janica — 22. 6. 2006 13:52

Máte někdo zkušenosti s touto nemocí?
U mého přítele ji diagnostikovali před dvěma lety - naštěstí zavčasu a ne v rozběhlé podobě, ale přesto mám strach, jak se to bude do budoucna vyvíjet a také se bojím dědičnosti - kdybychom spolu chtěli mít děti?.....

Ca — 22. 6. 2006 14:26

janica napsal(a):

Máte někdo zkušenosti s touto nemocí?
U mého přítele ji diagnostikovali před dvěma lety - naštěstí zavčasu a ne v rozběhlé podobě, ale přesto mám strach, jak se to bude do budoucna vyvíjet a také se bojím dědičnosti - kdybychom spolu chtěli mít děti?.....

Zadala jsi velmi těžkou otázku a to hlavně sobě. Vykročila jsi na cestu poznání. Ano, je zde genetická predispozice. Člověk by o tom měl vědět, že se jedná o vážnou nemoc, která se může postupně zhoršovat. Pokud má však někdo někoho moc rád, pak je jeho posláním být mu na blízku a pomáhat mu ve chvíli nejtěžší. Každý toto však neumí příjmout a nikdo ho za to nebude odsuzovat.  Cesta k poznání nikdy nebývá jednoduchá. Vše se ale může i dobře obrátit ale to ti nikdo nezaručí. Přeji Ti hodně štěstí, lásky a pochopení, ať se rozhodneš jakkoliv..:hjarta:

Aneri — 22. 6. 2006 16:18

http://www.novinky.cz/zena/zdrav/86194- … 4jqsh.html   je ro hrozná nemoc a budeš muset být moooc trpělivá, ale je to podobné, jako neléčená borelioza, kterou mám...na             www.doktorka.cz       je i duskuse k tomuto  tématu. Určitě se mnoho dovíš z netu, jsou tam  rady.     www.pacienti.cz     vím, že mají své sdružení....chce to sílu a trpělivost......

Irenka21 — 22. 6. 2006 16:48

Nevím u muže, tam to je asi jedno, protože je pouze oplodnitel, ale moje kamarádka , která ji měla, zemřela ve 30, protože se jí v době těhotenství zhoršila, je to zákeřná nemoc a Tvůj přítel časem bude v invaliďáku, jako náš soused, ale jinak vede celkem normální život, jenom nemají pořád peníze.

sunny2 — 22. 6. 2006 16:49

ako sa prejavuje roztrusena skleroza?
kamaratka sa mi zdoverila, ze to ma aj jej priatel, ale vobec neviem o aku chorobu ide... da sa to liecit?

Svas — 22. 6. 2006 16:55

Vyléčit se nedá, dá se léky pouze udržovat a projevuje se různě. Člověk může přestávat vidět, hýbat se atd. Roztoušenou sklerózu má žena Marka Ebena.

Irenka21 — 22. 6. 2006 16:57

Vyléčit se to nedá, ale spomalit průběh, odimírají nervy a nervová zakončení, zpočápku měla kam.brnění končetin a bolesti v páteři, potom třes končetitn a hlavy a potom jezdila na vozíku, potom umřela, soused, je v prvním stadiu, někdy chodí normálně a někdy o hůlce, bývá prý hodně unavený a nemůže dělat nic těžkého, každá malá chřipka mu rozhodí celý organismus a je měsíc na tom hodně špatně, léky jsou drahé a jezdí do krajské nemocnice jednou za měsív, ráda se k tomu přidává Alsh.nemoc.

janica — 23. 6. 2006 7:34

Aneri napsal(a):

http://www.novinky.cz/zena/zdrav/86194-roztrousena-skleroza-nici-celou-rodinu_4jqsh.html   je ro hrozná nemoc a budeš muset být moooc trpělivá, ale je to podobné, jako neléčená borelioza, kterou mám...na             www.doktorka.cz       je i duskuse k tomuto  tématu. Určitě se mnoho dovíš z netu, jsou tam  rady.     www.pacienti.cz     vím, že mají své sdružení....chce to sílu a trpělivost......

Aneri, díky, za odkazy, ale jak jsem psala, je to již 2 roky, co mu to lékaři diagnostikovali, a tak jsem si  mezitím už stačila přečíst snad všechno, co jsem kde našla. ;)

janica — 23. 6. 2006 7:52

Spíš jsem si myslela, jestli s má někdo zkušenosti s partnerem, který by trpěl touto nemocí.
Ono totiž strašně moc záleží, v jakém stadiu se na ni přijde, jak rychle se začnou podávat medikamenty a vůbec na mnoha dalších faktorech.

Irenka21:
nemyslím si, že můžeš od stolu říct: Tvůj přítel časem bude v invaliďáku. Je to strašně individuální záležitost - Dr nám říkala, že se na to nesmí dívat moc tragicky - že k ní docházejí i lidé v 60, kteří trpí RS a jsou v pohodě...

On zatím žádné problémy nemá - přišli mu na to kvůli zánětu očního nervu - to je velmi častý první projev RS.

Ca — 23. 6. 2006 17:18

Ještě jeden vhodný odkaz www.aktivnizivot.cz

Aneri — 23. 6. 2006 19:42

Rozumím - mám kamarádku a ta zná někoho s RS, písnu jí, chodí sem.....chce to sílu !

Irenka21 — 23. 6. 2006 21:04

janica napsal(a):

Spíš jsem si myslela, jestli s má někdo zkušenosti s partnerem, který by trpěl touto nemocí.
Ono totiž strašně moc záleží, v jakém stadiu se na ni přijde, jak rychle se začnou podávat medikamenty a vůbec na mnoha dalších faktorech.

Irenka21:
nemyslím si, že můžeš od stolu říct: Tvůj přítel časem bude v invaliďáku. Je to strašně individuální záležitost - Dr nám říkala, že se na to nesmí dívat moc tragicky - že k ní docházejí i lidé v 60, kteří trpí RS a jsou v pohodě...

On zatím žádné problémy nemá - přišli mu na to kvůli zánětu očního nervu - to je velmi častý první projev RS.

Neříkám, že hned, u té mojí kamarádky to postupovalo roky. jenom aby ses neodsoudila k takovému smutnému životu.

gemi — 23. 6. 2006 22:05

Irčo,
píšeš:"..aby ses neodsoudila k takovému smutnému životu..."

to zní, jako:   holka, rozmysli si,  jestli s ním ( tj.  nemocným)   budeš...

Docela mě z takového  názoru mrazí. 
Mimoto,  autorka se  NEPTÁ,   zda   setrvat   či ne  ve vztahu.   Chce  spíše  radu, jak zdolávat ....



Janico,  přeju  hodně sil. Tvůj postoj  může  partnerovi  velice pomoci...snáz se  bojuje ve dvou... než samotnému.

Irenka21 — 24. 6. 2006 15:31

Já jí jenom připomínám, že život s nemocným člověkem je jen pro silné nátury, aby neudělala nešťastné později i svoje děti a jeho, kdyby ho opustila s jiným, život je někdy tvrdší než jsme si ochotni přiznat.

Daniela M — 24. 6. 2006 17:27

Irenka21 napsal(a):

Já jí jenom připomínám, že život s nemocným člověkem je jen pro silné nátury, aby neudělala nešťastné později i svoje děti a jeho, kdyby ho opustila s jiným, život je někdy tvrdší než jsme si ochotni přiznat.

Víš Irenko, někdy jsou lidé zdraví a komplikují si život víc než je zdrávo a jsou nešťastní, nemají žádnou náplň, chybí jim láska, protože sami žádnou neumí dávat. Milují jen sebe a vše ostatní je obtěžuje. Pomoci někomu to je pro ně velká zátěž, nic nedávají a nic nedostávají......

Leila — 24. 6. 2006 17:49

Irenka21 napsala:
Nevím u muže, tam to je asi jedno, protože je pouze oplodnitel, ale moje kamarádka , která ji měla, zemřela ve 30, protože se jí v době těhotenství zhoršila, je to zákeřná nemoc a Tvůj přítel časem bude v invaliďáku, jako náš soused, ale jinak vede celkem normální život, jenom nemají pořád peníze.

Vyléčit se to nedá, ale spomalit průběh, odimírají nervy a nervová zakončení, zpočápku měla kam.brnění končetin a bolesti v páteři, potom třes končetitn a hlavy a potom jezdila na vozíku, potom umřela, soused, je v prvním stadiu, někdy chodí normálně a někdy o hůlce, bývá prý hodně unavený a nemůže dělat nic těžkého, každá malá chřipka mu rozhodí celý organismus a je měsíc na tom hodně špatně, léky jsou drahé a jezdí do krajské nemocnice jednou za měsív, ráda se k tomu přidává Alsh.nemoc.

Neříkám, že hned, u té mojí kamarádky to postupovalo roky. jenom aby ses neodsoudila k takovému smutnému životu

Já jí jenom připomínám, že život s nemocným člověkem je jen pro silné nátury, aby neudělala nešťastné později i svoje děti a jeho, kdyby ho opustila s jiným, život je někdy tvrdší než jsme si ochotni přiznat.

_________________________________________________________

Pochopila jsem tě správně- radíš janice rozchod?

Irenka21 — 24. 6. 2006 18:24

NE , TO JE NA NÍ, ALE JE TO ŽÁVAŽNÉ ROZHODNUTÍ, KTERÉ OVLIVNÍ CELÝ JEJÍ ŽIVOT.

Irenka21 — 24. 6. 2006 18:30

Ještě snad dodám, že moje matka žila s mým otcem 17 let a 14 let z toho měl sice jinou, ale také smrtelnou a nevyléčitelnou nemoc, nevím, jak to dokázala, ale bylo to hrozné a ovlivnilo to i můj život, vlastně i život mých synů, že nepoznali vlastního dědečka a radostné chvíle s ním.

Daniela M — 24. 6. 2006 19:01

Irenka21 napsal(a):

Ještě snad dodám, že moje matka žila s mým otcem 17 let a 14 let z toho měl sice jinou, ale také smrtelnou a nevyléčitelnou nemoc, nevím, jak to dokázala, ale bylo to hrozné a ovlivnilo to i můj život, vlastně i život mých synů, že nepoznali vlastního dědečka a radostné chvíle s ním.

Irenko vše je jen o tom, že se celý život učíme a nemyslíme jen na sebe.:hjarta:Tím myslím pomáhat druhým.

janica — 25. 6. 2006 15:54

gemi napsal(a):

Janico,  přeju  hodně sil. Tvůj postoj  může  partnerovi  velice pomoci...snáz se  bojuje ve dvou... než samotnému.

Gemi
moc Ti děkuju :)
Přesně jsi to vystihla!!!!
Všichni to vzali jako být s ním či nebýt - ale to já už mám opravdu rozmyšlené, a že se to moje rozmýšlení táhlo roky ;)

janica — 25. 6. 2006 16:00

Irenka21 napsal(a):

..jenom aby ses neodsoudila k takovému smutnému životu.

Irenko, nemyslím si, že starat se o člověka, kterého miluješ i v jeho nemoci NENÍ SMUTNÝ ŽIVOT!!!

Zrovna včera jsem viděla v televizi člověka - kněze, který onemocněl nemocí ALS (tou, co jí trpí S.Hawking). Během krátké doby již nebyl schopen se hýbat, mluvit ani dýchat bez pomoci přístroje. Místo aby ho umístili do nemocnice, kde by "jen" čekal na smrt, vzala si ho k sobě pro něj zcela cizí osoba, která ho znala ještě za jeho aktivního života a stará se o něj již asi 5 let. Mluvila tam tak pěkně a on i přes tu hroznou nemoc vypadal mnohem smířeněji a- je to divné, když se to tak řekne - šťastněji.

Není na světě nic důležitějšího, než cítit, že je někdo s tebou!

Irenka21 — 25. 6. 2006 18:08

Tak tedy přeji hodně síly a lásky, abys to dokázala     , a jemu přeji. aby se to ještě dlouho drželo v tomto počínajícím stadiu, užívejte si spolu každý den.

gemi — 25. 6. 2006 21:37

Jani,

cítila jsem, že  JSI  rozhodnutá... nedej se  oslabit  těmi názory,  které jsou  hodně  "mimo".


Mám v rodině ženu, která se stará o otce po  několika mozkových příhodách, zpočátku  úplný  "ležák",  a jenom díky její nezdolné víře, síle a pomoci ...  začal  časem i chodit,  vzdor lékařským předpovědím.

Bojuj, je to přínos pro obě strany...věřím, že mi rozumíš. :hjarta:

Leila — 25. 6. 2006 22:24

Janico- píšu ti SZ. Měj se!!! ˇ

vlasta — 27. 6. 2006 13:00

Dlouho jsem váhala, mám-li se zapojit do diskuse, ale nakonec jsem se rozhodla, že ANO.
Jsem také nemocná RS a to již 15 let, proto mohu psát z vlastní zkušenosti.
Janico,je to fajn, že chceš ve vztahu zůstat, i když tě dopředu upozorňuji, že tě nečeká nic lehkého.Nemoc se opravdu vyvíjí u každého jinak a dopředu se její průběh nedá odhadnout.Já po těch letech, jí stále mám pod kontrolou, ale jeden můj kamarád jí má 8 let a je na tom hůř.Bohužel.
Hlavně pro tebe to bude časem zápřah.
Vy zdraví lidé, si vůbec neumíte vžít do toho, jak nám je.Jak moc bychom chtěli dělat různé věci a jak moc to nejde.V každém případě chci říct, že ve dvou se to všechno řeší daleko líp.
Podle toho, co já jsem zjistila, nemoc je dědičná ob generaci t.zn.že váš vnuk (většinou syn), je ohrožen nejvíc.Přiznávám se, že ale nevím, jak to je, když tu nemoc má muž.
Mě teď opouští mamžel, protože si našel jinou ženu, ale hlavně zdravou.Už ho život se mnou hrozně tížil, řekl mi, že má vedle mě nudný život.Za to bohužel, nemůžu.
Výše zmiňovaný kamarád je ženatý, má 2 děti, jeho žena je na něj zlá a navádí i děti proti němu.
Tak nevím, jest-li nakonec ja, na  tom nebudu líp.
Ty Janico vydrž, tvoje rozhodnutí musí být pevné, aby jsi nakonec neopustila přítele až v době, kdy tě bude nejvíc potřebovat.Hlavně ty musíš být strašně silná.
Držím vám oběma pěsti, budete to potřebovat.
Vlasta

janica — 27. 6. 2006 13:29

Vlasti díky moc, že jsi napsala.
Díky moc za varování, protože je pravda, že já si tu hrozbu, že se to zhorší pořád ještě asi po těch dvou letech pořádně neuvědomuji.
U nás je to tak, že u přítelova staršího bratra diagnostikovali RS asi v jeho 20. letech - u něj to bylo mnohem horší - byl nějakou dobu i v plném invalidním důchodu, teď zas normálně pracuje, ale čas od času nějaká ta ataka přijde. U nich v rodu dřív RS nikdo neměl, ale ono taky těžko soudit, protože se o tom dřív moc nevědělo, ani jak to diagnostikovat a tak. Oni to mají bohužel oba dva, ale dr. říkal, že povětšinou, když má jeden sourozenec horší formu, u toho druhého by to mělo být mírnější. Tak věřím, že to tak třeba bude. Třeba se to ani dá lnerozvine, je teď zařazen do nějakého programu s vakcínou Copaxone, tak uvidíme....
A když se to zhorší - snad budu tak silná, abych to dokázala...ale člověk dokuď nepřijde do takové situace, těžko může o sobě cokoli soudit....

gemi — 27. 6. 2006 22:54

Vlasto,
píšeš,  že kamarád, který  je na tom hůř, -  nemá  dobré manželství...
co myslíš,  nemůže  to souviset i s  jeho  zhoršujícím se  zdrav. stavem?   Myslím to tak, že  ten nedobrý  vztah , který k němu jeho žena má -  ... jestli se TAKÉ   "náhodou"   nepodílí  na tom  zhoršování.

Vycházím z toho,  že každá  nemoc  má příčinu v psychice... je to zjednodušeně řečeno, ale  o této verzi
jsem dnes už  opravdu přesvědčená.

Ilseli — 28. 6. 2006 14:03

Ca napsal(a):

Ještě jeden vhodný odkaz www.aktivnizivot.cz

Milá Janico, právě vyšel čánek na výše uvedeném webu, zda ženy mohou mít děti, pokud jsou postižené roztroušenou sklerozou. .... Opravdu záleží hlavně na psychice postiženého a na jeho blízkých, jak porozumí nemoci i nemocnému. Je více alternativních metod léčby, které pomáhají zlepšit psychiku bez  zbytečné chemické zátěže a dovedou prozatím aspoň zpomalit průběh onemocnění.

vlasta — 28. 6. 2006 14:10

gemi napsal(a):

Vlasto,
píšeš,  že kamarád, který  je na tom hůř, -  nemá  dobré manželství...
co myslíš,  nemůže  to souviset i s  jeho  zhoršujícím se  zdrav. stavem?   Myslím to tak, že  ten nedobrý  vztah , který k němu jeho žena má -  ... jestli se TAKÉ   "náhodou"   nepodílí  na tom  zhoršování.

Vycházím z toho,  že každá  nemoc  má příčinu v psychice... je to zjednodušeně řečeno, ale  o této verzi
jsem dnes už  opravdu přesvědčená.

to Gemi-tohle fakt nemůžu posoudit, protože u každého je to opravdu jiné.Já osobně měla v posledním půlroce, docela pořádnou psychickou spršku, ale, musím zaklepat,zdá se, že zdravotně jsem na tom pořád stejně.
Ten kamarád je docela pohodář, dělá si ze všeho srandu, tak si nemyslím, že by to mělo mít nějaký vliv, i když.............To víš, myslím si, že když takhle blbě omarodí chlap, živitel rodiny, je to průšvih.Tomuhle je asi 36-38 let, v docela dobrých letech.
Proto jsem psala Janici, že si to musí vážně rozmyslet.Ona je to otrava se ženskou, natož s chlapem................

janica — 28. 6. 2006 15:19

Ilseli napsal(a):

Milá Janico, právě vyšel čánek na výše uvedeném webu, zda ženy mohou mít děti, pokud jsou postižené roztroušenou sklerozou...

Díky, Ilseli, článek zajímavý - k mé situaci bych si z něj možná mohla vzít toliko: když mohou mít ženy s RS dítě, pak snad nebude takový risk mít dítě s mužem, který má RS. ;)

ryann — 31. 5. 2007 22:40

http://klubsms.cz/forum/viewtopic.php?id=353 - docela dost příspěvků na toto téma najdete i na téhle adrese

Mafia — 31. 5. 2007 23:19

janica napsal(a):

Vlasti díky moc, že jsi napsala.
Díky moc za varování, protože je pravda, že já si tu hrozbu, že se to zhorší pořád ještě asi po těch dvou letech pořádně neuvědomuji.
U nás je to tak, že u přítelova staršího bratra diagnostikovali RS asi v jeho 20. letech - u něj to bylo mnohem horší - byl nějakou dobu i v plném invalidním důchodu, teď zas normálně pracuje, ale čas od času nějaká ta ataka přijde. U nich v rodu dřív RS nikdo neměl, ale ono taky těžko soudit, protože se o tom dřív moc nevědělo, ani jak to diagnostikovat a tak. Oni to mají bohužel oba dva, ale dr. říkal, že povětšinou, když má jeden sourozenec horší formu, u toho druhého by to mělo být mírnější. Tak věřím, že to tak třeba bude. Třeba se to ani dá lnerozvine, je teď zařazen do nějakého programu s vakcínou Copaxone, tak uvidíme....
A když se to zhorší - snad budu tak silná, abych to dokázala...ale člověk dokuď nepřijde do takové situace, těžko může o sobě cokoli soudit....

Je krásne, že sa zaujímaš o partnerovu chorobu a chceš mu pomocť. Zároveň ťa obdivujem, že k budúcnosti pristupuješ realisticky a že riešiš veci skôr než by ťa mohli zaskočiť. Mne len napadá, že ak ovládaš anglický jazyk, určite by som hľadala na internete nové a alternatívne metódy liečby alebo spomalenia postupu choroby, aby priateľ žil čo najdlhšie plnohodnotný život. Obom vám držím palce. Vraví sa, že láska hory prenáš, láska lieči ...

Ak sa bojíš dedičnosti, dieťa by ste mohli adoptovať, ale tak či onak (či bude vaše alebo nie), musíš rátať aj s možnosťou, že časom na výchovu môžeš zostať sama. Osobne som toho názoru, že radšej dobrý ocko na pár rokov ako idiot otec na celý život ! :rock:

lilinka — 1. 6. 2007 8:17

Ahoj Janico, RMS má moje maminka už sedm let a jednou je na tom dobře, podruhé zle a  musí do nemocnice. Stává se že necítí nohy, z rukou ji vypadávají věci a s očima má problémy. No a občas má problémy s mluvením, někdy ji to  nejde:-( Teď v pondělí jde zrovna na kapačky na 10 dní. Přeju mnoho sil a hlavně musíš věřit.. paa

Modroočka — 1. 6. 2007 14:47

janica napsal(a):

Máte někdo zkušenosti s touto nemocí?
U mého přítele ji diagnostikovali před dvěma lety - naštěstí zavčasu a ne v rozběhlé podobě, ale přesto mám strach, jak se to bude do budoucna vyvíjet a také se bojím dědičnosti - kdybychom spolu chtěli mít děti?.....

Máš ho opravdu ráda? Tak uvažuj jinak, vezmete se budete mít děti a tu nemoc mu diagnostikují potom, opustíš ho, rozvedeš se s ním a připravíš dítě o tátu jen proto, že je nemocný? Myslím, že pokud ho budeš mít ráda a bude ti na něm záležet, tak to neuděláš. A teď je to podobné, jen nejste manželé a nemáte děti. Jediný rozdíl je v tom, že si dítě naplánujete a zajdete na genetické vyšetření. Ano, znamená to trochu život té nemoci přizpůsobit, ale všechno jde zvládnout.

balonek — 7. 11. 2007 14:32

Roztroušenou sklerózu měla babička mého manžela, její dcera (manželova matka) si ji pamatuje skoro jen ležící, mimo joné - měla i při té nemoci 4 děti...Já byla v porodnici s jednou velmi sympatickou paní, měla RS a rodila, chodila o berlích. Dítě bylo její druhé, rodila císařem, prý na přechodnou dobu zchromla a oslepla (narkóza je záhul i pro zdravého), nyní chodila o berlích. Působila optimisticky. Expřítel chodil s krásnou holkou, která měla tuto nemoc ( cca od 20 let), nemoc se jí vracela v atakách, byly dny, kdy byla úplně v pohodě, jindy...to vždy jezdila domů (z Prahy do Ostravy do nemocnice), děti mít nechtěla, bála se. Průběh nemoci je individuální, i rychlost postupování nebo stagnace. Může mít těžší i lehčí formu, jako u všech nemocí...Někteří lidé mají prý dlouhodobě jen malé problémy.
Ale počítat se musí se vším.
Anebo je lepší nepočítat, co má přijít, přijde...:rolleyes:

Eevinea — 7. 11. 2007 18:01

Balonku máš pravdu, vše je individuální. Léčebné metody jdou dopředu a je nutno hledat všechny možnosti zpomaléní této nemoci a s láskou se vše daří lépe.  Držím všem palečky.:supr:

Aneri — 25. 11. 2007 10:25

Já jen obdivuji, jak všichni víme, že někdo má RS. Ale nikdo nepátrá po tom, co je příčinou RS a jak hrozné jsou nebo můžou být následky mít potomka s někým, kdo už RS má ! Zeptejte se lékaře, co to je RS - odpoví vám, že neví, neví, co nemoc způsobuje, neví,co to je.....prakticky jde o rozpad a rozklad mozku a následně nervů, nebo opačně, na základě "něčeho".....ale čeho ??? Tak na to jsou i badatelé ještě krátcí....nebo "to" nechtějí uznat jako příčinu RS, protože se "to" celosvětově nezvládlo...
Příčiny většinou uváděné:
Genetická predispozice - neléčené infekce několik generací
Stres - ???
Může být důsledkem nadměrného množství olova nebo rtuti v těle, i když otrava toxickými kovy může vyvolat podobné symptomy jako při MS ( multiple sklerosis)
Je to možná důsledek přemnožení candidy ? - parazitní kvasinka
Může to být alergie na gluten (lepek) - alergie - porucha imunity
Nedostatek vitamínu B 12 může způsobit zhoubnou anémii (diagnostikovatelnou z hladiny vitamínu v krvi) spojenou s poškozením míchy a často zaměňovanou s MS.
Benigní nádor míchy, který způsobuje stlačení, také vypadá jako MS ???
Porucha metabolizmu tuků  - ten by  asi nežral nervy
Autoimunitní onemocnění, při něm se v krvi vytvářejí protilátky proti vlastnímu myelinu !!!
Důsledek "pomalé" virové infekce. Tato teorie je někdy dávány i do souvislostí s negativním vlivem očkování.
Závěr: neví nikdo - co to je a co to způsobuje, ale je to plíživé a nebezpečné !

bellatrix — 10. 10. 2011 8:41

Jéééj, úplnou náhodou som objavila toto vlákno! Až ma zamrazilo pri niektorých príspevkoch. Hlavne pri tých, kde si má tá dotyčná, čo vlákno založila, rozmyslieť, či zvládne vzťah s takým mužom......podľa tohoto vzorca ma mal manžel už dávno opustiť. :D
Je to už síce dávno neaktuálne vlákno, ale možno niekedy niekto bude niečo o tejto chorobe hľadať, tak si prečíta aj moje skúsenosti.
Ja to mám zdiagnostikované od 01/2009, ale prvýkrát sa mi to objavilo 03/2007, len ma ani vo sne nenapadlo, že tŕpnutie rúk môže byť niečo vážne. Až sa toho nakopilo za 2 roky, tak som išla k doktorovi. A vlastne sa mi to zhoršovalo VŽDY NAJVIAC počas stresu. Ešte som aj do toho otehotnela a čo tu niekto písal o nejakej kamarátke, že sa jej to zhoršilo počas tehotenstva a zomrela, je volovina na n-tú. :co: Počas tehotenstva sa to nezhoršuje, zhoršuje sa to až po pôrode a na SM sa nezomiera, ale na komplikácie s tým spojené. Aj mne sa to teraz po pôrode zhoršilo, ale nemám dojem, že zrovna hormónmi a tak, ale skôr zase tým stresom okolo mimina a manžela, ktorý potreboval čas, aby sa s novým členom rodiny zžil.
No moc sa tu ďalej rozkecávať okolo toho nechcem, ale ešte 2 veci chcem podotknúť. Je to divná choroba a kto to nemá, nikdy nepochopí, ako sa ten chorý človek cíti. Fakt nikdy.
A za druhé, u nás to široko-ďaleko v mojej rodine nikto nemal, takže len genetická predispozícia sa na tom podieľať nebude.