Já už Tě nemiluji. Mám Tě ráda jako otce svých dětí. Absolutně nic k Tobě necítím, chci rozvod.....Tak to mi oznámila moje žena po 16ti letém manželství. Musím říct, že mě to dost šokovalo, protože poslední dobou nám to skvěle klapalo--teda dle mého názoru. Žena mi tvrdí, že to trvá několik let a že už nemůže dál. Prý je strašně moc unavená z přetvářky před příbuznýma atd.
  Musím napsat že si žijeme cekem dobře. Máme dvě děti (9, 13). Máme oba dva celkem slušně placená zamestnání, dovolený u moře atd.
Problém je si myslím taky v tom, že jsme se brali když ženě bylo 18 .(brali jsme se z čisté lásky, ne že bychom museli).  Přede mnou neměla prakticky žádný jiný vztah. Teď mi žena tvrdí, že po třicítce vyzrála, že se hodně změnila, a že nechce jenom čekat co jí život přinese, ale že chce sama pro to něco udělat. Já jsem prý strašně hodný, pozorný, pracovitý atd. Prý za to nemůžu, je to jenom její problém.
Navrhl jsem jí manželskou poradnu a máme za sebou už několik sezení, ale nic zásadního se nezměnilo. Už to trvá celkem čtyři měsíce a my vedle sebe žijeme jako bratr a sestra. Děti, příbuzný, známí o ničem nevědí. Po prázdninách to budeme muset vyřešit....nevíme jak. Oba dva si život bez dětí neumíme představit.
Asi jsem psal trochu chaoticky, přesto bych byl rád kdyby se k tomu někdo vyjádřil.Děkuji.

Ahoj, já nevím co poradit, jen jsem asi v podobném věku jako tvoje žena, teda po třicítce, a mám pocit, že důvod proč se cítím ve vztahu šťastná je ten že mám volnost. Můžu co chci, nic se ode mně tak zásadně nečeká že bych tím mohla být svázaná, v začátcích to tak nebylo a já jsem se někdy i přistihla že uvažuju, jak dlouho takový život vydržím. Pokus se ženě navrhnout že jí dáš volnost, ale nemusíte se hned rozvádět, třeba pozná záhy, že to co ji lákalo není to co chce od života . že ti muži kteří se jeví být pozorní a příjemní už po první večeři v restauraci nestojí za nic, ale musí to být její rozhodnutí, její zkušenost.............. já bych jí dla volnost a čas. A jestli  třeba nehcce místo moře s tebou vyjet pod stan, na kolech, připrav jí nějaké překvapení , pokuste si promluvit o tom co od života chcete, stereotyp ubíjí a vzhledem k tomu že ti řekla  že se chce taky podílet na tom jak žít bude, tak ji nech, ať se realizuje, zařizuje, přestavuje, plánuje, jestli nikoho nemá, tak by ti to ještě mohlo otevřít dveře.................

Ahoj Bobe....vypadá to tak, podle toho, co píšeš, že tvá žena je opravdu skutečně rozhodnuta....Ví co má doma, a myslí si, že ví o co může a nemusí přijít...ale pokud jste spolu, i když žijete jako bratr a sestra.....přesto si jen myslí, že ví....

Asi by nebylo vhodné vše hned řešit rozvodem, ale třeba opravdu "dát si pauzu", odstěhovat se od sebe, aby jste, a hlavně ona skutečně poznali zda si budete chybět.....někdy to pomůže, ale někdy ne.

Pokud je tvá žena přesvědčena a dejme tomu má už i přítele....ze své zkušenosti vím....že ženy jdou za svým a moc se neohlížejí....

Zkus na ni netlacit a dat volnost.Treba si uvedomi ze se chysta udelat blbost.Mozna je to jen krize...ale jak uz tu lelyla psala jestli ma pritele tak asi nema cenu se snazit!

bob 10:volnost....volnost....když čtu příspěvky těch sklamaných a zoufalých žen,které musí čekat,jak se jejich drahí manžílci rozhodnou,jestli se vráti,nebo zůstanou s milenkami...Ach jo...A pak tothle!Tvoje žena je nevyzrála osobnost a hodně nezodpovědná,souvisí to s tím,že se vdávala tak brzy-v tomhle věku člověk není jěště citově vyzrálý,škoda jen,že tvoje žena chce toto jakoby-napravit a pokračovat dál,ale podle jejího scénáře.Já osobně před tebou smekám,když v tomhle žiješ už čtyři měsíce,málo chlapů má tu trpělivost,určitě ti záleží,abys udržel rodinu pohromadě-máte děti,obávám se však,že tvoje žena ví,co chce a ty to bohužel nejsi,4měs,jsou dotatečně dlouhé na to,aby ti jasně formulovala,co chce.Jestli jsi tak silnej,nech jí odejít,ať se vyřádí ,starej se o děti,domácnost a-čekej....Musím říct,že neznám takového chlapa-byl bys první,ale držím palce,aŤ ti všechno vyjde

Bobe, já z toho mám pocit, jakoby žena někoho měla....a potřebovala volnost. Myslím, že pokud se tak dlouho přetvářela, že se to už nemůže vrátit do původních kolejí.....apoň ne z její strany.....ty asi víc miluješ, tak budeš víc trpět....ale musíš se s tím smířit.......já tomu moc šanci nedávám.....

Co už s tím - láska se vynutit nedá...

po 18 ti letech manželství mi muž řekl, že mne má rád jako sestru...
Když jsem si to vše probrala, došla jsem k názoru, že jediné co můžu udělat je přijmout to tak jak je, nedělat scény, neb láska se vynutit nedá. Měla jsem na něj vztek, zuřila jsem, ale rozešli jsme se, protože náš společný život prostě skončil. Měli jsme nejspíš určené jen nějaké roky. Měl pravdu, protože jsem dostala bratra, člověka, který pro mne dělá víc než dělal vlastní manžel, sice to nechápu, vůbec tomu nerozumím, ale je to tak a já to tak vzala....
Nyní mám jiného muže, jsem šťastná, s mužem se znají, mluví spolu bez problémů.
Rozvedeni ještě nejsme, trvá to od loňského srpna, žádost o rozvod jsme podali až v květnu, kdy jsme si byli jistí, že tak to opravdu chceme a jsme tak spokojenější. Děti máme tři, jsou se mou, manžel chodí kdykoli se mu zachce a musím říct, že nemám nejmenší chuť mu je brát. To že jsme se rozešli jako manželé neznamená, že se rozejdeme jako rodiče. Jako táta je teď lepší než dřív.
Přijmi ten život jak jde a buď vděčný za těch pár krásných let, někdo nemá ani to..... Dej svobodu, získáš kamarádku.
Jo a jiná žena v tom nebyla, prostě jsme jen došli na konec cesty.

U nás je to opačně,já muže miluji,jako kdysy když jsme se brali a on mi připadá,že by chtěl náš stav změnit rozvodem.Neříká rovnou že rozvod,ale podle jeho nálady a jeho přetvářky to tak vypadá.

Lelyla má asi pravdu,protože žena když se zamiluje,tak klidně opustí vše a i když to funguje..aspoň podle druhého.

Máš to opravdu složité,nevím jak bych ti mohla já pomoci,což bych chtěla,ale nějak nevím.. :( :( .

Předem děkuji za rady a názory na náš problém. Musím dodat ,že moje žena nikoho nemá. To byla moje první otázka. V tom jí opravdu věřím.
Problém asi bude v tom že se v našem vztahu cítí hodně svázaná. Já bych řekl že to začalo když změnila zaměstnání a dostala se mezi mladý a většinou svobodný lidi. K tomu začala dálkově studovat. Je to jedno s druhým. Přitom máme dost přátel a kamarádů, se kterými často podnikáme různé akce. No a taky mi řekla, že si manželství takhle nepředstavovala, že jsou to samé povinosti atd.
Nejhorší pro mě je , že se o tom ale vůbec nebavíme. Já se toho tak trošku bojím. Ale nevím jak dlouho to ještě vydržím.....dám vědět.

Bobe,
zkuste se o tom bavit...beru to ze svého (ženského)hlediska....jak ráda bych se o daném problému pobavila a samozřejmě i přistoupila na nějaké rozumné rozhodnutí. Mátei nějaké - každý své vlastní koníčky či přátele?I to je důležité, prostě  si udělat v lidu víkend "od sebe" ??

Bobe, jsem v současné době na tom podobně jako ty...s mým přítelem jsme skoro tři roky...přestáli jsem mnoho zlého a já mám krásné vzpomínky.... miluji ho, ale on se ke mě chová jako by mě už neměl rád....spíše byl se mnou protože nechce být sám....nepohladí, sám od sebe nepolíbí...nechci se ho ptát, ale vím, že se chce rozejít  a já ho miluji...a v tom je chyba...miluji ho více než on mě....proč je to na světě tak nespravedlivě zařízené...proč jedni milují a ti druzí jen trápí ty jiné....

Nesnáším se za to jaká jsem citlivka a jak moc si jeho nezájem o mou osobu beru...trápím se, ale nemůžu ho přece do ničeho nutit...

Čau Bobe, čtyři měsíce nic nejsou, já, resp. my se v tom takhle plácáme už skoro dva roky, 11let spolu, dítě a ze zamilované manželky je najednou "mladice", která by jen pařila, byla s kamarádkama a kamarádama, kerky, prostě žít na plný pecky, bohužel bez ohledu na toho druhýho ve vztahu....zajímavý, no prostě chce najednou žít, v devatenácti to nevěděla a kde je ta neohrozitelná velká láska...v pr......."nemiluju tě a necítím to jako dřív.."
Jinak jsem prej taky hodnej, i ty peníze vydělám a defacto se o chod rodiny starám...
Na druhou stranu ti musím říct, že jsem trochu zvolnil a zdá se mi jako kdyby jí to postupně taky tak nějak přestávalo bavit, no uvidíme..

dva lidé jsou dvě různé osobnosti a co vyhovuje jednomu, nemusí vyhovovat druhému. Bohužel, ne vždy je to otázka toho, že oba vědí, co chtějí. Už jsem se setkala se ženou, která se cítila stejně ,jako tvoje žena, měla děsnej problém, že nemůže být sama sebou a vyžadovala rozvod. Manžel milující a chápající jí ho poskytl. Jenže ona za rok zjistila, že to, co čekala od života se nedostavilo a žádala svého muže zpět. Ale on mezitím narazil na vdovu se dvěma dětma . Už ji zpátky nechtěl.

Desna napsal(a):

U nás je to opačně,já muže miluji,jako kdysy když jsme se brali a on mi připadá,že by chtěl náš stav změnit rozvodem.Neříká rovnou že rozvod,ale podle jeho nálady a jeho přetvářky to tak vypadá.

Lelyla má asi pravdu,protože žena když se zamiluje,tak klidně opustí vše a i když to funguje..aspoň podle druhého.

Máš to opravdu složité,nevím jak bych ti mohla já pomoci,což bych chtěla,ale nějak nevím.. :( :( .

žena když se zamiluje,tak klidně opustí vše a i když to funguje..aspoň podle druhého.


Spíš se žena zamiluje pokud doma něco nefunguje.......

bob10 napsal(a):

Předem děkuji za rady a názory na náš problém. Musím dodat ,že moje žena nikoho nemá. To byla moje první otázka. V tom jí opravdu věřím.
Problém asi bude v tom že se v našem vztahu cítí hodně svázaná. Já bych řekl že to začalo když změnila zaměstnání a dostala se mezi mladý a většinou svobodný lidi. K tomu začala dálkově studovat. Je to jedno s druhým. Přitom máme dost přátel a kamarádů, se kterými často podnikáme různé akce. No a taky mi řekla, že si manželství takhle nepředstavovala, že jsou to samé povinosti atd.
Nejhorší pro mě je , že se o tom ale vůbec nebavíme. Já se toho tak trošku bojím. Ale nevím jak dlouho to ještě vydržím.....dám vědět.

Milý Bobe,
říkáš, že ona si manželství "takhle nepředstavovala, že to jsou samé povinnosti.."
Ona chudák holka nešťastná ještě asi neví, že život je skoro samá povinnost a kompromis, když žiješ mezi lidmi, v rodině. Jinak to asi nejde, jedině být jak ten Robinson ... Já myslím, že musíš skousnout zuby a dát si nějaký čas pauzu, netlačit na pilu a nechat věcem volný průběh. Zajít si taky za kamarády, klídek a tabáček...
Já si myslím, že ona ,jak spadla brzy do manželství a najednou je v tom novým zaměstnání, mladý lidi a tak... myslí si, že jí snad ujel vlak nebo co, že něco zameškala...
Musíš být nad věcí, vždyť ona dříve byla snad dobrá manželka a matka, teď asi drobátko začala jančit. Já myslím, že když to začne přehánět ,on ji někdo nebo něco za Tebe dá brzy "za uši " , ráda se vzpamatuje a začne si vážit věcí, které se staly najednou šedými a samozřejmými...

Bobe, taky jsem si tim prosel, jen s tim rozdilem, ze nerekla nic, dala zadost o rozvod a pak mi to rekla ... a mluvit o tom nechtela ... nicmene po prvnim stani o deti si to po par tydnech rozmyslela, ale za par dalsich uz se zase drzela zpatky a koncem roku podala zadost o rozvod znovu - a opet bez sance na komunikaci, odmita ji, vyhyba se ... poradnu jsme zkouseli, ale ona tam byla jen 2x a nechtela nic resit.
Takze se staram o domacnost, deti (3) a nechavam ji, at si zakusi co to obnasi zit si sama za sebe (bohuzel nepracuje a vsechno platim ja ... predpokladala, ze i po rozvodu budu vse platit ja a je prekvapena, ze s tim nesouhlasim).
Po pravde receno nevim co Ti poradit ... casto tady jeden slychava "ujasni si co chces, jestli Ti stoji za to o ni bojovat" ... a podobny porazenecky a odrazujici reci. Ja zkousel komunikaci, zkousel jsem ji psat dlouhe dopisy (12 stran A4 plnych vyznani, nehy, zhodnoceni, rekapitulace, nadejnych vyhledu do budoucna, ...), podporoval jsem ji v rade jejich planu (i kdyz jejich krach byl temer jisty) ... a vsechno to bylo marne. Nicmene moje pani je trochu jina, treba by na Tvou podobne snahy zabraly. Vse je ale zrejme o vhodnem nacasovani (ja to asi nacasoval spatne).

Bob, ono sa to stava.... Bohuzial..... Ak zena skoro skonci pod tarchou povinnosti typu: rodina, deti, domacnost, je dost caste, ze jej v urcitom veku akoby "preskoci" a zrazu chce dohonit zameskane....

A v jednom casopise som raz citala, ze by sa ludia nemali brat skor, ako dovrsia vek 25 rokov, dovtedy je to totiz este uplne nezrela, vyvijajuca sa osobnost, nikdy nevies, co ti z toho nakoniec "vylezie".

Ale myslim, ze to co ti tu radili ostatmi, je presne. Dopraj jej teda tu trochu vytuzenej volnosti, mozno sa jej to velmi rychlo "preje".... Moze sa vsak aj stat, ze sa zalubi do niekoho ineho a vas vztah bude definitivne odsudeny na zanik, do toho rizika vsak musis ist, niec ine ti neostava....


Budem drzat palce, je to smutne....

Lukas napsal(a):

Bobe, taky jsem si tim prosel, jen s tim rozdilem, ze nerekla nic, dala zadost o rozvod a pak mi to rekla ... a mluvit o tom nechtela ... nicmene po prvnim stani o deti si to po par tydnech rozmyslela, ale za par dalsich uz se zase drzela zpatky a koncem roku podala zadost o rozvod znovu - a opet bez sance na komunikaci, odmita ji, vyhyba se ... poradnu jsme zkouseli, ale ona tam byla jen 2x a nechtela nic resit.
Takze se staram o domacnost, deti (3) a nechavam ji, at si zakusi co to obnasi zit si sama za sebe (bohuzel nepracuje a vsechno platim ja ... predpokladala, ze i po rozvodu budu vse platit ja a je prekvapena, ze s tim nesouhlasim).
Po pravde receno nevim co Ti poradit ... casto tady jeden slychava "ujasni si co chces, jestli Ti stoji za to o ni bojovat" ... a podobny porazenecky a odrazujici reci. Ja zkousel komunikaci, zkousel jsem ji psat dlouhe dopisy (12 stran A4 plnych vyznani, nehy, zhodnoceni, rekapitulace, nadejnych vyhledu do budoucna, ...), podporoval jsem ji v rade jejich planu (i kdyz jejich krach byl temer jisty) ... a vsechno to bylo marne. Nicmene moje pani je trochu jina, treba by na Tvou podobne snahy zabraly. Vse je ale zrejme o vhodnem nacasovani (ja to asi nacasoval spatne).

Lukasi, asi se zeptám poněkud blbě, ale proč s ní jsi? Co na ní miluješ, co se Ti na ní líbí, pro co ji máš rád? Čistě ze zvědavosti, opravdu...

Jinenko mas deti? A maly? Duvod proc mit nekoho rad se najde vzdycky ... proto jsem to tak dlouho vydrzel.
Ono to moje "staram se o domacnost" neznamena, ze ona nedela vubec nic - dela toho mnohem min, nez byva zapotrebi a ja se snazim zabranit "humanitarni katastrofe" :), pripadne si uvest domacnost k obrazu svemu, ale dokud budeme bydlet spolu, bude to problem.

Nesouhlasím s názory, že je Tvá žena nevyzrálá osobnost, že jí ujíždí vlak, že to chce dohnat... Naopak. Cením si toho, že po pravdě řekla, co cítí. Chce se dohodnout v klidu, nechce jistě nikomu ublížit. Nemáš jinou volbu, než nechat ji jít. Neoháněj se dětmi, ani tím, že jsi nic nezavinil. Stává se to. Vím, že Ti musí být ze všeho smutno, asi máš i zlost, asi máš chuť jí pořádně domluvit, zlobit se na ní, co já vím... Netahej ji po poradnách, neřeš to s příbuznými. Zachovej se jako chlap, postav se k tomu čelem. Znechutil bys  jí to všechno a popudíl ji proti sobě. Jednla by pak radikálněji. Mohlo by to uškodit vám dvěma nebo dětem. Ona už má jasno. Máš šanci, že změní názor a vrátí se. Nesmíš ji ale nijak ovlivňovat, zasahovat do toho... Jedině tak totiž tu šanci využiješ. budeš-li ji přemlouvat, sledovat, omezovat, nařizovat, argumentovat dětmi, svými klady...jenom to pokazíš. Ukaž jí, že jsi muž na svém místě, že jednáš fér a na rovinu. Jako ona jednala. To jí nemůžeš vzít. Zpočátku i takhle jasně vypadající situace se může nečekaně obrátit. Řekni jí prostě, že Tě to překvapilo, ale že ji respektuješ a dohodněte se na odloučení a všem, co se vás a dětí týká. Dokážeš jí tak, že si vzala fajn chlapa, který ji chápal až doposledka. Není to nejdůležitější, zda spolu doklepete do důchodu, ale abyste oba, nebo každý zvlášť, prožili fajn život. Vaše děti to jistě ocení. Ujdou hádkám, výčitkám...všemu, nač vzpomínají děti rodičů, kteří se nedokázali rozejít včas. Věřím Ti, že Tě to sebralo. Pokud najdeš sílu zůstat klidný a rozumný, věř i Ty mně, že se Ti to vrátí v dobrém zpátky. Asi se dlouho rozhodovala, než Ti to řekla. K tomuhle rozhodnutí člověk nedojde za den. Ona si neuvědomuje, že bude na všechny povinnosti zcela sama. Rozvedený rodič jich má dvojnásob, když mu děti zůstanou. Máš šanci. Nepusť ji. Až si vyzkouší ten singl život, není vyloučeno, že se vrátí. Není ale ani vyloučeno, že už o to nebudeš stát, protože poznáš někoho, kdo je fajn a bude Ti s ní tak dobře, že si řekneš...všechno zlé je opravdu k něčemu užtečné... My Ti určitě ty palce držíme. Šanci máte oba. K sólovému životu i k tomu návratu... Ahoj.

kalupinka napsal(a):

Nesouhlasím s názory, že je Tvá žena nevyzrálá osobnost, že jí ujíždí vlak, že to chce dohnat... Naopak. Cením si toho, že po pravdě řekla, co cítí. Chce se dohodnout v klidu, nechce jistě nikomu ublížit. Nemáš jinou volbu, než nechat ji jít. Neoháněj se dětmi, ani tím, že jsi nic nezavinil. Stává se to. Vím, že Ti musí být ze všeho smutno, asi máš i zlost, asi máš chuť jí pořádně domluvit, zlobit se na ní, co já vím... Netahej ji po poradnách, neřeš to s příbuznými. Zachovej se jako chlap, postav se k tomu čelem. Znechutil bys  jí to všechno a popudíl ji proti sobě. Jednla by pak radikálněji. Mohlo by to uškodit vám dvěma nebo dětem. Ona už má jasno. Máš šanci, že změní názor a vrátí se. Nesmíš ji ale nijak ovlivňovat, zasahovat do toho... Jedině tak totiž tu šanci využiješ. budeš-li ji přemlouvat, sledovat, omezovat, nařizovat, argumentovat dětmi, svými klady...jenom to pokazíš. Ukaž jí, že jsi muž na svém místě, že jednáš fér a na rovinu. Jako ona jednala. To jí nemůžeš vzít. Zpočátku i takhle jasně vypadající situace se může nečekaně obrátit. Řekni jí prostě, že Tě to překvapilo, ale že ji respektuješ a dohodněte se na odloučení a všem, co se vás a dětí týká. Dokážeš jí tak, že si vzala fajn chlapa, který ji chápal až doposledka. Není to nejdůležitější, zda spolu doklepete do důchodu, ale abyste oba, nebo každý zvlášť, prožili fajn život. Vaše děti to jistě ocení. Ujdou hádkám, výčitkám...všemu, nač vzpomínají děti rodičů, kteří se nedokázali rozejít včas. Věřím Ti, že Tě to sebralo. Pokud najdeš sílu zůstat klidný a rozumný, věř i Ty mně, že se Ti to vrátí v dobrém zpátky. Asi se dlouho rozhodovala, než Ti to řekla. K tomuhle rozhodnutí člověk nedojde za den. Ona si neuvědomuje, že bude na všechny povinnosti zcela sama. Rozvedený rodič jich má dvojnásob, když mu děti zůstanou. Máš šanci. Nepusť ji. Až si vyzkouší ten singl život, není vyloučeno, že se vrátí. Není ale ani vyloučeno, že už o to nebudeš stát, protože poznáš někoho, kdo je fajn a bude Ti s ní tak dobře, že si řekneš...všechno zlé je opravdu k něčemu užtečné... My Ti určitě ty palce držíme. Šanci máte oba. K sólovému životu i k tomu návratu... Ahoj.

Jo to je pravda, nech ji v klidu jít a žít, vždyť ona už je rozhodnutá a nemůže za to, že si to uvědomila až teď, "chudinka"....jo zapomeň na to, co jste doposud vybudovali a vydřeli, hoď to za hlavu, ikdyž je ti z toho smutno, nikdo za to nemůže aje to snad i moderní, žádný hodnoty, nic, buď chlap a smiř se s tím, nebo to ještě mezi vámi pokazíš a kdyby si to náhodou po nějaký době "žití" rozmyslela, tak ji vem zpátky a prosím-tě, hlavně mysli na děti, ať se jich to nijak nedotkne, vždyť ona na ně taky na 100% myslí, nebuď sobec....
A až potom zaškrábe na dveře, tak ji vem zpátky, buď chlap......chlap bez hrdosti a sebeúcty...u mě vůl.sorry
:hjarta:

kocour napsal(a):

kalupinka napsal(a):

Nesouhlasím s názory, že je Tvá žena nevyzrálá osobnost, že jí ujíždí vlak, že to chce dohnat... Naopak. Cením si toho, že po pravdě řekla, co cítí. Chce se dohodnout v klidu, nechce jistě nikomu ublížit. Nemáš jinou volbu, než nechat ji jít. Neoháněj se dětmi, ani tím, že jsi nic nezavinil. Stává se to. Vím, že Ti musí být ze všeho smutno, asi máš i zlost, asi máš chuť jí pořádně domluvit, zlobit se na ní, co já vím... Netahej ji po poradnách, neřeš to s příbuznými. Zachovej se jako chlap, postav se k tomu čelem. Znechutil bys  jí to všechno a popudíl ji proti sobě. Jednla by pak radikálněji. Mohlo by to uškodit vám dvěma nebo dětem. Ona už má jasno. Máš šanci, že změní názor a vrátí se. Nesmíš ji ale nijak ovlivňovat, zasahovat do toho... Jedině tak totiž tu šanci využiješ. budeš-li ji přemlouvat, sledovat, omezovat, nařizovat, argumentovat dětmi, svými klady...jenom to pokazíš. Ukaž jí, že jsi muž na svém místě, že jednáš fér a na rovinu. Jako ona jednala. To jí nemůžeš vzít. Zpočátku i takhle jasně vypadající situace se může nečekaně obrátit. Řekni jí prostě, že Tě to překvapilo, ale že ji respektuješ a dohodněte se na odloučení a všem, co se vás a dětí týká. Dokážeš jí tak, že si vzala fajn chlapa, který ji chápal až doposledka. Není to nejdůležitější, zda spolu doklepete do důchodu, ale abyste oba, nebo každý zvlášť, prožili fajn život. Vaše děti to jistě ocení. Ujdou hádkám, výčitkám...všemu, nač vzpomínají děti rodičů, kteří se nedokázali rozejít včas. Věřím Ti, že Tě to sebralo. Pokud najdeš sílu zůstat klidný a rozumný, věř i Ty mně, že se Ti to vrátí v dobrém zpátky. Asi se dlouho rozhodovala, než Ti to řekla. K tomuhle rozhodnutí člověk nedojde za den. Ona si neuvědomuje, že bude na všechny povinnosti zcela sama. Rozvedený rodič jich má dvojnásob, když mu děti zůstanou. Máš šanci. Nepusť ji. Až si vyzkouší ten singl život, není vyloučeno, že se vrátí. Není ale ani vyloučeno, že už o to nebudeš stát, protože poznáš někoho, kdo je fajn a bude Ti s ní tak dobře, že si řekneš...všechno zlé je opravdu k něčemu užtečné... My Ti určitě ty palce držíme. Šanci máte oba. K sólovému životu i k tomu návratu... Ahoj.

Jo to je pravda, nech ji v klidu jít a žít, vždyť ona už je rozhodnutá a nemůže za to, že si to uvědomila až teď, "chudinka"....jo zapomeň na to, co jste doposud vybudovali a vydřeli, hoď to za hlavu, ikdyž je ti z toho smutno, nikdo za to nemůže aje to snad i moderní, žádný hodnoty, nic, buď chlap a smiř se s tím, nebo to ještě mezi vámi pokazíš a kdyby si to náhodou po nějaký době "žití" rozmyslela, tak ji vem zpátky a prosím-tě, hlavně mysli na děti, ať se jich to nijak nedotkne, vždyť ona na ně taky na 100% myslí, nebuď sobec....
A až potom zaškrábe na dveře, tak ji vem zpátky, buď chlap......chlap bez hrdosti a sebeúcty...u mě vůl.sorry
:hjarta:

Kocoure a jak by se mel podle tebe zachovat nebo jak bys to resil ty?

To nie je Kocour, ale Koťátko a ešte nie je celkom zorientované v sebe a vo vzťahoch :par:

Selima napsal(a):

To nie je Kocour, ale Koťátko a ešte nie je celkom zorientované v sebe a vo vzťahoch :par:

No ja neviem Seli, byt na mieste toho muza, nerobim asi ktovieake sceny ale vezmem to tak, ze : Dobre, rozhodla si sa, uz ma nechces a chces si zit inak a ja si teda teraz musim odla tejto situacie zariadit svoj zivot, kedze s tvojim rozhodnutim nemozem robit nic.

No a potom zrazu pribehne zenuska naspat a rozhadze ho znovu, ked uz ziskal aku taku rovnovahu v zivote.??? Maximalne by som bola schopna slusne a laskavo s nou komunikovat kvoli detom. Ludia maju pravo na vlastne rozhodnutia akehokolvek druhu, len sa musia naucit, ze ponesu ich nasledky, do poslednej omrvinky.

Ja nehovorím, že MUSÍ byť nadšený z jej správania alebo že sa MUSÍ zmieriť s jej vyhadzovnaím si s z kopýtka alebo že ju MUSÍ prijať nazad, ale dospelý človek sa podľa mňa má pokúsiť pochopiť partnera - ak mu na ňom záleží - a aj to, že ľudia sa vyvíjaú a že keď niekto preskočí nejakým riadením osudu jednu etapu, môže sa ľahko stať, že ju bude chcieť dohnať neskôr. Nehovorím, že to obdivujem alebo schvaľujem, ale viem to pochopiť. Nedospelé mačiatko sa ukamžite urazí, že partner si dovolí robiť niečo, čo ja nechcem - a čo odmietam a priori pochopiť - a nedá partnerovi ani šancu prísť na to, že trebárs tento konkrétny partnerský vzťah mi môže ponúknuť oveľa viac ako nejaké bezduché flámovanie. Zaváhala si? Šup s tebou von! Vieš, trucovanie a dupanie nôžkou mi nepripadá pôvabné ani u malých detí, tobôž u dospelých. Podľa mňa je namieste povedať sebe i žene: dobre, urobme nejakú dohodu o deťoch a chode domácnosti, a ty si mimo nej rob, čo chceš, ja si budem robiť, čo chcem, a o takého pol roka sa zídeme a povieme si, ako si to predstavujeme ďalej. O pol roka možno už nebude čo riešiť, ale poznám jeden zvťah, kde takýto experiment fungoval, po pol roku sa dali znovu dokopy a sú spolu šťastnejší ako predýtm, lebo si vzťah vážia a vedia, čoho sa vzdali a čo je pre nich dôležité... Nie vždy to vyjde, ale ja by som partnerovi tú šancu dala.  Len raz, ale dala...

No ano, raz by sa sanca mala dat. :-) Pekne si to napisala.....

Ivana*M napsal(a):

kocour napsal(a):

kalupinka napsal(a):

Nesouhlasím s názory, že je Tvá žena nevyzrálá osobnost, že jí ujíždí vlak, že to chce dohnat... Naopak. Cením si toho, že po pravdě řekla, co cítí. Chce se dohodnout v klidu, nechce jistě nikomu ublížit. Nemáš jinou volbu, než nechat ji jít. Neoháněj se dětmi, ani tím, že jsi nic nezavinil. Stává se to. Vím, že Ti musí být ze všeho smutno, asi máš i zlost, asi máš chuť jí pořádně domluvit, zlobit se na ní, co já vím... Netahej ji po poradnách, neřeš to s příbuznými. Zachovej se jako chlap, postav se k tomu čelem. Znechutil bys  jí to všechno a popudíl ji proti sobě. Jednla by pak radikálněji. Mohlo by to uškodit vám dvěma nebo dětem. Ona už má jasno. Máš šanci, že změní názor a vrátí se. Nesmíš ji ale nijak ovlivňovat, zasahovat do toho... Jedině tak totiž tu šanci využiješ. budeš-li ji přemlouvat, sledovat, omezovat, nařizovat, argumentovat dětmi, svými klady...jenom to pokazíš. Ukaž jí, že jsi muž na svém místě, že jednáš fér a na rovinu. Jako ona jednala. To jí nemůžeš vzít. Zpočátku i takhle jasně vypadající situace se může nečekaně obrátit. Řekni jí prostě, že Tě to překvapilo, ale že ji respektuješ a dohodněte se na odloučení a všem, co se vás a dětí týká. Dokážeš jí tak, že si vzala fajn chlapa, který ji chápal až doposledka. Není to nejdůležitější, zda spolu doklepete do důchodu, ale abyste oba, nebo každý zvlášť, prožili fajn život. Vaše děti to jistě ocení. Ujdou hádkám, výčitkám...všemu, nač vzpomínají děti rodičů, kteří se nedokázali rozejít včas. Věřím Ti, že Tě to sebralo. Pokud najdeš sílu zůstat klidný a rozumný, věř i Ty mně, že se Ti to vrátí v dobrém zpátky. Asi se dlouho rozhodovala, než Ti to řekla. K tomuhle rozhodnutí člověk nedojde za den. Ona si neuvědomuje, že bude na všechny povinnosti zcela sama. Rozvedený rodič jich má dvojnásob, když mu děti zůstanou. Máš šanci. Nepusť ji. Až si vyzkouší ten singl život, není vyloučeno, že se vrátí. Není ale ani vyloučeno, že už o to nebudeš stát, protože poznáš někoho, kdo je fajn a bude Ti s ní tak dobře, že si řekneš...všechno zlé je opravdu k něčemu užtečné... My Ti určitě ty palce držíme. Šanci máte oba. K sólovému životu i k tomu návratu... Ahoj.

Jo to je pravda, nech ji v klidu jít a žít, vždyť ona už je rozhodnutá a nemůže za to, že si to uvědomila až teď, "chudinka"....jo zapomeň na to, co jste doposud vybudovali a vydřeli, hoď to za hlavu, ikdyž je ti z toho smutno, nikdo za to nemůže aje to snad i moderní, žádný hodnoty, nic, buď chlap a smiř se s tím, nebo to ještě mezi vámi pokazíš a kdyby si to náhodou po nějaký době "žití" rozmyslela, tak ji vem zpátky a prosím-tě, hlavně mysli na děti, ať se jich to nijak nedotkne, vždyť ona na ně taky na 100% myslí, nebuď sobec....
A až potom zaškrábe na dveře, tak ji vem zpátky, buď chlap......chlap bez hrdosti a sebeúcty...u mě vůl.sorry
:hjarta:

Kocoure a jak by se mel podle tebe zachovat nebo jak bys to resil ty?

Nechal bych ji jít, nemá cenu to lámat přes koleno, ikdyž mu na ní moc záleží, to znám, to je holt realita a bohužel ne moc fér....ono, když se člověk snaží jako vůl, maká, aby se rodina měla co nejlíp a dostane "podpásovku" podobnýho ražení, není to moc dobrý....já nevím, jestli bych si mohl ještě někdy vážit člověka, kterej mě defacto "zlomí" svým odchodem a pak by najednou přišel a chtěl se vrátit zpět...ikdyž je fakt, že šance se májí dávat....já dokážu odpustit, na rovinu ti řeknu, kdyby se moje žena nějde třeba "zpustila" a měla s někým úlet, dokázal bych jí odpustit, ale kdyby práskla dveřma, tak asi...asi...asi ne, záleží na tom, co koho víc "degraduje", každej je jinej....
Znám taky pár manželství, kdy lidi od sebe na čas odešli a pak se opět sešli a klapalo to, ale taky spoustu opačným případů...
Jak jsi na tom ty, kdyby od tebe ten tvůj odešel a pak se z jakýhokoliv důvodu vrátil, vzala by si ho zpět, dokázala by jsi to bez problému zkousnout, nepřipadala by jsi si jako "zneužitá"??

Kalupinko ... no ... nevim, co rikas mi prilis pripomina to, co mam doma  - "Chci se rozvest, tak si seber tricka a ponozky a tahni". Nabadas ho, aby nebojoval - bojovat musime, pokud nam neco za to stoji - minimalne zkusit se to musi. Vzdyt kdyz by za nim zena rekla "Chci se rozvest" on rekl "Jo" a sel byt - tak by si opravnene myslela "Nestala jsem mu ani za to, aby mi rekl, ze me ma rad a ze by si pral, abych to nedelala".
Take nemohu souhlasit s nazorem "mysli na deti, oni oceni, ze jste se rozesli rychle". Jsem jeste prilis mlady, ale jsem ted presvedceny o tom, ze to deti neoceni - leda by meli v zivote moznost vyzkouset si rychly rozvod rodicu a zdlouhavy rozvod - pak by si mozna mohli rikat, ze kdyz se rodice rozchazeli poprve, nebylo takovy dusno.
Nevim jak u vas Kalupinko, ale u nas deti stoji o oba rodice.

Ahoj,

mám takový momentální problém se mi běhá hlavou     :grater: měla jsem tu své fóra, ale tady to nyní nejvíc žije a já bych potřebovala slyšet "trvrdou realitu"  :albert: s bývalým manželem, je to furt komunikace-nekomunikace, já ho mám furt moc ráda a chtěla bych aby mě chtěl zpět, on má "přítelkyni" s kterou má vztah nevztah, vidí se max 2 týdně, ona má půl roční holčičku a partnera s kterým jí má....rozhoduje se mezi BM a tím jejím. Ze začátku byl zaláskovanej :hjarta: nyní už ne. V út jsme se viděli po 1,5 měsíci (tenkrát to bylo moc bolestiví) a ač jsem to vůbec neplánovala chovali jsme se jako "rodinka" jako dříve, a ve finále jsme se úžasně pomilovali. Podotýkám že s dotyčnou slečnou nespí...prý se za tím na to necítí.

To se stalo v úterý, chtěla jsem ho nechat být, at v klidu přemýšlí....neb myslím, že mě furt miluje ale snaží se zapomenout. Od úterka se neozval, já se ozvala včera večer a dnes a vůbec nekomunikuje, co se mu asi honí hlavou?

Vím, že nejlepší pro mě je zapomenout jenže to mi moc nejde    :gloria: mám kolem sebe sice 3 úžasný chlapi a do jednoho se pravděpodobně zamiluju, ale přes to, mě to trápí...nechápu proč mi nemá co říct. Bylo to tak nádherné..a vím že se miloval se mnou....byl to nejlepší milování za posledních min. půl roku. Nechápu ho   :albert:

Co myslíte?

Marikaa napsal(a):

Ahoj,

mám takový momentální problém se mi běhá hlavou     :grater: měla jsem tu své fóra, ale tady to nyní nejvíc žije a já bych potřebovala slyšet "trvrdou realitu"  :albert: s bývalým manželem, je to furt komunikace-nekomunikace, já ho mám furt moc ráda a chtěla bych aby mě chtěl zpět, on má "přítelkyni" s kterou má vztah nevztah, vidí se max 2 týdně, ona má půl roční holčičku a partnera s kterým jí má....rozhoduje se mezi BM a tím jejím. Ze začátku byl zaláskovanej :hjarta: nyní už ne. V út jsme se viděli po 1,5 měsíci (tenkrát to bylo moc bolestiví) a ač jsem to vůbec neplánovala chovali jsme se jako "rodinka" jako dříve, a ve finále jsme se úžasně pomilovali. Podotýkám že s dotyčnou slečnou nespí...prý se za tím na to necítí.

To se stalo v úterý, chtěla jsem ho nechat být, at v klidu přemýšlí....neb myslím, že mě furt miluje ale snaží se zapomenout. Od úterka se neozval, já se ozvala včera večer a dnes a vůbec nekomunikuje, co se mu asi honí hlavou?

Vím, že nejlepší pro mě je zapomenout jenže to mi moc nejde    :gloria: mám kolem sebe sice 3 úžasný chlapi a do jednoho se pravděpodobně zamiluju, ale přes to, mě to trápí...nechápu proč mi nemá co říct. Bylo to tak nádherné..a vím že se miloval se mnou....byl to nejlepší milování za posledních min. půl roku. Nechápu ho   :albert:

Co myslíte?

Teda???Asi ti neodpovim ale poradim ti jednu vec.Sukej s bejvalym,pak se zamiluj do tretiho,pak se vrat k bm a az se dovi o tom tretim tak by te musel zastrelit.vis vubec co chces?On to totiz taky nevi.a kdyby nebyl posera,tak uz se s ni vyspal,proc ne,a nebo je to takl,ze to s ni mysli vazne a nechce neco pokazit.pa pa.

kocour napsal(a):

Ivana*M napsal(a):

kocour napsal(a):

Jo to je pravda, nech ji v klidu jít a žít, vždyť ona už je rozhodnutá a nemůže za to, že si to uvědomila až teď, "chudinka"....jo zapomeň na to, co jste doposud vybudovali a vydřeli, hoď to za hlavu, ikdyž je ti z toho smutno, nikdo za to nemůže aje to snad i moderní, žádný hodnoty, nic, buď chlap a smiř se s tím, nebo to ještě mezi vámi pokazíš a kdyby si to náhodou po nějaký době "žití" rozmyslela, tak ji vem zpátky a prosím-tě, hlavně mysli na děti, ať se jich to nijak nedotkne, vždyť ona na ně taky na 100% myslí, nebuď sobec....
A až potom zaškrábe na dveře, tak ji vem zpátky, buď chlap......chlap bez hrdosti a sebeúcty...u mě vůl.sorry
:hjarta:

Kocoure a jak by se mel podle tebe zachovat nebo jak bys to resil ty?

Nechal bych ji jít, nemá cenu to lámat přes koleno, ikdyž mu na ní moc záleží, to znám, to je holt realita a bohužel ne moc fér....ono, když se člověk snaží jako vůl, maká, aby se rodina měla co nejlíp a dostane "podpásovku" podobnýho ražení, není to moc dobrý....já nevím, jestli bych si mohl ještě někdy vážit člověka, kterej mě defacto "zlomí" svým odchodem a pak by najednou přišel a chtěl se vrátit zpět...ikdyž je fakt, že šance se májí dávat....já dokážu odpustit, na rovinu ti řeknu, kdyby se moje žena nějde třeba "zpustila" a měla s někým úlet, dokázal bych jí odpustit, ale kdyby práskla dveřma, tak asi...asi...asi ne, záleží na tom, co koho víc "degraduje", každej je jinej....
Znám taky pár manželství, kdy lidi od sebe na čas odešli a pak se opět sešli a klapalo to, ale taky spoustu opačným případů...
Jak jsi na tom ty, kdyby od tebe ten tvůj odešel a pak se z jakýhokoliv důvodu vrátil, vzala by si ho zpět, dokázala by jsi to bez problému zkousnout, nepřipadala by jsi si jako "zneužitá"??

No,ja jsem odpustila nebo jak to nazvat.Moc dobry pocit z toho ale nemam. Muj partner me opustit nechtel , jen potreboval jeste jeden vztah, asi aby se nenudil. . Kdyz jsem mu navrhla , to co bylo zmineno vyse , tak to mu najednou strasne vadilo , ze by si kazdy delal co chtel.

Baba:

zní to jednuše, že? Ale není....

Tohle je vzkaz pro Lenku :rolleyes:

Pokud máš zájem, ráda bych Ti něco vysvětlila  :kapitulation:

můžeš se ozvat do soukr. zprávy či na e-mail.