se říká.. že se ti zkazí mlíko.. :) :)

A jinak nezastávám se ho , jestli tě fakt podvádí, tak je to parchant. Jen si prostě fakt třeba zkuste promluvit z očí do očí.. :par:

no škoda, že nám ji nenapíšeš tu sms, udělaly bychom si obrázek - ale chápu......

my měli krizi v tom těhu - všichni to tady ví, protože já se z toho nemohla dostat a pomáhal mi jen babinet. Miminko v bříšku a můž 9 letý vztah, který přetrpěl snad všechny možné krize, tuhle krásnou nepřežije???

pár psychologů mi řeklo, že přítel je vlastně těhotný - že se nemůže sám v sobě srovnat se skutečností (podotýkám, že po roce a půl snažení) ten silák se stal bábovkou, která se bojí budoucnosti - nevím přesně čeho, protože nikdy se k tomu strchu v podvědomí nepřiznal a stale hraje toho tvrďáka

co když je manžel třeba teď v psychickém presu? Že mu dochází, že má to mimino atd. Že má laktační psychozu???

stejně je to drsný, my ženské se s tím vyrovna prostě MUSÍME!!!! a oni mají své náladičky a máme na chudáčky brát ohled. Unavený z práce, je toho na něj moc, my je prudíme nezajímavými věcmi o hovínkách a úsměvech atd. Prostě mužskou rasu někdy musím považovat za slabší :(

Tak Jájo, jak jsi na tom? Moc na Tebe myslím. Ať to dobře dopadne!

Jaji, nechces se teda treba sejit? Stejne jsme to planovaly. Prisla bys na chvili na jine myslenky....

Teda, je mi z toho čtení tady strašlivě smutno... To je něco, co my ženské asi v životě nepochopíme...
Před 2 měsíci jsme se rozešli s přítelem - byli jsme spolu 4 roky... Taky potkal jinou slečnu, znal ji cca 14 dní a i přesto všechno, co jsme spolu prožili, odešel... Teď už se za tím dokážu ohlížet bez slz a smutku, ale bylo mi děsně...
A vůbec si nedokážu představit, že bych k tomu měla doma ještě malý uzlíček a musela tohle všechno řešit!
Jajino, drž se, třeba to nakonec dopadne dobře! Tak hodně sil, kočko!!! Myslím na Tebe...

My asi tu mužskou psychiku nepochopíme. Já otěhotněla neplánovaně a ačkoliv už oba máme na mimi věk, tak můj přítel ze začátku taky vychyloval. Začal trajdat po diskotékách, nechal se od svého "kamaráda" vláčet po nocích, ke konci 3. měsíce se nechal pobláznit po sms od jedné slečny, kterou znal z minulosti, odstěhoval se ke známému. Já se naoko snažila být nad věcí a taky se pomalu smiřovala s pozicí svobodné matky. Taky se před otěhotněním takhle nechoval a dnes vím, že to byl jen způsob úniku od reality, které se ovšem utéct nedá. Po odstěhování neuplynulo ani 24 hodin, kdy si pomaličku začal vše uvědomovat a snažil se vše urovnat. Mezitím poznal, že jeho báječný kamarád není až tak báječný a do tří týdnů se zase přistěhoval, kamaráda odstavil a od té doby se začal chovat jako zodpovědný otec.
Já jejich logiku nechápu, ale snažím se pochopit jejich obavy ze všeho nového a něčeho, co jim změní celou další budoucnost. Ano, my ženy se s tím vším nějak musíme vždycky srovnat, chlapi jsou prostě v některých ohledech slabší jedinci a tyhle výchylky v chování nemusí jen znamenat, že jsou to zmetci a šmejdi, ale to, že oni uvnitř s něčím bojují. Pokud se včas zase naleznou, zaslouží si šanci. Pokud se budou hledat po zbytek života a ubližovat tím svému okolí, tak za to nestojí.:pussa:

podle mně záleží na tom, jestli je k tomu chlap nucen, nebo tam jde dobrovolně a taky na tom jaký k sobě mají partneři vztah.
Pokud je mezi partnery nějaký i skrytý problém, může se po takovém zážitku prohloubit.
Já manžela u porodu neměla ani jednou a ani mě to nemrzí..Sice jsme si o tom povídali, ale manžel nesnáší pohled na krev a ještě by měli práci s ním,tak jsem ho nenutila.Taky jsem mohla říct "půjdeš a basta,"ale k čemu by to bylo? Dost možná,že bych měla podobnou zkušenost jako Jájina.

Ahoj holky,

tak to je vážně síla, co někteří chlapi vyvádějí.... právě jsme se pustili do práce na miminku, ale jak to tak všechno čtu, nevím, jestli se nemám spíš bát, co to s námi udělá, než se těšit, že budeme rodinka....

Taky mi to nedá, abych nenapsala. Je to hrozný. Nevím, proč v těch těžkých chvílích někteří chlapi nedokážou být oporou (natož ještě hledat "pochopení" v cizí náruči!). Taky mám podobnou zkušenost - o plánované mimi jsem bohužel přišla a přítel byl oporou pouze v nemocnici (byla jsem ještě na operaci). A pak jsem se v tom plácala sama a plácám dodneška. Kde jsou ti silní chlapi, kteří starají o svoji rodinu a jsou jí oporou? Jájino, myslím na Tebe. Hodně štěstí!

evalove napsal(a):

To je, milé dámy, odvrácená strana Vašeho chtění partnera u porodu.Proto v naší kultuře porod byl vždy výlučnou záležitostí žen a nyní už tušíte proč.Je to prostě módní záležitost, ovšem to, že to chce v současnosti  většina žen, ještě neznamená, že tomu je tak z pohledu muže vhodné.Některé věci jsou sice přirozené, patří k životu, ale prostě neestetické.Před svým mužem také nechodíte na velkou potřebu , která je přirozená, ale velmi intimní a nemáte pocit, že by to musel vidět z blízka.Tak proč jste si myslela, že u porodu to bude lepší ?Váš muž je ohleduplný a pravou příčinu se Vám zdráhal říci, ale prostě s ním ten pohled zacloumal a něco se mu zošklivilo.V jeho očích jste jistě pořád dobrá matka, která dala život dítěti, ale jako milenku si Vás prostě asi, snad dočasně, zošklivil. Bohužel.Měla jste jeho přítomnost u porodu zvážit.Nevěřím, že účast otců v porodnicích utužuje vzájemný vztah, vždy´t polovina párů se stejně z různých příčin rozpadá.Možná, že jednou z příčin je i tato.Víte, ony se některé věci těžko vyslovují a proto se je ženy ani nedozví.Vím, že toto je kontroverzní názor a bude mi za něj ze strany jiných žen spíláno.Stojím si však - jako žena - za ním.

Evalove má pravdu. Tedy  z mého pohledu. Každý je jiný, je určité riziko, že u senzitivnějších, typů může dojít k takovémuto bloku. Jsem žena, tudíž mám k porodům blíž než muž, dvě děti (jedno dospělé, druhý puberťák) - jsou to mí drahoušci ...a i kdybych byla bývala rodila normálně a ne císařským řezem...u porodu bych partnera NECHTĚLA, s výjimkou toho, kdyby pracoval ve zdravotnictví: lékař, eventuelně patolog;)...Může to být skvělé (podle založení tatíčka), může to utužit vztah, ale i způsobit "estetický antiromantický šok". Osobně bych sama měla obavu, že čerstvý otec se může spíš eklovat, a že pro utužení vztahu stačí zhlédnout bolestivé hekání před porodem či ukázka zabaleného děťátka v povijanu.
P.S. Teoreticky: i když z hygienických důvodů nebývá otec přítomen u operačního porodu, mělo by případné zhlédnutí tohoto asi menší vliv na vznik případného šoku a následné nechuti k sexu s maminkou než klasický porod. Co naplat, nejsme indiání ani křováci, civilizace pokročila, některé věci jsou intimní a nejsme zvyklí být u všeho...A porod je jedna z nich.

Judinko nic ve zlým, ale pokud jsi to dočetla do konce, tak u Jájiny to bude asi jiný případ, který s porodem nemá nic společného a spíš sloužil jako výmluva pro partnera......

Tak se vám hlásím hočiny se slibovaným pokračováním. S přítelem jsme si vyměnili ještě několik sms s tím, že ta dotyčná zpráva prý byla určená pro mě. Jaksi kostrbatě mi ji konkretně vysvětlil co čím bylo míněno... Ale já si řekla čert vem sms. Já prostě musím začít celý náš poslední měsíce nefunkční vztah. Dohodli jsme se, že jak přijede tak si promluvíme. Já se vnitřně rozhodla, že mě neuvidí brečet kdybych měla na místě zemřít.
Přijel. Byl oprděný. Vrhl se na malýho s pusinkováním a žvatláním. Nechala jsem jim půl hodinku na uvítání a šla jsem si dělat svoje. A pak jsme začali. V podstatě jsem mu dala nůž na krk. Byla jsem stručná a jasná Buď nás chce a začne fungovat jako tatík. Uděláme tlustou čáru za minulostí, nezajímá mě komu ta sms byla určená. Budeme konečně rodina bez jeho dovolených s kamarádama, častých spářek a podobně. Nebo jdeme od sebe. Malýho uvidí kdy bude potřebovat. My dospělí zůstaneme kamarádi, kteří se uvidí při předávání malýho, ale nic víc. Seděl, nechápal. Půl hodiny zíral před sebe. Já byla opravdu připravená zůstat sama. Taky jsem mu řekla, že ho mám pořád ráda, ale že už zašel daleko a jsem připravená to ukončit pokud se tak rozhodne....
Hleděl, mlčel, šel kouřit na balkon, vrátil se, zase hleděl. Po dlouhých minutách se nadechl a řekl, že nás má rád a nechce jít nikam. Že chce malýho vidět vyrůstat a nechce ztratit ani mě. Že mám ve spostě věcí pravdu, že už přestřeloval. A že se bude snažit fungovat.
Sex jako takový jsme nerozebírali. V tom tomu nechávám čas.
Takže asi tak holčiny. Bylo to v sobotu, takže zatím nemůžu vůbec nic víc říct. Tiše se modlím ať nám to fakt klapně. Ale uvidíme. Jen jedno vím jistě. Začne znovu zlobit a já končím.
A ještě něco babajzníci. Moc vám chci poděkovat za podporu! Všem. Jste naprosto úžasný stvořeníčka a ani netušíte jak moc jste mě psychicky držely.

Romčo... sejdu se moc ráda. :)

Jájino, tleskám ti za tvůj výkon, klobouk dolů. :godlike: Já myslím, že jsi to vyřešila perfektně (bez hádek, brekotu, hysterčení a urážek, tak jak se sluší) a hlavně, že jsi přítele na stoprocent přesvědčila, že to myslíš vážně a že si s tebou nemůže jen tak zahrávat, ale musí fungovat jako hlava rodiny se vším, co k tomu patří. Věřím, že časem dojde i na ten sex, jen (jak správně říkáš) potřebuje čas. Držím palce, ať tento tvůj příběh dospěje jen k dobrému konci. :supr:

Někdy si člověk začně uvědomovat co má až když hrozí, že to ztratí nebo to ztratil.
Takhle to bylo i u nás. Vztah se zlepšíl a nemůžu si na nic stěžovat.  Držím palce :)

Jájino, musím říct - klobouk dolů před tebou :godlike:. Jsi skvělá ženská a udělala jsi dobře, cos mu řekla. Chlapi si musí uvědomit, že nejsme "Hej počkej"...... Držím ti moc palečky, ať vám to vyjde a pokud náhodou zase bude mít zaječí úmysly, tak nestojí za to, s ním dále žít. Jednu šanci  už jsi mu dala, tak by ji měl využít. Ještě jednou - máš můj obdiv. :hjarta:

Bezva, to slysim rada, aspon nejake pozitivum.
Takze ja muzu krome stredy, tak jak se ti to hodi, dej vedet a dame nekde scuka.

Jáji držím palečky, doufám, že si ten tvůj tím co jsi mu řekla uvědomil jak moc by ztratil. Přeji ti ať vám rodina začne fungovat po všech stránkách.
A zase napiš, jak pokračujete, jestli jsi spokojená.

Jáji jsi úžasná - držím palečky - já taky dala druhou šanci a zatím musím zaklepat.... Říkám si, že konec může být i později - a jestli teď nebo potom to je to stejný, takže druhou šancí si už víc neublížím.

Moc držím palečky a skutečně se snaž hlavně v sobě udělat tu tlustou čáru a neohlížet se zpět a popřípadě mu něco vyčítat. On už i tak cítí, že v tomhle selhal a pokud za něco stojí, tak se vzpamatuje a začne fungovat. Podpoř ho :hjarta:

Jaji, jsi fakt dobra, strasne moc drzim palce, aby tatka zacal sekat dobrotu a prekonali jste to.

No Jájouš ty jsi fakt úžasná. Kdyby holomek nesekal latinu, tak písni...Babinet ti ho přijede srovnat..a věř, že byto byl mazec :dumbom::dumbom::dumbom:  :lol:

Jo, jo, jak pise Miskaa, a ja budu u vas delat sekec jako prvni bo to mam nejbliz :-)))

Jaji, posilam SZ

Jaji klobouk dolů, tohle zaslouží obdiv stala se s tebe silná ženská, která ví co chce.Myslím že jsi mu dala dokonalou čočku a ani se nestihnul pořádně nadýchnout.  Hodně štěstí :supr:

Jáji vyřešila jsi to úplně skvěle! Jsem ráda že to takhle dopadlo a přeju aby to bylo co nejrychlejc lepší a lepší! A dej zase vědět jak pokračujete! :)

Taky tě moc obdivuji, jak jsi silná a jak jsi se mu postavila, tak snad vše pochopil a nezahodí šanci žít se svojí rodinkou! Moc držím palečky, abys za pár týdnů psala, jak báječnýho mužskýho máš a jak bezvadnej je táta. Někdy je v životě tolik bolestných překážek a já taky málem zažila jinou ženskou (před pár lety), naštěstí si ten můj uvědomil, že by asi ztratil víc, než si myslel. Teď je to nejbáječnější chlap a táta a i přes tu někdy tvrdou zkoušku pevností našeho vztahu s miminkem (co si budem povídat, vztah s mimískem se velmi změní a prověří) si ho moc vážím a zase můžu říct, že věřím (i když stále prověřuju). Tak se držte, ať se vám vrátí teplo lásky!!!

Jíjo,to koukám....a hlavně před tebou smekám,to co jsi udělala by měla udělat každá,která se cítí nejistá. Uplně tě vidím ja si s ním povídáš a jak jsi stručná a jasná,já jsem totiž taky taková....vypadám,že jsem pevná,ale ve skutečnosti je ve mě kolikrát malá dušička,ale to ten druhý nesmí poznat.  Opravdu ti přeji,aby ti to vše dopadlo dobře,třeba si tvůj přítel uvědomí co by mohl ztratit a probere se. Držím palečka,at to zvládeš a je vše OK!!!!!!

Děkuju za uznání holky :) Taky jsem měla pocit, že jsem z části vyhrála a posunuli jsme se o kus dál a třeba se to vyřeší... jenže. Teď si sedněte a něčeho se chytněte. Do teď se z toho nemůžu vzpamatovat a je mi jasný, že je to pomalý finiš.
Doma chlap funguje. Snaží se, pomáhá. Jenže mě pořád chybí takový ty pěkný věci co fungují mezi mužským a ženou. Nemyslím přímo sex. Třeba jen pohlazení, letmé doteky... však víte. Je mezi náma studeno. Komunikujeme, bavíme se o běžných věcech, zavtipkujem, ale...
Nedalo mi to, pořád mi to leželo v hlavě. A tak jsem dnes ráno na něj vyrukovala s přímou otázkou. Co my a sex? Když už tak už. Zatvářil se, že o tom moc mluvit nechce. Že se mu o tom hlavně špatně mluví. Já mu vysvětlila, že kolem toho nedokážu jen tak mlčky chodit a tvářit se, že je mi to jedno.
Řekl mi, že prostě nemůže. Že mě má rád, ale že si to mezi náma prostě neumí představit. Ptala jsem se proč. Po chvíli okecávání, že neví, že není mluvčí a neví jak to říct mi odpověděl, že se to všechno nějak nakupilo. Jednak hádky z minulosti, jednak můj porod, že má prostě blok. Kývla jsem, že chápu, ale že pokud s tím nezačneme něco dělat, cokoliv, tak to mezi náma zaručeně musí skončit, že si jeden z nás dřív nebo později někoho najde. On na to, že on si nikoho nehledá a hledat nechce. Že prostě na sex vůbec nemá chuť. Hm, a teď to příjde. Řekla jsem mu, že ale u mě hrozí to, že opravdu jednou třeba můžu sklouznout, že to může být třeba silnější. Víceméně jsem se ho tímto snažila vyburcovat k nějaké reakci. Vyburcovala. Řekl mi smutně, že jestli to tak nutně fakt potřebuju, tak ať si najdu nějakou nárazovku, ale ať jsem opatrná a nic nedotáhnu domů.... A mylsel to smrtelně vážně. Se mnou se zatočil svět. On, ten bývalý žárlivec mi řekl tohle. Já se tvářila, že jako nic, zůstala jsem tvrdá. Jen jsem se zeptala jestli mu to třeba nebude vadit. On na to, že určitě bude, ale že s tím nic nenadělá... Já na to kývla, že ok. Že se podle toho zařídím.
Ufff, holky. A odešel do práce. Já jsem od toho jak domlácená. Tvářím se jak frajerka, ale všechno ve mě řve na poplach. Bože, co to je, tohleto? Tuším co mi odpovíte. Prostě je to všechno v pr.... :(

Jáji nevím ale na mě to působí chceš otce dítěte tak ho máš, chceš pomoci v domáctnosti OK ale víc ode mě nečekej. Mám takový pocit že se bobeček zatnul a trucuje jelikož jsi mu dokázala že jsi silnější a dovedeš si poradit a on před tebou musel na kolena. Ublížená ješitnost. Vůbec bych netlačila na pilu ohledně sexu ať si myslí co chce. Udelala bych ze sebe čupr ženskou ať se kouká a vrtá mu v té jeho makovici.Nevím ale já mám z toho tento pocit .Co vy na to holky?

Jáji, sbalte se do manželské poradny a řešte to. Prcek za to nemůže a nejvíc by tím trpěl právě on.

Jájo, je to divné... Připadá mi, že něco schovává, tak vymýšlí výmluvy. Určitě se to ještě vyvine dál, není to konec.

No Jáji, já bych řekla ale asi bych neměla, že si vyzkoušel někde něco jiného. Tohle je totiž divný, nikdo se neumí odmilovat ze dne na den a když to donedávna bylo v pořádku, tak je to opravdu divný. Já bych řekla, že chce, aby jsi si někoho našla a on měl potom dobrou výmluvu, že v klidu odejde. Je to asi tvrdý co ti píšu, ale já to znám, zažila jsem to když jsem čekala Verunku, ten můj se bál taky k něčemu přiznat.
No nevím, doufám, že to tak není, ale vypadá to strašně, jak to píšeš.
Co kdyby jsi na něj vyrukovala s poradnou, třeba ani ne se sexuologickou, aby se nelekl ale s manželskou? Tam by vám pomohli, protože pokud nebude manžel mluvit s tebou tak to nevyřešíte ani časem.

Jaji - s odpustenim -  ten tvuj pritel je malej nerozhodnej kluk. Podle me se jako chlap nechova. Navic je sobecky a nevyrovnany. Podle me se nejedna vubec o trauma z porodu - podle me pouziva neustale tu jednu sikovnou vymluvu. A tim, jak se k tomu vsemu vyjadril, tim to vsechno zpecetil. Ja ti asi v teto chvili neporadim, vim ze jsi ve slozite situaci, kdy resis take rodinou situaci a kdy se nejedna jenom o tebe. Ale podle me takovy muzsky nikdy nemuze byt oporou zene a diteti. Alespon ne 100% podporou. A v zadnem pripade ne psychyckou podporou. Tak me napadlo - a nechci te zranovat, jen rict co by to treba mohlo byt - nechce on te nakonec donutit k tomu abys to ukoncila z tvoji strany? Kdybys mu totiz dala veta kvuli nevere, tak by byl na vinne on. Takhle kdyz si bude hrat jistou dobu na hodnyho tatu od rodiny, tak muze doufat, ze jednoho dne ho kopnes kvuli tomu, ze s tebou nespi. Tim padem se mu hodne ulevi a spatny nebude on.
Jaji podle me te ten chlap jen citove vydira. Pokud by si to nechal projit hlavou a opravdu se chtel chovat jako clen rodiny, tak se podle toho chova a zbytecne te takhle psychycky neterorizuje. Myslim si ze i prez to ze jsi na venek silna a neoblomna nekde v hloubi duse citi, ze te muze zranovat.
Nakonec prece, kdyby se skutecne o trauma z porodu jednalo, nemyslis si, ze by ti to rekl trochu setrneji a opatrneji a pokud by opravdu chtel vse urovnat, nemyslis si, ze by alespon neudelal maly vstricny krok nebo nerekl vlidne slovicko, ktere by naznacilo, ze se bude aspon snazit, protoze mu za to stojis???
Preju ti hodne pevne nervy a hodne sily. Preju ti aby se co nejrychleji vse vyresilo, vim ze prave ta nejistota ubira sily a sebevedomi. A at uz udelas jakekoliv rozhodnuti, bude spravne. Nezapomen ze do cesty v zivote ti prijde spousta lidi, kteri ti pomuzou zapomenout na spoustu chmurnych vzpominek, pokud budes chtit.

No, ja nechci delat bububu, ale taky si myslim, ze to jeste neni vsechno. Uz jenom to, ze to proste vsechno prijima, pusobi to na me, ze se mu to hodi do kramu. Mo, jsem na to zvedava.

Je pravda, že i na to jsem se ho ptala. Jestli náhodou nečeká, že to s ním kvůli tomu ukončím, aby měl pro okolí solidní vysvětlení a nebyl ten hajzlík on, ale vlastně naopak chudáček. Jasně, že mi odpověděl, že je to blbost. Ale cítím to tak. A asi fakt brzo splním jeho přání. Prostě už dál nemůžu. Je to jak u blbých. Potřebuju se o něj opřít ne pořád řešit jeho psychický stavy a pocity, protože ty moje jsou už dost unavený.
Když řeknu, že skočíme k sexuologovi, tak mlčí. Čímž říká, že ne. Řekla jsem mu i to, že jsem přesvědčená, že někoho má nebo měl. Na to mi odpověděl, že mi to nemá jak vyvrátit, ale že prostě ne...
Připadám si jak v černé díře ze které se nedá vyhrabat. Prostě to celý zasypat a začít znovu a jinak...

Vis co Jaji??? Ja bych ho k tomu sexuologovi donutila. Rekla bych mu, ze ti na vasem vztahu zalezi, ze vis, ze to nyni neni dobre a ze to teda chces resit s odbornou silou. Udelej klidne natlak. mam totiz pocit ze tvuj pritel ma strach ze prave u psychologa neco "praskne"

Objednej se u doktora a pak mu to řekni zase nějak důrazně, že tam máte být v tolik a tolik v ten a ten den a pak už to nech zase na něm, jestli to bude chtít řešit.
Jinak se z toho opravdu zblázníš.

Jaji - happy ti prave predhodila naprosto jedinecny reseni. Postav ho pred hotovou vec - cim driv tim rychlejc se vse vyresi.

Jáji tak nevím jak bych to ustála být tebou, ale upřímně si myslím, že buď zajděte k psychologovi nebo sexuologovi, on si Vás oba rozebere a bud to půjde že se srovná a nebo půjdete od sebe.Je to hrozné, ale nic jinnýho v tom jeho chování nevidím.Nemůže být do někoho zamilovaný ? Třeba jen jednostranně?
V každým případě ti přeji silný nervy (ty už máš) a optimismus budete ho potřebovat ty i mimi.

Jájino klobouk dolů.Teď jsem toto téma dočetla skoro bez dechu.Myslím,že názorů a rad jsi si už přečetla dost a dost,tak já napíšu,že ať se rozhodneš jakkoli,budeš s ním nebo bez něj žít ty.A Danýsek samozřejmě.Takže se neohlížej na nic a na nikoho.Je to tvoje rozhodnutí a jestli s ním zůstaneš nebo ne je jen na tobě.Ale jednu radu si přeci jen neodpustím.Jestli se to mezi váma urovná a on se začne chovat nejen jako otec,ale hlavně jako partner pro tebe,tak se k tomu už nikdy nevracej.Chlapi jsou jak děti a strašně by se cítil ukřivděný a mohl by se zabejčit a vylil by na tebe kýbl hnoje jak se říká.Tak strašně moc na tebe myslím,držím všechny palce ať to dopadne pro vás s mimískem nejlépe jak jen to jde. :pussa:

holky Jájina tu dlouho nebyla........ JÁJI jak to u Vás vypadá? Moc na Vás s Danýskem myslíme :/

Ono to celé není o tom jestli chlap u porodu ano nebo ne, záleží na povaze  a vyspělosti dotyčného muže. Pokud je to normální dospělej a psychicky vyrovnanej chlap  tak ho přítomnost u porodu přece nemůže  nijak traumatizovat do budoucna. Může sebou seknout, může mu být v tu chvíli zle ale rozhodně by z toho neměl mít žádné psycho bloky.
Nenutila bych manžu aby tam se mnou byl, nechám rozhodnutí na něm.

Já souhlasím s Evalove. Svého chlapa (se kterým mám jinak nadmíru láskyplný a harmonický vztah) u porodu také nechci. Pokud by si to on přál, tak bych ho k porodu vzala, protože plně spoléhám na jeho úsudek (většinou nemele kraviny jen tak), ale pak bych věděla, že je z jeho vlastního pohledu porod něco, u čeho chce být.

Ještě jsem se ho neptala, zda tam chce být (udělala to za mě ségra a on řekl "to je moc vážné, ještě jsem o tom nepřemýšlel") ale on ví, že já nejsem zastáncem přítomnosti otců u porodu, takže věřím, že se nakonec přikloní k tomu, že tam nepůjde.

Holky, nejde o to, že je porod nepřirozený. Samozřejmě že je přirozený a svým způsobem fatálně krásný. Jde spíš o mužskou fantazii. Proč se malujeme? Proč držíme diety a dřeme v posilovně? Protože chceme vypadat LÉPE než vypadáme přirozeně. Tak proč chlapa stresovat tím "krvavým hororem"? Myslím, že muž chce mít svojí partnerku stále tak trochu jako vílu, která nekadí, neprdí a nerodí. Že je to dětinské? Samozřejmě, že je. Vždyť chlapi zůstávají dětmi do konce života. A to na nich přeci milujeme nejvíc, ne? :)

(ale jak říkám, pokud si zralý mužský řekne, že má pro něj porod zásadní význam, pak ať tam jde, ale stejně si myslím, že jsou věci, které si my ženské můžeme krásně řešit samy mezi sebou - proto chci k porodu dulu)

Mishi, taky jsem si nedavno vzpomnela jak ta holka valci, jestli se to urovnalo nebo ne, takze Jaji, jak se vam vede???

Av, ty si před tím svým ani nepšoukneš? :)

ahoj holky, Já jsem manžela u porodu měla, dlouho jsme o tom diskutovali, jestli půjde nebo ne, on mi řekl jestli chceš půjdu. Nakonec jsem chtěla. Také jsem nechtěla aby mi hleděl mezi nohy. Jenže ten den kdy jsem rodila bylo moc porodů a káždá ruka byla dobrá. Prostě porodní asistentka řekla manželovi vyměnujte své paní vložky, praskli mi totiž vodu. Nebylo mi to příjemné, ale pak nastaly takové bolesti, že jsem už neměla čas nad tím přemýšlet. U porodu mě držel za ruku. Pak ho zavolali at se jde podívat, že už leze hlavička. No tak tam celou dobu hleděl.No a nic se nestalo, sex je u nás stejně bouřlivý.

Já bych teda rozhodně nechtěla chlapa před kterým bych si nemohla s prominutím ani prdnout :gloria:   všichni jsme snad lidi ne?

serena - máš recht, když je chlap normální, tak ho taková věc nemůže rozhodit  - kór né v sexu ;)

Já si zase myslím, že muž chce né vílu, ale normální ženskou, která žije v realitě. A k té realitě patří i sem tam nějaký pšoukanec :storstark:

Já jsem tam manžela měla a vše snášel naprosto v pohodě a určitě to nic nenarušilo. Jsme si tak zase o něco blíže a takový nádherný zážitek, příchod našeho drobečka na svět, nám už nikdo nevezme. Asi bych to zvládla i v pohodě bez něj, ale bylo by mi líto, že tak důležitou věc promeškal ;).
Ale určitě to nechce chlapa nutit, každej je holt jiná povaha a každý to nemusí snášet. To není o vyzrálosti, ale o psychice toho dotyčného.

potvurkapodivna - tak tak, normální chlap potřebuje normální ženskou. Říkal bejvalej, že  si pak vedle takový víly připadá jako nejhorší homeless když si krkne  :D

potvurkapodivna napsal(a):

Av, ty si před tím svým ani nepšoukneš? :)

Představ si, ale ne. A to ten můj prdí jak o závod... :usch: ;)

avalonka napsal(a):

potvurkapodivna napsal(a):

Av, ty si před tím svým ani nepšoukneš? :)

Představ si, ale ne. A to ten můj prdí jak o závod... :usch: ;)

Tak to tě obdivuju :gloria:.
Ten můj mi říká: přece se neroztrhnu :styrka:

Ale holky nejde o vílu jakože fiflenu. Tu samozřejmě nechce žádný normální chlap. Já také žádná skutečná víla nejsem - v reálu jsem pěkně od rány i od huby. Ale před miláčkem se snažím působit jako ženská. Neholím se před ním, nemaluju.

Jen na dokreslení. On je hodně přírodní člověk a vždycky mi říkal "mně se nelíbí, když se ženská maluje". Tak jsem skoro přestala používat make-up (nikdy jsem mu moc neholdovala, ale teď jsem to vysadila úplně). A nedávno jsem se párkrát jen maličko nalíčila a on se pokaždé rozplýval "tobě to dneska sluší - to máme ale krásnou maminu".

Nejde tedy o to chovat se jako pitomá nána nebo kiki. Jde o to vypadat a působit co nejlíp aniž by chlap poznal, že nás to stojí semtam nějaký čas a energii. Ale samozřejmě jde především o to, být svá, cítit se přirozeně, nemuset se přetvařovat. Prostě - je to věc mužovy fantazie, s tím si můžeme lehce pohrát... :)

potvurkapodivna napsal(a):

avalonka napsal(a):

potvurkapodivna napsal(a):

Av, ty si před tím svým ani nepšoukneš? :)

Představ si, ale ne. A to ten můj prdí jak o závod... :usch: ;)

Tak to tě obdivuju :gloria:.
Ten můj mi říká: přece se neroztrhnu :styrka:

to mi říká právě i ten můj :D - proto taky prdí jak o závod. Já abych se neroztrhla, tak si odskočím do vedlejší místnosti - ale opravdu netrpím plynatostí, takže to není o neustálém odbíhání od telky... :vissla:

muj chlap ze me taky chtel mit vilu, pr... o 106 a mi rikal ze nesmim ze jsem zenska, tak jsem ho z toho hodne rychle vyvedla a ted mame uplne normalni vztah, podle me je to o tom hezkem i nehezkem a prdeni je naprosto normalni vec, predstava ze kdyz v noci spim a chce se mi prdnout abych utikala do vedlejsi mistnosti, no nevim nevim, to uz jsem asi moc pohodlna, no a to holeni, neholim se pred nim, jakoze bych vzala holeni a sla si pred neho stoupnout, ale kdyz mi vleze do koupelny tak se neschovavam, proste mi to prijde naprosto prirozene a nekdy taky prijemne osvezeni sexu, kdyz to veme do svych rukou on:-)))
jo a Avi, v tehotenstvi se vetsinou prdi jak o zavod, nebo aspon jsme se na tom s tehulema shodly, tak to si uzijes behani:-)

Av, a co až si na princeznu dole neuvidíš. Požádáš přítele nebo budeš pěstovat pralesy? Myslím, že na těchto věcech není nic neslušného, abych se nemohla před přítelem oholit. Vždyť jsme jen lidi a ten můj mě miluje takovou jaká jsem - ikdyž jsem teď pupkounek :)

avalonka napsal(a):

Ale holky nejde o vílu jakože fiflenu. Tu samozřejmě nechce žádný normální chlap. Já také žádná skutečná víla nejsem - v reálu jsem pěkně od rány i od huby. Ale před miláčkem se snažím působit jako ženská. Neholím se před ním, nemaluju.

Jen na dokreslení. On je hodně přírodní člověk a vždycky mi říkal "mně se nelíbí, když se ženská maluje". Tak jsem skoro přestala používat make-up (nikdy jsem mu moc neholdovala, ale teď jsem to vysadila úplně). A nedávno jsem se párkrát jen maličko nalíčila a on se pokaždé rozplýval "tobě to dneska sluší - to máme ale krásnou maminu".

Nejde tedy o to chovat se jako pitomá nána nebo kiki. Jde o to vypadat a působit co nejlíp aniž by chlap poznal, že nás to stojí semtam nějaký čas a energii. Ale samozřejmě jde především o to, být svá, cítit se přirozeně, nemuset se přetvařovat. Prostě - je to věc mužovy fantazie, s tím si můžeme lehce pohrát... :)

ahoj Avalonko, já si myslím, že záleží jak dlouho jste spolu, víš kolik let. Já si nedovedu představit, že by mě můj neviděl se holit. atd.

ježíš holky, já se tu vždycky tak pobavím

serena napsal(a):

ježíš holky, já se tu vždycky tak pobavím

A co tě tak pobavilo čéče? :godlike:

Nemaluju se a nehubnu kvůli chlapovi.. Depilaci provádím bez obecenstva a porod jsem si prožila s Nelčou sama, a tak jsem i chtěla :)
Pozn.: já bych spíš doporučila chlapům, aby se nám čas od času vylepšovali a chtěli se nám líbit :D

PetaZ napsal(a):

Nemaluju se a nehubnu kvůli chlapovi.. Depilaci provádím bez obecenstva a porod jsem si prožila s Nelčou sama, a tak jsem i chtěla :)
Pozn.: já bych spíš doporučila chlapům, aby se nám čas od času vylepšovali a chtěli se nám líbit :D

:D Už vidím chlapa, jak si vytrhává obočí či depiluje nohy :lol::lol:

Ela.. napsal(a):

PetaZ napsal(a):

Nemaluju se a nehubnu kvůli chlapovi.. Depilaci provádím bez obecenstva a porod jsem si prožila s Nelčou sama, a tak jsem i chtěla :)
Pozn.: já bych spíš doporučila chlapům, aby se nám čas od času vylepšovali a chtěli se nám líbit :D

:D Už vidím chlapa, jak si vytrhává obočí či depiluje nohy :lol::lol:

to by byla pro ně smrt :D

Aspoň by nám přestali tyhle nesmysly "předepisovat" pod zástěrkou udržování kroku s módním trendem.
Ostatně, stejně si myslím, že tohle nemohla vymyslet ženská .. že by nějaký "módní návrhář v kalhotách" ?

avalonka  - já celkem chápu jak to myslíš, ale  já bych nerada aby můj manžel nevěděl kolik času a energie mě stojí abych se poro něj udělala krásná, protože pak by si toho ani nedovedl vážit. Takový chlap to pak považuje za samozřejmost, že ženský se nepotí,  nemají větry, vínko jim nesmrdí  a jsou pořád krásné a pak je docela rozčarování když  žena zestárne nebo nedejbůh onemocní a "vyjde najevo"  že je taky jen člověk.
Můj muž mě občas ví jak si holím nohy, taky  ví že občas i já mám potíže s nadýmáním, vymačkává mi beďary a ví že si po jídle občas  krknu a miluje mě i s tím vším, takže doufám, že už ho ničím hrozným nepřekvapím :D

Ale holky, o to přeci vůbec nejde. Nejde o to, aby váš partner nevěděl, jaká ve skutečnosti jste. Taky bych nechtěla, aby mě miloval proto, že si myslí, že jsem Barbie.

Mně taky občas ujede nějaké to krknutí, prdnutí (a přítel se vždycky směje řka "á, tak i naše mamka má občas prdísky"), nejde o to být ve vztahu strnulá a ráno vstávat, abych se rychle nalíčila.

Těžko se to vysvětluje - nevím jak to říct. Vnímám to jako balancování na tenoučké hranici mezi "být sama sebou" a "být opravdová dáma". A pro skutečné dámy jsou určité věci skutečně zapovězené. Pro mě se tomu nejvíc blíží právě přítomnost chlapa u porodu - ale holky, já nemám nic proti tomu, když tam některý chce být a je šťastný že to prožil. To je v pořádku - je to fakt individuální věc každého páru.

Jen si myslím, že to "dámovství" je právě ta zdánlivě nevýznamná, ale ve skutečností podstatná nuance, která nás v očích partnera může odlišit od všech ostatních. Takové to lehoučké "nedotknutelno" a "něžno". Ale ono stejně záleží i na tom chlapovi, některý zase miluje chlupatý nohy :) Takže jde fakt o to, mít se rádi. No a když pak s tím milovaným čekám mimi, je to nadpozemský pocit. Mimochodem neznám lepší afrodisiakum než tenhle pocit. U nás to funguje oboustranně... :)

Ahoj holky, nevíte jak dopadla Jájina?

Chodim se na Danielka divat na Jajine stranky a mela tam nove fotecky z vitani obcanku a vypadalo to, ze jim to s tatinkem klape. Tak drzim palce, at je to uz v poradku. Danysek je moc krasne miminko a preji mu hodneho tatinka, co maminku moc miluje. :hjarta:

BLUE napsal(a):

avalonka  - já celkem chápu jak to myslíš, ale  já bych nerada aby můj manžel nevěděl kolik času a energie mě stojí abych se poro něj udělala krásná, protože pak by si toho ani nedovedl vážit. Takový chlap to pak považuje za samozřejmost, že ženský se nepotí,  nemají větry, vínko jim nesmrdí  a jsou pořád krásné a pak je docela rozčarování když  žena zestárne nebo nedejbůh onemocní a "vyjde najevo"  že je taky jen člověk.
Můj muž mě občas ví jak si holím nohy, taky  ví že občas i já mám potíže s nadýmáním, vymačkává mi beďary a ví že si po jídle občas  krknu a miluje mě i s tím vším, takže doufám, že už ho ničím hrozným nepřekvapím :D

No, já si taky myslím, že když já mám být tím správným "parťákem pro život" pro chlapa, měl by tu samou funkci plnit i on pro mne. Přijdou nemoci, starosti, nejde pořád být ta dokonalá a krásná, i ženská chce žít, tedy aspoň já. A abych si doma neudělala pohodlí nebo se zavírala, když jsem v koupelně? Tak to ani náhodou. On to taky nedělá. Já mám naštěstí chlapa, který má rád čistotu, denně se holí a voní, ale když občas poslouchám, jak jsou s tím na štíru někteří mužští, tak je mi na blití. Ale manželku buzerujou, že má zhubnout, že si má dát jinak vlasy, že má tohleto a že má támhleto... A přitom to jsou někdy i  zasmrádlí páprdové....Já nevím, to pro mne není život, nešlo by mi to takto ani rok. Taky chodím do práce, mám starosti, někdy toho mám i víc. A ještě být "vílou"? No, tak to už fakt nevím, na co bych ho měla mít doma :dumbom: On taky furt není krásným princem :D

Já myslím, že se tady řeší věci, co vyřešit nejdou. Každá/každý sme jiný. A každý vztah je postavený na jiných prioritách. Samy dobře víte, že kolikrát jemné odstíny chování jsou ty nejdůležitější.
Některé holky se třeba cítí v ohrožení v těch bolestivých chvílích a svěří se radši do rukou neznámých lidí. Některé se zas s důvěrou nechají vést svým partnerem. Některé považují za ostudu, že manžel k porodu nechtěl jít. Některé chtějí partnerovi ukázat, jak strašně trpí pro jejich společné dítě, zatímco on si u výroby užíval. Což myslím je hloupost, navzdory všem vtipům o necitlivých chlapech - oni to ví. Ví, že jejich milovaná musí o sebe pečovat, malovat se, cvičit  a rodit v bolestech, jenom to někteří nemusí vidět, pro ten "pocit". Všichni tak trochu sníme.......
A všechny holky, co se rozhodujou, zda chlapa k porodu, či ne, se musí podívat hlavně do sebe a dát možnost k SVOBODNÉMU vyjádření dotyčného partnera.

Můj manžel k porodu nejdříve moc nechtěl, já ho ani nenutila, pak řekl, že půjde. V den, kdy jsem rodila- vyvolávaně tam bylo narváno, takže ho stejně poslali pryč a poslali pro něj až kolem 20 hod. večer, protože to vypadalo na císaře.
Já musela od 14 hodin jen ležet napojená na monitoru, malej se přidušoval, lítali kolem mě sestry i doktoři, kontakce mi rozjížděli, pak zase tlumili, podávali kyslík atd. Ale nejhorší bylo, že mi nikdo nic neřek, jak to vypadá, co se děje, já věčně rozdýchávala nepřetržitý kontrakce, nenavlhčil mi rty, nepovzbudil. Když se dostavil manžel, utíral mi pot, vlhčil rty, povzbuzoval. Nakonec jsme sice stejně skončili na císaři, ale moc mi to pomohlo, že tam byl. Já už byla docela zoufalá. Pak mi manžel říkal, jaký měl o mě hrozný strach a že jsem úžasná a že by tam měl jít každej chlap.
Ted se blíží další porod a já se ho zeptala, jestli chce být u porodu a už zase neví. Já ho nutit nebudu, když mi je špatně, jsem radši säma, ale na druhou stranu se tam sama bojím být, právě z těch důvodů, co jsem psala výše. Tak ještě uvidím. Třeba se rozhodnu být sama, třeba manžel půjde nebo poprosím kamarádku.

Já přítele u porodu jednoznačně chci, akorát, že je momentálně nachlazený, tak trnu, aby to na mě nepřišlo dřív, než se z toho vykřeše. On by se sám vysloveně nehrnul, ale ani mu to nevadí, takže když ho tam chci, tak prý půjde. Ale samozřejmě všude vykládá, že musí, protože to má příkazem :-))) Ale myslím, že docela dobře chápe, že tam potřebuju někoho, v kom budu cítit oporu a zázemí, abych byla klidnější a zbytečně nebrzdila porod stresem, který může svojí přítomností třeba alespoň trochu zmírnit.

Mně to přijde, že když nejde chlap k porodu, tak to je jako kdyby odešel před koncem filmu, prostě na miminko jsme zadělali společně, těhu prožívali společně, tak proč by měl u porodu chybět? Nicméně realita je jiná a ten můj se do toho moc nehrne, ale nechci aby pak litoval, že o něco přišel. Prostě jsem udělala citový nátlak, že ho tam potřebuju, což je pravda, stačí, když mě bude držet za ruku...prostě chci aby tam byl.

Já si zatím nejsem jistá, ale rozhodně budu  chtít aby tam se mnou někdo byl. Manželovi to nabídnu, ale nutit ho nebudu. Pokud se na to nebude cítit, nemá smysl ho k tomu tlačit. Když prostě nebude chtít, tak  si tam vezmu ségru nebo mamku. Jde hlavně o to, abych tam měla někoho kdo mě uklidní a podpoří.
A manžel je trochu pruďas, takže nejen že by mi asi nedodal moc klidu ale nejspíš by  ještě zbil doktora za to že mě to bolí :D  :dumbom:

ahoj holky...já určitě manžela u porodu chci...jsem poseroutka :) tak alespon psychicky..navíc,manžel s tím od začátku počítá ,ani neuvažoval,že by nešel..ale chápu,že chlapi jsou různí a maminky taky.každý preferuje něco jiného!

Já měla manžela u obou porodů. Při prvním řekl, že mě nenechá jít samotnou, aby tam se mnou nezacházeli špatně a u druhého se ani nerozmýšlel a řekl, že to bere jako samozřejmost :gloria: . Hlavně aby tam byl někdo, kdo na vás bude dávat pozor, ať už manžel, přítel nebo kamarádka. Určitě nikoho nenuťte a mějte v záloze náhradu :D  Dnešní přístup lékařů není všude ohleduplný a pak je dobrý nebýt na ně sama :dumbom: . Hodně štěstí všem co vás to čeká,zdravá miminka a ať jsou na vás při porodu hodní :supr:

Je mi líto Jájiny, co se stalo, ale neboj, to přejde. Mé kámošce se stalo totéž, po cca 6 měs. se vše urovnalo.... Ale já jen koukám, kam se ta diskuse zvrhla....!!!!
Nestačím se divit, co vše je tu k tomu tématu napsáno. Buď jsem už moc stará, nebo žiju mimo realitu. Ale jak dlouho může manželům vydžet hrát si na "vílu" a mužíčka, který ji vidí jen upravenou...? Ale jak to dělají ty "víly", když je chytně doma např.  třeba střevní chřipka. To s úsměvem odhopkají na WC a předsírají, že tam vdechují ze záchodu vůni květin? Já kolikrát byla tak hotová, třebas jen u střevní chřipky, že mi můj muž musel vynášet lavór s nabli... od postele. Nemyslím, že by pak o mě ztratil zájem...
Prostě jsem se brali a slíbili si "v dobrým i zlým, ve zdraví i v nemoci" tak prosím Vás na co si chcete hrát? A co až Vám bude 65 a budete jeden z vás nemocnej a druhej se o Vás bude muset starat?!

Jo jo, taky si myslím že by tam chlap měl být. Nemusí být přímo u toho - stačí když stojí u hlavy, prostě tam s tou maminou je... Je fakt, že si doktoři i sestry na tu ženskou tolik nedovolí, když je tam sama, tak se prostě bránit nemůže. Ten chlap je tam prostě jako opora. Manžel tam chce jít, ale přemlouvat jsem ho rozhodně nemusela. Ale bude prý jen u hlavy, ale rozhodně to není pro to, že bych se mu mohla zhnusit.  Nebude tam jako pozorovatel, ale jako moje podpora.
Hlavně držím pěstičky všem kdo je na tom špatně a nezvládli to. Holky držte se!!!

Holky moje, koukám, že jsem tady rozvlnila slušnou diskusi, která se zvrtla úplně jinam. :)
Já jen chci zopakovat to, že u nás nakonec vážně nebyl problém v tom, že mě přítel viděl rodit. Byla to spíš dlouhodobější krize, kterou jsme si ani jeden nepřipouštěl a která se stupňovala. Porod samotný možná už jen byl jako nejlepší výmluva jak neublížit. Holky, fakt neuvažujte o tom jestli chlapa k porodu ano nebo ne. Ten který bude chtít jít je na to tedy určo připravený a má na to podle mě právo vidět zrod miminka. Ale když nechce určo nenutit. To je můj názor.
Jinak náš další vývoj? Tak si pěkně sedněte a poslouchejte: :dudlik: ;) Pokračovalo to slušnýma hádkama, tichýma domácnostma, podrážděním a spoustou dalších emocí. Oba jsme se nemohli najít. Sice sex proběhl, ale o tom to opravdu nebylo. Když není srdíčkovej soulad tak může probíhat co chce a stejně je to na nic. Takže jsme si jednoho dne oba unaveně sedli a zeptali se co dál. A shodli jsme se na dočasném odloučení. Buď zjistíme, že si chybíme a půjdem do toho znovu a snad i jinak. Nebo zjistíme, že je nám oběma bez toho druhého líp a necháme to tak. Vím, že spoustě z vás se to určitě bude zdát jako dost chatrný řešení. Ale mě se opravdu hrozně ulevilo. Dál tady spolu bydlíme, přítel hledá bydlení. Ale nechápu tu změnu mezi námi. Tou sekundou co jsme si řekli, že si dáváme oficiální odpočinek se k sobě chováme naprosto suprově. Jsme vychechtaní jako kdysi, děláme kraviny, pomáháme si, jsme ohleduplní, na pohodu. Jasně, občas to i zaskřípe, ale zase se hned rozjasní. Oba nevíme proč to takhle nemohlo fungovat i předtím...

Takže uvidíme, holky. Během 3 týdnů by se měl přítel odstěhovat. Já se na to svým způsobem těším, ale svým způsobem mi je šílený smutno už teď... Prostě chaos. Určo vás budu zase informovat jak to probíhá dál.

A teď mě zajímá jen jedno. Co vy na to? :vissla: :D

Jajina napsal(a):

Holky moje, koukám, že jsem tady rozvlnila slušnou diskusi, která se zvrtla úplně jinam. :)
Já jen chci zopakovat to, že u nás nakonec vážně nebyl problém v tom, že mě přítel viděl rodit. Byla to spíš dlouhodobější krize, kterou jsme si ani jeden nepřipouštěl a která se stupňovala. Porod samotný možná už jen byl jako nejlepší výmluva jak neublížit. Holky, fakt neuvažujte o tom jestli chlapa k porodu ano nebo ne. Ten který bude chtít jít je na to tedy určo připravený a má na to podle mě právo vidět zrod miminka. Ale když nechce určo nenutit. To je můj názor.
Jinak náš další vývoj? Tak si pěkně sedněte a poslouchejte: :dudlik: ;) Pokračovalo to slušnýma hádkama, tichýma domácnostma, podrážděním a spoustou dalších emocí. Oba jsme se nemohli najít. Sice sex proběhl, ale o tom to opravdu nebylo. Když není srdíčkovej soulad tak může probíhat co chce a stejně je to na nic. Takže jsme si jednoho dne oba unaveně sedli a zeptali se co dál. A shodli jsme se na dočasném odloučení. Buď zjistíme, že si chybíme a půjdem do toho znovu a snad i jinak. Nebo zjistíme, že je nám oběma bez toho druhého líp a necháme to tak. Vím, že spoustě z vás se to určitě bude zdát jako dost chatrný řešení. Ale mě se opravdu hrozně ulevilo. Dál tady spolu bydlíme, přítel hledá bydlení. Ale nechápu tu změnu mezi námi. Tou sekundou co jsme si řekli, že si dáváme oficiální odpočinek se k sobě chováme naprosto suprově. Jsme vychechtaní jako kdysi, děláme kraviny, pomáháme si, jsme ohleduplní, na pohodu. Jasně, občas to i zaskřípe, ale zase se hned rozjasní. Oba nevíme proč to takhle nemohlo fungovat i předtím...

Takže uvidíme, holky. Během 3 týdnů by se měl přítel odstěhovat. Já se na to svým způsobem těším, ale svým způsobem mi je šílený smutno už teď... Prostě chaos. Určo vás budu zase informovat jak to probíhá dál.

A teď mě zajímá jen jedno. Co vy na to? :vissla: :D

Jsi dobrá, držím pěsti.  Mě to podobným způsobem fungovalo, jen s tím rozdílem, že jsme byli manželé a dohodli jsme se na rozvodu. Ten proběhl a od té doby jsme asi nejlepší kamarádi. Ta šílená, strašlivá krize která trvala asi tři roky, jako by byla zapomenuta.... rozešli jsme se jako manželé ale ne jako přátelé a rodiče. Přeju Ti samé  dobré, moc moc držím pěstičky. Seš silná holka. :hjarta:

Jajino, prostě už zkoušíte co se dá, lepší je dávat si šanci, než to úplně zahodit. Určitě k sobě oba ještě hodně cítíte, protože to byste šli dávno od sebe a nezkoušeli to napravit. Držím Ti pěstičky, aby to bylo všechno v pořádku. Třeba se ani odstěhovat nestihne...

Děkuju twinho :) A dnes čekáš miminko s novým fajn chlapem? Třeba se i mě ještě jedno miminko v budoucnu zadaří :D

puzzlíku, myslím že k sobě ještě něco nejspíš cítíme. Ale hlavním poutem je prcek, kterýho oba bezmezně milujeme. Jsme z něj absolutně "pokakaní" :gloria: a chtěli bysme mu dát úplnou rodinu a já určitě časem i sourozenečka. A nejlíp vlastního. Ale na druhou stranu to zase nechceme znásilňovat a zůstávat spolu "jen" kvůli prckovi. Je nám jasný, že sice úplná, ale totálně nefungující rodina by byla k ničemu. Ale nechcem to vzdávat předčasně. Oba se v tom plácáme a zkoušíme bojovat do posledního dechu. Uvidíme. Přiznám se, že v nitru tomu moc velkou šanci nedávám, ale to se snažím nepřipouštět si, protože.... protože prostě zmatek a chaos :)

Jajina napsal(a):

Děkuju twinho :) A dnes čekáš miminko s novým fajn chlapem? Třeba se i mě ještě jedno miminko v budoucnu zadaří :D

Přesně. S novym fajn chlapem a drž se. S BM se spřátelili, BM s námi tráví dovolené, jezdíme na výlety, prostě naprostá pohoda, kterou málokdo chápe.  I když jsou oba naprosto rozdílní, navodili takové vztahy, za které děkuji bohu. (neskromně vím, že na tom mám taky zásluhu).... Jak jsem již psala: držím Ti pěsti. Vše se v dobré obrátí.

Jajina napsal(a):

puzzlíku, myslím že k sobě ještě něco nejspíš cítíme. Ale hlavním poutem je prcek, kterýho oba bezmezně milujeme. Jsme z něj absolutně "pokakaní" :gloria: a chtěli bysme mu dát úplnou rodinu a já určitě časem i sourozenečka. A nejlíp vlastního. Ale na druhou stranu to zase nechceme znásilňovat a zůstávat spolu "jen" kvůli prckovi. Je nám jasný, že sice úplná, ale totálně nefungující rodina by byla k ničemu. Ale nechcem to vzdávat předčasně. Oba se v tom plácáme a zkoušíme bojovat do posledního dechu. Uvidíme. Přiznám se, že v nitru tomu moc velkou šanci nedávám, ale to se snažím nepřipouštět si, protože.... protože prostě zmatek a chaos :)

Ale aspoň si dáváte šanci, to znamená že vám záleží i na vašem vztahu, jasně na prvním místě je prcek, ale kdyby tam nebyl vůbec žádný cit, tak vás u sebe neudrží ani 3 děti... Zmatek a chaos to je pochopitelný, je to ještě moc čerstvý. A co takhle zkusit nějaké hlídání a zajít si na večeři a do kina - prostě jen vy dva, abyste věděli jak dokážete komunikovat jinak než na téma dítě...!?

Jájo, já si taky myslím, že když už jste rodina, tak to nesmíte zahodit. Udělejte maximum, nevěřím, že vztah ochladne jen tak, ze dne na den, je to spíš stresem a tak. My zrovínka od minulého týdne řešili také docela velkou krizi. Přítel přišel s tím, že už ho to nebaví a prostě nechce žít takhle dál. Byla jsem z toho na prášky, on o tom nechtěl mluvit a to bylo nejhorší. Takže nakonec jsme si taky sedli a promluvili si z duše, oba jsme si ujasnili, že se stále milujeme a že nám na sobě moc záleží a hlavně že nám záleží na našem chlapečkovi. Oba jsme unavení, nevyspaní a oba svým způsobem stresovaní. Před vyvrcholením krize jsme na sebe docela štěkali, já se cítila dotčená, že na mně leží celá domácnost, momentálně nachlazené dítě, k němuž je v noci třeba vícekrát vstávat a odsávat třebas nosík (mimochodem budíček mám pravidelně před sedmou:-)), nemám pořádně uklizeno, i když mám pocit, že pořád uklízím a nemůžu se zastavit a prostě to nejde douklízet, snažím se vařit a tak no a přítelíček zase stresuje s prací a zakázkami a rád by přišel do uklizeného bytečku, pomazlil se s chlapečkem, který pak vzorně nechá tatínka odpočívat, no prostě nemohli jsme se shodnout na ničem. Jenže je to o tom udělat kompromisy, navzájem se pochopit, pomoct jeden druhému. Normálně mi přítel hodně pomáhá, dokonce i vaří a stará se o chlapečka a tak, jenže prožili jsme takové ošklivé období. Nakonec jsme se snad srovnali a teď zase prožíváme líbánky:-))

Takže Jáji, nezahazujte šanci, já vám moc držím palečky, věřím, že to ustojíte, v životě jsou i velké krize, ale vztah je zkouška, musí se vydržet, musí se zatnout zuby a bojovat, dokud to jde! Dejte si třebas chvíli pauzu, já myslím, že mu brzy budete chybět! Opatrujte se a pak písni!

Ja take mela s manzelem stavy, ze uz jsem myslela, ze to tak nejde dal a chtela jsem od neho (i kdyz treba jen na cas, na zkousku), ale pak se to urovnalao a ted je to zase fajn. Myslim, ze ve vetsine manzelstvi nejaka ta vetsi krize je, nekdy i vickrat. Pokud jsou i hezke chvile a spise ty prevazuji, urcite stoji za to bojovat. drzim palce, at ma Danysek uplnou rodinu!