Ahojte,

možná mně poradíte nebo se se mnou podělíte o Vaše zkušenosti. Jsem 8 let rozvedená, je mi 34 let, během posledních 6-ti let dva neuspěšné vztahy, poslední zakončený na podzim potratem ( taky jsem tady o tom psala).
Beru antidepresiva, protože mám problémy celou tu dobu, ať to byl BM, pak práce, pak ti chlapi, pak zase nová práce a teď po tom potratu se potom nemůžu pořád posbírat.
Minulý týden mi doktorka musela zvednout dávku léků a chtěla vědět, co mě tíží. Když jsem jí to povykládala, tak mi řekla, že jsem jak v začarovaném kruhu, že si musím najít něco, co mě bude těšit a co mně pomůže. Ráda bych měla nový vztah, ale nevím, kde a jak se seznámit, když nejsem atraktivní kočka s holým pupíkem, což je asi trend dnešní doby. Když si koupím jakýkoliv ženský časopis, tak nejméně polovina jeho stránek se zabývá hubnutím, celulitidou apod. Jsem už z toho nešťastná. Přitom jsem pracovitá, obětavá schopná ženská, ale jsem silnější. Když si dávám inzerát, napíšu tam rovnou - silnější postava a většinou mi nepřijde žádná odpověď.
Budu ráda za každý názor a zkušenost.
Max

Ahoj max72, možná bys měla dřív než začneš s hledáním vztahu začít sama se sebou. Myslím, že problém nebude v tvé postavě, ale v tvé hlavě. Chlapi určitě nehledají žádné modelky apod., jak píšeš, ale pohodové holky, ženy, které vědí, co chtějí, nebo spíše než to, mají to v hlavě srovnané. Nejprve je potřeba naučit se mít ráda sama sebe, ačkoli to pro někoho může být problém a potom už půjde všechno samo, až se budeš divit ;)
Prostě si myslím, že spíše než vztah bys teď měla hledat nějaké aktivity pro sebe, které ti pomohou cítit se lépe, nebýt v presu a potom už to přijde samo. A když ne, můžeš zkusit třeba internet - chat - s tím tu má spousta babinetek pozitivní zkušenost.

max72 napsal(a):

Ahojte,

možná mně poradíte nebo se se mnou podělíte o Vaše zkušenosti. Jsem 8 let rozvedená, je mi 34 let, během posledních 6-ti let dva neuspěšné vztahy, poslední zakončený na podzim potratem ( taky jsem tady o tom psala).
Beru antidepresiva, protože mám problémy celou tu dobu, ať to byl BM, pak práce, pak ti chlapi, pak zase nová práce a teď po tom potratu se potom nemůžu pořád posbírat.
Minulý týden mi doktorka musela zvednout dávku léků a chtěla vědět, co mě tíží. Když jsem jí to povykládala, tak mi řekla, že jsem jak v začarovaném kruhu, že si musím najít něco, co mě bude těšit a co mně pomůže. Ráda bych měla nový vztah, ale nevím, kde a jak se seznámit, když nejsem atraktivní kočka s holým pupíkem, což je asi trend dnešní doby. Když si koupím jakýkoliv ženský časopis, tak nejméně polovina jeho stránek se zabývá hubnutím, celulitidou apod. Jsem už z toho nešťastná. Přitom jsem pracovitá, obětavá schopná ženská, ale jsem silnější. Když si dávám inzerát, napíšu tam rovnou - silnější postava a většinou mi nepřijde žádná odpověď.
Budu ráda za každý názor a zkušenost.
Max

Jestli Tě to uklidní, já sice se svým mužem začala chodit jako 50-ti kilová víla, ale díky těhotenství, kdy mi zblbla štítná žláza mám teď 130 kilo. Sice díky práškům opadám, ale teď jsem zas těhotná, prášky skoro neberu ( jen min. množství ), takže sice nepřibírám, ale ani nehubnu.
A můžu Tě ubezpečit, že co jsem byla štíhlá a chlapi po mě jeli jako vosy po bonbonu, manžel zlobil jako ďas. Nevymýšlím si, byla v tom i nevěra.
Teď, co je ze mne metráček ( i když jen tím to asi nebude, ale co když :D ) mám doma chlapa co mi ho všechny závidí.
Když jsem loni byla v nemocnici, sestřičky z něj byly u vytržení, jak je ke mně pozorný, při operaci na mne čekal, aby byl u mne, když se probudím...... každý den jezdil i se synem, o kluka se bezva stará....
A sex je taky v pohodě ( jen teď mám bříško až moc velké, takže jsem skoro jako medvěd....).
Jediné, co manžel řekne na mou otázku, jestli mu nevadí, že jsem jako koule, je: Alespoň je vidět, že jsem tě vytáhl z bídy!
Ty hlavně přestaň myslet na blbiny. Chlapi nechtějí domů modelky. S těma chodí a spí, ale nakonec si vezmou pořádnou, zdravou ženskou, co doma do modelek, ne? Znali jsme pár, kde si pán bral paní, asi 180 kilo. A nejšťastnější manželství na světě. Pak paní strašně zhubla a on začal tak vyvádět, že to málem skončilo rozvodem. Bál se, že mu odejde, že je na ní málo atraktivní. To jsou chlapi blázni, ne?
Přestaň se soužit kilama. I kdybys měla 30 deka ale byla pořád smutná, nikdo si o Tebe ani kolo nepře. Začni se usmívat, najdi si styl oblékání, ve kterém se budeš cíti dobře. Protože až si uvědomíš svoje ostatní kvality,
začneš být šťastná, budeš se usmívat, naskočí sebevědomí............... a uvidíš, jaká to bude s chlapama změna!
Ono totiž silná NEZNAMENÁ ošklivá či nepopulární.

Musím se vším,co je tady napsané jenom souhlasit.Taky nejsem žádná anorektická modelka.Strašně jsem si přála mít partnera,ale pořád se to nějak nedařilo.Čím víc jsem ho chtěla,tím víc jsem byla trapná,protože kdo by chtěl zoufalou holku.Ale až potom,co jsem se začla soustředit sama na sebe( solárko,fitko,zdravá strava),přestala jsem tak usilovně někoho hledat a on se objevil sám.A nebylo to tím,že bych zhubla(což se nestalo),ale protože jsem byla veselá a v pohodě.Chlapi totiž nechtěj modelky,ale veselý holky do nepohody.
A v září se vdávám a ještě k tomu první z kamarádek,které tomu jen velmi těžko věří.

Musíš se začít mít ráda taková jaká jsi. Když budeš upravená, usměvavá, tak máš vyhráno.  Kila prostě musíš umět nosit. Já jsem se taky dlouho trápila, neměla žádné sebevědomí a teď je mi líto těch zbytečných let, kdy jsem se trápila takovými malichernostmi.  Neříkám, že mi taky někdy má postava nevadí, ale už to není  zas tak velký problém.

Ja si tiež myslím, že problém  nebude v kilách... Ja cleý život zápasím s kilečkami, ale zamlada to bol apsoň vyrovnaný zápas. Lenže hoci som mala fajn miery - nie síce modlekovské, ale povedzme Marylin Monroe - stálo ma to toľko sebazaprenia a cvičneia, že som potom bola len otrávená, zívajúca troska. A neverila som si. Keď mi chalan rozprával, že mám dobrú postavu, buď som sa rozplakala, alebo mu vynadala, že si robí srandu. Skrátka som na seba mala prísnejší meter ako ostatní. Vyliečil ma až prvý vážnejší frajer, ktorý ma dokázal presvedčiť, že sa mu páčim, a prezradil mi slakdé tajomstvo: Dosť veľa chlapov má rado bacuľky. Keď som mu "ponúkala" štíhlučké a podľa mňa atraktívne vychrtliny, povedal mi doslova: "S tou by som sa v posteli bál, že jej dolámem kosti, alebo že mi koleno cez ňu prejde ako cez želé..." Zasmiala som sa a časom som mu uverila. Takže sa podľa mňa zameraj na chlapov, ktorí preferujú macaté ženušky, a keď inzerátik sformuluješ pozitívne(Nenapíš silnejšia, ale povedzme plnoštíhla, so ženskými tvarmi, apod.), neverím, že sa nenádje nejaký, ktorý ťa ocení... Ale ono je asi fakt dôležitejšie vnútro, aspoň v istom veku. V šestnástich chcú mať všetci modelky a Bradov Pittov, ale po tridsiatke už podľa mňa tak páni, ako aj dámy ocenia skôr kompatibilný sofware ako očarujúci hardware...

Na Slovensku se prý říká ( nebude to pravopisně správně) : Aj velká riť vie očariť.
Tak co k tomu dodat, ne?

Eri napsal(a):

Na Slovensku se prý říká ( nebude to pravopisně správně) : Aj velká riť vie očariť.
Tak co k tomu dodat, ne?

Taky znám jedno méně slušné - silnějšímu pozadí se říká ŠIPRZÁROŠ = široká pr... základ rodinného štěstí :D

helena napsal(a):

Eri napsal(a):

Na Slovensku se prý říká ( nebude to pravopisně správně) : Aj velká riť vie očariť.
Tak co k tomu dodat, ne?

Taky znám jedno méně slušné - silnějšímu pozadí se říká ŠIPRZÁROŠ = široká pr... základ rodinného štěstí :D

A je to tak, ne? :supr:

Díka za názory. Já vím, že bych si to napřed měla srovnat v hlavě, abych nebyla pořád v depresích, ale když mi to nejde. Byla jsem už relativně psychicky v pohodě, chodila jsem cvičit, zhubla jsem i nějaké to kilo a cítila se dobře. Pak přišel ale ten potrat a i když už je to tři čtvrtě roku, tak jsem se pořád z toho nedostala. Navíc mám nějaké zdravotní problémy, takže jedno k druhému.
Ale i přesto všechno si myslím, že chlapi hledají nejvíce štíhlé ženy. Když čtu inzeráty od mužských, tak v 95% těch inzerátů je hledám štíhlou ....

max72 napsal(a):

Díka za názory. Já vím, že bych si to napřed měla srovnat v hlavě, abych nebyla pořád v depresích, ale když mi to nejde. Byla jsem už relativně psychicky v pohodě, chodila jsem cvičit, zhubla jsem i nějaké to kilo a cítila se dobře. Pak přišel ale ten potrat a i když už je to tři čtvrtě roku, tak jsem se pořád z toho nedostala. Navíc mám nějaké zdravotní problémy, takže jedno k druhému.
Ale i přesto všechno si myslím, že chlapi hledají nejvíce štíhlé ženy. Když čtu inzeráty od mužských, tak v 95% těch inzerátů je hledám štíhlou ....

Vieš, ono keď si to zadávajú do inzerátu a predstavujú si nejaký ideál, tak tam pekne vymenujú všetky možné cnosti a prihodia štíhlosť. Môj terajší priateľ mal predo mnou štíhlu krásku, mladšiu odo mňa o 3 roky, a keď začal chodiť so mnou(už nejaký čas spolu neboli), kráska neverila, že by som ja mohla byť jej násutpkyňou - vraj chlap s takým dobrým vkusom(= 7 rokov s ňou), a takto by sa zahadzoval... No vidíš,  zahadzuje, je so mnou predbežne šťastný. Nie som ideálne štíhla, dokonca som niečo pribrala, odkedy sme spolu(ale aj on, je nám skrátka dobre), ale vyvažujú to iné veci. Ja som sa zameriavala na inzeráty, kde buď nezáležalo až tak na výzore, alebo kde vyslovene chlap túžil po bucľatejších, prsatých, atď. Sú aj také inzerátiky, len nebuď lenivá hľadať - alebo si sama daj niečo realistické, kde opíšeš svoj výzor i po*né povahové klady.

Max, to chce klídek. Víš, já si myslím, že velikost XL máme skoro všechny, ta je totiž pro normální ženský, nějaké S, to fakt nevím, pro koho je. Když se na to podíváš, je to jak pro panenky. Taky mám o 10 kg víc, než jsem mívala ve 20 letech a co, přece se z toho nezblázníme. Chce to klid, úsměv a pohodu a ostatní přijde samo.

max72,když napíšu někde,že mám partnera o 16 let mladšího,tak si každý myslí,že mám za sebou několik plastických operací a jím jednou denně plátek sýra se sucharem.Hubená jsem nebyla nikdy,jídlo zbožňuju a jen kvůli nemoci kolena musím hubnout(zatím ze 135 na 116,ale za 3/4roku).Můj přítel má rád starší baculky.Nikdy jsem neměla s chlapama problém.Dokonce se dvěma hubenými kamarádkami jsem byla vždycky nejžádanější.Jsem všude takový komik společnosti a snad mám i dobré srdce.Nikdy jsem si na nic nehrála a pokud se někdo ušklíb nad mou pr...í,tak jsem mu řekla,že mi ji může rovnou políbit a s takovým člověkem ani nemá cenu ztrácet čas.A mužů,kterým se líbí holky krev a mlíko je mraky.A nejsou to jen vypasení vašnostové z Horní,Dolní Lhoty.

Klikni na můj Web

Max, tuším, jak se cítíš a věř mi, že někdy je to více v hlavě naší než kohokoli kolem nás.... Můj vlastní příběh je takový, že jsem odjakživa oplácaná, dlouho jsem byla sama a už ani nevěřila, že někdo v mém životě může vůbec být.... Pak jsem si jednoho dne začala povídat s chlapíkem na chatu, povídali jsme si o svých starostech, radostech.... Když jsme do toho oba začali spadavat a on chtěl přijet (přes půl republiky), snažila jsem se ho odradit právě tím, jakv vypadám... Neodradila jsem ho ani věkem (jsem o 4,5 roku starší), ani vzhledem, ani vzdáleností... přijel a dneska už se mnou žije 1,5 ve vlastním bytě... :)
dokonce on za tu dobu asi 10kilo shodil, já bohužel asi 20 nabrala ... :( taky se tím trápím, taky sžírám...ale teď jsem se přihlásila sem do klubu jablíček a hodlám s tím bojovat... :)
a víš co ? on mi pořád říká "mě se líbíš jaká jsi, jestli to bylo před 20ti kily, nebo dneska, na tom nesejde, ty jako člověk se neměníš" ... a to je přece důležité....
opravdu se musíš nejprve srovnat sama... vyrovnat se se svojí minulostí a pak můžeš znovu začít naplno žít :)
jestli můžu poradit, já na svoje staré šrámy zkusila kineziologii a pomocí cvičení a praktik, které mi tam poradily, se mi s lecčíms bojuje snáze ;) idyž netvrdím, že je to všelék pro všechny a na všechno :)

Já vím, že je to v hlavě a kineziologii už jsem zkoušela. Nepomohlo mi to, byl to jen vysavač peněz. Já nemám ani rodinné zázemí, moje matka je tak šílený sobec, že to až není možné, dnes na mě zas křičela do telefonu takové hrozné věci, že je to šílené.
Můj syn ji nemá ani jako fungující babičku.  Jediné co mě drží nad vodou je můj 12-ti letý syn.
Ten je teď na prázdninách na Slovensku u druhé babičky, tak jsem sama doma. Sice jezdím pozdě s práce, ale ty večery o samotě jsou hrozné.

max72 napsal(a):

Já vím, že je to v hlavě a kineziologii už jsem zkoušela. Nepomohlo mi to, byl to jen vysavač peněz. Já nemám ani rodinné zázemí, moje matka je tak šílený sobec, že to až není možné, dnes na mě zas křičela do telefonu takové hrozné věci, že je to šílené.
Můj syn ji nemá ani jako fungující babičku.  Jediné co mě drží nad vodou je můj 12-ti letý syn.
Ten je teď na prázdninách na Slovensku u druhé babičky, tak jsem sama doma. Sice jezdím pozdě s práce, ale ty večery o samotě jsou hrozné.

Ak sa ti bude v niečom hodiť i názor opačného pohlavia, tak si myslím, neber to osobne, že jediný dôvod, prečo sa chceš zoznámiť, je preto, že čakáš akéhosi záchrancu, princa v brnení, ktorý proste príde a hneď bude život rozprávkou. Prežila si veľa, nezávidím ti, ale myslím si, že skôr než na chlapa by si sa mala zamerať na seba ( aj keď toto tu fakt už dosť odznelo... :) ) a ďalej, možno by ťa z týchto depresii mohol dostať nejaký dobrý kolektív. Osobne si myslím, že v prvom rade teraz potrebuješ nejakého priateľa/priateľku, ktorý/á ťa podrží v časoch tej najväčšej depky. Ale pravda, ani on/ona ťa cez to nedostane...

Mám teď čerstvý zážitek z dovolené v Chorvatsku. Na pláž přišel pár mladých lidí kolem 20ti let. Kluk byl jak z časopisu mladých modelů, krásný, vysoký černý kluk a holka vedle něj? Baculatá je slabý výraz. Holčina měla kolem 130 kilo a kluk ji neustále objímal ( pravda, šlo mu to ztuha) poplácával, když se k ní v leže přitulil, byl jako na trampolíně. Byli to nějací vysokoškoláci ( bavili se o zkouškách, ne že bych záměrně poslouchala, ale leželi přímo vedle nás), takže žádné iQ tykve. Nejví mě na tom zaujalo, že to děvče se chovalo, jako kdyby vážilo 50 kilo i s postelí. No a vo..vo..vo tom to je, ne?  Mělo to i jistý terapeutický dopad na ostatní dámy na pláži, neboť všechny najednou chodily vzpřímeněji. Takže milé dámy, jak říká Halina Pawlovská : " máš-li něčeho nadbytek, neboj se to ukázat! " Já jsem díky dotyčné dívčině nahodila dvojdílné plavky a jsem po deseti letech opálená i na břiše !! JUPÍ
:rock:

A to je přesně ono. I kila musíš umět nosit. Když se to naučíš, sama si přijdeš jako královna.

Když si chlap nemůže plácnout doma po pr..., jde plácat jinam...  :rock: Věř, že i můj chlap nemá problém se na můj zadek strefit, ale co...
Myslím, že nějaká modelka by mu fusakle nevyprala...
Ptala jsem se už hodně svých kamarádů a zjistila jsem, že chlapům se opravdu libí pořádné ženské, a ne ty, kterým lezou žebra (omlouvám se holkám, které mají problémy s podváhou). Takže hlavu vzhůru a neni boha, abys někoho neklofla :supr:

Vážené dámy, baculky jsou o hodně lepší, než vychrtlé hubeňourky. :D:D:D, Tomu věřte, záleží na zcela něčem jiném!!!:hjarta:

to backy007: dovolila bych si tak zcela nesouhlasit. Já jsem zvyklá se celý život starat sama o sebe, matka mně v 18-ti řekla, že už mě dál živit na VŠ nebude a tak od 18-ti let pracuji. Teď je mi 34, tento měsíc to bylo 16 let, co jsem nastupovala do svého prvního zaměstnání. Když jsem se vdávala, můj manžel studoval VŠ a já byla ta, co vydělávala. Nikdy jsem nebyla na mužským závislá (snad jen na MD). Takže rozhodně nečekám na prince na bílém koni, který mě zachrání.
Můj bývalý přítel byl špinavý automechanik, peněz hodně spotřeboval pro sebe, ale když jsme si večer sedli na dvoře pod slunečník a povídali si u deci vína, bylo mně fajn. Jenže to bohužel nevydrželo, protože se do nás začala plést jeho bývalá a už to jelo. Byl slaboch a chtěl nás obě a do toho ještě moje těhotenství.
Ale i tak díky za názor opačného pohlaví.

max72 napsal(a):

to backy007: dovolila bych si tak zcela nesouhlasit. Já jsem zvyklá se celý život starat sama o sebe, matka mně v 18-ti řekla, že už mě dál živit na VŠ nebude a tak od 18-ti let pracuji. Teď je mi 34, tento měsíc to bylo 16 let, co jsem nastupovala do svého prvního zaměstnání. Když jsem se vdávala, můj manžel studoval VŠ a já byla ta, co vydělávala. Nikdy jsem nebyla na mužským závislá (snad jen na MD). Takže rozhodně nečekám na prince na bílém koni, který mě zachrání.
Můj bývalý přítel byl špinavý automechanik, peněz hodně spotřeboval pro sebe, ale když jsme si večer sedli na dvoře pod slunečník a povídali si u deci vína, bylo mně fajn. Jenže to bohužel nevydrželo, protože se do nás začala plést jeho bývalá a už to jelo. Byl slaboch a chtěl nás obě a do toho ještě moje těhotenství.
Ale i tak díky za názor opačného pohlaví.

Toho princa som nemyslel tak, myslel som skôr, aspoň mne to tak prišlo, že očakávaš, že ten muž by vyriešil tvoju depresiu. Ak som to zle pochopil, ospravedlňujem sa...

To je v pohodě, já to zas tak neberu, ale je fakt, že kdybych měla vedle sebe spolehlivého chlapa, tak bych nemusela pořád žít ve strachu o práci atd.

max72 napsal(a):

To je v pohodě, já to zas tak neberu, ale je fakt, že kdybych měla vedle sebe spolehlivého chlapa, tak bych nemusela pořád žít ve strachu o práci atd.

Tak keby si chodila so svojím šéfom, tak by si strach o prácu vážne nemala... :cool:

max72 napsal(a):

To je v pohodě, já to zas tak neberu, ale je fakt, že kdybych měla vedle sebe spolehlivého chlapa, tak bych nemusela pořád žít ve strachu o práci atd.

To jsem nepochopila, jak to myslíš?

max72 napsal(a):

To je v pohodě, já to zas tak neberu, ale je fakt, že kdybych měla vedle sebe spolehlivého chlapa, tak bych nemusela pořád žít ve strachu o práci atd.

Myslim, ze backy presne vystihl tvuj nejvetsi problem - ty jsi nestastna a zachranu vidis vne sebe...nekdo prijde a udela te stastnou, uklidni te, zabezpeci.....
Nevidis, ze vse, co ke stesti potrebujes, mas ty sama uvnitr sveho nitra. Chybi ti sebeduvera, mozna ji v tobe udusila tva vlastni matka, chybi ti sebelaska. Neveris si a nemas se rada. Trapis se necim, co by mohlo nastat a nemas tak cas prozivat to, co prave je... myslis na nepovedenou minulost, obavas se budoucnosti a tak ti unika pritomnost....
Backy ti spravne rika, ze se mas zamerit sama na sebe. Delat radosti sama sobe, nejen tem druhym. Vzdyt ty jsi ve svem zivote ten nejdulezitejsi clovek. Kdyz ty sama budes v pohode, muzes pak ostatnim rozdavat. Opacne to jde jen do chvile, kdy uz nemas co davat. Pak se od tebe totiz cast lidi odvrati, cast nechape, co se deje... a jen skutecni pratele ti podaji pomocnou ruku. Najdi je :)
Nebud smutna a neboj se. Zamer se na sebe a delej si kazdodenne radost. Treba jen malinkou. Vykasli se na nejake kila, ta nejsou dulezita. Dulezite je, jaka jsi uvnitr :)

Max, problém není opravdu v kilech, je spousta mužů, kterým se ta naše kilečka dokonce líbí, problém je v tobě . Měla by sis uděla pořádek v hlavě /nemyslím to zle/. Nechat tam jen to důlěžité, co případně můžeš změnit a to , čím nehneš, to vypust z hlavy úplně pryč, na tom stejně nic nezměníš, tak proč se tím trápit??? Hlavně si musíš vážit sama sebe, udělat radost sobě, třeba i maličkostma. Jsi něčím  zablokovaná, zamindrákovaná, máš strach o práci a pod....proto máš i meetabolismmus špatný, antidepresiva můžou mít vliv na kila a proto jsi opravdu v začarovaném kruhu. Nedělej si starosti s tím, že nikoho nemáš, to může přijít samo a znenadání, zaměř se spíše na svoji dušičku, na svoje JA. Pokud nemáš kamarádku, které by jsi mohla říct všechno, co tě trápí, piš si deníček, svěř mu vše a uvidíš, že časem bude všechno lepší !!! Já znám případ, kdy si mladá slečna, ale hodně silná, našla na seznamce baculek přítele, pilota, který ji finančně zajistí  jsou spolu šťastni a bude svatba !!!! Třeba i ty nám tady někdy časem  napíšeš....že jsi šťastná !!! Život  není  jen o modelkách.....držím pěstičky a přeji odbourání antidepresiv !!!

Pandorraa napsal(a):

Myslim, ze backy presne vystihl tvuj nejvetsi problem - ty jsi nestastna a zachranu vidis vne sebe...nekdo prijde a udela te stastnou, uklidni te, zabezpeci.....
Nevidis, ze vse, co ke stesti potrebujes, mas ty sama uvnitr sveho nitra. Chybi ti sebeduvera, mozna ji v tobe udusila tva vlastni matka, chybi ti sebelaska. Neveris si a nemas se rada. Trapis se necim, co by mohlo nastat a nemas tak cas prozivat to, co prave je... myslis na nepovedenou minulost, obavas se budoucnosti a tak ti unika pritomnost....
Backy ti spravne rika, ze se mas zamerit sama na sebe. Delat radosti sama sobe, nejen tem druhym. Vzdyt ty jsi ve svem zivote ten nejdulezitejsi clovek. Kdyz ty sama budes v pohode, muzes pak ostatnim rozdavat. Opacne to jde jen do chvile, kdy uz nemas co davat. Pak se od tebe totiz cast lidi odvrati, cast nechape, co se deje... a jen skutecni pratele ti podaji pomocnou ruku. Najdi je :)
Nebud smutna a neboj se. Zamer se na sebe a delej si kazdodenne radost. Treba jen malinkou. Vykasli se na nejake kila, ta nejsou dulezita. Dulezite je, jaka jsi uvnitr :)

To je neuveriteľné, ty so mnou súhlasíš? :lol: Ale nie, sorry, to ja len tak :kapitulation: Osobne si myslím, že podobný problém majú aj modelky - bulímičky a anorektičky - ich sebadôvera je pod bodom mrazu, snažia sa byť dokonalé, lebo si myslia, že inak budú odpad. Ale na druhej strane, vinná je i dnešná doba. Keď pozrieš do ktoréhokoľvek časopisu, či do reklamy, čo tam uvidíš skôr? Ženu, ktorá jediné, čo má nadmerné, sú prsia ( ach, tie prsia :P ), alebo ženu, ktorá má celkovo to kilo naviac? Našťastie v určitých časákoch to tak nie je, len škoda, že sú to len výnimky...

No ale každý s apredsa môže rozhodnúť, čo si vezme za vzor, čo bude preňho dôležité... A kým tie časáky nie sú povinným čítaním pre mládež, tak to považujem za OK. Okrem toho - v sedemnástich je podľa mňa prirodzené, že výzor je najdôležitejší zo všektého a že životnými vzormi sú vyretušované a zmachlené anorektičky. Ale po dvadsiatke sa už podľa mňa hodnoty prikláňajú inam - u mužov aj u žien, nie?
Pan, niekedy je to trochu zložitejšie(aj keď VŽDY je tam nejaký dôvod); mám kamošku, ktorá je dosť "mužská", teda hlavne myslením, študovala kybernetiku a v celom živote sa viac riadi chladným rozumom ako emóciami(až na koníček-spev- a na vzťahy s chlapmi, tam jej bohužiaľ city občas rozum prehlušia) a je absolútne nematerinský typ - aj na to má svoj vážny dôvod, vlastne hneď dva. A postavu má teda hyperženskú a dokonca hypermaterinskú - kypré boky, prsia päťky... Stále mi hovorí, že jej duši niekto omylom prifaril takéto telo, že niekde po svete určite blúdi nešťastná matka piatich detí, ktorá nemôže ani kojiť, má mini-prsia, chlapčenské boky a atletickú postavu. Zaprisaháva ma, keď takú strentem, aby som ju poslala za ňou :rolleyes:

Selima napsal(a):

No ale každý s apredsa môže rozhodnúť, čo si vezme za vzor, čo bude preňho dôležité... A kým tie časáky nie sú povinným čítaním pre mládež, tak to považujem za OK. Okrem toho - v sedemnástich je podľa mňa prirodzené, že výzor je najdôležitejší zo všektého a že životnými vzormi sú vyretušované a zmachlené anorektičky. Ale po dvadsiatke sa už podľa mňa hodnoty prikláňajú inam - u mužov aj u žien, nie?
Pan, niekedy je to trochu zložitejšie(aj keď VŽDY je tam nejaký dôvod); mám kamošku, ktorá je dosť "mužská", teda hlavne myslením, študovala kybernetiku a v celom živote sa viac riadi chladným rozumom ako emóciami(až na koníček-spev- a na vzťahy s chlapmi, tam jej bohužiaľ city občas rozum prehlušia) a je absolútne nematerinský typ - aj na to má svoj vážny dôvod, vlastne hneď dva. A postavu má teda hyperženskú a dokonca hypermaterinskú - kypré boky, prsia päťky... Stále mi hovorí, že jej duši niekto omylom prifaril takéto telo, že niekde po svete určite blúdi nešťastná matka piatich detí, ktorá nemôže ani kojiť, má mini-prsia, chlapčenské boky a atletickú postavu. Zaprisaháva ma, keď takú strentem, aby som ju poslala za ňou :rolleyes:

Vážne si každý volí svoj vzor? Nevolí sa snáď skôr to, čo je v móde?

Ja za seba môžem povedať, že nie. A dokonca ani keď som mala 17-18, tak som nežrala krásky z módnych čaospisov, ale skôr knižné hrdinky alebo niektoré filmové herečky(ktoré som ale obdivovala z viacerých dôvodov). Okrem toho, v móde je každé cca. 3 mesiace niečo iné a niekto iný - takže to musí byť pakáreň furt a porád meniť názor :/

Selima napsal(a):

Ja za seba môžem povedať, že nie. A dokonca ani keď som mala 17-18, tak som nežrala krásky z módnych čaospisov, ale skôr knižné hrdinky alebo niektoré filmové herečky(ktoré som ale obdivovala z viacerých dôvodov). Okrem toho, v móde je každé cca. 3 mesiace niečo iné a niekto iný - takže to musí byť pakáreň furt a porád meniť názor :/

Nikto netvrdí, že je to ľahké, ale je to obľúbené, tak to musí byť :dumbom: Aspoň teda pri tých mladších - neviem ako neskôr...

Max,
v tom jakou máš postavu to není, je to jen v Tvé mysli a v tom, že neumíš u svého těla vyzvednou jeho přednosti. Nemá cenu se podceňovat. Mám známou, která je velice silná, ale věř, že krásná žena. A pravdou je to, že od sebe nestačí odhánět nápadníky - je veselá, milující, prostě krásná zevnitř a tím i z venku :D

Marie N napsal(a):

Max,
v tom jakou máš postavu to není, je to jen v Tvé mysli a v tom, že neumíš u svého těla vyzvednou jeho přednosti. Nemá cenu se podceňovat. Mám známou, která je velice silná, ale věř, že krásná žena. A pravdou je to, že od sebe nestačí odhánět nápadníky - je veselá, milující, prostě krásná zevnitř a tím i z venku :D

To já mám zase známou, která je ohromě hezká žena. Je štíhlá, vždycky jemně opálená, jemně nalíčená, hezky voní, má vždycky upravené nehty, obléká se méně nápadně ale přitom moderně, má dlouhé kudrnaté vlasy a úsměv herečky. Však jí to taky všechno zabere denně spoustu času, aby byla pořád taková. Není to žádná blbka, je chytrá a sečtělá. A proč to píšu? Protože jestli si někdo myslí, že je obletována muži od rána do večera, šeredně se plete. Už 3 či 4 roky hledá marně kluka, který by ji měl rád. Nějak se s ní chlapi moc neseznamují, snad proto, že působí odměřeně, na veřejnosti se tváří vážně (se směsicí nudy a nespokojenosti), možná to pak působí namyšleně, nevím, jisté je jen to, že její krása jí rozhodně lásku nepřinesla.

Selima, tak podobny pocit s nepasujucim telom mam obcas aj ja. :lol: Ja si pripadam taka vnutorne krehka a pritom mam 177cm, 65 kg a ramena ako Rambo....:-(

Ja chcem chrbatik ako motylik a nie taku kladuuuu...

A je to smiesne, nie som tucna, ale tiez nemam pocit, ze by som mala idealnu vahu ( citila by som sa lepsie stihlejsia, no ), ale vzdy som si doteraz myslela, ze chlapom sa pacim aj NAPRIEK tomuto svojmu "nedostatku" ( rozumej vyske a mohutnosti ). No a v poslednych mesiacoch akosi zvratene zistujem, ze sa im nepacim napriek tomu, ale PRETO. Celkom sa na tom bavim....Co uz.

To je presne ono, že svet nás vidí inak ako my sami. Ale asi najdôležitejšie je, čo si myslíme my, lebo človek to má so sebou doživotne, pravda, kdežto tí druhí si vždy môžu vybrať time-out...

Porad nerikejme, ze jsou modelky anorekticky. Jsou hubene, protoze se na ne lepe sije a obleceni na nich lepe vypada. Sama mam velikost 34-36 a  velka prsa a nemuzu si na sebe oblect vsechno, protoze jsem v tom jako kojna. Ty holky predvadeji obleceni, ktere se bude nosit a ne si z toho brat to, ze je treba byt hubena.

Mam taky spoustu stihlych kamaradek a taky maji problem sehnat chlapa. A nemyslim chlapa na jednu noc, myslim chlapa pro zivot. Me to taky trvalo.

Faf, ty tlustoprdko!!!:)  :) :)
Mám 158/77 a jsem krásná plnoštíhlá pardálice a v sexu jsem jak dračice!!!Chlapi kolem mě chodí se zatajeným dechem a rádi by trošku pro sebe!

Manžel žertem říká"Ještě že jsi přibrala, to bych je musel od tebe odhánět..."
No, dodnes nevím, jak to myslel, ale odpověděla jsem mu, že i teď  se po mně mlsně kouknou.

A před několika lety jsem si připadala jako stará a nepoužitelná, hlavně že mám doma uklizeno a uvařeno.

Mít se ráda se vším, co ke mně patří, to je to malé tajemství, co  dělá každého krásným a žádoucím.
Ne make-up, značkové oblečení a podstava bohyně.
A když k tomu přidáš, úsměv, dobré slovo a pohodu, tak to jen  jakobys léčila svou přítomností.

Ahojky,

já mám 170/66 a musím říct že je to opravdu o hlavě a rozpoložení   :sova:  ve vztahu jsem měla pocit,že si o mě nikdo ani kolo neopře, neb BM na mě vůbec nežárlil - nebo to neříkal  :vissla: přišlo mi že se chlapům líbím  a mrzelo mě že můj chlap to moc neviděl  :skurt:

Nyní jsem "sama" bez dlouhodobého vztahu a musím říct že to je balada :supr: mám kolem sebe spoustu super kluků a líbím se i takovým "hezounům" do kterých bych to nikdy neřekla. Takže si to náležitě užívám a sbírám to sebevědomí sice po střípkách, ale věřím že ho brzo slepím  :D a =D a najdu si partnera, který mě bude moct a chtít opravdu ocenit a né jen o tom mluvit   :rock:

Mate absolutnu pravdu, ak je pekny len obal a vnutro nic moc, nikoho to dlho neudrzi. :D

Regi, tichucko ti zavidim. :-)

V kilech to není,  musíš se nejdřív srovnat sama se sebou a přestat se upínat k někomu jinýmu (chlapovi) jako k něčemu co vyřeší tvoje starosti a nejistoty.  Přestaň myslet na chlapy a žij tak abys byla soběstačná a sama se sebou spokojená a uvidíš jak se na Tebe budou lepit :-)
Já mám při 160ti centimetrch 80 kilo a s nezájmem chlapů jsem nikdy neměla problém, chce to jen mít se ráda a umět  každý to kilo navíc správně podat :)

Alan napsal(a):

Vážené dámy, baculky jsou o hodně lepší, než vychrtlé hubeňourky. :D:D:D, Tomu věřte, záleží na zcela něčem jiném!!!:hjarta:

Na tom je taky kus pravdy... I když jsou i vyjímky...

Holky,závidím vám váš přístup k sobě samé.Já jsem tlustá a cítím se pod psa.Nedokážu zhubnout,ale nemůžu se ani vidět v zrcadle.Nosím jen tmavý hábity v bláhovém domnění,že zakryjí mé špeky.Nechodím do společnosti a radši se ani nezastavuji na ulici se známými.Je mi ze mě trapně,ale jak myslíte,že se snažím  na sobě něco zlepšit?Nijak,doma se cpu,každý ráno si říkám,že začnu zdravě jíst a cvičit,ale nikdy to nezvládnu.Tak sem furt tlustá,sama sobě po*ná.

Moje kila mi vadí nejmíň, když jsem nahá, nejlépe v posteli s partnerem :D . Trpím hlavně v převlékacích kabinkách. Většinu sukní a kalhot si nechávám šít na míru. Cvičím kvůli kondici a baví mě to. Opravdu jedna věc je, kolik kdo váží, a druhá jak to prožívá. Je fakt, že velký díl na tom, že jsem v pohodě, má právě můj přítel, který mé XXL pozadí prostě zbožňuje.

Ahoj Max72. Mám absolutně stejné zkušenosti. CO jsem měla o 30 kg míň, tak jsem musela odhánět. Nyní....a někteří to i řeknou....Jseš pěkná, ale máš hodně kg. To si pak promyslím, že to je vůl a že to stejně cenu nemá. Jeden tvrdí ,že se se mnou ožení, až budu mít 60.. I bez toho,co ukazuje váha, mám těžké kosti. A zadek a stehna jsem stejně měla vždy větší (typ postavy jako černoši)...ovšem nebylo břicho ani prsa(bohužel po kojení se nevrátil zpět do své pův.velikosti).
Taky jsem se pak přeorientovala na ty, co chtějí baculky, ale v inzerátech jich hodně není. A chce-li mne pán, který má 50 kg, tak to zase tintítko nemohu já.
Je to i v hlavě, prý kinezioložka řekla, že se vlastně takto bráním chlapům, protože mne jeden velice  a totálně ublížil. Letos jsem slavila 10 let tlouštky.... Ani kinezioložka, ani obezitoložka, ani regrese HLAVU nezměnila. Ale mám i zdrav.problémy, mohu se snažit omezeně.
Mohu si namlouvat co chci, má hlava ani tělo to neberou. A už vážně nechci být sama a NIC.
Jo, a když jeden mne chtěl a já jeho, tak chtěl ženskou nad 120 kg!!! a to tedy si nemohu dovolit se svýma zdrav.potížema. Ne, ani za lásku ne.
čekej, co jiného nám zbyde...

johana napsal(a):

Holky,závidím vám váš přístup k sobě samé.Já jsem tlustá a cítím se pod psa.Nedokážu zhubnout,ale nemůžu se ani vidět v zrcadle.Nosím jen tmavý hábity v bláhovém domnění,že zakryjí mé špeky.Nechodím do společnosti a radši se ani nezastavuji na ulici se známými.Je mi ze mě trapně,ale jak myslíte,že se snažím  na sobě něco zlepšit?Nijak,doma se cpu,každý ráno si říkám,že začnu zdravě jíst a cvičit,ale nikdy to nezvládnu.Tak sem furt tlustá,sama sobě po*ná.

Johano, máš to prostě v hlavě a pokud sama nebudeš chtít, nikdo Tě nepřesvědčí. Prostě se namaluj, zajdi k holiči, neupínej se na černou, protože jiné barvy tě rozzáří. Najdi na sobě něco pěkného a určitě se hned budeš cítit lépe;)

Mám postavu celkem v pohodě (172/61),ale měla jsem i o 15kg víc a byla jsem zoufalá a neměla jsem žádného přítele. Kolem mě se pohybovaly samé éterické krásné víly (aspoň mě tak připadaly) a já si mezi nimi připadala jak slon a nemotora, kterou nikdo nechce. Ani teď nemám tu "ideální" postavu modelky, mám větší prsa, špíčky na břiše a kulatý zadek. Ale vcelku se cítím dobře.

Ale proč to píšu - tenkrát mi hodně pomohla návštěva výborného kadeřnictví a vizážistky a pak fotografa. Nechala jsem si nafotit soubor portrétů i jemných aktů a nemohla jsem se na sebe vynadívat. Najednou jsem byla krásná! I s těmi kily.

Takže doporučuju, určitě zkuste něco takového a nebojte se výrazné změny. Ostatní vás vidí jinak, než jak vy samy sebe!

holka, super postava není záruka kvalitního vztahu ani kvalitního života. Já mám běžně 174/70 kg a pro někoho jsem byla tlustá. Teď se už od vánoc potýkám s 10 kily navíc a nijak to neohrozilo můj partnerský ani sexuální život. Jen to oblečení je na tom hůř mrcha, asi se smrsklo. Musím si pořídit kvalitní prášek. Prostě hubnu a žiju.
Nic neschovávej za postavu. Jestli jsi nespokojená, tak to změň. Něco dělej, ale ty, ne druzí. Sama si o všem rozhoduješ. Jestli chceš hubnout, tak hubni, jestli ne, tak se ráno cpi. Všechno záleží jen na tobě.

Já jsem se svým kily smířená a mám se ráda.  Prostě to beru jako fakt a nesnažím se nic zakrývat, jsem sebevědomá a v pohodě a to je to co chlapy přitahuje.  Jakmile budeš nervózní, nejistá a  sama sobě si budeš připadat tlustá a ošklivá, uvidí tě tak i jiní.
Zkus mít svoje kila ráda a neřešit je.  V nejlepších dobách jsme měla na 162cm 65 kilo, ale byla jsem nervózní protivná a neurotická, protože jím ráda a s chutí a dieta mě ničila psychicky. Te´d mám 80 kilo  a jsem usměvavá, pohodová  a jak říkají kamarádi, jsem takové jejich optimistické sluníčko.  Manžel mi říká hrošátko nebo melounku  a miluje každé moje kilo ;)

max72 napsal(a):

Ahojte,

možná mně poradíte nebo se se mnou podělíte o Vaše zkušenosti. Jsem 8 let rozvedená, je mi 34 let, během posledních 6-ti let dva neuspěšné vztahy, poslední zakončený na podzim potratem ( taky jsem tady o tom psala).
Beru antidepresiva, protože mám problémy celou tu dobu, ať to byl BM, pak práce, pak ti chlapi, pak zase nová práce a teď po tom potratu se potom nemůžu pořád posbírat.
Minulý týden mi doktorka musela zvednout dávku léků a chtěla vědět, co mě tíží. Když jsem jí to povykládala, tak mi řekla, že jsem jak v začarovaném kruhu, že si musím najít něco, co mě bude těšit a co mně pomůže. Ráda bych měla nový vztah, ale nevím, kde a jak se seznámit, když nejsem atraktivní kočka s holým pupíkem, což je asi trend dnešní doby. Když si koupím jakýkoliv ženský časopis, tak nejméně polovina jeho stránek se zabývá hubnutím, celulitidou apod. Jsem už z toho nešťastná. Přitom jsem pracovitá, obětavá schopná ženská, ale jsem silnější. Když si dávám inzerát, napíšu tam rovnou - silnější postava a většinou mi nepřijde žádná odpověď.
Budu ráda za každý názor a zkušenost.
Max

To ze mas XL neni horor, pro muze to je sexy, nerikam vsechny, ale najdou se i ti, kteri by nemenily. Chci tim rict, jak te bude milovat chlap, tak jenom Ty budes pro neho ta Nejkrasnejsi Miss Sveta, jak zase budes davat inzerat, podej to s humorem tech par kil na vic. Vztah neni o kilogramech je to uplne o necem jinem. Jakeho si predstavujes  sveho partnera?  :)

Já v podstatě žádnou představu nemám. Jen pro upřesnění XL - je velikost kalhot a sukní a nahoře mám XXL. Mám teď asi tak 5 prsa. Bolí mě záda, v tom horku, co teď bylo se šíleně potím, no hrůza. Mám za sebou další noc, kdy jsem skoro nespala a už se skoro ploužím. Nemůžu už spát ani po prášku na spaní, nevím, co dělat. Jsem hrozně unavená a tak se apoň nacpu, abych vydržela a tak to jde den za dnem.
Napíšu Vám jednu historku z minulého týdne. Stála jsem ve froně u poklady v hypermarketu, přede mnou paní platila kartou, takže to chvíli trvalo a za mnou starší chlapík. Pořád se cpal s košíkem blíž, najel mi dvakrát na nohu, když už do mě vrazil tím košíkem po třetí, tak jsem se  otočila a slušně mu řekla, že mně to vadí, to jeho žduchání. A jeho odpověď: Taková tlustá kráva může být ráda, že do ní aspoň košíkem vrazím. Vyhrkly mně slzy, rychle jsem zaplatila a utekla. Podotýkám, že ten chlap měl asi 50, vzhled nic moc, pupek, částečnou pleš. Kde se to v těch chlapech bere?
Nebo jsem tuhle pročítala seznamovací inzeráty, většinou všichni píší štíhlou, ale v jednom bylo v textu zvýrazněno JEN štíhlou. Kde pak na někoho narazit, když už začínám mít strach ze svého okolí?

max72 napsal(a):

Já v podstatě žádnou představu nemám. Jen pro upřesnění XL - je velikost kalhot a sukní a nahoře mám XXL. Mám teď asi tak 5 prsa. Bolí mě záda, v tom horku, co teď bylo se šíleně potím, no hrůza. Mám za sebou další noc, kdy jsem skoro nespala a už se skoro ploužím. Nemůžu už spát ani po prášku na spaní, nevím, co dělat. Jsem hrozně unavená a tak se apoň nacpu, abych vydržela a tak to jde den za dnem.
Napíšu Vám jednu historku z minulého týdne. Stála jsem ve froně u poklady v hypermarketu, přede mnou paní platila kartou, takže to chvíli trvalo a za mnou starší chlapík. Pořád se cpal s košíkem blíž, najel mi dvakrát na nohu, když už do mě vrazil tím košíkem po třetí, tak jsem se  otočila a slušně mu řekla, že mně to vadí, to jeho žduchání. A jeho odpověď: Taková tlustá kráva může být ráda, že do ní aspoň košíkem vrazím. Vyhrkly mně slzy, rychle jsem zaplatila a utekla. Podotýkám, že ten chlap měl asi 50, vzhled nic moc, pupek, částečnou pleš. Kde se to v těch chlapech bere?
Nebo jsem tuhle pročítala seznamovací inzeráty, většinou všichni píší štíhlou, ale v jednom bylo v textu zvýrazněno JEN štíhlou. Kde pak na někoho narazit, když už začínám mít strach ze svého okolí?

Nic si z toho nedělej....sám ten chlapík byl asi hodně zamindrákovanej s prominutím debil.Ty se aspoň nebojíš ozvat,to já mám zase problém.Podívej,moje míry jsou teď v 37 letech 159/65 kilo.Mívala jsem i o 15 kg méně.Ale zjistila jsem ,že většinou je to opravdu a hlavně v tobě.Vybírám si oblečení které mi sedne,mám větší prsa?...tak je ukazuju,ráda se maluju,používám výraznější barvy na vlasy,ale hlavně na každýho se usmívám i kolikrát na cizí lidi a oni to většinou opětují.Je pravda,že když někam přijdu je mě takzvaně "plno",mám ráda lidi a na nich se to odrazí.Akorát trochu bojuju s mým seběvědomím,ale to asi každý :)

Ty...max72...už jen to, kdyby ses dokázala do toho chlapa slovně "opřít" ulevilo by se ti....to byl ale hulvát...já se taky snažím být slušná...ale kdyby mi tohle někdo řekl, neznala bych se a pěkně od plic odpověděla!!!!!TFUJ!!! děděk!!

to s těmi "rádobychlapáckými" kecy, to znám... Na mě zase pořvávají cosi o fakt pořádnejch melounech a nalitech ceckách.... Prostě primitivové...

max72  - kočko z takových chlapů si nic nedělej,  takovej  olezlej chudák si tak řeší komplexy z malýho péra ;)  musíš se obrnit proti takovým ubožákům a umět jim pádně odpovědět! Dovolí si k tobě jen to co jim dovolíš ty.  Příště mu řekni že takovej pupkatej plešatej dědek by mohl olíznout všech deset kdyby do tebe mohl strčit alespoň košíkem.  Jen se nedej rozhodit, to je přesně voda na jejich mlejn - ubožáci zakomplexovaný

Jsem obézní, měla jsem (a mám) dceru a myslela jsem si, že nemůžu v životě nikoho potkat. Zkusila jsem seznamku přes internet a mám doma toho nejbáječnějšího chlapa. Samozřejmě má mouchy, ale umíme spolu žít, máme se rádi, nevadí mu má kila navíc ani celulitida, beďary, že občas chrápu, brečím......... stará se o nás a je nám všem třem báječně. Těžko říci, jak dlouho to vydrží, jsme spolu teprve tři roky. Dva společně žijeme, a rok máme po svatbě. Hledej, nevzdávej.

max72 napsal(a):

Já v podstatě žádnou představu nemám. Jen pro upřesnění XL - je velikost kalhot a sukní a nahoře mám XXL. Mám teď asi tak 5 prsa. Bolí mě záda, v tom horku, co teď bylo se šíleně potím, no hrůza. Mám za sebou další noc, kdy jsem skoro nespala a už se skoro ploužím. Nemůžu už spát ani po prášku na spaní, nevím, co dělat. Jsem hrozně unavená a tak se apoň nacpu, abych vydržela a tak to jde den za dnem.
Napíšu Vám jednu historku z minulého týdne. Stála jsem ve froně u poklady v hypermarketu, přede mnou paní platila kartou, takže to chvíli trvalo a za mnou starší chlapík. Pořád se cpal s košíkem blíž, najel mi dvakrát na nohu, když už do mě vrazil tím košíkem po třetí, tak jsem se  otočila a slušně mu řekla, že mně to vadí, to jeho žduchání. A jeho odpověď: Taková tlustá kráva může být ráda, že do ní aspoň košíkem vrazím. Vyhrkly mně slzy, rychle jsem zaplatila a utekla. Podotýkám, že ten chlap měl asi 50, vzhled nic moc, pupek, částečnou pleš. Kde se to v těch chlapech bere?
Nebo jsem tuhle pročítala seznamovací inzeráty, většinou všichni píší štíhlou, ale v jednom bylo v textu zvýrazněno JEN štíhlou. Kde pak na někoho narazit, když už začínám mít strach ze svého okolí?

Kazdymu se libi neco jineho. Ja mam kamose a tem se libi jenom baculky, samozrejme se najde chlapu, ze se jim libi stihle. Ten pan mel komplex a chtel se seznamit. Ty jsi zlomila jeho ego, tak musel ti neco rict. :albert:
Nic si z neho nedelej. Drz se. Zkus si dat inzerat a urcite se nekdo najde. A nebo zkus vzit par svych dobrych kamosek na diskoteku, zabavu a jdete se pobavit, verim, ze tam nejaky sympatak prijde. Dej o sobe vedet. :)

Tak to byl pěknej idiot! Z toho si nic nedělej. Myslím, že se určitě najdou chlapy, který hledají pořádnej kus ženský! 100%!

max72 napsal(a):

Já v podstatě žádnou představu nemám. Jen pro upřesnění XL - je velikost kalhot a sukní a nahoře mám XXL. Mám teď asi tak 5 prsa. Bolí mě záda, v tom horku, co teď bylo se šíleně potím, no hrůza. Mám za sebou další noc, kdy jsem skoro nespala a už se skoro ploužím. Nemůžu už spát ani po prášku na spaní, nevím, co dělat. Jsem hrozně unavená a tak se apoň nacpu, abych vydržela a tak to jde den za dnem.
Napíšu Vám jednu historku z minulého týdne. Stála jsem ve froně u poklady v hypermarketu, přede mnou paní platila kartou, takže to chvíli trvalo a za mnou starší chlapík. Pořád se cpal s košíkem blíž, najel mi dvakrát na nohu, když už do mě vrazil tím košíkem po třetí, tak jsem se  otočila a slušně mu řekla, že mně to vadí, to jeho žduchání. A jeho odpověď: Taková tlustá kráva může být ráda, že do ní aspoň košíkem vrazím. Vyhrkly mně slzy, rychle jsem zaplatila a utekla. Podotýkám, že ten chlap měl asi 50, vzhled nic moc, pupek, částečnou pleš. Kde se to v těch chlapech bere?
Nebo jsem tuhle pročítala seznamovací inzeráty, většinou všichni píší štíhlou, ale v jednom bylo v textu zvýrazněno JEN štíhlou. Kde pak na někoho narazit, když už začínám mít strach ze svého okolí?

max 72: Vidíš, moji kamarádi mi zase říkaj, že bych měla přibrat, že se jim líbí holky krev a mlíko. Nejeden z nich dokonce baculky vyhledává....;)
Takže 1000 chlapů a každej má jinej vkus. Nic si z toho nedělej a na každýho se vykašli. A hlupáky, kteří tě chtěj urážet jen přejdi úsměvem. Nestojí za to....
A že chceš lásku a vztah? Stačí, když z tebe bude vyzařovat pohoda, každej nehledá jen kostřičky z časopisů. Neboj, ona ta láska na každýho někde čeká...:pussa:

Jsme-li nespokojené s tím jak vypadáme, máme v podstatě dvě možnosti. Buď se stím naučit žít a mít se rády takové jaké jsme, nebo s tím něco udělat. Samozřejmě pokud to zdraví dovolí. Všude se píše o různých zdravých způsobech hubnutí. Jsi-li ze své váhy opravdu tak nešťastná snaž se s ní vyrovnat ve své hlavě, ale popravdě ono je to asi těžší než zatnout zuby a začít na sobě makat. Nemyslela bych momentálně na to, jak někoho najít, ale snažila bych udělat sama sebe šťastnou. Držím pěsti.

Max 72, existuje např. Klub XXL, přijímají se tam jen ženy nad 80 kg a muži nad 100 kg. Pořádají výlety baví se mezi sebou. Jednou jsem na jejich stránku narazila na internetu. Zkus si to najít a chmury Tě přejdou. Myslím, že je tam i seznam prodejen s většími velikostmi atp. Jsem přesvědčená, že mužům se vychrtlé anorektičky nelíbí. Mám kamarádku, která má jistě 130kg. Vdala se dvakrát. Daleko důležitější je Tvoje osobnost, úsměv a sebevědomí. To si nenech nějakým pochybným individuem pošlapat. Zkus i seznamky v rádiích.Rozhodně se těš na příjemné seznámení a nepropadej nepříjemným myšlenkám. Ty nepramení jen z váhy. Občas je máme všichni, ale je třeba je rozehnat. Tak držím palce a když budeš chtít, tak se ozvi.

Max, je to opravdu jen v tvojí hlavě, já bych směle mohla poslat přihlášku do zmíněného klubu XL, no a co! CHudá sjem byla tak do sedumnácti, a už tenkrát jsem měla velké prsa Te´d mám 80kg, výšku ani ne 170 a nosím si co chci a cítím se v tom, světe div se - podle toho jak se vyspím, Někdy si obleču hadry a připadám si táák úžasná, a muž mě pošle se převléct .D , a zase naopak mi řekne, vem si tamto.... a já si říkám, to nemůže myslet vážně. A taky s vlastním pocitem spokojenosti sama se seboíu souvisí i náš sexuální život, když se cítím fajn, tak mám chuť se milovat, protože mám pocit že jsem přitažlivá, když se tak necítím, může kolem mně muž pobíhat 100x denně, mně to štve a nic nebude ať se snaží sebevíc..........
Musíš udělat z velikosti přednost, já když se v práci předkloním a chci po někom podpis, už se nabízeli i že by se mi podepsali na prsa, no proč je budu schovávat, Halina Pawlovská je můj vzor a její výstřihy a to jak je umí nosit...........to je pro mně cesta , protože chudnout jsem líná :)

Májo,  skvěle napsáno !!! Většinou to mám taky tak.:supr:

Kazda z divek a zen vypadame jinak jedna je stihla druha silnejsi, ale myslim, ze na kazde z nas se neco najde.
A kazdymu se libi neco jineho a tak to ma byt, vsichni se nemuzeme libit kazdymu, no ne? To by taky vypadalo.:grater:  Drzim ti palecky :supr:

Nic si z toho nedělej, jednou se ten pravý najde a tomu bude jedno, jestli XL nebo XXL. Všichni nemůžou být stejní. A je hodně mužů, který se líbí plnější tvary. Jen se neuzavírej sama do sebe, choď mezi lidi, zkus třeba inzerát, nebo rande v radiu na Frekvenci 1.
Vím o čem mluvím, já poznala manžela na inzerát a byli jsme spolu skoro 25 let. Bohužel mi před 4 lety zemřel, ale to už je život. Držím ti palečky a nedej se!:hjarta:

max72 napsal(a):

Ahojte,

možná mně poradíte nebo se se mnou podělíte o Vaše zkušenosti. Jsem 8 let rozvedená, je mi 34 let, během posledních 6-ti let dva neuspěšné vztahy, poslední zakončený na podzim potratem ( taky jsem tady o tom psala).
Beru antidepresiva, protože mám problémy celou tu dobu, ať to byl BM, pak práce, pak ti chlapi, pak zase nová práce a teď po tom potratu se potom nemůžu pořád posbírat.
Minulý týden mi doktorka musela zvednout dávku léků a chtěla vědět, co mě tíží. Když jsem jí to povykládala, tak mi řekla, že jsem jak v začarovaném kruhu, že si musím najít něco, co mě bude těšit a co mně pomůže. Ráda bych měla nový vztah, ale nevím, kde a jak se seznámit, když nejsem atraktivní kočka s holým pupíkem, což je asi trend dnešní doby. Když si koupím jakýkoliv ženský časopis, tak nejméně polovina jeho stránek se zabývá hubnutím, celulitidou apod. Jsem už z toho nešťastná. Přitom jsem pracovitá, obětavá schopná ženská, ale jsem silnější. Když si dávám inzerát, napíšu tam rovnou - silnější postava a většinou mi nepřijde žádná odpověď.
Budu ráda za každý názor a zkušenost.
Max

Tak tam prostě o postavě nepiš. Napiš, co je na Tobě pěkného a hlavně, co hledáš Ty. Aby to zase nebylo tak, že začneš chodit s prvním, komu Tvoje postava nevadí, jen proto, že si připadáš méněcenná a přitom Tě nijak zvlášť neokouzlil - to by byla hrubá chyba.
Pamatuj, že kila vadí jen tehdy, když je neumíš nosit.

Nemysli si, že chlapi to dělají jinak. Který Ti napíše do inzerátu, že má hlavu jako koleno nebo pivní mozol. Kdepak, vždycky napíší o sobě jen to nejzákladnější, ale požadavků mají 89 :-)))

Souhlasím s mashankou, že do inzerátu není třeba psát výslovně o postavě. Napiš tam to hlavní o sobě a trochu nastiň, co hledáš. Na internetových seznamkách zaujme jakýkoli vtipný inzerát, nějak se vymykající průměru. Já jsem svého doufám že celoživotního partnera našla na základě inzerátu "Hledám nekoho, kdo mi pomůže složit Zahradu pozemských rozkoší (5000 dílků)". Svou vizáž jsem nastínila v prvním osobním mailu ("výrazně ženské tvary") a pokud bylo jasné, že se schyluje k osobní schůzce, poslala jsem svou fotku. Oni si muži přece jen dost vybírají očima a je docela trapné, když tě někdo při pozdravu přejede očima a zakroutí hlavou :) . Od druhého bych taky vyžadovala foto - pokud  je ti ten člověk prostě nesympatický, nedá se nic dělat, ale s figurou to nemá moc společného.

Max72, zle si si to postavila. Skús sa namiesto hodnotenia svojho výzoru spýtať sama seba: Čo môžem dať chlapovi? Svoje mindráky, problémy, zlú náladu, utiahnutosť, neochotu ísť medzi ľudí, nespokojnosť... a vyžadujem uisťovanie o láske, absolútnu oddanosť a to, že mi vynahradí celý svet? Alebo mu môžem ponúknuť radosť zo života, schopnosť radovať sa z toho, čo mi život doprial, humor, veselosť, optimizmus, silu na prekonanie problémov, oddanosť, prítulnosť a zároveň istú samostatnosť a nedostupnosť? Všimni si, že zatiaľ nepadlo ani slovo o výzore, stále je to v rovine psychiky - ktorá je rovnako dôležitá, ak nie dôležitejšia ako fyzično. Aspoň v určitom veku nepochybne. Uznám, že v 16 nezaujíma panica, ktorý chce o to svoje panictvo prísť, duchovná vyzretosť jeho "lovenej srnky", ale zasa v tridsiatke už nepôjde len o ten výzor, že?

Selima napsal(a):

Max72, zle si si to postavila. Skús sa namiesto hodnotenia svojho výzoru spýtať sama seba: Čo môžem dať chlapovi? Svoje mindráky, problémy, zlú náladu, utiahnutosť, neochotu ísť medzi ľudí, nespokojnosť... a vyžadujem uisťovanie o láske, absolútnu oddanosť a to, že mi vynahradí celý svet? Alebo mu môžem ponúknuť radosť zo života, schopnosť radovať sa z toho, čo mi život doprial, humor, veselosť, optimizmus, silu na prekonanie problémov, oddanosť, prítulnosť a zároveň istú samostatnosť a nedostupnosť? Všimni si, že zatiaľ nepadlo ani slovo o výzore, stále je to v rovine psychiky - ktorá je rovnako dôležitá, ak nie dôležitejšia ako fyzično. Aspoň v určitom veku nepochybne. Uznám, že v 16 nezaujíma panica, ktorý chce o to svoje panictvo prísť, duchovná vyzretosť jeho "lovenej srnky", ale zasa v tridsiatke už nepôjde len o ten výzor, že?

Zlatá slova, do kamene vytesat :godlike: :godlike: :godlike:

Díky za názory. Teď jsem se vrátila po týdnu z dovolené, ale bohužel se mi potvrdilo to, že moje štíhlá kámoška se tam seznámila a já nic. No já jsem nejela sice lovit, ale i tak. Snažím se se svoji postavou naučit žít, protože můj zdravotní stav mi nedovoluje nějaké moc drastické hubnutí.

max 72:  Koukej se nad sebou zamyslet, protože pokud to budeš brát z tohohle pohledu, nepohneš se z místa. Na co bys měla bejt jako Twiggy, když se to všem nelíbí.
A že se tvoje kámoška seznámila? Třeba to nebude tím, že je štíhlá....Nesmíš o tom přemýšlet pořád jen takhle negativně.
Já jsem taky štíhlá a co? Poslední dva chlapi, co se se mnou seznámili, mě nechtělii pro vážnej vztah, ale nabídli mi schůzku u vía, ale rovnou i snídani. Tak co, myslíš, že je to lepší? No, jestli by ti tohle stačil, tak to potom jo.
A přesně jak píšeš, nauč se s tím žít........:par:
Pár kilo navíc nikomu nemůže vadit...

Max72, kým s aneprestaneš porovnávať s hentou a tamtou, so štíhlou kamoškou alebo anorektickou sesternicou, nikoho si nenájdeš. Kto už len túži robiť ti psychologické SOS a fungovať ako Linka záchrany? Mne osobne sa najlepšie osvedčilo zoznamovanie v rámci partie, spoločných aktivít, práce, atď., skrátka tma, kde muži mali možnosť odhaliť moje úžasné vnútorné quality :cool: - hoci občas zafungovalo aj náhodné zoznámenie, a dosť často internet. Ale skutočne spoľahlivo odhalíš povahu a celkovo druhého človeka v rámci spoločnej činnosti, a to môže byť obojstranne užitočné. Takže šup, šup, nájsť nejaké hobby alebo partiu, a ráč nám o tom poreferovať!! :storstark:

Trocha teorie (bohužel vám už neřeknu, odkud jsem to vyčetla, ale zrnko pravdy na tom určitě je): aby se člověk do někoho zamiloval, musí pocítit souznění na čtyřech úrovních: fyzické (líbí se mi), citové (náklonnost), charakterové (vážím si ho) a duševní (souznění). Muži často postupují jinak než ženy, láska se v nich probouzí jinak. Asi správně tušíte, že ženy mají vzhled trochu víc v pozadí o´proti mužům, pro které je "líbí se mi" první pobídkou k tomu, aby se dámou začali zabývat. Žena oproti tomu hodnotí nejdřív mužovu povahu, jestli je jí sympatický, jestli je to charakter. Atraktivní ženy tedy dostávají nejvíc nabídek na rande, ale také jsou nejčastěji vystaveny zklamání, když muž po dvou třech schůzkách zjistí, že mu na té krásce něco nevyhovuje.

Lidský vkus je nepřeberný. Já jsem v době seznámení byla oplácaná a přítel si mě ještě "dovykrmil" a nemůže se nabažit. Takoví chlapi existují!!!

Já jsem asi hloupá a nenapravitelná. Teď zrovna řeším další problémy s "bývalým" přítelem. Už jsem tady hodně o něm napsala. Ten člověk mě s přestávkama trápí už 2,5 roku (abych nekřivdila, tak prvních 6 měsíců bylo fajn). Byly to rozchody a zase vracení, vloni na podzim potrat atd. Jenže já asi ze zoufalství, abych nebyla sama, tak mu pořád pomáhám, naposled si půjčil peníze, pak jsem měla narozeniny, tak se přihnal s kytkou a dárkem, tak jsem si začínala naivně myslet, že to zas dáme dohromady. No naivita musí být řádně potrestána - dělal mi auto na technickou a nějaké drobné opravy - jednak mě natáhl na penězích, jednak mi najezdil s autem 500 km, nechal mi prázdné nádrže - benzín i plyn a při tom všem, když jsem si pro to auto jela a šla k němu na kafe, tak jsem zjistila, že má jinou ženskou a možná ne jednu. Mám důkaz a zase se trápím. I když, už dlouho vím, že je šílený lhář a že jeho jediným krédem je zatloukat, zatloukat, zatloukat. Zjistila jsem toho víc, ale nemá cenu se o tom rozepisovat, je to pořád dokola, ale jsem asi pitomá, bolí mě to.
Ach jo, nemůžu vůbec spávat a ještě toto k tomu. Musím zabrat a rychle si to srovna v hlavě, nebo se zblázním.

max72  - holka zlatá, musíš se přestat mordovat! Bejvalej přítel je jednou bejvalej tak to nech plavat! Věř mi že to nestojí za to!!! Mít chlapa jen proto abych nebyla sama je špatná strategie. Když tak chodíš na ten internet tak zkus xchat - místnost "baculky"  Já jsem tam poznala spoustu báječnejch lidiček a chodí tam hafo chlapů co miluje holky jako jsme my a dokonce je vyhledává! Když nic tak tam získáš přátele a známé co tě budou brát takovou jaká jsi a naopak se jim tvoje kila navíc budou zdát sexy!  :pussa:

max72 napsal(a):

Já jsem asi hloupá a nenapravitelná. Teď zrovna řeším další problémy s "bývalým" přítelem. Už jsem tady hodně o něm napsala. Ten člověk mě s přestávkama trápí už 2,5 roku (abych nekřivdila, tak prvních 6 měsíců bylo fajn). Byly to rozchody a zase vracení, vloni na podzim potrat atd. Jenže já asi ze zoufalství, abych nebyla sama, tak mu pořád pomáhám, naposled si půjčil peníze, pak jsem měla narozeniny, tak se přihnal s kytkou a dárkem, tak jsem si začínala naivně myslet, že to zas dáme dohromady. No naivita musí být řádně potrestána - dělal mi auto na technickou a nějaké drobné opravy - jednak mě natáhl na penězích, jednak mi najezdil s autem 500 km, nechal mi prázdné nádrže - benzín i plyn a při tom všem, když jsem si pro to auto jela a šla k němu na kafe, tak jsem zjistila, že má jinou ženskou a možná ne jednu. Mám důkaz a zase se trápím. I když, už dlouho vím, že je šílený lhář a že jeho jediným krédem je zatloukat, zatloukat, zatloukat. Zjistila jsem toho víc, ale nemá cenu se o tom rozepisovat, je to pořád dokola, ale jsem asi pitomá, bolí mě to.
Ach jo, nemůžu vůbec spávat a ještě toto k tomu. Musím zabrat a rychle si to srovna v hlavě, nebo se zblázním.

max 72: A takovej chlap ti za to stojí? :rolleyes:
Pokud se pořád trápíš a morduješ kvůli takovýmu, pak nepřemejšlej o jiným. Nejdřív se odpoutej od tohohle a nenech se využívat. Přece jen proto, abys nebyla sama, nebudeš ze sebe dělat moulu. :/

Ahojte,

po překlenutí následků mého dalšího partnerského neúspěchu ( příspěvek -porvala jsem se sokyní) už nevím, co dělat. Zkusila jsem obnovit inzerát na netu, ale nic. Copak neexistují chlapi, kteří nemusí mít vychrtlinu. Jsem už zoufalá, protože vím, že jen někdo nový mi pomůže překonat to zklamání, které prožívám.

max72 napsal(a):

Ahojte,

po překlenutí následků mého dalšího partnerského neúspěchu ( příspěvek -porvala jsem se sokyní) už nevím, co dělat. Zkusila jsem obnovit inzerát na netu, ale nic. Copak neexistují chlapi, kteří nemusí mít vychrtlinu. Jsem už zoufalá, protože vím, že jen někdo nový mi pomůže překonat to zklamání, které prožívám.

Milá Max 72, mám obavu, že v takovém rozpoložení v jakém se nacházíš, na sebe přitáhneš akorát nějakého dalšího
"hňupa". Možná by bylo dobré naučit se žít nejdřív sama se sebou a neléčit rány jen přisypáváním soli. Jak chceš potkat silného, sebevědomého  muže, když sama taková nejsi? A to, že nejsi vychrtlina je jen zástěrka. Přestaň se litovat a makej sama na sobě!!! :supr:

Ahojky,

holky i kluci, chci Vám něco říct. Je mi 36, mám 170cm a 90kg. Mám dvě firmy, 12letého syna, kočku a podruhé se rozvádím... A co je na tom nejlepší? Jsem šťastná jako blecha!!! Už nemusím živit svého o 7 let mladšího manžela, který MILUJE baculky. Mám vedle sebe skvělého chlapa, o 2 roky mladšího, podobného Kevinu Costnerovi, který měl přede mnou samé modelky... A teď je se mnou, čte si se mnou po nocích zajímavé knížky, v posteli je jako sen a konečně, KONEČNĚ, nepotřebuje lokomotivu, která ho potáhne životem.

Po mnoha letech jsem potkala člověka, který mne vnímá jako ženu, ne jako zdroj peněz nebo výkonný stroj na sex. Ale je fakt, že jsem začala u sebe, zvedla jsem hlavu a dívala se všem hrdě do očí. No a co, že jsem oplácaná? Komu se nelíbím, ať se na mě nedívá. Mimochodem, všechny bývalé milenky mého přítelu hledí jako zjara, kohože si to našel. To víte, malé město... Jenže on se se mnou nebaví o tom, jak vypadám, ale o tom, co v sobě vidíme. A mít kolem pozadí 125cm není fakt málo.

Takže to chce sebevědomí, sebelásku, sebeuznání, smysl pro legraci a srdce na pravém místě. Berličky jako astrologie, kineziologie, břišní tance, kosmetika jsou zcela na místě. Protože ti chlapi, mrchy jedny, velmi dobře cítí, jak to myslíme. A pokud je holka pevnější v kramflecích a oni se bojí, že by neobstáli, tak stojí za pendrek. Tím pádem nestojí ani za námahu, ani za slzy. Člověk se má vybrečet, ale pak se má podívat zpříma do očí  a říct: Tak chlapče, na to teda nemáš...  A když fakt nemá, tak uteče. A když má, tak následuje jedině tak příjemné překvapení.

Neříkám to, protože jsem chytrá, ale protože když mi bylo 22let, vážila jsem 60kilo, chlapi se mi střídali v posteli jako na běžícím pásu a co jsem z toho měla? NIC. Dejme tomu, že šli po vizáži - tančila jsem na gogu. Teď už nic z toho není pravda a přesto si můžu vybírat.

Takže rada na závěr: Není důležité, co má člověk na hlavě, ale v hlavě. A taky v srdci. Neboť ze sraček nás nikdy nikdo nevytáhne, musíme si pomoct sami.

Životu zdar, spokojenému zvláště!!!

Ještě něco. Do ložnice nedostaneš další manželskou postel, když už v ní jednu máš...

Takže nejdřív jednoho chlapa z hlavy a srdce ven, aby mohl další dovnitř!!!

Pá.:-)

Ahojte,

díky za názory, hlavně Pat36. To co napsala lueta oceňuji, nicméně mi to moc nepomůže. Ono je strašně jednoduché říct, makej na sobě, ale když člověk nemá vůbec žádné fungující zázemí, jde to dost ztuha, respektive tak dlouho jak já už žiji bez zázemí to jde čím dál hůř.
Rodiče nezajímám od mých 18, otce od 14, rozvedená jsem 8 let, poslední rok manželství stál za prd. Nikdy jsem nebyla nezaměstnaná, od rána do večera v práci a to nám zajistním jen běžný standard ( já + j syn 12 let). Každý říká, že jsem hodně chytrá a schopná, ale chybí mi ty správné kontakty na to, abych se posunula na lepší pracovní pozici ( pracuji v bankovnictví a absolventi co vylezou ze školy dostávají o 10tis a více nástupní platy).
Co se partnerských vztahů týče, je pravda, že si asi neumím vážit sama sebe, protože jsem od rozvodu měla dva vážné vztahy a oba skončily podobně. Chodila bych cvičit, na solárko a na další různé věci, ale jednak nemám čas ( dojíždíme ještě 40 km) a jednak na to nejsou finance.
Ale díky za podporu.

Pat36 napsal(a):

Ahojky,

holky i kluci, chci Vám něco říct. Je mi 36, mám 170cm a 90kg. Mám dvě firmy, 12letého syna, kočku a podruhé se rozvádím... A co je na tom nejlepší? Jsem šťastná jako blecha!!! Už nemusím živit svého o 7 let mladšího manžela, který MILUJE baculky. Mám vedle sebe skvělého chlapa, o 2 roky mladšího, podobného Kevinu Costnerovi, který měl přede mnou samé modelky... A teď je se mnou, čte si se mnou po nocích zajímavé knížky, v posteli je jako sen a konečně, KONEČNĚ, nepotřebuje lokomotivu, která ho potáhne životem.

Po mnoha letech jsem potkala člověka, který mne vnímá jako ženu, ne jako zdroj peněz nebo výkonný stroj na sex. Ale je fakt, že jsem začala u sebe, zvedla jsem hlavu a dívala se všem hrdě do očí. No a co, že jsem oplácaná? Komu se nelíbím, ať se na mě nedívá. Mimochodem, všechny bývalé milenky mého přítelu hledí jako zjara, kohože si to našel. To víte, malé město... Jenže on se se mnou nebaví o tom, jak vypadám, ale o tom, co v sobě vidíme. A mít kolem pozadí 125cm není fakt málo.

Takže to chce sebevědomí, sebelásku, sebeuznání, smysl pro legraci a srdce na pravém místě. Berličky jako astrologie, kineziologie, břišní tance, kosmetika jsou zcela na místě. Protože ti chlapi, mrchy jedny, velmi dobře cítí, jak to myslíme. A pokud je holka pevnější v kramflecích a oni se bojí, že by neobstáli, tak stojí za pendrek. Tím pádem nestojí ani za námahu, ani za slzy. Člověk se má vybrečet, ale pak se má podívat zpříma do očí  a říct: Tak chlapče, na to teda nemáš...  A když fakt nemá, tak uteče. A když má, tak následuje jedině tak příjemné překvapení.

Neříkám to, protože jsem chytrá, ale protože když mi bylo 22let, vážila jsem 60kilo, chlapi se mi střídali v posteli jako na běžícím pásu a co jsem z toho měla? NIC. Dejme tomu, že šli po vizáži - tančila jsem na gogu. Teď už nic z toho není pravda a přesto si můžu vybírat.

Takže rada na závěr: Není důležité, co má člověk na hlavě, ale v hlavě. A taky v srdci. Neboť ze sraček nás nikdy nikdo nevytáhne, musíme si pomoct sami.

Životu zdar, spokojenému zvláště!!!

:supr::supr::supr:

max72 napsal(a):

Já v podstatě žádnou představu nemám. Jen pro upřesnění XL - je velikost kalhot a sukní a nahoře mám XXL. Mám teď asi tak 5 prsa. Bolí mě záda, v tom horku, co teď bylo se šíleně potím, no hrůza. Mám za sebou další noc, kdy jsem skoro nespala a už se skoro ploužím. Nemůžu už spát ani po prášku na spaní, nevím, co dělat. Jsem hrozně unavená a tak se apoň nacpu, abych vydržela a tak to jde den za dnem.
Napíšu Vám jednu historku z minulého týdne. Stála jsem ve froně u poklady v hypermarketu, přede mnou paní platila kartou, takže to chvíli trvalo a za mnou starší chlapík. Pořád se cpal s košíkem blíž, najel mi dvakrát na nohu, když už do mě vrazil tím košíkem po třetí, tak jsem se  otočila a slušně mu řekla, že mně to vadí, to jeho žduchání. A jeho odpověď: Taková tlustá kráva může být ráda, že do ní aspoň košíkem vrazím. Vyhrkly mně slzy, rychle jsem zaplatila a utekla. Podotýkám, že ten chlap měl asi 50, vzhled nic moc, pupek, částečnou pleš. Kde se to v těch chlapech bere?
Nebo jsem tuhle pročítala seznamovací inzeráty, většinou všichni píší štíhlou, ale v jednom bylo v textu zvýrazněno JEN štíhlou. Kde pak na někoho narazit, když už začínám mít strach ze svého okolí?

Teda ten chlap by jí chytil takovou, že by druhou vzal o zem. Alespoň psychycky- slovně, nebo prostě by mu přilítla.

max72 napsal(a):

Ahojte,

díky za názory, hlavně Pat36. To co napsala lueta oceňuji, nicméně mi to moc nepomůže. Ono je strašně jednoduché říct, makej na sobě, ale když člověk nemá vůbec žádné fungující zázemí, jde to dost ztuha, respektive tak dlouho jak já už žiji bez zázemí to jde čím dál hůř.
Rodiče nezajímám od mých 18, otce od 14, rozvedená jsem 8 let, poslední rok manželství stál za prd. Nikdy jsem nebyla nezaměstnaná, od rána do večera v práci a to nám zajistním jen běžný standard ( já + j syn 12 let). Každý říká, že jsem hodně chytrá a schopná, ale chybí mi ty správné kontakty na to, abych se posunula na lepší pracovní pozici ( pracuji v bankovnictví a absolventi co vylezou ze školy dostávají o 10tis a více nástupní platy).
Co se partnerských vztahů týče, je pravda, že si asi neumím vážit sama sebe, protože jsem od rozvodu měla dva vážné vztahy a oba skončily podobně. Chodila bych cvičit, na solárko a na další různé věci, ale jednak nemám čas ( dojíždíme ještě 40 km) a jednak na to nejsou finance.
Ale díky za podporu.

Aké zázemie očakávaš? Ty sama si predsa svoje zázemie, dofrasa!!! Si neplnoletá, postihnutá alebo dlhodobo nezamestnaná? Ak nie, nemáš sa na čo vyhovárať. Čo to je, mimochodom, zázemie??? Asi to v živote nemáš celkom ľahké, ale uisťujem ťa, že poznám osobne mnoho žien, čo to majú ešte ťažšie, ale tancujú životom(niekedy doslova, mnohé som spoznala na orientálnych tancoch) s úsmevom na tvári. Cvičiť môžeš aj doma, skús si zohnať kazetu napr. práve s tými orientálnymi tancami(na inzerát cez Annonci alebo nejaké inzertné noviny), solárko alebo nejaká kratšia vec sa dá stihnúť cez obedňajšiu pauzu(doma si priprav trebárs šalát, kt. potom zhltneš pri PC), cez víkendy určite tiež existujú nejaké aktivity. A ako hovorím: keď sa chce, všetko sa dá. Ja som mala kurz orient. tanca ako barter, zato som viedla dvojhodinovku voľného tanca a tlmočila zahraničnej lektorke. Iná kamoška, kt. nemala peniaze na kurz, robila pre lektorku účtovníctvo... Skús prepólovať svoje rozmýšľanie a namiesto vymenúvania, prečo si na tom zle a prečo hento alebo tamto nejde, skús vymyslieť, ako hento alebo tamto zvládnuť. A chlapa si naozaj odlož na obdobie, keď už ti bude dobre so sebou samou a so synom, lebo - úprimne povedané - na inzerát typu: "kto mi pomôže prekonať sklamanie z jedného sviniara?" by som ani ja nereagovala...

max72,
nechci Tě urazit, ale přestaň fňukat a uvědom si, že tvou prioritou není ulovit chlapa, ale naučit se žít ráda sama se sebou  To ostatní potom přijde samo!!! ;)

Díky, tohle mi fakt pomáhá.
Nemám to komu říct, napíšu sem a jsem jen terčem.

max72 napsal(a):

Díky, tohle mi fakt pomáhá.
Nemám to komu říct, napíšu sem a jsem jen terčem.

Nevím, proč to bereš jako útok.
Napsalas sem, já byla mezi prvními, kdo ti psal. Asi se Ti mé rady nelíbily. Dobře, nikomu je nenutím.
Jen mi přijde, že tvůj příběh nemá žádný vývoj, nejsou tam žádné pokroky, připadá mi, že se nesnažíš, jen pořád fňukáš, že chceš chlapa a to prostě mně nepřijde jako řešení.
Nechtěla jsem se Tě dotknout a tak už sem radši psát nebudu.
Ahoj.

Max72, aj ja sa vzdávam. Mala som niekoľko konkrétnych návrhov, ale to si ty asi nechcela počuť. Chceš si prečítať, že si chudinka a že fakt nemôžeš nič robiť, nemáš chlapa, nemáš peniaze, máš len starosti a kilá navyše... Ak ti dám zapravdu, poteší ťa to? Dobre, si chudinka. Ale keď si vezmem moju kamošku, ktorej po druhý raz vo štvrtom mesiaci tehotenstva odumrel plod v tele, ešte ho 2 dni nosila s vedomím, čo a ako, a potom ho z nej vyberali s tým, že to už asi bolo posledné tehotenstvo, tak... ti môžem len napísať - buď vďačná za syna a za život, ktorý máš... Sorry, ale je to tak.

max72 napsal(a):

Díky, tohle mi fakt pomáhá.
Nemám to komu říct, napíšu sem a jsem jen terčem.

Maxi 72, co se čertíš. Všechny ženy, které Ti v dobré víře odepsaly, nad Tvým příběhem přece přemýšlely a napsaly Ti každá podle svého naturelu., zkušeností a duševního rozpoložení. Jedna povzbudila, druhá politovala, třetí Tě trošku "sepsula". Buď za to přece ráda, všechny příspěvky Tě přece nutí přemýšlet a reagovat, něco s z nich vemeš, třeba později...
Jo a ty břišní tance jsou prima (jsou i kazety), chodila jsem na ně přes rok, lektorky byly samé "težkotonážnice", ale nádherné ...

A ešte som sa ťa snažila presvedčiť, že kilá nie sú až taký zásadný a neriešiteľný problém(sama ich mám momentálne 91), ale keď inak nedáš, tak... OK, nechaj si svoje presvedčenie, ale ja si nechám svoje...

Nechci aby mě někdo litoval! To je to poslední. Už zase brečím. Mám nervy totálně v hajzlu, i když beru dost silné antidepresiva. Beru je už 8 let, z váhy 60 kg, mám teď 94. Musela jsem přerušit dvě těhotenství, oba ti chlapi mně řekli, že se o nás starat nebudou, po tom, co jsem na sebe měla dluhy, které byly i pro ně. Druhý potrat před rokem, zdravotní problémy, teď jsem konečně po 11 měsících od potratu dostala menzes. Bývalý se mě snaží připravit o půlku bytu, kde teď bydlím, matka se každý druhý den sebevraždí a volá mi to, kluk nechce chodit do školy - každé ráno cirkus, v práci mám rozjíždět naprosto neřešitelnou věc (šéfa momentálně nemám a musím to rozlousknou nějak sama), ale jinak jsem naprosto v pohodě.
Jen brečím a brečím, i když nechci. Nevím,jak to zastavit.

Nazvala bych to únavou materiálu a ne vňukáním, protože stejně vím, že mi nikdo nepomůže a buď to zvládnu nebo ne a skončím na psychině.

Jasně, že to zvládneš!!! Proč bys neměla? Prosímtě, vždy'ť ty se zabýváš jen tím, kolik vážíš!!! Pořád dokola. Přece máš jiný přednosti, ne? Tak je ukaž! Kašli na kila, ale předveď to, co nemají ostatní.
Každá z nás má něco extra...:gloria:
Uvidíš, že si toho někdo všimne a bude ti hned líp. Ale nepřemejšlej o tom a začni....:pussa:

Tak Max72, tušila som, že kilá sú zástupný problém, že jádro pudla bude niekde inde... Takže: antidepresíva buď zmeniť, alebo niečo s nimi robiť, brať x rokov stále tie isté s výsledkom, že plačem "za chodu" je na dve veci... Mamu nerieš, je dospelá a buď svojprávna, alebo má určenú zodpovednú osobu a zrejme aj ošetrujúceho lekára. Financie rieš postupne. Pred rokom som riešila, ktoré dlhy zaplatiť ako prvé, lebo na vyrovnanie všetkých som nemala. Zadávatelia prác na dohodu mi dlžili spolu okolo 50 000, makala som popri zamestnaní a ho :-) z toho :dumbom: Už som tiež bola pesimista, hlavne pokiaľ išlo o prachy - a vidíš, tento rok sa mi zadarilo, konečne mám zaplatenú prácu a ak boh dá, o mesiac budem mať dve celkom dobre platené práce a dlhy z krku...
Synovi dohovor a ak to nepmôže, zájdite za detským psychológom. Lepšia prevencia ako dlhodobá liečba alebo zbabraný život. A deti môže tiež mať svoje veľké trápenia, o ktorých dospeláci ani netušia.
Keď sa vyhrabeš z najväčšej krízy, skús najprv doma cvičiť nejaké relaxačné cviky alebo ázijské cvičenia a časom naozaj trebárs tie orientálne tance, mne osobne dodali aj radosť zo života, z hudby, zo spoločných chvíľ s príma ženskými... Rozpleť svoje klbko problémov, ale postupne, nečakaj, že sa všetko vyrieši šmahom, a jendého prídu na program aj kilá... a :hjarta: .

Antidepresiva beru už asi osmé, každý rok mi je změní a výsledek nic moc. Jsem pernamentně nevyspalá a unavená. Prášky na spaní mi vždycky zaberou na týden a pak zase nic. Cvičit jsem doma začala, kazetu mám, trošku mi to pomáhá, ale celkový výsledek nic moc.
Dluhy mě zas tak moc netrápí, zatím mám z čeho splácet, jen neznám žádné dovolené, žádnou zábavu,protože na tu už nezbývá.

To je práve možno chyba, že vlastne nikdy nevypínaš. To je podľa mňa najhoršie - dlhodobo nesplnené priania sú strašne frustrujúce. Ja si myslím, že radšej vydržím nejakú dobu hladovať alebo žiť na rožkoch a vode, ale potom sa potrebujem "odviazať". Skús si zaželať trebárs relaxačný víkend alebo permanentku na nejakú príjemnú činnosť(solárko, masáže, kozmetika) ako dar k narodkám, meninám... čojaviem. Mne raz dali, keď som bola finančne v mínuse a obchádzala záložne s tým, že či mi vezmú do zálohy rodinné šperky, na Vianoce permanentku na plaváreň a teta, kt. robí v skrášľovacom štúdiu, mi dala k narodkám permošku do solárka. Mala som fakt radosť, hrozne dobre mi to padlo. Nemáš aj ty niekoho, kto by ti takto cielene urobil radosť? A tie antidepresíva - povedz lekárovi, ako nezaberajú, nech ťa pošle čojaviem na terpaiu, alebo skrátka niekam, kde sa veci pohnú, lebo takto to nevyzerá, že by sa niečo menilo k lepšiemu...

max72 napsal(a):

Nechci aby mě někdo litoval! To je to poslední. Už zase brečím. Mám nervy totálně v hajzlu, i když beru dost silné antidepresiva. Beru je už 8 let, z váhy 60 kg, mám teď 94. Musela jsem přerušit dvě těhotenství, oba ti chlapi mně řekli, že se o nás starat nebudou, po tom, co jsem na sebe měla dluhy, které byly i pro ně. Druhý potrat před rokem, zdravotní problémy, teď jsem konečně po 11 měsících od potratu dostala menzes. Bývalý se mě snaží připravit o půlku bytu, kde teď bydlím, matka se každý druhý den sebevraždí a volá mi to, kluk nechce chodit do školy - každé ráno cirkus, v práci mám rozjíždět naprosto neřešitelnou věc (šéfa momentálně nemám a musím to rozlousknou nějak sama), ale jinak jsem naprosto v pohodě.
Jen brečím a brečím, i když nechci. Nevím,jak to zastavit.

Jasně že nechceš aby Tě někdo litoval, Ty se lituješ bravurně sama. A dokud nepřestaneš, budeš v hajzlu.
( pardon, útlocitné dámy prominou) A až v tom hajzlu budeš vězet až po hlavu a pochopíš, že musíš nějak ven, zkus třeba rodinné konstelace. Je to skvělá terapie, mohla by Ti pomoct. A možná by i stálo za to vyměnit psychiatra( nebo kdo Ti píše ty patáky) za psychologa. Ale schopného!!! :hjarta: :hjarta: :hjarta:

Já nevím, ale ne nadarmo se říká, že nálada je vlastně jakýsi "chemický stav" v hlavě (nedostatek serotoninu-látka dobré nálady, která třeba chybí...apod..). Osm let bereš prášky (nezapomeň, že každé prášky. ať léčivé, jsou vlastne také jed). Myslím. že není zdravé tolik toho do sebe naprat, no nevím... Všude se píše, že existují antidepsesiva kolikateré generace a jak jsou úžasné ... Já bych rozhodně vyměnila psychiatra .... nebo to zkusila jinou cestou, co třeba bylinky - třezalka, meduňka, homeopatie... nebo zkusila kontaktovat Dr. Cimického v Modré naději, to se mi zdá, že je pozitivní člověk ... Co si budeme říkat, mnoho psychiatrů je po letech vyhořelých a nemá už ten drive

janica napsal(a):

max72,
nechci Tě urazit, ale přestaň fňukat a uvědom si, že tvou prioritou není ulovit chlapa, ale naučit se žít ráda sama se sebou  To ostatní potom přijde samo!!! ;)

janico :supr:

To jsem teda netušila, kolik lidí bere antidepresiva. Já sama jsem je nikdy nebrala, snad ani nepotřebovala a nemám zkušenost....:)
A doufám, že ani nebudu....:/

Přála bych si, abych mohla antidepresiva vyhodit do koše a žít bez nic. KDyž jsem to asi dvakrát zkusila, tak jsem zkolabovala - totální psychický kolabs. Psychiatra už jsem taky změnila, ale je to pořád stejné. Teď hledám dobrého psychologa, který by mi doporučil nějakou terapii, protože sama se z toho nemám šanci dostat. Kdo nikdy nebyl tak totálně na dně, tak to asi nepochopí.

Anoano - ja si mylsím, že s výnimkou ťažkých chorôb sú antidepresíva dobré ako antibiotikum - na krátke užívanie s ceiľom rýchlo niečo vyriešiť, zahubiť, a tak, ale potom treba robiť dlhodobé kroky a veci(v klasickej medicíne napr. posilňovať imunitu, zmeniť stravu, zvýšiť pohybové aktivity, a tak) a v tom by mala pomôcť práve terapia alebo nejaká aktívna liečba. Určite začni niečo také, držím palce!

max72 napsal(a):

Přála bych si, abych mohla antidepresiva vyhodit do koše a žít bez nic. KDyž jsem to asi dvakrát zkusila, tak jsem zkolabovala - totální psychický kolabs. Psychiatra už jsem taky změnila, ale je to pořád stejné. Teď hledám dobrého psychologa, který by mi doporučil nějakou terapii, protože sama se z toho nemám šanci dostat. Kdo nikdy nebyl tak totálně na dně, tak to asi nepochopí.

Drzim ti moc palecky a take vsem divkam a zenam, ktere si ctou tyto stranky. Jak se ti dari?

Jeste bych chtela podotknout, pokud budes chtit, tak mi treba napis na muj mail misa1234@volny.cz , budu se tesit. Ahoj

Ahoj misa1234,

určitě napíšu, potřebovala bych si aspoň občas s někým popovídat. No, jak se mi daří. Tak všelijak. Když jsem si tady přečetla, že někdo považuje antidepresiva za to co jsou antibiotika ( tj. vybereš balení a jsi zdravý), tak mě z toho bylo úzko. Tihle lidi vůbec nevědí o čem mluví.
Kdybych nemusela, nebrala bych ty léky. A mimo léku jsem toho zkusila víc - léčitele, kineziologii, špatné zóny na spaní, bylinky atd., už ani nevím co všechno. A výsledek - trpím chronickou nespavostí, úzkostí, depresí - takovou tou slzavou. No, však už jsem tady o tom psala. Ale snažím se zapomenout aspoň na toho hajzla, co mi naposledy ublížil a snad bude líp.

max72  - maxíku, kašli na inzeráty ty jsou o ničem! Hlavně zkus být chvilku sama  a nesháněj za každou cenu chlapa, nejdřív se nauč užívat si život i jen tak sama se sebou, dopřej si co máš ráda, trochu si užij volnost. A pak  ti radím, zkus chat. Myslím, že už jsem to tu někde psala, ale já jsem chodila a chodím na xchat do místnosti "baculky"  a mám odtud spoustu přátel  a známých. Chodila jsme na srazy a díky tomu poznala prima lidi  a mimojiné i spoustu chlapů kterým se moje tvary zamlouvaly ;)

max72 napsal(a):

Ahoj misa1234,

určitě napíšu, potřebovala bych si aspoň občas s někým popovídat. No, jak se mi daří. Tak všelijak. Když jsem si tady přečetla, že někdo považuje antidepresiva za to co jsou antibiotika ( tj. vybereš balení a jsi zdravý), tak mě z toho bylo úzko. Tihle lidi vůbec nevědí o čem mluví.
Kdybych nemusela, nebrala bych ty léky. A mimo léku jsem toho zkusila víc - léčitele, kineziologii, špatné zóny na spaní, bylinky atd., už ani nevím co všechno. A výsledek - trpím chronickou nespavostí, úzkostí, depresí - takovou tou slzavou. No, však už jsem tady o tom psala. Ale snažím se zapomenout aspoň na toho hajzla, co mi naposledy ublížil a snad bude líp.

Ahoj Max72, urcite napis na muj mailik, budu se tesit. Ano, bude lip a vse bude dobre. :supr:

MAX:

"Pomocnou ruku najdeš vždy na konci své paže."

Co já se narozčilovala nad tímhle nesmyslem, než jsem zjistila, že je to pravda. Než jsem zjistila, že řešením je to, co mě nejvíc vytáčí, prolila jsem spoustu slz. Až ted zpětně vidím, že byly potřeba, nebyly úplně zbytečné.

Víš, světu je někdy úplně jedno, jak se cítíš. Drobné radosti si musíš dělat sama. Já vím, když čtu tvůj příběh, nemáš to lehké. Ale jsi relativně zdravá. Nepotřebuješ vozík. DOkážeš se o sebe postarat a to je hodně. TO je to, zač na sebe můžeš být hrdá.

Jedinou radu pro tebe mám. Vykašli se na chlapa a začni od sebe. Začni hledat na sobě to dobré. Nikdo tu na světě nejsme zbytečně. Každý je potřeba. Jen někdy netušíme smysl toho všeho. I ty jsi tady na světě nezastupitelná. To hledání někoho k sobě ti přináší jen utrpení.

Jsme tak stejně mladé. Jenže já toho nestihla prožít jako ty, protože toho svého bezva chlapa jsem potkala, až jsem ho přestala hledat.

Psycholog ti pomůže mnohé věci pochopit, ale ty potřebuješ přehodnotit priority. Nejdřív si dej do kupy život. Pochop ty minulé chyby a pak teprve vystartuj říct světu, že jsi volná.

Hdně sil, at si vybojuješ, co potřebuješ...

Ahojte,

jsem zas na dně. Včera jsem se od bývalého přítele ( ten co mě pořád ničí) dozvěděla úžasné věci. Přijel řešit peníze, které mi dluží, jinak bych ho už neviděla a zval mě na kafe, ale v zápětí mě začal osočovat, ať si od toho nic neslibuji, že od toho potratu ( před rokem) už mezi námi šlo jen o sex, že jsem si něco namlouvala. Přitom ještě nedávno říkal něco jiného, že se chce vrátit, nosil kytky, dárky atd. Byla jsem pro něho jen matrace a sponzor.
Jsem idiot nepoučitelný. Když tohle slyšíte od člověka, kterého milujete nebo jste milovali tak je to šílená bolest.
Musím se s tím co nejrychleji vypořádat.

max, supr gratuluju ke změně postoje. Nemusíš se cítit jako oběť. Bojuj.  :supr::supr::supr::supr:

maxíku...život je zlý a krutý,ale musíš si ho předělat ke svému...ke štěstí, k úsměvům, k radosti, ...určitě najseš způsob,jak vše změnit,nespěchej,chce to čas a hlavně chtít to vše změnit...nevracej se zpět k tomu co bylo,přemýšlej o tom,co bude a o svých touhách a o jejich uskutečnění...držím palce...
jestli ti to pomůže,tak má váha je "43kg" při výšce 165cm...manžel si mne bral jako 56kilovou šťastnou,zdravou a vpohodě...teď???...jsem nešťastná,protože se každou chvíli hádáme kvůli tomu co jím...chtěla bych,ale nejde mi to,zkazila jsem si to po porodu a teď nemůžu otěhotnět a dát jemu a malému synovi brášku nebo sestřčku...rodiče se mnou skoro nemluví(ty jsou ke mne otočeni zady skoro celý život.vše mi vyčítají a pořád mne chtějí poučovat.jediný dobrý je u nich má mladší sestra,hezká(já byla vždy buď u nich tlustá a teď zase moc hubená),která jim jen lže,oni jí vždy odpustí a jedeme dál...)...nemám ani moc kamarádek,protože ony si myslí,že vedle mne nejsou hezké,když nejsou tak hnusně vychrtlé jak já,ale za mnou už se ani neotočí tolik chlapů jak dřív.dříve jsem nevěděla kam utéct...takže mám jen jednu kamarádku,babičku a tetu...nebýt syna a manžela,tak jdu radši skočit...
buď ráda,že jsi jinak zdravá,že si múžeš dát všelijaké dobroty a zkus třeba se na něco upnout,nějaký koníček nebo třeba lehčí sport,aby jsi neměla čas myslet na to zlé...
kecam a kecám...nejde tu o mne,ale o tebe ...opravdu upřímně TI přeji hodně,ne to je málo,MOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOŘŘŘŘŘŘŘŘŘŘŘŘŘŘŘŘŘŘŘŘE štěstí a lásky

to jasminka všude je něco. Kdybych byla aspoň stoprocentně zdravá,ale to bohužel taky není pravda. Mám nemocné nervy, což málokdo pochopí, že je nemoc a od těch mých depresí se odvíjí další zdravotní problémy - slinivka, žaludeční vředy, kolísavý tlak atd. 9 let na antidepresivech udělá své.
Taky nemám pořádnou kamarádku, teď už ani žádného chlapa, rodiče na mě kašlou už dlouho ( když mi bylo 14 tak se rozvedli, založili si každý novou rodinu a já byla jaksi navíc). Takže mám syna a to jediné mě drží nad vodou, i když jeden pokus o sebevraždu už mám taky za sebou ( před 9-ti lety, ale ty myšlenky mám pořád). Jediný, co si vždycky řeknu, když mě takové myšlenky přepadnou, že to nesmím udělat kvůli synovi.

max72 napsal(a):

to jasminka všude je něco. Kdybych byla aspoň stoprocentně zdravá,ale to bohužel taky není pravda. Mám nemocné nervy, což málokdo pochopí, že je nemoc a od těch mých depresí se odvíjí další zdravotní problémy - slinivka, žaludeční vředy, kolísavý tlak atd. 9 let na antidepresivech udělá své.
Taky nemám pořádnou kamarádku, teď už ani žádného chlapa, rodiče na mě kašlou už dlouho ( když mi bylo 14 tak se rozvedli, založili si každý novou rodinu a já byla jaksi navíc). Takže mám syna a to jediné mě drží nad vodou, i když jeden pokus o sebevraždu už mám taky za sebou ( před 9-ti lety, ale ty myšlenky mám pořád). Jediný, co si vždycky řeknu, když mě takové myšlenky přepadnou, že to nesmím udělat kvůli synovi.

ano, máš pravdu.Víš jak by Tě pak odsoudil Tvůj syn,že jsi ho tady(kde se Tobě nelíbí)nechala amotného? Děti jsou radost,starost,ale také to,co je jediné naše a co nám nikdo vzít nemůže.Ovšem jim nikdy nesmíme ublížit tak,aby jsme jim sebrali ten pocit,že se mají o koho opřít,na co spolehnout a kam jít v těžkých chvílích. když naši rodiče nám tohle neposkytli,tak my můžeme udělat něco pro naše děti.
Vím,že jsi nemocná,že je to nemoc,ale není lepší si to moc nepřipouštět a zkusit s tím něco dělat?
íšu tady jak nějaký blbec,který si ví se vším rady,ale chtěla bych,aby jsi pochopila,že to určitě jde zlepšit.věřím tomu.bude to asi hodně těžké,možná i delší,ale určitě se povede.

Max72, z druhé strany. Můj otec také trpěl depresemi. Před 5 lety se oběsil. Jsem sice již více než dospělá (36let), ale přesto mu to nemůžu odpustit. Nevím jak máš velkého syna, ale on má tebe. Především v jeho zájmu se začni opravdu účinně léčit. S takovým činem, se člověk těžko srovnává a nastupuje také obviňování sebe, že tomu nezabránil! Do konce života by to měl před očima. Nedokážeš si představit, co to je za šok a hrůzu. Přeji Ti aby to všechno zůstalo za tebou a dostala ses z toho. Pokud má člověk lepší myšlenky, tak i ty kamarádky se najdou. Jinak si myslím, že co je víc než vlastní dítě. Mě děti ohromě naplňují. Pokud jsem s nima, tak mi prakticky nic nechybí. Hodně štěstí

Teď jsem si prošla i začátek. Vykašli se na chlapi. Já jsem ještě před 2lety nosila velikost 50. Dnes mám 44. Vím co cítíš. Ale potřebuješ se dostat z deprese a i kila půjdou dolů (ne sama). Já jsem ztloustla díky depresi a poruše š.žlázy.  Jakmile jsem začala brát léky, přestala jsem tloustnout a na hubnutí jsem začala mít sílu, když jsem se dostala částečně z depresí. Rozhodně chlapa neheldám. Mám spostu jiných myšlenek a přistihla jsem se, že je mi bez nich snad i lépe. A už kolem mě i krouží. Těžko se radí nemysli na ně, já vím. Ale ty si hlavně hleď sebe. Pokud budeš v poho, tak i to ostatní bude lepší. Já mám pocit, že tady na Babinetu má někdo takové heslo : "Život je :), ale záleží jen na tobě jak velká".  Myslím, že v tom je velký kus pravdy.

Synovi je 12 let, mně je 34. Vím, že kdybych to udělala, zničila bych mu celý život. Bojuji s tím, ale čím dál častěji. Všechno visí na mně nejen doma, ale dostala jsem něco na povel ještě v práci, všichni čekají, až já to vyřeším, aby oni mohli dál pracovat. Takže jsem šíleně vyčerpaná, nemůžu v noci spát, do toho ty stresy s expřítelem a když je syn u otce (2x v týdnu), tak to ticho doma je šílené a já jen brečím a brečím. Léčím se, ale asi ne dost účinně. Jenže už nevím,co proto víc udělat.

Omlouvám se, nejsem ještě zběhlá. Smajlík znamená k**va

max72 napsal(a):

Synovi je 12 let, mně je 34. Vím, že kdybych to udělala, zničila bych mu celý život. Bojuji s tím, ale čím dál častěji. Všechno visí na mně nejen doma, ale dostala jsem něco na povel ještě v práci, všichni čekají, až já to vyřeším, aby oni mohli dál pracovat. Takže jsem šíleně vyčerpaná, nemůžu v noci spát, do toho ty stresy s expřítelem a když je syn u otce (2x v týdnu), tak to ticho doma je šílené a já jen brečím a brečím. Léčím se, ale asi ne dost účinně. Jenže už nevím,co proto víc udělat.

Ahoj max72, vse bude dobre. :supr:

2x týdně máš volno? To je přece výborné, co by za to jiné daly. Tak si honem najdi nějakou zábavu, která udělá radost jen a jen tobě... tzn. zjisti si, co se kde děje, zajdi si ke kadeřnici, do fitka, s kamarádkami (nebo i kolegyněmi) na kafčo, projdi se městem.... Hlavně vypusť z hlavy starého partnera, který tě očividně ničí. Někdy pomůže zdravě se na něj naštvat... a až příště zavolá sdělit mu, ať se bez peněz neukazuje.
Důležité je najít si své malé radůstky... ty větší se najednou objeví samy.
Já na tom byla podobně, pak jsem začala cestovat, jezdit na kole, trampovat, opět jsem jela na vodu, poznávám stále nové lidi... začala jsem se víc radovat ze života, víc se smát, objevil se nový partner.... jen ta velikost XL mi zůstala, bojuji s ní stále, ale zas až tak velkou hlavu už si z toho nedělám. Jsou přece důležitější věci na světě.
Drž se.

Ahojte,

tak jsem zase v šoku. Řekla jsem si, že už nebudu shánět chlapa za každou cenu. Do toho se mi ozval jeden "známý". No, byla jsem kdysi jeho milenka, ale neúmyslně. Tenkrát mi tvrdil, že je svobodný, pak se to provalilo, sice mě pořád otravoval, ale maximálně jsme šli na kafe, nikdy nic víc nebylo. Včera za mnou přijel do práce a pozval mě na oběd a už to z něho lezlo. Kdy se uvidíme, jak mu TO udělám atd. To by mě ještě nepřekvapilo, prostě prasák. Ale pak z něho začalo lézt, že manželka je bisexuální a že kdybych se tvářila, že jsem taky hodně bisexuální, tak bych mohla jezdit k ni domů a užívat si s oběma! Chápete to někdo? Mně už na to rozum nestačí. Já tak jako tak jsem čistě heterosexuální a nedokážu si nic jiného ani představit, ale co si ten chlap o sobě vůbec myslí! Že kvůli tomu, abych si zašu..., tak to budu dělat i s jeho manželkou? Je mi z toho docela zle. Co vy na to?

max72: Tak tím bych se asi vůbec nezalamovala a poslala bych ho do .... :vissla: :)

skvělá nabídka a využiješ jí?

To tedy je "skvělá nabídka". Samozřejmě, že ne. Nejsem takový zoufalec, abych toto musela udělat, nehledě na to, že jsem čistě heterosexuální.
Napsala jsem sem ne kvůli tomu, abych to konzultovala jestli jo nebo ne, v tom mám jasno. Ale proto, co vůbec může chlapa napadnout. Mě to rozum nebere. Nevěřila bych tomu, nestat se to mně.

max72, a co se ti nelíbí na jasné férové nabídce? Má radši mlžit a říkat ti, že tě miluje, aby tě dostal tam kam chce?

max72: Ale jsou lidi, kterým to tak vyhovuje. On za tebou v podstatě přišel s nabídkou kvalitního sexu (z jeho hlediska) :) ... nic víc, nic míň. O žádný bližší vztah mu nešlo... Kalik má pravdu - byl férový - řekl ti to hned a zbytečně kolem toho nemlžil.  Představ si, že by ti měsíc blbnul hlavu, ty by sis dělala plané naděje na společný život a on by to na tebe vybalil až pak...
Takto to můžeš brát jako úsměvnou historku ze života :)

Já jsem nečekala, že mně bude blbnout hlavu. Já mám jasno, co se jeho týče. Vím, že je ženatý a ani bych ho doma nechtěla. Bylo mi jasné, že jde jen o sex, ale šokolal mě tím, že aby nemusel doma lhát, kde je, tak mě tam chce radši dotáhnout jako lesbu. Ale když Vám to připadne normální, tak asi jsem teda divná já.

Ne, normální opravdu ne.... :D... Ber to s nadhledem, vždyť o nic nešlo

max72 napsal(a):

Ahojte,

tak jsem zase v šoku. Řekla jsem si, že už nebudu shánět chlapa za každou cenu. Do toho se mi ozval jeden "známý". No, byla jsem kdysi jeho milenka, ale neúmyslně. Tenkrát mi tvrdil, že je svobodný, pak se to provalilo, sice mě pořád otravoval, ale maximálně jsme šli na kafe, nikdy nic víc nebylo. Včera za mnou přijel do práce a pozval mě na oběd a už to z něho lezlo. Kdy se uvidíme, jak mu TO udělám atd. To by mě ještě nepřekvapilo, prostě prasák. Ale pak z něho začalo lézt, že manželka je bisexuální a že kdybych se tvářila, že jsem taky hodně bisexuální, tak bych mohla jezdit k ni domů a užívat si s oběma! Chápete to někdo? Mně už na to rozum nestačí. Já tak jako tak jsem čistě heterosexuální a nedokážu si nic jiného ani představit, ale co si ten chlap o sobě vůbec myslí! Že kvůli tomu, abych si zašu..., tak to budu dělat i s jeho manželkou? Je mi z toho docela zle. Co vy na to?

Ahoj Max72,tak myslim,ze by te vyuzil a nechal a to nechces. Jak uz jsem i psala, nikdy bych nechtela zenace a ted bych uz nechtela zadneho,protoze mam manzela. Myslim,ze dela na Vas obe boudu. To je jasny,to co rekl tobe, urcite by rekl manzelce. :skurt: Nestoji ti za to. Radci zustan sama. ;)

Noteda já bych ho :dumbom:

Jsem taky baculka. Vážila jse dost přes metráček, ale teď se držím. Pomáhá mi hodně internet. Pokecáš a když si trošku nadlepšíš, máš i spoustu nabídek. Zkus pár inzerátů nezávazně. Spíš flirt než vážnou známost. Když nic jiného, je to lochna. S úsměvem jde všechno líp. I kilečka dolu. Držím pěstičky.;)

Vždzcky jsem měla kila navíc,měla jsem mindráky a s mužskýma jsem na tom byla stejně jako ty až jsem začala být ta potvora já abyla jsem docela v pohodě, amá kila navíc ? Snažím se dál nepřibírat a komentář mé dcery : Maminko,ale mě se líbíš tak jak jsi kdybys hodně zhubla,tak se mi nebudeš tak líbit.  J.

Přesně tak myslím že je to o sebevědomí :cool: 55 kilo bez sebevědomí prostě nikoho nezaujme ale fajn pohodová ženská s nějakým tím kilečkem navíc to chlap neodolá :lol:

Hlavne chcem za seba napísať, že síce sú vykyvy, ale clekovo som šťastnejšia so svojimi +-90 kilami, než som predtým bývala  +-67. Ver alebo never, kilá sú druhoradé(a často sú následkom, nie príčinou pocitu nešťastia). Vyrieš najprv depresiu a materiálne problémy, potom sa zameraj na seba a kilá si nechaj nakoniec, ako prémiu. A chlapov až úplne na samučký koniec, keď už budeš mať zvládnuté všetko...

:cool: A vo tom to je :lol: