Ahojky,

je nás tu dost rozešlých dřív či později, a ráda by jsem znala zkušenosti těch co to mají už zdárně za sebou....jedná se spíše o rozchody po delších vztazích.

to jsem taky zvědavej

budeš brzo starej :D

No, ja som skocila z jedneho vztahu rovno do druheho. :-)))) Ale uz si netrufam tvrdit, co je "prava" laska a co nie, o mojom ex som si to totiz myslela....

ffly napsal(a):

budeš brzo starej :D

provokatérko :dumbom::lol:

Po rozvodu za tři roky a trvá dodnes - přes 20 let. Aspoň doufám, že je to ta pravá, protože kdo ví, co na nás ještě čeká? Jistého není nikdy nic, ale snažím se, i po dvaceti letech se snažím a on taky.

Ja som bola 1,5 roka po rozchode schopná akého-takého vzťahu(no, išlo  o zamilovanosť, iskrenie až no, a tak, ale nejako som ho nebrala ako "doživotný") a po 8 rokoch takého "naozajstného" so všetkým, čo k nemu patrí. Nepotešila som?

To se nedá takhle definovat. Že teď jsem rozešlá a odteď začnu hledat. Život míchá karty úplně podle svého. Ještě nejsem rozešlá a už potkám, nebo ještě jsem s rozchodem nepočítala a už jsem zakoukaná, nebo na rozchod ani nemyslím a zasáhne mě to... Nebo budu celý život v jedné roli, spokojená či ne, a když neudělám ten krok, nehnu se z místa...
Myslím, že dneska je hlavní, že komunikace je dost otevřená ve všech rovinách. Je to spíš k dobru věci. Lidi umějí říct svůj názor a dokážou si ho obhájit. V rodině i v úrovni vztahů zcela nových.
Důležité je neužírat se v nefunkčním vztahu, dokázat se rozhodnout, umět  vytrvat, věřit, že zase bude líp. Řekla bych, že když člověk chodí mezi lidi, potká. O tom to je. Ne za jak dlouho, ale kde. Jestli nečučíš doma na telenovely a nedojímáš se u Steelový /jinak nic proti jejím knížkám, píše dobře, ale hltat románky místo žití vlastního...to ne/ , natrefíš. Pravidlo číslo jedna: být sama sebou, pracovat na sobě, být ráda mezi lidmi, chovat se přirozeně, uvolněně, mít oči a uši otevřené. Být přístupná lidem, poznávání nových tváří. Choď za kulturou, sportem, vzdělávej se. Nepodřizuj všechno tomu, někoho si co nejrychleji uvázat na krk, někomu se co nejrychleji na krk pověsit...
Hlavně nebýt křečovitá, nesnažit se najít za každou cenu. Užít si i přechodného pocitu samoty. Je to užitečné. Věřit, že po blbých dobách přijdou i lepší. Neprotivit se tomu, co přijde, ale tak nějak se s tím víceméně sladit. Jestli máš nějaké aktivity, známé,  nespíš na vavřínech / člověk se vyvíjí celý život, mění chutě, zpúsoby života, atd./ Měj ráda sama sebe, aby Tě mohl někdo milovat. Když je ženská hádavá, zamindrákovaná, nejistá, visí na druhých, chronická stěžovatelka, nahaněčka, žárlivka, nedbá na sebe, nebo naopak je přehnaně perfekcionistka...
Přečti si pár zajímavých knížek. Teď jich dost vychází. Jak rozumět sama sobě, testy, jak někoho potkat,,, Utřídíš si náhled sama na sebe. Dopřej si oddych. Nevyhlížej HO denně z okna a večer si zklamaně neříkej - zas nepřijel, že by se mu porouchal kůň...?
Zkrátka, jestli jsi taková akorát a normálně fajn holka... No to by bylo, abys nepotkala!
Herdek, zas jsem se rozepsala. Druhým...to já radit umím.  Prostě si to užij a co přijde, může odejít, nebo zůstat. Tak držím palce a koukej hlavně kolem sebe. Kde se scházejí u fajn aktivity fajn lidi. Nejdůležitější je správně začít. Pak už budeš jen držet krok a čím dál, tím lépe se Ti půjde. Uvidíš, ono to půjde. Konec konců - kdo má za sebou jen pěkné věci  a před sebou  kdovíjakou jistotu? Ale žít je třeba a mít  chuť žít. Je to málo? Není....Prostě počáteční vklad. A určitě výhled na úspěšnost je  padesátiprocentní. To jde, ne?

Já vždycky spíš vyměňovala,ale teď je to určitě ten pravý.Už 4 roky.

Já většinou letěla ze vztahu do vztahu, jen po rozvodu byl chvíli klid. Neumím bejt sama. :dudlik:
Toho pravýho :hjarta: jsem opustila před 11 lety, takže vlastně, když to vezmu podle toho, tak ta pravá láska už asi nepřijde :grater::grater:

to neni o tom umět být sám, ale někoho v tu chvíli potkat ...

vašek napsal(a):

to neni o tom umět být sám, ale někoho v tu chvíli potkat ...

No tak asi umím potkávat.... :vissla:

spíš neumíš ...

vašek napsal(a):

spíš neumíš ...

dík.

není zač :-) kdyby byl nějaký problém potkáš dalšího né?

vašek napsal(a):

není zač :-) kdyby byl nějaký problém potkáš dalšího né?

tos nemusel  :grater::grater::grater:

Po rozchodu jsem si dala měsíc, že nesmím hledat. Pak následoval další měsíc, kdy jsem pokukovala a náhoda mi do dohnala do náruče. Jsme spolu zatím tři roky. A dobrý. Myslíme si oba, že je to to púravé, co jsme hledali. Doufám,, že z toho nevyrosteme.

Marikoooo,

nezlob!!! :-)
- pravá láska
- pravý partner
- a podobné "pravé" věci neexistují... Je to jen romantický mýtus. Pohádky. Filmy. Jediné, co opravdu existuje, je tzv. "pravý direkt" - to je úder pěstí, kterým Vašek a já příště srazíme nápadníky svých budoucích žen :-)

Jak by to proboha mohla být pravda, když ten tzv "pravý" ti utekl (a tisícům ostatních holek také....) - to je literární obrat (tvůj pribeh rozchodu jsem nejak nemohl najít - jde jen o to, ze "pravý" je prostě ten, s kterým jsi ted a tady a jsi štastná. Tedy aspon se tak cítíš. Za 10 let to může být jinak. Pravý neznamená nutně na celý život. Můžeš někoho potkat a zažít s někým 1 měsíc tak skvělý, že se ti bude tajit vzpomínkami dech i v důchodu....

A konečně odpověd na tvoji otázku - která je, přiznejme si to otevřeně a bez špetky ironie, opravdu trošku mimo. Pravá láska po rozchodu může přijít kdykoli :-) žádná pravidla na to přeci neexistují. Může to být 1 měsíc, 1 rok, 2 roky, 3 roky...nebo taky nikdy.

Spíš se zeptej sama sebe:
- jsem už po rozchodu OK nebo jsem pořád ještě smutná (no a co, máš na to právo)
- jsem tak zoufalá a závislá, že nejsem schopná být chvíli sama a hledám spásu u někoho, kdo mě zachrání, učiní štastnou a dá mi lásku (protože sama toho nejsem ještě schopná..)?
- jsem pořád ještě zamilovaná do bývalého partnera a nového potřebuji jenom proto, abych na toho původního konečně zapomněla (protože je to takto mnohem pohodlnější...)?
- mám pořád strach z toho, že zůstanu sama...? (neumím stát na vlastních nohách, bojím se toho...)

Nazdar chlapče,

zrovna ráno jsem ti smolil mail ale spadlo mi to :-( tak napíšu znovu ... ať vidím co je novýho :-)

Nicolasi, nejsem si jistá jestli jsem si už nějaký ten tvuj řádek netiskla :D :D :D každopádně mám nějaký papír doma a když mi je nejhuře čtu si ho,píšeš tam mimo jiné,nikdo po tobě nemůže chtít aby jsi byla ihned po rozchodu plná síly...atd atd. skutečně nevím zda jsi to psal ty ale tenhle  tvuj příspěvek(torhuc výš) je stylově hodně podobný a TAK PEKNÝ....potěšilo mě to:-))))

Kalupinko a ty taky musela jsem se při čtení tvých řádků usmívat, píšeš jaká nebýt a v některých tvých pasážíš se bohužel velice dobře poznávám....že přesně taková bohužel jsem
:-)))

Vašku,
nazdar zvedavce :-)

Na tvoji otazku (Marice odpovidat nebudu, protoze ta otazka je fakt mimo.. :-) ), odpovim: 1 rok a cca 3 mesice.
Mam pritelkyni. Ale je to cerstvy, cca 2 mesice.
Opustil jsem vsechny své přítulkyně a milenky. A dokonce to ani tak nebolelo :-)

Co ty? Splnil jsi trenýrkový úkol? :-)

Nicolas napsal(a):

Vašku,
nazdar zvedavce :-)

Na tvoji otazku (Marice odpovidat nebudu, protoze ta otazka je fakt mimo.. :-) ), odpovim: 1 rok a cca 3 mesice.
Mam pritelkyni. Ale je to cerstvy, cca 2 mesice.
Opustil jsem vsechny své přítulkyně a milenky. A dokonce to ani tak nebolelo :-))

:supr: dobrý

pošlu mail vydrž prďka vydrž ale neboj úkol jsem nesplnil :-))

Nico

:supr::supr::supr:

tak to už nepřijedu

Jájo,
propásla jsi svoji životní šanci :-) Coz je jen a jen tvoje chyba - kazda zena  je sama svého štěstí strojvůdcem (nemůžeš čekat, až nějaký Nicolas přijde a nabídne modré z nebe).

Ted vazne. Co ty? Jak to jde? Já jsem myslel, ze jsi me ve Strasnicích neprijela (na nekolikeré mé nabídky) navstívit, protoze mas pritele. Pritel je gut? nebo momentalne zlobí? Nebo jsi tzv. "mezi jednotlivými príteli"?....

Nikolasi tak se ptám sama sebe:

-po rozchodu OK nejsem - jsem smutná, ale je to lepší a lepší

-s láskou k sobě samé mám problém, i proto si nechávám o bývalého furt mlátit na kokos a trápit se

-nevím jestli jsem zamilovaná ale vím, že nejsem schopná ještě přijmout někoho jiného

-nemám strach že zůstanu sama půl roku, rok, dva mám strach že nebudu mít rodinu a že nikdy nenajdu to své štěstí....jestli ano, počkám si

Mariko,
nejlepší odpovědi na otázky (byt ostatním mohou někdy znít nesmyslně...) jsou ty vlastní.

Jsem rád, že už po rozchodu jsi na to lépe.
Ale asi to opravdu není úplně OK, když si od bývalého necháš mlátit na kokos a pořád se trápíš. ..chce to víc času (mimochodem co ten psycholog - pomohl ti?)
Je dobře, že sama víš (kdo jiný by to měl vědět..) že ještě nejsi schopná přijmout někoho jiného, nového a mít s ním fajn tzn. vyrovnaný vztah bez příliš velkého zatížení z tvé minulosti.

a nejlepší nakonec. Pokud nemáš strach, že zůstaneš sama, tak je vše na velmi dobré cestě. Beze strachu se žije lépe a tvůj budoucí partner to pozná - fajn chlápek spíš chce ženu, která není zoufalá, chce tu, která má energii a nemá strach.
PS: na hledání štěstí se vykašli. Stestí si najde tebe - má to v popisu práce :-) Hledej maximálně sama sebe. Co máš ráda a co ne a nauč se to otevřeně říkat. Viz rozsáhlé diskuse Avalonky, Pandorry a klubu neohrožených žen, které toto téma popisují s šarmem a názorností, kterou já bych nedokázal ani za 100 let.

Psycholog, no psycholožka se mi snaží vysvětlit, že se nemusím nechávat o bývalého takhle trápit a týrat, že jsem "skvělá žesnká" co má nabídnout...no po telefonátu s bývalým jsem schopná tak akorát skočit pod auto....jaká jsem byla :-(

Sebeúcta, to je můj základní problém co jsem ztratila.

Byla jsem sama už za vztahu, takže nyní jsme sama a mám klid, takže nic tragického. Začím se dávat na nohy, kupuji si dámské krémy, běhám, jezdim na akce...ale furt mi chybí, né asi on, ale láska a to že Tě má někdo rád.

[b]Byla jsem sama už za vztahu, takže nyní jsme sama a mám klid, takže nic tragického. Začím se dávat na nohy, kupuji si dámské krémy, běhám, jezdim na akce...ale furt mi chybí, né asi on, ale láska a to že Tě má někdo rád.[/b]
možná by stačilo kdyby si většina z nás uvědomila tohle...a bylo by nás neštastných daleko méně....

Adro: neboj, mě to vydrží tak týden a pak o víkendu kdy je nejhůř si zas třeba napíšu o pár facek :-(

Je to nárazový, třeba se tim jen utěšuji, třeba je to pravda.

Na moji bejvalku praskla nevěra na Vánoce, v dubnu se odstěhovala za frajerem. Když jsem se z toho tak nějak vzpamatoval, snažil jsem se najít nějakou novou přítulkyni, ale moc to nešlo. Člověk musí mít v sobě ten rozchod a všechno kolem něj vyřešený. V červnu jsem poznal svoji současnou přítelkyni a je to ta pravá :-)

Marikaa napsal(a):

Ahojky,

je nás tu dost rozešlých dřív či později, a ráda by jsem znala zkušenosti těch co to mají už zdárně za sebou....jedná se spíše o rozchody po delších vztazích.

Marikka, obvykle pravá láska přijde ve chvíli, kdy ji nehledáš ani hlavně ji nečekáš. Neboj se, přijde to samo. Hlavně buď SVÁ.

Nečetla jsem celou diskusi a neznám tě, jak dlouho jste spolu byli a proč jste se rozešli? Ale určitě si víc věř, to, že to s jedním nevyšlo je sice škoda, ale to neznamená, že to nevyjde ani s dalším.


Takže hodně štěstí a na toho v bývalého už zbytečně moc nemysli. ;)

Ahoj,

včera jsem s ním zas mluvila :-( né a né ho nechat být, přijdu si jak posedlá. Furt mi opakuje, že už to zkončilo, že miluje jinou a já to nechápu, ještě před 1,5měsícem jsem spolu byli 3 týdny zpět u sebe a nyní ???? Chci se z toho vyhrabat, na druhou stranu se zahrabávám akorád hloubš a hloubš. Racionálně mě dochází vše jak má, ale pak to přijde a já jsem schopná ho prosit at mě má rád. Pak nesnáším sama sebe a vím že si mě nemůže už opravdu vážit. Pak slýchám jak se se mnou nedalo žít, jak jsem byla hrozná a já si pamatuji vesměs to pěkné. Nevím co dělat dál....vydržím týden, dva a pak udělám tu hovadinu že mu napíši či zavolám a vše je zpět. Přijdu si jak slaboch....upřímně musím říct že se za sebe i stydím a k čemu to je :-(

ostatní se držte lépe než já.....