Eri — 27. 6. 2006 17:24

Dneska nám umřel Beníček, zlatíčko moje. Je mi hrozně smutno, tak moc, že ani pořádně nevidím na klávesnici. Bojovali jsme s cukrovkou hrozně krátce, ale andělíčkovi nemoc poškodila mozek. Dneska už mu utrpení skončilo....
Takže pokud máte doma někdo diabetického pejska, daruju 2 a něco ampulek inzulinu pro psy, inzulínové stříkačky a papírky na testování moči. Nám už je to, bohužel, k ničemu a Vám to může pomoct. Erika.

maggie7 — 27. 6. 2006 18:34

Eri upřímnou soustrast vím co to je když umře pejsek já jsem brečela ještě měsíc potom... hrozně moc tě lituju.. :((

Eri — 27. 6. 2006 19:24

maggie7 napsal(a):

Eri upřímnou soustrast vím co to je když umře pejsek já jsem brečela ještě měsíc potom... hrozně moc tě lituju.. :((

Jo, je to hrozný.
Ani jsem nečekala, že mě to tak sebere. Asi ty těhotenský hormony. Z ničeho nic začal strašně výt, po všech vyjížděl, manžela pokousal..................než jsme fofrem vyrazili na veterinu, syn seděl na stole, aby mu Beníček neublížil. Strašný, nikdy nikomu nic neudělal. Na veterině měl doktor jediný řešení..........netrápit, pejsek o sobě neví.
Je to tak hrozný, že ani nevím, co mám dělat.
Moc Ti děkuju. Já jsem teď doma sama se synem a Sárinkou ( naše dobrmanka ), manžel po tom všem musel do práce. Kluk nic nechápe - budou mu 4, pořád se zlobí, že jsme jeho pejska ( Beníček byl tak úžasnej, že si s ním malej mohl dělat co chtěl, spali spolu v posteli a tak...) nechali panu doktorovi, Sára hledá kámoše, je neklidná.
Je to vážně děsný. Ale děkuju Ti, vím, že mě někdo chápe.

Bety — 28. 6. 2006 8:16

Je mi to opravdu moc líto, taky mám dva pejsky tak si dovedu představit jak ti je.

kijjo — 28. 6. 2006 8:40

Mě v září umřel králíček a taky na něj pořád moc myslím a občas i brečím....:gloria:

Eri — 28. 6. 2006 8:52

Děkuju moc.
Teď už je to trochu lepší, manžel je doma, tak jsme si trochu povídali.
Nejsem normální, celou noc jsem prořvala a v duchu se mu omlouvala, jak jsem mu vytahala kožich, když něco doma jako štěně rozerval nebo ukradl. Jsem pitomá.
Ale fakt je, že se mi hrozně, šíleně stejská. A při snídani mě nikdo nešimral na nohách. Nikdy bych neřekla, že se mi po tom bude stýskat....

dakota — 28. 6. 2006 10:51

Eri, jen se vyplač a pak zvedni hlavu a rozhlídni se, kolik pejsanů je bez páníka a máš jedinečnou příležitost ,pokud chceš, pustit si do srdíčka další bytost, která tě bude milovat a to bezpodmínečně ..!!!  :pussa:

Eri — 28. 6. 2006 15:42

dakota napsal(a):

Eri, jen se vyplač a pak zvedni hlavu a rozhlídni se, kolik pejsanů je bez páníka a máš jedinečnou příležitost ,pokud chceš, pustit si do srdíčka další bytost, která tě bude milovat a to bezpodmínečně ..!!!  :pussa:

Ani nevíš, jak nedaleko jsi od pravdy. Manžel se rozhodl řešit všechno poměrně rezolutně. Syn už dostal zakrslého králíčka ( je to vážně bobek ) a mě našel na internetu náhradu. V Mělnickém útulku mají štěnátko, které se natolik podobá našemu Beníkovi, až jsme počítali, kdy jsme Mělník i s Benem navštívili naposledy. :)
Já se na to ještě zrovna moc necítím, pořád mám před očima toho našeho muchlu jak žalostně včera vyl.........
ale chápu, že život jde vážně dál. Takový ten šok už je pryč. Ale hrozně smutno je mi pořád, strašně mi chybí. Za pár dní se stěhujeme do domku se zahradou, tak asi pro štěňátko pojedeme, potřebujeme nějakého roztleskávače pro naší totálně flegmatickou dobrmanku. Ta by totiž vyběhla na zloděje až tehdy,  kdyby jí kradli postel na které spí. Jinak je jí všechno volné, hlavně když může spát......... :vissla:
A samozřejmě, místo v srdíčku je, teď je tam trošku prázdno, takže pro štěnátko akorát...........