Dobrý den,

dlouho jsem tu nebyla a proto jsem tak nějak ztratila nit.. Tudíž bych ráda požádala o pomoc odborníka. Můj dotaz má dvě části. Plánuju se přestěhovat ke svému příteli, jehož matka trpí schozofrenií. Údajně se jedná o jednu z nejtěžších forem, která se léky pouze mírní. S maminkou jsem už párkrát mluvila. Je opuštěná a velmi dobře na mne reagovala. Řekla, že mě má ráda a že chce, abych tam bydlela. Prakticky je tam celý den sama. Přítel tráví dost času se mnou a jeho přístup k matce mu opravdu nelze ani v nejmenším vyčítat. Nikdo z nás nemá nejspíš představu, co si prožil. Ale je vidět, že mamince chybí kontakt se světem Nikam nevychází, témata na hovor má omezené. Ani mi nepříjde, že je nemocná. Spíše opuštěná, izolovaná, sama... Je to taková dobrotivá duše... První dotaz se tedy týká možného soužití..  Jaké mohou být pozitiva a negativa? Máte někdo zkušenosti? Druhá věc je dědičnost. Vzhledem k tomu, že nikdo jiný u nich hluboko do pátého kolena schizofrenii neměl a máma ji získala až po té, co neunesla sled tragických událostí ve středním věku, tak je téměř mizivá šance na to, že jde o dědičnou věc. Sestry mají už velké děti, některé z nich promovali zrovna včera... a schizofrenie nikde... Pokoušeli jsme se zjistit, jak je to s testy a bylo nám řečeno z výzkumných center, že se z krve ani plodové vody stejně nic takového nepozná a že je pravděpodobnost cca 10%. Co si o tom myslíte?
Předem děkuji za jakoukoliv odpověď... přece jenom nevím, do čeho jdu a tak to znáte.... obavy!
Díky

Ahoj, sice nejsem odborník, ale u schizofreniků je  riziko, že je to dědičné.
To stěhování si moc dobře promysli, zkus si třeba promluvit s psychologem, protože pak už těžko budeš hledat cestu zpátky. Pokud se k příteli nastěhuješ, může se všechno úplně obrátit. :)
Maminka může ted bejt úžasná ženská, ale při spollečným soužití se může o 100% změnit.

měla bych strach,taky bych hledala všude informace,skutečně se to třeba může zhoršit a co když budete chtít mít děti?Trochu jsem nepochopila proč si nemůžete pořídit vlastní bydlení,maminka je v péči přítele?
To je těžké rozhodování.Držím pěstičky.

Co se týká té dědičnosti - mylím, že schizofrenie dědičná není - spousta lidí to může mít v genech, ale nikdy se u nich neprojeví - tam hrají největší roli právě ty "spouštěče", o kterých si psala (např. tragické události, vyčerpání, stres apod...) Horší je to např. u roztroušené sklerózy - tam podle mě dědičnost hraje velkou roli!!!

Můj názor na společné bydlení: jestliže tě přítelova maminka má ráda a neprojevuje se u ní ta nemoc nějakou agresivní formou, myslím, že by to neměl být problém. Samozřejmě se musíš naučit chovat se k ní trošku jiným, řekla bych lidštějším a citlivějším přístupem, ale jestli vám to s přítelem klape, bude to jen potvrzení tvé volby, že s ním chceš být i přesto, že třeba právě díky jeho mamince můžou nastat komplikovanější situace.
Ale neboj se, v dnešní době už se snad na takto nemocné nikdo nedívá skrz prsty - zrovna u schizofrenie se přece obecně ví, že je to prostě porucha mozku, kdy se buňky propojí jinak než mají, případně to propojení mezi nimi slábne...a to velmi dobře zvládají napravit právě moderní léky.

Můj bratr schizofrenii má a minulej rok, když se ztratil v Anglii, to byl neskutečnej mazec, strávil tam asi 3 měsíce na psychiatrii a po návratu ho opustila žena, která se neštítila ho při tý příležitosti oškubat jak husu. Anyway, můj brácha je nevlastní a s jeho otcem se naše máma rozvedla poté, co zjistila, že je schizofrenik - ale už s ním v té době měla dvě děti. Ségra je v klidu. Dědičnost může hrát určitou roli, ale záleží hodně na povaze člověka. Brácha je nervák a dvakrát v životě měl ataku právě v důsledku psychickýho otřesu - jednou po úmrtí dědy, kterýho měl hrozně rád, a podruhý, když jel do ciziny vydělat kačky a nevyšlo to. Teď normálně funguje, chodí do práce, šťastnej asi moc není, ale žije běžným životem. Prostě musí bejt v klidu, nemít stresy. Nebudu vás tady unavovat celým tím příběhem, ale je fakt, že to, co naše rodina zažila vloni v létě, kdy jsme volali snad i na Mars a snažili se sehnat policejní stanici v Anglii, abychom jim řekli, že ten člověk, co rozbíjel lidem na ulici auta je nemocnej a ne zfetovanej, to bych nepřála ani třídnímu nepříteli. Myslím si však, že po boku schizofrenika se dá žít - kdyby byl nebezpečnej, zavřou ho na izolovaný oddělení. Takže jsem ti neporadila, co :-/

ADFka napsal(a):

Můj bratr schizofrenii má a minulej rok, když se ztratil v Anglii, to byl neskutečnej mazec, strávil tam asi 3 měsíce na psychiatrii a po návratu ho opustila žena, která se neštítila ho při tý příležitosti oškubat jak husu. Anyway, můj brácha je nevlastní a s jeho otcem se naše máma rozvedla poté, co zjistila, že je schizofrenik - ale už s ním v té době měla dvě děti. Ségra je v klidu. Dědičnost může hrát určitou roli, ale záleží hodně na povaze člověka. Brácha je nervák a dvakrát v životě měl ataku právě v důsledku psychickýho otřesu - jednou po úmrtí dědy, kterýho měl hrozně rád, a podruhý, když jel do ciziny vydělat kačky a nevyšlo to. Teď normálně funguje, chodí do práce, šťastnej asi moc není, ale žije běžným životem. Prostě musí bejt v klidu, nemít stresy. Nebudu vás tady unavovat celým tím příběhem, ale je fakt, že to, co naše rodina zažila vloni v létě, kdy jsme volali snad i na Mars a snažili se sehnat policejní stanici v Anglii, abychom jim řekli, že ten člověk, co rozbíjel lidem na ulici auta je nemocnej a ne zfetovanej, to bych nepřála ani třídnímu nepříteli. Myslím si však, že po boku schizofrenika se dá žít - kdyby byl nebezpečnej, zavřou ho na izolovaný oddělení. Takže jsem ti neporadila, co :-/

Adfko, tys tady kdysi příběh popisovala, nebo se pletu ? Takže žena radši vzala dráhu ? Už jsou rozvedení ?
Brácha už nesedí jak boží umučení doma ?

janica napsal(a):

Co se týká té dědičnosti - mylím, že schizofrenie dědičná není - spousta lidí to může mít v genech, ale nikdy se u nich neprojeví -

To je pravda, projevit se to nemusí, ale schizofrenie je dědičná asi u 50%. Což je poměrně dost. Bohužel.

U schizofrenie je velká pravděpodobnost, pokud je v rodině, že nemoc propukne !!!

Kdo má skušenosti se žití s schizofrenikem, nejspíše by utekl. Já tedy ANI náhodou bych se nenastěhovala, neboť mám zkušenosti a zažila jsem přerod člověka ve tvora, kterého dodnes nikdo nemůže pochopit. Odmítal se léčit a POZOR, v rámci demokracie zda se léči anebo ne, je na něm-na ní! Pokud bere léky, bude to normální člověk a pokud má ty správné léky. Jsou to DOKONALÍ herci, fakt.
5 let jsem se vyhrabávala ze zážitků 1,5 roku života s takovýmto člověkem. A když už šlo o krk, utelka jsem  z vlastního bytu. Mne tohle říct můj partner, utekla bych, i kdybych se šla zabít z toho, že jsem ztratila lásku. Byla jsem v podobné situaci, měla jsem se nastěhovat do domu, kde měl žít neškodný bratr s touto diagnozou. Ty zážitky NEMOHU v sobe překonat.
Bude to mít vliv na dítě...protože děti cítí tu jinakost toho člověk a ovlivňuje je to.
ALe, je to tvá láska, tvé rozhodnutí. Nech si zadná vrátka, ať máš možnost kam utéct. Neznám tvou nervovou soustavu. Ty lidi žiji v bludech a občas neví, co je blud a co pravda! Argumenty na ně neplatí a normální-naše myšlení taky ne. UTEČ. Já bych neváhala ani minutu. NIKDY.

Moje kamarádka měla v rodině strýce s touto nemocí a potom dlouho nic, její bratr těsně před maturitou začal touto chorobou trpět, řekli, že to má dědičné, je to hrůza, co se stane za pár měsíců z chytrého kluka, nevím zda bys měla tak spěchat, v zátěžových situacích se to může spustit, nemoci se dědívají buď křížem nebo od generaci, takže by to mohla mát tvoje dcera.

Velký vliv na podíl schizofrenie má těhotenství, protože jak se ta matka, žena, která je schizofrenní cítí a chová v jiném stavu se na tom dítěti odrazí.
Ale projevit se to může třeba až ve 30-ti nebo i později. Někdy stačí, pokud se stane něco, co toho člověka psychicky zasáhne. Taky to může vyvolat chování okolí k němu a spousta dalšího.

potvurka.prapodivna napsal(a):

Dobrý den,

dlouho jsem tu nebyla a proto jsem tak nějak ztratila nit.. Tudíž bych ráda požádala o pomoc odborníka. Můj dotaz má dvě části. Plánuju se přestěhovat ke svému příteli, jehož matka trpí schozofrenií. Údajně se jedná o jednu z nejtěžších forem, která se léky pouze mírní. S maminkou jsem už párkrát mluvila. Je opuštěná a velmi dobře na mne reagovala. Řekla, že mě má ráda a že chce, abych tam bydlela. Prakticky je tam celý den sama. Přítel tráví dost času se mnou a jeho přístup k matce mu opravdu nelze ani v nejmenším vyčítat. Nikdo z nás nemá nejspíš představu, co si prožil. Ale je vidět, že mamince chybí kontakt se světem Nikam nevychází, témata na hovor má omezené. Ani mi nepříjde, že je nemocná. Spíše opuštěná, izolovaná, sama... Je to taková dobrotivá duše... První dotaz se tedy týká možného soužití..  Jaké mohou být pozitiva a negativa? Máte někdo zkušenosti? Druhá věc je dědičnost. Vzhledem k tomu, že nikdo jiný u nich hluboko do pátého kolena schizofrenii neměl a máma ji získala až po té, co neunesla sled tragických událostí ve středním věku, tak je téměř mizivá šance na to, že jde o dědičnou věc. Sestry mají už velké děti, některé z nich promovali zrovna včera... a schizofrenie nikde... Pokoušeli jsme se zjistit, jak je to s testy a bylo nám řečeno z výzkumných center, že se z krve ani plodové vody stejně nic takového nepozná a že je pravděpodobnost cca 10%. Co si o tom myslíte?
Předem děkuji za jakoukoliv odpověď... přece jenom nevím, do čeho jdu a tak to znáte.... obavy!
Díky

Často nevíme, který nášich z rodičů, či prarodičů měl nemoc.  Zvláště citlivé  nemoce jsou často zatajovány, tím teď myslím hlavně pohlavní choroby, které mají vliv na další generace.  Tím, chci říci, že všichni máme zaděláno na některou z nežádaných chorob, bez našeho vědomí, kdo ji v rodině již měl či neměl.
Vždy je dobré vědět do čeho jdeme, protože pak víme, co můžeme očekávat. Takže když víš, že je zde schizofrénie, musíš počítat s tím, že určité potíže mohou nastat.  Schizofrénie je těžké duševní onemocnění, kde dochází k rozpadu osobnosti, která se projevuje poruchou myšlení, vnímání, jednání a cítění. Dotyčná osoba může být dlouho v pohodě, dokud se neobjeví takzv. spouštěč. (stres, rozčílení aj.) Mohou zde vznikat bludy, halucinace, dezorganizace řeči a vnímání. Velmi zde záleží v jakém stádiu se nemoc nachází. Tito lidé však potřebují naší pomoc, lásku a někdy i  něco více. Záleží na Tobě, jak velice ráda máš svého přítele a co vše jsi ochotná pro své budoucí blízké udělat. ...Kolik schizofreniků žije mezi námi a sami o své nemoci ani nevědí...

Frigo: jojo, to jsem já. Už je s ním i sranda. Ale je mi ho líto - měl vždycky všechno, teď je zaměstnanec za mizernej plat, bydlí s babi, kterou absolutně nedává, ona ho hrozně hlídá, no a chtěl by se nějak vzchopit, nechce žít takhle. Nedivím se mu. Ještě nějakej čas po rozvodu byl divnej, furt si všechno dával za vinu, vracel se do minulosti, co by a kdyby... Hustý taky je, co jsme se ještě dozvěděli na jeho ex - chlapa už měla předtím, než brácha v rámci rodinných financí vyrazil do světa a takhle to odnes, navíc má ještě jedno dítě z raného mládí, o kterém jsme vůbec nevěděli, vychovává ho její matka, jednoho svýho syna nechala bez problémů svýmu prvnímu muži, o toho druhýho se jakžtakž stará. Já jí to nechci dávat za vinu, ani jí nechci nic vyčítat, ale to, že by měla strach s mým bráchou dál žít, nebyl důvod k odchodu. Už z něj prostě nic nekoukalo. Schizofrenie je svině, ale lidi umí bejt mnohem horší.

Evelin napsal(a):

...Argumenty na ně neplatí a normální-naše myšlení taky ne. UTEČ. Já bych neváhala ani minutu. NIKDY.

Evelin - kdyby to takhle bral každý, za chvíli by nebyl nikdo s nikým, protože každý si neseme nějakou tu nemoc - ať už o ní víme nebo ne - u někoho se projeví - u někoho ne.

Chápu, že Tvá zkušenost Tě poznamenala, ale nelze to brát jednostranně. Mám osobu velmi blízkou, která onemocněla právě schizofrenií a věř mi, že to bylo hodně těžké, ale zvládli jsme to. Teď prostě bere léky, ale jinak je v životě celkem ok. Bohu díky. :)

ALe já bych s ním taky byla dodnes, kdyby se chtěl léčit. Je to otec mého dítěte!!!! A "předtím" byl ideální....a taky vím, že všude něco je a já mám taky nemoce, ale léčím to a žiju s tím odmala.
ALE NECHTĚL se léčit a nešlo ho dotáhnout k dr. A když už byl agresivní i na dítě, museli jsme utéct. Proto vím, jak to je křehké, brát doživotně léky, když oni nejsou vždy schopni úsudku!!!! A až poté jsem zjistila, jak to poznamenalo dítě a trvalo rok, než vůbec se dítě začalo chovat jako dítě...., než překonala ty zážitky a to, co z něj vycházelo....A to bylo, že se milují...že ji má rád, když už mne ignoroval, protože v jeho bludech jsem byla organizátor já a původce všeho zla já, kterého bude třeba zlikvidovat. Asi to znáš....Ovšem já v tom žila s ním ještě předtím taky nějakou dobu, ale to nešlo poznat, že co říká, není pravda! Vždy tom byl kus možné pravdy!!!! viz film Čistá duše....
Kdyby bral léky, jsme s ním dodnes..

Potvurka:

pokud jde o tu dědičnost - tak to abych si snad ty děti ani neplánovala - z mé "strany" by to zdědilo schizofrenii - z té druhé roztroušenou sklerózu....
Tak nic, takhle se na to holt radši nedívám, člověk vždycky musí pro něco riskovat - hlavní je si říct, jestli to za to stojí.
:storstark:

janica napsal(a):

Potvurka:

pokud jde o tu dědičnost - tak to abych si snad ty děti ani neplánovala - z mé "strany" by to zdědilo schizofrenii - z té druhé roztroušenou sklerózu....
Tak nic, takhle se na to holt radši nedívám, člověk vždycky musí pro něco riskovat - hlavní je si říct, jestli to za to stojí.
:storstark:

Ahoj, proč nemít děti? Jen se to prostě musí podchytit a pokud to propukne, tak brát léky. Není to zas takovej problém, pokud  toho dotyčnýho ta porucha zajímá.
A pokud bych nechtěla mít děti s partnerem, když má v rodině schizofreniky, nebo on sám je, tak od něj radši půjdu úplně, protože právě tohle může bejt vyvolávací faktor.
Pokud s někým dlouho žiješ, nebo chodíš a tohle mu řekneš, tak to myslím položí i zdravýho člověka. Co by to potom mohlo udělat s tím dotyčným?
Chce to hodně zamyšlení, než bys něco takovýho měla vůbec říct. :)

Příbuzní pacientů trpících schizofrenií mají větší riziko, že se u nich nemoc rozvine, než ostatní. Toto riziko postupně narůstá, čím více se příbuzný geneticky podobá schizofrenní osobě. Studium u osob adoptovaných v kojeneckém věku naznačuje, že zvýšené riziko schizofrenie u příbuzných zjištěných případů je spíše určováno dědičností než prostředím. U dětí osob se schizofrenií je obdobně zvýšený výskyt této nemoci bez ohledu na to, zda byly vychovávány svými biologickými rodiči nebo adoptivními rodiči. Podobně, rodinná anamnéza osob se schizofrenií, které byly vychovávány adoptivními rodiči, odhaluje zvýšený výskyt této nemoci mezi jejich biologickými příbuznými, ne však mezi jejich příbuznými získanými adopcí (Heston 1966; Kety a kol., 1968; Kety a kol., 1975; Tienari a Wynne 1994).

Diagnóza : SHIZOFRENIE

Co je to schizofrenie?

Schizofrenie patří mezi tzv. endogenní psychózy. Je to progredující rozpad celé osobnosti, který postihuje zejména emocionální složku; projevuje se poruchou citů, myšlení, jednání a tendencí odvracet se od reality. Při tomto onemocnění jde o rozštěpení uvedených částí psychiky (resp. neschopnost jejich koordinace), které mohou během celého života jednotlivce nezávisle působit proti jednotícímu celku osobnosti. Onemocněním rozštěpení osobnosti trpí přibližně 1 % populace. Vrchol výskytu je v adolescenci v 16--18 letech a pak kolem 25.--30. roku. V USA registrují každý rok 3000 nových onemocnění.Při snaze popsat typické příznaky a průběh nemoci si musíme uvědomit, že psychika a tedy i psychózy se liší případ od případu.

http://referaty.atlas.sk/odborne_humani … 7/?print=1 - chce to od partnera velkou sílu a oběť , žít s takovým člověkem a pokud by hrozila z jedné strany dispozice RS a z druhé schiza - je lepší děti nemít !!!

Aneri napsal(a):

http://referaty.atlas.sk/odborne_humanitne/psychologia/14387/?print=1 - chce to od partnera velkou sílu a oběť , žít s takovým člověkem a pokud by hrozila z jedné strany dispozice RS a z druhé schiza - je lepší děti nemít !!!

To je pravda, pokud by byla z jedný strany schizofrenie a z druhý strany RS.
Ale já reagovala jen na tu schízu. Jen aby nedošlo k nedorozumění. :)

Páni, Vy jste to teda vzali z jedné vody načisto! Abych pravdu řekla, zatím spolu zvažujeme jen žití, ale o dětech jsme už mluvili. Nabídl se, že půjde na testy, ale jak jsem psala - žádné neexistují! Je podobný tátovi, respektive je jako by mu ze zadku vypadl... Máma působí celkem "neškodně" ( to je ale hloupý výraz). Lecos jsem o jejích záchvatech slyšela, ale nic z toho nebylo na hranici jakkoliv nebezpečného chování. Nejspíš by to pocuchalo nervy, ale nic víc. Mimo to bere léky a to je taky jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla bydlet u přítele. Jednak ji má v opatrovnictví a jednak je potřeba dohlížet na to, aby léky skutečně užívala. Mimo to, že je takto nemocná, jakožto starší člověk má i jiné nemoci... Přítel je na to ale bohužel sám už dlouho... ne, že by byl jedináček, ale sestry mají už vlastní životy:-)... Omlouvám se, znám to taky a musím se tomu smát! Každopádně je pravda, že ani naše pokolení není čisté jako liliový květ... roztroušená skleroza by se tam taky našla - měla ji babička a já jsem celá ona.-).... Takže tohle už snad ani nestojí za řeč... Co se týká lásky, dilema mám vyřešeno.... Bohužel to občas špatně končí, ale to by snad člověk nesměl už nic... Uvidím, soužití se nějak vystříbří... Nechtěla jsem, aby se přítel maminku snažil někam umístit... Chápu, že už ctěl mít vlastní život po třicítce a že si užil dost... Ono taky každá ženská by do toho asi nešla, že? Každopádně děkuji za podporu a zkušenosti.... Vlastní jsou k nezaplacení a zprostředkované taky poslouží....:-) L.

Aneri napsal(a):

http://referaty.atlas.sk/odborne_humanitne/psychologia/14387/?print=1 - chce to od partnera velkou sílu a oběť , žít s takovým člověkem a pokud by hrozila z jedné strany dispozice RS a z druhé schiza - je lepší děti nemít !!!

Ještě štěstí, že jsem babinet neobjevila v době, když u přítele diagnostikovali RS a mnohem předtím, když se u nás v rodině objevila ta schizofrenie.
Takovéto názory si tu přečíst, tak už jsme dávno do sebe a já si vybírám dítě někde v kojeňáku!!! :mad:

To jo... štěstíčko...... :-)

potvurka.prapodivna napsal(a):

To jo... štěstíčko...... :-)

Nevím, jestli by to bylo štěstí, snad záleží víc na citech, ne? A ne na názorech anonymních lidí. :lol:
Každopádně já o tom něco málo vím a proto píšu, že to není zas až takový problém.
Hodně štěstí :hjarta:

Žijeme s mou maminkou, která má schizofrenii.
Také odmítá léčbu, teď momentálně je už bez medikace cca 9 let. Opravdu je nejlepší, když se nemocný vyhýbá stresu, stres a neobvyklé situace bývají spouštěčem "záchvatů". Velmi nebezbečný a zákeřný je alkohol.
Potvůrka píše o mamince přítele, přijde mi, jako by vypadla z oka mojí máti. Táž osamělost, málo témat k hovoru atp.
Soužití - mám celoživotní zkušenosti, nemoc u nás propukla až po jejích 30tých narozeninách, myslím, že v důsleku nepříliš šťastného osobního života, stresů. Musíš mít nemcného člověka opravdu ráda a pořád si uvědomovat, že je nemocný. Zdánlivě je to banalita, ale je to to nejtěžší, schizofrenici často dokážou vyhmátnout věc, která je nejcitlivější a pořád v ní "vrtají". A obecně - když člověk nemá nohu, tak to každý bere jako strašnou věc a veliký handikap, ale duševní nemoc - ve společnosti je velmi špatně akceptovaná.
Klady a negativa:
Naučíš se nehroutit z každé prkotiny, velké toleranci,  a to je určitě přínos.
Musíš mít opravdu dobré nervy, být kliďas a pokud možno nekonfliktní typ.
Jestli tě přítelova maminka "vzala", je to ok.
Otázka dědičnosti, často nad tím přemýšlím, já ani sestra zatím nic - alespoň doufám, každá máme dvě děti, a ty jsou zatím zdravé.
Myslím, že každý má v sobě nějaké dispozice, a hlavně vlivem okolního světa, zlých zážitků, stresů, neštěstí nemoc propukne.
Neodrazovala bych potvůrku ani od dětí, ani od ev. bydlení. Ale není to jednoduché.

to smilla:

mno, pokud říkáš, nebudu se hroutit z každé prkotiny - já jsem splachovací.... oproti příteli velmi! Ten řeší všechno... Horší je, že občas reaguje dost podrážděně na mámu... Ale chápu ho... má ji na starosti od útlého věku... Miluje ji.. vím to.... A já ji mám taky ráda... Ono to snad ani není jinak možné.... Učím se s tím zacházet... Je to opravdu dost těžké neustále si pamatovat, že je nemocná.... Nejhorší je, že byt by zasloužil kompletku - rekonstrukci, přestavbu, úklid! ... a já se bojím, že když jí budu rušit staré pořádky, bude to horší s jejím stavem... na druhou stranu je to přítelův byt a on si to moc přeje.... Už jsem začala drobnostma a v pátek se mám stěhovat.... a čím je to blíž, tím víc nad tím přemýšlím... Ale jsem rozhodnutá... On mi za to opravdu stojí... Myslím, že člověk s takovou zodpovědností a takovým životním tréninkem nemůže být špatná volba.-)... Díky za podporu!

....před rokem se mi oběsil bratr...trpěl schyzofrenií ..opustila ho jeho žena a odvedla mu syna kterého moc miloval....I toto je jedna stránka této nemoci na kterou je třeba dát pozor...
...tito lidé opravdu potřebují moc a moc lásky,stále si vyčítám jestli jsem udělala vše co jsem mohla,abych mu pomohla..
...a naneštěstí můj malý syn je jako by mu z oka vypadl...
                 hodně síly a lásky:hjarta:

potvůrko:
ani nevíš, jak tvého přítele chápu, jsem na máti také často strašná, předrážděná, vím to o sobě, ale opravdu to někdy nejde, totiž schizofrenik má problémy se sebeúctou a tím pádem i jeho blízcí mají někdy pocit, že je horší než dítě.
Potvůrko, s  úpravami bytu musíš opatrně, mylsím, že by návrhy měly vycházet hlavně od přítele, moc záleží na tom, v jaké je ona pohodě, a taky, jak tě vnímá.
Jo, taky si myslím, že tvůj přítel bude opora do života. Hodně štěstí.

Asi budu za zlou, napiš nám za 5 let, jaký to byl život. Co mne zůstalo - dluhy po něm, totálně pocuchané zdraví a nervy, i dítěte....Dodnes nepochopený stav toho, co se stalo....Než se to stalo, plánovali jsme svatbu, druhé dítě. Sliby zůstaly, jeho vyhrůžky proti nám.  Taky prý své dítě miluje, ovšem nikdo nechápe jak, když ji neplatí výživné a ani nemá snahu ji vidět, volat, navštívit....totálně se o ní nezajímá.
Do práce chodit nechtěl,já ho živila, a to měl VŠ, uměl 5 jazyků....a bylo mu 40 tou dobou, co se narodilo dítě. Ale podvody dělat uměl, dluhy taky.
Může mne někdo říct, kdo má tedy být živitel rodiny a ještě se klepat hrůzou, kdy ho ten druhý zabije, protože mu zrovna něco leží v hlavě (z nemoci) a už to přenáší i na své dítě? už jsem nespala ani z práškama ze strachu, co nám udělá. A já musela utéct ze svého bytu....
Ovšem, kdo to nezdá a věří v nápravu (třeba jako u alkoholika), tak ať to skusí sám. Já nechápala tu přemenu a co se děje. Nic jsem nevěděla, jeho rodina tutlala, že b y tam u nich něco mohlo být. Prý to má po matce.....jako jediný z rodiny. Jak bych bývala vděčna, kdyby mne někdo dal radu. Nemusela jsem se trápit výčitkami a nejistotou.
NELITUJI rozchodu, ovšem bála jsem se ještě dlouhá léta poté. Dítě má z toho dodnes nějaké pozůstatky, naštěstí blednou.
Je to milion maličkosti na jedny nervy.Denně, 1000x. Kazdou minutu i vteřinu.
Ovšem kdyby si to potvůrka nevyzkoušela, byly bychom na vině my, co kdyby to nebyla pravda, co píšem. Přeju ti, at to zvládneš. Já jsem velice těžce poučená a málem jsem se z toho zbláznila sama. Skus nespat pár dnů, resp.nocí v kuse, pár-5-10.... možná minuty spánku a uvidíš, v jakém budeš stavu. Každé zabzučení mouchy tě vzbudí-strach. Budeš pak uvažovat o velice krajném řešení a abys třeba neublížila někomu (tomu, co to bude neustále vyvolávat-tvé stavy), tak to budeš chtít- tu situaci,  skoncovat raději se sebou. Jenom a´t je už konečně klid.
Jsou to ale změny nálad vtěřinové. Ted smích-hned poté agrese.Jak u malých dětí. O to horší...
Já píšu furt o neléčené formě.

No veď práve, mne pripadá, že ty zovšeobecňuješ svoju skúsenosť na všetkých takýchto pacientov. Je dobré varovať potvurku, aby vedela, čo ju PRÍPADNE MOŽE ČAKAŤ. Ale netvrdiť, že toto ju určite čaká... A rozdiel medzi liečenou a neliečenou chorobou - o tom snáď ani netreba diskutovať. Ja keby som vztiahla svoju skúsenosť s BM na všetkých chlapov, tak som už 8 rokov zavretá v kláštore. A zatiaľ mám pekný vzťah s niekým, kto je skrátka iný. Nezovšeobecňovať, prosím!

to Evelin:
Je mi to líto, ale opravdu už pár let máma poctivě bere léky a zdá se být v pohodě... to o čem mluvíš znám z přítelova vyprávění. Taky byl před otázkou zda zabije sebe nebo ji... Ale zvládl  to a je to lepší. Myslím, že je moc ráda, že tam budu. Nemá moc s kým popvídat. I když se její svět smrskl na kočku, počasí, rodinná pouta a jídlo, tak pořád je soudná, nebo mi tak aspoň připadá. Má svůj úlet a to je, že si zapisuje kdo komu dluží a za co... denně u toho stráví několik hodin. Ze zvědavosti jsem nakoukla a myslím, že to není nic nebezpečného... Skoro jsem se přistihla, jak se v duchu směju.... Každopádně to vyzkouším a vzhledem k tomu, že jsem "trvanlivá", za těch pět let se pokusím dát vědět... Otázkou je, zda si mě budete pamatovat. :-) Ale jsou i varianty o kterých jsme s přítelem mluvili.... v případě, že se máma zhorší a nebo život s ní nebude pro nás reálný, stále jsou ty alternativy jako se odstěhovat a nebo jí platit speciální péči. Je to sice poněkud drahej špás, ale já doufám, že dva mladí a pozitivně motivovaní lidi na to vydělají:-)... Děkuji ale za názor a Tobě přeji, aby jsi na vše zapomněla, aby Tě to co se stalo posunulo a aby jsi odpustila....

To ostatní:- děkuji..... již zítra se stěhuji!

chtěla jsem ti poslat zprávu,ale máš plno!!!!

ctyr,listek: tu zprávu jsem dostala a dokonce dvakrát... já myslím, že to bude v pohodě... Maminka je moc v pohodě... To spíš přítel je nějakej podrážděnej... zrovna jsem dovybalovala část věcí... sice jsem dnes z toho byla trochu na nervy, ale bude to v pohodě... díky všem!

Díky prapodivna potvurko, veř mi, upřimně ti držim pěsti a přeji ti, aby ti to vyšlo. Dnes už to je 8 let, co jsme "osvobozené", ale to ty zážitky budou doživotní postižení, mám pocit. Ale všude je něco, každý má svůj kříž, co už nadělám. Neboj, pamatovat budu. Ak chceš cokoliv zakopat do svého nejhlubšího nitra a už si NIKDY nevzpomenout, bohužel, ono to stejně samo najednou vyplave.

Evelin napsal(a):

Díky prapodivna potvurko, veř mi, upřimně ti držim pěsti a přeji ti, aby ti to vyšlo. Dnes už to je 8 let, co jsme "osvobozené", ale to ty zážitky budou doživotní postižení, mám pocit. Ale všude je něco, každý má svůj kříž, co už nadělám. Neboj, pamatovat budu. Ak chceš cokoliv zakopat do svého nejhlubšího nitra a už si NIKDY nevzpomenout, bohužel, ono to stejně samo najednou vyplave.

Nechci tvrdit, že vím o čem mluvíš... ale taky mám něco, o čem se dost nerada bavím a snad bych se i hádala... protože není nad osobní zkušenost.... Ale já jsem holt takový jelito, že si to musím zkusit... pak dost vydržím a nakonec beznadějně třeba uteču.... Uvidíme:-) díky za podporu.........

Tak jak to zatím jde potvůrko? Jaké jsou první dojmy? :)

Janica: nebudu tvrdit, že je to procházka růžovou zahradou... Maminka vaří... a když vaří, vaří brambory.... protože přítel je údajně miluje.... A mě tvrdí, že je nenávidí... A když vaří maminka, nevařím já... takže vlastně nevařím a stravuju se všelijak... skoro spolu nemluvím a já se občas bojím pohnout... asi je to moje sugesce, ale ona mě prostě kontroluje... chodí a obhlíží.... Vůbec za to nemůže.. je to potencionální tchýně... Těším se, že si se Staníkem sednu a vypovídáme si nějaká pravidla hry.... ovšem bude nutné do nich zasvětit ještě maminku.....  držte pěsti!!!!

Držím palce  ;)

14 dní za tebou-tak jak to jde???  :D :/ :butter: :dumbom: :grater:  :par:  :godlike:

ctyr,listek napsal(a):

14 dní za tebou-tak jak to jde???  :D :/ :butter: :dumbom: :grater:  :par:  :godlike:

Ahojky...Děkuji za optání...
Myslela jsem, že to bude horší... Už máme za sebou jednu skorohospitalizaci, výstup ze strany maminky, který jsem zvládla statečně a taky tak nějak si snažíme vycházet vstříc... Jde to.. Není to sice ideální, jako že si umím představit, že bychom byli se Staníkem osamotě... ve větším soukromí.... ale jde to...
Je na mě hodná... když nemá své dny... už jí společně s náma... Myslím, že první epizodu jsem si usmířila roštěnkama ( dostala totiž zánět žil, což vyžadovalo nutně vyšetření v nemocnici - nepřípustné, že? a pak musela doma ležet...).
Jenže jsme zjistili, že mátinka má asi lepší sluch než my dva dohromady a tak se musíme začít fest krotit... Slyší i to, co neříkáme...

NO nevím, ale obecně bych nechtěla bydlet ani s tchýní naprosto zdravou, natož se schizofrenní. Nešla bych do toho.

Tiina: Proč? My bydlíme s mojí mamkou a s přítelem přes 6 let v jednom bytě a nikdy jsme kvůli tomu neměli žádný problém. Vážně, ani jednou. Já bych řekla, že je to o toleranci a domluvě.
Nebydlíme všichni v jedný místnosti, tak co. Máme každej svoje soukromí a je to v klidu....:)



Potvůrko: Tobě hodně štěstí :hjarta:

Kamarádka se stará o nemocnou sestru.Před pár lety si ji vzala z ústavu,kam ji šoupla její rodina.Nemohla se koukat na to,jak tam sestra schází.Za dobu domácí péče se sestra velmi zlepšila,dnes je dokonce schopná chodit do chráněného střediska a dílny pro postižené.Kamarádka ji vozí do Prahy k nějakému dobrému homeopatovi a tvrdí,že ten pokrok je díky němu.

Co to znamená když někdo prodělá akutní schizofrenický záchvat. Bude se to opakovat.

PetraPe napsal(a):

Co to znamená když někdo prodělá akutní schizofrenický záchvat. Bude se to opakovat.

ahoj Petro,

tak moje zlatí - přítel, který má takto postiženou matku, říká, že ano... že se to nejen bude opakovat, ale i zhoršovat, pokud se nenajde vhodná medikace... Hlavu vzhůru..
Záleží na tom, proč ten záchvat prodělal... je řada typů schizofrenie...

janica napsal(a):

Co se týká té dědičnosti - mylím, že schizofrenie dědičná není - spousta lidí to může mít v genech, ale nikdy se u nich neprojeví - tam hrají největší roli právě ty "spouštěče", o kterých si psala (např. tragické události, vyčerpání, stres apod...) Horší je to např. u roztroušené sklerózy - tam podle mě dědičnost hraje velkou roli!!!

Můj názor na společné bydlení: jestliže tě přítelova maminka má ráda a neprojevuje se u ní ta nemoc nějakou agresivní formou, myslím, že by to neměl být problém. Samozřejmě se musíš naučit chovat se k ní trošku jiným, řekla bych lidštějším a citlivějším přístupem, ale jestli vám to s přítelem klape, bude to jen potvrzení tvé volby, že s ním chceš být i přesto, že třeba právě díky jeho mamince můžou nastat komplikovanější situace.
Ale neboj se, v dnešní době už se snad na takto nemocné nikdo nedívá skrz prsty - zrovna u schizofrenie se přece obecně ví, že je to prostě porucha mozku, kdy se buňky propojí jinak než mají, případně to propojení mezi nimi slábne...a to velmi dobře zvládají napravit právě moderní léky.

Ahoj, schizofrenie dědičná je, ale přes koleno křížem. Takže v případě, že ji má matka a bude mít 2 děti, dceru a syna, bude s velkou pravděpodobností trpět schozofrenií dcera jejího syna- tedy vnučka.
měj se

Ahoj, schizofrenie dědičná je, ale přes koleno křížem. Takže v případě, že ji má matka a bude mít 2 děti, dceru a syna, bude s velkou pravděpodobností trpět schozofrenií dcera jejího syna- tedy vnučka.
měj se

Krtonožko, jak tohleto víš?

smilla: je vysoká pravděpodobnost, že to tak bude... ovšem není to stoprocentní... to ale není nic... ve své podstatě je procento rizika nevypočitatelné.... sama nevím, jak se k tomu postavit.... Je to přece jen ohrožený lidský život

potvurka.prapodivna napsal(a):

smilla: je vysoká pravděpodobnost, že to tak bude... ovšem není to stoprocentní... to ale není nic... ve své podstatě je procento rizika nevypočitatelné.... sama nevím, jak se k tomu postavit.... Je to přece jen ohrožený lidský život

Tak to bych neřekla. Ohrožený lidský život je úplně každý.
Podívej se, kolika zdravým lidem bez jakýchokoli dispozic tohoto typu se narodí děti mongoloidní, dementní, zohavené apod..... Já bych to tedy s tou schizofrenií takhle neřešila. To bych se z toho musela zbláznit.
Kromě toho - že budu mít děti rozhodnutá jsem - a to i přes ty dispozice, které jsem tu již popisovala - takže si z toho vezmu to pozitivní - budu je určitě víc hlídat a kdyby se vyskytl nějaký sebemenší příznak, nenechám nic náhodě a čím dříve by se to podchytilo, tím samozřejmě lépe. :dudlik:

smilla napsal(a):

Ahoj, schizofrenie dědičná je, ale přes koleno křížem. Takže v případě, že ji má matka a bude mít 2 děti, dceru a syna, bude s velkou pravděpodobností trpět schozofrenií dcera jejího syna- tedy vnučka.
měj se

Krtonožko, jak tohleto víš?

Ahoj, bohužel z vlastní zkušenosti a a vyjádření lékařů. Bohužel se to projevilo u nás rodině.
hezký den

krtonozka napsal(a):

smilla napsal(a):

Ahoj, schizofrenie dědičná je, ale přes koleno křížem. Takže v případě, že ji má matka a bude mít 2 děti, dceru a syna, bude s velkou pravděpodobností trpět schozofrenií dcera jejího syna- tedy vnučka.
měj se

Krtonožko, jak tohleto víš?

Ahoj, bohužel z vlastní zkušenosti a a vyjádření lékařů. Bohužel se to projevilo u nás rodině.
hezký den

vlastní ratolest?

potvurka.prapodivna napsal(a):

krtonozka napsal(a):

smilla napsal(a):

Ahoj, schizofrenie dědičná je, ale přes koleno křížem. Takže v případě, že ji má matka a bude mít 2 děti, dceru a syna, bude s velkou pravděpodobností trpět schozofrenií dcera jejího syna- tedy vnučka.
měj se

Krtonožko, jak tohleto víš?

Ahoj, bohužel z vlastní zkušenosti a a vyjádření lékařů. Bohužel se to projevilo u nás rodině.
hezký den

vlastní ratolest?

Přesně tak

A mohu mít blbý dotaz. Když to tedy možná měla babička dítěte a pak otec nabeton, mé-jeho-naše dítě to nebude mít, ale až její?syn? A jak brzy se to u dítěte projeví? Já zatim zkoumám své dítě a doufám, že to nemá.

krtonozka napsal(a):

potvurka.prapodivna napsal(a):

krtonozka napsal(a):

Ahoj, bohužel z vlastní zkušenosti a a vyjádření lékařů. Bohužel se to projevilo u nás rodině.
hezký den

vlastní ratolest?

Přesně tak

nechci být otravná, ale nemohla by jsi to rozvést? Myslím jako jak jsi na to přišla a kdy.. jaká byla pravděpodobnost.... a jestli to mohou mít i sourozenci??? Docela bych chtěla vědět do čeho jdu... a mám - li do toho jít... .Jsou i jiné varianty jak mít děti...:-)

Evelin napsal(a):

A mohu mít blbý dotaz. Když to tedy možná měla babička dítěte a pak otec nabeton, mé-jeho-naše dítě to nebude mít, ale až její?syn? A jak brzy se to u dítěte projeví? Já zatim zkoumám své dítě a doufám, že to nemá.

Zas tak blbá otázka to není:-) Četla jsem něco o pubertě... logicky by to tak být mohlo... ale může to být v podstatě kdykoliv..

potvurka.prapodivna napsal(a):

krtonozka napsal(a):

potvurka.prapodivna napsal(a):

vlastní ratolest?

Přesně tak

nechci být otravná, ale nemohla by jsi to rozvést? Myslím jako jak jsi na to přišla a kdy.. jaká byla pravděpodobnost.... a jestli to mohou mít i sourozenci??? Docela bych chtěla vědět do čeho jdu... a mám - li do toho jít... .Jsou i jiné varianty jak mít děti...:-)

U nás to bylo tak : U dědy se to projevilo až v poměrně vyšším věku.Dědova vnoučata ( mezi nimi i matka, která trpí schizofrenií) byla  kromě ní v pohodě, protože to byli kluci. U ní se to projevilo až po prvním porodu a v dost těžké fázi ( ohrožovala nožem manžela, neustále zapalovala svíčky a modlila se, všude viděla satana). Její dcera byla v poho. U vnuka ze synovy strany bohužel došlo opět k typickým projevům této nemoci - bohužel už v pubertě ( kolem 12roku). Jestli to může mít sourozenců najednou nevím - pravdpodobně je důležité jakého budou pohlaví. Sama se domnívám, že dost důležitou roli hrají podněty a psychická odolnost.

Možná vám budu připadat cynická, ale nechápu, jak to můžeš potvůrko takhle do detailu řešit a malovat čerta na zeď již dopředu.
To by nemohl mít děti nikdo - v jiných rodinách je rakovina, cukrovka, časté mozkové mrtvice, infarkty, roztroušená skleróza, mentální postižení a tisíce dalších chorob. Kdo je tady dneska prosímtě zdravý? Možná to bereš jako určitou fomru zodpovědnoti, ale na tohle já prostě nemám. Stanou se mnohem horší věci než bát se pravděpodobnosti toho a toho, s jakou se narodí tvůj potomek.

janica napsal(a):

Možná vám budu připadat cynická, ale nechápu, jak to můžeš potvůrko takhle do detailu řešit a malovat čerta na zeď již dopředu.
To by nemohl mít děti nikdo - v jiných rodinách je rakovina, cukrovka, časté mozkové mrtvice, infarkty, roztroušená skleróza, mentální postižení a tisíce dalších chorob. Kdo je tady dneska prosímtě zdravý? Možná to bereš jako určitou fomru zodpovědnoti, ale na tohle já prostě nemám. Stanou se mnohem horší věci než bát se pravděpodobnosti toho a toho, s jakou se narodí tvůj potomek.

1) Z čistě sobeckého hlediska - nevím, zda jsem ten správný člověk, který by vydržel péči o takto nemocné dítě a opouštěl pak v pohodě život s vědomím toho, že jej zcela nesamostatného a psychicky narušeného zanechávám osudu - resp. libovůle ostatních lidí.

2) Možná je to paradoxní, ale nedovedu si představit, že bych tedy z plezíru, přestože o tomto ohrožení vím si pořídila dítě, které by se nemohlo zařadit mezi jiné děti na pískovišti a místo rozvoje jeho osobnosti bych zkoumala varianty léčby a psychiatra... Opravdu si nemyslím, že takový jedinec prožívá nějak plnohodnotný život, nehledě na to, že pro jeho příbuzné to bývá často velké utrpení... A vzhledem k tomu, že schizofrenií je hned několik druhů, já osobně bych nechtěla mít ani ten nejmírumilovnější...
Zkus se jen vžít do osoby toho dítěte...

3) Řeším to teď, protože si myslím, že je lepší to řešit dříve než později...

Schizofrenii se narozdíl od možnosti rakoviny, cukrovky, infarktu atd. NEDÁ jakž takž v životě předejít prevencí i přes dědičné dispozice.... To ostatní je jaksi težší...
Beru to opravdu jako "formu" zodpovědnosti, poněvadž na kom jiném by měla být zodpovědnost za nově vznikající život než na matce??? ( vezmu -li že by šlo o těhotenství vědomé, chtěné)

Dalším horším věcem se buď předejít dá a nebo nedá... to už je jakési řízení osudu... Můj zájem je přivést na svět zdravé, živé a vitální dítě, kterému se budu snažit maximálně zvýšit jeho šance na lepší život - na život, jaký si sám bude přát... To chce asi každá, ne?

:storstark:

potvurka.prapodivna napsal(a):

1) Z čistě sobeckého hlediska - nevím, zda jsem ten správný člověk, který by vydržel péči o takto nemocné dítě a opouštěl pak v pohodě život s vědomím toho, že jej zcela nesamostatného a psychicky narušeného zanechávám osudu - resp. libovůle ostatních lidí.

2) Možná je to paradoxní, ale nedovedu si představit, že bych tedy z plezíru, přestože o tomto ohrožení vím si pořídila dítě, které by se nemohlo zařadit mezi jiné děti na pískovišti a místo rozvoje jeho osobnosti bych zkoumala varianty léčby a psychiatra... Opravdu si nemyslím, že takový jedinec prožívá nějak plnohodnotný život, nehledě na to, že pro jeho příbuzné to bývá často velké utrpení... A vzhledem k tomu, že schizofrenií je hned několik druhů, já osobně bych nechtěla mít ani ten nejmírumilovnější...
Zkus se jen vžít do osoby toho dítěte...

3) Řeším to teď, protože si myslím, že je lepší to řešit dříve než později...

Schizofrenii se narozdíl od možnosti rakoviny, cukrovky, infarktu atd. NEDÁ jakž takž v životě předejít prevencí i přes dědičné dispozice.... To ostatní je jaksi težší...
Beru to opravdu jako "formu" zodpovědnosti, poněvadž na kom jiném by měla být zodpovědnost za nově vznikající život než na matce??? ( vezmu -li že by šlo o těhotenství vědomé, chtěné)

Dalším horším věcem se buď předejít dá a nebo nedá... to už je jakési řízení osudu... Můj zájem je přivést na svět zdravé, živé a vitální dítě, kterému se budu snažit maximálně zvýšit jeho šance na lepší život - na život, jaký si sám bude přát... To chce asi každá, ne?

:storstark:

Potvůrko, nevím v jakém stádiu je nemoc u maminky tvého přítele a nevím, zda řádně bere léky.
Neznám přesné studie, ale u většiny lidí pomůže medikamentózní léčba třeba i natolik, že už se v životě žádná další ataka nedostaví. Na druhou stranu samozřejmě uznávám, že ne ve všech případech je to reálně možné, ale mám asi od přírody sklony k optimismu.
ALE schizofrenie se opravdu velmi zřídka projeví u malých dětí (narážím na to pískoviště - to je podle mě nesmysl). Ve velké většině (myslím, že to je tak z 95%) se objeví až s nástupem adolescence, mnohokrát ještě později. Spousta lidí jí může mít v sobě, ale nikdy se neprojeví, protože ji "nevzbudily" žádné spouštěče.

Jinak jsi opravdu nezdolná ve své ZODPOVĚDNOSTI!!! Vzdávám se.
:kapitulation:

janica napsal(a):

potvurka.prapodivna napsal(a):

1) Z čistě sobeckého hlediska - nevím, zda jsem ten správný člověk, který by vydržel péči o takto nemocné dítě a opouštěl pak v pohodě život s vědomím toho, že jej zcela nesamostatného a psychicky narušeného zanechávám osudu - resp. libovůle ostatních lidí.

2) Možná je to paradoxní, ale nedovedu si představit, že bych tedy z plezíru, přestože o tomto ohrožení vím si pořídila dítě, které by se nemohlo zařadit mezi jiné děti na pískovišti a místo rozvoje jeho osobnosti bych zkoumala varianty léčby a psychiatra... Opravdu si nemyslím, že takový jedinec prožívá nějak plnohodnotný život, nehledě na to, že pro jeho příbuzné to bývá často velké utrpení... A vzhledem k tomu, že schizofrenií je hned několik druhů, já osobně bych nechtěla mít ani ten nejmírumilovnější...
Zkus se jen vžít do osoby toho dítěte...

3) Řeším to teď, protože si myslím, že je lepší to řešit dříve než později...

Schizofrenii se narozdíl od možnosti rakoviny, cukrovky, infarktu atd. NEDÁ jakž takž v životě předejít prevencí i přes dědičné dispozice.... To ostatní je jaksi težší...
Beru to opravdu jako "formu" zodpovědnosti, poněvadž na kom jiném by měla být zodpovědnost za nově vznikající život než na matce??? ( vezmu -li že by šlo o těhotenství vědomé, chtěné)

Dalším horším věcem se buď předejít dá a nebo nedá... to už je jakési řízení osudu... Můj zájem je přivést na svět zdravé, živé a vitální dítě, kterému se budu snažit maximálně zvýšit jeho šance na lepší život - na život, jaký si sám bude přát... To chce asi každá, ne?

:storstark:

Potvůrko, nevím v jakém stádiu je nemoc u maminky tvého přítele a nevím, zda řádně bere léky.
Neznám přesné studie, ale u většiny lidí pomůže medikamentózní léčba třeba i natolik, že už se v životě žádná další ataka nedostaví. Na druhou stranu samozřejmě uznávám, že ne ve všech případech je to reálně možné, ale mám asi od přírody sklony k optimismu.
ALE schizofrenie se opravdu velmi zřídka projeví u malých dětí (narážím na to pískoviště - to je podle mě nesmysl). Ve velké většině (myslím, že to je tak z 95%) se objeví až s nástupem adolescence, mnohokrát ještě později. Spousta lidí jí může mít v sobě, ale nikdy se neprojeví, protože ji "nevzbudily" žádné spouštěče.

Jinak jsi opravdu nezdolná ve své ZODPOVĚDNOSTI!!! Vzdávám se.
:kapitulation:

Právě, že u maminky je to nejtěžší forma... naprosto odmítá to, že je nemocná... " je zdravá, není blázen"... Medikamenty bere... A co se týče zdravotnické péče tady v republice o podobně nemocné lidi - je to síla... Nechtěla bych, aby moje dítě tohle muselo zažívat... Nehledě na to, že skorochoť má tento názor daleko rozvinutější, než  -li já... Já jsem s tím ve styku nepoměrně krátce... Vlastně neříkám úplné ne.. jen mám obrovský strach, že to při svým štěstí schytáme zrovna my.... Ostatní jeho sestry mají dítka dospělá a zdravá... I když si myslím, že sestry tak zdravé nejsou...vzhledem ke vztahu s jejich matkou...
Nevím... možná je to jen zbytečný děs, ale zatím žijeme s takto nemocným člověkem... a ještě dlouho budeme... a pak by přišel takto nemocný potomek? Jaký je limit jednoho člověka, který to má od dětsví před očima nevím... ale domnívám se, že matkou to končí...víš?

A jsem tady zas, ten můj byl taky superzdravý! To jenom já a okolí "mělo" s ním problémy....Tvá maminka alespoň ty léky bere. Žebys už nebyla tak optimistická jak na začátku svého dotazu?
Jenom nejbližší pozná, kdy ten atak je anebo není a někdy, když o tom člověk musí s cizím, vypadá jako nemocný sám.
Tak si to nech vše říci od doktora, čeho je jaká pravděpodobnost u Vás.
Já byla na genetických testech (tedy oba, ale to ještě jako byl ON fakt zdravý, tak to bylo kvůli mne). Taky jsem byla na odběru plodové vody, ale to zas kvůli věku nad 35...Co ti přijdou výsledky, máš možnost posledního zásadního rozhodnutí, které já bych byla třeba učinila, vědět, že půjde o postižení celoživotní a zásadní ...I když asi schiza takto určit???nepůjde.To fakt nevím.

Ale ale Evelin, nemáš tak trochu radost, že potvůrka už není tak optimistická?
Projevem duševní nemoci přece často bývá právě to, že nemocný si svou nemoc nepřipouští. Žádnou akci a věc nedělá naschvál - všechno je projevem nemoci, tedy i to, že někoho ohružuje, napadá, nevidí věci reálně........... .
A proto je schizofrenie (a všechny duševní choroby) daleko záludnější než nemoci "fyzické". Nic není naschvál, záměrně - pouze schizofrenikovo pokřivené vnímání světa a dění kolem sebe.
Evelin, zdá se mi, že jsi plná hořkosti, ale schizofrenik za nemoc nemůže, ani za to, že se nechce léčit - protože projevem nemoci je to, že "není nemocný".

Evelin napsal(a):

A jsem tady zas, ten můj byl taky superzdravý! To jenom já a okolí "mělo" s ním problémy....Tvá maminka alespoň ty léky bere. Žebys už nebyla tak optimistická jak na začátku svého dotazu?
Jenom nejbližší pozná, kdy ten atak je anebo není a někdy, když o tom člověk musí s cizím, vypadá jako nemocný sám.
Tak si to nech vše říci od doktora, čeho je jaká pravděpodobnost u Vás.
Já byla na genetických testech (tedy oba, ale to ještě jako byl ON fakt zdravý, tak to bylo kvůli mne). Taky jsem byla na odběru plodové vody, ale to zas kvůli věku nad 35...Co ti přijdou výsledky, máš možnost posledního zásadního rozhodnutí, které já bych byla třeba učinila, vědět, že půjde o postižení celoživotní a zásadní ...I když asi schiza takto určit???nepůjde.To fakt nevím.

Jak už jsem psala... Bohužel to nejde s minimální přesností určit... Máme velmi dobré známé na genetice... Tvrdí, že se to dá maximálně matematicky vypočítat... Nelze to ničím odhalit... Je mi líto...:-(

Optimismus stále trvá, jen se zvyšuje opatrnost.... A strach... Přirozeně...

smilla napsal(a):

Ale ale Evelin, nemáš tak trochu radost, že potvůrka už není tak optimistická?
Projevem duševní nemoci přece často bývá právě to, že nemocný si svou nemoc nepřipouští. Žádnou akci a věc nedělá naschvál - všechno je projevem nemoci, tedy i to, že někoho ohružuje, napadá, nevidí věci reálně........... .
A proto je schizofrenie (a všechny duševní choroby) daleko záludnější než nemoci "fyzické". Nic není naschvál, záměrně - pouze schizofrenikovo pokřivené vnímání světa a dění kolem sebe.
Evelin, zdá se mi, že jsi plná hořkosti, ale schizofrenik za nemoc nemůže, ani za to, že se nechce léčit - protože projevem nemoci je to, že "není nemocný".

??????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????????
trochu jsem to nepochopila.....

hm...

nemocná je jeho matka... :-) Já schizofrenní sice být mohu, ale geneticky k tomu žádný předpoklad nemám a podle všeho jsem docela v pořádku....

Ahoj,

prosím o pomoc: mám skvělého přítele, jehož otec trpí schizofrenií, ale odmítá se léčit. Přítel tvrdí, že nemoc vypukla po extrémní pracovní zátěži. Můj přítel pracuje také za tři, projevil se u něj syndrom vyhoření. Je pravděpodobnost, že se přetaví ve schizofrenii? Mám o něj strach. Děkuji.

Smillo, promiň, jsem. Co jsem zažila mne poznamenalo asi do konce života. Jenom doufám, že mé dítě zapomene...žila v tomto ovzduší od vypuknutí do zhoršení stavu svého otce (kdy jsme vlastně utekly ze strachu o život...) od 1,5 do 3 let svého věku.
Chtěla bych zapoměnout, vše rozumem chápu, ale uvnitř to bolí. MOžná to chce ještě více času, než už co uplynulo a už to je pryč (nebo jenom 6 let.) Jinak jsem nenapravitelná optimistka, akorát už hodně poučená....

Pat36 napsal(a):

Ahoj,

prosím o pomoc: mám skvělého přítele, jehož otec trpí schizofrenií, ale odmítá se léčit. Přítel tvrdí, že nemoc vypukla po extrémní pracovní zátěži. Můj přítel pracuje také za tři, projevil se u něj syndrom vyhoření. Je pravděpodobnost, že se přetaví ve schizofrenii? Mám o něj strach. Děkuji.

Pravděpodobnost, že u někoho vypukne schizofrenie je asi vyšší, jestliže se tato diagnoza již vyskytuje v rodině. Ale nelze to říci s jistotou. Nikdo nikdy neví, zda a kdy u něho tato nemoc může propuknout :(