ahoj holky, žádám o přijetí do klubu podváděných žen:dumbom: potřebuju radu - je to měsíc, co jsem zjistila, že má manžel v práci milenku. nebyl pryč přes noc, stíhaj to po chvilkách přes den, není v tom jen sex, ona je zamilovaná, on taky. měli jsme oba dlouhodobější krizi, kterou jsme spolu nedokázali řešit - postavili jsme dům, před 2 lety jsem nastoupila do práce, děti - 9 a 12 let. prostě ten vztah už delší dobu nebyl ideální a on si z mého chování k němu - jelikož jsem po něm chtěla aspoň minimální pomoc v domácnosti a vůbec podporu, jelikož jsem toho měla dost - kterou on mi neposkytl - prostě si z toho vyvodil, že ho nemám už ráda, že o něj nestojim a že někoho mám. to byla jeho reakce na to, když jsem přišla na to, že někoho má. že si myslel, že někoho mám a že už ho nechci- nic takovýho jsem nikdy neřekla, ale on se mnou nic předtim nechtěl řešit. já jsem se mu snažila a v podstatě měsíc snažím vysvětlit, že to tak není a nebylo, že ho miluju a chci s ním být. on se s ní stýká dál a mě měsíc pořád dokola opakuje - že je vyhořelej, že ke mě necítí lásku, že jí v sobě ze dne na den zadupal, když si myslel, že ho nechci, že se cesty rozchází, že máme každej jiný priority, že jeho vedlejší vztah v tom nehraje roli atd atd. že neví, jestli dokážeme najít společnou cestu - spíš že ne, do toho každou chvíli řiká něco jinýho-že má už 5 let růžový brejle, že je měl vždycky, že si je sundal, že se k sobě nehodíme, že se nedokážeme jeden pro druhýho změnit (vždycky jsem to byla já, kdo se víc přizpůsoboval) - jsme spolu 15 let a náš vztah byl myslím vždycky hodně hlubokej a vyjímečnej, což on trvdí, ale že se nemůže zabejvat minulostí. chtěla bych vědět, jestli máte podobnou zkušenost, jak dlouho takovejhle stav může trvat, co mám dělat, jak dlouho čekat, nebo se rozvést, jestli je normální, že je po měsíci takhle nejistej. teď na týden odjel přemýšlet, jestli se mnou chce být. nevim co bude dál, mám strach, děti ještě nic neví. mluvila jsem i s jeho přítelkyní, hezky jsme si popovídali, ona je myslim nešťastná taky a řekla, že tenhle týden se to musí vyřešit, že mě chápe a že pokud se nerozhodne on, rozhodne to ona. nevim teda jak. slíbila, že mi zavolá. je to šílený. rozum mi napovídá, že to smysl nemá, psycholožka řiká, že to je dlouhodobej proces, mám ale pocit, že jsem na konci sil. hubnu nejim nespim, on na mě nevidí niť dobrou a má svojí pravdu. ptá se mě proč v noci nespim - já myslela, že se mi to zdá. prosím o názor, díky. je to napsáno zjednodušeně, ale myslim, že to hlavní jsem vystihla. nevim jak dál.

Ahoj, Lucie, nezávidím ti a podľa mňa teraz môžeš urobiť jedinú konštruktívnu vec: začať zhlboka dýchať, prestať sa zaoberať vzťahom a tým, čo urobí manžel(to asi momentálne vemľi nepovplyvníš, hlavne ak je rpeč), ale skôr sa zamerať na seba.  Urob čokoľvek, čo ti pomôže. Vyplač sa kamarátke, zájdi za psychológom, kúp si niečo pekné, čo si si odopierala, navštív rodičov, choď na dovolenku(trebárs aspoň na víkend bez detí, tie nechaj manželovi - povedz mu, že aj ty musíš porozmýšľať, čo ďalej s vaším vzťahom; a deti sú jeho rovnako ako tvoje,nie?). A naozaj skús porozmýšľať, vytrieď si pocity a skús sa dopracovať k odpovedi na otázku: Chcem toho môjho chlapa? Som schopná s ním ešte byť? a za akých okolností? keď nájdeš odpoveď, skús si za ňou ísť... Držím palce.

díky, asi to tak je. jen se cítím zle, protože jsem to já kdo se snaží vztah zachránit, ale už si nejsem vnitřně jistá, že to dokážu a chci zvládnout. zároveň se strašně bojím jakýhokoliv rozhodnutí, protože jsem od 18 let s ním a nikdo mi nikdy nebyl bližší - ať byla krize jakákoliv - a zase tak hrozná nebyla. což on tvrdí taky, ale tvrdí, že teď je důležitá budoucnost a o tý pochybuje, řiká mi hrozný věci a ještě mě má v hrsti. ale já už nevim co si přeju. srdce si přeje za jakoukoliv cenu být s ním,ale rozum už je na pochybách. do toho děti, majetek, a on na nic z toho teď nekouká a myslí jen na sebe a ještě mi to dává sežrat. cítím se ponížená, bezradná, zoufalá, naštvaná, že to takhle snadno vzdává, ale sama už nevim. ale teď je pryč, příští týden jedu s kamarádkama na 3 dni pryč a nechám to na něm.

Selima napsal(a):

Ahoj, Lucie, nezávidím ti a podľa mňa teraz môžeš urobiť jedinú konštruktívnu vec: začať zhlboka dýchať, prestať sa zaoberať vzťahom a tým, čo urobí manžel(to asi momentálne vemľi nepovplyvníš, hlavne ak je rpeč), ale skôr sa zamerať na seba.  Urob čokoľvek, čo ti pomôže. Vyplač sa kamarátke, zájdi za psychológom, kúp si niečo pekné, čo si si odopierala, navštív rodičov, choď na dovolenku(trebárs aspoň na víkend bez detí, tie nechaj manželovi - povedz mu, že aj ty musíš porozmýšľať, čo ďalej s vaším vzťahom; a deti sú jeho rovnako ako tvoje,nie?). A naozaj skús porozmýšľať, vytrieď si pocity a skús sa dopracovať k odpovedi na otázku: Chcem toho môjho chlapa? Som schopná s ním ešte byť? a za akých okolností? keď nájdeš odpoveď, skús si za ňou ísť... Držím palce.

Lucie, hlavně nespoléhej na řešení milenky. Jak říkáš je zamilovaná a nevím na kolik je silná osobnost to "vyřešit". A podle mne ve chvíli, kdy si začala s tvým M věděla, že je ženatý a má děti (alespoň teď to určitě ví).

Ahoj Lucko. Naprosto souhlasím se Selimou. Napsala to velmi výstižně. Soustřeď se na sebe, nikoli na něj. Co dělá a udělá on, to je na něm, to za něj nevyřešíš. Ptej se sebe, co bys chtěla ty....já měla podobný příběh jako ty. Velká první láska od patnácti, dítě....a nakonci toho všeho nezájem manžela o rodinu a všechny povinnosti na mně...já se přizpůsobovala, chtěla vztah zachránit.....našla jsem si dobrou psychoterapeutičku a s její pomocí se mi podařilo se od manžela odpoutat a pochopila jsem, jaká je moje cena a že opravdu mohu žít svůj život i bez něj a to dokonce šťastněji než s ním. Trvalo mi to osm měsíců, kdy jsem docházela na skupinovou terapii na dvě až tři hodiny dvakrát do měsíce. Během toho jsem se měnila, poznávala, jaká opravdu jsem, přemýšlela o tom, proč za každou cenu chci jeho lásku.....a přišla si na mnohé. Po dvanácti letech manželství jsem se s ním rozvedla. Máme jedno dítě (12 let)....za celý více než rok, co jsem od něj, jsem ještě nikdy nelitovala svého rozhodnutí a žiju opravdu mnohem šťastněji než s ním....takže - je to možné, i když zprvu si myslíme, že se nám srdce rozskočí, když nebudeme s ním, s panem Božským.....

Lucie,
take ti nezavidim tvoji situaci....
Zkus se ale zamyslet, zda to, co te k manzelovi pouta, je skutecne laska. Zda to neni zvyk, strach z novych reseni a zmen, z toho, co ted udelas se zivotem, co bude s detmi, z tahanic o majetek... Jak proste budes zit dal.
Tvuj muz ti rika hrozny veci..... zkus si predstavit, ze to neni tvuj muz a ze ty hrozne veci nejsou o tobe. Ja vim, je to hrozne tezke a urcite to boli, ale pokus se o to. Zkus se sama se sebou zahrat takovou hru na divaka a divadlo. Sedis v hledisti a na jevisti pred tebou se odehrava krize jednoho manzelskeho paru... Pozoruj svoje emoce a pocity. Porid si sesit a zapisuj si tam vse, co o sobe zjistis,  svoje pocity, bolesti a strachy... tim, jak to budes davat na papir, snadneji si utridis myslenky a spis a rychleji dojdes k tomu, co vlasne chces. Co chces ty sama, jak tu  rekla devcata. Protoze jen kdyz budes stoprocentne presvedcena, o tom, co chces, pak uz to pujde samo a tebe to prestane bolet.
Nezapominej sama na sebe, muzova nevera je predevsim jeho problem, ty mu muzes rici, jak to citis, ale reseni je na nem.
Udelej si kazdy den nejakou drobnou radost. Divej se kolem sebe s optimismem, nehledej jen to smutne, snaz se najit co nejvic hezkych veci kolem sebe. Stykej se s lidmi, kteri te umeji "dobit" energii a potesit.
Po case treba dojdes k tomu, ze tohle vsechno bylo jen takove "zle" obdobi, ktere je za vami a nebo prijdes na to, ze tva laska se casem zmenila opravdu jen v zavislost a zvyk.
A hlavne se neboj :) Kazda situace ma sve reseni, jen se clovek nesmi v zadnem smeru zatvrdit, mel by spis poslouchat sve lepsi ja, ktere mu radi odpoustet (a to hlavne sam sobe!) a ne to horsi, ktere mu radi jit pres mrtvoly, aby dosahl sveho. Pak casto totiz zjisti, ze dostal neco, co vlastne vubec nechtel :(
Opatruj se :)

Lucko,
musíš uvěřit, že prožíváš kus těžkého života. To, co popisuješ, jsem slyšela taky, a dnes mám dojem, že člověk, který mi to říkal, vlastně nikdy neexistoval. Jsou to jen emoce - cloumají jím a tak, jako ty v panice hledáš odpovědi na dříve nevyřčené otázky, dělá to i on. A nachází snadné odpovědi, které tě zraňují a on si jimi omlouvá chaos, který kolem sebe vytvořil. Je dobré se vžít do role diváka, jak popisuje Pandora, ale já sama jsem toho byla schopna až po roce. Až teď si říkám, že jsem tehdejší situaci měla využít jinak - neměla jsem se soustředit na něho, ale na sebe.
Kdyby mě tato situace potkala s dnešními zkušenostmi, snažila bych vyzískat co nejvíc pro sebe - pocitů, zážitků, svobody a práv. Truchlení a rozpolcenost bych nechala jemu.
Kdyby mě ale potkala dnes a znovu, už bych mu asi zamávala.

Luci,
Tvůj příběh mi v hodně věcech připomíná ten můj. Když si najedeš na archív, tak to sama zjistíš.
Tvoje psycholožka má pravdu. Z vlastní zkušenosti - tohle je na dlouhou trať. A bude hodně záležet na Tobě. Hlavně teď mysli na sebe. Zkus něco změnit. Mi pomohlo, že jsem začala novou práci, která s manželem nemá moc společného. ( 15 let spolu podnikáme). Víš zkus  to co Ti říká ( už k Tobě nic necítím ....) brát tak, jako by to nebylo adresováno přímo Tobě. Můj manžel toho řekl hodně, hodně  to bolelo a dost jsem si to brala. Dneska, když nám to nějaká situace připomene, tak říká, že člověk v emocích řekne spoustu věcí, které tak nemyslí.
Pokud svého muže miluješ a není v tom jen obava z budoucnosti, tak  zkus "být nad věcí". Vím, že si myslíš, že asi nevím jaké to je, ale pokud zabrousíš do archívu a přečteš si můj příběh a posuny v něm, tak zjistíš, že ono stejně nic jiného nezbývá.
Pro mne samotný akt nevěry není to co vede k rozchodu, ale to co ji někdy provází ano.
Kdyby mi někdo v říjnu loňského roku řekl, že mi nevěra mého manžela prospěje, tak bych ho považovala za blázna. Dneska si říkám, že díky jeho nevěře jsem se posunula. Spadly mi růžové brýle, už nemám svého muže postaveného na piedestálu a nevzhlížím k němu, ale beru ho jako svého rovnocenného partnera. Stala jsem se více samostatnou , což on moc libě nenese, ale to je jeho problém, tak jak mým problémem bylo vyrovnat se s tím, že v jeho životě byl někdo jiný nebo spíš jiná. Hlavně pokud se rozhodnete, že zůstanete spolu, nauč se nevracet. Tím myslím, nevyčítat, nepředhazovat a jít dál.
Držím Ti moc palce, vím přesně jak Ti je, a taky vím, že čas je rádce, který nic nezkazí. A pokud máš dobrou psycholožku, tak ji poslouchej. Já to všechno zvádla díky babinetu( panndory,Evy36,Aevy ....) a svému okolí. Hlvně se neuzavírej do sebe. Já v první fázi nechtěla chodit vůbec ven, styděla jsemse, že za to všechno můžu Já.

Dostalas pár bezva rad od renomovaných firem... studovaný psycholog by to snad líp nezvládl! Jsou věci, které můžeš ovlivnit. To, jak se cítíš, zda budeš utrápená nebo odhodlaná se poprat s problémem. Taky Tvým dětem neprospěje, když budou koukat, jak máma sedí a pořád dokola přemýšlí o něčem, s čím stejně nehne. Jednu sobotu je vem někam k vodě, druhou jdi sama a nech je mužovi, ať jim vymyslí program, rozděl rovným dílem péči o děti a domácnost, kdyby něco říkal, neber to v potaz. Potřebuješ se odreagovat, odpočinout. Argumentuj, že Tys je vzala třeba do ZOO, on ať... Prostě nech to teď, nerozebírej, neřeš, ať si poradí ti dva, když to spustili. Koukej, ať jsi v pohodě Ty. O Tebe jde. Ať to zvládneš! A i kdyby se Ti zdálo, že to pro Tebe nedopadá dobře... za čas třeba názor změníš. Všechno špatné je pro něco dobré. Buď se vrátí a bude Tě mít radši, nebo půjde k ní. Nechceš být přece podváděnou manželkou, že ne? Chceš mít doma fajn chlapa, i kdyby sis měla na něj trošku počkat a změnit sebe a styl života, nebo já nevím... Lidi jsou radši v zaběhnutých kolejích, nechtějí měnit partnera, zvyky...Třeba budeš nucená to změnit. I když se teď bojíš. Budeš donucená okolnostmi. Kdyby k tomu přišlo, buď na to trochu připravená. Aby Tě to nezlomilo. Ono se to může každému stát. A každého to z počátku rozhodí. A když to přejde, rozhlídne se po světě, padne na někoho, s kým mu bude  prima a řekne si: přece to k něčemu bylo! Je mi líp! Měla jsem doma nevěrníka a teď mám novou lásku...! No tak vidíš! Čekají Tě jen hezký věci!

no holky já nevim, jsem vám strašně vděčná za názory a pomoc. a myslim, že dneska se ve mě něco otočilo a začala jsem se na to koukat trošku jinak, je to asi taky tím, že není doma, nejsou tu ani děti a mě se konečně po dlouhý době ulevilo. ale mám strach, že ve mě začíná převažovat rozum nad srdcem - to co mi napovídal za poslední měsíc, ty všechny řeči pořád dokola, hrůza hrůza, měsíc jsem to zvládala podle psycholožky na jedničku s hvězdičkou, dělala jsem to co cítím, snažila jsem se mu všechno vysvětlit a dát najevo lásku,on mi na to řek, že jsem se teda nic moc nechovala, že i kdybych se stavěla na hlavu, je to jedno. co má člověk všechno vydržet a za jakou cenu? on řeší měsíc jen a jen svoje pocity, mám to vydržet třeba rok? na to teda asi nemám. potřebuju začít něco dostávat a na to nemá zase on. nicméně jsem získala určitej nadhled a už i tu variantu konce nevidim tak černě a spíš si začínám nebejt jistá, jestli opravdu chci to jsem si teď myslela. začínám fungovat líp v práci a všude, celkem to jde, musim říct, že se mi teda dostalo tak obrovský podpory a porozumění od celýho mýho širokýho okolí, že to je pro mě úplnej šok a vim, že mám kolem sebe fůru lidí, který mě nikdy neopustí a na který se můžu spolehnout. už začínám mít pocit, že i děti to holt přinejhorším zvládnou. jen nevím co teď, on se vrátí asi domů a nevím co mi řekne. myslím, že si vezmu čas ještě já, protože ho asi potřebuju teď. příští týden jedu s 2 kamarádkama na 4 dni pryč a asi to nechám koňovi a budu se snažit připravit na všechny varianty. a taky mám teď pocit, že to co jsem za ten poslední měsíc několikrát opakovala a v podstatě vysvětlovala a snažila se zachránit jsem teda v neděli řekla naposled a přestávám se angažovat. jen si nevím rady s těma časovejma horizontama, nejsem velkej příznivce dlouhejch kompromisů, tak v tomhle nemám jasno. ale třeba přijede a bude jasno, že jo. myslim v tý variantě konce. nebo ne a z toho jsem spíš nervózní. přečtu si každopádně Sofi tvůj příběh a zkusim se na to podívat zase ještě nějak jinak. jen mám prostě pocit, že moje hrdost a trpělivost má meze a že už se dost přiblížili. třeba jsem zbrklá, za každej názor budu vděčná. moc vám děkuju a mějte se pokud možno fajn a hlavně se sami mějte rádi a nenechte si namluvit, že nestojíte za nic a tak. já se teda nedám.

Nu, Pandorroo :) ,
už nějakou dobu sleduji, že ti tu v kalupince vyrůstá zdatná spolubojovnice.

Pro ty, kdo neví na které straně barikády jsem, příspěvky Pan i kalupinky hodnotím jako velmi vyzrálé a moudré.

Lucie33, snad ti pomohou...

poletucho,
vsimla jsem si a jsem za to opravdu vdecna :) Take prispevek Alzbety je moc krasny a moudry.

Lucko, tobe radim vypustit ven tu svou "carodejnici". Nech ji, at se poradne vyradi, ale nepoustela bych ji na nikoho z lidi. Vypust sve emoce nekde o samote, klidne si poplakej a kric. Rekla bych, ze v tobe narusta z toho velkeho zklamani strasny vztek. Ten musi ven. Az se ho zbavis, budes se na veci zase divat s chladnou hlavou a spis neco vyresis. Lepe pochopis, ze za to zklamani nemuze tvuj m, ale tva ocekavani.... Je to opravdu cele beh na dlouhou trat a nejde jen o byti ci nebyti tveho manzelstvi, jde o to, o cem mluvila Alzbeta: vyziskat z cele te situace co nejvice dobreho sama pro sebe. Posilit sve sebevedomi, sebejistotu, najit sama sebe a sve budouci stesti :)

je mi smutno. a nevim co mě čeká. všechny varianty jsou špatný.

Lucie33:ahoj, Lucie, jse na tom stejně. Taky "kolegyně z práce", tak to stíhal v pracovní době. Vím to už od února a pořád není nic vyřešené. Pořád neví co chce. A já se v tom ostatně plácám taky. Jo, jen tak informativně: myslela jsem si že když je to ženská z práce, že je to ta nejhorší varianta /denně se vidí v kanceláři/, psycholog mi řekl, že naopak. Že by si měli dřív zevšednit. No trapné na tom ovšem je, že už se to o nich vykládá na pracovišti. Je to už moc dlouho, pomalu si ho přestávám vážit a soustředím se na sebe. Měj se a drž se.

Lucie, žádná varianta není špatná. Nikdy. Nemůžeš vědět dopředu co ti která varianta přinese. Varianta, že ukončíš vztah s manželem ti může přivézt novýho - lepšího - vhodnějšího a dokonce i skvělýho chlapa, se kterým ti bude dobře. Jenom to chce hodně doširoka otevřít oči na svět.

ahoj Heleno, taky ti vykládá, že se cesty rozešly, cit vyhořel, nevidim budoucnost........? nebo co ti vykládá, jak to zvládáš? ten můj je teda teď tejden v lese . po práci a přemejšlí, jestli se mnou je ještě schopnej najít společnou budoucnost. myslim, že ne. myslím, že to budu muset rozštípnout sama, tohle rozhodnutí teda ve mě začíná převažovat, vůbec nemám pocit, že bych si přála aby se sem vrátil a řekl cokoliv. mám pocit, že další sílu poslouchat všechny ty nesmyslný hrůzy teda nemám. no život neni peříčko. drž se a napiš.

helena.i napsal(a):

Lucie33:ahoj, Lucie, jse na tom stejně. Taky "kolegyně z práce", tak to stíhal v pracovní době. Vím to už od února a pořád není nic vyřešené. Pořád neví co chce. A já se v tom ostatně plácám taky. Jo, jen tak informativně: myslela jsem si že když je to ženská z práce, že je to ta nejhorší varianta /denně se vidí v kanceláři/, psycholog mi řekl, že naopak. Že by si měli dřív zevšednit. No trapné na tom ovšem je, že už se to o nich vykládá na pracovišti. Je to už moc dlouho, pomalu si ho přestávám vážit a soustředím se na sebe. Měj se a drž se.

ahoj ffly, děkuju ti za názor, četla jsem tvoje příspěvky v jiný rubrice a musim říct, že teda obdivuju tvojí trpělivost, jak se máš teď? jinak tenhle tvůj názor začínám pomalu sdílet, ale je to teda hrůza. ale myslim, že to rozhodnutí bude stejně na mě, a jediný co si asi teď přeju je mít to za sebou co nejrychlejš ať je to cokoliv. a nevim, jestli život s ním je ta varianta, která je vůbec reálná a možná.

ffly napsal(a):

Lucie, žádná varianta není špatná. Nikdy. Nemůžeš vědět dopředu co ti která varianta přinese. Varianta, že ukončíš vztah s manželem ti může přivézt novýho - lepšího - vhodnějšího a dokonce i skvělýho chlapa, se kterým ti bude dobře. Jenom to chce hodně doširoka otevřít oči na svět.

Já se v tom stále plácám po půl roce, neuspěchej to, já z počátku dělala hrozné chyby v tom , že jsem chtěla mít vše vyřešené hned. Taky jsme chodila do poradny, snažila jse , ale o no je to opravdu na tobě, je to běh na dlouhou trať  a je to tvé rozhodnutí. A pak se v tom budeš " plácat " zas jiným způsobem, když jsem četla příspěvky před půl rokem, tak jsem občas nechápala,budeš si tím muset projít, a začátek je prostě nejhorší.
Věř tomu, co zde píšou, jde hlavně o tebe!! Drž se a jdi plavat, cvičit, něco změň. Hodně štěstí a snad to dopadne líp než u nás. M

Lucie, já se mám teď tak, že nic neřeším. Odsunula jsem řešení na dobu, až se mi bude chtít něco řešit. Teď žiju. Ale neznamená to, že bych to nechávala vyhnít. Zapisuju si do hlavy různý situace, vjemy, pocity který přicházejí. Jinak manžel je doma, ke mě se chová hezky,  mluvíme spolu, trávíme spolu aspoň trochu času. A já? Nehroutím se, nepitvám, nesoupeřím, nepláču, nehysterčím.

Rozhodnutí, co s tvým životem, je vždycky jen na tobě a nikdo jiný na to ani nemá právo. A rozhodně si myslím, že to bude všechno možný,  jen ne rychle. Taky jsem to chtěla rychle, ale ta situace je dost náročná nejen pro tebe, ale i pro tvého manžela a rychle to holt nejde. A času je dost. Jen ze sebe dostat ty pocity ukřivdění, sebelítosti, vzteku - máš na ně sice právo, ale ty pocity ti nepomůžou - naopak. Já jsem taky pořád na cestě a vím, že je toho hodně co zlepšovat, ale mám dobrý pocit, že jsem na cestě a nestojím někde opodál.

Drž se a doufám, že ti řádky od těch co jsou o pár kroků dál pomůžou utřídit si vše. Jednat už musíme samy - pro svoje dobro a budoucnost.

ahoj Míšo, díky, jak to dopadlo u vás? co když on přijde v pátek s tím, že už mě tedy nechce - to se to stejně povleče? pak bych se to snad snažila vyřešit rychle, nebo ještě nemůže mít po měsíci jasno a i když řekne, že se mnou bejt nechce, nemusí to bejt pravda? nebo řekne, že to teda zkusí? co mám dělat v který situaci, největší chuť mám ho poslat do háje, ale mám to udělat? je to přesně v sobotu měsíc, co všechno vyšlo najevo, je to krátká doba, nebo dlouhá doba? mám se rychle rozvézt nebo čekat co udělá on? mám ten krok udělat já nebo k němu donutit jeho? já se tak strašně toho zítřka bojim, že snad ani nepojedu domů. ach jo. snažím se myslet sama na sebe, ale teď po tom měsíci mám v sobě takovej zmatek, že fakt nevím co chci. mám pocit, že už nejsem schopná přemejšlet reálně.

Misa II napsal(a):

Já se v tom stále plácám po půl roce, neuspěchej to, já z počátku dělala hrozné chyby v tom , že jsem chtěla mít vše vyřešené hned. Taky jsme chodila do poradny, snažila jse , ale o no je to opravdu na tobě, je to běh na dlouhou trať  a je to tvé rozhodnutí. A pak se v tom budeš " plácat " zas jiným způsobem, když jsem četla příspěvky před půl rokem, tak jsem občas nechápala,budeš si tím muset projít, a začátek je prostě nejhorší.
Věř tomu, co zde píšou, jde hlavně o tebe!! Drž se a jdi plavat, cvičit, něco změň. Hodně štěstí a snad to dopadne líp než u nás. M

jak to myslíš, že jsi na cestě a nic neřešíš? čekáš, jestli to do budoucna půjde a zkoušíš to nebo přemýšlíš o tom co si přeješ? to pořád holky nemáte jistotu, jestli se manžel vrátí nebo definitivně vrátil a čekáte? máme takhle fungovat kvůli dětem? no musim říct, že před 14 dni jsem měla pocit, že mám jasno a teď je to čim dál tim horší.

ffly napsal(a):

Lucie, já se mám teď tak, že nic neřeším. Odsunula jsem řešení na dobu, až se mi bude chtít něco řešit. Teď žiju. Ale neznamená to, že bych to nechávala vyhnít. Zapisuju si do hlavy různý situace, vjemy, pocity který přicházejí. Jinak manžel je doma, ke mě se chová hezky,  mluvíme spolu, trávíme spolu aspoň trochu času. A já? Nehroutím se, nepitvám, nesoupeřím, nepláču, nehysterčím.

Rozhodnutí, co s tvým životem, je vždycky jen na tobě a nikdo jiný na to ani nemá právo. A rozhodně si myslím, že to bude všechno možný,  jen ne rychle. Taky jsem to chtěla rychle, ale ta situace je dost náročná nejen pro tebe, ale i pro tvého manžela a rychle to holt nejde. A času je dost. Jen ze sebe dostat ty pocity ukřivdění, sebelítosti, vzteku - máš na ně sice právo, ale ty pocity ti nepomůžou - naopak. Já jsem taky pořád na cestě a vím, že je toho hodně co zlepšovat, ale mám dobrý pocit, že jsem na cestě a nestojím někde opodál.

Drž se a doufám, že ti řádky od těch co jsou o pár kroků dál pomůžou utřídit si vše. Jednat už musíme samy - pro svoje dobro a budoucnost.

Lucie, neřeším manžela, maximálně tak pomaličku řeším sama sebe. Co chci já, jak to chci. Rozhodně nečekám na jistotu, jestli se manžel vrátil natrvalo nebo ne. Taková jistota neexistuje. Kvůli dceři taky ne. Rozhlížím se po světě a funguju. A jestli to bude do budoucna s ním, nebo bez něj v tuhle chvíli není to nejdůležitější.

Jinak měsíc je krátká doba na cokoliv. Hlavně pro tvýho manžela, ale i pro tebe. Ty máš v sobě spousty emocí, který ti moc nepomůžou. Máš v sobě spousty emocí v jednom uzlíku: lásku, vztek, lítost, smutek a samozřejmě taky vzpomínky. A každou chvíli to cítíš jinak, to podle toho, která emoce převáží. Dej si na všechno čas.

Lucie33,
myslím, že tě čeká běh na dlouhou trať. Počítej na roky...
On bude zaháčkovaný zřejmě ještě dlouho, i kdyby se k tobě oficiálně vrátil. Navíc, zřejmě dlouho bude trvat náprava vašeho vztahu.

Proto je velmi důležité, aby jsi věděla ty, co přesně chceš. Rad na to, jak se na situaci dívat bez emocí jako v divadle jsi tu už dostala hodně, myslím, že jsou velmi moudré.
Drž se.

Ahoj Lucie,takových situací jsem v životě zažila dost,BM byl nevěrný,ale rozvod měl víc důvodů...Tvůj manžel se cítí být vyhořelej,necítí k tobě lásku a ty čekáš,jestli se vrátí,proč by se teda chtěl vrátit-kvůli tomu,že by mu to s tou jeho už moc neklape?Tvůj muž je bezcitný a nebere si servítky,myslíš,že se rychle odmiluje a zamiluje zase do tebe?Zasloužíš si přece daleko víc,než co se ti dostává od něj,vykašli se na to,s čím příde příště,vypusť ho z hlavy a-i když to moc bolí,neukazuj před ním,jak jsi zraněná,podívej do zrcadla-on ti to čte z očí,namaluj se a hezky se oblíkni,jdi s dětmi ven,pár chlapů se za tebou otočí a ty budeš mít lepší náladu.Nemyslím si,aby ses vrhala do jiného vztahu,najdi své ztracené sebevědomí-jenom potom budeš moci jednat ,pokud tá njistota bude trvat déle,ty buď tá,která řekne dost!Může se totiž stát,že tvůj manžel to bude brát,že na něj stále čekáš....A ty se opět dostaneš do začarovaného kruhu,v nefungujícím vztahu se nedá dlouho žít-on si bude užívat s jinou a ty přece potřebuješ také žít.Přejí ti moc,abys v životě potkala člověka,který si tě bude víc vážit a který ti dá hodně lásky,věřím,že je to jen otázka času.Přejí ti všechno dobré a držím ti palce

díky moc, dneska jdu k právníkovi na poradu ohledně majetku a tak, abych byla o krok napřed. myslím, že nejhorší pocit, kterej teď prožívám je to, že si uvědomuju přesně všechno to co jsi mi napsala a když se na můj život zpětně podívám objektivně, tak to je asi bohužel opravdu tak. a asi se bojím připustit si, že to si do budoucna opravdu nepřeju. srdce se hrozně brání, ale cejtim, že v tomhle dlouho žít nehodlám a že pokud se teda nerozhodne on k definitivnímu řešení, budu to muset udělat sama. největší strach mám z toho, že přijde s variantou ne úplně definitivní a nebude rozhodnutej a mám strach, že nedokážu bejt ta tvrdá a nechám se do toho zase zavléct,  a že i kdybych v sobě tu sílu našla už teď a ukončila tu - budu si řikat - nemohlo to bejt ještě dobrý? nemohli jsme to náhodou zvládnout? prostě se to ve mě všechno pere a do toho to srdce pořád volá, že ho mám ráda. ale rozum se brání. je to těžký a asi to chce čas. ale nevim jak dlouhej.

Steffi napsal(a):

Ahoj Lucie,takových situací jsem v životě zažila dost,BM byl nevěrný,ale rozvod měl víc důvodů...Tvůj manžel se cítí být vyhořelej,necítí k tobě lásku a ty čekáš,jestli se vrátí,proč by se teda chtěl vrátit-kvůli tomu,že by mu to s tou jeho už moc neklape?Tvůj muž je bezcitný a nebere si servítky,myslíš,že se rychle odmiluje a zamiluje zase do tebe?Zasloužíš si přece daleko víc,než co se ti dostává od něj,vykašli se na to,s čím příde příště,vypusť ho z hlavy a-i když to moc bolí,neukazuj před ním,jak jsi zraněná,podívej do zrcadla-on ti to čte z očí,namaluj se a hezky se oblíkni,jdi s dětmi ven,pár chlapů se za tebou otočí a ty budeš mít lepší náladu.Nemyslím si,aby ses vrhala do jiného vztahu,najdi své ztracené sebevědomí-jenom potom budeš moci jednat ,pokud tá njistota bude trvat déle,ty buď tá,která řekne dost!Může se totiž stát,že tvůj manžel to bude brát,že na něj stále čekáš....A ty se opět dostaneš do začarovaného kruhu,v nefungujícím vztahu se nedá dlouho žít-on si bude užívat s jinou a ty přece potřebuješ také žít.Přejí ti moc,abys v životě potkala člověka,který si tě bude víc vážit a který ti dá hodně lásky,věřím,že je to jen otázka času.Přejí ti všechno dobré a držím ti palce

Lucko,
chce to čas, moře času.. Nedělej rychlá rozhodnutí, jseš plná emocí. Kašli na to, co on. Zaměř se na sebe, využij toho pro sebe.
Vím, já ti nemám co radit, ale s odstupem času zjišťuji, že stejně nejde nic uspěchat. Že místo trápení jsem se měla více věnovat sama sobě. Ono je to ale hrozně těžké, protože člověk nemá na to vůbec náladu.
Je to na hodně dlouhý čas a ty jsi zatím na úplném začátku. Ty sis tu bolest ještě vlastně pořádně neprožila, ty jsi zatím v příšerném šoku a hrozně sebou mlátíš. Nespěchej nikam, opravdu jen čas ti ukáže zda o něj bojovat a nebo jít dál bez něj. Netlač na pilu. Měsíc není vůbec nic.
Moc ti držím palečky.

ahoj uzlíčku, o tobě už jsem tady taky hodně četla a čerpám z toho všeho tu sílu, že to všechny zvládáte čas nečas. asi jsem fakt na začátku, i když podle toho jak se cítím mám pocit, že ohledně sil jsem spíš na konci. jen se teď bojím toho zítřka až přijede domů a nevím vůbec jak se chovat, abych teda nepokazila ve svým zoufalství všechno, ale zas abych to nějak ustála. to nevím. jak to zvládnout. jinak na tebe myslím a přeju ti sílu a moc děkuju.

uzlík napsal(a):

Lucko,
chce to čas, moře času.. Nedělej rychlá rozhodnutí, jseš plná emocí. Kašli na to, co on. Zaměř se na sebe, využij toho pro sebe.
Vím, já ti nemám co radit, ale s odstupem času zjišťuji, že stejně nejde nic uspěchat. Že místo trápení jsem se měla více věnovat sama sobě. Ono je to ale hrozně těžké, protože člověk nemá na to vůbec náladu.
Je to na hodně dlouhý čas a ty jsi zatím na úplném začátku. Ty sis tu bolest ještě vlastně pořádně neprožila, ty jsi zatím v příšerném šoku a hrozně sebou mlátíš. Nespěchej nikam, opravdu jen čas ti ukáže zda o něj bojovat a nebo jít dál bez něj. Netlač na pilu. Měsíc není vůbec nic.
Moc ti držím palečky.

Ahoj Luci,
Uzlík má pravdu.Teď jen musíš sbírat sílu a opravdu se zaměřit na sebe.Mě nebavilo vůbec nic, televize ,čtení, kolo,cvičení a jít se někam bavit , to už vůbec ne.Chce to čas se vzpamatovat a utříbit si myšlenky.No a jestli ti můžu poradit , tak se pokus zítra chovat jako by se nic nestalo , vím že to není jednoduché.Bez emocí , výčitek.Je to běh na dlouhou trať.Tak se drž, musíš věřit že bude líp !!!!!!!!!!!!:supr:

Lucie33 napsal(a):

díky moc, dneska jdu k právníkovi na poradu ohledně majetku a tak, abych byla o krok napřed. myslím, že nejhorší pocit, kterej teď prožívám je to, že si uvědomuju přesně všechno to co jsi mi napsala a když se na můj život zpětně podívám objektivně, tak to je asi bohužel opravdu tak. a asi se bojím připustit si, že to si do budoucna opravdu nepřeju. srdce se hrozně brání, ale cejtim, že v tomhle dlouho žít nehodlám a že pokud se teda nerozhodne on k definitivnímu řešení, budu to muset udělat sama. největší strach mám z toho, že přijde s variantou ne úplně definitivní a nebude rozhodnutej a mám strach, že nedokážu bejt ta tvrdá a nechám se do toho zase zavléct,  a že i kdybych v sobě tu sílu našla už teď a ukončila tu - budu si řikat - nemohlo to bejt ještě dobrý? nemohli jsme to náhodou zvládnout? prostě se to ve mě všechno pere a do toho to srdce pořád volá, že ho mám ráda. ale rozum se brání. je to těžký a asi to chce čas. ale nevim jak dlouhej.

Steffi napsal(a):

Ahoj Lucie,takových situací jsem v životě zažila dost,BM byl nevěrný,ale rozvod měl víc důvodů...Tvůj manžel se cítí být vyhořelej,necítí k tobě lásku a ty čekáš,jestli se vrátí,proč by se teda chtěl vrátit-kvůli tomu,že by mu to s tou jeho už moc neklape?Tvůj muž je bezcitný a nebere si servítky,myslíš,že se rychle odmiluje a zamiluje zase do tebe?Zasloužíš si přece daleko víc,než co se ti dostává od něj,vykašli se na to,s čím příde příště,vypusť ho z hlavy a-i když to moc bolí,neukazuj před ním,jak jsi zraněná,podívej do zrcadla-on ti to čte z očí,namaluj se a hezky se oblíkni,jdi s dětmi ven,pár chlapů se za tebou otočí a ty budeš mít lepší náladu.Nemyslím si,aby ses vrhala do jiného vztahu,najdi své ztracené sebevědomí-jenom potom budeš moci jednat ,pokud tá njistota bude trvat déle,ty buď tá,která řekne dost!Může se totiž stát,že tvůj manžel to bude brát,že na něj stále čekáš....A ty se opět dostaneš do začarovaného kruhu,v nefungujícím vztahu se nedá dlouho žít-on si bude užívat s jinou a ty přece potřebuješ také žít.Přejí ti moc,abys v životě potkala člověka,který si tě bude víc vážit a který ti dá hodně lásky,věřím,že je to jen otázka času.Přejí ti všechno dobré a držím ti palce

Ahoj Lucko.Já všem,kdo přežili nevěru ve zdraví,skládám obdiv.Já jsem se dozvěděla,že má manžel milenku před čtyřmi roky.Nejednalo se o nevěru-ale o vztah,který trval 12 roků!A to jsme měli 3 děti.Ale ho to táhlo jinam.Z počátku to bylo strašné,nebu ti nic nalhávat.Nemohla jsem spát,jíst-to bylo jediné plus,nemohla jsem číst,dívat se na televizi.Pak jsem si koupila nějaké knížky-např.Nevěra pro podváděné i pro podávějící /mám dojem od P.Šmolky/a nějaké knížky -nevím jak se ta spisovatelka píše-jestli budeš chtít,zjistím ti to.Jmenují se Síla je ve vás,Síla ženy, apod....ty ti dodají sílu...Teď mysli hlavně na sebe.Pži jednání s ním dělej jako by se nic nestalo.Všechno v klidu.Žádné scény.Všechno si rozmysli v klidu.Co budeš dělat,co s majetkem,jak prostě žít dál.Nejhorší je takové řešení-jak se mám změnit abych ho udržela,co mám dělat.Abych ti pravdu řekla.To je na nic.Buď tě chce takovou jaká jsi,nebo ať jde.Nepřetvařuj se.A řeknu ti pravdu-celé manželství jsem si myslela že bych nikdy nedokázala být bez manžela.Ale opak je pravdou...Je mi mnohem líp,dělám jen to co je pro mě dobré....Žádné honění-aby měl napečeno a navařeno co má rád,aby děti nezlobily,aby bylo naklizeno.Myslím že jsem se hodně změnila.

quote=Lucie33ahoj Heleno, taky ti vykládá, že se cesty rozešly, cit vyhořel, nevidim budoucnost........? nebo co ti vykládá, jak to zvládáš? ten můj je teda teď tejden v lese . po práci a přemejšlí, jestli se mnou je ještě schopnej najít společnou budoucnost. myslim, že ne. myslím, že to budu muset rozštípnout sama, tohle rozhodnutí teda ve mě začíná převažovat, vůbec nemám pocit, že bych si přála aby se sem vrátil a řekl cokoliv. mám pocit, že další sílu poslouchat všechny ty nesmyslný hrůzy teda nemám. no život neni peříčko. drž se a napiš.

Ahoj, no jasně, neví co dál, je osamocený, nepochopený, v hlavě má zmatek, každý den přemýšlí o našem vztahu, mán mě rád, ale jinak než bych si přála apodobně /to jsou jeho slova/, . A já? Po půl roce se snažím být v klidu a ujasnit si city. Je to nesmírně těžké. Třeba 14 dnů to vzládám a pak dostanu hyster. záchvat. Já sama ještě nejsem se sebou srovnaná, protože cítím hroznou zlobu a nenávist. A to je zlé.

jo jo, tomu začínám rozumět - obvzlášť po tom, co měsíc poslouchám - ty jsi mě nedokázala milovat takovýho jakej jsem, já jsem prostě takovej, ty jsi byla taková a nebyla taková, nedokážeme se změnit jeden pro druhýho - on je totiž malinko pohodlnej sobec a největší obavu má z toho, že se nedokáže a nechce změnit on - takže mi to hází na hlavu, máme každej jiný priority, ty chceš mít všechno v pořádku a já chci mít volnej čas, nemáme společný zájmy - no bodejť by jo, když já mám všechny povinnosti na krku, ale on nedokáže a nechce pochopit, že když by se podělili povinnosti, zbyde i mě volnej čas, tvrdí, že jsem o to nestála, že jsem ho v ničem nepodporovala, já 2 roky dělám na plnej úvazek, bydlíme 30 kilometrů od Prahy, takže denně s dětma do školy a do práce absolvuju 60 kilometrů, do toho se starám o všechno ostatní a jsem ta špatná. a když jsem v zimě už volala o pomoc tim stylem, že jsem mu řekla, že jsem na všechno sama a že se mi to nelíbí a že od něj nic nedostávám a že to chci nějak řešit, tak jediný, co si z toho vyvodil (ovšem aniž by na můj monolog nějak reagoval), že někoho mám, že už ho nemám ráda a že náš vztah končí. vůbec to nejsem schopná pochopit. a když jsem mu přišla na nevěru, která prý trvá od toho mýho monologu - protože prej mu bylo tak hrozně, že v sobě ze dne na den zadupal lásku (hahaha), tak jeho argumenty jsou takový - já myslel, že už mě nechceš, já myslel, že někoho máš. je to nad moje chápání. myslim, že se mu to prostě hodilo do krámu a bylo to jednoduchý a pohodlný řešení. a teď mě měsíc deptá tim, že cit vyhořel a že vyhořel v březnu a pak zas, že už to stojí za houby 7 let, a že měl 10 let růžový brejle, plácá plácá plácá a já jsem vysvětlovala a vysvětlovala .........a už končím a končím a jedu sama na tu dovolenou a kašlu na něj. mě ve finále zůstane všechno, lidi, majetek, děti, všechno a on si může založit další rodinu (pokud to ovšem finančně zvládne), jen mu teda přeju, aby se mu cesty s někym jiným nerozešly dřiv než se mnou. nebo spíš aby jeho protějšek si nesundal růžový brejle. tak a teď jsem se aspoň hezky vymluvila a vyvztekala a jdu si koupit zmrzlinu.

ivala napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

díky moc, dneska jdu k právníkovi na poradu ohledně majetku a tak, abych byla o krok napřed. myslím, že nejhorší pocit, kterej teď prožívám je to, že si uvědomuju přesně všechno to co jsi mi napsala a když se na můj život zpětně podívám objektivně, tak to je asi bohužel opravdu tak. a asi se bojím připustit si, že to si do budoucna opravdu nepřeju. srdce se hrozně brání, ale cejtim, že v tomhle dlouho žít nehodlám a že pokud se teda nerozhodne on k definitivnímu řešení, budu to muset udělat sama. největší strach mám z toho, že přijde s variantou ne úplně definitivní a nebude rozhodnutej a mám strach, že nedokážu bejt ta tvrdá a nechám se do toho zase zavléct,  a že i kdybych v sobě tu sílu našla už teď a ukončila tu - budu si řikat - nemohlo to bejt ještě dobrý? nemohli jsme to náhodou zvládnout? prostě se to ve mě všechno pere a do toho to srdce pořád volá, že ho mám ráda. ale rozum se brání. je to těžký a asi to chce čas. ale nevim jak dlouhej.

Steffi napsal(a):

Ahoj Lucie,takových situací jsem v životě zažila dost,BM byl nevěrný,ale rozvod měl víc důvodů...Tvůj manžel se cítí být vyhořelej,necítí k tobě lásku a ty čekáš,jestli se vrátí,proč by se teda chtěl vrátit-kvůli tomu,že by mu to s tou jeho už moc neklape?Tvůj muž je bezcitný a nebere si servítky,myslíš,že se rychle odmiluje a zamiluje zase do tebe?Zasloužíš si přece daleko víc,než co se ti dostává od něj,vykašli se na to,s čím příde příště,vypusť ho z hlavy a-i když to moc bolí,neukazuj před ním,jak jsi zraněná,podívej do zrcadla-on ti to čte z očí,namaluj se a hezky se oblíkni,jdi s dětmi ven,pár chlapů se za tebou otočí a ty budeš mít lepší náladu.Nemyslím si,aby ses vrhala do jiného vztahu,najdi své ztracené sebevědomí-jenom potom budeš moci jednat ,pokud tá njistota bude trvat déle,ty buď tá,která řekne dost!Může se totiž stát,že tvůj manžel to bude brát,že na něj stále čekáš....A ty se opět dostaneš do začarovaného kruhu,v nefungujícím vztahu se nedá dlouho žít-on si bude užívat s jinou a ty přece potřebuješ také žít.Přejí ti moc,abys v životě potkala člověka,který si tě bude víc vážit a který ti dá hodně lásky,věřím,že je to jen otázka času.Přejí ti všechno dobré a držím ti palce

Ahoj Lucko.Já všem,kdo přežili nevěru ve zdraví,skládám obdiv.Já jsem se dozvěděla,že má manžel milenku před čtyřmi roky.Nejednalo se o nevěru-ale o vztah,který trval 12 roků!A to jsme měli 3 děti.Ale ho to táhlo jinam.Z počátku to bylo strašné,nebu ti nic nalhávat.Nemohla jsem spát,jíst-to bylo jediné plus,nemohla jsem číst,dívat se na televizi.Pak jsem si koupila nějaké knížky-např.Nevěra pro podváděné i pro podávějící /mám dojem od P.Šmolky/a nějaké knížky -nevím jak se ta spisovatelka píše-jestli budeš chtít,zjistím ti to.Jmenují se Síla je ve vás,Síla ženy, apod....ty ti dodají sílu...Teď mysli hlavně na sebe.Pži jednání s ním dělej jako by se nic nestalo.Všechno v klidu.Žádné scény.Všechno si rozmysli v klidu.Co budeš dělat,co s majetkem,jak prostě žít dál.Nejhorší je takové řešení-jak se mám změnit abych ho udržela,co mám dělat.Abych ti pravdu řekla.To je na nic.Buď tě chce takovou jaká jsi,nebo ať jde.Nepřetvařuj se.A řeknu ti pravdu-celé manželství jsem si myslela že bych nikdy nedokázala být bez manžela.Ale opak je pravdou...Je mi mnohem líp,dělám jen to co je pro mě dobré....Žádné honění-aby měl napečeno a navařeno co má rád,aby děti nezlobily,aby bylo naklizeno.Myslím že jsem se hodně změnila.

tak si myslim Heleno, že půl roku je fakt až až. a že asi bysme neměli bejt takhle strašně trpělivý. na co čekáš? já už po měsíci mám pocit, že teda tohle si nepřeju a že teda jsem dost dobrá na to, aby mě někdo takhle ničil  a čekat rok, jestli mě začne milostivě milovat, do toho v práci pořád kámoška na očích, no nevim nevim, jestli neplejtváme časem.

helena.i napsal(a):

quote=Lucie33ahoj Heleno, taky ti vykládá, že se cesty rozešly, cit vyhořel, nevidim budoucnost........? nebo co ti vykládá, jak to zvládáš? ten můj je teda teď tejden v lese . po práci a přemejšlí, jestli se mnou je ještě schopnej najít společnou budoucnost. myslim, že ne. myslím, že to budu muset rozštípnout sama, tohle rozhodnutí teda ve mě začíná převažovat, vůbec nemám pocit, že bych si přála aby se sem vrátil a řekl cokoliv. mám pocit, že další sílu poslouchat všechny ty nesmyslný hrůzy teda nemám. no život neni peříčko. drž se a napiš.

Ahoj, no jasně, neví co dál, je osamocený, nepochopený, v hlavě má zmatek, každý den přemýšlí o našem vztahu, mán mě rád, ale jinak než bych si přála apodobně /to jsou jeho slova/, . A já? Po půl roce se snažím být v klidu a ujasnit si city. Je to nesmírně těžké. Třeba 14 dnů to vzládám a pak dostanu hyster. záchvat. Já sama ještě nejsem se sebou srovnaná, protože cítím hroznou zlobu a nenávist. A to je zlé.

Lucie33 napsal(a):

ahoj uzlíčku, o tobě už jsem tady taky hodně četla a čerpám z toho všeho tu sílu, že to všechny zvládáte čas nečas. asi jsem fakt na začátku, i když podle toho jak se cítím mám pocit, že ohledně sil jsem spíš na konci. jen se teď bojím toho zítřka až přijede domů a nevím vůbec jak se chovat, abych teda nepokazila ve svým zoufalství všechno, ale zas abych to nějak ustála. to nevím. jak to zvládnout. jinak na tebe myslím a přeju ti sílu a moc děkuju.

Luci,
tak určitě víš, jak to se mnou pořád je. Je to běh na předlouhou trať.
Tvé pocity jsou úplně stejné jako u většiny z nás. Najednou se ti zboural domeček s karet a tys padla na to největší dno a nevíš jak ven. Ale na tom dně ještě nějaký čas zůstaneš, nemá cenu nalhávat, že néé.
Věřím ti, že se zítřka moc bojíš, vím o čem mluvíš, zažila jsem podobné. (odjej na dovču s našima dětma a s její rodinkou, já nebyla žádoucí, protože kdybych jela, tak by nejela ona a její muž by to mohl prokouknout. A pokud by nejela ona, tak by nejel ani můj muž. Já to cítila tak, že po dovolené se vše rozhodne. A asi i rozhodlo, ona začala couvat).Toho příjezdu jsem se tak bála, že jsem se třásla, zimnice se mnou cloumala. Přesto všechno jsem je přivítala obětím a všichni jsme brečeli, včetně dětí. Vůbec jsem nic nechápala. Místo přivítání mi bylo oznámeno, že dotyčná je těhotná, ale se svým mužem. Dovedeš si asi představit, jak mi to vše šrotovalo.
Možná je v nás trošku rozdíl - já měla od samého začátku jasno, že o něj nechci přijít!!!
Po celou dobu našeho trápení a to trvá už rok a půl mu dávám najevo, že ho mám opravdově ráda a on už to moc dobře ví. A proto neukvapuj se, mile ho přivítej a nenaléhej. Pokud ho chceš, tak jí ho přeci nebudeš házet do náruče, nebudeš mu to přeci zjednodušovat. Já v sobě více cítila tu lásku k němu než nenávist. Kdybych ho nenáviděla, tak už jsem dávno sama a pak věřím, že by se mi náramně ulevilo.
Holka drž se, moc, moc na tebe myslím. Ten můj chtěl být taky sám, aby si srovnal myšlenky v hlavě. Věř, že on sám teď vůbec neví, co se s ním děje. Já si to brala tak, že mi prostě onemocněl, onemocněl těžkou chorobou a já mu zároveň podávala pomocnou ruku. A on to neodmítal a podával jí i mně, ale bohužel i jí.
Čas, čas, čas je naším největším přítelem. :pussa::pussa::pussa::pussa:

ahoj Míšo, díky, jak to dopadlo u vás? co když on přijde v pátek s tím, že už mě tedy nechce - to se to stejně povleče? pak bych se to snad snažila vyřešit rychle, nebo ještě nemůže mít po měsíci jasno a i když řekne, že se mnou bejt nechce, nemusí to bejt pravda? nebo řekne, že to teda zkusí? co mám dělat v který situaci, největší chuť mám ho poslat do háje, ale mám to udělat? je to přesně v sobotu měsíc, co všechno vyšlo najevo, je to krátká doba, nebo dlouhá doba? mám se rychle rozvézt nebo čekat co udělá on? mám ten krok udělat já nebo k němu donutit jeho? já se tak strašně toho zítřka bojim, že snad ani nepojedu domů. ach jo. snažím se myslet sama na sebe, ale teď po tom měsíci mám v sobě takovej zmatek, že fakt nevím co chci. mám pocit, že už nejsem schopná přemejšlet reálně.

Ano, stejně se to povleče, ještě nevíš co chceš, děláš různé kroky, ale necítíš je na sto procent. Tak to bylo u mne. Po měsíci  nemůže mít jasno, já se o půlročním vytahu dozvěděla v lednu a měla jsem pocit, že pokud to nebude vyřešené do měsíce, tak to nepřežiju. Dnes máme červenec, M je doma, s milenkou se stýká dál, prošla jsem si 2  měsíce rozhodování život ve třech - to chtěl on, a prý budem fungovat dál jako rodina-
ted je doma trochu boj kdo s koho, protože já řekla dost, rozvádím se. A M se začal pěkně vybyrvovat. ALE U VÁS TO TAK BÝT NEMUSÍ, JEN PROSÍÍÍÍM, NEDĚLEJ ted ukvapená rozhodnutí, dej tomu čas ,jak ti tu všichni radí a ted se soustred jen na to, abys to celé dny neřešila" mám pocit, že to děláš", stejně nic nevyřešíš dokud po určitém čase se na to budeš schopna podívat z jiného úhlu a zjistíš, že o tu samotnou " nevěru " až tak nejde.
Nemysli nato- já vím, ono to nejde, ale tak se k tomu nuť, něco dělej ale zatím se nerozváděj. A i kdyby ti řekl, že s tebou být nechce, nemusí to tak skutečně být, jsou to slova ale rozhodující jsou činy. A on sám si třeba říká ůplně stejná slova, která jsi napsala a každou hodinu tu situaci může vnímat jinak. A nebul!  :hjarta::hjarta::hjarta:

Lucie33 napsal(a):

jo jo, tomu začínám rozumět - obvzlášť po tom, co měsíc poslouchám - ty jsi mě nedokázala milovat takovýho jakej jsem, já jsem prostě takovej, ty jsi byla taková a nebyla taková, nedokážeme se změnit jeden pro druhýho - on je totiž malinko pohodlnej sobec a největší obavu má z toho, že se nedokáže a nechce změnit on - takže mi to hází na hlavu, máme každej jiný priority, ty chceš mít všechno v pořádku a já chci mít volnej čas, nemáme společný zájmy - no bodejť by jo, když já mám všechny povinnosti na krku, ale on nedokáže a nechce pochopit, že když by se podělili povinnosti, zbyde i mě volnej čas, tvrdí, že jsem o to nestála, že jsem ho v ničem nepodporovala, já 2 roky dělám na plnej úvazek, bydlíme 30 kilometrů od Prahy, takže denně s dětma do školy a do práce absolvuju 60 kilometrů, do toho se starám o všechno ostatní a jsem ta špatná. a když jsem v zimě už volala o pomoc tim stylem, že jsem mu řekla, že jsem na všechno sama a že se mi to nelíbí a že od něj nic nedostávám a že to chci nějak řešit, tak jediný, co si z toho vyvodil (ovšem aniž by na můj monolog nějak reagoval), že někoho mám, že už ho nemám ráda a že náš vztah končí. vůbec to nejsem schopná pochopit. a když jsem mu přišla na nevěru, která prý trvá od toho mýho monologu - protože prej mu bylo tak hrozně, že v sobě ze dne na den zadupal lásku (hahaha), tak jeho argumenty jsou takový - já myslel, že už mě nechceš, já myslel, že někoho máš. je to nad moje chápání. myslim, že se mu to prostě hodilo do krámu a bylo to jednoduchý a pohodlný řešení. a teď mě měsíc deptá tim, že cit vyhořel a že vyhořel v březnu a pak zas, že už to stojí za houby 7 let, a že měl 10 let růžový brejle, plácá plácá plácá a já jsem vysvětlovala a vysvětlovala .........a už končím a končím a jedu sama na tu dovolenou a kašlu na něj. mě ve finále zůstane všechno, lidi, majetek, děti, všechno a on si může založit další rodinu (pokud to ovšem finančně zvládne), jen mu teda přeju, aby se mu cesty s někym jiným nerozešly dřiv než se mnou. nebo spíš aby jeho protějšek si nesundal růžový brejle. tak a teď jsem se aspoň hezky vymluvila a vyvztekala a jdu si koupit zmrzlinu.

Stejný, stejný, stejný, všude stejný. Se mnou strašně dlouho prázdno, myslel si, že je nežádoucí, že taky někoho mám, protože jsem byla odtažitá. Ale nikdy jsme si to nedokázali v klidu vyříkat, každý si raději zalezl do té své ulity a jenom bručel. Až se vše provalilo, najednou to šlo, najednou jsme si povídali o svých pocitech, jak jsme kdy co cítili, najednou to šlo, ale bylo už pozdě, protože on miloval celým srdcem jí. Mě měl sice rád, ale trochu jinak. Stejný, stejný, stejný ......... Drž se, zaměř se na sebe a až vyplavíš ty emoce zloby a vzteku, pak se ptej srdce ...

Lucie33.
Lucie, na co čekám? Tak nějak to nejde pustit ze srdce a z hlavy 18 let pěkného vztahu. Asi čekám, že "prozře". A taky tak nějak podvědomě cítím, že mě má pořád rád, jenom ten cit schoval někam hluboko a nemůže ho najít. Rozumíš mi?

vím, že o nevěru nejde. tu ani tak neřeším. ale na druhou stranu vidim, že on jí záměrně zlehčuje a dělá, že vůbec není důležitá, což taky neni pro něj tak úplně pravda. jde o příčiny a důsledky. ale zatim jsem byla jen já schopná na to koukat z obou stran, vidět chyby obou, uznat svoje a vidět cestu dál (to tedy s otazníkem). chápu, že on to má teď daleko těžší, jelikož je zamilovanej. nejsem hloupá, vim, co jsem dělala špatně. i to co dělal špatně on. ale on nám tu šanci dát nechce. dobře počkám, budu se snažit zejtra bejt v pohodě, rozhodně teda nebudu čekat jako ta káča doma až přijede. jdu s kamarádkou do kina a dorazim domů večer.
moc vám holky všem děkuju a jsem tu pořád.

.

Misa II napsal(a):

ahoj Míšo, díky, jak to dopadlo u vás? co když on přijde v pátek s tím, že už mě tedy nechce - to se to stejně povleče? pak bych se to snad snažila vyřešit rychle, nebo ještě nemůže mít po měsíci jasno a i když řekne, že se mnou bejt nechce, nemusí to bejt pravda? nebo řekne, že to teda zkusí? co mám dělat v který situaci, největší chuť mám ho poslat do háje, ale mám to udělat? je to přesně v sobotu měsíc, co všechno vyšlo najevo, je to krátká doba, nebo dlouhá doba? mám se rychle rozvézt nebo čekat co udělá on? mám ten krok udělat já nebo k němu donutit jeho? já se tak strašně toho zítřka bojim, že snad ani nepojedu domů. ach jo. snažím se myslet sama na sebe, ale teď po tom měsíci mám v sobě takovej zmatek, že fakt nevím co chci. mám pocit, že už nejsem schopná přemejšlet reálně.

Ano, stejně se to povleče, ještě nevíš co chceš, děláš různé kroky, ale necítíš je na sto procent. Tak to bylo u mne. Po měsíci  nemůže mít jasno, já se o půlročním vytahu dozvěděla v lednu a měla jsem pocit, že pokud to nebude vyřešené do měsíce, tak to nepřežiju. Dnes máme červenec, M je doma, s milenkou se stýká dál, prošla jsem si 2  měsíce rozhodování život ve třech - to chtěl on, a prý budem fungovat dál jako rodina-
ted je doma trochu boj kdo s koho, protože já řekla dost, rozvádím se. A M se začal pěkně vybyrvovat. ALE U VÁS TO TAK BÝT NEMUSÍ, JEN PROSÍÍÍÍM, NEDĚLEJ ted ukvapená rozhodnutí, dej tomu čas ,jak ti tu všichni radí a ted se soustred jen na to, abys to celé dny neřešila" mám pocit, že to děláš", stejně nic nevyřešíš dokud po určitém čase se na to budeš schopna podívat z jiného úhlu a zjistíš, že o tu samotnou " nevěru " až tak nejde.
Nemysli nato- já vím, ono to nejde, ale tak se k tomu nuť, něco dělej ale zatím se nerozváděj. A i kdyby ti řekl, že s tebou být nechce, nemusí to tak skutečně být, jsou to slova ale rozhodující jsou činy. A on sám si třeba říká ůplně stejná slova, která jsi napsala a každou hodinu tu situaci může vnímat jinak. A nebul!  :hjarta::hjarta::hjarta:

acho bože, to víš, že ti rozumim. vidím a cítím tu tvojí naději. ale jen aby prozřel. aby sis neřekla za 5 let, že furt čekáš, aby prozřel. on mi taky řiká, že mě samozřejmě má rád, že jsem bezva, ale že ten hlavní cit tam není. no ono se taky nedá sedět s prominutím zadkem na dvou židlích že jo, když je teďka zamilovanej.

helena.i napsal(a):

Lucie33.
Lucie, na co čekám? Tak nějak to nejde pustit ze srdce a z hlavy 18 let pěkného vztahu. Asi čekám, že "prozře". A taky tak nějak podvědomě cítím, že mě má pořád rád, jenom ten cit schoval někam hluboko a nemůže ho najít. Rozumíš mi?

A víte co holky? Já se někdy i od srdce zasměju. Třeba minulý týden jsem měla záchvat, protože se mě někdo zeptal, že slyšel že se rozvádíme a já to nemohla rozdýchat. A tak jsem stála v kuchyni a řvala a omdlévala. Pak jsem uviděla z okna na dvoře moje kytky a začala jsem ječet:oni mi odejdou". Podotýkám, že byla jedna z největších bouřek co jsem zažila: A co můj manžel? Vyběhl ven a v té příšerné slotě /hromy a blesky/ začal mi přenášet truhlíky s kytkama na bezpečné místo. Tak jsem se na něj dívala, jak tam pobíhá jak šílenec a začala jsem se chechtat. Nevím, ale myslím si, že kdyby mě tak moc "neměl rád" tak by se na to vykašlal.

[Lucie, psycholog mi řekl, že ještě nezažil aby nějak provalený mimoman. vztah trval víc než rok. Že jiná je situace kdy o tom manželka neví, jiná když ví. Že žádný normální chlap nezvádne mít paralelně 2 vztahy a jak ty říkáš sedět na 2 židlích. Ono to má logiku co říká, ale druhá věc je co já. Jestli to ustojím a vůbec jestli to chci ustát. A tak v meziobdobí jsem se konečně začala věnovat sobě.

Ahoj holky, trochu se zapojím do diskuse. Čtu tady jak Vaši M nevěděli, chtěli čas na rozmyšlení atd. Já to mám úplně jinak. Můj M od začátku zjištění nevěry tvrdí, že chce zůstat se mnou, že k ní už nic necítí, že nechce o mne přijít, že mne miluje, hladí mne, objímá, miluje se se mnou. Strašně se snaží, ale je jiný než býval. A já ve své bolesti, ve svém citovém zmatku nedokážu teď poznat jestli mluví pravdu, prostě to necítím. Jestli mne  vážně miluje i po 5leté nevěře, že se mnou nezůstává jenom z pocitu odpovědnosti, trestu, že jí už nemiluje, že vážně se mnou chce být, protože to tak cítí. .....atd. Já to vážně v téhle chvíli nevím a necítím, já jenom vím, že chci zůstat s ním, ale nechci žít ve vztahu bez lásky.

Luci,
Tvoje myšlenky jsou teď hodně rozpolcené. Chvílemi ho chceš, chvílemi by jsi byla radši, kdyby už odešel a vše tím skončilo... . Tímhle jsme si asi prošly všechny. Bojíš se zítřka, jak se rozhodne. Ale i na Tobě bude záležet. Nebude záležet jen jak to bude chtít on. Rozhodnout se je vždy to nejtěžší. Určitě není od věci být zítra v klidu, bez scén. Ale tvářit se, že se nic neděje, no nevím. Já bych asi chtěla si promluvit, v klidu bez srdceryvných výbuchů a ptala se jak si to dál představuje. Že to potřebuješ vědět. Že si musíš taky zařídit "svůj život". A pokud Ti řekne, že neví ( což se zpravidla stává), tak bych mu řekla, že mne ta situace velmi zraňuje a není mi příjemná , tak jako ostatně ani jemu, a že by jste si měli opravdu vážně promluvit. Můžeš mu navrhnout, že si dáte třeba dva měsíce čas, aby jste si oba mohli vážně zvážit, jak dál. Ty dva měsíce budou hodně těžké, protože by měly být bez scén, výbuchů, napadání ... . Domluvit se na určitých pravidlech domácnosti, dětí atd.
Víš, když jsem poslouchala od mého m, že už ke mně nic necítí a nemáme už nic společného .... , a když jsme šli spolu k psycholožce a on to pořád omílal dokola a mluvil i za mne, tak jsem mu pak v klidu  řekla, že pokud to tak opravdu cítí a nemůže se mnou žít, tak že opravdu bude lepší když odejde. Že se domluvíme na dětech, práci ( společné podnikání) . Ptala jsem se ho, které povlečení, ručníky a věci si chce vzít a jak by jsme to měli zorganizovat. No byl z toho dost paf, protože do té doby jsem ho neustále přesvědčovala, že přeci nezahodíme 15 let  a že ho mám ráda. Když jsem mu takhle řekla, tak najednou otočil. Najednou to byl on, kdo začal trvat na těch dvou měsících a na tom,že máme děti atd. Víš, zvláštní je, že předtím, jsem se celou dobu bála, že by odešel, a když jsem mu to sama navrhla, tak  jsem to dokázala brát s klidem. Byla jsem opravdu smířená s tím, že odejde. Přestala jsem se bát a uvědomila si, že tu lásku, kterou k němu přesto všechno cítím, si neodnese, že ta mi zůstane, a že důležitá jsem Já a moje pocity.
Máš před sebou dlouhý boj především sama se sebou. Tvoje emoce a pocity jestli jednáš správně, jestli tohle je to správně rozhodnutí, strach víc myslet na sebe, strach z budoucnosti, to je daleko těžší zvádat, než strach z toho jestli partner zůstane nebo ne. Né vždy totiž, když se rozhodne že neodejde, je to "výhra", ale může být,záležet bude jen na Tobě.
Neber to jako rady. Spíš jako vlastní postřehy ze svého "období temna".
Budu na Tebe zítra moc myslet a držet palce.

Danielko, jak ráda bych to s tebou vyměnila! Proč to řešíš? Chtěli jste spolu zůstat a zůstali jste. Holt to byla delší manželská krize.

helena.i napsal(a):

[Lucie, psycholog mi řekl, že ještě nezažil aby nějak provalený mimoman. vztah trval víc než rok. Že jiná je situace kdy o tom manželka neví, jiná když ví. Že žádný normální chlap nezvádne mít paralelně 2 vztahy a jak ty říkáš sedět na 2 židlích. Ono to má logiku co říká, ale druhá věc je co já. Jestli to ustojím a vůbec jestli to chci ustát. A tak v meziobdobí jsem se konečně začala věnovat sobě.

No právě, když se vše provalí, tak se musí řešit.Ale jak to pak na druhou stranu zase máme ustát? Život je boj . Pokud nikdo nic neví, tak je to vlastně fajn.

jo holka tak to zase pozor na falešný naděje, ten můj se naučil za tenhle měsíc i pouštět myčku, sekal zahradu, balil na dovolenou, luxoval, choval se ke mě slušně, spal se mnou, ale ve finále mi řek, že to dělal jenom abych byla spokojená (a myslim, že i určitej pocit viny hraje roli), ale že to nic nemění na jeho pocitech. úplně mu taky teda všechno nevěřim, ale tvrdí to. no ale vy jste už o dost dál, takže když to na tebe přijde se v klidu vychechtej a pak něčim práskni, hlavně to z nás musí ven. a držim palečky, ať máš správný pocity a strašně ti to přeju. moc moc.

helena.i napsal(a):

A víte co holky? Já se někdy i od srdce zasměju. Třeba minulý týden jsem měla záchvat, protože se mě někdo zeptal, že slyšel že se rozvádíme a já to nemohla rozdýchat. A tak jsem stála v kuchyni a řvala a omdlévala. Pak jsem uviděla z okna na dvoře moje kytky a začala jsem ječet:oni mi odejdou". Podotýkám, že byla jedna z největších bouřek co jsem zažila: A co můj manžel? Vyběhl ven a v té příšerné slotě /hromy a blesky/ začal mi přenášet truhlíky s kytkama na bezpečné místo. Tak jsem se na něj dívala, jak tam pobíhá jak šílenec a začala jsem se chechtat. Nevím, ale myslím si, že kdyby mě tak moc "neměl rád" tak by se na to vykašlal.

helena.i napsal(a):

Danielko, jak ráda bych to s tebou vyměnila! Proč to řešíš? Chtěli jste spolu zůstat a zůstali jste. Holt to byla delší manželská krize.

Helenko, já spíš řeším, jestli to on vážně chce, jestli není nešťastný. Vím, že bych měla být teď šťastná, ale teď vážně nejsem. Nechci, aby to z jeho strany bylo z pocitu viny.

Ahoj Heli,
tak to si myslím taky, že kdyby tě neměl rád tak to kašle.Asi ti to neumí a nebo bojí říct a jen koná.:hjarta:

myslím, že to cejtim jako ty a že tu půlku kdy jsem ho přesvědčovala už jsem si prošla. teď bude ta druhá a já prostě počkám jak se to bude vyvíjet. ale myslim,že teď jsi to napsala moc hezky a že v podstatě tohle cejtim.

SOFI napsal(a):

Luci,
Tvoje myšlenky jsou teď hodně rozpolcené. Chvílemi ho chceš, chvílemi by jsi byla radši, kdyby už odešel a vše tím skončilo... . Tímhle jsme si asi prošly všechny. Bojíš se zítřka, jak se rozhodne. Ale i na Tobě bude záležet. Nebude záležet jen jak to bude chtít on. Rozhodnout se je vždy to nejtěžší. Určitě není od věci být zítra v klidu, bez scén. Ale tvářit se, že se nic neděje, no nevím. Já bych asi chtěla si promluvit, v klidu bez srdceryvných výbuchů a ptala se jak si to dál představuje. Že to potřebuješ vědět. Že si musíš taky zařídit "svůj život". A pokud Ti řekne, že neví ( což se zpravidla stává), tak bych mu řekla, že mne ta situace velmi zraňuje a není mi příjemná , tak jako ostatně ani jemu, a že by jste si měli opravdu vážně promluvit. Můžeš mu navrhnout, že si dáte třeba dva měsíce čas, aby jste si oba mohli vážně zvážit, jak dál. Ty dva měsíce budou hodně těžké, protože by měly být bez scén, výbuchů, napadání ... . Domluvit se na určitých pravidlech domácnosti, dětí atd.
Víš, když jsem poslouchala od mého m, že už ke mně nic necítí a nemáme už nic společného .... , a když jsme šli spolu k psycholožce a on to pořád omílal dokola a mluvil i za mne, tak jsem mu pak v klidu  řekla, že pokud to tak opravdu cítí a nemůže se mnou žít, tak že opravdu bude lepší když odejde. Že se domluvíme na dětech, práci ( společné podnikání) . Ptala jsem se ho, které povlečení, ručníky a věci si chce vzít a jak by jsme to měli zorganizovat. No byl z toho dost paf, protože do té doby jsem ho neustále přesvědčovala, že přeci nezahodíme 15 let  a že ho mám ráda. Když jsem mu takhle řekla, tak najednou otočil. Najednou to byl on, kdo začal trvat na těch dvou měsících a na tom,že máme děti atd. Víš, zvláštní je, že předtím, jsem se celou dobu bála, že by odešel, a když jsem mu to sama navrhla, tak  jsem to dokázala brát s klidem. Byla jsem opravdu smířená s tím, že odejde. Přestala jsem se bát a uvědomila si, že tu lásku, kterou k němu přesto všechno cítím, si neodnese, že ta mi zůstane, a že důležitá jsem Já a moje pocity.
Máš před sebou dlouhý boj především sama se sebou. Tvoje emoce a pocity jestli jednáš správně, jestli tohle je to správně rozhodnutí, strach víc myslet na sebe, strach z budoucnosti, to je daleko těžší zvádat, než strach z toho jestli partner zůstane nebo ne. Né vždy totiž, když se rozhodne že neodejde, je to "výhra", ale může být,záležet bude jen na Tobě.
Neber to jako rady. Spíš jako vlastní postřehy ze svého "období temna".
Budu na Tebe zítra moc myslet a držet palce.

Romča napsal(a):

Tak to si myslím taky, že kdyby tě neměl rád tak to kašle.Asi ti to neumí a nebo bojí říct a jen koná.:hjarta:

Romčo, jak to myslíš? Asi je dneska na mne moc velký vedro a závitky nepracují. :)

ahoj Danielo, myslim, že ti všechny závidíme, ale že ti i rozumim. ono nic není jenom černý a bílý. ale pořád jsi na tom líp než my, tak se na všechno vykašli a přijímej a dávej a věř, že je to opravdový. to by nic nemělo fakt vůbec žádnej smysl, kdyby člověk ani v tomhle neviděl naději a nesnažil se jí přijmout. dej tomu čas a buďte šťastný, dokud to funguje. to si myslim. čas ukáže, ale teď ho neztrácej.

Daniela02 napsal(a):

Ahoj holky, trochu se zapojím do diskuse. Čtu tady jak Vaši M nevěděli, chtěli čas na rozmyšlení atd. Já to mám úplně jinak. Můj M od začátku zjištění nevěry tvrdí, že chce zůstat se mnou, že k ní už nic necítí, že nechce o mne přijít, že mne miluje, hladí mne, objímá, miluje se se mnou. Strašně se snaží, ale je jiný než býval. A já ve své bolesti, ve svém citovém zmatku nedokážu teď poznat jestli mluví pravdu, prostě to necítím. Jestli mne  vážně miluje i po 5leté nevěře, že se mnou nezůstává jenom z pocitu odpovědnosti, trestu, že jí už nemiluje, že vážně se mnou chce být, protože to tak cítí. .....atd. Já to vážně v téhle chvíli nevím a necítím, já jenom vím, že chci zůstat s ním, ale nechci žít ve vztahu bez lásky.

Danielko, ale to je jeho rozhodnutí, on se rozhodl, že bude s tebou a z jakého je to důvodu - to je jen a pouze jeho problém a ty ho neřeš. Řeš pouze sebe a svý pocity. Tvůj manžel si musí svý rozhodnutí dělat sám

Jája napsal(a):

Danielko, ale to je jeho rozhodnutí, on se rozhodl, že bude s tebou a z jakého je to důvodu - to je jen a pouze jeho problém a ty ho neřeš. Řeš pouze sebe a svý pocity. Tvůj manžel si musí svý rozhodnutí dělat sám

Jáji, já vím, že je to jeho problém, ale nechci žít dál ve vztahu, kde by byla předstírána láska, protože bych se cítila, jako když mne podvádí dál.

To bylo pro Helču, už jsem to opravila.

Tobě se zrovna chystám napsat.
Taky jsem si prošla tím vším a myslím si že Tvůj M co ti říká, myslí upřímně.Něčím si prošel, je určitě moudřejší a uvědomil si o  co stojí a je mu přednější.Ikdyž  odpustíme, tak to v srdci zůstane  a mozek sem tam bohužel šrotí.

Daniela02 napsal(a):

Romča napsal(a):

Tak to si myslím taky, že kdyby tě neměl rád tak to kašle.Asi ti to neumí a nebo bojí říct a jen koná.:hjarta:

Romčo, jak to myslíš? Asi je dneska na mne moc velký vedro a závitky nepracují. :)

já ti rozumim, jen na to koukám z trochu jinýho pohledu
můžeš si z toho vzít to lepší (ať on cítí cokoliv), nebo můžeš pochybovat a po čase můžeš zjistit, že je to třeba i pravda (opak ti nedokáže nikdy, i kdyby se rozkrájel).
Nech budoucnost budoucností a užívej to, co máš teď, záruky ti nikdo nedá
miluješ ho - tak ho miluj a ber takovýho jakej je - chybující
může chybovat - přestaneš ho proto milovat?

Danielo,
taky nechapu, co porad tak slozite resis.... proc porad rozebiras, proc on zije s tebou? Zda to neni ze zvyku, z pocitu viny, kvuli detem.... bla bla bla! Cozpek necitis, ze tohle je spatne? Myslis, ze ti on sam nebo nekdo jiny nekdy muze vystavit papir s razitkem, kde bude napsano: ZIJE S TEBOU Z VELKE LASKY NEBESKÉ???? Chces stravit svuj zivot tim, ze ho budes donekonecna pozorovat? Dívat se, jak se tvari, dumat nad tim, zda mu polevka chutnala a jestli se mu nahodou nektera jina zena nezalibila vic nez ty????
No to je bezva! Tak si to uzij :)
A to se tyka i uzlika!
Holky, cozpak nechapete, ze jedine podstatne a jedine, co muzete vzdycky ovlivnit predevsim vy samy, je to PROC S NIM ZIJU JA???? Stoji a pada s nim muj svet? Visim na nem jak zamek na dverich a nebo jsem svobodna bytost a ziju s nim proto, ze ho mam rada a dokazu mu kdykoliv dat svobodu, pokud o ni on nebo ja budu stat... Necitite, jak se procisti vzduch? To neni o bezmezne toleranci a nevsimavosti, to je o pozitivni energii, kterou vas m okamzite rozpozna. Prece ty muze nechcete ubijet, ale milovat, svou vzajemnou lasku neustale podrobovat hokusum pokusum, ale pestovat, ne?
Vzdyt je to vsechno jen a jen na vas, ne na nem. Je to o vas, ne o nem. Vy musite najit svou vnitrni rovnovahu a jistotu zcela NEZAVISLE na nem. Jinak to fungovat nikdy nebuce a budete jen rikat, jako zde nekteri: No ale jeste jednou mi to udela a pujde!
Date vztahu podminku.... a na jak dlouho? Na dozivoti? Na rok? Na dvacet let? Kruci to si neuvedomujete, ze tu podminku na "janevimnajaknadlouho" ukladate i samy sobe??? To jste opravdu az takove masochistky???? Chcete zit pod hrozbou vezeni, ktere uz bude natvrdo? A kdyz rikam natvrdo, tak myslim natvrdo...protoze pak se zatvrdite vuci lasce vubec, protoze zklamani, ktere byste pak zazily zase jen svou vlastni vinou a hlouposti, prictete muzum jako celku a budete o sobe pochybovat jeste mnohem vic, nez ted! Chcete fakt zit pod takovouhle kuratelou???
No te pic!

ahoj Pan, hernajz teda to jsou slova do pranice. to jsme si holky vykoledovaly, až jsme to dostaly. správně, jen tak na nás. pochopila jsem to dobře, že to platí i pro mě, že jo?

Pandorraa napsal(a):

Danielo,
taky nechapu, co porad tak slozite resis.... proc porad rozebiras, proc on zije s tebou? Zda to neni ze zvyku, z pocitu viny, kvuli detem.... bla bla bla! Cozpek necitis, ze tohle je spatne? Myslis, ze ti on sam nebo nekdo jiny nekdy muze vystavit papir s razitkem, kde bude napsano: ZIJE S TEBOU Z VELKE LASKY NEBESKÉ???? Chces stravit svuj zivot tim, ze ho budes donekonecna pozorovat? Dívat se, jak se tvari, dumat nad tim, zda mu polevka chutnala a jestli se mu nahodou nektera jina zena nezalibila vic nez ty????
No to je bezva! Tak si to uzij :)
A to se tyka i uzlika!
Holky, cozpak nechapete, ze jedine podstatne a jedine, co muzete vzdycky ovlivnit predevsim vy samy, je to PROC S NIM ZIJU JA???? Stoji a pada s nim muj svet? Visim na nem jak zamek na dverich a nebo jsem svobodna bytost a ziju s nim proto, ze ho mam rada a dokazu mu kdykoliv dat svobodu, pokud o ni on nebo ja budu stat... Necitite, jak se procisti vzduch? To neni o bezmezne toleranci a nevsimavosti, to je o pozitivni energii, kterou vas m okamzite rozpozna. Prece ty muze nechcete ubijet, ale milovat, svou vzajemnou lasku neustale podrobovat hokusum pokusum, ale pestovat, ne?
Vzdyt je to vsechno jen a jen na vas, ne na nem. Je to o vas, ne o nem. Vy musite najit svou vnitrni rovnovahu a jistotu zcela NEZAVISLE na nem. Jinak to fungovat nikdy nebuce a budete jen rikat, jako zde nekteri: No ale jeste jednou mi to udela a pujde!
Date vztahu podminku.... a na jak dlouho? Na dozivoti? Na rok? Na dvacet let? Kruci to si neuvedomujete, ze tu podminku na "janevimnajaknadlouho" ukladate i samy sobe??? To jste opravdu az takove masochistky???? Chcete zit pod hrozbou vezeni, ktere uz bude natvrdo? A kdyz rikam natvrdo, tak myslim natvrdo...protoze pak se zatvrdite vuci lasce vubec, protoze zklamani, ktere byste pak zazily zase jen svou vlastni vinou a hlouposti, prictete muzum jako celku a budete o sobe pochybovat jeste mnohem vic, nez ted! Chcete fakt zit pod takovouhle kuratelou???
No te pic!

Luci, to je normální. My "nevěroví benjamínci" to vždycky schytáme.  Někdy příspěvky od Pan pěkně obrečím a pak některé věci pochopím. Ale až to bude za námi, to bude paráda a pak už se budeme jenom smát a budeme šťasné a budeme moci nalévat optimismus zase těm dalším "nevěrovým benjamínkům".

Holky a v neděli odjíždím jenom s M na tu vysněnou dovolenou, bez malé. Držte mi palečky ať si to užiju a zapomenu na všechny ty "kraviny". Už se hrozně těšííííííííííííííííííííím. :):)

Danielo,
až přestaneš "zkoumat" proč zůstal s Tebou a né s ní, tak najednou zjistíš, že je Ti super. Budeš dýchat a užívat si sou lásku k němu. A věř, že on to pozná a pak si to opravdu užiješ.

SOFI napsal(a):

Danielo,
až přestaneš "zkoumat" proč zůstal s Tebou a né s ní, tak najednou zjistíš, že je Ti super. Budeš dýchat a užívat si sou lásku k němu. A věř, že on to pozná a pak si to opravdu užiješ.

Věřím a doufám, že k této fází dospěji hodně rychle. Teď jsem zatím na velké houpačce....."tralalala jednou seš dole, jednou nahoře......."

Holky, ale stejně Vám všem moc děkuji, děkuji za to že jste tady (i když důvod našeho bytí tady nepřeji nikomu). Naléváte mi sílu, naději, optimismus. :pussa: :pussa: :pussa: :pussa:

Danielo,
neboj, pokud, dojdeš do fáze, že že se budeš radovat z lásky kterou v sobě máš, bude bez podmínek ( třebas hlasitě nevyřčených) a nebudeš neustále očekávat, že Ti bude  za to děkováno, tak najednou zjistíš, že Tvůj život je daleko plnohodnotnější a že k Tobě přichází přesně taková láska jakou sama dáváš.
Zkus nepřemýšlet nad důvody je "zůstání s Tebou". Je to jeho rozhodnutí a Ty ho respektuj. Tak jak určitě se snaží respektovat on Tebe.

Danielo 02, uzlíku a Sofi, já bych s váma tak měnila.
Přeci zůstal, řekl mám tě rád, tak to už neřešte, víš Danielo, jak napsala Pan, já jsem sobě i jemu  podmínku dala v lednu  - rozejdi se sní, řekl ano a tři měsíce komedie / včetně postele/, v březnu, v květnu a teď jsem řekla dost. Ale já cítila a věděla, že to trvá, že je jinde hlavou a někdy i tělem. U tebe zůstal, mátě rád , tak jsi ty podmínky opravdu nedávej / myslím ve svém nitru/. Budou tě totiž svazovat a zraňovat stále víc a možná tě donutí nakonec třeba pro tvou jistotu " např. vlézt do mobili", budou tě stále pokoušet. Ale pozor, ten můj chtěl žít ve třech, situace jiná , ale zkus si to představit. Já ji mám rád, tebe zvým způsobem asi taky, otevřela mi oči ,ty jsi někoho najdeš, budem dál fungovat...? Chtěla bys to? Asi ne, máš doma M, který se jednou rozhodl pro tebe tak to přijmi a užij si supr dovolenou s někým, kdo chce být s TEBOU. :D,:D,:D
T

Ha ha! tady je to skupinova terapie jako vino :D
Z tech, kdo kdysi "mlatili a proklinali" chudaka terapeuta, jsou ted pomocnici :) Neni nad vlastni zkusenosti. Lekari taky nikdo neveri, ze se uzdravi, ale kdyz vidi pacienta, ktery ma/mel stejnou nemoc a ted si vesele poskakuje, je to jina  :par:
A tak to ma byt, libi se mi to :storstark:

ahoj holky,
přeju vám krásný ráno. potřebovala bych od vás podporu a radu pro dnešní večer - pokud se tedy M vrátí a řekně něco. snažila jsem se to celý večer srovnat v hlavě, ale co opravdu chci, na to jsem ještě nepřišla. myslim, že teď jsem na tom tak, že ať řekne různý varianty - budu muset bejt připravená na všechno a na každou mu něco odpovědět.
varianty jsou podle mě takovýhle:
řekne, že teda se mnou bejt nemůže a nechce - v podstatě varianta jednoduchá, na kterou asi připravená nejsem, ale je reálná. měla bych asi akceptovat jeho rozhodnutí a říct, fajn, rozveď se se mnou. zařiď to, já s dětma zůstávám tady a ty se postarej.

řekne- že neví - asi nejhorší varianta - mám mu dát ještě čas, jak dlouhej a co na to říct? myslim, že ochotná poslouchat to všechno hrozný co vykládal, pokud by to chtěl vykládat znovu, už teda teď nejsem. mám mu říct, ať teda přemejšlí dál, ale někde jinde než doma? nebo se na to mám vykašlat, říct mu, že teď už je to teda jeho věc a nechat život běžet dál, tak jak je to teď?

varianta 3 - řekne, že to ještě zkusíme - jak se k tomu mám postavit, myslim, že jednoznačně rozhodnutá to odmítnout opravdu nejsem. co řešit dál. co milenka, čemu mám věřit a čemu ne?

taky je varianta, že nepřijede, nebo že přijede a nic neřekne. co pak?

s variantou, že by přišel s otevřenou náručí, řek, že mě miluje a že dal v práci výpověď opravdu nepočítám, takže se na ní ani psychicky nechystám.

prosím o vaše názory, Pan ty jsi profík, poraď. i vy ostatní, co už to máte za sebou. snažím se na to koukat reálně a budu se snažit bejt nad věcí.
díky

Lucie33 napsal(a):

ahoj holky,
přeju vám krásný ráno. potřebovala bych od vás podporu a radu pro dnešní večer - pokud se tedy M vrátí a řekně něco. snažila jsem se to celý večer srovnat v hlavě, ale co opravdu chci, na to jsem ještě nepřišla. myslim, že teď jsem na tom tak, že ať řekne různý varianty - budu muset bejt připravená na všechno a na každou mu něco odpovědět.
varianty jsou podle mě takovýhle:
řekne, že teda se mnou bejt nemůže a nechce - v podstatě varianta jednoduchá, na kterou asi připravená nejsem, ale je reálná. měla bych asi akceptovat jeho rozhodnutí a říct, fajn, rozveď se se mnou. zařiď to, já s dětma zůstávám tady a ty se postarej.

řekne- že neví - asi nejhorší varianta - mám mu dát ještě čas, jak dlouhej a co na to říct? myslim, že ochotná poslouchat to všechno hrozný co vykládal, pokud by to chtěl vykládat znovu, už teda teď nejsem. mám mu říct, ať teda přemejšlí dál, ale někde jinde než doma? nebo se na to mám vykašlat, říct mu, že teď už je to teda jeho věc a nechat život běžet dál, tak jak je to teď?

varianta 3 - řekne, že to ještě zkusíme - jak se k tomu mám postavit, myslim, že jednoznačně rozhodnutá to odmítnout opravdu nejsem. co řešit dál. co milenka, čemu mám věřit a čemu ne?

taky je varianta, že nepřijede, nebo že přijede a nic neřekne. co pak?

s variantou, že by přišel s otevřenou náručí, řek, že mě miluje a že dal v práci výpověď opravdu nepočítám, takže se na ní ani psychicky nechystám.

prosím o vaše názory, Pan ty jsi profík, poraď. i vy ostatní, co už to máte za sebou. snažím se na to koukat reálně a budu se snažit bejt nad věcí.
díky

Lucinko
a co chceš ty? Víš ty broučku vůbec co chceš ty?? To přeci není jako koupím šlehačku nebo se ten dort obejde bez šlehačky. Holka nezatěžul svojí bolavou hlavičku a dušičku tím, s jakou přijede. Ujasni si především samu sebe, co ty chceš.

Pandorraa napsal(a):

Danielo,
taky nechapu, co porad tak slozite resis.... proc porad rozebiras, proc on zije s tebou? Zda to neni ze zvyku, z pocitu viny, kvuli detem.... bla bla bla! Cozpek necitis, ze tohle je spatne? Myslis, ze ti on sam nebo nekdo jiny nekdy muze vystavit papir s razitkem, kde bude napsano: ZIJE S TEBOU Z VELKE LASKY NEBESKÉ???? Chces stravit svuj zivot tim, ze ho budes donekonecna pozorovat? Dívat se, jak se tvari, dumat nad tim, zda mu polevka chutnala a jestli se mu nahodou nektera jina zena nezalibila vic nez ty????
No to je bezva! Tak si to uzij :)
A to se tyka i uzlika!
Holky, cozpak nechapete, ze jedine podstatne a jedine, co muzete vzdycky ovlivnit predevsim vy samy, je to PROC S NIM ZIJU JA???? Stoji a pada s nim muj svet? Visim na nem jak zamek na dverich a nebo jsem svobodna bytost a ziju s nim proto, ze ho mam rada a dokazu mu kdykoliv dat svobodu, pokud o ni on nebo ja budu stat... Necitite, jak se procisti vzduch? To neni o bezmezne toleranci a nevsimavosti, to je o pozitivni energii, kterou vas m okamzite rozpozna. Prece ty muze nechcete ubijet, ale milovat, svou vzajemnou lasku neustale podrobovat hokusum pokusum, ale pestovat, ne?
Vzdyt je to vsechno jen a jen na vas, ne na nem. Je to o vas, ne o nem. Vy musite najit svou vnitrni rovnovahu a jistotu zcela NEZAVISLE na nem. Jinak to fungovat nikdy nebuce a budete jen rikat, jako zde nekteri: No ale jeste jednou mi to udela a pujde!
Date vztahu podminku.... a na jak dlouho? Na dozivoti? Na rok? Na dvacet let? Kruci to si neuvedomujete, ze tu podminku na "janevimnajaknadlouho" ukladate i samy sobe??? To jste opravdu az takove masochistky???? Chcete zit pod hrozbou vezeni, ktere uz bude natvrdo? A kdyz rikam natvrdo, tak myslim natvrdo...protoze pak se zatvrdite vuci lasce vubec, protoze zklamani, ktere byste pak zazily zase jen svou vlastni vinou a hlouposti, prictete muzum jako celku a budete o sobe pochybovat jeste mnohem vic, nez ted! Chcete fakt zit pod takovouhle kuratelou???
No te pic!

Pan už od začátku čtení jsem si říkala, že je to určeno i mně.Pan my tvé řádky chápeme, víme moc dobře co nám píšeš.
Já vím proč s ním žiju (není to vlastnictví). Učím se mu dávat svobodu (dříve jsem to neuměla). Chci být plná pozitivní energie, ale to zatím neumím a lidem, kteří jí dávají dokonce i trošku závidím. Protože jí dávají tak nějak přirozeně. Ale oni tací jsou, jak se to Pan dělá? Jak se stát takovým člověkem?
Já moc dobře vím, že je to jen a jen na mně. Já to Pan vím . Ale jak se naprogramovat. Kdyby to všichni lidé dokázali, víš jak by bylo na světě krásně?
Nechci do vztahu dávat podmínky, ale také nechci abych byla zneužívána.
Pan, jak se hledá ta rovnováha? A vůbec, jsi ty taková?
Tvé řádky ráda čtu, posouvají mě, hodně o tvých slovech přemýšlím. :| A díky babinetu začínám být trošku jinde. :pussa:

to nevím. nejsem na to přopravená. mám strach. myslim, že bych ho chtěla. ale vim, že to třeba nepůjde. měla bych bejt nad věcí a od rána řvu jak želva. mám strach. všechno co mi píšete i co píše Pan chápu, ale nejsem schopná to na sebe aplikovat. a vim, že se do večera musim sebrat.

uzlík napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

ahoj holky,
přeju vám krásný ráno. potřebovala bych od vás podporu a radu pro dnešní večer - pokud se tedy M vrátí a řekně něco. snažila jsem se to celý večer srovnat v hlavě, ale co opravdu chci, na to jsem ještě nepřišla. myslim, že teď jsem na tom tak, že ať řekne různý varianty - budu muset bejt připravená na všechno a na každou mu něco odpovědět.
varianty jsou podle mě takovýhle:
řekne, že teda se mnou bejt nemůže a nechce - v podstatě varianta jednoduchá, na kterou asi připravená nejsem, ale je reálná. měla bych asi akceptovat jeho rozhodnutí a říct, fajn, rozveď se se mnou. zařiď to, já s dětma zůstávám tady a ty se postarej.

řekne- že neví - asi nejhorší varianta - mám mu dát ještě čas, jak dlouhej a co na to říct? myslim, že ochotná poslouchat to všechno hrozný co vykládal, pokud by to chtěl vykládat znovu, už teda teď nejsem. mám mu říct, ať teda přemejšlí dál, ale někde jinde než doma? nebo se na to mám vykašlat, říct mu, že teď už je to teda jeho věc a nechat život běžet dál, tak jak je to teď?

varianta 3 - řekne, že to ještě zkusíme - jak se k tomu mám postavit, myslim, že jednoznačně rozhodnutá to odmítnout opravdu nejsem. co řešit dál. co milenka, čemu mám věřit a čemu ne?

taky je varianta, že nepřijede, nebo že přijede a nic neřekne. co pak?

s variantou, že by přišel s otevřenou náručí, řek, že mě miluje a že dal v práci výpověď opravdu nepočítám, takže se na ní ani psychicky nechystám.

prosím o vaše názory, Pan ty jsi profík, poraď. i vy ostatní, co už to máte za sebou. snažím se na to koukat reálně a budu se snažit bejt nad věcí.
díky

Lucinko
a co chceš ty? Víš ty broučku vůbec co chceš ty?? To přeci není jako koupím šlehačku nebo se ten dort obejde bez šlehačky. Holka nezatěžul svojí bolavou hlavičku a dušičku tím, s jakou přijede. Ujasni si především samu sebe, co ty chceš.

Lucie33 napsal(a):

to nevím. nejsem na to přopravená. mám strach. myslim, že bych ho chtěla. ale vim, že to třeba nepůjde. měla bych bejt nad věcí a od rána řvu jak želva. mám strach. všechno co mi píšete i co píše Pan chápu, ale nejsem schopná to na sebe aplikovat. a vim, že se do večera musim sebrat.

Lucinko,
moc na tebe myslím. Vyplač se, vyztekej se. Já to nezvládala (a kolikrát nezvládám ani teď), já brečela v jeho náruči. Nedokázala jsem být silná a dělat, že je mi to fuk nebo dělat silnou. Prostě jak to přišlo, tak to přišlo a já to servírovala. Nedokázala jsem to kočírovat, to prostě nešlo!!!!
Nepřemýšlej nad tím, co bude večer, své pocity stejně nepřebiješ. Budeš se chovat určitě tak, jak to v tu chvíli budeš cítit.
Moc, moc ti držím palečky a večer tě budu držet  za ruku. Drž se beruško, drž se moc!!!!!! :pussa::pussa::pussa:

Luci,
vsechno chce cas, ty jsi prilis netrpeliva. Rada bys vyresila vsechno hned, ale ono to nejde. Vzdyt ani ty sama nevis, co vlastne chces a jak by to bylo nejlepsi... Opravdu necekej, s cim ten tvuj dnes prijde.  Neres ted vas vztah a hlavne neres jeho!
Postarej se, aby rodina fungovala, aby deti nicim netrpely a dej cas sama sobe. A jeho pozadej o totez, at funguje jako otec a zabezpecovatel rodiny jako dosud, ale at te necha na pokoji, nechce po tobe, abys resila jeho milenku a jeho zmatek. To muzes az tehdy, az si to sama v hlave srovnas.
Chod mezi lidi, delej, co je ti prijemne a s kym je ti prijemne. Nekdy je treba si hlavu uplne vycistit a nemyslet na nic. Nekdy je treba myslet predevsim na druhé, ale nekdy je treba myslet predevsim na sebe!
Zkus se zamyslet nad tim, co te tahle situace ma naucit. Kde je chyba. Kdyz ji najdes, je uz pak lehke ji odstranit. Ale ja myslim, ze tys ji jeste nenasla. Doprej sama sobe cas.

uzliku,
zda jsem ja vyrovnana? Myslim, ze ano. Vim jiste, ze pred jeste tak peti lety bych to, co se nyni kolem mne deje, nezvladala.
Jedna moje blizka pritelkyne mi minuly tyden rekla: ty mas plny naropk na depku! Jakto, ze nemas depresi a nehroutis se, kdyz jsi uz pres rok nemocna, mas minimum penez, kluka na vejsce, na vsechno jsi sama a chlap, ktery by na tebe mel, se snad jeste ani nenarodil? Jakto, ze jeste nejsi v blazinci, kdyz te potkavaji jevy, ktere otrasaji tvym materialistickym smyslenim v zakladech?
Jakto, ze jsi v pohode, kdyz mas kolem sebe tolik lidi v depresi?
Premyslela jsem nad tim a rikala jsem si, ze nejspis prave proto :)
Ja uz dnes vim, ze zivot probiha v sinusoide, proste jednou jsi dole a jednou nahore. A nikde nezustanes na veky. Jedine, co musis udelat, je pracovat na sobe, aby ty hranicni body nebyly tak extremne daleko od sebe. Aby te zivot nevynesl jednou prilis vysoko a pak nesrazil zase prilis hluboko. Oboji jsem uz zazila, takze ty svoje "vlny" zcela cilene menim ve "vlnky". Nelitam v tom jak hadr na holi, ale jen si tak pluji. Morskou nemoc jsem totiz zazila i v realu a nechci, aby mi bylo pernanentne spatne!
Prestala jsem veci lamat pres koleno a zacala jsem vsechno prijimat jako svou "ucebni latku." Je to totiz presne tak, jak uz tu nekde rekla poletucha: neni pratel ani nepratel, jsou jen ucitele.... A je jen moje blbost, ze lekce musi byt nekdy hodne tvrda, aby mi konecne doslo, o cem to je :)
Ja moc dobre vim, ze svoji nemoc zvladnu, mam uz nekolikrat vyzkouseno, ze kdyz skutecne potrebuji, penize prijdou, protoze je umim vydelat. Nu a partner? Ze se jeste nenarodil? No a? Dala jsem si prestavku, protoze jsem pochopila, ze skutecne muze svou inteligenci a schopnostmi proste valcuju. Srovnala jsem si to v hlave a ted si toho chlapa proste "vymyslim"  ;) Stejne jako jsem si "vymyslela" svuj vlastni byt a vsechno v nem. Zacinala jsem tehdy od nuly. Udelam to klidne znovu i v tomhle, protoze vim ze sve zkusenosti, ze to funguje. Sila myslenky a pozitivni energie, kterou clovek vysila ven, jsou obrovske. Jde o to, jen to spravne nastavit a nebrat vse, co prijde, jen abych proboha vubec neco mela! Najit partnera neni problem, ale nastavit si to tak, aby to bylo presne to, po cem touzim, to vyzaduje predevsim poznat sama sebe a poznat sva skutecna prani. Vsechno, co si clovek preje, to vsechno se splni! Proto je potreba byt velmi opatrna na to, co si prejes. Proto je treba prilis nespechat a radeji si pockat, az budes mit uplne jasno. Pracovat na sobe. Proto ja nemam depku z toho, ze jsem sama. Vim, ze jsem po rozvodu nebyla pripravena na dalsi vztah. Ted uz to vim, byla jsem prilis na muze nastvana, zdali se mi zbytecni a k nicemu. Nepotrebovala jsem vedle sebe muze, protoze jsem vsechno dokazala zaridit a zvladnout sama. Nu a na sex vzdy partnera najdes, rano ho posles do sprchy a otevres dvere,  pokud mu tedy to rano vubec doprejes! Jenze to je spatne. Musela jsem se te sve "nasranosti" zbavit. Bylo to ve mne. Ne v muzich kolem mne. Takze ted uz se zase zacinam rozhlizet a jak jsem rekla: vymyslim si ho. Ja uz dnes vim, ze dokazu vsechno, co si umanu. A to dokazeme vsichni. Staci vedet, co si vlastne "umanout" :D

Lucko,
pro tuto chvíli ti můžu  poradit jediné - utíkej z domu, ze své samoty, ze svého stresu a z nervozity. Pokud chceš dnes s manželem něco řešit, nemůžeš se s ním setkat plná nejistoty a šílenství. Taková schůzka a takové řešení není k ničemu. Já sama bych pod takovým tlakem začla vrhat těžké předměty. Přemýšlej, na jakém místě by ses odreagovala - běž do kina, ke kamarádce, k rodičům, na nákupy - hlavně neuvažuj.
A večer?
Přemýšlíš, co řekne on, ale myslím si, že ti neřekne nic, za čím by si za normálních okolností stál, a tak to zkus udělat ty. Na tvém místě bych řekla: mám tě ráda, ale mám ráda i sebe a nemůžu žít na bojišti. Chvíli možná, ale ne stále. To není ani ultimátum ani zoufalý čin zoufalé ženy. Ať si to ve své zmatené mysli přebere.
Hodně štěstí.

děkuju ti.

uzlík napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

to nevím. nejsem na to přopravená. mám strach. myslim, že bych ho chtěla. ale vim, že to třeba nepůjde. měla bych bejt nad věcí a od rána řvu jak želva. mám strach. všechno co mi píšete i co píše Pan chápu, ale nejsem schopná to na sebe aplikovat. a vim, že se do večera musim sebrat.

Lucinko,
moc na tebe myslím. Vyplač se, vyztekej se. Já to nezvládala (a kolikrát nezvládám ani teď), já brečela v jeho náruči. Nedokázala jsem být silná a dělat, že je mi to fuk nebo dělat silnou. Prostě jak to přišlo, tak to přišlo a já to servírovala. Nedokázala jsem to kočírovat, to prostě nešlo!!!!
Nepřemýšlej nad tím, co bude večer, své pocity stejně nepřebiješ. Budeš se chovat určitě tak, jak to v tu chvíli budeš cítit.
Moc, moc ti držím palečky a večer tě budu držet  za ruku. Drž se beruško, drž se moc!!!!!! :pussa::pussa::pussa:

"Lucie: to nevím. nejsem na to přopravená. mám strach. myslim, že bych ho chtěla. ale vim, že to třeba nepůjde. měla bych bejt nad věcí a od rána řvu jak želva. mám strach. všechno co mi píšete i co píše Pan chápu, ale nejsem schopná to na sebe aplikovat. a vim, že se do večera musim sebrat."

....ale nemusíš se sebrat. Nemusíš být nutně nad věcí, ani pláč nebo jiné citové projevy nejsou žádná hanba nebo selhání. Jen se nenech pod tlakem okolností vmanipulovat do pocitu že s tímhle stojí a padá tvůj svět, ne ne, ty sama stojíš na svých nohou a NIC z toho, jak se rozhoduje tvůj muž, to nemůže přece ovlivnit ( jo, moc dobře se pamatuju, že jsem měla v obdobné situaci pocit, že můj svět je v troskách a prachu, ale po nějakém roku a půl můžu říct, že ten pocit ti nezůstane).Doufám že jak ti držíme palce, že se ta pozitivní energie projeví.

Pandorraa napsal(a):

Nu a partner? Ze se jeste nenarodil? No a? Dala jsem si prestavku, protoze jsem pochopila, ze skutecne muze svou inteligenci a schopnostmi proste valcuju. Srovnala jsem si to v hlave a ted si toho chlapa proste "vymyslim"  ;) Stejne jako jsem si "vymyslela" svuj vlastni byt a vsechno v nem. Zacinala jsem tehdy od nuly. Udelam to klidne znovu i v tomhle, protoze vim ze sve zkusenosti, ze to funguje. Sila myslenky a pozitivni energie, kterou clovek vysila ven, jsou obrovske. Jde o to, jen to spravne nastavit a nebrat vse, co prijde, jen abych proboha vubec neco mela! Najit partnera neni problem, ale nastavit si to tak, aby to bylo presne to, po cem touzim, to vyzaduje predevsim poznat sama sebe a poznat sva skutecna prani. Vsechno, co si clovek preje, to vsechno se splni! Proto je potreba byt velmi opatrna na to, co si prejes. Proto je treba prilis nespechat a radeji si pockat, az budes mit uplne jasno. Pracovat na sobe. Proto ja nemam depku z toho, ze jsem sama. Vim, ze jsem po rozvodu nebyla pripravena na dalsi vztah. Ted uz to vim, byla jsem prilis na muze nastvana, zdali se mi zbytecni a k nicemu. Nepotrebovala jsem vedle sebe muze, protoze jsem vsechno dokazala zaridit a zvladnout sama. Nu a na sex vzdy partnera najdes, rano ho posles do sprchy a otevres dvere,  pokud mu tedy to rano vubec doprejes! Jenze to je spatne. Musela jsem se te sve "nasranosti" zbavit. Bylo to ve mne. Ne v muzich kolem mne. Takze ted uz se zase zacinam rozhlizet a jak jsem rekla: vymyslim si ho. Ja uz dnes vim, ze dokazu vsechno, co si umanu. A to dokazeme vsichni. Staci vedet, co si vlastne "umanout" :D

Pro Pan

Najít spřízněnou duši je tím těžší čím je člověk vyhraněnější, čím je méně universální.
Kolik géniů je či zůstane nepochopeno…
Protože směrem nahoru počet možných spřízněných duší geometrickou řadou klesá.

Je to jako s Livingstnem Rackem. Dlouho nikde nikdo kdo by porozuměl té touze po dokonalosti a nutkání po vývoji.
Jsi sám. A pak, jak trefně píšeš, někdo bere co přijde, jen aby proboha vůbec něco měl.
Což o to, možno zvolit jednodušší cestu a zůstat na hladině průměru, kde je potencionálních partnerů nejvíc, kolik lidí takto volí.
Pro někoho je důležitější osobní vývoj.
Jak píšeš: nespěchat, pracovat na sobě,…  Pak náhle se objeví ten jeden z milionu, který je ti rovnocenným partnerem. A i ty jsi pro něj jedna z mála. Protože vybrat tu piruetu těsně nad mořem a ve velké rychlosti umí jen ti co se k tomu dlouhým ničím nezaplatitelným úsilím dopracovali. A těch je málo. O to si jich víc vážíme.

Svého racka jsem si taky vymyslela, někdy s úžasem zírám, jak někdo tak skvělý a odlišný od průměrných mužů může existovat. „Smířila „jsem se s tím a dívám se na svět s očima plnýma očekávání toho nejlepšího.
A víš co?  Objevuji, že na této hladině je těch spřízněných duší víc, najednou se objevili, přitahováni mým očekáváním.

Moc Ti přeji Pan, aby svět kolem tebe byl tak originální jako jsi ty sama.

poletucha napsal(a):

Pro Pan

Najít spřízněnou duši je tím těžší čím je člověk vyhraněnější, čím je méně universální.
Kolik géniů je či zůstane nepochopeno…
Protože směrem nahoru počet možných spřízněných duší geometrickou řadou klesá.

Je to jako s Livingstnem Rackem. Dlouho nikde nikdo kdo by porozuměl té touze po dokonalosti a nutkání po vývoji.
Jsi sám. A pak, jak trefně píšeš, někdo bere co přijde, jen aby proboha vůbec něco měl.
Což o to, možno zvolit jednodušší cestu a zůstat na hladině průměru, kde je potencionálních partnerů nejvíc, kolik lidí takto volí.
Pro někoho je důležitější osobní vývoj.
Jak píšeš: nespěchat, pracovat na sobě,…  Pak náhle se objeví ten jeden z milionu, který je ti rovnocenným partnerem. A i ty jsi pro něj jedna z mála. Protože vybrat tu piruetu těsně nad mořem a ve velké rychlosti umí jen ti co se k tomu dlouhým ničím nezaplatitelným úsilím dopracovali. A těch je málo. O to si jich víc vážíme.

Svého racka jsem si taky vymyslela, někdy s úžasem zírám, jak někdo tak skvělý a odlišný od průměrných mužů může existovat. „Smířila „jsem se s tím a dívám se na svět s očima plnýma očekávání toho nejlepšího.
A víš co?  Objevuji, že na této hladině je těch spřízněných duší víc, najednou se objevili, přitahováni mým očekáváním.

Moc Ti přeji Pan, aby svět kolem tebe byl tak originální jako jsi ty sama.

Dekuji ti poletucho :) Tobe se priznam, ale nikomu to nerikej: kdyz jsem byla trochu popracovat na druhych i na sobe u Salvatora, tak mi strasne vynadal :( Prohlasil, ze moje samota je jen moje lenost a zbytecna rezignace.  Ze se mam chytit za nos a prestat se flakat. Protoze ja pry muzu uplne vsechno, co si vymyslim :rolleyes: Tak si ted proste vymýšlim a tvorim a jsem deeesne zvedava, co  prijde :gloria: Kazdopadne bude vzruso, protoze ja uz vim, jak na to ;) Nejen co vlastne chci :hjarta: , ale taky co nebrat :dumbom:

Lucie 33 a spol. Tak hlásm, že včerejší noc byla nejhorší za posledení období. Jenom jsme s M leželi, drželi se a brečeli. Téměř celou noc.Vzpomínali jsme na všechna ta krásná léta co jsme spolou prožili, hladili se, brečeli a v podstatě se domluvili na rozvodu. Je mně na umření. Ale i jemu. Dnes odjela naše mladší dcera   na tábor, tak toho asi využije, aby neviděla tátovo stěhování a odejde v tomto týdnu od nás. Pořád jen říká, že je mu to strašně líto, že všechno hezké pokazil , že jsem hodná ženská a že on si mě nezaslouží. Mně tekly slzy, ale dokázala jsem mu říct, že bude vždycky součástí mého života a že mu ze srdce přeji ať je moc šťastný. A myslela jsem to vážně. Bolí to. Moc. Ale tak nějak se mi ulevilo, že už bude klid. Všechny Vás moc zdravím.

helena.i: Jestli tě to trochu potěší, tak tohle přesně já zažila taky (tedy u nás jsem odcházela já a nebylo to kvůli nevěře, bylo to kvůli nezodpovědnosti mého jinak celkem fajn manžela)....jo, je to na umření...máš pravdu...v tom okamžiku ano....ale: dneska je tomu už přes rok a čtvrt a dneska (po mém odchodu) je mi moc fajn...je mi nádherně...krásně....mám nového přítele, našla jsem si zpátky staré kamarádky, které jsem kvůli manželovi zanedbávala, mám nové koníčky, buduju něco svého...

Bude ti zase dobře, uvidíš. Zkus z toho všeho něco vytěžit. Začni se zabývat sama sebou, tím, co chceš ty. (Jo a připrav se, že to nějak rozumně vysvětlíš dětem...což mi teda taky dalo zabrat.)

ahoj holky, tak jsem tady. myslím, že první kolo jsme tedy zvládli. v pátek přijel, dal mi pusu, celou noc mě držel jako klíště a ráno mi řek, že si myslí, že bysme měli bejt spolu a že bude hledat cestu ke mě. řekla jsem, že cestu k sobě budeme muset hledat oba. ptal se mě, o čem jsem ten týden přemýšlela, tak jsem řekla po pravdě - že u mě začínal promlouvat i rozum a že už jsem to všechno neviděla tak jednoznačně, že jsem se v podstatě v tom týdnu rozhodla, že pokud nebude chtít,  nebo nebude vědět, že ho nechám jít a ukončím to. ale že jsem šťastná, že můžu poslechnout srdce a že ho mám moc ráda, že čert vem co se stalo. že chci jít dál s ním, a že si myslím, že to zvládneme. že se prostě pokusíme ty cesty zase sladit. vypadal v rámci možností šťastnej, myslim, že i já jsem - jak jen je to v týhle chvíli možný - šťastná. žádnej čas jsme si neurčili, čas ukáže. o jeho vedlejším vztahu jsme se nebavili - ono to tak bylo daný od začátku - že on si musí v první řadě řešit vztah ke mě - a je jasný, že pokud se rozhodl pro mě - není to slučitelný s jeho vztahem. on dělá takový náznaky - vypnul si tichý zvonění, zapnul příchozí sms, hlásí mi kdo píše, nechci bejt naivní ani přehnaná optimistka, ale zatím to nechám být a za pár dní se ho zeptám. strávili jsme na naší situaci myslim hezkej víkend a musíme se snažit obě srdce a oba rozumy dostat na jednu stranu. bude to asi dlouhá cesta, ale dala jsem se na ni dobrovolně a myslim, že jsem si to sama zvolila - v tom jste měli pravdu. dneska máme 14 výročí svatby, tak jedeme tam kde jsme se brali, na večeři a tak - s tím přišel on asi 10vteřin předtím, než jsem to chtěla říct já. chtěla bych znát vaše názory, děkuju vám za podporu, moc mi pomáháte.

Lucie33 napsal(a):

ahoj holky, tak jsem tady. myslím, že první kolo jsme tedy zvládli. v pátek přijel, dal mi pusu, celou noc mě držel jako klíště a ráno mi řek, že si myslí, že bysme měli bejt spolu a že bude hledat cestu ke mě. řekla jsem, že cestu k sobě budeme muset hledat oba. ptal se mě, o čem jsem ten týden přemýšlela, tak jsem řekla po pravdě - že u mě začínal promlouvat i rozum a že už jsem to všechno neviděla tak jednoznačně, že jsem se v podstatě v tom týdnu rozhodla, že pokud nebude chtít,  nebo nebude vědět, že ho nechám jít a ukončím to. ale že jsem šťastná, že můžu poslechnout srdce a že ho mám moc ráda, že čert vem co se stalo. že chci jít dál s ním, a že si myslím, že to zvládneme. že se prostě pokusíme ty cesty zase sladit. vypadal v rámci možností šťastnej, myslim, že i já jsem - jak jen je to v týhle chvíli možný - šťastná. žádnej čas jsme si neurčili, čas ukáže. o jeho vedlejším vztahu jsme se nebavili - ono to tak bylo daný od začátku - že on si musí v první řadě řešit vztah ke mě - a je jasný, že pokud se rozhodl pro mě - není to slučitelný s jeho vztahem. on dělá takový náznaky - vypnul si tichý zvonění, zapnul příchozí sms, hlásí mi kdo píše, nechci bejt naivní ani přehnaná optimistka, ale zatím to nechám být a za pár dní se ho zeptám. strávili jsme na naší situaci myslim hezkej víkend a musíme se snažit obě srdce a oba rozumy dostat na jednu stranu. bude to asi dlouhá cesta, ale dala jsem se na ni dobrovolně a myslim, že jsem si to sama zvolila - v tom jste měli pravdu. dneska máme 14 výročí svatby, tak jedeme tam kde jsme se brali, na večeři a tak - s tím přišel on asi 10vteřin předtím, než jsem to chtěla říct já. chtěla bych znát vaše názory, děkuju vám za podporu, moc mi pomáháte.

Lucinko,
moc, moc ti přeju ať se opět sejdete na té společné cestě životem, na té vaší cestě. Bude to dlouhé hledání, ale věřím, že vše dobře dopadne. Teď je jenom na tobě, zda vše ustrojíš a nebudeš se k "oné Doně" vracet. Tobě jde přeci o váš vztah, tak se to snaž ukočírovat.Nevyčítej, nevyptávej se. Vím, že je to hrozně těžké, ale musíme to zvládnout. Je dobrou známkou to, že se rozhodl pro tebe a že chce zkusit najít tu cestičku k tobě zpátky. Úplně stejné jako u nás. Ten tvůj se alespoň zeptal, ten můj se neptá. jede prostě dál a nechce se už k tomu vracet.
Teď jen čas ukáže. Tak se drž :pussa::pussa::pussa::pussa:

hoj uzlíčku, myslím, že to zvládnu. když to na mě přijde, vybulim se o samotě, nebo kamarádce na rameni. vracet se k ničemu nebudu a půjdu dál. mám ho moc ráda. děkuju.

uzlík napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

ahoj holky, tak jsem tady. myslím, že první kolo jsme tedy zvládli. v pátek přijel, dal mi pusu, celou noc mě držel jako klíště a ráno mi řek, že si myslí, že bysme měli bejt spolu a že bude hledat cestu ke mě. řekla jsem, že cestu k sobě budeme muset hledat oba. ptal se mě, o čem jsem ten týden přemýšlela, tak jsem řekla po pravdě - že u mě začínal promlouvat i rozum a že už jsem to všechno neviděla tak jednoznačně, že jsem se v podstatě v tom týdnu rozhodla, že pokud nebude chtít,  nebo nebude vědět, že ho nechám jít a ukončím to. ale že jsem šťastná, že můžu poslechnout srdce a že ho mám moc ráda, že čert vem co se stalo. že chci jít dál s ním, a že si myslím, že to zvládneme. že se prostě pokusíme ty cesty zase sladit. vypadal v rámci možností šťastnej, myslim, že i já jsem - jak jen je to v týhle chvíli možný - šťastná. žádnej čas jsme si neurčili, čas ukáže. o jeho vedlejším vztahu jsme se nebavili - ono to tak bylo daný od začátku - že on si musí v první řadě řešit vztah ke mě - a je jasný, že pokud se rozhodl pro mě - není to slučitelný s jeho vztahem. on dělá takový náznaky - vypnul si tichý zvonění, zapnul příchozí sms, hlásí mi kdo píše, nechci bejt naivní ani přehnaná optimistka, ale zatím to nechám být a za pár dní se ho zeptám. strávili jsme na naší situaci myslim hezkej víkend a musíme se snažit obě srdce a oba rozumy dostat na jednu stranu. bude to asi dlouhá cesta, ale dala jsem se na ni dobrovolně a myslim, že jsem si to sama zvolila - v tom jste měli pravdu. dneska máme 14 výročí svatby, tak jedeme tam kde jsme se brali, na večeři a tak - s tím přišel on asi 10vteřin předtím, než jsem to chtěla říct já. chtěla bych znát vaše názory, děkuju vám za podporu, moc mi pomáháte.

Lucinko,
moc, moc ti přeju ať se opět sejdete na té společné cestě životem, na té vaší cestě. Bude to dlouhé hledání, ale věřím, že vše dobře dopadne. Teď je jenom na tobě, zda vše ustrojíš a nebudeš se k "oné Doně" vracet. Tobě jde přeci o váš vztah, tak se to snaž ukočírovat.Nevyčítej, nevyptávej se. Vím, že je to hrozně těžké, ale musíme to zvládnout. Je dobrou známkou to, že se rozhodl pro tebe a že chce zkusit najít tu cestičku k tobě zpátky. Úplně stejné jako u nás. Ten tvůj se alespoň zeptal, ten můj se neptá. jede prostě dál a nechce se už k tomu vracet.
Teď jen čas ukáže. Tak se drž :pussa::pussa::pussa::pussa:

Máš mojí hlubokou poklonu a obdiv. Jsi sluníčko :)

ahoj Heleno, je mi to moc líto. co se stalo, že se to najednou tak otočilo? jak ti je po víkendu?

helena.i napsal(a):

Lucie 33 a spol. Tak hlásm, že včerejší noc byla nejhorší za posledení období. Jenom jsme s M leželi, drželi se a brečeli. Téměř celou noc.Vzpomínali jsme na všechna ta krásná léta co jsme spolou prožili, hladili se, brečeli a v podstatě se domluvili na rozvodu. Je mně na umření. Ale i jemu. Dnes odjela naše mladší dcera   na tábor, tak toho asi využije, aby neviděla tátovo stěhování a odejde v tomto týdnu od nás. Pořád jen říká, že je mu to strašně líto, že všechno hezké pokazil , že jsem hodná ženská a že on si mě nezaslouží. Mně tekly slzy, ale dokázala jsem mu říct, že bude vždycky součástí mého života a že mu ze srdce přeji ať je moc šťastný. A myslela jsem to vážně. Bolí to. Moc. Ale tak nějak se mi ulevilo, že už bude klid. Všechny Vás moc zdravím.

ahoj všechny statečný babinetky. tak jsme oslavili 14. výročí svatby. bylo to fajn. dali jsme si večeři, prošli se po známých místech, vyfotili se ruku v ruce, zvládla jsem s úsměvem i návštěvu kostela, kde jsme měli obřad a slibovali si věrnost - pravda, musela jsem dost mrkat a polykat, abych nezačala bulet, ale zvládla jsem to. je to takový ještě trošku rozpačitý, ale i hezký. dala jsem mu kytku v květináči a řekla, že to není obyčejná kytka, ale taková naše společná kytička o kterou bysme se měli starat - že je potřeba jí zalejvat, občas přesadit, pohnoji, pohladit lístečky, pochválit, jak hezky roste a tak. že se o ní budu starat a až bude chtít, ať se ke mě přidá, že je naše společná. tak prej to zkusíme. zatím dávám a on přijímá a jsem trpělivá, spokojená, na začátku nebo na konci.......uvidíme.
trošku si připadám jako ve filmu, ale je mi lehčejc u srdíčka.

Lucie33 napsal(a):

trošku si připadám jako ve filmu, ale je mi lehčejc u srdíčka.

Někdy si taky tak připadám a kdyby ten náš příběh někdo natočil, tak oko nezůstane suché.

viď, asi se stanu spisovatelkou. :)

uzlík napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

trošku si připadám jako ve filmu, ale je mi lehčejc u srdíčka.

Někdy si taky tak připadám a kdyby ten náš příběh někdo natočil, tak oko nezůstane suché.

Lucie33: klasika. Vybuchly mě nervy. Stačilo že hi naše dcera viděla v podvečer jinde než hásil že bude.A řekla mě to. A jak mi je? Furt stejně blbě. Zatím neodešel, pomáhal mi přes víkend se zavařováním,  šel se mnou na akci na kterou původně nechtěl jít / narozky kamaráda/ . Zkrátka mizerie. No, chtěla jsem říci všem ženám, jejichž přspěvky jsem si tu četla, že jsem se opravdu na jejich rady začala starat sama o sebe. Během půl roku došlo u mě k velkým změnám. Mám dolů 12 kg, nechala jsem si operovat a odstranit dioptrie a mám nově prodloužené vlasy. Taky jsem začala cvičit a chodit do angličtiny. Kosmetika a nehty jsou u mě teď již samozřejmostí. A nejlepší na tom je, že to nedělám pro žádného chlapa, ale sama pro sebe!!!

ahoj holky, tak jsem tu a není mi nic moc. byla jsem 3 dni s kamarádkama a 2 dni s M. všechno se zdá prima. on se snaží, všechno je jako v nejlepším pořádku. ale zdá se mi to nějaký moc jednoduchý. o ukončení jeho vztahu nepadlo ani slovo. tak nějak mě přechází ta první euforie, že to dobře dopadlo a začíná to na mě dolejhat, vy mi asi vynadáte. já vim. ale já mám strach, že on ten vztah neskončí. nebo ještě neskončil. na to vypadá moc spokojeně. nějak se mi to nezdá. a začíná mě po tom měsíčním maratonu, kdy jsem vydala všechny síly na to, aby to dobře dopadlo - a ono to v podstatě jakoby dopadlo - začíná na mě padat ta bolest z toho. vždycky někam zalezu a vybrečim se, ale je to děsný. teprve mi to dochází, co udělal a že ani nevim, jestli to pokračuje nebo ne. on si myslí, že já beru automaticky, že když mi řek, že bude se mnou, že si myslim, že to skončil. ale třeba ne, to by bylo moc krásný. tak se v tom plácám a plácám a teď mi vynadáte znova - až jsem z toho napsala sms tý jeho milence, jestli se teda jeho rozhodnutí dozvěděla a že doufám, že nejsme za pitomce obě dvě. že já jsem se ho dozvěděla a že jsem z toho pochopila, že je všechno vyřešený. že jí přeju, ať se má hezky. to se mi asi budete smát, že jo. no nedá se nic dělat, jsem jenom člověk. neodpovídá mi teda. manžela se asi na nic ptát nebudu. ale není mi moc hej. on se ale ke mě chová moc hezky, já taky. tak babi, raďte. tak snadno se mě teda asi nezbavíte.

asi si budete myslet, že jsem magor. ale dostala jsem odpověď od milenky - napsala mi, že samozřejmě, že se rozhodnutí dozvěděla, že ho respektuje i když to pro ní není jednoduché ale že je správné. popřáli jsme si v životě všechno nejlepší a doufám, že jsme se definitivně rozloučili. no ženská s ženskou se opravdu asi vždycky líp domluví. musim říct, že její odpověď má pro mě myslim větší váhu, než kdyby mi to řekl on. jsou to oba charakteři, na tu bídu. takže jdu dál s lepší náladou a budu svoje smutky zvládat statečně a vždycky, když je přestanu zvládat statečně, tak sem za vámi přijdu. držte se všechny, život není peříčko.

Lucie33 napsal(a):

asi si budete myslet, že jsem magor. ale dostala jsem odpověď od milenky - napsala mi, že samozřejmě, že se rozhodnutí dozvěděla, že ho respektuje i když to pro ní není jednoduché ale že je správné. popřáli jsme si v životě všechno nejlepší a doufám, že jsme se definitivně rozloučili. no ženská s ženskou se opravdu asi vždycky líp domluví. musim říct, že její odpověď má pro mě myslim větší váhu, než kdyby mi to řekl on. jsou to oba charakteři, na tu bídu. takže jdu dál s lepší náladou a budu svoje smutky zvládat statečně a vždycky, když je přestanu zvládat statečně, tak sem za vámi přijdu. držte se všechny, život není peříčko.

Lucie,já mám taky odpoved od obou stran.S milenkou se znám dokonce osobně,lae stejně mi nedává jistotu, že to tak opravdu musí být.Mám stejné pocity, zdá se mi tak nějak jednoduché , že pořád čekám , co se stane.Ted jedeme s M na dovču, po letech sami dva,tak jsem zvědavá, jak to zvládneme.

Lucie33, Ivana*M: holky, je to na vás. Na vašem místě bych pochyby zahodila a prostě žila dál, užívala si pěkných chvil (a to nejen s navrátivším se mužem, ale taky sama se svými kamarády a se svými koníčky - na sebe nezapomínat! To je děsně důležitý.) a prostě bych teda žila dál. Svět je pěknej i tak, uvidíte. Zkuste se netrápit tím "co by kdyby" a prostě užívejte života. Chápu že to máte těžký, ale pochybama si člověk nepolepší. Nedávno jsem četla rozhovor s tou zpěvačkou Petrou Janů a ona psala, že svůj život hlavně prožila v tom "co bude, když"...v padesáti přišla na to, že je to blbost, že to přestala řešit a konečně žije! Vám padesát ještě nebylo, nepletu-li se? Tak to máte náskok. (A i kdyby bylo, tak co? Nikdy není pozdě na tohle zjištění.) Přeju pěkný pohodový život s co nejméně komplikacemi. A ty si většinou vyrábíme my ženský ve svých hlavách sami. Takže -náš život máme vážně ve svých rukách. Ahoj :)

Eva36 napsal(a):

Lucie33, Ivana*M: holky, je to na vás. Na vašem místě bych pochyby zahodila a prostě žila dál, užívala si pěkných chvil (a to nejen s navrátivším se mužem, ale taky sama se svými kamarády a se svými koníčky - na sebe nezapomínat! To je děsně důležitý.) a prostě bych teda žila dál. Svět je pěknej i tak, uvidíte. Zkuste se netrápit tím "co by kdyby" a prostě užívejte života. Chápu že to máte těžký, ale pochybama si člověk nepolepší. Nedávno jsem četla rozhovor s tou zpěvačkou Petrou Janů a ona psala, že svůj život hlavně prožila v tom "co bude, když"...v padesáti přišla na to, že je to blbost, že to přestala řešit a konečně žije! Vám padesát ještě nebylo, nepletu-li se? Tak to máte náskok. (A i kdyby bylo, tak co? Nikdy není pozdě na tohle zjištění.) Přeju pěkný pohodový život s co nejméně komplikacemi. A ty si většinou vyrábíme my ženský ve svých hlavách sami. Takže -náš život máme vážně ve svých rukách. Ahoj :)

Ahoj Evi,
mně naštěstí ztráta koníčků nehrozí, psali jsme si spolu o psech-měla jsem jiný nick- , v nejhorším psíci mně z toho vždy dostanou.

Ahoj holky jsem tu nová, konečně se mi podařilo přihlásit, ale spoustu příspěvků jsem přečetla, potýkám se taky s nevěrníkem, ale doufám,že už je to trochu vyřešené vyhodila jsem ho z domu našel si práci jinde i podnájem. Asi přišel na to,že třetí nevěra mu už neprojde, proto takto jedná, prosil sliboval, ale já mu na nic neskočila, vždy podvedl. Radši budu v 46 letech sama než se trápit s chlapem a starat se o něj, který si to nezaslouží.
Jinak se mi líbí názory Evky 36 asi toho chudák taky prožila.Mějte se a držte se.

Ivana*M: Jo, pesani jsou fajn...ta moje potvora (kníračka, malá) vždycky vyskočí ke mně na gauč, sedne si vedle mě, koukne na mě.....a pak si položí hlavu na mě a kouká a kouká....a tak si tak pěkně rozumíme :) (Teda vlastně je ta potvora mého dítka, ale to je teď na táboře, tak válčíme spolu samy.)

johanka222: Prožila, prožila. Kvůli vlastní naivitě, hlouposti, nezkušenosti...atd...nechala se ovlivňovat, postrkovat, nestála si sama za sebou, nechala s sebou mávat....a trápila se (pochopitelně), než konečně pochopila, že jediný, kdo tohle může změnit, je ona sama. Už je dobře. A tvůj názor plně schvaluju, lepší být sama už napořád, než žít s někým, kdo se ke mně chová jako dobytek. (Navíc sám člověk není, když má kamarády, koníčka, třeba i děti...).

Eva 36 : Já to prožívám od února letošního roku a jsem ráda,že jsem to takhle vyřešila. Máme 26 letou dceru a ta nechápe tátovo jednání, chová se v 50 jak puberták,mám totiž pocit,že se na něj milenka taky vykašlala, ale nezajímá mě to, jde pracovat do stejného města odkud se v prosinci vrátil a kde trávil ty chvíle s ní , tak si myslím,že se k sobě zase vrátí. Půl roku jsme žili v hádkách, výčitkách atd. Když jsem mu skoro odpustila, i když jsem nevěděla jak s ním budu žít dál, tak zase smsky a opět byl u ní, vypnul mobil /jela jsem totiž do stejného města na sraz spolužáků/, výmluvy,dokonce se pokusil i o sebevraždu, prý beze mě neumí žít a pak mi ona přeposlala jeho smsky za 14 dní a to jsem valila oči, takové věci mi nikdy neříkal,to se ve mě zlomilo a řekla jsem si dost. Je hrozný,že tolik bolesti vydržíme jen my ženský a to máme nastarost kolikrát malé děti, domácnost a práci a oni si jen užívají.
Jinak se tu mějte moc hezky, v sobotu odjíždím do Chorvatska a až přijedu, tak už bude pryč,tak se zase ozvu. Držte se!!!!!!!!!!!!!!§

johanka222: To jsi s ním žila dost dlouho tedy. Já jen 12 let (+4 roky chození před tím)....Přišla jsem na to, že ženská má zůstat samostatnou bytostí, nesmí se rozdat pro blaho rodiny (ani dětí, ani manžela), musí si pořád hájit své "teritorium", svoje nároky na svůj život (bez dětí a bez manžela)......jistě, že každá vloží část svého času a srdce hlavně do rodiny, ale nesmí vložit všechno...okolí si zvykne, nikdo to neocení, naopak když pak něco zahapruje, tak manžel neřeší, neví, pokouší se o sebevraždy (viz tvůj) či štká na manželčině rameni (viz můj BM)...a nakonec za všechno může žena. Tatáž žena, která léta schovávala svoje vnitřní přání, tatáž, která se podřizovala přáním rodiny, dětí, manžela, někdy i rodičů..... Tudy cesta prostě nevede, dávat nelze napořád. Člověk musí taky dostávat a má na to plné právo.
Hezky si užij dovču, taky bych někam vyrazila. (Letos jsem doma "na maltě", přestavuju :) takže odpočinková dovča až možná příští rok. Ahoj!

Holky a já myslela, že můj nevěrnej (doufám, že bývale) manžel je jedinečnej, když mi povídal, že uvažoval i o sebevraždě. A vidím, že je to jinak. :|

taky sem si myslela, že je výjímka s tou sebevraždou :lol:

Jája napsal(a):

taky sem si myslela, že je výjímka s tou sebevraždou :lol:

Ahoj Jáji, přemýšlím, jestli nemají nějaké příručky podle kterých pak při provalení nevěry jedou. Ani jsem netušila, že i ty jsi "postižená" :D:D

s někym jsem tu nedávno o tom diskutovala, dokonce jsme si myslela, že s tebou - tak asi ne :lol:

Jája napsal(a):

s někym jsem tu nedávno o tom diskutovala, dokonce jsme si myslela, že s tebou - tak asi ne :lol:

Možná jo, ale je nás tu tolik. Asi stárnu a začínám mít sklerózu. Jdu to zkusit najít.

Jája napsal(a):

taky sem si myslela, že je výjímka s tou sebevraždou :lol:

Jájo to nejsi, já jsem to taky slýchávala od svého dnes bývalého manžela. Nějakou dobu mě to trápilo, ale potom jsem mu jednou večer řekla - tak si jdi už konečně skočit (chtěl skočit z mastu u nás na dálnici).
To byl normálni psychický teror a to už NIKDY.

Daniela02 napsal(a):

Jája napsal(a):

s někym jsem tu nedávno o tom diskutovala, dokonce jsme si myslela, že s tebou - tak asi ne :lol:

Možná jo, ale je nás tu tolik. Asi stárnu a začínám mít sklerózu. Jdu to zkusit najít.

No, něco jsem našla, ale nějak z toho není vidět, že jsi s námi v jednom "klubu".  :lol::lol:

evčo, on mi to nikdy neřikal - jen to jednou málem fakt udělal

Danielko - to je tim, že se v tom plácám už strašně dlouho, už skoro dva roky a to jste tu ještě nebyli

Jája napsal(a):

evčo, on mi to nikdy neřikal - jen to jednou málem fakt udělal

Danielko - to je tim, že se v tom plácám už strašně dlouho, už skoro dva roky a to jste tu ještě nebyli

To mi ani neříkej, já vím, že je to běh na dlouhou trať, ale snažím se ještě věřit, že to zvládnu dřív.

to bohužel nezáleží jen na tobě
my jsme měli nejdřív "jen" kamarádku, pak sem nevydržela a konfrontovala ho z jeho mobilem a rázem drahoušek bydlel u ní a po necelejch čtyřech měsících těsně před vánocema se vrátil domu - tak jsem ho utěšovala :lol: asi blbě, protože v únoru plánoval tu sebevraždu a teď už od května fungujeme tak, že doma funguje všechno mimo sexu a s ní znova navázal kontakt...

Jája napsal(a):

to bohužel nezáleží jen na tobě
my jsme měli nejdřív "jen" kamarádku, pak sem nevydržela a konfrontovala ho z jeho mobilem a rázem drahoušek bydlel u ní a po necelejch čtyřech měsících těsně před vánocema se vrátil domu - tak jsem ho utěšovala :lol: asi blbě, protože v únoru plánoval tu sebevraždu a teď už od května fungujeme tak, že doma funguje všechno mimo sexu a s ní znova navázal kontakt...

No já neměla nic postupného. Já dostala ránu (pětiletá nevěra a dítě k tomu). Určitě jsi to četla. Když jsem mu řekla, aby si vybral co chce, řekl, že mne. Tvrdí, že to s ní skončil (napodruhé, napoprvé nám to trochu zahaprovalo), i to tak vypadá. A teď si myslí, že už je všechno v pohodě. On přece teď už nic nedělá. Hrozně chci, chci zkusit zůstat, miluji ho, ale ty pochybnosti, nedůvěra................a doufám (alespoň se tak chová, mluví), že chce zůstat také. Jenom vyrovnání s tím je těžké a chtěla bych, aby to už bylo za mnou. :(

sleduju průběžně co píšeš, jen už tolik tady nezasahuju povídánim o sobě
je to o ničem a stále dokola
a podle drahouška máme jen jedinej problém - neni mezi náma jiskra, jako je mezi ním a milenkou
těžko se může objevit, když se jí jeden snaží vykřesat a druhej jí zadupává
průšvih je spíš v tom, že se nedokážu úplně odpoutat

Jájo, ty chceš pořád křesat? A nemáš náhodou mokrej podpal?

Evi, já nic nekřesám - jen jsem napsala, co tvrdí a tvrdil drahoušek.
Mělo to bejt shrnutí pro Danielku.
Ale přesto neřikám, že kdyby on začal chtít a opravdu chtít tak že bych řekla ne. :/

Jája napsal(a):

sleduju průběžně co píšeš, jen už tolik tady nezasahuju povídánim o sobě
je to o ničem a stále dokola
a podle drahouška máme jen jedinej problém - neni mezi náma jiskra, jako je mezi ním a milenkou
těžko se může objevit, když se jí jeden snaží vykřesat a druhej jí zadupává
průšvih je spíš v tom, že se nedokážu úplně odpoutat

Jájo, klobouk dolů. Já bych nezvládala s ním být a vědět, že je přitom s ní. Jsi ohromně silná. I když naše 5 letá nevěra a dítě je taky dost silné kafe.

Danielo, jak se to vezme
já si spíš myslim, že nejsem silná na to odejít. Hrozně moc by mi chyběl, tak si beru to, co je ochotnej mi dát - i když to jsou zbytky

Jája napsal(a):

Danielo, jak se to vezme
já si spíš myslim, že nejsem silná na to odejít. Hrozně moc by mi chyběl, tak si beru to, co je ochotnej mi dát - i když to jsou zbytky

Já doufám, že bych tu sílu v sobě našla. I když dneska už si nějsem jistá ničím. Předtím jsem také tvrdila, že jediné co bych neodpustila je nevěra a podívej jak se snažím. Jinak koukám v další diskusi jaká jsi dračice :lol:

to je přesně ono: si řikala, že bys neodpustila nevěru
já jsem řikala, že bych neodpustila lhaní, který nevěru provází + že bych se osypala, kdybych věděla, že spí s oběma
a nejlepší je manžel, kterej tvrdil, že by nikdy nebyl nevěrnej a nikdy by nerozbil rodinu

jo a pak jsem taky řikala, že bych ho už nikdy nevzala zpátky :lol:

takže nikdy neřikej nikdy

Jája napsal(a):

to je přesně ono: si řikala, že bys neodpustila nevěru
já jsem řikala, že bych neodpustila lhaní, který nevěru provází + že bych se osypala, kdybych věděla, že spí s oběma
a nejlepší je manžel, kterej tvrdil, že by nikdy nebyl nevěrnej a nikdy by nerozbil rodinu

Vidíš, čeho je schopná láska? Je to vůbec láska?

já si myslim, že jo
já bych v současné době vůbec nějakou milenku neřešila a ani jí neřešim
řešim jen to, jak se chováme k sobě a jestli to ovlivňuje náš vztah a jak
hrozně špatně se to píše, ale mě by nevadilo, kdyby měl manžel milenku,která by ale neovlivňovala náš život

Jája napsal(a):

já si myslim, že jo
já bych v současné době vůbec nějakou milenku neřešila a ani jí neřešim
řešim jen to, jak se chováme k sobě a jestli to ovlivňuje náš vztah a jak
hrozně špatně se to píše, ale mě by nevadilo, kdyby měl manžel milenku,která by ale neovlivňovala náš život

Jsi dál než já. O tomhle myšlení si já zatím můžu nechat jenom zdát. Vím, že je to především tvrdá práce sama na sobě, ale tohle mi alespoň zatím nějak nejde.

otázkou zůstává - jestli správnym směrem
jestli moc nepotlačuju sama sebe

ahoj Jájo a Danielo, musím říct, že jsem si teda myslela, že jsem si prošla peklem a že měsíc a půl byla tak dlouhá doba, že dýl bych to asi nevydržela (jak tak koukám, tak vydržela) a jak tak čtu, tak začínám mít pocit, že pokud je všechno u nás tak jak to vypadá, že jsem z toho ještě vyšla krásně. u nás se zdá být po měsíci a půl všechno vyřešený, jen teď to teda všechno nějak najet do lepších kolejí. i mě je celkem den ode dne líp, a doufám, že už se to teda nezhorší. až se bojim uvěřit, že by to mohlo bejt takhle opravdu, ale doufám, doufám. moc vám držim palce, ať se ještě držíte a ať se všechno nějak vyřeší, ať se vám taky trošku uleví, ono to není teda rozhodně za chvíli, ale musim říct, že je mi fakt líp. tak na vás myslim.

Jája napsal(a):

otázkou zůstává - jestli správnym směrem
jestli moc nepotlačuju sama sebe

Nicméně jsi vyrovnanější a klidnější. Neřešíš některé zbytečnosti, které řešíme my, které to neumíme. A to je podle mne hodně pozitiní.

Lucie33 napsal(a):

ahoj Jájo a Danielo, musím říct, že jsem si teda myslela, že jsem si prošla peklem a že měsíc a půl byla tak dlouhá doba, že dýl bych to asi nevydržela (jak tak koukám, tak vydržela) a jak tak čtu, tak začínám mít pocit, že pokud je všechno u nás tak jak to vypadá, že jsem z toho ještě vyšla krásně. u nás se zdá být po měsíci a půl všechno vyřešený, jen teď to teda všechno nějak najet do lepších kolejí. i mě je celkem den ode dne líp, a doufám, že už se to teda nezhorší. až se bojim uvěřit, že by to mohlo bejt takhle opravdu, ale doufám, doufám. moc vám držim palce, ať se ještě držíte a ať se všechno nějak vyřeší, ať se vám taky trošku uleví, ono to není teda rozhodně za chvíli, ale musim říct, že je mi fakt líp. tak na vás myslim.

Když milujeme a chceme udržet vztah, tak musíme. Když to nezvládneme, nemá cenu dál zůstávat a trápit sebe i jeho. Ale já to nechci...............

Daniela02 napsal(a):

Jája napsal(a):

otázkou zůstává - jestli správnym směrem
jestli moc nepotlačuju sama sebe

Nicméně jsi vyrovnanější a klidnější. Neřešíš některé zbytečnosti, které řešíme my, které to neumíme. A to je podle mne hodně pozitiní.

to máš pravdu - neřešim
ale taky se stane, že to na mě padne a probrečim odpoledne nebo večer, ale už jen, když jsem sama

Lucie, držim ti palečky, aby to nebylo jen klamný zdání... taky jsem si myslela, že už bude líp
ale vlastně líp je, jen jinak než jsem chtěla

Jájo, tedy řeknu Ti, že dneska jsem toho moc v té práci neudělala. A někdy taky pláču, na rovinu řeknu, že ještě skoro každý den. Ale je to lepší a lepší.... krokodýl je proti mně ořezávátko.

TADY NÁDHERNĚ LEJE

Danielko, nebreč. Popřemejšlej proč vlastně brečíš a naštvi se na sebe - mě to pomáhá

no to já taky brečim, to zas ne že ne. ale už míň. tak si budeme navzájem ty palce držet pořád dál, ne? :)

Jája napsal(a):

TADY NÁDHERNĚ LEJE

Danielko, nebreč. Popřemejšlej proč vlastně brečíš a naštvi se na sebe - mě to pomáhá

Kdepak leje? Někde u nás?
Pláču lítostí. Je mi hrozně líto, že se to stalo, je mi líto, že byl s někým jiným, že na někoho jiného sahal, miloval se s ním, usmíval se na něj, možná i to že mu s ním bylo líp než se mnou. Proto pláču.

občas to asi padne na každou, ale brečet každej den to ne
mě to co jsem prožila naučilo užívat to, co je a neotáčet se a nevyčítat

Danielko - u nás jo, jestli u vás to nevim - je to bouřka a přece jenom je to k vám ještě kousek

Jája napsal(a):

občas to asi padne na každou, ale brečet každej den to ne
mě to co jsem prožila naučilo užívat to, co je a neotáčet se a nevyčítat

Jáji, já to mám ještě pořád hodně čerstvé................

tak se koukej přestat litovat a vem to z druhý stránky teď je z tebou a to je důležitý
mě pomohlo to, že jsem si řekla, že to teď je důležitý - ne to co bylo ani to co bude
a hodně jsem si to v hlavě srovnal v době, kdy jsem se dozvěděla o tom sebevražednym plánu - jsem si uvědomila, jak bych si nikdy neodpustila, že jsem litovala sebe a neužila ten čas, kterej máme

já vim, že je to čerství - se tě snažim trošku nakopnout ;)

jo tak přesně tohle mě nejvíc rve srdce. přesně tyhle pocity. to je asi nejhorší. ale snažim se to zatlačit co nejdál a žít přítomností, jinak bych se z toho zbláznila. nesmíš na to myslet. prostě si to zakaž.

Daniela02 napsal(a):

Jája napsal(a):

TADY NÁDHERNĚ LEJE

Danielko, nebreč. Popřemejšlej proč vlastně brečíš a naštvi se na sebe - mě to pomáhá

Kdepak leje? Někde u nás?
Pláču lítostí. Je mi hrozně líto, že se to stalo, je mi líto, že byl s někým jiným, že na někoho jiného sahal, miloval se s ním, usmíval se na něj, možná i to že mu s ním bylo líp než se mnou. Proto pláču.

Jája napsal(a):

já vim, že je to čerství - se tě snažim trošku nakopnout ;)

Jáji já to potřebuju. Dakota mi slíbila herdu do zad. Já to vím a vážně se moc a moc snažím, je to lepší, ale tak nějak mně to vždycky dostane. Někdy v tom svém hnusném stavu přemýšlím i nad tím, jestli to má manžel vážně v sobě vyřešené, jestli ji nemiluje atd. Vždyť víš, už jsem to někde psala.

to si taky zakaž. já jsem o tom teď poslední dny hodně přemejšlela. každej den ráno si dáváme pusu a jedeme každej jinam do práce. on tam, kde je i ona. ale skončil to, tak to beru jako fakt. prostě tak to teďka je a nechci řešit "jestli a co kdyby". ještě před týdnem se mi klepaly ruce při řízení když jsme se ráno rozloučili dalších 10 kilometrů a strašně jsem se tim trápila. a pak jsem si řekla - k čemu je to? je to hrozný jenom pro mě, já si ničim zdraví, nikdo jinej. snažim se tedy věřit tomu, co mi bylo řečeno a kašlu na to. nenechávám to k sobě dolézt. jak to začne, tak to zase zašlapu nebo jdu rychle něco dělat. nenech se těma pocitama ničit, ono to jde. aspoň někdy.

Daniela02 napsal(a):

Jája napsal(a):

já vim, že je to čerství - se tě snažim trošku nakopnout ;)

Jáji já to potřebuju. Dakota mi slíbila herdu do zad. Já to vím a vážně se moc a moc snažím, je to lepší, ale tak nějak mně to vždycky dostane. Někdy v tom svém hnusném stavu přemýšlím i nad tím, jestli to má manžel vážně v sobě vyřešené, jestli ji nemiluje atd. Vždyť víš, už jsem to někde psala.

Lucie33 napsal(a):

to si taky zakaž. já jsem o tom teď poslední dny hodně přemejšlela. každej den ráno si dáváme pusu a jedeme každej jinam do práce. on tam, kde je i ona. ale skončil to, tak to beru jako fakt. prostě tak to teďka je a nechci řešit "jestli a co kdyby". ještě před týdnem se mi klepaly ruce při řízení když jsme se ráno rozloučili dalších 10 kilometrů a strašně jsem se tim trápila. a pak jsem si řekla - k čemu je to? je to hrozný jenom pro mě, já si ničim zdraví, nikdo jinej. snažim se tedy věřit tomu, co mi bylo řečeno a kašlu na to. nenechávám to k sobě dolézt. jak to začne, tak to zase zašlapu nebo jdu rychle něco dělat. nenech se těma pocitama ničit, ono to jde. aspoň někdy.

Daniela02 napsal(a):

Jája napsal(a):

já vim, že je to čerství - se tě snažim trošku nakopnout ;)

Jáji já to potřebuju. Dakota mi slíbila herdu do zad. Já to vím a vážně se moc a moc snažím, je to lepší, ale tak nějak mně to vždycky dostane. Někdy v tom svém hnusném stavu přemýšlím i nad tím, jestli to má manžel vážně v sobě vyřešené, jestli ji nemiluje atd. Vždyť víš, už jsem to někde psala.

Vidíte, všechny přemýšlíme nad stejnými věcmi. Jenom to umíme zpracovat každá jinak. Holky, teď utíkám domů. Kouknu na babinet zase večer. Ahojky :pussa:

Jájo, ty jsi v Číně?????????????????? Já chci taky!!!!! KDE JE VODA SHORA????????????

:lol: nejsem v Číně a moc toho nenapršelo

Lucie - máš perfektní přístup

Jája napsal(a):

Evi, já nic nekřesám - jen jsem napsala, co tvrdí a tvrdil drahoušek.
Mělo to bejt shrnutí pro Danielku.
Ale přesto neřikám, že kdyby on začal chtít a opravdu chtít tak že bych řekla ne. :/

Rozumím....víš, mně se těžko představuje, že s ním jsi dál. Důvod je jednoduchý - můj BM se ke konci manželství tak znemožňoval a já čím dál tím víc přicházela na to, že s tímhle partnerem být nechci....ale tvůj je jiný, proto s ním asi ještě jseš... (můj nechodil dom, nedával peníze, všechno jsem si zařizovala sama, s ničím nepomohl, děsně žárlil, vyslýchal, urážel se atd. S takovým chlapem fakt už nejde žít ani jako sestra s bratrem.)

To Lucie: Máš sílu na to zvládnout  jeho emoce, ale proč? Řeš svoje- a až  ti srdce(ne rozum a rady jiných) řekne, co máš dělat, jako když se mraky rozplynou a sitace se vyřeší.Nespěchej, právě  teď je čas jen pro tebe. Ty jsi jedinečná a neni nikdo jiný jako ty- a odtud ber svoji sílu a překleneš tím i bolest.V tom je poznání a moc umět správně se rozhodnout.
Jsem 2 roky "po" a cítím se jak znovuzrozená a mnohem, mnohem silnější a nezávislejší. Právě závislost na něm mě učinila nesvéprávnou.Dokážeš  žít i bez něj, ale on to ještě neví.
To, co říká, si nebude za půl roku pamatovat.Neboj, ten dravý proud, do kterého tě teď vhodil, se uklidnil a dokáže to vyplavit ty nezdravé věci, co jsou ve vás obou.Neboj se.Čeká tě něco lepšího.

Evi, loni na podzim jsem taky chtěla odejít a nikdy ho už nevidět - sme se viděli jednou týdně a vždycky to byl problém...
teď co máme vyjasníno, že já vim, že se s ní znovu stýká - tak je to o něčem úplně jiném
asi tim, že jsem ho zbavila pocitu viny
jsme schopní se normálně bavit, můžeme žertovat
a poslední dobou jsem se přistihla, že mám radost, když přijede domu...
ve středu jsem mu dokonce navrhla společnou dovolenou :lol:

Jájo, ono to trvá dál???Já už radši nechodila na jiné diskuse, protože mě problémy ostatních dost ovlivňují, moc to prožívám.

Regino, od května jsou zase spolu v kontaktu a doma děláme, že jsem rodina, jen bez sexu :lol: a bez otázek typu, kde budeš dneska spát :lol:

Jája napsal(a):

Regino, od května jsou zase spolu v kontaktu a doma děláme, že jsem rodina, jen bez sexu :lol: a bez otázek typu, kde budeš dneska spát :lol:

Jájo, jak to bere vaše malá? Ví o tom?

nevim jestli o tom ví - ale ví, že spolu nespíme, prej jsme byli hluční tak měla přehled :lol:
vůbec o tom nemluvíme, jen jednou jsem měla s ní takovej rozhovor, jako co kdyby a kam tatínek jezdí - jsem jí řekla, že nevim (nelžu já fakt nevim jestli jede za ní nebo jinam, nemluvíme o tom) a že pokud se o nás stará tak to neřešim a bylo by mi jedno i kdyby někoho měl, protože jako manželé stejně nefungujeme

Jájo, ale nechceš kandidovat na titul : Svatá roku 2006???
To přeci nejde vydržet- podnájemní....Pochopila bych, kdyby se psal rok 1850, ale ne teď.
Pořád ho miluješ?Zatím se jen ničíš, rozumem to dlouho neutáhneš.

Brrr, jde mi z toho mráz po zádech, a přitom jsem z těch v klubu, co by to kvůli dětem  páchala stejným způsobem :(

Regi, ono to vůbec neni tak hrozný, jak to vypadá. Mě je teď takhle dobře, kdyby nebylo tak bych to řešila. Prostě se snažim se srovnat sama se sebou, najít tu svojí cestu, ale netlačim to vůbec nikam. Mám pocit, že tenhle čas potřebuju sama pro sebe, snažim se z toho brát pro sebe to nejlepší a zbytek prostě jen neřešim. A pomalu se dostávám k tomu, že se na manžela nevážu, žiju jen sama za sebe...
Co mi chybí  je pohlazení, obejmutí a to už vůbec nemluvim (nebo spíš mluvim pořád) o sexu... Jenže, když jen odejdu tak mi to stejně nepomůže

ahoj Regino, víš já už to tak nějak začínám vidět i po tom měsíci a půl. je mi den ode dne líp a doma je to den ode dne lepší. jako by jsme se oba zase probrali po tom šoku do svojí původní podoby. kterou už jsme poslední dobou neviděli. cítím se sebevědomější a silnější a mám ho ráda, ale znám svojí cenu a myslím, že jsem to celý zvládla dobře. a i s timhle krátkým časovým odstupem mám pocit, že za to začínám bejt vděčná - u nás ta nevěra nebyl ten hlavní problém, takže se na to snažim i tak koukat. neni to to důležitý, co se stalo, ale myslim, že pro náš další vztah to důležitý svým způsobem bylo a že se to asi muselo stát, abysme se probrali. dokážu si z toho vzít fůru věcí a fůru věcí vidim úplně jinak a myslim, že mě to hodně změnilo, ale spíš k lepšímu. a věřim, že i ten vztah bude lepší než byl poslední dobou, kdy jsme se oba zamkli každej sám do sebe. teď je to pryč a mám pocit, že zase dejchám a že je nám spolu zase hezky. jsem za to fakt šťastná. a proto si myslim, že to takhle celkem zvládám a moc mě to netrápí. protože jsem toho moc pochopila a vim, že kdyby se to nestalo, tak to s náma možná dopadlo hůř.

Regina napsal(a):

To Lucie: Máš sílu na to zvládnout  jeho emoce, ale proč? Řeš svoje- a až  ti srdce(ne rozum a rady jiných) řekne, co máš dělat, jako když se mraky rozplynou a sitace se vyřeší.Nespěchej, právě  teď je čas jen pro tebe. Ty jsi jedinečná a neni nikdo jiný jako ty- a odtud ber svoji sílu a překleneš tím i bolest.V tom je poznání a moc umět správně se rozhodnout.
Jsem 2 roky "po" a cítím se jak znovuzrozená a mnohem, mnohem silnější a nezávislejší. Právě závislost na něm mě učinila nesvéprávnou.Dokážeš  žít i bez něj, ale on to ještě neví.
To, co říká, si nebude za půl roku pamatovat.Neboj, ten dravý proud, do kterého tě teď vhodil, se uklidnil a dokáže to vyplavit ty nezdravé věci, co jsou ve vás obou.Neboj se.Čeká tě něco lepšího.

Panejo! Jájo s Luckou, jste superženy !!! :supr:   :supr.  :supr:

Jen v tom pocitu pokračujte, protože vám pomůže dostat se z jámy lvové rovnou na Olymp!
Máte za jedna :) :hajrta:

Lucie, nečetla jsem všechny tvé příspěvky, ale řeknu ti jedno - nevěra ve vztahu není to nejhorší. Občas se stane, že se někdo zakouká jinde, zvlášť chlapi. Pak nekoukají jinam a na nic, jdou za svým omámeni bez rozumu. A ty můžeš se fakt třeba na tu hlavu stavět a nevyhovíš, v ničem a nijak. Ovšem pokud ten chlap se dokáže z toho vymámení dostat a být opět skvělým manželem, tak je dobré udělat to co ty. Vzít si z toho velké ponaučení. A víš co je v manželství nejhorší? Tak na to mám odpověď já. Můj muž mi je věrný a sice si myslím, že taky měl nějakou, ale nijak se neprolátlo. A to nejhorší je, když je ti špatně, jsi v nesnázích, máš problém, po něčem toužíš a tvůj muž ti nepomůže, nepodpoří a ještě ti hodí klacky pod nohy. To je v manželství horší. Máš věrného muže a jsi na všechno sama a stále sama.

ahoj Anno, já tomu rozumím, protože tyhle pocity jsem v podstatě měla v zimě a už jsem z toho neviděla žádnou dobrou cestu. takže jsem volala o pomoc způsobem, kterej můj manžel pochopil tak, že už o něj nestojím, nemám ho ráda a tak. a řešil to po svým. bylo to celé o komunikaci, neporozuměli jsme si, nedokázali jsme to řešit. to vidim jako velkou příčinu jeho nevěry, on nevěděl, co dělat a cejtil se špatně. já taky. ale tohle jsme si všechno teď vyřikali a myslim, že jsme toho spoustu oba pochopili a doufám, že se z toho dokážeme poučit oba a ne jenom já (a svoje chyby si dobře uvědomuju, vim, že jsem toho spoustu udělala taky špatně a že mu toho dost dlužim - ale to je oboustrané) vypadá to, že to chápe i on, takže teď to bude o tom hledání a o tom abysme to co nám to dalo zase někde cestou neztratili. ale věřim, že ne.

Anna9 napsal(a):

Lucie, nečetla jsem všechny tvé příspěvky, ale řeknu ti jedno - nevěra ve vztahu není to nejhorší. Občas se stane, že se někdo zakouká jinde, zvlášť chlapi. Pak nekoukají jinam a na nic, jdou za svým omámeni bez rozumu. A ty můžeš se fakt třeba na tu hlavu stavět a nevyhovíš, v ničem a nijak. Ovšem pokud ten chlap se dokáže z toho vymámení dostat a být opět skvělým manželem, tak je dobré udělat to co ty. Vzít si z toho velké ponaučení. A víš co je v manželství nejhorší? Tak na to mám odpověď já. Můj muž mi je věrný a sice si myslím, že taky měl nějakou, ale nijak se neprolátlo. A to nejhorší je, když je ti špatně, jsi v nesnázích, máš problém, po něčem toužíš a tvůj muž ti nepomůže, nepodpoří a ještě ti hodí klacky pod nohy. To je v manželství horší. Máš věrného muže a jsi na všechno sama a stále sama.

každopádně on vypadá, že už mi zase uvěřil, že ho miluju a že se mu hrozně ulevilo a že je šťastnej.

Anna9 napsal(a):

Lucie, nečetla jsem všechny tvé příspěvky, ale řeknu ti jedno - nevěra ve vztahu není to nejhorší. Občas se stane, že se někdo zakouká jinde, zvlášť chlapi. Pak nekoukají jinam a na nic, jdou za svým omámeni bez rozumu. A ty můžeš se fakt třeba na tu hlavu stavět a nevyhovíš, v ničem a nijak. Ovšem pokud ten chlap se dokáže z toho vymámení dostat a být opět skvělým manželem, tak je dobré udělat to co ty. Vzít si z toho velké ponaučení. A víš co je v manželství nejhorší? Tak na to mám odpověď já. Můj muž mi je věrný a sice si myslím, že taky měl nějakou, ale nijak se neprolátlo. A to nejhorší je, když je ti špatně, jsi v nesnázích, máš problém, po něčem toužíš a tvůj muž ti nepomůže, nepodpoří a ještě ti hodí klacky pod nohy. To je v manželství horší. Máš věrného muže a jsi na všechno sama a stále sama.

Ahoj Anna9,
víš já jsem trochu jiného názoru díky skušenosti, pro mne je daleko horší skutečnost, že mi říká, jak mne má ráda, jak mi chce pomoct, ale mám podezření, že její vztah mimo manželství je pořád živý. Přitom mám dojem návratu k sobě. Myslím, že sice rady odborníků všeobecně fungují, ale každý je individualista, já jsem po zjištění nebyl schopen téměř ničeho k nikomu, málem ani k dětem. A na každou ženu jsem se díval s otázkou, jestli podvádí nebo ne. Ostatně když mne to chytí, tak si tu otázku kladu i teď. Tak nějak cítím, že já jsem potřeboval v té chvíli aby byl učiněn radikální krok,  jenom protějšek v té chvíli pod euforií nového vztahu nic nevidí acítí něo jiného. Na "starém" vztahu nevidí nic hezkého a čest i uznání těm, kdo dělá jinak. Taky podvedená strana má pocit stráty všech hodnot, které byly jeho oporou  pocit prázdna a bolesti musí překlenout sám. Přitom moje záležitost je stará sedum týdnů zpátky zjištění paralelního "platonického" vztahu s kolegou z práce dlohého cca čtyři měsíce. Přiznám se že i když se snažím moc ovládat, tak při vzpomínce jsem okamžitě na prášky ať je to kdekoliv a za jakýchkoliv okolností. S touto skušeností dnes říkám, že tomu šlo předejít hlavně komunikací a snhou přiblížit se jeden k druhému. Hodnotím to jako selhání, ale na tom je podíl 50 na 50, jenom ta druhá strana sklouzla jinam, mimo hodnoty, které jsme my, ti podvedení nechtěli, nebo nepřekročili. I tak to stejně silně bolí. Možná to chce čas, ale já jsem jenom na začátku toho všeho a tak ať to zhodnotí ti, kteří mají větší skušenosti a odstup.
Ahoj.

usere, ty máš pouze podezření, ale ne fakta. Možná se trápíš a není důvod. Všechno je o komunikaci. A žena, která podvádí, tak nesklouzla pod hodnoty. Možná doma dlouho křičela, plakala, vysvětlovala a ty jsi to neslyšel. Ženy málokdy jsou promiskuitní v manželství, většinou, když jsou nevěrné, tak je to proto, že dlouho po něčem toužily a ono se roky nic nedělo. Dokáží na to čekat strašně dlouho, ale jednoho dne se unaví. Promiň, že jsem tak moc upřímná,ale já doma taky strašně na něco dlouho čekám a mám pocit, že to prostě už nevydržím. Chápu tvou obrovskou bolest a zklamání, je to úplně přirozené. Sedm týdnů na pochopení situace je moc krátká doba, obvykle na to první ulevení se čeká nejméně půl roku. Musíš si doma se svou paní sednout a říct si to. Jestli budeš chtít s ní žít dál, tak si zapiš, že jí to nesmíš nikdy vyčítat a vracet se k tomu, jinak ten návrat byl zbytečný. A pokud chceš bojovat, tak musíš riskovat. Většinou, když se ten chlap moc snaží, tak žena ho zpět nechce. Proto musí zariskovat a dělat, že ji prosit nebude a dokáže si život bez ní představit. Tak to radí i Plzák.... Jestli je zamilovaná, tak přece víš, že láska je slepá. Zatočit hlava se může fakt každému. Bolí to, bolí, já vím.....musíš s ní mluvit, říct ji, co cítíš, ale buď chlap, nepros. Vím o čem mluví, taky jsem měla ty kufry jednou sbalené a to prošení prostě neimponuje. Kdyby jsme před tím spolu víc mluvili a můj muž mi tak neubližoval a byl mi právě tou oporou, bylo by to jiné. Šla jsem zpátky a stejně mi oporou není, vše je ve starých kolejích a já opět pláču a vysvětluji, zase neslyší. Promluvte si, upřímně, jinak budeš tápat a možná se zbytečně trápit. Nevěra ale není fakt nejhorší ve vztahu.

ahoj holky, mám nějakej špatnej tejden. bulim a bulim. a čim je to doma lepší, tim bulim víc. máme se v podstatě hezky, první pocity bezradnosti z novýho začátku a pocity toho, jestli jsme udělali dobře jsou myslim za námi. manželovi věřim. jezdí z práce brzo domů, píše mi maily, jsme bez dětí, takže každej den něco podnikáme, on se snaží, já se snažim. jak jsme spolu poslední půl rok vůbec nemluvili, tak teď žvaníme jak dřiv o všem možným, všechno spolu probíráme (ne vztah, ale to všechno, co jsme spolu už neprobírali - práci, děti, zájmy, budoucnost atd), vyvíjí se to dobře. ale já jsem se zřejmě teprve teď po tom měsíci probrala z takovýho šokovýho stavu. a teď mě to bolí a bolí a bolí, až se mi může srdce rozskočit. vždycky to přijde z ničeho nic a praští mě to. vim, že ta nevěra nebylo to důležitý, že nám to naopak zřejmě pomohlo se probrat, že jsem šťastná a že mi to otevřelo oči, ale bože hrozně mě to bolí i přes to, že se snažim si tohle všechno pořád uvědomovat. přijde mi to hrozný - že to bylo tak zbytečný, ale stalo se to a nejde to vzít zpátky. a ono to asi nebylo ani úplně zbytečný, ale prostě mě to bolí. tak čekám vždycky až to přejde a zas je chvíli dobře a pak to zase přijde, tak zas čekám. a doufám, že to čas ohladí a že to bude přicházet v delších intervalech. jsem unavená. za jak dlouho to trošku přejde? už mě to zase začíná budit v noci, zdaj se mi ošklivý sny, nebo se vzbudim a nemůžu spát. vím, že si budete myslet, že jsem blázen a že bych měla bejt šťastná za to, co mám - já jsem, ale ta bolest mě vždycky hrozně přemůže. je to měsíc a půl, za jak dlouho se to začne lepšit? ještě minulej tejden jsem hučela do Daniely (viď), že si to musí zakázat, a teď brečim a nemůžu se z toho vyhrabat. ale jsou to jenom chvilky. tak jsem se jenom vypovídala, a jdu dál. poslouchám muziku, vrhám se do práce, hraju na kytaru, dělám všechno možný a budu čekat, až se to zlepší. děkuju vám holky.

dnes ráno mi manžel řekl, že si přijde po práci sbalit věci a odejde od nás. V neděli si dojde pro zbytek věcí. Tak jsem to prohrála. Po půl roce rozhodování se rozhodl pro ni. Je mi na umření. Sedím v práci /dnes tu budu až do 24.00-musím/. Kouřím  jednu od druhé a přesd napuchlé očí pláčem ani nevidím. Prosím,myslete všechny na mne ať to přežiju.

Hledala jsem tu tvůj příběh Heleno.i, ale nenašla .... vypsala jsi ho zde někde?

Heleno, jsem tu, myslím na Tebe a je mi s Tebou smutno. Dnes vydrž, přežij noc a ráno bude vše o trochu lepší. Život je série výher a proher, tak to ber jen jako jednu z životních proher, ale mysli na výhry, které tě čekají a ony tě skutečně čekají. Mysli na trvalé jistoty, které máš, sesumíruj si to a pak se ti bude ztráta m zdát menší. Neznám Tvůj příběh, občas jsem četla tvé řádky, ale jistě máš děti, rodiče, přátele, zaměstnání, něco co tě baví, něco co se Ti v životě podařilo, nezahaluj svoje úspěchy pod jeden neúspěch. Přej m odchod za štěstím. Čas ukáže, zda udělal dobře a možná, že si bude rvát vlasy, že tak hloupě přišel o někoho, kdo ho miloval. A pokud ne, tak přece pro jedno kvítí slunce nesvítí. Uvidíš, že i na Tebe se to sluníčko zase usměje.

Heleno,
znáš to přísloví: něco dobrého pro něco špatného?..nebo si to lidně řekni naopak......víš, přemýšlíš o tom, že jsi prohrála....pokus se na celou věc či situaci podívat z jiného úhle... vem papír a zkus bez emocí ( to se mi řekne, co?) napsat si klady a zápory tvého manžela....aleobjektivně...a teď, když  se na něj prostě zato všechno naštveš ( i chrápání je minus!!!)....takže kdo je vítěz?, kdo vyhrál??? V každém případě ty!!Ber to tak, prostě musíš to tak brát, jinak neobstojíš....prostě MY hodné holky, které jsme si myslely, že do konce svého života jen ten ediný...tak my bychom takhle neobstály...
Helčo, drž se, ty to samozřejmě přežiješ, prober se, ať můžeš tančit vítězný tanec na jeho hrobě ( myšleno nadneseně!!)

Helenko, myslím na tebe, breč breč vybreč se a věř, že pomalu ale jistě bude den ode dne malinko líp až se jednou probudíš a budeš mít pocit, že se ti ulevilo a díváš se na svět jinejma očima, neoteklejma od pláče, ale plnejma naděje a zvědavosti, co tě čeká. ono to bude asi dost dlouho trvat, ale určitě to přijde. a nakonec se možná i ukáže, že prohrál spíš on, ale tebe už to nebude trápit. přežiješ to neboj, ale teď to ze sebe všechno dostaň a nedrž to v sobě. cejtim s tebou a myslím na tebe.

o mě si tady asi všichni myslí, že jsem blázen, už mi ani nikdo neodepisuje, takže se nad sebou budu muset zamyslet. ale teď myslím na tebe a uvidíš, že to zvládneš. držím palečky.

Lucie33 napsal(a):

Helenko, myslím na tebe, breč breč vybreč se a věř, že pomalu ale jistě bude den ode dne malinko líp až se jednou probudíš a budeš mít pocit, že se ti ulevilo a díváš se na svět jinejma očima, neoteklejma od pláče, ale plnejma naděje a zvědavosti, co tě čeká. ono to bude asi dost dlouho trvat, ale určitě to přijde. a nakonec se možná i ukáže, že prohrál spíš on, ale tebe už to nebude trápit. přežiješ to neboj, ale teď to ze sebe všechno dostaň a nedrž to v sobě. cejtim s tebou a myslím na tebe.

o mě si tady asi všichni myslí, že jsem blázen, už mi ani nikdo neodepisuje, takže se nad sebou budu muset zamyslet. ale teď myslím na tebe a uvidíš, že to zvládneš. držím palečky.

Luci, určitě si tady nikdo nemyslí, že jsi blázen. Pro mne jsi člověk, který to v téhle chvíli má v hlavě srovnané víc než já a určitě jsi na dobré cestě. Drž se broučku!! :pussa:

Lucie33 napsal(a):

o mě si tady asi všichni myslí, že jsem blázen, už mi ani nikdo neodepisuje, takže se nad sebou budu muset zamyslet. ale teď myslím na tebe a uvidíš, že to zvládneš. držím palečky.

Proč by si, Ty trdlo, všichni mysleli, že seš blázen? Já třeba Ti tiše závidím, že Ti ten Tvůj dokázal tak brzy říct, že ví co chce, že chce být s Tebou. Co já bych za to dala!!! Ale ten můj, to neví. Teda já si myslím, že pořád ještě neví, i když je se mnou, a jak jsem někde psala, "normálně" fungujeme, ale .... No a vidíš, jde se nad to povznést, pohřbít to v sobě a zabývat se tím naprosto minimálně, i když je to moc těžký. Víš, vzhledem k tomu, že ode mě dostal dost času (a on opravdu má na všechno dost času), tak vím, že se musím obrnit trpělivostí a při představě, že bych se celou tu dobu měla trápit a užírat se a nekonec si tím zajistit nějaké zdravotní problémy, tak to ne. Nakonec, já svůj problém (bojovat o nás x nebojovat, miluju ho s tím vším x nemiluju, dokážu odpustit a udělat za tím potom tlustou čáru x neneodpustit,...???) jsem si vyřešila a tohle, už je bohužel problém jeho, co je pro něj důležitější. Ale vím, že si musím počkat, až ho přejde ta prvotní zamilovanost a bude schopnej se na to všechno podívat alespoň trošku střízlivě. A tak zatím beru co dává a jsem celkem v klidu. Ještě se nestalo, aby něco nějak nedopadlo. Vím, že teď si připadám hrozně silná a nad věcí, ale pokud by se rozhodl pro ni, tak tady budu psát zoufalé a srdceryvné příspěvky. Ale pokud by v sobě našel tu lásku ke mně, kterou má určitě (doufám) někde schovanou, tak sice nezapomenu, ale nebudu se tím už zabývat.
Tak to vidíš, místo abych Ti napsla něco utěšujícího, tak se zase rozepisuji o sobě. Tak teď - pokud se Ti vrátil a miluje Tě a chce být s Tebou, hoď všechno ostatní za hlavu a netejrej sama sebe pochybnostma a nedůvěrou. Je hrozně těžký, ale jde to (jak vidíš, tak i v případě, že já pořád nevím)
Tak se drž a všechno bude fajn :-)))

no jo, dyť já vim. já jenom že po měsíci a půl to na mě ještě občas přijde, tak se jdu radši vybulet sem a doma jsem za hrdinku - statečnou, milující, odpouštějící, veselou a užvaněnou. :)

Mazlík napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

o mě si tady asi všichni myslí, že jsem blázen, už mi ani nikdo neodepisuje, takže se nad sebou budu muset zamyslet. ale teď myslím na tebe a uvidíš, že to zvládneš. držím palečky.

Proč by si, Ty trdlo, všichni mysleli, že seš blázen? Já třeba Ti tiše závidím, že Ti ten Tvůj dokázal tak brzy říct, že ví co chce, že chce být s Tebou. Co já bych za to dala!!! Ale ten můj, to neví. Teda já si myslím, že pořád ještě neví, i když je se mnou, a jak jsem někde psala, "normálně" fungujeme, ale .... No a vidíš, jde se nad to povznést, pohřbít to v sobě a zabývat se tím naprosto minimálně, i když je to moc těžký. Víš, vzhledem k tomu, že ode mě dostal dost času (a on opravdu má na všechno dost času), tak vím, že se musím obrnit trpělivostí a při představě, že bych se celou tu dobu měla trápit a užírat se a nekonec si tím zajistit nějaké zdravotní problémy, tak to ne. Nakonec, já svůj problém (bojovat o nás x nebojovat, miluju ho s tím vším x nemiluju, dokážu odpustit a udělat za tím potom tlustou čáru x neneodpustit,...???) jsem si vyřešila a tohle, už je bohužel problém jeho, co je pro něj důležitější. Ale vím, že si musím počkat, až ho přejde ta prvotní zamilovanost a bude schopnej se na to všechno podívat alespoň trošku střízlivě. A tak zatím beru co dává a jsem celkem v klidu. Ještě se nestalo, aby něco nějak nedopadlo. Vím, že teď si připadám hrozně silná a nad věcí, ale pokud by se rozhodl pro ni, tak tady budu psát zoufalé a srdceryvné příspěvky. Ale pokud by v sobě našel tu lásku ke mně, kterou má určitě (doufám) někde schovanou, tak sice nezapomenu, ale nebudu se tím už zabývat.
Tak to vidíš, místo abych Ti napsla něco utěšujícího, tak se zase rozepisuji o sobě. Tak teď - pokud se Ti vrátil a miluje Tě a chce být s Tebou, hoď všechno ostatní za hlavu a netejrej sama sebe pochybnostma a nedůvěrou. Je hrozně těžký, ale jde to (jak vidíš, tak i v případě, že já pořád nevím)
Tak se drž a všechno bude fajn :-)))

Luci, bul tu s námi. Já tu taky vždycky bulím. Vždyť nakonec tu bulíme všechny a postupně se z toho dostáváme. Jiná rychleji, jiná pomaleji. :pussa:

Tak máme před sebou druhé kolo. Včera jsem po něm jenom chtěla ať neodejde jako zloděj, ale zavolá si holky /já budu u toho taky/ a řekne jim to. On to zase nedokázal. Zase jenom brečel, povídal´jak je mu ze sebe špatně. Já jsem to nechtěla dětem říct sama.  Nechci mu ten jeho odchod usnadňovat. On mi taky nic neusnadňuje. Takže jsem v jednu šla spát a on zůstal sedět v obyváku po tmě sám. Ráno šel normálně do práce. Takže nevím jestli najde tu odvahu a dnes jim to řekne, nebo jestli "jenom" už nepřijde nikdy domů. Počkám tak do 21 a potom jim to stejně budu muset říct sama. Je to zvláštní, dnes vůbec nebrečím. Třeba jsem se včera už dostalo konečně na dno, abych se mohla odrazit. Díky všem za podporu. Moc Vás zdravím.

no myslim, že by si měl uvědomit, že asi už takhle u těch dětí na tom nebude teď nějakou dobu moc dobře a pokud se k tomu nepostaví jako chlap, tak ho budou mít ještě za sraba. ono je to prostě pro ně nejjednoduší, všechno nechat na jinejch, ale u tohohle byste podle mě měli bejt oba. i kvůli tobě.

helena.i napsal(a):

Tak máme před sebou druhé kolo. Včera jsem po něm jenom chtěla ať neodejde jako zloděj, ale zavolá si holky /já budu u toho taky/ a řekne jim to. On to zase nedokázal. Zase jenom brečel, povídal´jak je mu ze sebe špatně. Já jsem to nechtěla dětem říct sama.  Nechci mu ten jeho odchod usnadňovat. On mi taky nic neusnadňuje. Takže jsem v jednu šla spát a on zůstal sedět v obyváku po tmě sám. Ráno šel normálně do práce. Takže nevím jestli najde tu odvahu a dnes jim to řekne, nebo jestli "jenom" už nepřijde nikdy domů. Počkám tak do 21 a potom jim to stejně budu muset říct sama. Je to zvláštní, dnes vůbec nebrečím. Třeba jsem se včera už dostalo konečně na dno, abych se mohla odrazit. Díky všem za podporu. Moc Vás zdravím.

[takže hlásím ani včera neodešel. Zato dnes ráno vstal do práce a a nebyl schopen tam jít. Je mu zle. Byl v posteli až do poledne. Oči napuchlé od pláče, asi i zvracel. Já v klidu uklízela a zeptala se jestli bude s námi obědvat. Rekl že ne. V 13 hod sedl do auta s tím, že se musí jet někam daleko projet. Dotď není doma.Tak nevím co se děje. Buď se rozmýšlí právě až nyní, nebo se už nevrátí. Snad je natolik silný, že si nic neudělá. Ale musím říct, že vypadal hrozně. Rozum mu radí něco jiného než cit a on je z toho na sesypání.  A já jen čekám co bude dál. A věřte, nemám sílu brečet, je je mi ho moc líto.

Heleno...
tobě je ho líto?!?!? Proč? To si přece přivodil sám! Tečka!Chemie, nechemie, tak ať se s tím sám vypořádá a ne že tobě je mu líto! On tebe jistě nelituje, jak trpíš....JEHO problémem!
Tak ať si svůj problém sám vyřeší , ale hlavně ho nelituj!!!!
A mysli na sebe, a to hlavně, protože jestliže ONje takový sobec, tak ty holt musíš být taky!!!

Michaela.43 napsal(a):

Heleno...
tobě je ho líto?!?!? Proč? To si přece přivodil sám! Tečka!Chemie, nechemie, tak ať se s tím sám vypořádá a ne že tobě je mu líto! On tebe jistě nelituje, jak trpíš....JEHO problémem!
Tak ať si svůj problém sám vyřeší , ale hlavně ho nelituj!!!!
A mysli na sebe, a to hlavně, protože jestliže ONje takový sobec, tak ty holt musíš být taky!!!

Proč je mi ho líto?: Protože jsem "hodná holka" a taky "debil" a taky ješte jsem ten svazek neodpískala. Nemůžu se z toho vymanit. Je mi smutno. Moc smutno.

Heleno a vrátil se zase? Jak je to dlouho, co ses o tom dozvěděla?

helena.i napsal(a):

dnes ráno mi manžel řekl, že si přijde po práci sbalit věci a odejde od nás. V neděli si dojde pro zbytek věcí. Tak jsem to prohrála. Po půl roce rozhodování se rozhodl pro ni. Je mi na umření. Sedím v práci /dnes tu budu až do 24.00-musím/. Kouřím  jednu od druhé a přesd napuchlé očí pláčem ani nevidím. Prosím,myslete všechny na mne ať to přežiju.

To si myslis ted, to je tvuj momentalni pocit, ze jsi prohrala.  Je mozne, ze jsi vyhrala. Ale to zjistis az za nejakou dobu.
Ja jsem pred nekolika lety prozivala neco podobneho, mela jsem pocit, ze muj zivot skoncil, trapila jsem se, ptala se proc, proc, atd atd atd... pocity ze stejneho supliku, jake tady ma kterakoli z nas, kdyz zjisti, ze neni v jeho zivote jedina.

No a ted, s nekolika letym odstupem "lituju" jen  - ze jsem neodesla drive.
Neni to ale doopravdy litost, protoze vim, v jake jsem tehdy byla situaci a na zaklade jakych zkusenosti a znalosti a taky mych vlastnosti jsem tehdy jednala. Lip jsem to tehdy neumela. 

Clovek prezije spoustu veci a situaci, o kterych si mysli, ze je neprezije. A ty veci a situace jej obohati, i kdyz to zprvu vypada opacne. Nekde jsem tu cetla, ze nejsou pratele a nepratele - jsou jen ucitele. A ja si myslim, ze v tom je velka pravda.
I ty prezijes toto trapeni, chce to jen svuj cas.

Salen napsal(a):

Heleno a vrátil se zase? Jak je to dlouho, co ses o tom dozvěděla?

Já ničemu nerozumím. Ve středu řekl že odejde a v neděli že si dojde pro zbytek věcí. Nikam neodešel. Dnes jel s dcerou do Brna do kina. Nic sbaleno nemá. Tak nevím, co bude zítra, jestli odejde. Mezitím nastala komplikace, neočekávaně přišli jeho rodiče a při pohledu na mě poznali že se něco stalo. Nemělo smysl zapírat a tak jsem jim řekla pravdu.
Dnes byl u nich asi  5 hodin a došel hotový. Chápu je, snaží se zachránit a pomoci . Oni netuší že to není v jejich moci. Salen, nevím co myslíš tím jak je to dlouho... Divné pocity asi rok, provalená nevěra od února, definitivní odchod měl být ve středu.

Heleno - přes půl roku jsi to vydržela tajit před jeho rodiči? Klobouk dolů. Je dobře, že to ví. Určitě budou stát při tobě a dětech. I když je pravda, že pokud je zamilovaný, tak si to prosadí natruc celému světu. Lítá v tom asi pěkně - na jedné straně touha po ní, na druhé stesk po domově a dětech, jistě i tobě. Ona je rozvedená nebo svobodná? Ale jestli tě to potěší - já ti mohu jen závidět. Ten můj ví od samého začátku že je definitivně rozhodnutý se jí nikdy nevzdat, protože v ní našel to, co mu chybělo celý život, trvá to 3 měsíce a odstěhovat se nechce, i když se mnou nespí, ani netráví žádný volný čas. Kdybych aspoň viděla, že se nějak trápí, jako to popisuješ ty. Ne, on je v pohodě, on problém nemá.

Salen: Odpověz si upřímně. Kdo může vyřešit tvůj problém?...hmmm?

Evo - já fakt teď nevím JAK?
Poraďte mi holky prosím, zvlášť vy, co trochu vidíte do psychologie. Já už fakt vůbec nevím jak se chovat, co je správně, co není.
Přijede z dovolené od milenky (tentokrát nám mrcha ani nevyprala, přijel rovnou domů), pozdravíme se, jinak si děláme každý svoje. Atmosféra je spíš napjatá. Dnes ráno vstanu, on už pracuje na PC, já si dělám svoje práce, opět mlčky každý v jiné místnosti. On pak odchází za prací, se zájmem se zastaví v kuchyni, kde chystám meruňky na koláč a mile se zeptá co je to za pěkné meruňky, od koho jsou, jestli jim rostou na zahradě .... a já jak debil mu ještě mile nabídnu, jestli nechce s sebou nějakou. Sotva odejde, už si zase nadávám "no, pěkně se usmívej, ať je spokojený, jak to pěkně zvládáš - ve čtvrtek naloží auto a jede zase za ní a vyráží na další zajímavý víkend).
Měsíc jsem vyváděla, což je asi pochopitelné, další dva měsíce žijeme takhle. A připadá mi to jako půl roku. Ráno už jsem měla na špičce jazyka dotaz, jestli si hledá nějaké bydlení nebo kdy se odstěhuje - ten týden samoty mi tu bylo líp než s ním vedle sebe, ale pak jsem to přeci jen spolkla, pod vlivem všech gtěch odborných rad - nic neuspěchat, nedělat žádné rezolutní kroky.
Ale když tu pak čtu vaše příběhy - jak se nic nemění měsíce a měsíce .... já fakt nevím.

Salen, otázka je co ty opravdu chceš. A podle toho jednat, ale nemusíš jednat hned, nemusíš nic rozhodovat právě teď. Všechno co děláš dělej jen pro sebe, jestli je ti dobře takhle nebo si myslíš, že teď nic nechceš dělat, tak to tak nech.
My momentálně fungujeme tak, že manžel tvrdí, že odjíždí do práce (večer, oblečenej, vymydlenej a navoněnej - je zedník :lol: ) a já se tvářim, že tomu věřim :lol: I když vim, že to tak nejde donekonečna, tak teď fakt nechci vůbec nic řešit, prostě si nechávám čas, abych si vyjasnila, co bude dál a jak a nehrnu se do žádnejch unáhlenejch rozhodnutí

Salen a co to zatím neřešit a u toho řešit svůj život. Zkrátka žít jen za sebe. Věnuj se tomu co máš ráda. Obklop se svými přáteli, snaž se o vnitřní štěstí. To jsi přece měla i v době, kdy jsi ho ještě neznala. A věř, že jak uvidí, že jsi nějaká spokojená a že ho nepotřebuješ, tak mu to bude divný.
Je to jen ješitnej chlap. A jestli to neuvidí a nezmění svůj názor, tak to nevadí. Ty už budeš silná a ustojíš cokoli. Je to jen o tobě. To že to s ním neřešíš a jen mlčíš, to tu situaci nevyřeší. Neříkám, že máš křičet, to ne. Ale se změnami musíš začít u sebe. Když změníš sebe, změníš situaci. Změníš jeho pohled na tebe. On si je zkrátka jistý, že budeš na svém místě, nebudeš mu odporovat, nebudeš nikam chodit, bavit se..... , ale proč? Proč by jsi měla. Máš stejné právo na život jako on.
Drž se, sež ženská, tak na to máš.

A koukám, že Jája už s tím začala. Správně. ˇ

A věřte, nic nerozhodí chlapa víc, než nezávislá žena. Neznamená to ho přehlížet, urážet, ponižovat, ne... proč taky, stačí, když budete šťastní. On zavětří, řekne si tady něco nehraje a začne jednat. Neb z jejich strany, není přece ženská schopná být šťastná bez nich, oni se sice tváří, že jste jen takový inventář, ale když ten inventář začne měnit barvu, nebo se mu snad přemisťovat po místnosti, to je divný. V tom něco musí být.

Jájo - co OPRAVDU chci? Aby ho milenka kopla do ..... ! Ba ne, to kecám - to bych mu sice přála, ale to by pak tak nějak zbyl na mě a to bych asi nevydýchala. Takže CHCI aby on nechal jí a pokusili jsme se spolu začít znovu.
Problém je zásadní - tohle on totiž právě teď vůbec nechce.
Já vím - mluvím o tom co chci aby udělal on, místo toho, abych napsala co chci já. Jenže pro mě je to teď začarovaný kruh - všechno co chci já, záleží nakonec na tom, co udělá on.
Dobře mi takhle samozřejmě není. Ale máš pravdu, že teď nemám sílu něco řešit. Přesto se každé ráno probudím s myšlenkou na to, co bude dál.

Salen, hlavně nechtěj, aby ho milenka kopla do.... To jsem ve svý naivitě chtěla já a když to udělala tak to bylo strašný, protože jsem zjistila, že se nevrátil ke mě, ale vrátil se domu :o
a neni to pravda, že všechno záleží na něm, vůbec ne
já nějak začínám věřit tomu "že to co si opravdu přeješ tak taky dostaneš" - se mi to nějak poslední dobou fakt plní
když jsem drahouška viděla jak je sice doma, ale nešťastnej a nefunguje - tak jsem si dokonce přála, aby se znovu dali dohromady a hele splnilo se mi to :lol:
zkus se k němu chovat jako ke kamarádovi a vůbec ho neřešit

Jo, TORO - inventář jsem byla. To byla asi ta moje chyba. Moje zájmy a koníčky byly kolem baráku a zahrady. Kamarádek mám jen pár, většinou taky dost zaměstnané. Teď jsem si našla nového kamaráda. Byli sme spolu v kině, on mě držel za ruku a já si připadala jak v ráji :-) - už jen ten pocit doteku. Chceme teď jít zase na další kulturní akci, už se těším. Ale co to se mnou dělá uvnitř - pocit něčeho špatného, zakázaného, něco co se nedělá. Všichni varují před tím mít nový vztah moc brzy. Tak nějak cítím, že mají pravdu. Ale najednou myslím i na něco jiného, najednou je mi aspoň na chvilku líp. Je to špatně?

Salen,neřeš ostatní - jestli je ti s nim dobře, tak je to fajn. Nemusí to bejt hned vztah na celej život, ale může ti pomoct překlenout těžký období

Myslím, že špatně to není. Možná je brzo, ale to nemůžeš nikdy vědět. Kdysi jsem i já měla takový ozdravný vztah. Nakonec vyšumněl, ale to neva. Dodnes tvrdím, že to bylo to co jsem v daný moment potřebovala. Byla to taková emocionální injekce, poslali mi ji určitě z hůry, neb se na mně už nemohli koukat. Fakt, skvělý. Zvedlo mi to sebevědomí, byla jsem milovná, byla jsem opečovávaná a přesně jak píšeš ty, už jen pocit doteku. Je to to co potřebuješ. Ostatní se asi bojí, že do toho spadneš a budeš bezhlavě zamilovaná, ale co oni vědí, důležité je, co cítíš ty. Spíš si jen užívej ten moment, ten pocit toho, že někomu na tobě záleží, že jsi ženou, kterou někdo obletuje a je šťastný za to, že s ním jdeš do kina..... A to jestli z toho něco bude nebo ne, to nech hvězdám, ty tomu rozmněj. Nic si neslibuj, nenamlouvej, jen si to užij jako dortík.
Můj muž taky kdysi trpěl pocitem, že jsem inventář a jistota sedící doma. A teď, teď je sice "velký táta", jak mu říkám (někde jinde jsem to psala, milenka si s ním pořídila 2 děti, ale on mně neopustil a teď chodí světem a vykládá jakou má skvělou ženu, jak ji nikdy neopustí, jo, má co chtěl, hlavně teď má hroznou hoňku, to víš 4 děti jsou 4 děti). Ale vím, že nejdůležitější je to, co chceš ty. Neb tvůj život to je. Jdi si za svým cílem. Ty sama poznáš a budeš vědět, jestli tvá budoucnost má být s ním, nebo s někým jiným. Je to na tobě. A chlapů, chlapů je plnej svět. A podívej, ještě máš doma jednoho (i když zlobí) a ejhle, už je tu další, který by tě chtěl. No a tak to funguje. Takže hlavu vzhůru. Teď řeš sebe, věnuj se svým přátelům, jdi do kina s novým kamarádem, užívej si svět, vždyť je tady prima. A jedno ráno se probudíš a budeš mít jasno.

Salen: Taky bych tak nějak neřešila, jestli to je brzy, nebo ne. Na můj vkus to ale brzy je, protože cítím, že ty přece jen toužíš po tom zákonném partnerovi, který teď momentálně je poněkud "duševně indisponován"....Víš, odpovědi na řešení našich problémů, ať jsou jakékoli, se skrývají uvnitř nás. Musíme si popravdě odpovědět, co chceme a jak se postavíme k tomu, když to nedostaneme. Chceš to, co dostala Jája? Původní orel se vrátil pokorně domů, jen co ho jeho "orlice" vyhodila, jenže vrátil se jako zmoklá slepice, ne jako orel...a Jája chtěla nejspíš toho orla...nebylo by lepší nechat ho jít, najít sebe sama, svoje kamarádky, kamarády, svoje koníčky, které nesouvisejí s domem, zahradou, dětmi...být zkrátka tím, čím chci? Až se ti to podaří, zjistíš, že vlastně chlapa ani nepotřebuješ...že prostě žiješ krásný život i bez něj. A pak ON přijde a tentokrát by to měl být ten správný muž pro život a kdyby nebyl, tak ty už budeš vědět, že lepší, než se spokojit s mršinou, je mít chvíli hlad a pak si teprve užít pořádného "masa"...řečeno s trochou nadsázky, ale já to tak cítím. Dokud jsem lítala kolem BM, bytu a dítěte, tak jsem byla závislá. Na manželovi, na jeho lásce, poddávala jsem se mu, neměla kamarádky (on je neměl rád), nechodila za rodiči (podle něj se ošklivě zachovali), vzdala jsem se večerního aerobiku (on neměl čas a nechodil včas domů a já hlídala dítě)....žila jsem, jak mi diktoval on. Pak se něco zlomilo a já si začala nárokovat jiný život. On to odmítal (i když tvrdil opak) a já se po měsících dohadování, proseb, vysvětlování a pláče rozvedla. Sice mám přítele, ale doufám, že už nikdy neztratím svou identitu, kterou jsem si v manželství nechala vzít a kterou jsem ke konci zase znovu nabyla.

já už jsem to pochopila. MY TADY PROSTÉ VŠECHNY CHCEME JEDINOU VĚC - (kromě světlejch vyjímek jako je EVA36, která to má vyřešený) - my prostě chceme toho člověka, s kterým jsme v dobrým i zlým prožili velkou část života a máme s ním děti a všechno. kterýho milujeme, protože my ženský už jsme takový a jsme jiný a stálejší a silnější než ty chlapy. přesto ho milujeme, i když se tohle všechno stane a i když tady děláme hrdinky a snažíme se myslet sami na sebe, tak z toho všeho co tu čtu a co prožívám a prožíváte vy - z toho my plyne ta jedna věc. nechceme ho ztratit. a to všechno co děláme, jak dlouho to všechno snášíme (viz Jája, Daniela Helana, Salen - holky obdivuju vás moc) tak v tom je prostě ten jeden jedinej důvod - chceme s ním být. a všechny ty řeči okolo jsou jenom řeči. je to možná smutný, možná ne, já nevim, jenom to takhle vidim, ta láska prostě v nás je a držíme se jí zuby nehty. a nechceme to vzdát, ani když už řikáme, že na to kašlem a že už je nám to jedno. pořád si to přejeme. všechny jsme v tom stejný a já vás mám všechny ráda. takhle to vidim.

Lucie33: Lucko, já přišla na to, že jsem hodně žila s mým výmyslem. S přeludem, nalhávala jsem si, že on není takový a takový, že tohle tak nemyslel, že on mě přece má rád (říkal to často, ale na druhou stranu mě klidně nechal, ať ho živím a doma dělám otroka...a já to dělala, husa)....Proč milujete někoho, kdo vám ubližuje? (Nemluvím teď o jednom ublížení, o jednorázové nevěře nebo o jedné facce v afektu, kdy už chlapa žena vytočí, že on vidí rudě...mluvím o trvalém ubližování, svěřování se s nevěrou, žádostech od manžela, abych ho pochopila, jeho slibech, které nesplní, jeho obratu ve vztahu k dětem...atd.) Musíte si dát otázku - Proč s ním chci být? Co je pro mě v partnerství důležité a čím můj muž disponuje? Jak zvládne uspokojit moje potřeby?....Pokud to je v rovnováze, nedivím se, že ho chcete zpátky. Ale když to někde hapruje a vy ho přesto chcete zpátky, je na čase, abyste hledaly v sobě, co chce vaše podvědomí řešit, že vás to tak neúprosně táhne zase za ním. Za tím, který vám ubližuje...Pro mě třeba je důležitý, aby chlap splnil slib (výjimky se povolují, ale musí být důvod), aby mi doma pomohl (opravil bez keců kohoutek, stejně jako já bez keců vyperu), aby, když budu na dně, uměl přijít a povzbudit mě, aby se postaral i finančně o rodinu (jednou třeba budu na mateřské, peníze nulové), aby mi dal dostatek prostoru pro moje koníčky, aby si nenárokoval veškerý můj volný čas pro sebe, aby byl tolerantní, aby uměl komunikovat, alespoň se snažil vysvětlit mi svoje názory a pochopit moje a aby spolupracoval na tom, abychom se nějak sladili, aby to klapalo....tohle můj bývalý neuměl...a já ho přesto milovala, nechtěla se ho vzdát...začala jsem mít psychosomatické potíže, našla si psychoterapii...a zírala, kolik bolesti z dřívějška mi zůstalo v podvědomí a začala chápat, že já ho miluju jen proto, že toužím po jeho lásce. A on v pravý čas uměl přijít, obejmout a říct "mám tě rád"...a mně to stačilo....tehdy...pak jsem přišla na to, že od muže můžu chtít víc, že na to mám právo, nejsem proto špatná, zavrženíhodná. Že nemusím být pořád jen "hodná holka".......ale to je můj příběh. Třeba máte chlapy, o které se jde jinak v životě opřít, a upřímně - jedna nevěra, co to je? (Mám za sebou jak svou nevěru, tak jeho nevěru, a nemyslím si, že to byl důvod rozvodu.)

A jinak doufám, že to, co chci, umím i dát. Ne vždy mi to jde samosebou, ale pak můj současný partner umí přijít a říct, co se mu nelíbí, nezdá. Já mám šanci přemýšlet o tom a když uznám, že má pravdu, tak se můžu změnit. Změnit ne kvůli němu, ale kvůli sobě, protože o ten vztah mi jde, chci ho budovat, nechci ho bořit svou arogancí...ale taky se může stát, že jednou jeho výtku nebudu brát a on ji bude považovat za závažnou a bude třesk a konec...i to je život. Co považuju za zásadní, měnit nemůžu. Zpronevěřila bych se sama sobě.

Evi, já vim. to je jiná. udělalas to nejlepší cos mohla, i když to rozhodnutí určitě taky nebylo jednoduchý a jsi statečná, že sis to takhle v hlavě srovnala. to je bez debat. je to v pořádku. já nikdy nic takovýho neprožila. my se 15 let měli strašně rádi, myslim, že máme pořád, a kromě krize za poslední rok, hlavně kvůli moc povinnostem a málo času jsem se od sebe oddálili, ač jsme nechtěli a nevěděli jsme jak z toho ven. snad se to podařilo. nevěra byl jen důsledek tohohle a nedávám tomu velkou váhu. přesto to bolí. už proto, že ten vztah byl vždycky hlubokej a myslim, že u nás spíš manžel nezvlád moje odcizení z důvodu mojí krize, kterou jsme spolu neuměli vyřešit. ale jinak vždycky všechno fungovalo - on je zlatej, hodnej, miloval mě vždycky moc, děti taky, nebyl problém. snažím se tak na to koukat. poučit se a jít dál.

jen že to tak vidim u sebe a u většiny tady těch holek, že ty svoje nejbližší člověky, pokud nám neubližovali celej život - nechceme prostě ztratit. nechceme a milujeme. je to tak asi správně. do tý míry, dokud to jde. a dokud to ještě my můžeme ovlivnit.

Lucie33: Odcizili jste se, přestali komunikovat, empatie chyběla...ale s dobrým základem se tohle všechno dá zase získat. Chtějí-li oba tedy. Ty to vidíš dobře, poučit se a jít dál. Přeju tobě i ostatním jen to dobré a ať jste šťastné a spokojené ;)

Lucie, tak to je. Přijít o zmetka, který se nestará, kašle na děti, je sobec .... to je spíš výhra. Ale přijít o chlapa, o kterém víš, že je to v podstatě kvalitní člověk, to je sakra těžké. A ještě těžší je, vymazat ho z hlavy a nahradit někým jiným. Myslím, že to někdy ani nejde, že pak stejně jenom hledáme to, co jsme měli a ono to už takové prostě nikdy nebude. Aspoň mně bude vždycky chybět ta společná minulost a všechny pěkné prožité roky.
Evi 36, potřebovala bych se tak zdravě nas....t na chlapa jako ty a konečně ho vygumovat z mozku.

Aeva1: Já se na něj nenas.... Jen jsem ten vztah najednou viděla s odstupem, jakoby z dálky...byly i pěkné věci (třeba na naše desetileté výročí svatby zajistil víkendový výlet na Černou horu, s ubytováním, jídlem, věděl, kde se dají půjčit kola, znal trasu na výlet...moc krásný, hezky se na to vzpomíná)....jenže časem těch pěkných věcí ubývalo a začaly mě ubíjet ty věci ošklivé. Intervaly mezi hezkými věcmi se prodlužovaly a já žila častěji a častěji jen s těmi věcmi ošklivými (nesplnil, nedodržel, nezaplatil...)....Mám na bývalého i pěkné vzpomínky. Lhala bych, kdybych tvrdila opak. Ale náš čas v tomhle životě se naplnil, naše cesty se oddálily a dál jdeme každý sám. I on se někam posunul, do krajin, které mně jsou na hony vzdálené (lži, dodávání gogo tanečnic na diskotéky, drobné podvůdky....to kdysi za začátku nedělal, jenže jednou to projde a on je typ, který se neštítí udělat to podruhé, když z toho má prospěch...), já naopak inklinovala k práci na sobě, k sebevzdělávání...což on nechápal, bral to snad i jako moje povyšování se nad ním a kradení času, který jsem měla nejspíš věnovat přípravě oběda o pěti chodech...Není vygumovaný z mého mozku, pamatuju si ho z dob ze začátku manželství, ten konec tak nějak pomíjím, jako by to byl už někdo jiný. A taky vím, že jsem to byla já, která mu dovolila, aby se ke mně a k dítěti choval tak, jak by muž hodný označení manžel či otec neměl. Já se poučila a do dalšího života vím, co chci a co nechci. Co můžu tolerovat a co už je na mě moc, vím, že jsem to já, kdo může řídit sám sebe. Pěkný pocit :)

Já ti Evi rozumím. Já třeba jsem měla štěstí, protože nevzpomínám na nějaký jeden konkrétní případ, kdy byl m. fajn nebo něco vyřídil. On byl vlastně fajn pořád a vlastně jsem měla bezvadný život. Jenom nějak asi potřeboval změnu a je to v pr... Dnes jsme se o tom bavili a vlastně mi zase řekl, že náš rozvod byla úplná blbost a že jsem všechno zničila já. Já nevím, ale vůbec nepřipouští, že vlastně žije souběžně život s jinou paní a že se mnou přesta spát.  A ta paní mimochodem má asi svatou trpělivost, protože m. si dělá absolutně co chce a ona věrně čeká a píše a píše sms. A on potom občas "ukrojí" ze svého vzácného času, kdy není s kamarády nebo nesportuje a jede za ní.
Ale co mě nejvíc mrzí , je to, že večer už nechodí dávat dceři dobrou noc - tak, jak to dělal dřív. Pořád ji má rád, všechno , ale cítím, že se nám odcizuje.
A taky nám chybí třetí na mariáš.

Aevi,
on ještě pořád nespadl " na pr...". No až se to stane, to bude "šupa". Připadá mi jako někdo kdo se snaží hltat a pít volný život plnými doušky, jako by nepil celé roky. Teď se mu to asi líbí, ale pochybuji, že s tím vystačí na celý další život i když jsou i tací.
Nejednodušší je říct " Já jsem chudák a Ty jsi všechno zavinil(a)." Jak prosté a jednoduché. Tuhle obranu používáme všichni.Obzvlášť pokud cítíme, že jsme v koutě a nevíme jak z něj ven. Podle mne, ale tahle cesta vede k jisté sebezáhubě. A taky si myslím, že někde hluboko v sobě cítíme, že to tak není, ale ješitnost  nám nedovoluje to přiznat. Chce to hodně odvahy, přiznat vlastní chyby a především sám sobě. Nejprve musí příjd pořádna facka. On ji ještě nedostal, Ty už asi ano a Já taky. Proto si dokážeme připustit vlastní chyby a omyly a snažíme se s nimi něco dělat.
Aevi, podle toho co jsi o něm vždy psala, myslím si, že Vaše dcera byla, je a bude vždy "v něm". Kdoví jak se sám cítí, když ví, že už to má "za pár". Tím ho neobhajuji. Je to klasický "rozmazlený zmetek", který si asi potřebuje něco dokázat a jak oni s oblibou říkají " potřebuje volnost,dýchat,prostor", ale i "zmetci mají city".
A mariáš? Je spousta jiných karetních her. Alespoň máte možnost naučit se nějakou pro dvě. Prostě objevit zase něco nového.
Škoda, že nebudu na Pandořinně škole v př., tak ráda bych vás všechny poznala.

aeva1: Na druhou stranu máš zase ty tímhle karambolem šanci se dostat do nějakého toho vyššího levlu. Pochopit, že jsem někde ustrnula a něco s tím udělat....vaše cesty se taky rozdělují. Už to tak prostě bývá. Já se naučila mým rozvodem na nikom a na ničem nelpět, začít věřit v přírodní zákonitosti, v přirozený běh věcí...nic netrvá věčně. Kdo to tu psal, že jediná jistá věc na světě je změna? Už nevím, ale je to pravda.  Když se člověk nemění, tak je mrtvý. Určitě znáš ten příběh, jak lidé přicházejí do našich životů a něčím nás obohacují. Někteří jsou v něm jen na skok, někteří déle, někteří celý život, někteří odcházejí až se svou smrtí, někteří nás opouštějí, jiné zase opouštíme my...a pořád je od nich co se učit a pořád my učíme druhé....a tak furt dokola, myslím si....ten třetí na mariáš se zase najde, nemysli si. Já si po odchodu nehledala nikoho na vážno. Jen tak na sex. Snad to nezní až moc maskulinně, ale ten sex mi prostě chyběl, tak jsem si při nabídce jednoho pána řekla, že to s ním zkusím. Sex bez velké lásky, sympatie tam byly, to ano, ale láska? To ne... :-) jenže časem mi začal pomáhat, dávat najevo, že si mě váží, zjistila jsem, že se zajímá nejn o mě, ale i o mé dítě...časem jsem se naučila ho mít moc ráda....bála jsem se, jak ho přijme moje dítě (přítel je o 30 let starší)....ale přijalo ho naprosto přirozeně a dokonce jsou chvíle, kdy se proti mně jakoby "spiknou" ......no prostě já našla toho třetího do toho mého mariáše, aniž bych hledala. A v tom to asi je, jak moc hledáš a zoufáš, tím to jde hůř. Podobný případ je maminka mé švagrové. Dvě nevydařená manželství, na rady dětí několik inzerátů a zklamání (buď úchylové nebo ženatí hledající povyražení nebo případně vyžírkové, kteří se  zajímali, má-li je kde dotyčná ubytovat)....pár let nemohla najít. Zhruba před rokem rezignovala. Řekla si, že život i tak je krásný, má dvě velké děti, vnoučata, zahrádku, práci, nějakou tu kamarádku...na co chlap? No a za týden ji osud jednoho přihrál...už přes rok vdovec (žena umřela náhle v 45 letech na embolii), hodný chlap, vyslechne, zařídí, podpoří, pomůže....paráda...a tak jim to pěkně klape....kdyby si neuvědomila, že její život má hodnotu i bez muže, nikdy by ho nepotkala....aspoň myslím.

Sofi, Evi, já si už moc nezoufám. Zase dělám věci, které se m. zdály zbytečné a pomalu si žiju jinak. Neříkám, že líp, to ještě bude trvat dlouho. Myslím, že žádné kamarádky a cvičení a angličtiny a všechny ty pitominy, které dělám /a pak nemám vůbec čas/ mi ho nenahradí. Sofi, a na tu pr... on nespadne nikdy. Je skálopevně přesvědčený o své genialitě a ta jeho ješitnost je vééééliká.
Zítra jdu na takovou rodinnou večeři a mu je divné, že není pozvaný. Nechápu ho. On první se přestal s nimi stýkat /já to chápu, bylo mu trapně/ a teď se diví , že ho nezvou. Neumím si představit, jak by se cítil. Naopak s jeho rodinou se stýkám dál a už to neřešíme.
Jo a dotáhli jsme to tak daleko, že po 15 letech, kdy pracujeme spolu, ale sedíme každý v jiné místnosti, budeme sedět pohromadě. Sice 20 metrů od sebe, ale přece.... Kromě nás teda asi dalších deset lidí, tak se asi neporveme :). Tak nevím, asi ty naše cesty poběží trochu souběžně. Až mi z toho hrábne, napíšu. Zatím to jde - teda v práci.

Aevi,
každý jsme spadli nebo spadneme " na pr...". Žáden strom neroste do nebe atd...

Sedíte v jedné kanceláři. No, super. Aspoň nemusíš za ním chodit, když budeš něco potřebovat, myslím pracovního, no až za Tebou někdy příjde někdo "třetí do mariáše", tak nemusí šmírovat za dveřmi, aby věděl kdo to je.
Když ti nehráblo doteď, tak myslím, že teď už to nehrozí. Jsi přeci " nad věcí", nebo se alespoň snažíš.

Aevo ahojky. Teď jsem si přečetla, že nejedeš na školu v přírodě. To mě mrzí.

Evi,
co je to vlastně láska? Poblázněné hormony nebo to vyrostlo z přátelství,jako u Tebe. Z mého pohledu to co máš teď je láska. Je fajn, že dochází ke "spiknutí". Je to příjemné, né?

Taky mě hrozně mrzí, že nejedu. Já bych se mohla rozhodnout třeba až tak ve čtvrtek podle situace ve firmě. Kdyby to nějak šlo a kdyby Pan viděla, že je místo, tak se za vámi rozjedu.

Aevo, tak třeba by to nějak vyšlo. Psala si Pan? Já se s tebou klidně rozdělím postel....ale o plnou penzi asi néééé :D

!
Ffly, počkám do středy. Na postel jsem nenáročná, jsem zvyklá přespat i venku :lol: . Ale zato sežeru :lol:

Tak to držím palce. Já toho taky sežeru. A když vidím ten jídlení lístek, to bude něco. O to přeci nemůžeš přijít.

jakej jídelní lístek? já žádnej neviděla
už bych zase žrala, sem hrozná

Sofi1 napsal(a):

Aevi,
každý jsme spadli nebo spadneme " na pr...". Žáden strom neroste do nebe atd...

Sedíte v jedné kanceláři. No, super. Aspoň nemusíš za ním chodit, když budeš něco potřebovat, myslím pracovního, no až za Tebou někdy příjde někdo "třetí do mariáše", tak nemusí šmírovat za dveřmi, aby věděl kdo to je.
Když ti nehráblo doteď, tak myslím, že teď už to nehrozí. Jsi přeci " nad věcí", nebo se alespoň snažíš.

Sofi, dlouho jsem z toho byla špatná, jestli spolu máme dál pracovat. Některé kámošky to nechápou a zdá se jim, že bych měla ukázat nějakou hrdost a praštit dveřmi a jít jinam.
Ale já to tak necítím. Tu firmu jsme budovali od začátku spolu a mně je tu dobře. Je to divné, já vím. Taky si někdy říkám, že to není normální. Že třeba mu bude za čas vadit, že tu jsme spolu..
Ale zatím bych řekla, že je všechno v pohodě, skoro se mi zdá, že se m. teď chová ke mně líp a dokonce si nechá poradit . Teda někdy.;)

Jájo na první stránce Pandořiny školy v přírodě je odkaz na www stránky našeho ubytování a je tam i jídelní lístek. Slintám už teď.

už jsem to objevila, takovejch dobrůtek a úžasný ceny :lol:
musim pak ject domu?

Aevo já bych si pořídila verzatilku a rýži a když jste v jednom kanclu tak bych si udělala jednu malou primitivní rdostičku.

Jájo nemusíš, ale co naše Barči?

Já se blbě trefuju, teda rukama, hubou mi to jde líp :lol: Jsem velká potvora.

Aevo no dyk do ty verzatilky musíš taky hubou....fouknout.

ffly napsal(a):

Jájo nemusíš, ale co naše Barči?

no právě, škoda že je to tak daleko, bych si jí nechala po víkendu přivézt

ffly napsal(a):

Aevo no dyk do ty verzatilky musíš taky hubou....fouknout.

No to je fakt, ale mně by kromě rýže ještě lítaly jedovaté sliny. Vy jste mě holky zase tak pěkně rozebraly. Hned je mi líp.
A za hoďku jdu za kámoškou na kafe a probereme všechny mizerné chlapy :storstark:

Aevo,
v tomhle Tě chápu. V době, kdy bylo "špatně", jsem taky dostávala rady, ať ho v tom nechám, že si beze mne neporadí atd. Taky jsme budovali firmu spolu, i když jsem si tehdy vyslechla, že to je vlastně jeho firma....., ale neuměla jsem si představit, že bych šla pryč. Vždy mne ta práce bavila a baví, dneska už zase říká " naše firma", ale Já jsem to nikdy tak nebrala. Je to vlastně takové další dítě, které vypipláš a pipláš vlastně pořád, někdy zlobí, někdy dělá radost, ale bereš ho jako svoji součást. Nevím, jak by se to vyvinulo, kdyby se situace u nás doma vyvinula jinak,ale pokud bych musela odejít, moc by mne to bolelo, vlastně bych opustila "své dítě", takže pokud nejsou z jeho strany nějaké naschvály a není dusno, není důvod odejít. Možná, že se Tvůj život časem změní tak, že sama budeš chtít odejít, ale dokud ne, tak své "dítě" neopouštěj.

Sofi, dík.
On mi naschvály vůbec nedělá, to spíš já jsem ještě nevyrovnaná.

Holky, napsaly jste toho hodně zajímavého. Taky jsem kdysi říkala, že nevěra není důvod k rozvodu a odsoudila jsem i jednu známou, která podala žádost o rozvod hned, jak se dozvěděla o manželově nevěře (mimochodem - on to dával k dobrému jako fór, k milence se asi na měsíc i nastěhoval a pak se odmiloval, vrátil domů a teď bydlí spolu úplně normálně, akorát že jsou rozvedení a byt není jejich - ona ho stihla přepsat na dceru). Jenže já měla vždycky na mysli nevěru utajenou nebo takovou, co když praskne, tak manžel jde hned od toho, aby neohrozil rodinu. To jsem si myslela, že bych mávla rukou, i proto, že i já jsem byla nevěrná a s nějakou láskou to nemělo nic společného.
Dneska jsem v šoku ze svých pocitů. Nevěra praskla, manžel se k ní zodpovědně hlásí, ukončit ji nechce, ale zmizet z mého života taky nějak nechce. A já najednou nevím vůbec nic. Uvědomuju si chyby, které jsem v posledních letech dělala - ale až teď, když mi je vmetl na obhajobu svého chování. Uvědomuju si, že nejsem schopná jednoznačně říct, jestli to co k němu cítím je nějaká velká láska. Spíš je to zvyk. Strašný strach z toho, že přicházím o člověka, se kterým se naprosto důvěrně známe, máme strašně moc vzpomínek, zážitků, svoje slova, kterým jiní nerozumí, člověka, který se staral o vše, co já nezvládnu nebo neumím, který vydělal vždycky dost peněz a zajišťoval nám i v tomhle směru spokojenost.
Pak cítím velkou závist a z toho pramenící nenávist k ní - že ona s ním teď prožívá jen ty krásné chvíle, ona se s ním miluje, že jsou spolu šťastní. Dál cítím nenávist k němu, že mi to mohl udělat, že se mnou žije a při tom neskrývá jinou ženu. Taky cítím potupu, poníženost, uraženou ješitnost - jak si to mohl dovolit, takhle mě zašlapat.
A když se na ty pocity podívám, tak to nějak s láskou asi nemá moc společného. Kdybych ho opravdu milovala, asi bych tohle cítit neměla.
Podle mě se ani po rozvodu takového dlouholetého vztahu nemůžeme už nikdy zbavit vzpomínek. Snad jen časem mohou slábnout ty hrůzné pocity.
A budování nového vztahu .... zase všechno od začátku, v něčem to může být krásné, ale člověk tak nějak už chtěl žít v té vybudované pohodě a klidu, kde všechno už nějak fungovalo a bylo zažité, i když asi i stereotypní a nudné.
Bože můj, je to všechno tak složité.

Aevo,
a kdo jsme? Taky si občas musím připomínat, že tohle jsem chtěla. Víš u mne je to zase o důvěře. Ještě pořád mne dokáže rozhodit, když např. jedeme autem, spojíme u přechodu a ona jde přes přechod , kouká se do auta a m se chová jakoby ni. Ostatně, jak jinak by se měl chovat. To Já mám "infarktové stavy". Když se to stalo poprvé, tak jsme přijeli domů a Já zalezla do pokoje a rozbrečela se. Když jsem vylezla, m se začal smát a říká " mámo, to už je zapomenuto".Ale kým? Jim, jí, mnou. Nevracím se, ale tyhle věci mne ještě pořád dostanou, takže jsem sama na sebe naštvaná. Takže taky jedna"nevyrovnaná". Říkám si, že vše chce svůj čas, a že záleží jen na mě, jak s tím časem a životem naložím.

Salen, popsalas moje pocity. Taky jeho milence strašně závidím. Dokonce jsem tak pitomá, že když jdu na brusle, tak v každé tmavovlasé babě mám pocit, že vidím ji. Ta cyklostezka je tam poblíž, kde bydlí. A až ji jednou potkám, tak mám strach, že se snad rozbrečím.

Sofi, někdy mám pocit, že kromě pár holek tady , bysme každá mohla mít nick Uzlík, nemyslíš ?

Sofi - jeho milenka je z jedněch lázní - už nikdy tam nepojedu, i kdyby mi tam doktor posílal. Mám pocit, že v životě už nepojedu do žádných hor, protože snad ve všech s ní trávil teď víkendy. Nikdy už snad nesednu do jeho pracovního auta, ve kterém vozí ji. Atd..... Naše představy jsou asi moc živé a fantazijní.

Tak holky taky někoho sbalte...a třeba uvidíte, že být nevěrný není až takový med...aspoň já si na to dobře vzpomínám z doby, kdy já byla nevěrná...skrýváte se, přitom jste zamilovaný a neopatrný...pak vám na to přijde protějšek, vy se přiznáte, protože je to poprvé a vy jste jako idioti a nevíte, že máte držet hubu, tak si ulevíte a vykecáte to...pak milence pošlete k vodě, zůstanete s manželem...ten má infarktové stavy, když vidí vašeho milence (už bývaléh)...no a vás to pak deset i více let třeba trápí....proč by chlap nemohl taky mít tenhle pocit?...že vám ublížil... něco jiného jsou ti muži, co neopustí milenku, ani manželku, ale to já nechápu...pak bych opouštěla já (ať v roli manželky nebo milenky).

Evi, to jo. Vím, že to tak je. Bohužel ten můj je právě ten, který neopustí žádnou .

Pak opustím já....chápu ženy, které zůstávají, třeba si spočítají ten vdovský důchod, dům a auto a zůstanou...ale to není na mě. Já budu radši chudá jako kostelní myš a sama jako kůl v plotě. Ať on je tedy u milenky, ale proč by se mi měl vracet dom? Nerozhodnost nějakou dobu chápu, ale ubíjela by mě. Pro někoho je moc měsíc, pro někoho půl roku, dva roky...když bych já cítila větší potřebu věci vyřešit v rychlejším sledu než on, odešla bych já. Neříkám, že to je rozumný řešení, ale když mě něco trápí, proč se nechat trápit? (Před rozvodem jsem tedy celkem dlouho zkoušela najít řešení, ale když ti chlap všechno odkýve a jede si přitom dál po svým, pochopíš, že mluvíš do dubu...a jdeš od válu. A celkem spokojeně.)

Evi,
myslím si, že i pro něj to nebylo a není jednoduché, proto taky doma nerozebírám, nepřipomínám atd. Proč si s....do vlastníhol hnízda a svým způsobem ji vodit domů? Jen jsem prostě naštvaná na sebe, že ještě občas nedokážu zvládat své Já.

Salen,
mi vadí  pouze "fyzické"potkání. Paradoxně mne manžel pozval na "pracovní cestu" zrovna tam, kde byl loni s ní a dokonce se to shoduje +- na den přesně po roce. No, vzhledem k tomu, že jsme tam jezdili 15 let a máme tam oba hodně známých, kteří mi pak volali a "utěšovali", tak jsem opravdu zvědavá. Ale těším se. Jedeme bez dětí a m se prý moc těší. Jen doufám, že se v práci něco na poslední chvíli ne....
Jinak plně chápu Tvé pocity, Já když jsem měla a mám jít něco vyřizovat na úřad kde pracuje, tak mám nepříjemný pocit, ale už to neřeším.

aeva1 napsal(a):

Taky mě hrozně mrzí, že nejedu. Já bych se mohla rozhodnout třeba až tak ve čtvrtek podle situace ve firmě. Kdyby to nějak šlo a kdyby Pan viděla, že je místo, tak se za vámi rozjedu.

Klidne prijed, ale vezmi si spacak, protoze jediny velky problem je postel :( Ale pokud ti nevadi pripadny nocleh v salonku na koberci, tak i to by se dalo zmaknout :) A nebo hotel v sousednim meste....

A pokud jde o toho tveho..myslim, ze ten uz na pr... spadnul jesitnost nejesitnost. Jen mam dojem, ze ten spravny "vjem" jeste nedorazil prave z te rozbite p... tam, kam dorazit mel! Buhvi, kde se mu to vlastne vubec zaseknul.... A az jednou doputuje do te spravne hlavy, to pak bude rošambo :dumbom:

Tak v sousedním městě? No vy jste teda kámošky a co večírek ? Ne, bez legrace. Já to Pan opravdu budu vědět ve čtvrtek, tak můžu se pak když tak ozvat ?

aeva1 napsal(a):

Tak v sousedním městě? No vy jste teda kámošky a co večírek ? Ne, bez legrace. Já to Pan opravdu budu vědět ve čtvrtek, tak můžu se pak když tak ozvat ?

Muzes, ale postel ti opravdu stopro nezarucim...i kdyz Michaela43 nejede a jeji prihlasku myslim eviduji. Hele, ono to nejak dopadne a lamat si s tim hlavu budeme, az to bude aktualni. Do patku je jeste more casu a ja jsem znamy kaskader ;)

Sofi,
napíši ti: buď nad věcí, prostě jedeš na výlet,..a buď nad věcí i když potkáš všechny kamarády, nakonec, kdo zvítězil????( a to je ale velmi po*né, že?), nicméně, lépe řečeno, Kdo vydržel?...ty, tak se tvař jak královna, neproniknutelná....a prostě furt happy....jde to, ale je to nářez...já se taky tvářím a tudíž i jsem furt happy, no jsou chvíle, kdy bych raději zúčtovávala, ale proč....opravdu si zkouším uvědomovat, že dnes je dnes a zítra je zítra a jsem schoná ukázat fakáče na kohokoliv... a s úsměvem...buď pochopil nebo nepochopil, nerozebírám a je mi to jedno....protože  ve chvíli. kdy je TOBĚ něco jedno, tk ten DRUHÝ se tím začíná zaobírat jako s problémem....a to jsme chtěly!

Pan,
nejedu, změna situace, omlouvám se...

Sofi1 napsal(a):

Aevo,
a kdo jsme? Taky si občas musím připomínat, že tohle jsem chtěla. Víš u mne je to zase o důvěře. Ještě pořád mne dokáže rozhodit, když např. jedeme autem, spojíme u přechodu a ona jde přes přechod , kouká se do auta a m se chová jakoby ni. Ostatně, jak jinak by se měl chovat. To Já mám "infarktové stavy". Když se to stalo poprvé, tak jsme přijeli domů a Já zalezla do pokoje a rozbrečela se. Když jsem vylezla, m se začal smát a říká " mámo, to už je zapomenuto".Ale kým? Jim, jí, mnou. Nevracím se, ale tyhle věci mne ještě pořád dostanou, takže jsem sama na sebe naštvaná. Takže taky jedna"nevyrovnaná". Říkám si, že vše chce svůj čas, a že záleží jen na mě, jak s tím časem a životem naložím.

Sofi,
koukám, že ty infarktové stavy jsou asi normální. Občas jí taky potkáváme v autě se svým manžílkem. M také nijak na ně nereaguje, s jejím mužem dělá dokonce v práci. Posledně mě pohladil po noze a řekl, co naděláš, tomu se nevyhnem. Já se držela a pak mi doma tekly krokodýlí slzy. Říká mi, že je to dávno pryč, ale pro koho? Pro něj, pro ní? Ale určitě né pro mě. Ve mně to leží a příšerně to bolí a bolet nepřestává. Je nám teď moc hezky, sám říká, že nám tak nikdy nebylo, že je mu moc dobře. Cítím to tak moc opravdově, tak ráda se ho dotýkám, ale zároveň to bolí. Potřebuji asi spoustu času ....:| Nemám se prý bát, ale já se zatím pořád moc bojím....

ahoj Uzlíku, děkuju ti moc za soukr. zprávu, už je mi líp. tyhle stavy co popisujete moc dobře znám, ale asi je to normální a musíme si tím projít. já se snažim na to koukat tak, že ta nevěra nebylo to podstatný co se u nás přihodilo (což opravdu nebylo) a myslim, že to tak vidíme oba. 2x jsem přečetla Plzákova Manželská tonutí, nejdřív se mi to moc nelíbilo, ale nakonec jsem pochopila, že jsme v podstatě tu knížku během roku profrčeli doma celou od začátku do konce. a doufám a vypadá to, že do šťastnýho konce. jasně, že si pobrečim, tu bolest zatim teda nějak zrušit nedokážu, ale lepší se to. když vidim, jak se na sebe těšíme a jak jsme doma ve všem tak nějak navázali tam, kde jsme se předtím zasekli, a mám pocit, že v rámci možností jsme oba moc šťastní, že to takhle dopadlo, tak se snažim na to koukat, že to byl takovej zlej sen, ze kterýho jsme se oba probudili. a zabalila jsem to všechno do jedný hromady - krizi, nevěru, všechno ošklivý, co jsme si napovídali, neschopnost komunikace - prostě jsem z toho v sobě udělala jeden balík (kde nevěra má stejnou váhu jako třeba neschopnost komunikace a NE větší) a odhodila jsem ho do příkopu. občas jedu sice kolem a zahlídnu ho, ale snažim se na to myslet míň a míň. a koukat dopředu. a tam vidím docela hezký věci. a záleží to jenom na nás.
záleží to i na tobě Uzlíčku. zahoď to celý a žij. a koukej dopředu a ne dozadu.
dneska jsem zase za hrdinku - hahaha.
ale ještě to není ani 2 měsíce a ono se to opravdu lepší.

Lucie33 napsal(a):

ahoj Uzlíku, děkuju ti moc za soukr. zprávu, už je mi líp. tyhle stavy co popisujete moc dobře znám, ale asi je to normální a musíme si tím projít. já se snažim na to koukat tak, že ta nevěra nebylo to podstatný co se u nás přihodilo (což opravdu nebylo) a myslim, že to tak vidíme oba. 2x jsem přečetla Plzákova Manželská tonutí, nejdřív se mi to moc nelíbilo, ale nakonec jsem pochopila, že jsme v podstatě tu knížku během roku profrčeli doma celou od začátku do konce. a doufám a vypadá to, že do šťastnýho konce. jasně, že si pobrečim, tu bolest zatim teda nějak zrušit nedokážu, ale lepší se to. když vidim, jak se na sebe těšíme a jak jsme doma ve všem tak nějak navázali tam, kde jsme se předtím zasekli, a mám pocit, že v rámci možností jsme oba moc šťastní, že to takhle dopadlo, tak se snažim na to koukat, že to byl takovej zlej sen, ze kterýho jsme se oba probudili. a zabalila jsem to všechno do jedný hromady - krizi, nevěru, všechno ošklivý, co jsme si napovídali, neschopnost komunikace - prostě jsem z toho v sobě udělala jeden balík (kde nevěra má stejnou váhu jako třeba neschopnost komunikace a NE větší) a odhodila jsem ho do příkopu. občas jedu sice kolem a zahlídnu ho, ale snažim se na to myslet míň a míň. a koukat dopředu. a tam vidím docela hezký věci. a záleží to jenom na nás.
záleží to i na tobě Uzlíčku. zahoď to celý a žij. a koukej dopředu a ne dozadu.
dneska jsem zase za hrdinku - hahaha.
ale ještě to není ani 2 měsíce a ono se to opravdu lepší.

Luci,
jsem ráda, že je Ti lépe. Tu bolest si holt musíme odtrpět. Nechci se dívat dozadu, ale je mi prostě z toho jenom smutno. Je mi líto toho, že jsme to nedokázali i bez té nevěry. Říkám si, že to nakopnutí přišlo asi za 5 min. 12. Uvědomila jsem si tím spoustu věcí a hlavně to, že toho chlapa mám opravdově ráda. A vůbec nechápu, proč jsem se za tu svou lásku styděla. Chtěla jsem asi jenom sklízet, ale o tom to přeci není. Taky si říkám, že to byl jenom špatný sen, ale prostě ty dny, kdy je mi tak ouzko pořád ještě přicházejí a já to nedokážu ovlivnit. Chci teď žít tak, jakoby se nic nestalo a pokud to dokážu, tak nám budou všichni okolo závidět.
Též jsem dnes za hrdinku, ale včera jsem byla za óbr krokodýla, který nedokázal slzy zastavit. To asi tím počasím.
Měj se jak nejlépe dovedeš. Uzlík

píšeš mi ze srdce i z duše. to samý, ale úplně doslova, takhle cejtim. tak se držme, a uvidíš, že všechno bude fajn a že nám BUDOU VŠICHNI opravdu závidět. už si teď říkám, když koukám na vztahy okolo mě, kamarádky a tak, jak po těch cca 10-15 letech jsou na tom taky všelijak, že MY už jsme jinde, že už to máme za sebou a zase bude krásně a modrý nebe. že je to teprve čeká, nějaká taková velká krize a že jí třeba nezvládnou. jsem za to vděčná a šťastná a i ta bolest asi stojí za to. bylo to opravdu snad ne ani za 5 minut 12 ale ze 1 minutu 12. a nic není zadarmo. občas si tu pobulíme, ale uzlíku, stojí to za to, protože my i s těma našima člověkama, který milujeme, jsme to zvládli. :hjarta::hjarta::hjarta:

uzlík napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

ahoj Uzlíku, děkuju ti moc za soukr. zprávu, už je mi líp. tyhle stavy co popisujete moc dobře znám, ale asi je to normální a musíme si tím projít. já se snažim na to koukat tak, že ta nevěra nebylo to podstatný co se u nás přihodilo (což opravdu nebylo) a myslim, že to tak vidíme oba. 2x jsem přečetla Plzákova Manželská tonutí, nejdřív se mi to moc nelíbilo, ale nakonec jsem pochopila, že jsme v podstatě tu knížku během roku profrčeli doma celou od začátku do konce. a doufám a vypadá to, že do šťastnýho konce. jasně, že si pobrečim, tu bolest zatim teda nějak zrušit nedokážu, ale lepší se to. když vidim, jak se na sebe těšíme a jak jsme doma ve všem tak nějak navázali tam, kde jsme se předtím zasekli, a mám pocit, že v rámci možností jsme oba moc šťastní, že to takhle dopadlo, tak se snažim na to koukat, že to byl takovej zlej sen, ze kterýho jsme se oba probudili. a zabalila jsem to všechno do jedný hromady - krizi, nevěru, všechno ošklivý, co jsme si napovídali, neschopnost komunikace - prostě jsem z toho v sobě udělala jeden balík (kde nevěra má stejnou váhu jako třeba neschopnost komunikace a NE větší) a odhodila jsem ho do příkopu. občas jedu sice kolem a zahlídnu ho, ale snažim se na to myslet míň a míň. a koukat dopředu. a tam vidím docela hezký věci. a záleží to jenom na nás.
záleží to i na tobě Uzlíčku. zahoď to celý a žij. a koukej dopředu a ne dozadu.
dneska jsem zase za hrdinku - hahaha.
ale ještě to není ani 2 měsíce a ono se to opravdu lepší.

Luci,
jsem ráda, že je Ti lépe. Tu bolest si holt musíme odtrpět. Nechci se dívat dozadu, ale je mi prostě z toho jenom smutno. Je mi líto toho, že jsme to nedokázali i bez té nevěry. Říkám si, že to nakopnutí přišlo asi za 5 min. 12. Uvědomila jsem si tím spoustu věcí a hlavně to, že toho chlapa mám opravdově ráda. A vůbec nechápu, proč jsem se za tu svou lásku styděla. Chtěla jsem asi jenom sklízet, ale o tom to přeci není. Taky si říkám, že to byl jenom špatný sen, ale prostě ty dny, kdy je mi tak ouzko pořád ještě přicházejí a já to nedokážu ovlivnit. Chci teď žít tak, jakoby se nic nestalo a pokud to dokážu, tak nám budou všichni okolo závidět.
Též jsem dnes za hrdinku, ale včera jsem byla za óbr krokodýla, který nedokázal slzy zastavit. To asi tím počasím.
Měj se jak nejlépe dovedeš. Uzlík

Tak já napíšu sem, i když motám témata dohromady , ale vy si to najdete :-)
V neděli se vrátil m z té dovolené s ní, samozřejmě nic se nezměnilo, nadále si do noci vyměňují maily, než k ní zase koncem týdne odjede. Psala jsem tu o svých pocitech, jak už nevím jak se chovat, co je správně. Psala jsem tu o novém kamarádovi, který se objevil.
Takže nervy ruply, to se dalo čekat. Když mě zase v noci probudilo světlo od počítače (prosklené dveře mezi mojí ložnicí a jeho obývákem), vlítla jsem na něj jak fúrie a spustila, kdy už se konečně odstěhuje, že takhle není možné žít. No to jsem si dala. Reakce a následná hádka nestály za tu chvilkovou úlevu vzteku. To jsem se zase o sobě a své rodině dozvěděla věcí. A hlavně, on se stěhovat nikam nebude, on to tady celé vybudoval, tak co by někam chodil. Jestli se mi to nelíbí, mám jít já. Jestli tak žít nechci, mám si dát žádost o rozvod. No bylo to hrozné, však to jistě také znáte.
Druhý den jsem to začala probírat se synem (23), v tom smyslu, že bych tedy asi měla jít a jak by to šlo všechno řešit. Syn mě ale uzemnil. Jednak mi docela vynadal, že když se tak chovám, nemohu čekat jinou reakci a že to co řekneme ve vzteku, snad nebudu brát vážně. Že nikam nejdeme, ani on, ani já, že jsme nic neudělali. Táta ať si dělá co chce, že to nemám pořád rozebírat a pokoušet se řešit. Jen ať zase brzy odjede, že je tu aspoň klid.
Tak jsem zase s okamžitým řešením sklapla.
Pak jsem si dovolila napsat autorovi té knihy o rozchodech - panu Klimešovi. Chtěla jsem vědět, zda správně odhaduju náš stav. Já vám okopíruju, co mi napsal, protože je to takové krásně lidské a od srdce :-) :

Vazena pani,

nevim, jestli jste si toho vsimla, ale u vaseho muze je zretelna hybridni
partnerka - ta se sklada z Vas, coby nositele vseho spatneho, a jeho nove
zeny, ktera je momentalne idealizovana a je nositelkou veskere apetence. To
je samozrejme iluze (tak si ji neberte osobne). Problem iluzi je v tom, ze
omyly z nich vyplyvajici jsou nekdy vratne a nekdy ne. Vas muz muze udelat
par hlouposti, ktere budou v konecnem dusledku nevratne. V tomto smeru
zadnou zaruku nemate. Na druhou stranu je mozne a mnohokrat se to stalo, ze
casem vystrizlivi a vrati se. Tedy stara osvedcena rada - budte co nejvice v
klidu a nekonfliktni, abyste ho nenutila do volby mezi prijemnou milenkou na
neprijemnou manzelkou.

Ten Vas pripad je z pohledu te knihy a jejich fazi atypicky. On to totiz
poradne neni rozchod, ale takova zvlastni bigamie.

Na vasi strane stoji pritazlive sily rodiny a kluka - muz Vas nechce
opoustet, nechce se stehovat, toje pres jeho kecy znamka toho, ze k Vam a
vasemu svetu hodne citi.

Zakladni doporuceni - redukujte vsechny aversivni projevy, ktere by mohli
vaseho muze vyhanet. S tim, ze casem az opadne prvotni zamilovanost, tak se
objevi i averzivni sily u jeho milenky a casem se vzpamatuje.
Kazdopadne je mu asi okolo 50, takze druha miza... Inu blbne... :-)
Drzim palce
s uctou
jk


No a ještě k novému kamarádovi - zdá se moc příjemný a hodný, moc hezky se s ním tulí :-) i povídá. A je to moc fajn pocit, že o vás má zase po dlouhé době někdo zájem. Zatím nic víc. Jen mám pořád pocit, když jsem s ním, že dělám něco zakázaného a na ulici se rozhlížím, když mě vezme za ruku, jestli mě nevidí někdo známý nebo dokonce kdyby jel kolem autem m. Zvláštní, co?

Jo a málem jsem zapomněla - po té hádce jsem se m dokázala druhý den omluvit, že jsem na něj tak vlítla, vysvětlila, požádala ho o výměnu dveří z jiné místnosti - místo těch prosklených. Dveře vyměnit nešly, tak mi do té prosklené části upevnil deku - pomohlo to, i když to vypadá děsně a hlavně je to úplně praštěný, když si uvědomím, že já vím, že si píše s milenkou, on ví, že já to vím a aby mě tím nerušil, tak utěsní dveře.
A ještě jedna změna nastala. Vím o složce v našem PC, kam si ukládá fotky s ní. Znám jeho heslo mailové schránky. A už se do toho nedívám! Nesmějte se - to je moje velké vítězství. Zvědavost nebo spíš touha vědět je strašná. Ale už vím, že lepší je nevědět. Když totiž víte kam zase spolu jedou, co dělali, jak se jim to líbilo - je to nakonec horší než nevědět. Při frekvenci jejich cestování by mi postupně znechutili všechna místa republiky.

Salen,
proč bys měla mít pocit, že s přítelem děláš něco zakázaného...děláš v podstatě to, co tvůj muž....a on naznačil  možnou vaši společnou životní pouť a je tudíž na tobě, zda ji příjmeš(myšleno rodina ok a přítel), nebo  tě to vše absolutně otráví a navrhneš radikální řešení.
Dopis pana Klimeše ti  radí zůstat v klidu, a že JEHO to časem přejde, osobně bych se taky přidala k tomuto názoru, záleží ovšem , jak TY to zvládneš...
A grtuluju k zvládnutí nekoukat se do PC, máš pravdu, jen by tě to štvalo) ale třeba by si dostala aspoň tip na cestu, kam se podívat s přítelem.... - promiň to měl být pokus o vtip- ber to s nadsázkou, já se svojí občasnou ironií bráním proti různým nekalostem
Jo a PS: co říká nebo by říkal manžel tvému příteli?
Můj manžel v době existence milenky  mi v alkoholovém opojení říkal, ať si taky najdu někoho, ale  on ať o tom neví....ješita, nicméně  my jsme spolu normálně žili....

Michaelo, proč dráždit hada bosou nohou - já toho kamaráda nehodlám před m zveřejňovat. Prostě se vždycky seberu, odjedu, vrátím se v noci, stejně jako to dělá on. Ve čtvrtek většinou stejně odjíždí za milenkou, takže moji nepřítomnost vědět ani nebude. Ale už mu ten fakt, že jen nesedím a nepláču doma asi vadí. Dřív mi tu nechal sám od sebe druhé auto, tedy papíry. A včera jsem mu to jen tak nenápadně připomněla, aby mi tu nezapomněl nechat a reagoval dost vztekle. Tak nevím zda ho víc naštvalo to, že považuju za samozřejmé, že už tu nebude nebo to, že pořád někam jezdím. Vnitřní strach mám pořád - z něj, z jeho reakcí, z toho co bude, i z toho že dělám něco nepatřičného, ale snažím se na sobě pracovat.

Salen,
samozřejmě není třeba  dráždit,neboť je vidět(ješita), žejestliže něco "může" dělat on, tak ty zřejmě ne, chápu, že by se to dotklo jeho ega- to  hovořím, edy píšu ironicky, připomíná mi to  mého muže....takže jasně nic neříkat a mlžit - nakonec hlavně ty jsi ta, která nesedí doma a nečeká....takže ok...zajímavé, manžel měl taky čtvrtky - ale to bylo proto, že manžel milenky mělzase fotbalový trénink....chichi...nicméně otázka vhodná pro střední Evropu: píšeš, že ti tu nechává druhé auto...co takhle mít svoje auto - neznám tvoji fianční situaci, ale beru to dle sebe: já měla vždy svoje auto( vlastně dřív, neži manžel svoje), takže vždy , byl-li nějaký problém jsemsi sama mohla říct: můžeš odjet.....psychicky to určitě pomáhá....jednou jsem se takhle v autě "uklidňovala", jezdila jsem po okrese po půlnoci snad jen třicítkou a přemítala...

Takže pracuj na sobě a kdyby něco zapírej zapírej a....a zapírej....holky tozvládnou!!!

Jo, jo, Michaelo - já byla blbá, blbá, blbá a všichni mi to říkali a já neposlouchala. Bydlení v baráku jeho rodičů, kde jsme investovali spousty peněz a rodiče to nenechali na nás přepsat. Takže teď bydlím v cizím a pokud bych se rozváděla a nemám žádné doklady o nákladech rekonstrukce, tak mám nejspíš smůlu. Auta všechna psaná na manžela. Učty na manžela. Já mám jen svůj, kam mi chodí mzda. A ani netuším stav nějakých úspor - na všechen nadstandard vždycky našetřil manžel, já financovala jen běžné nákupy. Prostě jsem se o tohle nikdy nestarala. Na svého m jsem se přece mohla vždycky spolehnout .....

Salen- stojíš  o něj pořád?Byla jsem na tom stejně jako ty, už ho mám zpátky. Ale už to funguje mezi námi jinak.
Hodně mě změnilo to, že jsem se smířila s tím, že se nevrátí, že jsem se od něj odstřihla a nečekala, jen jsem žila ze dne na den. Milovat ho přeci můžu i bez něj...Jen ta láska je lepší, když je sdílená, viď?
Něco, co tě teď strašně bolí a připadá ti to zběsilé a nepřežitelné, se ti s odstupem času bude zdát jako sen a paradoxně jako něco, co tě nastartuje k LEPŠÍMU životu!Fakt nekecám: ten prožilý horor, kdy mi pomáhala parta lidiček na netu, protože jsem o tom neměla s kým mluvit, mě tak moc změnil k lepšímu pro mě. Už se nebojím změn.

Salen - nezoufej, těch cest, jak z toho ven, zase není tolik. Ať už se děje cokoliv, musíme z dané situace vyzískat to pozitivní - zkušenost, nezávislost. Zkus si zrekapitulovat, co především udělat. Pokud nechceš radikální změnu, snaž se alespoň ujasnit si svoji finanční situaci a tvůj podíl na tom, co jste spolu po dobu manželství vytvořili. Hodnota domu se dá odhadnout a porovnat se stavem než jste začli s rekonstrukcí. Zkus s citem odhadnout příjmy svého muže a pokus se s ním dohodnout o svém podílu na společných příjmech. Vlož veškerou energii do toho, abys působila rozumně, rozhodně a přitom nechamtivě. Musí nabýt dojmu, že se důstojně vyrovnáváš se situací, kterou nastolil on, kterou neovlivníš, a proto jsi nucena se jí přizpůsobit. Je to velmi těžké, neviset a nehysterčit, ale věřím, že pokud se ti podaří vytvořit takový dojem, podaří se ti časem i takovou být.
Ať už se hroutíme jakýmkoliv způsobem, ať krizi překonáme rozchodem nebo to zkoušíme znovu, nejdůležitější je moment, který popisuje Regina: Je to okamžik, kdy od sebe svého partnera odstřihneme, a po letech manželství a závislého partnerství se postavíme na vlastní nohy. Je pravda, že do toho postoje jsme byly dokopané a bránily jsme se mu, ale pak to stojí za to.

Lucie33 napsal(a):

já už jsem to pochopila. MY TADY PROSTÉ VŠECHNY CHCEME JEDINOU VĚC - (kromě světlejch vyjímek jako je EVA36, která to má vyřešený) - my prostě chceme toho člověka, s kterým jsme v dobrým i zlým prožili velkou část života a máme s ním děti a všechno. kterýho milujeme, protože my ženský už jsme takový a jsme jiný a stálejší a silnější než ty chlapy. přesto ho milujeme, i když se tohle všechno stane a i když tady děláme hrdinky a snažíme se myslet sami na sebe, tak z toho všeho co tu čtu a co prožívám a prožíváte vy - z toho my plyne ta jedna věc. nechceme ho ztratit. a to všechno co děláme, jak dlouho to všechno snášíme (viz Jája, Daniela Helana, Salen - holky obdivuju vás moc) tak v tom je prostě ten jeden jedinej důvod - chceme s ním být. a všechny ty řeči okolo jsou jenom řeči. je to možná smutný, možná ne, já nevim, jenom to takhle vidim, ta láska prostě v nás je a držíme se jí zuby nehty. a nechceme to vzdát, ani když už řikáme, že na to kašlem a že už je nám to jedno. pořád si to přejeme. všechny jsme v tom stejný a já vás mám všechny ráda. takhle to vidim.

:hjarta: :pussa:

uzlík napsal(a):

Sofi1 napsal(a):

Aevo,
a kdo jsme? Taky si občas musím připomínat, že tohle jsem chtěla. Víš u mne je to zase o důvěře. Ještě pořád mne dokáže rozhodit, když např. jedeme autem, spojíme u přechodu a ona jde přes přechod , kouká se do auta a m se chová jakoby ni. Ostatně, jak jinak by se měl chovat. To Já mám "infarktové stavy". Když se to stalo poprvé, tak jsme přijeli domů a Já zalezla do pokoje a rozbrečela se. Když jsem vylezla, m se začal smát a říká " mámo, to už je zapomenuto".Ale kým? Jim, jí, mnou. Nevracím se, ale tyhle věci mne ještě pořád dostanou, takže jsem sama na sebe naštvaná. Takže taky jedna"nevyrovnaná". Říkám si, že vše chce svůj čas, a že záleží jen na mě, jak s tím časem a životem naložím.

Sofi,
koukám, že ty infarktové stavy jsou asi normální. Občas jí taky potkáváme v autě se svým manžílkem. M také nijak na ně nereaguje, s jejím mužem dělá dokonce v práci. Posledně mě pohladil po noze a řekl, co naděláš, tomu se nevyhnem. Já se držela a pak mi doma tekly krokodýlí slzy. Říká mi, že je to dávno pryč, ale pro koho? Pro něj, pro ní? Ale určitě né pro mě. Ve mně to leží a příšerně to bolí a bolet nepřestává. Je nám teď moc hezky, sám říká, že nám tak nikdy nebylo, že je mu moc dobře. Cítím to tak moc opravdově, tak ráda se ho dotýkám, ale zároveň to bolí. Potřebuji asi spoustu času ....:| Nemám se prý bát, ale já se zatím pořád moc bojím....

Uzlíčku i já se pořád hrozně bojím......... :grater:

Salen napsal(a):

Tak já napíšu sem, i když motám témata dohromady , ale vy si to najdete :-)
V neděli se vrátil m z té dovolené s ní, samozřejmě nic se nezměnilo, nadále si do noci vyměňují maily, než k ní zase koncem týdne odjede. Psala jsem tu o svých pocitech, jak už nevím jak se chovat, co je správně. Psala jsem tu o novém kamarádovi, který se objevil.
Takže nervy ruply, to se dalo čekat. Když mě zase v noci probudilo světlo od počítače (prosklené dveře mezi mojí ložnicí a jeho obývákem), vlítla jsem na něj jak fúrie a spustila, kdy už se konečně odstěhuje, že takhle není možné žít. No to jsem si dala. Reakce a následná hádka nestály za tu chvilkovou úlevu vzteku. To jsem se zase o sobě a své rodině dozvěděla věcí. A hlavně, on se stěhovat nikam nebude, on to tady celé vybudoval, tak co by někam chodil. Jestli se mi to nelíbí, mám jít já. Jestli tak žít nechci, mám si dát žádost o rozvod. No bylo to hrozné, však to jistě také znáte.
Druhý den jsem to začala probírat se synem (23), v tom smyslu, že bych tedy asi měla jít a jak by to šlo všechno řešit. Syn mě ale uzemnil. Jednak mi docela vynadal, že když se tak chovám, nemohu čekat jinou reakci a že to co řekneme ve vzteku, snad nebudu brát vážně. Že nikam nejdeme, ani on, ani já, že jsme nic neudělali. Táta ať si dělá co chce, že to nemám pořád rozebírat a pokoušet se řešit. Jen ať zase brzy odjede, že je tu aspoň klid.
Tak jsem zase s okamžitým řešením sklapla.
Pak jsem si dovolila napsat autorovi té knihy o rozchodech - panu Klimešovi. Chtěla jsem vědět, zda správně odhaduju náš stav. Já vám okopíruju, co mi napsal, protože je to takové krásně lidské a od srdce :-) :

Vazena pani,

nevim, jestli jste si toho vsimla, ale u vaseho muze je zretelna hybridni
partnerka - ta se sklada z Vas, coby nositele vseho spatneho, a jeho nove
zeny, ktera je momentalne idealizovana a je nositelkou veskere apetence. To
je samozrejme iluze (tak si ji neberte osobne). Problem iluzi je v tom, ze
omyly z nich vyplyvajici jsou nekdy vratne a nekdy ne. Vas muz muze udelat
par hlouposti, ktere budou v konecnem dusledku nevratne. V tomto smeru
zadnou zaruku nemate. Na druhou stranu je mozne a mnohokrat se to stalo, ze
casem vystrizlivi a vrati se. Tedy stara osvedcena rada - budte co nejvice v
klidu a nekonfliktni, abyste ho nenutila do volby mezi prijemnou milenkou na
neprijemnou manzelkou.

Ten Vas pripad je z pohledu te knihy a jejich fazi atypicky. On to totiz
poradne neni rozchod, ale takova zvlastni bigamie.

Na vasi strane stoji pritazlive sily rodiny a kluka - muz Vas nechce
opoustet, nechce se stehovat, toje pres jeho kecy znamka toho, ze k Vam a
vasemu svetu hodne citi.

Zakladni doporuceni - redukujte vsechny aversivni projevy, ktere by mohli
vaseho muze vyhanet. S tim, ze casem az opadne prvotni zamilovanost, tak se
objevi i averzivni sily u jeho milenky a casem se vzpamatuje.
Kazdopadne je mu asi okolo 50, takze druha miza... Inu blbne... :-)
Drzim palce
s uctou
jk


No a ještě k novému kamarádovi - zdá se moc příjemný a hodný, moc hezky se s ním tulí :-) i povídá. A je to moc fajn pocit, že o vás má zase po dlouhé době někdo zájem. Zatím nic víc. Jen mám pořád pocit, když jsem s ním, že dělám něco zakázaného a na ulici se rozhlížím, když mě vezme za ruku, jestli mě nevidí někdo známý nebo dokonce kdyby jel kolem autem m. Zvláštní, co?

Salen, prosím, co to čteš za knížku o rozchodech?

Danielko, jak se máš?

Lucie33 napsal(a):

Danielko, jak se máš?

Lucí, dneska mám nějakej špatnej den. Chce se mi plakat, i když se doma nic nestalo. Ráno jsem dostala pusu, poslali jsme si s manželem SMS jak se milujeme a přesto je mi takhle. Strašně bojuji, snažíme se, ale ten strach....................... :grater:

neboj se broučku, to bude dobrý. neboj se, snaž se. vybreč se, zase bude zítra líp. já to znám, já to mám do práce 30 kilometrů, tak se vždycky vybulim v autě. já nemám myslim strach, já tak nějak bulim celkově. :) z toho všeho. ale lepší se to. koupila jsem si sešit, tak se z toho vždycky vypíšu. čtu. zpívám, hraju na kytaru, chodim po lese, už jsem pravda i třískala sekerou do chudáka stromu (uschlýho), kterej za nic nemůže. :) jak to na mě jde, tak se buď rovnou vybulim, nebo se to snažim nějak rozehnat. já na tebe moc myslim. ty to máš těžší než já, já vim, ale bude dobře. :hjarta::hjarta:
jednou to musí přestat, já tomu věřim.

Daniela02 napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

Danielko, jak se máš?

Lucí, dneska mám nějakej špatnej den. Chce se mi plakat, i když se doma nic nestalo. Ráno jsem dostala pusu, poslali jsme si s manželem SMS jak se milujeme a přesto je mi takhle. Strašně bojuji, snažíme se, ale ten strach....................... :grater:

Lucie33 napsal(a):

neboj se broučku, to bude dobrý. neboj se, snaž se. vybreč se, zase bude zítra líp. já to znám, já to mám do práce 30 kilometrů, tak se vždycky vybulim v autě. já nemám myslim strach, já tak nějak bulim celkově. :) z toho všeho. ale lepší se to. koupila jsem si sešit, tak se z toho vždycky vypíšu. čtu. zpívám, hraju na kytaru, chodim po lese, už jsem pravda i třískala sekerou do chudáka stromu (uschlýho), kterej za nic nemůže. :) jak to na mě jde, tak se buď rovnou vybulim, nebo se to snažim nějak rozehnat. já na tebe moc myslim. ty to máš těžší než já, já vim, ale bude dobře. :hjarta::hjarta:
jednou to musí přestat, já tomu věřim.

Daniela02 napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

Danielko, jak se máš?

Lucí, dneska mám nějakej špatnej den. Chce se mi plakat, i když se doma nic nestalo. Ráno jsem dostala pusu, poslali jsme si s manželem SMS jak se milujeme a přesto je mi takhle. Strašně bojuji, snažíme se, ale ten strach....................... :grater:

Já jezdím do práce 60 km, ale v autě bulit nemůžu, protože jezdím ještě s dalšími lidmi. Luci, já vím, že bude líp. Už je daleko lépe než dříve. Zrovna včera jsem si vzpomněla jaké to bylo, když jsem na to přišla, jak se choval on a co říkal a jak to bylo hrozné. Oproti tomu je to teď úplný ráj. Objímá mne, říká, že mne miluje, že už nikdy nikdy....., že jí nemiloval, pusinkuje mne, posíláme si krásné SMS, když nejsme spolu, milujeme se, všechno děláme spolu (tak jako dříve), možná je ještě ohleduplnější víc než dříve - kruci tak na co si vlastně stěžuju. Je to jenom takový ten chvilkový hnusný splín, kdy v tobě všechno pláče, ale je to skutečně lepší než to bylo. O to větší je ten strach, aby to neskončilo. Musíme to chovat a opatrovat jako malé miminko.  :pussa:

no vidíš, to ten můj ješita mlčí jako hrob. já nic takovýho neslyšela a neuslyšim. on se snaží zřejmě si sám namluvit, že to vůbec neexistovalo. takže miluju tě jsem ještě neslyšela, už nikdy nikdy - to už vůbec a ani to neuslyšim (ono taky sliby chyby,že jo :)), ani si neposíláme zamilovaný sms. jenom spolu tak nějak úplně jinak všechno sdílíme a děláme. je v tom taková blízkost, která se nám za poslední roky vytrácela a teď se vrátila. já jsem mu párkrát napsala svoje pocity mailem, ale odpověď žádná. celou noc mě ale objímá a drží. já jsem zmatená, ale snažim se v tom nijak nehrabat. dostávám víc než bych si myslela, že bude po měsíci možný. on jak měl asi dlouho dobu dojem, že o něj už nestojim, tak teď se s tím ještě pere. ale já ho znám, on takhle nefunguje. má pocit, že není potřeba si to říkat, že je to tak jak to bylo vždycky, vrátili jsme se o několik let zpátky a já mu to vidim v očích. ale ráda bych to i slyšela, bohužel. asi je ještě brzo, nebo on to prostě bere jako hotovou věc. nevím. takže si to uživej, věř a NEBOJ SE. :hjarta:

Daniela02 napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

neboj se broučku, to bude dobrý. neboj se, snaž se. vybreč se, zase bude zítra líp. já to znám, já to mám do práce 30 kilometrů, tak se vždycky vybulim v autě. já nemám myslim strach, já tak nějak bulim celkově. :) z toho všeho. ale lepší se to. koupila jsem si sešit, tak se z toho vždycky vypíšu. čtu. zpívám, hraju na kytaru, chodim po lese, už jsem pravda i třískala sekerou do chudáka stromu (uschlýho), kterej za nic nemůže. :) jak to na mě jde, tak se buď rovnou vybulim, nebo se to snažim nějak rozehnat. já na tebe moc myslim. ty to máš těžší než já, já vim, ale bude dobře. :hjarta::hjarta:
jednou to musí přestat, já tomu věřim.

Daniela02 napsal(a):

Lucí, dneska mám nějakej špatnej den. Chce se mi plakat, i když se doma nic nestalo. Ráno jsem dostala pusu, poslali jsme si s manželem SMS jak se milujeme a přesto je mi takhle. Strašně bojuji, snažíme se, ale ten strach....................... :grater:

Já jezdím do práce 60 km, ale v autě bulit nemůžu, protože jezdím ještě s dalšími lidmi. Luci, já vím, že bude líp. Už je daleko lépe než dříve. Zrovna včera jsem si vzpomněla jaké to bylo, když jsem na to přišla, jak se choval on a co říkal a jak to bylo hrozné. Oproti tomu je to teď úplný ráj. Objímá mne, říká, že mne miluje, že už nikdy nikdy....., že jí nemiloval, pusinkuje mne, posíláme si krásné SMS, když nejsme spolu, milujeme se, všechno děláme spolu (tak jako dříve), možná je ještě ohleduplnější víc než dříve - kruci tak na co si vlastně stěžuju. Je to jenom takový ten chvilkový hnusný splín, kdy v tobě všechno pláče, ale je to skutečně lepší než to bylo. O to větší je ten strach, aby to neskončilo. Musíme to chovat a opatrovat jako malé miminko.  :pussa:

Ahoj Lucie, dneska píšu poprvé a chci ti jenom říct, že mám nevěru manžela za sebou pět let a taky se nikdy neomluvil, neřekl, že toho lituje, jenom v noci mě objímal a tiskl k sobě. Já jsem chtěla slyšet, že mě miluje a lituje toho a to neudělal. Tak jsem usoudila, že toho nelituje a po roce jsem mu to oplatila. A když na to přišel, tak já jsem mu nedokázala říct, že toho lituju a že ho miluju. A zůstali jsme spolu a je nám relativně dobře, už to je holt ten prasklý džbán, ale v něčem je naše soužití lepší. A doufám, že to vydrží.

Lucie33 napsal(a):

no vidíš, to ten můj ješita mlčí jako hrob. já nic takovýho neslyšela a neuslyšim. on se snaží zřejmě si sám namluvit, že to vůbec neexistovalo. takže miluju tě jsem ještě neslyšela, už nikdy nikdy - to už vůbec a ani to neuslyšim (ono taky sliby chyby,že jo :)), ani si neposíláme zamilovaný sms. jenom spolu tak nějak úplně jinak všechno sdílíme a děláme. je v tom taková blízkost, která se nám za poslední roky vytrácela a teď se vrátila. já jsem mu párkrát napsala svoje pocity mailem, ale odpověď žádná. celou noc mě ale objímá a drží. já jsem zmatená, ale snažim se v tom nijak nehrabat. dostávám víc než bych si myslela, že bude po měsíci možný. on jak měl asi dlouho dobu dojem, že o něj už nestojim, tak teď se s tím ještě pere. ale já ho znám, on takhle nefunguje. má pocit, že není potřeba si to říkat, že je to tak jak to bylo vždycky, vrátili jsme se o několik let zpátky a já mu to vidim v očích. ale ráda bych to i slyšela, bohužel. asi je ještě brzo, nebo on to prostě bere jako hotovou věc. nevím. takže si to uživej, věř a NEBOJ SE. :hjarta:

Daniela02 napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

neboj se broučku, to bude dobrý. neboj se, snaž se. vybreč se, zase bude zítra líp. já to znám, já to mám do práce 30 kilometrů, tak se vždycky vybulim v autě. já nemám myslim strach, já tak nějak bulim celkově. :) z toho všeho. ale lepší se to. koupila jsem si sešit, tak se z toho vždycky vypíšu. čtu. zpívám, hraju na kytaru, chodim po lese, už jsem pravda i třískala sekerou do chudáka stromu (uschlýho), kterej za nic nemůže. :) jak to na mě jde, tak se buď rovnou vybulim, nebo se to snažim nějak rozehnat. já na tebe moc myslim. ty to máš těžší než já, já vim, ale bude dobře. :hjarta::hjarta:
jednou to musí přestat, já tomu věřim.

Já jezdím do práce 60 km, ale v autě bulit nemůžu, protože jezdím ještě s dalšími lidmi. Luci, já vím, že bude líp. Už je daleko lépe než dříve. Zrovna včera jsem si vzpomněla jaké to bylo, když jsem na to přišla, jak se choval on a co říkal a jak to bylo hrozné. Oproti tomu je to teď úplný ráj. Objímá mne, říká, že mne miluje, že už nikdy nikdy....., že jí nemiloval, pusinkuje mne, posíláme si krásné SMS, když nejsme spolu, milujeme se, všechno děláme spolu (tak jako dříve), možná je ještě ohleduplnější víc než dříve - kruci tak na co si vlastně stěžuju. Je to jenom takový ten chvilkový hnusný splín, kdy v tobě všechno pláče, ale je to skutečně lepší než to bylo. O to větší je ten strach, aby to neskončilo. Musíme to chovat a opatrovat jako malé miminko.  :pussa:

no jo, tak jo, mě to teda stačí. já už teda taky přemejšlela o tom, že bych si pozvedla sebevědomí, ale asi je to blbost, že jo. mě nejvíc štvou ty jeho argumenty - já myslel, že někoho máš - a já blbá neměla. ale tohle nene nebude ta cesta. ale musim říct, že co jsem se vyhrabala z nejhoršího mě to už několikrát napadlo, jen tak sama pro sebe si mu to oplatit - 16 let jsem věrná a on si myslel......to mě štve. ale utíkám od tý myšlenky až se za mnou práší........

Suzie napsal(a):

Ahoj Lucie, dneska píšu poprvé a chci ti jenom říct, že mám nevěru manžela za sebou pět let a taky se nikdy neomluvil, neřekl, že toho lituje, jenom v noci mě objímal a tiskl k sobě. Já jsem chtěla slyšet, že mě miluje a lituje toho a to neudělal. Tak jsem usoudila, že toho nelituje a po roce jsem mu to oplatila. A když na to přišel, tak já jsem mu nedokázala říct, že toho lituju a že ho miluju. A zůstali jsme spolu a je nám relativně dobře, už to je holt ten prasklý džbán, ale v něčem je naše soužití lepší. A doufám, že to vydrží.

Lucie33 napsal(a):

no vidíš, to ten můj ješita mlčí jako hrob. já nic takovýho neslyšela a neuslyšim. on se snaží zřejmě si sám namluvit, že to vůbec neexistovalo. takže miluju tě jsem ještě neslyšela, už nikdy nikdy - to už vůbec a ani to neuslyšim (ono taky sliby chyby,že jo :)), ani si neposíláme zamilovaný sms. jenom spolu tak nějak úplně jinak všechno sdílíme a děláme. je v tom taková blízkost, která se nám za poslední roky vytrácela a teď se vrátila. já jsem mu párkrát napsala svoje pocity mailem, ale odpověď žádná. celou noc mě ale objímá a drží. já jsem zmatená, ale snažim se v tom nijak nehrabat. dostávám víc než bych si myslela, že bude po měsíci možný. on jak měl asi dlouho dobu dojem, že o něj už nestojim, tak teď se s tím ještě pere. ale já ho znám, on takhle nefunguje. má pocit, že není potřeba si to říkat, že je to tak jak to bylo vždycky, vrátili jsme se o několik let zpátky a já mu to vidim v očích. ale ráda bych to i slyšela, bohužel. asi je ještě brzo, nebo on to prostě bere jako hotovou věc. nevím. takže si to uživej, věř a NEBOJ SE. :hjarta:

Daniela02 napsal(a):

Já jezdím do práce 60 km, ale v autě bulit nemůžu, protože jezdím ještě s dalšími lidmi. Luci, já vím, že bude líp. Už je daleko lépe než dříve. Zrovna včera jsem si vzpomněla jaké to bylo, když jsem na to přišla, jak se choval on a co říkal a jak to bylo hrozné. Oproti tomu je to teď úplný ráj. Objímá mne, říká, že mne miluje, že už nikdy nikdy....., že jí nemiloval, pusinkuje mne, posíláme si krásné SMS, když nejsme spolu, milujeme se, všechno děláme spolu (tak jako dříve), možná je ještě ohleduplnější víc než dříve - kruci tak na co si vlastně stěžuju. Je to jenom takový ten chvilkový hnusný splín, kdy v tobě všechno pláče, ale je to skutečně lepší než to bylo. O to větší je ten strach, aby to neskončilo. Musíme to chovat a opatrovat jako malé miminko.  :pussa:

Nechci navádět, ale sebevědomí mi to zvedlo úžasně. Jen už bych to nikdy neudělala jako pomstu, protože to de facto bylo hnusný i k tomu chlapovi, se kterým jsem to udělala. A to mě mrzí nejvíc. Svým způsobem jsem se zachovala stejně jako můj muž. Skákat z mostu kvůli tomu nebudu, ale pyšná na sebe nejsem.

Lucie33 napsal(a):

no jo, tak jo, mě to teda stačí. já už teda taky přemejšlela o tom, že bych si pozvedla sebevědomí, ale asi je to blbost, že jo. mě nejvíc štvou ty jeho argumenty - já myslel, že někoho máš - a já blbá neměla. ale tohle nene nebude ta cesta. ale musim říct, že co jsem se vyhrabala z nejhoršího mě to už několikrát napadlo, jen tak sama pro sebe si mu to oplatit - 16 let jsem věrná a on si myslel......to mě štve. ale utíkám od tý myšlenky až se za mnou práší........

Suzie napsal(a):

Ahoj Lucie, dneska píšu poprvé a chci ti jenom říct, že mám nevěru manžela za sebou pět let a taky se nikdy neomluvil, neřekl, že toho lituje, jenom v noci mě objímal a tiskl k sobě. Já jsem chtěla slyšet, že mě miluje a lituje toho a to neudělal. Tak jsem usoudila, že toho nelituje a po roce jsem mu to oplatila. A když na to přišel, tak já jsem mu nedokázala říct, že toho lituju a že ho miluju. A zůstali jsme spolu a je nám relativně dobře, už to je holt ten prasklý džbán, ale v něčem je naše soužití lepší. A doufám, že to vydrží.

Lucie33 napsal(a):

no vidíš, to ten můj ješita mlčí jako hrob. já nic takovýho neslyšela a neuslyšim. on se snaží zřejmě si sám namluvit, že to vůbec neexistovalo. takže miluju tě jsem ještě neslyšela, už nikdy nikdy - to už vůbec a ani to neuslyšim (ono taky sliby chyby,že jo :)), ani si neposíláme zamilovaný sms. jenom spolu tak nějak úplně jinak všechno sdílíme a děláme. je v tom taková blízkost, která se nám za poslední roky vytrácela a teď se vrátila. já jsem mu párkrát napsala svoje pocity mailem, ale odpověď žádná. celou noc mě ale objímá a drží. já jsem zmatená, ale snažim se v tom nijak nehrabat. dostávám víc než bych si myslela, že bude po měsíci možný. on jak měl asi dlouho dobu dojem, že o něj už nestojim, tak teď se s tím ještě pere. ale já ho znám, on takhle nefunguje. má pocit, že není potřeba si to říkat, že je to tak jak to bylo vždycky, vrátili jsme se o několik let zpátky a já mu to vidim v očích. ale ráda bych to i slyšela, bohužel. asi je ještě brzo, nebo on to prostě bere jako hotovou věc. nevím. takže si to uživej, věř a NEBOJ SE. :hjarta:

Holky, já se ptala svého manžela, jak by mu bylo kdybych ho teď podvedla. A on mi na to řekl, že mám na to právo, že on mi to také udělal.

no jo právo právo, jenže oni nejsou takový statečný jako my a pak by to ve finále nerozdejchali, že jo a mohli bysme to zabalit, po tom všem, co už jsme teď absolvovali a zvládli. nenene, to je blbost. blbost, blbost, zapomenu na to. že jsme se tu zase hezky sešli viď?

Daniela02 napsal(a):

Holky, já se ptala svého manžela, jak by mu bylo kdybych ho teď podvedla. A on mi na to řekl, že mám na to právo, že on mi to také udělal.

Lucie33 napsal(a):

no jo právo právo, jenže oni nejsou takový statečný jako my a pak by to ve finále nerozdejchali, že jo a mohli bysme to zabalit, po tom všem, co už jsme teď absolvovali a zvládli. nenene, to je blbost. blbost, blbost, zapomenu na to. že jsme se tu zase hezky sešli viď?

Daniela02 napsal(a):

Holky, já se ptala svého manžela, jak by mu bylo kdybych ho teď podvedla. A on mi na to řekl, že mám na to právo, že on mi to také udělal.

no vždyť to říkám, školka hadr.... :dudlik: :D  , počkej v září až půjdem do školy to bude teprve nářez :lol:

:) no, jdu se učit písmenka :)
jedu domů, máme v plánu kolo, ještě se psem do lesa atd. - zkrátka jak zamlada :lol::lol:, bože dej mi sílu. takže balim a jedu, měj se hezky a hezkej večer. hlavu vzhůru, jsme nejlepší. ahoj zejtra.

Daniela02 napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

no jo právo právo, jenže oni nejsou takový statečný jako my a pak by to ve finále nerozdejchali, že jo a mohli bysme to zabalit, po tom všem, co už jsme teď absolvovali a zvládli. nenene, to je blbost. blbost, blbost, zapomenu na to. že jsme se tu zase hezky sešli viď?

Daniela02 napsal(a):

Holky, já se ptala svého manžela, jak by mu bylo kdybych ho teď podvedla. A on mi na to řekl, že mám na to právo, že on mi to také udělal.

no vždyť to říkám, školka hadr.... :dudlik: :D  , počkej v září až půjdem do školy to bude teprve nářez :lol:

Lucie33 napsal(a):

:) no, jdu se učit písmenka :)
jedu domů, máme v plánu kolo, ještě se psem do lesa atd. - zkrátka jak zamlada :lol::lol:, bože dej mi sílu. takže balim a jedu, měj se hezky a hezkej večer. hlavu vzhůru, jsme nejlepší. ahoj zejtra.

Daniela02 napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

no jo právo právo, jenže oni nejsou takový statečný jako my a pak by to ve finále nerozdejchali, že jo a mohli bysme to zabalit, po tom všem, co už jsme teď absolvovali a zvládli. nenene, to je blbost. blbost, blbost, zapomenu na to. že jsme se tu zase hezky sešli viď?

no vždyť to říkám, školka hadr.... :dudlik: :D  , počkej v září až půjdem do školy to bude teprve nářez :lol:

Luci, užij si krásné odpoledne.

To je naprostá pravda - ty kecy, že teď na to má ženská právo nemyslí doslova - to jen aby vypadali tolerantní. Ale běda, když to opravdu udělá. Jinak, pokud to neuděláš protože TO chceš, ale abys tomu svýmu ukázala, tak to opravdu nedělej. Nestojí to za to.

Lucie33 napsal(a):

no jo právo právo, jenže oni nejsou takový statečný jako my a pak by to ve finále nerozdejchali, že jo a mohli bysme to zabalit, po tom všem, co už jsme teď absolvovali a zvládli. nenene, to je blbost. blbost, blbost, zapomenu na to. že jsme se tu zase hezky sešli viď?

Daniela02 napsal(a):

Holky, já se ptala svého manžela, jak by mu bylo kdybych ho teď podvedla. A on mi na to řekl, že mám na to právo, že on mi to také udělal.

jo jo. nestojí. já ho opravdu moc miluju, ničemu bych nepomohla. všechno bych teď zkazila. máme se hezky, byla bych blbá. a myslím, že i když jsem se cítila nespokojená v podstatě já a k tomuhle řešení jsem nedošla ani předtím (bohužel z mojí nespokojenosti a následně svojí k němu došel on - ale už opravdu ČERT TO VEM !!!! do háje) nechci oplácet stejným, nechci bejt stejná jako on. to co udělal nebylo správný, ať byly důvody jaký chtěly. mám ho ráda. a když jsem to neudělala doteď, teď není žádnej důvod, začínáme znovu. KONEC, už to chci smést opravdu ze stolu HERGOT !!!!!!!!!!!!!

Ahoj vespolek,
zapomeň na pomstu, ta by tě pak také trápila a možná víc.A trápit se už přeci nechcem, alespoň já určitě né. Já zatím takové myšlenky vůbec nemám, protože ho mám až příliš ráda, i když mě někdy pěkně naštve, ale snažím se ovládat. Dříve to byl můj kámen úrazu.
Také mi nikdy nenapsal, že mě miluje a tak moc by mi to pomohlo. Buďto to tak není a nebo to opravdu nejde, jak psala myslím Suzie. Jednou mi napsal (byla to spíše ale odpověď), že ho to mrzí a když jsem mu dala dárek k narozeninám, tak měl slzu v oku a řekl mi promiň. Ale já bych potřebovala k tomu promiň ještě pár vět, protože úplně nevím, za co se omlouvá. Za to, co se stalo a nebo mi říká "promiň, ale nedokážu na ní zapomenout". Ach jo, pořád se v tom ještě plácám, i když se cítím o něco lépe.
Držím vám všem palečky, :pussa::pussa::par:

uzlík napsal(a):

Ahoj vespolek,
zapomeň na pomstu, ta by tě pak také trápila a možná víc.A trápit se už přeci nechcem, alespoň já určitě né. Já zatím takové myšlenky vůbec nemám, protože ho mám až příliš ráda, i když mě někdy pěkně naštve, ale snažím se ovládat. Dříve to byl můj kámen úrazu.
Také mi nikdy nenapsal, že mě miluje a tak moc by mi to pomohlo. Buďto to tak není a nebo to opravdu nejde, jak psala myslím Suzie. Jednou mi napsal (byla to spíše ale odpověď), že ho to mrzí a když jsem mu dala dárek k narozeninám, tak měl slzu v oku a řekl mi promiň. Ale já bych potřebovala k tomu promiň ještě pár vět, protože úplně nevím, za co se omlouvá. Za to, co se stalo a nebo mi říká "promiň, ale nedokážu na ní zapomenout". Ach jo, pořád se v tom ještě plácám, i když se cítím o něco lépe.
Držím vám všem palečky, :pussa::pussa::par:

Ahoj Uzlíčku, jsem ráda, že jsi se zase ozvala. To, že ti nikdy neřekl nebo nenapsal, že tě miluje, neznamená, že to tak není. Mně to říká, píše.......ale jak můžu vědět, že to nedělá jen pro to, že ví, že to chci slyšet a pro klid udělá vše???

P.S. Pojedeš s námi s Lucinkou do školy v přírodě?

Holky, můj muž  občas pronese vtipně : Kdo orá pole mé, šetří pluh můj " .....  chtěla bych ho vidět .....  humor by ho brzo přešel ......   :dumbom:  :dumbom:  :dumbom:

hahahahahaha ...... zlatý voči :rock:

BB napsal(a):

Holky, můj muž  občas pronese vtipně : Kdo orá pole mé, šetří pluh můj " .....  chtěla bych ho vidět .....  humor by ho brzo přešel ......   :dumbom:  :dumbom:  :dumbom:

ahoj Uzlí,
tak tě zase ráda vidim (nebo čtu) holka. no hele ten můj lojza mě myslim miluje stejně jako dřív, možná ještě o něco víc, to já poznám. no a řekne - neřekne - z toho se asi nestřílí. on zase začne řikat, řikal vždycky. podle mě mu to tak nějak nějde přes pysky, že se asi taky cejtí všelijak sám za sebe. kašlu na tom.
i na pomstu - co to bylo vůbec za nápad, že jo blbej.

měla by sis taky jak píše Daniela zabalit sváču a vyrazit s náma v září - budem silná trojka :lol:

a vůbec nemysli na to že když ti řiká promiň - že si řiká nedokážu na ní zapomenout. TO JE BLBOST !!!!
BLBOST !!!! pryč od těchhle myšlenek.

uzlík napsal(a):

Ahoj vespolek,
zapomeň na pomstu, ta by tě pak také trápila a možná víc.A trápit se už přeci nechcem, alespoň já určitě né. Já zatím takové myšlenky vůbec nemám, protože ho mám až příliš ráda, i když mě někdy pěkně naštve, ale snažím se ovládat. Dříve to byl můj kámen úrazu.
Také mi nikdy nenapsal, že mě miluje a tak moc by mi to pomohlo. Buďto to tak není a nebo to opravdu nejde, jak psala myslím Suzie. Jednou mi napsal (byla to spíše ale odpověď), že ho to mrzí a když jsem mu dala dárek k narozeninám, tak měl slzu v oku a řekl mi promiň. Ale já bych potřebovala k tomu promiň ještě pár vět, protože úplně nevím, za co se omlouvá. Za to, co se stalo a nebo mi říká "promiň, ale nedokážu na ní zapomenout". Ach jo, pořád se v tom ještě plácám, i když se cítím o něco lépe.
Držím vám všem palečky, :pussa::pussa::par:

NEDĚLÁ TO JENOM PRO TO, nezlob.  všechno je relativní. píše nepíše, řiká neřiká, hlavní je co dělá nebo nedělá. toho bysme se měli držet. už máš ořezaný pastelky?

Daniela02 napsal(a):

uzlík napsal(a):

Ahoj vespolek,
zapomeň na pomstu, ta by tě pak také trápila a možná víc.A trápit se už přeci nechcem, alespoň já určitě né. Já zatím takové myšlenky vůbec nemám, protože ho mám až příliš ráda, i když mě někdy pěkně naštve, ale snažím se ovládat. Dříve to byl můj kámen úrazu.
Také mi nikdy nenapsal, že mě miluje a tak moc by mi to pomohlo. Buďto to tak není a nebo to opravdu nejde, jak psala myslím Suzie. Jednou mi napsal (byla to spíše ale odpověď), že ho to mrzí a když jsem mu dala dárek k narozeninám, tak měl slzu v oku a řekl mi promiň. Ale já bych potřebovala k tomu promiň ještě pár vět, protože úplně nevím, za co se omlouvá. Za to, co se stalo a nebo mi říká "promiň, ale nedokážu na ní zapomenout". Ach jo, pořád se v tom ještě plácám, i když se cítím o něco lépe.
Držím vám všem palečky, :pussa::pussa::par:

Ahoj Uzlíčku, jsem ráda, že jsi se zase ozvala. To, že ti nikdy neřekl nebo nenapsal, že tě miluje, neznamená, že to tak není. Mně to říká, píše.......ale jak můžu vědět, že to nedělá jen pro to, že ví, že to chci slyšet a pro klid udělá vše???

P.S. Pojedeš s námi s Lucinkou do školy v přírodě?

Lucie33 napsal(a):

ahoj Uzlí,
tak tě zase ráda vidim (nebo čtu) holka. no hele ten můj lojza mě myslim miluje stejně jako dřív, možná ještě o něco víc, to já poznám. no a řekne - neřekne - z toho se asi nestřílí. on zase začne řikat, řikal vždycky. podle mě mu to tak nějak nějde přes pysky, že se asi taky cejtí všelijak sám za sebe. kašlu na tom.
i na pomstu - co to bylo vůbec za nápad, že jo blbej.

měla by sis taky jak píše Daniela zabalit sváču a vyrazit s náma v září - budem silná trojka :lol:

a vůbec nemysli na to že když ti řiká promiň - že si řiká nedokážu na ní zapomenout. TO JE BLBOST !!!!
BLBOST !!!! pryč od těchhle myšlenek.

uzlík napsal(a):

Ahoj vespolek,
zapomeň na pomstu, ta by tě pak také trápila a možná víc.A trápit se už přeci nechcem, alespoň já určitě né. Já zatím takové myšlenky vůbec nemám, protože ho mám až příliš ráda, i když mě někdy pěkně naštve, ale snažím se ovládat. Dříve to byl můj kámen úrazu.
Také mi nikdy nenapsal, že mě miluje a tak moc by mi to pomohlo. Buďto to tak není a nebo to opravdu nejde, jak psala myslím Suzie. Jednou mi napsal (byla to spíše ale odpověď), že ho to mrzí a když jsem mu dala dárek k narozeninám, tak měl slzu v oku a řekl mi promiň. Ale já bych potřebovala k tomu promiň ještě pár vět, protože úplně nevím, za co se omlouvá. Za to, co se stalo a nebo mi říká "promiň, ale nedokážu na ní zapomenout". Ach jo, pořád se v tom ještě plácám, i když se cítím o něco lépe.
Držím vám všem palečky, :pussa::pussa::par:

fuj..... holky pojďte, dneska se budeme všechny jenom smát, určitě to všechny umíme a i když nám to nejde, usměvavé jsme všechny krásnější :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol:

ale holky musim se vám dneska pochlubit. byla jsem teď u psycholožky. u jiný. dneska je to přesně 2 měsíce, co jsem objevila onu zpropadenou (která nám paradoxně zřejmě zachránila manželství) SMS. tak jsem to tý psychložce všechno stručně převyprávěla, ona mě poslouchala, a když jsem skončila popsáním stávájící situace u nás doma mi řekla s úsměvem - a co byste ode mě potřebovala? uvědomujete si, co jste za ty 2 měsíce zvládla a vůbec oba zvládli? takže my jsme snad nakonec ještě fakt dobrý. oba. já jsem teda prej úžasná. no jestli vám připadá, že tu neco smrdí, tak to asi bude sebechvála, ale co. zasloužim si se pochválit.
a VY ------ jste taky úžasný, ještě úžasnější a já se těšim, jestli se s vámi v záři uvidim. Danielo, ne že si to rozmyslíš !!!!!!!!!! ještě teda záleží na tom termínu, ale snad to vyjde !!!!!!

:D:D:D:D:D:D:D:lol::lol::lol::lol::lol::lol::lol::):):):):):):):):hjarta::hjarta: už na tom makám dobrý ne?

Lucie33 napsal(a):

:D:D:D:D:D:D:D:lol::lol::lol::lol::lol::lol::lol::):):):):):):):):hjarta::hjarta: už na tom makám dobrý ne?

A zítra to zase předvedeš...................... :lol: :lol: :lol: :lol: a takhle každý den..... :lol: :lol:

Lucie33 napsal(a):

:D:D:D:D:D:D:D:lol::lol::lol::lol::lol::lol::lol::):):):):):):):):hjarta::hjarta: už na tom makám dobrý ne?

A zítra to zase předvedeš...................... :lol: :lol: :lol: :lol: a takhle každý den..... :lol: :lol:

a ty taky, dám na to bacha.  :):):):):)
co doma - sodoma?
my jsme si včera asi do jedný povídali - už i (poprvé) o tom, jak bysme chtěli žít dál, co všechno bysme spolu chtěli dělat, s dětma a tak. trošku i o těch pocitech co jsme měli v tý naší krizi (nevěra NE - o tom nehlesnu), ale vidim to jako velkej pokrok. je mi hezky.

Lucie33 napsal(a):

a ty taky, dám na to bacha.  :):):):):)
co doma - sodoma?
my jsme si včera asi do jedný povídali - už i (poprvé) o tom, jak bysme chtěli žít dál, co všechno bysme spolu chtěli dělat, s dětma a tak. trošku i o těch pocitech co jsme měli v tý naší krizi (nevěra NE - o tom nehlesnu), ale vidim to jako velkej pokrok. je mi hezky.

doma docela v pohodě............... jenom trochu smutku........ ale jinak hezký večer, v postýlce pusinky a pak jsme unavení usnuli......a ráno krásné sms..... co si víc můžu přát.....jen zapomenout a zbavit se strachu, že se to může vrátit, že se mu po ní začne stýskat....minulost už neřeším a až vyřeším ten svůj strach budu vítěz .. :supr:

vybrousim ti zlatou medaili a koupim veeeeeelikánskej dort  :godlike:

Daniela02 napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

a ty taky, dám na to bacha.  :):):):):)
co doma - sodoma?
my jsme si včera asi do jedný povídali - už i (poprvé) o tom, jak bysme chtěli žít dál, co všechno bysme spolu chtěli dělat, s dětma a tak. trošku i o těch pocitech co jsme měli v tý naší krizi (nevěra NE - o tom nehlesnu), ale vidim to jako velkej pokrok. je mi hezky.

doma docela v pohodě............... jenom trochu smutku........ ale jinak hezký večer, v postýlce pusinky a pak jsme unavení usnuli......a ráno krásné sms..... co si víc můžu přát.....jen zapomenout a zbavit se strachu, že se to může vrátit, že se mu po ní začne stýskat....minulost už neřeším a až vyřeším ten svůj strach budu vítěz .. :supr:

Lucie33 napsal(a):

vybrousim ti zlatou medaili a koupim veeeeeelikánskej dort  :godlike:

Daniela02 napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

a ty taky, dám na to bacha.  :):):):):)
co doma - sodoma?
my jsme si včera asi do jedný povídali - už i (poprvé) o tom, jak bysme chtěli žít dál, co všechno bysme spolu chtěli dělat, s dětma a tak. trošku i o těch pocitech co jsme měli v tý naší krizi (nevěra NE - o tom nehlesnu), ale vidim to jako velkej pokrok. je mi hezky.

doma docela v pohodě............... jenom trochu smutku........ ale jinak hezký večer, v postýlce pusinky a pak jsme unavení usnuli......a ráno krásné sms..... co si víc můžu přát.....jen zapomenout a zbavit se strachu, že se to může vrátit, že se mu po ní začne stýskat....minulost už neřeším a až vyřeším ten svůj strach budu vítěz .. :supr:

šlehačkový harlekýn ................ :sova: ten já mám ráda mňam..... :lol:

máš ho u mě.  :P

Daniela02 napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

vybrousim ti zlatou medaili a koupim veeeeeelikánskej dort  :godlike:

Daniela02 napsal(a):

doma docela v pohodě............... jenom trochu smutku........ ale jinak hezký večer, v postýlce pusinky a pak jsme unavení usnuli......a ráno krásné sms..... co si víc můžu přát.....jen zapomenout a zbavit se strachu, že se to může vrátit, že se mu po ní začne stýskat....minulost už neřeším a až vyřeším ten svůj strach budu vítěz .. :supr:

šlehačkový harlekýn ................ :sova: ten já mám ráda mňam..... :lol:

Holky,jsem tu nová a pročetla jsem ta vaše psaníčka.DRŽÍM VÁM PĚSTIČKY. Buďte HAPPY. Zasloužíte si to.

Zatím s nevěrou a rozvodem nemám zkušenosti,ale fakt to může přijít jako blesk.Měla jsem někdy cukání se mrknout do mobilu apod,ale včas jsem se zastavila.Stará se o rodinu,o mně,smějeme se,máme se rádi tak to chci nechat tak.Raději nevědět.

Držte se holky.

ahoj, no tak to buď upřímně šťastná co to jde, v ničem se nehrab (i když mě intuice napovídala a pak už jsem zas pro nějaký řešení než dělat pštrosa, nebo co je to za ptáka, jak strká tu hlavu do písku?) a ono to nejdřív vypadá jako blesk z čistýho nebe, ale aspoň u nás to nebe teda už moc čistý nebylo. vyjasňuje se až teď. měj se krásně a dokud všechno funguje, tak o to pečujte a nenechte to ladem. je to důležitý. jako o děti, starat se i o vztah. :(:hjarta:

d2dagmar napsal(a):

Holky,jsem tu nová a pročetla jsem ta vaše psaníčka.DRŽÍM VÁM PĚSTIČKY. Buďte HAPPY. Zasloužíte si to.

Zatím s nevěrou a rozvodem nemám zkušenosti,ale fakt to může přijít jako blesk.Měla jsem někdy cukání se mrknout do mobilu apod,ale včas jsem se zastavila.Stará se o rodinu,o mně,smějeme se,máme se rádi tak to chci nechat tak.Raději nevědět.

Držte se holky.

Lucie33 napsal(a):

máš ho u mě.  :P

Daniela02 napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

vybrousim ti zlatou medaili a koupim veeeeeelikánskej dort  :godlike:

šlehačkový harlekýn ................ :sova: ten já mám ráda mňam..... :lol:

Kakraholte!!! Tady se rozdávaj dorty a já tu nejsem!!!:lol::lol::lol::lol:

no vidíš, jakej máš ráda? Daniela harlekýn, já teda jsem pro medovník, tak si řekni......:hjarta: to je sranda, jak já tě vůbec neznám a přitom tě znám, jelikož jsem toho o tobě už fůru přečetla. takže těší mě, já jsem Lucka. hahaha.

dakota napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

máš ho u mě.  :P

Daniela02 napsal(a):

šlehačkový harlekýn ................ :sova: ten já mám ráda mňam..... :lol:

Kakraholte!!! Tady se rozdávaj dorty a já tu nejsem!!!:lol::lol::lol::lol:

Lucko, Danielko,
vy jste opravdu úžasné. Je z Vás cítit pohoda a spousta energie. Dáváte mi sílu do života, jsem ráda, že jste.

uzlík napsal(a):

Lucko, Danielko,
vy jste opravdu úžasné. Je z Vás cítit pohoda a spousta energie. Dáváte mi sílu do života, jsem ráda, že jste.

Uzlíčku, ale uvnitř takovou pohodu a energii nemám. Jen se snažím se radovat, odreagovat a zapomenout........................................................ raduj se s námi.. :supr:

JSTE MOJE SLUNÍČKA, já se  na vás každej den těšim. Bude dobře, uvidíte !!!!!!! včera jsem si trošku zapolykala slzy, ale zvládla jsem to !!!!! všechno je dobrý. slunce svítí, ještě je léto, musíme načerpat energii do podzima !!!! tak čerpejte. až bude půl dne tma a ošklivo, bude hůř.  jsme šikulky, musíme si to furt řikat.

Včera byla vůbec nějaká špatná konstelace. Já musela do polí s hafany a brečela a brečela a ještě i doma to na mě padlo jednou. Ale psychofarmakům jsem odolala! Raději to dostat ven slzami. Dnes už je zase líp.

ahoj Salen, jak je?
já taky bulim vždycky se psem v lese. zalezu mezi stromy a řvu a řvu a řvu. :) než prášek - lepší si dát skleničku vína nebo malýho panáka. na mě to zabírá, je mi dobře a všechno jedno.

No úplně nejlepší je zapít ten prášek tou skleničkou :-), jenže vystřízlivění pak stejně přijde, tak je líp vybrečet to rovnou. Co je nového píšu do mého témátka, ale v podstatě ani nic, jen si manžel s milenkou vyrazil už ne tajně, ale s našimi známými, čímž dává zřejmě najevo, jak vážně to myslí. Škoda že stejně vážně neřeší naše manželství - stále se nehodlá odstěhovat ani podat žádost o rozvod. Začínám si psát o právnické rady, i když zatím pořád váhám se pouštět do boje z mé strany.
Obdivuju p. Topolánkovou - ten frája má milenku a ona se nebojí kvůli tomu kandidovat do senátu za jinou stranu, i když jí propírají ve všech novinách :-).

pravda, kombinaci prášků se skleničkou alkoholu jsem taky vyzkoušela ve chvílích, kdy jsem byla šťastná i za krátkodobou úlevu a fungovalo to výborně :storstark:
tvoje příspěvky jsem četla, myslim, že už ti může v podstatě začít být jenom líp. být tebou si to všechno pozjišťuju - po právní stránce a tak, ale ještě bych se do ničeho nepouštěla, snaž se být v klidu, ať se zbytečně v něčem neunáhlíš.
Topolánkový je mi líto, chudák má parohy a ještě si o tom povídá celá republika. no ale statečná je každopádně. skoro stejně jako my -hahaha.
hlavu vzhůru.

Salen napsal(a):

No úplně nejlepší je zapít ten prášek tou skleničkou :-), jenže vystřízlivění pak stejně přijde, tak je líp vybrečet to rovnou. Co je nového píšu do mého témátka, ale v podstatě ani nic, jen si manžel s milenkou vyrazil už ne tajně, ale s našimi známými, čímž dává zřejmě najevo, jak vážně to myslí. Škoda že stejně vážně neřeší naše manželství - stále se nehodlá odstěhovat ani podat žádost o rozvod. Začínám si psát o právnické rady, i když zatím pořád váhám se pouštět do boje z mé strany.
Obdivuju p. Topolánkovou - ten frája má milenku a ona se nebojí kvůli tomu kandidovat do senátu za jinou stranu, i když jí propírají ve všech novinách :-).

No holky koukejte ukázat jak se dneska smějete....................... všechny bez rozdílu !!!!!! :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol:     :reta:

Salen napsal(a):

Včera byla vůbec nějaká špatná konstelace. Já musela do polí s hafany a brečela a brečela a ještě i doma to na mě padlo jednou. Ale psychofarmakům jsem odolala! Raději to dostat ven slzami. Dnes už je zase líp.

Aohj Salen,
nevi jestli Ti to je něco platné, ale mne jěšte pomáhá se úplně fyzicky zničit. A z vlastní zkušenosti vím, že nejvěrnější kamarád je opravdu pes. Možná se stávám cynikem. Jinak ještě zkus se něčím zaměstnat, za tu dobu co to vím jsem udělal tolik věcí, jen abych na to nemusel alespoň chvíli myslet.
Ahoj a drž se už teď je líp.

:reta::reta::reta::reta::reta: správně - nejdřív malýho paroháčka a teď ten smích ::lol::lol::lol::lol::lol::lol::D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:P:P:P:P:P;););););):rodna::rodna::rodna::rodna::rodna::rodna::):):):):)
dobrý ?

Daniela02 napsal(a):

No holky koukejte ukázat jak se dneska smějete....................... všechny bez rozdílu !!!!!! :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol:     :reta:

správně, dělání, dělání, všechny smutky zahání.
dělat cokoliv, jen nečumět do zdi !!!!

user napsal(a):

Salen napsal(a):

Včera byla vůbec nějaká špatná konstelace. Já musela do polí s hafany a brečela a brečela a ještě i doma to na mě padlo jednou. Ale psychofarmakům jsem odolala! Raději to dostat ven slzami. Dnes už je zase líp.

Aohj Salen,
nevi jestli Ti to je něco platné, ale mne jěšte pomáhá se úplně fyzicky zničit. A z vlastní zkušenosti vím, že nejvěrnější kamarád je opravdu pes. Možná se stávám cynikem. Jinak ještě zkus se něčím zaměstnat, za tu dobu co to vím jsem udělal tolik věcí, jen abych na to nemusel alespoň chvíli myslet.
Ahoj a drž se už teď je líp.

Luci, myslím, že bavíme celé fórum :D

No, mně se pořád ten úsměv moc nedere.Alespoň né uvnitř. Taky se hodně odreaguji s pejskem. Představte si, že má kamarádka teď provedla téměř tu samou věc, jaká se stala nám a můj m řekl, že je pitomá. Jak zvláštní, že u té své berušky to tak necítí. Já jenom vím, z vyprávění kamarádky, jak to ona cítí, tudíž v našem případě, jak to asi cítila i ona "Doňa". Kámoška mi vlastně odvyprávěla můj příběh. Dost smutné.
Ale já musím dát hlavu vzhůru a jít dál. Dnes nemám ale ten správný den. Holky jste prima.

uzlík napsal(a):

No, mně se pořád ten úsměv moc nedere.Alespoň né uvnitř. Taky se hodně odreaguji s pejskem. Představte si, že má kamarádka teď provedla téměř tu samou věc, jaká se stala nám a můj m řekl, že je pitomá. Jak zvláštní, že u té své berušky to tak necítí. Já jenom vím, z vyprávění kamarádky, jak to ona cítí, tudíž v našem případě, jak to asi cítila i ona "Doňa". Kámoška mi vlastně odvyprávěla můj příběh. Dost smutné.
Ale já musím dát hlavu vzhůru a jít dál. Dnes nemám ale ten správný den. Holky jste prima.

Uzlíčku, nezajímej se co ona Doňa, může Ti být ukradená............teď jste VY dva :hjarta: a Vaše láska. Uzlíčku, ty jsi ta vyvolená, ty máš ty potřebné bodíky, tak si to i přes ty fauly užívej a usmívej. Myslím na tebe.

P.S. Už jsi si koupila penál?

hele pupíku a vo to de ne???!!! ať se i ostatní zoufalkyně aspoň zasmějou.
třeba nám to vrátí pár chvilek, který jsme si ze života tim trápením ukrojily, přece se řiká, že smích prodlužuje život. musíme to začít srovnávat do rovnováhy. natrápily jsme se dost. a nebojim se říct, že ještě není všem dnům konec, bohužel, ale i půl minuty smíchu je k nezaplacení.

Daniela02 napsal(a):

Luci, myslím, že bavíme celé fórum :D

Daniela02 napsal(a):

uzlík napsal(a):

No, mně se pořád ten úsměv moc nedere.Alespoň né uvnitř. Taky se hodně odreaguji s pejskem. Představte si, že má kamarádka teď provedla téměř tu samou věc, jaká se stala nám a můj m řekl, že je pitomá. Jak zvláštní, že u té své berušky to tak necítí. Já jenom vím, z vyprávění kamarádky, jak to ona cítí, tudíž v našem případě, jak to asi cítila i ona "Doňa". Kámoška mi vlastně odvyprávěla můj příběh. Dost smutné.
Ale já musím dát hlavu vzhůru a jít dál. Dnes nemám ale ten správný den. Holky jste prima.

Uzlíčku, nezajímej se co ona Doňa, může Ti být ukradená............teď jste VY dva :hjarta: a Vaše láska. Uzlíčku, ty jsi ta vyvolená, ty máš ty potřebné bodíky, tak si to i přes ty fauly užívej a usmívej. Myslím na tebe.

P.S. Už jsi si koupila penál?

Koupila a spoustu pastelek k tomu.
Danielko, já to všechno vím, ale ta palice to pořád nebere, pořád přehrabuje, pořád přebírá, pořád moc přemýšlí. Potřebovala bych jí vyměnit. Jóóóóó a taky bych potřebovala přestat žrát ty čokolády, protože už mám skoro všechny kila zase zpátky a to mi na sebevědomí moc nepřidá!!!

Lucie33 napsal(a):

hele pupíku a vo to de ne???!!! ať se i ostatní zoufalkyně aspoň zasmějou.
třeba nám to vrátí pár chvilek, který jsme si ze života tim trápením ukrojily, přece se řiká, že smích prodlužuje život. musíme to začít srovnávat do rovnováhy. natrápily jsme se dost. a nebojim se říct, že ještě není všem dnům konec, bohužel, ale i půl minuty smíchu je k nezaplacení.

Daniela02 napsal(a):

Luci, myslím, že bavíme celé fórum :D

A počkej až nás Panndorra na škole rozsadí. To bude průs...

já se nedám. ale ukecaná teda jsem, za to jsem furt dostávala poznámky. pudem asi na hanbu. jdu sprdnout Uzlíka.

Daniela02 napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

hele pupíku a vo to de ne???!!! ať se i ostatní zoufalkyně aspoň zasmějou.
třeba nám to vrátí pár chvilek, který jsme si ze života tim trápením ukrojily, přece se řiká, že smích prodlužuje život. musíme to začít srovnávat do rovnováhy. natrápily jsme se dost. a nebojim se říct, že ještě není všem dnům konec, bohužel, ale i půl minuty smíchu je k nezaplacení.

Daniela02 napsal(a):

Luci, myslím, že bavíme celé fórum :D

A počkej až nás Panndorra na škole rozsadí. To bude průs...

Lucie33 napsal(a):

hele pupíku a vo to de ne???!!! ať se i ostatní zoufalkyně aspoň zasmějou.
třeba nám to vrátí pár chvilek, který jsme si ze života tim trápením ukrojily, přece se řiká, že smích prodlužuje život. musíme to začít srovnávat do rovnováhy. natrápily jsme se dost. a nebojim se říct, že ještě není všem dnům konec, bohužel, ale i půl minuty smíchu je k nezaplacení.

Daniela02 napsal(a):

Luci, myslím, že bavíme celé fórum :D

Lucinko,
ty se mi fakt moc líbíš. S tebou a Danielkou bych chtěla sedět v lavici. Myslím si, že by nás paní učitelka musela rozesadit.
Já dříve toho smíchu měla tolik, že můj děda nemohl vůbec pochopit, jak jsem mohla zplodit děti, že jsem se snad u toho musela strašně řechtat, že jsem snad blázen, který má ze všeho srandu. No a vidíš, smích mě najednou přešel a já ho horko těžko vyhrabuji zpět.

ty jeden broučku uzlíčku, ty se v tom nějak furt hrozně plácáš viď? nemohla bys vyhrabat zbytek sil a udělat ten poslední krok a tak nějak sama pro sebe i pro ten váš vztah se pokusit z toho už dostat ven? vykašli se už na ty myšlenky - co kdyby a jestli a co když. zamávej minulosti bílým šátkem :kapitulation: a začni žít. ten tvůj chlap to musí cejtit, že jsi furt takhle na hromadě a to není k ničemu. seber se a začni žít a koukej dopředu. mám tak nějak pocit, že ti chybí fakt krůček k tomu překročení, ale musíš ho udělat. a bude ti líp a začneš na svět koukat jinak. nesmíš se v tom takhle, mě přijde že už i tak nějak dobrovolně, furt ráchat. ven z toho.  a HONEM !!!!!!! basama s fousama !!!!

uzlík napsal(a):

No, mně se pořád ten úsměv moc nedere.Alespoň né uvnitř. Taky se hodně odreaguji s pejskem. Představte si, že má kamarádka teď provedla téměř tu samou věc, jaká se stala nám a můj m řekl, že je pitomá. Jak zvláštní, že u té své berušky to tak necítí. Já jenom vím, z vyprávění kamarádky, jak to ona cítí, tudíž v našem případě, jak to asi cítila i ona "Doňa". Kámoška mi vlastně odvyprávěla můj příběh. Dost smutné.
Ale já musím dát hlavu vzhůru a jít dál. Dnes nemám ale ten správný den. Holky jste prima.

Lucie33 napsal(a):

já se nedám. ale ukecaná teda jsem, za to jsem furt dostávala poznámky. pudem asi na hanbu. jdu sprdnout Uzlíka.

Daniela02 napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

hele pupíku a vo to de ne???!!! ať se i ostatní zoufalkyně aspoň zasmějou.
třeba nám to vrátí pár chvilek, který jsme si ze života tim trápením ukrojily, přece se řiká, že smích prodlužuje život. musíme to začít srovnávat do rovnováhy. natrápily jsme se dost. a nebojim se říct, že ještě není všem dnům konec, bohužel, ale i půl minuty smíchu je k nezaplacení.

A počkej až nás Panndorra na škole rozsadí. To bude průs...

jen jí nandej :dumbom:      :pussa:

no vidíš, tak ten smích tam máš pořád schovanej, stejně jako ta láska těch našich magorů se schovala za mrak. musíš dát šanci tomu všemu zase vykouknout. tak ŠUP !!

uzlík napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

hele pupíku a vo to de ne???!!! ať se i ostatní zoufalkyně aspoň zasmějou.
třeba nám to vrátí pár chvilek, který jsme si ze života tim trápením ukrojily, přece se řiká, že smích prodlužuje život. musíme to začít srovnávat do rovnováhy. natrápily jsme se dost. a nebojim se říct, že ještě není všem dnům konec, bohužel, ale i půl minuty smíchu je k nezaplacení.

Daniela02 napsal(a):

Luci, myslím, že bavíme celé fórum :D

Lucinko,
ty se mi fakt moc líbíš. S tebou a Danielkou bych chtěla sedět v lavici. Myslím si, že by nás paní učitelka musela rozesadit.
Já dříve toho smíchu měla tolik, že můj děda nemohl vůbec pochopit, jak jsem mohla zplodit děti, že jsem se snad u toho musela strašně řechtat, že jsem snad blázen, který má ze všeho srandu. No a vidíš, smích mě najednou přešel a já ho horko těžko vyhrabuji zpět.

uzlík napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

hele pupíku a vo to de ne???!!! ať se i ostatní zoufalkyně aspoň zasmějou.
třeba nám to vrátí pár chvilek, který jsme si ze života tim trápením ukrojily, přece se řiká, že smích prodlužuje život. musíme to začít srovnávat do rovnováhy. natrápily jsme se dost. a nebojim se říct, že ještě není všem dnům konec, bohužel, ale i půl minuty smíchu je k nezaplacení.

Daniela02 napsal(a):

Luci, myslím, že bavíme celé fórum :D

Lucinko,
ty se mi fakt moc líbíš. S tebou a Danielkou bych chtěla sedět v lavici. Myslím si, že by nás paní učitelka musela rozesadit.
Já dříve toho smíchu měla tolik, že můj děda nemohl vůbec pochopit, jak jsem mohla zplodit děti, že jsem se snad u toho musela strašně řechtat, že jsem snad blázen, který má ze všeho srandu. No a vidíš, smích mě najednou přešel a já ho horko těžko vyhrabuji zpět.

Neboj on se nám zase vrátí. I já byla človíček, který rozesmál všechny a že občas ze mne vypadne "perla", která totálně odrovná přítomné, na to vem jed. Klidně se zeptej babinetek z posledního "kafe" v Praze. Stačí když řekneš jiná kategorie.... :D

no toho už jsem se snažila dobrat, to mi budeš muset vysvětlit.

Daniela02 napsal(a):

uzlík napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

hele pupíku a vo to de ne???!!! ať se i ostatní zoufalkyně aspoň zasmějou.
třeba nám to vrátí pár chvilek, který jsme si ze života tim trápením ukrojily, přece se řiká, že smích prodlužuje život. musíme to začít srovnávat do rovnováhy. natrápily jsme se dost. a nebojim se říct, že ještě není všem dnům konec, bohužel, ale i půl minuty smíchu je k nezaplacení.

Lucinko,
ty se mi fakt moc líbíš. S tebou a Danielkou bych chtěla sedět v lavici. Myslím si, že by nás paní učitelka musela rozesadit.
Já dříve toho smíchu měla tolik, že můj děda nemohl vůbec pochopit, jak jsem mohla zplodit děti, že jsem se snad u toho musela strašně řechtat, že jsem snad blázen, který má ze všeho srandu. No a vidíš, smích mě najednou přešel a já ho horko těžko vyhrabuji zpět.

Neboj on se nám zase vrátí. I já byla človíček, který rozesmál všechny a že občas ze mne vypadne "perla", která totálně odrovná přítomné, na to vem jed. Klidně se zeptej babinetek z posledního "kafe" v Praze. Stačí když řekneš jiná kategorie.... :D

Lucie33 napsal(a):

no toho už jsem se snažila dobrat, to mi budeš muset vysvětlit.

Daniela02 napsal(a):

uzlík napsal(a):

Lucinko,
ty se mi fakt moc líbíš. S tebou a Danielkou bych chtěla sedět v lavici. Myslím si, že by nás paní učitelka musela rozesadit.
Já dříve toho smíchu měla tolik, že můj děda nemohl vůbec pochopit, jak jsem mohla zplodit děti, že jsem se snad u toho musela strašně řechtat, že jsem snad blázen, který má ze všeho srandu. No a vidíš, smích mě najednou přešel a já ho horko těžko vyhrabuji zpět.

Neboj on se nám zase vrátí. I já byla človíček, který rozesmál všechny a že občas ze mne vypadne "perla", která totálně odrovná přítomné, na to vem jed. Klidně se zeptej babinetek z posledního "kafe" v Praze. Stačí když řekneš jiná kategorie.... :D

raději až osobně, protože takhle by to nevyznělo :D Luci, odkud jsi?

Lucie33 napsal(a):

ty jeden broučku uzlíčku, ty se v tom nějak furt hrozně plácáš viď? nemohla bys vyhrabat zbytek sil a udělat ten poslední krok a tak nějak sama pro sebe i pro ten váš vztah se pokusit z toho už dostat ven? vykašli se už na ty myšlenky - co kdyby a jestli a co když. zamávej minulosti bílým šátkem :kapitulation: a začni žít. ten tvůj chlap to musí cejtit, že jsi furt takhle na hromadě a to není k ničemu. seber se a začni žít a koukej dopředu. mám tak nějak pocit, že ti chybí fakt krůček k tomu překročení, ale musíš ho udělat. a bude ti líp a začneš na svět koukat jinak. nesmíš se v tom takhle, mě přijde že už i tak nějak dobrovolně, furt ráchat. ven z toho.  a HONEM !!!!!!! basama s fousama !!!!

uzlík napsal(a):

No, mně se pořád ten úsměv moc nedere.Alespoň né uvnitř. Taky se hodně odreaguji s pejskem. Představte si, že má kamarádka teď provedla téměř tu samou věc, jaká se stala nám a můj m řekl, že je pitomá. Jak zvláštní, že u té své berušky to tak necítí. Já jenom vím, z vyprávění kamarádky, jak to ona cítí, tudíž v našem případě, jak to asi cítila i ona "Doňa". Kámoška mi vlastně odvyprávěla můj příběh. Dost smutné.
Ale já musím dát hlavu vzhůru a jít dál. Dnes nemám ale ten správný den. Holky jste prima.

Mám jí tam zažranou jako štěnici. Teď bude mít svátek a narozky a ve mně to prostě hlodá a hlodá. Vím, že se mám na to vyprdnout. Je to můj problém a až vyřeším sebe, pak bude fajn. Prapor:kapitulation: mám připravený a už několikrát jsem mávala, ale prostě někdy přijdou ty dny ......

já vim, mě to je jasný, já taky nejsem taková hrdinka jak vypadám, ale makej na tom. děláš to pro sebe, tobě se uleví. a budu to tady do tebe hučet denně, to se neboj !!!!!!!!

uzlík napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

ty jeden broučku uzlíčku, ty se v tom nějak furt hrozně plácáš viď? nemohla bys vyhrabat zbytek sil a udělat ten poslední krok a tak nějak sama pro sebe i pro ten váš vztah se pokusit z toho už dostat ven? vykašli se už na ty myšlenky - co kdyby a jestli a co když. zamávej minulosti bílým šátkem :kapitulation: a začni žít. ten tvůj chlap to musí cejtit, že jsi furt takhle na hromadě a to není k ničemu. seber se a začni žít a koukej dopředu. mám tak nějak pocit, že ti chybí fakt krůček k tomu překročení, ale musíš ho udělat. a bude ti líp a začneš na svět koukat jinak. nesmíš se v tom takhle, mě přijde že už i tak nějak dobrovolně, furt ráchat. ven z toho.  a HONEM !!!!!!! basama s fousama !!!!

uzlík napsal(a):

No, mně se pořád ten úsměv moc nedere.Alespoň né uvnitř. Taky se hodně odreaguji s pejskem. Představte si, že má kamarádka teď provedla téměř tu samou věc, jaká se stala nám a můj m řekl, že je pitomá. Jak zvláštní, že u té své berušky to tak necítí. Já jenom vím, z vyprávění kamarádky, jak to ona cítí, tudíž v našem případě, jak to asi cítila i ona "Doňa". Kámoška mi vlastně odvyprávěla můj příběh. Dost smutné.
Ale já musím dát hlavu vzhůru a jít dál. Dnes nemám ale ten správný den. Holky jste prima.

Mám jí tam zažranou jako štěnici. Teď bude mít svátek a narozky a ve mně to prostě hlodá a hlodá. Vím, že se mám na to vyprdnout. Je to můj problém a až vyřeším sebe, pak bude fajn. Prapor:kapitulation: mám připravený a už několikrát jsem mávala, ale prostě někdy přijdou ty dny ......

pracuju v Praze, bydlim za Říčanama, Praha východ. doufám, že vyjde září, ale i tak bysme mohli vyrazit třeba zas na to kafe, kam jsem se minule nedostala. co ty na to?

Daniela02 napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

no toho už jsem se snažila dobrat, to mi budeš muset vysvětlit.

Daniela02 napsal(a):

Neboj on se nám zase vrátí. I já byla človíček, který rozesmál všechny a že občas ze mne vypadne "perla", která totálně odrovná přítomné, na to vem jed. Klidně se zeptej babinetek z posledního "kafe" v Praze. Stačí když řekneš jiná kategorie.... :D

raději až osobně, protože takhle by to nevyznělo :D Luci, odkud jsi?

Lucie33 napsal(a):

pracuju v Praze, bydlim za Říčanama, Praha východ. doufám, že vyjde září, ale i tak bysme mohli vyrazit třeba zas na to kafe, kam jsem se minule nedostala. co ty na to?

Daniela02 napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

no toho už jsem se snažila dobrat, to mi budeš muset vysvětlit.

raději až osobně, protože takhle by to nevyznělo :D Luci, odkud jsi?

Kafe určitě, ale myslela jsem na cestu autíčkem na školu...

no to každopádně, jsem pojízdná. kde ta škola je? to se vlastně můžu podívat. nojo.žejo. já už dneska musím od počítače, fňuk fňuk, ale ráno jsem tu jak na koni. takže - hlavy nahoru, jak řiká Dakota - prsa dopředu (nebo nahoru ?- haha)  a jedem s medem.

ahoj holky zlatý zejtra !!!!!
:hjarta::hjarta:

Daniela02 napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

pracuju v Praze, bydlim za Říčanama, Praha východ. doufám, že vyjde září, ale i tak bysme mohli vyrazit třeba zas na to kafe, kam jsem se minule nedostala. co ty na to?

Daniela02 napsal(a):

raději až osobně, protože takhle by to nevyznělo :D Luci, odkud jsi?

Kafe určitě, ale myslela jsem na cestu autíčkem na školu...

Lucie33 napsal(a):

no to každopádně, jsem pojízdná. kde ta škola je? to se vlastně můžu podívat. nojo.žejo. já už dneska musím od počítače, fňuk fňuk, ale ráno jsem tu jak na koni. takže - hlavy nahoru, jak řiká Dakota - prsa dopředu (nebo nahoru ?- haha)  a jedem s medem.

ahoj holky zlatý zejtra !!!!!
:hjarta::hjarta:

Daniela02 napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

pracuju v Praze, bydlim za Říčanama, Praha východ. doufám, že vyjde září, ale i tak bysme mohli vyrazit třeba zas na to kafe, kam jsem se minule nedostala. co ty na to?

Kafe určitě, ale myslela jsem na cestu autíčkem na školu...

Papapa a pojízdná jsem i já..... :pussa:

User - jo to je fakt, práce hodně pomáhá, tedy hlavně ta fyzická. A psy mám dva - kokry. Nevím zda nějak pomáhají, ale když s nimi vyrazím do luk a polí se vybrečet, pustím je z vodítek prolítat, je jim šumafuk, že panička pro slzy ani na cestu nevidí a domů se vrací obalení bahnem a bodláčím. No a zase mám co dělat je zkulturnit :-). Bohužel ale jinak pracuju duševně a to je problém, protože se nedokážu pořádně soustředit. Snažím se držet jedné vyčtené rady - jak se přistihnu, že zase myslím na m, řeknu si "teď ne!!" třeba stokrát za den. Trochu to pomáhá.

Tak co Luci, jak bylo včera? Já to nějak neustála. Řekla jsem M, že mu stejně nevěřím a proč bych mu měla věřit. Že je sice sladkej, umí říkat krásná slovíčka a že je mi s ním dobře, ale že mu stejně nevěřím. A on mi odpověděl, abych mu věřila, protože mi to říká. A že už nikdy nechce udělat tu chybu, že udělal něco co udělat neměl a podrž se, nikdy nechtěl (asi ho znásilnila :dumbom: )..... a že mně miluje, a že ho trápí, když se trápím já. Nevím, jak mu mám věřit, když mi dokázal lhát tak dlouho. :butter:

Daniela02 napsal(a):

Tak co Luci, jak bylo včera? Já to nějak neustála. Řekla jsem M, že mu stejně nevěřím a proč bych mu měla věřit. Že je sice sladkej, umí říkat krásná slovíčka a že je mi s ním dobře, ale že mu stejně nevěřím. A on mi odpověděl, abych mu věřila, protože mi to říká. A že už nikdy nechce udělat tu chybu, že udělal něco co udělat neměl a podrž se, nikdy nechtěl (asi ho znásilnila :dumbom: )..... a že mně miluje, a že ho trápí, když se trápím já. Nevím, jak mu mám věřit, když mi dokázal lhát tak dlouho. :butter:

Jo Danielko
a tak je to pořád dokola. To samé u mě. Také pořád nevěřím, také se kolikrát neudržím. Vím, že to pro náš vztah není nic dobrého, ale prostě když se to tlačí, musí to ven. Taky mi říká ať mu věřím a ať se nebojím. Ale já se bojím. Vím přesně, co by nám Pan napsala, četla jsem to už snad milionkrát, ale pořád mi to nejde. Ještě jsem se asi nenašla.

no jo, takovou dobu ho znásilňovala chudáčka malýho a on se vůbec nemoh ubránit. čert by mě vztal z těchhle keců !!!! krucinál !!!! ach jo. no heleď  - na druhou stranu - Plzákneplzák - jen ať si trošku uvědomí, že to není tak jednoduchý, abys mu zničeho nic zase věřila. jen ať si to trošku vyžere. mě je jen líto tebe - že prostě ty jsi z toho špatná, že tě to bude trápit ještě dlouho. asi by ses měla snažit na to prostě přestat myslet (ono se to řekne, já vim). máš to moc těžký, když to trvalo takovou dobu. já si to vůbec neumim přestavit. ale člověk by to měl brát jednim šmahem asi  - nevěra prostě byla,a víc se snažit se tim neprobírat -jak to dlouho trvalo a tak. bože, já bych to ale asi taky nedokázala. jsi skvělá myslim, on to čas ohladí, musíš tomu věřit. hlavně to nevzdávej, když už jsi došla tak daleko :hjarta::hjarta:

u nás je to dobrý - já s tímhle nemám problém, já mu věřim. protože ho znám. on je trdýlko, on prostě neustál ten pocit, že o něj ztrácím zájem (bohužel to tak vyznělo, i jsem si to myslela) kdybych nedostala tuhle ránu, bylo by hůř. i když bych ho za to nejradši bacila po kebuli, ale to si nepomůžu. musim říct, že teď k němu cejtim tak silnou lásku, jako jsem cejtila všechny ty roky předtím, než jsme se tak nějak blbě ztratili z tý cesty, která byla vždycky moc hezká. možná ještě silnější. dokážu to hodit za hlavu, protože vidim proč se to stalo - a vidim, jak on strašně rád mi zase uvěřil (i když mu to chvíli trvalo). teď je to fakt krásný. jen musíme zvládnout ten přechod zas do toho stereotypu, až skončí prázdniny, začne škola, děti, starosti, teď jsme sami a užíváme si to. ale myslím, že jsme oba pochopili fůru věcí a že moc dobře víme, na co si musíme už dát pozor. jen je mi to prostě moc moc moc líto - že se to muselo stát. ale na druhou stranu si uvědomuju, že nám to moc pomohlo, takže jsem za to asi i vděčná. je to takový bolestný procitnutí po tý blbý době, kdy jsme přestávali bejt sami sebou a teď jsme se probrali. jiná cesta asi nebyla.

víš, určitě to zvládneš, akorát asi v přímý úměrnosti tomu jak dlouho to trvalo to bude trvat tobě, než to dokážeš, ale já ti věřim, budeš zase šťastná.

Daniela02 napsal(a):

Tak co Luci, jak bylo včera? Já to nějak neustála. Řekla jsem M, že mu stejně nevěřím a proč bych mu měla věřit. Že je sice sladkej, umí říkat krásná slovíčka a že je mi s ním dobře, ale že mu stejně nevěřím. A on mi odpověděl, abych mu věřila, protože mi to říká. A že už nikdy nechce udělat tu chybu, že udělal něco co udělat neměl a podrž se, nikdy nechtěl (asi ho znásilnila :dumbom: )..... a že mně miluje, a že ho trápí, když se trápím já. Nevím, jak mu mám věřit, když mi dokázal lhát tak dlouho. :butter:

Všem Vám posílám :pussa:

dneska jedeme odpoledne na Slovensko do Tater, lézt po kopcích. spolu sami do neděle. se těšim. jsem teda zvědavá, jestli zvládnu 4 dni nebulet, už se vidim, jak to na mě příde mezi šutrama a kamzíkama. budu muset m vysvětlit, že to je z dojetí nad krásami přírody :):):):)
a bude se mi po vás stejskat.
jak se má asi Jája.
Jájo, jak se máš?

Lucie33 napsal(a):

dneska jedeme odpoledne na Slovensko do Tater, lézt po kopcích. spolu sami do neděle. se těšim. jsem teda zvědavá, jestli zvládnu 4 dni nebulet, už se vidim, jak to na mě příde mezi šutrama a kamzíkama. budu muset m vysvětlit, že to je z dojetí nad krásami přírody :):):):)
a bude se mi po vás stejskat.
jak se má asi Jája.
Jájo, jak se máš?

Jája se má určitě dobře - má týden dovolenou :). Ty si taky užij prodloužený víkend a neplač a dojímej se jen nad těmi kamzíky :) . A koukej dělat fotky jak se směješ, aby jsi to mohla v pondělí zdokladovat .... :D Papapa, měj se krásně.

:lol::lol::lol::P:hjarta::hjarta: v pondělí jsem tu jak na koni. drž se děvče, myslím na tebe. :hjarta:

Daniela02 napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

dneska jedeme odpoledne na Slovensko do Tater, lézt po kopcích. spolu sami do neděle. se těšim. jsem teda zvědavá, jestli zvládnu 4 dni nebulet, už se vidim, jak to na mě příde mezi šutrama a kamzíkama. budu muset m vysvětlit, že to je z dojetí nad krásami přírody :):):):)
a bude se mi po vás stejskat.
jak se má asi Jája.
Jájo, jak se máš?

Jája se má určitě dobře - má týden dovolenou :). Ty si taky užij prodloužený víkend a neplač a dojímej se jen nad těmi kamzíky :) . A koukej dělat fotky jak se směješ, aby jsi to mohla v pondělí zdokladovat .... :D Papapa, měj se krásně.

Lucinko,
ty jsi takové sluníčko. Užívej si kamzíků, mně to čeká za týden. Také samy na čtyři dny. Původně na tři, ale m chtěl alespoň jeden den přidat. Hned jsem brala telefon a prodlužovala.
Holky mějte se moc hezky.

tak ještě na rozloučenou - dnešní dávka povinného smíchu - :):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):)

Uzlíčku, Danielko sem s nim !!!!!!!!!!!!!!!

:hjarta::hjarta::par: tak se těš, řeknu kamzíkovi, že přijedeš taky.

uzlík napsal(a):

Lucinko,
ty jsi takové sluníčko. Užívej si kamzíků, mně to čeká za týden. Také samy na čtyři dny. Původně na tři, ale m chtěl alespoň jeden den přidat. Hned jsem brala telefon a prodlužovala.
Holky mějte se moc hezky.

Lucie33 napsal(a):

tak ještě na rozloučenou - dnešní dávka povinného smíchu - :):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):):)

Uzlíčku, Danielko sem s nim !!!!!!!!!!!!!!!

:D :D :D :D :D :D :D  :D  :D  :D :D :D

ahoj všechny holky, jak se máte? já dneska nemám moc den, tak doufám, že jste na tom líp, počkám až to přejde. psala bych stejně to samý dokola, takže vám posílám pusu a pozdrav. :(

holky, napiště mi něco hezkýho, já mám hroznou depku. jestli jste na tom někdo líp, honem sem s něčím veselým a pěkným. nějak to nezvládám.

Lucie33 napsal(a):

holky, napiště mi něco hezkýho, já mám hroznou depku. jestli jste na tom někdo líp, honem sem s něčím veselým a pěkným. nějak to nezvládám.

Lucinko,
já tě asi z depky nevyvedu, dnes na mě padla taky a to zítra odjíždím na krátkou dovču pouze ze svým m.

ahoj Lucie, tak optimismu ti třeba ;)
já ho mám teď spoustu, jsem si ho přivezla ze školy v přírodě a nechám si ho :D
ale jelikož má tu výhodu, že se jeho předávánim ostatnim neztrácí, ale spíš roste, tak ti nějakej posílám :hjarta:

Lucko, to já když mi je jako tobě, tak zalezu, moc se neukazuju, vezmu do postele knížku (spolehlivě mě uklidní něco od Jamese Herriota, veterinářské historky, kde otevřu, tam zrovna čtu, znám to už zpaměti, takže mi nevadí, že čtu od prostředka), dám si k tomu kakao a čtu do usnutí...když musím být v práci, tak to nějak přežiju a doma pak prostě vlezu do tý postele. To bude tím hnusným počasím. Jo a taky mi pomůže, když si hodně rozsvítím, jak nejvíc to jde...veselýho mě bohužel nic nenapadá...já ty svý chmury "umlátím" většinou knihou...

díky holky. mám těžkej pocit, že vůbec nic nemá smysl. mám pocit, že to prostě nezvládnu. všechno je v pořádku, ale je to tak opravdu? já nejsem vůbec v pořádku. mám moc práce - odpustit, vylepšit, zvládat, nepřipomínat, bejt spokojená, být sama sebou, milovat jeho, milovat sebe, milovat děti, bejt milá, hodná -  nemám sílu. kdybych se rozvedla, nemusela jsem odpouštět, protrpěla bych si to komplet jednou a byl konec. a teď - vydala jsem fůru sil a mám vydávat další - já jak se prostě přestanu tvářit spokojeně, tak on se začne tvářit divně. jak mám zvládnout, aby to celý stálo na mě - budu v pohodě, budeme v pohodě - nebudu v pohodě, nebudeme v pohodě? já se potřebuju taky někde opřít a ne dál čekat na to, jesti mi ještě někdy řekne, že mě miluje. on vypadá takovej spokojenej, vyrovnanej, ulevilo se mu - ale co já? a je to vůbec pravda, jak se tváří, co když to jen hraje. co když je pravda všechno to, co mi mlel ten měsíc, že už to necítí. já teda vůbec nevím, co cítím já. jen vim, že čim prožíváme hezčí chvilky, tim je mi víc smutno. a nevím jak dál, jsem hromádka emocí. všechno mě rozhodí. jak mám bejt sama sebou, když teda mám být míň samostatná a milovat ho co to jde a ještě se teď se všim vyrovnat? když jsem se večer rozbulela, tak on mě sice obejmul, ale za chvilku usnul. to je láska? o čem z toho s ním mám mluvit, on mi nedokáže být oporou, on se hned cejtí ohroženej a je zle. to přece neni v životě tak jednoduchý - já jsem byla nespokojená, na základě toho byl nespokojenej on, neuměl to se mnou řešit, natož aby mi pomoh, našel si náhradu, já jsem na to přišla, řekla, že ho miluju a chci, on si to rozmyslel, poslal náhradu do háje a vrátil se ke mě. copak je život takhle jednoduchej? to je láska, když při prvním problému utíkám jako malej kluk? jak je to s láskou? a co mám chtít od manželství po 15 letech? já jsem teď  taková rozhozená, že mám pocit, že bysme měli prožívat to co na začátku vztahu (což je určitě nesmysl) a mám pocit, že strašně potřebuju dostávat tu lásku a tak, jo, dostávám, ale asi ne to co bych chtěla. myslím, že jsem nevyrovnaná a už jsem teď vyčerpala všechny síly a neumim se nějak srovnat. nevím, kde najít tu pravdu a tu svojí cestu. jsem naštvaná, není to fér. a vůbec nevím, co budu dělat dál. jestli to nemám vzdát a říct, nedá se nic dělat, takhle to nejde. pusťte se do mě.

Lucie33 napsal(a):

díky holky. mám těžkej pocit, že vůbec nic nemá smysl. mám pocit, že to prostě nezvládnu. všechno je v pořádku, ale je to tak opravdu? já nejsem vůbec v pořádku. mám moc práce - odpustit, vylepšit, zvládat, nepřipomínat, bejt spokojená, být sama sebou, milovat jeho, milovat sebe, milovat děti, bejt milá, hodná -  nemám sílu. kdybych se rozvedla, nemusela jsem odpouštět, protrpěla bych si to komplet jednou a byl konec. a teď - vydala jsem fůru sil a mám vydávat další - já jak se prostě přestanu tvářit spokojeně, tak on se začne tvářit divně. jak mám zvládnout, aby to celý stálo na mě - budu v pohodě, budeme v pohodě - nebudu v pohodě, nebudeme v pohodě? já se potřebuju taky někde opřít a ne dál čekat na to, jesti mi ještě někdy řekne, že mě miluje. on vypadá takovej spokojenej, vyrovnanej, ulevilo se mu - ale co já? a je to vůbec pravda, jak se tváří, co když to jen hraje. co když je pravda všechno to, co mi mlel ten měsíc, že už to necítí. já teda vůbec nevím, co cítím já. jen vim, že čim prožíváme hezčí chvilky, tim je mi víc smutno. a nevím jak dál, jsem hromádka emocí. všechno mě rozhodí. jak mám bejt sama sebou, když teda mám být míň samostatná a milovat ho co to jde a ještě se teď se všim vyrovnat? když jsem se večer rozbulela, tak on mě sice obejmul, ale za chvilku usnul. to je láska? o čem z toho s ním mám mluvit, on mi nedokáže být oporou, on se hned cejtí ohroženej a je zle. to přece neni v životě tak jednoduchý - já jsem byla nespokojená, na základě toho byl nespokojenej on, neuměl to se mnou řešit, natož aby mi pomoh, našel si náhradu, já jsem na to přišla, řekla, že ho miluju a chci, on si to rozmyslel, poslal náhradu do háje a vrátil se ke mě. copak je život takhle jednoduchej? to je láska, když při prvním problému utíkám jako malej kluk? jak je to s láskou? a co mám chtít od manželství po 15 letech? já jsem teď  taková rozhozená, že mám pocit, že bysme měli prožívat to co na začátku vztahu (což je určitě nesmysl) a mám pocit, že strašně potřebuju dostávat tu lásku a tak, jo, dostávám, ale asi ne to co bych chtěla. myslím, že jsem nevyrovnaná a už jsem teď vyčerpala všechny síly a neumim se nějak srovnat. nevím, kde najít tu pravdu a tu svojí cestu. jsem naštvaná, není to fér. a vůbec nevím, co budu dělat dál. jestli to nemám vzdát a říct, nedá se nic dělat, takhle to nejde. pusťte se do mě.

Lucko ahoj,
nevím jestli Ti pomůžu, ale to co jsi napsala cítím i já, plus mínus stejně, taky nevím jak dál, ale jedmo vím, že teď uvažuji jinak, a doma je ...
Nevim jak bych to nazval. Nechvci ale psát o sobě, Ty potřebuješ víc podpořit, skus se nějak zaměstnat, i když mně to taky nějak moc nepomáhá, ale ráno když jsem četl jak třeba dokončit co je načaté, tak mne to docela rozveselilo a i se na to chystám.Na chvíli mne pomohlo zapomenout, když jsem si přečítal ftipy a fórky na netu se synem, jistě že zaměření bylo jinde než na to conás trápí. Možná Ti to pomůže. Drž se a uvidíš, že už teď je líp.
Ahoj

Lucie33 napsal(a):

díky holky. mám těžkej pocit, že vůbec nic nemá smysl. mám pocit, že to prostě nezvládnu. všechno je v pořádku, ale je to tak opravdu? já nejsem vůbec v pořádku. mám moc práce - odpustit, vylepšit, zvládat, nepřipomínat, bejt spokojená, být sama sebou, milovat jeho, milovat sebe, milovat děti, bejt milá, hodná -  nemám sílu. kdybych se rozvedla, nemusela jsem odpouštět, protrpěla bych si to komplet jednou a byl konec. a teď - vydala jsem fůru sil a mám vydávat další - já jak se prostě přestanu tvářit spokojeně, tak on se začne tvářit divně. jak mám zvládnout, aby to celý stálo na mě - budu v pohodě, budeme v pohodě - nebudu v pohodě, nebudeme v pohodě? já se potřebuju taky někde opřít a ne dál čekat na to, jesti mi ještě někdy řekne, že mě miluje. on vypadá takovej spokojenej, vyrovnanej, ulevilo se mu - ale co já? a je to vůbec pravda, jak se tváří, co když to jen hraje. co když je pravda všechno to, co mi mlel ten měsíc, že už to necítí. já teda vůbec nevím, co cítím já. jen vim, že čim prožíváme hezčí chvilky, tim je mi víc smutno. a nevím jak dál, jsem hromádka emocí. všechno mě rozhodí. jak mám bejt sama sebou, když teda mám být míň samostatná a milovat ho co to jde a ještě se teď se všim vyrovnat? když jsem se večer rozbulela, tak on mě sice obejmul, ale za chvilku usnul. to je láska? o čem z toho s ním mám mluvit, on mi nedokáže být oporou, on se hned cejtí ohroženej a je zle. to přece neni v životě tak jednoduchý - já jsem byla nespokojená, na základě toho byl nespokojenej on, neuměl to se mnou řešit, natož aby mi pomoh, našel si náhradu, já jsem na to přišla, řekla, že ho miluju a chci, on si to rozmyslel, poslal náhradu do háje a vrátil se ke mě. copak je život takhle jednoduchej? to je láska, když při prvním problému utíkám jako malej kluk? jak je to s láskou? a co mám chtít od manželství po 15 letech? já jsem teď  taková rozhozená, že mám pocit, že bysme měli prožívat to co na začátku vztahu (což je určitě nesmysl) a mám pocit, že strašně potřebuju dostávat tu lásku a tak, jo, dostávám, ale asi ne to co bych chtěla. myslím, že jsem nevyrovnaná a už jsem teď vyčerpala všechny síly a neumim se nějak srovnat. nevím, kde najít tu pravdu a tu svojí cestu. jsem naštvaná, není to fér. a vůbec nevím, co budu dělat dál. jestli to nemám vzdát a říct, nedá se nic dělat, takhle to nejde. pusťte se do mě.

Lucinko,
tys právě napsala pocity, které mě od rána provázejí. Je vůbec možné, že někdo cítí totéž?
Pusťte se sakra už do nás.:dumbom:

Lucie - já jsem dnes na té houpačce taky úplně dole, asi je něco ve vzduchu. Ale jedno ti řeknu - když se ti tak hned vrátil, nebyl nijak zamilovaný jinde. Byl to úlet. To se prostě stává. Opravdu mimomanželsky zamilovaný chlap se chová jinak - mám ho doma, tak to vím. A to je teprve beznaděj! Věř mi. Nepůjde to hned, abys měla zase klid a pohodu v duši. Chce to čas. Ta jizva se musí zacelit.

začínám mít silnej pocit, že místo psychologů a manželských poraden bych potřebovala spíš psychiatra. Uzlíčku, co budeme dělat?

Lucie, uzlíku :dumbom: :hjarta:
nemusíš vůbec nic - dělej jen to co chceš ty
holky, mějte se rády, sami sebe a to co děláte, to jak žijete - dělejte to pro sebe

a žijte teď - ne v minulosti ani v budoucnosti
minulost ani budoucnost není - teď je teď a proč se trápit něčim co vlastně neni?

Jájo.
někdy mám pocit, že už tak žiju. Žiju nějak ze dne na den, dělám věci, které mě baví a když se mi zrovna nechce, tak nedělám vůbec nic. Přestávám myslet na to, co bylo, ale zároveň se také na nic netěším. Cítím v tom trochu úlevy, protože když něco nevyjde, tak to zklamání není takové. Beru to tak, jak to přichází.

Ale jsou pořád dny, kdy mozeček začne šrotovat, pocity se mísí a není z toho úniku. Začnu o nás přemýšlet a čím víc je mi dobře, tak je mi vlastně smutno. Nevyznám se v tom.

Luci,
nevím co s tím uděláme, ale asi nic. Ten ošklivý den zase odejde a přijde zase hezčí. Nemůžem to znásilňovat, musíme to asi nechat přeplynout. :pussa:

už mám dost těch řečí - nemusíš vůbec nic, dělej co chceš, buď ráda, že se ti vrátil, žij přítomností, pracuj - uleví se ti - nic z toho, co se stalo jsem si nepřála. chtěla jsem od manželství a od života víc už předtím  než se to stalo, jen jsem si dovolila bejt nespokojená a říct to nahlas - šup, dostala jsem za uši. a teď slyšim pořád - to zvládneš, je to na tobě, jak budete dál žít záleží na tom, jak se s tim vyrovnáš. místo toho, abych dostala víc, rázem jsem se dostala do těžkýho mínusu. a zase je to ně mě. a nemůžu si dělat co chci - nemůžu doma řvát a ječet a brečet a mlátit manžela motykou do hlavy za to, že mě měl podržet, když jsem to potřebovala a že místo toho šel za jinou, měla bych s prominutím držet hubu a usmívat se a milovat - dělám to, ale co z toho. akorát takovýhle beznadějný pocity. ne nejsem sama sebou, protože jsem se sama sobě v tom všem už úplně ztratila. a pokud budu sama sebou naše manžeství skončí, protože on neustál moje malý problémy předtim - tak by asi těžko ustál tyhle, obvzlášť když se ho osobně dotýkaj. nepřála jsem si tohle zažít, nepřála jsem si po 15 letým vztahu, do kterýho jsem dala všechno pochybovat, jestli mě miluje nebo ne (jenom proto, že jsem teda vždycky nebyla taková, jak on si představoval) ale já jsem dobrá, jsem hodná, nesobecká, rozdala bych se. jsem milá, pracovitá, holka do nepohody, nejsem hnusná, jsem mladá, pečuju o sebe. a on to moc dobře ví. kde je ta spravedlnost? a teď vim, že se snažim usilovně přetvařovat a zvládat to v potu tváře a fungujeme, ale jak to nezvládnu a nedejbože se přestanu přetvařovat - bude zle, jak s tim mám žít? je mi bože 34, tohle jsem od života nechtěla.

máš Salen asi pravdu - ale zamilovanej nezamilovanej -  že se to stává neznamená, že se to má stávat. já jsem prvních 10 let našeho vztahu poslouchala, jak ho strašně trápí, že už jsem před ním někoho měla (jednoho, on nikoho) a že není den, aby si na to nevzpoměl. byl z toho nešťastnej a já taky. ještě jsem se pomalu omlouvala, že mě to mrzi, ale že jsem nevěděla, že ho potkám (což je pravda, mrzí mě to - teď už teda míň upřímně řečeno). poslouchala a chápala jsem to roky. a tak teď on si tedy srovnal deficit (což neni teda úplně fér, že, když jsme spolu) a já nemám ani ceknout - podle těch všech debilních příruček a knih a rad - abych mu to chudáčkovi náhodou nepřipomínala a nedělala doma dusno. je to na houby.

Salen napsal(a):

Lucie - já jsem dnes na té houpačce taky úplně dole, asi je něco ve vzduchu. Ale jedno ti řeknu - když se ti tak hned vrátil, nebyl nijak zamilovaný jinde. Byl to úlet. To se prostě stává. Opravdu mimomanželsky zamilovaný chlap se chová jinak - mám ho doma, tak to vím. A to je teprve beznaděj! Věř mi. Nepůjde to hned, abys měla zase klid a pohodu v duši. Chce to čas. Ta jizva se musí zacelit.

uzlíku, to je dobře
taky na mě někdy přijde smutno a tak smutnim, neperu se s tim, ale posmutnim si a pak je zase líp

Lucie, ty se asi vůbec nemáš ráda. Chceš udržet manželství za tu cenu, že to už nebudeš ty, že budeš hrát roli, kterou si nastavíš, jen aby manželství vydrželo.
Mě úplně z tý představy běhá mráz po zádech.
Pokud mě někdo nemiluje takovou jaká jsem - tak mě nemiluje vůbec. A chci já žít s člověkem, který mě nemiluje?
Ztratila ses sama sobě - tak se najdi, najdi v sobě tu úžasnou ženskou, kterou jsi schovala sama před sebou. :hjarta:

LUCIE, UZLÍKU - tak si vzpomeňte, co jste si přály před několika týdny (měsíci), kdy jste na tu jeho nevěru přišly!!!! Chtěly jste jediné - aby se vám vrátil. Je to tak? Tak se vám vrátil. Proč teda teď brečíte?????? Přece jste musely vědět, že se nemůže vrátit stav před nevěrou. To už nikdo nesmaže. Ale dostaly jste možnost začít manželství znovu a jinak. Tu tlustou čáru teď musíte udělat. On už ji udělal. Vygumovat z mozku, zakázat si na to myslet a nebo si povolit občas v soukromí se politovat, vybrečet, ale jen sama pro sebe. A žádný romantický návrat nebude. Tak to prostě nechodí. On je rád, že je klid, že to vyřešil, i když má v sobě možná taky smutek, že přišel o hračku. Dejte tomu čas.

A ještě něco LUCIE - samozřejmě to není spravedlivé, to máš pravdu. Ale co spravedlivé je? Že má někdo postižené dítě? Že někdo umírá ve třiceti. Že někomu zemře dítě? Že mají lidi někde na světě hlad? Že je někde válka? Myslíš že ti lidé si to nějak zasloužili? Život prostě je někdy nespravedlivý. Ale někdy taky ne .....

no asi jsem se dostala do nějaký další fáze, která teda není nic moc - doteď jsem měla celkem jasno, srovnáno a najednou se mi to v tý hlavě nějak všechno převrátilo. nevim nevim. jediný co vim je to, že co se teď děje, nechci, nechtěla jsem a jediný co si přeju, ať už je to za mnou. jen nějak nevidim cestu ven a na konci to světýlko.

no Jájo, jestli máš pravdu, tak je to fakt smutný. ale co s tím opravdu nevím.

Jája napsal(a):

uzlíku, to je dobře
taky na mě někdy přijde smutno a tak smutnim, neperu se s tim, ale posmutnim si a pak je zase líp

Lucie, ty se asi vůbec nemáš ráda. Chceš udržet manželství za tu cenu, že to už nebudeš ty, že budeš hrát roli, kterou si nastavíš, jen aby manželství vydrželo.
Mě úplně z tý představy běhá mráz po zádech.
Pokud mě někdo nemiluje takovou jaká jsem - tak mě nemiluje vůbec. A chci já žít s člověkem, který mě nemiluje?
Ztratila ses sama sobě - tak se najdi, najdi v sobě tu úžasnou ženskou, kterou jsi schovala sama před sebou. :hjarta:

Ani nevíš holka, jak ti rozumím. Tvé dnešní příspěvky mi mluví z duše. Některé minulé byly veselejší, vypadalo to, že jsi na dobré cestě, ale já si říkala "kdepak je to brzy, aby to tak zvládla". Člověk se z toho hrabe dlouho a u vás je to tuším ani ne 3 měsíce. Jsi citlivá umíš dobře popsat co cítíš a jak se cítíš. Když člověk dostane takovou ránu, jako by se rozdvojil. Dobře vím, že jsou horší věci než nevěra, ale pro toho, kdo ji právě prožívá, lépe řečeno pro toho komu ji milovaný partner naservíroval, pro toho je to momentálně jeho osobní peklo. Žije dva životy jeden vnější pro své okolí, aby jako vše bylo v pohodě a druhý vnitřní kde je vše vzhůru nohama, slzy, bolest, nedůvěra. Záleží i na protějšku jak se chová a jak se k tomu postaví, podle toho se to zvládá hůře nebo lépe. Ale možná, že ani to ne. Dost protějšků se snaží a stejně nám je mizerně. Každá jsme prostě jinak sestavená, máme to v hlavě jinak srovnané a ty mrchy pochybnosti přicházejí tak nečekaně. Někdy stačí jedno blbé slovo v televizi a spustí se to... Nic jsem ti neporadila, jen píšu pocity. Od pondělka je mi taky divně, a v noci na dnešek to vygradovalo, tak možná, že je opravdu něco ve vzduchu a bude zase líp, ale jak dlouho ještě to bude takhle pořád dokola...

Lucie,
smutný to je, když to tak cítíš - ale každej konec je zároveň i začátek...
rozumim ti a vim, jak chceš za každou cenu zachránit to, co si mysliš, že jsi měla
prožívala jsem to taky a i když ještě nejsem vyrovnaná a srovnaná - jsem šťastná, že se to všechno stalo, protože jinak bych stále hrála tu roli, kterou jsem si přidělila a nikdy bych nebyla JÁ - teď se mi to může podařit a pak můžu teprve poznat muže, kterej bude milovat mě a ne to na co si hraju. :)

Ahoj Lucie,
už jsem Ti psala, že tak jako ty jsem na tom byla před pěti lety. A to, co teď prožíváš, se mnou taky cloumalo. Všechno, co m. udělal, mi bylo málo, pořád jsem potřebovala, aby mi dokazoval, jak mě miluje, jak toho všeho lituje. On to udělal jednou nebo dvakrát a pak měl pocit, že tím je všechno v pořádku a já, že už na nevěru nebudu myslet, vždyť to s ní skončil /na druhý pokus/, tak o co jde. Podle něj se zase tak moc nestalo, přece neodešel. Jak strašně mi ublížil si nedovedl představit, dokud jsem mu to neoplatila právě pro ten pocit, že on své nevěry vlastně tak moc nelituje. A když se provalila moje nevěra, tak jsme o tom mluvili jenom jednou a asi tak deset minut a tím to pro něj skončilo. On nečekal, že se budu kát a dokazovat mu, jak moc ho miluju. Prostě začal normální život a mě se ulevilo, že nemusím být týdny a měsíce v pozici zavrženíhodné hříšnice a o to víc jsem ho za tu tlustou čáru, kterou za mou nevěrou udělal, měla ráda. Tím chci jenom říct, že muži to mají v hlavě trochu jinak uspořádané než my a tím, co bylo už se nechtějí dál zabývat. Třeba taky ten tvůj chce zase žít normálně a nechce si pořád připomínat, že se k tobě dokázal chovat tak hnusně.

Lucie33 napsal(a):

díky holky. mám těžkej pocit, že vůbec nic nemá smysl. mám pocit, že to prostě nezvládnu. všechno je v pořádku, ale je to tak opravdu? já nejsem vůbec v pořádku. mám moc práce - odpustit, vylepšit, zvládat, nepřipomínat, bejt spokojená, být sama sebou, milovat jeho, milovat sebe, milovat děti, bejt milá, hodná -  nemám sílu. kdybych se rozvedla, nemusela jsem odpouštět, protrpěla bych si to komplet jednou a byl konec. a teď - vydala jsem fůru sil a mám vydávat další - já jak se prostě přestanu tvářit spokojeně, tak on se začne tvářit divně. jak mám zvládnout, aby to celý stálo na mě - budu v pohodě, budeme v pohodě - nebudu v pohodě, nebudeme v pohodě? já se potřebuju taky někde opřít a ne dál čekat na to, jesti mi ještě někdy řekne, že mě miluje. on vypadá takovej spokojenej, vyrovnanej, ulevilo se mu - ale co já? a je to vůbec pravda, jak se tváří, co když to jen hraje. co když je pravda všechno to, co mi mlel ten měsíc, že už to necítí. já teda vůbec nevím, co cítím já. jen vim, že čim prožíváme hezčí chvilky, tim je mi víc smutno. a nevím jak dál, jsem hromádka emocí. všechno mě rozhodí. jak mám bejt sama sebou, když teda mám být míň samostatná a milovat ho co to jde a ještě se teď se všim vyrovnat? když jsem se večer rozbulela, tak on mě sice obejmul, ale za chvilku usnul. to je láska? o čem z toho s ním mám mluvit, on mi nedokáže být oporou, on se hned cejtí ohroženej a je zle. to přece neni v životě tak jednoduchý - já jsem byla nespokojená, na základě toho byl nespokojenej on, neuměl to se mnou řešit, natož aby mi pomoh, našel si náhradu, já jsem na to přišla, řekla, že ho miluju a chci, on si to rozmyslel, poslal náhradu do háje a vrátil se ke mě. copak je život takhle jednoduchej? to je láska, když při prvním problému utíkám jako malej kluk? jak je to s láskou? a co mám chtít od manželství po 15 letech? já jsem teď  taková rozhozená, že mám pocit, že bysme měli prožívat to co na začátku vztahu (což je určitě nesmysl) a mám pocit, že strašně potřebuju dostávat tu lásku a tak, jo, dostávám, ale asi ne to co bych chtěla. myslím, že jsem nevyrovnaná a už jsem teď vyčerpala všechny síly a neumim se nějak srovnat. nevím, kde najít tu pravdu a tu svojí cestu. jsem naštvaná, není to fér. a vůbec nevím, co budu dělat dál. jestli to nemám vzdát a říct, nedá se nic dělat, takhle to nejde. pusťte se do mě.

ano máš pravdu, ale stojí to všechno za to? připadám si jako schizofrenik - přesně jak píšeš - rozdvojená osobnost - jedna statečná vyrovnaná holka, která to zvládla a má jasno a funguje doma a druhá - úplně rozervaná na kusy, zoufalá, nešťastná, naštvaná. a poslední dobou bohužel ta druhá začíná mít převahu nad tou první a já to nejsem schopná ovlivnit. je to 2 měsíce a 10 dní. v podstatě jsem doma kromě těch prvních dní, kdy to bylo nejhorší a všechno naruby nebrečela, naopak, pořád jsem to držela a byla ta silná a mlela svou o tom, že to má smysl a poslouchala ty jeho výlevy a házela je za hlavu. až teďka, kdy by mělo bejt v podstatě všechno vyřešený a my začli myslim dobře to na mě přicházi. na svým milým protějšku ale přesně vidim to, že ve chvíli, kdy to přestávám zvládat, on se tak jako naježí. proč mě nedokáže podržet, když musí vědět, jak moc bych to potřebovala nevim, to on prostě neumí. tak to bylo spíš jsem vždycky držela já jeho, aby on byl s pohodě. celý ty léta - když jsem byla v pohodě já, byl v pohodě on. ale teď teda já bych to fakt potřebovala a asi čim víc vidim, že on to neumí, tím beznadějnější pocity z toho všeho mám. jen nevím, jestli si teda přeju takhle žít. a ještě si dál nést tohle. nevidim z toho cestu ven.

Koka napsal(a):

Ani nevíš holka, jak ti rozumím. Tvé dnešní příspěvky mi mluví z duše. Některé minulé byly veselejší, vypadalo to, že jsi na dobré cestě, ale já si říkala "kdepak je to brzy, aby to tak zvládla". Člověk se z toho hrabe dlouho a u vás je to tuším ani ne 3 měsíce. Jsi citlivá umíš dobře popsat co cítíš a jak se cítíš. Když člověk dostane takovou ránu, jako by se rozdvojil. Dobře vím, že jsou horší věci než nevěra, ale pro toho, kdo ji právě prožívá, lépe řečeno pro toho komu ji milovaný partner naservíroval, pro toho je to momentálně jeho osobní peklo. Žije dva životy jeden vnější pro své okolí, aby jako vše bylo v pohodě a druhý vnitřní kde je vše vzhůru nohama, slzy, bolest, nedůvěra. Záleží i na protějšku jak se chová a jak se k tomu postaví, podle toho se to zvládá hůře nebo lépe. Ale možná, že ani to ne. Dost protějšků se snaží a stejně nám je mizerně. Každá jsme prostě jinak sestavená, máme to v hlavě jinak srovnané a ty mrchy pochybnosti přicházejí tak nečekaně. Někdy stačí jedno blbé slovo v televizi a spustí se to... Nic jsem ti neporadila, jen píšu pocity. Od pondělka je mi taky divně, a v noci na dnešek to vygradovalo, tak možná, že je opravdu něco ve vzduchu a bude zase líp, ale jak dlouho ještě to bude takhle pořád dokola...

no jasně, to máš pravdu, ale bohužel to neřeší moje pocity ani mi to v nich nijak nepomůže. on to má vyřešený (aspoň doufám). ale já ne a chtěla bych víc než on mi asi bude schopnej a ochotnej dát. a chtěla bych najít sama sebe, nějak to už sakra zvládnout. ale zatim se to spíš zhoršuje.

Suzie napsal(a):

Ahoj Lucie,
už jsem Ti psala, že tak jako ty jsem na tom byla před pěti lety. A to, co teď prožíváš, se mnou taky cloumalo. Všechno, co m. udělal, mi bylo málo, pořád jsem potřebovala, aby mi dokazoval, jak mě miluje, jak toho všeho lituje. On to udělal jednou nebo dvakrát a pak měl pocit, že tím je všechno v pořádku a já, že už na nevěru nebudu myslet, vždyť to s ní skončil /na druhý pokus/, tak o co jde. Podle něj se zase tak moc nestalo, přece neodešel. Jak strašně mi ublížil si nedovedl představit, dokud jsem mu to neoplatila právě pro ten pocit, že on své nevěry vlastně tak moc nelituje. A když se provalila moje nevěra, tak jsme o tom mluvili jenom jednou a asi tak deset minut a tím to pro něj skončilo. On nečekal, že se budu kát a dokazovat mu, jak moc ho miluju. Prostě začal normální život a mě se ulevilo, že nemusím být týdny a měsíce v pozici zavrženíhodné hříšnice a o to víc jsem ho za tu tlustou čáru, kterou za mou nevěrou udělal, měla ráda. Tím chci jenom říct, že muži to mají v hlavě trochu jinak uspořádané než my a tím, co bylo už se nechtějí dál zabývat. Třeba taky ten tvůj chce zase žít normálně a nechce si pořád připomínat, že se k tobě dokázal chovat tak hnusně.

Lucie33 napsal(a):

díky holky. mám těžkej pocit, že vůbec nic nemá smysl. mám pocit, že to prostě nezvládnu. všechno je v pořádku, ale je to tak opravdu? já nejsem vůbec v pořádku. mám moc práce - odpustit, vylepšit, zvládat, nepřipomínat, bejt spokojená, být sama sebou, milovat jeho, milovat sebe, milovat děti, bejt milá, hodná -  nemám sílu. kdybych se rozvedla, nemusela jsem odpouštět, protrpěla bych si to komplet jednou a byl konec. a teď - vydala jsem fůru sil a mám vydávat další - já jak se prostě přestanu tvářit spokojeně, tak on se začne tvářit divně. jak mám zvládnout, aby to celý stálo na mě - budu v pohodě, budeme v pohodě - nebudu v pohodě, nebudeme v pohodě? já se potřebuju taky někde opřít a ne dál čekat na to, jesti mi ještě někdy řekne, že mě miluje. on vypadá takovej spokojenej, vyrovnanej, ulevilo se mu - ale co já? a je to vůbec pravda, jak se tváří, co když to jen hraje. co když je pravda všechno to, co mi mlel ten měsíc, že už to necítí. já teda vůbec nevím, co cítím já. jen vim, že čim prožíváme hezčí chvilky, tim je mi víc smutno. a nevím jak dál, jsem hromádka emocí. všechno mě rozhodí. jak mám bejt sama sebou, když teda mám být míň samostatná a milovat ho co to jde a ještě se teď se všim vyrovnat? když jsem se večer rozbulela, tak on mě sice obejmul, ale za chvilku usnul. to je láska? o čem z toho s ním mám mluvit, on mi nedokáže být oporou, on se hned cejtí ohroženej a je zle. to přece neni v životě tak jednoduchý - já jsem byla nespokojená, na základě toho byl nespokojenej on, neuměl to se mnou řešit, natož aby mi pomoh, našel si náhradu, já jsem na to přišla, řekla, že ho miluju a chci, on si to rozmyslel, poslal náhradu do háje a vrátil se ke mě. copak je život takhle jednoduchej? to je láska, když při prvním problému utíkám jako malej kluk? jak je to s láskou? a co mám chtít od manželství po 15 letech? já jsem teď  taková rozhozená, že mám pocit, že bysme měli prožívat to co na začátku vztahu (což je určitě nesmysl) a mám pocit, že strašně potřebuju dostávat tu lásku a tak, jo, dostávám, ale asi ne to co bych chtěla. myslím, že jsem nevyrovnaná a už jsem teď vyčerpala všechny síly a neumim se nějak srovnat. nevím, kde najít tu pravdu a tu svojí cestu. jsem naštvaná, není to fér. a vůbec nevím, co budu dělat dál. jestli to nemám vzdát a říct, nedá se nic dělat, takhle to nejde. pusťte se do mě.

a jak se to dělá? asi jsem si odvykla bejt sama sebou. no to bych to musela asi opravdu zabalit. a říct - hele, nemá to cenu, takhle to nejsem já. ale když už jsme došli až sem, proč nemůžu najít nějakou cestu jak teda bejt s ním a zároveň bejt sama sebou?

Jája napsal(a):

Lucie,
smutný to je, když to tak cítíš - ale každej konec je zároveň i začátek...
rozumim ti a vim, jak chceš za každou cenu zachránit to, co si mysliš, že jsi měla
prožívala jsem to taky a i když ještě nejsem vyrovnaná a srovnaná - jsem šťastná, že se to všechno stalo, protože jinak bych stále hrála tu roli, kterou jsem si přidělila a nikdy bych nebyla JÁ - teď se mi to může podařit a pak můžu teprve poznat muže, kterej bude milovat mě a ne to na co si hraju. :)

Lucie33 napsal(a):

no asi jsem se dostala do nějaký další fáze, která teda není nic moc - doteď jsem měla celkem jasno, srovnáno a najednou se mi to v tý hlavě nějak všechno převrátilo. nevim nevim. jediný co vim je to, že co se teď děje, nechci, nechtěla jsem a jediný co si přeju, ať už je to za mnou. jen nějak nevidim cestu ven a na konci to světýlko.

Skus něco dělat co Tě zaměstná, abys nemusela být v myšlenkách stále tam, dívej se tam dopředu, já sice nevidím taky nic, ale u nás je to ještě jinak, oni spolupracují a téměř denně jsou spolu, mne to taky zmáha anevím co dál, skus si pobrečet, vykřičet prostě emoce, zlost, lítost dostat ven, jakkoliv Ti to půjde. Prostě ven, jstli máš někoho blízkého, kdo Tě může vyslechnout tak za nim choď, zeptej se ho na názor, prostě jen nebuď sama, já nemůžu a to je nesnesitelné. Hrň to od sebe, čisti stůl, zaměř se na něho s tím pozitivním co na něm vidíš, skus navodit nějakou atmosféru, promluvit si třeba o banalitách, něco co Vás může zblížit, postavit na novou startovní čáru, pak odstratovat něco co je dalšího, já jsem jí kdysi opakoval, že odpustit můžu, ale zapomíná se strašně těžko, navíc takový podraz od toho nejbližšího ssstrašně bolí, já jsem se v sobotu v pět ráno vydal běhat po lese, tam jsem si vzpoměl na rozhovor, kde jeden člověk, který byl jednou rozvedený, říkal, že dostatečně nebojoval za záchranu toho vztahu a lituje toho, i když je teď dá se říct štastně znovu ženatý, to mi pomohlo se vrátit a začít myslet zase trochu jinak. Musím zase říct, že co mne určitě podrží jsou děti, upni se taky na ně možná se přidá, možná Vás to nastartuje. Vím, že to jde těžko, ale kdysi mi někdo řekl, že největší soupeř je v nás, uvnitř, tak skus se ním poprat. A rozhodně to není fér, mám pocit, že nám dělají laskavost, když se vrátí, nic se nestalo, přitom je veškerá rokmi budovaná důvěra v háji a oni se chovají jakoby se nic tak velkého nestalo. Nechápu to, ale teď už jenom bojuji, nejvíc ze sebou,skus se taky prát, vybít vztek, lítost, nechuť k čemukoliv, já sice dobře radím, ale sedím v kanclu a nejsem taky schopnej pracovat tak jak potřebuji ale tohle je pro Tebe a já jdu makat.
Ahoj

Víš, Luci, možná tvůj muž neuměl ten problém ani pojmenovat, pak se mu připletla do cesty ta náhrada a bylo...já bych zkusila ještě vytrvat. Nemáš toho opravdu málo a já bych se nebála dát najevo, co cítím. Že vůbec nejsem v pohodě, že mám chuť křičet nebo brečet...no a co? Máš snad taky city a projevit to není špatný. Nějak moc bych tím teda neprudila, ale občas bych si to dovolila. Taky se dá jít třeba do lesa a vykřičet se...jednou jsem tam lítala jako šílená a řvala a řvala....taky jsem měla klacek a mlátila ty stromy a mlátila...a bylo mi najednou líp a neodnesl to žádný mně blízký člověk...ty emoce je potřeba vyplavit. Nezkoušela jsi nějakého psychologa? Já mám docela dobrou zkušenost, takže já je nezatracuju. Mně moje psycholožka pomohla, ale chce to vzájemnou důvěru.

Lucie, asi jako první bod bych řekla, že je důležitý mít se ráda a chovat se podle toho (i ti chlapi to vycítí a podle toho se chovaji k nám)
mě pomohla nastartovat kinezioložka, ke který jsem se náhodou dostala
a perfektní byla Pandořina škola v přírodě
a čtu - např. Čtyři dohody (ono to všechno najednou dává smysl a úplně jinej než předtim)

Lucie, na začátku jsi byla statečná a to asi byla chyba. Každá bolest potřebuje čas na to, aby přebolela a každý člověk potřebuje na tu svou různě dlouhý čas. Vypadá to, že na tebe to teprve teď dolehlo se všim všudy. Nejdřive jsme rády, že s námi chce zůstat. Přiznejme si to je to pro nás nejdůležitější otázka " jak moc je to silné, miluje mne, chce být se mnou"? On nám řekne byl to úlet, miluji tě, chci být s tebou. Nám se uleví a necítíme se tak strašně. Ale po čase přicházejí další otázky, stále to v sobě probíráme do nejmenších detailů a my zjišťujeme, že ač čas běží  a jsou dny kdy je nám dobře, tak celkově to je vlastně horší.

Ale jak píše Suzie, oni to už mezi tím mají v hlavě srovnané a jede se dál. My jsme ale z jiného těsta, chceme rozebírat, řešit... Když je ten pocit tak silný, že si nemůžeš pomoci rozebírej to s ním. Vím, že většina chlapů na to není, ale jsou i vyjímky. Když stojí o to, vaše manželství zachránit a řekneš mu, že ti to pomůže, třeba na to přistoupí.

Eva36 napsal(a):

Víš, Luci, možná tvůj muž neuměl ten problém ani pojmenovat, pak se mu připletla do cesty ta náhrada a bylo...já bych zkusila ještě vytrvat. Nemáš toho opravdu málo a já bych se nebála dát najevo, co cítím. Že vůbec nejsem v pohodě, že mám chuť křičet nebo brečet...no a co? Máš snad taky city a projevit to není špatný. Nějak moc bych tím teda neprudila, ale občas bych si to dovolila. Taky se dá jít třeba do lesa a vykřičet se...jednou jsem tam lítala jako šílená a řvala a řvala....taky jsem měla klacek a mlátila ty stromy a mlátila...a bylo mi najednou líp a neodnesl to žádný mně blízký člověk...ty emoce je potřeba vyplavit. Nezkoušela jsi nějakého psychologa? Já mám docela dobrou zkušenost, takže já je nezatracuju. Mně moje psycholožka pomohla, ale chce to vzájemnou důvěru.

Přesně tak, taky dávám najevo co cítím a jak my právě je. Když jsem se občas pokusila to v sobě utlouct bylo to pak ještě horší.

Luci, jestli jen trochu mudeš moci, jeď s Danielou na Pandořinu školičku. Myslím, že já jsem někdo úplně jiný!! A to jsem tam jela s krédem, že když to bude moc duchovní, jdu do hospody!! A to do ní normálně nechodím!! Ale co tam se stalo, to se nedá vyprávět, to se fakt musí osobně prožít!! Když tě tak čtu, cítila jsem totéž, až na to, že u nás nedošlo ke zpětnému chodu. Před školou bych řekla bohužel. Dnes říkám bohudík. Je to neuvěřitelný, je to těžká cesta se začít mít ráda a žít život pro sebe a ne pro druhé. Ale fakt už vím, že každý dostaneme jen to, co si zasloužíme. Vím, že teď si říkáš ALE VŽDYŤ JÁ SI TO NEZASLOUŽÍM A ...., ale to je sebelítost a tvoje ŽENSKÁ vůbec nemá šanci být sama sebou!!! A to jí musíš dovolit jen ty sama. Holka moje, myslím na tebe a držím ti palce .

Holky tak to jsme na tom stejně všechny 3.:hjarta:

uzlík napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

díky holky. mám těžkej pocit, že vůbec nic nemá smysl. mám pocit, že to prostě nezvládnu. všechno je v pořádku, ale je to tak opravdu? já nejsem vůbec v pořádku. mám moc práce - odpustit, vylepšit, zvládat, nepřipomínat, bejt spokojená, být sama sebou, milovat jeho, milovat sebe, milovat děti, bejt milá, hodná -  nemám sílu. kdybych se rozvedla, nemusela jsem odpouštět, protrpěla bych si to komplet jednou a byl konec. a teď - vydala jsem fůru sil a mám vydávat další - já jak se prostě přestanu tvářit spokojeně, tak on se začne tvářit divně. jak mám zvládnout, aby to celý stálo na mě - budu v pohodě, budeme v pohodě - nebudu v pohodě, nebudeme v pohodě? já se potřebuju taky někde opřít a ne dál čekat na to, jesti mi ještě někdy řekne, že mě miluje. on vypadá takovej spokojenej, vyrovnanej, ulevilo se mu - ale co já? a je to vůbec pravda, jak se tváří, co když to jen hraje. co když je pravda všechno to, co mi mlel ten měsíc, že už to necítí. já teda vůbec nevím, co cítím já. jen vim, že čim prožíváme hezčí chvilky, tim je mi víc smutno. a nevím jak dál, jsem hromádka emocí. všechno mě rozhodí. jak mám bejt sama sebou, když teda mám být míň samostatná a milovat ho co to jde a ještě se teď se všim vyrovnat? když jsem se večer rozbulela, tak on mě sice obejmul, ale za chvilku usnul. to je láska? o čem z toho s ním mám mluvit, on mi nedokáže být oporou, on se hned cejtí ohroženej a je zle. to přece neni v životě tak jednoduchý - já jsem byla nespokojená, na základě toho byl nespokojenej on, neuměl to se mnou řešit, natož aby mi pomoh, našel si náhradu, já jsem na to přišla, řekla, že ho miluju a chci, on si to rozmyslel, poslal náhradu do háje a vrátil se ke mě. copak je život takhle jednoduchej? to je láska, když při prvním problému utíkám jako malej kluk? jak je to s láskou? a co mám chtít od manželství po 15 letech? já jsem teď  taková rozhozená, že mám pocit, že bysme měli prožívat to co na začátku vztahu (což je určitě nesmysl) a mám pocit, že strašně potřebuju dostávat tu lásku a tak, jo, dostávám, ale asi ne to co bych chtěla. myslím, že jsem nevyrovnaná a už jsem teď vyčerpala všechny síly a neumim se nějak srovnat. nevím, kde najít tu pravdu a tu svojí cestu. jsem naštvaná, není to fér. a vůbec nevím, co budu dělat dál. jestli to nemám vzdát a říct, nedá se nic dělat, takhle to nejde. pusťte se do mě.

Lucinko,
tys právě napsala pocity, které mě od rána provázejí. Je vůbec možné, že někdo cítí totéž?
Pusťte se sakra už do nás.:dumbom:

já mám ale strach dát najevo co cítím, protože se bojím, že on to neunese. on mi neumí pomoct a ve chvílích, kdy má pocit nějakýho ohrožení sebe sama, tak většinou neřiká nic moc hezkýho. a na to teda nemám poslouchat něco nehezkýho. ano asi mám prostě strach. jste hodný. do lesa chodim, do stromů mlátim, v autě řvu a brečim, nějak ztrácim jakoukoliv vůli. vrátili se děti z táborů a já se neumim srovnat s tim návratem do toho stereotypu a přitom je všechno jinak. chtěla jsem to mít lepší, je to horší, ale já bych se měla snažit, aby to bylo lepší. mám strach, že mi to nepůjde. nemám sílu. nemám v podstatě sílu dělat cokoliv. nemám chuť ani být s dětma. nic. ale přitom to všechno dělám. nejradši bych sebrala pět švestek a šla pryč. když jsem se mu přišla bez výčitek jenom vybulet do náruče - usnul. ale tohle je všechno jenom můj subjektivní pohled - jinak to všechno vypadá krásně - naplánovali jsme si, že budeme mít v tejdnu jedno odpoledne volný bez dětí a jeden víkend v měsíci, on plánuje všechno možný a s novou energií se pustil do všeho, co tak nějak zanedbával. ale já přestávám moct. že byla chyba, že jsem byla na začátku moc statečná? no dělala jsem co jsem mohla, dělala jsem to prý správně. musela jsem ty síly sebrat a napřít je tam, kde to bylo nutný. teď si řikám, že jsem mu to asi zase moc usnadnila. to je asi moje chyba. já mu celej život se mnou hrozně usnadňuju a když pak přijde nějakej problém, tak je to špatný. usnadnila jsem mu strašně i ten jeho návrat i to rozhodování, neprudila jsem moc, jen jsem mu řikala svůj názor - že chci bejt s ním a mám ho ráda. teď nevím, jestli jsem ho neměla trošku nechat se v tom hrabat samotnýho. a stejně jsem neslyšela - miluju tě, chci bejt s tebou. slyšela jsem - myslim, že bysme měli bejt spolu, budu se snažit cestu k tobě najít - připadám si hrozně. na Pandořinu školičku snad pojedu, pokud budu mít volno.

Lucinko, tak třeba jen se vypiš nebo já netušim co ti pomáhá
hlavně se moc do ničeho nenuť, to by ti nakonec jen ublížilo
a na tu školu v přírodě jeď !
nebo zkus třeba i psychologa nebo kineziologa - aby ti pomohli se vyznat v sobě

Lucie33 napsal(a):

už mám dost těch řečí - nemusíš vůbec nic, dělej co chceš, buď ráda, že se ti vrátil, žij přítomností, pracuj - uleví se ti - nic z toho, co se stalo jsem si nepřála. chtěla jsem od manželství a od života víc už předtím  než se to stalo, jen jsem si dovolila bejt nespokojená a říct to nahlas - šup, dostala jsem za uši. a teď slyšim pořád - to zvládneš, je to na tobě, jak budete dál žít záleží na tom, jak se s tim vyrovnáš. místo toho, abych dostala víc, rázem jsem se dostala do těžkýho mínusu. a zase je to ně mě. a nemůžu si dělat co chci - nemůžu doma řvát a ječet a brečet a mlátit manžela motykou do hlavy za to, že mě měl podržet, když jsem to potřebovala a že místo toho šel za jinou, měla bych s prominutím držet hubu a usmívat se a milovat - dělám to, ale co z toho. akorát takovýhle beznadějný pocity. ne nejsem sama sebou, protože jsem se sama sobě v tom všem už úplně ztratila. a pokud budu sama sebou naše manžeství skončí, protože on neustál moje malý problémy předtim - tak by asi těžko ustál tyhle, obvzlášť když se ho osobně dotýkaj. nepřála jsem si tohle zažít, nepřála jsem si po 15 letým vztahu, do kterýho jsem dala všechno pochybovat, jestli mě miluje nebo ne (jenom proto, že jsem teda vždycky nebyla taková, jak on si představoval) ale já jsem dobrá, jsem hodná, nesobecká, rozdala bych se. jsem milá, pracovitá, holka do nepohody, nejsem hnusná, jsem mladá, pečuju o sebe. a on to moc dobře ví. kde je ta spravedlnost? a teď vim, že se snažim usilovně přetvařovat a zvládat to v potu tváře a fungujeme, ale jak to nezvládnu a nedejbože se přestanu přetvařovat - bude zle, jak s tim mám žít? je mi bože 34, tohle jsem od života nechtěla.

Já bych se tak moc přes to koleno nelámala. Sama píšeš, že nejsi sama sebou. Tak jí buď. Riskuješ tím, že manžela to rozhodí a že se třeba rozvedete. Jenže pak potkáš někoho, kdo tě bude brát takovou, jaká opravdu jsi. Nebo se dus ve vlastní šťávě, aby sis manžela udržela....nějakou dobu vám ten vztah třeba vydrží, ale jestli budeš bublat, jednou to vybublá a bude to k čemu? K ničemu. To radši ať to vybublá hned...a na chlapa, který mě nedokáže brát takovou, jaká jsem, na toho bych se vykašlala. Neříkám, že s lehkým srdcem, že hned, ale postupně jistě....každý má své dobré a špatné stránky, s něčím lze hnout, s něčím ne....Co manželovi na tobě tak vadí?... I já byla celkem hodná holka, i když ze začátku tam byla moje nevěra, jinak jsem ale fungovala na sto procent (nebo jsem se o to aspoň snažila). Posledních několik let ani ta nevěra nebyla, jenže mému BM bylo pořád všechno málo....já chtěla dělat školu, on nechápal, já si udělala státnici z němčiny a byla to fuška, byla jsem na sebe právem hrdá a on? Přešel to jako jarní deštík, ani mi nepogratuloval, ani kytku nepřinesl, natož aby mě vzal na večeři...můj úspěch, dobrá nálada, oblíbenost v práci, v neposlední řadě i dobře placená práce...to všechno mého bývalého ničilo...ano, jsem milá, pracovitá, holka do nepohody, nejsem hnusná, jsem mladá, pečuju o sebe....a to je někdy na chlapa moc...potřebuje tu slípku domácí. Ale potřebuješ ty takového chlapa?...Popřemýšlej, jestli se chceš přetvařovat nebo jestli to chceš řešit i třeba za cenu rozvodu. Pak bys mohla potkat toho muže, který by tě bral s celou tvou osobností, nebo bys mohla zůstat sama. Ale ta šance na chlapa, který tě bude brát se vším všudy, tam je....Když zůstaneš s tímhle mužem, sice budeš mít nějaký "jistý" vztah, ale bude tě to dusit, užírat, nebudeš svobodná...vím, o čem mluvím. Žila jsem tak dlouho, 12 let...ten pocit nesvobody poslední rok se nedal snést. To už jsem otevřeně říkala, co mi vadí, co se mi nelíbí...BM nebral ohledy, zvládl jen plakat a přát si, abych byla šťastná. Jenže nedokázal to, co já potřebovala a co jsem chtěla...museli jsme se rozvést...a teď jsem volná jako orel kroužící nad krajinou a opravdu šťastná. A mám i nový, slibně se vyvíjející, vztah :)

víš, to já dělám všechno možný. v tom není problém. ani není problém v tom, že bych mu nevěřila. jsou spolu v práci, no je jich tam 600, s důvěrou problém nemám. no a pokud by mě zklamal znova, jdu od toho. bič a pryč. dívám se dopředu - ale nic moc nevidim. a to mi připadá smutný, protože my jsem fakt začli dobře - povídáme si spolu, jsme hodně spolu, byli jsme na slovensku, milujeme se skoro každej den, on mi z práce volá, píše maily, je to fajn. ale přes to všechno cejtim to, co dneska celej den píšu. proč? mám strach, že to třeba nebude fungovat, z mojí strany a že to za nějakou dobu zjistim a co. už jsem to mohla mít třeba za sebou. já fakt nevim. potřebovala bych prostě, aby se mi už trošku jakýmkoliv způsobem ulevilo, po těch 2,5 měsících a ono se to spíš zhoršuje, což jsem asi nečekala. nevím co s tím.

user napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

no asi jsem se dostala do nějaký další fáze, která teda není nic moc - doteď jsem měla celkem jasno, srovnáno a najednou se mi to v tý hlavě nějak všechno převrátilo. nevim nevim. jediný co vim je to, že co se teď děje, nechci, nechtěla jsem a jediný co si přeju, ať už je to za mnou. jen nějak nevidim cestu ven a na konci to světýlko.

Skus něco dělat co Tě zaměstná, abys nemusela být v myšlenkách stále tam, dívej se tam dopředu, já sice nevidím taky nic, ale u nás je to ještě jinak, oni spolupracují a téměř denně jsou spolu, mne to taky zmáha anevím co dál, skus si pobrečet, vykřičet prostě emoce, zlost, lítost dostat ven, jakkoliv Ti to půjde. Prostě ven, jstli máš někoho blízkého, kdo Tě může vyslechnout tak za nim choď, zeptej se ho na názor, prostě jen nebuď sama, já nemůžu a to je nesnesitelné. Hrň to od sebe, čisti stůl, zaměř se na něho s tím pozitivním co na něm vidíš, skus navodit nějakou atmosféru, promluvit si třeba o banalitách, něco co Vás může zblížit, postavit na novou startovní čáru, pak odstratovat něco co je dalšího, já jsem jí kdysi opakoval, že odpustit můžu, ale zapomíná se strašně těžko, navíc takový podraz od toho nejbližšího ssstrašně bolí, já jsem se v sobotu v pět ráno vydal běhat po lese, tam jsem si vzpoměl na rozhovor, kde jeden člověk, který byl jednou rozvedený, říkal, že dostatečně nebojoval za záchranu toho vztahu a lituje toho, i když je teď dá se říct štastně znovu ženatý, to mi pomohlo se vrátit a začít myslet zase trochu jinak. Musím zase říct, že co mne určitě podrží jsou děti, upni se taky na ně možná se přidá, možná Vás to nastartuje. Vím, že to jde těžko, ale kdysi mi někdo řekl, že největší soupeř je v nás, uvnitř, tak skus se ním poprat. A rozhodně to není fér, mám pocit, že nám dělají laskavost, když se vrátí, nic se nestalo, přitom je veškerá rokmi budovaná důvěra v háji a oni se chovají jakoby se nic tak velkého nestalo. Nechápu to, ale teď už jenom bojuji, nejvíc ze sebou,skus se taky prát, vybít vztek, lítost, nechuť k čemukoliv, já sice dobře radím, ale sedím v kanclu a nejsem taky schopnej pracovat tak jak potřebuji ale tohle je pro Tebe a já jdu makat.
Ahoj

Jáji, koupila jsem si sešit, píšu si. mám knížky, čtu. na kytaru si hraju. zpívám si. vybrečim se, když to přijde. pracuju. chodím se psem. mám 2 báječný děti. máme se hezky, k psycholožce chodim, ale teď mám pocit, že bych tam teda musela bejt denně 3 hodiny a ne jednou za 3 tejdny hodinu. kineziologii - o ní něco zjistim a třeba zkusim. já nechci přece moc - jenom překonat to v sobě a už začít bejt trošku spokojená. nic víc nechci. jsem ráda, že jsou snad spokojený všichni kolem mě, ale já už bych si to taky přála. a vím moc dobře, že je to jenom ve mě a o mě, jak se s tim poperu, ale momentálně to teda nevím. co bych měla víc dělat aby se to začlo lepšit. asi musim počkat.

Jája napsal(a):

Lucinko, tak třeba jen se vypiš nebo já netušim co ti pomáhá
hlavně se moc do ničeho nenuť, to by ti nakonec jen ublížilo
a na tu školu v přírodě jeď !
nebo zkus třeba i psychologa nebo kineziologa - aby ti pomohli se vyznat v sobě

Luci, zkus i tu kinezi - nic tim neztratíš a mě hodně pomohla a pomáhá (na rozdíl od psycholožky, kde jsem se sice úžasně vykecala, ale bez nějakýho výsledku)
pomocí kineze jsem se dostala ke vzniku problémů, které mám
proč musim bejt perfektní manželka, máma, hospodyňka... a proč mi vadí, že nejsem

Lucie33 napsal(a):

já nechci přece moc - jenom překonat to v sobě a už začít bejt trošku spokojená. nic víc nechci. jsem ráda, že jsou snad spokojený všichni kolem mě, ale já už bych si to taky přála. a vím moc dobře, že je to jenom ve mě a o mě, jak se s tim poperu, ale momentálně to teda nevím. co bych měla víc dělat aby se to začlo lepšit. asi musim počkat.

Lucinko, tak začni tim, že místo, abys řikala: Já chci překonat... tak řikej Já překonám...
je to snadný a o hodně pozitivnější :hjarta:

jemu na mě nic nevadí, on mi tvrdí, že jsem skvělá, nejlepší, nejúžasnější (no možná na něj až moc) - jenom prostě to, že jsem měla problémy, když jsem začla pracovat na plnej úvazek, vozila denně děti 60 kilometrů, starala se o barák, o zahradu, která má 3000 metrů, o psa, o rodinný finance, že jsem chtěla, aby mi trošku pomoh, když jemu se zrovna nechtělo a když se nedělo nic skoro 2 roky tak jsem prostě zjara řekla - že už toho teda mám dost, že mě to nebaví a že jsem na všechno sama a že nevím co s tím. že od něj nic nedostávám a že mám pocit, že už mu nemám co dát. že mi není oporou, že by mi stačilo, kdyby se mnou ty starosti trošku sdílel a ne jen chodil do práce. a že chce se mnou dělat různý záliby, ale že když si nepodělíme ty povinnosti, že já nemám moc času na záliby, tak z toho on si vyvodil jedinej závěr - že se nedá nic dělat a že už ho nechci. a že někoho mám. to NEDOVEDU pochopit. to byl celej problém. a pak už to začlo - nevěděl kudy kam, tak si začal s kolegyní, protože ho prý strašně zranilo, to co jsem mu řekla. nemůžu prostě říct ani tohle. do tý doby, když jsem to říkala mírnějc, že bych od něj chtěla malinko podpory a pomoci, tak mi řikal, že si nemůže pomoct a tak, že vim, že to vždycky vydrží 14 dní. jo ale teď najednou to zdá se pochopil a jde to. je to nad moje chápání prostě nějak celý. já jsem uznala svoje chyby, vím co jsem dělala špatně, to jsem mu všechno řekla, na spoustu věcí už koukám jinak, ale nějak mu tohle asi nemůžu odpustit, že od toho utek a to ještě nebylo nic tak strašnýho. on mě chtěl vždycky hrozně pro sebe, abych s ním všechno sdílela a tak. jenže ono je to těžký s barákem, dětma a prací. ale to je jednostranný - on je na druhou stranu hodnej, velkorysej, v lecčems tolerantní, ve všem možným mě vždycky podporoval, ale tenhle problém jsme prostě nezvládli.
svým způsobem mě láká to co píšeš, myslim, že by se mi ve finále asi taky ulevilo, jsi statečná. ale nejsem ta, co utíká bez boje, nechci bejt jako on. ani teď po tom všem to ještě nechci asi vzdát. ještě bych tomu měla asi něco zkusit dát. nicméně pocity mám špatný.

Eva36 napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

už mám dost těch řečí - nemusíš vůbec nic, dělej co chceš, buď ráda, že se ti vrátil, žij přítomností, pracuj - uleví se ti - nic z toho, co se stalo jsem si nepřála. chtěla jsem od manželství a od života víc už předtím  než se to stalo, jen jsem si dovolila bejt nespokojená a říct to nahlas - šup, dostala jsem za uši. a teď slyšim pořád - to zvládneš, je to na tobě, jak budete dál žít záleží na tom, jak se s tim vyrovnáš. místo toho, abych dostala víc, rázem jsem se dostala do těžkýho mínusu. a zase je to ně mě. a nemůžu si dělat co chci - nemůžu doma řvát a ječet a brečet a mlátit manžela motykou do hlavy za to, že mě měl podržet, když jsem to potřebovala a že místo toho šel za jinou, měla bych s prominutím držet hubu a usmívat se a milovat - dělám to, ale co z toho. akorát takovýhle beznadějný pocity. ne nejsem sama sebou, protože jsem se sama sobě v tom všem už úplně ztratila. a pokud budu sama sebou naše manžeství skončí, protože on neustál moje malý problémy předtim - tak by asi těžko ustál tyhle, obvzlášť když se ho osobně dotýkaj. nepřála jsem si tohle zažít, nepřála jsem si po 15 letým vztahu, do kterýho jsem dala všechno pochybovat, jestli mě miluje nebo ne (jenom proto, že jsem teda vždycky nebyla taková, jak on si představoval) ale já jsem dobrá, jsem hodná, nesobecká, rozdala bych se. jsem milá, pracovitá, holka do nepohody, nejsem hnusná, jsem mladá, pečuju o sebe. a on to moc dobře ví. kde je ta spravedlnost? a teď vim, že se snažim usilovně přetvařovat a zvládat to v potu tváře a fungujeme, ale jak to nezvládnu a nedejbože se přestanu přetvařovat - bude zle, jak s tim mám žít? je mi bože 34, tohle jsem od života nechtěla.

Já bych se tak moc přes to koleno nelámala. Sama píšeš, že nejsi sama sebou. Tak jí buď. Riskuješ tím, že manžela to rozhodí a že se třeba rozvedete. Jenže pak potkáš někoho, kdo tě bude brát takovou, jaká opravdu jsi. Nebo se dus ve vlastní šťávě, aby sis manžela udržela....nějakou dobu vám ten vztah třeba vydrží, ale jestli budeš bublat, jednou to vybublá a bude to k čemu? K ničemu. To radši ať to vybublá hned...a na chlapa, který mě nedokáže brát takovou, jaká jsem, na toho bych se vykašlala. Neříkám, že s lehkým srdcem, že hned, ale postupně jistě....každý má své dobré a špatné stránky, s něčím lze hnout, s něčím ne....Co manželovi na tobě tak vadí?... I já byla celkem hodná holka, i když ze začátku tam byla moje nevěra, jinak jsem ale fungovala na sto procent (nebo jsem se o to aspoň snažila). Posledních několik let ani ta nevěra nebyla, jenže mému BM bylo pořád všechno málo....já chtěla dělat školu, on nechápal, já si udělala státnici z němčiny a byla to fuška, byla jsem na sebe právem hrdá a on? Přešel to jako jarní deštík, ani mi nepogratuloval, ani kytku nepřinesl, natož aby mě vzal na večeři...můj úspěch, dobrá nálada, oblíbenost v práci, v neposlední řadě i dobře placená práce...to všechno mého bývalého ničilo...ano, jsem milá, pracovitá, holka do nepohody, nejsem hnusná, jsem mladá, pečuju o sebe....a to je někdy na chlapa moc...potřebuje tu slípku domácí. Ale potřebuješ ty takového chlapa?...Popřemýšlej, jestli se chceš přetvařovat nebo jestli to chceš řešit i třeba za cenu rozvodu. Pak bys mohla potkat toho muže, který by tě bral s celou tvou osobností, nebo bys mohla zůstat sama. Ale ta šance na chlapa, který tě bude brát se vším všudy, tam je....Když zůstaneš s tímhle mužem, sice budeš mít nějaký "jistý" vztah, ale bude tě to dusit, užírat, nebudeš svobodná...vím, o čem mluvím. Žila jsem tak dlouho, 12 let...ten pocit nesvobody poslední rok se nedal snést. To už jsem otevřeně říkala, co mi vadí, co se mi nelíbí...BM nebral ohledy, zvládl jen plakat a přát si, abych byla šťastná. Jenže nedokázal to, co já potřebovala a co jsem chtěla...museli jsme se rozvést...a teď jsem volná jako orel kroužící nad krajinou a opravdu šťastná. A mám i nový, slibně se vyvíjející, vztah :)

už si to řikám 2 měsíce, už to i vypadalo......

Jája napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

já nechci přece moc - jenom překonat to v sobě a už začít bejt trošku spokojená. nic víc nechci. jsem ráda, že jsou snad spokojený všichni kolem mě, ale já už bych si to taky přála. a vím moc dobře, že je to jenom ve mě a o mě, jak se s tim poperu, ale momentálně to teda nevím. co bych měla víc dělat aby se to začlo lepšit. asi musim počkat.

Lucinko, tak začni tim, že místo, abys řikala: Já chci překonat... tak řikej Já překonám...
je to snadný a o hodně pozitivnější :hjarta:

Lucie33:
Není to o útěku bez boje. Taky jsem hodně bojovala, zhruba tři čtvrtě roku, než jsem dospěla k tomu, že rozvod bude nejlepší a jediné možné řešení. Měli jsme za sebou 12 let manželství, 12 leté dítě a předtím 4 roky známosti...byli jsme si vzájemně prvními láskami, velkými láskami...jenže můj BM (podobně jako tvůj) doma nic nedělal, on mi ani nepřispíval na domácnost. A když jsem pomoc chtěla, on to vydržel tak těch 14 dní a pak bác! A nanovo - mámo, starej se! Poznala jsem, že my dva se nedohodneme...ale bojovala jsem dlouho, opravdu intenzivně posledních 8 měsíců a i předtím jsem se sem tam ozvala a prosila, ať se vyjádří, abychom se dohodli, ať řekne svůj názor. Neřekl. Nic mu na mě nevadilo, byl se vším spokojen. Aby ne, když jsem dřela jako otrok a on se někde bavil. Podobně jako ty...Třeba se tvůj muž změní, ne kvůli tobě, ale kvůli sobě. Třeba pochopí, že jeho lenost a laxnost by mu překážela v každém vztahu, nejen s tebou...a nebo to taky nepochopí a vše zůstane dál při starém. A je zas na tobě, jak to budeš snášet, jestli se povzneseš, nebo jestli půjdeš od toho. Uvidíš, jak se to časem vyvrbí. Rozhodnutí se nedají dělat rychle, chce to čas, aby sis později neříkala, žes neudělala pro záchranu toho vztahu všechno. Já si to rozmyslela dobře, odešla jsem, po dalších 9 měsících jsem se dala rozvést, předtím jsme vyřešili majetek i péči o dítě, a zatím jsem ani jednou nezalitovala...Až mi to přijde trošku nepatřičné...tolik let a ani jednou po odchodu mi nebylo líto, že s ním nejsem...nejspíš jsem dobře věděla, co dělám. Co chci, co nechci a co on je mi schopen dát a co schopen dát není. Neboj, chvíli se v tom ještě poplácáš a pak půjdeš dál, uvědomíš si taky, jaké jsou tvoje možnosti a šance. Máš moji podporu, drž se. Pa.

Evi, krásně a jasně napsaný :supr:

Lucie33

............já jsem prvních 10 let našeho vztahu poslouchala, jak ho strašně trápí, že už jsem před ním někoho měla (jednoho, on nikoho) a že není den, aby si na to nevzpoměl. byl z toho nešťastnej a já taky. ještě jsem se pomalu omlouvala, že mě to mrzi, ale že jsem nevěděla, že ho potkám (což je pravda, mrzí mě to - teď už teda míň upřímně řečeno). poslouchala a chápala jsem to roky. a tak teď on si tedy srovnal deficit (což neni teda úplně fér, že, když jsme spolu) .....

Lucie promiň ale co to je za nesmysly, co to máš za manžela.............jak Ti může 10 let vyčítat, že jsi před ním někoho měla a on né, vzpomínat na to každý den, být z toho nešťastný, takhle mluví jenom hlupák a psychicky nevyrovnaný člověk a ty  se mu ještě za to omlouváš........Důležitý je aby jsi neměla někoho a manžela zároveň né???????? ..........to fakt nechápu

ale hlavu vzhůru děvče........jde to když se chce

no, asi to ještě ke všemu bude cvok. už mám dneska teda na čele hadr a v sobě panáka. jojo, to překousnout nemoh, ale to že on teda teď měl - s tim se evidentně srovnal dobře a čeká to asi i ode mě.

četla jsem dnešní tvůj příspěvek - jsi prima - myslim, že bys ale radši neměla číst, co dneska píšu já. úplně se stydim, že jsem do tebe ještě před 14 dny hučela, jak to jde, všechno zvládnout a hodit za hlavu a ať se nerozčiluješ a že ti stejně nic jinýho nezbejvá a koukej, jak dneska vyvádim. tak to ber s rezervou a nenech se tim prosím rozhodit, to asi není povinnej vývoj.

Áda1 napsal(a):

Lucie33

............já jsem prvních 10 let našeho vztahu poslouchala, jak ho strašně trápí, že už jsem před ním někoho měla (jednoho, on nikoho) a že není den, aby si na to nevzpoměl. byl z toho nešťastnej a já taky. ještě jsem se pomalu omlouvala, že mě to mrzi, ale že jsem nevěděla, že ho potkám (což je pravda, mrzí mě to - teď už teda míň upřímně řečeno). poslouchala a chápala jsem to roky. a tak teď on si tedy srovnal deficit (což neni teda úplně fér, že, když jsme spolu) .....

Lucie promiň ale co to je za nesmysly, co to máš za manžela.............jak Ti může 10 let vyčítat, že jsi před ním někoho měla a on né, vzpomínat na to každý den, být z toho nešťastný, takhle mluví jenom hlupák a psychicky nevyrovnaný člověk a ty  se mu ještě za to omlouváš........Důležitý je aby jsi neměla někoho a manžela zároveň né???????? ..........to fakt nechápu

ale hlavu vzhůru děvče........jde to když se chce

to je v pohodě Lucie33 no já se teď tvářím klidně, ale nemůžu říct, co bude za měsíc, třeba se s tím teď smířím, hodím to za hlavu a za měsíc zjistím, že manžel vlastně nic neukončil a že v tom pokračuje ...........to budu taky rozhozená a docela dost.........ale to teď neřeším..až to nastane tak to nastane

promiň ale jak jsem to teď pročítala nedalo mi to abych ti nenapsala.........tím jsem Tě nechtěla nějako rozhodit v tvém dnešním rozpoložení ani tvrdit že manžel je cvok, ale fakt mi to přišlo divný............jak jsi dokázala s někým žít, kdo Ti vyčítal co bylo před ním, to je snad jedno, bylo to před ním pak jsi třeba s nikým rok nechodila a pak manžel, to je přeci normální............ale není normální mít doma ženu, děti a vedle milenku......s někým kdo mi neustále vyčítá, co bylo před ním bych teda asi nemohla žít..........ale to bude v pohodě, já jdu například zítra na houby všude tady rostou a jdeme s manžou tak uvidíme

neboj, mě už dneska rozhodit moc nemůžeš :) jo divný to teda je, to máš pravdu. on mě tak hrozně miloval a byla jsem jeho první, že ho trápilo v tý jeho lásce (a ješitnosti), že on nebyl můj první. mám na to stejný názor jako ty - není normální mít ženu, děti a milenku - taky mě to neuvěřitelně ale neuvěřitelně štve teď zpětně ty jeho problémy a pak udělá tohle, protože si zas pro změnu myslel, že už ho nemám ráda. a jak mě tak strašně teda miloval, tak si z toho našel milenku, aby už mě tolik nemiloval, když si myslel, že už ho nemiluju. jsem z toho na prášky. možná jsem nakonec cvok já, že mi nedošlo dřiv, že je cvok on. ona ta psycholožka bude mít pravdu, že je nevyzrálej, ale myslí si, že má ve všem jasno a pravdu. vražedná kombinace myslim. no uvidim, jak to zvládnu. teď zrovna mám pocit, že to nezvládnu, ale třeba se to změní. a na houby jdem v sobotu taky. zakopu ho pod smrkem. měj se hezky :D

Áda1 napsal(a):

to je v pohodě Lucie33 no já se teď tvářím klidně, ale nemůžu říct, co bude za měsíc, třeba se s tím teď smířím, hodím to za hlavu a za měsíc zjistím, že manžel vlastně nic neukončil a že v tom pokračuje ...........to budu taky rozhozená a docela dost.........ale to teď neřeším..až to nastane tak to nastane

promiň ale jak jsem to teď pročítala nedalo mi to abych ti nenapsala.........tím jsem Tě nechtěla nějako rozhodit v tvém dnešním rozpoložení ani tvrdit že manžel je cvok, ale fakt mi to přišlo divný............jak jsi dokázala s někým žít, kdo Ti vyčítal co bylo před ním, to je snad jedno, bylo to před ním pak jsi třeba s nikým rok nechodila a pak manžel, to je přeci normální............ale není normální mít doma ženu, děti a vedle milenku......s někým kdo mi neustále vyčítá, co bylo před ním bych teda asi nemohla žít..........ale to bude v pohodě, já jdu například zítra na houby všude tady rostou a jdeme s manžou tak uvidíme

Lucko, on je nevyrovnaná osobnost, nedospělá bytost. Ta psycholožka měla určitě pravdu. No a zase - je to na tobě. Chceš ho? Nechceš? A co vlastně chceš?...Jaká vlastně jsi? A proč bys měla vypadat/chovat se jinak? Nemusíš, můžeš si "dovolit" být sama sebou. Něco tím riskuješ, ano, ale hodně tím získáš. Aspoň já získala mnoho, klid v duši, volnost, pocit svobody, nespoutanosti. Došlo mi, že se můžu projevit, jak já chci, že se nemusím podřizovat, aby byl klid. Že nemusím být hodná holka...budu klidně zlobivá holka, ale svoje holka! Ano, přišla jsem o manželství, chtěla jsem o něj přijít, chtěla jsem se rozvést a nelituju. Zpětně taky říkám, že stejně to moje manželství za moc nestálo (i když v jeho průběhu bych to takhle nehodnotila, tenkrát jsem si říkala, že všude je něco a že on by nebyl takový líný a sobec, jen kdybych já byla taková a maková...blbost, on by byl sobec vždy a stále a furt...).

jsi statečná, já to obdivuju. ale mám dvě děti - co bych jim řekla - tatínek je sice moc hodnej, chodí brzo domů z práce, vydělává peníze, hraje si s váma, je s námi doma rád, věnuje se nám, sice pravda je trošku línej (to oni vědí), malinko si užil bokem (to oni nevědí), ale k tomu jsem ho si tatínek myslí malinko dohnala (bože), já se s ním teda rozvedu, i když je vám 9 a 12 let a měli jste s námi krásný nekonfliktní dětství, protože chci začít bejt sama sebou? protože tatínek je v podstatě nedospělá nevyrovnaná osoba? to si bohužel neumim zatím nějak představit.

Eva36 napsal(a):

Lucko, on je nevyrovnaná osobnost, nedospělá bytost. Ta psycholožka měla určitě pravdu. No a zase - je to na tobě. Chceš ho? Nechceš? A co vlastně chceš?...Jaká vlastně jsi? A proč bys měla vypadat/chovat se jinak? Nemusíš, můžeš si "dovolit" být sama sebou. Něco tím riskuješ, ano, ale hodně tím získáš. Aspoň já získala mnoho, klid v duši, volnost, pocit svobody, nespoutanosti. Došlo mi, že se můžu projevit, jak já chci, že se nemusím podřizovat, aby byl klid. Že nemusím být hodná holka...budu klidně zlobivá holka, ale svoje holka! Ano, přišla jsem o manželství, chtěla jsem o něj přijít, chtěla jsem se rozvést a nelituju. Zpětně taky říkám, že stejně to moje manželství za moc nestálo (i když v jeho průběhu bych to takhle nehodnotila, tenkrát jsem si říkala, že všude je něco a že on by nebyl takový líný a sobec, jen kdybych já byla taková a maková...blbost, on by byl sobec vždy a stále a furt...).

nejsi cvok, to je o vzájemné komunikaci, pokud by jste spolu mluvili a komunikovali, tak by jsi nemohla napsat, on si myslel, já si myslela a tak.......musíte si spolu povídat, najít si čas na rozhovory...........jenže co je to platný, my spolu komunikovali, povídali si, kolikrát jsme ani nezapnuli večer televizi, měli jsme si stále co povídat no a nakonec to skončilo jeho nevěrou

Třeba na to Luci, přijdeš, na ten způsob, jak to vysvětlit dětem...já řekla, že si s tátou nerozumíme, že to je mezi námi dvěma. Nevysvětlovala jsem nic moc do podrobností, jen jsem řekla, že se mi hodně věcí nelíbí a že se na nich s tatínkem neshodneme, hlavně jsem zdůraznila, že s ním (se synem) to nemá co dělat, že táta ho má rád (a on má, tak nějak po svém, ale má)...odstěhovali jsme se a časem se ustálila nějaká pravidla ohledně toho, jak se budou s otcem vídat...náš vztah skončil a já jsem konečně klidná. Moje dítě se vídá s tátou dostatečně, aspoň si na nic nestěžuje, když na to schválně narazím (ptám se, zajímá mě to, nečekám, že by si sám od sebe na něco stěžoval, nemá to v povaze) a já mám klid. Dělám si co chci, jak chci, kdy chci, nikdo mi nevyčítá, nikdo nepomlouvá moje příbuzné a kamarády, nikomu nevadí, že studuju dálkově školu, nikdo se tomu přihlouple "nediví", nikdo by mi dnes nezakázal dělat si řidičák (jako kdysi BM), nikdo mě neobviňuje z nevěry, když jedu na služebku...když potřebuju něco vymalovat nebo udělat větší těžký nákup apod., můj nový přítel jede se mnou, pomáhá mi....paráda, paráda!!! (možná jen nové koště dobře mete, ale kdyby nemetlo takhle dál, tak bych s ním už vymetla já, už vím, o čem je partnerství)...No a tatínek? Znovu se oženil a jeho nová žena vymalovává balkon, uklízí komoru, vynáší tuny jeho bordelu do smetí, bere svoje i moje dítě do bazénu, jezdí pracovat na jejich chatu, ona maká jako otrok...(všechno jako kdysi já) a tatínek leží na gauči a odpočívá, spinká, miláček maličký (jako to dělal vždycky)...

no vidíš, takže to máš jedno. vím, že komunikace vázla. budem se snažit s tím něco udělat, až to teda teďka trošku rozchodim. no jen, aby se pak zas nenašlo něco jinýho. třeba teď jsem byla moc samostatná, ještě k tomu nespokojená, abych pak zas nebyla málo samostatná a spokojená, vy jste si furt povídali, že jo a co. je to JEDNO. není v tom žádná logika. v ničem.

Áda1 napsal(a):

nejsi cvok, to je o vzájemné komunikaci, pokud by jste spolu mluvili a komunikovali, tak by jsi nemohla napsat, on si myslel, já si myslela a tak.......musíte si spolu povídat, najít si čas na rozhovory...........jenže co je to platný, my spolu komunikovali, povídali si, kolikrát jsme ani nezapnuli večer televizi, měli jsme si stále co povídat no a nakonec to skončilo jeho nevěrou

já bych se asi potřebovala přestat bát vůbec týhle možnosti a pak bych se dokázala osvobodit i v tom vztahu. jenže toho nejsem zatím schopná. zatím mám pocit, že bych pro ten vztah měla dělat maximum a ve chvíli, kdy teď se cejtim zle a přestává mi to jít, jsem z toho vykolejená. ale ve spoustě věcí máš pravdu. nevím nevím. jen abych případně stejně zas nějakýho nevyzrálýho nechtěla udělat vyzrálým dalších 15 let. když stejně nepřekročíš svůj stín. ne ne, na tuhle myšlenku já zatím nemám, myslim, že ještě pořád bych si přála bejt spokojená v tomhle vztahu. jen musim tedy zjistit, jestli je to ještě reálný. ach jo, proč je to všechno tak složitý a těžký, já asi o všem moc přemejšlim a ve všem se hrabu.

Eva36 napsal(a):

Třeba na to Luci, přijdeš, na ten způsob, jak to vysvětlit dětem...já řekla, že si s tátou nerozumíme, že to je mezi námi dvěma. Nevysvětlovala jsem nic moc do podrobností, jen jsem řekla, že se mi hodně věcí nelíbí a že se na nich s tatínkem neshodneme, hlavně jsem zdůraznila, že s ním (se synem) to nemá co dělat, že táta ho má rád (a on má, tak nějak po svém, ale má)...odstěhovali jsme se a časem se ustálila nějaká pravidla ohledně toho, jak se budou s otcem vídat...náš vztah skončil a já jsem konečně klidná. Moje dítě se vídá s tátou dostatečně, aspoň si na nic nestěžuje, když na to schválně narazím (ptám se, zajímá mě to, nečekám, že by si sám od sebe na něco stěžoval, nemá to v povaze) a já mám klid. Dělám si co chci, jak chci, kdy chci, nikdo mi nevyčítá, nikdo nepomlouvá moje příbuzné a kamarády, nikomu nevadí, že studuju dálkově školu, nikdo se tomu přihlouple "nediví", nikdo by mi dnes nezakázal dělat si řidičák (jako kdysi BM), nikdo mě neobviňuje z nevěry, když jedu na služebku...když potřebuju něco vymalovat nebo udělat větší těžký nákup apod., můj nový přítel jede se mnou, pomáhá mi....paráda, paráda!!! (možná jen nové koště dobře mete, ale kdyby nemetlo takhle dál, tak bych s ním už vymetla já, už vím, o čem je partnerství)...No a tatínek? Znovu se oženil a jeho nová žena vymalovává balkon, uklízí komoru, vynáší tuny jeho bordelu do smetí, bere svoje i moje dítě do bazénu, jezdí pracovat na jejich chatu, ona maká jako otrok...(všechno jako kdysi já) a tatínek leží na gauči a odpočívá, spinká, miláček maličký (jako to dělal vždycky)...

no vidíš, takže to máš jedno. vím, že komunikace vázla. budem se snažit s tím něco udělat, až to teda teďka trošku rozchodim. no jen, aby se pak zas nenašlo něco jinýho. třeba teď jsem byla moc samostatná, ještě k tomu nespokojená, abych pak zas nebyla málo samostatná a spokojená, vy jste si furt povídali, že jo a co. je to JEDNO. není v tom žádná logika. v ničem.

no toho se taky bojím............teď jsem moc upnutá..............tak jsem zvědavá jak se panáček bude chovat až budu svobodná

Luci, jak čtu tak všechny starosti kolem rodiny, dětí a domu je ve větší míře na tobě ne-li úplně. A jemu se to setsakramentsky (no to je slovo) zalíbilo, proto nedospěl a proto nehodlá nic měnit. Možná, kdybys uvažovala o tom všem, co tu dnes píšeš nahlas před ním, kdyby slyšel, že se necítíš šťastná, že občas i pomyslíš na rozvod chytil by se za nos a konečně by mu došlo, že se  něco děje. Oni jsou vždy v pohodě když je kolem vše v pohodě a my, aby byl klid v rodině raději mlčíme ať už jde o cokoliv. Když přijde okamžik, že už to nevydržíme a ozveme se, tak zírají - co se jako děje? o co té mé ženské jde? vždyť je vše OK. Takže mluvit, mluvit a zase mluvit.

Toto jsem si dnes přečetla v časopise: Podle názorů terapeutů z manželských poraden by mnoho manželství mohlo být zachráněno, kdyby k sobě partneři byli otevřenější. V milostné krizi může mít dočasný rozchod smysl, aby partneři získali odstup. Jen tak člověk zjstí, zda chce s partnerem opravdu dál žít. V této fázi by oba partneři měli poznat, které vlastní a které společné vzory chování uvrhly jejich lásku do krize. Než se pustí do nového začátku, měli by se těchto vzorů vzdát. Jen tak se totiž dokážou vyhnout starým konfliktům.

Jinak panák je dobrý nápad jedním až dvěma se nic nezkazí, že bych si taky dala...

ahoj, no víš, já jsem na jaře řekla, že nejsem šťastná a že občas pomejšlim nato, že takhle už to dál nechci. ale asi jsem to řekla nějak blbě. protože se teda nechytil za nos, ale usoudil, že už ho nemám ráda a nechci ho (Asi to bylo pro něj jednoduší řešení, než pochopit co opravdu říkám) a vzápětí si začal s tou kolegyní......takže já nevim. mluvit mluvit, asi to neumim správně. budu se to muset naučit. zatím dost tápu ve všem, takže to bude asi nadlouho....

Koka napsal(a):

Luci, jak čtu tak všechny starosti kolem rodiny, dětí a domu je ve větší míře na tobě ne-li úplně. A jemu se to setsakramentsky (no to je slovo) zalíbilo, proto nedospěl a proto nehodlá nic měnit. Možná, kdybys uvažovala o tom všem, co tu dnes píšeš nahlas před ním, kdyby slyšel, že se necítíš šťastná, že občas i pomyslíš na rozvod chytil by se za nos a konečně by mu došlo, že se  něco děje. Oni jsou vždy v pohodě když je kolem vše v pohodě a my, aby byl klid v rodině raději mlčíme ať už jde o cokoliv. Když přijde okamžik, že už to nevydržíme a ozveme se, tak zírají - co se jako děje? o co té mé ženské jde? vždyť je vše OK. Takže mluvit, mluvit a zase mluvit.

Toto jsem si dnes přečetla v časopise: Podle názorů terapeutů z manželských poraden by mnoho manželství mohlo být zachráněno, kdyby k sobě partneři byli otevřenější. V milostné krizi může mít dočasný rozchod smysl, aby partneři získali odstup. Jen tak člověk zjstí, zda chce s partnerem opravdu dál žít. V této fázi by oba partneři měli poznat, které vlastní a které společné vzory chování uvrhly jejich lásku do krize. Než se pustí do nového začátku, měli by se těchto vzorů vzdát. Jen tak se totiž dokážou vyhnout starým konfliktům.

Jinak panák je dobrý nápad jedním až dvěma se nic nezkazí, že bych si taky dala...

Lucie33: Vždyť to možná půjde, být spokojená v tomhle vztahu. Ale musí na to být dva. Jeden, který si přeje a druhý, který se mění. Pak se role vymění. Když dojde k dohodě, kdy ani jeden nemá pocit, že je jeho osobnost znásilňovaná a tlačená do něčeho, co nechce, je to paráda a pěkný vztah....jak říkám, můj BM nechtěl ani naslouchat tomu, co já potřebuju a ani se neuměl vyjadřovat, co potřebuje on...to je pak každá rada drahá...a já si jednou uvědomila, že on už jiný nebude a že mě to nikdy uspokojovat nebude. Nikdy. Tak jsem se rozhodla v tom nezůstat, moje volba a já si ji pochvaluju. Možná, že to ale není volba pro tebe, možná že později bude a možná, že si věci vyřešíte a budete spolu vážně šťastní...což bych ti přála, vždyť já se taky nevdávala s vizí, že se rozvedu...

ano, to bych ráda. ráda bych s ním byla spokojená a šťastná. vždyť jsem taky dlouho byla... ale teď je to pro mě všechno tak složitý a je mi tak těžko...

Vieš, Luci, možno si sa na jar zle vyjadrila, a možno si sa vyjadrila úplne presne, ale on si zvolil jednoduchšiu cestu: namiesto, aby sa zmenil a zamakal (nielen obrazne, na sebe, ale doslova), radšej si našiel "záložnú verziu" s vedomím, že po takejto kríze - a tobôž, keď ti ešte tak správne kresťansky podsunie pocit viny (veď ty si ma už nechcela), tak budeš šťastná a vďačná aj za to, že ti v dome vôbec nieto dýcha(požičiavam si s láskavým dovolením tneto krásny výrok od iných dám)...

bohužel, tenhle pocit mi taky dost ztěžuje teďka to moje srovnávání se s tím vším. v tom cejtim velkou nespravedlnost a svůj pocit křivdy. a já se samozřejmě (díky svejm pocitům viny - už je to tady) snažím být lepší a lepší (ale on tedy snad taky) a někdy bych se nejradši neviděla. a nechápu, že on si nejdřív musel projít tímhle útěkem a až potom tedy zřejmě pochopil, co jsem mu říkala. proč to nepochopil hned, nemuseli jsme se teď hrabat z nevěry. teda já žejo. je mi to líto. cejtim se ponížená, smutná a naštvaná. místo abysme na jaře společně vyřešili můj problém a bylo to, tak teď toho mám na hrbu nespočetně víc a mám bejt spokojená a šťastná, odpouštějící, tolerantní, nepřipomínající. píšu furt dokola to samý, už končim.

Selima napsal(a):

Vieš, Luci, možno si sa na jar zle vyjadrila, a možno si sa vyjadrila úplne presne, ale on si zvolil jednoduchšiu cestu: namiesto, aby sa zmenil a zamakal (nielen obrazne, na sebe, ale doslova), radšej si našiel "záložnú verziu" s vedomím, že po takejto kríze - a tobôž, keď ti ešte tak správne kresťansky podsunie pocit viny (veď ty si ma už nechcela), tak budeš šťastná a vďačná aj za to, že ti v dome vôbec nieto dýcha(požičiavam si s láskavým dovolením tneto krásny výrok od iných dám)...

Lucko, ty pocity jsme měla každá,já mám občas pocit, že jsem se tehdy měla rozvést, protože on se nepoučil /ne, že by byl zase nevěrný, ale nezměnil své chování ke mně/. Ten první rok jsem se zmítala mezi pocitem neštěstí, protože jsem byla ponížená a ublížená a to právem a pocitem pouhé lítosti, že mi manžel zničil ten pocit bezpečí a jistoty toho správného manželství a pochyb, jestli budu moct takhle s ním žít dál, když už mu nemůžu věřit. Můžu s ním žit a nemám tu jistotu, ale mám ho ráda a mám ráda i sebe a nějak už nemyslím prostřednictvím toho, co by chtěl můj manžel, ale nejdřív, co já, pak syn, pak manžel. A fakt, když jsem překonala všechnu tu bolest a ponížení, tak je mi líp než před nevěrou. Píšu tady o své zkušenosti, protože si netroufám dávat všeobecné rady. Tak nevím, jestli ti to pomůže, ale nejsi na svoji bolest sama.

Lucie33 napsal(a):

bohužel, tenhle pocit mi taky dost ztěžuje teďka to moje srovnávání se s tím vším. v tom cejtim velkou nespravedlnost a svůj pocit křivdy. a já se samozřejmě (díky svejm pocitům viny - už je to tady) snažím být lepší a lepší (ale on tedy snad taky) a někdy bych se nejradši neviděla. a nechápu, že on si nejdřív musel projít tímhle útěkem a až potom tedy zřejmě pochopil, co jsem mu říkala. proč to nepochopil hned, nemuseli jsme se teď hrabat z nevěry. teda já žejo. je mi to líto. cejtim se ponížená, smutná a naštvaná. místo abysme na jaře společně vyřešili můj problém a bylo to, tak teď toho mám na hrbu nespočetně víc a mám bejt spokojená a šťastná, odpouštějící, tolerantní, nepřipomínající. píšu furt dokola to samý, už končim.

Selima napsal(a):

Vieš, Luci, možno si sa na jar zle vyjadrila, a možno si sa vyjadrila úplne presne, ale on si zvolil jednoduchšiu cestu: namiesto, aby sa zmenil a zamakal (nielen obrazne, na sebe, ale doslova), radšej si našiel "záložnú verziu" s vedomím, že po takejto kríze - a tobôž, keď ti ešte tak správne kresťansky podsunie pocit viny (veď ty si ma už nechcela), tak budeš šťastná a vďačná aj za to, že ti v dome vôbec nieto dýcha(požičiavam si s láskavým dovolením tneto krásny výrok od iných dám)...

za to co jsi napsala ti moc děkuju, k něčemu takovýmu bych ráda dospěla a ty pocity co popisuješ jsou úplně přesný. až si to protrpim a prožiju, tak třeba za rok budu moudřejší a vyrovnanější. jen bych tedy chtěla, aby už to bylo. víš, už jsem tak nějak měla pocit, že mám nakročeno dobrým směrem, (ale jak tady holky píšou a asi to svým způsobem věděly a čekaly), tak teď vzhledem k tomu, že jsme tim tak nějak proběhli hrozně rychle (za měsíc bylo všechno vyřešený a jasný - teda doufám) mě to teprve asi dohání. ty emoce a pocity. tak nějak už jsem to nečekala, myslela jsem, že to nejhorší mám za sebou - ale to jsem byla bláhová. a teď jsem z toho překvapená, co se se mnou děje. ještě že vás tu mám.

Suzie napsal(a):

Lucko, ty pocity jsme měla každá,já mám občas pocit, že jsem se tehdy měla rozvést, protože on se nepoučil /ne, že by byl zase nevěrný, ale nezměnil své chování ke mně/. Ten první rok jsem se zmítala mezi pocitem neštěstí, protože jsem byla ponížená a ublížená a to právem a pocitem pouhé lítosti, že mi manžel zničil ten pocit bezpečí a jistoty toho správného manželství a pochyb, jestli budu moct takhle s ním žít dál, když už mu nemůžu věřit. Můžu s ním žit a nemám tu jistotu, ale mám ho ráda a mám ráda i sebe a nějak už nemyslím prostřednictvím toho, co by chtěl můj manžel, ale nejdřív, co já, pak syn, pak manžel. A fakt, když jsem překonala všechnu tu bolest a ponížení, tak je mi líp než před nevěrou. Píšu tady o své zkušenosti, protože si netroufám dávat všeobecné rady. Tak nevím, jestli ti to pomůže, ale nejsi na svoji bolest sama.

Lucie33 napsal(a):

bohužel, tenhle pocit mi taky dost ztěžuje teďka to moje srovnávání se s tím vším. v tom cejtim velkou nespravedlnost a svůj pocit křivdy. a já se samozřejmě (díky svejm pocitům viny - už je to tady) snažím být lepší a lepší (ale on tedy snad taky) a někdy bych se nejradši neviděla. a nechápu, že on si nejdřív musel projít tímhle útěkem a až potom tedy zřejmě pochopil, co jsem mu říkala. proč to nepochopil hned, nemuseli jsme se teď hrabat z nevěry. teda já žejo. je mi to líto. cejtim se ponížená, smutná a naštvaná. místo abysme na jaře společně vyřešili můj problém a bylo to, tak teď toho mám na hrbu nespočetně víc a mám bejt spokojená a šťastná, odpouštějící, tolerantní, nepřipomínající. píšu furt dokola to samý, už končim.

Selima napsal(a):

Vieš, Luci, možno si sa na jar zle vyjadrila, a možno si sa vyjadrila úplne presne, ale on si zvolil jednoduchšiu cestu: namiesto, aby sa zmenil a zamakal (nielen obrazne, na sebe, ale doslova), radšej si našiel "záložnú verziu" s vedomím, že po takejto kríze - a tobôž, keď ti ešte tak správne kresťansky podsunie pocit viny (veď ty si ma už nechcela), tak budeš šťastná a vďačná aj za to, že ti v dome vôbec nieto dýcha(požičiavam si s láskavým dovolením tneto krásny výrok od iných dám)...

Hele, teď máš pocit, že to utrpení nikdy nepřejde, ale přejde - nebude to hned a až budeš za vodou, tak si to vlastně ani neuvědomíš, prostě zjistíš, že kdykoliv se podíváš na svého manžela, tak to první,co tě napadne, nebude jeho nevěra, ale něco jiného /nevím, co, ale cokoliv, třeba že funí jako hroch/. Prostě přejdou tě ty deprese a bolest /mně se vždycky úplně sevřel žaludek, když jsem na to pomyslea/ a budeš se chovat zase normálně. Tím myslím, že když třeba hodí ponožky na zem u postele a ne do koše na prádlo, tak ho normálně sepsuješ a nebudeš přitom přemýšlet, jestli ti za to nezahne. Je to nespravedlivé, ponižující, ale je to život. A kromě toho, nesnaž se být zas tak lepší, jednak on si toho nevšimne /patrně/ a druhak nám ostatním moc zvedáš laťku.

Lucie33 napsal(a):

za to co jsi napsala ti moc děkuju, k něčemu takovýmu bych ráda dospěla a ty pocity co popisuješ jsou úplně přesný. až si to protrpim a prožiju, tak třeba za rok budu moudřejší a vyrovnanější. jen bych tedy chtěla, aby už to bylo. víš, už jsem tak nějak měla pocit, že mám nakročeno dobrým směrem, (ale jak tady holky píšou a asi to svým způsobem věděly a čekaly), tak teď vzhledem k tomu, že jsme tim tak nějak proběhli hrozně rychle (za měsíc bylo všechno vyřešený a jasný - teda doufám) mě to teprve asi dohání. ty emoce a pocity. tak nějak už jsem to nečekala, myslela jsem, že to nejhorší mám za sebou - ale to jsem byla bláhová. a teď jsem z toho překvapená, co se se mnou děje. ještě že vás tu mám.

Suzie napsal(a):

Lucko, ty pocity jsme měla každá,já mám občas pocit, že jsem se tehdy měla rozvést, protože on se nepoučil /ne, že by byl zase nevěrný, ale nezměnil své chování ke mně/. Ten první rok jsem se zmítala mezi pocitem neštěstí, protože jsem byla ponížená a ublížená a to právem a pocitem pouhé lítosti, že mi manžel zničil ten pocit bezpečí a jistoty toho správného manželství a pochyb, jestli budu moct takhle s ním žít dál, když už mu nemůžu věřit. Můžu s ním žit a nemám tu jistotu, ale mám ho ráda a mám ráda i sebe a nějak už nemyslím prostřednictvím toho, co by chtěl můj manžel, ale nejdřív, co já, pak syn, pak manžel. A fakt, když jsem překonala všechnu tu bolest a ponížení, tak je mi líp než před nevěrou. Píšu tady o své zkušenosti, protože si netroufám dávat všeobecné rady. Tak nevím, jestli ti to pomůže, ale nejsi na svoji bolest sama.

Lucie33 napsal(a):

bohužel, tenhle pocit mi taky dost ztěžuje teďka to moje srovnávání se s tím vším. v tom cejtim velkou nespravedlnost a svůj pocit křivdy. a já se samozřejmě (díky svejm pocitům viny - už je to tady) snažím být lepší a lepší (ale on tedy snad taky) a někdy bych se nejradši neviděla. a nechápu, že on si nejdřív musel projít tímhle útěkem a až potom tedy zřejmě pochopil, co jsem mu říkala. proč to nepochopil hned, nemuseli jsme se teď hrabat z nevěry. teda já žejo. je mi to líto. cejtim se ponížená, smutná a naštvaná. místo abysme na jaře společně vyřešili můj problém a bylo to, tak teď toho mám na hrbu nespočetně víc a mám bejt spokojená a šťastná, odpouštějící, tolerantní, nepřipomínající. píšu furt dokola to samý, už končim.

Suzie, tvůj pohled na to a názory jsou mi fakt blízký, umíš to hezky pojmenovat a vystihnout, tak jak to já cejtim. víš, já se úplně stydim, že jsem přesně měla a ještě trošku mám tyhle pocity - řeknu, že se mi něco nelíbí, jakákoliv blbost - ponožky na zemi, cokoliv a už mi to v tý hlavě šrotuje, - jen aby si začal neběžel někam hojit sebevědomí - máte to taky za sebou. už mě tohle teda pomalu přechází. měla jsem přesně pocit, že musim bejt úplně jiná, úžasná, nejúžasnější, nejhodnější, nejpřitažlivější - aby se to zase nestalo. naštěstí jsem se z tohohle vyléčila asi za 14 dní, protože to teda je pekelnej nesmysl. takže v tomhle už začínám stát nohama zase na zemi. naopak si začínám řikat - že on bude muset asi do budoucna snést víc mých názorů a nároků a přání a všeho - protože jenom pak to budu já - a pokud to neunese, bohužel, asi by se nedalo už nic dělat. to samý vim, že druhou šanci - takovouhle jako jsem dala teď už bych nedala. já se hele nesnažim zas tak moc bejt celkově lepší - to asi dlouhodobě nefunguje, spíš se snažim zaměřit na to, kde jsme měli ty problémya v tom se snažim udělat nějakej pokrok - v tom co vím, a co mi řek, že mu třeba chybělo, nebo že jsme nebyli skoro vůbec spolu, takový ty věci toho běžnýho života - ale zase - musí to bejt oboustraný, no a on se taky snaží (i když chlapi jsou asi takový těžkopádnější, než něco pochopí.....ale pokrok vidim). budu si v chvílích temna číst cos napsala, protože mi to dává naději, že to má smysl. o čemž chvílema pochybuju.

To si piš, že to má smysl. Protože ho za a/máš ráda, za b/ on má rád tebe /a na tvém místě bych o tom nepochybovala/ a za c/ se ti pravděpodobně nechce začínat s někým jiným od začátku /když už tě to stálo tolik sil, nervů a času zůstat s tím tvým/. Jsi dobrá, že tak rychle nacházíš zase sama sebe - mně to trvalo dost dlouho, než jsem si uvědomila, že podvědomě se chovám tak, abych mu zase nezavdala příčinu hledat někde jinde. Jenže tudy cesta nevede. Ono v téhle fázi už to není tak o něm, jako o tobě. Úspěch na poprvé u mě byl, když jsem na nevěru dokázala nemyslet 2 hodiny. A když přišly černé myšlenky, tak jsem se snažila je masochisticky nerozvíjet /jako když jsem si zpětně uvědomila, kdy mi lhal, představy, co spolu dělali atd./ Protože, když jsem popustila uzdu fantazii, tak mi bylo i fyzicky blbě, natož jak mi bylo na duši. Nešlo to hned, ale postupně, jak jsem cítila, že to na mě leze, tak jsem se snažia soustředit na něco jiného, hlavně absolutně nesouvisejícího s mým mužem. Postupně to bude lepší a lepší, ale občas, po letech, zbyde pocit, jako když zabolí stará jizva. Není to příjemné, ale udržuje to člověka ve střehu. Protože po té, co jsem zjistila, že chlapi toleranci a velkorysost neocení, ale zneužijí, tak se ze mě stala tak trochu podezíravá baba. Protože vola ze mě už nikdo dělat nebude.

Lucie33 napsal(a):

Suzie, tvůj pohled na to a názory jsou mi fakt blízký, umíš to hezky pojmenovat a vystihnout, tak jak to já cejtim. víš, já se úplně stydim, že jsem přesně měla a ještě trošku mám tyhle pocity - řeknu, že se mi něco nelíbí, jakákoliv blbost - ponožky na zemi, cokoliv a už mi to v tý hlavě šrotuje, - jen aby si začal neběžel někam hojit sebevědomí - máte to taky za sebou. už mě tohle teda pomalu přechází. měla jsem přesně pocit, že musim bejt úplně jiná, úžasná, nejúžasnější, nejhodnější, nejpřitažlivější - aby se to zase nestalo. naštěstí jsem se z tohohle vyléčila asi za 14 dní, protože to teda je pekelnej nesmysl. takže v tomhle už začínám stát nohama zase na zemi. naopak si začínám řikat - že on bude muset asi do budoucna snést víc mých názorů a nároků a přání a všeho - protože jenom pak to budu já - a pokud to neunese, bohužel, asi by se nedalo už nic dělat. to samý vim, že druhou šanci - takovouhle jako jsem dala teď už bych nedala. já se hele nesnažim zas tak moc bejt celkově lepší - to asi dlouhodobě nefunguje, spíš se snažim zaměřit na to, kde jsme měli ty problémya v tom se snažim udělat nějakej pokrok - v tom co vím, a co mi řek, že mu třeba chybělo, nebo že jsme nebyli skoro vůbec spolu, takový ty věci toho běžnýho života - ale zase - musí to bejt oboustraný, no a on se taky snaží (i když chlapi jsou asi takový těžkopádnější, než něco pochopí.....ale pokrok vidim). budu si v chvílích temna číst cos napsala, protože mi to dává naději, že to má smysl. o čemž chvílema pochybuju.

mluvíš mi z duše. k dvouhodinový hranici nemyšlení na to se pokorně plazím, jsem tak v půlce :):) se vším co píšeš souhlasím. ale myslim, že moc zatim sama sebe nenacházim, to jsou jen takový záblesky ze tmy. počkej co zas budu plácat za nesmysly třeba za pár dní. božínku. ach jo. ale jo, věřim v lepší zítřky, co mi taky zbejvá. jsi prima.

Suzie napsal(a):

To si piš, že to má smysl. Protože ho za a/máš ráda, za b/ on má rád tebe /a na tvém místě bych o tom nepochybovala/ a za c/ se ti pravděpodobně nechce začínat s někým jiným od začátku /když už tě to stálo tolik sil, nervů a času zůstat s tím tvým/. Jsi dobrá, že tak rychle nacházíš zase sama sebe - mně to trvalo dost dlouho, než jsem si uvědomila, že podvědomě se chovám tak, abych mu zase nezavdala příčinu hledat někde jinde. Jenže tudy cesta nevede. Ono v téhle fázi už to není tak o něm, jako o tobě. Úspěch na poprvé u mě byl, když jsem na nevěru dokázala nemyslet 2 hodiny. A když přišly černé myšlenky, tak jsem se snažila je masochisticky nerozvíjet /jako když jsem si zpětně uvědomila, kdy mi lhal, představy, co spolu dělali atd./ Protože, když jsem popustila uzdu fantazii, tak mi bylo i fyzicky blbě, natož jak mi bylo na duši. Nešlo to hned, ale postupně, jak jsem cítila, že to na mě leze, tak jsem se snažia soustředit na něco jiného, hlavně absolutně nesouvisejícího s mým mužem. Postupně to bude lepší a lepší, ale občas, po letech, zbyde pocit, jako když zabolí stará jizva. Není to příjemné, ale udržuje to člověka ve střehu. Protože po té, co jsem zjistila, že chlapi toleranci a velkorysost neocení, ale zneužijí, tak se ze mě stala tak trochu podezíravá baba. Protože vola ze mě už nikdo dělat nebude.

Lucie33 napsal(a):

Suzie, tvůj pohled na to a názory jsou mi fakt blízký, umíš to hezky pojmenovat a vystihnout, tak jak to já cejtim. víš, já se úplně stydim, že jsem přesně měla a ještě trošku mám tyhle pocity - řeknu, že se mi něco nelíbí, jakákoliv blbost - ponožky na zemi, cokoliv a už mi to v tý hlavě šrotuje, - jen aby si začal neběžel někam hojit sebevědomí - máte to taky za sebou. už mě tohle teda pomalu přechází. měla jsem přesně pocit, že musim bejt úplně jiná, úžasná, nejúžasnější, nejhodnější, nejpřitažlivější - aby se to zase nestalo. naštěstí jsem se z tohohle vyléčila asi za 14 dní, protože to teda je pekelnej nesmysl. takže v tomhle už začínám stát nohama zase na zemi. naopak si začínám řikat - že on bude muset asi do budoucna snést víc mých názorů a nároků a přání a všeho - protože jenom pak to budu já - a pokud to neunese, bohužel, asi by se nedalo už nic dělat. to samý vim, že druhou šanci - takovouhle jako jsem dala teď už bych nedala. já se hele nesnažim zas tak moc bejt celkově lepší - to asi dlouhodobě nefunguje, spíš se snažim zaměřit na to, kde jsme měli ty problémya v tom se snažim udělat nějakej pokrok - v tom co vím, a co mi řek, že mu třeba chybělo, nebo že jsme nebyli skoro vůbec spolu, takový ty věci toho běžnýho života - ale zase - musí to bejt oboustraný, no a on se taky snaží (i když chlapi jsou asi takový těžkopádnější, než něco pochopí.....ale pokrok vidim). budu si v chvílích temna číst cos napsala, protože mi to dává naději, že to má smysl. o čemž chvílema pochybuju.

Holky, taky jsem byla ráda když jsem na to alespoń ty dvě hoďky denně nemyslela. Teď po půl roce jsou to právě ty dvě hoďky kdy na to myslím, no někdy 2 a 1/2, abych si zas tak moc nefandila. Včera mi např. stačila má oblíbená Ally McBealová a lítala jsem v to zase. Bojím se zapnout tv nebo otevřít časopis všude to na člověka juká.

tak to ti ještě než půjdeš vařit něco povim - já se včera tak těšila na Ally - po 5 minutách jsem televizi vypnula a odešla. naše milenka totiž měla nebo má před svatbou po 8mi letém vztahu a kvůli svojí největší lásce na světě najednou k mýmu manželovi se vůbec chudinka nemohla vdát - dál už to neznám a ani nechci. takže Ally jsem teda včera neskousla, manžel na mě sice volal, že jsem se chtěla koukat a kde teda jsem, tak jsem jenom řekla, že jsem si to rozmyslela. myslim, že pochopil a jak je jeho dobrým zvykem, usilovně mlčel. ale v koupelně jsem to rozdejchala, chvíli si četla, po Ally se vrátila do pokoje a byla jsem milá......(jestli já nejsem spíš blbá) tak utíkej něco moc dobrýho uvařit, správně dělání dělání všechny smutky zahání....

Koka napsal(a):

Holky, taky jsem byla ráda když jsem na to alespoń ty dvě hoďky denně nemyslela. Teď po půl roce jsou to právě ty dvě hoďky kdy na to myslím, no někdy 2 a 1/2, abych si zas tak moc nefandila. Včera mi např. stačila má oblíbená Ally McBealová a lítala jsem v to zase. Bojím se zapnout tv nebo otevřít časopis všude to na člověka juká.

Lucko, každý jsme jednou dole a jednou nahoře /nebo alespoň ne uplně dole/. Plácáš se v tom a máš pocit, že úplně nadarmo a možná už ani nevíš, jestli ho chceš. Myslím, že tohle jsme zažily všechny. Já jsem se plácala, občas dělala scény a furt jsem nevěděla. A pak přišla moje vážná nemoc a najednou jsem zjistila, že ten hnusák, co mi tak strašně ublížil, mě opečovává a stará se a strašně se bojí, abych neumřela. A pak jsem se uzdravila a co myslíš, že teď. Místo, abych si ho vážila, tak když jsem se otřepala, tak zase občas pochybuju, sem tam udělám scénku a klidně mu to tak jednou za půl roku připomenu. Holt jsem nepoučitelná a to chci radit ostatním.

Lucie33 napsal(a):

mluvíš mi z duše. k dvouhodinový hranici nemyšlení na to se pokorně plazím, jsem tak v půlce :):) se vším co píšeš souhlasím. ale myslim, že moc zatim sama sebe nenacházim, to jsou jen takový záblesky ze tmy. počkej co zas budu plácat za nesmysly třeba za pár dní. božínku. ach jo. ale jo, věřim v lepší zítřky, co mi taky zbejvá. jsi prima.

Suzie napsal(a):

To si piš, že to má smysl. Protože ho za a/máš ráda, za b/ on má rád tebe /a na tvém místě bych o tom nepochybovala/ a za c/ se ti pravděpodobně nechce začínat s někým jiným od začátku /když už tě to stálo tolik sil, nervů a času zůstat s tím tvým/. Jsi dobrá, že tak rychle nacházíš zase sama sebe - mně to trvalo dost dlouho, než jsem si uvědomila, že podvědomě se chovám tak, abych mu zase nezavdala příčinu hledat někde jinde. Jenže tudy cesta nevede. Ono v téhle fázi už to není tak o něm, jako o tobě. Úspěch na poprvé u mě byl, když jsem na nevěru dokázala nemyslet 2 hodiny. A když přišly černé myšlenky, tak jsem se snažila je masochisticky nerozvíjet /jako když jsem si zpětně uvědomila, kdy mi lhal, představy, co spolu dělali atd./ Protože, když jsem popustila uzdu fantazii, tak mi bylo i fyzicky blbě, natož jak mi bylo na duši. Nešlo to hned, ale postupně, jak jsem cítila, že to na mě leze, tak jsem se snažia soustředit na něco jiného, hlavně absolutně nesouvisejícího s mým mužem. Postupně to bude lepší a lepší, ale občas, po letech, zbyde pocit, jako když zabolí stará jizva. Není to příjemné, ale udržuje to člověka ve střehu. Protože po té, co jsem zjistila, že chlapi toleranci a velkorysost neocení, ale zneužijí, tak se ze mě stala tak trochu podezíravá baba. Protože vola ze mě už nikdo dělat nebude.

Lucie33 napsal(a):

Suzie, tvůj pohled na to a názory jsou mi fakt blízký, umíš to hezky pojmenovat a vystihnout, tak jak to já cejtim. víš, já se úplně stydim, že jsem přesně měla a ještě trošku mám tyhle pocity - řeknu, že se mi něco nelíbí, jakákoliv blbost - ponožky na zemi, cokoliv a už mi to v tý hlavě šrotuje, - jen aby si začal neběžel někam hojit sebevědomí - máte to taky za sebou. už mě tohle teda pomalu přechází. měla jsem přesně pocit, že musim bejt úplně jiná, úžasná, nejúžasnější, nejhodnější, nejpřitažlivější - aby se to zase nestalo. naštěstí jsem se z tohohle vyléčila asi za 14 dní, protože to teda je pekelnej nesmysl. takže v tomhle už začínám stát nohama zase na zemi. naopak si začínám řikat - že on bude muset asi do budoucna snést víc mých názorů a nároků a přání a všeho - protože jenom pak to budu já - a pokud to neunese, bohužel, asi by se nedalo už nic dělat. to samý vim, že druhou šanci - takovouhle jako jsem dala teď už bych nedala. já se hele nesnažim zas tak moc bejt celkově lepší - to asi dlouhodobě nefunguje, spíš se snažim zaměřit na to, kde jsme měli ty problémya v tom se snažim udělat nějakej pokrok - v tom co vím, a co mi řek, že mu třeba chybělo, nebo že jsme nebyli skoro vůbec spolu, takový ty věci toho běžnýho života - ale zase - musí to bejt oboustraný, no a on se taky snaží (i když chlapi jsou asi takový těžkopádnější, než něco pochopí.....ale pokrok vidim). budu si v chvílích temna číst cos napsala, protože mi to dává naději, že to má smysl. o čemž chvílema pochybuju.

teď jsem to pochopila. já jsem moc hodná. jdu mu přeposlat ten článek z druhýho šuplíčku o nevěře, děj se vůle boží. konec mého mlčení.

Tak to je taky typický, já jsem se nemohla koukat na filmy, kde chlap je nevěrný manželce, zato filmy, kde žena zahybá manželovi mě naplňovaly cynickým uspokojením. A dodnes /kdyby to četla Pandorraa, tak se dozvím o sobě, co nechci vědět/ mám takový pěkný pocit zadostiučinění, když nějaký nevěrník na svou něvěru dojede. A je mi celkem jedno, jestli mám nebo nemám právo manželovi něco zakazovat, jestli ho vlastním nebo ne, ale mě zatraceně už podvádět nebude. A něco pro poučení - moje kolegyně vždycky říká: Dej chlapovi ráno facku, do večera si jí zaslouží.

Lucie33 napsal(a):

tak to ti ještě než půjdeš vařit něco povim - já se včera tak těšila na Ally - po 5 minutách jsem televizi vypnula a odešla. naše milenka totiž měla nebo má před svatbou po 8mi letém vztahu a kvůli svojí největší lásce na světě najednou k mýmu manželovi se vůbec chudinka nemohla vdát - dál už to neznám a ani nechci. takže Ally jsem teda včera neskousla, manžel na mě sice volal, že jsem se chtěla koukat a kde teda jsem, tak jsem jenom řekla, že jsem si to rozmyslela. myslim, že pochopil a jak je jeho dobrým zvykem, usilovně mlčel. ale v koupelně jsem to rozdejchala, chvíli si četla, po Ally se vrátila do pokoje a byla jsem milá......(jestli já nejsem spíš blbá) tak utíkej něco moc dobrýho uvařit, správně dělání dělání všechny smutky zahání....

Koka napsal(a):

Holky, taky jsem byla ráda když jsem na to alespoń ty dvě hoďky denně nemyslela. Teď po půl roce jsou to právě ty dvě hoďky kdy na to myslím, no někdy 2 a 1/2, abych si zas tak moc nefandila. Včera mi např. stačila má oblíbená Ally McBealová a lítala jsem v to zase. Bojím se zapnout tv nebo otevřít časopis všude to na člověka juká.

tak já mu k hezkýmu článku ještě jednu máznu, preventivně.

znáte ten vtip jak manžel přijde domů a řiká synovi a manželce - mám bezva nápad, uděláme zabijačku !!! pak jde k synovi a jednu mu flákne a manželka ječí, člověče co děláš, proč ho mlátíš ? a manžel říká - už ho vidim debila, jak to žere bez chleba !!!

tak asi tak nějak, že jo ?

Suzie napsal(a):

Tak to je taky typický, já jsem se nemohla koukat na filmy, kde chlap je nevěrný manželce, zato filmy, kde žena zahybá manželovi mě naplňovaly cynickým uspokojením. A dodnes /kdyby to četla Pandorraa, tak se dozvím o sobě, co nechci vědět/ mám takový pěkný pocit zadostiučinění, když nějaký nevěrník na svou něvěru dojede. A je mi celkem jedno, jestli mám nebo nemám právo manželovi něco zakazovat, jestli ho vlastním nebo ne, ale mě zatraceně už podvádět nebude. A něco pro poučení - moje kolegyně vždycky říká: Dej chlapovi ráno facku, do večera si jí zaslouží.

Lucie33 napsal(a):

tak to ti ještě než půjdeš vařit něco povim - já se včera tak těšila na Ally - po 5 minutách jsem televizi vypnula a odešla. naše milenka totiž měla nebo má před svatbou po 8mi letém vztahu a kvůli svojí největší lásce na světě najednou k mýmu manželovi se vůbec chudinka nemohla vdát - dál už to neznám a ani nechci. takže Ally jsem teda včera neskousla, manžel na mě sice volal, že jsem se chtěla koukat a kde teda jsem, tak jsem jenom řekla, že jsem si to rozmyslela. myslim, že pochopil a jak je jeho dobrým zvykem, usilovně mlčel. ale v koupelně jsem to rozdejchala, chvíli si četla, po Ally se vrátila do pokoje a byla jsem milá......(jestli já nejsem spíš blbá) tak utíkej něco moc dobrýho uvařit, správně dělání dělání všechny smutky zahání....

Koka napsal(a):

Holky, taky jsem byla ráda když jsem na to alespoń ty dvě hoďky denně nemyslela. Teď po půl roce jsou to právě ty dvě hoďky kdy na to myslím, no někdy 2 a 1/2, abych si zas tak moc nefandila. Včera mi např. stačila má oblíbená Ally McBealová a lítala jsem v to zase. Bojím se zapnout tv nebo otevřít časopis všude to na člověka juká.

No super, konečně začínáš mít ten správný přístup. Klidně mu ji mázni a když se bude ptát za co, tak mu řekni, že preventivně. Mně se líbí taky jeden, který by se mě mohl dotýkat: co se stane z manželky po dvaceti letech manželství - odpověď: tlustej kamarád. Dvacet let už to skoro bude, ale tlustá naštěstí nejsem. A na druhou stranu, být to tolika letech kamarád taky není špatný, jen tam nesmí být další kamarádka. Takže Lucko, je lepší být zdravě nasr... než polykat slzy a trápit se. Možná, kdybys mu jednu flákla tak se uleví tobě i jemu. To není návod, ale já jsem tehdy na manžela vylila kýbl vody z podlahy. Bylo to přízemní, ale povznášející. 

Lucie33 napsal(a):

tak já mu k hezkýmu článku ještě jednu máznu, preventivně.

znáte ten vtip jak manžel přijde domů a řiká synovi a manželce - mám bezva nápad, uděláme zabijačku !!! pak jde k synovi a jednu mu flákne a manželka ječí, člověče co děláš, proč ho mlátíš ? a manžel říká - už ho vidim debila, jak to žere bez chleba !!!

tak asi tak nějak, že jo ?

Suzie napsal(a):

Tak to je taky typický, já jsem se nemohla koukat na filmy, kde chlap je nevěrný manželce, zato filmy, kde žena zahybá manželovi mě naplňovaly cynickým uspokojením. A dodnes /kdyby to četla Pandorraa, tak se dozvím o sobě, co nechci vědět/ mám takový pěkný pocit zadostiučinění, když nějaký nevěrník na svou něvěru dojede. A je mi celkem jedno, jestli mám nebo nemám právo manželovi něco zakazovat, jestli ho vlastním nebo ne, ale mě zatraceně už podvádět nebude. A něco pro poučení - moje kolegyně vždycky říká: Dej chlapovi ráno facku, do večera si jí zaslouží.

Lucie33 napsal(a):

tak to ti ještě než půjdeš vařit něco povim - já se včera tak těšila na Ally - po 5 minutách jsem televizi vypnula a odešla. naše milenka totiž měla nebo má před svatbou po 8mi letém vztahu a kvůli svojí největší lásce na světě najednou k mýmu manželovi se vůbec chudinka nemohla vdát - dál už to neznám a ani nechci. takže Ally jsem teda včera neskousla, manžel na mě sice volal, že jsem se chtěla koukat a kde teda jsem, tak jsem jenom řekla, že jsem si to rozmyslela. myslim, že pochopil a jak je jeho dobrým zvykem, usilovně mlčel. ale v koupelně jsem to rozdejchala, chvíli si četla, po Ally se vrátila do pokoje a byla jsem milá......(jestli já nejsem spíš blbá) tak utíkej něco moc dobrýho uvařit, správně dělání dělání všechny smutky zahání....

já správnej přístup, ty správný rady, to by v tom byl čert, abych z toho nějak nevybruslila. nejdřív ho zmlátim, pak ho zleju a odejdu středem. díky :)

Suzie napsal(a):

No super, konečně začínáš mít ten správný přístup. Klidně mu ji mázni a když se bude ptát za co, tak mu řekni, že preventivně. Mně se líbí taky jeden, který by se mě mohl dotýkat: co se stane z manželky po dvaceti letech manželství - odpověď: tlustej kamarád. Dvacet let už to skoro bude, ale tlustá naštěstí nejsem. A na druhou stranu, být to tolika letech kamarád taky není špatný, jen tam nesmí být další kamarádka. Takže Lucko, je lepší být zdravě nasr... než polykat slzy a trápit se. Možná, kdybys mu jednu flákla tak se uleví tobě i jemu. To není návod, ale já jsem tehdy na manžela vylila kýbl vody z podlahy. Bylo to přízemní, ale povznášející. 

Lucie33 napsal(a):

tak já mu k hezkýmu článku ještě jednu máznu, preventivně.

znáte ten vtip jak manžel přijde domů a řiká synovi a manželce - mám bezva nápad, uděláme zabijačku !!! pak jde k synovi a jednu mu flákne a manželka ječí, člověče co děláš, proč ho mlátíš ? a manžel říká - už ho vidim debila, jak to žere bez chleba !!!

tak asi tak nějak, že jo ?

Suzie napsal(a):

Tak to je taky typický, já jsem se nemohla koukat na filmy, kde chlap je nevěrný manželce, zato filmy, kde žena zahybá manželovi mě naplňovaly cynickým uspokojením. A dodnes /kdyby to četla Pandorraa, tak se dozvím o sobě, co nechci vědět/ mám takový pěkný pocit zadostiučinění, když nějaký nevěrník na svou něvěru dojede. A je mi celkem jedno, jestli mám nebo nemám právo manželovi něco zakazovat, jestli ho vlastním nebo ne, ale mě zatraceně už podvádět nebude. A něco pro poučení - moje kolegyně vždycky říká: Dej chlapovi ráno facku, do večera si jí zaslouží.

Suzie, ty jsi ďábel... Vy my dneska holky dáváte. Včera jsem byla studený čumák, dnes cítím, jak se mi nálada zlepšuje. Máš pravdu, že když se člověk zdravě nakaká je mu líp.

Tak se mi to líbí - jak to říkala Růžičková v tom seriálu: Na tragickej život já jsem pes!

Lucinko, všechno sleduju... :supr: :supr: :supr:

:hjarta::hjarta::D díky
děvčata, neradujme se ze mě předčasně...... ale každá chvilka srandy dobrá......
mám vás ráda a díky

dakota napsal(a):

Lucinko, všechno sleduju... :supr: :supr: :supr:

Jaký neradujme se, proč bychom se netěšily? Takže až se dovalíš domů, tak je to jasný - nejdřív kýbl studený vody, to bude v šoku, tak bude držet na tu facku. Pak mu řekni, že to bylo jako foršus a jestli proti tomu něco má. Myslím, že nebude mít nic. No a pak se tvař jako normálně, klidně buď i milá a chlapec bude mít o čem přemýšlet a přejdou ho roupy. Jo, kdyby to bylo takhle snadný. Jdu bydlet, takže se měj a zítra napiš, co se dělo.

Lucie33 napsal(a):

:hjarta::hjarta::D díky
děvčata, neradujme se ze mě předčasně...... ale každá chvilka srandy dobrá......
mám vás ráda a díky

dakota napsal(a):

Lucinko, všechno sleduju... :supr: :supr: :supr:

Tak to pročítám holky a celkem se bojím napsat, že jednu slíznu,  já tohle všechno znám z opačné strany, ale těď jsou mé pocity stejné, jenomže to by bylo domácí násilí. Navíc nikdy jsem ženu ani v mysli neuhodil. Ale vztek to mám a kdyby se mi dostal blíž ten třetí, tak bych asi použil basebalovou pálku, tak radil klokan.
Jinak je to lepší naž abychom ronili slzy, i když ty jsou tady někdy taky, nebo ne?
Celkem mi pomohli Vaše názory. Ahoj.

Já se přiznám, že jsem mu v březnu taky jednu flákla / po 3 mes.ujištování že je konec /, samozřejmě to bylo poprvé, dnes nevím, ale tenkrát ten pocit byl ulevný.Hlavně to, jak zíral.
Naopak to asi User fakt nejde. A co se týče basebalových
pálek, koukám že kamarádky a kamarádi fungují všude, taky jste k nim chodili i o Vánocích? No, já tu svoji potkávám, a ty to taky ustojíš. I když bejt chlap, tak jsem ji tu " hubu " možná rozbila. Sorry. Držte se Míša

PS: Lucko,pamatuji jsi, že zde někdo psal o Gutalaxu a jak se pak o manžílka starat. Nedoporučuji provést, jen přečíst, nějak se ti pak uleví.

User, povedala by som, že Klokan to myslel ironicky, neviem, neviem, či by ho potešilo, že si to vzal ako návod na použitie :)

user napsal(a):

Tak to pročítám holky a celkem se bojím napsat, že jednu slíznu,  já tohle všechno znám z opačné strany, ale těď jsou mé pocity stejné, jenomže to by bylo domácí násilí. Navíc nikdy jsem ženu ani v mysli neuhodil. Ale vztek to mám a kdyby se mi dostal blíž ten třetí, tak bych asi použil basebalovou pálku, tak radil klokan.
Jinak je to lepší naž abychom ronili slzy, i když ty jsou tady někdy taky, nebo ne?
Celkem mi pomohli Vaše názory. Ahoj.

User, bez násilí, ale i bez dolézání. Tak nějak zdravý střed. Druhá polovička, by se k tomu ale měla jasně vyjádřit, aby ze sebe člověk nedělal blba příliš dlouho.
Dnes tu opravdu panovala dobrá nálada, humor a nadhled. Moc mi to zvedlo náladičku. Těch slz jsem např. já od zjištění vybulela nepočítaně. A lepší je fakt to zdravé nakakání...

Selima napsal(a):

User, povedala by som, že Klokan to myslel ironicky, neviem, neviem, či by ho potešilo, že si to vzal ako návod na použitie :)

Nevím, jen vztek mi zůstal, jak lítost prorůstala vztekem a vím, že o ni usiluje dál, skouším věřit, ale byly chvilky, kdy jsem byl jak papiňák před výbuchem, hlavně když jsem ho viděl a on se tvářil jakoby nic, jednou dokonce chtěl jít ke mně a mluvit se mnou, naštěstí se včas zastavil, ještě půl hodiny po mi žena řekla, že se mne v těchto chvilkách bojí, (teď ji zažila podruhé, poprvé když jsem se bránil v baru za mlada), ale jsem naštvanej, protože usiluje dál a chci věřit, že se to mezi náma znovu vrací ke vzájemné úctě, důvěře a (nevím s určitostí) i lásce. Přiznám si, že takové bouchnutí do živého (masa) a adresně, by mi upustilo pára na hodně dlouho (možná na několik let).
Tak to nechám v rovině teorie ale myšlenky jsou to zajímavé.
Všechny Vás zdravím, Ahoj a hlavu vzhůru.

P.S.: Pandořin návod jak ulevit duši se nesetkal s vřelým přijetím, i když jsem to jen naznačil jako fór.
Hezký mokrý den,

Ať déšť smyje všechen žal a lítost, ostatní smyjeme sami,
ať už ve sprše, nebo něčím zevnitř.
Psychicky se myjem na babinetu ...

Každý den je pro co žít, jen to třeba zjistit a radovat se z toho.

To jsem nějak optimistický po ránu.

Ahóóóóóóóóój, ojojoj.

Ahoj Luci, měla jsem teď týden dovolenou a když to teď čtu, přemýšlým jestli fungují přenosy na dálku. Ve tvých - svých pocitech jsem jela celý týden (a maličko ještě jedu dneska). Kdybych to neprožívala neuvěřím.

Holčičky moje, kdybych tak mohla znovu začít věřit, nejen v něj, ale i sama v sebe (že nejsem ošklivá, že jsem hodná, že stojím za to, že ona není hezčí, mladší..................... :grater: ). Bojím se jeho dalšího selhání - lhaní, nevěry a následné bolesti jako čert kříže. Začínám zkoušet kineziologii, ale zatím se mi nějak nedaří........... .

jsem tu

Jájo, kineziologii jsem zkusila, zatím poprvé. Pocity hodně smíšené, bojím se, že nemám pocit, že by mi to pomohlo. Nevím... jsem trochu na rozpacích. Zaměřili jsme se na téma, abych si znovu začala věřit. A budu určitě ráda, když mi zkusíš domluvit schůzku s tou tvou kinezioložkou, vzhledem k tomu, že už tam můžu - milenka :dumbom: dostala byt a bydlí jinde.

tak to je dobrý, já tam pudu až po  vejplatě, tak vydrž
jinak fakt jeď na školu v přírodě - Pan plánuje v září novou 1.třídu :lol:
bylo to úžasný a hrozně moc mi to dalo

Jája napsal(a):

tak to je dobrý, já tam pudu až po  vejplatě, tak vydrž
jinak fakt jeď na školu v přírodě - Pan plánuje v září novou 1.třídu :lol:
bylo to úžasný a hrozně moc mi to dalo

no dobrý by bylo, kdyby se odstěhovala alespoň do jiného města, ale ona zůstala ve městě jen v jiné části, kurňa

dyk je to úplně jedno - ona nemůže ovlivnit vůbec nic, všechno je jen na vás dvou :hjarta:

Jája napsal(a):

dyk je to úplně jedno - ona nemůže ovlivnit vůbec nic, všechno je jen na vás dvou :hjarta:

Jájo, já vím, ale to je přesně ten můj strach, že mne třeba vážně nemiluje a zůstává bůhví proč........ a proto ty pochybnosti, protože pokud mne vážně nemiluje, tak obava, že když se mu ona ozve a vrátí se to do starých kolejí je velmi reálná...........

Čím víc nad tím přemýšlým rozumově, tím víc jsem přesvědčená, že mne nemůže milovat. Pořád mi hlava nebere, jak mne mohl milovat, pak milovat někoho jiného 5 let ( i když tvrdí, že jí nemiloval) a pak znovu milovat mne. Nevím, já už asi nevím nic..

ahoj holky, jsem tu. je mi dobře. celkem. tak nějak mám pocit, že jsem přelezla další hromadu minulej tejden a je to lepší. jsem zvědavá, kolik jich ještě bude. ale krizi z minulýho tejdne mám tedy snad za sebou. doma je všechno dobrý. jsem v pohodě, doufám, že mi to nějakou dobu vydrží. s nástupem do 1. třídy počítám, cesta bude ještě dlouhá.

:dumbom:
tak přestaň přemejšlet rozumově, protože nad láskou se rozumově přemejšlet nedá, řiď se jen a pouze instinktem
a čim dál víc si myslim, že je fakt možný milovat dva různé lidi naprosto odlišnym způsobem
svym "přemejšlenim" stejně nejvíc ubližuješ jen sama sobě
a záruky, že s tebou bude stále ti stejně nikdo nikdy nedá

Lucie33 napsal(a):

ahoj holky, jsem tu. je mi dobře. celkem. tak nějak mám pocit, že jsem přelezla další hromadu minulej tejden a je to lepší. jsem zvědavá, kolik jich ještě bude. ale krizi z minulýho tejdne mám tedy snad za sebou. doma je všechno dobrý. jsem v pohodě, doufám, že mi to nějakou dobu vydrží. s nástupem do 1. třídy počítám, cesta bude ještě dlouhá.

Ahoj Luci, :pussa:

danielko, chybělas mi tu, doufám, že sis dovolenou v rámci možností užila. my jedem zejtra na vodu, doufám, že nezmrzneme. jak ses měla, kromě našich tradičních pocitů?

Lucie33 napsal(a):

danielko, chybělas mi tu, doufám, že sis dovolenou v rámci možností užila. my jedem zejtra na vodu, doufám, že nezmrzneme. jak ses měla, kromě našich tradičních pocitů?

No jestli jsi četla mé výlevy výše tak asi víš. Nicméně byly jsme celý týden spolu doma, jezdili jsme na houby, pomáhal mi dělat marmeládu, byli jsme také párkrát u rodičů na venkově..... docela fajn.

Jája napsal(a):

:dumbom:

a čim dál víc si myslim, že je fakt možný milovat dva různé lidi naprosto odlišnym způsobem

No Jáji, trochu mi to vysvětli. Zajímalo by mne, jakým způsobem mne miloval těch 5 let a jak mne miluje teď.

Danielko, ale já ho neznám, takže nemůžu vysvětlit, co cítil on
Jen můžu říct, že jsem změnila názor a myslim si, že to jde

víš, co si dej příště za téma: Proč se nemám ráda

protože fakt ubližuješ nejvíc jen a pouze sobě

Holky, na co já si vlastně ztěžuji. Rozhodl se, že chce zůstat se mnou, skončil to s ní (na druhý pokus), zřejmě se s ní už vážně nestýká, pusinkuje mne, říká mi, že mne miluje, tulí se večer ke mně, říká že už nikdy nikdy, že to byla chyba. Když čtu některé ostatní holky, tak bych Vážně mohla být asi šťastná. Ale ty pocity...... a to trvání tak dlouho (není tu moc holek, co by zažily několikaletou nevěru) a k tomu ještě to dítě. Nevím, jestli vůbec někdy zkousnu to, že jsem několik let žila v iluzi a všechno bylo jinak.

záleží na tom, jak to prožíváš ty
ale můj velikej poznatek ze semináře je, že nejdřív musíš mít ráda sebe a až pak ostatní
to neumim psát, ale vyprávět bych mohla hodiny :lol:

Jája napsal(a):

záleží na tom, jak to prožíváš ty
ale můj velikej poznatek ze semináře je, že nejdřív musíš mít ráda sebe a až pak ostatní
to neumim psát, ale vyprávět bych mohla hodiny :lol:

Mám takové tušení, že půjdeme na kafe.... ?

můžem, kdy a kde?

Depka jako prase.....................Lucko nenech se nakazit!!!!!!!!!!!

Jája napsal(a):

můžem, kdy a kde?

Jáji, chceš v našem nebo vašem městečku?

no víš, já myslim, že ty to máš opravdu těžší než většina z nás tady. a zákonitě ti to s časovým odstupem teď musí docházet, ta doba, jakou to trvalo a musí bejt strašně těžký se s tim vyrovnat. já tě moc obdivuju, protože si to vůbec neumim představit a nemám pocit, že bych to zvládla, když vidim, jak se plácám v něčem, co se vůbec s tvojí situací nedá srovnat. ale broučku - snaž se mu věřit a netrap se zbytečně. uvidíš, že bude dobře, jenom to bude dýl trvat. přece ženská intuice pozná, jestli ten chlap hraje nebo ne. jakej máš z jeho chování pocit? je přirozenej? pokud jo, tak to tak bude. já ti nemám moc co radit, ale když se tu tak střídáme s těma depkama, tak aspoň se snažim tě nějak malinko utěšit. mě tu holky minulej tejden pomohly z nejhoršího, zase jsem se nadechla, koukám na všechno zase s novou energií a nadějí a jdu dál. a i v tvojí těžší situaci tohle funguje. oklepeš se, nadechneš a půjdeš dál, a takhle to bude pořád až se tady jednou nesejdeme třeba měsíc a budeme vědět, že máme vyhráno. ty intervaly co tu budem kňourat se budou prodlužovat až sem budem chodit jako ty starý mazáci spíš zavzpomínat a ze zvědavosti a s chutí pomoct dalším zoufalcům. je to smutný, že vůbec je nás tu tolik, ale na druhou stranu to člověku dává sílu. věř mi, že to zvládneme, ty to zvládneš a za rok nebo i dřív bude všechno fajn. věř si, věř, záleží to na tobě.  :hjarta:

Daniela02 napsal(a):

Holky, na co já si vlastně ztěžuji. Rozhodl se, že chce zůstat se mnou, skončil to s ní (na druhý pokus), zřejmě se s ní už vážně nestýká, pusinkuje mne, říká mi, že mne miluje, tulí se večer ke mně, říká že už nikdy nikdy, že to byla chyba. Když čtu některé ostatní holky, tak bych Vážně mohla být asi šťastná. Ale ty pocity...... a to trvání tak dlouho (není tu moc holek, co by zažily několikaletou nevěru) a k tomu ještě to dítě. Nevím, jestli vůbec někdy zkousnu to, že jsem několik let žila v iluzi a všechno bylo jinak.

sem ti řikala, že máš zavolat, když ti bude mizerně

Jája napsal(a):

sem ti řikala, že máš zavolat, když ti bude mizerně

Já vím, jenže......

Daniela02 napsal(a):

Jája napsal(a):

můžem, kdy a kde?

Jáji, chceš v našem nebo vašem městečku?

celkem je mi to jedno, dneska jedu k vám
jinak v práci končim v půl čtvrtý

Lucie33 napsal(a):

no víš, já myslim, že ty to máš opravdu těžší než většina z nás tady. a zákonitě ti to s časovým odstupem teď musí docházet, ta doba, jakou to trvalo a musí bejt strašně těžký se s tim vyrovnat. já tě moc obdivuju, protože si to vůbec neumim představit a nemám pocit, že bych to zvládla, když vidim, jak se plácám v něčem, co se vůbec s tvojí situací nedá srovnat. ale broučku - snaž se mu věřit a netrap se zbytečně. uvidíš, že bude dobře, jenom to bude dýl trvat. přece ženská intuice pozná, jestli ten chlap hraje nebo ne. jakej máš z jeho chování pocit? je přirozenej? pokud jo, tak to tak bude. já ti nemám moc co radit, ale když se tu tak střídáme s těma depkama, tak aspoň se snažim tě nějak malinko utěšit. mě tu holky minulej tejden pomohly z nejhoršího, zase jsem se nadechla, koukám na všechno zase s novou energií a nadějí a jdu dál. a i v tvojí těžší situaci tohle funguje. oklepeš se, nadechneš a půjdeš dál, a takhle to bude pořád až se tady jednou nesejdeme třeba měsíc a budeme vědět, že máme vyhráno. ty intervaly co tu budem kňourat se budou prodlužovat až sem budem chodit jako ty starý mazáci spíš zavzpomínat a ze zvědavosti a s chutí pomoct dalším zoufalcům. je to smutný, že vůbec je nás tu tolik, ale na druhou stranu to člověku dává sílu. věř mi, že to zvládneme, ty to zvládneš a za rok nebo i dřív bude všechno fajn. věř si, věř, záleží to na tobě.  :hjarta:

Daniela02 napsal(a):

Holky, na co já si vlastně ztěžuji. Rozhodl se, že chce zůstat se mnou, skončil to s ní (na druhý pokus), zřejmě se s ní už vážně nestýká, pusinkuje mne, říká mi, že mne miluje, tulí se večer ke mně, říká že už nikdy nikdy, že to byla chyba. Když čtu některé ostatní holky, tak bych Vážně mohla být asi šťastná. Ale ty pocity...... a to trvání tak dlouho (není tu moc holek, co by zažily několikaletou nevěru) a k tomu ještě to dítě. Nevím, jestli vůbec někdy zkousnu to, že jsem několik let žila v iluzi a všechno bylo jinak.

Luci, já si ze svého pohledu říkám, jak šťastná bych byla jen za takový malý úlet. Ale ty holky to maj těžké stejně. Prožíváme to stejně. Já mám jen navíc takový "drobný" handicap.... :butter: . Pocitově? Asi se mu opravdu ulevilo, asi ho to mrzí, možná bude klid, pocitově teď nedokážu vycítit, jestli mne miluje opravdu, ale na rovinu? Já ho celé ty roky považovala za člověka, na kterého se mohu 100% spolehnout, doma byl skvělý, je skvělý táta, vždycky jsem si myslela, že mi to nikdy neudělá, že je jiný....... pocity jsou mi asi na nic. (Neříkám, že jeho nevěra snížila jeho kvalitu jako otce).

Jája napsal(a):

Daniela02 napsal(a):

Jája napsal(a):

můžem, kdy a kde?

Jáji, chceš v našem nebo vašem městečku?

celkem je mi to jedno, dneska jedu k vám
jinak v práci končim v půl čtvrtý

Jáji, dneska se mi to moc nehodí, ale nehodila by se Ti středa nebo čtvrtek?

je mi to jedno, tenhle tejden ještě zatim nic nemám
tak si vyber den a budu s tím počítat

Jája napsal(a):

je mi to jedno, tenhle tejden ještě zatim nic nemám
tak si vyber den a budu s tím počítat

Jáji, hodila by se ti třeba středa? Někdy od půl šesté kdykoliv? A šlo by to u nás v našem městečku?

jo neni problém - vyhovuje, jsme domluveny

Jája napsal(a):

jo neni problém - vyhovuje, jsme domluveny

Tak zjisti, kdy a kam přijedeš..... budu na tebe čekat... už se moc těšíííííííííííííííííííííííím.

měla bych bejt nejdýl v 17.10 JS

Jája napsal(a):

měla bych bejt nejdýl v 17.10 JS

Máš nějaké přání, kam by jsi chtěla jít?

ne, je mi to celkem jedno

Jája napsal(a):

ne, je mi to celkem jedno

Tak já dneska něco vymyslím :)

dobře, vymysli
aspoň nebudeš myslet na blbosti :lol:

Jája napsal(a):

dobře, vymysli
aspoň nebudeš myslet na blbosti :lol:

Snažím se nemyslet, pracuji.............jako šroub......vytvářím hodnoty :D . A moji broučkové v práci mi dělají radost, těšili se na mne a jsou hodní a hezky pracují.......... no radost pohledět (to asi proto, že je konec měsíce a budou se psát prémie :lol: ).

tak si holky dejte kafe i za mě a posílám vám na celý týden  :):):):):):):):):):):):):):):)
ať se držíme a máme fajn, zítra odjíždím a příští úterý vás zkontroluju. a doufám, že zas nepřídu s nějakou krizí. kebulky vzhůru !!!!!!

Lucie33 napsal(a):

tak si holky dejte kafe i za mě a posílám vám na celý týden  :):):):):):):):):):):):):):):)
ať se držíme a máme fajn, zítra odjíždím a příští úterý vás zkontroluju. a doufám, že zas nepřídu s nějakou krizí. kebulky vzhůru !!!!!!

Luci, měj se kráááááááááásně. Kafe si dáme za tebe (já si dám něco jiného, páč kafe nepiju). Kebulku se budu snažit držet vzhůru, právě proto jdu s Jájou na kafe, páč počítám, že mi "vtluče nějaký držák". :lol: :lol: a naleje nějaký optimismus. Papapa....

Uzlíčku, jak jsi se měla? a jak se máš?

Lucie33 napsal(a):

Uzlíčku, jak jsi se měla? a jak se máš?

Ahoj Luci a ostatní.
Malá dovolená se snad vydařila, cítila jsem se tak nějak uvolněně, obyčejně, nenásilně. Našlapali jsme spoustu kilometrů a to taky udělalo své. Dala jsem to m jako dárek k narozeninám, má Šumavu moc rád. řekl mi "děkuji", "jsem rád, že jsem tu s tebou". Nahnaly se mi slzy do očí, ale polykala jsem, seč to šlo. Pak jsme povídali o všem možném. Byl to jeden takový moc hezký večer, který mě zahřál. Ale ten večer přijde a pak zase hned odejde a já bych takové večery chtěla pořád. Je mi hezky a pak zase ze všeho smutno. Pořád se houpu.

uzlík napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

Uzlíčku, jak jsi se měla? a jak se máš?

Ahoj Luci a ostatní.
Malá dovolená se snad vydařila, cítila jsem se tak nějak uvolněně, obyčejně, nenásilně. Našlapali jsme spoustu kilometrů a to taky udělalo své. Dala jsem to m jako dárek k narozeninám, má Šumavu moc rád. řekl mi "děkuji", "jsem rád, že jsem tu s tebou". Nahnaly se mi slzy do očí, ale polykala jsem, seč to šlo. Pak jsme povídali o všem možném. Byl to jeden takový moc hezký večer, který mě zahřál. Ale ten večer přijde a pak zase hned odejde a já bych takové večery chtěla pořád. Je mi hezky a pak zase ze všeho smutno. Pořád se houpu.

Uzlíčku štěstí, houpeme se všechny. Jsme tak nějak nedobrovolně na pouti a vymetáme jedny houpačky za druhými. Já měla teď s Luckou "depretýden", ale už je zase lépe. Podívej jak jsou M teď hodní, budeme věřit, že jim to vydrží, občas si popláčeme, ale bude lépe. Uzlíčku, stála jsi mu za to, aby zůstal s tebou, teď už jen zacelit tu hroznou ránu a začít si užívat lásky plnými doušky.


(To mi to dneska ale povídá... :gloria: , jsem zase nějaká chytrá :lol: )

Danielko,
snažím se zacelovat, snažím se hojit. Cítím se trošku jinak, nevím co to je. Zatím to nedokážu popsat. Snažím se užívat si toho mála, co mám. Asi to ještě hodně dlouho potrvá. :pussa:

uzlík napsal(a):

Danielko,
snažím se zacelovat, snažím se hojit. Cítím se trošku jinak, nevím co to je. Zatím to nedokážu popsat. Snažím se užívat si toho mála, co mám. Asi to ještě hodně dlouho potrvá. :pussa:

:pussa: :pussa:


(Asi založíme téma objímání a pusinkování....... )

ahoj holky, jak se máte? jsem po dovolený, měli jsme se fajn. tejden jsem nebulela !!!!!!!!!!! duševní rovnováha se mě kupodivu drží. už se s tím dokážu líp poprat, když na mě přijde špatnej pocit. jen ať už mi to VYDRŽÍ !!!!! jedna věc je jistá - moc ho miluju. doufám, že i on mě - myslím. chtěla bych to slyšet, ale nedá se nic dělat. snad se jednou dočkám. máme se hezky, začla škola, všechno se vrací do normálních kolejí a už mě beznadějný pocity, jestli to zvládnu, zas prozatím opustily. jsem taková klidnější, uvolněnější, snad bude dobře. napište mi jak se máte, už budu na internetu. vzpomínala jsem na vás a posílám vám :):):)

Lucie33 napsal(a):

ahoj holky, jak se máte? jsem po dovolený, měli jsme se fajn. tejden jsem nebulela !!!!!!!!!!! duševní rovnováha se mě kupodivu drží. už se s tím dokážu líp poprat, když na mě přijde špatnej pocit. jen ať už mi to VYDRŽÍ !!!!! jedna věc je jistá - moc ho miluju. doufám, že i on mě - myslím. chtěla bych to slyšet, ale nedá se nic dělat. snad se jednou dočkám. máme se hezky, začla škola, všechno se vrací do normálních kolejí a už mě beznadějný pocity, jestli to zvládnu, zas prozatím opustily. jsem taková klidnější, uvolněnější, snad bude dobře. napište mi jak se máte, už budu na internetu. vzpomínala jsem na vás a posílám vám :):):)

Lucí, to je dobře. Mám z tebe radost. :supr:

Lucko, posílám Ti SZ

Vítej Lucinko!!! Tak to je fajn , že se cítíš tak dobře!! Tak jen houšť a větší kapky....:hjarta:

Lucie, to je tak skvělý! Trošku ti závidím, ale jen trošku a v dobrým, třeba se taky jednou dočkám.
Tak si toužívej a měj se krásně.

odepsala jsem ti. :hjarta:

Daniela02 napsal(a):

Lucko, posílám Ti SZ

ahoj Mazlíku, už jsem se tě ptala v jíným šuplíčku - jak se máš? jak je doma?

Mazlík napsal(a):

Lucie, to je tak skvělý! Trošku ti závidím, ale jen trošku a v dobrým, třeba se taky jednou dočkám.
Tak si toužívej a měj se krásně.

Lucie33 ahoj Mazlíku, už jsem se tě ptala v jíným šuplíčku - jak se máš? jak je doma?

Mazlík Lucie, to je tak skvělý! Trošku ti závidím, ale jen trošku a v dobrým, třeba se taky jednou dočkám.
Tak si toužívej a měj se krásně.


Já to nikde nenašla. Jak se mám? Musím se obrnit trpělivostí. Nemluvíme o tom, jako kdyby to neexistovalo, prostě jen můj hroznej sen. Chováme se k sobě hezky,přijde, pohladí mě, dá mi pusu, milujeme se, ale pořád mi tam chybí to jeho "miláčku, miluju tě nebo alespoň mám tě rád". Asi se to v něm pěkně mydlí, ale třeba taky ne, co já vím, neřeším jeho problém, musí sám. Ale už míň a míň brečím do polštářku, nemyslím na to tak často, v tuhle chvíli je mi jedno, jestli má kamarádku, jediný co mě trápí je, jestli se mi vrátí se vším všudy i s tím "miluju tě", ne jen ze zvyku, soucitu, kvůli rodině, baráku a tak. Ale já vím, čas. Počkám, jak to někde psala tuším lvice o tý vodě, už nevím jak to bylo, i když se mi to moc líbilo. Ale věřím, že bude dobře. Těším se na Vás do školy v přírodě.

Holky, hlásím, že už jsem skoro 5 dní neuronila ani slzičku. Tedy kromě včerejška (ale těch bylo jen opravdu pár - spíš jen vlhké oči), když mi moje dcera řekla (začala sama), že věděla, že si tatínek s někým píše, že pořád psal na počítači na  yahoo, když šla okolo, tak to schovával nebo si schválně sedl k monitoru blíž, aby nebylo vidět, pořád smskoval, chodil s telefonem na záchod........myslela si, že si píše s kamarádem :( . No přede mnou to nedělal, jinak bych si toho prostě všimla..... Tak jsem mu to řekla, jestli si vůbec uvědomuje tohle, že jeho chování viděla i jeho dcera, byste viděli jak ztuhnul a bylo vidět, že vůbec v to období nepřemýšlel tou větší hlavičkou........ A řekl, že už je to pryč, že je to za námi, že už nic není........................ a snažíme se oba. :hjarta:

Daniela02 napsal(a):

A řekl, že už je to pryč, že je to za námi, že už nic není........................ a snažíme se oba. :hjarta:

Ahoj děvčátka moje,
tak ráda vás čtu. Já udělala tu tlustou čáru a snažím se a snažím se. Snažím se nemyslet a jít dál. Nějak to dopadne. Je to ale velká fuška. Také mi chybí to pohlazení s těmi hezkými slovíčky. Ta slovíčka, která on ke mně neumí. Ale co nadělám, třeba přijde den a já budu těmi slovíčky zasypána. Ale zatím si je nezasloužím. Na jiné diskusi se mi moc líbil příklad od Pan, s tím pískem. Snažím se nemačkat. Udělala jsem další a další chyby, jsem asi nepoučitelná. Mám prostě jenom "moc ráda". Je my všeho moc líto, jsem prostě taková.

Danielko,
tuhle větu jsem si od něj schovala a když je nejhůř, tak si jí pořád čtu a snažím se věřit. Nic jiného mi nezbývá. A pokud to není pravda, tak pak mi za to fakt nestojí a tu jeho lásku mu budu přát.

uzlík napsal(a):

Daniela02 napsal(a):

A řekl, že už je to pryč, že je to za námi, že už nic není........................ a snažíme se oba. :hjarta:

Ahoj děvčátka moje,
tak ráda vás čtu. Já udělala tu tlustou čáru a snažím se a snažím se. Snažím se nemyslet a jít dál. Nějak to dopadne. Je to ale velká fuška. Také mi chybí to pohlazení s těmi hezkými slovíčky. Ta slovíčka, která on ke mně neumí. Ale co nadělám, třeba přijde den a já budu těmi slovíčky zasypána. Ale zatím si je nezasloužím. Na jiné diskusi se mi moc líbil příklad od Pan, s tím pískem. Snažím se nemačkat. Udělala jsem další a další chyby, jsem asi nepoučitelná. Mám prostě jenom "moc ráda". Je my všeho moc líto, jsem prostě taková.

Danielko,
tuhle větu jsem si od něj schovala a když je nejhůř, tak si jí pořád čtu a snažím se věřit. Nic jiného mi nezbývá. A pokud to není pravda, tak pak mi za to fakt nestojí a tu jeho lásku mu budu přát.

Uzlíčku, posílám Ti SZ

Uzlíku............A řekl, že už je to pryč, že je to za námi, že už nic není..............podobnou větu mi manžel taky řekl...........taky se snažíme, ale já vím, že mu stále volá a pryč to asi není

Áda1 napsal(a):

Uzlíku............A řekl, že už je to pryč, že je to za námi, že už nic není..............podobnou větu mi manžel taky řekl...........taky se snažíme, ale já vím, že mu stále volá a pryč to asi není

Ádi, ale třeba už to není z jeho strany.............. co změnit číslo? Přistoupil by na to?

No to právě nemůžu říct.............snažím se utěšovat tím, že manžel to opravdu skončil a ona dotyčná je bohužel asi zaláskovaná a tak mu volá, i když on tvrdil, že ona ho taky nemiluje, že má přítele...........fakt zatím nemůžu říct více, třeba budu za pár měsíců chytřejší a nebo budu nejsmutnější člověk na světě........změnit číslo to nevím, na to by asi nepřistoupil, a kdyžtak muselo by to jít od něho a né ode mě

Áda1 napsal(a):

No to právě nemůžu říct.............snažím se utěšovat tím, že manžel to opravdu skončil a ona dotyčná je bohužel asi zaláskovaná a tak mu volá, i když on tvrdil, že ona ho taky nemiluje, že má přítele...........fakt zatím nemůžu říct více, třeba budu za pár měsíců chytřejší a nebo budu nejsmutnější člověk na světě........změnit číslo to nevím, na to by asi nepřistoupil, a kdyžtak muselo by to jít od něho a né ode mě

No zkus mu to malinko naznačit, tak aby nakonec na to přišel on... třeba si jen trochu neví rady a potřeboval by pomoc a tak raději stojí a stojí a neřeší nic....

Možná na tom něco bude.................záleží co doopravdy myslí vážně.............a to já nevím...........možná to prozvánění je nějaký znamení, možná je to finta na mě............nevím zatím se do toho nebudu montovat

Áda1 napsal(a):

Možná na tom něco bude.................záleží co doopravdy myslí vážně.............a to já nevím...........možná to prozvánění je nějaký znamení, možná je to finta na mě............nevím zatím se do toho nebudu montovat

Držím palečky :supr:

no ty teď potřebuji a asi budu potřebovat ještě dlouho

ahoj Ádo, to je těžký. ty jsi to tak statečně všechno rychle překousla a teď se ti to takhle motá. to mě mrzí. nevím, zkus se ho na to snad zeptat. víš, ale ono je to všechno takový relativní, jak jsme kdo na tom. ty jsi našla nepřijatý hovor a nevíš co to znamená, nevíš, jestli on na to reagoval nebo jak to je. a pravda - zeptáš se - ale co, on ti může říct co chce. tak asi počkej. já v tomhle dost dám na intuici. už se k tomu sama za sebe nechci vracet - ale když jsem já poprvé našla ty příšerný sms v jeho mobilu - nikdy jsem mu předtím do mobilu nelezla, ale v tu chvíli už jsem si myslela, že tam prostě něco najdu. nevím jak, ale když toho člověka znáš, tak přece citem člověk pozná fůru věcí. já jsem to v podstatě tušila. ale u nás to nebylo zničeho nic, u nás k tomu vedla cestička, která mi teď zpětně přijde dost zřetelná, bohužel. ale co jsem chtěla napsat - teď mu věřím, věřím mu, protože ho znám. ale i tak není to pro mě lehký - protože oni jsou spolu v práci - sice ve velký firmě, ale přeci jen- je to pro mě těžký - já vůbec nevim, jestli se spolu tam vídaj, jak spolu komunikujou, jestli ona na něj dělá smutný oči, myslim, že ho měla ráda, nebo si to aspoň myslela, je to ženská, umim si to představit. a i když znova řikám - věřim mu, je to pro mě každej den pořád ještě těžký - jen ta představa, že se spolu vídaj a že jemu se to tim oživuje a pak na ní třeba i jen myslí, vzpomíná, z hlavy mu to nikdo nevezme. snažím se na to nemyslet, a myslim, že kdyby se cokoliv dělo, poznám to. ale u nás řikám je to jiný -  pokud náš vztah by byl v pořádku - asi by se to nestalo. drží mě asi nejvíc to, jakej mám teď pocit z našeho vztahu a to, že mu opravdu věřím. do mobilu už nepolezu, sice se mi už neklepou ruce, jen ho zahlídnu, ale tim můj kontakt s ním končí. já jsem četla vaší diskusi v tvým šuplíčku o lezení do mobilů a tak, já teda si myslím, že pokud není žádnej důvod, člověk to nedělá. ale třeba já už jsem ten pocit měla a pak teda nejsem člověk, kterej by se na to vykašlal a strkal hlavu do písku. pokud už ten pocit mám, je snad lepší to nějak řešit. kdybych to neudělala, kdo ví, jak bysme dopadli. ale u nás je a byla trošku jiná situace, jenom jsem ti to chtěla napsat, že ono je to takový relativní, jeden nepřijatej hovor, nebo, když ty dva se spolu vídaj.........je to těžký.

Daniela02 napsal(a):

Uzlíčku, posílám Ti SZ

Danielko, já Tobě též.

já mu taky do mobilu nevlezla jen tak pro nic zanic, soukromí ctím........začala jsem něco tušit z jeho chování, z toho, že furt nabíjel mobil, poslední dobou ho někde schovával a občas bral na záchod, že chodil pozdě z práce a tak....několikrát jsem se ho ptala, ale spíš ze srandy, jestli někoho má ať mi to řekne, že se odklidím z cesty...........ale on furt že má jenom mě.......když pak chtěl jinej sex, teda né úplně jinej, ale pár věcí ano......klepala jsem se jako ratlík, věděla jsem to najisto, a tím mobilem jsem si to jenom potvrdila...........hned ten den sms, ale nepřikládala jsem jí význam, řekla jsem si omyl...........no ale pak mi to nedalo koukla jsem se podruhý a potřetí a bylo to jasný a ještě ji tam měl tak hloupě uloženou, že by na to přišel i blbej, jenom dvě počáteční písmena jména, to je prostě pro blbce............no ale co je horší ve vztahu, kde si lidi mají důvěřovat........kouknutí do mobilu (to už byl jenom výsledek jeho chování ke mě), nebo podvádění....................od té doby co se to provalilo jsem mu do mobilu nevlezla, i když jsem měla chuťe,.............jenže pak se vrátil v šest ráno a to on nedělá ........prostě jsem chtěla mít jistotu...............bylo tam od ní ztracené volání, ale pouze číslo, uloženou ji nemá, ale já to číslo mám vryté do paměti i pozpátku..............no proto zatím nedělám žádné závěry, nevím jestli na to ztracené volání odpověděl, zavolal a pak stopy smazal a ztracené zapoměl smazat...........nebo opravdu neodpověděl a ona se ho jenom domáhá...........z jednoho volání závěry neusuzuji, ale bolí to hozně to bolí............ale vím, že se mu do toho mobilu ještě kouknu..........toho se prostě nevzdám.............se mnou si nebude dělat co chce on, balamutit mě............třeba mu ale hrozně křivdím a to já v této chvíli nevím a hrozně bych se chtěla mílit, věřit mu.........a nevím nic ...........ten poslední měsíc furt se peru s tím věřit nebo nevěřit...........on řekne jdu s kámošem já kývnu v pohodě, ale v dušičce se tak strašně užírám................jak můžeš s takovým přesvědčením tvrdit, že ho znáš??..............Mě přijde, jako, že ho neznám vůbec

Áda1 napsal(a):

já mu taky do mobilu nevlezla jen tak pro nic zanic, soukromí ctím........začala jsem něco tušit z jeho chování, z toho, že furt nabíjel mobil, poslední dobou ho někde schovával a občas bral na záchod, že chodil pozdě z práce a tak....několikrát jsem se ho ptala, ale spíš ze srandy, jestli někoho má ať mi to řekne, že se odklidím z cesty...........ale on furt že má jenom mě.......když pak chtěl jinej sex, teda né úplně jinej, ale pár věcí ano......klepala jsem se jako ratlík, věděla jsem to najisto, a tím mobilem jsem si to jenom potvrdila...........hned ten den sms, ale nepřikládala jsem jí význam, řekla jsem si omyl...........no ale pak mi to nedalo koukla jsem se podruhý a potřetí a bylo to jasný a ještě ji tam měl tak hloupě uloženou, že by na to přišel i blbej, jenom dvě počáteční písmena jména, to je prostě pro blbce............no ale co je horší ve vztahu, kde si lidi mají důvěřovat........kouknutí do mobilu (to už byl jenom výsledek jeho chování ke mě), nebo podvádění....................od té doby co se to provalilo jsem mu do mobilu nevlezla, i když jsem měla chuťe,.............jenže pak se vrátil v šest ráno a to on nedělá ........prostě jsem chtěla mít jistotu...............bylo tam od ní ztracené volání, ale pouze číslo, uloženou ji nemá, ale já to číslo mám vryté do paměti i pozpátku..............no proto zatím nedělám žádné závěry, nevím jestli na to ztracené volání odpověděl, zavolal a pak stopy smazal a ztracené zapoměl smazat...........nebo opravdu neodpověděl a ona se ho jenom domáhá...........z jednoho volání závěry neusuzuji, ale bolí to hozně to bolí............ale vím, že se mu do toho mobilu ještě kouknu..........toho se prostě nevzdám.............se mnou si nebude dělat co chce on, balamutit mě............třeba mu ale hrozně křivdím a to já v této chvíli nevím a hrozně bych se chtěla mílit, věřit mu.........a nevím nic ...........ten poslední měsíc furt se peru s tím věřit nebo nevěřit...........on řekne jdu s kámošem já kývnu v pohodě, ale v dušičce se tak strašně užírám................jak můžeš s takovým přesvědčením tvrdit, že ho znáš??..............Mě přijde, jako, že ho neznám vůbec

Ahoj Ado,
víš to je těžký někoho podezřívat, já se bořím s tým, jestli to ukončila, ale k Tobě. Všímej si i jiné věci - chování celkově, k tobě, jak se dívá na okolí. Dávej si dohromady 2+2, co řekl, jestli se podřek, nepřesností. Víš tohleto je asi lepší, potom, když Ti takhle bude lhát můžeš na něj, pozor, někdy si jenom člověk ( nemusí to být jenom muž) prostě nepamatuje, nebo to viděl jinými očima. Víš když se chce, tak se v mobilu nenajde nic, ani nepřijatý hovor, sms, atd. A není to nijak složitý. Důležité je, když si za to stojíte - věřit Ty jemu a on Tobě. Sám je nic, to opravdové jsou dva. A pokud mu za to nestojíš, tak stejně nic nezachráníš, na to se taky připrav, ať Te to neskolí ještě víc. Buď sama sebou a věř si. Cit k sobě poznáš, sice mi to moc nejde, ale učím se, pokud něco bude žena to vycítí mnohem dřív než muž.
Lehko se radí, těžko se dělá, po nevěře ještě hůř důvěřuje. Pokud Ti za to stojí VĚŘ!!!
Hodně síly v dalších krocích a spoustu důvěry, opětované.
Ahoj.

Já si všímám dávám si 2+2 dohromady, to si piš mám teď uši natažený a všímám si každé blbosti myslím si až moc, ale zatím to jinak nejde, ..............ani v době nevěry ani teď .......nepodřekl se, nepřesnosti nejsou, akorát v době nevěry jiné chování, teď už je to zase normál, je hodně se mnou, s mobilem na záchod nechodí, občas donese kytku, ale už o tom nemluvíme, on nechce, já se to snažím zazdít, ale spíš se bojím, že když jsem mu řekla jak jsem to zjistila, jako, že měl jiný chování a tak, že si zkrátka dává pozor na pusu

on mi za to stojí Věřit mu, já ho miluji, ale jde to ztěžka

Ádo, jak se cejtíš? co doma? pěkně jsme si dneska pokecaly s Lylelou, ale jak je tobě?

Tak co Daní, jaká byla véča ????? :)

Lucie33 napsal(a):

Tak co Daní, jaká byla véča ????? :)

No úžasná, sice jsme spolu byli jen půl hodiny, pak musel do práce, ale stálo to za to. Pořád jsem ho chválila, říkala jak je to dobré a on se tak usmíval, a jak už jsem psala vedle, bylo vidět jak mu to "drbání" dělá dobře. A i když už jsem nemohla (nandal mi toho, jako když jdu na pařezy), tak jsem se snažila to všechno sníst. Snad si to bude ještě někdy chtít zopakovat. :lol:

:):):):):):hjarta: u nás je taky dobře......mě taky.........:P:hjarta:

Daniela02 napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

Tak co Daní, jaká byla véča ????? :)

No úžasná, sice jsme spolu byli jen půl hodiny, pak musel do práce, ale stálo to za to. Pořád jsem ho chválila, říkala jak je to dobré a on se tak usmíval, a jak už jsem psala vedle, bylo vidět jak mu to "drbání" dělá dobře. A i když už jsem nemohla (nandal mi toho, jako když jdu na pařezy), tak jsem se snažila to všechno sníst. Snad si to bude ještě někdy chtít zopakovat. :lol:

Lucie33,

jak se cejtím?? Já pomalu ani nevím!! Tak i tak jako na houpačce, jeden den nahoře a je všechno krásný a jeden den dole a je všechno v háji. Je mi takříkajíc, že nevím co mám dělat.............včera jsem strávila pěkný večer s kamarádkou a kámošem, kteří před třemi lety koupili dům dávají ho dokupy, mají dvě děti 2,5 let a 8 měsíců. Jelikož bydlí daleko ty 3 roky jsem je neviděla. Kámoška za svobodna štíhlá a teď po dětech je pěkná macanda, ale s manželem mají nádherný vztah, starají se o barák a děti................tak jsem tak přemýšlla, že přeci její manžel by měl důvod jí zahnout všude uřvaný ušmudlaný děti, ona o 20 kg těžší, ale neudělala to...............a ten můj nic takovýho doma nemá apodvádí, bylo mi z toho tak trochu smutno i když to byl krásný večer na vesnici

Luci, to je dobře :hjarta: :hjarta: . Jen tak dál. Nepřipadá Ti, že ty nálady máme úplně stejné, stejné výkyvy? Jak to tak pozoruji, řekla bych, že je to tak. :|  Ale teď už budeme jenom šťastné............... :hjarta: :hjarta: :hjarta: :) :) :)


Adi: nesrovnávej, nemá to cenu, nevíš co se u nich může za pár let stát. U nás se to stalo po x letech krásného manželství :( (alespoň pro mne krásného).

nesrovnávej to se lehce řekne..........já nechci srovnávat..........vím že to nemá cenu............ale ty myšlenky se mi zkrátka v mozku rojí sami od sebe

Áda1 napsal(a):

nesrovnávej to se lehce řekne..........já nechci srovnávat..........vím že to nemá cenu............ale ty myšlenky se mi zkrátka v mozku rojí sami od sebe

Rojí, rojí a bolí, a jsou zatraceně vytrvalé........................Ádi, ještě chvilku vydrž, bude líp, fakt. Na svou kůži to vím a Luci to určitě taky potvrdí. Vydrž, vydrž, budu Ti moc držet palečky :supr: :supr:

Dany no já vím, že to bude lepší, každá bolest jednou skoro přebolí, ale teď né, to bude lepší tak za rok za dva za tři, ale né za měsíc

Ádo, ještě je brzy, máš za sebou měsíc.....chce to čas, pokud už bude u vás všechno v pořádku a nebudeš mít žádný oprávněný pochybnosti, chce to fakt jenom čas. já mám za sebou 3 měsíce, z toho první měsíc jsem vůbec nevěděla, jestli se mnou manžel zůstane nebo ne (ne kvůli milence, ale kvůli našemu vztahu....-teď zpětně už mi to začíná připadat chvilkama i legrační) a teprve teď, po 2 měsících, kdy je tedy všechno v pořádku mi je vcelku dobře (a to si myslim, že je dost úspěch, že to je dost brzo) a kdoví jestli to není zas jen nějaký přechodný období a zase se to nezhoupne, ale snad už ne. je fakt, že já nemám problémy s důvěrou, ale zase jsme měli velkou krizi ve vztahu, takže rozhodně je o čem přemejšlet a čím si dělat starosti i do budoucna, ale je to v mejch nebo spíš našich rukách. ale přesně jako ty jsem v první euforii, že to dobře dopadlo byla přesvědčená, že mám vyhráno a že to mám za sebou, ale jak jsi četla, tak pak přicházely moc pěkný krize, teď je snad dobře a mám konečně pocit, že jsem to nějak přelezla. doufám. chce to čas, čas, mě rozbrečelo a ještě teď k tomu občas nemám daleko cokoliv, všechno, všechno mi přišlo líto, smutný, koukej, taky jsem byla jeho první a je pro nás obě myslim moc těžký se z vlastní ješitnosti vzdát toho pocitu, že už nikdy nebudem jediný, pořád budem první, ale už nebudeme jediný..... a to mě moc mrzí, ale nedá se s tim nic dělat. je to smutný. taky jsem si přála, aby stál o to, aby to tak bylo celý život, abych mu za to stála.......ale oni jsou jiný a my to musíme nějak zvládnout. myslim, že to mám svým způsobem trošku jednodušší v tom, že u nás to byl důsledek krize a že ani ten sex poslední dobou nestál za nic, přijít to, aniž bych měla pocit, že na tom mám nějakej podíl bych asi rozdejchávala hůř, ale věř, že čas to zahojí, ohladí......vydrž, bude ti líp.

Áda1 napsal(a):

Dany no já vím, že to bude lepší, každá bolest jednou skoro přebolí, ale teď né, to bude lepší tak za rok za dva za tři, ale né za měsíc

bude líp i za tři měsíce, vím to..... nebude to úplně všechno za tebou, ale začne být líp, začneš se zase usmívat............................. :pussa:

jo jo, to je zajímavý, tak v tom případě doufám o to víc, že už ti bude jenom dobře.....:D:D

Daniela02 napsal(a):

Luci, to je dobře :hjarta: :hjarta: . Jen tak dál. Nepřipadá Ti, že ty nálady máme úplně stejné, stejné výkyvy? Jak to tak pozoruji, řekla bych, že je to tak. :|  Ale teď už budeme jenom šťastné............... :hjarta: :hjarta: :hjarta: :) :) :)


Adi: nesrovnávej, nemá to cenu, nevíš co se u nich může za pár let stát. U nás se to stalo po x letech krásného manželství :( (alespoň pro mne krásného).

no vidíš a u nás teda podle mě bylo všechno do poslední chvíle v pořádku, já neměla pocit, že náš vztah jde ke dnu, byl v pohodě, žádné hádky, žádné krize, život plynul krásně...............až teď je to pro mě jedna velká krize............stále řeším otázku odejít neodejít.........já nevím..........jo z 90% převažuje zůstat a nechat plavat, ale je tu i těch mizerných 10 % který chtějí jít z tohoto vztahu................no mě rozbrečí taky kde co stačí pitomá písnička v rádiu, stačí pohled na malé mimčo, úsměv od manžela cokoliv............bohužel kdykoliv potkám nějakou holku na ulici nejradši bych je všechny odstřelila na Mars, aby tu nebyli..........u nás to důsledek krize nebyl, sex v pořádku, proto mám strach, že kdykoliv cokoliv bude dobrého v našem vztahu a v pořádku, možná to zase ani v pořádku nebude...........chápala bych, kdyby se to stalo v důsledku dlouhodobého nešťěstí.........ale takhle nechápu stále nechápu a bojím se, že cokoliv hezkého bude...........tak já za tím budu hledat daleko něco jiného

jsou věci, který můžeš změnit a jsou věci se kterejma nehneš a můžeš se s nima jedině vyrovnat. taky jsem ještě nedávno - hodně nedávno - měla pochybnosti, jestli s ním být, jen prostě z jinech důvodů než ty. že mi v krizi nebyl oporou a místo toho......za to všechno, co mi napovídal.....vždyť jsi to četla. to jsou ty věci, který nemůžu změnit a musím se s nima vyrovnat. pokud bych se s nima nechtěla vyrovnat - je jediná možnost - jít. taky vim, že on se opravdu nikdy moc nezmění a žádnou velkou pomoc doma od něj čekat nemůžu. mám těžkej pocit křivdy, že v mým špatným období, se kterým měl hodně společnýho, mě zklamal....s tím taky nic neudělám.
ale - pak jsou věci, který můžu změnit - náš vztah, sebe, sebe, abych dokázala být spokojená a zároveň s ním, to jsou věci, na kterejch můžu pracovat - a v podstatě to takhle u nás dlouho bylo..... to je v mých silách, vím, že je v mých silách i to, aby byl šťastnej on.
a když jsem si to srovnala vedle sebe - ty plusy (i jeho plusy a má jich moc) a mínusy, a přidala k tomu svojí lásku, kterou k němu cítím, myslím, že kdybych ho prostě takhle nemilovala, musela bych ho už dávno přerazit, tak mi z toho vyšlo, když jsem si teda teď prolezla těma všema hrůzama, tak mám jasno, ale pochybnosti jsem měla veliký. nikde už nemám záruku ani ty, že to půjde a že to bude fungovat, že my zas nedolezem do krize a ten tvůj, i když bude všechno v pořádku si to nezopákne, ale to pak už bude jiná kapitola a pak už asi teda moc nezbejvá....
ale teď ještě tomu tu šanci dej, srovnej si plus a mínus, sepiš si to, jakej je, co ti dává, jak jsi na tom ty, zamysli se nad tim, ale i hodně srdcem a výsledek za chvíli ucejtíš. ale ještě si dej trošku času, je opravdu brzo, teď ještě mít jasno nemůžeš.

Áda1 napsal(a):

no vidíš a u nás teda podle mě bylo všechno do poslední chvíle v pořádku, já neměla pocit, že náš vztah jde ke dnu, byl v pohodě, žádné hádky, žádné krize, život plynul krásně...............až teď je to pro mě jedna velká krize............stále řeším otázku odejít neodejít.........já nevím..........jo z 90% převažuje zůstat a nechat plavat, ale je tu i těch mizerných 10 % který chtějí jít z tohoto vztahu................no mě rozbrečí taky kde co stačí pitomá písnička v rádiu, stačí pohled na malé mimčo, úsměv od manžela cokoliv............bohužel kdykoliv potkám nějakou holku na ulici nejradši bych je všechny odstřelila na Mars, aby tu nebyli..........u nás to důsledek krize nebyl, sex v pořádku, proto mám strach, že kdykoliv cokoliv bude dobrého v našem vztahu a v pořádku, možná to zase ani v pořádku nebude...........chápala bych, kdyby se to stalo v důsledku dlouhodobého nešťěstí.........ale takhle nechápu stále nechápu a bojím se, že cokoliv hezkého bude...........tak já za tím budu hledat daleko něco jiného

Ádi ahoj,
nevím jestli je to tak ,ale připadáš mi jako já, já mám teď stejné pocity, jenom je rozdíl v tom, že já chci zůstat. Víš právě proto, že když se podívám do dětského pokoje, když se s klukem učím, holce vykládám pohádky a doufám, že to žena ustojí, i když mi nic neslíbila, chci to, aby sme toustáli, já to zvládám zase hůř než ona a myslím si, že všeobecně ta druhá strana je vlastně ve výhodě. Já by jsem asi chodil kanálama, do práce a z práce lítal tryskáčem a za každou "nejasnou" vteřinu se omlouval, možná je to chyba, ale můj pocit viny by mi to radil a hlavně by to bylo  o tom, že chci zůstat.
Teď si uvědomuji, že jsem byl až moc tolerantní a 19let to bylo fajn, jaké tobude dál ukáže čas, jedno ale vím, že chci a pracuji, jak na sobě, tak na vztahu, někdy to jde strašně těžko a ztuha, ale chci se prát, už pro ty děti, pro ty krásné chvíle, které jsme prožili a nebylo jich málo, problémy, které jsme řešili společně, prostě CHCI, pak se ale musím zvládat s těma myšlenkami, protože jejíma slovy" tvoje nálada mne vrhají do jeho náruče", já doufám, že to zvládnem, doufám, že to chcem oba. Teď už jenom to nejpodstatnější - pracovat, pracovat, pracovat. Stále 24 hodin a celou noc.
Promiň to je taky momentální pocit, ale skus něco změnit ve Věšem životě, buď vnímavá, co si dělala špatně, je potřeba si to uvědomit. Protože:
dvě kamarádky šli spolu na dovolenou, jedna měla ráda z rohlíků konečky a nenáviděla střídky, ta druhá naopak.
po týdnu se vrátili domů úplně znechucené a se špatným pocitem, každá totiž té druhé dávala to co měla sama nejraději a ve své snaze nedotknout se toho druhého se ani jedna nepřiznala. Takže se tady dostáváme zase ke komunikaci a úpřimnosti. Možná tam je. ale třeba jí trochu pomoct na tu správnou úroveň.
Možná je to jen můj hloupý dojem, ale skus nad tím alespoň trochu přemýšlet.
Přeji to nejhezčí usmiřování, to je přesně to nejkrásnější, když si uvědomíš, že jste a spolu, skus si nasměřovat myšlenky na hezké chvíle a třeba je sama udělej, o důvod víc být spolu ...
Ahoj.

ještě před pár měsíci jsem si myslela jak je život krásnej, jak je všechno v pohodě...........nikdy by mě nenapadlo, že budu muset řešit něco takovýho, že se budu muset prát se svým já...........a že vůbec kdy přijdu na to jak to vyřešit...........ach jo........a jak to děláš že nemáš problémy s důvěrou..........já mám teda hrozný problémy, když řekne, že někam jde nic mu na to neřeknu, ale v hlavě se mi honí jestli opravdu jde tam kam říká a jestli s ní náhodou nebude mít sraz atd..........

Najhorsie je to vtedy, ked cloveka zastihne nevera uplne neocakavane. Ked doma je vsetko v poriadku, ziadne hadky, ziadne nejasnosti, ziadne neskore prichody.Vzdy a vsade pohoda. A zrazu bac a je to tu. A vy len pozerate a pozerate a nechapete a nechapete. Hladate dovody pomaly s lupou ale zbytocne. Nic nenachadzate. Tak preco sa to stalo??
A manzel tvrdi, ze ste jedinecna, ze vas lubi, ze vsetko ukoncil, ze chce ostat s vami, ale dovody, preco sa to stalo, nepoznate. Odmieta sa na tu temu bavit. Tak co potom? Co mate robit, aby sa to neopakovalo? Co mate zmenit? S cim mate prestat a s cim zacat?  Vie niekto poradit??
Vie niekto vysvetlit, kde sa stala chyba?

no to je špatný. z toho vidim  horší cestu, než když je důvod nebo příčiny zřejmý.....proto jsem v podstatě šťatná za naší manželskou krizi, protože se mám kde odpíchnout. tohle je takový beznadějný. myslim ale, že je třeba šance, že ty důvody dokáže vyluštit někdo nezávislej.....většinou důvod nějakej je, i sebeblbější. a pokud opravdu ne, tak je to těžký, hlavně do budoucna.....

nuta napsal(a):

Najhorsie je to vtedy, ked cloveka zastihne nevera uplne neocakavane. Ked doma je vsetko v poriadku, ziadne hadky, ziadne nejasnosti, ziadne neskore prichody.Vzdy a vsade pohoda. A zrazu bac a je to tu. A vy len pozerate a pozerate a nechapete a nechapete. Hladate dovody pomaly s lupou ale zbytocne. Nic nenachadzate. Tak preco sa to stalo??
A manzel tvrdi, ze ste jedinecna, ze vas lubi, ze vsetko ukoncil, ze chce ostat s vami, ale dovody, preco sa to stalo, nepoznate. Odmieta sa na tu temu bavit. Tak co potom? Co mate robit, aby sa to neopakovalo? Co mate zmenit? S cim mate prestat a s cim zacat?  Vie niekto poradit??
Vie niekto vysvetlit, kde sa stala chyba?

Holky manža byl včera celý odpoledne zaraženej, x krát jsem se ptala co je neřekl nic............dneska mi napsal, že se nemám zlobit, ale že přemýšlí, že nechce nikomu ublížit, ........ptala jsem se co je??? Řekl, že mi ublížil a že neví jestli je to schopnej ustát...........že ani neví co je to milovat..........chápete to......já ne .........právě o tom probíha naše debata

tak to bacha, něco se děje. jde o to co. napadaj mě různý varianty, jsem zvědavá s čim přijdeš, doufám, že to nebude žádná hrůza.... myslim na tebe. moc se mi to nelíbí.

hm tak zatím píše že má v hlavě zmatek...............a že mi dává svobodu...............parchant jeden

tobě dává svobodu ???? držim palce.

Jo mě...............kdoví co se za tím skrývá............možná chce být s onou donou................a já to mám za něj rozhodnout............parchant

Áda1 napsal(a):

Holky manža byl včera celý odpoledne zaraženej, x krát jsem se ptala co je neřekl nic............dneska mi napsal, že se nemám zlobit, ale že přemýšlí, že nechce nikomu ublížit, ........ptala jsem se co je??? Řekl, že mi ublížil a že neví jestli je to schopnej ustát...........že ani neví co je to milovat..........chápete to......já ne .........právě o tom probíha naše debata

Na začátku tvých příspěvků, to vypadalo, že manžel udělal kravinu, které lituje. Že k oné osobě nic necítil. Chce být s tebou, miluje tě a chce budovat váš vztah, že vlastně bude záležet jen na tobě jak se s tím popereš a podle toho se to bude vyvíjet. Myslím, že ty ses s tím začala prát celkem dobře i přes tu velikou bolest, kterou prožíváš. Teď to ale vypadá nějak jinak. Myslela jsem, že on to má v sobě srovnaný... Že by jen další prolhaný, který neumí říct na rovinu co a jak...  Jak píše Lucie něco se děje...

NO měsíc to tak vypadalo..........začala jsem si lízat rány, od včerejška je divnej...............a dneska mi píše divný věci, uvidíme co bude doma.............jo něco se děje to já vím a už teď se toho děsím

Áda1 napsal(a):

NO měsíc to tak vypadalo..........začala jsem si lízat rány, od včerejška je divnej...............a dneska mi píše divný věci, uvidíme co bude doma.............jo něco se děje to já vím a už teď se toho děsím

Vím přesně jak ti je a moc na tebe budu myslet. Bůh ví, co z něj vypadne a taky, aby to uměl říct tak, abys to pochopila. Někdy to tak obalej - prase aby se v tom pak vyznalo...

ahoj holky, dobré ráno-skoropoledne....Uzlíku, Danielko, Koka......Ádo žiješ ?
jak je vám při pátku?

Lucie33 napsal(a):

ahoj holky, dobré ráno-skoropoledne....Uzlíku, Danielko, Koka......Ádo žiješ ?
jak je vám při pátku?

Žiju, žiju................ těším se na odpoledne na mučáčka.......... říkal, že se dneska večer budeme mučáčkovat (snad abych přemluvila dítě, aby zůstalo u babičky, kdyby to bylo moc divoký :lol:  :lol:  :lol:  :lol: )

nazdar, včera večer jsem ti psala, jen tak na dobrou noc a ty máš ty potvoro plnou schránku :)
pošli  dítě k babičce, ty mý 2 broučci malý už pomalu začínaj chodit spát pozdějc než já - hrůza - teda teď ne, protože máme večery taky takový rušný :) a já jsem se nějak za poslední měsíce odnaučila spát....
u nás pohoda, takže Daní, ať nám to vydrží a máme hezkej víkend !!!

Daniela02 napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

ahoj holky, dobré ráno-skoropoledne....Uzlíku, Danielko, Koka......Ádo žiješ ?
jak je vám při pátku?

Žiju, žiju................ těším se na odpoledne na mučáčka.......... říkal, že se dneska večer budeme mučáčkovat (snad abych přemluvila dítě, aby zůstalo u babičky, kdyby to bylo moc divoký :lol:  :lol:  :lol:  :lol: )

Lucie33 napsal(a):

nazdar, včera večer jsem ti psala, jen tak na dobrou noc a ty máš ty potvoro plnou schránku :)
pošli  dítě k babičce, ty mý 2 broučci malý už pomalu začínaj chodit spát pozdějc než já - hrůza - teda teď ne, protože máme večery taky takový rušný :) a já jsem se nějak za poslední měsíce odnaučila spát....
u nás pohoda, takže Daní, ať nám to vydrží a máme hezkej víkend !!!

Daniela02 napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

ahoj holky, dobré ráno-skoropoledne....Uzlíku, Danielko, Koka......Ádo žiješ ?
jak je vám při pátku?

Žiju, žiju................ těším se na odpoledne na mučáčka.......... říkal, že se dneska večer budeme mučáčkovat (snad abych přemluvila dítě, aby zůstalo u babičky, kdyby to bylo moc divoký :lol:  :lol:  :lol:  :lol: )

Já jsem Ti taky písala.... dostala jsi to? No a schránku si jdu teď hned pročistit...... :pussa:

ÁDO !!!!!! jsi v pořádku ?????

Lucie33 napsal(a):

ahoj holky, dobré ráno-skoropoledne....Uzlíku, Danielko, Koka......Ádo žiješ ?
jak je vám při pátku?

Ahojky, já se mám celkem fain. Již 7 dní v kuse bez jediného mráčku, pohoda a úsměv. Před tím jsem měla delší krizi a tak nějak doufám, že byla poslední. Jakmile se mi něco začne cpát do hlavy obrním se a nepustím to tam. To mi doposud nešlo teď se to zatím daří. Prostě ten pocit když mi je dobře je mi tak příjemný, že jsem se rozhodla víc bojovat, aby mi bylo dobře co nejvíc. Krom toho máme prvňačku a taky se mi konečně rýsuje práce, kterou ne a ne najít. Takže nové obzory a jiné starosti než stále přemýšlet o TOM. Taky moc myslím na Ádu, jak jí asi je...

tak to je dobře. já teda trošku ostražitě čekám, jestli už je mi dobře definitivně nebo se zas něco přivalí, ale teď si to fakt užívám a musim říct, že všechno je v podstatě lepší teď než předtím. jediný co mi k tomu chybělo, bylo to, aby bylo dobře i mě,  no a pokud už teď je a vydrží to, nemám víc si co přát......

a taky pravda - začla škola - já mám 4. a 7. třídu, blázinec, sešity, kroužky, moje "nové manželství" :) mě taky dost zaměstnává......

ale opravdu, poprvé můžu s čistým svědomím říct, že už několik dní .....se cejtim OPRAVDU DOBŘE. jsem za to šťastná.

na Ádu moc myslim, snad se ozve a uvidíme. snad bude dobře. doufám....

Koka napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

ahoj holky, dobré ráno-skoropoledne....Uzlíku, Danielko, Koka......Ádo žiješ ?
jak je vám při pátku?

Ahojky, já se mám celkem fain. Již 7 dní v kuse bez jediného mráčku, pohoda a úsměv. Před tím jsem měla delší krizi a tak nějak doufám, že byla poslední. Jakmile se mi něco začne cpát do hlavy obrním se a nepustím to tam. To mi doposud nešlo teď se to zatím daří. Prostě ten pocit když mi je dobře je mi tak příjemný, že jsem se rozhodla víc bojovat, aby mi bylo dobře co nejvíc. Krom toho máme prvňačku a taky se mi konečně rýsuje práce, kterou ne a ne najít. Takže nové obzory a jiné starosti než stále přemýšlet o TOM. Taky moc myslím na Ádu, jak jí asi je...

já mám taky 7. třídu :lol:

Ádi, jsi v pohodě?

Jo jo Luci,  taky jsem tak trochu v pohotovosti. Taky si to užívám a kéž by nepřišla už další ťafka. A máš pravdu, prožíváme vlastně  "nová manželství" a pravda, že přes to všechno tak nějak lepší.  Prožili jsme obrození - my a určitě i naši chlapi, myslím v partnerství kde oba chtějí a oba věří, že bude lépe. Vlastně jsme na tom holky dobře v našich příbězích jsme na to dva. Moc je mi líto těch, kteří na to zůstali sami. Jsem moc ráda za to jak se cítíš, ještě mám v paměti tvou poslední krizi... Čas je opravdu nejlepší lék, na začátku jsem tomu moc nevěřila.

Jak tak čtu ty naše příspěvky úplně mě popadla nějaká euforie z toho jak je nám dobře...  Jen houšť a ať nás přibývá !!!

Tak vám to holky moc přeju, Koka, Lucie 33, Danielka02 a snad to u Ády dopadne dobře jako u vás. Sleduju a držím :supr: Pusu Míša
Jen tak dál s tou dobrou náladou ! :lol::hjarta::lol::hjarta:

zasloužíme si to !!!!!!!!! :):):):):):):):) tak nějak jsem si tou poslední krizí (ale ta byla....) v sobě snad konečně uklidila, dotřídila, dorovnala, smířila, pochopila, doodpustila, vyvztekala a jsem jako novej člověk - hodně mě to změnilo, ale k lepšímu, asi nás oba, a můžu říct opravdu upřímně - jsem za to vděčná. hodně mě to posunulo jinam, lepším směrem, cítím se silná a lepší. a ten vztah - klepu na stůl....bože jen ať to vydrží......je to hezký, hezčí, lepší, krásnější.....ale je to v našich rukách a už moc dobře víme, na co si dát pozor a tak.....tak to přece vydrží, když budeme chtít. a jak řikáš, když chceme oba dva...tak co víc chtít. příští pátek bubu mít výročí - 3 měsíce od začátku. jsem šikulka, ne?

a vy jste nejšikulkovatější šikulky a já mám taky takovou radost, že máte taky radost, jen ať je nás víc, jdu napsat manželovi něco hezkýho !

Lucie33 napsal(a):

zasloužíme si to !!!!!!!!! :):):):):):):):) tak nějak jsem si tou poslední krizí (ale ta byla....) v sobě snad konečně uklidila, dotřídila, dorovnala, smířila, pochopila, doodpustila, vyvztekala a jsem jako novej člověk - hodně mě to změnilo, ale k lepšímu, asi nás oba, a můžu říct opravdu upřímně - jsem za to vděčná. hodně mě to posunulo jinam, lepším směrem, cítím se silná a lepší. a ten vztah - klepu na stůl....bože jen ať to vydrží......je to hezký, hezčí, lepší, krásnější.....ale je to v našich rukách a už moc dobře víme, na co si dát pozor a tak.....tak to přece vydrží, když budeme chtít. a jak řikáš, když chceme oba dva...tak co víc chtít. příští pátek bubu mít výročí - 3 měsíce od začátku. jsem šikulka, ne?

a vy jste nejšikulkovatější šikulky a já mám taky takovou radost, že máte taky radost, jen ať je nás víc, jdu napsat manželovi něco hezkýho !

Jsi vééééééééééélká šikulka!!! A energií přímo záříš, super,super....   :supr::godlike::hjarta:

Už jsem tu. Pátek docela dobrý :vissla: , v sobotu jsem přijela úplně mrtvá a včera jsem se z toho vzpamatovával. Dneska mám maličkou maličkatou mrchu ošklivou depku.........., ale bude líp..... . Áda se neozvala, tak nevím. No a jak ty?

my jsme ti asi fakt nějak telepaticky propojený.....jsem v pohodě, doma všechno dobrý. emocionálně jsem se po ránu vyblila - hahaha :):) do básničky, ale už to se mnou nijak moc nemává, snažim se užívat si toho co mám, jenom se učim, že když mám tedy něco na srdci, tak to prostě řeknu. jo, je celkem dobře. krucinál, ale slyšet bych to chtěla.....no nic, uvidíme. jsem v pohodě. :)

Ahoj holčiny

       díky, že na mě myslíte, měla jsem neplánovaně v pátek dovolenou a v pondělí plánovaně,.......všechno je zdá se v pořádku.......manžel měl zkrátka ve čtvrtek jenom depresi (ale ty dopisy, cco mi psal vypadaly strašidelně hlavně když napsal Je konec a asi hodinu se neozval, byla jsem hodinu mrtvá, pak mi napsal, že si ho zavolal ředitel a to že je konec znamenalo, že s ní je konec) a přemýšlel o tom, že mi strašně ublížil, dával mi svobodu ať se rozhodnu, jestli chci zůstat s ním nebo sama, že je to na mě, že on chce zůstat, ale já se mám rozhodnout,..........byli jsme v Praze na výletě a pak u tchyně........zdá se, že se u nás vyjasnilo,

zaplaťpánbu, já se bála. to mi spad teda kámen ze srdce. myslela jsem na tebe, fakt jsem moc moc ráda. jsi v pohodě?

Áda1 napsal(a):

Ahoj holčiny

       díky, že na mě myslíte, měla jsem neplánovaně v pátek dovolenou a v pondělí plánovaně,.......všechno je zdá se v pořádku.......manžel měl zkrátka ve čtvrtek jenom depresi (ale ty dopisy, cco mi psal vypadaly strašidelně hlavně když napsal Je konec a asi hodinu se neozval, byla jsem hodinu mrtvá, pak mi napsal, že si ho zavolal ředitel a to že je konec znamenalo, že s ní je konec) a přemýšlel o tom, že mi strašně ublížil, dával mi svobodu ať se rozhodnu, jestli chci zůstat s ním nebo sama, že je to na mě, že on chce zůstat, ale já se mám rozhodnout,..........byli jsme v Praze na výletě a pak u tchyně........zdá se, že se u nás vyjasnilo,

Áda1 napsal(a):

Ahoj holčiny

       díky, že na mě myslíte, měla jsem neplánovaně v pátek dovolenou a v pondělí plánovaně,.......všechno je zdá se v pořádku.......manžel měl zkrátka ve čtvrtek jenom depresi (ale ty dopisy, cco mi psal vypadaly strašidelně hlavně když napsal Je konec a asi hodinu se neozval, byla jsem hodinu mrtvá, pak mi napsal, že si ho zavolal ředitel a to že je konec znamenalo, že s ní je konec) a přemýšlel o tom, že mi strašně ublížil, dával mi svobodu ať se rozhodnu, jestli chci zůstat s ním nebo sama, že je to na mě, že on chce zůstat, ale já se mám rozhodnout,..........byli jsme v Praze na výletě a pak u tchyně........zdá se, že se u nás vyjasnilo,

Ufffffff, my už se vážně o tobe báli. Ádi, to je moc dobře, že to takhle dopadlo. Užívej si to, vypadá, že se už vážně rozhodl a všechno si to uvědomil. Moc ti to přeju, držím palečky :supr: a posílám :pussa: .

Ahoj Luci, jak je dneska? Já mám v pátek po 13 letech rande :hjarta: . Řekla jsem včera ze srandy broučkovi, že by mi mohl v pátek přijet naproti do práce a pak že bychom mohli jít na rande.  No a on se toho chytil.... ptal se kam půjdeme a že se těší............. a večer už nemluvil o ničem jiném. Tak jsem docela vykulená :rolleyes: a v pátek mám rande :).

HOLČINY díky za oporu..............no jsem zdá se v pohodě, i když někde v dáli né.............Dany to rande Ti přeji, já mám dneska taky rande s vlastním manželem...........jdeme se podívat na byteček

ahoj, tak to je dobře bobře. že máš rande. vymysli nějakej prima program....:)

a já? no dobrý. jenom.......víš já nevím, asi jsem moc náročná, ale chybí mi taková ta malinká třešnička na dortu, včera jsem mu dala tu básničku, on je úžasnej, milej, hodnej, pozornej, jsme spolu co to jde, milujeme se skoro každej den, v noci mě objímá, já to všechno cítím, je všechno v pořádku....ale - proč mi teda nemůže říct to jediný, to hezký, co bych tak potřebovala? nikdy s tim neměl problém....a teď když bych to nejvíc potřebovala, jenom jednou, abych měla ten pocit bezpečí a tý jistoty, a mohla to tedy uzavřít, tak čekám a nic. on asi nechápe, jak je to pro mě v týhle situaci důležitý, a nebo to fakt ještě necejtí. ale to bych zas přece cejtila já? ach jo. asi tady holkám s úplně jinejma problémama budu připadat směšná, ale já to takhle prostě cejtím. cejtim to jako takovej dluh. když už jsem neslyšela žádný promiň, nic a teď je to takový hezký, on je myslím opravdu spokojenej, proč? já někdy mám pocit, že mě zkouší, co vydržim. že zkouší mojí lásku, jestli je to opravdu tak. ale to si snad už nezasloužim. nebo nevim, nedovedu to pochopit. mě by stačilo fakt jednou - jsem s tebou rád, jsem s tebou protože chci....cokoliv. že se tak chová, je pěkný, ale......nikdy jsem na tom nelpěla, ale teď bych to prostě potřebovala. doufám, že to nebude číst Pandora, ta by mi dala, ale je to tu o pocitech, tak to píšu. nic jinýho za problém nemám - nemám problém s důvěrou ani se svým sebevědomím, ale nějak mám pocit, že mi tohle dluží. já nemám ani strach, že to tedy tak neni, když mi to neřiká, ale prostě jen mám těžkej pocit, že bych to potřebovala SLYŠET. nevím, budu čekat a dál házet hrách.....jen začínám mít pocit takový malinko nerovnováhy v tom dávání a braní...co si o tom myslíš? nebo myslíte?


ale nebojte, neni to další krize, to jen tak....nijak to se mnou necloumá, jsem spokojená.....

Daniela02 napsal(a):

Ahoj Luci, jak je dneska? Já mám v pátek po 13 letech rande :hjarta: . Řekla jsem včera ze srandy broučkovi, že by mi mohl v pátek přijet naproti do práce a pak že bychom mohli jít na rande.  No a on se toho chytil.... ptal se kam půjdeme a že se těší............. a večer už nemluvil o ničem jiném. Tak jsem docela vykulená :rolleyes: a v pátek mám rande :).

Lucie33 .......já taky pořád čekám na tu třešničku na dortu, ale není to "miluji Tě" (to už jsem od něj slyšela ale to nestačí)........jenže chlapi jsou asi takový.......myslela jsem, že si mě ten můj bude hýčkat, lichotit mi, nosit mi dárečky a co já vím co ještě, ano hýčká si mě, lichotí mi, sex je lepší než předtím, ale místy jakoby nad něčím přemýšlí a já nevím nad čím (asi nad tou mojí svobodou, tuhle říkal, že by byl radši kdybych ho za všechno seřvala a potrestala a nenáviděla ho a né to vyřešila s klidem s jakým to řeším, tak nevím jsem v koncích nevím jak se řeší nevěra myslela jsem si, že na to jdu správně, nemluvit nevyčítat a on chce, abych na něj křičela)................jo třešničku na dortu to mít bude sám od sebe řekl, že se pustíme už brzy do toho umělýho, že už nám to bez dítěte leze na mozek a přemýšlíme nad blbostma, nad kterýma bychom s dítětem nepřemýšleli, že už by taky chtěl, ale pořád ho v hloubi duši on to říkal ...........a já to cítím, ........mrzí, že zkrátka já nikdy nepřijdu a neřeknu.......muži jsem v tom co s tím budeme dělat, aby to bylo živelný, že on je pán tvorstva, ten zploditel co rozsévá sémě...........to umělý je pro něj podpásovka

no asi vypadáme, jako, že musíme bejt permanentně s nečim nespokojený a že pořád chceme víc než máme - ale já to takhle necejtim, i když asi tak vypadá. já mám jenom teda pocit - že jsem za ty 3 měsíce ušla velikej kus cesty i sama za sebe i v našem vztahu a mám dojem, že pokud je všechno tak jak to vypadá, lepší, oba se snažíme, fůru jsme toho pochopili a dobrovolně spolu zůstali - mám prostě dojem, že na to mám tak nějak právo, něco takovýho slyšet. jednou stačí. nejsem blázen, abych po něm chtěla nějaký litanie, ale já tedy dávám a dávám hodně, i dostávám, ale tahle jediná důležitá věc mi do tý stavebnice prostě chvbí. pak to zavřu a je to. takhle to cejtim. ale zřejmě se budu muset vyrovnat i s timhle, ono už se to v tý hromadě toho vyrovnávání asi nakonec ztratí, jenom myslim, že mi to bude chybět. ale třeba se dočkám, jen je možná ještě brzo. ale nevim, proč je teda brzo. na co budeme čekat. no všechno asi teda nepochopím. myslim totiž, že jsem docela dobrá - na nevěru už si leckdy ani nevzpomenu, nějak mě to úplně přešlo..... a myslím, že pokud bych tohle dostala, budu úplně v pohodě, vyrovnaná spokojená a můžu do toho vztahu dát třeba i ještě víc. možná píšu blbosti, ale moje pocity jsou moje pocity.......on mi za básničku mailem hezky poděkoval....to je prima. a natvrdlej neni, takže důvod nechápu...no nic házet hrách na stěnu je zřejmě můj novej koníček......:)

Áda1 napsal(a):

Lucie33 .......já taky pořád čekám na tu třešničku na dortu, ale není to "miluji Tě" (to už jsem od něj slyšela ale to nestačí)........jenže chlapi jsou asi takový.......myslela jsem, že si mě ten můj bude hýčkat, lichotit mi, nosit mi dárečky a co já vím co ještě, ano hýčká si mě, lichotí mi, sex je lepší než předtím, ale místy jakoby nad něčím přemýšlí a já nevím nad čím (asi nad tou mojí svobodou, tuhle říkal, že by byl radši kdybych ho za všechno seřvala a potrestala a nenáviděla ho a né to vyřešila s klidem s jakým to řeším, tak nevím jsem v koncích nevím jak se řeší nevěra myslela jsem si, že na to jdu správně, nemluvit nevyčítat a on chce, abych na něj křičela)................jo třešničku na dortu to mít bude sám od sebe řekl, že se pustíme už brzy do toho umělýho, že už nám to bez dítěte leze na mozek a přemýšlíme nad blbostma, nad kterýma bychom s dítětem nepřemýšleli, že už by taky chtěl, ale pořád ho v hloubi duši on to říkal ...........a já to cítím, ........mrzí, že zkrátka já nikdy nepřijdu a neřeknu.......muži jsem v tom co s tím budeme dělat, aby to bylo živelný, že on je pán tvorstva, ten zploditel co rozsévá sémě...........to umělý je pro něj podpásovka

Luci, nechceš zkusit čočku ??? :lol:  :lol:  :lol:

si blboun viď??? včera jsem uklízela špajz a našla jsem moc hezký fazole, takže to by taky šlo. myslim, že na ně dojde......:):):):lol::lol::lol::hjarta:

Daniela02 napsal(a):

Luci, nechceš zkusit čočku ??? :lol:  :lol:  :lol:

Lucie, ty ho moc tlačíš, on ví, co chceš, jenže k tomu potřebuje prostor a čas. Je možný, že se toho dočkáš ve chvíli, kdy už to pro tebe nebude podstatný. Ale teď by to řekl jen z toho důvodu, aby měl klid - to chceš?

Fazole taky nejsou  špatný...........  jsou větší :lol:  :lol:  :lol:

(Alespoň se mi podařilo tě rozesmát :lol:)

no to nechci. ale připadá mi takový malinko jakoby promiň až skoro ponižující po tom, co jsme teda prožili, že budu čekat třeba rok.......jo asi jo, ale to už mi teda nepřijde úplně v pořádku, ale ano asi máš pravdu, že chci všechno hned. nejsem asi moc trpělivá. je mi to líto. ale 2 měsíce, to je krátká doba? občas si připadám trošičku jako pitomec....já nevím.

Jája napsal(a):

Lucie, ty ho moc tlačíš, on ví, co chceš, jenže k tomu potřebuje prostor a čas. Je možný, že se toho dočkáš ve chvíli, kdy už to pro tebe nebude podstatný. Ale teď by to řekl jen z toho důvodu, aby měl klid - to chceš?

Ahoj Jájo, tak co malá, ještě žije?

Luci, víš můj brouček mi to říká několikrát denně......... to by se Ti asi líbilo, ale nejsem si 100% jistá, že to tak vážně myslí a že to není jen žehlící proces. Určitě ho do ničeho netlač, až to řekne, o to krásnější to bude.. :hjarta: :hjarta:

já nejsem nijak smutná. to už je takový prd proti tomu ostatnímu. radši mi napiš svůj názor. ty čočko. mě jenom připadá, že tam, kde to dobře dopadlo, všechny jste něco takovýho slyšely a pokud ne hned, tak brzo. třeba dělám někde nějakou chybu. ale já na něj nijak netlačim, jenom jsem mu prostě napsala básničku, to byl jedinej po delší době můj emocionální projev k němu kromě toho, že se snažim, aby vztah fungoval a fungoval líp než před tím. ale o to snad jde ne? o to se snaží i on. nesedim doma a nehážu na něj smutný oči, aby teda jako pochopil......snažím se ho jen milovat tak, jak to cejtim, takže tohle je asi reakce na to....já fakt nevim.

Daniela02 napsal(a):

Fazole taky nejsou  špatný...........  jsou větší :lol:  :lol:  :lol:

(Alespoň se mi podařilo tě rozesmát :lol:)

zkus mu to nějako naznačit, nebo si sama o to říct, že Ti to zkrátka chybí ...............no jo jenže když si o to člověk řekne, tak ten druhý to částečně řekne sám ze sebe a  částečně aby ten první měl klid, takže to nejde celé jenom z něho, ale na přání toho druhého.........a to se asi nepočítá..........ten můj taky pořád říká, že mi musí koupit něco pro radost, abych zapoměla............stále se k ničemu nemá, pořád zůstává u řečí, tak jsem včera šla a koupila si přívěšek na řetízek pro štěstí, jenom tak něco pro sebe si koupit taky není špatný, hned je lépe

mě ten můj poslal písničku, sice ji nevymyslel, byla od bratří Nedvědů, ale dal si s tím práci, aby ten text vyhledal na internetu a poslal mi ho....

už je to měsíc, nemůžu říct, že bych si nevzpoměla, vzpomínám ale snažím se jít dál, vylepšovat náš vztah, ale už nikdy to nebude takový, tenkrát jsem měla 100% klid a jistotu, teď jakoby zmizela pryč

Danielo, žije, zejtra jdu pokecat s učitelkou :lol: a zaplatit vše co se dá, abych jí nemusela dávat peníze

Lucie, zkus to neřešit a neupínat se na to - ono to pak přijde ;)
se mi to mluví :lol:

včera jsem mu napsala básničku, psala jsem ji do Fora k Mazlíkovi, můžeš si jí přečíst.
asi jsem udělala chybu, možná to tedy vypadá, že ho moc tlačim. jenže mi se tak nějak v tý krizi nejvíc zaobírali jeho pocitama a já mám taky pocity. takže jsem je prostě jen vypslala. nemyslela jsem to jako nátlak, jen to ze mě tak vyletělo. protože je nám hezky, tak jsem to cítila.....
o tom koupit něco pro radost a tak - to není, to mi děláme, to si umim udělat radost i sama, ale to je něco jinýho.

Áda1 napsal(a):

zkus mu to nějako naznačit, nebo si sama o to říct, že Ti to zkrátka chybí ...............no jo jenže když si o to člověk řekne, tak ten druhý to částečně řekne sám ze sebe a  částečně aby ten první měl klid, takže to nejde celé jenom z něho, ale na přání toho druhého.........a to se asi nepočítá..........ten můj taky pořád říká, že mi musí koupit něco pro radost, abych zapoměla............stále se k ničemu nemá, pořád zůstává u řečí, tak jsem včera šla a koupila si přívěšek na řetízek pro štěstí, jenom tak něco pro sebe si koupit taky není špatný, hned je lépe

mě ten můj poslal písničku, sice ji nevymyslel, byla od bratří Nedvědů, ale dal si s tím práci, aby ten text vyhledal na internetu a poslal mi ho....

už je to měsíc, nemůžu říct, že bych si nevzpoměla, vzpomínám ale snažím se jít dál, vylepšovat náš vztah, ale už nikdy to nebude takový, tenkrát jsem měla 100% klid a jistotu, teď jakoby zmizela pryč

Luci, názor jsem ti částečně napsala. Netlač ho, nech ho až bude cítit, že je ten pravý okamžik - řekne to. Přece by jsi nechtěla, aby ti to řekl a neměla jsi jistotu, že to tak myslí. Domnívám se, že ti to říká každý den, ne nahlas, ale potichounku uvnitř - vždyť se podívej jak se chová, zůstali jste spolu, milujete se........dej mu ještě chvilku času.

asi máš pravdu. budu se snažit.
včera jsem si na tebe vzpoměla, když se děti dožadovaly, jestli pro ně budu jezdit na tenhle kroužek a na další kroužek a tak.....držim ti s holčinou palce, snad se to srovná. určitě jsi i moc báječná máma, když jsi taková báječná a statečná i teď, takže to bude určitě dobrý. ona se srovná.

Jája napsal(a):

Danielo, žije, zejtra jdu pokecat s učitelkou :lol: a zaplatit vše co se dá, abych jí nemusela dávat peníze

Lucie, zkus to neřešit a neupínat se na to - ono to pak přijde ;)
se mi to mluví :lol:

máte asi pravdu holky.

Daniela02 napsal(a):

Luci, názor jsem ti částečně napsala. Netlač ho, nech ho až bude cítit, že je ten pravý okamžik - řekne to. Přece by jsi nechtěla, aby ti to řekl a neměla jsi jistotu, že to tak myslí. Domnívám se, že ti to říká každý den, ne nahlas, ale potichounku uvnitř - vždyť se podívej jak se chová, zůstali jste spolu, milujete se........dej mu ještě chvilku času.

Ahoj berušky,
koukám, že je to všude pořád stejný. I já jsem si prošla obdobím, kdy jsem tak moc chtěla slyšet ty hezká slovíčka, cítit to teplé pohlazení, ale pořád to nějak nepřicházelo. Tak moc jsem to potřebovala a potřebuji i dnes. Mám pocit, že se postupně vracím zase zpět, zpátky k tomu svému "starému známému". K tomu léta zaběhnutému společnému životu, ale s trochu malým rozdílem.Jsme malounko jiní, spíše jsem jiná já. Také se po tom všem ke mně choulil, držel mě za ruku. Teď to cítím tak,že se asi cítil provinile, nebylo mu dobře a o mě se vlastně opíral a já o něj. Je to právě čas, který nám dáva si uvědomit spoustu věcí. Pomaloučku začínám cítit, že to není o těch krásných slovíčkách, o tom hlazení. To je vždy jenom přeci na začátku a my jsme už o kus dál. Teď nějak spíše cítím, že "je", že je se mnou a to mi nějak stačí. Vůbec z toho nejsem venku, ale snad už trošku vidím kousek toho světýlka. Všem vám posílám  :pussa:

Lucie33 napsal(a):

no asi vypadáme, jako, že musíme bejt permanentně s nečim nespokojený a že pořád chceme víc než máme - ale já to takhle necejtim, i když asi tak vypadá. já mám jenom teda pocit - že jsem za ty 3 měsíce ušla velikej kus cesty i sama za sebe i v našem vztahu a mám dojem, že pokud je všechno tak jak to vypadá, lepší, oba se snažíme, fůru jsme toho pochopili a dobrovolně spolu zůstali - mám prostě dojem, že na to mám tak nějak právo, něco takovýho slyšet. jednou stačí. nejsem blázen, abych po něm chtěla nějaký litanie, ale já tedy dávám a dávám hodně, i dostávám, ale tahle jediná důležitá věc mi do tý stavebnice prostě chvbí. pak to zavřu a je to. takhle to cejtim. ale zřejmě se budu muset vyrovnat i s timhle, ono už se to v tý hromadě toho vyrovnávání asi nakonec ztratí, jenom myslim, že mi to bude chybět. ale třeba se dočkám, jen je možná ještě brzo. ale nevim, proč je teda brzo. na co budeme čekat. no všechno asi teda nepochopím. myslim totiž, že jsem docela dobrá - na nevěru už si leckdy ani nevzpomenu, nějak mě to úplně přešlo..... a myslím, že pokud bych tohle dostala, budu úplně v pohodě, vyrovnaná spokojená a můžu do toho vztahu dát třeba i ještě víc. možná píšu blbosti, ale moje pocity jsou moje pocity.......on mi za básničku mailem hezky poděkoval....to je prima. a natvrdlej neni, takže důvod nechápu...no nic házet hrách na stěnu je zřejmě můj novej koníček......:)

A prečo mu to niekedy nepovieš tak, ako si to tu napísala? Možno on ani netuší, že ti to chýba... Má pocit(zrejme aspoň čiastočne oprávnený), že si v podstate spokojná a šťastná - ako môže tušiť, po čom ti duša piští? Nie je Mel Gibson, aby vedel Po čom ženy túžia... Povedz mu to. Alebo sa ho rovno spýtaj a dostaneš rovno odpoveď.

Uzlíčku, jsem ráda, že je ti dobře..... posílám Ti velkou :pussa:

ahoj Uzlí, taky ti jednu velkou posílám.....

vidíte Selima píše - řekni mu to....tak čert aby se vyznal. no ono to nějak bude, koneckonců básničku jsem napsala včera, poděkoval mi za ní.

nevim co je správný, asi to prozatim hodim za hlavu a budu dál svá a taková jak to cejtim. jenom jsem začínala prostě mít ten pocit, takový tý nerovnováhy, ale to je těžko takhle jednoduše vysvětlit.

.... a k tomu mu uvař tu čočku :lol:

a fazole a hrách a kdovíco a pak se budem vznášet u stropu a bude to....:D:D:D
myslíš, že jsem udělala chybu, s tou básničkou?

Daniela02 napsal(a):

.... a k tomu mu uvař tu čočku :lol:

Lucie, ty ho moc tlačíš, on ví, co chceš, jenže k tomu potřebuje prostor a čas. Je možný, že se toho dočkáš ve chvíli, kdy už to pro tebe nebude podstatný. Ale teď by to řekl jen z toho důvodu, aby měl klid - to chceš?
Souhlasím s Jájou.
Já asi taky tlačila a věř, není to ono. Ano, moc to chceme slyšet, tak moc to chceme cítit. Ale to prostě z nich vytlačit nejde!! Z toho mého to vypadlo  za celý ten rok a půl snad jenom 2x, ale o to upřímněji to hřálo. Moc ti Lucinko rozumím, jsi úplně stejná jako já.
Pořád  máme před sebou kus cesty, tak po ní ale nepospíchejme. Při spěchu se často škobrtá.

Luci

Určitě ne!!! Byla nádherná, já je taky někdy píšu a občas mu některou pošlu no a pak reaguje jako tvůj - je to hezké, bylo to krásné, ty moje básnířko......  Ono nám to pomáhá a občas to vylítne samo, že?

No a hrách..... takovej leteckej den není špatnej, ne?

mám vás ráda holky, když já jsem takovej emocionální "hrnečku vař...."
díky.

myslím, že emocionálních hrnečků je tu spoustu z nás, tak alespoň nevaříš sama......ve dvou (více) se to vaří lépe :lol: :lol: :pussa:

Lucie33 napsal(a):

mám vás ráda holky, když já jsem takovej emocionální "hrnečku vař...."
díky.

Veď preto asi s tebou ten tvoj je už tak dlho, nie? Preto, že ťa pozná... A keďže protiklady sa zvyknú priťahovať, tak možno on nevie tak dobre zaobchádzať so svojimi emóciami a vyjadrovať ich. Mnohí chlapi sú v tomto tak trošku hendikepovaní, tak to tak berme a majme pochopenie :rodna: že im to tak emocionálne nevarí...

jo jo, já jen mám teď po tom všem asi někdy pocit, že toho pochopení z mý strany už je teď tak nějak ažaž a čekala bych ho taky trošku.....ale jo, snad se dočkám. on teda emocionálně handikepovanej (to je teda výraz) nikdy nijak moc nebyl (v tomhle směru), asi tim spíš mi teď přijde divný, že s tim má problém. ale do kebulky mu nevidim, takže si stejně nepomůžu. budu se řídit citem, na slova třeba dojde....

Selima napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

mám vás ráda holky, když já jsem takovej emocionální "hrnečku vař...."
díky.

Veď preto asi s tebou ten tvoj je už tak dlho, nie? Preto, že ťa pozná... A keďže protiklady sa zvyknú priťahovať, tak možno on nevie tak dobre zaobchádzať so svojimi emóciami a vyjadrovať ich. Mnohí chlapi sú v tomto tak trošku hendikepovaní, tak to tak berme a majme pochopenie :rodna: že im to tak emocionálne nevarí...

Vieš, ja som to myslela tak, že ja mám pekný vzťah - no je to ešte pomerne čerstvé, ale aj tak už viem porovnávať - :hjarta: myslí na mňa, je džentlmen, volá, SMS-kuje, nezabudne na darčeky, nielen meniny a narodky, ale aj Valentín a naše výročie :par: , túli sa, usmieva sa, hľadí niekedy tak, akoby ma chcel zožrať, ale keď má povedať niečo o svojich pocitoch, vyzerá, ako keby mu mali robiť resekciu koreňov zubov :rolleyes: . Tak som pochopila, že si mám vychutnať to, čo mám, a neplakať za tým, čo asi mať nebudem... No ale ak ten tvoj s tým nikdy nemal problém, tak ešte vydrž a uvidíš, možno len čaká na vhodnú chvíľu - ono veci sa teraz skomplikovali a nie je jednoduché vrátiť sa k niečomu, čo bolo predtým trebárs úplne samozrejmé...

:hjarta::)díky Seli, máš asi pravdu. ono to pro něj asi taky neni jednoduchý. já si myslím, že on má pocit, že by tim tak nějak přiznal, že to co udělal byla hloupost. a to je pro něj asi pekelně těžký i když to stejně oba víme. tak jo. budu trpělivá.

Selima napsal(a):

Vieš, ja som to myslela tak, že ja mám pekný vzťah - no je to ešte pomerne čerstvé, ale aj tak už viem porovnávať - :hjarta: myslí na mňa, je džentlmen, volá, SMS-kuje, nezabudne na darčeky, nielen meniny a narodky, ale aj Valentín a naše výročie :par: , túli sa, usmieva sa, hľadí niekedy tak, akoby ma chcel zožrať, ale keď má povedať niečo o svojich pocitoch, vyzerá, ako keby mu mali robiť resekciu koreňov zubov :rolleyes: . Tak som pochopila, že si mám vychutnať to, čo mám, a neplakať za tým, čo asi mať nebudem... No ale ak ten tvoj s tým nikdy nemal problém, tak ešte vydrž a uvidíš, možno len čaká na vhodnú chvíľu - ono veci sa teraz skomplikovali a nie je jednoduché vrátiť sa k niečomu, čo bolo predtým trebárs úplne samozrejmé...

Luci, určitě to jednoho krásneho dne uslyšíš. Tvůj muž tě jistě miluje, jen by se mu to teď asi neříkalo nejlépe. Přece jen nemá čisté svědomí a třeba to cítí tak, že se to jaksi neslučuje s tím co provedl. Miluje tě, ale stydí se to říct. Užívej si co máš a buď ještě sťastnější než jsi pokud to tedy ještě vůbec jde... Básnička je krásná a byl to dobrý nápad. Já myslím, že takové milé drobnosti a něžnosti vždy potěší. Já například dnes na sáček od svačiny namalovala manželovi srdíčko a do něj naše iniciály a růžovou fixou. Odměnou mi přišla krásná sms. Musíme si vzájemně dělat radosti, bolavé jsme nejen my, ale i ti co ublížili. Určitě na sebe nejsou pyšní i když to zrovna nedávají najevo. Pa pa.

ahoj, ty mi vždycky dokážeš napsat něco hezkýho, jsi hodná. díky. snad máš pravdu. tak jo. budu trpělivá.

Ahoj Luci,

ta báseň byla krásná a je vyjádřením Tvého citu, jako muž Ti můžu říct (jenom za sebe), že přímá řeč je nejlepší, já jsem trochu komplikovanější a čekám co protějšek řekne, udělá sám, protože jinak by jsem měl pocit, že ho do toho tlačím. Ale těď (po přesně třech měsících od provalení) mám stejně pocit, že když nezačnu já, tak nikdo, přitom to předtím bylo obráceně, jenom skus naznačovat (to ženy umí, jak tajemně, tak úplně jasně) co chceš a myslím si, že se chytí, v těžkých chvilkách jsem slyšel větu "z toho mi můžeš pomoct jenom Ty!" a tak ji to opakuji, chci říkat a cítit jako MY, spolu, jeden a druhý, dvě půlky jednoho celku, které chtějí být ten celek. Teď neumím přesně vyjádřit co mylím, ale pro Tebe je důležité - dej mu to jasně "žensky" najevo, mylím, že i jemu to ulehčí ...
Drž se

nevím, jestli jsem úplně pochopila co mi radíš, ale moc díky za mužskej pohled na věc. hlavně jsem ráda, že ti jako chlapovi ta básnička nepřišla pitomá. já ho nechci rozhodně do ničeho tlačit, to bylo poprvé, co jsem mu po těch třech měsících něco takovýho napsala, doteď jsem mu jen občas napsala o svejch pocitech, ale jen tak - hezky, nezávazně, bez čekání na odpověď. tohle snad nepochopil jako nátlak, já jenom se nechci uzavírat do sebe, protože to byla cesta do......a tyhle pocity jsem teď měla a mám silný, tak jsem se snažila mu je rozumnou formou sdělit. to co píšu sem vám, že bych si to moc přála a potřebovala to na něj rozhodně nijak nevalim. ani to nemám v úmyslu, myslim, že v tomhle mám snad cit, díky.

Luci, vidím, že si bola na Jonathanovi, ktorý má rovnaký názov témy ako ty - a uvedomila si si, že jeho žena možno bola v podobnej isutácii, ale nedokázala svoju nespokojnosť a svoje očakávania po manželovom "úlete" - a že uletel poriadne ďaleko - dať dostatočne najavo a ono to potom eskalovalo až k jej odchodu? Možno by neškodilo podebatovať s Johnathanom o tom, aká dôležitá je komunikácia, hlavne pri nespokojnosti, aby sa tu prípadne časom tvoj muž nevylieval, že si ho "trafila rovno na komoru" a odišla... U nej sa nespokojnosť kumulovala takých 8 rokov, ak dobre rátam, a pozri, až kam to došlo.

no Seli, trošku jsi trefila hřebíček na hlavičku. z toho mám strach. v podstatě kvůli tomu, že já jsem toho v sobě měla fůru nahromaděno už dřív - i teda různejch blbostí - tak jsme došli sem - a určitě pokud jsi četla (myslím, že jo) tu mojí minulou velkou krizi, tak ta byla v podstatě o tom. i o tom strachu z budoucnosti. ale já nevím co s tím. s ním je těžká komunikace, on má svojí pravdu....třeba se teď změní nevím...ale mám strach. a je pravda, že teď toho teda v sobě mám daleko víc, ale zase si myslim, že jsem trošku jinde já. že už to budu líp zvládat. máme teď doma dost témat, který jsou tabu, což je špatně. ale nevim, jestli někdo po takovýmhle prožitku najednou začne mluvit o všem i o tom, co jsme teda teď prožili. on nechce a já mám strach. ale snažím se učit, že musim mluvit mluvit a říct svoje pocity - já s tím nemám problém s nikým jiným, jen s ním. protože s tím nemám dobrý zkušenosti. tak nevim. myslim, že jsi mě dost prokoukla a přesně jsi to napsala. ale  nevím si s tím rady.

Luci, prosím jaký jsou ty témata, která jsou u vás tabu??

jaký ?
tak tady je máš - všechno co se stalo, veškerý naše pocity okolo, všechno proč se to stalo, nevěra - no to ani pomyslet...., jeho současný pocity, moje jsem mu občas napsala, ale žádný reakce jsem se nedočkala...
a my jsme v podstatě skončili na jeho větě "myslim, že bysme měli bejt spolu, budu hledat cestu k tobě".... před dvouma měsícema. (a předtím 3 neděle jeho hrůz, který mi vykládal a najednou jak když mávme proutkem a všechno je jinak, jako by měl vlčí mlhu...) víc jsem nedostala - že je to teď pěkný a že jsme to vzali za dobrej konec, že se oba tak nějak můžem přetrhnout (teda hlavně já) je sice krásný, ale neni to o tý komunikaci. je to o činech a tom jak fungujem, ale komunikace........jo, bavíme se o budoucnosti, jak si představujeme volnej čas, co budem dělat a tak, ale taková ta základní podstata - chybí. ano a Selima má pravdu - nesu si tohle všechno zase uvnitř sebe dál. a kdoví teda, kam až to donesu....

Lucie33 napsal(a):

no Seli, trošku jsi trefila hřebíček na hlavičku. z toho mám strach. v podstatě kvůli tomu, že já jsem toho v sobě měla fůru nahromaděno už dřív - i teda různejch blbostí - tak jsme došli sem - a určitě pokud jsi četla (myslím, že jo) tu mojí minulou velkou krizi, tak ta byla v podstatě o tom. i o tom strachu z budoucnosti. ale já nevím co s tím. s ním je těžká komunikace, on má svojí pravdu....třeba se teď změní nevím...ale mám strach. a je pravda, že teď toho teda v sobě mám daleko víc, ale zase si myslim, že jsem trošku jinde já. že už to budu líp zvládat. máme teď doma dost témat, který jsou tabu, což je špatně. ale nevim, jestli někdo po takovýmhle prožitku najednou začne mluvit o všem i o tom, co jsme teda teď prožili. on nechce a já mám strach. ale snažím se učit, že musim mluvit mluvit a říct svoje pocity - já s tím nemám problém s nikým jiným, jen s ním. protože s tím nemám dobrý zkušenosti. tak nevim. myslim, že jsi mě dost prokoukla a přesně jsi to napsala. ale  nevím si s tím rady.

Ahoj Lucie,

nevím jestli moje rada bude k něčemu, ale začni po kouscích, o všem možném, já jsem se vždy otevřel až po chvíli rozhovoru, možná má stejnej problém, pro začátek musí vědet, že může mluvit a nemusí mít z toho žádné obavy, možná neví jak se přiblížit, jak začít, prostě to skus takhle, možná to bude Tvoje cesta k němu.
Ahoj

já se bojím. bojím se ožehavejch témat, obvzlášť teď. budu muset na to nějak přijít, protože jinak budu nešťastná zase jenom já a zase dopadneme kdovíjak.....s ním je to těžký v tomhle směru, nebo to já neumim.
budu se snažit. asi mám teď o to větší strach, co jsem od něj všechno slyšela, ale myslim, že toho spoustu namluvil ve zmatku a v takový sebeobraně, protože nevěděl kudy kam, rozhodně se nechová podle toho, co napovídal.
takže musím překonat ten svůj strach a začít....

No já jen chtěla vědět pro srovnání.........

tak to jsme na tom stejně..........my jsme skončili na jeho větě "miluji jen tebe a chci být s tebou, tamto bylo bez citu jen o sexu" a je to měsíc..........já mu v prvních 14 dnech napsala asi 4 dopisy velikosti A4 oboustraně, o svých pocitech, o tom co je to láska, o tom proč mi to udělal a proč se to stalo, že chci být s ním, že na to zapomeneme, on napsal 1 dopis a donesl kytku.......... Hned druhý den po tom co se to provalilo mi řekl, že ona slečna je svobodná a když jsem se ptala jestli používal prezervativ, tak mi potvrdil že ano, za 14 dní jako by si přečetl nějakou příručku a zatloukal a zatloukal, že nic nebylo, že s ní nespal, že nikam nechodil, že je konec, že jsem si to v podstatě vymyslela..................také se bavíme o budoucnosti, fungujeme, snažíme se nemyslet a dělat jako by se nic nestalo, komunikujeme o budoucnosti...........proč se to stalo tuším podle manžela jsem na něj příliš upnutá, nemám moc kamarádek, on bych chtěl být občas sám, což se až zas tak nedaří, když máme společnou domácnost, a oba se vracíme na jedno místo, neměla bych na jeho otázky odpovídat nevím, ale ano nebo ne.............ale proč rozebírat nevěru, a pocity okolo..........není lepší zapomenout a snažit se žít,..........zlepšit svoje jednání, a ty věci proč se to stalo probrat třeba za půl roku, až se z toho oba dostanou, já nevím........taky bych si chtěla o tom promluvit, ale můj manžel se evidentně zamčel nechce mluvit o minulosti, ale žije budoucností............nevím jestli je dobrý to z něj páčit a ani nevím jak to z něj vypáčit...........a myslím, že kdybych ho jednou podvedla řekněme za 8 let určitě to nebude kvůli tomu, že on mě podvedl před osmi rokama a my si to nevyjasnili a nevysvětlili,

Luci nebuď nešťastná možná to jen moc lámeš přes koleno a chceš to vyřešit hned teď, nech to plynout ono to přijde samo...........dopadnete dobře, jen na to teď asi není správný čas.....možná hledáš něco co nikdy nemůžeš najít........

Lucie a co Ti ve zmatku namluvil?? Tápal jesli ty nebo ona?? Nebo měl jasno??

Nelámej to...........chlapi jsou uzavřený, o svých pocitech nechcou moc mluvit..........aby jsi to tím spíš nedohnala do kouta

LUCIE - přečti si nějaké ty odborné knihy - Plzáka, Šmolku (i když možná jsi je už četla). Tam se všude píše a oni jistě ví proč, že žádné rozebírání nevěry a pocitů kolem by být nemělo. Že řešíte co budete dělat o víkendu nebo zítra večer je úplně v pořádku. Ale netrvej na nekonečném vyjasňování a objasňování - to je opravdu tabu. A nevěř tomu, že ti nějak pomůže, když o tom budete mluvit. Až, jak píše User, přijdou takové ty sdělovací chvíle, kdy si budeš moct dovolit něco z té hnusné minulosti vylovit. Ale možná že už raději ani nebudeš chtít.

Lucie, můj manžel měl minulý týden strašnou depku..............jak jsem tady byla nešťastná, že mi dává svobodu a ptal se co to znamená někoho milovat, jak jsem se hrozně bála.........no tak jsme si tak psali přes net, možná to pro oba bylo lepší než si to vyříkat z očí do očí............trápila ho jedna věc, řekl mi, že mě miluje, že náš vztah je moc krásnej, ale že už ze mě není vedle jak býval ....................jako, že se mu třepali nohy když měl jít na rande, když mi na louce trhal kytku a pak mi ji dal a klepalo se mu srdíčko, co řeknu na tu jeho natrhanou kytku, že se hrozně těšil až mě po týdnu, co byl mimo bydliště uvidí.........byl z toho zdeptanej asi si myslel, že když to tak není, že mě nemiluje a dával mi svobodu..............když jsem mu vysvětlila, že mě se taky nohy netřepou, že takový to bývá akorát v době, kdy spolu člověk chodí, že studentská zamilovanost přešla v manželskou lásku a ta už je o něčem jiném taky o lásce a milování, o starostech jestli se druhému nic nestalo, o radostech že ho uvidí až přijde domů z práce, že se vedle něj probudí, že spolu budou podnikat společné věci, že jsou na všechno dva a né jeden, že chtějí vychovat společně děti atd. atd..........tak se uklidnil a řekl mi že o tom takhle nepřemýšlel a že mám pravdu............nenaléhej nebo ten váš vztah rozboříš,.............snaž se mu naslouchat, mysli na něho, neřeš minulost

no já nemám pocit, že bych to s ním chtěla rozebírat. to stejně nejde a je brzo, a není to asi k ničemu, ono to psaní se Selimou bylo trošičku o něčem jiným, teď jsem jen vypisovala Ádě naše tabu témata a koukám, že to asi neni nic divnýho a vyjímečnýho jak jsme na tom.

rozdíl je v tom, že Áda aspoň slyšela trošku víc než já - miluju jen tebe a chci bejt s tebou je podle mě něco jinýho než -myslim, že bysme měli bejt spolu.....i když skutky vypovídaj o něčem jiným, ale já bych prostě pro to dořešení něco takovýho potřebovala - to je to co jsem psala u Jonathana pro Ffly.

ale uznávám - u nás byla krize, u Ády to bylo trošku jinak, takže je to asi logický i pochopitelný.
ten můj myslim neřešil - bejt s ní nebo se mnou - pro něj to byl prostě krok stranou v krizi, kterou jsme spolu - už jsme do háje zas u tý komunikace - neuměli řešit - protože a jsme zase u toho, s nim je to těžký a já to asi neumim.
on řešil - jestli najdem ještě cestu spolu a za ty 3 tejdny co o tom přemejšlel na mě naházel fůru všeho možnýho, z čehož jsem se snažila poučit a vybrat to, co opravdu považuju za svoje chyby, nicméně to co jsem všechno slyšela a hromada toho byly nesmysly si protiřečící a jenom kopající kolem sebe, si sebou nesu dál. a o tomhle se tedy mluvit opravdu nedá. upozorňuju vás, že teda ale nejsem rozhodně tak hrozná, že fůra tý viny naší krize je na něm. a v tom je ta nerovnováha. on ví, že toho namluvil fůru a nikdy neřekne - odpusť, vim , že jsem ti ublížil a spousta toho byly nesmysly. takže je to na mě. a takhle je to pořád. ale já to zvládnu.

Ádo, já nejsem nešťastná, já už jsem fakt docela v pohodě, to už je teď jen spíš takový povídání s vámi, než že bych skuhrala.
bavíme se o komunikaci, tak takovýhle já s tím mám prostě zkušenosti a pocity.
a vim, že v tomhle směru mě čeká ještě velká práce, ale koukám do budoucnosti a jsem optimista. poměrně. skoro :)

já na nic nenaléhám, já to řešim jen tady s vámi. a sama si v sobě. no pořád jsi toho slyšela daleko víc než já. já o jeho pocitech po 2 měsícíh nic nevim. vypadá spokojenej a šťastnej, když jsem se zeptala, jestli mu je se mnou dobře - vyvalil na mě oči a zeptal se - a jak by mi s tebou mělo bejt, to víš, že je mi dobře. já na to - no nebylo ti se mnou dobře, tak se ptám, jestli ti je a jestli jsi spokojenej. odpověděl - jsem v pohodě. tečka. tak to si najednou přijdu trošku jako schyzofrenik. nejdřív všechno špatně a najednou všechno dobře. ale možná je to takhle prostý.

Áda1 napsal(a):

Lucie, můj manžel měl minulý týden strašnou depku..............jak jsem tady byla nešťastná, že mi dává svobodu a ptal se co to znamená někoho milovat, jak jsem se hrozně bála.........no tak jsme si tak psali přes net, možná to pro oba bylo lepší než si to vyříkat z očí do očí............trápila ho jedna věc, řekl mi, že mě miluje, že náš vztah je moc krásnej, ale že už ze mě není vedle jak býval ....................jako, že se mu třepali nohy když měl jít na rande, když mi na louce trhal kytku a pak mi ji dal a klepalo se mu srdíčko, co řeknu na tu jeho natrhanou kytku, že se hrozně těšil až mě po týdnu, co byl mimo bydliště uvidí.........byl z toho zdeptanej asi si myslel, že když to tak není, že mě nemiluje a dával mi svobodu..............když jsem mu vysvětlila, že mě se taky nohy netřepou, že takový to bývá akorát v době, kdy spolu člověk chodí, že studentská zamilovanost přešla v manželskou lásku a ta už je o něčem jiném taky o lásce a milování, o starostech jestli se druhému nic nestalo, o radostech že ho uvidí až přijde domů z práce, že se vedle něj probudí, že spolu budou podnikat společné věci, že jsou na všechno dva a né jeden, že chtějí vychovat společně děti atd. atd..........tak se uklidnil a řekl mi že o tom takhle nepřemýšlel a že mám pravdu............nenaléhej nebo ten váš vztah rozboříš,.............snaž se mu naslouchat, mysli na něho, neřeš minulost

na mě manžel taky naházel na hromadu spoustu věcí najednou, který ovšem byly pravdivý  (neprotiřečil si, ani neříkal nesmysly)..........ale nevím proč mi to řekl až poté co jsem na to přišla, proč mi to neřekl dávno, když to tak cítil u sebe v srdíčku a mohli jsme to vyřešit jinak než jeho nevěrou...........asi je to tím, že chlapi se moc neprojevují..........no a taky částečně tím, že když on naznačoval, já nevěděla, že naznačuje...........nebyly to ovšem žádné podstatné věci, které by musel řešit nevěrou

jediná věc, která mě teď mrzí, že jsme před sebou nikdá neměli žádné velké tajemství, ale on teď jedno má a já nevím jak proti němu bojovat, jestli se snažit pracovat na svých vlastnostech, nebo na své postavě, nebo snad na svém šatníku.........nevím co to tajemství ukrývá........byla lepší než já, mám se víc snažit, měla hezčí prádlo, byla celkově hezčí, byla hubenější, ........to mám pořád před sebou, kvůli něčemu za ní šel.........ano kvůli chybám v našem manželství, které u nás viděl...........ale ještě v tom muselo být něco víc, měla hezčí vlasy, větší prsa, tělo..........

Lucie33 napsal(a):

já se bojím. bojím se ožehavejch témat, obvzlášť teď. budu muset na to nějak přijít, protože jinak budu nešťastná zase jenom já a zase dopadneme kdovíjak.....s ním je to těžký v tomhle směru, nebo to já neumim.
budu se snažit. asi mám teď o to větší strach, co jsem od něj všechno slyšela, ale myslim, že toho spoustu namluvil ve zmatku a v takový sebeobraně, protože nevěděl kudy kam, rozhodně se nechová podle toho, co napovídal.
takže musím překonat ten svůj strach a začít....

A nedostala by si ho do poradne? Lebo podľa mňa by vám pri komunikácii mohol pomôcť niekto nestranný. Podľa mňa v podstate chcete obaja to isté, len neviete, ako to dosiahnuť. Neviete si veľmi rady ani každý sám so sebou, tobôž s tým druhým. Možno by psychológ mal nejakú dobrú radu... hm?

Selimo, byl tam jednou, řek, že je blbá. že nic neumí poradit. když jsem tam měla jít já teď potřetí si jen tak pokecat, řekla jsem mu to, zeptal se - PROČ ? proč nejdeš místo toho radši se mnou na večeři?
on je asi fakt v pohodě a já teda taky si myslí. no já už v podstatě jsem, já s ní chtěla řešit spíš přesně ty věci o kterejch si dneska spolu píšem, abych se naučila komunikovat a tak, taky za ní  půjdu, ale on...nevim. asi ne.

nemysli si, že jsem toho slyšela víc než ty..............takhle se všeho všudy projevil asi 3x a víc ani ranu.............ale jinak mám úplně stejnej scénář jako ty.............nejdřív všechno špatně a najednou všechno dobře, proč by mě neměl milovat, proč by neměl být spokojenej, proč se vůbec na takový věci ptám....................asi o tom moc přemýšlíme a bereme si to k srdci, chlapi jsou stroje, mávnou nad tím rukou a už nikdy neřeší

Áda, mýliš sa  - nebola lepšia, mala jedine to , že bola ním neojazdena ( to mi teraz kázal napísať kolega).
Mám známeho - pekný, intelig., príjemný muž, ženatý (spokojne), deti, mladý. Každú chvíľu sa niekam zapichne, pýtam sa ho často prečo? odpoveď: sú také pekné, mladé, ale veď o nič nejde, len sa nesmieš nikdy zamilovať - na to si daj  pozor. Inými slovami nič mu nechýba, len si chce užívať. Neni v tom žiadny hlboký dôvod. A ak sa to doma prevalí začne drístať rôzne dôvody , ale on nič, on muzikant.

Áda1 napsal(a):

na mě manžel taky naházel na hromadu spoustu věcí najednou, který ovšem byly pravdivý  (neprotiřečil si, ani neříkal nesmysly)..........ale nevím proč mi to řekl až poté co jsem na to přišla, proč mi to neřekl dávno, když to tak cítil u sebe v srdíčku a mohli jsme to vyřešit jinak než jeho nevěrou...........asi je to tím, že chlapi se moc neprojevují..........no a taky částečně tím, že když on naznačoval, já nevěděla, že naznačuje...........nebyly to ovšem žádné podstatné věci, které by musel řešit nevěrou

jediná věc, která mě teď mrzí, že jsme před sebou nikdá neměli žádné velké tajemství, ale on teď jedno má a já nevím jak proti němu bojovat, jestli se snažit pracovat na svých vlastnostech, nebo na své postavě, nebo snad na svém šatníku.........nevím co to tajemství ukrývá........byla lepší než já, mám se víc snažit, měla hezčí prádlo, byla celkově hezčí, byla hubenější, ........to mám pořád před sebou, kvůli něčemu za ní šel.........ano kvůli chybám v našem manželství, které u nás viděl...........ale ještě v tom muselo být něco víc, měla hezčí vlasy, větší prsa, tělo..........

tak to snad přemejšlíš ještě nad většíma blbostma než já. hezčí lepší hubenější - to je přece blbost na to kašli. tohle tě bude akorát žrát a ničeho se nedobereš. vždycky nějaká taková bude, to by si museli ty chlapi nohy uběhat. timhle se stresovat....kašli na to. je to blbost.

Áda1 napsal(a):

na mě manžel taky naházel na hromadu spoustu věcí najednou, který ovšem byly pravdivý  (neprotiřečil si, ani neříkal nesmysly)..........ale nevím proč mi to řekl až poté co jsem na to přišla, proč mi to neřekl dávno, když to tak cítil u sebe v srdíčku a mohli jsme to vyřešit jinak než jeho nevěrou...........asi je to tím, že chlapi se moc neprojevují..........no a taky částečně tím, že když on naznačoval, já nevěděla, že naznačuje...........nebyly to ovšem žádné podstatné věci, které by musel řešit nevěrou

jediná věc, která mě teď mrzí, že jsme před sebou nikdá neměli žádné velké tajemství, ale on teď jedno má a já nevím jak proti němu bojovat, jestli se snažit pracovat na svých vlastnostech, nebo na své postavě, nebo snad na svém šatníku.........nevím co to tajemství ukrývá........byla lepší než já, mám se víc snažit, měla hezčí prádlo, byla celkově hezčí, byla hubenější, ........to mám pořád před sebou, kvůli něčemu za ní šel.........ano kvůli chybám v našem manželství, které u nás viděl...........ale ještě v tom muselo být něco víc, měla hezčí vlasy, větší prsa, tělo..........

no ano, máš pravdu.

Áda1 napsal(a):

nemysli si, že jsem toho slyšela víc než ty..............takhle se všeho všudy projevil asi 3x a víc ani ranu.............ale jinak mám úplně stejnej scénář jako ty.............nejdřív všechno špatně a najednou všechno dobře, proč by mě neměl milovat, proč by neměl být spokojenej, proč se vůbec na takový věci ptám....................asi o tom moc přemýšlíme a bereme si to k srdci, chlapi jsou stroje, mávnou nad tím rukou a už nikdy neřeší

Eset: Ádin manžel sa mi nezdá takýto typ, aspoň z jej opisu, ale do hlavy mu nikto nevidíme, pravda... Podľa mňa to bola fakt nezrelosť, keď on nepochopil, že vzťah sa vyvíja a zamilovanosť sa nemôže nijakovsky udržať v pôvodnej intenzite a forme veľmi dlho(chvalabohu, to by asi svet prestal fungovať, keby tu boli všetci zamilovaní...). Možno by si mu, Ádi, mohla podstrčiť nejakú psychologickú knižku, Plzák či Šmolka pekne opisujú vývojové fázy vzťahu, čo je na nich pekné a čo zákerné...
Luci: Tak choď za psychologičkou aspoň ty, pomôže ti vyznať sa v sebe, vytriediť si myšlienky a pocity, a jedného dňa možno prídeš na to, že už ju vôbec nepotrebuješ a všetko je OK, alebo naopak zavoláš si drahého na koberček a povieš mu, že skrátka potrebuješ od neho počuť to a hento, aby si mohla ďalej bezproblémovo fungovať vo vzťahu. Nemusí to opakovať ako mantru, ale raz by to skrátka povedať mohol. Písala som už, že aj ja mám chlapa, čo si radšej dá urobiť resekciu koreňa zubu, než by vyznával lásku, ale kým je všetko v poriadku, nevadí mi to. No keby niečo vo vzťahu škrípalo(a nemusí to byť len nevera, je tých vecí viac a niektoré možno aj vážnejšie), tak by som asi chcela isté vety počuť, a dokonca na nich trvala ... Ani ja nemám rada vážne hovory o vzťahu, nepestujem ich, ale občas sú nevyhntuné(tak ako návšteva zubára, aby sme ostali :offtopic: )...

eset

Áda, mýliš sa  - nebola lepšia, mala jedine to , že bola ním neojazdena ( to mi teraz kázal napísať kolega).
Mám známeho - pekný, intelig., príjemný muž, ženatý (spokojne), deti, mladý. Každú chvíľu sa niekam zapichne, pýtam sa ho často prečo? odpoveď: sú také pekné, mladé, ale veď o nič nejde, len sa nesmieš nikdy zamilovať - na to si daj  pozor. Inými slovami nič mu nechýba, len si chce užívať. Neni v tom žiadny hlboký dôvod. A ak sa to doma prevalí začne drístať rôzne dôvody , ale on nič, on muzikant.


HM dá se to pochopit................ale strašně mě to SEREEEEEEEEEEE

Luci, já vím že je to blbost takhle přemýšlet, nedělám to pořád ale občas mě to napadne

Hele dámy, nepřijde Vám pitomý, že ženský se pořád snaží být pro ně dokonalejší, štíhlejší, hezčí, zajímavější  ....  ???  a oni ...  bříško, pivko, fotbal, hokej a nic neřeší!!!! Kašlete na to a buďte samy sebou ! Oni se s tím srovnají ... a když ne ... jejich mínus !!! Čím víc se o ně budete bát ... tím víc  oni budou nad věcí !!! Pokud se jim budete pořád nějak přizpůsobovat , tak nakonec ztratíte  nejdřív samy sebe a pak i je .....

jo jo, i v tomhle je potřeba najít nějakou zlatou střední cestu. zas abysme nebyly za hydry, ne? my jsme teď tady s Ádou ve fázi "být lepší a lepší až budem nejlepší na celém světě...." ona míň upnutá, já víc upnutá....ona hezčí, já komunikativnější, ona komunikativnější, já hezčí....takže hned jak se proberem z tohohle období, jdem na to !!!!
je to dobrý, smysl pro humor je tu. :):):)

no máš asi do určitý míry pravdu.

V současné době se snaž zachovat chladnou hlavu, nechtěj znát podrobnosti, protože se utrápíš. Nalož mu povinnosti a vypiš se z toho. Pak to psaní roztrhej. Řekni mu, že ho chceš, ale pak se už neponižuj. Není to tvoje chyba, on je ten slabší článek, který potřeboval únik.

Lucie33 napsal(a):

no ano, máš pravdu.

Áda1 napsal(a):

nemysli si, že jsem toho slyšela víc než ty..............takhle se všeho všudy projevil asi 3x a víc ani ranu.............ale jinak mám úplně stejnej scénář jako ty.............nejdřív všechno špatně a najednou všechno dobře, proč by mě neměl milovat, proč by neměl být spokojenej, proč se vůbec na takový věci ptám....................asi o tom moc přemýšlíme a bereme si to k srdci, chlapi jsou stroje, mávnou nad tím rukou a už nikdy neřeší

Nemyslím si to, protože uvnitř je vždy něco co nám mužům (alespoň podle sebe) něco říká, i věci dávno minulé se vynořují ( někdy v tu nejnevhodnější dobu), jenom to neumíme (třeba já) řešit navenek, pak je to nevyřešeno uvnitř. Taky některé věci odkládám ( pomyslně ) na příhodnější dobu pro důkladnější analýzu. Pak vyskakují jak čertík z krabičky, jenom určitě nemá smysl zevšeobecňovat, každá bytost je originálem a svá, vzdejme se jednou provždycky statistickému škatulkování, mně žena řekla, že se jí mnohem víc vzhladově líbím, jenom v té chvíli zapoměla co má doma a začala srovnávat, člověka, který je celý den pryč, honí holky (to ona neví), má pochybnou minulost (to ví), je jednou rozvedený (to taky) a ví jak na zalichotit (to si asi neuvědomuje ještě teď) a tak nevím co a jak, ale rozhodně jsem nechtěl hodit 20-let života ale hlavně děti za hlavu, při pomyšlení, že jeho hodnoty v těchto směrech přejímá kluk, nebo holka bych mu asi strašně ublížil, ale kddyž říkáš v čem je lepší - je nová, neprobádaná, setkání je jak zamlada, těžko veme děti sebou pokud je má, nebo bude snášet jiné, když mu jde jenom o to, možná později a to je už jiná kapitola.
Možná jsem Vám pomohl, rád bych...

Jasně Luci pravdu díš

až budeme nejlepší ........jdem do toho

no božínku já se snad nijak neponižuju. ani nechci znát žádný podrobnosti, myslim, že tu nevěru už mám z krku. to už mě nijak nedrásá. teď tady ty moje psaní byli spíš o tý komunikaci do budoucna a vyplynulo to z toho co dneska psal vedle Jonathan, a o tom, že Selima zřejmě pochopila, kde je u nás nebo u mě zakopanej pes a z mý obavy, abych si toho teda nenesla dál moc velkou hromadu. což asi stejně ponesu. ale minulost už neřešim a nechci, spíš hledám tady s vaší pomocí cestu v budoucnu. abych neopakovala stejný chyby a tak.

Lucí tak jsem Tě asi nepochopila, já myslela, že řešíš minulost, co já vím, mám v tom hokej,............ale já vůbec nic nechápu, proč je život tak složitej..........nebo je jednoduchej a já to nevidím......

Usere zkus to trošku rozvést, co si nemyslíš??? Že chlapi jsou stroje a už nikdy neřeší??? Tak proč ten můj nikdy neřekl s čím má problém a proč šel za milenkou. Ano chápu, že po 5 letech manželství a po 10 letech chození už jsem okoukaná, ojetá atd. Ale třeba mě se můj manžel ani po těch letech neokoukal a neojel, ba co víc, je to s ním čím dál tím hezčí až na tohle období a rozhodně bych nechtěla rozbíjet vztah.....abych si někde něco zkusila nebo dokázala, případně šla do neojetého.............to mi přijde jako podraz

Áda1 napsal(a):

Lucí tak jsem Tě asi nepochopila, já myslela, že řešíš minulost, co já vím, mám v tom hokej,............ale já vůbec nic nechápu, proč je život tak složitej..........nebo je jednoduchej a já to nevidím......

Usere zkus to trošku rozvést, co si nemyslíš??? Že chlapi jsou stroje a už nikdy neřeší??? Tak proč ten můj nikdy neřekl s čím má problém a proč šel za milenkou. Ano chápu, že po 5 letech manželství a po 10 letech chození už jsem okoukaná, ojetá atd. Ale třeba mě se můj manžel ani po těch letech neokoukal a neojel, ba co víc, je to s ním čím dál tím hezčí až na tohle období a rozhodně bych nechtěla rozbíjet vztah.....abych si někde něco zkusila nebo dokázala, případně šla do neojetého.............to mi přijde jako podraz

Nevěra je podraz vždy, je to stráta přinejmenším důvěry v toho druhého, a co se okoukání týče, zase si myslím, že ten pes je zakopaný jinde, protože každý den je jiný (i člověk) a pokud mám toho druhého rád (opravdovo) tak si (alespoň já) řeknu, že mu předce nemůžu takhle ubližovat, jenomže, když jsem to rozebíral v sobě, tak jsem ubližoval jinak, ta druhá strana to tak cítila a to je to důležité, jak se chováme, aby se ta druhá strana i po x letech s náma cítila dobře, já jsem to opomněl a potřeboval jsem tu pecku, po které jsem se vzbudil, ne že by to bylo příjemné, ale na jemné upozornění jsem nereagoval. Prostě jako muž jsem to sice vyslechl, ale dál se zabýval "svými věcmi" a to nás rozdělilo. Komunikace - a to je kouzelné slůvko, jenomže nejenkomunikovat, ale komunikovat na stejné vlně, aby ten druhý taky rozuměl, dnes jsem to (aspoň myslím) pochopil a chovám se jinak, stejně jako já hledám znovu důvěru, že se to nestane, tak ona hledá důvěru, že se nevrátim tam kde jsem byl předtím a to je sakra tvrdá práce.
Kdysi mi trenér řekl, že největší soupeř je uvnitř nás, proto denně sám ze sebou bojuji a měním se, taky si potřebuji sám sebe vážit a víš sama, (hledám i jiné důvody proč se to stalo) tak jenom pevnou vůli.
Teď musím končit, zase zítra,
ahoj

Lucí tak jsem Tě asi nepochopila, já myslela, že řešíš minulost, co já vím, mám v tom hokej,............ale já vůbec nic nechápu, proč je život tak složitej..........nebo je jednoduchej a já to nevidím......

Ádo, já bohužel taky všechno vidim asi zbytečně složitý a komplikovaný a ono je to leckdy prostší. asi si tim sama sobě taky dost často akorát přidělávám starosti a fůru zbytečnýho přemejšlení a tak. jsem holt taková. proto i teď pořád píšu a píšu a přemýšlím a přemýšlím a ono to možná je všechno jednoduchý. ale nedá se nic dělat.
no a řešit minulost nebudu, protože to neni ani teď možný a reálný. já to všechno vidim dost jasně, ale s ním to teď probírat nemůžu, ani ty věci, který bych třeba potřebovala nějak dořešit. třeba to časem s odlehčením malinko půjde. ne že bych nechtěla fůru věcí třeba i jen vyslovit nebo se zeptat, ale mysim, že teď by to ještě nic dobrýho nepřineslo. je to moc čerstvý. no dneska jsem se snad zas trošku dopřemejšlela někam kousek dál a uvidim. škoda, že člověk nemůže hlavu vypnout.....aspoň vždycky na nějakou dobu.

všem přeju krásnou dobrou noc a děkuju, sporák volá :)

Lucie taky bych potřebovala pár věcí dořešit.............myslela jsem, že včera večer u piva je ten správný čas, no ale manžel nechtěl mluvit, on to má zkrátka vyřešený (asi teda jenom doufám že to nepokračuje dál a není to jakási obraná reakce) a nechce o tom mluvit.............už to vzdávám, nebudu se tím zabývat, v sobě to nějako vyřeším, zabetonuji to, oplácet mu to rozhodně nebudu, budu se snažit žít tak jak si myslím, že je to správné a jednou se uvidí co život přinese........................

co jsi včera vařila??? No já mužskýmu celý den psala, že bude kuře alá bažatn, lupla jsem do trouby kuřecí stehýnka a koupila pivo Bažant, strašně se tomu smál........

Ahoj holky, tak jak je dneska? Včera jsem byla celý den s broučkem doma......... bylo mi krásně. A večer, když byl v práci, jsem se byla orientálně vlnit :lol:. Byla jsem na první lekci... no možná za pět let...:vissla:

Luci, pořád jsem četla co píšeš, že tě trápí, že ti to neříká............ čím dál tím víc začínám přemýšlet, jak je to u nás. Mně to manžel říká každý den několikrát, píše mi to sms. Začínám přemýšlet jestli to pro něj není jen běžné slůvko jako třeba "jíst". Co když to říká, protože si myslí, že to chci slyšet a žehlí tím vše co pokazil a že si myslí, že to tak být má, ale vnitřně to tak necítí.....hm...  :usch: :( , tak nevím..

ahoj
Danielo přestaň myslet hlavou a začni jen cítit :) to je rozkaz
co orient? líbilo?

DANIELKO, dneska je docela dobře, ty chodíš na břišní tance?? Já taky začínám toto pondělí jeden kurz a v úterý druhý kurz, prý je to dobré na záda a plodnost, no obojí potřebuji dát dohromady.

Vidíš nám to mužský neříkají, tobě to říká každý den a píše, buď ráda a nepřemýšlej nad tím, záleží jestli ti to říkal i předtím, jestli ti to říkal i předtím tak je to v pohodě, jestli né měla bych se na pozoru...............tím tě teda nechci nějako strašit...........jenom jsem se vžila do toho jaký by to asi bylo u nás

Jája napsal(a):

ahoj
Danielo přestaň myslet hlavou a začni jen cítit :) to je rozkaz
co orient? líbilo?

Jsem si připadala jak hranatá žížala....:lol: , ale Kačka je úplně skvělá (zjišťuji, že u ní to jméno zvládnu :lol:).

Áda1 napsal(a):

DANIELKO, dneska je docela dobře, ty chodíš na břišní tance?? Já taky začínám toto pondělí jeden kurz a v úterý druhý kurz, prý je to dobré na záda a plodnost, no obojí potřebuji dát dohromady.

Vidíš nám to mužský neříkají, tobě to říká každý den a píše, buď ráda a nepřemýšlej nad tím, záleží jestli ti to říkal i předtím, jestli ti to říkal i předtím tak je to v pohodě, jestli né měla bych se na pozoru...............tím tě teda nechci nějako strašit...........jenom jsem se vžila do toho jaký by to asi bylo u nás

Na začátku našeho chození a manželství mi to taky říkal................. pak jsme se pomalu propadali do té manželské stereotypnosti a tam už tyhle slovíčka nějak nepadaly :( ...... pak přišlo probuzení a teď si to říkáme znovu....já to myslím vážně, on........? nevím, snad.........

a proč by to nemyslel vážně? kdo by nemiloval tak úžasnou ženskou ;)

dyk sem řikala, že časem přijdou fajn Kačky - se mi zjevovali tak dlouho dokud jsem to jméno nerehabilitovala :lol:
hranatá žížala mě nikdy nenapadla

Jája napsal(a):

a proč by to nemyslel vážně? kdo by nemiloval tak úžasnou ženskou ;)

dyk sem řikala, že časem přijdou fajn Kačky - se mi zjevovali tak dlouho dokud jsem to jméno nerehabilitovala :lol:
hranatá žížala mě nikdy nenapadla

Jáji, tobě se dařilo hned od začátku? My včera dělaly základní postoj, pak šimi 2 druhy. Víš, Kačka ladné pohyby a moje maličkost - no spíš jsem si připadala jako na electrobugi nebo jak se to píše :lol: :lol:

no tak to máme jedna v růžovým, druhá v bleděmodrým, Daniela zase obráceně, ale pocity stejný - tak asi nic s tim neuděláme. a nikdo nám v tom nepomůže, ani drahý polovičky. já se vám včera holky zamyslela - pro změnu - a pochopila jsem jednu věc - pochopila jsem proč a že on opravdu je úplně v pohodě - no za prvé on zjistil, že já jsem ani ve svojí krizi neudělala nic takovýho jako on, že jeho úlet jsem statečně ustála, všechno zvládla a teď se můžu přetrhnout pro změnu aby byl spokojenej - takže jaký má důvody bejt nespokojenej - on musí bejt úplně šťastnej, on má ve mě teď absolutní jistotu a musí zákonitě bejt úplně v pohodě. tak jakoby stojíme oba každej na jiný straně těchhle extrémů. to je bezva. a tim samozřejmě on nemá vůbec pocit, že je někde něco co by se mělo řešit. tak nic. no není to moc fér, má to chlapec nějaký moc snadný.
musíme to prostě holky nějak zvládnout sami a nedopustit, aby to v nás tedy zůstalo a za pár let udělalo velikánský KUK !!!

no ukuchtila jsem kuřecí plátek, zapekla na to broskev a sýr, opekla brambory, děti slintaly ještě v posteli a m. taky. těžká pohoda. :)

Danielko, taky by mě zajímalo, kde je ta pravda......ale asi to necháme bejt.....ne? to je prima, že sis užila hezkej den.

no šak to říkám.......kopírák hadr :usch:

Danielo,
já nemám ladné pohyby ani teď po dvou letech :lol:
jenže mi to nějak neva, mě to hlavně baví a to je důležitý - živit se tim nehodlám :lol:

Daní, já jsem ráda, že jsi tu ....:):):):):):):)
venku slučníčko, my v práci, to je peklo..........:):)

nedávno jsem na brišní tance koukala v televizi, docela se mi to líbilo, ale myslim, že nejsem moc tanečně nadaná.....na sporty jo celkem, ale tanec - já než bych zkoordinovala pohyby ......žížala hadr...ale taky řikali, že je to zdravý a tak, tak se hezky vlňte.....

No vždyť já už jsem se sem těšila (že by nějaká závislost?.. :) ) .

No šok to byl..... všude jinde např. v posilovně, na aerobiku atd. říkají zpevnit bříško a zadeček ..... no a tady povolit bříško a zadeček, musí to být úplně volné....:supr: Konečně něco pro mně :lol:. Akorát ty pohyby nějak nezvládám :dumbom:

Luci, já jsem na tance přímo dřevo :lol:
jenže mě to baví
koordinace pohybů to neni nic pro mě, ruce dodneška někdy vynechávám
jde o to jak to vemeš, když to bereš jako zábavu, tak to neni důležitý

....ahojky holčičky...čtu Vás denně a prožívám s Vámi Vaše příběhy...jsem na tom stejně-chvíli nahoře,chvíli dole.
A z toho všeho jsem pochopila jednu věc:at manžel dělá co dělá,každá si musíme prožít určitou dobu,než začneme mít znovu pocit jistoty...Je to prostě na nás..Začít jim zase věřit je prostě složitý proces...
Já mám,vzhledem ke svému znamení stavy,kdy jsem v pohodě a pak manžel řekne nebo udělá něco co mi TO připomene a já žuřím-uvnitř...nejraději bych ho vyhodila...
Musím to pak ukočírovat.A někdy je to sakra těžký..A to svojeho muže taky moc miluju..

Jájo a taky máš tak hezkou sukýnku a podprsenku :)

ähoj Ivíčku, jo jo těžký, těžký, pořád těžký, furt to bude těžký, až ti mi to přijde někdy legrační.

no povolilt bříško a zadeček, to jsem taky vzhledem k tomu, že jsem chodila dost cvičit ještě neslyšela a musí to bejt balzám na tělo - všechno povolit, člověk to furt drží jak blbej.....

no já zas nějak začnu, jen co se mi bude chít. zatim se mi nikam moc nechce a taky jsem dost zhubla, tak musim trošku nabrat sílu a zas se pustim do tejrání těla......jak začne bejt venku hnusně asi. ale už jsem asi 2 kila nabrala, tak nevypadám jak těsně před smrtí....:):):)

No Luci, to ti závidím. Já bych tak ještě 5 kg někomu dala (zadarmo)  :lol: , no ale zase vypadám jako pravá břišní tanečnice (alespoň se tam má co klepat :lol: )

aspoň máš Daní rezervy, ty se vždycky hoděj. já kdyby něco, tak už asi chcípnu.....:):):)

mám kostýmek krásnej přivezenej přímo pro mě
jen bych furt něco přikupovala a ono je to tak drahý, až začneme tak se připomeň se ti vyfotim ;) a pošlu

Danielko vítej v klubu hranatých žížal. Mě na tom povzbuzovalo jedině to, že jsem v zrcadle viděla ty ostatní začátečnice, že se nemelu jak nudle v bandě sama. A to jsem si myslela, že takové vlnění nic není! Zadeček jsme neměly uvolnit, ale podsadit, Jája říká že to je špatně. Přihlášená jsem do kursu co začíná v říjnu, ale Jájo prosímtě nevíš ty nebo vaše lektorka o kursu v Praze, kde by to bylo správně? Než to zaplatím.

No, ale stejně mám radost. To, že začnu dělat tenhle tanec mne napadlo samotnou a o to mám teď větší radost, že znám další lidičky, kteří to taky dělají :) .Já si to tam budu chodit hlavně užívat a třeba se jednou změním v ladnou žížalku...... :vissla:

Daniela02 napsal(a):

No Luci, to ti závidím. Já bych tak ještě 5 kg někomu dala (zadarmo)  :lol: , no ale zase vypadám jako pravá břišní tanečnice (alespoň se tam má co klepat :lol: )

No ... špíčkům se prý říká " držáčky lásky "    :pussa:   ... takže  to chce pozitivní přístup ...   :vissla:  :vissla:

Vando, zeptám se jí, je jedno kde v Praze?

No BB, umíš to krásně zdůvodnit :lol:

dám si k obědu vepřo knedlo zelo se šesti .......:):):)

a já bych si dala smažený sýýýýýýýýýýýýýr :P

a já už mám zase hlad, proč mi  to děláte? :grater:

Daniela02 napsal(a):

Ahoj holky, tak jak je dneska? Včera jsem byla celý den s broučkem doma......... bylo mi krásně. A večer, když byl v práci, jsem se byla orientálně vlnit :lol:. Byla jsem na první lekci... no možná za pět let...:vissla:

Luci, pořád jsem četla co píšeš, že tě trápí, že ti to neříká............ čím dál tím víc začínám přemýšlet, jak je to u nás. Mně to manžel říká každý den několikrát, píše mi to sms. Začínám přemýšlet jestli to pro něj není jen běžné slůvko jako třeba "jíst". Co když to říká, protože si myslí, že to chci slyšet a žehlí tím vše co pokazil a že si myslí, že to tak být má, ale vnitřně to tak necítí.....hm...  :usch: :( , tak nevím..

DANIELO!!!!!! nes..r!!!:butter: Už zase?? Chceš:dumbom::dumbom:?

já jsem měla nedávno smažený sýýýýrový trojboj - hermelín, aidam a nivu......mňááááááám. neni nad povrchní přízemní zájmy, ne?
a potom ten dortíček.......jdu si udělat aspoň kafe.
holky my jsme takový emani, já se někdy musim smát !!!!

Nazdar Dakotko !!!!!!! já bych tak jela k vám na chalupu, ale ten termín se zas neho neho.....snad se jednou něco stane a budu se s vámi moct setkat čumáčkem proti čumáčku. :)

hele, my jsme v pohodě, to jen tak....aby řeč nestála.....neboj.

Lucinko, tři kostičky cukříku , zamíchat a nevyčítat si to!!! :hjarta:

Lucie33 napsal(a):

Nazdar Dakotko !!!!!!! já bych tak jela k vám na chalupu, ale ten termín se zas neho neho.....snad se jednou něco stane a budu se s vámi moct setkat čumáčkem proti čumáčku. :)

hele, my jsme v pohodě, to jen tak....aby řeč nestála.....neboj.

Luci,dík za titul "chalupa",nic si z toho nedělej, jednou to vyjde!!! :pussa:

Ivik napsal(a):

....ahojky holčičky...čtu Vás denně a prožívám s Vámi Vaše příběhy...jsem na tom stejně-chvíli nahoře,chvíli dole.
A z toho všeho jsem pochopila jednu věc:at manžel dělá co dělá,každá si musíme prožít určitou dobu,než začneme mít znovu pocit jistoty...Je to prostě na nás..Začít jim zase věřit je prostě složitý proces...
Já mám,vzhledem ke svému znamení stavy,kdy jsem v pohodě a pak manžel řekne nebo udělá něco co mi TO připomene a já žuřím-uvnitř...nejraději bych ho vyhodila...
Musím to pak ukočírovat.A někdy je to sakra těžký..A to svojeho muže taky moc miluju..

To přejde, ne hned, ale postupně, jen to neventiluj když je někdo kolem, já pak vypadal jak čínský bůh pomsty, než mi okolí řeklo, že mně takového nezná a nepoznává.
Skus to vyventilovat sama, stranou od jiných.
Pak se s tím i líp vyrovnáš. a myšlenky na to ( si myslim budou chodit dlouho, je jenou otázky času a jiných podnětů, které Ti tyto potlačí do pozadí.
Hodně štěstí.

Jáji, to víš nejlíp na metru A, ale je to vpodstatě jedno, a i dopol.

a co jezdit k nám? :lol:

user napsal(a):

Ivik napsal(a):

....ahojky holčičky...čtu Vás denně a prožívám s Vámi Vaše příběhy...jsem na tom stejně-chvíli nahoře,chvíli dole.
A z toho všeho jsem pochopila jednu věc:at manžel dělá co dělá,každá si musíme prožít určitou dobu,než začneme mít znovu pocit jistoty...Je to prostě na nás..Začít jim zase věřit je prostě složitý proces...
Já mám,vzhledem ke svému znamení stavy,kdy jsem v pohodě a pak manžel řekne nebo udělá něco co mi TO připomene a já žuřím-uvnitř...nejraději bych ho vyhodila...
Musím to pak ukočírovat.A někdy je to sakra těžký..A to svojeho muže taky moc miluju..

To přejde, ne hned, ale postupně, jen to neventiluj když je někdo kolem, já pak vypadal jak čínský bůh pomsty, než mi okolí řeklo, že mně takového nezná a nepoznává.
Skus to vyventilovat sama, stranou od jiných.
Pak se s tím i líp vyrovnáš. a myšlenky na to ( si myslim budou chodit dlouho, je jenou otázky času a jiných podnětů, které Ti tyto potlačí do pozadí.
Hodně štěstí.

...to víš,že se snažím nedávat nic najevo navenek,ale někdy to prostě nejde...můj M je střelec a tak se dost často nevidí do pusy,nebo spíš nechápe co je taktní i když to nemyslí špatně(většinou) tak střílí od boku a neuvědomuje si ,že mě to zranuje...(myslím ted připomínky jeho nevěry)
a o to hůř to pak trávím...už už jsem v pohodě a on vypustí nějakou perlu a je to zas v pytli...a když mu to vytknu tak se směje,že to byl vtip...
Ty jsi jaké znamení?Myslím,že vím tak jestli jsem se trefila...:lol:

...to User
...najela jsem si na Tvé téma a už vím..říkala jsem si,že jsme už o tom spolu psali:D

hezký ráno holky. tak jsem zas včera po delší době měla velkou chuť jen tak zničeho nic praštit manžela po kebulce. občas to tak mám. ale už jsem si vypěstovala takovej zvyk, že když mám tuhle chuť, tak místo toho jdu a pohladim ho. a většinou mě to přejde.

a taky jsem v noci dostala šílenej nápad - posadit ho k počítači a dát mu to všechno přečíst.....co vy na to?

asi blbost, že jo. no já vim. tak nic.

jak se máte?

Lucko, vymaž si schránku, máš ji plnou:kapitulation:

hotovo !

ahoj holky. včera jsem byla na třídní schůzce, po delší době jsem se viděla s maminkou kamaráda mýho syna. je to báječnej, moc milej kluk a ona je fajn. už 2 roky se hrabe z 3. stadia boreliozy - v 10 letech ochrnul na půlku obličeje (po klíštěti), měsíc a půl byl v nemocnici a od tý doby se pořád pomaličku uzdravuje - ale není v pořádku. do toho mu loni našli nějakej nádor v noze, takže mu to vyřezávali. jeho tátovi, jejímu manželovi na jaře našli nádor na mozku, v létě ho operovali, vypadalo to dobře, teď mu našli metastázy v celý hlavě, ozařujou ho. ten kluk se z toho úplně zhroutil, zvracel, a tak. a teď před tejdnem se o něco praštil do tý svojí nohy, něco se mu tam udělalo, dali mu to do sádry a řekli, že podle rentgenu má v noze něco, co ještě nikdy neviděli a nevědí co to je........no a ona vedle mě seděla v tý lavici a dokázala se přitom povídání usmívat těma smutnejma očima, řikala, že její syn má ve 12 letech šedivý vlasy....tak jsem jí aspoň pohladila a obejmula.
a pak že máme starosti........vůbec jsem nemohla spát.....to jen tak, kvůli úhlu pohledu....

jak se dneska máte?

Daní, jsi tu?  jak je?

Ahoj, jsem tu. Zrovna jsem pracovala na své foto, chtěla jsem, aby jste mne taky konečně viděly....snad se to povedlo........ no prostě celá já..... :lol: :lol: :lol:

Ahoj Luci, tak jsem dorazila ze žížalení.......... ještě se mi klepou nohy... :lol: :lol: no ale jak říká lektorka, je dobře, když se ti to klepe...... :lol:
Co ty, jak u psycholožky?

ahoj, u psycholožky dobrý, už se lehce známe a připadala jsem si chvílema jak v Ally mc belový, jak je tam ta Tracy nebo jak se jmenuje  tim tlačítkem vždycky skopne zpátky na tu sedačku :):) už se i chvilkama pěkně hádáme, ale je to docela dobrý. tak si už spíš řešim sama sebe a abysme to všechno zvládali i v budoucnu a svoje pocity a svojí osobnost, byla to docela i legrace. ona mi nic moc neradí, ale je to prima ženská, tak mi dává takovej nadhled a spoustu věcí mi vysvětluje zas z jiný strany a to nejni na škodu.
jinak jsem tu sama a bála jsem se, že to bude horší.¨
jak jsi se vrtěla a co doma. jsi celkem v pohodě,ne?

No doma celkem v pohodě..........dneska jsem měla docela dobrý den, smála jsem se od rána........dokonce jsem rozesmívala i všechny kolem.......no a brouček je v práci na noční.....ale začala jsem pozorovat jeden malý jev, když jsem někde pryč (na žížalení, s kamarádkou na skleničce nebo kdekoliv jinde, kde on není se mnou) tak mi každou chvíli volá a potřebuje mi říci šíleně "důležité" věci, jako že čte, ted s někým mluvil a tak.... no a tohle dřív nedělal (no já taky nikam nechodila... :dumbom: ).
Jinak žížalení je pro mně ještě ted šíleně těžký, pořád si ještě připadám hranatá, ale dneska mi lektorka řekla, že už to tam začíná být trochu vidět, tak doufám, že bude ze mně brzy ohebná žížala... :lol:

no vidíš, samý pozitivní zprávy. jdu vařit segedoš, nalejt si malilinkýho panáka, udělat kafe, nakrmit psa, želvu, morče, křečka.......:):) jsi hodná, že jsi se tu se mnou sešla, čekala jsem depku z m. akce, ale nějak se nedostavila, takže jsem hoooodně příjemně překvapená. sama ze sebe. ještě se tu ometu, dej si něco dobrýho a nastrkej prsa uvolněný při žížalení zpátky pod bradu :):):), ještě ti přijdu dát dobrou noc. dík.
máme za sebou těžký léto, tak si musíme udělat o to hezčí podzim. a hele - zejtra ráno nikam nechoď - je svátek :)

Neboj, zítra ráno budu spinkat dlouho........pak vstanu, dítě mi udělá snídani, pak uvařím něco dobrého k obědu............ a celý den budu relaxovat..... :vissla: :vissla::vissla::vissla:
Dej si pořádnýho panáka, já si dám s tebou, nakrmím psa a plcha......možná ještě něco vyžehlím (ale to se ještě rozmyslím) a kdybych tu už nebyla, tak hezkou dobrou noc......... a s panákem to moc nepřežen, at nespálíš segedoš.... :lol: papapapa
jsem ráda, že jsi nepřišla s depinou...... :pussa:

tak jo, na zdraví a dobrou noc, jdu míchat a depce nedávám šanci :)
:hjarta:

já jsem vám chtěla něco říct, jakej mám poslední dobou dojem. třeba dneska od Ády ze šuplíčku. mám takovej vlezlej dojem, že jakmile někdo poslední dobou napíše nějakej negativní pocit (podtrhuju slovo POCIT), tak že hned dostane po kebulce. je to báječný, můžem tu debatovat o všem, o důvěře, o nedůvěře, o nevěře - od toho to tu taky konec konců je, ne? - ale taky o čokoládě a gastronomii, atd... nic proti tomu, je to super. jen prostě už sem nechodim se svejma pocitama jako dřív takříkajíc jako s kůží na trh. protože vždycky dostanu za uši. a myslim, že je nás tu takovejch víc. mám 3 měsíce po nejtěžší situaci v životě, kterou jsem řešila a kterou jsem myslim zvládla dobře, moc jste mi tu všichni pomohli, jsem za to fakt strašně vděčná. a nemyslim si, že bych byla nějakej slaboch nebo nervově labilní a myslim, že po 3 měsících mám nárok na ještě fůru různejch negativních pocitů, za který se ani moc nestydim. ale už sem s nima nechodim.
tak nějak mám pocit a trošku strach, aby to tu nepřestávalo plnit ten účel, kterej je úžasnej - takový tý upřímný, milý, nezištný a citlivý pomoci a podpory a diskuze a abysme se neschovali za nějaký moudra a pózu (to nekonečný žij si po svým, svůj život, buď sama sebou, dělej jen to co sama chceš taky někdy od "žij si svůj život a buď  jen sama sebou" je možná jen kousíček k určitý formě sobectví, která v určitý míře není špatná, ale v partnerským vztahu by neměla podle mě mít navrch).
nemělo by to být o tom, že by se tu veškerý pocity a negativa měli házet na jednu hromadu a odbejvat paličkou do hlavy, a občas mi připadá i trošku neupřímným postojem a názorem. mělo by to tu být o upřímnosti, pořád, to si myslim. to jen tak na zamyšlení. je to o tom, že tu všichni hledáme cestu, každej v trošku jiný životní situaci, takže ani nejde přeci ušít na všechny stejnej metr, každej jsme jinej a tu cestu si stejně musíme prošlapat sami a ne podle nějaký šablonky, která se mi tu zdá taková jakoby od nalajnovaná. jde o to, jestli je to ta pravá cesta.

Luci, souhlasím s tebou. Taky poslední dobou jen pročítám. Například teď již několik dní na tom nejsem opět dobře a to jsem si myslela, že už dobře bude. Snažím se obrnit proti tv, reklamám, časopisům všemu , co by mi To připomínalo. Jde to ztuha a jak by taky ne, když hlavní zdroj mám stále na očích. Bohužel ani to když vlezu sem mi poslední dobou nepomáhá. Dokonce bych řekla, že naopak. A věty (fráze) typu buď sama sebou, měj ráda sama sebe atd na ty jsem popravdě velmi alergická. Chci být jako dřív, protože jsem přesvědčená, že to tak bylo dobře. Nechci se měnit, někam mě tato po*ná zkušenost posunula to ano, ale bez ní bych se také obešla. Umím se velmi vcítit do ostatních a jsem ráda, že jim toto forum alespoň trochu pomáhá. Ale někdy mám pocit, že přestává sloužit tomu k čemu bylo vytvořeno. Asi to nemá hlavu ani patu, ale snad si mě pochopila.

Lucie, jsem tu od prosince a Babinet mi moc pomohl. Ale taky se mi zdá, že v poslední době už to nějak není ono a myslím, že hodně lidí to řeší soukrom. zprávičkami. A to je škoda. V každém případě jsem to potkala bezvadné holky :)

Koka, vidím, že jsme zareagovaly ve stejnou dobu a stejně :). Tak pryč s depkou. To se to radí, viď ?

aeva1 napsal(a):

Koka, vidím, že jsme zareagovaly ve stejnou dobu a stejně :). Tak pryč s depkou. To se to radí, viď ?

Jo jo pryč s ní, ale někdy to jde velmi ztuha. Přiznám se, že momentálně jsem přímo v pr.... a to jsem si vážně myslela, že mám vyhráno...

Znám to moc dobře, ale přejde to. Chce to moře času.

Tak jo, ještě vydržím. Budu muset, muž se tolik snaží, že víc už to ani nejde. Tolik dní krásných a pak mě doba temna opět dostane. Mám za sebou 8 měsíců vím, že někdo se v tom plácá i roky. Díky ti za slova útěchy.

Vidíš, snaží se, je to na tobě a to je ta lepší varianta. Můj BM se nesnažil, byl "tvrďák". A po rozvodu - pomaličku začínám věřit, že sliby - chyby. Co dnes nemám na papíře, to tak nějak přestává platit. Včera v hádce mi řekl, že jestli si do tohoto domu /můj dům po rozvodu, kde ještě bydlí/ v budoucnu někoho přivedu, tak uvidím opatření z jeho strany. Klesá v mých očích víc a víc. Eva 36 mi to říkala už dávno, že se tak ztrapní, že mi bude úplně lhostejný. A je to tady. Čím víc mám teď svých přátel a žiju bez něho, tím víc cítím, jak je mu to proti srsti. Takže já mu rozvodem umožnila "jít za svým srdcem" a on nejenom , že nejde, ale chce mi dál řídit život. Dost jsem na sobě zapracovala a zpátky se hodit nenechám. Tak jen ten čas ... než se odstěhuje. Včera mi řekl, že zůstanu do smrti sama a budu litovat každého dne, kdy jsem ho tu nenechala. Bože můj....nevím, kdo je větší chudák.
Tak se drž a nekaž si zbytečně ani jeden den. Nestojí to za to. :)

jo, jo, to je ono, prostě se mi zdá, že to jak se tu mermomocí snažíme být sami sebou a všichni se tady to toho vzájemně tlačíme a snažíme se bejt ty silný a statečný, tak že už tu i sami před sebou hrajeme hru. a to je špatně. už nejsme upřímný a přímý ani tady, jsme tak nějak nenápadně strkaný sami sebou do takový jakoby neupřímnosti, myslim, že mi rozumíte. a to je velká škoda, tady bysme si mohli dovolit bejt smutný a zoufalý i třeba po půl roce, i třeba jen tak a druhej den zase třeba šťastný a děsně silný. protože takhle to je a kdo to nepřizná, tak není upřímnej. já to přiznávám a řešim si to jinak, ale mrzí mě to. člověk nepotřebuje pokaždý rady nebo pomoc, je to o tom vypovídání se a pochopení a empatii a porozumění, která tady je a která by se neměla vytrácet za jakousi hru a za to - máš vyřešíno - buď spokojená. nemáš vyřešíno - vydrž a buď sama sebou. život není takhle jednoduchej, já ho tak jednoduchej nevidim. tady si můžeme dovolit nebejt veselý za každou cenu a nebejt nad věcí každej den a za každou cenu.  aspoň myslím, že by to tak mělo bejt. kde jinde?

Lucieeee, to je normalne, ja som smutny skoro kazdy vecer :( Vlastne minimalne 7x za 2 tyzdne. A v poslednej dobe si sem chodim zlepsit naladu :) Hehe ved vies kam :D
Ale viem o com pises ...

Mne sa tiez zda, ze mnohe z vas uprimne prosia o radu, alebo pisanim svojich pocitov sa potrebuju zbavit bolesti a hľadaju tu pochopenie a namiesto toho sa im dostane odpoved, ze vsetkemu si same na vine a tak namiesto pomoci su zdeptane este viac.

Lucie33 napsal(a):

jo, jo, to je ono, prostě se mi zdá, že to jak se tu mermomocí snažíme být sami sebou a všichni se tady to toho vzájemně tlačíme a snažíme se bejt ty silný a statečný, tak že už tu i sami před sebou hrajeme hru. a to je špatně. už nejsme upřímný a přímý ani tady, jsme tak nějak nenápadně strkaný sami sebou do takový jakoby neupřímnosti, myslim, že mi rozumíte. a to je velká škoda, tady bysme si mohli dovolit bejt smutný a zoufalý i třeba po půl roce, i třeba jen tak a druhej den zase třeba šťastný a děsně silný. protože takhle to je a kdo to nepřizná, tak není upřímnej. já to přiznávám a řešim si to jinak, ale mrzí mě to. člověk nepotřebuje pokaždý rady nebo pomoc, je to o tom vypovídání se a pochopení a empatii a porozumění, která tady je a která by se neměla vytrácet za jakousi hru a za to - máš vyřešíno - buď spokojená. nemáš vyřešíno - vydrž a buď sama sebou. život není takhle jednoduchej, já ho tak jednoduchej nevidim. tady si můžeme dovolit nebejt veselý za každou cenu a nebejt nad věcí každej den a za každou cenu.  aspoň myslím, že by to tak mělo bejt. kde jinde?

Lucinko, myslím, že nejen tady, ale i všude jinde bychom si měli "dovolit" být i smutní a nebýt nad věcí každý den a za každou cenu. Vždyť to ani nejde, holčičko.
Já sama můžu asi houby co radit, jak se má kdo zachovat a co má dělat. Ale vím, jak člověk někdy moc potřebuje povzbuzení, přízeň a pohlazení, alespoň na dálku.
To "buď sama sebou" ve smyslu v jakém jsem to pocítila z tvého příspěvku, je spíš proto, aby člověk, který se nějak "pokřivil" ve svůj "neprospěch" se zvedl z bláta a měl sílu jít dál JINAK.
Ale také to přece znamená "buď sama sebou" ve smyslu, když je ti smutnu, buď smutná, když se ti chce plakat, tak se vyplač a když se ti chce smát, tak do toho!
A pokud my tady to "tlačíme" jen do "buď silná za každou cenu" , to tak nemá být.
Asi ti bylo včera smutno... Tak já ti posílám alespoň dálkové pohlazení :hjarta:

aeva1

zvláštní, člověk se zamiluje myslí, že do nejúžasnějšího chlapa na světě, nějaký ten rok s ním je, pořídí si děti, domácnost, mají hezké chvíle i špatné, pak se chlap zamiluje, odejde, manželka ho pustí k vodě když to dobře jde, nastane rozvod, a pak ještě vyhrožuje a není mu to vhod. Co je to za chlapi, vůbec nemají žádný charakter.

Ať to tady pročítám jak to tady pročítám, i když ten můj taky podvedl, stejně je to stále ten nejúžasnější chlap, nikdy mi nic nenakazoval, nikdy mě nehlídal kam jdu, nikdy mi nevyčítal mé kamarádky, ve všem mě podporuje, nikdy mě neuhodil, vždy stál za mnou, nevyčítal, že jsem utratila hodně peněz, nekontroluje, kde peníze jsou prostě nic, pohodovej chlap. Tady se furt píše, že manžel si předemnou zamyká šuplíky, manžel mi kontroluje kolik utratím, nesnáší mé kamarádky, vyhrožuje mi po rozvodu, že zůstanu sama na ocet, a jestli si někoho do baráku dovedu vyhodí ho,........sakra vždyť to byl on kdo to manžeství rozbil, tak by alespoň mohl mít nějaký charakter.........myslím, že ten můj by ho měl rozvedl by se, nevyčítal, v pohodě bychom se dohodli na rozdělení majetku, nevyhrožoval by, že každého dalšího mého přítele odbouchne, tak jako já bych nevyhrožovala jemu.................ach jo

Ado, přesně toto jsem tu dřív psala, že mám solidního , charakterního chlapa ..... a taky takový byl, ale ješitnost s ním teď zamávala.

Ádi, nerada bych Ti kazila iluze, ale nikdy nevíš jak se kdo zachová v takové situaci. Podívej se na spoustu manželů, kteří se rozvádějí........když se brali, milovali se až za hrob a najednou se nenávidí........... :butter:

Ado,
tak i k tomuto je babinet: zjistila jsi , že máš doma pohodového chlapa...a to je fajn

Můj manžel má zase doma pohodovou ženu:, protože nikdy jsem mu nic nezakazovala, kamarády, hospodu, ostatně i kamarádky..., nikdy jsem ho nehlídala, kam on jde, s kým jde, v podstatě i kdy se vrátí, ve všem ho podporuju, nikdy jsem ho neuhodila, ani když byl na mol, vždy jsem stála  a stojím za ním, vyslechnu v klidu jeho problémy, nikdy jsem mu nevyčetla za co peníze a kolik utratil, nezamykám před ním šuplíky, protože si důvěřujeme, nevyhrožuju mu rozvodem, ani útěkem k mamince, zbytečně na něj nežárlím a nenasazuju mu parohy s jeho či mými kamarády, jsem v podstatě více méně  dost doma a věnuji se dítěti( našemu společnému), hovořím s jeho matkou, nebo-li svojí tchýní a beru na vědomí s láskou celou jeho rodinu, nehuntuju mu jeho auto, protože mám svoje,neutrácím jeho peníze, protože si umím vydělat....tak na co jsem ještě zapomněla?!?!

Lucinko, omlouvám se, nepoznala jsem z písmenek, že potřebuješ jen pohladit. A psala jsem podle toho, co zabírá na mě - mě když je mizerně tak je nejlepší nakopnout a udělat si z toho legraci.. Tak jsem stejně jednala s tebou a zapoměla jsem že jsme každá jiná. Je ale pravda, že já klidně sem napíšu, když mi bude mizerně, ale možná je to tim, že nepotřebuju tolik pofoukat, ale spíš nakopnout. Když budou všichni plakat se mnou tak budu brečet furt.
Klidně měj negativní pocity, je jasný, že nemůžeš bejt hned happy a nemám pocit,že bys musela jít po nějaký nalajnovaný cestičce - to je tvoje rozhodnutí, kudy půjdeš.
Ale je pravda, že reaguju na to "jak to mám dělat, aby to bylo dobře" to přiznávám mě zvedá ze židle, ale to jen proto, že jsem se to taky tak snažila dělat a ono to nefunguje. Snažila jsem se to říct dál a zapoměla jsem, že zkušenosti jsou nepřenositelné.
Luci, posílám :hjarta::pussa::hjarta:

Vím, že nevím jak se kdo zachová v takové situaci, snažím si to jenom představit, jak by se zachoval můj muž, nebo jak bych se zachovala já, ale když už bychom se rozváděli, tak alespoň s trochu důstojnosti, žádný vyhrožování, žádný tahanice o majetek, vím že oba bychom se domluvili fifty fifty.............a proč by mi měl muž vyhrožovat, že do konce života budu sama, že každého mého nápadníka ve "skoro"svém bytě nechce ani vidět..............proč?? já se nechtěla rozvádět, já ho nepodvedla, já jelikož ho miluji, tak jsem ho pustila aby byl šťastný............a on by mi za to měl nadávat...........myslím, že takhle bychom se asi nechovali. Na to můj muž není stavěnej ani já.

.............a myslela jsi si, že je stavěný na nevěru?

i ty sladká naivito...
já jsem si byla tak jistá, že by mi to nikdy neudělal... že by mi nikdy neublížil... :lol:

.............sím píp já jsem taky říkala, že mám toho nejskvělejšího manžela, který by nikdy nic takového neudělal.................

Jáji, to nebylo mířený v žádným případě proti tobě, jen mě to k tomu mýmu napsání názoru dopostrčilo, já už mám takovej pocit dýl, nenene, proti tobě ne. díky ti, jen bych tu prostě ráda zas trošku probudila upřímnost a porozumění.

a nebylo to včera ani moc o mě, ale děkuju vám za pochopení, myslim, že víte, jak jsem to myslela. myslím na vás na všechny často a vím, že jsem tady na tom z vás asi jedna z  mála hodně dobře. a i přes to vím, že mi ještě často není úplně do smíchu, i když to už většinou nemá nic společnýho s mojí aktuální situací. v současný době zažívám asi jedno z nejkrásnějších období svýho manželství, nechtěla bych vrátit čas, nene. ale i tak navzdory realitě - je to pořád ještě pro mě těžký.......

ale asi víc jsem tím myslela taky na vás, který jste v daleko těžších situacích a jste báječný a úžasný ženský (a chlapi - pánové máte tu svoje místečko stejně jako my :hjarta:) a určitě byste se tu třeba rádi občas jen tak vypovídali i třeba po roce, bez nějakýho očekávání rad a tak, jen pro tu momentální úlevu a pohlazení po srdíčku a druhej den můžem žvanit o dortech, protože už vám zrovna ten den bude zas dobře. nic víc jsem říct nechtěla. mám vás ráda.

Zkušenosti jsou nepřenositelné. :)

No to jsem si nemyslela to je pravda, nečekala jsem to a byla to rána,................... ale vím, že tenkrát jsem si měla nejdříve najet na babinet nebo na jakékoliv jiné stránky a pak se teprvá se do něj pustit a né opačně, udělala bych teď pár věcí jinak, moje chyba....................ale ani jednou jedinkrát za tu dobu neřekl jediný zlý slovíčko a jediný slovíčko vůbec, že jsem se mu koukla do mobilu a porušila jeho soukromí, proto si myslím jak by se zachoval kdybychom se rozváděli

Ado,
nechám ti iluze, já je taky měla.... Taky jsem si myslela, že můj muž má na žebříčku hodnot úplně nahoře svoje děti, když už třeba ne mne. A že kdyby někdy nastal rozchod, bude slušný a bude myslet především na děti. Jenže ty úplně zapomínáš na novou "poradkyni". Takže můj muž mi půl roku nabízel slušnou variantu a teď, když ho dotyčná tlačí soustředěným denním přesvědčováním se z něj stává pěknej podrazák. Původní dohodu zesměšňuje, děti neřeší - "ty všechno jednou zdědí", ale chce vzít peníze a koupit dům té nové m. , kde s ní a jejími dětmi bude šťatně žít až do smrti.
A důstojnost? Dřív jsme si říkali, že bychom se nikdy nerozvedli, když už pro nic jiného, tak abychom někde nemuseli na sebe házet špínu... A to co teď je schopný říct... Prostě z rozvodu mám hrůzu, protože když někdy řekne nějaký úplný nesmysl, tak je mi to tak líto, že nemám ani sílu reagovat.
Takže tak to je - můžeš si myslet, že na to nejsi stavěná ty, tvůj muž - ale ona se může objevit nějaká, která na to bude mít žaludek a v dané chvíli přesvědčovací metody. A o to jde především.
Já si teď říkám, že kdyby můj m. jednou procitl a vzpomněl si, jak teď jednal - že by si musel před sebou odplivnout.

Lucinko, zlato, na každou z nás padne občas smutek, máme někde ránu a ta se tu a tam pootevírá, něco se připomene a tak..Pak nastává čas nejlíp kropit to prádlo, prosmutnit si to, ono to i uleví. To jsou ty chvíle, kdy voláme o pomoc, chceme vlídné a laskavé slovo, prostě trochu pochovat. Máš pocit, že tohle tady nefunguje?
Teď ti Lucinko posílám :pussa: aby zas přišla chvíle kdy budeš v pododě, těch období smutnění bude míň a míň.
Vždyť ty jsi byla a JSI statečná, ale i hrdinové mají určitě slabé chvilky. Natož my. :hjarta:

Vando, tos napsala moc hezky. :)
Mně tady pomohlo nakopnutí do zadku a taky vlídné slovo. Zjišťuju holky, že tu všechny po ránu čtete :), už jsem se někdy bála, že jsem tu sama. :hjarta:

aeva1 napsal(a):

Vando, tos napsala moc hezky. :)
Mně tady pomohlo nakopnutí do zadku a taky vlídné slovo. Zjišťuju holky, že tu všechny po ránu čtete :), už jsem se někdy bála, že jsem tu sama. :hjarta:

....nikdy tu nejsi sama......... :pussa: :hjarta:

ida06............iluze si nechám.............až nastane taková situace, kterou máš teď ty zařídím se a budu se podle toho chovat..............ale já v takové situaci nejsem a třeba nikdy nebudu, tak si své iluze nechám,.............. proč se mám teď trápi tím, že přijde jiná další neokoukaná a manžel mě doslova oškube, když teď taková situace není, kdybych měla řešit co bude za pár let nebo měsíců, tak se nedořeším, může nastat takových variant a kombinací.................třeba si najdu někoho já............ale proč to teď řešit, žiji přítomností né budoucností..............co kdyby až kdyby si nechám napotom

Aevo, vidíš, nejsi tu sama.

Vando, děkuju, já jsem to myslela včera opravdu spíš tak pro všechny než zrovna akutně pro mě, ale jo, děkuju za :pussa: toho není nikdy dost :)

já už jsem holt taková upřímná.....tak se na mě nezlobte. myslela jsem to dobře a vy to určitě víte, protože už mě trošku znáte.

Lucinko,
včera jsi to tu dobře napsala "já jsem vám chtěla něco říct, jakej mám poslední dobou dojem........" Souhlasím s Tebou. U mě to je už něco přes rok, co jsem dostala tu příšernou ránu a negativní pocity mám dodnes.A vůbec se za ně nestydím. Prostě tam jsou a já své pocity nepřeválcuji a nevěřím tomu, že to někdo dokáže!! Jednou mi to řekla moje psychouška a pokud se budu snažit pocity válcovat, tak mi bude jenom hůř a hůř. Teď vím, o čem mluvila. Mně může být opravdu trošku útěchou, že se necítím tak sama, protože jsem začínala už o sobě pochybovat, že nejsem normální a to myslím vážně. Proč si hrát na siláka, když to tak vůbec není. Být si sám sebou, myslela jsem si, že nejsem, ale jsem. Jsem to já, jsou to mé projevy. Kdyby néé, tak si lžu sama sobě.Nejsem silná, nejsem statečná, jsem prostě taková a myšlenkou být lepší, se prostě nepředělám. Nevěra mě přinutila o lecčem zapřemýšlet. Vím, v čem byla moje chyba a tu se snažím opravdu napravit . Pracuji na tom, i když je to někdy fuška, protože to jaksi zasahuje i do mé hrdosti. Ale pokud zavřu oči a dělám opravdu věci, tak jak je v ten daný okamžik cítím (lásku k mému m) a nemyslím na to, co že mi to provedl, tak se cítím nádherně. Už jsem o tom  někde psala - já neuměla lásku dávat, jenom jsem jí chtěla. Dalo mi to takové malé sebepoznání,uvědomění si něčeho. Ale pocity mě zatím dost často válcují. Jednou jsem prostě dole a jednou nahoře, a co?
Občas potřebuji nakopnutí a občas pohlazení. Je to zase jen a jen na těch pocitech, jak to přijmu. Jsem ráda, že je Babinet, je tu spoustu názorů na věc, spousta zkušeností, ale přesto každý jsme originál a každý si z toho vezmem, co právě potřebujem. Nevěřím tomu, že je tu někdo, kdo by se chtěl vědomě trápit. Neznám takového člověka.Ale přesto se tak trápíme ......., čím to??? Včera mi bylo mizerně, potřebovala jsem moc a moc pohladit a dnes je mi tak nějak "normálně". To znamená, že pracuji, nepřemýšlím o tom, vlastně můj mozeček je na jakémsi neutrálu. Mějte se fajnově  :pussa:

Lucinko, já to stále dělám, když potřebuju se vypovídat a vysmutnit - tak sem píšu, jen prostě nepotřebuju, aby nikdo smutnil se mnou, ale spíš, aby mě nakop nebo rozesmál a proto stejně reaguju na druhý :lol: ale i to pochování a pofoukání tady funguje. :hjarta:

Lucie33 napsal(a):

v současný době zažívám asi jedno z nejkrásnějších období svýho manželství, nechtěla bych vrátit čas, nene. ale i tak navzdory realitě - je to pořád ještě pro mě těžký.......

Luci,
já bych také nechtěla vrátit čas, chtěla bych žít tak, jak teď žiju, ale bez toho, co se stalo. Pak bych byla šťastná.

no vidíte, jak to jde, sem s tim, ven s tim. šup šup........všechno ven a budem zas o něco lehčí a zejtra třeba zas těžší, ale tak to je a nemáme se za co stydět. hladím vás všechny a děkuju, že jste tomu porozuměli.

no a to právě nejde. bez týhle zkušenosti bys takhle nežila, ale žila bys dál svůj život co byl předtím a nikdy nikdy by sis tyhle všechny věci neuvědomila. je to těžce nabitá zkušenost Uzlí, ale k nezaplacení. bohužel. a já aspoň u nás vidim, že to stálo za to, protože tohle co teď prožívám bych bez toho co se stalo už asi nikdy neprožívala. já to všechno rozumově a tak mám už srovnaný, vysvětlený, pochopený, odpuštěný, teď už jen ty pocity, čekám až si tak jako doběhnou tu svoji trať. a těm to asi bude ještě nějakej čas trvat, ale už se tomu snažim nebránit, protože to člověk stejně moc neovlivní.
a proto jsem tady o těch pocitech chtěla napsat, že jsou normální a přirozený a že někdy stačí je jen tak nechat plynout a někdy je fajn se z nich vypsat....

uzlík napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

v současný době zažívám asi jedno z nejkrásnějších období svýho manželství, nechtěla bych vrátit čas, nene. ale i tak navzdory realitě - je to pořád ještě pro mě těžký.......

Luci,
já bych také nechtěla vrátit čas, chtěla bych žít tak, jak teď žiju, ale bez toho, co se stalo. Pak bych byla šťastná.

Právě čtu takovou malou zajímavou knížečku a některé úryvky se mi líbí. Přemýšlím o nich a je v tom kus pravdy. Podělím se s Vámi o ně.

"kdyby" je něco, co již neexistuje, nedávejte tomu energii.
Nikdy není pozdě!
Jsme tím, co děláme!
Jak myslíme, tak se cítí naše tělo! Naše nemoc je důsledek způsobu myšlení, kterým ničíme sami sebe ...
Potlačujeme-li svoje skutečné pocity, nejsme schopni akce, ztrácíme svoji moc a nerozpoznáme tak, že může přijít bolest.
Vše, čeho se bojíme, do svého života přitahujeme.

Neuvědomila, něco mi to dalo, ale za pěkně krutou daň. A někdy jsem naštvaná pěkně na sebe a moc a moc mě to mrzí. Jasno mám v tom, že jiného chlapa nechci a někde v sobě vím, proč. A jelikož jsem dnes na tom "neutrálu", tak nechávám vše dále plynout, neplánuji budoucnost, dneš žiju přítomností. Ale jak budu žít zítra (jaké budou mé pocity), nevím.

:hjarta::hjarta::hjarta: jo Jáji, já ti rozumím, každá jsme jiná, opravdu, nechtěla jsem se tě nijak dotknout. to opravdu ne. :)

Jája napsal(a):

Lucinko, já to stále dělám, když potřebuju se vypovídat a vysmutnit - tak sem píšu, jen prostě nepotřebuju, aby nikdo smutnil se mnou, ale spíš, aby mě nakop nebo rozesmál a proto stejně reaguju na druhý :lol: ale i to pochování a pofoukání tady funguje. :hjarta:

já vim, ale jelikož jsem byla ten spoušteč tak jsem měla potřebu to vysvětlit :lol:
a jsem ráda, že jsi reagovala, protože mi to i řeklo něco o sobě. ;):hjarta:

Ado,
ale já ti neříkám, že to u vás musí být takové, a ani nebudemožná po této zkušenosti . Stejně jako by mne před rokem nenapadlo (a dokonce ani když už přítelkyni měl), že m. se takhle začne chovat. Donedávna jsem si myslela, že se rozejdeme slušně, a dokonce v to pořád ještě věřím, i když je to někdy těžký....  Jasně, nemá smysl se trápit dopředu. Jenom jsem chtěla říct, že můžeme něco předpokládat, a ten druhý se může změnit i díky někomu dalšímu, i když třeba jen dočasně. Tak jako jsme si myslely, že ten náš je odolný proti nevěře, nemá k ní důvod - a pak jsme se divily. A o to víc to pak bolí....

Ado,
mě přijde, že slyšíš jen to co chceš.
Nikdo ti tady nic nevnucuje, možná je dobré znát zkušenosti ostatních, a vědět co se může stát, ať si ti to líbí nebo ne. Jsou situace, které se nedají předpokládat, ale je o nich dobré vědět. Důvěra je taky hezká vlastnost, ale nesmí se to přehánět, ostatně jako s ničím. I důvěra může být slepá. Možná už kvůli tomu, že chceš mít děti, je dobré přestat žít jen v iluzi. Trocha pochybností s tebe udělá realistu. A ne snílka. Když čtu tvoje příspěvky, tak zjišťuju, že tvůj muž je téměř ideál. Grutuluju.

Né neslyším to co chci, jsem ráda za zkušenosti ostatních, proto tady taky jsem, jinak bych už dávno tuto stránku nechala bez povšimnutí.........právě proto, že jsou situace, které se nedají předpokládat, tak nač o nich teď přemýšlet a kazit si své iluze..........ano já o nich vím, ale proč si je teď připouštět,.......... když začnu pochybovat o svém manželství a manželovi, přestanu důvěřovat, budu přemýšlet co kdyby kdyby, tak je to začátek konce...............můj muž není ideální, má chyby které mi taky vadí, ale jsou to nicotné chyby a dá se s nima žít, stále převažují jeho dobré vlastnosti nad špatnýma těch má míň, alespoň pro mě, někomu jinému by se třeba nezdál a někomu jinému se třeba zamlouvá víc než si myslím...................co je špatného, na tom, že se člověk chová tak jak si myslí, že je správné, důvěřuje a miluje čistým srdcem, asi je to špatné, protože mě to teď srazilo na kolena, no a teď si musím uspořádat ten žebříček hodnot trošku jinak

Lucie,
souhlasím... Určitě tady nikdo nechce podsouvat, že zrovna ten tvůj se musí chovat zrovna tak, jak říkáme. Jenom je dobrý si nedělat přehnané iluze, ale tušit, že tak jako ten druhý někdy překvapil nevěrou, tak může taky překvapit něčím jiným. A že se to může měnit i během let a taky díky tomu, jaký "poklad" v životě potká.
(ten můj byl taky ideál - a pro někoho jiného je teď)
Ale nesouhlasím s tím, co tu občas zaznívá - že si každý za to svoje může sám. Můžou za to minimálně dva, někdy tři, a někdy taky víc...

Ado, samozřejmě, že není špatné nemyslet na nejhorší, to určitě ne, ale mám z tebe pocit, že si na svém muži závislá, víc než je zdrávo.

IDA06
mluvíš mi z duše...

Já jsem byla taky na svém manželovi hodně závislá :grater: (proto ta jeho nevěra tak moc bolela) a ještě i jsem, ale už méně a snažím se tu svou závislost snížit na zdravou míru.........doufám, že tu míru správně odhadnu....

Možná jsem závislá, nevím, nedokážu to posoudit, myslela jsem si, že je to normální, když se lidé mají rádi, že jsou na sobě víc závislejší, než na někom jiném, ale stále mě tady každý utvrzuje v tom, že to tak nemá být já nevím, snažím se to změnit, nejde to tak rychle, vím, že úplně nejvíce by to změnilo dítě, ale to nebude tak rychlý

ahoj holky, je to 2 měsíce, co jsem zjistila, že má manžel milenku. A jak tak brouzdám po netu, natrefila jsem na tohle téma a musím upřímně říct, že jsem moc ráda, že v tom nejsem sama, i když bych to nikumu nepřála. Ráda bych se Vás zeptala na jednu věc. Manžel to ,,prý" ukončil, ALE, já vůbec nevím, jestli mu mám věřit. Pořád mě napadá, že kdyby se s ní dál scházel a byl by opatrnější, nejspíš bych se nic nedověděla. Děsí mě představa, že bysme pak v téhle trojce mohli žít třeba rok. Díky moc za rady, i když tady asi každá rada drahá.

Nemyslím si, že jsem závislá. Ono je asi "závislá" a "závislá".Holky, které setrvaly dále se svými m, mě jistě chápou a holky, které odešly, to chápou taky po svém. Každá si to odůvodňujem tak, aby to pro nás bylo to nejlepší. A to je asi správné. Jinak bychom se zase deptaly slovíčkem "co kdyby".´
Ádo, u nás to není ta "závislost", já ti moc dobře rozumím.Cítím to úplně stejně, jako ty. ale nedokážu to nějak popsat.

Kio,
hledej v příspěvcích, najdeš tam spoustu odpovědí. Pročítej, pročítej, všichni se v tom plácáme. I já se peru s tím či věřit nebo ne. Vím, že když věřit nebudu, tak vztah jak tak půjde do háje. Prostě červíček pořád hlodá a hlodá a my se musíme snažit toho červíčka né ušlapat, ale zlikvidovat. Já se už několik let o to pokouším ....

KIO tak to jsi na tom stejně, můj manžel tvrdil v den kdy jsem mu to řekla, dneska je to přesně 2 měsíce, že to okamžitě končí, a že okamžitě smaže telefonní číslo, pravda telefonní číslo smazal, smazal dokonce dvě, ale o té druhé nemám žádné důkazy, takže ji neřeším, mohla to být mílka, ještě mu párkrát volala a zobrazovalo se opravdu jenom číslo, žádné jméno přezdívka nic, řekla jsem mu že vím, že volá, od té doby maže všechny hovory a všechny smsky, to se dalo čekat, nevím jestli mě to těší nebo netěší, těší mě to v tom, že co oči nevidí to srdce nebolí, ale netěší mě to v tom, že si můžu myslet, že právě proto, že to maže to pokračuje.................také nevím jesli mu mám věřit, vím, že teď bude opatrný na každé slovo, na každý telefon, na každé vyslovené slovíčko, na cokoliv a je klidně možný, že to pokračuje dál a já vůbec nic netuším...........jenže co s tím.................manžel je stále doma, kromě práce a tréninků a občasných akcí s kamarády je se mnou, plánuje se mnou naše volno, co budeme dělat a nebudem, spí doma, náš sex je lepší, je pozornější, nosí mi dárky, dohodli jsme se , že o tom už nepadne ani slovo a to dodržujeme, přestal chodit o víkendech pryč (poslední půlrok chodil každý víkend někam do hospody, tu s kamarády, tu s kamarádem, tu s kolegama s práce, myslím, že chodil dost za ní) chodí tak jednou za měsíc a to ta akce opravdu je..................snažím se mu věřit, snažím se zapomenout a odpustit, žiju přítomností, né minulostí ani budoucností....................ano může to pokračovat co já vím, buď na to časem přijdu, protože si myslím, že to ženská vycítí nebo se to samo provalí, a pak to budu řešit, no a nebo to nepokračuje..............a kdybych teď na manžela křičela, vyčítala a ponižovala bych ho, spíš bych ho odradila v rozhodnutí zůstat se mnou.........a šel by k ní

Jak jsi na to přišla Kio, a co Ti ten tvůj tvrdil..............

Co teda podle vás je závislost na partnerovi???? Jak jste nezávislé vy všichni, co tvrdíte, že jsem závislá víc než je zdrávo?? Kde je ta hranice víc zdrávo a míň zdrávo??

Ádo, přišla jsem na to tak, že mi připadal nějakou dobu ,,divny", ale nepřikládala jsem tomu žádnou roli, když to tak,,klapalo". O to větší to byl šok, když se mi přiznal. Řekl, že to s ní ukončil, ale....jak už jsem psala, jsem paranoidní, sleduju ho, i když vím, že je to špatně. Někdy si říkám, že kdyby jen byl hodně opatrný a pokračovalo to, pravděpodobně bych se nic nedověděla. Četla jsem někde to, jak to bylo u vás a musím říct, že u nás to bylo jak přes kopírák, i věk, rodinná situace, prostě stejný. Hodně holek tady píše, jak se ten jejich po nevěře snaží. Já u toho svého ten pocit nemám, ale zase nevím, jestli se chová normálně a mě jen ,,hrabe". Někdy sedí, duchem nepřítomen, tak si říkám, na co asi myslí.

Mě taky připadal "divný" jenže v té době měnil zaměstnání tak jsem to přičítala nervózitě z nového. Ani nevím kdy to u něj začalo. Všechno nám jinak klapalo. Pak ale začal chodit víc ven, což nechodíval, začala jsem si z něj dělat srandu, že někoho určitě má, ale on že né. Pak asi po dvou měsících jeho divného chování chtěl jiný sex, a k tomu mu ještě nechtěl stát a to už moje kontrolka běžela naplno, začala jsem ho trochu více pozorovat a jednoho dne, když mi fakt bylo divný, kde byl jsem se mu mrkla do telefonu a jukla na mě sms, tak to šlo ještě dva měsíce a já už to nevydržela.............dneska vím, ale že jsem prvně měla jít sem pro rady, udělala bych spoustu věcí jinak.........zkusit ho donutit aniž bych mu cokoliv řekla že vím, aby to sám ukončil..........a pak teprve bych jednala............snaží no jak se to vezme, ano donesl mi kytku v květináči, pak dvě růže, zajímá se o to jak se pere aby to uměl, dokonce si začal žehlit košile, což já nenávidím, pořád mi telefonuje a to nikdy nedělal a ptá se jak se mám, co dělám a tak, no zrovna mi zase volá, nikam moc nechodí, je milej, tvrdí, že mě miluje a že chce být se mnou, že neví co ho to napadlo,občas má takovej smutnej úsměv a oči, já ho taky pořád sleduji, snažím se nenápadně, ale zdá se šťastnej se mnou, no možná je štastnej, protože nás má obě, ale to fakt nevím, kdy by to stíhal, i když ani předtím jsem nevěděla kdy k ní chodí. Jo byli tu ty divný víkendy a najednou se mu v pátky strašně chtělo zůstávat v práci déle protože měl práci, ale teď už nejsou ani víkendy, ani pátky..............člověk je asi paranoidní, protože zkrátka neví, ale jednou to určitě bude lepší.............

Kio a jak jsi na tom chceš s ním zůstat, nebo jít o dům dál. Chce on s tebou zůstat?? Mluvíte o tom doma, nebo mlčíte?? Je to teď lepší nebo horší.

Byt sama sebou, mit se rada....
Nektere tu rikate, ze jste uz na tyto fraze az alergicke.... mozna prave proto, ze to jsou pro vas stale jen fraze :(
Byt sama sebou a mit se rada by pro nas melo byt tak samozrejme, ze bychom o tom nemely vubec premyslet, ale ZIT to :) Naprosto spontalne a prirozene.
Oboji neznamena byt vzdy, v kazde situaci a za akazdou cenu KING  a hvezda nebeska, monolit, ktery vsechno ustojii a nic se ho nedotkne.
Pokud hodim manzilkovi na hlavu s klidem a rozvahou  nedelni obed, jsem to taky ja a mam se rada. Pokud se u toho ale vztekam, necham se ovladnout momentalni emoci a pak z toho mam pocit viny, nejsem to ja a uz se vubec nemam rada.....
Ja vim, ze je to tezke vstrebat....
Clovek by mel vedet, co a proc dela, mel by sam ridit svuj vlastni zivot. Nemel by to dovolit nikomu jinemu a uz vubec by to nikomu nemel usnadnit tim, ze nezvlada sve emoce, sam sebe....
Mit se rad a byt sam sebou taky znamena nevezet v minulosti a nevzhlizet k budoucnosti, ele proste zit PRITOMNOSTI.
Aevo, tvuj muz se moc myli, ze budes litovat..to on uz ted LITUJE :)
Ado1, ty se pravdepodobne myslis, kdyz cekas, ze az BUDE dite, BUDE vse jine....lepsi...
Uzliku, ty ctes asi hodne moudrych knih, ale hrozne tezko je prijimas do sveho skutecneho zivota..porad vezis v minulosti a porad nejsi sama sebou...porad se bojis... proboha ceho???

Pokud mate potrebu kricet, plakat, vztekat se, nadavat...atd, tak to klidne udelejte. Jen si vzdy musite byt vedomy toho, co vam to prinese.....Nekdy bolest, jindy ulevu..je treba vedet, co vlastne chci.
Pokud mate chut se smat, jasat a vyvadet hlouposti, tak to udelejte, ale zase jen s tim vedomim, co vam to prinese.
VAM! Ne nikomu druhemu, protoze my samy jsme za sebe zodpovedne, ridime svuj zivot, nejsme prece uz deti...
A o tom to je :)

A co je to byt nezavisly na partnerovi? Ja myslim, ze je to schopnost mu prat stesti, byť by to stesti nemel prozivat s vami. A byt i pak, trebas i po jeho odchodu stastna. Pokud toto bez vycitek a horkosti dokazete, nejste na svem partnerovi zavisle :)

A posledni vec - o zavisllosti a vubec o tom, zda se mame rady a jsme samy sebou svedci i veta: dala jsem mu jeste sanci.
Ja osobne si myslim, ze sanci nedavame MU, ale NAM, tedy nam obema. Dam ji sama sobe, abych neco pochopila a pretvorila k dobremu. Stejne tak ji dostava i partner, ale ne ode MNE, ale od NAS obou....dava ji i on sam SOBE.

To, co jsem napsala, je MUJ vlastni nazor, ma vlastni zkusennost. Nikomu ji nevnucuji, jen nabizim k zamysleni :)

No, samozřejmě, že bych s ním chtěla zůstat. To co jsi psala, se dělo i nás, déle v práci, s kamarády na pivo,atd. Jenže i když řekl, že je s ní konec, tak si tím nějak nejsem jistá, ale to asi nebudu nikdy. U nás se omlouval když se to profláklo, ale poslední dobou mi připadá, že se chová jako by se nic nestalo. Možná, že je to jenom v nás, ženských, že musíme pořád něco rozebírat a řešit. On mi prostě přijde, že vůbec necítí vinu, chová se prostě úplně v pohodě.

Pan,
nečtu moc knih. Za tu dobu jsem přečetla jenom dvě a teď mám rozečtenou třetí.Máš pravdu, pořád asi vězím v minulosti, ale ona ta minulost mi taky něco  vzala, ale také na druhou stranu něco dala.Nedokážu na ní nemyslet. A pořád se asi bojím, protože většinou jsem se na něco těšila a ono to dopadlo úplně jinak. Nevím jak to udělat, aby mi mozek neservíroval věci, které nechci.

Ten můj se chová taky jako by se nic nestalo, taky mi přijde že necítí vinu, je v pohodě, žádná omluva, žádná prosba, jo jenom jedna na začátku, že by byl rád kdybych si ho nechala, samá srandička...............ale asi to tak má být..........proč si to stále připomínat, že se něco takového stalo, lepší je si nepřipomínat a zapomenout, ............nebo se, že se to v něm nemele, já si myslím, že mele, ale snaží se to ustát,.............ten můj nad tím určitě taky přemýšlí a vymýšlí a dumá, ale chlapi zkrátka nedavají své city najevo, řeší si to sami, kdežto ženský to sami nevyřeší potřebují k tomu kamarádky, známý................nevím nad čím dumá a radši si to ani nedomýšlím, protože to by pak byli hrozný scénáře může dumat o tom jak mi ublížil, může dumat o tom, že se mnou nechce být a chce jít za ní, ale bojí se a tak je se mnou...taky tady bylo psáno, že člověk nemá hledět na slova, co ten druhý říká, ale co ten druhý činí a ten můj činí, tak se snažím nemyslet........víš ale podívej se na to tak, že nevěrná jsi byla ty, ten tvůj na to přijde, dá ti na výber, ty vztah ukončíš protože to byla blbost s tím druhým by jsi nikdy nechtěla být, chceš zůstat s partnerem, co ti v takové chvíli pomůže..........myslíš, že ti pomůže když o tom budete mluvit, hrabat se v tom, neustále si říkat o odpuštění,...............já být v této situaci asi bych si v první chvíli chtěla vysvětlit proč se to stalo, kde je chyba, domluvit se na nějakých pravidlech a hlavně domluvit se na tom, že o tom nikdy nebudeme mluvit, vyčítat atd. atd. ...............někde jsem tady četla příběh, kdy nevěrná byla žena a její manžel to neustál, teda ano tvářil se v pohodě a tak, ale třeba v televizi dávali film o nevěře, on odcházel z místosti a ten film nedokoukal, a ta žena z toho byla nešťastná, poměr už dávno roky nebyl, ale manžel jí stále dával najevo jak mu ublížila a ona uvažovala o rozvodu, že takhle žít nechce.

uzlík napsal(a):

Pan,
nečtu moc knih. Za tu dobu jsem přečetla jenom dvě a teď mám rozečtenou třetí.Máš pravdu, pořád asi vězím v minulosti, ale ona ta minulost mi taky něco  vzala, ale také na druhou stranu něco dala.Nedokážu na ní nemyslet. A pořád se asi bojím, protože většinou jsem se na něco těšila a ono to dopadlo úplně jinak. Nevím jak to udělat, aby mi mozek neservíroval věci, které nechci.

Taky nevim, co to mas v hlave za "strasaka", ktery te porad drzi a nechce pustit :( A nerekla bych, ze manzelova nevera je pricina..spis to bylo spoustedlo.... devce, mam takovy neodbytny pocit, ze ty si chvilemi uzivas opravdove "peklo"...
Vis, ale zkus chvili premyslet nad tim, ze to co zijeme, to nejdrive tvorime "v hlave"...svymi myslenkami....a tam bude asi nekde chyba, protoze  ty mas nekde virus v centralnim pocitaci :( Uz jsi ho nasla?

A co je to byt nezavisly na partnerovi? Ja myslim, ze je to schopnost mu prat stesti, byť by to stesti nemel prozivat s vami. A byt i pak, trebas i po jeho odchodu stastna. Pokud toto bez vycitek a horkosti dokazete, nejste na svem partnerovi zavisle

takže jsem závislá, toto nedokážu, chci ho mít pro sebe

jsem taky závislá, nic takovýho mu nepřeju.
sice jsem mu teď nedávno napsala, že už vím, že láska je i o tom, že když potká někoho a bude si myslet, že bude šťastnější (že se to určitě může stát - i mě), že ho nechám jít, že na to má právo.....a že teď jsem bojovala, protože jsme byli oba nešťastný, ale že jsme ještě chtěli bejt šťastný spolu, že to byl jen útěk ze samoty.........

ano, vím, že na to má právo a nechám ho jít - pokud to bude v jiný situaci než jsme prožili teď - ale nepřeju si to a nepřeju mu to. chci být s ním.

jsem závislá. přiznávám se. :)

Lucie33 napsal(a):

ano, vím, že na to má právo a nechám ho jít - pokud to bude v jiný situaci než jsme prožili teď - ale nepřeju si to a nepřeju mu to. chci být s ním.

jsem závislá. přiznávám se. :)

Lucie, to "prat partnerovi" neni mysleno obecne. Samozrejme si kazda prejeme, aby partner byl stastny prave s nami....
Jde ale o to, dokazat mu PRAT stesti i tehdy, jestlize to prave s nami nedovede, neciti to tak, chce odejit....

ale on to se mnou dovede, stejně jako já s nim. tak mu prostě teď nebudu přát, aby byl šťastnej s někým jiným. a až to nedovede, tak mu to asi taky nebudu přát, ale umožním mu to. a jednou..... třeba díky svojí lásce k němu ......mu to i dokážu přát.....ale představit si to ještě nedokážu......ale teď jsme šťastný....tak snad se na to zatim nebudu chystat.

jsem na dobrý cestě ??????
nebo aspoň na startu ????

ida06 napsal(a):

Ado,
nechám ti iluze, já je taky měla.... Taky jsem si myslela, že můj muž má na žebříčku hodnot úplně nahoře svoje děti, když už třeba ne mne. A že kdyby někdy nastal rozchod, bude slušný a bude myslet především na děti. Jenže ty úplně zapomínáš na novou "poradkyni". Takže můj muž mi půl roku nabízel slušnou variantu a teď, když ho dotyčná tlačí soustředěným denním přesvědčováním se z něj stává pěknej podrazák. Původní dohodu zesměšňuje, děti neřeší - "ty všechno jednou zdědí", ale chce vzít peníze a koupit dům té nové m. , kde s ní a jejími dětmi bude šťatně žít až do smrti.
A důstojnost? Dřív jsme si říkali, že bychom se nikdy nerozvedli, když už pro nic jiného, tak abychom někde nemuseli na sebe házet špínu... A to co teď je schopný říct... Prostě z rozvodu mám hrůzu, protože když někdy řekne nějaký úplný nesmysl, tak je mi to tak líto, že nemám ani sílu reagovat.
Takže tak to je - můžeš si myslet, že na to nejsi stavěná ty, tvůj muž - ale ona se může objevit nějaká, která na to bude mít žaludek a v dané chvíli přesvědčovací metody. A o to jde především.
Já si teď říkám, že kdyby můj m. jednou procitl a vzpomněl si, jak teď jednal - že by si musel před sebou odplivnout.

Musím sa bohužiaľ pridať k tomu, že klesnutie krvi z veľkej hlavy do malej hlavičky(zažila som to len u muža, iste sa niečo podobné stáva aj u ženám, ale neviem to opísať) má o. i. za následok, že poprie svoje vlastné zásady, robí veselo to, čo vždy odsudzoval, a ešte si to vie aj zdôvodniť... Ja som bola pri rozchode tá najhoršia(on si našiel inú, akože inak), mohla som úplne za všetko od politickej situácie v SR až po počasie nad Azorami, moja rodina bola hrozná(predtým ich prakticky všetkých rád, s mnohými vychádzal lepšie ako s vlastnou rodinou) a ako zlatý klinec ma ojebabral o 27 000 SK... lebo som mu verila a hanbila by som sa sama za seba, že od neho pýtam dlžobný úpis. Dnes by som si, bohužiaľ poučená, pýtala aj od vlastného brata :dumbom: . Aj môj bývalý bol silne pod milenkiným vplyvom, ale to ho neospravedlňuje. Mal dosť rokov a bol svojprávny, takže sa dobrovoľne rozhodol, že kvôli nej zabudne na všetko z minulosti a stane sa iným človekom...
A má akúsi milosrdnú amnéziu na väčšinu toho, čo sa vtedy dialo; nepamätá si ani oných 27 000, ani mnohé z tých "perál", ktorými ma kŕmil, a všetku vinu hádže na ňu. Iná história už je, ako potom vypiekla ona s ním :supr: , lenže to mi dôveru v ľudí všeobecne a mužov konkrétne už nevráti :butter:

Pandorra: A co je to byt nezavisly na partnerovi? Ja myslim, ze je to schopnost mu prat stesti, byť by to stesti nemel prozivat s vami. A byt i pak, trebas i po jeho odchodu stastna. Pokud toto bez vycitek a horkosti dokazete, nejste na svem partnerovi zavisle
Mne to pripomenulo smrť. Rozchod svojím spôsobom je taká malá smrť. Ja odjakživa na pohreboch a iných rozlúčkach s mŕtvymi plakávam, ale pred niekoľkými rokmi som si uvedomila, že môj smútok nie je ničím ušľachtilým, je to číry prejav sebeckosti: Plačem za niekým, lebo odišiel niekam, kam za ním nemôžem, a mňa nechal tu :dumbom: . Pritom cítim, nie VIEM, že v podstate išiel na lepšie a že by som sa mala skôr s ním/ňou radovať, že už má za sebou mnohé zlé veci plus ten ošemetný prechod(smrť)... Vlastne by som mala tancovať, spievať a radovať sa s nebožtíkom, že má za sebou kus ťažkej cesty. Ale v danej chvíli rozjatrených emócií to nedokážem. Až niekedy oveľa neskôr pocítim v hĺbke duše vďačnosť, že som s danou osobou mohla aspoň chvíľu byť, zdieľať jej pozemskú púť, a že mi ostali spomienky. A som schopná zaželať jej/jemu vešľa šťastia na ďalšom putovaní. S rozchodmi to mám veľmi obdobné :grater: ...

Taky nevim, co to mas v hlave za "strasaka", ktery te porad drzi a nechce pustit :( A nerekla bych, ze manzelova nevera je pricina..spis to bylo spoustedlo.... devce, mam takovy neodbytny pocit, ze ty si chvilemi uzivas opravdove "peklo"...
Vis, ale zkus chvili premyslet nad tim, ze to co zijeme, to nejdrive tvorime "v hlave"...svymi myslenkami....a tam bude asi nekde chyba, protoze  ty mas nekde virus v centralnim pocitaci :( Uz jsi ho nasla?
Pan nenašla,
možná je to nedůvěra k celému okolí.Mám pocit, že mě všichni válcují. Je mi pořád smutno, pořád se mi po něčem stýská. Neumím žít naplno. Nedokážu se rozhodovat. Nevím, kde ten virus sedí, nevím jak ho odstranit.

Někam zajdi Uzlí, v tom nebude jen nevěra, já nemám zkušenosti, ale určitě se s tím dá něco dělat. takhle se všeobecně pořád trápit, to je o zdraví. někdo ti určitě poradí, kam zajít, ale bejt tebou, něco bych zkusila. každýho dne škoda.

Uzlíku, zkus toho kineziologa.....myslím, že by ti mohl pomoci

Danielo, já jsem už Uzlíkovi o kinezi psala, ale neoslovilo jí to. ¨
Uzlíku, taky si myslim, že ten problém je někde v tvém podvědomí a bylo by dobrý ho vydolovat a vyřešit. Držím pěstičky...

Díky holky,
přemýšlím o tom, dokonce jednu paní znám. Jsou od ní ta moudra, které jsem tu uváděla. Potřebuji zase jenom kousek té odvahy, oslovit jí.

Uzlíku, tak to zkus, za zkoušku nic nedáš... Mě kineze dobře nastartovala, teď sice nechodim, ale ještě budu potřebovat pár věcí asi časem dořešit. A nechodim protože dělám zase jiný věci a už by toho bylo moc.

nech přemejšlení a šupej. život máš jen jeden.

moje milé a milí spolubojovnice a spolubojovníci,
je půlnoc a furt tady otravuju s upřímností, takže tady to máte:
můj bobřík odvahy zdá se ještě není úplně u konce a nebejt dnešního zážitku, za kterej si kráva blbá můžu sama, už bych se k tomu nevracela. jen vám chci ještě pro začátek říct, že mi dneska s vámi (s těma co jsem se viděla) bylo tak hezky, že jsem měla slzy na krajíčku, když jsem musela odjet a to jsem ještě nevěděla co mě k.b. (krávu blbou) čeká.
no je to takový pokračování něčeho a nejdřív napíšu to něco. asi před deseti dny jsem našla v manželově pracovní tašce takovou kapsu na zip (do tašky jsem byla pro cosi poslána !!!! upozorňuju - nebyla to má vlastní šmírovací aktivita-ovšem nebyla jsem poslána do kapsy na zip), no nicméně v kapse na zip jsem našla zajímavé věci - jedny nový dámský bílý spodní kalhotky, 2 barevný šátky, v malinký krabičce řetízek se srdíčkem a lístečky milého obsahu od ní (Kulíšek vedl, dále slovo miluju tě, atd....přečetla jsem jen dva, stačilo mi to). lístečky evidentně staré pomačkané porozmazané. vše jsem vrátila zpět. pozdržela jsem se nožkama na zemi, pochopila, že manžel je sběratel a že si zřejmě už moc neuvědomuje, kam že si to schoval a cca za dva dny jsem to rozdejchala. dostávám teď opravdu moc a moc lásky, tudíž rozdejchávání už nebylo tak náročný.
dneska jsem se celá šťastná a zároveň smutná, že jsem vás musela v hospodě opustit vrátila domů  a ta debilní taška tu tak sama stála........teď mě přes hlavu praštit můžete - zasloužím si to - no takže je vám to jasný - kapsa na zip a v ní pěkně přibyly 3 lístečky - obsahu Kulíšku, chtěla bych s tebou také být do konce života, prosím slib mi, že se nevzdáme.....když si tak bytostně rozumíme...no nic moc.
jen co jsem se na záchodě pěkně vyzvracela z podoby a přestaly se mi klepat ruce tak, že jsem v nich udržela mobil, zavolala jsem (díky ti Daní) a snažila se začít používat mozek dřív než emoce. podrobila jsem lístečky bližšímu zkoumání a zjistila, že jsou taky starý, dlouho složený a přidaný k obsahu kapsy. po lehkém postrčení přítelkyně na telefonu jsem si vzpoměla, že manžel předevčírem přivlekl z práce hromady papírů a lejster s tím, že uklízel ve stole. je to zkrátka sběratel. no tentokrát tedy znovu doufám, že mám nohy na zemi správně a zřejmě jsem toho ještě zvládla málo, takže to přijímám s pokorou a jsem vděčná a šťastná, že jsem neudělala hloupost - měla jsem k ní kousíček.

abych to shrnula:
chvíli jsem byla úplně na dně, ale teď teda tuším, že je to další připomínka minulosti, na kterou mi z nějakýho důvodu není ještě dáno zapomenout - asi z důvodu k.b. (kráva blbá)
nicméně chvíli jsem měla pochybnosti veliký, ale zamyslela jsem se - po 3 měsíce dostávám opravdu tolik co jsem za poslední roky nedostávala a myslím, že bych poznala, kdyby to nebylo upřímný.
tudíž se srovnávám s tím, co jsem si navařila a jdu dál.
mojí důvěru to provětralo tak na hodinu a myslím, že jsem jí zase nabyla, jelikož si prostě myslim, že v tuhle chvíli a teď co prožíváme není prostě možný to, co vás určitě napadá. pokud jo, tak jsem se prostě neuvěřitelně spletla už v mých 19 letech v člověku, s kterým jsem strávila 15 let života. což budu řešit až v případě, že to nastane, čemuž teď v reálný situaci jsem schopná uvěřit daleko míň než tomu, že ten magor si fakt uklidil stůl a přidal si zbytek ke své sbírce (z celé sbírky jsem samozřejmě nadšená, ale dokážu s tím žít i kolem tašky celkem nezúčastněně chodit)
kdybyste byli teď ty 3 měsíce u nás doma, tak byste se mnou myslím souhlasili.
myslím, že jsou to prostě ještě jen nějaký zkoušky mojí síly a já si je tak postupně skládám a dál se budu řídit svým srdcem a citem a heslem, co tě nezabije, to tě posílí.
takže jsem si dala dva panáky, vše uklidila, a s vědomím, že si za to můžu sama to jdu zaspat.
to jen tak abyste se nenudili a nemysleli si o mě, že jsem nějaká moc úžasná a statečná :)

Lucinko jsi jednička  :supr:    :supr:     :supr:     :supr:

to bude všechno dobrý  :storstark:   :storstark:

Teda Lucinko, teď úplně sedí to " co tě nezabije, to tě posílí"!! Teda myslím, že by to tvou důvěru mělo spíš posílit.  Jako si vozíme kamínky z hezké dovolené, nebo schováváme uschlou růži od dávné lásky, tak bych to brala. Jeho vzpomínky nevymažeš, s tím asi nic neuděláš, ale jsou to jen vzpomínky na minulost, a vyblednou jako ta suchá růže. Až bude mít třeba svátek, dej mu hezkou krabičku na tyhle fosilie, a klidně je oprašuj, ne? Luci, dneska bude další krásný den.

LUCINKO ty jsi úžasná a statečná holka, jestli ty dopisy jsou starý tak na ně nehleď asi je opravdu našel v tom stole a užívej si co máš teď doma,

:hjarta:  :hjarta:

včera navečer mu volala - to jen takový bonus navíc.

vim, co mi chcete říct -
1. k.b. (kráva blbá) - souhlasím
2. nemusí to nic znamenat
3. jinak mobil čistej

teď rychle potřebuju radu:

říct nebo neříct, zeptat se nebo se nezeptat ??

pokud s tím vyrukuju, dokážu to udělat citlivě a v dobrým - aspoň pro začátek - ALE - 2 měsíce mu tvrdím, že mu věřím a upřímně mám, nebo měla jsem, nebo ještě mám - to teď nevím - všechny dispozice, že mu věřím ne z naivity a pudu sebezáchovy, ale oprávněně.

ovšem jak už mě znáte, radši čelím pravdě, než takovýmhle situacím.

o dnešním spánku se tu nemusíme bavit :) o tom, že mi je zle asi taky ne. nechci slyšet - neměla a měla jsi dělat, chci slyšet co mám dělat teď.

děkuju vám.

Volala??? A to víš díky tomu, že ses mu podívala do mobilu, nebo jsi to slyšela jak s ní přímo mluví............???

Já jsem manželovi taky řekla, že vím, že mu volá protože jsem měsíc potom našla v mobilu, že mu volala na akci ráno v 1:45 o které musela vědět, že tam jde, takže v nějakém kontaktu být museli nebo jsou a od té doby si vše maže v mobilu takže z něj nic nepoznám a doma se chová v pohodě ale já už 14 dní v sobě připravuji rozhovor protože ještě chci mít v pár věcech jasno ale nebyla příležitost zatím hovořit

Já bych ještě vyčkala, opravdu to nemusí nic znamenat, ale taky to může znamenat hodně, ono je to jedno jestli mu to řekneš hned nebo za týden, ještě chvíli bych ho pozorovala, jestli ses kouknula do mobilu, koukni se za týden znovu a pak mu to teprve řekni

jo, volala mu a v 7 hodin večer asi ne pracovně. jo, podívala jsem se po probdělý noci do mobilu.
jo, jsem úplně v pr....
vim, co všechno to může a nemusí znamenat. co mám a budu dělat nevim.

Luci, myslím mlčet a být ve střehu. Vyrukovat s tím může taky znamenat, že to bude jen lépe tajit, pokud by o něco šlo. Jestli takové věci nechal s rizikem nějakého prozrazení, tak si žádné riziko neuvědomuje a tudíž z jeho strany je vše o.k. A když s tím vyjdeš, a on cokoli popře, budeš mu věřit víc? Stejně bude asi červík hlodat, a nebude ti líp. Jestli jsi byla u toho, když mu volala, tak musíš poznat, jak se choval - věř svojí intuici. Nebo se ho zeptej, co je ještě k řešení mezi nimi - ale jen jestli jsi byla při tom telefonu. Snažím se vžít do tvé situace, ale tu znáš nejlíp ty, tak posílám aspoň :pussa:

ahojky, souhlasim s Vandou

Jo už to vidím, tak o tom telefonu taky nemluv. Ona je asi v ještě větší pr..., a už dlouho, ty osamělý večery...tak zvedne telefon...Je to těžký, ale ty informace si jen ulož do hlavy, buď ostražitá...a taky diplomat. Já bych řekla, věř mu. Je to pro něj taky zkouška, když mu třeba lká, jak se jí stýská, a on pak potřebuje ten pocit tvojí opory a jistoty, a nemůže ti to říct...Lucinko mám sama slzy v očích, držím ti všechny palce ať se rozhodneš moudře...

Lucinko, že to vůbec tady čtu, pak jsem z toho zase špatná. Ale ..... . Mně se stalo v podstatě totéž. Už jsem to tu v nějakém příspěvku napsala. Kolem října loňského roku mi řekl, že už nepíše, že už nevolá. Na mé otázky pak jenom odsekával a vždy se přitom držel za hlavu. V té době byl milý, hladil mě, držel mě v náručí. Já se snažila věřit, ale pořád to nějak nešlo. To, že je nám dobře, že důvěřujem si asi jenom nalháváme. Nebo alespoň já to tak cítím. Byly vánoce, jí se narodilo mimčo (s jejím manželem, alespoň tomu snad věřím) a plynul čas. Já se snažila nepátrat, nezkoumat, ale pak přišlo nakopnutí a já se podívala do mailu. Bylo to někdy letos v červnu. Našla jsem v tam v koši, jak se s ní loučí, jak moc mu chybí, že si nedovede představit, že jí už nikdy neuslyší a že nebude vědět, co je s ní a spousta dalších, pro mě velikých bolístek ..... Ta zpráva byla do koše vhozená v dubnu, kdy to psal, nevím. Moje reakce byla tak silná, že jsem napsala třístránkový dopis, kde jsem mu dala jasně najevo, že mě ztratil. Okamžitě mi volal, brečel, říkal jak mě má rád, že by potřeboval být u mě. Bylo to hrozný, ale já mu zase uvěřila, uvěřila jsem mu to,říkal, že je rád, že to dokázal napsat, že to dokázal ukončit, že pocítil hrozně velikou úlevu, že si to nedovedu ani představit. Nedovedu. A já se znovu v tom mlela a melu dodnes. Hned poté jsem navštívila psycholožku, aby mi vdechla trošku života do žil. A tohle mně vmetlo hodně, hodně zpátky a já tu důvěru pořád nemůžu najít.
Lucinko, nevím co ti poradit, ale tři měsíce je sakra krátká doba.

Jo přesně tak, Luci buď ve střehu, jak se říká důvěřuj, ale prověřuj. Vždyť ona ho podle těch papírků chtěla jen pro sebe a na Tebe nebrali ohled ani jeden. Nakonec k rozmluvě na toto téma mezi vámi musí dřív nebo později dojít. Ty i on musíte mít ve vašem vztahu jasno a holky věřte mi, chlapům jde v těchto případech o jediné ....... a navíc hledají to co si myslí že jim doma chybí i když mnohokrát nechybí vůbec nic, ale pán tvorstva jak nás nazývají (proč, to nevím) si prostě musí dokázat, že na to má. Po tom co jsem si já prožil a vím jak by mé partnerce asi bylo a také když čtu vaše příběhy tak nemám na nějaká dobrodružství, potažmo nevěry ani pomyšlení ani chuť a náladu. Luci, každopádně dialog o Vás dvou je nevyhnutelný, čím dříve tím lépe. Ještě bych to pár dnů pohlídal, jak se to bude dál vyvíjet a pak si v klidu sedněte a o všem pohovořte. Pravda bývá někdy krutá a bolestivá, ale tenhle stav ve kterém se nacházíš neni o nic méně bolestivý a navíc Tě psychicky trýzní a deptá. Přeji moc,ať Ti to dobře dopadne.

Ahoj Luci, omlouvám se že vám zasahuji do diskuze, ale stalo se mi něco hodně podobného. Je to tedy už 2 roky, kdy měl m milenku, ale ještě půl roku po mém odhalení mu psala meily a volala jak jí chybí, jak ho chce vidět, psala mu i velmi intimní věci. Tomu mému to dělalo moc dobře. Snažila jsem se já, snažila se  milenka (doufám že marně) Možná je to tak i s tvým m. Chlap = ješitnost a neutuchající zájem o něj mu dělá dobře a to aniž by s ní chtěl pokračovat.

no tak - dojela jsem z práce domů, jelikož jsem tam málem omdlela, tak jsem doma. cestu jsem zvládla.
moc vám děkuju, už jsem si to tak nějak pořešila. když jsem odjížděla z práce, tak jsem mu napsala sms, že mi neni dobře a že jedu domů. a že pokud by se dělo cokoliv, chci to vědět, jen aby mi nelhal.
hned mi volal. a co mi je a co se děje. tak jsem mu řekla, že mám špatnej pocit. že jsem před několika dny uviděla co má v tý tašce, ale že jsem to brala, že si to chce schovat, takže jsem to neřešila. ale řekla jsem mu, že jsem tam našla ty včerejší lístečky, že se mi udělalo špatně, ale pak že jsem usoudila, že si asi uklízel ten stůl. že je mi jedno co s tim chce dělat, že jsem tam neměla co lézt, že mě to sice bolí, ale je to jeho věc. ale řekla jsem mu, že chci vědět, jestli je všechno v pořádku a pokud ne, pokud ho to třeba k ní táhne nebo si není jistej, že mu nebudu v ničem bránit, ale že to chci vědět. že mi to sice v tuhle chvíli - jak se spolu máme a tak - přijde skoro nemožný, ale že už si nejsem prostě jistá ničím. on byl z toho špatnej a řek, že se vůbec nic neděje, že mě má nadevšechno rád, že nic nepokračuje a jak mě to vůbec mohlo napadnout, že to přece dávno skončilo a tim to vadne. že chce být se mnou a že ho strašně mrzí a je mu líto, že jsem to našla, že to chtěl zlikvidovat a proto si i dovyklidil ten stůl. že ho to vůbec celý tak strašně kvůli nám mrzí, že o tom doteď nedokázal ani hlesnout, ale že mě má strašně rád a že to spolu zvládnem. byl nešťastnej, já bulela a bulela a řekla, že mu věřím, že mu ale dávám svobodu a chci kdykoliv všechno - jen ne aby mě tahal za nos. o telefonu jsem přímo nic neřekla, jen to, že jestli mu volá nebo za ním chodí a nějak ho přemlouvá, takže na to kašlu, ale že chci vědět, jestli on to zvládá a ustojí. řek, že s tím nemá žádnej problém, že je se mnou šťastnej a byl by blázen, kdyby udělal nějakou blbost. ať se nebojím, ale že mě chápe a je mu strašně. řekla jsem mu, že je pro mě strašně těžký to, že spolu pracujou a on řek, že to ví a že proto pořád mluví o tom, že by chtěl jít jinam, že chce odejít. řekla jsem že to po něm nechci, ale že těžký to je. tak toještě chvilku pokračovalo, že je mu to všechno líto, má mě rád, chce být se mnou, chtěl být vždycky, má v tom jasno. jo, v podstatě poprvý jsme o tom takhle mluvili. poprvý jsem tyhle slova slyšela.
musim říct, že je mi trošku líp, ale nejsem nějak schopná ustát to, že ona na něj nějak tlačí. budu jí muset asi zabít, vláčet obličejem po štěrkové cestě, utlouct bejsbolovou pálkou atd. _((( je to chudák holka a asi nemá žádnou hrdost. je mi jí líto, ale vydrápala bych jí oči.
nebo je to všechno jinak....
nicméně jsem zase svým způsobem ráda, že k týhle situaci došlo, protože to konečně prolomilo to mlčení o tomhle, který jsme 3 měsíce dodržovali. a on mi řek, že chce, abych hned za nim kdykoliv šla a řekla co mě trápí (to je snad poprvé statečnej chlapskej přístup), že to proberem a nebudu se trápit, že je všechno v pořádku,ale  že mě chápe a je mu to (jako již tradičně :) líto.
takže večer si s ním chci ještě promluvit a snad se zase někam posunem. nabouralo mě to dost, ale důvěru jsem neztratila, jen se zakymácela, řekla bych, že nás to zas maličko přiblížilo. ale ONA mě teda ničí, po 3 měsících.....co to je ???
řekla jsem mu taky, že stojím při něm a že vím, že to je pro něj určitě těžký, že ho mám moc ráda, atdatdatd....

Macháčku, napsal jsi to dost hezky a výstižně, jako vy holky ostatní, no ale zase jsem nečekala a nevyčkávala....tak jsem nepoučitelná.

jsem vůbec nepoučitelná, už jsem si asi 4 x myslela, že to mám definitivně za sebou.......svatá prostoto.......
jsem unavená.

Lucinko, ale to jsi ty. A každá jsme jiná a ty jsi potřebovala slyšet ty slovíčka, tak se tim třeba protrhla ta hráz.

a já chci spinkat, pomóc

Ahoj Lucie,
drž se a neboj se udělat, co cítíš. Dopadne to dobře. Držím palce u všech končetin !:supr:

Lucinko, mazej si odpočnout, ber to jako rozkaz :dumbom:   :hjarta:

Luci běž se trochu vyspat a nepřemýšlej už nad tím. Nepřivolávej si negativní myšlenky. Je dobře, že jste si o tom promluvili a už bych se k tomu nevracela. Většinou co cítí stejně ukazujou činy a na těch by si měla stavět. Vždyť to bylo 3 měsíce skvělý - tak toho se drž.

Vždyť by byl blázen, opustit takovou holku, jak jsi ty. Tak už nevyšetřuj a ať vám to vyjde. Teda jinak : nevyšetřuj, ale buď ve střehu :)

Lucinko, drž se holka moje. Bože, jak ty jsi mi i v mých pocitech podobná. Moc ráda bych Tě jednou poznala. Pa pa Uzlík:pussa::pussa::pussa::pussa::pussa:

díky, chvilku jsem spala.
je mi bídně.

aevi, tady je takovejch bláznů, proč by zrovna ten můj neměl bejt jeden z nich ??

no nic, nene, já nic nevzdávám, jen se držim při zemi.

asi nejhorší je, že já se vždycky tak šťastně a nadšeně vrhnu do toho obdobíčka, kdy už je mi dobře a pak takhle dostanu po držce, nebo spíš si přes ní dám sama (k.b.) a už to nečekám, tak je to zlý. ale asi to tak ještě má být a uvidíme.

jsem mírumilovnej a přátelskej člověk, ale teď vám tu na plný pecky říkám, že jí NENÁVIDIM !!!!!!!! a vim, že to je o mě a ne o ní, ale ona mi teď zasáhla do života (mojí vinou ano) a já si to NEPŘEJU !!!!! a ještě jsem jí chválila, ku..u jednu.

dobře dál se budu řídit srdcem a citem. ale teď jsem v pytli.

Jé Luci, to jsem ráda, že je tady taky někdo tak "sprostý" jak já. Mně se v hlavě taky občas honí takové nadávky, myslete si , co chcete, mně malému zuřivci to pomáhá :)

lucie - tady arankaa - psaly jsme si v jiné rubrice a teď tady čtu, že se to nějak zamotalo - víš, že naše příběhy jsou dosti podobné a tak si troufám říct, že vím, jak ti je. Já myslím, že je dobře, že jsi šla s pravdou ven a řekla, že jsi to našla -  šílené nápady se vyplácí :D. ¨To že si to schoval nic neznamená, prostě jak říkáš sběratel, chlapi prostě považují něco za vyřešené a už se nenamáhají likvidovat "stopy" - prostě už ty předměty pro něj nic neznamenají, tak at si tam leží - komu by to vadilo. To jen my ženské si pamatujeme, každou blbost, kterou jsme si jako suvenýr někam uložily a přemýšlíme o ní  -co znamenala a proč si ji schováváme a tak. Chlap je jen líný to vyhodit. Nechci to zlehčovat, ale já mu přišla taky na nějaké maily a měl je tam už půl roku staré, dál nic nepřibylo a přesto je nesmazal, prostě se mu nechtělo nebo si je zálibně prohlíží jaký že byl geroj - co já vím. Taky mě to nejprve rozhodilo, ale už na to kašlu. Teď se ke mě chová moc hezky, rozumíme si, smějeme se spolu, nikam nechodí, pořád mi telefonuje, dává najevo, jak mě má rád. A já mu věřím, taky mě napadlo, že to třeba jen líp kryje, ale prostě cítím, že ne. Řekl mi vpodstatě totéž co ten tvůj tobě, že to skončilo a tím to vadne. Pro něj je to vyřešená záležitost a proč se v tom dále
babrat - to chlap nechápe - vyřeší "záležitost" - odškrtne ji - hotovo - jedeme dál. To jen my hledáme nějaké co kdyby a proč .... Buď ráda, že je to mezi Vámi zase pěkné a užívej si to. Moje rada:)

Jo a ještě k tomu, že mu telefonuje - velmi výstižně to tu vyjádřila vanda - líp se to ani nedá napsat - holubičce se něco třeba nedaří, tak zavolá - třeba si jen léčí nějaký svůj problém či komplex - a manželovi to třeba není vůbec příjemné - on to ukončil a potřebuje tvoji oporu a pocit, že mu věříš - dej mu ho !!!!!
já si opravdu upřímně myslím, že tě má rád a když mu to dáš najevo, tak po ní ani nevzdechne - protože má přece TEBE:hjarta:

Arankaa. velice výstižné. "Stalo se, je to pryč, nechtějí řešit, je to prý za nimi" A my to můžem taky klidně smazat a šlapat dál. Tak to oni vidí. Jsme zřejmě z jiné planety. A pokud se naučíme věci řešit v podstatě jako oni, budeme šťastnější :-).

já vím, že mě má rád, já vím, že je mu se mnou dobře. všechno vím. ale je to jenom chlap, bože, ať to ustojí a odolá tomu, co na něj ona asi zkouší. víc nechci, ostatní zvládnu sama, ale tohle musí zvládnout on. já mu už víc než jsem mu teď dala a dávám dát nemůžu, tohle je na něm. a já mu věřím, ale i tak se bojím, bojím, bojím. teď jsme zažili tak krásný 3 měsíce, tak bože, ať to zvládne. a taky vím, že to utnul po 2-3 měsících kvůli mě a našemu vztahu a ne proto, že by už jí měl plný zuby, i když v podstatě tvrdil, že se mu to do tý naší krize tak nějak blbě připletlo.....:( - což mi moc nepomáhá.
myslím, že bych se neměla bát - jde to úplně proti všemu co se v podstatě stalo a teď děje, všechno proč se to stalo a tak je pryč, je to i proti jeho povaze a ač bych tomu asi nemohla ani uvěřit, že je to možný, stejně se
bojím, bojím, bojím...........iracionálně ale bojím.

A taky, když se na to člověk podívá z té druhé strany - jakože já jsem ten kdo zahnul- přijde se na to - já to ukončím, protože si uvědomím, že to byla blbost a nechci přijít o manžela - budu chtít se o tom pořád bavit, rozebírat to, vysvětlovat, zdůvodńovat, slibovat ....určitě ne. Budu na to chtít asi co nejdřív zapomenout, třeba i proto, že se stydím sama před sebou a je mi nepříjemné a tom mluvit. A budu moc ráda, když ten druhý to tak bude brát taky, a taky mi třeba bude za začátku trapné - nebo jak by se to dalo říct, dávat přehnaně najevo svou lásku, protože si budu myslet, že to bude vypadat nepřirozeně a násilně a třeba taky můžu být proto odmítána ...a je z toho hned dalůší nedorozumění a podezírání.
Jééé, já mám dnes nějaké spisovatelské střevo, tak už končím.

Aranko a víš, že mi to v jedné chvilce řekl? Jak mu je, jak je mu trapně vůči mně, jak se cítí. Ach jo, zatracené nevěry.

tak jsem vám už chtěla dát pokoj - ale přece jen - lucie - jak asi víš, my měli taky takovou krizi - popisuju jinde a m. si našel přítelkyni, protože si myslel, že už ho nemám ráda atd. stručně řečeno - po prozrazení jsme si vyjasnili, že to byla blbost, já připustila, že to byla i moje chyba - opravdu mě ty starosti tak přerostly přes hlavu, že jsem svůj zájem o něm nedávala dvakrát najevo a teď z odstupem času, opravdu ten pocit mít mohl. Mám mu za zlé, že to otevřeně neřekl, že se mu něco nelíbí, ale řešil to tak jak řešil.
V momentě, kdy jsme si to vyjasnili, že ho mám ráda a stojím o něj se vše změnilo, litoval svého chování atd atd. Totéž se asi stalo u vás, já chápu, že se bojíš, já se bojím taky a moc, ale snažím se to nedávat najevo nebo spíš se snažím - nebát se, protože s tímto strachem se prostě žít nedá. Proč by to prostě nemohlo být prosté - udělal chybu, protože se cítil být nemilovaný, teď  je to jinak- zjistil, že to není pravda a je rád, že to tak je.

uzlík napsal(a):

Aranko a víš, že mi to v jedné chvilce řekl? Jak mu je, jak je mu trapně vůči mně, jak se cítí. Ach jo, zatracené nevěry.

No právě, mě to totiž taky tak nějak řekl. Ale něco na tom asi bude, však mu má být za co trapně, ale já se snažím zapřít a přejít to nějak diplomaticky, jako, že je to už za námi a tak. Udžovat v něm pocit, že mu má být trapně stejně ničemu nepomůže ... jak říkaš - ach jo.:styrka:

ano, úplně, úplně stejný.
víš, já už se opravdu nebála (o to je to teď  horší), nikdy jsem mu slovem nic nepřipoměla a nevyčetla, 3 měsíce jsme zvládli na jedničku. až zvládneme tohle, bude zase dobře. ale myslím, že dneska to prostě doprobereme (já nevyčítám a ani nebudu) - asi to tak aspoň jednou má být, my jsme o tom nikdy nemluvili, ale už ráno do telefonu mluvil tak, že se mnou bude mluvit o čemkoliv, pokud mi bude líp. projednou to prostě zazní a tim to pro mě končí. nedělám dusno. ono to má pořád jak to tak pozoruju určitej vývoj celý ty 3 měsíce a v podstatě tak nějak překonáváme jednu bariéru za druhou (já si akorát vždycky naivně myslim, že tahle už je poslední) a ono nás to sbližuje. a pozitivní na tom je, že tím se mi to tak nějak ve mě dořešuje a uzavírá, každou tou kapičkou. kdyby to mezi nás stavělo zeď, bylo by to zlý, ale tak to není, tudíž je to asi správný a děje se to všechno proto, aby mezi námi nic nezůstalo. asi tohle prostě přijít muselo, mě to v podstatě ani nenapadlo (proto mě to tolik vykolejilo), že ona by ho nějak ještě uháněla, ale na druhou stranu - není na tom zas tak nic divnýho - milovala ho, chtěla ho, miluje ho asi ještě, on jí nechal, třeba se ona taky nechce vzdát. je to smutný. doufám, že to tedy zvládnem. jinak s tvými slovy se úplně ztotožnuju.

už zas pomalu začínám nabývat určitý rovnováhy. ale jenom lehký :)

arankaa napsal(a):

tak jsem vám už chtěla dát pokoj - ale přece jen - lucie - jak asi víš, my měli taky takovou krizi - popisuju jinde a m. si našel přítelkyni, protože si myslel, že už ho nemám ráda atd. stručně řečeno - po prozrazení jsme si vyjasnili, že to byla blbost, já připustila, že to byla i moje chyba - opravdu mě ty starosti tak přerostly přes hlavu, že jsem svůj zájem o něm nedávala dvakrát najevo a teď z odstupem času, opravdu ten pocit mít mohl. Mám mu za zlé, že to otevřeně neřekl, že se mu něco nelíbí, ale řešil to tak jak řešil.
V momentě, kdy jsme si to vyjasnili, že ho mám ráda a stojím o něj se vše změnilo, litoval svého chování atd atd. Totéž se asi stalo u vás, já chápu, že se bojíš, já se bojím taky a moc, ale snažím se to nedávat najevo nebo spíš se snažím - nebát se, protože s tímto strachem se prostě žít nedá. Proč by to prostě nemohlo být prosté - udělal chybu, protože se cítil být nemilovaný, teď  je to jinak- zjistil, že to není pravda a je rád, že to tak je.

Luci, ja neviem, ale z tvojich príspevkov mám dojem, že ide o STARÉ lístky a veci; má vôbec cenu trápiť sa kvôli tomu a nenávidieť ju? Čo ak to všetko pochádza z čias, keď ich vzťah bol ešte aktuálny? Aby ten kostlivec, čo vytiahneš zo skrine, nebola náhodou kostra dávno neaktuálneho dinosausa :dumbom:

no tak si to shrneme. za všechno si můžu sama, to vám řikám na rovinu.
v pátek přijel brzo brzoučko, přišel objal mě a řek mi, pocem ke mě ty můj čumáčku já tě mám strašně rád, ale máš dneska jednu velkou smůlu - zrovna jsem ti chtěl koupit kytku, ale uznej, že jsem teda nemoh. pak jsme seděli, on byl takovej celej naměkko a já ubulená, řekla jsem, že je mi to celý líto, ale že to byl hroznej šok, že mi bylo zle, že mu děkuju, že mi pomoh a on mi řek, že jsem mu to měla říct hned a ne se trápit a tak, no a pak jsem mu řekla, ať jí vyřídí, že jestli ho nenechá na pokoji, že jí přijedu zakroutit krkem, že mu věřím, ale že se bojím, zeptala jsem se ho, jestli to zvládne, on, že se vůbec nemám ničeho bát, tak jsem mu ještě řekla, ať jí řekne, že pokud nebude sám chtít, že jí ho nedám a nedám a on měl slzy v očích a já bulela a bulela, řekla jsem, že jí nenávidim a že jestli jí to nestačilo, že jí klidně zase zavolám, no hrůza hrůza, ale on z toho byl takovej naměkko, jsem debil největší a pak jsme jeli na kolo a už to bylo lepší. až do neděle a pak jsem to dorazila.
myslela jsem si, že on už teda pochopil, že jsem se idiot koukla do toho mobilu, ale čekala jsem jestli to teda rozdejchám a už jsem o tom nechtěla mluvit. jelikož mi bylo teda ale celej víkend zle od žaludku o spánku ani nemluvě, tak jsem si v neděli řekla, že tohle teda nezvládnu a když už jsme to tak prolomili, tak že mu to řeknu. on už byl takovej jakoby maličko naštvanej, jak se mu to všechno rozleželo - to úplně chápu a já hodně rozmejšlela o tom, jestli teda je pro mě lepší, když bude naštvanej ještě víc, ale nějak to spolu vyřešíme a nebo jestli se to budu snažit rozdejchávat sama (doteď jsem nikdy s ničím takovým za ním nepřišla ani nebylo s čim), ale měla jsem strach, že to mezi nás postaví nějakou zeď, jelikož jsem to teda nějak sama nemohla překousnout.
no takže jsem si dala 2 skleničky vína pro odvahu a na zahradě jsem mu řekla, že bych s ním chtěla ještě jednou mluvit. byl z toho teda celej nadšenej. no nic. takže jsem mu řekla, že jsem po tom čtvrtečním šoku mu v pátek ráno poprvé po těch 3 měsících koukla do toho mobilu, že už to neudělám, že vím, že jsem na to neměla právo a že vím, že bude na mě naštvanej, že jsem udělala chybu - ale prostě udělala - tak jsem s tím tady. a on teda co že se děje? já mu řekla, že bych chtěla vědět, proč mu ve čtvrtek večer volala. no to jsem si teda pomohla, protože on mi řek, že teda o ničem takovým neví, že si toho není vědomej a že teda neví co mi na to má říct. přijatej hovor. není si vědomej. že to musel jedině nějak zamáčknout, ale že si není ničeho vědomej. byla jsem poměrně v šoku a nevím, co si o tom mám myslet. v tomhle bodě jsme tedy dál nepokročili a žádnýho vysvětlení jsem se nedočkala. řekla jsem mu ať mi řekne pravdu, že to pochopim pokud mu volá. řekl, že prostě k tomu nedokáže nic říct. že všechno co mi řek v pátek ráno do telefonu platí, že si myslel, že tím je to v pořádku, ale že teda začíná mít špatnej pocit a tak, že se bude muset zamyslet nad svejma pocitama, že to bylo takový krásný a teď, že ode mě dostává jednu sodu za druhou. má bohužel pravdu. ale třeba že se ho teda dotklo, že jsem šla k tý psycholožce si cosi řešit, proč že si to neřešim s nim. to jsem teda řekla, že dělám teď, ale že se mu to taky nelíbí, tak že teda nevim. taky řek, že mi rozumí, že na to mám nárok a i právo, jen že si to musí sám v sobě zpracovat. že jsme v tomhle každej jinej a že tyhle moje lustrační projevy nechápe protože má ke mě absolutní důvěru a nikdy by mi nikam nelez. takže jsme se zhádali, páč jsem mu vmetla, co je to za absolutní důvěru, když mi měsíc cpal, že si myslel, že dávno někoho mám, když k tomu neměl žádný důvody a nebyla to pravda. že mi to ublížilo a že by mi bylo milejší, kdyby mi prolejzal cokoliv a zjistil, že to není pravda, než mě takhle obvinil bezdůvodně. a on, že to třeba nebylo bezdůvodně, že jsem třeba někoho měla. to jsem teda zas viděla rudě já a řekla jsem mu co si teda myslim o jeho absolutní důvěře. no hrůza. zeptala jsem se ho, jestli ho ona nějak uhání, on řek, že je všechno normální a normálně spolu v práci vycházej, jako všichni ostatní. řekla jsem, že pokud by teda odešla nebo něco, jestli by mi to v budoucnu moh třeba nenápadně naznačit, že tohle je pro mě teda těžký. řek, že to chápe. no nevim, jak se dá přejít od "Kulíšku, slib mi, že se nikdy nevzdáme a budeme spolu až do konce života" k tomu "tak co si dáme dneska k obědu"......to nějak teda nemůžu nemůžu zvládnout. jsem pitomá. už jsem byla úplně jinde a všechno jsem si to způsobila sama svojí blbostí, on k tomu teda teďka přišel jako slepej k houslím. to jsem mu taky řekla, i to, ale že řek, že za ním mám přijít kdykoliv a že jsem měla pocit, že už je náš vztak tak pevnej, že tohle ustojí. no nakonec jsme se obejmuli, řekli si, že se máme rádi, že to zvládneme, on mi rozumí, a já se teda snažim pochopit, že mi ten telefon nevysvětlil buď proto, že fakt neví (tomu nějak nemůžu uvěřit) a nebo, že mu to prostě připadá pod úroveň a naštvala jsem ho. řek mi že s tím mi nemůže pomoct, že neví co mi na to má říct. hezký. je to celý nesmysl, na to, že jsou spolu přes den v kontaktu, co záleží na tom, jestli mu zavolá nebo ne? není v tom žádnej význam, vím to, ale zamávalo to se mnou. je to jeho věc, a ona to asi opravdu ještě rozdejchává. mě tohle prostě vůbec nenapadlo, ale asi to bývá častý.
no zkrátka chvíli vypadalo, že to nerozdejchá on, pak já, pak oba, nakonec jsme to snad rozdejchali, je to šílený, ale myslim, že má pravdu, je to šílený a vím, že bych mu měla věřit a ještě šílenější je, že mu asi věřim, ale i tak je mi bídně a dokud spolu budou pracovat, bude to stejný. to vim. ale myslim, že to za pár dní zase nějak zvládnu.
takže 3 měsíce idyly a mýho zvládání dostaly malinko zabrat, ale jsem to já, nedá se svítit. zas to bylo až moc jednoduchý a tak prostě jsem jenom člověk a on to holt nějak schroupá, i když to holt se mnou furt tak jednoduchý nebude. řek to sám, že to ví, že si za to může sám, že to celý způsobil, no takže prostě stalo se.
prostě jsem si konečně pořádně zaprudila. nejvíc mě štve, že svojí blbostí jsem se zase takhle rozhodila, jsem blbá blbá blbá.
takže co dál - jedem s medem dál.
byl na mě strašně hodnej celej večer,  já čekala, že bude teda hodně naštvanej, ale dělá co může, spala jsem dobře, psal mi už z práce, jak mě má rád, volal, jak se na mě odpoledne těší.

jsem hloupá, hloupá, dobře mi tak. hlavně že jsem tu rozumovala a chytračila........dneska si tu palici zasloužim.

.............já bych dneska potřebovala :pussa: a hodně :hjarta: a asi taky hodně :dumbom: :dumbom:

:hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::par::par::par:

napiš mi.

Daniela02 napsal(a):

.............já bych dneska potřebovala :pussa: a hodně :hjarta: a asi taky hodně :dumbom: :dumbom:

Holky, jsou asi nějaký skvrny na slunci, já taky bych potřebovala dostat :dumbom:a hlavně :pussa: a taky hodně :hjarta:, ale pro vás mám moc :hjarta::hjarta::hjarta::hjarta:, Lucinko drž se, posílám SZ Míša

ahojky, co se to dělo? to tim úplňkem, či co?

čert nám byl dlužný úplněk......... :dumbom:

nejraději bych se na všechno vy.............

hrůza hrůza hrůza. škoda mluvit.

holčičky moje :hjarta::hjarta::hjarta::pussa::pussa::pussa::hjarta::hjarta::hjarta:

já bych tak potřebovala jít s Vámi na :storstark: a na všechno se vykašlat...... :grater:

Holky, přece to nevzdáme sakra, ode mě to teda sedí co? :rolleyes::hjarta::hjarta:
Jen si připadám hrozně sama, ale bude líp, dle Dakotina návodu se tady prsím se slzama ve vočích jak de....
Všem :pussa::pussa::pussa::hjarta::hjarta:

Jo Danielko, já bych šla taky s váma hned na :storstark::storstark:. Tak další termín je 24.10, do tý doby to určitě nevydržím, tak můžem spáchat ještě někdy něco :D:D:vissla:

..........hezky si tu svorně pláčeme dokola...... bych snad potřebovala dojít někoho zmlátit nebo co..aby se mi ulevilo....

jo, taky bych vás potřebovala. vypnout mozek, vypadnout někam daleko daleko.....a na všechno se vykašlat.
:hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta

Tak a dost !!!:mad: :mad: :mad:
Koukejte mazat po nějaký práci, nebo vás zaměstnám sama!!! ;)
Jedna hezčí než druhá, obě maj to , co si vostatní jen přejou a furt jim to nejni dost koch!!! Tak dlouho budete blbnout, až se vám ty pochybnosti vyplněj !!!!
A pak budete vobě řvát a BUDETE SI ZA TO MOCT SAMY!!!!
...tak a už mě nes..., dyš se rozčílim , tak kašlu!!! :usch: :usch:..a dusím se!!!

:hjarta: :hjarta:  :hjarta: :hjarta: :hjarta:  :hjarta: :hjarta: :hjarta: :hjarta: :hjarta:  :hjarta:

já jsem si jenom tak malinko zablbla až teďka prosím prosím.....

Míšo, nic mi nepřišlo. máš li sílu, napiš mi.

Lucie33 napsal(a):

já jsem si jenom tak malinko zablbla až teďka prosím prosím.....

Míšo, nic mi nepřišlo. máš li sílu, napiš mi.

Dobře, ale bylo to naposled..!!! :pussa:

Už jsem to psal vedle, ale Vy se holčičky dneska držíte tady a svorně si depkujete, tak znovu:

Přeci nebudete mít nějakou blbou depinu, když je venku tááák nádherně!!! Snad Vás nějakej úplněk nerozhodí, přeci jsme všechny úžasné a dokonalé a skvělé a nejlepší. Aspoň já si to o sobě už zase myslím, i když nemáme doma vyřešeno (teda já jo).  Je pravda, že mi v sobotu nebylo nejlíp, ale přešlo to, je nádherně a život je úžasnej a pěkně barvitej. Tak hoďte depku do kanálu a s úsměvem jde všechno líp. To fakt nekecám, mám to odzkoušený. Pa pa všem smutnejm princeznám posílám vééélikou pusu přes celou papulu (já neumím smajlíky, bé, bé).

rozkaz šéfe, tak nějak bych to taky ráda viděla.....

dakota napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

já jsem si jenom tak malinko zablbla až teďka prosím prosím.....

Míšo, nic mi nepřišlo. máš li sílu, napiš mi.

Dobře, ale bylo to naposled..!!! :pussa:

dakota napsal(a):

Tak a dost !!!:mad: :mad: :mad:
Koukejte mazat po nějaký práci, nebo vás zaměstnám sama!!! ;)
Jedna hezčí než druhá, obě maj to , co si vostatní jen přejou a furt jim to nejni dost koch!!! Tak dlouho budete blbnout, až se vám ty pochybnosti vyplněj !!!!
A pak budete vobě řvát a BUDETE SI ZA TO MOCT SAMY!!!!
...tak a už mě nes..., dyš se rozčílim , tak kašlu!!! :usch: :usch:..a dusím se!!!

:hjarta: :hjarta:  :hjarta: :hjarta: :hjarta:  :hjarta: :hjarta: :hjarta: :hjarta: :hjarta:  :hjarta:

..........hele a nemůžeš přijet jednou zaměstnat toho mýho....... :dumbom: :dumbom:

ahoj Mazlíku, to bys koukala, jak to hezky dokážem i když je venku tak krááásně.....:)
vždycky se naštěstí najde někdo, kdo nás tady zmastí, kdo je zrovna nahoře, zaplaťpánbuzato.

Mazlík napsal(a):

Už jsem to psal vedle, ale Vy se holčičky dneska držíte tady a svorně si depkujete, tak znovu:

Přeci nebudete mít nějakou blbou depinu, když je venku tááák nádherně!!! Snad Vás nějakej úplněk nerozhodí, přeci jsme všechny úžasné a dokonalé a skvělé a nejlepší. Aspoň já si to o sobě už zase myslím, i když nemáme doma vyřešeno (teda já jo).  Je pravda, že mi v sobotu nebylo nejlíp, ale přešlo to, je nádherně a život je úžasnej a pěkně barvitej. Tak hoďte depku do kanálu a s úsměvem jde všechno líp. To fakt nekecám, mám to odzkoušený. Pa pa všem smutnejm princeznám posílám vééélikou pusu přes celou papulu (já neumím smajlíky, bé, bé).

MIlá Danielko, znáš mně, já ti ho "zaměstnám" a to bys nerozdejchala..:lol::lol::lol:!!  drž ho raději dál ode mě!!!!! ;) :lol:

dakota napsal(a):

MIlá Danielko, znáš mně, já ti ho "zaměstnám" a to bys nerozdejchala..:lol::lol::lol:!!  drž ho raději dál ode mě!!!!! ;) :lol:

.......já myslela třeba řezání dříví......... :styrka:

No tak jo, to je príma, potřebuju připravit dřevo na chaloupce....samota....v lese... to pojedeš taky???:lol::lol:

........no jak to tak čtu, raději ho zaměstnám sama..........víš, že je na blondýny...... bude třeba opravovat obklad v kuchyni, který dělá už půl roku..... tak a je to

...no nic, řeknu si jinýmu, Blaženu by si svez, co...?? :lol: :lol: :lol:

dakota napsal(a):

...no nic, řeknu si jinýmu, Blaženu by si svez, co...?? :lol: :lol: :lol:

Blaženu taky ne........... ti seženu nějakýho jinýho karamáda

Baby. buďte rady, že vás nebolia žuby ako mňa :grater: :grater: aúúúúú.... By ste si prestali vyrábať bolesti samy, masochistky jedny :dumbom: - ak vám bude treba dať na pr..., radšej si zavolajte mňa, ja to zvládnem s eleganciou :cool: ...

Selima napsal(a):

Baby. buďte rady, že vás nebolia žuby ako mňa :grater: :grater: aúúúúú.... By ste si prestali vyrábať bolesti samy, masochistky jedny :dumbom: - ak vám bude treba dať na pr..., radšej si zavolajte mňa, ja to zvládnem s eleganciou :cool: ...

rychle zubu domluv, aby tě to nebolelo v pátek.......

už tě volám.
a ať už tě to nebolí. :)

Selima napsal(a):

Baby. buďte rady, že vás nebolia žuby ako mňa :grater: :grater: aúúúúú.... By ste si prestali vyrábať bolesti samy, masochistky jedny :dumbom: - ak vám bude treba dať na pr..., radšej si zavolajte mňa, ja to zvládnem s eleganciou :cool: ...

Tak, babulienky, žuby :usch: majú paužu, nebolia... Dík. A ten weekendík sa mi práve komplikuje, lebo vo štvrtok alebo piatok mám ísť k žubárke :grater: - ešte uvydým, čo mi povie... Ale naplácať vám môžem aj tak :dumbom: - vonku je krásne, babie leto na objednávku, tak nehundrite a šup-šup na zmrzku, na prechádzku, na bicykel, na kávičku :rock:... Aj ja si asi blicnem z jazykovky a pôjdem sa flákať po slniečku :cool:

půjdu tedy asi na bicykel, sluníčko sluníčkuje, manžel ať si políbí, nebo ať jede se mnou, a do hajzlu už chci bejt šťastná a spokojená a ne takovejhle zoufalec. už mě to fakt neba !!!!!!!!!
takže ráno moudřejší odpoledne, pracovní doba končí, tudíž holčičky moje, dneska jsem si užily, zítra bude veselejc určitě, takže ráno v 8 na nástupu vás tu čekám.

Jasné, užívajme si, kým je čo, a keď nebude, vytvoríme si samy :rock: ... Včera som sa bola povytriasať na afrických tancoch a na 3 hodiny som aj na žuby žabudla :usch: :vissla: Krepčila som ako divožienka, aj s virózou, aj so žubami - až som prequapila samu seba :cool: . Choďte aj vy robiť niečo, čo vám urobí radosť...

Luci, já už se hlásím, že jsem na nástupu.... bude rozcvička :styrka: ?

správně - 10 dřepů, 10 kliků, raz dva raz dva....

je mi bídně, ale věřím, že se to otočí a zase se seberu. nic jinýho mi  koneckonců ani nezbejvá. včera večer jsem měla těžký pocity, jestli to všechno má cenu - stará písnička. od půl pátý jsem vzhůru - stará písnička.
jsem k.b. - nová písnička.

Mně už je dneska dobře......... pojď já tě pochovám :dudlik: ......... vezmi si volno a přijeď ke mně do práce, půjdem někam na kafe......

pochovej, aspoň na dálku, prosím. já dneska nemůžu, božínku, ale nejradši bych jela za tebou.

Ahoj Luci,
četla jsem tvůj příspěvek z minulého týdne.
Jenom ti chci říct, že to co prožíváte důvěrně znám.
Škoda, že já tenkrát neznala babinet.
Držím ti palce, protože já to nezvládla.

díky, evco.
jak nezvládla? prostě nezvládla? jako mám občas pocit já že to nezvládnu ?

Nezvládla, odešla jsem. Prostě jsem to nedokázala odpustit a žít dál. Jenom jsem se trápila.
Víš, vy o tom tady mluvíte, ale já jsem se tenkrát za to strašně styděla a nedokázala jsem to nikomu říct.
Natož navštívit psychologa.

a jak je ti? je ti líp?

Evčo, proč si se styděla za něco za co jsi vpodstatě nemohla??
Je pravda, že já to taky nikomu neřekla, akorát tady na babinetu, jinak nikomu rodině, známým, kamarádům, proč taky je to jen můj problém a manžela, ( teda asi jiný by bylo kdyby manželovu milenku někdo znal, ale on se s ní nikomu nepochlubil, nechal si ji sám pro sebe a pak jako sladké překvapení pro mě ) my si ho musíme vyřešit a čím víc lidí to bude vědět, tím hůř se s tím sami dva budeme vyrovnávat, ale je pravda, že jsem ráda, že tyto stránky existují jinak bych se v tom musela plácat sama.

Trvalo mi hodně dlouho,než jsem se z toho dostala. Před rokem a něco jsem se rozvedla.
Žiju sama, měla jsem nějaký ten vztah, byl to asi fajn chlap. Ale já zatím s nikým nedokážu žít.
To víš, že mi je občas smutno, že nemám partnera. Ale nedělám si z toho žádný cíl v životě.
Chtěla jsem jet na tu školu 1, ale nedostala jsem z práce volno. Mám od Pan tak trochu slíbeno,
že by mě vzala na dvojku, ale podle toho kolik se holek přihlásí.

tak jen abyste o něco nepřišli ohledně mého vývoje.
přehodnotila jsem situaci v tom smyslu, že jsem teda sprdla psycholožku, že mě neřekla, naivce bláhové, že v 90% případů má nevěra ze strany odložené milenky ještě jakési dohry, které můžou trvat libovolně dlouho. pochopila jsem manžela, že mi nevysvětlil přijatý hovor, páč mi psycholožka vysvětlila, že se zachoval dobře a že jsem neměla absolutně žádný právo mu tam lézt, natož mu to k.b. říkat.
pochopila jsem ovšem taky, že jsem konečně udělala ten krok stranou, kterej on ode mě asi svým způsobem potřeboval, jelikož zjistil, že to teda zdaleka nezvládám tak, jak si asi myslel, a teď už vidím, ač je mi za to hanba, že jsem prostě udělala to, co jsem v tu chvíli udělat musela a nijak toho nelituju.
k něčemu to bylo určitě dobrý.
otevřelo mi to oči, jelikož mě fakt nenapadlo, že by ona nemusela mít ještě rozdejcháno.
i kdyby nic jinýho, on už si dá třeba lepší pozor, abych nic nenašla.
poučilo mě to, že už to teda dělat nebudu, páč jsem ublížila jen sama sobě, jeho se tím dotkla a narušila jeho důvěru v mojí důvěru (kdepak je chocholoušek ???)
psycholožka měla jednu velkou pravdu, když mi řekla, že jsem měla obrovský štěstí, jelikož jsem pekelně zariskovala - že za prvé on to ustál báječně (je zkrátka skvělej.....chocholoušku.....kdepak jsi, vy mi rozumíte...:)), a za druhý - že prej jsem tam mohla najít od ní klidně třeba nějaký sms a že bych byla s prominutím v peklíčku a on by v tom mohl být úplně nevinně a co prej bych dělala.
tudíž - z naivní důvěry jsem se přesunula k "co oči nevidí to srdce nebolí", nicméně stejně mám teda utkvělej pocit, že mu věřím. jen jsem se smířila s tím, že se budu starat jen o náš vztah a že dít se může ještě leccos a že můžu jen věřit, že on to případně ustojí. takže tomu tedy věřím a o víc se nezajímám.
užívám každého dne, jsem bohatší zas o další zkušenost, ničeho nelituju a zase mě to někam posunulo.
upřímně jsem ovšem přiznala i psycholožce a přiznávám to i vám a i jsem to řekla doma, že to, že spolu pracujou a komunikujou, je pro mě asi i přes přehodnocení mýho lehce naivního pohledu poslední měsíce - jedna z nejtěžších věcí. psycholožka mě politovala a řekla, že to chápe.
pokud by to neustál, tak abych se to snad nedozvěděla, ať si to prostě nějak vyřeší, pokud by to bylo silnější než on, stejně s tím nehnu. tohle teda vstřebávám, ale nemám pocit, že by si něco takovýho přál, nicméně, je to chlap. takže důvěra v podstatě zůstává, jen se tak trošku přeměnila a pro mě asi k lepšímu, pokud jsem to zchroustala tak, jak si myslím.
takže na závěr - myslím, že tohle mám tedy snad zase za sebou a jdu dál s trošku jiným přístupem a pocitem, ale asi to bylo nutný.
je mi dobře.
:hjarta:

Lucko, jen to vypiš, skvělé, a už mu nelez do mobilu :dumbom::dumbom::dumbom:, ty to ustojíš a dopadne to dobře. Mě je dobře že je ti dobře. :hjarta::hjarta::hjarta:

NEPOLEZU !!!!!!!!

Lucie33 napsal(a):

NEPOLEZU !!!!!!!!

:pussa::hjarta::gloria::pussa::hjarta::gloria:

díky Míšo, strašně bych byla ráda, kdyby mi bylo taky dobře, že je tobě dobře.:hjarta::hjarta::hjarta

Vidíš Lucinko říkala jsem Ti ať mu zatím neříkáš, že jsi byla v mobilu,  já mu to taky řekla a od té doby si maže úplně všechno, nechává tam pouze hovory a smsky od mě, ostatní od kamarádů a kamarádek a asi i milenky maže. Tak nevím co je lepší jestli když tu smsku a hovor v mobilu najdu a vím na čem alespoň jsem, nebo to, že všechno maže a já si domýšlím, že je jasný, že to pokračuje, jinak by to nemazal a nevím na čem jsem.

Každopádně jak jsem tady jednou psala s Danielkou, že odhazuji depku dál, skutečně jsem ji odhodila, jsem teď nějaká klidná až moc a to je taky podezřelý, neřeším, nezkoumám, žiji............ale jak jsem řekla a napsala jsem to i manželovi..........trápila jsem se jenom já, můj problém to není, takže jsem s tím skončila, ať si to vyřeší manžel..........akorát jsem mu řekla, že mu budu dávat svou lásku protože prostě chci buď jsem blbá nebo né, teď si to užívám, pořád mě objímá, je se mnou, nosí mi kytky, pořád mi volá, jako, že už mě dlouho neslyšel, no a on ať se rozhodne co je správné, možná si nabiji čumák, možná naše manželství bude pevnější a hezčí, možná to táhne dál a roky budu závodit s milenkou..........ale to není můj problém, přestala jsem to řešit, jsem na sebe hrdá, že jsem to tak ustála, rozhodně nevěru nebudu oplácet nevěrou, někde v koutku srdce si nechávám tu možnost, že to pokračuje dále, že klidně může odejít, abych nebyla pak zase tak překvapená, pak doufám, že to vyřeším s klidnou hlavou, a to, že to třeba klidně bude pokračovat neberu jako svoji prohru, i když mě to v hloubi duše bude děsně bolet, ale to není moje prohra, já jsem sama sebou, a jestli mému manželovi toto naše manželství není dobré, neprohrála jsem, za to nemůžu ani já ani on, a na světě běhá toliko chlapů,

ježiš no to je fantazírování, jo takhle to mám namyšlený, ale pak asi skutek utekl

nevím každopádně zítra jde odevzdat vzorek spermatu na vyšetření, jestli se mu sperma zlepšilo nebo né, tak asi chce být se mnou

Lucinko dopadne to dobře, a nepřemýšlej toliko nad tím, ubližuješ jenom sobě, já to taky poznala, že ubližuji jenom sobě a trochu svému okolí, přišla jsem díky svému chování o kamarádství, sice se kamarádíme dále, ale už je to o dost chladnější a kamarádka neví čím zrovna procházím

ahoj, v podstatě s tebou souhlasim, krom toho, že i kdybych si měla hnáty zpřerážet už do toho mobilu nevlezu, a jestli jsem holt docílila toho, že bude všechno mazat, tak ať to maže, protože pokud by proved nějakou blbost, ale přitom chtěl bejt se mnou, tak jediná šance je, že se to nedozvim. rozhodně dlouhodobě nedokáže sedět zadkem na dvou židlích, takže pokud by to bylo vážný, stejně se to dozvim a nijak víc to ovlivnit nemůžu.
takže stejně jako ty kašlu na to a budu se řídit tím co cítím.

přesně jak říkáš  :reta:  :reta:

Holky, můžu vám do toho vstoupit? Možná mě tu nevidíte rády, ale mohlo by to pro vás být přínosné;

Když mi manžel přišel na mé "nestandardní kamarádství", udělal scénu, zakázal mi ten vztah, zavolal mému "kamarádovi", vysvětlil mu velmi konkrétní a fatální hrozbu, pokud se mnou nepřestane okamžitě i on, a začal mne hlídat.
Nechtěla jsem o něj přijít, myšlenka na rozvod mě děsila, chtěla jsem si ho udržet, ale cítila jsem na něj hroznou zlost za to, že mi bere úžasnou hračku a tlačí na mě (což jsem mu nemohla samozřejmě dát najevo).
S kamarádem jsem stejně nepřestala, vztah se dokonce upevnil, touha se posílila a oba jsme vypilovali naši konspiraci do dokonalosti.

V dobách kdy to bylo doma nejhustější, jsem si uvědomila, co přesně nedělat, až mu jednou na něco přijdu.
1. špiclovat a šmírovat, prolejzat osobní věci a hlavně mobil
2. rozebírat to pořád dokola, vyčítat a chtít důkazy náklonnosti
3. napadat (výlevy emocí, pomlouvání milenky/milence, práskání dveřmi, vytváření dusna)

Čím důstojnější a nezávislejší je chování podváděného, tím větší zájem podvádějícího zachovat vztah a neopouštět ho (a naopak).

Jasně Angie už se o to snažím, první měsíc mi to nešlo, né že bych pomlouvala milenku a tak jen jsem to chtěla rozebírat. Ale už nechci hodila jsem se do klidu a snažím se nešpiclovat, nerozebírat, nevyčítat, milovat, výlevy emocí jsem snad nikdy nepoužívala, práskání dveřmi u nás taky nebylo a dusno taky né, milence jsem nevolala, a nehlídám ho je mi šumák co dělá, užívám si jak se ke mě teď chová a je to JEHO PROBLEM

ale zároveň s tím si myslím, že pokud vše v manželství klape a já si myslela, že klape a manžel si nestěžoval tak se "nestandardní kamarádství" nenosí protože není důvod

o to víc to mrzí a už není ta 100% důvěra

a ono taky kvůli každé prkotině která se Ti v manželství nezdá se neběhá za milenkou nebo milencem, všichni máme chyby, ale dá se o nich mluvit dá se s nima něco dělat, dá se domluvit, dá se spoustu věcí změnit a mít krásné manželství nebo partnerství pokud oba o to stojí, pokud o to jeden nestojí nastává problém a ve většině případů je chudák ten podváděný, zatímco ten co podvádí je vysmátej jak toho druhého přečůral

Ádo, je důvod... je prostě jiná.
To člověka baví... jiná tvář, jiný hlas, jiný smích, jiné tělo, jiná vůně, jiná konverzace a jiný sex. Tak stejný jako doma, a přitom jiný.

:(