Ahoj lidičky,
už několik dní mě drží v naději rady a příspěvky v této diskusi. U mě je to hrozně čerstvé, tak se vtom plácám dost krutě.
Teď zpětně vím, že jsem něco tušila, moje intuice mi říkala, že se něco děje, i když zdánlivě bylo všechno v pořádku. Polibky, objetí, milování, říkal mi Miláčku pořád, ale už mi nějak přestal říkat, že mě miluje.
No a úplně čistě náhodou tuto sobotu, protože opravdu respektuji právo druhého na soukromí, tudíž by mě ani nenapadlo, že bych se mu měla hrabat v mobilu, či ho jinak kontrolovat, jsem narazila na dost jasnou sms. Abych to vysvětlila - můj mobil se mi rozbil, tak jsem ho poprosila, ať mi půjčí svůj, že se jenom mrknu na simku, jestli tam něco nemám. No a v jeho mobilu na mě jako první po otevření zpráv vykoukla dost jasná sms. Ti z Vás kdo sem píší si asi dovedou představit tu hroznou ránu.
Tak mu nezbylo, než se přiznat, že někoho má, že je mladší (jemu je 42 a jí 24 a mě 40), ale že neví, co vlastně chce, že mě má rád, ale už mě nemiluje jako dřív.
Po probdělé noci jsem udělala tu blbost, že jsem z něj začala páčit nějaké informace, proto vím kolik jí je let a že to byla kolegyně z práce, najednou už věděl, že ji miluje, že chce být s ní, že je mu s ní dobře, že sice není lepší než já, že je ale jiná - u toho všeho jsme oba brečeli a objímali se.
Další den mi došlo, že ho prostě miluju, že mi stojí za to o něj a 10 let skvělého vztahu a života bojovat, a tak jsem se rozhodla, že to v sobě zadusím a dám nám šanci. Když přišel z práce, chovala jsem se naprosto normálně - objala ho, dala mu pusu, ale žaludek se mi klepal ze strachu, že mě odstrčí nebo něco podobného - neodstrčil, objal a políbil. Tak jsem mu řekla, že mu dám čas si to v sobě vyřešit, že budu ten fakt  s m. ignorovat (s poznámkou, jestli chce taky)a že ho jen prosím o diskrétnost a takt. Zase brečel, řekl, že mi nic nebude slibovat, ale že se bude snažit.
Takže se chováme naprosto normálně, z práce chodí taky normálně ( to mě připomíná, že nevím, kdy s ní byl, protože nebyly žádné výlety apod.), pusa, objetí, dokonce jsme se i milovali. Chvíli je mi dobře s tím, že si myslím, že  spolu zestárneme, jak jsme si kdysi slibovali, chvíli mám žaludek jak na vodě a propadám zoufalství a beznaději ( ale to jenom sama před sebou).
No to jsem se hezky rozepsala, jsem zvědavá, jestli to někoho bude bavit tak dlouho číst, ale pokud ano, prosím o radu, podporu, naději,.... . Díky

Mazlíku /pěkné jméno/, dočetla jsem až do konce. Já neumím poradit. Jen ti chci napsat , že ti držím palce, ať se to u vás vyřeší tak, jak má. Jsi na začátku a ještě máš všechno v rukách. Vždycky, když ti bude blbě, tak si uvědom, že ty jsi jeho žena a je to hodně na tobě. Ta nová přítelkyně je jen nová, neokoukaná a i proto žádoucí. Blbě se s tím bojuje ale jde to.
Ty máš výhodu člověka, který ho dobře zná a ví, jaký je a co na něho platí. Tak nedělej stejné chyby jako já. Moc ti držím palce. A za ten mobil se neomlouvej, každá jsme to nějak zjistila. Třeba já úplně náhodou a pak jsem si říkala, škoda, že jsem té náhodě nepomohla už dávno, když jsem věděla, že se něco děje. Místo toho jsem asi dva roky hledala vinu v sobě a trápila se. Tak se drž.

Mzlíčku,
jako bych četla sebe a svůj příběh, když se to provalilo ven. Také mě neodstrkoval, miloval se se mnou víc než kdy před tím. Dodnes mě každý večer drží za ruku (je to již 1,5 roku). Také mi říkal, že se bude snažit najít cestu ke mně zpět. Chtěl odejít, prý potřeboval být sám, aby si vše srovnal v hlavě. Nevyhazovala jsem ho a on neodcházel, protože bych prý na tom byla hodně zle a to on nechtěl. Snažil se mi moc pomáhat, povídal se mnou.Říkal, že mě má rád, ale jinak, s ní že je mu moc dobře. Chápala jsem to, bylo to pro něj něco nového, nepoznaného, krásného, ale mě to moc bolelo a vlastně bolí doteď.
Teď už odcházet nechce, chce být se mnou, je mu prý se mnou dobře. Věří, že nám bude krásně, že je už všechno pryč. Snažíme se oba, mám ho moc ráda, ale pořád to neustávám. Červíček hlodá a já začínám mít strach, že to vše hezké zase pokazím. Jsou dny, kdy cítím, že je u mě celý, ale někdy mám pocit, že pořád myslí na to hezké, co s ní prožil.
Podle toho jak píšeš, tak si myslím, že tvého muže to samotného trápí, ale že teď vůbec neví co a jak. A záleží hodně na tobě, jak to ustojíš a tím mu dáš najevo, kam opravdu patří. Moc ti držím palečky, určitě to zvládneš. Rozhodla jsi se, že ti stojí za to o něj bojovat, tak bojuj. Určitě to za to stojí. Alespoň si to já u sebe pořád myslím. Pa a :pussa:

Asi se ti ten mobil měl pokazit.Mi přišla sms omylem - přehmatem.Přesně vím jak ti bylo když sis to přečetla.Taky jsem měla nějakou intuici.Je vidět že jsi rozumná ženská.Mám pocit že tvůj M je momentálně poblouzněný, slečna je mladá a on teď má pocit že je ještě chlap s CH.Máš velké plus že tě  M "neodstrčil", je vidět že se v tom plácá.Jen ti můžu poradit nic něřeš,nepátrej a dělej to co cítíš.Čím budeš vědět míň , pro tebe líp.Tak jak píše uzlík, je to běh na dlouhou trať a červík hlodá a hlodá.Musíme věřit a doufat, když víme co chceme.Drž se

Mazlíku, oni musí od sebe odejít bez nátlaku jakékoliv třetí osoby - to je dobře, žes mu řekla, že mu dáváš šanci, možná stanov limit, jestli měsíc, dva....( težko radit, asi zál. jak dlouho to trvá, jak dlouho je zaháčkován), prostě on musí sám od sebe přestat myslet tím dole a opět malinko použít mozeček...
Vyprávět si tady, že ano, nové, mladé masíčko je něco jiného, než ta jeho okoukaná doma....ale......
A TY ten čas, co ON se bude "rozmýšlet" se nenervuj - no, hezky se to radí, ale zkus se třeba i doma stát vzácnější...nevím, , jestli máte děti, co se musí hlídat, nebo ne, ale  popadni seznam kamarádek a provětrej  všechny místní bary a přírodu- protože potřebuješ přijít na jiné  a lepší myšlenky, než se donekonečna zaobírat tím, jak ON se rozhodne....většina mužů neboří mosty, dochází-li k rozchodu, obvykle nevydrží manželka nápor či nátlak existence milenky....- což se  nedivím.....
Ale bojuj, stojí to za to... jestli ti pomůže vědomí, že v tomto "svrabu" nejsi sama, tak opravdu nejsi a bohužel zjišťuji, že těch, co jsou na druhé straně břehu( nebo-li těch co nezažili nějakým způsobem nevěru) je sakra málo.....

aeva1 a uzlíku, děkuji za moc hezká slova, něco takového jsem potřebovala.
Je pravda, že jsem to já, kdo ho zná líp, a proto doufám (hrozně moc), že bude zase všechno v pořádku, že čas je ten "nejlepší lékař", a že mu dojde, že je jiná proto, že je neokoukaná a nová. Ale vzhledem k tomu, že je to čerstvý, vůbec nevím co mám dělat dál, jestli jsem se zachovala správně a jestli to popření vlastní hrdosti bylo správné. Vím jistě jen to, že ho miluju a že s ním chci prožít zbytek života, ale na za cenu, že bych byla jen trpěná chudinka a taky proto, že má doma klid a pohodlí a sex kdy potřebuje. No ale to asi ani ne po týdnu nezjistím, co?
My nejsme manželé, žijeme spolu 10 let, já mám děti z 1. manželství a on taky, takže další, co by nás spojovalo jaksi chybí, ale myslím si, že náš vztah byl ( a snad bude zase) skvělý - stejný smysl pro humor, vzájemná tolerance co se týká koníčků, stejné hodnoty, no prostě jsem si myslela, že dokonalé. O to víc teď nechápu PROČ??? A  podle něj jsem skvělá i teď, jen ona je jiná. To je na budku, co s tím????

Michaelo43, ale já na něj netlačím dala jsem mu čas, jen jsem neřekla (asi alibisticky) kolik. Jak dlouho to trvá? Říkal že asi 3 měsíce. Vědět bych moc chtěla, ale ani snad ne o nich, ale jak na to nazírá on, jak se cítí, co si o tom myslí. Ale nechci se o tom teď bavit, asi by nebyl ještě objektivní, i když zvědavost spaluje.
Já ím, že chlapi většinou mosty nebořej, ale co když bude výjimka, co když ho ta "nová" zaháčkuje víc, co když dá víc na zamilovanost než na trvalejší mít rád, co když,... Je jich moc.

Míšo, tak ti nevím. Od doby kdy jsem se zařadila mezi ty, kteří nevěru zažili, tak nejdříve jsem měla pocit, že všichni to mají dobré, jen já jsem sama a v háji (slušně řečeno), pak jsem se o to začala více zajímat, navštěvovat Babinet, mluvit o tom, číst o tom atd. a najednou se mi zdálo, že nevěra je fakt všude kolem a skoro jsem to začalo považovat za něco normálního. Naštěstí jsem se dost vzpamatovala, trochu mi pomohl i Dr Uzel, který v TV mluvil a říkal, že většina (nediskutuji jeho výraz většina) mužů není nevěrná, spíše o tom mluví a v podstatě řekl, že normální je být věrný. Já vím, že teď se tu zase na mně všichni sesypou a budou mě považovat za naivku. Ale mně ten "návrat" pomohl. Vím, že je nás spousta, mezi mými přáteli je rovněž spousta rozvedených nebo v nových vztazích, ale když jsem si to tak hodila na papír, tak jsem zjistila, že stále ještě převažuje podíl těch, kteří ten vztah nemají tímto způsobem pokřivený. Spíše si myslím, že je to jakási deformace nás samotných, protože jsme se k nevěře nachomýtli, prošli jí, a teď  nadále více či méně udržujeme písemný nebo dokonce i osobní vztah s lidmi stejně postiženými a z toho pramení i to přesvědčení, že "skoro" všechno je nevěrou poznamenané. Nevím, zda jsem schopna tohle srozumitelně popsat, ale snad mně rozumíš, co jsem tím chtěla říci.

Mazlíku,
podle mne jsi zkušená žena, která cítí, jak se na to dívat a co dělat. Myslím si, že postupuješ správně.

Mazlík napsal(a):

aeva1 a uzlíku, děkuji za moc hezká slova, něco takového jsem potřebovala.
Je pravda, že jsem to já, kdo ho zná líp, a proto doufám (hrozně moc), že bude zase všechno v pořádku, že čas je ten "nejlepší lékař", a že mu dojde, že je jiná proto, že je neokoukaná a nová. Ale vzhledem k tomu, že je to čerstvý, vůbec nevím co mám dělat dál, jestli jsem se zachovala správně a jestli to popření vlastní hrdosti bylo správné. Vím jistě jen to, že ho miluju a že s ním chci prožít zbytek života, ale na za cenu, že bych byla jen trpěná chudinka a taky proto, že má doma klid a pohodlí a sex kdy potřebuje. No ale to asi ani ne po týdnu nezjistím, co?
My nejsme manželé, žijeme spolu 10 let, já mám děti z 1. manželství a on taky, takže další, co by nás spojovalo jaksi chybí, ale myslím si, že náš vztah byl ( a snad bude zase) skvělý - stejný smysl pro humor, vzájemná tolerance co se týká koníčků, stejné hodnoty, no prostě jsem si myslela, že dokonalé. O to víc teď nechápu PROČ??? A  podle něj jsem skvělá i teď, jen ona je jiná. To je na budku, co s tím????

Mazlíku,
zachovala ses podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Alespoň i já jsem to tak cítila. Ano, je tam pak naše nějaká hrdost, které se to pěkně dotklo. Ale u mě a myslím si, že i u tebe je ta láska větší než nějaká pitomá hrdost. Ty i já jednáme dle našeho srdce. Je to pro tebe hrozný šok, příšerná rána, hrozné zklamání. Cítím to i teď, jak ti asi broučku je. Neboj, vše se v dobré obrátí, uvidíš. První krůček máš už za sebou, už víš, že ho miluješ a že o váš společný vztah budeš bojovat.
Tvé pocity jsou úplně stejné jako ty moje. Také jsem si myslela, že jsem trpěná chudinka, která mu dává úplný servis. I jsme se o tom bavili. Ale on poznal (alespoň si to myslím), že nežebrám, že se neplazím, ale že opravdu miluji. Máte spolu spoustu společného, také jsem nechápala. Ale nechápal ani on, prostě ve vztahu mu něco chybělo o všem jsme si pověděli, plakali u toho oba a já se snažím v sobě to špatné změnit.
Je to běh na hodně dlouhou trať, ale věř, že neběžíš sama.
A ještě něco, náš vztah je teď mnohem hezčí, ale bohužel čerstvě poznamenaný a je opravdu jenom na mně, jak já se s tím poperu a vyrovnám. V tom nám nikdo nepomůže. Neboj on si tě najde a najde si tě tisíckrát lepší!! :par:

blanch, asi Ti rozumím, ale na druhou stranu, tady se pohybují lidi, kteří si to zažili, a proto se Ti zdálo, že je nevěra všude kolem. Ale víš, sdílená bolest je trochu menší a rady a podpora těch, co to zažili dost pomáhá a hlavně ty příspěvky, které končí šťastně Tě posilují.
Deformace nás samotných - tomu nerozumím, já si myslím, že teď potřebuji přesně takovouhle společnost s jejími zkušenostmi a podporou a až to bude zase v pořádku ( a já věřím, že bude), tak už sem možná ani nezabrousím anebo jen proto, abych se podělila o tu svou zkušenost a pomohla tak třeba jinému člověku, protože věř, že tohle tady pomáhá.

SOFI napsal(a):

Mazlíku,
podle mne jsi zkušená žena, která cítí, jak se na to dívat a co dělat. Myslím si, že postupuješ správně.

Díky, díky, díky, přesně tohle jsem potřebovala!!!

Mazlíku - já reagovala na Michaelu, resp její poslední větu: "jestli ti pomůže vědomí, že v tomto "svrabu" nejsi sama, tak opravdu nejsi a bohužel zjišťuji, že těch, co jsou na druhé straně břehu( nebo-li těch co nezažili nějakým způsobem nevěru) je sakra málo..... ". Já už jsem z toho venku, občas sem zabrousím, ale "už mě to neživí". Ale plně souhlasím s Tebou, že tyhle stránky v době bolesti a léčení pomáhají a jsou k nezaplacení. Máš kliku, že jsi je našla tak brzy, určitě Ti pomohou najít cestu. Držím palce a ve vlastním zájmu zachovej v rámci možností klid a rozvahu.

Vždy jsem byla optimistka,ale postupem času zjišťuju,že nějaká forma nevěry byla vždy a bude.S tím se musí člověk naučit žít a počítat.Není to jako v pohádce "na věky šťastni".Na spousta nevěr se nepřijde.A na ty ,co se přijde,možná a někdy určitě napomůžou tomu,že se manželství změní k lepšímu a to co nestálo za nic ,k horšímu.Všechno zlého co se stalo v mým životě,bylo vždy k něčemu dobrý.Nikdo není dokonalý.Každý upřednostňuje něco jinýho,každý kdo něco má,chce ještě víc.Známá říká,sex je dobrý,ale mohl by být častější....co já bych za to dala,ale zase nedělá nic kolem domu...chápu ho není jeho.Další má manžela,chodí do hospody,ale je pravovitý a umí se udobřovat.Můj kamarád je šikovný ve všem....i v mimomanželských vztazích,no a můj manžel je šikovný,ale neumí projevat city.Ale je jistý,že kdo prožívá bolest,tyhle stránky mu mohou pomoct.Opravdu si myslím,že co se stalo má se stát a i nevěra vede k tomu,že každý si uvědomí pro co vlastně žije.
Že třeba žije špatně a neuvedomuje si to.Je to takový nakopnutí.Ráda čtu Pan a Av.Jsou to zkušenosti a jsou hodně přemýšlivé a ve spoustě věcí jsou už nad věcí,ale nikdy nikdo nestojí pevně na zemi.Je to jen opravdu víc zkušeností a v tom poznáte,kdo vás má rád.Kdo jde na vás a nás :o))) tvrdě.A kdo si to neuvědomuje je hodně mladý nebo naivní a musí si to odžít a rady nepomůžou....jako mě :o)))))) Ale to co jsem napsala je zase všeobecná rada a ne konkrétní,jak z vás hodně požaduje.Já jen bych si přála,aby jste se jako já v tom neplácali moc dlouho.V mém manželství byly podrazy oboustranné,ale jde to k lepšímu....i když šrámy nikdo nevymaže.Jsou jako jizvy na který kouknete a vzpomenete.

Jak dlouho se tohle dá vydržet???? Je to teprve týden, ale já každý den umírám! Chtěla bych jít ke kartářce, ale mám hrozný strach z odpovědí. Co myslíte nebo máte s tím někdo zkušenosti? Asi mi nezbývá nic jiného než se obrnit trpělivostí a nechat pracovat čas. Doma se chováme naprosto normálně, jen mně se každou chvíli klepe žaludek, ale nedávám nic znát. Myslíte, že o tom máme mluvit nebo ho mám nechat jestli začne sám, hrozně tápu a bojím se, abych neudělala něco špatně, abych ho nevyštvala k ní, zatím však "má čas na to, aby si to ujasnil".

Spíš se obrň trpělivostí a nech pracovat čas.Jednej tak jak to cítíš.Tu  kartářku moc nehoň, asi by bylo moc brzy.Když to u nás praskolo, tak jsem taky jedné volala  a chtěla jsem se objednat.Hledala termíny a ke každému si našla nějakou výmluvu, to se jednalo o začátek srpna , pak mi řekla že jedině až v září a na to mi řekla , ale to už je školní rok.Takže když jsem ten telefon položila , tak jsem si řekla že jsem tam neměla jít.Asi to vycítila, nedokážu si to jinak vysvětlit.Po 7 měsících jsem byla u jiné.Všechno nové je moc emotivní, někdy to po čase opadne a jednotlivci si uvědomí co chtějí.

Romča napsal(a):

Spíš se obrň trpělivostí a nech pracovat čas.Jednej tak jak to cítíš.Tu  kartářku moc nehoň, asi by bylo moc brzy.Když to u nás praskolo, tak jsem taky jedné volala  a chtěla jsem se objednat.Hledala termíny a ke každému si našla nějakou výmluvu, to se jednalo o začátek srpna , pak mi řekla že jedině až v září a na to mi řekla , ale to už je školní rok.Takže když jsem ten telefon položila , tak jsem si řekla že jsem tam neměla jít.Asi to vycítila, nedokážu si to jinak vysvětlit.Po 7 měsících jsem byla u jiné.Všechno nové je moc emotivní, někdy to po čase opadne a jednotlivci si uvědomí co chtějí.

Je to k nevydržení, ale asi mi nic jiného nezbývá. A stejně se moc bojím, co by mi řekla, takhle můžu alespoň ještě nějaký čas žít s nadějí.
Romčo, jak dlouho je to u Vás a případně jak to s Vámi dopadlo?? Jestli jsi reagovala stejně jako já a i ti naši chlapi byli podobní, nemáš pro mě nějakou náplastičku v podobě dobrého konce???

Napíšu ti e- mail.

Mazlíku, fakt všechno jako přes kopírák. Miluješ, tedy postupuješ s nejvyšší možnou opatrností, abys něco nezvorala, dáváš čas na rozmyšlenou,jsi ochotná ignorovat a tolerovat... Je to dva měsíce, co mne tady holky Babinetky zvedaly ze země a foukaly tu ránu, která tak strašně bolí!! Moc bych ti přála, aby to dopadlo tak, jak si přeješ. A z vlastní zkušenosti vím, že to tak nemusí být. Všechno chce svůj čas. I tvá nesmírná bolest, kterou teď cítíš, tak čas velmi pomaličku zahojí a ty se obrníš. Aby ta příští tak neublížila! Podle mně zatím postupuješ správně. Budu na tebe myslet a držet palce!!! :hjarta:

dakota napsal(a):

Mazlíku, fakt všechno jako přes kopírák. Miluješ, tedy postupuješ s nejvyšší možnou opatrností, abys něco nezvorala, dáváš čas na rozmyšlenou,jsi ochotná ignorovat a tolerovat... Je to dva měsíce, co mne tady holky Babinetky zvedaly ze země a foukaly tu ránu, která tak strašně bolí!! Moc bych ti přála, aby to dopadlo tak, jak si přeješ. A z vlastní zkušenosti vím, že to tak nemusí být. Všechno chce svůj čas. I tvá nesmírná bolest, kterou teď cítíš, tak čas velmi pomaličku zahojí a ty se obrníš. Aby ta příští tak neublížila! Podle mně zatím postupuješ správně. Budu na tebe myslet a držet palce!!! :hjarta:

Děkuji za podporu, opravdu to moc pomáhá a drží nad vodou, doufejme, že bude zase dobře. V tuhle chvíli si myslím, že dobře bude jenom s ním, ale co já vím, třeba za měsíc to budu vidět jinak, je to moc čerstvý a já lovím spíš ty příběhy s dobrým koncem a udržuju se v naději. Kdybych aspoň věděla PROČ, ale on sám neví nebo o tom nechce mluvit, jen to, že mě má sice rád, ale už mě nemiluje. Tak moc doufám, že ho to přejde a vrátí se. Snad ta nová kočička nebude dost chytrá a šikovná, aby ho opravdu zblbla tak, že by chtěl spálit mosty. Zatím je rád, že je doma vše v "pohodě" (teda pro něj), v podstatě beze změn, jen jsem začala dělat to, co jsem bohužel po pár letech přestala - víc se snažit být s ním na úkor vlastní pohodlnosti. Tak DOUFÁM a VĚŘÍM a je mi blbě.

Mazlík napsal(a):

dakota napsal(a):

Mazlíku, fakt všechno jako přes kopírák. Miluješ, tedy postupuješ s nejvyšší možnou opatrností, abys něco nezvorala, dáváš čas na rozmyšlenou,jsi ochotná ignorovat a tolerovat... Je to dva měsíce, co mne tady holky Babinetky zvedaly ze země a foukaly tu ránu, která tak strašně bolí!! Moc bych ti přála, aby to dopadlo tak, jak si přeješ. A z vlastní zkušenosti vím, že to tak nemusí být. Všechno chce svůj čas. I tvá nesmírná bolest, kterou teď cítíš, tak čas velmi pomaličku zahojí a ty se obrníš. Aby ta příští tak neublížila! Podle mně zatím postupuješ správně. Budu na tebe myslet a držet palce!!! :hjarta:

Děkuji za podporu, opravdu to moc pomáhá a drží nad vodou, doufejme, že bude zase dobře. V tuhle chvíli si myslím, že dobře bude jenom s ním, ale co já vím, třeba za měsíc to budu vidět jinak, je to moc čerstvý a já lovím spíš ty příběhy s dobrým koncem a udržuju se v naději. Kdybych aspoň věděla PROČ, ale on sám neví nebo o tom nechce mluvit, jen to, že mě má sice rád, ale už mě nemiluje. Tak moc doufám, že ho to přejde a vrátí se. Snad ta nová kočička nebude dost chytrá a šikovná, aby ho opravdu zblbla tak, že by chtěl spálit mosty. Zatím je rád, že je doma vše v "pohodě" (teda pro něj), v podstatě beze změn, jen jsem začala dělat to, co jsem bohužel po pár letech přestala - víc se snažit být s ním na úkor vlastní pohodlnosti. Tak DOUFÁM a VĚŘÍM a je mi blbě.

Tak se chci podělit se svou zkušeností s kartářkou. Taky jsem u ní byla když jsem měla jistotu, že má manžel milenku. Cítila jsem to z jeho chování a  jednou se přiznal sám. Přiznal sice, že ma asi zhruba rok známost a neví co s tím. Prý s ní nespí. Není mi 15 a tak jsem tomu nevěřila.  Zhroutil se mi celý svět. Celou tu dobu kdy jsem cítila, že někoho má mi tvrdil, že má starosti v práci atd. Jednoho dne jsem si přečetla SMS. Taky s ním chodil na záchod, do koupelny, prostě ho nenechal ani chvíli jen tak ležet. Ta SMS byla hodně, hodně důvěrná a v žádném případě nedokazovala to, že s ní nespí, právě naopak. Navštívila jsem kartářku. Ta mi vyložila karty a hned mi řekla, že se tam objevuje nějaká žena, zhruba asi tak rok. V žádné případě to nemám končit, že tam konec nevidí a že manžel neví  co má dělat, že je rodina pro něj všechno. Navštívila jsem ji několikrát, vždycky měla pravdu. I v době kdy mi slíbil, že to s ní skončí, mi řekla, že to nedokáže. Doporučila mi ať ji manžel navštíví. Nechtěl, ale šel. A při mé další návštěvě mi sdělila ať to ukončím, že to nemá smysl. Neudělala jsem to hned , ale až za 10 měs. Byla jsem na sebe zlá, že jsem ho tam poslala, ale dneska mi dochází, že ji řekl asi věci, které by mi nikdy neřekl. Dneska chápu, že pro něj rodina (spíš děti ) znamenaly hodně a proto by od nás neodešel. Ji, ale tak miloval a miluje, že by to s ní neukončil. Myslím si, že by to s ní táhl tak dlouho, pokud by to s ním neskončila ona. To jsem nechtěla. Představa, že se k vám manžel vrací jenom proto, že nedokáže opustit děti,že vás nemá rád, vyhýbá se vám, hledá každou příležitost aby nemusel přijít brzy domů je děsivá. Bylo hrozné sbalit 2 dcery, a odejít. Je to skoro rok a já se v tom pořád plácám. Je mi hrozně smutno, mám ho pořád ráda (nevím jak se té  lásky zbavit). Chtěla bych, protože si tím jenom ubližuju. Závidím každé z vás, které i potom manžel řekl, že vás má rád. Mi to neřekl a ani jednou nechtěl abychom se vrátily. Moc to bolí. Jsme spolu  14 let. Máme 2 krásné, hodné dcery, které má rád a ony mají rády jeho. Nedokázala jsem udělat nic jak to změnit. Ta jeho milenka nad náma 3 vyhrála. A proto po té době odlouční, po době kdy jsem denně čekala na jenom nepatrný náznak toho, že je mu po mě smutno, že mu došlo o co přišel,že to chce vrátilt zpátky podávám žádost o rozvod. On by to nedokázal. Několikrát měl přijít abychom se dohodli na podmínkách , nepřišel. Včera slbil, že dneska přijde, tak uvidím. Už týden pořád jenom brečím a doufám, že to v poslední chvíli  manžel stopne, že mi řekne, že to nechce. Vím, že to je jenom mé zbožné přání, které se mi nesplní, ale musím to udělat. Musím to ukončit, abych si pořád nedávala nějakou naději, že se to změní. Hraju si na tu silnější a jsem jenom ubohá troska, která by ho nejraději přitiskla k sobě a brečela a brečela.  A tak budu předstírat nadhled nad věcí. Proč to není jenom hnusný sen, z kterého se probudím.

Pajavo, tak především nejsi žádná troska. Jsi člověk, který hluboce miluje a který to samé čekal od svého partnera. Je těžké smířit se s tím, že přístup každého z vás byl jiný. Psali jsme si zrovna včera na jiném fóru o tom, že i když si myslíme, že jsme nezávislí, tak v okamžiku pravdy zjistíme, že závislost na partnerovi je dost silná. A není to jen zvyk, je to láska, je to důvěra, jsou to společně prožité chvilky, jsou to děti, jejich první krůčky, prostě to vše dělá tu závislost. Nedopadlo to, upadla jsi a teď začínáš znovu. Nechci zde omílat známou pravdu, že čas vše zahojí, zmírní, zapomene... je to ale pravda. Pokud jste dospěli do stavu rozvodu, pak je potřeba to mít co nejdříve za sebou a začít znovu, přestřihnout pupeční šňůru a jít dál. Evidentně mu nedošlo, že o tebe přichází a pokud ano, tak on už je jinde. Přece nebudeš brečet za něčím, co i kdyby ti bylo vráceno, tak už by to nebylo nikdy ono. Nejdříve bys možná měla pocit že jsi "zvítězila", ale pokud k tobě opravdu už moc necítí, tak by tě to neustále trápilo, že ti neříká, jak tě miluje a že s tou druhou to byl omyl, balancovala bys mezi myšlenkami, kde je a s kým je, a jestli se vrátil kvůli tobě nebo jen kvůli dětem, při milování bys přemýšlela, jestli myslí na ní nebo je v duchu s tebou. To bys chtěla? Myslím, že ty se trápíš hlavně proto, že ses rozhodla pro rozvod, ale nejsi vnitřně přesvědčena, že ho chceš. Trvá to rok. Jak dlouho se chceš duševně týrat, jak dlouho se chceš rozmýšlet. Co jiného má ještě provést, abys pochopila, že ty už pro něj nejsi ta nej? Ale Pajavo, pro jiného budeš ta jediná pravá. Teď to nechceš slyšet, ale tím jak přešlapuješ vlastně bráníš tomu,abys opět našla někde štěstí. Zvedni se, postav se opět na své zesláblé nožičky a jdi.
Představ si, jak říká té nové něco jako: to je zase otrava, musím zajít za bejvalkou a nějak se domluvit na tom rozvodu. To zas budou ubrečené oči a výčitky, ach jo... Kašli na něj, oblékni se jak nejlíp umíš, nahoď šminky, úsměv, jdi k holiči, nech si udělat gelové nehty, uvař mu kávu a buď ta nejroztomilejší ženuška. Ať odchází s pocitem, že přišel o "NĚCO". A ty se pak klidně někde v koutku vybreč.

Pajavo, jsi strašně statečná. Máš můj velký obdiv, že jsi to dokázala (já tak statečná nejsem) a budu Ti držet palečky a myslet na tebe. :pussa:

-

prepáč mi, nechcem sa ťa dotknúť, ale nepreháňaš to s tou sebareflexiou?  Veď ani on iste nebol dokonalý a ta si niekam odišla, mala si aj ty milenca?

majkafa napsal(a):

PAJAVA moc ti rozumím. Dnes je to 5 měsíců, co se manžel odstěhoval. Byli jsme spolu přes 21 let, 13.7. bychom slavili 21. výročí svatby. Taky je mi hrozně smutno, miluju ho, přesto, že mi řekl, že mě vygumoval ze svého srdce. Já ho taky zkoušela "vygumovat", ale prostě to nejde. A tak mi nezbývá, než se smířit s tím, jak to je. Před 14-ti dny jsme se dohodli na rozvodu, no "dohodli", m. se dohodl, mně vlastně nic jiného než to přijmout, nezbývá. V noci se mi o něm často zdá, samé hezké sny, že spolu žijeme, jak nám děti rostou, jak se milujeme. Když ho občas vidím, taky se snažím předstírat nadhled. Chemie je stále silná, stále cítím, že je to ten pravý, se kterým můžu prožít celý svůj život, stejně jako v den, kdy jsme se seznámili. A stále si říkám, že takhle to přece nemůže skončit, že my dva k sobě patříme, přesto, že je tady teď jiná, že se něco musí stát. A stále se to "něco" neděje, já  žiju dál, ze dne na den, kvůli dětem a snad jednou i kvůli sobě, snad jednou zase uvidím sluníčko, které svítí. Za ty měsíce jsem probrala své nitro, sáhla si na své dno, vytáhla ven to nejhorší, co ve mně je a přiznala si to. Vím, že jsem udělala v našem vztahu spoustu chyb, že jsem ho svou láskou dusila, že jsem byla "hodná holka" v tom nesprávném slova smyslu. Tohle je má zkouška, můj trest za to, že jsem náš krásný vztah brala jako něco, co je tady napořád, samozřejmost, pro co není třeba pracovat. Je to pokoření mé pýchy, trest za nedostatek pokory. Pochopila jsem. Teď jsem jiná, i když cesta k mému přerodu bude ještě dlouhá a asi nikdy neukončená a já jsem teprve na začátku. Jsem dost silná na to, aby náš vztah byl jiný. V chodu vesmíru se stalo cosi tragického, jakási veliká chyba, když už k sobě nepatříme. Tu chybu jsem udělala já. Kdybychom jenom oba dostali, dali jeden druhému šanci zkusit to znovu, jinak, být si rovnocennými partnery, cítit k sobě lásku nesobeckou a bezvýhradnou. Prosím vesmír, boha, podvědomí, přírodu, ať se to něco nad námi nebo hluboko v nás nazývá jakkoliv, abychom dostali šanci napravit ten tragický omyl, udělat to jinak, abychom se vzájemnou láskou neudusili ale rozkvetli. Teď jsem se svlékla z kůže, donaha. Snad ze mne bude jednou díky této těžké zkoušce dobrý člověk. A i kdybych tu šanci nikdy nedostala, děkuju vesmíru, bohu, podvědomí, přírodě, že jsem s mým manželem mohla prožít ty nádherné roky a děkuju mu za dvě skvělé děti.

-

Majkafo, to je moc hezké, cos napsala. Bohužel tu druhou šanci si můžete dát navzájem, ale nikdo jiný Vám ji neposkytne. Možná, že je to tak správné, učíme se z chyb a v těch dalších vztazích jsme již poučenější (někdy). Teď si vzpomínám na nějaký film, ale zaboha nevím jak se jmenoval, a hl. představitel se stále vracel na ráno stejného dne dokud ho neprožil tak, aby to bylo správně. To je ale jen ve filmu. Ale stejně Tě obdivuji, hrozně ses posunula. Jsi úžasná.

majkafo, moc pěkně jsi to napsala a vystihla...držím ti pěsti jsi silná a statečná a k tomu máš snau a chut na sobě dale pracovat!!! drž se  :D :D  :pusa:

"Na Hromnice o den více", Bill Murray a Andie MacDowell, nejvíc se mi líbila ta scénka, jak jsou na nějakém dobročinném večírku a všichni hlavního hrdinu znajía děkují mu za různé pozornosti a Andie ho v burze "vyhraje"za všechny peníze, co má na účtě.
Majko, jsi tu, abys poznala, že se dá jít dál i bez toho třeštivého blouzněnípo někom, KDO UŽ TĚ NEMILUJE.Jsi moudrá, a úprotože i vesmír je moudrý a dobré se dobrým oplácí, tak v momentě, kdy se přestaneš upínat na jeho návrat, na něco, co sis ve stresu a depresi velmi zidealizovala, tak ti někdo přijde do cesty asplní ti to, co si zasloužíš.Vím, o čem mluvím, vlna adrenalinu opadne, a tělo nastartuje programsebezáchovy- a teprve potom budeš  připravená na další,  mnohem krásnější život. Jen to chvíli trvá. Vydrž, zvládly jsme to všechny, co jsme tady, vlastně všichni, i chlapi se tu trápí;-).

Majkafo, to je hezké cos napsla a taky vím, že to tak opravdu cítíš. Uvidíš, že bude líp a co víš, třeba ještě tu šanci dostanete a budete spolu. Rozvod není smrt. Víš kolik znám lidí, kteří se k sobě vrátili ? Pár jo.
Jsem ráda, žes to ze sebe konečně dostala, že je ti teď trochu líp, kočko ? :hjarta:

Regini, to se tak krásně čte....a dává mi to taky naději na "mnohem krásnější život"  :-))

-

majkafo, ale že si tohle všechno uvědomuješ, jsi si toho plně vědoma-to si zaslouží pochvalu a uznání, minimálně samotné před sebou....i to co jsi napsala ted je moc pěkné....

a to že jsi někdy zlá, atd atd. znám též, a respektovat druhé??ano ale všechno má své meze...respektovat tak aby ze sebe nedělala něco co sama nechceš.

-

majkafo, pokud si to výýslovně nepořeješ chválit tě nebudu :D
bud ráda za to že jsi na to přišla a netrap se tím že tak pozdě!!!!

Mazlíku, omlouvám se, že jsem ti vlezla do tvého tématu.

já taky  .....

Majkafo, lepší třeba pozdě si to uvědomit než nikdy. Já jsem si taky hrábla. A dnes taky brečím. No vidíš. M. mi ráno řekl, že se odstěhuje až někdy - třeba za rok nebo uvidí. Jsem úplně na šrot a tak mu píšu maily, že chci , aby nás nechal a odešel a on zuří . Poslední zpráva teda zní : když opravdu chceš, tak toho 30.9. vypadnu. Ale já mu nevěřím. Proč je proboha doma, sakra proč nejde k ní.
A jenom se nechej pochválit, myslím, že to moooc potřebuješ :hjarta:. Jsi hodná holka.

Majko, ne! Ty jsi hlavně moc bolavá, vidíš zatím ty chyby jen u sebe. Kdyby to takhle černobílé bylo po celou dobu Tvého manželství, tak to by ten tvůj brouček byl světec. A on není, to víme obě. Co kdyby ses tak podívala do zrcadla a začala v sobě hledat ty dobré vlastnosti? Začni tím, že  jsi statečná, že odešel a ty dál žiješ, pracuješ, staráš se o děti a jsi na vše sama. Pokračuj tím, že jsi silná, dokážeš si přiznat své chyby a nehážeš je na druhé. Jsi milující - tvá láska je hluboká, chceš být lepší než jsi - kdybys byla pyšná, sobecká, .... tak bys určitě nehledala pokoru. Majko v Tvém případě skutečně je nutné, aby ses začala mít ráda. A ve škole Tě nenaučí co je správné, život nás učí. Občas nám nafackuje, abychom ten nos příliš nezvedali, ale v podstatě je k nám laskavý.

majkafa napsal(a):

Mazlíku, omlouvám se, že jsem ti vlezla do tvého tématu.

Vůbec se neomlouvej, já vítám každý názor, zážitek, jak říkám, člověka to posílí a třeba i nakopne k něčemu. Já nechci teď nic řešit s ním (a taky s ní), teď si to řeším sama v sobě, i když za sebe mám asi vyřešeno, prostě má čas srovnat si to v hlavě a další řešení je na něm. Trochu zamotané, ale snad mě pochopíte, samy jste to většinou zažily.
Já bych tak hrozně potřebovala vědět, jestli to co dělám, je správný??!! Ale jasně, já vím, že to teprve čas ukáže. Už mlčím a jdu si číst další příběhy a utěšovat se, že to dobře dopadne.

Strašně pěkně jsi to napsala,prošla jsem si něčím obdobným.Taky jsem si vždy říkala že se musí něco stát, co M vzpamatuje.Vidíš všechno zlé je k něčemu dobré, pochopily jsme že to takhle bylo špatně a chceme to jinak.Změnily jsme se a musíme věřit že bude líp.Buď s M a nebo s někým jiným, ale máme už v sobě nějaké pomyslné hranice za které se nechodí. Nikdy to není jen z jedné strany , tak si až zas tak nesypej popel na hlavu.Vím teď to hrozně bolí, chce to čas se stím srovnat a utříbit myšlenky.A věř že už lepší člověk jsi, pochopila jsi a to je to hlavní.

majkafa napsal(a):

PAJAVA moc ti rozumím. Dnes je to 5 měsíců, co se manžel odstěhoval. Byli jsme spolu přes 21 let, 13.7. bychom slavili 21. výročí svatby. Taky je mi hrozně smutno, miluju ho, přesto, že mi řekl, že mě vygumoval ze svého srdce. Já ho taky zkoušela "vygumovat", ale prostě to nejde. A tak mi nezbývá, než se smířit s tím, jak to je. Před 14-ti dny jsme se dohodli na rozvodu, no "dohodli", m. se dohodl, mně vlastně nic jiného než to přijmout, nezbývá. V noci se mi o něm často zdá, samé hezké sny, že spolu žijeme, jak nám děti rostou, jak se milujeme. Když ho občas vidím, taky se snažím předstírat nadhled. Chemie je stále silná, stále cítím, že je to ten pravý, se kterým můžu prožít celý svůj život, stejně jako v den, kdy jsme se seznámili. A stále si říkám, že takhle to přece nemůže skončit, že my dva k sobě patříme, přesto, že je tady teď jiná, že se něco musí stát. A stále se to "něco" neděje, já  žiju dál, ze dne na den, kvůli dětem a snad jednou i kvůli sobě, snad jednou zase uvidím sluníčko, které svítí. Za ty měsíce jsem probrala své nitro, sáhla si na své dno, vytáhla ven to nejhorší, co ve mně je a přiznala si to. Vím, že jsem udělala v našem vztahu spoustu chyb, že jsem ho svou láskou dusila, že jsem byla "hodná holka" v tom nesprávném slova smyslu. Tohle je má zkouška, můj trest za to, že jsem náš krásný vztah brala jako něco, co je tady napořád, samozřejmost, pro co není třeba pracovat. Je to pokoření mé pýchy, trest za nedostatek pokory. Pochopila jsem. Teď jsem jiná, i když cesta k mému přerodu bude ještě dlouhá a asi nikdy neukončená a já jsem teprve na začátku. Jsem dost silná na to, aby náš vztah byl jiný. V chodu vesmíru se stalo cosi tragického, jakási veliká chyba, když už k sobě nepatříme. Tu chybu jsem udělala já. Kdybychom jenom oba dostali, dali jeden druhému šanci zkusit to znovu, jinak, být si rovnocennými partnery, cítit k sobě lásku nesobeckou a bezvýhradnou. Prosím vesmír, boha, podvědomí, přírodu, ať se to něco nad námi nebo hluboko v nás nazývá jakkoliv, abychom dostali šanci napravit ten tragický omyl, udělat to jinak, abychom se vzájemnou láskou neudusili ale rozkvetli. Teď jsem se svlékla z kůže, donaha. Snad ze mne bude jednou díky této těžké zkoušce dobrý člověk. A i kdybych tu šanci nikdy nedostala, děkuju vesmíru, bohu, podvědomí, přírodě, že jsem s mým manželem mohla prožít ty nádherné roky a děkuju mu za dvě skvělé děti.

Majkafo, drž se !!!! Z  toho ,co jsi napsala je jasné, že JSI dobrý člověk. A tak to tady cítíme všechny, možná to neumíme tak krásně napsat, ale je to tak. Skoro jsem brečela. Tvoje láska z tvého příběhu přímo tryská a je škoda, že si to ON nikdy nepřečte... Možná by hodně pochopil . Držím palce !!!  :pussa:

-

majkafa napsal(a):

Blanch, mě taky někdy bolelo chování mého m., měli jsme i těžké chvilky a přestáli jsme je. Protože jsme oba chtěli. Ale já nemohu řešit to, čím mi ublížil on. On sám si musí vyřešit, jestli cítí, že mi, nám ublížil. Já mohu maximálně cítit, že to bolí. Můžu si přiznat a řešit jen to, čím jsem ublížila já. A nejenom jemu, ale spoustě jiných lidí. Tou školou jsem myslela život. To, co prožívám teď, to je ta má škola, jak se naučit být taková, jak v určité situaci cítím, že je správné. Neboť jsem mockrát v životě cítila, jak to mám udělat správně a přesto jsem věci udělala jinak. Ta moje beraní tvrdá hlava. Mockrát v životě jsem cítila, že to, co teď říkám, dělám, je špatně, že tím ubližuju a přesto jsem ubližovala.
Blanko, píšeš: Občas nám nafackuje, abychom ten nos příliš nezvedali, ale v podstatě je k nám laskavý.
A já říkám, že vy tady jste ke mně laskavé. Děkuji vám.

Majenko, co takhle odpustit sama sobě :) říct si to pěkně nahlas

-

K zamysleni:
Neprichazi k nam nic, co bychom si nezaslouzili.
Neprichazi k nam nic, co bychom nezvladli.
Nic nemame za trest, vsechno je dar - sance - nova ucebni lekce...
Ta je tak tezka, jak moc ji odmitame, jak moc se nechceme ucit.
Laska neocekava, neprosi, nezadoni, neboli, netresta, neprinasi nestesti ani smutek.
Laska se nevnucuje.
Laska se nezahazuje..ani pryc ani s nekym..
Laska je cit s kladnym zanmenkem, nikoliv po*n.
Laska nedava ultimata.
Laska dava a obohacuje.
Laska obstastnuje toho, kdo umi byt stastny, je v souladu sam se sebou.
Kdo nama lasku uvnitr, nikde jinde ji nenajde.
Kazdy z nas lasku uvnitr mame.
Kazdy z nas ji ale neumi najit.... Protoze ji hleda k NEKOMU...mel by zacit hledat lasku k SOBE.
Neoslavovat sam sebe, ale take do sebe nekopat...
Kazdy z nas si zaslouzi byt stastny a milovan.
Kazdy z nas se musi naucit mit se rad.
Pak teprve dokaze mit rad lidi a pochopi, co je to vlastne laska.
Nebude ji HLEDAT, bude ji DAVAT.
:hjarta:

-

Majko, že už je trošku líp ? Piš, pořád piš, moc ti to pomůže. Eva :)

Majkafo,
je to těžké, ale be rto jako osud...prostě co tě čeká, to tě v podstatě nemine....to v podstatě  to vše trochu zakulacuje, neb má kamarádka říkala: ano, je to osud, ale osudu se musí trošku pomoct!...přemýšlwj o tom, prosím, třeba na něco příjdeš

majkafa napsal(a):

Pan, tys cítila, že čekám na tvé řádky. Jsi moudrá. Děkuji a budu přemýšlet.

Vis, ty mi pripadas, jako bys byla ve tme a bala se rozsvitit.... jako bys si rikala: zaslouzim si tu tmu, zaslouzim si trest! Je to muj osud.... jenze zadny osud neexistuje! Existuje jen zivotni plan, jakasi osnova toho, co musim v zivote zvladnout... A jak a kdy k tomu dojdu, to uz je na mne. Muze to trvat hodne dlouho a muze to hodne bolet, pokud budu pysna a netrpeliva. Muze to byt ale i radostne poznavani, pokud budu pokorna a moudra - to jest poznam sama sebe a sama se sebou se smirim a sladim, dojdu k harmonii.
Ty jsi neudelala nikde chybu! Ty jsi jednala tak, jak jsi nejlepe umela a jak ti bylo lidmi kolem tebe dovoleno jednat! Jejich i tvoje "vina" je naprosto stejna. Vsichni jste vinni i nevinni zaroven. Hrajete jednu hru a pravidla jsou pro vsechny stejna. Jestlize ty si zaslouzis, co se ti deje, zaslouzi si to i tvuj muz a vsichni ostatni.... a to, co se deje, to jen na prvni pohled vypada tak, jak to vypada.... Z jineho uhlu to muze vypadat uplne jinak.
Vim, ze to neni lehke vstrebat.... asi i ja sama proto, abych stale jen neplkala, ale i si to uzila, zazivam poslednich par dni velke soky... neni to o partnerstvi, je to o mne blizkych lidech. O neskutecne lidske zlobe, ktera zasahla bezbranneho.... Touha vzit "pomstu a odplatu" do svych rukou se u mne strida s pocitem hruzy nad tim, co si lide taky dovedou navzajem udelat.. Kdybych nevedela, jak vse funguje, snad zabijim! Tak je to mocna emoce. Snazim se to "rozdejchat" a je to opravdu tezke, protoze jsem si vedoma sve velke sily - umela bych se strasne pomstit a zasahnout vinika. Jenze vinik je zaroven i obet a nic se nedeje nahodou...A zivot neni o trestu, ale o poznani. Proto resim otazku, jak nezasahovat a "nerusit kruhy" jinych lidi, byt mne milovanych..... Zkus to taky. Nerus kruhy sveho manzela a pracuj na sve sile. Obrod ji a napri tim spravnym smerem. Ne pro dobro svoje, ale pro dobro vsech. Drzim nam obema palce :par:

-

Pan, ktomu všemu jsem také došla- byť to zní sobecky, v momentě, kdy jsem se soustředila na SVÉ pocity, kdy jsem si uvědomila, že on odchází a že svět se nehroutí, jsem pochopila, že problém mám já a jen já jsem schopná ho zvládnout nebo umřít v sebelítosti(úmyslně přeháním-umřít jsem chtěla jen v tu chvíli, kdy to bolelo nejvíc- ale pak jsem si to přebrala jako útěk a já neutíkám).
A pak jsem vedle sebe viděla děti, pak jsem poznala mnoho nových přátel, a sluníčko zase začlo svítit a měla jsem vyhráno.A je mi stále dobře, po dvou létech jsem stále plná nových odhodlání, lásky a vědomí, že když upadnu, mám sílu se zvednout.A že to , co se mi stalo, mě jen posílilo a dalo mnoho dobrého, nového a důležitého. To tě Majkafo, Aevo i Mazlíku čeká taky, jen si tím musíte projít, jen z toho spáleniště  odejdete, chvíli se budete ohlížet a pak pochopíte, že je to ztráta času, protože před váma jsou rajské zahrady-lidéé a zážitky. A taky budete vědět, že občas na to spáleniště zase zajdete, ale že za ním jsou zase ty zahrady.

I já ted přicházím na to že to co jsem prožila by mohlo být už snad definitivně pryč...možná silná slova, silnější než já, protože já tak silná ještě zdaleka nejsem...ale dokážu ženáčovi odpustit a zůstává mi pocit ve kterém děkuju za to že jsem s ním mohla prožít všechno to krásné co mi ve vzpomínkách zustane navždy z čeho budu třeba jednou čerpat i sílu... ted momentálně mi je celkem příjemně...a při myšlenkách na něj už nebrečím koukám dopředu a těším se...na život co mám před sebou...hodně mi tady pomáháte, zejména Pan, kterou jsem bohužel nemohl dříve vystát, promin Pan, ale i to je pro mě úspěch že jsem pochopila mnohé z toho co píšeš a "hlásáš" a dosla jsem k tomu že máš hlubokou a krásnou pravdu...a NIKDY jsem tomu nevěřila a ani moc nerozuměla co to pořád píšeš o sebepoznání sebelásce atd....Děkuju Ti  Pan  :pusa:

Napada mne "obraz", o kterem jsem nadavno slysela.... Je to alegorie, ve ktere je hluboka pravda: Vlajici prapor, ktery se poznenahlu meni v orla. A orel leti vzhuru k nebesum, krouzi pod oblaky a je volny a svobodny. Uziva si te svobody.
O cem to je? O tom, ze nektere z nas porad zarputile drzi ten prapor a jsou pro nej ochotny i zahynout! Plahocime se dole a bojujeme, ani uz nevime mnohdy zac a proc..a hlavne proti komu!
Zatimco jine se uz davno pustily praporu a staly se svobodnymi orly....Vznesly se vzhuru a  na to "bojiste" dole se divaji s tim spravnym nadhledem :)

Adro,
na to, ze nejprve budim odpor a az pak mi lide rozumi, na to jsem zvykla :) Ja mam vydrz a pockam si, jsem totiz nesmirne palicata .)

Pan,odpor to snad ani nebyl, ted zpětně nevím :D spíš  absolutní nepochopení z mé strany:D

blanch2006_1 napsal(a):

Majko, ne! Ty jsi hlavně moc bolavá, vidíš zatím ty chyby jen u sebe. Kdyby to takhle černobílé bylo po celou dobu Tvého manželství, tak to by ten tvůj brouček byl světec. A on není, to víme obě. Co kdyby ses tak podívala do zrcadla a začala v sobě hledat ty dobré vlastnosti? Začni tím, že  jsi statečná, že odešel a ty dál žiješ, pracuješ, staráš se o děti a jsi na vše sama. Pokračuj tím, že jsi silná, dokážeš si přiznat své chyby a nehážeš je na druhé. Jsi milující - tvá láska je hluboká, chceš být lepší než jsi - kdybys byla pyšná, sobecká, .... tak bys určitě nehledala pokoru. Majko v Tvém případě skutečně je nutné, aby ses začala mít ráda. A ve škole Tě nenaučí co je správné, život nás učí. Občas nám nafackuje, abychom ten nos příliš nezvedali, ale v podstatě je k nám laskavý.

Hm, ale Majka nehledá chyby jenom u sebe (ve smyslu nejsem pro něj dost dobrá a podobné kraviny, neříká, že pán byl světec), tu hlubokou sebereflexi nedělá kvůli m., ale kvůli sobě a svému dalšímu životu. A bez téhle sebereflexe a zbavení se pýchy (mě to taky ještě čeká) se nikam nepohneš ani ty, ani Aeva, ani Uzlík s tím svým nikdy nekončícím znovu důvěřovat=je vinen a já jsem ten, kdo to ve své nadřazenosti posuzuje - co si proboha o sobě ta dáma myslí?

Sice zítra malujeme, tak se mi popdařilo zapojit počítač jinde, ale vidím , že si mě Axík zase vzal do "tlamky", co jsem zase provedla ? Axi, já nejsem pyšná. Teda doufám.

Axí - nevím zda slůvko ty a ta dáma je myšleno na mě, když je tam odvolávka na můj příspěvek, možná, že nepozorně čtu. Ale pokud ano, tak jsem ti vysvětlila  někde výše, co pro mě důvěra znamená a proč jsem považovala důvěru v mém případě za narušenou. Nemám pocit, že bych se tím měla dál zabývat a snažit se tě přesvědčit, ani nemám důvod. Máš prostě jiný náhled a já ani dost dobře nechápu proč by všichni tady měli mít ten náhled stejný. Proč proboha je tady snaha pořád někoho přemlouvat, aby se změnil, aby změnil svoje názory, svoje jednání. Každý si zcela jistě vyhodnotil co a jak dělal špatně a snaží se to napravit, pokud je ještě co napravovat. Pokud volá o pomoc a vítá každou radu, tak proč jsou jednotlivé rady napadány a za jedinou správnou je vždy dávána ta, kterou zrovna ten dotyčný píše. Proč se nedá svoboda tomu, kdo o tu pomoc žádá, aby si vybral to, co je pro něj v dané chvíli nejlepší. No a pokud je i slovo nadřazenost vztahována na mě a co si o sobě proboha myslím, tak pro to mám jen úsměv. Víš Axíku, kdybys věděl, jak sebevědomí všech zklamaných dam zde bylo zašlapáno do bahna a jak se z něho těžko dostávaly, až se dostaly tam, kde dneska jsou, tak bys nemluvil o nadřazenosti a pýše, ale spíše o tom, že našly svoje sebevědomí, že ví, že mají svou cenu a dnes už pod ní nepůjdou. Pravda někdy to může opačnému pohlaví, resp. určitému druhu, dost vadit - dokonce jsem se setkala i s tím, že je to nazýváno feminismem v negativním smyslu slova, ale to je jen a jen jejich problém. Ale Axi opět jsme u toho, že ty jsi v našem oboru pouze teoretik, razíš teorii, která je mnohdy velmi výstižná ba dokonce trefná, ale mnohdy jsi vedle. Realita je jiná a buď rád, žes ji nepoznal. A co se týče majkafy i sypání si popela na hlavu má své meze. Myslím, že jeho účelem není absolutní sebedestrukce.

Ahoj, tou dámou jsem myslel Uzlíka. Slůvkem ty jsem myslel Tebe, rozumíš dobře. Ty jsi sice praktik, ale narozdíl ode mne neúspěšný. Podle toho, jakým způsobem hovoříš o bývalé pánově milence ti samozřejmě ani trochu nevěřím, že jsi z toho venku - proto vždycky omdlévám, když někomu radíš, jak z toho ven. U Majky, která nejde po povrchu, ale po podstatě, a která je podle mého názoru o dva levely dále, to bylo hodně kontrastní. Samozřejmě nikoho nepřesvědčuju, aby se změnil ("sypal si popel na hlavu", nebo dokonce něco "napravil", protože to dělal "špatně" - tohle je tvůj způsob přemýšlení, ne můj), ale aby se sešel sám se sebou a zjistil podstatu toho, co se děje. Raději toho nechme, zase do tebe kopu, promiň.

Axi, nemyslím si, že do mě kopeš, jen vyjadřuješ své názory, které jsou odlišné. Jesli jsem v osobním životě úspěšná nebo neúspěšná, to prosím nech na mně. To jak mluvím o bývalé pánově milence - předpokládám, že narážíš na tu chudinku, která si doma pořídila paroháče a teď s ním musí žít - to je přece pravda a pouze slovo chudinka je moje subjektivní hodnocení. Spíše si myslím, že ty jsi pochopil že tobě můžou také rašit parohy a pojmenování paroháč se ti ani za mák nelíbí. Že by potrefená husa?:-)  No a konečně Axi, nerada bych ti způsobovala újmu na zdraví, časté omdlévání je zcela jistě pro tvoje duševní i fyzické zdraví nevhodné. Co takhle, kdybys vynechal moje příspěvky? Já nikomu svoje rady nevnucuji, buď je dotyčné přečtou a něco si z toho vezmou nebo je nečtou, nebo si je přečtou a ihned zapomenou, protože v nich nic užitečného nenašly. Nech to na nich. Nemyslím, že by potřebovaly cenzuru.

Axi napsal(a):

Ahoj, tou dámou jsem myslel Uzlíka. Slůvkem ty jsem myslel Tebe, rozumíš dobře. Ty jsi sice praktik, ale narozdíl ode mne neúspěšný. Podle toho, jakým způsobem hovoříš o bývalé pánově milence ti samozřejmě ani trochu nevěřím, že jsi z toho venku - proto vždycky omdlévám, když někomu radíš, jak z toho ven. U Majky, která nejde po povrchu, ale po podstatě, a která je podle mého názoru o dva levely dále, to bylo hodně kontrastní. Samozřejmě nikoho nepřesvědčuju, aby se změnil ("sypal si popel na hlavu", nebo dokonce něco "napravil", protože to dělal "špatně" - tohle je tvůj způsob přemýšlení, ne můj), ale aby se sešel sám se sebou a zjistil podstatu toho, co se děje. Raději toho nechme, zase do tebe kopu, promiň.

Axi je míň rýpavý ? :)

"To jak mluvím o bývalé pánově milence - předpokládám, že narážíš na tu chudinku, která si doma pořídila paroháče a teď s ním musí žít - to je přece pravda a pouze slovo chudinka je moje subjektivní hodnocení."

Ja nevim, ale tehle vete nerozumim.... vzdyt ta se da prece prelozit i tak, ze i tvuj muz si vlastne poridil "parohace", se kterym ted musi zit...
Cestina nema adekvatni vyraz pro podvadenou zenu.... Tahle veta ve tvych textech prilis casto rezonuje, takze to cosi vypovida.
Nikdy bych nenazvala manzelovu milenku "chudinkou", protoze zena, ktera by meho partnera zaujala, nemuze byt zadna chudinka, musela bych si ho prestat vazit..nebo spis sebe. A slovu "parohac" bych se vyhnula, zvlast kdyby tim, kdo panovi parohy nasadil, byl muj vlastni partner...
Proste ja tehle tve terminologii Blanko vubec nerozumim :(

-

Pan,
někdy jsem nesrozumitelná a vůbec netvrdím, že je to vina těch druhých. Jeden profesor na VŠE říká, že není hloupých dotazů jsou jen špatní přednášející. Čeká mě dnes hodně těžký den a večer, takže než bych se k tomu zítra propracovala, tak už by ani nebylo jasné na co reaguji, tak snad jen stručně. Máš absolutní pravdu, že podváděná žena a paroháč je vlastně bez ohledu na pohlaví synonymum. Jen podváděná žena není pro kamarádky a známé k smíchu, zatímco paroháč pro své kamarády spíše ano. Takže ano, jsem paroháčem v ženském vydání. Pokud se jedná o vážení si či nevážení svého partnera není to černobílé. Já si ho nesmírně vážím za to, že mě má rád, má rád naše děti, stará se o rodinu, je uzáván našimi kamarády, svými kolegy, je odborníkem ve svém oboru, je chytrý, vzdělaný atd. Nevážím si ho za tu nevěru, ale beru ji jako lidskou chybu, selhání lidského jedince. Lidských chyb je spousta a já, můj muž i všichni ostatní jich děláme nespočet. Prostě na některé své činy můžu být hrdá a některé bych raději zapomněla, takže některých svých činů si vážím a některých ne a tak je to i s mým parnterem.
Pokud se týká  chudinky, která si neuměla vytvořit doma plnohodnotný vztah (zbytek byl vytržen z kontextu) a pořídila si paroháče.... Tak vycházím z toho, že jsem se vdávala někdy kolem 26 roku, měla jsem několik "vážných" známostí za sebou, celkem bujarý studentský život, a vybrala jsem si z toho co jsem měla možnost, to nejlepší. Člověka, kterého si vážím pro spoustu věcí a podvést ho, by bylo znevážení mého výběru i schopností mít ten plnohodnotný vztah. Má nejlepší kamarádka měla desetiletý vztah, občasnou nevěru a nakonec rozvedla jednoho pána. Žijí spolu asi čtyři roky a přestože dříve brala nevěru jako něco. čím si doplňuje ten svůj vztah a nahrazuje to, co jí v něm chybí - porozumění, více lásky, sex apod., tak v novém vztahu mi tvrdí, že tuto potřeb najednou ztratila. Že nyní vnímá ostatní muže něco jako mutanty, resp. bere je jako obchodní partnery, kamarády, kolegy ale ne už jako potencionální samce. Říká jak cítí, že jí ten její vztah naplňuje a prostě nemá potřebu se již prosvěcovat někde jinde. Takže jsem chtěla říci, že kdybych tě znala již dříve, tak bych tě poslechla a než bych se začala trýznit, kde jsem udělala chybu a proč se to všechno stalo, tak bych poznala "nepřítele" a zjistila, že je to vlastně nešťastná chudinka, která prostě špatně sáhla do pytlíku a vybrala si toho nesprávného a nebo, není schopna doma vybudovat takový vztah, který by jí naplňoval. Proto je zbytečné na ní žárlit, má toho daleko méně než já, je nenaplněná a hledá a nenachází. Aspoň dedukuji z toho, že můj muž byl jedním z řady jejího hledání.
Poslední věc to zaujetí mého muže. Pan ani já ani ty už nejsme dvacítky, které věří, že muže okouzlí svými znalostmi z oboru jaderné fyziky. Víme obě jak velmi jednoduché je svést muže a nedejbože, když jsou v tom věku, kdy si myslí, že jim ujíždí vlak. Všimni si, že většina "hříšníků" zde je mezi 40 a 50 lety. Pro to, aby žena dostala muže do postele stačí několik duchaplných vět, hodně úsměvů, trochu sexappelu, když k tomu přibude trocha alkoholu a svíček, atmosféra tajemna a zákazu, tak ti garantuji, že za odpoledne jsem v posteli nejméně se třemi muži. Koneckonců píše se, že muž nejdřív kouká na to jak žena vypadá, a pak až na to, co má v hlavě. A nedejbože když tam má víc než muž. Pravdou je, že spousta milenek ani nevypadá. Je to právě o tom zakázaném ovoci, o vzrušení. Kdyby to bylo o něčem jiném, tak by těch 90% mužů nevzalo zpátečku ke své ženě - jsem přesvědčená, že vědí, že to co mají doma je  daleko lepší než to co zkusili jinde. Opět ze života. Můj kolega má za ženu známou architektku. Krásná žena (ne jen můj názor), chytrá, duchaplná, mají čtyři děti, kolega všude hlásá, jak ji miluje a že je ta nej.. na světě. No a má zde poměr se svobodnou čtyřicetiletou kolegyní, která bohužel nepobrala ani krásu ani moc rozumu. Tak kde je důvod tohoto "selhání"? Prostě se jen nosí mít milenku.
Pan, vím, že podle Axiho jsem se neposunula. Bude to asi tím, že jsem přesvědčená stále dál že mám pravdu a že nevěra není normální. Je to něco, pro co nemá smysl se věšet, trýznit se, bourat vztahy, ničit život sobě, dětem i všem okolo. Ale je to něco, co nás hluboce zasáhne a je potřeba se s tím naučit žít. To kam teď směřuje trend přijmout nevěru za normální, to krásně odráží ty stovky, možná tisíce inzerátů v novinách, na netu a všude kam se podíváš - zadaný hledá nezávazný vztah, spokojený muž s manželkou a dětmi hledá partnerku jen pro sex atd. a to si tam dají i rodinou fotku.
Pan Tvé názory čtu vždy ráda, máš nadhled a obvykle se strefíš do černého. Díky ti i za tento tvůj příspěvek a ač jsem chtěla být stručná, tak je z toho nakonec román. Snad pochopíš, co jsem tím chtěla říci.

Majko!Jsi u jádra problému!!!!Pojmenovala jsi něco, co ovlivnilo celý tvůj život!Tvé chování. Takže sei to shrň:Máma, pokud jí neřekneš, že si přeješ, aby ti řekla, cos napsala, to neudělá. Proč? Protože je taková jaká je. A proto se s tím musíš chca nechca vyrovnat. Ty také chceš být přijímaná taková jaká jsi.
To, že neostaneš pohlazení ve chvíli, kdy to potřebuješ, přeci neznamená, že jsi špatná, nehodná a prašivá.Prostě to ten druhý tak necítí.
Pokud máš ale důkaz, že tě maminka opravdu nemiluje(čemuž nevěřím), tak  tě čeká jen smíření  s tím, že to nezměníš.
Pořád jsi milovaná svými dětmi, pořád jsi jedinečná  jediná Majka v celém vesmíru- jsi chybující , veselá, vzteklá, pracovitá.,líná...jsi to ale ty. Proč bys měla svoji existenci  na světě odůvodňovat a vyžadovat si potvrzování a pozornost?Máma by tě nenechala narodit, kdyby tě nechtěla, nemyslíš???A byla to ona, kdo se tě jako miminka často dotýkala, šišlal na tebe, dával ti pít, vstával k tobě a mírnil bolest  , ona, která ti připravovala svačinu, kontrolvala, jestli máš učesané vlásky a  kdo ti chodil dávat pusinku na dobrou noc a bral tě do postele, když se ti zdály hrozné sny.
Majko, jsi milovaná taková, jaká jsi, nemáš důvod přehazovt svoji booelst jinam.Teď řešíš kostlivce, co se dobyli ven z té nejzzší a nejzamknutější skříně- tak se jimi nenech pohltit, jsou to kostlivci, co by ti mohli udělat?

Přijmi je jako součást tvého života, kterou nemůžeš ovlivnit, změnit, zničit ani zapomenout, stejně jako to, co teď řešíš. Přijmi to a jdi dál, protože jak se v tom budeš plácat, bude jen stále těžší se z moci kostlivců vymanit.

Tvoje maminka nezavinila, že tě manžel podvedl.Ty jsi ochotná změnit styl života, aby ses sama mohla sobě podívat do očí a říci si:Udělalal jsem VŠECHNO, co se dalo, děj se vůle boží.Zkus si z téhle věty něco vzít.
UDĚLALA JSEM VŠECHNO,CO JSEM MOHLA.JDU ÁL.MÁM SE RÁDA A VĚŘÍM VE SVÁ ROZHODNUTÍ.

Blanch, pod tvůj poslední příspěvek se podepisuju.Krásně jsi uhodila hřebíček na hlavičku.Tvoje pojetí milenky(té konkrétní) chápu. Když mám vyrovnaný a naplněný vztah, nepotřebuju hledat jinde, muži jsou pro mě právě těmi "mutanty".Paradoxně včera mi tohle řekl můj muž (sic!)- on  mi fakt řekl, že je teď velmi  spokojený, že je mu se mnou dobře a nemá zapotřebí "utíkat" jinam.Byla to pro mě čest, odměna za to, že jsem  ho bezezbytku i s jeho hříchy přijala zpět do svého srdce a že jsem mu v duchu dala tu svobodu, kterou jsem mu dřív svojí slepou láskou brala. Ale jsem natolik poučená, že siutace se mění ze dne na den, proto neustále hledám další cesty, aby naše partnerství(manželství mi zní jako instituce) bylo postaveno na pevnějších základech než je "jen" péče o děti a že v případě, že jeden druhého již nenaplňuje, naše cesty se rozejdou  bez  scén a nářků.

Ještě něco pro nás všechny, kdo se dostali v sebeanalýze až ke svým dětským letům, článek je zkopírován z www.centrum.cz.
Existuje několik vysvětlení této skutečnosti. Jedno z nich nabízí i teorie transakční analýzy, kterou vymyslel psycholog Eric Berne. Jedna z jejích součástí přitom předpokládá, že lidé si už odmalička formují své "životní scénáře." V praxi to znamená, že s tím, jak je dítě vychováváno, vštěpují mu jeho rodiče a okolí nejrůznější zásady a vzorce chování. Pokud je například hodně hubené, může neustále poslouchat, jak je slabé, bezmocné, potřebuje ochranu a podobně. Výsledkem toho je životní postoj, kdy člověk odmítá převzít zodpovědnost za svůj život a neustále čeká, že se o něj budou ostatní starat a opečovávat ho. Transakční analýza tvrdí, že svůj životní scénář máme hotový už v předškolním věku a velmi těžko se s ním v dospělosti hýbá. Zjistěte, jaký je ten váš životní scénář.

Vytisknout Poslat e-mailemJá nejsem OK, ty jsi OK
Pokud patříte mezi ty, kteří dostali do vínku tento životní scénář, vaše okolí tráví valnou většinu času tím, že vás neustále utěšuje a snaží se vám povzbudit sebevědomí. Jako dítě jste totiž pravděpodobně velmi často slyšeli, že na to nemáte a neustále vám někdo dávala najevo pochybnostmi nad vašimi schopnostmi. Možná jste měli v rodině i sourozenecký vzor, s nímž jste byli srovnáváni.

Výsledkem je vaše velmi nízké sebevědomí. Cítíte se prakticky neustále poraženi a k ničemu. Trpíte pocity viny, aniž víte pořádně kvůli čemu a pořád se někomu omlouváte. Nesnášíte konflikty, do kterých se navíc bojíte chodit, takže si raději necháte spoustu věcí líbit, než abyste se rázně ohradili. I kdybyste pobývali v nejidyličtějším vztahu pod sluncem, nikdy si jím nebudete úplně jisti a pořád budete hledat jeho slabiny. Tento životní scénář v sobě také nese přílišnou důvěru v ostatní lidi, o kterých předpokládáte, že jsou automaticky lepší než vy.

Ja nejsem OK, ty nejsi OK
Jestliže jste realizátory tohoto životního scénáře, můžete se s klidem označit za esenci pesimismu, protože ať už se v životě přihodí cokoli, vy v tom zcela určitě najdete černý stín. I v časech, kdy se vám daří myslíte na to, že se to dřív nebo později musí nutně pokazit. Nikomu nevěříte, neustále se utápíte ve svých depresích a podezíravých náladách.

Tento druh scénáře se podle psychologů osvojují takové děti, které nejenže nedostávaly dostatečnou podporu od své rodiny, ale ani neměly pocit dostatečné lásky. Důsledkem toho je, že nevěříte ani sobě, ani komukoli jinému. Častým projevem tohoto postoje je izolace a velmi intenzivně pociťovaná beznaděj.

Já jsem OK, ty nejsi OK
"Ty jsi taková šikovná, Maruško. Jsi mnohem hezčí a lepší holčička než Janička, neměla by sis s ní hrát." Připomíná vám podobný typ výroků vaše dětství? Potom je velmi pravděpodobné, že jste realizátorem životního scénáře: já jsem OK, ty nejsi OK. Takový scénář je typický pro rozmazlované děti, které mají například velký věkový odstup od svých sourozenců apod. Ty celé dětství slyšely, že jsou nejlepší a mnohem lepší než ostatní, takže si tento postoj nesou i do dospělosti.

Lidé, kteří uplatňují tento typ životního scénáře, jsou většinou značně sebestřední a očekávají, že všechno poběží podle jejich představ. Bojují často se žárlivostí a záchvaty vzteku, které je popadají v podstatě bez příčiny. Vzhledem k tomu, že ostatním příliš nedůvěřují, jsou velmi podezíraví a přesvědčeni, že ostatní se narodili na světě proto, aby jim otravovali život. Zatímco sobě odpustí spoustu věcí, na ostatní mají mnohem přísnější metr a nejsou schopni tolerovat žádné chyby.

Já jsem OK, ty jsi OK
Čtvrtým typem životního scénáře disponují ti šťastlivci, kterým se v dětství dostávalo bezvýhradného přijetí, takže mají přiměřené sebevědomí, a současně pociťovali lásku od svých blízkých, tudíž se naučili důvěřovat lidem. Pokud patříte mezi osoby s tímto životním scénářem, přistupujete ke všemu optimisticky. Jste se sebou spokojeni a řídíte se heslem: žít a nechat žít.

Vyznačujete se tolerancí, což ale neznamená, že si necháte všechno líbit. Umíte používat asertivní zásady, jste trpěliví a otevření novým prostorům. Ve vztahu si necháváte navzájem prostor, ale jste si věrní a dokážete bez problémů projevit své city.

majkafa napsal(a):

Když nad sebou přemýšlím, možná by stačilo, aby mě moje máma jednou v životě obejmula a řekla mi, že mě má ráda. Jen tak. Proto, že jsem to já. Ne proto, že mám ve škole samé jedničky. Že nezlobím. Že doma pomáhám. Že jsem dobrá v práci. Že mám doma uklizeno. Že správně věším prádlo. Že mé děti se dobře učí. Že mám "spořádanou" rodinu. Mami, tak strašně mi chybí, že necítím tvou  lásku.

Majenko, co kdyby za tebou přišlo tvůj syn nebo dcera a řeklo ti, to, co cítíš: že se cítí provinile, že bylo takové a takové a takové... a plakalo by.... a ty bys cítila tu upřimnost.
Myslíš, že bys ho odstrčila, nepochopila, nemilovala, nepřivinula?
Nebo bys ho nechala vyplakat, přitiskla k sobě a řekla mu, že HO MÁŠ RÁDA?
Tak nebuď tak přísná k tomu svému dítěti v sobě.
Pohlaď ho a měj ho ráda, odpusť mu a dej mu šanci, vždyť tě o ni prosí.

Blanko,
ja ti rozumim, jen si myslim, ze jsi na sebe a tim i na ostatni prilis prisna. Pohybujes se hlavne v hranicich dokonalosti - nedokonalosti, neselhani - selhani ap.
Pochopitelne, ze partnerstvi je tymova prace, ale nelze na nej bezvyhradne vztahovat stejne pojmy, jako na pracovni tym. A v partnerstvi vzdycky plati, ze selhani jednoho je selhanim obou, tedy celeho tymu.
Ja s tebou souhlasim, ze nevera neni normalni v pojmech vztahu. Avsak je zcela normalni z pohledu biologickeho nastaveni jedince. Jiste bychom ji nemeli bezvyhradne tolerovat, ale take bychom se z ni nemeli hroutit. A predevsim bychom ji nemeli nikdy brat jakjo chybu - selhani pouze toho druheho.
Jsem to prece ja, kdo ma ty nejlepsi nastroje k tomu, abych vytvorila partnerovi takove podminky, aby nemusel hledat jinde. A pokud se to stane, nemusi to byt selhani treba vubec nikoho. Proste potkal toho, koho prave potreboval a s "selze" ne ve chvili, kdy si neco prozije, ale az ve chvili, kdy si s tim nevi rady a zasahne tak celou rodinu.
To, co pise Regina, je ukazkou toho, jak nevera vztah jen posilila. Oba si totiz hrabli do sveho nitra, nejen ona!
A stav: ty jsi OK, ja jsem OK, neprichazi vetsinou sam od sebe. Musime na nem pracovat. Pokud to neudelame, sklouzneme do nektereho jineho OK ci neOK a uz se v tom vezeme...
Ja mam, proste jen takovy divny pocit, ze mezi vami je jeste neco nedoreseneho a ty sama od toho utikas prave tim, jak vnimas partnerovu milenku. Neresis sebe, ale ji. Jenze ona ti jen nastavila zrcadlo... Jako bys se do neho nechtela podivat... Nededukuj, jak ona se citi, sleduj spis svoje vlastni pocity. Jen kdyz uplne vymetes vsechno smeti z tehle 13.komnaty, kterou jste otevreli, budes silna. Nemusis byt prece dokonala, lepsi nez ostatni, musis byt ale vnitrne vyrovnana. Pak uz te nesrazi dolu nejen zadna chudinka, ale dokonce ani zadna uzasna zenska, kterych mu jiste jeste pres cestu prebehne hafo. Nejde prece o to, aby ti byl verny, protoze se trepe strachy, ze s nim pak uz vyrazis dvere, ale proto, ze to tak sam citi.... ze nic lepsiho uz nikde stejne nenajde :)

majkafa napsal(a):

Axi, ano, tys mě pochopil. Teď musím přehodnotit všechny své vztahy, nejen vztahy ke svému m., abych mohla jít dál, "narodit se znovu" a najít v sobě ten správný způsob chování k lidem kolem mne. To, co teď dělám, nepociťuju jako sypání popela na svou hlavu. Hluboce v sobě cítím, jak jsem k lidem, ke všem lidem přistupovala s pýchou a nadřazeností, s tím, že já jsem nejlepší, že já vše vím nejlépe. Ani náznak pokory. Nenechala jsem je "žít", měla jsem snahu řídit jim život, protože bez mého "řízení" by ho nezvládli. Ale bojím se, bojím, jestli jsem vůbec schopna to zvládnout a "přerodit se". Člověk tak těžce překračuje svůj stín, modely získané v dětství, svou hlubokou podstatu, o které ví, že není dobrá. Přeji si dospět k tomu, že to, co budu říkat a jak se budu chovat, chci i cítit. Že chci tu pokoru, úctu k jiným lidem, cítit v sobě. Ale jsem schopna něco takového vůbec dokázat? O milence svého m. si myslím, že je to žena, která mu dává to, co já jsem mu nedokázala dát. Dokázala ho pohladit po duši.
PAN, AXI, POMOC! Vím, co mám uvnitř sebe udělat, ALE JAK?

Když nad sebou přemýšlím, možná by stačilo, aby mě moje máma jednou v životě obejmula a řekla mi, že mě má ráda. Jen tak. Proto, že jsem to já. Ne proto, že mám ve škole samé jedničky. Že nezlobím. Že doma pomáhám. Že jsem dobrá v práci. Že mám doma uklizeno. Že správně věším prádlo. Že mé děti se dobře učí. Že mám "spořádanou" rodinu. Mami, tak strašně mi chybí, že necítím tvou  lásku.

Tak si te tak ctu a rikam si, ze presne takhle bych to napsala ja jeste pred nekolika malo lety.
Znam to, tohle jsem nazvala "potutelnosti vesmiru". Proste jsi se chytla do sve vlastni pasti "dokonalosti".
Jenze kazdemu, i tomu nejdokonalejsimu z dokonalych, jednou dojdou sily. Jenze to si ve stadiu "dokonalosti" zadny z nas neuvedomuje. Pak prijde cas, kdy volas o pomoc a nikdo te nevnima, protoze neni prece mozne, aby si "nase mamka" nevedela rady :(
Mile devce, jak jsme do te pasti vlezli, tak zase z ni musime ven. Alespon ja to tak udelala. A ty jsi na nejlepsi ceste to zvladnout. Mas uzasnou sebereflexi a pokud matka jeste zije, i moznost zacit napravovat veci tam, kde se pokazily. Kdyz totiz nemame srovnany vztah s rodici, tezko muzeme budopvat kvalitni vztah s partnerem.
Vuci matce jsi stale mala holka a kdykoliv si muzes prijit pro pohlazeni. Casto se bojime, ze jsme rodice zklamali, stejne tak oni se ale boji, ze zklamali nas. Mas uz prece velke deti, vis, ze to tak funguje.
Neboj se toho. Ja to resila a vyresila i presto, ze mama je uz more let mrtva. Jde to. Jen se nesmis bat. A hlavne nesmis zustavat sama. Jdi mezi lidi, pomalu se zacnes zbavovat "pratel", kteri se o tebe beztak jen opiraji - kdysi ti to delalo dobre, dnes te to unavuje - a zacnou prichazet pratele, kteri nebudou vubec znat tve "dokonale" obdobi, oni v tobe budou objevovat jinou "dokonalost" - prave tu pokoru, vrelost srdce a nezistnou schopnost pomahat druhym. Nemusis mi verit, ze to tak funguje, presvec se sama :)

-

majkafo - nemysli si, jsem na tom podobně. A to jsem si před rokem toužebně přála aby už to bylo za mnou, aby už bylo "za rok"...Za rok je a konec v nedohlednu. Trápím se uvnitř a nemůžu se najít.

majko,
ty sama sis kolem sebe nastavela zdi... pevne zdi, aby se k tobe nikdo prilis blizko nedostal, aby ti neublizil.... Ty sama ses zavrela do nedobytneho hradu vysoko na kopci, odkud jsi shlizela na ty lidicky dole... Oni ted tvoje volani neslysi, jsi prilis vysoko, za prilis silnymi zdmi... a ty jsi stavela leta! Ted je musis predevsim ty sama bourat. Casem se "prohrabes" k tomu prvnimu, kdo te uslysi a pomuze...a dalsi budou pribyvat. Nezbyva ti nic jineho, nez to vyzkouset. A nebude to lehke, hrad jsi budovala desetileti, necekej, ze se z nej dostanes za den dva... V zadnem pripade se nesmis nechat odradit prvnimi neuspechy, nechtej hned vsechno.
A nikoho ted nepodpirej, jsi moc slaba, hledej radsi svoji silu! Poterbujes ji sama pro sebe a az teprve potom i pro ty druhe.

Pracuji na kursu pro zeny. Vim, o cem to bude, jeste musim vymyslet system, aby to fungovalo na sto procent a ne jen jako prvni pomoc.... Zacneme na podzim, nicmene premyslim o "kursu prvni pomoci" uz o prazdninach.
Myslite, ze se SKUTECNE chcete venovat samy sobe a opustite na vikend rodinu, abyste si prijely pro par nakopnuti a pohlazeni??? A predevsim pro klic k vlastni sile, kterou v sobe kazda nosite?

Pandoro,
tápu a moc věcí nevim, snažim se je hledat, jediný co vim je, že musim začít u sebe

To jsou slova do pranice, Jájo.Nemysli jsi, že když jsem trochu dál, že jsem v poho- pořád to je o hledání pocitu ,co můžu zlepšit, o pochybách , o občasné nechuti nebojovat a vzdávat ...To vzdání boje je ale jen jiná forma boje- jak tu Pan psala mnohokrát, ono to "slpývání s porudem" někdy je jediné řešení problému.
To platí i pro Majku a Kukačku- myslím, že už opravdu nic nemůžete udělat, že teď akorát nesmíte zapomínat žít a milovat a přestat se ohlížet za sebou. Jde to, i když ztuha.Hlavně neordinovat tyto pocity násilím, ony přijdou samy.
Jen pořád hledám to zrcadlo- pořád neumím zpracovat, co mi ta zrcadla vlastně chtějí říct????

já toho neumím zpracovat!! poslední dobou mám nějaké ranní deprese.

Pandorraa napsal(a):

majko,


Pracuji na kursu pro zeny. Vim, o cem to bude, jeste musim vymyslet system, aby to fungovalo na sto procent a ne jen jako prvni pomoc.... Zacneme na podzim, nicmene premyslim o "kursu prvni pomoci" uz o prazdninach.
Myslite, ze se SKUTECNE chcete venovat samy sobe a opustite na vikend rodinu, abyste si prijely pro par nakopnuti a pohlazeni??? A predevsim pro klic k vlastni sile, kterou v sobe kazda nosite?

A kdyže to jedeme  :D

já teď stojím a hledám cestu, rozhlížím se okolo sebe
nesnažim se jít za každou cenu někam - hledám a divim se a vim, že ta cesta pro mě je, že budu tápat, ale že ta cesta je dopředu ale než na ní vykročim musim zavřít a ukončit tu cestu, o které jsem si myslela, že je jediná správná - neni
ale to co se stalo mělo svůj smysl a neni ve mě hořkost, věřim,že časem pochopim, že to vlastně  byl pro mě přínos

i já si říkala, že to co se stalo, mělo smysl. Ale ta hořkost se ve mně sbírá a sytí, je to stále intenzivnější. A neumím s tím pracovat.

-

Kuki,
já jsem přestala bojovat proti sobě
jedno z nejdůležitějších poznání bylo, že nemusim přestat mít manžela ráda, že ho můžu stále milovat, protože nemilluješ opravdu, když miluješ na oplátku
takže já ho stále miluju a vlastně jsem ráda, že je šťastnej
s čim bojuju je to, že bych ho chtěla chránit před jeho chybama, ale když ty chyby neudělá, nemůže se z nich poučit
no ale stejně bych mu nejradši vysvětlila, že dělá chybu :dumbom:

jájo - já mám podobný pocity. Že dělá chybu dokonce snad ví, ale dopředu nemyslí. Každý muž v jeho letech, nebo spíš o pár let starší mě ujišťuje, že to pro něj blbě dopadne. To nemusí být nutně pravda, ukáže to čas.
A nejvíc asi bojuju sama v sobě se svým nitrem. Žiju, koukám dopředu (je tam nějaká mlha), známých mám kolem sebe mraky a zábavy taky hodně. Ale ráno se probudím v 5.00 se žaludkem na vodě a hlavou mi lítá můj muž a jeho studentka. Jak leží v mé posteli, užívají si krásnou snídani na mé milované terásce a koukají na moji milovanou skálu, chodí po mé zahradě, kde kvete to Delphinium, které jsem loni objednala přes net a kvést jsem ještě neviděla ( a už tu modrou asi neuvidím)...Vím, že je to špatně. Vstávám se slzama na krajíčku den co den.
Prostě jsem blbá. A už ho, myslím, nemiluji. Je to směs nenávisti, uražené ješitnosti a údivu, co se to s ním stalo, se mnou, s náma...

Kuki, hrozně mi připomínáš mý pocity.
Podívej se opravdu sobě dovnitř do srdíčka a zeptej se co cítí - nenávist nejde dohromady se starostí o něj - je to jen zakuklená láska
pokud bys ho nenáviděla - přála bys mu aby špatně dopadl (já taky nevěřim, že to manželovi s jeho milenkou vyjde, ona je dost nevyrovnaná osoba závislá na mamince)
a vázání na věci - to taky znám: manžel prodal zahradu - "mojí" zahradu na který jsem si zasadila každou kytičku vlastníma rukama a časem budu muset odejít s baráku, kterej jsme spolu přestavovali vlastníma rukama, s tim stále bojuju - ale vždyť je to jen zahrada, jen barák, jsou to jen věci a vlastně nejsou vůbec důležitý
neschovávej před sebou ty opravdový pocity, nesnaž se je zamaskovat a ukrýt sama před sebou

jo, to já asi maskuju...a možná mu i přeju, aby dopadl blbě. Nechci, aby mi děti o něm vyprávěly, všechno mě tak rozhodí.
Děsně mě štve, že mě a děti vyměnil za takový trdlo. Ona ho jistě miluje, nenajde lepšího chlapa. Je to tatínek/milenec. Chtěla bych mu zakvedlat mozkem a říct mu - copak to nevidíš? Ale láska je slepá. Já byla taky slepá 20let. Někdy si toužebně přeju, abych ho nikdy nepoznala. I když jsem se měla celý léta dobře.

Kuki, to jsou přesně moje pocity, který jsem měla než se manžel vrátil
sice jsme se znovu nesblížili jako manželé, ale mě to hrozně moc dalo - právě to, že teď můžu říct, že jsem ráda, že jsem s nim prožila ten společnej čas, že ho mám stále v srdíčku a vždycky tam zůstane i když třeba někde jinde než je teď
a ona? třeba bude mít vedle ní možnost vyrůst - vedle mě tu možnost neměl, jsem mu jí nedala
Kuki - chceš, aby on byl nešťastný - nebo jen chceš moct říct: Já jsem ti to řikala?

ač je to hrozně těžký tak je musíme pustit z naší ochranný náruče - nemůžeme rozhodovat za ně, museji si dělat vlastní chyby

kdybych šla do historie, tak bych někde našla, jak jsem psala to samý co ty

Kuki, i tyhle pocity se vykrystalizujou v nějakaké poznání, jen máš pocit, že se mezitím zhroutíš nebo že přijde kataklyzma...Tehdy, až začne tělo fungovat(u tebe se podle mě začíná rozvíjet dost velká depka),až dojdeš na samé dno(i když si myslíš, že tam jsi, tak nejsi:(), tak teprve přijde nějaké vysvobození a možná ze strany, ze
které nic nečekáš. Nejde si přikázat "nemysli na něj/na ni".Hlavou to máš zdůvodněné, srdcem nikolivěk- jen si přečti znova te postup, jakým se všeobecně člověk srovnává s nevěro nebo rozchodem v té knize od Klimeše Partneři a rozchody. Jsi ve fázi vzteku- tak se vztekej a nedus to v sobě.Na squashi se můžeš zničit, stejně ti to nrpomůže, proto věř, že to zvládneš- ale hlavou to neustojíš, klid v srdci získáš, až  se SMÍŘÍŠ s tím, že je pryč.Už to není odpuštění, už je to smíření s osudem, přijetí situace, kterou neovlivníš, nemůžeš vrátit, protože by se neustále OPAKOVALA.
V momentě smíření(ne nemáš ho v sobě, je to tak živé) už nebudeš mít potřebu ptát se proč?, ale budeš chtít zapomenout a budeš schopná zlé vzpomínky zahnat.Rozvod to nevyřeší, vyřešíš si to jen ty sma ve svém srdci.Tohle všechno je mimo čas, třeba na to přijdeš zrovna teď- říká se, že před svítáním je největší tma, jestli mi rozumíš.

On vyrostl vedle mě a kvůli mě. Teď, když jsme relativně mohli užívat všeho co nám život nabízí, odchází za dobrodružstvím a nepoznaným. Fakt je, že jsme spolu začali mladí a byli si vlastně prvními vážnými partnery. Vychovali jsme se navzájem. A máme svý nejlpeší léta za sebou.
Určitě nejuchá a určitě mu není příliš dobře. A ještě to dolehne, na všechny zúčastněné. Plácám se v tom rok, někdy u dna, někdy o stopu výš...ale pořád se plácám. A s létem nějak víc.

Regi - ahoj! Klimeše mám v ruce denně. Můj problém je ta fantazijní fáze. A smíření - to nedokážu. Ne zatím. s tou situací. Proč já... co jsem udělala špatně...proč, proč, proč...už to nevymyslím a tak se do toho propadám hloub a hloub. A chtěla bych, aby byl nějak potrestaný. Tak nějak vnitřně to chci, aby litoval. Vím, že to nejde, že to neovlivním. No prostě hrůza...

meya napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

majko,


Pracuji na kursu pro zeny. Vim, o cem to bude, jeste musim vymyslet system, aby to fungovalo na sto procent a ne jen jako prvni pomoc.... Zacneme na podzim, nicmene premyslim o "kursu prvni pomoci" uz o prazdninach.
Myslite, ze se SKUTECNE chcete venovat samy sobe a opustite na vikend rodinu, abyste si prijely pro par nakopnuti a pohlazeni??? A predevsim pro klic k vlastni sile, kterou v sobe kazda nosite?

A kdyže to jedeme  :D

Ono neni ani tak dulezite kdy, jako KDE: zda nekde v Praze, aby to bylo dostupne pro vsechny trebas metrem, ci nekde v prirode, kde nam hodne pomuze prave spojeni s ni.... Asi budu muset udelat nejakou anketku :)

nevim, jakej je důvod toho, co se děje - jen vim, že to důvod má
když m. odešel tak jsem si myslela, že nemůže bejt hůř - může, vždycky může bejt ještě hůř
když se vrátil a byl nešťastnej - bylo to pro mě o hodně horší než, když byl s ní
ale hodně mi to dalo - mohla jsem mu říct: chci abys byl šťastnej, chci abys žil podle sebe a pro sebe i pokud to má být s ní

Kuki, přestaň bojovat a nutit se do něčeho - bojuješ proti sobě. Zastav se a jen se dívej
nebo zkus psychologa, kineziologa (to pomohlo otevřít oči mě)
ale nenuť se do něčeho na co nejsi připravená

Pandorraa napsal(a):

meya napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

majko,


Pracuji na kursu pro zeny. Vim, o cem to bude, jeste musim vymyslet system, aby to fungovalo na sto procent a ne jen jako prvni pomoc.... Zacneme na podzim, nicmene premyslim o "kursu prvni pomoci" uz o prazdninach.
Myslite, ze se SKUTECNE chcete venovat samy sobe a opustite na vikend rodinu, abyste si prijely pro par nakopnuti a pohlazeni??? A predevsim pro klic k vlastni sile, kterou v sobe kazda nosite?

A kdyže to jedeme  :D

Ono neni ani tak dulezite kdy, jako KDE: zda nekde v Praze, aby to bylo dostupne pro vsechny trebas metrem, ci nekde v prirode, kde nam hodne pomuze prave spojeni s ni.... Asi budu muset udelat nejakou anketku :)

Pan, a co někde blízko Prahy v přírodě? Třeba tady ;)

Itahlefáze pomine, jenže ty ho pořáddržíš za flígr, pořád ho k soběpoutáš koulí na řetězu, pořád ho přivazuješ ke stolu- on ví, co dělá, on ví jak tio ubližuje,on ví, jak to dopadne,protže je dost chytrý a má představivost. A ty,chctrá, krásná a obletovaná, potřebuješ toho jediného, co ti už nepatří., Odešel, a čím víc ho budeš chtít, tím víc déle bude trvat tvé osvobození...Jakoby ses zarazila jako gramofonová deska na jednom místě- ale jen si tím ubližuješ,to je pat, to není řešení.
On odcházel celý ten proklatý rok, kdy sis něco namlouvala, že to tak není a on je takový zbabělec, že tě vtom nechával. K čemu tio je chlap, který teď momentálně funguje jen ve tvých vzpomínkách?Potkala jsi rytíře na bílém koni, a ten rytíř teď momentálně odjel dobývat jinou dámu- zkus tu představu prožít, fantazii se meze nekladou. Jsi mladá dáma, co mává kapesníčkem svému rytíři, který se ani neohlíží a jede na křížovou výpravu, a ty víš, že z ní NENÍ NÁVRATU.Zamávej mu, vášnívě ho polib na rozlučenou a PUSŤ HO, ať jede, je to jeho volba!!!!

uzlík napsal(a):

Mzlíčku,
jako bych četla sebe a svůj příběh, když se to provalilo ven. Také mě neodstrkoval, miloval se se mnou víc než kdy před tím. Dodnes mě každý večer drží za ruku (je to již 1,5 roku). Také mi říkal, že se bude snažit najít cestu ke mně zpět. Chtěl odejít, prý potřeboval být sám, aby si vše srovnal v hlavě. Nevyhazovala jsem ho a on neodcházel, protože bych prý na tom byla hodně zle a to on nechtěl. Snažil se mi moc pomáhat, povídal se mnou.Říkal, že mě má rád, ale jinak, s ní že je mu moc dobře. Chápala jsem to, bylo to pro něj něco nového, nepoznaného, krásného, ale mě to moc bolelo a vlastně bolí doteď.
Teď už odcházet nechce, chce být se mnou, je mu prý se mnou dobře. Věří, že nám bude krásně, že je už všechno pryč. Snažíme se oba, mám ho moc ráda, ale pořád to neustávám. Červíček hlodá a já začínám mít strach, že to vše hezké zase pokazím. Jsou dny, kdy cítím, že je u mě celý, ale někdy mám pocit, že pořád myslí na to hezké, co s ní prožil.
Podle toho jak píšeš, tak si myslím, že tvého muže to samotného trápí, ale že teď vůbec neví co a jak. A záleží hodně na tobě, jak to ustojíš a tím mu dáš najevo, kam opravdu patří. Moc ti držím palečky, určitě to zvládneš. Rozhodla jsi se, že ti stojí za to o něj bojovat, tak bojuj. Určitě to za to stojí. Alespoň si to já u sebe pořád myslím. Pa a :pussa:

Uzlíku, já vím, že se k tomu vracím trošku pozdě, ale zajímalo by mě, jak dlouho trvalo, než se Ti zase vrátil. Je mi jasný, že, vzhledem k tomu, že to je teprve ani ne dva týdny, se budu muset obrnit trpělivostí, jen nevím, jestli se to bude počítat na měsíce nebo snad na roky. My vlastně fungujeme jako před tím, jen mi nedokáže říct, že mě má rád, natož, že mě miluje. Když mi píše sms, tak to je jen líbám Tě, pusinku a tak, ale žádný miluju Tě jako ještě nedávno. Ale budu statečná a vydržím být v pohodě, protože ukřivděné pohledy, slzy a výčitky by ho asi jen vháněly víc a víc k ní. Uvnitř je mi sice hrozně, ale pořád ještě si myslím, že to je jen úlet a dokazování si něčeho a že bude zase dobře.

Jája napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

meya napsal(a):

A kdyže to jedeme  :D

Ono neni ani tak dulezite kdy, jako KDE: zda nekde v Praze, aby to bylo dostupne pro vsechny trebas metrem, ci nekde v prirode, kde nam hodne pomuze prave spojeni s ni.... Asi budu muset udelat nejakou anketku :)

Pan, a co někde blízko Prahy v přírodě? Třeba tady ;)

Mam zkusenost, ze misto musi byt bud v dosahu mestke dopravy a nebo uplne mimo.... pristupne jen autem.
Pokud mate nekdo tip, sem s nim.

Regi - já ho pustila na venek, nechci ho už zpět. Ale v hlavě ho mám, odtud ho vyhnat nemůžu, nedaří se. Když jsem ho viděla naposled, tak se mi nelíbil, fyzicky nelíbil. Říkala jsem si - co já na něm viděla? Co budu dělat s člověkem, který se po 20 letech života rozhodl změnit vody. Sám přiznává, že nemá co by mi vytknul, ani našemu společnému žití. Jenže teď ho nechce a to co prožívá je JINÉ. Tak to zkouší.
Co s tím nadělám? Nic. A trápím se, že to nedokážu odžít a opustit. Nevím, proč je mi nejhůř po ránu. V posteli to se mnou nedělá nic, to popadnu svý "kluky" (plyšové médi od přátel) , přikryju se a usnu. ale pak mě vzbudí intenzivní pocit, že cítím jeho vůni v kombinaci s vůni kožené bundy na motorku a vzpomenu si, že mojí helmu má na hlavě jiná  a jezdí s ním...a fuj, už se zas roztáčí koloběh fantazijní komunikace. Toto mě teď pronásleduje.
když mi říkal - promiň, že jsem ti zkazil život, tak jsem si to nemyslela. Teď mám intenzivní potřebu nadávat mu, psát hnusné a vyčítavé zprávy, být ironická a kousavá. Nic z toho pochopitelně nedělám. A nejradši bych křičela - zkazil jsi mi život, hajzle! jak mám žít dál?

a přihlásila jsem se na instruktorský kurz - instruktor in-line bruslení.

jo to fyzicky nelíbil taky znám, já jsem byla na tom tak, že se mi líbil na fotkách před a ve skutečnosti ne
Kuki, dokud ho nepustíš zevnitř, nebude to stačit
já se sama se sebou v tom pořád peru - pustim ho a zase trochu přitáhnu, ale učim se

Pandorraa napsal(a):

Jája napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Ono neni ani tak dulezite kdy, jako KDE: zda nekde v Praze, aby to bylo dostupne pro vsechny trebas metrem, ci nekde v prirode, kde nam hodne pomuze prave spojeni s ni.... Asi budu muset udelat nejakou anketku :)

Pan, a co někde blízko Prahy v přírodě? Třeba tady ;)

Mam zkusenost, ze misto musi byt bud v dosahu mestke dopravy a nebo uplne mimo.... pristupne jen autem.
Pokud mate nekdo tip, sem s nim.

Prosím vás, drahoušci, vymyslete to místo tak, ať tam dojedeme i my vesani a zase si neodřeme třeba blatníček , že ? :mad:

Pandorry škola v přírodě. Už teď posílám přihlášku.

Daniela02 napsal(a):

Pajavo, jsi strašně statečná. Máš můj velký obdiv, že jsi to dokázala (já tak statečná nejsem) a budu Ti držet palečky a myslet na tebe. :pussa:

Tak jsem mluvila s mým ještě manželem o rozvodu. Proběhlo to v klidu. Domluvili jsme se na všem, souhlasil se vším. Jeden pocit ve mě zůstal a ten mi už nikdo nikdy nevymaže z paměti. Vím, že ho hodně mrzí, že svým jednáním ublížil svým dcerám. Tolik jsem si přála ať se vrátí, ale už to nechci. Pochopila jsem, že  ke mě cítí pouze lítost, možná mu vadí, že se trápím, ale to je všechno. Hodně lidí říká, že za nějaký čas člověk pochopí co ztratil, ale manžel pochopil, že měl odejít už dávno.  Z každého jeho pohledu a jeho způsobu mluvení bylo vidět, že už se mnou nechce nic řešit a chce to uzavřít. A tak se jenom modlím ať to proběhne hodně rychle a hlavně bozbolestně, bez mých emocí, keré stejně manžel nemůže pochopit. Mělo se stát už před několika lety, kdy jsem cítila jak se mi vzdaluje a dneska vím, že pokud láska vyprchá nemá cenu chtít na tom druhém aby ho měl rád. To prostě nejde. Držte se. Těším se na jakoukoliv reakci. Bude líp. Musí!

ffly napsal(a):

Pandorry škola v přírodě. Už teď posílám přihlášku.

Devce, mas u mne osobni terapi dle vyberu zdarma :)
Tenhle uzasny nazev byl posledni kapkou, kterou jsem potrebovala, abych vse zaridila. Stacilo mi 15 minut na organizacni zajisteni akce. Ostatni doladim pozdeji.
Pandorina skola prvni pomoci v prirode muze zacit. Doufam, ze jsem se netrefila pro tebe do blbeho terminu a nevymlouvej se na kocku. Tri dny prezije :)

Pandorraa napsal(a):

Blanko,
ja ti rozumim, jen si myslim, ze jsi na sebe a tim i na ostatni prilis prisna. Pohybujes se hlavne v hranicich dokonalosti - nedokonalosti, neselhani - selhani ap.
Pochopitelne, ze partnerstvi je tymova prace, ale nelze na nej bezvyhradne vztahovat stejne pojmy, jako na pracovni tym. A v partnerstvi vzdycky plati, ze selhani jednoho je selhanim obou, tedy celeho tymu.
Ja s tebou souhlasim, ze nevera neni normalni v pojmech vztahu. Avsak je zcela normalni z pohledu biologickeho nastaveni jedince. Jiste bychom ji nemeli bezvyhradne tolerovat, ale take bychom se z ni nemeli hroutit. A predevsim bychom ji nemeli nikdy brat jakjo chybu - selhani pouze toho druheho.
Jsem to prece ja, kdo ma ty nejlepsi nastroje k tomu, abych vytvorila partnerovi takove podminky, aby nemusel hledat jinde. A pokud se to stane, nemusi to byt selhani treba vubec nikoho. Proste potkal toho, koho prave potreboval a s "selze" ne ve chvili, kdy si neco prozije, ale az ve chvili, kdy si s tim nevi rady a zasahne tak celou rodinu.
To, co pise Regina, je ukazkou toho, jak nevera vztah jen posilila. Oba si totiz hrabli do sveho nitra, nejen ona!
A stav: ty jsi OK, ja jsem OK, neprichazi vetsinou sam od sebe. Musime na nem pracovat. Pokud to neudelame, sklouzneme do nektereho jineho OK ci neOK a uz se v tom vezeme...
Ja mam, proste jen takovy divny pocit, ze mezi vami je jeste neco nedoreseneho a ty sama od toho utikas prave tim, jak vnimas partnerovu milenku. Neresis sebe, ale ji. Jenze ona ti jen nastavila zrcadlo... Jako bys se do neho nechtela podivat... Nededukuj, jak ona se citi, sleduj spis svoje vlastni pocity. Jen kdyz uplne vymetes vsechno smeti z tehle 13.komnaty, kterou jste otevreli, budes silna. Nemusis byt prece dokonala, lepsi nez ostatni, musis byt ale vnitrne vyrovnana. Pak uz te nesrazi dolu nejen zadna chudinka, ale dokonce ani zadna uzasna zenska, kterych mu jiste jeste pres cestu prebehne hafo. Nejde prece o to, aby ti byl verny, protoze se trepe strachy, ze s nim pak uz vyrazis dvere, ale proto, ze to tak sam citi.... ze nic lepsiho uz nikde stejne nenajde :)

Pan,
opravdu díky za odpověď. S prvním odstavcem bezezbytku souhlasím a vím to o sobě. Jsem skutečně hodně přísná k sobě i ostatním, jsem tvrdá, ale jinak bych nemohla svoji profesi dělat a mezi 90 % muži bych těžko obstála. Pravda je, že jsem byla k sobě i jiným tvrdá odjakživa, jsem perfekcionalista, vím to o sobě. Obdivuji Tě, žes to objevila.
Že selhání mého muže je i selhání moje, to moc dobře vím. Ano dělala jsem chyby a nemysli si, že jsem si vše nezanalyzovala a celé dva roky nepracuji na jejich odstranění. To co píše Regína jsem psala i já, navíc jsme se již několikrát sešly a zjistily jsme, že jsme na tom stejně. Paradoxně nám nevěra pomohla k lepšímu vztahu. Více se svým mužem komunikuji, jsme daleko více spolu, více spolu spíme, těšíme se na sebe každý večer, workholismus jsem odbourala na nejmenší možnou míru.  Až se někdy bojím, že ta idylka musí jednou skončit.
S tím čím nesouhlasím je, že máme ještě něco nedořešeno. Ne Pan, tohle vše je minulost, absolutně vyřešená. Kdybys mi to napsala před rokem, tak bych musela přiznat, že máš pravdu. To že jsem teď psala o milence, to bylo vyvoláno jen dotazem a chtěla jsem vysvětlit, jak je k ničemu žárlit. Proč o ní píšu jako o chudince, to jsem ti vysvětlila. To že to mám skutečně v sobě srovnané cítím především sama na sobě. Na začátku jsem jí nenáviděla, později, když jsem o ní mluvila nebo na ní myslela, tak jsem dostávala vztek, že bych někoho snad i zapíchla (obrazně proboha) a měla jsem z deprese bolesti na prsou, že jsem nemohla ani dýchat, no a teď když si v souvislosti s ní chci vybavit jakýkoliv cit, ať kladný nebo zápo*ný, tak nic. Prostě nic, je mi lhostejná. Po hodně dlouhé snaze se vybaví pouze ta lítost, kterou jsem popisovala ve vztahu k té chudince. Nic víc.
A o tom třepání mého muže to ani nemůže být pravda. Víš už kdysi dávno jsem ti psala - já jsem lev, můj muž býk. Oba jsme silné povahy a oba máme svoji hlavu. Ani jeden neovládáme toho druhého. Odjakživa jsem se já i můj muž řídili svou hlavou, což někdy byly pěkné nárazy. Jsem samostatná, občas nezvladatelná, nerada poslouchám příkazy a rozkazy, ráda si žiju podle svého, jsem finančně nezávislá, to vše asi odjakživa (žít se mnou může opravdu jen silná povaha), ale tak jak jsem vyrovananá a spokojená už několik měsíců, tak jsem se necítila už dlouho. Můžu fungovat na 1000 %, ale musím mít zázemí.
Ještě jednou díky a ať se ti ty problémy vyhýbají:-)

Blanko, neni vubec dulezite, jak to citim ja, dulezite je, co prozivas ty.
Taky jsem si dlouho zakladala na sve sile, na tom, ze zit se mnou muze jen silna povaha. Jsem tak trochu nerizena strela a odjakziva si delam, co chci. A sama casto nevim, co to v pristich minutach bude :(
Jenze nedavno jsem pochopila, ze s touhle silou a nezavislosti take mohu uz zustat sama.... Neni to o tom, ze bych nedej boze dala latku o pidi milimetr dolu. To ne. Spis si vic vazim lidi, zamyslim se nad tim, zda to jejich reseni prece jen neni lepsi nez to moje :) Ja nastesti nejsem perfekcionalistka, spis bohem rozevlaty. Vpred mne nakopne spis problem nez idylka, takze zazemi si dovedu vytvorit sama. To je moje obrovska vyhoda a nevyhoda zaroven. Výhoda v tom ze nezustavam prilis dlouho "dole", nevyhoda v tom, ze dovedu prezit i na pousti, takze se na ni casto ocitam. Jsem asi nejaky programovy hledac oaz :)
Ono ani tak nevadi, kdyz clovek o svou idylku prijde. Podstatne je, aby vedel, jak ji ziskat a opet vybudovat znovu. Pokud to uz vis, jsi za vodou a mas pravdu: nikdo se vedle tebe nemusi trepat :supr:

Pan, mě ten název přišel příhodnej. Všeobsažnej.
Nebudu se vymlouvat, kočka přežije, seženu krmiče. A moc se těším na pročištění a očištění.

to Majkafa:
Dost mě zaráží to tvoje sebemrskačství - cos to prosím tě napsala za hlouposti, o své pýše a nadřazenosti??? Kdybys byla pyšná a nadřazená, jsi někde jinde. Protože bys nehledala v sobě žádnou vinu za situaci, ve které jsi, zcela jednoznačně bys ji dávala manželovi (tak jak to dělá asi on vůči tobě). Prostě ve své pýše by sis nikdy nepřipustila myšlenku, že bys mohla udělat něco špatně!
Fakt je ten, že ty jsi byla a pořád jsi ten, kdo ustupuje, kdo se podřizuje, obviňuje se z něčeho, co neudělala. Ty by ses potřebovala přerodit, ano, ale naopak, potřebuješ získat trochu té "pýchy a nadřazenosti" - aby sis konečně uvědomila svou cenu! Postavila se, zvedla hlavu, jako plnohodnotný člověk, který má stejnou cenu jako jiní, který má pravo na úctu, na svůj život a na svůj názor.
To, cos napsala  mamince - víš, v tom je možná jádro tvého problému. Určitý pocit méněcennosti, zakomplexovanosti - ano, je to třeba nazvat pravým jménem - vznikl zřejmě v dětství, protože  maminka nedokázala projevit lásku, jak jsi to potřebovala. Ne, že by tě neměla ráda, nemilovala, ale nechtěla nebo nebyla schopna to říct, projevit, A to , co jsi neměla v dětství, jsi hledala ve svém partnerovi - a snad jsi to i našla. A proto ta strašná závislost, ten až bytostný strach ze ztráty manžela. Chyba se stala v dětství.  A teď si to ty musíš uvědomit,  teď musíš najít především sebe. Mít ráda sebe! A být trochu sobecká!
Gabriel

Pan, co slovo to perla. O té síle, i o tom postoji vůči ostatním lidem a pod stresem nebo problémy pracuji také daleko lépe jen k tomu potřebuji zázemí. A to jsem si až do té krize neuvědomovala. Díky a přeji hezkou školu v přírodě. Užijte si to.

-

-

Je mi líto, že do vaši debaty vstupuji jako neznámí, ale z upřímnosti se kterou rozebírate své vlastní problémy anonymně a přitom přátelsky na mě velice dolehly. Nechci naruši váš upřímný dialog, jen Vás chci touto formou požádat o pomoc. Zažil jsem přátelství, přešlo v lásku a pětileté pochopení ve všech směrech i mých trochu extremnějších sportech. Samozřejmně jsem dostávál i dával tam, kde jsem cítil, že bych měl. Najednou jsem měl pocit, že chce mít samozřejmně dítě, ale já děti mít nemohu. Celou dobu jsem měl před ní jediné tajemství a téměř jsem měl jistotu, že to bude i konec celého vztahu, vím měl jsem to upřímně říci, aby člověk, který byl pro mne více než partner a stále je neztrácel svůj čas. Jednou jsem se vrátil po týdnu domů a měl tušení, že dosáhla svého, a byl jsem rád akceptoval jsem, že bude mít to co si přála a v podstatě já také i když byla trochu odměřená. Za určitou dobu ji zavolal můj přítel, zdělil ji pravdu i když to myslel zcela jistě dobře. V tom momentě se mi omluvila a byl konec. Odešla k rodičům a vzala si muže svého dítěte. Jsou tomu již 3 roky, občas se vídáme náhodně i s přáteli, které máme společné, zůstáváme sedět co nejdéle to jen jde, abychom si mohli popovídat jak před lety. Vím od přátel, že její muž není ten s těch lepších, ale nemám právo soudit druhé. Abych to ukončil, mám ji stále rád, byl jsem u jejího porodu, držel její dítě, krásná holčička. Snažím se pro ní být ve všech směrech oporou, nezavazet a přitom ji ani v náznaku nenaznačit, že pro mě stále znamená to co kdysi. Samozřejmně budu velice vděčný i za kritickou radu. Děkuji a omlouvám se všem, kterým tyto řádky připadají naivní a hloupé.

muž napsal(a):

Je mi líto, že do vaši debaty vstupuji jako neznámí, ale z upřímnosti se kterou rozebírate své vlastní problémy anonymně a přitom přátelsky na mě velice dolehly. Nechci naruši váš upřímný dialog, jen Vás chci touto formou požádat o pomoc. Zažil jsem přátelství, přešlo v lásku a pětileté pochopení ve všech směrech i mých trochu extremnějších sportech. Samozřejmně jsem dostávál i dával tam, kde jsem cítil, že bych měl. Najednou jsem měl pocit, že chce mít samozřejmně dítě, ale já děti mít nemohu. Celou dobu jsem měl před ní jediné tajemství a téměř jsem měl jistotu, že to bude i konec celého vztahu, vím měl jsem to upřímně říci, aby člověk, který byl pro mne více než partner a stále je neztrácel svůj čas. Jednou jsem se vrátil po týdnu domů a měl tušení, že dosáhla svého, a byl jsem rád akceptoval jsem, že bude mít to co si přála a v podstatě já také i když byla trochu odměřená. Za určitou dobu ji zavolal můj přítel, zdělil ji pravdu i když to myslel zcela jistě dobře. V tom momentě se mi omluvila a byl konec. Odešla k rodičům a vzala si muže svého dítěte. Jsou tomu již 3 roky, občas se vídáme náhodně i s přáteli, které máme společné, zůstáváme sedět co nejdéle to jen jde, abychom si mohli popovídat jak před lety. Vím od přátel, že její muž není ten s těch lepších, ale nemám právo soudit druhé. Abych to ukončil, mám ji stále rád, byl jsem u jejího porodu, držel její dítě, krásná holčička. Snažím se pro ní být ve všech směrech oporou, nezavazet a přitom ji ani v náznaku nenaznačit, že pro mě stále znamená to co kdysi. Samozřejmně budu velice vděčný i za kritickou radu. Děkuji a omlouvám se všem, kterým tyto řádky připadají naivní a hloupé.

Toto je podľa mňa na samostatnú tému, nie aby sa to tu skrylo pod nejaký iný príbeh...

-

majkafa napsal(a):

Jsem tu a dnes je mi 20 dní. Pokusila jsem se nechat se převézt Cháronem přes řeku Styx, ale ten mi vysvětlil, že ještě nepřišel  můj čas. 2. července jsem dosáhla dna. Nic nebolelo, žádný tunel se světlem na konci jsem nezahlédla. Asi to bylo tím, že můj čas opravdu ještě nenastal  Nechtěla jsem doopravdy na druhou stranu řeky, jen jsem volala o pomoc. Teď jsem přerozená a mohu napravovat to, co jsem zkazila. Určitě při tom udělám zase nějaké chyby, ale odpustím si je, protože jsou mé, ale budu se snažit, aby jich bylo co nejméně. Díky za vše, co jste mi na babinetu dali.

Milá majkafa, od února pročítám příběhy na Babinetu. Také jsem zažila určitý druh nevěry, velmi mne to zasáhlo, ale zdaleka není můj příběh tak bolavý jako je většiny tady na tomto foru. A hlavně měl, lépe řečeno má dobrý konec. Četla jsem i tvůj příběh a dnes po přečtení tvého příspěvku jsem si jej oživila. To, co jsi dnes napsala je smutné, přiznám se, že mě to velmi zasáhlo. Doslova jsem zůstala s otevřenou pusou a v očích slzy. Jak velkou bolest jsi musela cítit, jak strašně být sama, že jsi se odhodlala k tomuto kroku. Kéž by tvůj život nabral jiný směr. Moc na tebe myslím a přeji ti z celého srdce, aby se tvá raněná duše začala uzdravovat.

:)

-

Majkafo, poslala jsem ti mail. Ozvi se.

Majkafo, jsem ráda, že jsi v pořádku a že tě převozník nenaložil. Moc ti držím palce, aby tvůj svět zase začal nabývat obrysů a barev a ty si uvědomila, jak moc si jedinečná sama o sobě a začala se mít ráda. Jsou chyby, které můžeš napravit, nebo se jich pro příště vyvarovat, ale jsou chyby, které už napravit nejdou.
Myslím na tebe.

Ffly, ty žiješ ?

Evi ahojky, stále žiju :D
Byla jsem nemocná, brala antibiotika, namlela si kostrč atd. Jinak doma to vypadá docela pozitivně, manžel je stále doma a stále se snažíme přibližovat k sobě. Je tak nějak střídavě slunečno, někdy se trochu zatáhne, ale snažím se tomu nepropadat.
Co ty, nějaké další změny plánu manžela?

Ffly, vlastně nevím, s m. se vídáme teď málo, střídáme se, teď je pryč on, zitra se vrátí a v úterý jedu s dcerou já pryč na 11 dní, mezitím odjede on, a tak pořád dokola.
Než odjel, tak mi řekl, ať se nebráním lásce někoho jiného, že nevadí ani kdybych ho třeba rozvedla, protože prý mít někoho rád je jiný rozměr. Snad to i myslel dobře, narážel tím na jednoho mého starého kamaráda. Je mi mizerně. Myslela jsem , že jsem silnější. Spíš mi to všechno přišlo hrozně líto. Víš, to ,ž e toho vola jsem měla /a snad i mám / ráda a on hází takové perly. Tak nic neřeším, ale bojím se toho, až zítra přijede. Nějak s ním neumím komunikovat. Ještě mi řekl, že milenky přiz¨chází a odchází, ale Přátele /jako já ://, zůstávají. Myslím, že kdyby mi dal facku, bolelo by to míň.

:kapitulation:

majkafa napsal(a):

Jsem tu a dnes je mi 20 dní. Pokusila jsem se nechat se převézt Cháronem přes řeku Styx, ale ten mi vysvětlil, že ještě nepřišel  můj čas. 2. července jsem dosáhla dna. Nic nebolelo, žádný tunel se světlem na konci jsem nezahlédla. Asi to bylo tím, že můj čas opravdu ještě nenastal  Nechtěla jsem doopravdy na druhou stranu řeky, jen jsem volala o pomoc. Teď jsem přerozená a mohu napravovat to, co jsem zkazila. Určitě při tom udělám zase nějaké chyby, ale odpustím si je, protože jsou mé, ale budu se snažit, aby jich bylo co nejméně. Díky za vše, co jste mi na babinetu dali.

Ahojky, velmi nerada sem pisu neco osobniho, ale tvuj prispevek me dost oslovil...necetla jsem tvuj pribeh, ale take jsem si prozila sve, i kdyz ne s neverou...byla jsem na tom taky psychicky velmi spatne, a proto jsem ti chtela napsat jedno, zadnej chlap nestoji za to, aby ses nechala prevest na druhy breh. Jsou na svete tak tezke osudy, ze ten tvuj je mozna skoro "malicherny" a tim, ze jsi to ted sama poznala, das mi mozna za pravdu.
Ze srdce ti preju hodne sily, skoda kazdeho dobreho cloveka!!

Ahoj lidičky,

je to asi 5 týdnů. co se mi zhroutil svět, však jsem to tu popisovala, a po těch pár týdnech relativního klidu mám nějakou krizovku, propadám beznaději a přemýšlím, jestli má nebo nemá všechno smysl.
M. je v podtatě pořád stejný, nikam nechodí po večerech, pokud to stíhají, tak asi pár chvilek po práci, když jde dřív (myslím si, že toho spolu moc nepobudou), normálně spolu komunikujeme, dá mi pusu, pohladí obejme, milujeme se (ale většinou začnu já), oproti dřívějšku podnikáme víc společných aktivit, smějeme se, vůbec o tom nehovoříme, ale prostě se snažíme oba, ale  já z něj necítím tu lásku, která tam byla dřív. Má mě rád, to ano, i to řekne, ale ..... . Já vím, že je ta nová pro něj  teď zajímavější právě tím, že je nová, mladá, neokoukaná, já se to opravdu snažím ignorovat s tím, že tohle si musí vyřešit v sobě on sám, ale nevím, jak dlouho se to dá vydržet. Dala jsem mu čas, aby si to vyřešil sám v sobě bez udání nějakého termínu, to vím, že by u něj nemělo smysl, spíš by se zasekl, ale strašně bych chtěla, aby to bylo co nejdřív, i když si uvědomuju, že to asi bude trvat dlouho.
Jak dlouho může chlapovi trvat než z něj vyprchá ta prvotní zamilovanost? Já si myslím, že on to TE'Ď prostě řešit nechce a snad i si přeje, abychom to buď já nebo ona vyřešily za něj. V tom případě já jsem, si myslím, silnější a doufám, že jí brzy přestanou stačit ty ukradené chvilky odpoledne, protože to mi slíbil, že mi nebude ubližovat ještě víc a bude se chovat jako doposud.
Jak jsem tak vypsala, depka mě trochu přechází a pokud dostanu pár útěšných slov od Vás zkušenějších a moudřejších, bude mi určitě ještě líp.
Přeji všem krásný den.

ahoj Mazlíčku, píšu ti protože jsem na tom hodně podobně jako ty, akorát už o kousek dál, ale pocity mám stejný jako ty. můžeš si to přečíst. my máme za sebou měsíc a půl po tom, co jsem na to přišla, už jsme přestáli měsíc jeho rozhodování o vztahu ke mě, nakonec se rozhodl pro mě, vztah ukončil, o mejch pocitech se rozepisovat nebudu, ty si umíš představit, mám o 5 kilo míň a horší měsíc jsem ještě nikdy nezažila. snažím se z toho vzít co jde, byla to chyba nás  obou, nedokázali jsme spolu řešit dlouhodobější krizi. všechno si to uvědomuju. taky jí má nebo měl v práci, nebyl pryč, trávili spolu ukradený chvilky. taky mě obejme, milujeme se, jsme spolu paradoxně hodně, nemluvíme o tom, nevracím se, slyšela jsem za ten měsíc od něj fůru věcí, který mě moc bolej, ale snažím se na to nemyslet. ale teď se to tedy relativně vyřešilo, ale nemám vůbec jasno. určitě jí nedokázal tak rychle vymazat, vídaj se spolu, dokážeme k sobě i přes to cestu znovu najít? je pro mě těžký mu ráno dát pusu a poslat ho do tý práce, i když to skončil. máme těžkou konkurenci, viď, po těch letech a já ani nevím, jak se chovat, protože emocí cítím moc, ale nevím co dát najevo. dávám lásku, ale mám strach, že on se sice snaží, ale ještě dlouho mu to ze srdce moc nepůjde, jestli vůbec ještě někdy. cítím poměrně silnou beznaděj a moc se v sobě nevyznám. je ti chci říct, že je to moc těžký a že to vím, ale že musíme jít pořád dál a že holky, co tu píšou, že máme myslet hlavně na sebe maj určitě pravdu, ale chci ti napsat, že to je moc těžký a že i když jsem o krůček dál než ty - moc to nezvládám a je to asi normální. nic si z toho nedělej. já od něj tu lásku taky necítím, ale asi musíme bejt trpělivý. buď to půjde nebo ne. tak jen abys věděla, že ti rozumim, depky mám hrozný taky a myslela jsem si, že už mám to těžký za sebou, ale asi ne. drž se a myslím na tebe.

Mazlíčku a Lucie, prožívám úplně to samé. Cítím ty samé pocity své lásky, hodně to bolí. Z našich slz by byl už asi pěkný potok. Prožíváme to tady skoro všechny úplně stejně. Na "novém" začátku před cca 2 měsícy jsem taky z něho tu lásku necítila. Po pravdě řečeno, tvrdí, že mne miluje, ale ani teď to ještě necítím nebo se možná bojím znovu věřit, že mne miluje. Ale holky musíme věřit, čas vážně léčí, i když někdy to trvá příliš dlouho. A když se podívám kolem sebe, je strašná spousta lidí, která to ustála, tak to určitě ustojíme i my!!! Holky držte se (možná držme se), musí a bude lépe. :pussa:

Lucie33 napsal(a):

ahoj Mazlíčku, píšu ti protože jsem na tom hodně podobně jako ty, akorát už o kousek dál, ale pocity mám stejný jako ty. můžeš si to přečíst. my máme za sebou měsíc a půl po tom, co jsem na to přišla, už jsme přestáli měsíc jeho rozhodování o vztahu ke mě, nakonec se rozhodl pro mě, vztah ukončil, o mejch pocitech se rozepisovat nebudu, ty si umíš představit, mám o 5 kilo míň a horší měsíc jsem ještě nikdy nezažila. snažím se z toho vzít co jde, byla to chyba nás  obou, nedokázali jsme spolu řešit dlouhodobější krizi. všechno si to uvědomuju. taky jí má nebo měl v práci, nebyl pryč, trávili spolu ukradený chvilky. taky mě obejme, milujeme se, jsme spolu paradoxně hodně, nemluvíme o tom, nevracím se, slyšela jsem za ten měsíc od něj fůru věcí, který mě moc bolej, ale snažím se na to nemyslet. ale teď se to tedy relativně vyřešilo, ale nemám vůbec jasno. určitě jí nedokázal tak rychle vymazat, vídaj se spolu, dokážeme k sobě i přes to cestu znovu najít? je pro mě těžký mu ráno dát pusu a poslat ho do tý práce, i když to skončil. máme těžkou konkurenci, viď, po těch letech a já ani nevím, jak se chovat, protože emocí cítím moc, ale nevím co dát najevo. dávám lásku, ale mám strach, že on se sice snaží, ale ještě dlouho mu to ze srdce moc nepůjde, jestli vůbec ještě někdy. cítím poměrně silnou beznaděj a moc se v sobě nevyznám. je ti chci říct, že je to moc těžký a že to vím, ale že musíme jít pořád dál a že holky, co tu píšou, že máme myslet hlavně na sebe maj určitě pravdu, ale chci ti napsat, že to je moc těžký a že i když jsem o krůček dál než ty - moc to nezvládám a je to asi normální. nic si z toho nedělej. já od něj tu lásku taky necítím, ale asi musíme bejt trpělivý. buď to půjde nebo ne. tak jen abys věděla, že ti rozumim, depky mám hrozný taky a myslela jsem si, že už mám to těžký za sebou, ale asi ne. drž se a myslím na tebe.

Víš Lucie33, já to dokážu v sobě pohřbít (alespoň před ním), my se o tom vůbec nebavíme, jenom jednou, po zjištění a potom ještě jednou, takže jediný co vím, je, že kdyby se to neprovalilo, tak by to neřešil a nechal by to vyšumět, takhle teda bude muset to nějak vyřešit, ale rozhodně ne hned (jeho slova). Však já jsem mu ten čas na ujasnění si co chce dala a teď se musím obrnit trpělivostí, třeba to bude na měsíce, třeba na roky,co já vím. Jedno vím ale jistě, protože mě ta včerejší depka už přešla, vím, že si vezmu to, co mi zatím dává a není toho vzhledem k situaci málo - stojím mu za to, aby si vymýšlel, když se mírně opozdí, nechodí nikam po nocích ani o víkendech, pohladí, políbí, řekne miláčku nebo tak, jsme spolu mnohem víc než dřív, víc komunikujeme a i když teď asi je opravdu zaslepenej tím novým, tak si pořád myslím a doufám, že jednoho dne se probudí a bude to zase ten jenom můj miláček s cennou životní zkušeností. Já si myslím, že jsem to zjistila proto, abychom dostali druhou šanci pro nás, a pokud se pletu, budu se z toho dost těžce dostávat, ale určitě to zvládnu, jsem přeci velká holka.
Anebo taky čeká, až to za něj vyřešíme já nebo ona - komu dřív doj trpělivost nebo síly, ale já to teda nebudu!!!!!

ahoj Danielo, já vím. ještě před 10 dny jsem ti psala, že ti svým způsobem závidím, ale že tvoje pocity chápu. teď je i prožívám, myslela jsem si, že už mi bude dobře, jak se to nejhorší vyřeší, ale není mi líp. to ty víš viď. no nic, jdeme dál, nějak bylo, nějak bude. ono je to těžký viďte, to je furt buďte sami sebou, myslete na sebe, jak mám bejt sama sebou, když je mi většinu času tak příšerně, že to dál, nejde, ale nemůžu se tak tvářit, snažím se dávat lásku i když už sama nevim, jak na tom s láskou jsem, a taky máme čekat, jestli lásku dostaneme, žejo. jednou možná...... a do toho všeho myslet na sebe, bejt sama sebou a věnovat se sobě. nějak je toho na mě moc.

Daniela02 napsal(a):

Mazlíčku a Lucie, prožívám úplně to samé. Cítím ty samé pocity své lásky, hodně to bolí. Z našich slz by byl už asi pěkný potok. Prožíváme to tady skoro všechny úplně stejně. Na "novém" začátku před cca 2 měsícy jsem taky z něho tu lásku necítila. Po pravdě řečeno, tvrdí, že mne miluje, ale ani teď to ještě necítím nebo se možná bojím znovu věřit, že mne miluje. Ale holky musíme věřit, čas vážně léčí, i když někdy to trvá příliš dlouho. A když se podívám kolem sebe, je strašná spousta lidí, která to ustála, tak to určitě ustojíme i my!!! Holky držte se (možná držme se), musí a bude lépe. :pussa:

Lucie33 napsal(a):

ahoj Danielo, já vím. ještě před 10 dny jsem ti psala, že ti svým způsobem závidím, ale že tvoje pocity chápu. teď je i prožívám, myslela jsem si, že už mi bude dobře, jak se to nejhorší vyřeší, ale není mi líp. to ty víš viď. no nic, jdeme dál, nějak bylo, nějak bude. ono je to těžký viďte, to je furt buďte sami sebou, myslete na sebe, jak mám bejt sama sebou, když je mi většinu času tak příšerně, že to dál, nejde, ale nemůžu se tak tvářit, snažím se dávat lásku i když už sama nevim, jak na tom s láskou jsem, a taky máme čekat, jestli lásku dostaneme, žejo. jednou možná...... a do toho všeho myslet na sebe, bejt sama sebou a věnovat se sobě. nějak je toho na mě moc.

Daniela02 napsal(a):

Mazlíčku a Lucie, prožívám úplně to samé. Cítím ty samé pocity své lásky, hodně to bolí. Z našich slz by byl už asi pěkný potok. Prožíváme to tady skoro všechny úplně stejně. Na "novém" začátku před cca 2 měsícy jsem taky z něho tu lásku necítila. Po pravdě řečeno, tvrdí, že mne miluje, ale ani teď to ještě necítím nebo se možná bojím znovu věřit, že mne miluje. Ale holky musíme věřit, čas vážně léčí, i když někdy to trvá příliš dlouho. A když se podívám kolem sebe, je strašná spousta lidí, která to ustála, tak to určitě ustojíme i my!!! Holky držte se (možná držme se), musí a bude lépe. :pussa:

Luci, máš pravdu, je hodně těžké být sama sebou, zvláště když uvnitř cítíš pocit prázdnoty, jsi unavená, nic se ti nechce, nedokážeš se na nic soustředit a co tě dříve bavilo tě najednou nebaví. Dokonce jsem pochopila i lidi, kteří si dokázali vzít život. Všechny jste ohromně statečné. Na "začátku" jsme s manželem hodně rozebírali, co se stalo, moje pocity, plakala jsem mu v náručí. Dneska se to snažím minimalizovat, ale někdy to ještě nejde a pak pláču a je mi paradoxně nejlépe u něj v náručí. Jste vážně statečné, statečnější než já.......... :pussa:

no cítím se všelijak, ale statečná ne. to jsem se celkem cejtila ten první měsíc, ale teď to ze mě teda nějak vyprchalo. cejtim se nešťastná. myslim, že asi málo brečim a snažim se dělat zbytečně velkou hrdinku, což asi taky neni moc dobrý. pak to na mě padne a málem mě to vždycky úplně ušlape. no budu doufat, že se to u nás u všech zlepší. ať máme ještě sílu, to nám taky přeju.

Daniela02 napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

ahoj Danielo, já vím. ještě před 10 dny jsem ti psala, že ti svým způsobem závidím, ale že tvoje pocity chápu. teď je i prožívám, myslela jsem si, že už mi bude dobře, jak se to nejhorší vyřeší, ale není mi líp. to ty víš viď. no nic, jdeme dál, nějak bylo, nějak bude. ono je to těžký viďte, to je furt buďte sami sebou, myslete na sebe, jak mám bejt sama sebou, když je mi většinu času tak příšerně, že to dál, nejde, ale nemůžu se tak tvářit, snažím se dávat lásku i když už sama nevim, jak na tom s láskou jsem, a taky máme čekat, jestli lásku dostaneme, žejo. jednou možná...... a do toho všeho myslet na sebe, bejt sama sebou a věnovat se sobě. nějak je toho na mě moc.

Daniela02 napsal(a):

Mazlíčku a Lucie, prožívám úplně to samé. Cítím ty samé pocity své lásky, hodně to bolí. Z našich slz by byl už asi pěkný potok. Prožíváme to tady skoro všechny úplně stejně. Na "novém" začátku před cca 2 měsícy jsem taky z něho tu lásku necítila. Po pravdě řečeno, tvrdí, že mne miluje, ale ani teď to ještě necítím nebo se možná bojím znovu věřit, že mne miluje. Ale holky musíme věřit, čas vážně léčí, i když někdy to trvá příliš dlouho. A když se podívám kolem sebe, je strašná spousta lidí, která to ustála, tak to určitě ustojíme i my!!! Holky držte se (možná držme se), musí a bude lépe. :pussa:

Luci, máš pravdu, je hodně těžké být sama sebou, zvláště když uvnitř cítíš pocit prázdnoty, jsi unavená, nic se ti nechce, nedokážeš se na nic soustředit a co tě dříve bavilo tě najednou nebaví. Dokonce jsem pochopila i lidi, kteří si dokázali vzít život. Všechny jste ohromně statečné. Na "začátku" jsme s manželem hodně rozebírali, co se stalo, moje pocity, plakala jsem mu v náručí. Dneska se to snažím minimalizovat, ale někdy to ještě nejde a pak pláču a je mi paradoxně nejlépe u něj v náručí. Jste vážně statečné, statečnější než já.......... :pussa:

máš pravdu, mám na to stejnej názor jako ty a v podstatě jsem se zachovala stejně jako ty. je to těžký. taky se nevracím, nemluvíme o tom, jen mám strach z tý budoucnosti, ale na to je asi potřeba ten dlouhej čas, ono se uvidí. jen mám prostě depku teďka já a už ani nevím, co si vlastně myslím a co chci. tak se drž a napiš, jak to u vás vypadá.

Mazlík napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

ahoj Mazlíčku, píšu ti protože jsem na tom hodně podobně jako ty, akorát už o kousek dál, ale pocity mám stejný jako ty. můžeš si to přečíst. my máme za sebou měsíc a půl po tom, co jsem na to přišla, už jsme přestáli měsíc jeho rozhodování o vztahu ke mě, nakonec se rozhodl pro mě, vztah ukončil, o mejch pocitech se rozepisovat nebudu, ty si umíš představit, mám o 5 kilo míň a horší měsíc jsem ještě nikdy nezažila. snažím se z toho vzít co jde, byla to chyba nás  obou, nedokázali jsme spolu řešit dlouhodobější krizi. všechno si to uvědomuju. taky jí má nebo měl v práci, nebyl pryč, trávili spolu ukradený chvilky. taky mě obejme, milujeme se, jsme spolu paradoxně hodně, nemluvíme o tom, nevracím se, slyšela jsem za ten měsíc od něj fůru věcí, který mě moc bolej, ale snažím se na to nemyslet. ale teď se to tedy relativně vyřešilo, ale nemám vůbec jasno. určitě jí nedokázal tak rychle vymazat, vídaj se spolu, dokážeme k sobě i přes to cestu znovu najít? je pro mě těžký mu ráno dát pusu a poslat ho do tý práce, i když to skončil. máme těžkou konkurenci, viď, po těch letech a já ani nevím, jak se chovat, protože emocí cítím moc, ale nevím co dát najevo. dávám lásku, ale mám strach, že on se sice snaží, ale ještě dlouho mu to ze srdce moc nepůjde, jestli vůbec ještě někdy. cítím poměrně silnou beznaděj a moc se v sobě nevyznám. je ti chci říct, že je to moc těžký a že to vím, ale že musíme jít pořád dál a že holky, co tu píšou, že máme myslet hlavně na sebe maj určitě pravdu, ale chci ti napsat, že to je moc těžký a že i když jsem o krůček dál než ty - moc to nezvládám a je to asi normální. nic si z toho nedělej. já od něj tu lásku taky necítím, ale asi musíme bejt trpělivý. buď to půjde nebo ne. tak jen abys věděla, že ti rozumim, depky mám hrozný taky a myslela jsem si, že už mám to těžký za sebou, ale asi ne. drž se a myslím na tebe.

Víš Lucie33, já to dokážu v sobě pohřbít (alespoň před ním), my se o tom vůbec nebavíme, jenom jednou, po zjištění a potom ještě jednou, takže jediný co vím, je, že kdyby se to neprovalilo, tak by to neřešil a nechal by to vyšumět, takhle teda bude muset to nějak vyřešit, ale rozhodně ne hned (jeho slova). Však já jsem mu ten čas na ujasnění si co chce dala a teď se musím obrnit trpělivostí, třeba to bude na měsíce, třeba na roky,co já vím. Jedno vím ale jistě, protože mě ta včerejší depka už přešla, vím, že si vezmu to, co mi zatím dává a není toho vzhledem k situaci málo - stojím mu za to, aby si vymýšlel, když se mírně opozdí, nechodí nikam po nocích ani o víkendech, pohladí, políbí, řekne miláčku nebo tak, jsme spolu mnohem víc než dřív, víc komunikujeme a i když teď asi je opravdu zaslepenej tím novým, tak si pořád myslím a doufám, že jednoho dne se probudí a bude to zase ten jenom můj miláček s cennou životní zkušeností. Já si myslím, že jsem to zjistila proto, abychom dostali druhou šanci pro nás, a pokud se pletu, budu se z toho dost těžce dostávat, ale určitě to zvládnu, jsem přeci velká holka.
Anebo taky čeká, až to za něj vyřešíme já nebo ona - komu dřív doj trpělivost nebo síly, ale já to teda nebudu!!!!!

Mazlíku,

ve spojení s Tebou mi připadá na mysl jedna z tarotových karet pojednávající o vině. Vina (sebeobviňování) je jako těžký černý mrak, který Tě stahuje dolů. Je nutné si uvědomit fakt, že každý okamžik je jedinečný a každou situaci zvládáš v daném okamžitku nejlépe, jak dovedeš. Proto je nutné se obviňování a sebeobviňování zbavit, říkej si, že jsi jednala dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, a jdi dál. Protože kdybys to uměla udělat lépe a jinak, tak bys to udělala. Jen chybami se učíme, tak se neobviňuj a netrap tím, že kdybys udělala tamto a onohle jinak, že by to mohlo dopadnout jinak. Nemá to smysl. Držím palečky.

lvice napsal(a):

Mazlíku,

ve spojení s Tebou mi připadá na mysl jedna z tarotových karet pojednávající o vině. Vina (sebeobviňování) je jako těžký černý mrak, který Tě stahuje dolů. Je nutné si uvědomit fakt, že každý okamžik je jedinečný a každou situaci zvládáš v daném okamžitku nejlépe, jak dovedeš. Proto je nutné se obviňování a sebeobviňování zbavit, říkej si, že jsi jednala dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, a jdi dál. Protože kdybys to uměla udělat lépe a jinak, tak bys to udělala. Jen chybami se učíme, tak se neobviňuj a netrap tím, že kdybys udělala tamto a onohle jinak, že by to mohlo dopadnout jinak. Nemá to smysl. Držím palečky.

Milá Lvice, tomu teda nerozumím. Já se přece neobviňuju, já vím, že na tom mám svůj podíl, ale neobviňuju se. Já, vzhledem k tomu, že to je strašně čerstvé, se jen snažím dělat všechno správně. Já jsem v podstatě hned ujasnila, že ho miluju a že mi stojí za to o něj bojovat. Já už teď vím, že pokud se rozhodne pro ni, tak to bude sice krutý, ale musím to zvládnout a s přáním hodně štěstí ho poslat dál. Ale já pořád věřím, že to je jen úlet, že si něco dokazuje (on je miláček poměrně dost ješitnej) a že se mu to v hlavě srovná a vrátí se. Ale jak říkám, je to krátká doba a jeho to musí přejít samo, takže jsem obrněná trpělivostí a budu nějakej čas čekat. Můžu i říct, že jsem v pohodě, že mu nic nevyčítám, nepřipomínám, ale snažím se, abychom byli víc spolu (myslím, že i on), jen prostě teď se to v něm asi mele, takže co se týká fyzických kontaktů, on je omezil na minimum, ale normálně se spolu smějeme, řešíme drobné domácí starosti a tak. No a já si klidně pro pusu dojdu, když se mi chce se s ním milovat, tak si klidně "řeknu", snad nikdy mě neodmítl, naopak, vidím, že se mu to líbí. Jen teď prostě cítím, že se s ním NĚCO děje a začínám z toho trošku nervózní. Je to asi trošku zmatené, ale prostě vypisuju, jak to cítím.
Jo, abyste věděly, jsem objednaná ke kartářce, měla jsem hrozný nutkání to udělat, i když jsem nikdy nic takovýho nezkusila, tak jsem zvědavá a doufám, že i připravená. Tak mi držte pěsti. Pa

no klobouk dolu, jestli to máš takhle srovnaný a bereš to tak vyrovnaně a s přehledem jak to píšeš, tak to teda fakt smekám. a držim palce.

Lucie33 napsal(a):

no klobouk dolu, jestli to máš takhle srovnaný a bereš to tak vyrovnaně a s přehledem jak to píšeš, tak to teda fakt smekám. a držim palce.

Jo, Lucinko, beru, ale mám obavy, abych si nerozbila čumáček, to víš, že jsou dny, kdy mnou zmítají pochybnosti, ale umlčím je a snažím se jet dál.

tak to jsi šikulka,ještě daaaaaleko větší šikulka než já. máš můj obdiv a držim všechny pěsti.

Mazlík napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

no klobouk dolu, jestli to máš takhle srovnaný a bereš to tak vyrovnaně a s přehledem jak to píšeš, tak to teda fakt smekám. a držim palce.

Jo, Lucinko, beru, ale mám obavy, abych si nerozbila čumáček, to víš, že jsou dny, kdy mnou zmítají pochybnosti, ale umlčím je a snažím se jet dál.

Milý mazlíku,

můj příspěvek se vztahoval k Tvým slovům - chvíli mám žaludek jako na vodě a chvíli propadám beznaději...... Myslím, že to máš perfektně v hlavě srovnané a není Ti vůbec co poradit. Jde jen o to, abys našla sílu sama v sobě a překlenula citový chaos, který teď v Tobě panuje.
Ke kartářce nechoď, je to zbytečné. Co chceš slyšet, že s Tebou zůstane, nebo že se rozejdete? Já byla 4x a NIKDY SE NIC NESPLNILO. Může Ti např. předpovědět, že se rozejdete, ty z toho budeš špatná, upneš se na to a přestože k této situaci vůbec nemusí dojít, přitahneš si jí a nakonec se stane. Radím Ti, nech situaci plynout, jako plyne voda v řece, ta si taky najde svou cestu, hravě překonává balvany, kmeny stromů...... Nech život jít svou cestou a zbytečně se netrap a nepřidělávej si starosti. Raduj se z každého dne, z toho, že je teď přítel s Tebou a využij každé chvilky, která Ti je dána. Netrap se budoucností, řeš problémy přítomnosti, budoucnost se o sebe postará sama......

lvice napsal(a):

Milý mazlíku,

můj příspěvek se vztahoval k Tvým slovům - chvíli mám žaludek jako na vodě a chvíli propadám beznaději...... Myslím, že to máš perfektně v hlavě srovnané a není Ti vůbec co poradit. Jde jen o to, abys našla sílu sama v sobě a překlenula citový chaos, který teď v Tobě panuje.
Ke kartářce nechoď, je to zbytečné. Co chceš slyšet, že s Tebou zůstane, nebo že se rozejdete? Já byla 4x a NIKDY SE NIC NESPLNILO. Může Ti např. předpovědět, že se rozejdete, ty z toho budeš špatná, upneš se na to a přestože k této situaci vůbec nemusí dojít, přitahneš si jí a nakonec se stane. Radím Ti, nech situaci plynout, jako plyne voda v řece, ta si taky najde svou cestu, hravě překonává balvany, kmeny stromů...... Nech život jít svou cestou a zbytečně se netrap a nepřidělávej si starosti. Raduj se z každého dne, z toho, že je teď přítel s Tebou a využij každé chvilky, která Ti je dána. Netrap se budoucností, řeš problémy přítomnosti, budoucnost se o sebe postará sama......

Milá lvice,

díky za podporu.
Jo, v hlavě to srovnané mám a  svými city jsem si taky jistá.
Já ani nevím, co od kartářky očekávám, ale vím jistě, že si z toho co mi řekne vyberu jenom to, co se mi bude hodit a to ostatní jsem schopná vypustit a zapomenout, mám dost silný pud sebezáchovy. Ale já Ti měla tak silný pocit, že tam prostě musím, že jsem se poprvé v životě objednala a teď se mi to nechce rušit, i když máš možná pravdu. Já si myslím, že mi stejně jenom naznačí cesty, které se ukazují a stejně bude na mě, kterou se vydám. Ale teď momentálně už mám našlápnuto a i když řekne, že se rozejdeme, stejně tomu neuvěřím a budu dál ještě nějaký čas dělat všechno, abych o tohodle báječného, i když chybujícího chlapa nepřišla. Pro sebe jsem si dala tak rok, to si myslím, že je dost dlouhá doba na to, abychom si všichni ujasnili, co vlastně chceme.
Dám pak vědět. Pa

Mazlíku,

jsi prima holka, držím palce.  :pussa:

LVICE - to se mi moc líbilo, cos napsala .... nechat život plout, neřešit pořád jen budoucnost. To asi děláme všechny, které v tom lítáme a ono je to horší a horší. A uniká nám mezi prsty každý současný den.
Já dnes začala číst Klimeše - Partneři a rozchody. Někdo to tady doporučoval. Je to trochu náročnější čtení. Ale jedna věc mne zaujala. Při rozchodech to probíhá asi všude stejně - myslím ty jednotlivé fáze, kterými si musíme projít, i když nechceme. V podstatě pořád jsme my podvedené za podvádějícím partnerem. Protože ve chvíli, kdy on si v sobě řeší, zda nás má opustit, my většinou nic ještě ani netušíme. Když už on udělá rozhodnutí, začneme my se teprve uvnitř bránit, popírat to. To jsou ty situace, kdy jsme ochotné udělat cokoliv, aby se vrátil, slíbit i to, co bychom normálně nepřipustily a při tom náš partner o to nestojí, protože on už má ty dveře z jeho strany zavřené. ALE pak přijde prý fáze (píšu prý, protože já tam ještě nejsem), kdy se podvedený smíří, přijme, postaví se znovu na nohy a v 99% se stav obrátí. Podvedený uzavírá vztah ze své strany, ale nevěrný partner, který už v té době může žít jinde začne být zaskočený přitažlivými silami. Samozřejmě čím déle vztah trval, tím mohou být ty síly větší. Najednou začne cítit, že ten, koho opustil, už ho nechce zpátky, už s ním nemanipuluje, začnou převládat pozitivní vzpomínky nad negativními. Dokonce je v této fázi i největší možnost návratu. Ovšem není to samozřejmě žádný krok zpět, může však začít vztah nový, s poučením z chyb.
Zažila jste to některá? Pro mě je to docela povzbuzující zjištění. Já totiž zatím pořád cítím, jak kulhám za tím mým zamilovaným M. Jak se pořád ponižuju, jak pořád sleduju, když je doma, jak se chová, co říká, když sám od sebe na mě promluví, můžu se přetrhnout ve vlídné odpovědi a při tom mu v duchu nadávám nejhoršími výrazy.
Teď mě čeká zase jeho návrat po dovolené, na které byl s ní. Byla to sportovní dovolená, v partě stejně zaměřených lidí, takže v mé fantazii je to zase velmi sblížilo, zažili spoustu romantiky, mají plno zážitků, možná se tam už i domlouvali na společné další budoucnosti. Pro mě to bylo osvobozujících 10 dnů, kdy jsem mohla povolit slzám, veškeré lítosti, zjistila jsem, že samota není vůbec strašná a že by bylo nejlépe, kdybych už ho nemusela vůbec vidět. Jenže on se sem vrátí. Řekne ahoj, já odpovím a to bude všechno. Pak asi pojede odvézt jí domů, nechá jí tam špinavé prádlo, přespí a vrátí se zase až v pondělí kvůli práci. A tak to opět půjde týden za týdnem. A já pořád nevím co je dobře - nechat ho být, tvářit se že se mě to netýká, nebo vyvolávat hovory na téma budoucnosti, chtít po něm, aby si to vyřešil a odstěhoval se nebo být nepříjemná a vyštvat ho tak. Fakt nevím. Proto mě asi oslovila Lvice tou myšlenkou nechat život jít svou cestou, den po dni.

Salen, myslím že jsi na velice dobré cestě, ty si totiž uvědomuješ že cituji "Jak se pořád ponižuju, jak pořád sleduju, když je doma, jak se chová, co říká, když sám od sebe na mě promluví, můžu se přetrhnout ve vlídné odpovědi a při tom mu v duchu nadávám nejhoršími výrazy."...... Ty víš, že to není dobře, jsi jen krůček od toho si říci, takhle to NECHCI. Už se nechci ponižovat, nechci ho sledovat, nechci se přetrhnout ve vlídné odpovědi. V klidu si sedni, uvolni se, zavři oči a zaber se do hezkých okamžiků kdy Ti bylo dobře a zeptej se sama sebe. CO VLASTNĚ CHCI JÁ? Nech sled myšlenek plynout, ptej se na co chceš a odpovědi si zkus zapamatovat. Možná budeš sama překvapená, co vlastně chceš a co zatím popíráš.Ptej se, co je nejlepší PRO MNE?

Je pravda, že v počátku jsem si sama sobě tvrdila, jak jsem se měla chovat jinak. Pro stručné vysvětlení - od stavu, kdy jsme s M podnikali vše společně - oba jsme začínali s koly, lyžemi, putováním po horách a tak, jsem já s léty pohodlněla, taky přibírala, tím jsem se už i pak styděla, že ostatním nestačím .... zatímco on se ve sportech rozvíjel, bral s sebou syna, ale když ten dospěl a nechtěl už s ním jezdit, tak M jezdil v partě sám. Teď mi říká, jak mu to vadilo. Také tam poznal tu svojí novou, která to s ním všechno sdílí. A žije teď tak, že každý víkend s ní vyráží do hor nebo na jiné akce.
Když si ale představím, že bych pro udržení vztahu měla takhle žít - celý týden v kalupu z práce, domů, všechno stihnout, aby se už v pátek mohlo vyrážet, v neděli se vrátit pozdě večer a zase přes týden dohánět domácí práce (máme barák, zahradu), tak zjišťuju, že já takhle prostě žít nechci. Já jsem ráda doma, v klidu si chci přes víkend odpočinout, baví mě někam vyrazit, ale tak jednou za měsíc a delší dovolená v létě.
Milenka bydlí v paneláku, domácnost moc neřeší, smyslem jejího života je právě ten pobyt v přírodě.
Takže rozumově musím přiznat, že my s M jsme se prostě sobě svými zájmy vzdálili. Bohužel já do poslední chvíle netušila, že mu to tak moc vadí. Ještě i teď si myslím, že ani jemu to zase tak moc nevadilo, dokud nepoznal ji. Pak mu prý došlo, že tohle celý život postrádá. A proto se toho nikdy vzdát nechce. Ovšem zatím se taky ani nechce rozvést a odstěhovat .... teď už jsem snad schopná dodat i "bohužel".
Přesto musím přiznat, že je ve mě pořád ta strašná touha po jeho návratu.

Salen,
pokud tě to baví jednou za měsíc, tak s ním vyraž, zkus naplánovat nějaký hezký víkend a uvidíš. Třeba Tě mile překvapí...... Zkus se k němu zase přiblížit. Je celkem logické, že lidé, kteří mají společné koníčky a zájmy jsou si bližší než Ti, kteří je nemají. Zkus si to v hlavě srovnat a s manželem si o tom promluv. Základem všeho je komunikace.

To teď už nejde Lvice. V okamžiku, kdy přiznal vztah s ní, tak ukončil všechny naše společné aktivity. Nechce se mnou nikam, ani třeba když jdu se psy, odmítl dovolenou se mnou. Prostě je jí věrný, přece jí nebude zahýbat s manželkou. Všechen jeho volný čas patří jí.

Zeptám se, jak se cítíš v tomto nevztahu ty? Nemáš právo tedy na nového partnera, který Ti dá to, co potřebuješ? Pokud nelze vztah vyvíjet, je čas ho ukončit, vypořádat se s tím a jít dál.

my jsme měli podobnej problém - já zavalená hromadou povinností - barák, zahrada, děti, práce na plnej úvazek 30 km od baráku, manžel - práce, jinak fůra zájmů a absolutní neschopnost dohody mezi náma a pak už i můj zájmu (z návalu povinností) o společně trávenej čas. až to došlo kam to došlo. ale !!!!!! v určitejch věcech, který mi říkal jsem uznala, že měl pravdu - že život není jenom o povinnostech a fůra toho se dá vypustit a že je opravdu důležitý, abysme trávili taky čas spolu. na to jsem hodně rychle přišla a probudila jsem se. a teprve po tom hrozným šoku, že bysme se mohli rozejít jsem to pochopila a začla na to koukat jinak. a doufám a vypadá to, že i on pochopil (ač nepřizná), že ale fůra povinností se prostě plnit musí (což předtim moc vidět nechtěl). co z toho plyne? myslim to, že bys to neměla takhle vidět jednoznačně, u nás to sice bylo jednoduší, on se rychle rozmyslel, že se mnou být chce a myslim, že jsme to vzali za dobrej konec a že hodně rychle začlo fungovat to, co v podstatě fungovalo dlouhý léta a bylo fajn, jen poslední tak ten blbej rok jsme to nějak prošvihli. nic neni ztracený Salen, ještě to nevzdávej, ale zkus se zamyslet, jestli a o co opravdu stojíš. nic není zadarmo, ale na vztahu se musí pořád pracovat a nesmí se nechat umřít (my jsme teda měli oboustrannou vinou namále) a když na něm pracuješ, tak vždycky je to něco za něco - nikdy ti to nebude vyhovovat 100%, ale do určitý míry se musíš přizpůsobit i tomu, co chce ten druhej, ale musí to dělat oba a zároveň se snažit najít cestu, aby byli spokojený oba. je ti milejší sedět o víkendu doma, nebo mít manžela, o kterýho si myslim pořád ještě hodně stojíš. nic není ztracený. přemejšlej o tom. bože já jsem teď nějaká po tom všem chytrá.:)
haha.

Salen napsal(a):

Je pravda, že v počátku jsem si sama sobě tvrdila, jak jsem se měla chovat jinak. Pro stručné vysvětlení - od stavu, kdy jsme s M podnikali vše společně - oba jsme začínali s koly, lyžemi, putováním po horách a tak, jsem já s léty pohodlněla, taky přibírala, tím jsem se už i pak styděla, že ostatním nestačím .... zatímco on se ve sportech rozvíjel, bral s sebou syna, ale když ten dospěl a nechtěl už s ním jezdit, tak M jezdil v partě sám. Teď mi říká, jak mu to vadilo. Také tam poznal tu svojí novou, která to s ním všechno sdílí. A žije teď tak, že každý víkend s ní vyráží do hor nebo na jiné akce.
Když si ale představím, že bych pro udržení vztahu měla takhle žít - celý týden v kalupu z práce, domů, všechno stihnout, aby se už v pátek mohlo vyrážet, v neděli se vrátit pozdě večer a zase přes týden dohánět domácí práce (máme barák, zahradu), tak zjišťuju, že já takhle prostě žít nechci. Já jsem ráda doma, v klidu si chci přes víkend odpočinout, baví mě někam vyrazit, ale tak jednou za měsíc a delší dovolená v létě.
Milenka bydlí v paneláku, domácnost moc neřeší, smyslem jejího života je právě ten pobyt v přírodě.
Takže rozumově musím přiznat, že my s M jsme se prostě sobě svými zájmy vzdálili. Bohužel já do poslední chvíle netušila, že mu to tak moc vadí. Ještě i teď si myslím, že ani jemu to zase tak moc nevadilo, dokud nepoznal ji. Pak mu prý došlo, že tohle celý život postrádá. A proto se toho nikdy vzdát nechce. Ovšem zatím se taky ani nechce rozvést a odstěhovat .... teď už jsem snad schopná dodat i "bohužel".
Přesto musím přiznat, že je ve mě pořád ta strašná touha po jeho návratu.

Ahoj milé neznámé přítelkyně. Zajímalo by mě, co si o tom myslíte: budou to už 3 měsíce, co jsem dostala ten životní kopanec a co jsem mu dala čas na to, aby si sám v sobě vyřešil, co vlastně chce. Od té doby se stalo pár věcí - pořád se s ní stýká, i když pro mě je toto téma tabu a nehovoříme o tom, tak to prostě vím a navíc věřím tomu, že kdyby už věděl co chce, že mi to poví. Ale v jeho chování pozoruji určité změny - je milejší, častěji mi přijde sám dát pusu, obejmout a tak, snažíme se oba podnikat společně víc věcí, víc spolu komunikujeme,... .
Z toho jak se chová, jak se na mě dívá, cítím, že mě v hloubi duše pořád miluje, jen to má schovaný pod nánosem toho nového, mladého a neokoukaného. Já to tak prostě cítím (asi pověstná intuice štírů) a hrozně mě trápí, že prostě nedokáže říct, že mě má rád. Tak co myslíte, já to nejsem schopna posoudit objektivně, třeba je to jen můj přáním zkreslený pohled.
Hodně jsem nad tím přemýšlela a přišla jsem na to, že mi osud (nebo co) dával předtím mnohem jemnější indicie a já je ve své pýše a zaslepenosti neviděla, tak přišla ta pořádná facka. Spoustu věcí jsem si v sobě vyřešila, velmi pomalu přestávám řešit jeho, a tu jeho kamarádku snad neřeším vůbec, i když chvílemi se tomu neubráním.
I sama pro sebe jsem si dala čas nechat to plynout (přemýšlela jsem asi tak o roce), ale nevím, jestli dělám správně. Ale to jsme zase u toho - chce to čas a je to běh na dlouhou trať. To nic, jen jsem se potřebovala trochu vypsat a taky si přečíst vaše případné názory či rady.
No a vůbec, když nejde o život, jde o ho.... . taky dobrej životní názor.

Nemám presne takúto ksúsenosť, tak budem asi len špekulovať, ale podľ amňa robíš to najlepšie, čo sa v tejto situácii dá :supr: Gratulujem...

Mazlík napsal(a):

Ahoj milé neznámé přítelkyně. Zajímalo by mě, co si o tom myslíte: budou to už 3 měsíce, co jsem dostala ten životní kopanec a co jsem mu dala čas na to, aby si sám v sobě vyřešil, co vlastně chce. Od té doby se stalo pár věcí - pořád se s ní stýká, i když pro mě je toto téma tabu a nehovoříme o tom, tak to prostě vím a navíc věřím tomu, že kdyby už věděl co chce, že mi to poví. Ale v jeho chování pozoruji určité změny - je milejší, častěji mi přijde sám dát pusu, obejmout a tak, snažíme se oba podnikat společně víc věcí, víc spolu komunikujeme,... .
Z toho jak se chová, jak se na mě dívá, cítím, že mě v hloubi duše pořád miluje, jen to má schovaný pod nánosem toho nového, mladého a neokoukaného. Já to tak prostě cítím (asi pověstná intuice štírů) a hrozně mě trápí, že prostě nedokáže říct, že mě má rád. Tak co myslíte, já to nejsem schopna posoudit objektivně, třeba je to jen můj přáním zkreslený pohled.
Hodně jsem nad tím přemýšlela a přišla jsem na to, že mi osud (nebo co) dával předtím mnohem jemnější indicie a já je ve své pýše a zaslepenosti neviděla, tak přišla ta pořádná facka. Spoustu věcí jsem si v sobě vyřešila, velmi pomalu přestávám řešit jeho, a tu jeho kamarádku snad neřeším vůbec, i když chvílemi se tomu neubráním.
I sama pro sebe jsem si dala čas nechat to plynout (přemýšlela jsem asi tak o roce), ale nevím, jestli dělám správně. Ale to jsme zase u toho - chce to čas a je to běh na dlouhou trať. To nic, jen jsem se potřebovala trochu vypsat a taky si přečíst vaše případné názory či rady.
No a vůbec, když nejde o život, jde o ho.... . taky dobrej životní názor.

Mazlíku,
střídavě to tu pročítám a tvé pocity jsem zaznamenala i já, když si s ní pořád psal, volal. Já jsem se prala s tím, zda je to opravdové a nebo se nějak stydí, je mu hloupé jak se chová, jemu mě líto. Věř, že ten tvůj má taky srdce a pořád nějak neví, co s tím. Možná tím svým přístupem začínáš překrývat "onu donu". Alespoň ten můj mi jednou, při mé slabé chvilce řekl, že si mě o to víc váží.
Jen jednou mi sám od sebe řekl, že mě má rád a pohladil mě po vlasech. Jen jednou, jen jednou mi napsal, že ho to mrzí. Já bych to chtěla slyšet pořád, ale oni to asi opravdu nedokážou, protože jim dobře není.
Mazlíčku, moc ti držím palečky ať to vše ustojíš.

Mazlíku,
střídavě to tu pročítám a tvé pocity jsem zaznamenala i já, když si s ní pořád psal, volal. Já jsem se prala s tím, zda je to opravdové a nebo se nějak stydí, je mu hloupé jak se chová, jemu mě líto. Věř, že ten tvůj má taky srdce a pořád nějak neví, co s tím. Možná tím svým přístupem začínáš překrývat "onu donu". Alespoň ten můj mi jednou, při mé slabé chvilce řekl, že si mě o to víc váží.
Jen jednou mi sám od sebe řekl, že mě má rád a pohladil mě po vlasech. Jen jednou, jen jednou mi napsal, že ho to mrzí. Já bych to chtěla slyšet pořád, ale oni to asi opravdu nedokážou, protože jim dobře není.
Mazlíčku, moc ti držím palečky ať to vše ustojíš.



Uzlíku,
on si s ní přede mnou ani nepíše ani nevolá, prostě nic, ale já VÍM, že to ještě neskončilo a vím, že by mi to řekl, teda jestli, nebo až se rozhodne.
Tvůj příběh znám, na babinetu jsem téměř stále a čtu dokola, a věř mi, že kdyby se ten můj hlupáček zachoval jako ten Tvůj, byla bych nejšťastnější človek na světě, za vším bych udělala tlustou čáru a snažila se pustit to z hlavy  a užívat si těch hezkých chvilek. Já se o to vlastně stejně snažím, i když vím, že někde je ještě nějaká hloupá mladá holka, která toho mýho ješitu pobláznila, ale doufám, že procitá a snad se mi vrátí.

uzlík napsal(a):

Mazlík napsal(a):

Ahoj milé neznámé přítelkyně. Zajímalo by mě, co si o tom myslíte: budou to už 3 měsíce, co jsem dostala ten životní kopanec a co jsem mu dala čas na to, aby si sám v sobě vyřešil, co vlastně chce. Od té doby se stalo pár věcí - pořád se s ní stýká, i když pro mě je toto téma tabu a nehovoříme o tom, tak to prostě vím a navíc věřím tomu, že kdyby už věděl co chce, že mi to poví. Ale v jeho chování pozoruji určité změny - je milejší, častěji mi přijde sám dát pusu, obejmout a tak, snažíme se oba podnikat společně víc věcí, víc spolu komunikujeme,... .
Z toho jak se chová, jak se na mě dívá, cítím, že mě v hloubi duše pořád miluje, jen to má schovaný pod nánosem toho nového, mladého a neokoukaného. Já to tak prostě cítím (asi pověstná intuice štírů) a hrozně mě trápí, že prostě nedokáže říct, že mě má rád. Tak co myslíte, já to nejsem schopna posoudit objektivně, třeba je to jen můj přáním zkreslený pohled.
Hodně jsem nad tím přemýšlela a přišla jsem na to, že mi osud (nebo co) dával předtím mnohem jemnější indicie a já je ve své pýše a zaslepenosti neviděla, tak přišla ta pořádná facka. Spoustu věcí jsem si v sobě vyřešila, velmi pomalu přestávám řešit jeho, a tu jeho kamarádku snad neřeším vůbec, i když chvílemi se tomu neubráním.
I sama pro sebe jsem si dala čas nechat to plynout (přemýšlela jsem asi tak o roce), ale nevím, jestli dělám správně. Ale to jsme zase u toho - chce to čas a je to běh na dlouhou trať. To nic, jen jsem se potřebovala trochu vypsat a taky si přečíst vaše případné názory či rady.
No a vůbec, když nejde o život, jde o ho.... . taky dobrej životní názor.

Mazlíku,
střídavě to tu pročítám a tvé pocity jsem zaznamenala i já, když si s ní pořád psal, volal. Já jsem se prala s tím, zda je to opravdové a nebo se nějak stydí, je mu hloupé jak se chová, jemu mě líto. Věř, že ten tvůj má taky srdce a pořád nějak neví, co s tím. Možná tím svým přístupem začínáš překrývat "onu donu". Alespoň ten můj mi jednou, při mé slabé chvilce řekl, že si mě o to víc váží.
Jen jednou mi sám od sebe řekl, že mě má rád a pohladil mě po vlasech. Jen jednou, jen jednou mi napsal, že ho to mrzí. Já bych to chtěla slyšet pořád, ale oni to asi opravdu nedokážou, protože jim dobře není.
Mazlíčku, moc ti držím palečky ať to vše ustojíš.

Uzlíčku a Mazlíčku :hjarta:
  dobře jim v každém případě není, ale to že to neříkají často, bývá také z důvodu, že na to prostě nejsou a že to neumí. V jedné knížce jsem četla, že muži nejsou od přírody stavění na říkání těchto slovíček, která my potřebujeme tak slyšet. I když můj manžel mi je říká, ale holky věřte, že nejsem 100% přesvědčena o čistotě těch slovíček z jeho úst. :(

Mazlíčku, já ti toho moc poradit nemůžu, sama v tom statečně plavu. Snad jen buď statečná a ještě alespoň chvilku vydrž a zkus doufat, že dostane rozum. Budu na tebe moc myslet. :pussa: :pussa:

Uzlíčku a Mazlíčku hjarta
  dobře jim v každém případě není, ale to že to neříkají často, bývá také z důvodu, že na to prostě nejsou a že to neumí. V jedné knížce jsem četla, že muži nejsou od přírody stavění na říkání těchto slovíček, která my potřebujeme tak slyšet. I když můj manžel mi je říká, ale holky věřte, že nejsem 100% přesvědčena o čistotě těch slovíček z jeho úst.

Danielko,
pro mě je to o to horší, že vím, že když už ty slovíčka řekne (a věř, že ještě nedávno mi je říkal dost často), tak to myslí doopravdy, o to je to těžší, že vidím, že mu přes tu tlamajznu nejdou. Ale třeba zase někdy to půjde.

Danielko,
k ní to ale uměl. Se mnou je to prý jiné, ke mně to neumí. Bavili jsme se o tom. Je pravda, že já to taky neumím. Když jsem u něj, tak mu to říkám v duchu, ale přes tu tlamajznu to taky nevypustím. Nevím proč, ale fakt to moc neumím a asi se to teprve učím.
No a po něm bych to chtěla. Možná ani nechtěla, ale v tuto dobu bych to hodně potřebovala.

Mazlík napsal(a):

Uzlíku,
on si s ní přede mnou ani nepíše ani nevolá, prostě nic, ale já VÍM, že to ještě neskončilo a vím, že by mi to řekl, teda jestli, nebo až se rozhodne.
Tvůj příběh znám, na babinetu jsem téměř stále a čtu dokola, a věř mi, že kdyby se ten můj hlupáček zachoval jako ten Tvůj, byla bych nejšťastnější človek na světě, za vším bych udělala tlustou čáru a snažila se pustit to z hlavy  a užívat si těch hezkých chvilek. Já se o to vlastně stejně snažím, i když vím, že někde je ještě nějaká hloupá mladá holka, která toho mýho ješitu pobláznila, ale doufám, že procitá a snad se mi vrátí.

To on přede mnou taky ne. Já se ale jednou podívala a hodilo mě to pěkně dozadu. Kdybych se neptala, tak ten můj mi nic neřekne. Je prostě takový. A proto já pořád tápu, pořád podezírám, pořád nevěřím.
Řekl, že je to pryč, že je to dávno pryč. A je na mně zda mu uvěřím, či ne. On se k tomu nechce vracet, chce jít dál, nechce se šťourat v té ráně, do dělám jenom já.
Ale dá se tomu věřit???

Uzlíku,
nevím jestli v tomto případě bych radila: důvěřuj, ale prověřuj...
zkus spíš na to nemyslet, jak radí on, je to za vámi...

uzlík napsal(a):

Mazlík napsal(a):

Uzlíku,
on si s ní přede mnou ani nepíše ani nevolá, prostě nic, ale já VÍM, že to ještě neskončilo a vím, že by mi to řekl, teda jestli, nebo až se rozhodne.
Tvůj příběh znám, na babinetu jsem téměř stále a čtu dokola, a věř mi, že kdyby se ten můj hlupáček zachoval jako ten Tvůj, byla bych nejšťastnější človek na světě, za vším bych udělala tlustou čáru a snažila se pustit to z hlavy  a užívat si těch hezkých chvilek. Já se o to vlastně stejně snažím, i když vím, že někde je ještě nějaká hloupá mladá holka, která toho mýho ješitu pobláznila, ale doufám, že procitá a snad se mi vrátí.

To on přede mnou taky ne. Já se ale jednou podívala a hodilo mě to pěkně dozadu. Kdybych se neptala, tak ten můj mi nic neřekne. Je prostě takový. A proto já pořád tápu, pořád podezírám, pořád nevěřím.
Řekl, že je to pryč, že je to dávno pryč. A je na mně zda mu uvěřím, či ne. On se k tomu nechce vracet, chce jít dál, nechce se šťourat v té ráně, do dělám jenom já.
Ale dá se tomu věřit???

Uzlíčku, budeš muset (i já budu muset) alespoň trochu začít věřit........................ ale hluboko ta malá ošklivá potvůrka jménem nedůvěřivost nebo podezíravost asi bude už napořád. Ale třeba se s tím dá žít (asi určitě..... podívej je spousta ženských, kterých s tím umí žít).

Michaela.43 napsal(a):

Uzlíku,
nevím jestli v tomto případě bych radila: důvěřuj, ale prověřuj...
zkus spíš na to nemyslet, jak radí on, je to za vámi...

Michelo,
já už ani prověřovat raději nechci. Něco tam vzadu mi říká "už ne, už stačilo". Prostě už mi to nějak nejde, možná je to opravdu za námi, nechci to zakřiknout .......

nic nezakřikuj a koukej rovně dál, žádné ohlížení :-)))

Uzlíku,
on si s ní přede mnou ani nepíše ani nevolá, prostě nic, ale já VÍM, že to ještě neskončilo a vím, že by mi to řekl, teda jestli, nebo až se rozhodne.


Teda já Ti něco řeknu - už stokrát jsem chtěla vzít jeho mobil, když spí, protože jinak to nejde, a podívat se co si píšou, ale odolala jsem a myslím, že je to dobře, je lepší nevědět nebo alespoň vědět co nejméně, líp se odpouští a míň sama sebe trápíš. Doufám, že mi to vydrží a nikdy se do jeho mobilu nepodívám!

Mazlíku - to moc dobře znám - podívám se, uvidím vzkazy plné lásky a budu v háji. Nepodívám se - a trápím se právě tím, že si píšou slova plná lásky a věčná naděje, že to třeba už tak není mě nabádá se přece jen podívat. Podívám se a pak si nadávám, proč jsem to nevydržela :-).

Mazlíku - a ty jsi připravená, až ti tedy jednou řekne "skončil jsem to", vzít ho zase zpátky jako by se nic nestalo??
Proč se ptám ..... já jsem včera dostala informaci, první pozitivní po 4 měsících, že se naše milenka u kamarádky vyjádřila, že sice láska je to pořád velká a oboustranná, ale že se maličko začíná nudit. Bojím se dávat si velké naděje, ale dovedete si představit, jak mi to udělalo dobře. Jenže dnes mi od rána běží v hlavě scénář, co by bylo, kdyby ho ona za čas opravdu nechala. Vždyť on mi řekl tolik zlých věcí, zveřejnil svoji velkou lásku přede všemi našimi známými, před našimi rodinami, lidi si o tom určitě povídají. On se prostě chová tak, jako že naše manželství skončilo a on má před sebou nový život a netuší, že na druhé straně začíná asi opačný proces. Možná to tak není a doufám opět zbytečně, ale co kdyby. Jak se s tím vším co napáchal potom vyrovnat???? Jde to vůbec???? To není příběh obyčejné utajované nevěry, on už začal pálit mosty.

Salen
Mazlíku - to moc dobře znám - podívám se, uvidím vzkazy plné lásky a budu v háji. Nepodívám se - a trápím se právě tím, že si píšou slova plná lásky a věčná naděje, že to třeba už tak není mě nabádá se přece jen podívat. Podívám se a pak si nadávám, proč jsem to nevydržela :-).

Milá Salen, tak to se radši opravdu nepodívám, protože je lepší nevědět a jen si domýšlet než mít tu hnusnou jistotu. Totéž bych asi radši brala s tou jeho nevěrou, i když na druhé straně, kdybych se to nedozvěděla, nedostala bych šanci s tím něco udělat a kdoví jak by to dopadlo. Takhle vím a můžu zkusit s tím něco udělat. No a když to nevyjde, tak vím, že jsem udělala, co šlo a on si mě nazaslouží a i když to bude hrozně bolet, můžu jít. Ale já doufám, že se vzpamatuje. Vždyť co to je za lásku, které stačí jednou za čas pár hodin, pár smsek a dost. Pokud miluju, tak chci s tím druhým být co nejvíc, dělat s ním různé věci, plánovat budoucnost a tak. Já jsem u nás přesvědčená, že je to jen dočasné pomatení smyslů pána v kritickém věku a že to přejde. Jak mi řekl, kdyby se to neprovalilo, tak by to neřešil. Je otázka, kdy to chce řešit, když to vím. No ale já ho nechám vyblbnout a uvidíme.

nekoukat! Nesahat! jinak je to cesta do pekel....

Salen Mazlíku - a ty jsi připravená, až ti tedy jednou řekne "skončil jsem to", vzít ho zase zpátky jako by se nic nestalo??
Proč se ptám ..... já jsem včera dostala informaci, první pozitivní po 4 měsících, že se naše milenka u kamarádky vyjádřila, že sice láska je to pořád velká a oboustranná, ale že se maličko začíná nudit. Bojím se dávat si velké naděje, ale dovedete si představit, jak mi to udělalo dobře. Jenže dnes mi od rána běží v hlavě scénář, co by bylo, kdyby ho ona za čas opravdu nechala. Vždyť on mi řekl tolik zlých věcí, zveřejnil svoji velkou lásku přede všemi našimi známými, před našimi rodinami, lidi si o tom určitě povídají. On se prostě chová tak, jako že naše manželství skončilo a on má před sebou nový život a netuší, že na druhé straně začíná asi opačný proces. Možná to tak není a doufám opět zbytečně, ale co kdyby. Jak se s tím vším co napáchal potom vyrovnat???? Jde to vůbec???? To není příběh obyčejné utajované nevěry, on už začal pálit mosty.

Ano Salen, zatím jsem připravená vzít ho zpátky a vzít ten nejtlustší štětec a udělat čáru. Víš, u nás se špatné a zlé věci neříkaly, jediný z čeho mi bylo hodně  zle bylo, když nejdřív řekl, že ji miluje a chce s ní být a za chvíli, že vlastně neví co chce.  Já jsem skvělá, ale ona je jiná. To je vše, nic jiného o tom mezi námi nepadlo, neřeším.
Takže zatím, pokud se ujistí (a hlavně mě), že mě miluje a že to bylo jen poblouznění, jsem připravená.

Daniela02 napsal(a):

uzlík napsal(a):

Mazlík napsal(a):

Ahoj milé neznámé přítelkyně. Zajímalo by mě, co si o tom myslíte: budou to už 3 měsíce, co jsem dostala ten životní kopanec a co jsem mu dala čas na to, aby si sám v sobě vyřešil, co vlastně chce. Od té doby se stalo pár věcí - pořád se s ní stýká, i když pro mě je toto téma tabu a nehovoříme o tom, tak to prostě vím a navíc věřím tomu, že kdyby už věděl co chce, že mi to poví. Ale v jeho chování pozoruji určité změny - je milejší, častěji mi přijde sám dát pusu, obejmout a tak, snažíme se oba podnikat společně víc věcí, víc spolu komunikujeme,... .
Z toho jak se chová, jak se na mě dívá, cítím, že mě v hloubi duše pořád miluje, jen to má schovaný pod nánosem toho nového, mladého a neokoukaného. Já to tak prostě cítím (asi pověstná intuice štírů) a hrozně mě trápí, že prostě nedokáže říct, že mě má rád. Tak co myslíte, já to nejsem schopna posoudit objektivně, třeba je to jen můj přáním zkreslený pohled.
Hodně jsem nad tím přemýšlela a přišla jsem na to, že mi osud (nebo co) dával předtím mnohem jemnější indicie a já je ve své pýše a zaslepenosti neviděla, tak přišla ta pořádná facka. Spoustu věcí jsem si v sobě vyřešila, velmi pomalu přestávám řešit jeho, a tu jeho kamarádku snad neřeším vůbec, i když chvílemi se tomu neubráním.
I sama pro sebe jsem si dala čas nechat to plynout (přemýšlela jsem asi tak o roce), ale nevím, jestli dělám správně. Ale to jsme zase u toho - chce to čas a je to běh na dlouhou trať. To nic, jen jsem se potřebovala trochu vypsat a taky si přečíst vaše případné názory či rady.
No a vůbec, když nejde o život, jde o ho.... . taky dobrej životní názor.

Mazlíku,
střídavě to tu pročítám a tvé pocity jsem zaznamenala i já, když si s ní pořád psal, volal. Já jsem se prala s tím, zda je to opravdové a nebo se nějak stydí, je mu hloupé jak se chová, jemu mě líto. Věř, že ten tvůj má taky srdce a pořád nějak neví, co s tím. Možná tím svým přístupem začínáš překrývat "onu donu". Alespoň ten můj mi jednou, při mé slabé chvilce řekl, že si mě o to víc váží.
Jen jednou mi sám od sebe řekl, že mě má rád a pohladil mě po vlasech. Jen jednou, jen jednou mi napsal, že ho to mrzí. Já bych to chtěla slyšet pořád, ale oni to asi opravdu nedokážou, protože jim dobře není.
Mazlíčku, moc ti držím palečky ať to vše ustojíš.

Uzlíčku a Mazlíčku :hjarta:
  dobře jim v každém případě není, ale to že to neříkají často, bývá také z důvodu, že na to prostě nejsou a že to neumí. V jedné knížce jsem četla, že muži nejsou od přírody stavění na říkání těchto slovíček, která my potřebujeme tak slyšet. I když můj manžel mi je říká, ale holky věřte, že nejsem 100% přesvědčena o čistotě těch slovíček z jeho úst. :(

Muj M to rika casto, ja to neumim a ani nevyzaduju, a taky tomu moc neverim, pro mne jsou dulezitejsi skutky nez sladka slovicka. Vubec bych se nedivila , kdybych nebyla jedina komu to rika.

uzlík napsal(a):

Mazlík napsal(a):

Uzlíku,
on si s ní přede mnou ani nepíše ani nevolá, prostě nic, ale já VÍM, že to ještě neskončilo a vím, že by mi to řekl, teda jestli, nebo až se rozhodne.
Tvůj příběh znám, na babinetu jsem téměř stále a čtu dokola, a věř mi, že kdyby se ten můj hlupáček zachoval jako ten Tvůj, byla bych nejšťastnější človek na světě, za vším bych udělala tlustou čáru a snažila se pustit to z hlavy  a užívat si těch hezkých chvilek. Já se o to vlastně stejně snažím, i když vím, že někde je ještě nějaká hloupá mladá holka, která toho mýho ješitu pobláznila, ale doufám, že procitá a snad se mi vrátí.

To on přede mnou taky ne. Já se ale jednou podívala a hodilo mě to pěkně dozadu. Kdybych se neptala, tak ten můj mi nic neřekne. Je prostě takový. A proto já pořád tápu, pořád podezírám, pořád nevěřím.
Řekl, že je to pryč, že je to dávno pryč. A je na mně zda mu uvěřím, či ne. On se k tomu nechce vracet, chce jít dál, nechce se šťourat v té ráně, do dělám jenom já.
Ale dá se tomu věřit???

Ja to mam uplne stejne, ale uz jsem smirila s tim, ze zpet uz to vratit nejde.A milenka nam zustala jako kamaradka, takze stale je co resit.

Mazlík napsal(a):

Salen
Mazlíku - to moc dobře znám - podívám se, uvidím vzkazy plné lásky a budu v háji. Nepodívám se - a trápím se právě tím, že si píšou slova plná lásky a věčná naděje, že to třeba už tak není mě nabádá se přece jen podívat. Podívám se a pak si nadávám, proč jsem to nevydržela :-).

Milá Salen, tak to se radši opravdu nepodívám, protože je lepší nevědět a jen si domýšlet než mít tu hnusnou jistotu. Totéž bych asi radši brala s tou jeho nevěrou, i když na druhé straně, kdybych se to nedozvěděla, nedostala bych šanci s tím něco udělat a kdoví jak by to dopadlo. Takhle vím a můžu zkusit s tím něco udělat. No a když to nevyjde, tak vím, že jsem udělala, co šlo a on si mě nazaslouží a i když to bude hrozně bolet, můžu jít. Ale já doufám, že se vzpamatuje. Vždyť co to je za lásku, které stačí jednou za čas pár hodin, pár smsek a dost. Pokud miluju, tak chci s tím druhým být co nejvíc, dělat s ním různé věci, plánovat budoucnost a tak. Já jsem u nás přesvědčená, že je to jen dočasné pomatení smyslů pána v kritickém věku a že to přejde. Jak mi řekl, kdyby se to neprovalilo, tak by to neřešil. Je otázka, kdy to chce řešit, když to vím. No ale já ho nechám vyblbnout a uvidíme.

Mazlíčku, 100% s tebou souhlasím, podle mne, když někdo někoho miluje chce být s ním pořád, trávit s ním co nejvíce času, dělat spoustu věcí............

Dnes mám zase depku. Asi to počasí. Psala jsem mu,že je mi smutno. Jsem fakt nemožná, někdy si připadám jak žebrák. A to už mi bylo dobře. Holky do mě .....:dumbom:

:dumbom::dumbom::dumbom:

Uzlíku - napiš, co tak běžně v týdnu děláš? SEdíš doma a smutníš? Taky mívám depky. Prořvala jsem sobotu a neděli, v pondělí ráno jsem dostala žádost o podklady k rozvodu a vyměnila se svým manželem pár mailů. Plakala jsem i v práci...ale jinak...už jsem někde jinde, o kus dál.

uzlík napsal(a):

Dnes mám zase depku. Asi to počasí. Psala jsem mu,že je mi smutno. Jsem fakt nemožná, někdy si připadám jak žebrák. A to už mi bylo dobře. Holky do mě .....:dumbom:

A tak si tu pláčeme tak pěkně pohromadě :grater: :grater: . A depka začíná být naše kamarádka........ fuj, už ale nechci!!!!!! :dumbom: :dumbom:  :dumbom: :dumbom: :dumbom:

já vás všechny :dumbom::dumbom::dumbom:

víš na čem záleží, jakej budete mít den? Jak se ráno rozhodnete.

Na tenhle článek jsem si vzpoměla, když vás čtu a ještě jsem měla v mejlu jeden s obdobnym významem, ale nevim jestli ho najdu


S Alešem jsem pracoval v jedné stavební firmě. Aleš je ten typ člověka, kterého rádi potkáváme. Má stále dobrou náladu a vždy umí říci něco pozitivního.Vždy uměl lidi motivovat. Když měl některý z kolegů špatný den, Aleš mu vždy uměl ukázat kladnou stránku celé věci, změnit jeho postoj, pohled na danou situaci. Slovem - dodal každému energii a chuť řešit a oprat se s problémem.

Na otázku: "Jak se máš", měl oblíbenou odpověď: "Kdybych se měl jen o chlup líp, byl bych už dvojče". Byl jsem velmi zvědavý, jak to dokáže, jak je to možné... . A tak když se mi jednou naskytla příležitost, zeptal jsem se ho na to. "Jen se nepřetvařuj, nemůžeš být snad dobře naladěný stále... celý den, každý den, celý čas! Jak to děláš?" Aleš mi na to zajímavě odpověděl: "Každé ráno když vstanu, tak si řeknu, že mám na výběr dvě možnosti. Buď budu mít dobrou náladu, nebo...si mohu vybrat tu špatnou. No a já si vždy vyberu raději tu dobrou. A vždy, když se mi přihodí něco špatného, mohu si vybrat, že budu obětí, anebo si mohu vybrat možnost, že se z toho poučím. A já si vždy vyberu tu možnost poučit se z toho. Vždy, když někdo ke mně přijde a stěžuje si, mohu si vybrat - buď přijmout jeho neštěstí, anebo se snažit pomoci mu najít nějakou kladnou stránku života. A já si vbírám vždy tu druhou možnost - hledám spolu s ním ten důvod, pro který se vyplatí bojovat a žít dál. Hledám tu kladnou stránku života." "No, to ale není vždy tak jednoduché!" protestoval jsem. "Ale je," odpověděl Aleš. "Celý život si vybíráme. . Když si odmyslíš všechny ty hlouposti okolo, každá situace je ve skutečnosti volba. A ty s vybíráš, jak reagovat na danou situaci. Ty si vybíráš, jak lidé ovlivní tvou náladu. Ty si vybíráš, zda budeš mít dobrou, anebo špatnou náladu. Jednoduše řečeno ty si vybíráš, jak žiješ svůj život."

Hodně jsem přemýšlel o tom, co říkal Aleš. Krátce potom, co jsem odešel pryč z té stavební firmy, začal jsem podnikat sám.

I když jsme se s Alešem už nevídali, často jsem o něm přemýšlel, když jsem se dostával do problémových situací, když jsem si "vybíral", jak budu žít svůj život, namísto toho, aby jsem jen bezhlavě reagoval na konkrétní situaci. Za několik roků potom jsem slyšel, že Aleš měl vážnou nehodu, když spadl z 20 metrové výšky.

Po 18 hodinové operaci a dlouhých týdnech na lůžku ho nakonec pustili domů se zadrátovanou páteří. Setkal jsem se s ním asi půl roku po té nehodě. Když jsem se ho zeptal, jak se má, odpověděl: "Kdyby jsem se měl jen o chlup lépe, byl by jsem už dvojče. Chceš vidět moje jizvy??" To jsem odmítl, ale zeptal jsem se ho, co se mu přehnalo hlavou, když dopadl tehdy na zem. "První věc, která mi přeběhla hlavou byla, že chci vidět a těším se na děťátko, protože manželka měla zanedlouho rodit," odpověděl Aleš. "...a hned vzápětí potom, jsem si uvědomil, že mám dvě možnosti: Mohl jsem si vybrat život, anebo ....smrt. Tak jsem si vybral. Život." "A neměl jsi strach? Neztratil jsi vědomí??" ptal jsem se ho. Aleš odpověděl: "... záchranáři byli skvělí. Stále mi opakovali, že to bude dobré. Ale když mě přivezli do nemocnice a uviděl jsem hrůzu na tvářích doktorů a sestřiček, skutečně jsem se polekal. V jejich očích jsem četl - toto je mrtvý člověk.Uvědomil jsem si, že musím něco udělat. " A co jsi udělal?", ptám se ho. No, byla tam silná nemotorná sestřička, která na mně řvala, zda jsem na něco alergický. "ANO", odpověděl jsem. Lékaři i sestřičky zpozorněli a čekali na moji odpověď. Zhluboka jsem se nadechl a zakřičel jsem: "Na vážné ksichty!" Když se dosmáli, řekl jsem jim: "Rozhodl jsem se, že budu žít. Operujte mě jako živého, ne jako mrtvolu!"

Aleš přežil nejen díky mistrovství chirurgů, ale i díky svému úžasnému přístupu k životu. Od něho jsem se naučil, že každý den máme možnost žít naplno.

Co prožíváš, to chceš.
Co chceš, to prožíváš.

Není důležité, co se děje, ale jak to člověk přijme - to rozhoduje o všem. Jak přijme to dobré, ale i to špatné, co se nikomu z nás nevyhne. Proto se netrap, co bude zítra, zítřek ať se o sebe postará sám. Každý den přináší dost starostí i bez toho. Kromě toho, dnes je ten den, kvůli kterému jsi se trápil už včera.

Jája napsal(a):

já vás všechny :dumbom::dumbom::dumbom:

víš na čem záleží, jakej budete mít den? Jak se ráno rozhodnete.

Jájo bereš k té nůši také kladívko? auauaua :dumbom:

Jájo :supr:
s tebou se dějou věci, taková proměna:D

jestli budeš takhle pokračovat, tak brnknu Barče, ať ho přibalí :lol:

Jája napsal(a):

jestli budeš takhle pokračovat, tak brnknu Barče, ať ho přibalí :lol:

už už už jsem hodná, auauauau :dudlik:

Právě jsem ten článek dočetla na stránkách www.mujvztah.cz
Holky schválně tam zabruslete, je tam těch článků více. Už depka odchází a já se zase někam posouvám.
Všem vám posílám :pussa:

Kukačka napsal(a):

Uzlíku - napiš, co tak běžně v týdnu děláš? SEdíš doma a smutníš? Taky mívám depky. Prořvala jsem sobotu a neděli, v pondělí ráno jsem dostala žádost o podklady k rozvodu a vyměnila se svým manželem pár mailů. Plakala jsem i v práci...ale jinak...už jsem někde jinde, o kus dál.

Kuki,
sedím v práci obklopená blbci a tak tam si nejvíce smutním. Někdy makám, že se ze mně kouří, pak je fajn, ale někdy není do čeho píchnout a tak jsem zalezlá tady na Babinetu. Jinak poletuji se psem, jezdím na koni, makám doma a na zahrádce. V podstatě jsem pořád nějak zaměstnaná, ale mozek je mozek.
Tvůj příběh moc dobře znám, kolikrát mě rozesmutní, ale já konkrétně z toho tvého cítím, že vy se k sobě vrátíte, ale až za pár let, až si každý ještě něco jiného odžijete.

Co je to tady?? Co to? Toto! Smutek, depiny? Nééééé! No bóže, tak je trochu chladnějc, no, tak se halt přivoblíknem a bude to!! Sluníčka moje, jen se okolo sebe pořádně rozhlížejte ať v těch odrazech výkladů vidíte ty krásný ženský, před kterýma se chlapům tají dech...:hjarta::hjarta: A kladívečka zasunout TEĎ!!:lol::lol:

kladívečko jsem vytáhla já na ně :lol: třeba, když je praštim, tak se jim rozsvítí :lol: a uviděj ten krásnej svět okolo

Uzlíčku, ten druhej článeček co jsem hledala, tam je taky - o tom starém muži

uzlík - sama tomu nevěřím. Můj muž je Býk, hrdý a sám o sobě zakomlpexovaný. Jeho postoj je asi takový - udělal jsem chyby, ty se trápíš a já proto musím odejít... tak odešel a teď říká, že už jsme se oddělili a nemáme společnou naději. Jsou to všechno kecy, které mě ničí. Chci na něj zapomenout. A zároveň chci, aby on nezapomněl na mě. Aby jednou krutě litoval. To možná bude, ale nikdy to nepřizná. Já jdu dál, i když je to někdy těžké. Ještě bude nějaké nějaké jiné vzrůšo a provětrám chlapům krovky. Rhapsody z jednoho blogu říká, že ženská po 40. má mít aspoň 3 milence! Tož to já mám 40. příští týden...uvidíme.

Kukačka napsal(a):

uzlík - sama tomu nevěřím. Můj muž je Býk, hrdý a sám o sobě zakomlpexovaný. Jeho postoj je asi takový - udělal jsem chyby, ty se trápíš a já proto musím odejít... tak odešel a teď říká, že už jsme se oddělili a nemáme společnou naději. Jsou to všechno kecy, které mě ničí. Chci na něj zapomenout. A zároveň chci, aby on nezapomněl na mě. Aby jednou krutě litoval. To možná bude, ale nikdy to nepřizná. Já jdu dál, i když je to někdy těžké. Ještě bude nějaké nějaké jiné vzrůšo a provětrám chlapům krovky. Rhapsody z jednoho blogu říká, že ženská po 40. má mít aspoň 3 milence! Tož to já mám 40. příští týden...uvidíme.

No tož to se chlapi mají na co těšit :lol:

Kukačka napsal(a):

uzlík - sama tomu nevěřím. Můj muž je Býk, hrdý a sám o sobě zakomlpexovaný. Jeho postoj je asi takový - udělal jsem chyby, ty se trápíš a já proto musím odejít... tak odešel a teď říká, že už jsme se oddělili a nemáme společnou naději. Jsou to všechno kecy, které mě ničí. Chci na něj zapomenout. A zároveň chci, aby on nezapomněl na mě. Aby jednou krutě litoval. To možná bude, ale nikdy to nepřizná. Já jdu dál, i když je to někdy těžké. Ještě bude nějaké nějaké jiné vzrůšo a provětrám chlapům krovky. Rhapsody z jednoho blogu říká, že ženská po 40. má mít aspoň 3 milence! Tož to já mám 40. příští týden...uvidíme.

Jóó, a nebo jeden, ale pořádnej, ...jako můj nebožtík Álois...velebnosti !!:lol::lol:

Kukačko, víš, kdy ti bude líp? (teda podle mojí zkušenosti)
až si uvědomíš, že ho nemusíš nenávidět, že ho klidně můžeš milovat a přitom to neznamená, že musíte spolu žít
až mu přestaneš přát, "aby jednou krutě litoval" a začneš mu přát "hodně štěstí v novém životě"

protože pak teprve budeš připravená jít dál :hjarta:

Jája napsal(a):

Kukačko, víš, kdy ti bude líp? (teda podle mojí zkušenosti)
až si uvědomíš, že ho nemusíš nenávidět, že ho klidně můžeš milovat a přitom to neznamená, že musíte spolu žít
až mu přestaneš přát, "aby jednou krutě litoval" a začneš mu přát "hodně štěstí v novém životě"

protože pak teprve budeš připravená jít dál :hjarta:

Jájinko, já žasnu!! Ty jsi se změnila?? Nebo spíš v knihovně?? Nebo že by taky posun po Škole???:o:D

já k tomu postupně spěju :lol:
ale je to i posun po Škole
teda depka mě občas taky dostihne, jenže se nedám, já jí :dumbom: a je to
jen teda rok 2008 mě ničí, budu muset na tom najít něco kladnýho :rolleyes:

jájo - to ještě potrvá...

potrvá to jen tak dlouho, jak budeš ty chtít
fakt - nejsou to jen kecy, mě se začalo "rozednívat" po tom, co jsem se přestala nutit do toho ho "nemít ráda"
a od tý doby ho sice stále mám ráda, ale přestávám ho milovat

a to mě napadá - já ho miluju ale nemám ho ráda...je to logické?

jestli je to logické netušim :rolleyes:
ale jestli ho miluješ - tak mu přej štěstí
já se teď k drahouškovi chovám jako milující matka k svýmu dospívajícímu synovi :lol:
a jak jsem si ten postoj ujasnila, tak mi to taky pomohlo a od tý doby se mě nedotýká, že jede za ní, ale dotkne se mě jen, když je necitlivej ke mě (třeba jako novej prstýnek na jeho ruce na mý narozky). Nešlo o ten prstýnek, jako o jeho citlivost, že to prostě nenechal na jindy a nesnažil se udělat jeden hezkej den (vzal nás na večeři, z který chvátal za ní)
nevim teď jestli to vyzní tak jak chci (zkus si představit, že by ti to udělal syn, když by ti před tim tu večeři slíbil)

Kukačka napsal(a):

a to mě napadá - já ho miluju ale nemám ho ráda...je to logické?

Pro mě je to logické, ale že ty city s námi mlátí ? :dumbom:
BM má dnes narozeniny, jsem pozvaná večer na večeři s ním a v neděli k tchánům. Tak asi půjdu jen v neděli. Bojím se, že bych se dnes zase mohla trochu rozbrečet. Jsem pitomá. Ale jinak už to jde :sova:

Meyo, myslela jsem na Vás, že jste už doma. Celou cestu bylo hnusně a pršelo. Teď bych taky nejraději vlezla do pelíšku, je tu všude hrozná zima. "Pražáci" si to slunko nějak drží. :)

aeva1 napsal(a):

Kukačka napsal(a):

a to mě napadá - já ho miluju ale nemám ho ráda...je to logické?

Pro mě je to logické, ale že ty city s námi mlátí ? :dumbom:
BM má dnes narozeniny, jsem pozvaná večer na večeři s ním a v neděli k tchánům. Tak asi půjdu jen v neděli. Bojím se, že bych se dnes zase mohla trochu rozbrečet. Jsem pitomá. Ale jinak už to jde :sova:

Nooo, kdybys přece jen na tu večeři šla a bylo nejhůř :) tak si vzpomeň, jak vedle nás seděli ti čtyři chlapi, vy jste na ně pokukovaly a já jediná nééééémohla, protože jsem seděla blbě :)  a tak bych se ráda aspoň koukla :P

A tady už svítí  :D

Ti čtyři byli všichni dost dobří :gloria:

Koukám holky, že jste si užily. To je moc fajn. :lol:
Jinak jsou asi skvrny na slunci, taky se nějak necítím, A Kukačko, .....aby jednou krutě litoval......
bože, ty tu píšeš i za mě, ale určitý posun jsem udělala, už mě tyhle " věty a pocity " chytají míň a míň, spíš sem tak nějaká depka a brekot, jo jo. To když mi děti vyprávěli, co o mě říkal na dovolené.  :hjarta::hjarta:
Jájo, já říkala že jsi celá rozkvetla, posílám pusu a klobouk dolů. :godlike::supr:
Moc zdravím Aevu, dík za pomoc  s emailem, Meyo dík za SZ, jak jse držíš ty? :hjarta::hjarta:

Míšo, není zač, musíme si pomáhat :) Už se doma něco vyjasnilo? Nebo pořád stejné ?

Ahoj bohyně a čarodějky.
Dneska mám depku jak sviňa a ne a ne se jí zbavit. Můžetemi Vy moudřejší a zkušenější poradit? JAK poznám, že VÍM co mám udělat?????
Ve mně se to dneska mele o 106 - na jednu stranu s ním chci žít a zestárnout i přes to všechno, protože ho miluju, a na druhou stranu mám chuť mu dát pusu na čelo a říct nazdar lásko, jdi si za svým štěstím. Nebo to nemám řešit a trvat si na tom, v co jsem se rozhodla napoprvé - dát nám čas. Já vážně nevím a moc se bojím, abych nevyvedla něco, co už nepůjde vzít zpátky.
Tak jak poznám, že vím, to mě něco osvítí nebo kopne nebo mě kousne pes - JAK????

No to já mám dneska podobnou depku.........zůstat nebo jít??

Áda1 No to já mám dneska podobnou depku.........zůstat nebo jít??


Že by úplněk?
Já už 3 měsíce čekám, jak se rozhodne, zatím nic neřeším, ale začínám mít pocit, že bych měla, i když původně jsem se rozhodla, že ten čas nám dám tak do jara. Tak co s tím??

Ahoj vespolek,
ta depka a tlaky v tomto období - musím přiznat, ač vééélmi nerad, je to tady.
Víte co?
Svedem to na zatmění měsíce, dneska kolem půl desáté je skutečné zatmění měsíce a to je krásná výmluva, nikdo předce nemusí tušit, že to se jen vevnitř bijí pocity.

A jinak Ado napsal jsem Ti něco před chvilkou na jiným foru, myslím, ale že to platí zase všeobecně ( i pro mMazlíka) ,já se v tom plácám a marně si čtu rady jak být sám sebou ( to bych asi udělal někomu z pusy fašírku a ...), jak to neřešit, ale možná je pravdou pokud to psychika dovolí se trochu víc uvolnit a začít zaměstnávat, když jsem se to dozvěděl, tak jsem celý týden spal jenom po hodině, teď udělám tolik práce ...
Ráno v pět do práce a ve dvanáct - půl jedné si ještě beru knižku do postele, abych neměl zlé sny (pohádky vedou), pak se mysl podaří udržet v určitých mantinelech, stejně, když je chvíle, tak to vyvstane, ale práce a zaměstnávání sama sebe u mne zatím vede.
P.S.:nejhorší je to v autobusu.

Takže skuste i vy, holky možná to je recept i pro Vás.

Ahoj.


P.S.S.: jenom na úplný konec, nevím jak kdo, ale já mám jasno: chci, jenom musím začít znovu věřit ...

Morituri te salutant.

Mě trvalo víc jak rok, než jsem tu skutečnost přijala jako nezvratnout. Sny a pocity, myšlenky... ty mám stále. Ale už spím a jím a když mě něco rozbrečí, tak zpravidla za chvíli jsem zase klidná.
A taky tomu pomohl někdo nový - jaksi ty moje hrůzné stavy blednou...

Moje zlatíčka, odpověď už na název tématu!!! ANO ANO ANO, moc to bolí, ale přísahám, že to přejde!!! Chce to čas(to je individualní,  :)kus od kusu), chce to chtít, chce to sebeúctu a uvědomění sama sebe a vono to přejde!!! Nezmizí, to ne , ale přejde a najednou to prostě nebolí!!:hjarta: Protože až vy budete v poho, tak ostatní to prostě nějakejma radarama,  či co,  zachytí a už to frčí !! Tak hlavinky nahoru, holky vyprsit, kluci ramena nahoru a úúúsměv !!!!! :hjarta: :hjarta: :hjarta: :hjarta::pussa:

Ale jo, to bolí a vím, že to přejde, alá bych moc prosila o odpověď na tu mou otázku: JAK poznám, že VÍM co mám udělat?
Já si taky myslela, že mám jasno, že CHCI , ale jak mám chtít zůstat s někým, kdo NEVÍ, jestli chce každejch pár let hledat tu prvotní krásnou zamilovanost, která je sice úžasná, ale časem buď vyšumí anebo se přerodí do sice obyčejnýho, ale mnohem trvalejšího mám rád, anebo jestli chce zůstat v pevným, prověřeným a hezkým vztahu, kterej by mohl být ještě hezčí, kdyby chtěli oba a kterej je schopnej ustát i takovouhle patálii. Jak dlouho těm chlapům může trvat, než se rozhodnou? Nebo snad opravdu čekají, že to někdo rozhodne za ně? Proto ta moje otázka dne.
Pa

Mazlík, já to nepoznala co chci, vím co nechci. Rozvod je na pořadu dne, ale mě to trápí a vím, že neděláme správnou věc. ani on, ani já.
Chlap se podle mýho nerozhodne nikdy (ten můj), musím ho k tomu dotlačit a to je to, co pokládám za chybné. Pak už to nebude jeho rozhodnutí.

Kukačka Mazlík, já to nepoznala co chci, vím co nechci. Rozvod je na pořadu dne, ale mě to trápí a vím, že neděláme správnou věc. ani on, ani já.
Chlap se podle mýho nerozhodne nikdy (ten můj), musím ho k tomu dotlačit a to je to, co pokládám za chybné. Pak už to nebude jeho rozhodnutí.

To je pravda, pak už to nebude jeho rozhodnutí.
No vzhledem k tomu, že ho snad znám, si myslím, že budu ještě opravdu muset počkat, on je schopnej rozhodnutí udělat, ale trochu mu to trvá. I když, možná později budu muset takový malý tlačeníčko udělat.
To jsem si tady pěkně třepila pusu s tím, že ho neřeším, že mám vyřešenou sebe, bla,bla,bla.  Stačí jeden úplněk, jedno malé zatmění měsíce a depka  a s ní takovýhle pocity jsou tady. Já se z toho picnu!
Ale zase ve mě začíná převažovat můj životní optimismus a já se z toho všeho přece nezblázním, no. Že by Dakotka  a její čarování s dobíjením přes monitor???

ahoj Mazlíku, to se dalo čekat, vydržela jsi 3 měsíce a zákonitě tuhle otázku sis musela položit už každým dnem. já nevím co ti poradit, protože já bych asi tak dlouho nečině čekat, jak se zamilovanej manžel rozmyslí nedokázala. jenom z toho na mě dejchá to, že asi budeš muset udělat aspoň nějakej malej krok někam. protože mám tedy dojem, že tvýmu manželovi tenhle tvůj postoj v podstatě vyhovuje a nic mu nechybí. ale takhle to přece nemůže bejt donekonečna. to nemůžeš podle mě už dlouho vydržet, protože se buď zblázníš, nebo ho stejně vykopneš, protože jak se pak na toho člověka koukat a vážit si ho ?? už 3 měsíce jsou dost dlouhá doba, ne? popřemejšlej nad tim, jakou úměrností se zmenšuje tvoje možnost si ho pak dál vážit a milovat ho, podle toho, jak dlouho on bude takhle fungovat. já myslim, že bych s tim pak měla velký problémy, čim dýl by to trvalo. co takhle s ním promluvit, zeptat se, trošku mu naznačit, že ti pomalu dochází trpělivost...já nevím, to jsou jenom moje pocity, ráda bych ti pomohla, ale mám strach, že ty chlapy dokud nejsou tlačený, jsou v pohodě....

Kukačka napsal(a):

Mazlík, já to nepoznala co chci, vím co nechci. Rozvod je na pořadu dne, ale mě to trápí a vím, že neděláme správnou věc. ani on, ani já.
Chlap se podle mýho nerozhodne nikdy (ten můj), musím ho k tomu dotlačit a to je to, co pokládám za chybné. Pak už to nebude jeho rozhodnutí.

Kukajdo, správně ! Když víš, co NECHCEŠ, tak pak už jen pozoruj,a to co CHCEŠ se dosadí jak do rovnice!!! Třeba si najednou uvědomíš, že to co tak moc chceš, tak vlastně nechceš za KAŽDOU CENU. Bacha, dobíjím!! :hjarta: :hjarta: :hjarta: :hjarta: :hjarta: :hjarta: :hjarta:

Lucie33:ahoj Mazlíku, to se dalo čekat, vydržela jsi 3 měsíce a zákonitě tuhle otázku sis musela položit už každým dnem. já nevím co ti poradit, protože já bych asi tak dlouho nečině čekat, jak se zamilovanej manžel rozmyslí nedokázala. jenom z toho na mě dejchá to, že asi budeš muset udělat aspoň nějakej malej krok někam. protože mám tedy dojem, že tvýmu manželovi tenhle tvůj postoj v podstatě vyhovuje a nic mu nechybí. ale takhle to přece nemůže bejt donekonečna. to nemůžeš podle mě už dlouho vydržet, protože se buď zblázníš, nebo ho stejně vykopneš, protože jak se pak na toho člověka koukat a vážit si ho ?? už 3 měsíce jsou dost dlouhá doba, ne? popřemejšlej nad tim, jakou úměrností se zmenšuje tvoje možnost si ho pak dál vážit a milovat ho, podle toho, jak dlouho on bude takhle fungovat. já myslim, že bych s tim pak měla velký problémy, čim dýl by to trvalo. co takhle s ním promluvit, zeptat se, trošku mu naznačit, že ti pomalu dochází trpělivost...já nevím, to jsou jenom moje pocity, ráda bych ti pomohla, ale mám strach, že ty chlapy dokud nejsou tlačený, jsou v pohodě....

No to je to, co si taky tak myslím, ale kde jsou pak všechny rady Plzáků, Klimešů a dalších?
Já byla i u kartářky, řekla mi, že se mi vrací, že mezi nima nic opravdového nebylo a že mám být trpělivá. Na jakoukoliv moji otázku si vytáhla doplňující kartu, která zamená trpělivou práci. Já jsem tak trochu skeptik v těchto věcech, ale řekla mi potom spoustu věcí o dětech, rodině a tak, které nemohla vědět, tak tomu trochu podléhám. Jen si zase říkám, jestli na mě viděla, jak moc chci, aby se vrátil, tak mi to tak říkala, nebo jestli ty karty opravdu "vědí" a já pod dojmem toho co mi řekla jsem jenom netrpělivá. Já si zase říkám, že on nesnáší nějakej nátlak a mě v podstatě chybí "jenom" slovíčka lásky, tak proč bych na něj měla tlačit já, ať glanc ztratí ta druhá. Možná že si to jen namouvám, ale mám pocit, že se vídají jakoby stále méně, tak počkám podle svého původního rozhodnutí do jara, tedy pokud se něco nestane.

jestli máš sílu a trpělivost čekat do jara, tak dělej co cítíš. já bych na to teda neměla a myslim, že bych nedokázala žít s člověkem, kterej by se po x letým vztahu se mnou skoro rok s klidu rozhoupával - jestli milenka, nebo já....ale je to tvůj boj a asi děláš dobře. byl to jenom můj názor. nebo bych možná dokázala čekat, ale potom už by to asi moc šťastně nefungovalo. každá máme ty hranice jinde. každopádně ti hrozně držim palce ať se mu rozsvítí a to dřív než do jara. hlavně ať je ti líp a nemáš moc takovejch dní jako dneska.

Víte holky, já jsem teď na něco přišla. Je to asi divný, mě by snad ani nevadilo, že má nějakou kamarádku (jinak se to nazvat asi nedá), mně jen vadí, že z toho co dělá, jak se chová a jak se na mě dívá, já cítím, že mě miluje, jen to má schovaný pod nánosem toho novýho a nedokáže si to přiznat. TO mi vadí. Asi jsem už vstřebala názory Pan, je pravda, že není nikde psáno, že musí milovat jen mě, ale pokud mě pořád miluje, tak ať si to a mě taky přizná a pak můžeme jít dál. Ale takhle? Asi už plácám z hladu, když to tak po sobě čtu, tak to moc smysl nedává, ale mě teď momentálně nedává smysl vůbec nic.

Mazlík napsal(a):

Víte holky, já jsem teď na něco přišla. Je to asi divný, mě by snad ani nevadilo, že má nějakou kamarádku (jinak se to nazvat asi nedá), mně jen vadí, že z toho co dělá, jak se chová a jak se na mě dívá, já cítím, že mě miluje, jen to má schovaný pod nánosem toho novýho a nedokáže si to přiznat. TO mi vadí. Asi jsem už vstřebala názory Pan, je pravda, že není nikde psáno, že musí milovat jen mě, ale pokud mě pořád miluje, tak ať si to a mě taky přizná a pak můžeme jít dál. Ale takhle? Asi už plácám z hladu, když to tak po sobě čtu, tak to moc smysl nedává, ale mě teď momentálně nedává smysl vůbec nic.

:pussa::pussa::pussa::pussa::pussa::pussa::pussa::pussa::pussa::pussa:

Mazlíku - nemysli si, tohle já jsem cítila taky a dlouho. Můj muž teď se svou studentkou oslaví dvouleté výročí, kdy si spolu začali. Na vánoce jsem viděla, jak je duchem jinde, zamilovaný,ale pořád jsem mlčela a čekala jsem, kdy to vyšumí, kdy se vzpamatuje a pochopí, že já a naše děti jsme přece ta nejdůležitější věc v jeho životě. To jsem vydržela 10 měsíců - do loňského května. Pak jsme prožili odhalení, děsivé prázdniny, boj se studentkou, pokus o návrat k normálu... nic, všechno zbytečný a marný. Letos v únoru jsme byli na lyžích. Leželi jsme vedle sebe potmě, nespali jsme, on myslel na Ni, já na ně, na nás. Hrůza. Když jí tam koupil dárek, vypěnila jsem a on se hodinu po návratu do čech sbalil a odešel. K čemu takové manželství, na co budu pořád čekat a o co usilovat?
Není mi z toho dobře a myslím, že jsem se snažila, ale nějak sama. Z jeho strany ta vůle nebyla taková jako z mé.
A před tím tě varuju - stále jsem doufala, malovala si vzdušné zámky, každou maličkost jsem vnímala jako signál, že všechno bude dobré. Bacha na kartářku, nepodléhej tomu.
My už jsme všechno rozbořili...není cesta zpátky.

Prosííím, kde Pan a avalonka se svými moudrými postřehy a názory, teď bych je opravdu potřebovala!!!!

Mazlíku, každej příběh je jinej, vydrž........co on říká, ty s ním o tom ale asi nemluvíš viď?

Lucie33:Mazlíku, každej příběh je jinej, vydrž........co on říká, ty s ním o tom ale asi nemluvíš viď?

Ne, Luci, nemluvím, on o tom prostě nechce mluvit, já opravdu nevím co s tím. I jsem mu navrhovala, abychom to probrali, nic neřešili, jenom to probrali, ale odmítl s tím, že přeci vím, že vážný rozhovory nesnáší. Tak babo raď.

no nevim, to je taky zlatíčko teda. to mu nepříde, že tě nechává žít v takovýmhle stádiu, jaký to asi je. no ale já dělám, jak kdybych měla vlčí mlhu a zapomínala, ale nepříjde mi to moc pěkný jednání s tebou....

Lucie33 no nevim, to je taky zlatíčko teda. to mu nepříde, že tě nechává žít v takovýmhle stádiu, jaký to asi je. no ale já dělám, jak kdybych měla vlčí mlhu a zapomínala, ale nepříjde mi to moc pěkný jednání s tebou....

Víš, já dokážu pochopit, že skutečně NEVÍ co má dělat, ale teď momentálně mě to prostě ubíjí a ničí. Ten tvůj VĚDĚL, že to byl jen úlet a reakce na Vaši krizi, ale ten můj asi opravdu neví, ale je to dospělej člověk, kterej by se měl umět postavit k problémům čelem a řešit je. Jéžiši, kdybyste věděli, kolik takových rozhovorů jsem s ním v duchu už vedla, ale třeba jednou prostě řeknu "teď si tady sedni a poslouchej mě a pak chci slyšet Tebe". Ale momentálně na to nemám sílu a nechávám to být, říkám si, že třeba ti psychologové mají v něčem pravdu, že to chce opravdu čas a trpělivost, jde jen o to, kolik snesu já. Zatím snáším s tím, že se vylévám tady a čtu ostatní a snažím se poznat, co mám udělat.

jsi šikulka, ještě to zvládneš, řiď se citem, až už prostě nebudeš moct, tak to na něj stejně vybalíš. držim ti palečky a myslim na tebe. tady máš vždycky oporu a pomoc a je dobře, že když je jedný ouvej, druhý je zrovna líp a o tom to je, abysme se tu takhle podržely. zas bude líp, uvidíš, řiď se srdíčkem.

Kukačka napsal(a):

Mazlíku - nemysli si, tohle já jsem cítila taky a dlouho. Můj muž teď se svou studentkou oslaví dvouleté výročí, kdy si spolu začali. Na vánoce jsem viděla, jak je duchem jinde, zamilovaný,ale pořád jsem mlčela a čekala jsem, kdy to vyšumí, kdy se vzpamatuje a pochopí, že já a naše děti jsme přece ta nejdůležitější věc v jeho životě. To jsem vydržela 10 měsíců - do loňského května. Pak jsme prožili odhalení, děsivé prázdniny, boj se studentkou, pokus o návrat k normálu... nic, všechno zbytečný a marný. Letos v únoru jsme byli na lyžích. Leželi jsme vedle sebe potmě, nespali jsme, on myslel na Ni, já na ně, na nás. Hrůza. Když jí tam koupil dárek, vypěnila jsem a on se hodinu po návratu do čech sbalil a odešel. K čemu takové manželství, na co budu pořád čekat a o co usilovat?
Není mi z toho dobře a myslím, že jsem se snažila, ale nějak sama. Z jeho strany ta vůle nebyla taková jako z mé.
A před tím tě varuju - stále jsem doufala, malovala si vzdušné zámky, každou maličkost jsem vnímala jako signál, že všechno bude dobré. Bacha na kartářku, nepodléhej tomu.
My už jsme všechno rozbořili...není cesta zpátky.

to je přesné, taky jsme na horách leželi vedle sebe, on myslel na ni a já na ně. A bylo mu úúúplně jedno , jak mi je. Ještě, že je to pryč.

Mazlík napsal(a):

Lucie33:Mazlíku, každej příběh je jinej, vydrž........co on říká, ty s ním o tom ale asi nemluvíš viď?

Ne, Luci, nemluvím, on o tom prostě nechce mluvit, já opravdu nevím co s tím. I jsem mu navrhovala, abychom to probrali, nic neřešili, jenom to probrali, ale odmítl s tím, že přeci vím, že vážný rozhovory nesnáší. Tak babo raď.

Jo , jak u nás, rozhovory ne, hory to samé, já vydržela 6 měsíců a teď se mu 2 měsíce snažím vysvětlit, že trpělivost došla...... A chlap, ten můj je taky slaboch, kterej čeká, jak já a milenka rozhodneme za něj. Ted teda já, milenka zůstáva u manžela a s tím mým bude občas. Přesně ti rozumím, pamatuji si na začatek dubna, kdy mi to jaksi napadlo poprvé..... A stále prý nejsem úplně na konci a nemám zavřené dveře, zkus tomu dát ještě čas a uvidíš. Já to řešila hodiny, přečetla co se dalo.....
Hlavu nahoru a pusu Míša :hjarta::hjarta:

Mazlíku,máš roupy!!!!Ty čekáš fanfáry a ovace a vášnivá vyznání, a chceš, aby ti klečel u nohou a pěl ódy!!!
Představ si, že jsi zamilovaná(takový ten hormonální výbuch lásky- o to se rychleji vyšťaví) a vrátíš se ke svému muži, protože pochopíš, že je to ten správný, vedle kterého se cheš ráno probouzet. Léta ti něco nedával a teprve, když jsi to našla někde jinde, začne o tebe bojovat. Jak by ses k němu chovala ty,kdybys měla máslo na hlavě? Zkus si představit, jaké dilema měl on před sebou a co všechno musel  si odříct, aby se k tobě vrátil. Proto nečekej, že si bude denodenně sypat popel na hlavu.A pak, jestli slůvky miluji tě neplýtval ani před nevěrou, proč očekáváš, že je bude denně podávat na zlatém tácku?Tím nechci říct, že bych ti to nepřála, ale upřímně, bävilo by tě to tak měsíc, a pak bys pochopila, že jen dělá, co od něj čekáš. A to přeci nechceš, aby se choval jako loutka?
Mazlíčku, má tě tolik lidí rádo a tolik lidí ti tady fandí, zdá se ti málo, že na tebe myslí, žon je stebou doma a netelofonuje, neodchází?Vím, tak moc si přeješ zapomenout- ono se to změní, obrousí, ale čekej.Osobně po dvou letech už nemám už ani pocit hořkosti okolo žaludku, už jsem ji schopná bez emocí pozdravit, už k ní necítím nenávist.Jen ten můj se zase přestal "snažit" komunikovat. Vlecčems je mnohem lepší než před nevěrou, ale pokoším se ho přesvědčit, že mluvit se mnou je lepší než práskat dveřma nemo po mě natahovat pěsti.Mazlíku, hlavů vzhůru, jsi milována a to je hlína pro kytičku lásky a sebevědomí.

Regino-vše nejlepší k svátku! (prostě mi to Tvé jméno teď padlo do oka.

o , jak u nás, rozhovory ne, hory to samé, já vydržela 6 měsíců a teď se mu 2 měsíce snažím vysvětlit, že trpělivost došla...... A chlap, ten můj je taky slaboch, kterej čeká, jak já a milenka rozhodneme za něj. Ted teda já, milenka zůstáva u manžela a s tím mým bude občas. Přesně ti rozumím, pamatuji si na začatek dubna, kdy mi to jaksi napadlo poprvé..... A stále prý nejsem úplně na konci a nemám zavřené dveře, zkus tomu dát ještě čas a uvidíš. Já to řešila hodiny, přečetla co se dalo.....
Hlavu nahoru a pusu Míša


Míšo díky, depka je fuč a dám tomu ještě čas, já nechci aby se rozhodl pod tlakem, to by nebylo dobře, ale zase nemůžu čekat roky. Mě vlastně nejde ani tak o jeho rozhodnutí ohledně milenky, tam si myslím, že dle mužského modelu nebude chtět opustit pohodlí a klid domova spojený s řešením přízemních věcí jako je majetek a tak. Já prostě potřebuju, aby nám přiznal, že mě má pořád rád, to je to co sice z něj cítím, ale nějak to teď neumí říct.

Misa II napsal(a):

Mazlík napsal(a):

Lucie33:Mazlíku, každej příběh je jinej, vydrž........co on říká, ty s ním o tom ale asi nemluvíš viď?

Ne, Luci, nemluvím, on o tom prostě nechce mluvit, já opravdu nevím co s tím. I jsem mu navrhovala, abychom to probrali, nic neřešili, jenom to probrali, ale odmítl s tím, že přeci vím, že vážný rozhovory nesnáší. Tak babo raď.

Jo , jak u nás, rozhovory ne, hory to samé, já vydržela 6 měsíců a teď se mu 2 měsíce snažím vysvětlit, že trpělivost došla...... A chlap, ten můj je taky slaboch, kterej čeká, jak já a milenka rozhodneme za něj. Ted teda já, milenka zůstáva u manžela a s tím mým bude občas. Přesně ti rozumím, pamatuji si na začatek dubna, kdy mi to jaksi napadlo poprvé..... A stále prý nejsem úplně na konci a nemám zavřené dveře, zkus tomu dát ještě čas a uvidíš. Já to řešila hodiny, přečetla co se dalo.....
Hlavu nahoru a pusu Míša :hjarta::hjarta:

Taky nechápu, že většina chlapů to neřeší. Oni opravdu čekají, jak to za ně vyřeší ostatní... Vlastně jsou k politování, jaksi si zkomplikovali život bohužel, ale i svým blízkým a pak neví co s tím. Neumějí se k tomu postavit čelem. Doprčič když svou ženu miluju, tak snad není co řešit nepotřebuji čas na rozmyšlenou. Vím kde je mé místo. Když to tak necítím tak řeším a nenechám svou ženu měsíce v nejistotě... Má kamarádka taky začala řešit za něj, bohužel až po 10 letech kdy už dávno mohla žít jiný určitě lepší život.

Já mu řekla, že sedí na dvou židlích, ať se rozhodne.Že donekonečna čekat nebudu, že chci být milována a chci milovat, ale ne trávit život čekáním.

Regina napsal(a):

Já mu řekla, že sedí na dvou židlích, ať se rozhodne.Že donekonečna čekat nebudu, že chci být milována a chci milovat, ale ne trávit život čekáním.

Tak je to správné, tak to má být. Nějaký čásek na vzpamatování potřebují, ale čekat měsíce nedej bože roky jak se drahoušek rozhodne... Jsou-li na záchranu dva dá se to, ale jeden nic nezmůže. Podváděná (ný) dává podvádějícímu šanci někdy i několikrát, kdo ji dá jí (jemu)...  Jen sama (sám) si ji může dát.

Regina napsal(a):

Já mu řekla, že sedí na dvou židlích, ať se rozhodne.Že donekonečna čekat nebudu, že chci být milována a chci milovat, ale ne trávit život čekáním.

Krásné, na to ten můj , že neví, jí má rád,  myslím že 8 měsíců je dostatečně dlouhá doba, takže já už taky jednám..... a nečekám.
Ale nějak se nám to pořád zdržuje........ on se prostě nikdy rozvádět nechtěl a já husa hloupá nechci tolerovat milenku - třeba pár let -. Není nad to, mít doma chlapa , který ví co chce, že dámy? :rolleyes::rolleyes:
Mazlíku, ustojíš to, jen prostě vydrž a uvidíš, co čas přinese. Držím palce. Míša

Regina:Mazlíku,máš roupy!!!!Ty čekáš fanfáry a ovace a vášnivá vyznání, a chceš, aby ti klečel u nohou a pěl ódy!!!
Představ si, že jsi zamilovaná(takový ten hormonální výbuch lásky- o to se rychleji vyšťaví) a vrátíš se ke svému muži, protože pochopíš, že je to ten správný, vedle kterého se cheš ráno probouzet. Léta ti něco nedával a teprve, když jsi to našla někde jinde, začne o tebe bojovat. Jak by ses k němu chovala ty,kdybys měla máslo na hlavě? Zkus si představit, jaké dilema měl on před sebou a co všechno musel  si odříct, aby se k tobě vrátil. Proto nečekej, že si bude denodenně sypat popel na hlavu.A pak, jestli slůvky miluji tě neplýtval ani před nevěrou, proč očekáváš, že je bude denně podávat na zlatém tácku?Tím nechci říct, že bych ti to nepřála, ale upřímně, bävilo by tě to tak měsíc, a pak bys pochopila, že jen dělá, co od něj čekáš. A to přeci nechceš, aby se choval jako loutka?
Mazlíčku, má tě tolik lidí rádo a tolik lidí ti tady fandí, zdá se ti málo, že na tebe myslí, žon je stebou doma a netelofonuje, neodchází?Vím, tak moc si přeješ zapomenout- ono se to změní, obrousí, ale čekej.Osobně po dvou letech už nemám už ani pocit hořkosti okolo žaludku, už jsem ji schopná bez emocí pozdravit, už k ní necítím nenávist.Jen ten můj se zase přestal "snažit" komunikovat. Vlecčems je mnohem lepší než před nevěrou, ale pokoším se ho přesvědčit, že mluvit se mnou je lepší než práskat dveřma nemo po mě natahovat pěsti.Mazlíku, hlavů vzhůru, jsi milována a to je hlína pro kytičku lásky a sebevědomí.


Regino, děkuji, já to tak cítím, jen ta depka. Já opravdu nechci aby mi klečel u nohou a prosil o odpuštění. Na to opravdu nečekám. Jen bych si s ním o tom potřebovala promluvit, ale on nechce, tak se tady trápím nezodpovězenejma otázkama.
Víš, on mi ta slůvka lásky předtím říkal opravdu každý den, teď mi na moje mám Tě ráda ani nedokáže říct, já tebe taky, to mě trápí, ne nějaká kamarádka, tomu nějak nepřikládám význam, je mi lhostejná a věřím tomu, že je to jen dočasný pominutí smyslů.
Můžu Ti říct, že tento Tvůj příspěvek mě nakopnul do dalšího "boje". Moooc děkuji.

Mazlíku já nemám sama moc co k radění, ale taky si myslím, ať ještě vydržíš. Píšeš, že jsou to tři měsíce. To jsem na tom byla psychicky asi nejhůř. Já už mám konec čtvrtého měsíce, řešení sice pořád v nedohlednu, ale já jsem na tom trochu jinak. Asi líp. Už to není to zoufalství a naprostá beznaděj. Zatím mě přešlo chtít to hned teď řešit - v tom měly holky pravdu, když radily, ať člověk počká, než se mu to srovná v hlavě. Je tedy pravda, že čím déle to trvá, tím méně si dovedu představit obnovení normálního soužití. Začínám jím pohrdat. Ale ještě čekám. Možná přijde sám s návrhem na rozvod a nějaké vyřešení, ale už bych to i uvítala. Aspoň by se něco dělo. Pokud to neudělá do konce roku, přežiju nějak ty vánoce a pak bych to holt musela vzít do vlastních rukou.
A ptáš se proč radí všichni ti odborníci zrovna půl roku. To je prý podle toho, že ta akutní zamilovanost, kdy chlap nevidí, neslyší, nevnímá (pro Oxiho doplňuji, že i žena! :-)) trvá 3 měsíce až půl roku. Pak se to zklidňuje a buď nevěrný zjistí, že i v novém vztahu jsou nedostatky a nestojí to za ty změny, taky začnou převládat ty přitažlivé síly domů nebo dotyčný zjistí, že mu to za to stojí a zamilovanost se změní v trvalejší lásku. Pak snad jedině čekat až do toho jednoho roku, kdo má ještě chuť vydržet - zda to nějak nezevšední. Ale víc než rok už asi smysl nemá. Já vím, že jsou tu příběhy i delších nevěr, ale to už je asi o formálním otevřeném manželství a na to musí být oboustranný žaludek.
A jak píšu že čekám - tak zároveň neztrácím čas, hledám si nové kamarády, hlavně přes internet, i inzeráty, mám s kým jít do kina, na kafe, i na sex, když mám chuť :-). A docela se mi ten svobodný život v tomto směru líbí. Kde by mě napadlo, že ve 45 letech budu chodit na rande. Není to o novém trvalém vztahu, na to nemám, ale pomáhá to dost. Když si vezmu, že ten tvůj se ti nevyhýbá a pořád tě má rád .... jak by asi zareagoval, kdyby zjistil, že se s někým scházíš?

Salen Mazlíku
A jak píšu že čekám - tak zároveň neztrácím čas, hledám si nové kamarády, hlavně přes internet, i inzeráty, mám s kým jít do kina, na kafe, i na sex, když mám chuť :-). A docela se mi ten svobodný život v tomto směru líbí. Kde by mě napadlo, že ve 45 letech budu chodit na rande. Není to o novém trvalém vztahu, na to nemám, ale pomáhá to dost. Když si vezmu, že ten tvůj se ti nevyhýbá a pořád tě má rád .... jak by asi zareagoval, kdyby zjistil, že se s někým scházíš?

No právě, zatím jsem ve stadiu, kdy to ani nechci zkoušet, ale už pomalu začínám podnikat aktivity bez něj, tak uvidíme jak zareaguje, až nebudu doma pokaždý, když přijde z práce, ale dorazím dýl nebo vyrazím někam večer.
Víš, když ale my spolu taky jdeme do kina, na večeři, ke známým a a tak, my v podtatě žijeme stejně jako před tím se vším všudy až na (nebudu to psát nebo mě Reginka sepsuje, že mám roupy .-)).

Žijete jako před tím, ale on je k tomu zamilovaný jinde a neví co s tím. Buridanův osel .... od jedné hromádky sena k druhé, co kdyby ta druhá byla chutnější, až umře hlady a vysílením mezi nimi. Já bych to asi na tvém místě zkusila. Právě že ty vazby mezi vámi jsou pořád hodně silné .... ono stačí už to, že by jsi nahlásila, že jdeš večer do kina, před tím se šla osprchovat, nalíčila se, dlouho se oblékala ..... Ale jak říkám, nejsem žádný psycholog, nechci tvrdit, že vyvolat žárlivost pomůže vašemu vztahu. To už musíš odhadnout ty.

u mě to nepomhlo, můj muž vždy dost žárlil, ale když už to s ní rozjel naplno, jako by mu bylo jedno co dělám já. Hlavně že má ode mne pokoj.
Tolik moje zkušenost.
Jinak se nevyhýbám novým věcem a dokonce žiju velmi pestrým životem. Ale stýská se mi dál. Jo a ta rande jsou někdy fakt bezva....

Mazlíku (a Salen) - v nadpisu se ptáš, jestli to přejde.
Dovolím si z vlastní zkušenosti a s dvouletým odstupem prohlásit, že to přejde. Měla jsem asi proti vám výhodu, protože jsem sem v té době nechodila a neznala tragické příběhy žen, které si partnerovy nevěry byly vědomy a dále s ním žily. Já jsem si naivně myslela, že když mu to okamžitě zarazím, okamžitě všechno skončí a já se jen budu potýkat s narušenou důvěrou. Už tady někdo napsal, že pokud se ti lidi nerozejdou dobrovolně, většinou v sobě nesou potřebu se dále stýkat, vysvětlovat atd. Teď, s odstupem, si myslím, že to v našem případě bylo také, ale já jsem se to dovídala jen sporadicky a přes šílenou žárlivost, která mnou cloumala, jsem se snažila si to nepřipouštět.
Pokud ustojíte tuto dobu, nebudete ho vyhazovat a psychický nátlak zmírníte vlastními aktivitami, myslím, že je šance, aby se pomatený a rozpolcený partner vrátil do rodiny a znormálněl. Můj muž byl dobrý rok mimo, a až v poslední době se mi zdá, že je i duchem na místě. A pokud je někdo rodilý optimista, lze i v takové mrzké události najít to dobré - mám dojem, že mě to posunulo úplně jinam, jsem rovnoprávnější - a kupodivu, on to i respektuje - a taky jsem přestala dělat i věci, které nesnášel on.

Kukačko - já mám stejnou zkušenost - mám dojem, že můj m by byl rád, kdybych někoho taky měla. Asi by to zmírnilo jeho pocit viny. Takže já to nezveřejňuju - tedy před ním. Ale když se s někým vodím třeba za ruku v blízkém větším městě, tak si docela přeju, aby mě viděl někdo známý a donesl mu to.
A chodit na rande je fajn :-). Akorát že u mě nejde o zamilovanost, prostě mi to jen dělá dobře a zvyšuje mi to sebevědomí, že mě někdo chce. Když mi ale vždycky dojde, že m je opravdu zamilovaný .... tak je mi to pořád líto. Taky mám zajímavou úchylku - vyhledávám teď vyslověně chlapy, kteří prožili něco smutného, špatného, kteří mají taky tu potřebu o někoho se momentálně opřít. Nevím zda je to náhoda, najednou je jich kolem mě několik. Taková vztahová charita :-). Připadám si jako cvok, ale už mě i napadlo, že tohle dlužím za něco, co jsem v životě dělala špatného. Že prostě teď musím pomáhat těm, kteří jsou na tom ještě hůř než já. Dřív  bych s takovým chlapem asi nikam nešla, najednou mi to nevadí a jsem ráda, že mu  udělám radost. No nevím jestli tohle  pochopíte, co chci říct.
Alžběto - já ti nevím - já si to nějak nedovedu představit, že by se teď měl vrátit a jít s ním dál. Na jedné straně si to hrozně přeju, ale (a teď by mě PAN sjela) spíš tak, aby ho nechala milenka a já ho mohla vidět zničeného tak, jak jsem byla já před 4 měsíci. Kdyby si tohle musel odžít, asi bych to pak byla schopná hodit za hlavu. Pokud by se ale měl vrátit s nějakými řečmi, že ať se tedy já začnu měnit k jeho obrazu, aby se mnou milostivě zase žil, tak už nechci. A tys ho tehdy "vyhodila"??

Salen napsal(a):

.
Alžběto - já ti nevím - já si to nějak nedovedu představit, že by se teď měl vrátit a jít s ním dál. Na jedné straně si to hrozně přeju, ale (a teď by mě PAN sjela) spíš tak, aby ho nechala milenka a já ho mohla vidět zničeného tak, jak jsem byla já před 4 měsíci. Kdyby si tohle musel odžít, asi bych to pak byla schopná hodit za hlavu. Pokud by se ale měl vrátit s nějakými řečmi, že ať se tedy já začnu měnit k jeho obrazu, aby se mnou milostivě zase žil, tak už nechci. A tys ho tehdy "vyhodila"??

Vyhodila jsem ho dřív, než mi došlo, jak se věci mají. 4 měsíce se ke mně choval jako hulvát, až mi ujely nervy a fyzicky jsem ho vystrkala ze dveří. Pak následoval sladký návrat a po něm se na scéně zjevila jeho tajná láska. Pak následoval zhruba rok těžkého zápasu - zprvu jsem si nedovedla představit život bez něho, ale pak jsem zjistila, že to snad i jde. Je docela pozoruhodné, že hlavním předmětem sporu byla moje nezávislost. Za ty dva roky jsme řešili problémy, o kterých jsme měli mluvit dřív. Je mi jasné, že nic pod sluncem není jisté, ale dnes mám takový mlhavý pocit, že jsme se snad dokázali dohodnout - hlavně na tom, jestli chceme být spolu, a na tom, jak náš vztah má vypadat.

Milé přítelkyně, tak další informace:
v pátek jsem mu mailem poslala takovej dopis, ve kterém jsem mu připomenula, co všechno dělal v době, kdy byl zamilovanej do mě a co je tohle teda za lásku, které stačí pár hodin týdně a taky s dotazem, jak dlouho se chce rozhodovat mezi prověřeným a hezkým vztahem, kterej ustojí i tuhle patálii, anebo jestli chce každých pár let hledat tu prvotní zamilovanost, která se stejně přerodí do toho obyčejného, ale trvalejšího mám rád, pokud nevyšumí bez ničeho.
Když přišel domů z práce, tak mě obejmul a řekl mi, stylem sobě vlastním, že si mě teda ještě nechá a že mě má strašně rád.
Ale opět bez toho, že by mi řekl něco k tomu vztahu, jestli to míní co nejdřív ukončit nebo co bude. Jen chce ještě čas.
Já se z toho picnu, zase budu muset vydržet čekat.

Mazlíku, my už máme vyřešeno, nicméně dneska ráno jsem manželovi napsala a dala básničku, tak vám jí tu napíšu:

Přála bych si slyšet tvoje "mám tě rád",
přála bych si slyšet, že jsi se mnou rád
a ne jen ze zvyku, ne že se to má.....
pak by moje láska měla smysl,
pak bych měla zase klidnou mysl,
a nemusela bych se už bát
a každé ráno sama sebe se ptát,
mohla bych věřit tomu co cítím
a ještě víc ti dát....
přála bych si slyšet tvoje "chci tě"
a jednou.....jednou tvé "miluji tě"


a co myslíš? neřek slovo, dal mi pusu a odjel do práce.....takže buď jsem neurotickej magor já, nebo to je všechno marný. no nic. život neni peříčko, takže ti držim palce a jenom ti chci říct, že ani, když je vyřešeno, není to jednoduchý....ale asi chci od života zbytečně moc......bohužel, už jsem taková.....takže holky hezký ráno a usmívejte se na svět.

Luci, nejsi magor a není to marné. Jsi krásná, úžasná a okouzlující bytost!!!! :hjarta: :pussa:

ahoj, no to si snad ani nezasloužim......:hjarta: jakej byl páteční večer a víkend? kdyžtak přelezem ke mě, jo? co Áda, neozvala se? a jak se máš?

Daniela02 napsal(a):

Luci, nejsi magor a není to marné. Jsi krásná, úžasná a okouzlující bytost!!!! :hjarta: :pussa:

Mazlík napsal(a):

Milé přítelkyně, tak další informace:
v pátek jsem mu mailem poslala takovej dopis, ve kterém jsem mu připomenula, co všechno dělal v době, kdy byl zamilovanej do mě a co je tohle teda za lásku, které stačí pár hodin týdně a taky s dotazem, jak dlouho se chce rozhodovat mezi prověřeným a hezkým vztahem, kterej ustojí i tuhle patálii, anebo jestli chce každých pár let hledat tu prvotní zamilovanost, která se stejně přerodí do toho obyčejného, ale trvalejšího mám rád, pokud nevyšumí bez ničeho.
Když přišel domů z práce, tak mě obejmul a řekl mi, stylem sobě vlastním, že si mě teda ještě nechá a že mě má strašně rád.
Ale opět bez toho, že by mi řekl něco k tomu vztahu, jestli to míní co nejdřív ukončit nebo co bude. Jen chce ještě čas.
Já se z toho picnu, zase budu muset vydržet čekat.

No, já si myslím, že jediné, co můžeš dělat je, dát najevo, že ho máš ráda, ale nesmírně ti vadí, co dělá. Buď milá, přívětivá manželka, ale zkus naznačit, že ti nezbývá nic jiného, než se obejít bez něj. Je třeba si uvědomit, že to nejme jen my, kdo něco ztrácí. Ztratit domov, vybudovanou jistotu a zaběhnutý řád je pro chlapa stejně bolestné, jako je pro něj lákavé zkusit něco nového. Byl to přece on, kdo tuto situaci nastolil, a měl by to být on, kdo ji rozsekne. Ty můžeš udělat jediné: postarat se, aby se mu nechtělo odejít a zároveň mu naznačit, že v trojúhelníku žít nemůžeš.

.... za mlhou hustou tak, že by se dala krájet,... je nějaká depka a sviňa vlezla na mě.
potřebuji se trochu vypovídat a taky bych asi potřebovala nějakou radu:
nevím co mám dělat, milenka asi stále trvá, píšu asi, protože nevím - nevolá, nepíše, jezdí domů "normálně" z práce a já ani nepátrám. Ale neřekl mi, že by to skončil a chtěl zůstat se mnou, i když se chováme k sobě hezky, smějeme se spolu, komunikujeme, milujeme se, chodíme, já nevím, do kina a tak, přijde, dá pusu, pohladí,... z očí se mu dá vyčíst, že mě má rád, ale nedokáže mi to říct. A dokud mi to nedokáže řícz, budu asi v tomhle hajzlíčku, protože vím, že až mi tohle dokáže říct, bude zase všechno v pohodě a milenka bude pasé.
Já ale mám poslední dobou hrozné nutkání říct mu, ať si jde za svým štěstím, i jsem mu navrhovala, ať si spolu pronajmou byt a zkusí si spolu žít, že to klidně podstoupím, že vím, že do roka bude litovat toho, že zklamal rodiče, prodal barák a možná i toho, že ztratil mě a že bych ho chtěla tohodle uchránit, tak proto i ten návrh na jejich společné žití. Je to už měsíc, co jsem mu tenhle návrh dala a nic. Ono se vlastně neděje vůbec nic a mě z té nejistoty je hrozně. Já vím, chce to čas a já bych to chtěla mít vyřešené hned. Většinou jsem v pohodě a skutečně nad věcí a v dobré náladě aniž bych si musela na něco hrát, ale jsou dny, kdy to prostě nejde a je mi hrozně.
No a to se mám jít dneska opít na firemní akci, to to dopadne. Jak já bych byla ráda s vámi na škole v přírodě!!
Podrbejte mě prosím, za ouškem alespoň tady. Dík a krásně si užijte víkend.

Ahoj mazlíčku! Asi se dovedu vžít do tvých pocitů, protože je dobře znám... Ale myslím si že se trápíš docela zbytečně, jen v podstatě protože sama chceš, moc očekáváš a přemýšlíš nad věcma které stejně nevíš jak dopadnou místo toho aby sis užívala každého krásného dne stráveného se svým partnerem a jeho pohlazením, toužíš po jistotě ale ta není nikdy a nikde... Dokud cítíš že ho miluješ dávej a příjmej, ale nepřemýšlej nad tím co by měl udělat on... Nevím snad mi aspoň trochu rozumíš... ačkoli nevím jestli jsem ti zrovna pomohla... Chtěla jsi něčí názor a takový je pouze můj... ze :hjarta::hjarta::hjarta:

Mazlíku podobnou depku jsem měla včera, ani nevím proč, jak kdybych to tvoje psaní psala já, nevolá, nepíše, s mobilem na záchod nechodí, je skoro stále se mnou, objímá mě, ale má takový smutný oči už to není ten bezstarostní muž jakého jsem znala už ho něco tíží, nemám tuccha jestli se s ní ještě stýká nebo nestýká, co řeší ve své kebuli.............ale mě pořád v hlavě šrotují kolečka a hlodají červíci

Včera ani nevím proč mi docvaklo jak jsem byla naivní..............četla jsem tady jakýsi příběh.....a najednou jsem před sebou viděla scénu.......jak se ptám manžela proč jde s mobilem na záchod, přišlo mi to k smíchu telefonovat na WC a on že mu má volat nejlepší kámoš a tak ten hovor nechce promeškat, tahle scéna se stala doopravdy několikrát, vždy měl volat kámoš..........a já tenkrát ještě nepodezřívavá mu věřila každé slovo, vůbec mě nenapadlo, že čeká na sms nebo hovor od milenky, jak jsem byla zabedněná, až včera mi to pořádně secvaklo, jak naivně jsem mu věřila každé jeho slovo a ten hlupák mi lhal do očí,

drbám tě za ouškem a hladím po čelíčku. čekáš už 4 měsíce, musíš z toho bejt hotová. jemu to takhle asi vyhovuje a všechno funguje, jak si přeje, takže je logický, že nic nedělá. no obdivuju tvojí trpělivost, ale co takhle trošku přitvrdit. přece nemůžeš takhle žít věčně? máš nějaký indicie, že se s ní stýká? on asi o tom vůbec nemluví viď? řekla jsi mu, že ta nejistota je pro tebe těžká? co na to říká? odstěhovat se nechce, domů chodí, co chce? co chceš ty? abys ses nenechala takhle čekat třeba roky, odpovídá ti na otázky? mlha se zvedá, sluničko vykukuje, ale všechno má svoje hranice - abys pak k němu ještě našla cestu, když tě takhle nechává v nejistotě.

Nemluvíme o tom, je to jako kdyby to nebylo (ale to všichni psychologové radí jak jsem se dočetla, ale až potom, co jsem se pro to rouhodla). Já nepotřebuju jistotu že je mi věrný a takovýty bláboly, mě by stačilo, kdyby mi řekl že s ní skončil, nic víc. Nepotřeuju, aby se mi na kolenou omlouval a prosil o odpuštění, to ne.
Ale já sama mu dala čas, tak si to musím vyžrat. Pro sebe jsem si řekla do jara (chi chi, přeci se nepřipravím o dárek ke kulatejm narozkám a o vánoční dárky :-))) ), tak to snad ustojím a kdo ví, třeba se do tý doby něco stane a pokud ne, tak mu zase jednou ulehčím život a budu muset řešit já.
Já jsem opravdu téměř v pohodě, jen občas prostě přijde den blbec.

chceš to vědět, pak se jednoduše zeptej!!! Ale pak se asi podle toho musíš nějak zachovat, aby ta otázka měla pro tebe vůbec nějaký význam a ty se mohla posunout dopředu a ne se tím dále trápit. Tady je třeba se asi rázně rozhodnout!! Není to snadné v tu chvíli, ale určitě se ti pak rychle uleví!!! No je to jen na tobě...:vissla:

no do jara dost daleko, na můj vkus.....ale jsi jiná, asi ti to takhle vyhovuje, kromě občasnejch depek. záleží jenom na tobě. třeba se bojíš zeptat....já nevím.

Mazlíku, také tě hladím a drbu za ouškem. Máš úplně stejné pocity, jako jsem měla já a mám i dnes. Ten můj mi také sám od sebe neřekl, že je konec, že je to pryč. Neříkal vůbec nic, dělal a dělá jakoby nic. A já tak moc chtěla slyšet, skončil jsem, mám tě rád, chci být s tebou. To, že skončil neříká možná proto, protože to ukončila ona doňa a on se s tím potřebuje vyrovnat. Alespoň u nás byl větší zájem z jeho strany (bohužel). Ona se rozhodla pro svou rodinu, ale přitom mu pořád psala, že chce být s ním, jak moc ho má ráda a ...... . Nevím, jak by vše dopadlo, kdyby ho moc a moc chtěla, zda by šel. Ale o tom raději vůbec nepřemýšlím. Proto mě někdy sžírají myšlenky, že zůstal, protože jinde nepochodil.Několikrát jsem mu to řekla a jeho odpověď byla ta, že je to všechno jinak. Ale jak to je doopravdy, to se asi nikdy nedozvím, protože on o tom mluvit už nechce, je to za ním, mrzího to a nechce tu bolavou ránu rozrýpávat, chce jít dál, myslí na budoucnost. Já jenom doufám, že v té budoucnosti jsem i já.

No já vím, že to je jen na mě a stále ještě se bojím se na to zeptat, zatím. Asi si přeci jenom dopřeju ten luxus času a třeba potom buď budu vědět, co mám dělat, anebo se nebudu bát se zeptat.
Když tady čtu ty příběhy, jsem přesvědčená, že ten čas je moc důležitej a že je to jen o mě a mý trpělivosti, notabene o mých silách to vydržet a ustát. Kdybych si nebyla jistá tím, že mě má pořád rád a teď je "jen" trochu mimo, nečekala bych, ale já vím, kde jsem udělala chyby, které jsem dělala pár let, tak asi nemůžu čekat, že se to spraví za pár měsíců, kdy se je snažím napravit. On se taky snaží, ale na můj netrpělivej vkus ne tolik, jak bych si představovala. a je to tady - moje očekávání, to by mi Pan dala, ale já si to uvědomuju, tak snad na tom nejsem tak zle.
Jedu se opít a zapomenout na problémy, ale budu na Vás myslet, jak se máte na školce.
Pa

Jo, do jara je moře času, ale je to i tom, že toho svýho miláčka dobře znám a vím, že čas potřebuje a taky o tom, že ty svoje chyby budu mít dost času napravit a být zase ta veselá, milá, vtipná, bezstarostná ženská, do které se zamiloval a ne ta protiná a vzteklá a pořád po něm něco chtějící z posledních let.
Já na sobě pracuji ve všech směrech, je otázka, jestli zapracuje i on, ale to si musí nejdřív srovnat v hlavě, co vlastně od života chce. V tom mu nepomůžu, to je jeho boj. Můj boj je se s tím vypořádat sama v sobě. No a třeba za toho půl roku zjistím, že jsme každej někde jinde a že o nás už ani nechci bojovat anebo to bude stát za to i po tom všem a já budu vědět, co mám udělat.
Díky za drbání ouška, je mi líp (zvedla se mlha a vykouklo sluníčko, to bude i tím)

uzlík napsal(a):

Mazlíku, také tě hladím a drbu za ouškem. Máš úplně stejné pocity, jako jsem měla já a mám i dnes. Ten můj mi také sám od sebe neřekl, že je konec, že je to pryč. Neříkal vůbec nic, dělal a dělá jakoby nic. A já tak moc chtěla slyšet, skončil jsem, mám tě rád, chci být s tebou. To, že skončil neříká možná proto, protože to ukončila ona doňa a on se s tím potřebuje vyrovnat. Alespoň u nás byl větší zájem z jeho strany (bohužel). Ona se rozhodla pro svou rodinu, ale přitom mu pořád psala, že chce být s ním, jak moc ho má ráda a ...... . Nevím, jak by vše dopadlo, kdyby ho moc a moc chtěla, zda by šel. Ale o tom raději vůbec nepřemýšlím. Proto mě někdy sžírají myšlenky, že zůstal, protože jinde nepochodil.Několikrát jsem mu to řekla a jeho odpověď byla ta, že je to všechno jinak. Ale jak to je doopravdy, to se asi nikdy nedozvím, protože on o tom mluvit už nechce, je to za ním, mrzího to a nechce tu bolavou ránu rozrýpávat, chce jít dál, myslí na budoucnost. Já jenom doufám, že v té budoucnosti jsem i já.

jéééé, tak to je jako u nás, úplně stejně, nedřív to nešlo ukončit, to byly pořád nějaké telefony, odchody, ale ty pomalu přestávaly. Sem tam telefon, ale o něm mi někdy řekl, a když ne, tak jsem mu neříkala, že to vím. Z čí strany byl větší zájem nevím, možná z její. Když mu přišla sms - nemůžu tě pořád dostat z mysli, vzpomínám na naše tajné výlet, líbání,.... tak jsem mu řekla, ať jí zavolá - ta sms přišla v době, kdy musela vědět, že jsme doma spolu, no a ať jí řekne, že mu má dát pokoj. To byla kravina, vím, přece člověka, který ti "udělal službu tím, že ti s ním bylo dobře" neodbydeš tímhle způsobem. tak řekl, že neví, proč mu pořád píše, že dřív - čerstvě po skončení, mu to dělalo dobře, že se bez něj nemůže obejít, ale teď že mu to vadí. No, už je to nějaký rok a něco za mnou, - jsem asi pako , když mi na to denně sklouznou myšlenky.  Jinak jsme v pohodě, pomáhá, je doma, dělá mu má přítomnost dobře, vyhledává mě - což dřív bylo jen za účelem sexu. Hm. Asi jsem si zadělala na dobrý vztah. Doufám, že to bude pokračovat.

No přesně takové příspěvky jako od HEKO mi dodávají sílu v boji s časem pokračovat, protože u nás vím, že to má smysl.

Heko i mně dodává tvůj příběh sílu a Mazlíčku, tobě držím moc palečky, zvládneš to, jsi statečná a moc mně mrzí, že nejedeš na školu.....

Heko,
ty jsi už za vodou. Jsi fajn ženská. Moc bych si přála být dál, ale nějak se pořád šourám.

no holky, to mě těší, že vám pomáhám. Můžu říct, že jsem se v tom plácala sama. Nevěděla jsem co vlastně chci, přišlo mi hrozný, že ty samé řečičky a ŤuŤu ňuňu, říkal i jí - tedy podle sms. Že to je ZRADA na entou, ale nedokázala jsem si představit, že by odešel, že bych byla sama - ikdyž by neodešel.  Nemohla bych to překousnout, kdyby chtěl být s námi oběma. Myslím, že to chtělo určitý čas, než přišlo pár situací, kdy se mu zhnusila, zprotivila nebo já nevím co a snad je konec. 100 % jistotu nemáme  v ničem, že ? milé dámy, co si budeme nalhávat.  Taky jsem si ho zidealizovala, ale ne sama, on mě v tom celkem slušně podpořil tím, jak se pořád dělal hezkým, mazal mi med kolem pusy, to se skáče na špek jedna radost. Pak ovšem z toho špeku sklouzneš a naryješ si d....ku. No jo.  Tak jsem odložila růžové brýle, koukám se na něj realisticky. A co mi pomohlo asi ze všeho nejvíc kromě různých fór na seznamu, kde se dá parádně vylít sérdce - to jsem ještě nevěděla o babinetu. Nejvíc mi pomohla trpělivost a vždycky jsem si říkala, jak bych se chovala já, kdybych uklouzla já a on mě chtěl zpět a já bych byla zamilovaná, co bych dělala a jak bych se k němu chovala. Holky, to musí být zatraceně těžký, uvědomujete si to ? Přeji krásný víkend - před chvílí mi volal a prý : lásko, já už se tak těším na chaloupku, půjdeme s holkama někam na tůru, jo?  No není to super ?

Přečtěte si :
http://spolecnost.blesk.cz/Clanek61935.htm

... " malokto znesie pocit, ze je odkopnuty". To je presne ono. Po manzelovej nevere ( kazdej ) som vlastne v sebe ani neriesila to, ci ho este milujem, ale to, ze je to straaasne urazlive, ponizujuce, aby podviedol mna, ktora sa stopercentne stara o neho, deti, stiha narocnu pracu, sluzobne cesty, ked treba "reprezentovat" na jeho akciach, dolezitych pre jeho karieru. Potom prisla sebalutost. Ta ma, mimochodom, neopusta takmer nikdy, ale je len a len vo mne. Navonok vsetko zvladam bez problemov, ani moji najblizsi netusia moje niekedy sebaznicujuce myslienky. Neviem prijat tuto jeho hru. S niekym si zacat, tvarit sa ako zufalec, ktory ma zle obdobie a s manzelkou si prave nerozumie, ked sa to prevali, vacsinou v pociatocnom stadiu vztahu, teatralne vsetko ukonci, lebo on vlastne nic, len jeho nova laska nepochopila, ze on nechce nic, len sa vyrozpravat. Prepacte, je to cele zmatene, ako asi cele moje ja. Chcem ho, neviem si bez neho predstavit svoj zivot. Viem, ze ho lubim, ale kolkokrat vydrzim este  taketo ponizenie? Viem, ze ked lubim, mam ho brat takeho aky je. Jeho odpoved v manzelskej poradni, co ku mne citi je, ze som uzasna matka a vyborne varim. Tento prispevok asi moze kandidovat na zmatok tyzdna.  Prepacte.

Dobré ráno, tak se zase po náročném víkendu vracím k tomu, co jste mi tady všechny napsaly. Moc děkuji.
Trošku jsem to v sobě přerovnávala a je mi jasný, že on si to musí odžít, že se musejí rozejít sami bez nátlaku a že pokud ho pořád miluju (a to miluju), tak se musím obrnit trpělivostí. Já nevím, jak to vypadalo u Vás všech doma v kritickém období, ale my skutečně žijeme jako předtím, se vším všudy, možná jsme i víc spolu,  jen jsem v sobě musela zase najít tu veselou holku, která se po cestě někde na nějaký čas ztratila.
Myslím si ( a doufám, že se moc nepletu), že pokud neodešel doposud, tak už to asi neudělá a jak píšete, je to tom, co já vydržím a jak dlouho vydržím. A zatím vydržím, někdo přeci toho mýho chudáčka nemocnýho musí zkusit vyléčit.
No a navíc, i když mi je celkem volná, mám takový trošku zvrácený přání, ať si to slečna vyžere, když do toho šla s vědomím, že není volnej a nevím, co si o sobě myslí, že by ho mohla dostat. Ani omylem, pří mé téměř dokonalosti :-))))) nemá nárok. Vždyť já i dneska od něj slyším, jak jsem báječná a skvělá, tak vo co gou.

Moc mě mrzí, že jsem nebyla na školce, nešlo by, že byste mi  (i jiným) třeba trošku prozradily, co se tam dělo???

Mazlík napsal(a):

Moc mě mrzí, že jsem nebyla na školce, nešlo by, že byste mi  (i jiným) třeba trošku prozradily, co se tam dělo???

Mazlíčku, ono prozradit ti to můžu, ale myslím, že to není ono a spoustu věcí si musíš prožít sama........ takže počkej na školičku 1 č. 3....

Tak pokud bude školička 1 v pořadí 3., bude to super, protože Pan psala, že asi ne. Já, když tady čtu, jak to bylo skvělý, bych opravdu moc ráda jela. Tentokrát mi to z "objektivních" důvodů nevyšlo, ale příště už určitě pojedu. moc bych Vás chtěla poznat a taky se něco naučit.

Nelitka:
Prepáč, ale u teba mi pripadajú nevery len ako vrchol ľadovca. Ty si zrejme pre muža len gazdinká a matka jeho detí. Ak si s tým spokojná, tak to ďalej nerieš a usmievaj sa. Ak nie, zdrhni od neho. Mám pocit, že už si prebrala jeho ponímanie a máš samu seba len za fungujúcu "opatrovateľku"....

Salen napsal(a):

Přečtěte si :
http://spolecnost.blesk.cz/Clanek61935.htm

Moc hezky, to je presne ono, to odkopnuti clovek tezce snasi , u mne to hralo urcite hlavni roli . K tomu jsem dospela ted po case, ze neslo o to, ze bych manzela tak silene milovala, ale o tu hrdost. Proto si uz ted nejak nemuzu vazit sama sebe , ze mne tak ovladly emoce , ze jsem si nezachovala rozum a chladnou hlavu.

Selima napsal(a):

Nelitka:
Prepáč, ale u teba mi pripadajú nevery len ako vrchol ľadovca. Ty si zrejme pre muža len gazdinká a matka jeho detí. Ak si s tým spokojná, tak to ďalej nerieš a usmievaj sa. Ak nie, zdrhni od neho. Mám pocit, že už si prebrala jeho ponímanie a máš samu seba len za fungujúcu "opatrovateľku"....

Nemam Ti co prepacovat. Mas asi uplnu pravdu. Vies, stale dufam, ze uz prichadza cas, ked uz prestane hladat, ked pochopi, ze tieto znamosti nikam nevedu, ze mu nestoji za to, byt na chvilu frajer, ktory si moze "kupit" co chce, lebo u neho to funguje takto. Vsetko trva len chvilku. Potom od toho uteka, pali mosty. Podla neho nevie, preco to robi, je to len dokazovanie si, ze by este mohol. Je dost nevyrovnany, v podstate je stale na nejakych ukludnujucich praskoch. Nezvladol hektiku svojho pracovneho zivota, ktory mu priniesol peniaze, moc, uspech, popularitu, ale z mojho pohladu aj povysenost a aroganciu. Nie voci mne a detom, v poslednych rokoch sa meni jeho vztah k detom, kym boli male nevedel prejavit cit, teraz, ked su dospeli, zacina ich chvalit, objimat. Vo vnutri je velmi zranitelny, precitlively, navonok svina. Vybrala som si cestu, ktorej sa urputne drzim, urcite je to aj pre strach z rozchodu, z dalsej existencie. Len ci si nakoniec nebudem musiet povedat, ze som si pokaslala cely zivot.

Včera som práve čítala knižku od jedného psychológa z poradne, kde píše, že podnikanie väčšinou - okrem čisto materiálnych výhod - ľuďom viac vezme ako dá... A najhoršie to je, keď im pridlho trvá, kým na to prídu. Ty si sama zváž, či sa ti chce byť s ním, čakať na niečo, čo možno príde prineskoro alebo vôbec, alebo či nájdeš guráž a odholdanie pustiť sa do ďalšieho hľadania(nielen prípadne nového chlapa, ale hlavne vlastnej novej existencie, seba samej...). Odpovedz si úprimne a srdnato, a potom si túto odpoveď osvoj a riaď sa ňou bez ďalších ľútostí a pochybností. Ja ľutujem v živote len jediné: že som priveľa času strávila rozmýšľaním čo by bolo, keby, a čo by nebolo, keby... namiesto aby som žila a naplno si vychutnala presne tie životné okolnosti, v ktorých som v danej chvíli bola.

Musím vám napsat, co se mi přihodilo. Už asi 3 týdny jsem měla neodbytnej pocit, že tomu svýmu pomýlenýmu miláčkovi musím říct, že ho sice miluju, ale pokud on nemiluje mě, nebudu mu bránit ve štěstí a ať si jde za svou novou láskou. Ne že bych mu to už nenaznačila, ale prostě mu to říct naplno. Zatím měl čas do jara na rozhodnutí, nic se nedělo a ve mě ten pocit neustále narůstal.
Včera jsem tak brouzdala po internetu a narazila jsem na stránky Andělé, andělská čísla a podobné věci. No a do večera ve mě ten pocit tak zesílil, že jsem mu to prostě řekla. Teď už je to jenom v jeho rukách. Ale proč to píšu - dneska přijel zákazník, dali jsme se do řeči a skončili jsme přesně u toho, co jsem včera našla na těch stránkách. Nebudu uvádět příklady, kterými mi ze svýho života dokládal, že to opravdu existuje, jen mě přesvědčil, že skutečně něco takového je možné a že člověk se musí naučit poslouchat svoji intuici a hlavně porozumět tomu, co mu říká a já teď už věřím, že mám svého anděla a že mě vede. Já nevím, jestli jsem to udělala dobře, jsem teprve na začátku všeho, jak boje o vztah, tak i poznávání sama seba a svého podvědomí, ale jsem z toho, co se stalo dost vedle.
Neumím se písmem vyjadřovat, tak doufám, že jste mě aspoň někdo pochopil a třeba jste už někdo taky něco takovýho zažil a prosím, abyste se se mnou o tuto zkušenost podělili.

Mazlí, ahoj, zdravím tě. na intuici nedám dopustit, ještě mě nezklamala - v dobrým ani v špatným.
můžeš to nějak víc rozepsat?
jinak - udělala jsi cos cítila - ten čas k tomu dozrál - je to v pořádku.
držim ti pořád pořád pořád palečky, ať ten neřád neřád neřád :) dostane rozum.
myslím, žes udělala správnou věc a řídila ses tím, co jsi cítila.

Ahoj Luci, neumím to popsat, všechno jsem našla na těchto stránkách "evamarvanova.sblog.cz" a fakt mě to oslovilo a nakonec donutilo udělat tenhle krok a dneska se mi to potvrdilo tou návštěvou.
No a ten zákazník mi vyprávěl, jak jeho manželka komunikuje s anděly, že třeba jedou na motorce, ona jezdí první, někdy má prostě pocit, že musí zastavit nebo zpomalit a potom zjistí, že se tím vyhli něčemu ošklivému a podobný příklady ze života.
To se opravdu nedá popsat, aspoň já to neumím.
A s miláčkem uvidíme, teď už je to na něm, ale já neočekávám, jen doufám, ale nebojím se.

Mazlík napsal(a):

Ale proč to píšu - dneska přijel zákazník, dali jsme se do řeči a skončili jsme přesně u toho, co jsem včera našla na těch stránkách. Nebudu uvádět příklady, kterými mi ze svýho života dokládal, že to opravdu existuje, jen mě přesvědčil, že skutečně něco takového je možné a že člověk se musí naučit poslouchat svoji intuici a hlavně porozumět tomu, co mu říká a já teď už věřím, že mám svého anděla a že mě vede. Já nevím, jestli jsem to udělala dobře, jsem teprve na začátku všeho, jak boje o vztah, tak i poznávání sama seba a svého podvědomí, ale jsem z toho, co se stalo dost vedle.
Neumím se písmem vyjadřovat, tak doufám, že jste mě aspoň někdo pochopil a třeba jste už někdo taky něco takovýho zažil a prosím, abyste se se mnou o tuto zkušenost podělili.

Nu tak vitej Mazliku na palube :) Jen se priprav na to, ze cast lidi te bude ted povazovat za blazna, cast te bude chtit zneuzit a vyuzit, cast ti skutecne porozumi a pomuze...kazdopadne muze prijit i obdobi, kdy s tim vsim budes uplne sama, protoze nerozeznas, kdo patri do ktereho "pytle" :( Mne osobne se osvedcillo vzdy a za vsech okolnosi stat pevne na zemi a verit nejen tomu, co me oci vidi, ale i a hlavne tomu, co mi ma intuice - muj Andel rika :) Drz se devce :par:

Pan, děkuji :)
Je to nový, zatím si to nechám pro sebe, no možná nezatím, ale určitě na tom budu pracovat. Ještě nedávno jsem se bránila něco podobného uznat, pochopit, ale teď tomu věřím.

Danielko,Jéééé, děkuji za zprávičku. Nějak neumím používat SZ, tak takhle. Ale polepším se:).
Víš, teprve teď se mi dávají do souvislostí další věci, zpětně to hodnotím a nadávám si jak jsem byla slepá. Ale asi opravdu všechno přijde, když má. Teď už snad budu vnímavější.
No a smiláčkem - uvidíme, ale nehroutíme se :), život jde dál.
Díky za podporu a pa, pa

Ahojky Mazlíku, dnes jsem se poprvé dostala ke tvé diskuzi a celou ji přečetla. Držím palečky, ať se ti daří, obdivuju tvou trpělivost a je fajn číst tvé poslední řádky. Přeju hodně síly a štěstí do dalšího života :hjarta:

Andromedo, moc děkuji.
Věřím, že všechno bude dobré.Víš, není to jen o trpělivosti, ale hodně o lásce, tak doufám, že to ten můj milášek dobře rozpozná. Uvidíme, teď už vím, že se nezhroutím při jeho případném rozhodnutí odejít. Všechno to co se poslední dobou stalo mi otevřelo oči, posunulo mě to někam jinam a dovedlo k tomu, abych se na všechno začala dívat trochu jinak. Asi to tak prostě mělo být.

Ahóóój moje milé neznámé přítelkyně.
Potřebuji se s vámi podělit o svou báječnou náladu. Nevím jestli andílci pracujou, ale včera jsem byla u kartářky, předtím jsem je poprosila o pomoc a všechno co mi řekla bylo tááák strašně pozitivní, že je mi tááák krásně po těle a hlavně u srdíčka a mám pocit, že miluju všechny lidi na světě (i když možná by se někdo nesympatickej našel :-) ), ale nejvíc miluju toho svýho trdla a taky mu to dávám patřičně najevo, ale to jsem dávala pořád, jen teď je to mnohem intenzivnější a uvolněnější. A VÍM, že mě miluje taky, jen si to musí přiznat.
No prostě život je báječnej i s těmi kopanci  a bude jenom dobře. HOWG!
Jste všechny báječné a úžasné a i když vás neznám, mám vás ráda.

Mazlík napsal(a):

Ahóóój moje milé neznámé přítelkyně.
Potřebuji se s vámi podělit o svou báječnou náladu. Nevím jestli andílci pracujou, ale včera jsem byla u kartářky, předtím jsem je poprosila o pomoc a všechno co mi řekla bylo tááák strašně pozitivní, že je mi tááák krásně po těle a hlavně u srdíčka a mám pocit, že miluju všechny lidi na světě (i když možná by se někdo nesympatickej našel :-) ), ale nejvíc miluju toho svýho trdla a taky mu to dávám patřičně najevo, ale to jsem dávala pořád, jen teď je to mnohem intenzivnější a uvolněnější. A VÍM, že mě miluje taky, jen si to musí přiznat.
No prostě život je báječnej i s těmi kopanci  a bude jenom dobře. HOWG!
Jste všechny báječné a úžasné a i když vás neznám, mám vás ráda.

Mazlíku, i my tě máme rádi (když si dovolím mluvit i za ostatní) a za sebe držím palečky ať to dopadne :supr:

Děkujííííí, určitě dopadne!!!!

Mazlík napsal(a):

Děkujííííí, určitě dopadne!!!!

Pak dej někdy vědět co a jak, není nad dobré konce :hjarta: A když nebude dobrý, tak se to zase rozeberem :supr:

Budu sice trošku mimo mísu, protože jsem to tady jen letmo přečetla, ale jsem taky po nějaké té avanýře mého muže. Asi nejhorší pro mne bylo, když se dal do kupy s mou kamarádkou. To mi opravdu ublížilo a dodnes (je to už 2 roky) nejsem schopná to vstřebat a hodit za hlavu, spíš to roste a mne to od něj oddaluje. Pochopitelně to nebyla jediná epizodka, ale to nebudu rozebírat. Fakt, jak se manžel zachoval způsobil to, že se bojím cokoli pěkného pro něj udělat, říct mu, že jej mám ráda a vůbec si ho nechci pustit k tělu a dát mu možnost, aby mi znova ublížil. To, co k němu cítím je s ohledem na dva prošlé roky slabší a slabší, moje láska je jako heřmánkový čajíček, kdo ví kdy z ní bude voda??? Bohužel, reaguju obvykle úplně naopak, než bývá zvykem a tak ve mně problém  s odstupem roste a roste.

Ahojky Barčo, před x lety jsem na tom byla stejně jako ty.. po  letech jsem došla k závěru,že v takovém případě není jiné řešení než rozchod. Tehdy jsem byla slepá a naivní. To ,že jsem mu odpustila,byla zásadní chyba.Není dobré slepovat rozbité vztahy, v člověku zůstane pocit hořkosti a i když svého partnera milujete, důvěru se vám už nikdy nepodaří obnovit. Bylo to těžké rozhodnutí,ale správné...přeji Ti takové rozhodnutí co ti říká srdíčko :hjarta: a určitě také rozum :gloria: pa Renča

Ahoj Barčo,
u nás to byla taky moje kamarádka....( kdysi jsem slyšela takové úsloví:kamarád taky rád..- no, jak vidno, je to i pravda)Skončilo to před rokem - samo, nikdy si nemůže být nikdo jistý a to v ničem, nicméně manžel "trpí", protože  ona mu dala kopačky a nasadila parohy - haha - to jsou jeho slova....Já byla takový vyčkávací typ, nic neřešila, žiju s tím vědomím, že manžel není všechno a vše se kolem něj soustřeďovat nebude.Beru ho jako kamaráda, ale i milence, je mi s ním fajn, proto min. vztah momentálně neřeším( a ani jsem to neřešila - ne že by mě to neštvalo- ale asi jen přiměřeně, proto jsem nepodnikala žádné závratné kroky)....

Tím tobě chci naznačit, že jsi na rozcestí a jen ty sama se buď srdíčkem nebo rozumem musíš rozhodnout, kterou cestou se vydáš, zda   to rozsekneš a nazdar..., nebo uděláš sama v myšlenkách tlustou čáru za minulostí a vesele poplujete životem spolu dál. Musíš si ale především ty sama ujasnit co chceš, co je pro tebe přednější - muž - jednou zklamal, a může zklamat tebe s tou samou osobou znova, popř. s jinou, popř. se prostě " usadí" a vše do smrti OK - ale ty se neupínej k tomu mu plně důvěřovat - stejně už budeš vždy ve střehu - zvládneš to?
Anebo nazdar minulý živote a naber nové síly do plachet, jistě někde potkáš "něco" zajímavého , a to dříve nebo později

Bára napsal(a):

Budu sice trošku mimo mísu, protože jsem to tady jen letmo přečetla, ale jsem taky po nějaké té avanýře mého muže. Asi nejhorší pro mne bylo, když se dal do kupy s mou kamarádkou. To mi opravdu ublížilo a dodnes (je to už 2 roky) nejsem schopná to vstřebat a hodit za hlavu, spíš to roste a mne to od něj oddaluje. Pochopitelně to nebyla jediná epizodka, ale to nebudu rozebírat. Fakt, jak se manžel zachoval způsobil to, že se bojím cokoli pěkného pro něj udělat, říct mu, že jej mám ráda a vůbec si ho nechci pustit k tělu a dát mu možnost, aby mi znova ublížil. To, co k němu cítím je s ohledem na dva prošlé roky slabší a slabší, moje láska je jako heřmánkový čajíček, kdo ví kdy z ní bude voda??? Bohužel, reaguju obvykle úplně naopak, než bývá zvykem a tak ve mně problém  s odstupem roste a roste.

Chapu naprosto dokonale .

salek napsal(a):

Ahojky Barčo, před x lety jsem na tom byla stejně jako ty.. po  letech jsem došla k závěru,že v takovém případě není jiné řešení než rozchod. Tehdy jsem byla slepá a naivní. To ,že jsem mu odpustila,byla zásadní chyba.Není dobré slepovat rozbité vztahy, v člověku zůstane pocit hořkosti a i když svého partnera milujete, důvěru se vám už nikdy nepodaří obnovit. Bylo to těžké rozhodnutí,ale správné...přeji Ti takové rozhodnutí co ti říká srdíčko :hjarta: a určitě také rozum :gloria: pa Renča

Ahoj Renčo, tady Sylvie. Moc jsi mě svým krátkým,ale velice výstižným příspěvkem oslovila. A všechny ženský, baby, holky a manželky tady na babinetu by si to měly zapsat do srdce, do duše a za uši: DŮVĚRA ve vztahu se obnovuje nejhůř. Sylvie

Báro - MILUJEŠ SVÉHO MUŽE???
Tak o něj bojuj všemi prostředky a nenech si ho ukrást.
Časem se prověří, jestli Tvůj muž stojí za to, abys o něj bojovala. Možná ano, možná ne. To musíš cítit ty. V tomhle ti asi neporadíme.

Mazlíku, jak se máš, co je novýho?

Představ si, že už ani nevím,asi ano, ale po těch zkouškách už se mnou ty karambóly tak necloumají, tak nevím, jestli to není znamení, že už jej nemiluju. A na boje  mi moc síly nezbývá, nebo se mi nechce, nevím.

Kiara napsal(a):

Báro - MILUJEŠ SVÉHO MUŽE???
Tak o něj bojuj všemi prostředky a nenech si ho ukrást.
Časem se prověří, jestli Tvůj muž stojí za to, abys o něj bojovala. Možná ano, možná ne. To musíš cítit ty. V tomhle ti asi neporadíme.

Ahoj Barčo,

rozumím Ti. Jsem na tom podobně jako ty. Taky to byla kamarádka, bohužel nás obou....  Už je to rok, co to skončilo a  pořád se v tom plácám.  Jak píšeš, už ani nevím, jestli manžela ještě miluju nebo ne. Láska někam mizí. Cítím se prázdná. Snad to trápení někdy skončí.

Lara

Ahoj Laro, řekni mi v čem to je, že nás chlapi podvádějí s našimi kamarádkami. Asi máme špatné kamarádky a chlapy vedle sebe taky. Já osobně bych to nikdy své kamarádce nedokázala udělat. Jednoduše muži mých kamarádek jsou pro mne neviditelní. Můj manžel byl pro mne především tím největším přítelem a oporou...tím víc to nemohu překousnout. Komu teď  vlastně mohu věřit??? Jemu ne a o další "důvěryhodné" nemám zájem, novou patálii nepotřebuju. Navíc vím, že to byl jeho koníček i v prvním manželství.

No, ja som na tom možno o chĺpoček lepšie... O tie kamarátky. Jeden môj bývalý sa pokúsil vyspať s 3 (slovom tromi) z mojich kamarátok - teda s tými, o ktorých viem, skutočnosť možno bola ešte horšia :rolleyes: . Ale fakt je, že ani jedna sa s ním nevyspala(myslím si - istotu nemám, ale všetko tomu nasvedčuje. No, za jednu by som ruku do ohňa nedala, za zvyšné 2 áno). Urobil to po tom, čo som mu povedala, že toto je fakt hádam jediná vec, ktorú by som nerozdýchala, a nech mi ju láskavo nerobí. Zrejme to ho vyprovovkovalo... Zakázané ovocie je najväčší adrenalín. Holt, nezvládnutá chémia. Starý príbeh...

Báro, můj muž byl pro mě taky tím nejdůležitějším, nejmilovanějším člověkem.... také jsem se o něj mohla vždycky opřít. Moc jsem si ho vážila, obdivovala.... A najednou je to všechno pryč. Jako bych najednou žila s někým jiným. Dívám se na něj jinýma očima. Kdyby to bylo alespoň s někým, koho neznám.... Takhle máme bohužel všichni tři spoustu společného, ... spoustu věcí, míst, přátel... to všechno mi pak připomíná, co se stalo a je pro mě těžší se s tím vyrovnat a smířit... Hrozně se trápím. A jsem to já, kdo teď v našem vztahu dělá spoustu chyb... Jsem z toho už unavená a můj manžel myslím taky. Ale neumím si pomoct.

Selimo - nešlo o jedno vyspání, ale o dlouhodobý vztah.

No nazdar :rolleyes: - tak to je ešte horšie. Ale naozaj mám pocit, že sa to stáva častejšie, ako je zúčastneným milé... :/

Milá Lucinko, děkuju za zájem, ale ani se mi nechce psát, protože jsme asi skončili. Prý se se slečnou nedokáže rozejít, sice mě má rád, ale ji miluje, a proto si po novém roce najde nějaké bydlení, než se vyřídí kolaudace a prodej baráčku. To vše tak nějak přišlo mezi svátkama.
Zatím však se k sobě chováme stále, jako by se nic nedělo - povídáme si, žertujeme, blbneme, hladí mě, objímá, dává mi pusu kdykoliv odchází nebo přichází, milujeme se, no prostě jako kdyby nic. Je ale pravda, že teď jsou to spíš jeho aktivity, já jenom vracím, už nějak nemůžu být aktivní já.
Několikrát jsme si spolu i pobrečeli a to mě potom drží jako klíště a objímá mě. Nerozumím tomu.
Nerozumím ani tomu, že je stále doma, i když jsem mu řekla, že se nemusí už být tak ohleduplný, že se už nemusí cítit být vázán naším vztahem a že budu raději, když bude doma co nejméně, protože, i když se chovám jako by nic, moc to bolí. I jsem ho na Silvestra posílala pryč, ale zůstal, že mě prý nenechá samotnou.
Pořád ho miluju a asi vždycky budu, i když bude někde jinde, to vím jistě. Snažím se mu přát štěstí, ale nějak to není upřímné. Spíš se musím přiznat, že ve skrytu duše doufám, že tahle zkouška je nutná, aby si uvědomil, co vlastně pro něj láska, možná i já, znamená. Že teprve opravdový život se slečnou mu otevře oči. Ale to teprve ukáže čas.
No nic, já se z toho nehroutím, jsem s tím smířená, asi to tak mělo být a na mě někde čeká něco novýho. Ale zatím to nový vůbec nechci a nechci a nechci  :dumbom:
Přeji Vám všem, milé babinetky, hodně zdraví, lásky a štěstí v tom novém roce a věřím tomu, že bude dobře :hjarta: :hjarta: :hjarta:

Mazlíku, drž se.
To že nic novýho nechceš je normální, to chce čas a každej to má jinak - někomu stačí chvilinka někdo holt potřebuje dýl...ale i to, že budeš chtít něco novýho pak najednou přijde

je mi to moc líto. :hjarta: myslím na tebe.

Mazlíku,
držím ti moc palečky. Čtu, že jsi s tím smířená a to je myslím malé plus pro tebe. Ale z vlastní zkušenosti ti mohu napsat, že je to pořád ještě moc krátká doba. Čas vám ukáže cestu a já věřím, že ty půjdeš po té správné. :pussa:

I já věřím tomu, že čas ještě ukáže, podle mě to všechno teprve začne, no uvidíme. Jediná jistota, kterou v tuhle chvíli mám je, že ho miluju. I přes to všechno ho miluju a on to ví, a taky věřím tomu, že bude dobře. Ať tak nebo tak :)

Víte, milé přítelkyně, zač. prosince jsem byla u kartářky a do puntíku vyšlo to, že budeme mít před vánocema ještě jednu debatu na tohle téma - byla, že se to mezi svátky vyřeší - vyřešilo (?), ale podle karet jsem to měla být já, já prý jsem jeho osudová láska - tohle jediný, skoro teda dost důležitý, nevyšlo :) :) :) Asi půjde ke kartářce reklamovat výklad :lol:

Ale vyšlo Mazlíku, ale on to pořád zatím ještě neví. Zatím si trošku za jejím stínem, ale až vyjdeš před ní, tak už tě nikdy žádná jiná nezastíní. Moc ti fandím!!!

Mazlíku, je mi líto, že ti to dopadlo takhle... já jsem na tom podobně, taky už to skončilo jen to sem musím ještě napsat.

Přeju hodně síly a vnitřního klidu. Vím, že to bolí, sama jsem toho všeho taky ještě hodně plná. Drž se holka :hjarta::hjarta::hjarta:

Já ho teda asi bacím do kebule, aby mu to došlo dřív :dumbom: :lol: :lol: :lol: :dumbom:
Občas bych docela měla chuť - jéééé, to je ale hezká představa :lol: :lol: :lol:
Ale co, já si počkám, protože jsem stejně nejlepčíííí a on na to časem určitě přijde taky. No a když ne, tak to pozná jinej, taky skvělej, chlap - že bych se už začla těšit? Ba ne, já pořád miluju tohodle.
Tak pa a nebrečte nade mnou, já taky nebrečím (už) a posílám Vám :pussa: 100x

si statečnej mazlíček a my ti budem držet palce dál. pořád - neřád.

Mazlík napsal(a):

Já ho teda asi bacím do kebule, aby mu to došlo dřív :dumbom: :lol: :lol: :lol: :dumbom:
Občas bych docela měla chuť - jéééé, to je ale hezká představa :lol: :lol: :lol:
Ale co, já si počkám, protože jsem stejně nejlepčíííí a on na to časem určitě přijde taky. No a když ne, tak to pozná jinej, taky skvělej, chlap - že bych se už začla těšit?

:supr:

Mazlíku

tu debilní hlášku od tvého miláčka taky znám ... tebe mám rád ale ji miluju :-((

chce to čas, ono to pak trochu poleví !!

hlavu vzhůru a úsměv :-))

Ta hláška je skutečně debilní :dumbom:
Ať o tom přemýšlím jak přemýšlím, něco mi nejde do hlavy: se mnou je každý den doma, usíná a probouzí se, se mnou blbne, směje se, miluje, plánuje, chodí na návštěvy, o mě měl tuhle starost a vezl mě na pohotovost, vyhoukanej, spolu máme plno zážitků a vzpomínek ........ A to celou tu dobu a vlastně i teď.
S ní mu stačí pár hodin za týden, a když jsem mu tedy řekla, ať je doma co nejmíň a je si někde s ní, řekl, že mu to stačí a přes noc s ní nepotřebuje být, potřebuje se vyspat :lol: :lol: :lol:
To je prostě mimo moje chápání, co si tedy představuje pod pojmem láska. Já o tom vím cca 7 měsíců, takže by to s ní může táhnout tak asi 1 a 1/2 roku, může to být teda jen ta zamilovanost? Pochopí tenhle člověk někdy rozdíl mezi opravdovou láskou a zamilovaností? Já vím, na tohle si musí umět odpovědět jen on sám, ale já bych tak moc chtěla pochopit, co se v něm děje !!!
No nic, jsem v rámci možností v pohodě a v podstatě teď  budu jenom pozorovatel. Je mi těžko, když vidím, že se trápí, ale já ho do této situace nedostala a navíc mu ji ani nemůžu (a ani nechci) pomoct řešit, to musí sám a asi to opravdu není jednoduchý.
Jo, život není peříčko, ale jaký si to uděláme, takový to máme, že, berušky a broučci :pussa:

Mazlík napsal(a):

Ta hláška je skutečně debilní :dumbom:
Ať o tom přemýšlím jak přemýšlím, něco mi nejde do hlavy: se mnou je každý den doma, usíná a probouzí se, se mnou blbne, směje se, miluje, plánuje, chodí na návštěvy, o mě měl tuhle starost a vezl mě na pohotovost, vyhoukanej, spolu máme plno zážitků a vzpomínek ........ A to celou tu dobu a vlastně i teď.
S ní mu stačí pár hodin za týden, a když jsem mu tedy řekla, ať je doma co nejmíň a je si někde s ní, řekl, že mu to stačí a přes noc s ní nepotřebuje být, potřebuje se vyspat :lol: :lol: :lol:
To je prostě mimo moje chápání, co si tedy představuje pod pojmem láska. Já o tom vím cca 7 měsíců, takže by to s ní může táhnout tak asi 1 a 1/2 roku, může to být teda jen ta zamilovanost? Pochopí tenhle člověk někdy rozdíl mezi opravdovou láskou a zamilovaností? Já vím, na tohle si musí umět odpovědět jen on sám, ale já bych tak moc chtěla pochopit, co se v něm děje !!!
No nic, jsem v rámci možností v pohodě a v podstatě teď  budu jenom pozorovatel. Je mi těžko, když vidím, že se trápí, ale já ho do této situace nedostala a navíc mu ji ani nemůžu (a ani nechci) pomoct řešit, to musí sám a asi to opravdu není jednoduchý.
Jo, život není peříčko, ale jaký si to uděláme, takový to máme, že, berušky a broučci :pussa:

Naprosto ti rozumím.Taky můj -dnes už exmanžel-má milenku.Už nějakých dlouhých 17 roků.A dodnes-podotýkám,že o ní vím víc jak 4 roky-a dodnes ex neví,co má dělat. Ji miluje,mě-SNAD má rád.Takže i když jsme rozvedení,pobíhá sem a tam.Jak Buridanův-jestli to píšu dobře-osel.Psal o něm doktor Šmolka,v knížce o nevěře.Osel si nemohl vybrat mezi dvěma kopkami sena.Pořád pobíhal od jedné k druhé.Když byl u jedné,tesknil po druhé,když byl u druhé,bylo mu smutno po první...a tak pořád dokola-až umřel hladem mezi oběma....A to mám doma taky...Asi 4 roky byl pořád u nás-máme 3 děti-už skoro dospělé-a jen na noc jezdil k ní.Nebyl schopný se rozhodnout,co má dělat.U nás trávil svátky,vánoce,dovolené-prostě všechen čas.K ní jezdil na noc....A kdybych si vymyslela,že chci snad modré z nebe-dal by mi ho...Teď,mezi svátky ho NAŠE milenka vyhodila.Tak je u nás...ale nevím.Dlouho jsem si to přála-ale dnes si už nejsem tak jistá.Nechtěla jsem na něj jen "zbýt"....Tak se snažím dívat do budoucna zvesela...netrápit se tím,co bylo,co bude......Spí v obýváku...Vím,že už to nikdy nebude tak "bezstarostné",jako kdysi-před tím osudným zjištěním.Co  mi poradíte?Co dál?Kdysi jsem četla takovou větu-"Pro ženu,kterou kdysi miloval,udělá muž snad všechno na světě.Až na to,aby ji miloval znovu...!Tak tohle teď mám pořád na mysli.Něco pravdy na tom bude.Ale on mě asi nemiloval nikdy-ale to by bylo na dlouhé povídání.....

Mazlík:mám dojem  to manžel s tím odchodem namyslí tak vážně. Je vidět, že pořád cítí něco k tobě a ke tvému světu. Já bych se pokusila ještě nějaký měsc vydržet. Čas na na tvé straně.

Ivalo - nech si ho na hraní a na stáří si hledej nového, spolehlivého partnera :-).
Mazlíku - ano, může to být pořád ta velká zamilovanost, právě pro to, že s ní nežije. Na to je jediný lék - nechat ho si s ní to žití vyzkoušet. Buď se ti rychle vrátí nebo s ní opravdu bude chtít zůstat. Rozumím ti víc než si myslíš, že ty raději trpíš a chceš do nekonečna čekat, než si připustit tu možnost, že o něj přijdeš. Ale věř mi, že míň to bolet nebude a ty ztrácíš čas. Zdá se víc pravděpodobné, že zůstane s tebou.
Jedno je jisté - že my (s nevěrnými manžely) se v tom šoku z toho co se nám stalo, v té neschopnosti to pochopit a přijmout to, chováme nenormálně, tolerujeme jim život s milenkou, jako by nevidíme, že se z nich stali nechutní sobci, kteří se ani nesnaží něco skrývat, že takový chlap nestojí za nic. Já to dělala taky tak, 7 měsíců, ale už chci pryč, už s ním bydlet nechci a protože on neodejde, musím já. Je to hrozné, ale nějaké zbytky hrdosti ve mě ještě jsou.

Ale já jsem připravená na to, že se může stát, že odejde a nějak se z toho opravdu nehroutím a ani už netrpím. Ale jak píšete, taky mám za to, že si je dobře vědom toho, co mezi námi stále je. A času mám dost, čarodějky nestárnou,no ne? ;)
To, ať si s ní zkusí žít jsem mu už navrhovala dřív a nic, ale  teprve teď byl schopnej mi říct, že se teda odstěhuje. No, nevím, ale pokud bych to byla já, tak pro to co chci pohnu nebem i zemí a najít si jenom bydlení by neměl být takový problém. No a co myslíte - celé svátky a mezi svátky se mnou, včera přijdu z práce a on doma a to jezdívá podstatně později než já, dneska po práci tenis - to znamená, že zase nebude s ní a že by hledal byteček doma u televize, tak o tom srdečně pochybuju. A (asi bych to neměla říkat, ale co) já bych snad i opravdu chtěla, aby si zkusil život s ní, protože by potom neměl pocit, že o něco přichází  a konečně by si snad udělal jasno. V tuhle chvíli je mi i snad jedno, jak jasno by měl.
Týýýý brďo, já mu (jim) snad jdu hledat bydlení :lol: :lol: :lol: :lol: :lol:
Ta představa mi docela líbí - "na, miláčku, tady máš klíče k bytečku, seber si kamárádku a mazej, poznej a potom, tedy pokud já pořád budu chtít, se vrať". No a mezi tím si pro mě přijede úžasnej princ na bílým koni a, a a já vezmu tohodle troubu zpátky, protože je jedinej a nejlepší. Jsem blbá. Ale představa je to hezká, co?
Pa

Mazlík napsal(a):

Ale já jsem připravená na to, že se může stát, že odejde a nějak se z toho opravdu nehroutím a ani už netrpím. Ale jak píšete, taky mám za to, že si je dobře vědom toho, co mezi námi stále je. A času mám dost, čarodějky nestárnou,no ne? ;)
To, ať si s ní zkusí žít jsem mu už navrhovala dřív a nic, ale  teprve teď byl schopnej mi říct, že se teda odstěhuje. No, nevím, ale pokud bych to byla já, tak pro to co chci pohnu nebem i zemí a najít si jenom bydlení by neměl být takový problém. No a co myslíte - celé svátky a mezi svátky se mnou, včera přijdu z práce a on doma a to jezdívá podstatně později než já, dneska po práci tenis - to znamená, že zase nebude s ní a že by hledal byteček doma u televize, tak o tom srdečně pochybuju. A (asi bych to neměla říkat, ale co) já bych snad i opravdu chtěla, aby si zkusil život s ní, protože by potom neměl pocit, že o něco přichází  a konečně by si snad udělal jasno. V tuhle chvíli je mi i snad jedno, jak jasno by měl.
Týýýý brďo, já mu (jim) snad jdu hledat bydlení :lol: :lol: :lol: :lol: :lol:
Ta představa mi docela líbí - "na, miláčku, tady máš klíče k bytečku, seber si kamárádku a mazej, poznej a potom, tedy pokud já pořád budu chtít, se vrať". No a mezi tím si pro mě přijede úžasnej princ na bílým koni a, a a já vezmu tohodle troubu zpátky, protože je jedinej a nejlepší. Jsem blbá. Ale představa je to hezká, co?
Pa

Řekla bych,že to bude u tebe stejné jako u nás.Kdysi-už je to fůra let,když jsem se o milence dozvěděla jsem mu řekla-dobře.Běž k ní.Zkus to.Pokud to nezkusíš,nebudeš vědět,jaké to je.Běž-a dej si nějaký čas-a pak přijdi za mnou a řekni mi-Ano,je to to,co jsem celý život hledal.Nemůžu bez toho žít.Nebo přijď a řekni-Byla to osudová chyba.Chci být tady...A víš jak to dopadlo...nechci tě děsit-ale nijak.Nechal si NÁS obě.Takže pobíhá sem i tam,tam i sem.A když jsem na něj tlačila-tak mi řekl že neodejde,protože ví,že bych si k sobě někoho nastěhovala....dobrý,že..No,hlavně že to má logiku.....A tak je to pořád dokola.A rád tě určitě má...ale stačí to???Když se změní,dobrá.Ale co když to dopadne jako u mě?Sedí,hledí-a je duchem nepřítomný...asi mu v hlavě šrotuje-copak se to děje tam?Nezalehl někdo do mé postýlky?Nejí někdo z mé mističky?????A tak to je pořád dokola.Celé 4 dlouhé roky...pořád dokola....Něco musíš udělat,jinak se utrápíš.A když bude u tebe,pořád si budeš říkat-bude tady i zítra....a tak dyž bude pryč,bude mít čas o sobě hodně přemýšlet.

Hele, ale prý je to hezký, když se mají 2-3 lidi rádi :lol: :lol: :lol: :lol: :lol:
Já jen žertovala, Ivánku, ale zatím to nechám, uvidíme, co se z toho vyvrbí a hlavně, co budu chtít já. Protože je to jenom o tom, co chci já a jestli se moje chtění změní, tak si to podle toho vyřeším. No a jestli se nezmění, tak nás holt bude víc ;). Zatím vím, že ho miluju i s jeho chybama a to ho znám 10 let, takže snad znám a miluju ho, no prostě miluju, jen tak, miluju.
Bude líp, neboj.
Jo a ještě něco - ještě se nestalo, aby něco nějak nedopadlo, tak vo co gou ;)

Ivalo, tvoj príbeh je fakt sila... By som ho dala ako povinné učivo do rodinnej výchovy či ako sa to volá v Čechách a na Morave... :/

holky ale zase na druhou stranu když si to necháte líbit ...

ivala    proč jsi ho prostě nevypakovala a mohla jsi mít klid a jinýho chlapa ?

A ty si ju vypakoval? Hneď?

ne vzala roha sama :-)
byl jsem schopnej ji odpustit nevěru, ale nějaký přebíhání bych nezkousnul, to bych jí raději zakroutil krkem :-))

Angličania (alebo Amíci?) hovoria: Nesúď nikoho, kým si sa neprešiel v jeho topánkach. A ja dodávam: neteoretizuj o situácii, v ktorej si sa ešte neocitol, realita je väčšinou o dosť iná ako tvoje predsavzatia a predstavy...

tak to se znám zase dobře jako své topánky :-))

http://www.novinky.cz/koktejl/topolanek … 3fdjp.html
to je síla, žejo? zvlášť ten rozhovor :usch:

Omyl, Vašku, já jsem taky byla přesvědčená, že nevěru a věci s ní spojené bych nikdy nezkousla a neodpustila - no a podívej se, co člověk nakonec dokáže a není to jen o zvyku, o nechuti měnit zaběhnuté, o strachu být sám, o tom to opravdu není.

Regino, ten článek je opravdu síla a z rozhovoru jsem se taky málem poblinkala. Paní Topolánková to má o to horší, že se to propírá veřejně, hrozně ji obdivuju, jak to, aspoň na veřejnosti, zvládá. U nás to ví jen jedna moje kamarádka a jinak nikdo, pro mě je lepší být si s tím sama a taky tím nechci zatěžovat ostatní, každý má svých starostí dost.

ahoj holky,
ja som podobné situácie zažívala ešte minulý rok.Moj domáci úžas má celý život tendenciu riešit si svoj komplex hladaním mileniek. A že už sme ich mali požehnane.Má to o to ľahšie, že je lekÁr, takŽe sestričky sa mu ponukaju samy- rokmi som získala pocit, že jediný cieľ, ktorý ženy v tomto povolaní maju- je súložit s doktormi a rozšíriť to všade, kde sa dá- zrejme maju pocit , že si tým zvyšuju svoju profesionálnu prestíž.
Ale nie o tom je táto rubrika.Stále to bolelo..a dokonca každou novou spolusúložnicou viac a viac.Takže to známe, že postupne sa bolesť otupí tu nejak neplatilo.
Posledná verejne známa "posteľná sestra" bola , samozrejme ,vydatá /ako vačšina pred ňou/s malým synkom a dobre zarábajucim /pre ňu doležite/ a dobre vyzerajucim intelig.manželom.Ale nie je to doktor.A že skĺzavala aj do primitívnych praktík - preposielanie MNE mailov mojho M pre ňu, príp "anonymné"sms,prekvapilo iba mojho muža- dokonca to aj dlho popieral, že to nemohla byť ona- tá citlivá a inteligentná.. Ked to prasklo, ona  zrazu je vo fázi, že tüži mať s manž. ďalšie dieťa, uvedomila si , čo v ňom má etc.Ale s odstupom času si uvedomujem, že to bola chyba..je chybou bojovať a míňať energiu na ľudí,ktorí sú schopní rozdávať podpásovky svojim najbližším bez toho, že by ich aspoň trošička kuslo svedomie.Mala som ich nechať  si spolu požiť- tak sebeckí a bezcharakterní ľudia by aj tak zrejme spolu dlho nevydržali-nemali by priestor na podvody a klamstva,ktoré jediné ich robia atraktívnymi pre toho druhého.A keďže ten moj je ešte aj extremny "strýček Skrblík",tak by to-pri jej štandardných nárokoch- vzalo rýchly koniec.
Od toho minuleho roku sa mi podarilo profesne sa postaviť na nohy a už to neriešim.A viete, že samej so sebou mi je lepšie?M ma doma čaká s vínkom a sviečkami...a ja už nemám pocit, že život stojí na tom, či niektorá zo sestier sa dnes objavila, alebo nie.A nejak sa neobjavujú...alebo iba ja o tom neviem?

vašek napsal(a):

holky ale zase na druhou stranu když si to necháte líbit ...

ivala    proč jsi ho prostě nevypakovala a mohla jsi mít klid a jinýho chlapa ?

Jo,já bych ho vyhodila dávno-ale bydlím v domku,který je napsaný na děti...takže jak z toho začarovaného kruhu ven?Musely by mu děti zakázat vstup-a ukaž mi děti,které vlastnímu tátovi řeknou,ať za nima nechodí.Obzvlášť,když pustí nějakou korunku nebo pujčí autíčko-s plnou nádrží...Ale on když příjde,sedne si k televizi-a vysílá ty své smutné oči...jak u nás trpí....ALE POZOR-přes víkend se domluvil s milenkou,která ho již asi 100x vyhodila-že od nás odejde napořád....Že má poslední šanci....I když,mám tomu věřit,když mohl odejít už dávno?Už před 5 lety?Nikdo ho u nás nedržel,nikdo ho nepřemlouval.Ale teď,prý má poslední šanci /vím,že se to nemá,ale mrkla jsem mu do mobilu...Sice se mi jednu chvilku chtělo umřít,ale lepší tvrdá realita,než nejistota/.Takže uvidíme,jestli se bude něco dít....Víš vašku,ono se to lehce řekne...vyhodit-ale kdo to dokáže?Kdybych byla v bytě,vyměním zámky...ale tak???A jinýho chlapa?Děkuji,zatím nechci.Potřebuju se vzpamatovat z 17-leté nevěry.....

Tak čtu a čtu ajenom valím kukadla,
vyhodit, smutný oči pryč, láska je láska, jestliže jsou děti je jasný, že vždycky budete k sobě něco cítit, všechno má své řešení, tohle asi vyhovuje vám oboum a jak to vidí děti? Vždyť musí mít v hlavách zmatek??? A to se vůbec nehádáte a jste všichni v pohodě nebo mi něco uniklo??? Jestli jo tak se  omlouvám... Já měla to štěstí, že bydlím v bytě, BM se nechtěl pohnout, vyhovovalo mu to, já uvařila, vyprala vyžehlila, on se pěkně vyhajal, napapal, pohladil děti po hlavičkách, když odjížděl do práce, vykoupal se navoněl a šel na diskotéku s milenkou zvanou Tepající život.. nic mu nechybělo, milenka byla připravena kdykoliv, tak copak by měnil...pak jsem se dozvěděla co na jeho přítelkyně se svojí matkou vyprávějí a už jsem se neudržela, zavolala mu a, že pokud se ihned k ní neodstěhuje, že jí přepošlu všechny jeho sms zprávy, které mi píše o tom že s ní být nechce a raději se mnou...byl odstěhován myslím že za 28 minut, nepamatuji si to přesně... a dneska po 8,5 letech přebíhání a tahanic o něj žije se svojí vysněnou a chce se vrátit domů, ke mě a dětičkám a dokonce navždy:)

tak Vás všetky znovu zdravím,
moj posledný príspevok z 4.1. končil tym, že asi o tom neviem....a už viem- takže nova slečna - tada asi nova nie, ale teraz vynorená z hlbín--a tentokrat fakt mlada - dokonca mladšia ako syn z prveho manželstva /ktore sa pre zmenu vynorilo až po narodení nášho druheho dieťaťa/...a neviem sa s tym vyrovnat.Jedina myšlienka v hlave momentalne je - ist preč. s detmi,andulkou..a nikdy nevidiet, nepočut...

Dadka, nebolo by rozumnejsie ostat aj s detmi a andulkou a vymenit radsej zamok na dverach? Nech tvoj domaci uzas ma nejaku zmenu aj doma, nielen v ramci pracovneho casu, ked tak velmi zmeny obdivuje.
A  sucasne mu vybrat z uctu polovicu uspor a dat si ich na vlastny ucet. Nech ma extremny Skrblik nad cim rozmyslat, ked sa tak strasne nudi a potrebuje neustale zmeny.

to Mazlík:

Jak je ?  :hjarta:

Nijak, nic se neděje.
Např. v sobotu jdeme na ples, tudíž žijeme stále stejně, jen se mi neříká lásko, miláčku apod., ale jinak mi nic nechybí, pohlazení, pusa, milování, to prostě pořád je. Tak co s tím????
Občas najdu nějakej realitní leták nebo noviny, ale pořád tady je, nikam po večerech nechodí, nevolá, nepíše, tak co mi chybí, že? Ale hlava mi to prostě nebere, ještě nějaký čas počkám. Nic neřeším, žiju ze dne na den, užívám si drobnosti, ono se to ve správný čas nějak vyvrbí.
Důležitý je, že já jsem v pohodě, vím, že může odejít, nezhroutím se z toho, dokonce jsem se přistihla, že si v představách zařizuji nový byteček, ale stejně bych byla radši, kdyby se vzpamatoval a zůstal. Pořád si myslím, že jenom blbne v domění, že si musí něco dokázat. :dumbom: Počkám ještě chvíli, třeba se hoch vyblbne a bude klid. No a když ne, život jde dál a bude zase dobře.
Jakže je to s těma dveřma ? ;)
Pa

To má děvče dobrý ;)
http://www.super.cz/sex-podle-ariany/12 … zelky.html

Jak typické!!!!

Mazlík napsal(a):

...l a bude zase dobře.

...seděli jsme o víkendu s "děcatama" a já si četla noviny a narazila na jeden inzerát (nebyl seznamovací:) )
a hned jsem si říkala, no to je pro mě :)
Hned jsem odepsala.  Ten pán volal druhý den... a já se musela smát... byl to fajn rozhovor. No a přítel dcery (mezi námi:  velmi rozumově založený chlapec :) mi říká: vy víte, že si vybere vás, že? Jo, vybral :)

Mazlíčku, to víš, že bude dobře, jen... ty víš, co, že ano?

Jo, já VÍM, jen doufám, že vím dobře :lol: . No a když ne, tak dobře bude tak jako tak, tak vo co gou????
To jsem to ale hezky napsala, až jsem sama z toho jelen, ale na parohy jsem si už zvykla :reta: :lol: :lol: :lol: .
Tak pa pa

Mazlík napsal(a):

Jo, já VÍM, jen doufám, že vím dobře :lol: . No a když ne, tak dobře bude tak jako tak, tak vo co gou????
To jsem to ale hezky napsala, až jsem sama z toho jelen, ale na parohy jsem si už zvykla :reta: :lol: :lol: :lol: .
Tak pa pa

Kočenko :) hezky jsi to n a p s a l a ... tak běž dál...
Ale za ty parohy... no škoda, že tu není "průpleskový" smajlík  :dumbom:
pa :hjarta: a ozvi se

Ale ploč průplesk? Naopak, pochvalu, prosím :) . Dělat si legraci z vlastních parůžků se přeci cení ;) .
Horší by bylo, kdybych se kvůli nim trápila, plakala nebo jiný sebezničující aktivity prováděla, no ne???
Neboj, brouku, je mi docela fajn a jdu dál.

Taky jsem si při návštěvě ZOO porovnávala své parohy s jelenem. Vyšla jsem z toho vítězně. :lol:

Niečo z knižky, kt. som dočítala:
Nedefinujte sa a nedovoľte ani druhým, aby vás definovali na základe toho, čo sa vám stalo, alebo čo ste prekonali. Nedefinujte sa podľa svojej bolesti, ale ani podľa svojich triumfov. Vy ste viac.
... Možno ste niekoho alebo niečo stratili, no nie ste preto ešte chudák....
Vaše rany sú tým chrámom, v ktorom ste sa zmenili. Sú to znaky vášho vykúpenia, nie sú vašou slabosťou. Sú cestou, ktorou ste prešli; sú sebou, nie vami. Neukrývajte ich, neospravedlňujte sa za ne a neodsudzujte ich. Prijmite svoje jazvy. Uctite si ich. Keď si ich všimnú aj iní, hrdo im povedzte:
"Rozprávajú pozoruhodný príbeh o tom, ako som sa zmenil na statočného a múdreho."
Barbara de Angelis: Ako sa mi to mohlo stať?

Taky bych potřebovala poradit.Jinak skončím u Chocholouška...Takže jsme rozvedení už nějaký ten rok.Ale dodnes můj exík neví,kam jít.Podotýkám,že dům,ve kterém bydlíme,je psaný na děti...To je asi ten největší problém.Takže zpátky k problému.Milenku má už 17 roků-já o tom vím 5 let.Když to prasklo-odešel k ní.Neodstěhoval se.Jen k ní odešel-ale k nám chodil pořád-a pobýval u nás skoro celý den.Jen na noc jel k ní.Tak to trvalo asi 4 roky./mezitím jsme se rozvedli/.A asi je to měsíc,byl vyhozen,musel jí vrátit klíče.Na jednu stranu se nedivím...počítala s tím,že od nás odejde - a on jaksi neodešel....Takže tedy byl vyhozen-je u nás..Ale pořád s ní udržuje kontakt-píše sms...které já,slaboch jsem přečetla...A to mě srazilo na dno.SMS ve znění-jen ty jsi moje rodina....odejdu k tobě na pořád...A skutek?Tak ten utek.A když jsem se ho na to ptala-tak říkal..TO JSOU JEN KECY...Já odtud nikdy neodejdu...Ach jo...Co teď?Prý tam k ní jezdí jen si popovídat.....Že spolu teď nic nemají....A kdyby začali spolu spát,tak mi to řekne....Ach jo.Nevím co dodat...podle něj je naprosto normální,když má chlap milenku...to je prostě normální,ÚĎO...Takže kdo mi poradí,co mám dělat..než skončím u toho pověstného Chocholouška...Já už jsem ve stavu,kdy fakt nemůžu....

Je na každým kdo jak se vyrovná s nevěrou.Já se snažil 4.měsice.Dva měsice jsme byly ještě ve společné domácnosti a dva měsice když jsem odešel pryč.Bylo mi to na dvě věci ale našel jsem novou lásku se kterou jsem maximálně spokojený.Manželka přišla pozdě o co přišla a už to nemohla vrátit zpět,tak mi začela dělat alespoň naschvály že mi po dovolený s malou přestala holku dávat.Udajně kvůli mojí nový přítelkyni.Ale že ona má přítele a ještě ke všemu mého kolegu z práce to už nevidí(Měla ho o čtyry měsice dřiv).Vždy budu ten nejhorší já protože jsem si zařídil nový život s jinou ženou.

Ivalo,  5 let víš o milence a několik let jseš rozvedená? Není čas začít vlastní život bez toho pána?
Na co vlastně čekáš? Je to snad jasné, 17 let - to je druhý paralelní vážný vztah. Bere si od Vás obou to, co poskytujete nejlepšího, co se nedostává u jedné, doplňuje druhá.  Dělá mu to zkrátka dobře, má dvě ženský a připadá si jako chlapák.
A pokud ty jsi jak píšeš po 5 letech, co to víš, "na Chocholouška" , tak v tomhle stavu asi už zůstaneš, protože prostě nejsi z těch, kdo se nad to umí poznést, vytěžit z toho něco pro svůj život prospěšného. Konečně začni myslet na sebe, lepší je být sama než se stále trápit, a Ty už se snad trápíš ze stereotypu. A nebo ho tak strašně miluješ, že si najdeš rovnovážnou polohu i s jeho milenkou. Taky to jde, je tu na babinetu několik takových příběhů, ale podle mého názoru to není pro každého a stejně to není trvalé řešení.

Ivalo, vykašli sa na to, čo si myslí alebo cíti tvoj chlap, ale sústreď sa na to, ČO CHCEŠ TY. Chceš dožiť v takomto stave? Alebo radšej skúsiš niečo iné s rizikom, že budeš sama, alebo s niekým, kto ti bude verný, ale bude mať iné chyby? Rozmysli si, čo chceš, a výsledok potom oznám manželovi. Už sa nemusíš s ním radiť, nemusíš brať naňho ohľad. On už nie je súčasťou tvojho života, len tvojej minulosti...

Milá Ivalo, já sama nemám ještě vyřešeno, takže radit Ti nemůžu a myslím si, že Ti ani nikdo jiný neporadí. Ty sama si musíš ujasnit co chceš, jak chceš žít. Jestli budeš akceptovat to, že kromě Tebe má rád ještě někoho jiného, ale jinak je to dobrej a spolehlivej člověk, kterej tě má rád,  anebo jestli tohle nejsi schopna zkousnout a žít s tím, je to jen a jen o Tobě.
Já osobně v tuhle chvíli jsem schopna žít s tím, že "jeho duše dočasně zarezonovala s jinou duší", dovedu to pochopit, ale u nás je to zatím jen krátká doba. Ale v okamžiku, kdy zjistím, že mě nemá rád, že se na něj nemůžu obrátit s čímkoliv, že se na něj nemůžu spolehnout, že mě podvádí a lže (v tuhle chvíli mi nelže, jen mi neříká všechno, tak to vidím a na to má právo), v tu chvíli se s ním rozloučím já. Já teď nemůžu říct, že za půl roku se na to nebudu dívat jinak, to opravdu nevím, ale teď to cítím takhle.
Ale to je jen můj názor, sama si musíš v sobě ujasnit, co a jak chceš. Celý je to jenom o Tobě.

Děkuju za názory...Jen by mě zajímalo,jaké stanovisko mám zaujmout já.Takže - jsem v domečku,který je napsán na děti.To je nejpodstatnější.To,aby odešel,jsem mu říkala snad tisíckrát...možná víckrát.Ale on ne.Odejít nechce.A z domu ho můžu vyhodit jak???Máme 3,skoro dospělé děti.Ony by mu musely říct,aby k nám nechodil.Ale ruku na srdce,myslíte že bych děti proti němu navedla???A děcka tyhle mé problémy neřeší.PROTOŽE...ten můj ex je asi padlý na hlavu.Já to totiž nedokážu pochopit.Kdybych si někoho našla-jako on,tak zbalím pár švestek a utíkám,co mi nožky stačí.Ale on ne..Tam by musel poslouchat...To moc dobře ví.Tam by měl život jinak naplánovaný.Proto se tam nehrne,jen ji chodí navštěvovat.A slibuje jeí,že od nás odejde,že ji strašně miluje...A holka mladá blbá tomu věří...Pokud k ní neodešel doteď,tak pochybuju,že to vůbec někdy udělá.Já už tolikrát chtěla aby odešel...NIC,naprosto nic nepomáhá.Na druhé straně-chová se ke mně hezky,ve všem pomáhá,vše je schopen udělat,finančně mě taky podporuje....JEN TA MILENKA...A s tím já se nenaučím žít.Včera-když jsem asi po stoprvní chtěla vědět jeho stanovisko,tak tvrdil,že si najde podnájem.Ale bude mi dávat míň peněz-doteď dává víc než musí.Jo-a ještě že teda tam bude chodit pouze spát-když mi tak strašně vadí.Ale do noci bude u nás...Ach jo...Chocholoušku Chocholoušku,brzy se uvidíme.Protože ttoto není na mé nervy...Takže tak....Přidám si jako v začarovaném kruhu ze kterého není úniku...Až snad děti budou samostatné,budu moct odejít...Ale kde mě v tu dobu bude konec...

ivala: Proč čekáš na JEHO rozhodnutí? Proč se nerozhodneš TY? Já na tvém místě bych mu sbalila věci a nazdar! Game is over. A nestěžuj si, že to není na tvý nervy. Sama se s tím musíš poprat, ty zatím jen zbaběle čekáš, co udělá on. Proč? Aby, kdyby se ti tvůj nový život nepovedl, bylo koho obviňovat? To ne já, to já nechtěla, to on odešel? .... A nevymlouvej se na děti! To jsou jen řeči. I já mám dítě, i já nemohla snášet to, co bývalý dělal, i já nemohla odejít, nechtěla, vymlouvala se, i já si zoufala...pomohla mi psycholožka, od které jsem se naučila chápat, že JÁ si můžu řídit život a že JÁ jsem důležitá....rozvedla jsem se, klidně jsem to "udělala" tomu dítěti, "připravila" ho o otce a podobný hovadiny....a jsem v klidu. Já, dcera a teď už i bývalý (který to moje rozhodnutí najednou tehdy nemohl vydejchat). Takže, Ivalo, je to jen a jen na TOBĚ!

Děti jsou skoro dospělé - s nima jsi to už probírala? Ony vědí jak se cítíš? Co je to skoro dospělé?
A s ex, žijete jako bratr a sestra nebo se vším všudy? Má u Vás samostatný pokoj, pokud spolu nežijete? Nepomohlo by tohle (samostaný pokoj)? Máš ho přes to všechno pořád ráda nebo ne?
Jsi schopná si v tuhle chvilí hledat nebo vůbec zkusit začít nějaký jiný vztah? Třeba by to pmohlo Tobě samotné, třeba Vám oběma, to víš, my, ty jejich jistoty.
Milenka - mladá a blbá? Vždyť to s ní táhne 17 let, tak to taky žádnej zajíc nebude, ne?

No abych tomu rozuměla, Ivalo, otázka na tělo - spíš s ním? Mě není jasné, jestli řešíš jen technickou stránku, jak ho vyhodit nebo řešíš i city a sex. Ale nečetla jsem všechno, možná jsi to už psala.

Takže to jsou otázky na tělo.Děti-jedna bude mít 19 a další mají 17.Když jsem se o nevěře dozvěděla,chtěla jsem aby odešel...ale jeho slova:Budu sem chodit,ať se ti to líbí nebo ne.Mně nikdo nic přikazovat nebude.Já si budu dělat co chci.....
Sex-to jo.Ale spíš jsem se naučila z toho- využít pro svůj prospěch co se dá.Je to i o tom,že dům bych sama finančně nezvládla.Já jsem si to představovala tak-on si našel milenku,odejde od nás.Bude k nám docházet-třeba i pomáhat a hlavně za holkama.Ale to on neudělá.Pořád si říkám,jestli je fakt takový,že by u nás byl za každou cenu-tak radši v klidu.Holky jsou už velké,ale samozřejmě vědí že má milenku,že jsme rozvedení-ale další "bolístky" s ním neřeším.Řeknou mi-nevšímej si ho...ale to jaksi nejde.Asi bych dokázala žít bez něj.A jestli ho mám ráda?Nevím.Byl to první a dosud poslední chlap,kterého jsem poznala.A život bez něj bych si klidně dovedla představit.Zatím bych potřebovala být sama a trochu se vzpamatovat.Tak si pořád říkám,jaké mám možnosti.Vyhodit ho????A jak bych to měla provést?Tisíckrát jsem mu to říkala,aby odešel..Efekt nula.A vyměnit zámky-věřím tomu,že naprosto klidně je odvrtá.A bude u nás-jak říká ZA KAŽDOU CENU..A co pak..pak zblázním úplně.Naprosto klidně mně řekne-že můžu odejít...ale kam...a mám holky...Hm,prekérní situace.Tak si říkám,že když už u nás je-a to podotýkám-že celých 17 roků,kdy jsem o ničem nevěděla,jsme nikam nechodily,s ničím  mi nepomáhal,na dovolenou-ani náhodou.A jakmile jsem se dozvěděla o milence-začal šlapat jako hodinky.Pomáhá,vaří,uklízí,jezdí se mnou nakupovat,prostě snesl by mi modré z nebe...jen ta milenka....Tak co teď....říkat si,že když už u nás je,tak ať z toho vytřískám co se dá,nebo ho zabít?To by mě musel každý soud osvobodit a dát lázně jako rekonvalescenci...Ach jo.On je totiž jak malé dítě-nedospělé.Nikoho nebude poslouchat,bude si dělat co chce,chodit kam chce....a pak bude všechno v pořádku.Ale jakmile by člověk po něm chtěl něco,co on nechce-tak to by bylo zlé....Aby odešel do ponájmu jsem mu nabízela...ale nechce.A kdyby si ho nakonec našel-stejně přes den bude u nás.A aby tam jezdil jen na noc?No,to jsem zvědavá,jak tohle dopadne.Když té milence psal,že odchází napořád-nebudete mi věřit-mně se najednou tak ulevilo...ale pak zůstal....Takže všechno při starém.

ivalo, když bude odvrtávat zámky, zavolala bych policii, protože se dobývá do domu, který mu nepatří. Myslím, že v tomhle u tebe problém není. Že to jen zatím ty sama nechceš řešit, ještě jsi k tomu v sobě nedošla.

Slečny jsou velké, tak ať se teda chvíli stará tatínek a ty někam odjeď a udělej si v sobě jasno. Nebo si na čas sama najdi nějaký podnájem. Pokud si to sama v sobě neujasníš, nevyřeší se to. To opravdu budeš muset jenom ty sama, uvědomit si co chceš, resp. co nechceš a potom podle toho jednat. A máš to o to lehčí, že děti už jsou opravdu velké a v podstatě se na ně nemusíš ohlížet. Držím palečky, ať máš dost síly sama na sebe.
pa

Ivalo,
ten Tvůj sobec a egoista by mohl aspirovat na největšího .... v republice. Což mu nevadí, že Ti ubližuje. Chápu, že se snažíš z té situace co nejvíce vytěžit, ale stojí to za to?  Možná by jsi potřebovala poznat někoho, s kým Ti bude dobře. S kým si můžeš popovídat a kdo Ti bude oporou. Možná, že když by bm viděl, že nejsi sama, tak by "vycouval". Kdoví, všechno to jsou možná a možná. Drž se a věř "bude líp".

Problém vidím v tom, že Ty sama nevíš, co vlastně chceš. Jsi rozvedená a žiješ s ním rodinným životem a miluješ se s ním. Nic proti tomu, ale pak je třeba se s tím vyrovnat a nenechat se deptat. No a nebo je třeba udělat chirurgický řez. Hlavně se rozhodnout a pak si stát za svým rozhodnutím. Tohle je, nezlob se na mě,  hrozná rozplizlost - a to především od Tebe. Tvé argumenty mi připadají jako výmluvy. Máš velké dcery, tak jim to vysvětli, domluv se s nimi, rozdělte dům, přestaň s ním žít.  Vytvoř si svůj program bez něj, jeď na dovolenou atd. atd. Stěžuješ si na něco, k čemu sama vytváříš podmínky.  Jo a nic není zadarmo.  Já jsem teď chytrá, ale taky jsem řadu let žila v rozplizlosti a proto to teď vidím jasně.

ivala: Proč se sebou, proboha, něco neděláš??? Nesnažila ses hledat pomoc u odborníka? ... já cítím psychickou závislost jako hrom.... to jsi taková nicka, že mu všechno promineš? Ničím tě nedokáže srazit úplně? Vždycky přilezeš ochotně po kolenou a nohu, kterou tě kopnul, mu budeš ještě líbat? .... cítím to samé, co majkafa. Ty ses ještě nerozhodla nic řešit.... No tak čekej ještě, až i děti si tě přestanou vážit a nakonec (protože koukám, že máš holky, jo?) se koukej na to, jak ty tvoje holky si vezmou podobný kretény a citový ždímače, jako je jejich tatínek, a budou trpět jako zvířata po vzoru své matky ... nic ve zlým, ale když na kamarádkách vidím, jak se na nich podepsaly jejich matky právě tím, že nedokázaly včas skoncovat s podobným vztahem, a ty kámošky se plácaj v něčem podobným, je mi smutno...

ivala,

nejak jsem nepochopila, proc by chlapecek mel odchazet od maminky, zvlast kdyz ted seka tu dobrotu, vari, pere, uklizi, nakupuje a tak  :cool:
A jelikoz kazdy chlapecek potrebuje nejakou tu hracku, uz vubec nechapu to tve: JEN TA MILENKA. Proc ti vlastne vadi??? Nerikej prosim ono: No nebude ze mne delat blbce!...... To on snad ani nemusi :(

On se chova jak rozmazlene dite, ty jako bezmocna matka ovladana tim ditem......  Chybka se vloudila..... udkud asi???

Ahojky.Díky za názory.To byla sprška...Oceňuji vaše názory.Ale zkusil se někdo vžít do mé situace?Vždycky každý ví,co by udělal,kdyby se to stalo jemu.To je pravda..Taky,když někde byl nějaký problém,někomu se něco stalo,někdo někomu zahnul-tak já na to TO MNĚ BY NIKDY NEUDĚLAL,TO JÁ BYCH UDĚLALA RÁZNÝ KONEC...Možná je to výmluva,možná slabost. Nevím.Myslím,že jsem pro děti velkou oporou.Všechny jsou na střední škole-a mají takové to "klidné" dětství,které bych nechtěla nějakými hádkami   narušit.Snažila jsem se a snažím je do problémů nezatahovat.Ony jsou zalezlé ve svých pokojích,věčně sedí u počítače-a vůbec neví,co mě trápí.Možná chci spíš slyšet nějakou psychickou podporu-možná to ani  to sama nějak NATVRDO nechci řešit...On se chová naprosto normálně,ke mně hezky...JEN...Nějak se s tím neumím vyrovnat.Byla jsem vychovaná asi jinak.To co on bere jako "naprosto normální",je pro mě urážející.Teď je zatím klid.A JÁ-do podnájmu?Chápete,že ´JÁ jsem nic neudělala,já jsem se celý život starala o děti-ON to pokazil-a já odejdu?Včera jsem to probírala s jednou dcerou,co by udělala-a chuděrka tak brečela...že odejdeme?Ale z hezkého domu do nějakého podnájmu-kde mi na něj sotva vystačí peníze?A kdyby fakt k tomu došlo-nevyčtou mi to,že jsme měly zůstat?Jsou zvyklé na něco -a já je vytrhnu z jejich podhodlí?Vím,dcera říkala PENÍZE MAMI NEJSOU VŠECHNO,ale...když je člověk nemá,je ten život jo těžký...Takže já se mám zbalit-ať sama nebo s dětma a odejít do nejistoty?Aby si v poklidu užíval v hezkém domečku-a nedej bože si ji k nám ještě nastěhoval?/to je spíš katastrofický/ scénář...Já nepotřebuju slyšet,že jsem hloupá...Samozřejmě,šlo by to řešit nějakými policajty-ale mají tohle děcka za potřebí vidět?On k ní jede-ony o tom ani nevědí,pak třeba někdy nad ránem-a to ony spí...A já jsem jim to neříkala.Takže ony si myslí-že sice mají "divného" tatínka,ale vše je OK.Nevím,pořád si říkám,-stejně nikoho nemám a ani nehledám-jestli to nechat tak ...nebo ne...
A proč mi vadí milenka?Nevím..asi jak jsem psala.Asi je to výchovou.Asi jsem odsouzena k samotě,ale tohle nikomu nechci tolerovat.Já mu v žádném případě nevyčítám,že si našel někoho jiného.To určitě ne.To se stává i v "lepších rodinách".Asi nesnesl tu zodpovědnost-měli jsme děti rychle po sobě.Takže 3 malé děti dají moooc zabrat.Takže si našel někoho,kde měl klid,žádnou zodpovědnost,žádné problémy.Ale že se k tomu nepostavil jako chlap.A hraje to na obě strany.U nás "žije",jí lže,že se k ní nastěhuje,že je jeho rodina-a přitom jak sám říkal,jsou to jen kecy...a ona tomu věří a věří a věří....Co by se líbilo mně?Kdyby byl trošku zodpovědný-a odešel tam..Ach jo...

ivala, můj názor je ten, že máš pouze dvě možnosti. Ukončit vztah s BM, nebo se s tím, jak žiješ, vyrovnat. Jinak se budeš stále trápit a může tě to dovést psychicky k nedobrým koncům. A jak se s tím vyrovnat? To kdyby někdo věděl, asi by to bylo na nobelovku, kdyby měl nějaký recept, který, když se jím člověk řídí a jeho nitro ho přijímá, dokáže se s těmito situacemi vyrovnat. Můj manžel po 20 letech manželství odešel k milence, vím, o čem mluvím. Ale zdá se mi, že ty jsi přišla s tím, že víš, co od nás chceš slyšet a pokud říkáme něco jiného, je to špatně. Člověk, který se snaží poradit, velmi často neříká to, co by ten druhý chtěl slyšet a přece radí dobře. Ty jsi vnitřně rozhodnuta, nechat vše, jak to je. Takže máš JEDINOU možnost - SMÍŘIT SE S TÍM. Taky jsem si říkala, proč já, já jsem nic neudělala. A udělala. Na neshodách v manželství mají většinou jakýsi podíl obadva manželé, partneři. I když už třeba jenom ten, že začali žít s člověkem, který se k nim nehodil. Nejsi ochotna obětovat své pohodlí za klid v duši. Ale vždyť ty z domu nemusíš odcházet, jestli je dětí. Možná by ses moc divila, když bys to chtěla řešit, jak by se tvé děti zachovaly. Možná by tě moc překvapily v dobrém. I to je má zkušenost. UKONČIT TO, SMÍŘIT SE S TÍM, DÁL SE TRÁPIT. Co si vybereš?

Ivalo, rozhodnutí co udělat, je jenom na tobě. Ale v takovém vztahu se asi dlouhodobě žít nedá. Nečetla jsem to tu asi pořádně, ale mám z toho pocit, že jenom nemáš odvahu k nějakému ráznějšímu kroku. Ale z vlastní zkušenosti vím, že dokud ho neuděláš, budeš se pořád točit v začarovaném kruhu a ještě roky budeš řešit vztah - nevztah. Můj názor je, že si zbytečně zavíráš dvířka k něčemu, co tě ještě možná někde někdy čeká. Myslím, že jednou stejně pochopíš, žes ho prostě měla vyhodit, čím dřív, tím líp. Nehledej důvody proč to nejde. Co by tomu kdo řekl, proboha , to je úplně jedno. Člověk nakonec zjistí, jak moc je silný a svobodný :hjarta:.

Aevi, ahojky. :hjarta: Už se neválím v bahně, už stojím pevně na nohou a dokonce už jdu. I já už jsem zjistila, že jsem silná. A svoboda je krásná.

To Majkafo vidím už delší dobu :supr:, mám z toho velkou radost :hjarta:.

Ahojky.V žádném případě nevrdím,že vaše názory jsou špatné a já nechci nic řešit.Chtěla jsem znát váš názor...Ne rozhodnutí,co musím okamžitě udělat abych si sama sebe vážila.Chtěla jsem vědět,co byste která udělala...To,že fakt nevím,váhám-ještě přece neznamená,že jsem bezpáteřní.Máchám se v tom,je to pravda.Ale asi je to i tím,že sbírám sílu ...ještě nevím k čemu,ale  určitě k něčemu.Za vaše názory jsem moc vděčná..Jistě,kdybych bydlela v bytě,na kterém můžu vyměnit zámek-bylo by to jednošší.Jenže v mém případě se mi to zdá trošku složitější.Názor dětí-jestli se tady tatínkovi  nelíbí,ať jde.Jenže to je to-ono se mu tam líbí.A jak už jsem psala,musely by mu ONY říct,aby odešel...Zkuste se vžít do role,že svým vlastním dětem říkáte,co mají tatínkovi říct....Ale pochybuju,že by mu to některá řekla.Obzvlášť v případě,že s nimi nemá naprosto žádný problém.Ano,berou to tak,že pokud mě to trápí,MĚLO by se to řešit.Ale rozhodnutí je na mě.Podle mého názoru-a nikomu netvrdím že je správný-to beru tak,že jsme zvyklé na nějaký -nazveme to styl.Tím,že já je vezmu-a to bych chtěla vidět,jak 3 dospělé lidičky budu stěhovat....a odstěhujeme se do nějakého 2-pokojového bytečku...A budou tam všechny 3 našlapané v jednom pokoji...Ach jo.Druhá možnost je ta,že bych odešla sama-a je tam nechala...no to je jak ve špatném filmu,ne?Udělala by to některá z vás?Že by někde nechala děti a šla?????Asi ano,možná chci slyšet,že jsou na tom jiné hůř...manžel nebo exmanžel se k ní a k dětem chová špatně,nedává jí peníze..no rychle mě nic nenapadá.Asi jo,potřebuju slyšet,že to mám zatím-pokud to jde-nechat tak-a jednou,asi až naberu dost síly nebo až to bude prostě den D-vyřešit.Chtěla jsem vědět váš názor-ne mě odsuzovat....Je sice pravda,že jsem já nikomu nic neudělala,ale taky nechci aby SNAD trpěly děti,ty taky nikomu nic neudělaly....Jistě,jsou dospělé-ale...Jsou na střední škole a chtěla bych,aby šly studovat dál.....Takže děti budou pořád...Hm,at eď babo raď.

Ale beruš, nikdo Tě neodsuzuje, jen každá reaguje podle svého naturelu a zkušeností, vlastně ani neradí. Nemusíš se hned ježit, ale ježíš se, protože asi na tom něco bude, viď? ;)
Stejně jednou přijde čas, kdy se sama rozhodneš s tím něco udělat a do tý doby buď nad věcí, dělej si radosti a dívej se na svět veseleji, zkus si na tom všem najít vždycky něco pozitivního, ale to Ty vlastně stejně už děláš ;) .
A bude Ti líp. Mám vyzkoušený, že to jde a že to funguje, fakt, nekecám :lol: .

ivala tvé děti jsou jenom tvá výmluva. Jednou to uvidíš, když se ti vyjasní "zrak". :-). Taky jsem se takhle vymlouvala. Vším jsem si prošla, proto taky vím, že k tomu musí každý dospět uvnitř v sobě sám a že se to nedá uspěchat. To je tvůj život, ne tvých dětí. Tady jde o tebe. Taky jsem se schovávala za děti. Až jsem je málem ztratila, přestaly si mě vážit. Stěhovala jsem "2 dospělé lidičky" do třípokojového bytečku. Dcerka studentka VŠ, syn septima na gymnáziu. A že bys odešla sama? Ne, to není špatný film. Nebyla bys první ani poslední. Potřebuješ najít sama sebe. Děti už jsou velké a ty ses jim celý život obětovala. Já jsem dělala to samý. Neřeknu ti, co potřebuješ slyšet - že to zatím, pokud to jde, máš nechat tak. Řeknu ti, že dříve nebo později v sobě dospěješ k nějakému rozhodnutí. Přeji ti, aby to bylo dříve, než to psychicky nezvládneš. Já jsem to nezvládla tak dalece, že jsem se pokusila o sebevraždu. A pak trvalo ještě dlouhé měsíce, než jsem dospěla k řešení. Přeji ti, abys nezašla až takhle daleko, zlatíčko mé utrápené.

Určitě.Neježím se.Možná se schovávám za děti,možná nejsem ještě zralá na radiální řešení.Představovala jsem si ten život jinak...No,ta nevěra mně srazila na kolena.A tak jsem brala jako hotovou věc,že od nás odejde.To mě zaskočilo-že zůstává.Sypu si popel na hlavu-a vím,jak se říká-potrefená...Ale ne.Možná jsem chtěla sylšet to,co píšeš ty.Zvednout oči ze země,vystrčit bradu,narovnat se-a dělat to,co chci já,co dělá dobře mně.Naučit se přijímat od něj-i to dobro-i když pořád nevím,jestli to není přetvářka...Penízky si šetřit.Nic neplánovat,nestresovat se tím,co bude.Užívat si života...A jak píšeš,hledat na životě něco pozitivního...

Ivalo, já nikoho neodsuzuju. Já tě i chápu, mám podobnou situaci. Sice jsme se rozvedli, manžela jsem "odstěhovala" /nevím, jak jinak to nazvat - taky by se nikdy neodstěhoval a žil s námi dál - proto vím, co prožíváš - můj BM byl taky naprosto milý, pohodový, stejné, stejné jako u tebe - "jen ta milenka, co mi Nevadi ?". Mám to podobné v práci, protože já sama asi neumím najít odvahu nebo z pohodlnosti zůstávám ve firmě mého muže. A taky si hledám důvody, proč odtud neodejít - slušný plat, určité postavení, 15 let budování firmy, volno kdykoliv. A taky s tím občas bojuju , ale zatím převažují "pozitiva" . A jak tak časem zjišťuji, tak čím víc jsem se od BM odcizila, tím lépe fungujeme v práci. Takže věř mi, že tě chápu. Ale něco jiného je s někým pracovat a něco jiného bydlet. Já jsem v momentě, kdy se konečně odstěhoval, začala zase normálně žít. Už to není jen o tom, že vím, kdy jede za milenkou apod. To si přiznej, že je šíleně stresující. Samozřejmě nevím, jak to máš s domem. Píšeš , že je psaný na děti, proč byste se teda měli stěhovat do 2+1. Ne , promiň nevidím do toho.... Jen píšu svůj názor a zkušenosti.

Ivalo,
každý má svůj kus pravdy. Vždy se nám to dobře radí. O něčem tvrdíme, že by jsme nikdy nevydržely a nedopustily a jiná zase tvrdí, že se to dá vydržet atd. Nakonec  ale vždy musíme každá sama za sebe řešit co a jak. Některá by s Tvým mužem takhle nevydržela ani vteřinu a jiná by "tohle" zase brala, hlavně že má co do pusy a děti v "klidu. Sama tušíš, že tohle není"život" a něco je třeba udělat, ale ta obava ... Každý máme hranice někde jinde a každá máme svůj příběh. Věř, že některé z těch které Ti tady odpovídaly, to měly podobné jako Ty a taky v tom byly "děti" a obava, ale myslím si, že teď jsou rády, že nezůstaly na místě, ale dokázaly mít rády "sebe sama" a vím, že ty kroky byly hodně těžké a bolestivé ( jen když si vzpomenu na aevu cca před rokem).
Přestaň dělat servis ( se vším všudy) a zační žít. Vždyť jsi svobodná žena! Držím Ti palce.:hjarta

Asi nemám ráda problémy..ale asi kdo má.Jsem celkem pohodový člověk,který zvládla -dalo by se říct SÁM vychovat 3 děti.Můj ex se domů chodil jen vyspat.A od okamžiku,kdy se to nějak provalilo s milenkou-změna o tisíc stupňů.Najednou začal dělat to,co nikdy předtím.No bodejť,když chodil v 22 hodin domů,to se toho moc nedalo stihnout.Když jsem chtěla do kina-řekl běž sama,když jsem chtěla na dovolenou-nechtělo se mu-tak jsme jezdily samy,když jsem chtěla do obchodu-řekl vem si auto...a tak to bylo celou dobu.A NAJEDNOU,jakmile byla milenka věcí veřejnou-změna.Najednou je schopen mě pohladit-to byste se divily,za dobu,co jsme byli spolu mě nikdy nepohladil...prostě žil vedle nás...A najednou-to neví co má dělat.Jestli pomáhat v kuchyni,vařit,umývat nádobí,no prostě by se přetrhl.To mě vezme za ruku,pohladí,uvaří kafčo,donese polštář...Jo,holky,to mě mate.Nikdy jsem to nezažila...NIKDY.A to nekecám.Jsme rozvedení,nemusel by být u nás ani minutu-a je.Po rozvodu-byldlel u ní-nebo spíš tam chodil jen spát.Takže přišel z práce-a byl u nás až do noci-a pak odjel k ní.Jen spát...a to jsem se dozvěděla,že dělala noční,takže tam byl sám...No,to je jiná věc.A teď,když byl vyhozen,tak je u nás...Chvilkama sedí a hledí...Když jsem se ho ptala-říkal,že ho to u nás nebaví......A přesto tam je....Nevím,čeho se bojí.Mohl by mít život jednoduchý,neřešit pubertální problémy,hádky....Teda,ne že by to někdy řešil.Mu konfilikty dělaly zle....Na to jsem tady byla já.No a teď teda je u nás..Ale sám se přiznal,že si telefonují,píší-a sem tam k ní jede na pokec..na nic jinýho.A ta,která to nechápe-jsem JÁ...To je přece naprosto normální...Já jsem ta divná.On přece nic nedělá.

Ivalo, prosím tě , nezlob se na mě. Můj pocit z toho je, že tvůj muž je šílený slaboch.

majkafa,

ja zasnu  :jojo: A mooooc příjemně :))))

ivala,

ty se opiras o moc moc berlicek..... zkus je postupne, abys hned neupadla, odhodit :) Jak rikaji holky: ulevi se ti :)
A dovol detem konecne dospet. To je to nejlepsi, co pro ne muzes udelat. Bude to asi bolet tebe i je, ale vyplati se to. Zvednou se od pocitace, konecne vylezou z tech svych pokoju a zacnou zit!

A BM??? No zkus si predstavit, ze jednou vas OBA deti (spis jejich partneri) z toho jejich domu vystehuji trebas do garsonky..... Zvladnes tam s nim zit???? Pokud ano, nechapu, proc se ted plasis...pokud ne, nechapu, proc ted ztracis cas.....

Ivalo, jak jsi na tom s citem k němu? Máš ho ráda? Máš ho ráda i s tím, že je to slaboch a sobec? Prostě co k němu cítíš i přesto (nebo právě proto) všechno?
Ale nejdřív - máš ráda sebe?
Možná ujasnit si co cítíš by Ti pomohlo.
Nejde mi do hlavy, jak jsi tak dlouho mohla žít vedle něho bez pohlazení, podpory, pomoci? To bylo snad horší než nějaká pitomá nevěra, Ne?

Ivalo, ze nechces opustit dum a zpusob zivota naprosto chapu.
Nejde, ale dum nejak rozdelit ? Ja bych urcite skoncila se zajistovanim servisu - prani, zehleni, apod o sexu nemluve . Treba by ho to prestalo po case bavit , a nejak byste se domluvili. Chape on vubec, ze jste rozvedeni?

Pan, já nad sebou taky žasnu. :D Díkybohu, babinetkám, všem těm známým i neznámým lidičkům, že jsem už tam, kde jsem. Ale je ještě taková spousta toho, na čem musím zapracovat. Teď už to určitě půjde. To vše, co vím dnes, jsem měla vědět před 20 lety. Třeba ještě dostanu šanci si vše vyzkoušet v dalším životě. :D

IVALO já se také přidám, protože velmi dobře znám tu úvahu, kterou jsi použila : "JÁ se mám stěhovat, když jsem nic neudělala?? JÁ si mám zařizovat bydlení, nervovat se, bát se jak vyjdu a ON, který to všechno zavinil se jen baví, je vysmátý, všechno platí milence, o nic se nestará a vše mu zůstane" .... to je totiž z mého života. U nás je to tak, že dům je manželovo rodičů. Nikdo mě z toho domu nevyhání, ale já jsem se rozhodla, že se nebudu dívat na to jeho nové štěstí, že chci žít svůj život a už si to nové bydlení buduju. Budu zadlužená a podstatně chudší než teď, ale budu mít klid a možnost začít znovu. A syn (také dospělý- 23) zůstane zatím doma, protože si nedovede představit se odstěhovat. Bolí mě to, přiznám se že to nemám ještě úplně strávené, ale nedá se nic dělat. Já v jeho věku už byla taky od rodičů. Jen mě mrzí, že zůstane s ním, je to pocit prohry, i když by mi asi PAN řekla, že je to hloupost. Jen pro dokreslení - budu bydlet jen přes silnici, takže z oken uvidím svůj bývalý domov. Zase to syn ke mě nebude mít daleko.
A k tobě - nemůžeš ho vyhodit, on nemůže vyhodit tebe. O bydlení jste se měli dohodnout při rozvodu. Zřejmě jste to neudělali. Jste rozvedení, spojují vás jen děti. Přesto spolu žijete, i spolu spíte. Aby vaše bydlení rozhodovaly děti, to je samozřejmě špatné. I když by mě celkem zajímalo, jak si to jednou ty děti vyřeší i mezi sebou....
Je mnoho možností :
Třeba se smířit se stavem věcí, když už to běží tak dlouho, bydlet spolu všichni takto neformálně dál a žít si každý svůj soukromý život. To ale předpokládá, že to vyhovuje oboum. Pokud se jeden trápí, není to samozřejmě dobře.
Nebo vyřešit bydlení nějakým rozdělením domku, pokud to jde - moje, tvoje, naše
Nebo domek prodat a pořídit bydlení každému zvlášť
Nebo se dohodnout - kdo zůstane v domku, vyplatí druhého tak, aby mohl důstojně bydlet
Jenže mě se zdá, že ty bys nejraději, aby vše zůstalo při starém, BM se přestal stýkat s milenkou, byla nová svatba a šťastně se žilo až do smrti :-).
Není to ode mě pěkné, ale z pohledu zvenčí ti říkám - jdi od něj, je to slaboch, stejně ti nebude nikdy tou pořádnou oporou.

celé mě to přijde staršně divné....nechápu moc, nad čím ivala naříká

Já bych asi nechtěla aby-přestal chodit k milence..a byla svatba převeliká a byli spolu až do smrti.To ne.Nejvlíc by mi vyhovovalo,kdyby odešel.Postavil se k tomu jak chlap a zvedl kotvy...Možná mě rozhodilo v poslední době i to,že jsem mrkla do jeho mobilu...bylo tam že odejde na pořád,že jen ona je jeho rodina.Tak jsem to brala vážně...Dům.Ten je napsaný na děti-nemá tam co hledat.V rozsudku má napsané že dům opustí do května 2004 mám dojem.Ale mě by totiž nenapadlo,že NEODEJDE..Ale vypadá to tak,že jsem si to myslela jen JÁ.Jen já....Proto jsem potřebovala číst váš názor,co byste která udělala.Nepotřebuju,aby mě někdo odsuzoval.To ne.Já jen chci slyšet váš názor.Nevím totiž,co udělat aby od nás odešel.Asi bych si to tak představovala.Pořád si říkám,že bych se musela odstěhovat já.Ale to nechci.A jestli ho mám ráda?Nevím.Berte to tak,že byl prvím-a taky posledním chlapem,kterého jsem v životě potkala.Ostuda?Ale asi bych si život bez něj představit dovedla.V  okamžiku,kdy jsem se o nevědře dozvěděla,brala jsem to tak,že od nás odchází....
Život bez pohlazení???Asi je špatný,ale uvědomte si,že já jsem takové manželství měla od začátku...Chyba,vím.Ale tři maličké děti mě zaměstnávaly-a brala jsem to,že on je prostě takový...Další školácká chyba.Vím.Beru to tak,že si našel někoho lepšího-ale pořád nechápu,proč neodejde...Mladší..hm...Nadějná,prsatá...Ne,nebudu hnusná.Jen jsem si potřebovala rýpnout.Říkám si,že  fakt naberu sílu k nějakému kroku.Ale ještě nevím jakému a kdy to bude.To,žeje mu u nás dobře,chápu.Holky jsou perfektní.Je s nima sranda...a od toho by se mu těžko odcházelo.Taky,proč by to dělal.Mně kdysi řekl,že když se mi to nelíbí,můžu jít...Ale 17 děti,to si myslím je ještě brzy nechat samotné....Že by další výmluva?Snad.Ale něco mě přece nadvodou držet musí.Tak si říkám,třeba se stane zázrak,milenka mu dá nůž na krk-ale to mu už dala několikrát-a ODEJDE...a já si budu žít spokojeně....Ach jo...Jejda-ale žádné odsuzování......Teď zrovna nevím,jak je na tom s milenkou.Napsala mu,že žádné docházení-že musí přijít napořád.Tak pořád doufám,že se to fakt nějak vyřeší...

Ivalo,
cítíš se odsuzovaná, ale tady by si nikdo nedovolil Tě odsoudit nebo posuzovat. Všechny co jsme tady jsme byly ve fází, kdy jakýkoliv názor, který bolel, jsme braly jako odsuzování. Teda, alespoň podle mne. A bohudík za to, že se tady Pan,Michaela,Eva a další nebály říct jak to vidí, jinak by jsme mnohé do dneška seděly, vzdychaly a fňukaly. . Takové správné "popíchnutí" dělá divy. Víš, čekání že se to nějak vyřeší, to je pro ty, co jim to "nevadí" a to Ty nejsi, nebo ano? A že by to řešil Tvůj BM? No, tomu asi ani sama nevěříš. Málokterý chlap něco řeší.  A čím dýl budeš čekat, tím hůř to pak půjde. A taky se musím usmívat, když píšeš, že posledním chlapem. Holka, chlapů je, jen si správně vybrat¨.
Na všem co se člověku stane se dá najít něco pozitivního. Např. Já si dneska říkám, že kdyby nebylo "oné dony", tak bych dneska nevěděla, že mám na víc, než dělat služku ( ráda jsem ji dělala) a třepat se strachy, že nejsem dost dobrá pro svého "skvělého" muže.

Jo,taky jsem dělala služku.A ráda.No,jenže ono se nic jiného s tolika dětma dělat nedalo.Ale jak píšeš,dělala jsem to ráda.Sama se bojím asi něco řešit.Tak si říkám,že třeba se něco stane.Že se probudím-a on bude pryč..a samozřejmě že on později bude litovat,že udělal osudovou chybu...HA HA HA.Taky jsem se vždycky bála,jestli jsem dobrá pro mého tehdy manžela.Pak,když odešel-neodešel jsem zjistila,že klidně dokážu žít bez něj.Možná je to výchovou,možná to na ni svádím.Ale mám strach vytrhnout holky z tohoto prostředí-a vzít je do nejistoty.Že by mi to vyčetly,nebo by ani se mnou nešly.Tak pořád váhám-jako střelec.Z lásky jsem vyléčené.Neškodí mi,chová se slušně,financuje domácnost,pomáhá.Tak si říkám,že do té doby,než budu moct odejít sama,tak to nějak vydržím.Někdy je to horší,někdy lepší.Už jsem si myslela,že jsem to zvládla-a stačilo pár sms milence-a byla jsem zpět na začátku a s nabitým nosem.Ne že chce od nás chce odejít,ale že neodchází- a možńá ani neodejde.Tak si pořád snad nalhávám,že než holky budou samostatné,že se finančně zabezpečím  a nikoho tím odchodem nebudu omezovat...fráze?Asi jo.Možná jsem jen po vás potřebovala radu,psychyckou podporu-jak to vydržet.Protože na to,abych si vzala věci a odešla,tak na to holky-  teda fakt nemám...Šlape mi po citech?Po kterých?Nejsem z něj až tak na větvi-jak jsem byla v dobu manželství.Samozřejmě myslím na sebe,věnuju se sobě.Dělám jen,to co mi je příjemné,do ničeho se nenutím,nepřetvařuju se.Jen v skrytu dušičky bych si představovala,že tam není...Na radikální řez nemám sílu.Ještě ne.....Nevím....Nemůžu tvrdit,že se obětovávám pro děti,to ne.Ale je mi s nimi dobře-a za samotu bych to nevyměnila.I za tu cenu,že to ještě nějakou dobu vydržím.....

Sofi, taky jsem to cítila, jak píšeš. Chtěla jsem tady pohladit, utěšit. Pak napsala Pan a to byl šok. Ale teď vím, že to bylo správné. Jak píšeš, bohudík. Jinak bych ještě stále fňukala, kdyby jste mi tady jenom foukaly bolístky a neřekly to, co já jsem ve své bolesti nebyla schopna vidět.
ivala, moc bych ti chtěla poradit - jak to vydržet. Ale já to nevím.

majko,
ja jsem presvedcena, ze ty dostanes sanci jeste v TOMHLE zivote :) Zcinas znat svou cenu, spravne tridis sve omyly - chyby, ale zacinas si uvedomovat i sve prednosti, klady :) Zacinas se na vec divat s nadhledem.....jako ten orel, co se vznesl nad bojiste a nevidi uz jen tu melu bezprostrredne kolem sebe, ale vidi cele pole a dokonce i to, co je za nim...... Vidis souvislosti, priciny i dusledky :)

Uz te nemam co naucit, takze je tu konecne cas, abych se obvzlaste tobe omluvila za tu ranu, co jsi dostala ode mne mezi oci  :hjarta: Ty uz vis, ze jsem to nedelala ze sadistickym potesenim, ale s otazkou a castecne i se strachem.... spadne a uz se nezvedne a nebo se to "treti oko" konecne otevre a ona uvidi.....????

Ja dekuji vsem, kteri ti pomohli, myslim, ze uz se o tebe nemusime bat  :)
A i ja jsem moc rada za to, ze ses   :hjarta: Tak jako ty se na Pandoru zatim jeste nikdo nepodival, dokonce ani ja ne. Diky  :pussa:

Ivalo, píšem ti ako žena, ktorá tiež nemala silu preťať vzťah - o to menej, že som žila s rozvedeným mužom, ktorý vychovával svojho syna a vedela som, že keď sa rozídeme, prídem aj o toho syna... a on o ženu, ktorá mu najdlhšie vydržala "simulovať" matku - 9 rokov. Bývlaý mal pol roka paralelný vzťah so svojou bývalou frajerkou(z čias predo mnou) a veľmi sa ním ani netajil. Ja som spočiatku zo zvyšných zúfalých síl oňho bojovala, potom som už rezignovala a len čakala na nejaký(akýkoľvek) ortieľ. Ten prišiel po tom pol roku - asi po 7 mesiacoch sa - v deň mojich narodenín - zobral a odsťahoval k nej. Môj katastrofický scenár sa naplnil, chlapec po čase putoval k babičke, ktorá naňho nestačila, nedokončil ani učilište a dostal sa na šiknú plochu. Z tohto hľadiska som rada, že som to nebola ja, kto nakoniec rozhodol o rozchode... Ale: z hľadiska vzaťhu s bývalým ma zasa mrzí, že som sa s ním nerozišla ja v čase jednej krízy, keď som mala veľké nutkanie, ale nechala som veci vyhniť a dala mu do rúk opraty nášho vzťahu. Nepomohlo to mojej sebaúcte po besnom, hnusnom rozchode. Takže - každá minca má dve strany. Tvoje dcéry sú navyše staršie ako jeho syn vtedy a nehrozí im to, čo jemu: ocko sa naňho vykašľal, išiel robiť otca dvom deťom svojej novej milenky a on "bol odsunutý" k babke... Matka tam totiž prakticky od batoľaťa nefungovala.
Podľa mňa, ak silou-mocou chceš zachovať dcéram domov, tak sa pripravuj sa svoj(váš) odchod v perspektíve niekoľkých rokov. Šetri si peniaze na podnájom, na svoje koníčky a radosti, odrezávaj sa od manžela a jeho blízkosti, organizuj si sama dovolenky(nechceš ísť s Babinetkami k moru?), víkendy, nájdi si nejakého koníčka, ktorý bude len tvoj a ktorý si presadíš trebárs na úkor toho, že ocko bude večer s dcérami. Skrátka - pripravuj si radikálny rez, ktorým po plnoletosti mladších dcér(o rok!) alebo povedzme o 3 roky(to už budú zasa ďalej a aj ty dostaneš príležitosť zvyknúť si na myšlienku samostatnosti) odstrihneš od seba manžela a začneš žiť samostatne. Ver mi, že tým urobíš veľkú službu aj dcéram, aj sebe. Akurát ten tvoj nerozhodný stredný roľník, čo klame všetkým naokolo, zostane s dlhým nosom.

ivala: ahoj, holka. já tě nechtěla odsoudit. jen tak trochu postrčit (no, tak dobře, řekněme nakopnout) ... neřekla bych nikdy, že jsi bezpáteřní...řekla bych, že jsi hodně moc uvnitř na duši zraněná...nemyslím manželem, ale dost možná, že v tobě někde vězí stará otevřená rána a ty kvůli ní neumíš vyřešit vztah, kde jsi všechno možné, jen ne spokojená. Kéž by to šlo změnit mávnutím proutku...ale každý má svůj čas a to, kolik ho má, to si určuje on sám...i ten tvůj nadejde, až ty si řekneš, že takhle žít nechceš. A budou pryč tvoje obavy, co děti, co byt atd....najednou budeš mít jasno, jak to budeš řešit a případné ztráty ti už pak nepřijdou tak velké, když je porovnáš s tím, co získáš. Ale jak říkám,každý máme svůj čas...vždyť já si dobře pamatuju, jak mi kámošky říkaly "A ty s ním (jako s manželem) ještě jseš?....Proč neodejdeš?"....a pak ten čas prostě přišel a já měla jasno, byly i ztráty, ale jak říkám, to, co jsem získala, mi ty ztráty opravdu vynahradilo bohatě. Bude líp, jen tomu trošku pomoct. Nechodíš někam na terapii? Mně to pomohlo, porovnávala jsem si to v hlavě ... a nakonec se rozhodla. Paradoxně jsem udělala to, co pro mě bylo strašákem, když jsem dorazila k psychologovi. Odstěhovala jsem se a rozvedla, a s úlevou, kterou cítím i po těch dvou letech. Dneska už zase lítám...tenkrát jsem se sotva ploužila. Zkus zabojovat, kočko :hjarta:

IVALO - on má v rozsudku, že má opustit dům v roce 2004 a ty to řešíš až teď ??? :-) Já se tedy v právu nijak nevyznám, ale domnívám se, že kdybys na jeho odchodu trvala a on odmítl, můžeš se přece obrátit na soud. Nebo mu tím aspoň pohrozit.
Ten je teda v pěkný kaši. Od milenky nůž na krku, od exmanželky ho to čeká zřejmě také .... ony ty boží mlýny asi fakt melou. Jaký je tam poměr věků - tvůj, jeho, jí??
Ale s tou přečtenou smskou ti rozumím - bolí to, viď :-( Taky jsem četla .... "vše co mám je tvé, vše ti patří, vše ti dám" .... a já brečela v noci do polštářů jak proboha budu s jedním platem žít.
Ale budem žít, i bez nich a možná že i líp. Když se rozvádí 67 ze 100 manželství, tak se ti rozvedení chlapi někde musí hromadit, né? :-)

Evo dík - povzbudila jsi i mne, že to půjde.

Paan :hjarta::pussa: Mám tě ráda, dobrá vílo. :hjarta: Děkuju, že ses k nám vrátila, abys otevřela skříňku a vypustila ven naději, které tenkrát vyšlo mezi lidi jen tak málo. Kéž bych uměla slovy vyjádřit, co cítím. Všechna slova se mi teď zdají příliš obyčejná. Ty víš, jak to je. :pussa:
Nemáš se mi za co omlouvat. Nepociťovala jsem to jako bolest, nutilas mě přemýšlet. A to jsem potřebovala.
Jen jestli ten můj rozhled nevyplývá z toho, že teď  bydlím v 7. patře, takže na vše krásně vidím a mám nadhled. :D
A tvůj dík mě krásně hřeje na srdíčku.

AEVO - opravdu se ti ulevilo, když se konečně odstěhoval? Já se pořád ještě bojím, jak to zvládnu. Vím že už neuvidím kdy k ní jede, co k ní veze, nebudu se muset dívat jak jí píše maily, poslouchat jak si volají, v tom se mi určitě uleví .... ale mám strach, že budu sama v novém domově a jen přemýšlet o nich, o tom o co jsem přišla. I když vlastně to, o co jsem přišla, nestojí za to za tím smutnit. Je to k zbláznění, vyznat se v těch pocitech.

Salen: věř tomu, že až se odstěhuje, bude to lepší. Mluvím z vlastní zkušenosti. Ze začátku to bylo hrozné, moc jsem brečela, moc se mi stýskalo. Trvalo to asi půl - třičtvrtě roku. V poslední době je to už opravdu lepší, jsou dny, kdy si na něj téměř nevzpomenu. Ono opravdu platí "Sejde z očí, sejde z mysli". Držím palečky!!!

Salen napsal(a):

Evo dík - povzbudila jsi i mne, že to půjde.

:jojo: jde to ;) Já pochopila, že je to na mně, jak budu svoje problémy vnímat a řešit. Ze všeho se dá poučit a naučit se hodně i o sobě....a taky nemá smysl plakat nad rozlitým mlékem ... co se stalo, stalo se...je fajn naučit se ve všem vidět to pozitivní...úplně ve všem...najít i sebemenší kravinu, která je na tom smutným dobrá...chce to hledat a nevzdat se. Ono bude líp a s optimismem to půjde i rychleji. Já třeba na mém rozvodu viděla jako pozitivum i to, že mě nebude třeba štvát jeho všude se povalující hadry.... jo a taky jsem se vyloženě nutila do nějaký činnosti - třeba jít s holkou do bazénu a tak... ne že bych z toho byla vodvázaná, zvlášť když jsem potkávala spokojený rodinky, ale tou fyzickou aktivitou se mi udělalo tak nějak líp...tak se drž!  :pussa:

Salen napsal(a):

AEVO - opravdu se ti ulevilo, když se konečně odstěhoval? Já se pořád ještě bojím, jak to zvládnu. Vím že už neuvidím kdy k ní jede, co k ní veze, nebudu se muset dívat jak jí píše maily, poslouchat jak si volají, v tom se mi určitě uleví .... ale mám strach, že budu sama v novém domově a jen přemýšlet o nich, o tom o co jsem přišla. I když vlastně to, o co jsem přišla, nestojí za to za tím smutnit. Je to k zbláznění, vyznat se v těch pocitech.

Když jsi opravdu rozhodnutá, že "v tom" žít nechceš, tak je to OBROVSKÁ úleva. Každý na to nakonec přijde sám, BM odešel na Mikuláše a do té doby jsem byla pořád v podstatě nešťastná, ale teď jsem v pohodě. Už mě vůbec nepřepadají myšlenky, že je večer a kde s ní je a co dělají. Je to nádhera, když konečně vypadl. Tak nějak se mi doma líp dýchá. Však uvidíš možná jednou sama.
Jsem teď nějak pánem svého života, volného času, a víš co, líbí se mi to.

.... já ted dočetla ivalo tvůj příběh.... , já se rozvedla v pátek / rozepisovat to nebudu protože řešit minulost smysl nemá / , ale , my máme v dohodě, že se musí odstěhovat do 3 dnů po nabytí právní moci a pokud to neudělá , tak ho mohu vystěhovat exekučně a nahlásit mu trvalé bydliště na MÚ. Můj BM odejít nechce, má tu děti, spí na zemi v obýváku 3/4 roku.... peněz má dost, mohl by dávno bydlet v podnájmu atd..., ale je to slaboch, asi stejnej jako ten tvůj. A vypadá to, že brzo budu požádána, jestli bych vzhledem k dětem a prožitým společným létům nemohla třeba počkat ještě 1 měsíc.....atd.  Nemohla. Vím už ted, že mi bude smutno, taky asi občas budu bulet, padne na mě, že nemám s kým probrat starosti i radosti a budu koukat po zamilovaných párech. Ale třeba jen 1 den v měsíci.... jinak budu svou vlastní paní bez omezení, bez toho, abych se na něj koukala a jak tu myslím psala Salen - u nás jí píše SMS a telefonuje už i před dětmi. Takže vím, že odvezu děti na dva dny pryč a normálně ho vystěhuju, vyměním zámky a bude. A je mi jedno, že do konce života budu poslouchat .....ty jsi ho / mě / vystěhovala/, je mi jedno, kdo si o tom co pomyslí. Je to můj život a já vím, že v tomhle stresu žít dál nebudu, ani kvůli dětem, kvůli nikomu, protože já to nechci. Pokud se měl tvůj BM odstěhovat, je jen na tobě, že tam stále je a zůstává ...... ale nemyslím si, že by to chtěl nějak změnit, proč, vždyt mu to strašně usnadnuješ, myslíš nejdřív na něj a pak až na sebe. Přeju ti hodně síly ,jak to chceš si musíš rozhodnout ty sama. :jojo::jojo:

Míšo II-tak jsem si pročátala tvůj příběh.Pořád přemýšlím nad sebou...tápu.Asi fakt zatím ještě nevím,co dál.Můj ex je stejný jako ten tvůj.Spí v obýváku,nechce odejít.Jestli myslíš,že jsem mu asi 100x neříkala,aby odešel..Říkala.Ale odpověděl mi,že u nás bude ať se mi to líbí nebo ne..A co dál?Možná se vymlouvám na děti-ale já sama z toho mám ten pocit-že když nechce odejít on,můžu odejít já...s hrdostí.Ale to je asi všechno,s čím bych šla.Nemyslím majetek-ale vytrhni děti -podotýkám už dospělé,ale nesamostatné,studující-z prostředí,kde jsou zvyklé,mají své pokoje,mají pohodlí..Vem je někam,kde budete v 2-pokojovém bytě /větší bych neutáhla/- namačkané 4 ženské...Nevím,možná by šly-ale brzy by zjistily,že JIM se vlastně doma líbilo,jim tam nic nechybělo...Šly vlastně jen kvůli mně....Možná se na ně vymlouvám,možná ....A to že by u nás exmanžel neměl být,to je jasné.Máme to taky v dohodě.....Ale nedovedu si představit-jak volám policajty,aby ho vystěhovali...Br...jen ta představa.
U něho taky to odstěhování není otázka peněz.Podniká,takže podnájem by zvládl.Ale proč by to dělal?Možná mě někdo odsuzuje,možná ne.Já na to,abych to řešila RADIKLÁNĚ nemám.Možná jsem slaboch.Spíš mně ta má situace připadá taková neřešitelná.Slušně stokrát jsem mu říkala,aby odešel.Na víc asi nemám..
Po tom,co byl vyhozen-tak je u nás...Přijde z práce,pomáhá v kuchyni,prostě snaží se mi pomáhat,do obchodu jdeme,odveze holky kam je potřeba-a pak se dívá na televizi-a normáně se spolu bavíme,a pak spí v obýváku.Snad pro někoho normální život.Ale tu svou nejistotu cítím.Naprosto v klidu se zbalí-i třeba ve 2 hodiny ráno se zbalí-a jede k ní.A pak se zase vrátí.Nebo z práce jede k ní..A pak zase k nám-jako by se nechumelilo....A já?Já si žiju svůj život-jestli to teda jde,snažím se nepátrat kde byl,jestli jí volal,nebo psal.Připadá mi jako rozdvojený člověk-schizofrenik...Dobrý,dobrý-a najednou posun v mozku-a valí k ní...Tam si stěžuje,jak miluje jen ji,jak je u nás nešťastný,jak neví co má dělat....A najednou mu zase v mozku něco přeskočí-a jede k nám....Když se ho ptám,proč se vrátil-tak prý-že ho to tam nebaví....Ach jo....A když jsem se ptala,proč teda chodí k ní-tak zase - že ho to u nás nebaví.....A je to pořád dokola...Tak se snažím nic neřešit-protože mi to připadá,že on neví co chce.Pobíhá sem a tam,tam a sem.A kdybych vyměnila zámky-co tím vyřeším?Holky by mu asi otevřely...nevím..nevím...nevím....Možná to byla chyba-holky jsem od tohoto chránila...Třeba kdyby od začátku byly zapojeny do problému,dovedly by mně poradit.Tak mi to připadne-že vlastně se NIC neděje...Jen JÁ mám problém....jak by řekl exmanžel...Jen já....
Tak nevím.Tápu,tápu.....Pořád totiž nevím,jak bych to udělala.Vyměnila zámky,kdyby zvonil-a dobýval se k nám-tak zavolám policajty-a holkám budu vysvětlovat jako co....Že tatínek chce jít k nám a já mu bráním....Já budu v práci-on má firmu nedaleko-takže je zase odvrtá on,pak zase já,pak zase on...a holky z toho zblbnou...a já hned taky....Nevím.Asi je to zmatené,ale připadá mi to jako neřešitelné.Aspoň pro mě...

Misa II napsal(a):

.... já ted dočetla ivalo tvůj příběh.... , já se rozvedla v pátek / rozepisovat to nebudu protože řešit minulost smysl nemá / , ale , my máme v dohodě, že se musí odstěhovat do 3 dnů po nabytí právní moci a pokud to neudělá , tak ho mohu vystěhovat exekučně a nahlásit mu trvalé bydliště na MÚ. Můj BM odejít nechce, má tu děti, spí na zemi v obýváku 3/4 roku.... peněz má dost, mohl by dávno bydlet v podnájmu atd..., ale je to slaboch, asi stejnej jako ten tvůj. A vypadá to, že brzo budu požádána, jestli bych vzhledem k dětem a prožitým společným létům nemohla třeba počkat ještě 1 měsíc.....atd.  Nemohla. Vím už ted, že mi bude smutno, taky asi občas budu bulet, padne na mě, že nemám s kým probrat starosti i radosti a budu koukat po zamilovaných párech. Ale třeba jen 1 den v měsíci.... jinak budu svou vlastní paní bez omezení, bez toho, abych se na něj koukala a jak tu myslím psala Salen - u nás jí píše SMS a telefonuje už i před dětmi. Takže vím, že odvezu děti na dva dny pryč a normálně ho vystěhuju, vyměním zámky a bude. A je mi jedno, že do konce života budu poslouchat .....ty jsi ho / mě / vystěhovala/, je mi jedno, kdo si o tom co pomyslí. Je to můj život a já vím, že v tomhle stresu žít dál nebudu, ani kvůli dětem, kvůli nikomu, protože já to nechci. Pokud se měl tvůj BM odstěhovat, je jen na tobě, že tam stále je a zůstává ...... ale nemyslím si, že by to chtěl nějak změnit, proč, vždyt mu to strašně usnadnuješ, myslíš nejdřív na něj a pak až na sebe. Přeju ti hodně síly ,jak to chceš si musíš rozhodnout ty sama. :jojo::jojo:

Ivalo, promiň nedá mi to ti nenapsat.
Víš, mám pocit, že stále řešíš manžela. Kam, kdy a proč chodí, jak se cítí, jestli volá a tak. Kde jsi ty, a tvoje sebevědomí? Pořád čekáš, co on....známe to všechny. Zkus si přečíst starší fóra, skoro vždycky se tam tahle situace opakuje. Možná je to jen o vlastní sebeúctě, a třeba o strachu z osamění...co já vím...Ale jedno můžeš zkusit určitě: Školu v přírodě s Pandorrou, podívej se na to téma. Je to síla, nám to všem moc pomohlo, třeba tobě pomůže taky. 
Třeba se přestaneš časem trápit, a začneš žít, ne jen přežívat. A neřešitelné to není.

Vando,určitě to není neřešitelné.To já se v tom plácám a plácám.Tady je jeden problém-dům,kde bydlím,není můj.JE DĚTÍ...a to je to podstatné.Protože exmanžel neodejde,musela bych odejít já.JÁ SAMA.Ne s dětma-protože ty jsou "za pár" plnoleté.Takže jsou ve svém.A ONY by musely exmanželovi říct,aby tam nechodil.Ale to neudělají.I snad proto,protože kdopak by asi financoval náklady....A když jsem mu řekla ať odejde on-tak prý ať jdu já.Že ten dům není můj....no,a co teď.Mám odejít od dětí????To mi snad nechcete poradit,že ne?Protože ono se to dobře radí,ale velmi špatně se to realizuje.Takže ex mi neškodí,ale asi bych si ten život představovala jinak.Jak kdosi psal někde výš-jsem vychovaná jinak-a chorobně věrná...Takže nevěru neschvaluju.Snad jsem mu to všechno odpustila-s nenávistí se nedá žít,trápila jsem sama sebe.Ale nevím,jestli jsem to schopna zvldánout.....Buď s dětma,nebo bez dětí?Copak by si která z vás vybrala.Jestli bez dětí,tak neříkáte pravdu.....nemůžu žíct,že bych se kvůli dětem obětovala,ale život bez nich si nedovedu představit...Ach jo...Já bych ho vyhodila,aleze "svého" by ho musely vyhodit děti....Dovedete si to některá představit,že by děti šly-a řekly-tati my už tě tady nechcem???

Ivalo, promiň, ale žiješ dobrovolně v bludném kruhu. Hypotéza: Co kdyby ti BM přistěhoval milenku domů, aby měl všechno pod jednou střechou? Já vím, zvenku to vypadá mnohem jednodušeji, ale zkus se na svou situaci podívat z ostupem jakoby to viděl cizí člověk.

ivala: Děvče, neobviňuj se tolik :hjarta: ... ty chceš jen žít normální život. Na tvém místě by se v tom kdekdo plácal a kdekdo by měl problém. Nejsi slaboch Vlastně každá bychom měla problém...já bych se zkusila opravdu zaměřit víc na sebe, přerušila bych kontakt s exmanželem...pro mě by přestal existovat jako partner. Jasně, že bude dál otcem dětí a kolem dětí se vždycky budete muset nějak bavit, ale s určitostí můžu říct, že bych se s ním nemilovala, nehádala, nebavila bych se s ním víc než o provozních záležitostech. Že vy určitě máte dál společnou ložnici a obývák? Že nemáš místnost sama pro sebe? ... tak to bych si vybojovala, pokud by to nějak šlo....Jakou máš situaci? ... Víš, když nebudeš toho chlapa v domě vyhledávat, nebudeš reagovat na jeho podněty, tak najednou třeba budeš i o samotě, úplně sama, samotinká... děti třeba někde na diskotéce, u kámošek atd...a ty budeš sama, i když bys mohla třeba mluvit s ex, líbat se s ex, milovat se s ex... ale to je přeci jen iluze.....já bych raději zůstala sama. Sama bych mlčela, přemýšlela, četla, koukala na telku a kdybych už měla dost, zavolala bych kámošce a vyrazila na kafe...snaž se si uvědomit, že on už nejen papírově není tvůj muž, on není tvůj muž ani fyzicky...ne že by byl jiné ženy, ale on nejspíš sám neví, čí je.... copak to je chlap, o kterého by ses mohla někdy opřít? .... Fajn, někdo je nevěrný, ale když je to vážně Chlap, tak se k tomu taky tak postaví a svoje věci si nějak vyřeší....slaboch je ten tvůj, ne ty :pussa: No a s dětma bych to neřešila, ony jsou už stejně velké a není možný, že by si nevšimly, co táta dělá...spíš koukni na to, jak by mohly vnímat tebe. A jsou to holky, takže jim jseš vzorem (víš, tohle mi pomohlo, když jsem se nemohla rozhoupat k rozvodu...to, že jsem svojí dceři vzorem a že ona by se jednou mohla trápit stejně jako já. A to jsem nechtěla.).... Trošku se měj ráda a začni se hýčkat. Co vlastně děláš celé dny?

Vando,to je hezké.Ale pořád nevidím řešení.Za prvné-můžu zavolat policajty-ale je to dům dětí,musely by to udělat ony...Za druhé-můžu odejít sama....Kterou variantu by sis vybrala????Podle mě jedno horší jak druhé.Holky policajty nezavolají a já sama bez holek neodejdu.Nebo jsem snad přehlédla jinou "výhodnější" možnost????A domluvit se s ex-to nejde.Po dobrém ne.A po zlém-ti policajti?A kdo je zavolá.Je ne-není to můj dům a holky taky ne-kdo by financoval???

Ivalo,
myslím si že v Tvé situaci věnuješ příliš mnoho energie otázce bydlet s ním - nebydlet s ním. O to přeci zas tak nejde. Daleko víc by Ti pomohlo, kdybys začala pracovat na tom, aby Ti jeho chování přestalo vadit, abys ho pořád neřešila, abys na něm byla zkrátka míň závislá.  A to se Ti může podařit, přesto že s BM budeš žít pod jednou střechou a budeš čerpat výhody takového soužití (nákupy, pomoc, spokojenost dcer atd.)
Jak být víc nezávislá - začni si budovat svůj svět, konečně dělej to, co sis vždycky přála - navštěvuj nějaké kurzy, choď za zábavou, sportuj, pořiď si milence nebo psa nebo cokoliv jiného co Ti udělá radost a zaměstná Tě natolik že BM nebudeš řešit, nebudeš tak často doma a tak Ti nebude vadit, že tam je nebo není i on.
Chytrá ženská neodchází od někoho, ale k někomu. A možná že Tvoje změněné chování přiměje k činům i BM.

Ivalo,
Vanilka, Majkafa, Sofi, Eva 36 a ostatní, co ti napsaly,mají podobné problémy za sebou, rady jsou ze života. Jo, je potřeba začít u sebe. Je to těžké, ale přijatelné východisko. Ale já píšu vlastně taky sobě, mám podobný problém.

Vanilko 69.Konečně trošku povzbuzujících slov.To jsem asi potřebovala a hlavně chtěla slyšet.Hrozně moc děkuju....Tohle.Přesně tohle.Nalilo mi to sílu do žil.Fakt jsem byla bezradná.Fůra holek mi radila-odejít od něj,vyhodit ho...ale tohle já nemůžu.Netvrdím,že mě to nesrazilo na kolena.To rozhodně ne.Ale potřebuju ho fakt neřešit.Byla jsem už celkem v pohodě.Ale nějaké ty sms,co jí psal,mě rozhodily.Vím,že jsem to neměla číst.Vím-a přesto jsem to udělala.Myslela jsem,že se něco dozvím...Ale ouvej.Začala jsem se v tom máchat znova.Asi si potřebuju ujasnit-že je slaboch,myslí jen na sebe.A přestat ho řešit.Nedělat mu maminku.Našla fůru koníčků-i proto,že holky už mám velké a nepotřebují,abych jim stála věčně za zadkem.Takže jsem se dala do všelijakého tvoření.Ale na druhé straně-asi moje chyba-jsem doma ráda....To je asi taky problém.Nerada někam utíkám...Asi jsem takový "domácí pecivál".Ale určitě to zvládnu. Přítele?Nikoho nemám,a ani nehledám.... ....Ale jsem ráda sama.Nevím,jestli bych ještě někdy unesla zklamání.Ale neboj,nejsem pesimista.To zas ne.Myšlenky mně utíkají k tomu-že exmanžel už mohl tolikrát odejít-a pořád se k tomu nemá.Ale dodalas mi sílu-budu se držet tvé rady a určitě to zvládnu....Mám naplánováno hodně akcí,jedeme s dětma na týden lyžovat,v létě se chystám -SNAD poprve bez dětí-na týden s kamarádkou-na nějaký cvičící pobyt-ale spíš jde o to dostat se někam s prima partou...Ach jo.Hned je mi líp.Takže DÍKY....

Vanda napsal(a):

Ivalo,
Vanilka, Majkafa, Sofi, Eva 36 a ostatní, co ti napsaly,mají podobné problémy za sebou, rady jsou ze života. Jo, je potřeba začít u sebe. Je to těžké, ale přijatelné východisko. Ale já píšu vlastně taky sobě, mám podobný problém.

Vando, nemysli si, já zdaleka nejsem za vodou. Můj příběh - manžel po provalení nevěry zůstal se mnou, s milenkou se rozešel (dle jeho slov, já důkazy nemám, ale neřeším a věřím mu). Je to půl roku. Máme tři děti, nejmladší je rok. A právě proto, že nechci řešit co manžel dělá když není se mnou (nemůžeme být spolu 24 hod denně) tak si začínám budovat svůj svět.  Jde to ztuha, posledních 10 let jsem byla hlavně s dětmi, koníčky, známé jsem omezila, ale tomu je konec, teď  začínám žít jinak, bojuju sice s pocitem že jsem krkavčí matka, ale nejsem. Pravidelně 2x týdně chodím sama pryč, na přednášky, ke kámoškám. Chci se zapsat na kurzy astrologie a začít chodit do posilovny.

Občas taky nevím, jak se zachovat. Třeba ve středu: byli jsme dohodnutí, že přijdeme oba z práce rovnou domů a budeme za vzorné rodiče (v pondělí a v úterý předtím jsme večer někde spolu byli). No a manžel mi ještě před odchodem z práce dobrovolně volal a hlásil, že přijde domů za 45 min. Po třech hodinách mi zavolal omluvu, že potkal kámoše a že je s ním na pivu a že do hodinky přijde. Přišel asi za další dvě hodiny. S omluvou. Ale já byla naštvaná, že žiju s člověkem, co neplní slovo, že přesně takhle se choval když měl milenku (i když teď si myslím, že skutečně byl s kámošem, ale stejné to je v tom, že mu nezáleželo jak se doma cítím když jsme byli dohodnutí být doma s dětmi spolu). Dřív bych mu po příchodu domů nadávala a k ničemu by to nevedlo. Ve středu jsem se po jeho příchodu (asi deset večer) sbalila a odešla z bytu. Venku sněžilo a mě se nechtělo samotné do hospody, tak jsem nasedla do tramvaje a jezdila jak blbec nočními tramvajemi, ale připadala jsem si jak hrdý blbec, který si už nenechává líbit takové ponižování. Nakonec jsem se svolala s jedním kámošem - ale opravdu kámošem - a nad kávičkou jsme si povídali asi do jedné. Od manžela jsem měla v mobilu úžasné sms - mě nebraly, byla jsem na něj naprdnutá. A doma když jsem přišla tak byl úžasně milý a hodný a i ráno a další dni. Asi to ode mě nečekal. Nevím. Myslíte že jsem se zachovala jako blbec nebo dobře? Když já se doma cítila jak ve vězení.

Vanilka69: Jo, tak to tě chápu. Zachovala bych se stejně, nemohla bych s ním být v jednom bytě. A navíc - cokoli, co ti udělá líp, je správně. Myslím si já, tedy.

ivala napsal(a):

Vanilko 69.Konečně trošku povzbuzujících slov.To jsem asi potřebovala a hlavně chtěla slyšet.Hrozně moc děkuju....Tohle.Přesně tohle.Nalilo mi to sílu do žil.Fakt jsem byla bezradná.Fůra holek mi radila-odejít od něj,vyhodit ho...ale tohle já nemůžu.Netvrdím,že mě to nesrazilo na kolena.To rozhodně ne.Ale potřebuju ho fakt neřešit.Byla jsem už celkem v pohodě.Ale nějaké ty sms,co jí psal,mě rozhodily.Vím,že jsem to neměla číst.Vím-a přesto jsem to udělala.Myslela jsem,že se něco dozvím...Ale ouvej.Začala jsem se v tom máchat znova.Asi si potřebuju ujasnit-že je slaboch,myslí jen na sebe.A přestat ho řešit.Nedělat mu maminku.Našla fůru koníčků-i proto,že holky už mám velké a nepotřebují,abych jim stála věčně za zadkem.Takže jsem se dala do všelijakého tvoření.Ale na druhé straně-asi moje chyba-jsem doma ráda....To je asi taky problém.Nerada někam utíkám...Asi jsem takový "domácí pecivál".Ale určitě to zvládnu. Přítele?Nikoho nemám,a ani nehledám.... ....Ale jsem ráda sama.Nevím,jestli bych ještě někdy unesla zklamání.Ale neboj,nejsem pesimista.To zas ne.Myšlenky mně utíkají k tomu-že exmanžel už mohl tolikrát odejít-a pořád se k tomu nemá.Ale dodalas mi sílu-budu se držet tvé rady a určitě to zvládnu....Mám naplánováno hodně akcí,jedeme s dětma na týden lyžovat,v létě se chystám -SNAD poprve bez dětí-na týden s kamarádkou-na nějaký cvičící pobyt-ale spíš jde o to dostat se někam s prima partou...Ach jo.Hned je mi líp.Takže DÍKY....

Ivalo, nebýt doma tak často si prostě naordinuj jako nutnou léčbu Tvého současného stavu. Nečekej až se Ti bude chtít být mimo domov, ale přikaž si nějakou činnost mimo domov třeba dvakrát týdně. Nehledej přítele když nechceš, ale přátele. A kdybys při tom hledání přátel nějakého přítele našla, tak to bude jen dobře. Ono to totiž ještě funguje jinak: když budeš mít svůj svět, budeš doma vzácnější, budeš ale i zajímavější a to i pro BM. Já jsme taky založením pecivál a mateřský typ, ale protože se mi to nevyplatilo, snažím se teď chovat jinak. A můj manžel se minimálně diví, co že se mu to stalo z té jeho domácí puťky. I když jak píšu výše ne vždy je naše soužití bezvadné

Tenhle příspěvek jsem vymazala, protože vlastně nebyl moc k problému Ivaly.

Tak jo.Nějak to vymyslí.Já jsem si našla koníčka-ale zase doma.Takže budu muset popřemýšlet o nějakém KONI mimo domov.Na nějaké radikální řešení nemám sílu ani odvahu.Takže budu muset oprášit staré kamarádky,vyrazit do kina,někam mezi lidi.Asi i kdybych se měla sama někde procházet,jít se někam sama podívat. Budu muset zjistit nějaké akce,na které bych šla.A kamarádek mám taky dost.Takže to bude tak určitě nejlepší...A mezi tím si můžu v klidu rozmýšlet,jak bych chtěla žít dál. Co od života očekávám.Třeba bude všechno jinak,ale už nemůžu ztrácet energii-a řešit co řekl BM, co řekla milenka,dělat z toho závěry,propadat panice,trápit se.To musím hodit za hlavu.
Teď budu řešit jen sebe.Co dělá dobře mně,co je pro mě dobré.Škudlit penízky ..A samozřejmě zvednout hlavu a dívat se trošku optimisticky do budoucnosti.

Ivalo, to je určitě dobře, první opatrný krůček - buď statečná, držím palce.

Ivalo, trošku jsem si tvůj příběh pročítala a není opravdu jednoduchý. Který ale tady je, že. Mám trošku pocit, že pořád nejseš přesvědčená o tom, co chceš. A tvůl BM to asi i tak cítí a proto se tak chová. Naprosto souhlasím s Vanilkou. Začni se starat sama o sebe, zapomeň na jeho milenku, co jí píše, co říká. Najdi si své zájmy, své koníčky. Žij si po svém. Ale musíš to tak chtít ty! Alespoň to zkus a uvidíš, zda se něco pohne. Držím ti moc palečky

Ivalka, chcela som ti napísať, že ak chceš riešiť bývanie, s papierom v ruke, že manžel SA UŽ MAL odsťahovať v roku 2004 si kráľovná situácie ty. Dcéry nič nemusia riešiť, a keď ich poprosíš, aby sa s ockom dohadovali na stretnutiach mimo domov, lebo TEBE to nerobí dobre, myslím, že sú už dosť veľké na to, aby to pochopili. Resp. mali by to pochopiť a ty by si mala trvať na tom, že TY si rodič a ty skrátka určuješ pravidlá. Až raz všetky dospejú a trebárs ti dajú najavo, že im ukrajuješ zo životného priestoru(prepáč, ale ak k nim budeš prehnane ohľaduplná, môžeš v nich vypestovať pocit, že si len handra na dlážku, ktorú možno ľubovoľne použiť a zahodiť), tak potom a až vtedy môžeš začať riešiť svoje ďalšie bývanie. Ale momentálne máš tromfy v rukách ty, aj keď sa ich zdráhaš použiť.
Ale ak vonkoncom nemieniš riešiť fyzické odsťahovanie, pridám sa k rade, bay si sa od neho odstrihla citovo a rozumovo. Veď predsa poznám ľudí, ktorí sú navzájom úplne cudzí, a predsa sa naučili spolu žiť napr. v jednom byte kvôli výške nájomného...! Nikto nikoho neobmedzuje, repšektuje sa súkromie všetkých ľudí a každý si žije svoj vlastný život. Skús si aj ty vybudovať svoj vlastný život- tvoj muž ho podľa mňa už vybudovaný má, a to dokonale - tak v rámci vášho domova, ako aj mimo neho. Teba podľa mňa berie ako spolubývajúcu, ktorá mu navyše robí servis. Bol by idiot, keby sa toho dobrovoľne vzdával, nemyslíš? Ale ty by si bola podľa mňa idiotka, keby si tento stav prijala ako trvalé riešenie svojho života. Keď ti to navyše zjavne ubližuje... Pomaly sa od neho citovo odpútavaj, opakuj si: Tento muž už nie je ten, ktorého som si brala, milovala a s ktorým som splodila tri dcéry. Je to akýsi iný muž, ktorý patrí inej žene, len s ňou momentálne nie je fyzicky. Mňa neberie ako svoju partnerku, akurát dcéry preňho zostali dcérami(ale to zostanú, aj keď sa odsťahuje: hádam nie je taký chudák, aby sa rozišiel aj s nimi...). Som voľná, slobodná a svoj život si chcem a budem riadiť sama, len po porade s dcérami. Nemusím brať ohľady na nikoho, ale CHCEM brať ohľady na dcéry - nie na svojho spolubývajúceho...

ivala napsal(a):

Vando,určitě to není neřešitelné.To já se v tom plácám a plácám.Tady je jeden problém-dům,kde bydlím,není můj.JE DĚTÍ...a to je to podstatné.Protože exmanžel neodejde,musela bych odejít já.JÁ SAMA.Ne s dětma-protože ty jsou "za pár" plnoleté.Takže jsou ve svém.A ONY by musely exmanželovi říct,aby tam nechodil.Ale to neudělají.I snad proto,protože kdopak by asi financoval náklady....A když jsem mu řekla ať odejde on-tak prý ať jdu já.Že ten dům není můj....no,a co teď.Mám odejít od dětí????To mi snad nechcete poradit,že ne?Protože ono se to dobře radí,ale velmi špatně se to realizuje.Takže ex mi neškodí,ale asi bych si ten život představovala jinak.Jak kdosi psal někde výš-jsem vychovaná jinak-a chorobně věrná...Takže nevěru neschvaluju.Snad jsem mu to všechno odpustila-s nenávistí se nedá žít,trápila jsem sama sebe.Ale nevím,jestli jsem to schopna zvldánout.....Buď s dětma,nebo bez dětí?Copak by si která z vás vybrala.Jestli bez dětí,tak neříkáte pravdu.....nemůžu žíct,že bych se kvůli dětem obětovala,ale život bez nich si nedovedu představit...Ach jo...Já bych ho vyhodila,aleze "svého" by ho musely vyhodit děti....Dovedete si to některá představit,že by děti šly-a řekly-tati my už tě tady nechcem???

To jste nechali s manželem napsat dům nezletilým dětem, nebo ho po někom zdědily? Toto bych nikdy neudělala. Moje známa to má taky tak. Její rodiče napsali dům na nezletilé vnuky místo na ní a ona tam teď na baráku všechno dělá sama, protože dětičky jsou líné jako veš a  vlastně jí můžou kdykoliv vyhodit. To by se mi nelíbilo.
Tvoje děti jsou nezletilé, takže ohledně baráku jsi jejích poručík, takže do jejích plnoletostí rozhoduješ ty.

Ahojky.Dům je napsaný na děti-bylo to i z důvodu,že jsme jej kupovali od rodiny-a zdálo se to praktičtější-aby se napsal na děti.Byla možnost jej napsat JEN na manžela,nebo na děti.BM tvrdil,ať si rozhoduji o domě svých rodičů,že tenhle je JEHO.Nakonec to asi bylo dobře.Kdyby se tehdy napsal na něj,bůh ví,kde bych s dětma byla...nebo,že by to bylo lepší????
Už jsem jak v reklamě na soby...My jsme si řekli ne.Tak tedy JÁ jsem si řekla DOST.A opravdu-na radu Vanilky-jsme se rozhodla,že už BM nebudu řešit.FAKT.A tak jsem udělala tlustou čáru v kalendáři-a teď je mi jedno co píše,co volá,kde je....Sice si říká,jestli jsem se nezbláznila.Když jsem byla vdaná-tak jsem dělala jen to,co se ode mě vyžadovalo,nebo co měl rád BM.Vařilo se,co měl rád,šlo se-kam chtěl-ale on nikam nechtěl,když jsem chtěla jít do kina-řekl běž sama,a já BLB se vnucovala.Brala jsem to totiž tak-jak se budu chovat já k němu,tak se bude chovat A-školácká chyba
Já jsem byla asi blázen.Myslela jsem si,že když uvidí,že všechno zvládnu sama-jak domácnost,tak 3 maličké děti-tak to ocení a bude na mě hrdý.Chyba.Ocenil to tak,že si našel milenku.....Takže včerejškem jsem si řekla DOST.Když něco dělám,tak zprvu posoudím,CO JÁ NA TO.No,připadám si,že jsem na takové zjištění trošku STARÁ....Dům taky neřeším.Řeším sebe.Takže doufám,že mi to vydrží-a budu tak přemýšlet pořád dál. ...Už nebudu rozhozená z toho-jak se tváří-jak je nešťastný,že neví,co má dělat,neví co chce.Ale mám dojem,že 17 roků-na to aby zjistil,co od života chce,je dost dlouhá.A já končím....  .A třeba dojdu k tomu,že jeho mobil bude ležet na stole-a já se ho nedotknu.Ale to až časem.Teď si říkám-neřeš BM, neřeš BM,neřeš BM..
Někdy se s vašimi názory nestotožňuji,ale hrozně mi pomáháte. Díky.Nalévá mi to sílu do žil-abych to všechno zvládla.Takže - díky

ivalo :supr::pussa: přeji ti hodně sil, abys to dokázala. Jde to. Bude líp.

ivala: Bravo! :supr: Tak si to vytiskni, někam si to dobře ulož a kdyby tě to odhodlání chtělo opustit (jakože příjdou slabší chvilky), tak si to vytáhni a přečti. ... jakobych viděla najednou tu silnou ženskou, která léta klečela a najednou si tu svoji sílu uvědomila a vstala...a to je, holka, jen začátek...teď se budou dít věci, budeš koukat...a všichni budou koukat (to mám z vlastní zkušenosti :rodna: ). Na zjištění, že důležitá jsi TY a zas jen TY, není člověk nikdy starý ;) Lepší to zjistit třeba v šedesáti, než prožít celý svůj život tím, že žiju podle toho, co chce druhý, kam chce jít druhý...a sama přitom ostrouhám. :supr:

No,předsevzetí jsem si napsala do notýsku-a když mně bude ouvej,přečtu si to.Ale najednou se cítím siln´ější-a to nekecám.Ale věřím i tomu,že když mě BM pohladí,nebo chytne u televize za ruku-už si nebudu říkat,že on za to nemůže,on je chudák..lump je to.A někdy věřím i tomu,že to všechno dělá s nějakým záměrem.Ale řekli jsme si DOST.Tak i včera-žádné rozhození nebylo.Koupil mně knížku-kterou jsem si přála-a tak jsem si ji vzala-hezky poděkovala a odešla jsem si číst do postele..Žádné sezení u televize-aby si mohl přisednout a držet mě za ruku-a tím vlastně i "v šachu".Takže jsem si naplánovala nějaké akce,nějaký pokec u kamarádky,holičku...ach jo,nějak se mi volně dýchá...a to není žvýkačkama....Takže si říkám-hochu, ty budeš litovat žes mě opustil.Taková ženská se neopouští-téměř dokonalá....Teď budu těžit to nejlepší jen pro sebe...A pro holky-ale ty už nejsou malé,takže si řeknou co potřebují.Nemusím rozhodovat za ně.....Hm-já mám snad křídla-že by Retbull-nebo jak se to píše????No,jsem zvědavá,jak dlouho mi to vydrží.Ale jsem odhodlaná,že hoooooodně dlouho.Tak mi držte palce..Už ode dneška-zrovna jsem si naplánovala kafíčko u švagrové...Takže už nebudu součástí domácnosti-ejhle-myčka,lednička,sporák-manželka,stůl..Kdepak.Teď si rozhoduju sama..A přemýšlím,že si koupím nové kolo-a budu jezdit.Ale samé se mně nebude chtít.No,uvidíme,do jara je ještě čas...No,já do cvičení nerada chodím...Tak něco příjemnějšího...

....teda já čumím :D :supr: ...ale že to rozhodnutí osvobozuje, že? ;)

Ivalko, jsi úžasná. Věřím, že máš teď křídla, znám ten pocit, ten pocit veliké úlevy. Tak holka leť a věř, že bude líp a líp.

ivala napsal(a):

No,předsevzetí jsem si napsala do notýsku-a když mně bude ouvej,přečtu si to.Ale najednou se cítím siln´ější-a to nekecám.Ale věřím i tomu,že když mě BM pohladí,nebo chytne u televize za ruku-už si nebudu říkat,že on za to nemůže,on je chudák..lump je to.A někdy věřím i tomu,že to všechno dělá s nějakým záměrem.Ale řekli jsme si DOST.Tak i včera-žádné rozhození nebylo.Koupil mně knížku-kterou jsem si přála-a tak jsem si ji vzala-hezky poděkovala a odešla jsem si číst do postele..Žádné sezení u televize-aby si mohl přisednout a držet mě za ruku-a tím vlastně i "v šachu".Takže jsem si naplánovala nějaké akce,nějaký pokec u kamarádky,holičku...ach jo,nějak se mi volně dýchá...a to není žvýkačkama....Takže si říkám-hochu, ty budeš litovat žes mě opustil.Taková ženská se neopouští-téměř dokonalá....Teď budu těžit to nejlepší jen pro sebe...A pro holky-ale ty už nejsou malé,takže si řeknou co potřebují.Nemusím rozhodovat za ně.....Hm-já mám snad křídla-že by Retbull-nebo jak se to píše????No,jsem zvědavá,jak dlouho mi to vydrží.Ale jsem odhodlaná,že hoooooodně dlouho.Tak mi držte palce..Už ode dneška-zrovna jsem si naplánovala kafíčko u švagrové...Takže už nebudu součástí domácnosti-ejhle-myčka,lednička,sporák-manželka,stůl..Kdepak.Teď si rozhoduju sama..A přemýšlím,že si koupím nové kolo-a budu jezdit.Ale samé se mně nebude chtít.No,uvidíme,do jara je ještě čas...No,já do cvičení nerada chodím...Tak něco příjemnějšího...

Tak toto je nový začátek.  Uvidíš, že se Ti to začne moooc líbit. A přihlas se do nějakého kurzu, který Tě bude bavit a najdeš i kamarádku na kolo.

Ivalo, přeji ti, ať ti to rozhodnutí žít vlastní život a ne život manžela a dětí vydrží :hjarta:. Určitě to nebude ze začátku lehké, ale časem bude líp a líp. A když vydržíš, tak časem přejdou depky a v hlavě se všechno krásně vyjasní a uvidíš, že časem vyřešíš i to bydlení. Až přestaneš mít v hlavě život svého BM, tak zase uvidíš, jak krásně svítí sluníčko i pro tebe. Držím ti palce. :hjarta:

Ivalo, skvělé, mám z Tebe radost. A mám pro Tebe ještě jednu radu: Začni se chovat jako milenka. Nemyslím milenka BM, ale obecně. Něco jako profesionální milenka. Ale nemyslím tím sex. Prostě z Tvých příspěvků cítím, žes právě tutio roli leta zanedbávala, žes byla manželka - maminka, manželka- hospodyně a to je vše.
Co tím myslím? Nejenom že budeš POŘÁD načančaná, jako kdybys v každém okamžiku čekala milence. Neuraž se, nemyslím si, že bys chodila nějak neupravená, to ne. Ale milenky se oblíkají jinak než matky - hospodyně. A to nejen když jdeš ven z domu, ale i doma. Taky buď bezstarostná, veselá a nezodpovědná co to jde. Na ostatní (včetně BM) přehoď co nejvíc Tvých úkolů.
Vydrž to alespoň měsíc.
Děláš to hlavně pro sebe. Když se totiž budeš tak cítit, bude Tě tak okolí vnímat. Možná si řekneš proč? Já taková být nechci, já chci být hlavně zodpovědná pečovatlka. Ale na to teď zapomeň. Ty si potřebuješ zvednout sebevědomí a potřebuješ, aby ses odpoutala od BM.
Mimochodem, bude to mít vedlejší účinky i na BM, uvidíš. Začneš totiž konkurovat té jeho milence v její roli a přitom nepřijdeš o ty své role ostatní (matka jeho dětí atd). Nejde o to, dostat ho zpátky, ale být tou, která o vašem vzájemném vztahu začne alespoň spolurozhodovat, doposud ho řídil on.

Možná si četla můj příběh, ale ještě jednou zopakuju svoji proměnu: po provalení nevěry jsem vybrala své poslední úspory (25.000), které byli určené na horší časy a celé jsem je poprvé v životě použila jen pro sebe. Kompletně jsem změnila šatník, ale opravdu kompletně, včetně spodního prádla. Naučila jsem se chodit na podpadcích a začala hodně nosit sukně. ŠLa jsem za vizážistkou a nechala si poradit s líčením, poprvé začala použivat make-up, změnila účes. Ne kvůli manželovi, ale abych se odstřihla od té zodpovědné matky hospodyně, která se o všechny pořád starala a nakonec se jí to vymstilo, protože manžel se tak nudil když já všechno zařizovala až si našel milenku.

Ivalo, odkud jsi, nejsi z Prahy? Já totiž taky nejsem moc na cvičení, tka hledám parťáka.

Čím víc si tu čtu, tím víc zírám! :co: Je to možné, přece tolik ženských nežije život stejně jako já!!!! :skurt: To snad není možně! Já jsem se taky snažila být starostlivou ženou a matkou, hospodyní, když se pán mračil, říkala jsem si, na něco jsem asi zase zapomněla, něco jsem mu provedla a ani o tom nevím. Pak si našel milenku, no byla výstřední, řekla jsem si, chudinka, nudil se se mnou, odpustím mu. Já kráva, ztratila jsem dalších 16 let života. Moc jsem ho milovala.  A on mi nikdy neodpustil, že jsem ho nevyhodila, že jsem ho donutila, aby si vybral. A on zůstal se mnou a dával mi to tvrdě najevo, jak se obětoval. A já jsem si myslela, že když budu tvrdě makat, dělat všechno co chce, že ho přesvědčím, že se rozhodl správně. :reta: Jó, tůdle nůdle. Tak jsem po 23 letech rozvedená, manžel si vzal to, co mu připadalo jeho, takže skoro všechno a tak hurráááá....... oklepat se a začít znova. On si vzal naše společné křápy a mě zůstala důvěra mých dětí. :hjarta: :hjarta:

Ivalo,
super, super a ještě jednou super. Jen to vydrž. Ale věřím, že vydržíš. Vždyť je to pro Tvé dobro a hlavně si myslím, že se Ti to zalíbí. Konec starých časů, přichází nová doba. :hajtra:)

Vanilka69 napsal(a):

Možná si četla můj příběh, ale ještě jednou zopakuju svoji proměnu: po provalení nevěry jsem vybrala své poslední úspory (25.000), které byli určené na horší časy a celé jsem je poprvé v životě použila jen pro sebe. Kompletně jsem změnila šatník, ale opravdu kompletně, včetně spodního prádla. Naučila jsem se chodit na podpadcích a začala hodně nosit sukně. ŠLa jsem za vizážistkou a nechala si poradit s líčením, poprvé začala použivat make-up, změnila účes. Ne kvůli manželovi, ale abych se odstřihla od té zodpovědné matky hospodyně, která se o všechny pořád starala a nakonec se jí to vymstilo, protože manžel se tak nudil když já všechno zařizovala až si našel milenku.

"Dama na kolejich" jak ma byt :lol:
Super! Super! Super! :godlike:

No opravdu se cítím líp.To předsevzetí mě snad vydrží.Já jsem byla blbka.A to doslova a do písmene.Můj ex byl první chlap-tehdy kluk,se kterým jsem kdy vážněji chodila a pak si ho i vzala.Pak se narodily dost rychle 3 děti-mám dvojčata.HURÁ.Jen abyste věděly...A začal kolotoč.Děti,domácnost-naučila jsem se šít,plést,udělala si autoškolu...A myslela si,že jsem pro něj ta pravá...A ejhle...Stíhala jsem všechno sama-domácnost,chodit do práce,holky...naučila jsem je lyžovat,plavat-to se BM nechtělo.Na dovolené jezdit nechtěl...Teď už vím proč-už když měly holky 1 rok,tak si našel náhradu....Ale abych pravdu řekla-naprosto obyčejnou kozu....Ale co naplat.Pro něj je to "prérijní růže"...A já se celý život snažila,makala,vařila,pekla..no honila se...Vím,dělala jsem to i hlavně kvůli dětem-ale i pro něj...Aby viděl,jak jsem téměř dokonalá.. Ha ha ha.Blbost.A po provalení nevěry-což mě málem zabilo-byl to blesk z čistého nebe..Vůbec by mě nenapadlo,že mě by něco takového mohlo potkat.
No,jenže se tím nic nezměnilo.Odbíhal sem,tam,tam,sem.Aby se odstěhoval-tak to ne.Moc dobře ví,co by ho tam čekalo....Takže se rozhodl,že zůstane u nás.A sem tam si bude odbíhat za ní....Vůbec mu nevadí,že ona je sama-počítá s tím,že k ní odejde....A život jí utíká mezi prsty...
Ale budu se řídit vašimi radami.Kašlu na ni a na něj.Budu si žít jak já chci.A dělat jen věci,které dělají dobře mně.Vanilko-jsem z Prostějova...Trošku daleko...Škoda.
A když mi myšlenky ulétnou k němu-tak si říkám-NEŘES HO...A hned je mi líp.Ale věřím,že to zvládnu.Budu si žít podle svého.A užívat "všech výhod",které jsou.A zaúkoluju ho.Nemusím všechno dělat sama.I když v tomhle už asi mám rozum....Snažím se ho zapojit-a to maximálně....Jen mi třeba vadilo,že sice byl u nás-ale odjížděl k ní a zase zpět k nám.Ale řekla jsem si DOST....Takže ať si jede kam chce,nebudu to řešit...Ne ne ne ne.Takže holky moje,děkuju...

Sofi, pořád problémy se smajlíky :lol:,

Jo, holka. Ale dokud jsou jen tyhle, tak to jde, nééé?

Jo, přesně, Dáma na kolejích. Slyším uplně ten chór žen při slavné schodištní hádce: "Mějte rozum, paní Kučerová a myslete na děti. Mějte rozum a začněte znova, ženská musí umět trpěti." Nikdy! Vyrazit do salónu, koupit model, mladého milence, rychlé auto a dohnat, co jsem vlastní vinou zameškala.
Teď si z toho dělám prču, ale než jsem na to přišla, tuze to bolelo...

Ahoj.Hlásím další den "volného dýchání".Nějak se mi to líbí...Sice myšlenky na BM jsou,ale rychle si řeknu NEŘEŠ ho...a ono to pomine...Teda,já jsem asi potřebovala,aby mě někdo nakopnul...A najednou sebe vidím jinýma očima.Jako bych vyrostla.Možná si to namlouvám,ale já se tak cítím.Sice jsem psala,že jsem strašně ráda doma-ale musím to trošku změnit.Tak jsem byla u švagrové,pokecaly jsme-bylo to super.Dnes jdu omrknout šitíčko k druhé kamarádce..No,najednou mám jakési toulavé boty.Holkám doma nachystám večeři-mám je rozmazlené,jsou zvyklé na 100% servis-ale dělám to ráda- pak si dělám co mám ráda...A už včera BM-se mě ptal co se děje,že se mu zdám úplně mimo.Hurá.Hurá.Hurá.Najednou neřeším,jestli milence  slibuje hory doly,neřeším,jestli jsem někde udělala chybu-ale myslím na sebe.Asi jsem to všechno věděla...ale menší nakopnutí k tomu,abych si žila svůj život a pořád BM neomlouvala-.bylo potřeba. Já jsem asi pro dnešní svět velký dobrák.A on toho prostě využíval.Nebo zneužíval?..A pár facek-to jsem potřebovala. Pořád jsem ho omlouvala,říkala jsem si,jak za to nemůže,jak mu chci pomoci-houby.Už nechci,.Už ne.Už mu pomoct nechci.Nadrobil si to sám,sám ať se z toho dostane.Takže držte mi palečky.Asi někdy bude ouvej.Ale zatím se nepoznávám...Čímpak to asi je?Tím,že  mi pomáháte se s tím nějak vyrovant....

Ivalo, držím Ti palce a jen připomínám to Pandořino : NOHY NA ZEMI, HLAVU V OBLACÍCH A SRDCE MEZI LIDMI !!

ivala: :) zažívala jsem tentýž pocit... :) ... a říkala si, že třeba přijde to "ouvej"...a víš co? On ten pocit nepřišel. (No a když nepřišel po dvou letech, co jsem se od manžela "odstřihla", tak myslím, že už nepřijde.) Dýchám volně i teď, nelitovala jsem nikdy a nelituju svého odchodu, ale ani roků prožitých s ním....teďka mám pořád pocit, že lítám :) ... už žádný - co dělá on, jak se cítí on, co jsem udělala špatně...ne, ne... :supr:

EVO 36.Mělas to o trošku jednodušší,odstěhovala ses.Já se zatím musím naučit žít "vedle něj"-a nebrát na něj ohled.Řešit sebe a děti.Milovala jsem ho strašně moc-a on mě ani neměl rád.Včera jsem se přistihla,že jsem přemýšlela,pro co jsem ho tak milovala...a  nenašla jsem  nic.Najednou-jsem zjistila,že ta šílená láska je pryč....Asi se ve mě budou míchat všelijaké pocity-ale pevně věřím,že to už zvládnu.
Taky se mi začalo volně dýchat,najednou se cítím lehčeji...Třeba to nakopnutí faktycky k něčemu bylo.Asi jsem za to ráda.Konečně jsem dospěla.A musím spoléhat sama na sebe.Takže hlavu zhůru,život jde dál...A najednou je mi lehce na dušičce.A věřím,že to všechno zvládnu.

Dobře :supr: .  A až si ještě opravdu uvědomíš svoji skutečnou cenu a dáš dohromady svoje sebevědomí , tak zjistíš, že nejsi žádná chudinka a teprve potom ti bude opravdu dobře. Věř mi, mám to za sebou :hjarta:.  Moc, moc ti držím palce.

Ivalo, obrovská gratulace! Jen tak dál!

Já přemýšlím úplně o stejných věcech, jako Ty! Já ho tak milovala, starala se o něj, byla jeho anděl strážný, byla tak hodná! A on toho nejen že nevyužil, ale zneužil. a říkám si, že je opravdu hlupák, protože já už ho takhle nemuluju a už se o něj tak nestarám. Ale na druhou stranu, on zřejmě o moji péči opravdu nestál a v tom byl ten problém. Nemůžeš zahrnout dobrem někoho, kdo o to nestojí. Asi mu to bylo nepříjemné. Jenže to neřekl. A já soudila podle sebe, mě by se tuze líbilo, kdyby se o mě někdo tak staral jako já o něho. Ale možná že i tohle je jen iluze, možná že i mě by časem taková péče štvala.

A s těma myšlenkama na BM, jak si hned řekneš NEŘEŠ ho, tak to je taky skvělé, přesně to mi radil psycholog, když jsem si mu stěžovala, že pořád musím myslet na to jak byli manžel a jeho milenka spolu apod  a děsně mě to pořád zraňovalo no a ten psycholog mi poradil, ať si klidně i nahlas řeknu, když mě napadne něco zraňujícího: NA TO TEĎ MYSLET NEBUDU. A ono to pomáhá. Jo a časem s novými impulsy ty zraňující myšlenky opravdu začnou mizet samy i bez našich povelů.

Jé holky, Dáma na kolejích, asi se na ní budu muset znovu podívat, pamatuju si děj jen mlhavě, ale asi máte pravdu.

Jo a ještě s dětmi: já je vlastně nezanedbávám, mají vždy připravenou večeři a zajištěné hlídání, jen dřív jsem si myslela že správná máma musí být každý večer s dětmi doma a tak to opravdu není.

Vanilko,jak máš staré děti?A kolik ti je roků,jestli se můžu zeptat.Jsem ráda,že jsem v tobě našla spřízněnou dušičku...Asi jsme na tom byly obě stejně.Já taky jsem byla-a teď už to vím,strašná.Spíš jsem byla maminka-o všechny-a pochopitelně i o něj se starala.Když mu něco spadlo-už jsem přiběhla to zvednout,vařilo se,co měl rád,..prostě se všechno přizpůsobovalo jemu.Na sebe,na své potřeby,záliby-na to nebyl čas.Když jsem se někdy "vzbouřila"-a chtěla jít do cvičení-jen abych ho trošku zatáhla do rodiny-tak prostě nepřišel.Byl sobec od začátku-jen já husička jsem to neviděla....Myslela jsem,že je v práci...Aby se o nás CHUDÁK postaral...a nás zabezpečil...Tak jsem se naučila žát bez něj.Ale milovala jsem ho naprosto šíleně. Říkala-tak jak se budu chovat  já k němu,tak bude on bude chovat on ke mně.Och..chyba lávky..Všechno špatně.O holky se taky starám.Mají všechno nachystané,uvařené,napečené-ale začínám myslet hodně na sebe.Říkám si,škoda hochu,tak jak já-už tě nikdo milovat nebude.Ale to už je jen jeho problém. Je pravda,že o mě nestál,že ho to všechno  dusilo..Takže DOST.Teď jsme jen my čtyři.Nevážil si dobrého bydla dokud bylo-teď ať si dělá co umí.Neřeším ho.Taky si říkám - NEŘEŠ ho...A když je mi ouvej-tak si řeknu-Přestaň se k němu upínat,nech to pominout...A ono to funguje...Tak doufám,že jsem od pondělka začala žít nový život.Přesně podle tvé rady.....Svůj život se všemi výhodami pro mě...

Ivalo, jen krátce, jsem totiž v práci, dělám na půl úvazku a mám tady toho dnes docela dost, ale na babinet v pauzách nakukuju.

Takže to erotické číslo jak to někdo pojmenoval za mým nickem je i rok mého narození. je mi tedy 37 a mám tři děti: kluky skoro 13, 10 a holčičku 13 měsíců.

Můj muž se po provalení rozhodl být se mnou, ale důvody ze začátku uváděl, že chce vidět dceru vyrůstat, jak začne chodit atd. Bylo jí tehdy 8 měsíců. Tu mojí proměnu fyzickou (zhubla jsem o tři konfekční velikosti + to nové oblečení + nový účes + líčení) a psychickou (posílila jsem v sobě  tu milenku a potvoru v dobrém slova smyslu) dostal jako bonus, s tím nepočítal. Možná že i proto se milenky tak lehce vzdal, protože já jí začla ve vzhledu a chování náhle konkurovat a měla jsem před ní výhody společné děti a materiální statky. Po provalení nevěry se manžel k sexu moc neměl, ale já ho svedla (v duchu si říkala, že to té mrše - tak jsem tehdy smýšlela o jeho milence, dnes je mi jí spíš líto- no prostě nechtěla jsem jí to ulehčit). U nás totiž to provalení nastražila ona, nechala si u nás v bytě, kde si s manžou užívali zatímco já se starala o dětičky na chalupě, igelitku se spodním prádlem, lakem na vlasy atd.) Měla možnost nechat ji mým manželem odstranit než na to přijdu, ale ona to neudělala. Myslela si, že až přijdu na tu nevěru, tak jí manžela sbalím a odešlu. A to jsem právě neudělala. A nechtěla jsem, aby sexuální abstinence mého muže vehnala do jejího náručí. A pak taky jsem si řekla, že už jsem ve věku, abych začala dělat, co chci já. A tím se snažím teď řídit.

Vanilko.Klobouk dolů.Jsi dobrá.Dokázala ses k tomu postavit čelem..Žádná panika,žádné hysterčení.Jsi fakt jednička....To můj BM měl na to,aby zjistil,kde je mu líp-17 let-a stejně nic nevydumal.Tak taky-dle tvé rady jsem si řekla-to by brouku stačilo-a začala jsem myslet na sebe.Ale zatím jsem se s milenkou nějak nevyrovnala.Ale určitě k tomu taky dojdu.Budu bezohledná,tak jak on.Co dělá on a ona-je mi naprosto FUK.....Konec,zvonec.Takže mi drž palečky a hezky pacuj....

Ivalko, tak to zase nebylo, panika byla, děsná. Já si vždycky nejvíc ze všeho vážila vztahů. Měla jsem v hlavě srovnané, že děti máme jenom vypůjčené na chvíli, po nějaké době se sami vydávají na svojí samostatnou cestu. Ale o manželovi jsem si myslela že to je ta osudová věčná láska - byl můj první, já jeho. No a když se provalila jeho nevěra- měl i předtím několik vztahů, celkem byl nevěrný posledních osm let - tak já jsem měla pocit, že ta moje jediná jistota (náš vztah) zmizela a že já se rozpadla na milion střepů. No a pořád jsem se ještě úplně nenašla. Ale sbírám se. Snažím se, abych sama pro sebe byla tou jedinou jistotou, kterou mám.

Já měla vůbec těžké období. Ve stejnou dobu jsem se pohádala s "kamarádkou" ale ona asi nepřekousla tu mojí proměnu z myšky na Ženu. Udělala na mě podrazy v práci a od té doby se nebavíme. V práci jsem měla vvelké problémy s kolegy, vůbec se se mnou mnozí nebaví. Ale to asi celé souvisí s tím, že jsem vždy byla ta vrba, co každého vyslechne, poradí, dodá energii a dobrou náladu. No a v tom mém procesu změny jsem začala víc myslet na sebe a tím se asi chovat jinak i ke kolegům. Ani jsem nějak nemohla jinak. Řešila jsem sebe a na ostatní a jejich problémy neměla energii. Teda zní to hrozně jak to ta čtu, nemyslete si že jsem teď nějaký nepříjemný sobec, ale já nesvádím vinu na okolí, jen popisuju změny, co se mi udály. Oni totiž kolegové o mých problémech s nevěrou nevědí a pro ně jsem nějak moc úspěšná. Mám krásné tři děti,  najednou jsem nějak zkrásněla, zvládám rodinu i práci, chodím a pořád se usmívám, vypadám tak nějak sebevědomě. Kdyby věděli. No ale lidská závist je mocná.

Zase na druhou stranu jsem si našla nové přátele, asi to bylo pro mě opravdu zlomové období. Do toho nám ukradli auto a to nejsme žádní boháči a to auto budeme ještě dva a půl roku splácet.

Takže někdy se chovám hystericky, ale naučila jsem se to skrývat do koupelny při tekoucí sprše. Když to na mě přijde, tak se lituju a řvu. Ale pak si řeknu, že litovat se je to nejhorší, že nejsem nějaká oběť.

Nejmíň tisíckrát jsem se chtěla od srpna s manželem rozejít, vyhodit ho. Ale nejenom že on nechce, děti jsou takhle spokojené, ale já si uvědomila, že takhle můžu využívat alespoň nějakých výhod jeho existence a ty zatím opravdu převažují nad nevýhodami.

Dokud jsem ho řešila, tak jsem měla v hlavě - odejde a já si ho zařadím mezi své nepřátele a problém zmizí. Ale přišla jsem na to, že stačí přestat ho řešit - jestli má milenku, proč to udělal atd. A pak už je jedno, že bydlíme pod jednou střechou. Pokud se samozřejmě nezačne chovat nějak moc patologicky, to by pak byla jiná.

A kupodivu teď zas já dostávám jako bonus následující: můj muž se ke mně teď chová snad líp než na začátku vztahu. Samozřejmě i tak má do pana Dokonalého daleko, já bych si dnes ho už jako manžela nevybrala, ale i tak jsem s tak hezkým vztahem nepočítala.

Jo a Ivalo,  kolik je Tobě a kolik dětem?

Vanilko.Mně bude 43,holkám je-jedné "za pár dní" bude 19 a dvěma bude letos 18.To co píšeš-ne všechno-ale moooc z toho je to,co jsem hrozně potřebovala slyšet.Taky jsem na tom byla stejně.Můj BM byl můj první a "zatím" poslední chlap.Nikoho jiného jsem nepoznala.A taky jsem si myslela,že je to láska mýho života.Že spolu budem pořád a on bude rád,že mě má...Ha ha ha.Takže mám v tobě oporu-protože se potřebuju STEJNĚ jako ty naučít s ním žít pod jednou střechnou,využívat to nejlepší,co mi tohle soužití s ním nabídnout.Šetřit penízky,vzpamatovávat se z toho "blesku z čistého nebe",a nacházet se sama.Přesně jak ty píšeš.Děti jsou spokojené,já nepřemýšlím-jestli jde k ní nebo ne,jestli jí píše nebo ne...Prostě dělám,že to není.Takže tvoje rada nad zlato-neřeším ho..A cítím se líp.
A kdepak máš tu maličkou slečnu,když jsi v práci???Teda,jsi šikulka.

vanilko, ivalko, holky jsem taky jedna ktera se řadi k vam.Zajimalo by mě vanilko jak dlouho už to u tebe trva po provaleni nevěry a jak se vam žije bez lasky.... semnou manžel zustal, je na mě hodny, asi kdybych chtěla vodotrysk tak ho dostanu , ale nedokažu ho milovat. Rada ho mam ,ale ta zrada lasku zabila . on mi řika že mě miluje ,ale blbě se to posloucha. Myslim si že když někoho miluju tak ho nemužu tak podle zradit ,prožit si romanek za mima zadama a po provaleni nevěry se zas honem znovu zamilovat do manželky,ktere tak ubližil to je divne. Jak se na to tvářit..Hrozně se bojim ,že se to zas bude opakovat ,že to pak nezvládnu zase znovu..neumim si zakázat myslet na budoucnost  .Jsem hloupá ,měla bych se radovat ze zdravých dětí z toho že mám práci , manžela který zabezpečuje rodinu a říká,že mě miluje..ALE, ALE....neumím věřit a jsem prazdná asi nemám komu dát lásku...

Ivalo, holčičku mi hlídá moje máma, která kvůli tomu šla do důchodu. Už hodně přesluhovala a ostatní vnuky má už velké, tak byla šťastná, že má impuls proč konečně skončit s prací a dělat něco opravdu užitečného. Takže k nám každý den dojíždí. Já si to opravdu užívám, říkám o ní že je hyperaktivní babička, moc mi pomáhá i s domácností, uvaří a tak.

Šikulka - díky moc, no to jsem, teď už to vím, i když mi leta můj muž říkal něco jiného a já tomu věřila. ALe paradoxně se učím tou šikulkou nebýt a přesunula jsem na něj hodně povinností i na radu psychologa, když chce zůstat s rodinou tak ať se stará.  Pa, pádím domů, doma mám taky net, ale nevím, zda budu stíhat kdyžtak zítra.

KAMARADKO - jak jsem psala, tak teď musím už mizet, ale mám Ti k Tvému příspěvku co napsat, tak prosím strpení, já se vrátím !

Teda,mně se normálně zdá,že takové věci se stávají hodným holkám.Potvorám ne....Já jsem se celý život snažila být poctivá,pomáhat druhým-takový ten blbec,co má srdce na dlani...Ale už se k tomu nevracím.Říkám si,že dobré věci se dějí i dobrým lidem,tak čekám....čekám....čekám.Jen abych se dočkala.
Vanilko-teda měla bys ty své zkušenosti vydat knižně.Tak -jsem se snažila být-po tom provalení-taková ta-co nikoho nepotřebuje,je samostatná,sebevědomá.Ale teď si říkám-PROČ?Takže pokud BM je u nás-a pravděpodobně tam i dlouho zůstane-tak hezky ať se zapojí do prací.Sedět u televize nemusí.Takže na něj hodím fůru povinností-a budu se věnovat sobě.Smířila jsem se s tím,že mě prostě neměl nikdy rád-ale i s tím jsem se naučila žít-a jelikož nevypadá na to,že by odchvátal k milence,tak ať maká....KAMARADKO-nevím,ale máš pravdu v jednom-už bych nikomu nevěřila...A proto mám strach,že kdybych někoho potkala,nešla bych tím celým srdíčkem.Očekávala bych zradu....Tak radši nikam nespěchám.Užívám si svobody,dětí,práce.Víš,člověk má být vděčný za to,co má.A každý den děkovat Bohu...A máme toho určitě moc...A netrápit se tím,co nemáme.Já jsem vlastně taky spokojená-mám zdravé děti,práci,penízky,domov,zdravé rodiče-jen se mi nepovedlo manželství.Ale v poměru k tomu,co mám,je to zanedbatelné...Takže,hlavu vzhůru a říkej si-život jde dál...

Ivalo, potvory po sobě nenechají rajtovat- ve vlastním zájmu se to taky nauč, protože si k tobě nikdo nedovolí být takový jako tvůj muž. Nikdo, ani šéf, ani děti, ani tchýně...prostě jsi zaťala zuby, sklopila hlavu a nechala si nas..t na hlavu. Taky jsem si myslela, že je to nejlepší řešení, jenže jsem ubližovala nejen sobě, ale i dětem a manželovi. Nebyla jsme spokojená, v pohodě a pak to vyústilo v manželovu 2letou nevěru.
Pořád se musíme učit, pořád pracovat na sobě, abychom byly pro druhého neokoukané, aby nás respektoval, abychom byly pro něj záhadou, aby o nás občas musel bojovat. Nejsou tu jen společné zájmy, ale i tvoje zájmy, něco, v čem vynikáš, při čem si nejlíp odpočineš, co tě velmi potěší. Na tom pracuj pořád a respektuj to samé u svého partnera, to je myslím klíč k úspěšnému prožívání v páru.

Ivalo, můj manžel byl taky můj první a jediný a vím, že jediným už zůstane. Dlouho mi trvalo, než jsem vnitřně uvěřila, že mě opravdu miluje a pak jsem byla moc šťastná. Pak se ukázalo, že mě milovat přestal a začal milovat jinou. Odešel ode mě, rozvedli jsme se, on žije s tou jinou, je šťastnej, na vrcholu blaha a já jsem zůstala sama. Taky jsem byla ta hodná, pořád jsem se trápila, aby mě měl rád, chválila jsem ho za každou blbost atd. atd. A když jsem dostala depresi, tak se na mě vykašlal. Čekám, kdy se mu to vrátí, jestli jsou teda ty boží mlýny. Zatím tomu teda nic nenasvědčuje.

Ivano já na ty tkzv.boží mlýny nečekám, nevím, moc tomu nevěřím, že něco takového existuje a asi bych ani ve krytu duše upřímně nechtěla nějakou odplatu pro BM a jeho milenku. Spíš se snažím to všechno tak nějak hodit za hlavu, zaměřit se na sebe a děti, zbavit se toho zklamání z rozpadu manželství uvnitř a najít opět radost ze života. Vztahy jsou hodně složitá věc a myslím si, že hledat v nich nějakou spravedlnost nemá cenu a ani význam.

Vanilka, obdivujem ťa a držím ti palce :supr: -tovj príbeh je zaujímavý a vieš ho perfektne opísať, normálne som ho hltala...
Ivana, ak si to nastavíš, že už nikdy nikoho mať nebudeš, tak naozaj nebudeš... Ale ako vieš, že ti to niekedy o 15 nepríde ľúto? Nechceš si zatiaľ programovať budúcnosť na kratšie obdobie...?
A božie mlyny melú, ale majú vlastný timing, a podľa mojich skúseností prídu "rany na vinníkov"  v čase, keď už to vám bude jedno, lebo budete mať vlastný, spokojný a možno aj šťastný život... A nebudete sa(dúfam) celý život len obzerať do minulosti a sledovať, ako sa darí bývalému...

Selimko, dobrý :supr:, souhlas. Pořád tě vidím na tom nádraží...

Aby bylo jasno, já se nijak pomstít nechci, chápu, že se manžel zamiloval jinde a chápu i jeho novou lásku, že se do něj zamilovala, nemám jim to za zlé. Jen mě hrozně mrzí, že já se tak trápím a on je v pohodě a vysmátej.

Ivanko,skús sa ním úplne prestať zaoberať a zameraj sa na seba - uvidíš, že sa ti bude ľahšie dýchať.A s tými božími mlynmi má Sel pravdu--dojde raz aj na tých,čo premyslene a vedome ublížili slušným ľuďom.

Jak je vidět,jsme na tom všechny stejně.Někdo se s tím vyrovnal líp,někdo hůř.Ivano,já v boží mlýny věřím.A taky věřím tomu,že všechno zlé,co člověk udělá se mu vrátí.Možná ne dnes,možná ne zítra.Kdybys chtěla,aby pikal okamžitě,byla by to msta.A já?Já se mstít nechci.Jestli nečetlas knížky od Hailové-já nevím,jak přesně se to píše-ale jmenují se Síla ženy,Miluj svůj život, a některé další-přečti si je...A můj BM byl taky první..a zatím poslední.Já jsem se v této "nespravedlnosti" a v řešení JEHO problémů plácala -snad 4 roky.Ale na radu Vanilky jsem se sebou začala něco dělat.Přestala jsem řešit jeho pocity,jeho nálady,jeho potřeby.DLABU na něj.A ejhle-ono to funguje.Začalo se volněji dýchat.Takže netrap se myšlenkami,proč to udělal,za co ti to udělal,proč se má ON dobře a ty trpíš...Ne.Hoď to všechno za sebe a už si ty myšlenky na něj nepřipouštěj.Zaměstnej se.Jak ruce,tak hlavu.Můžu potvrdit,funguje to...Víš,já jsem se v tom máchala i z toho důvodu-protože mně můj BM nic neřekl-a já jsem si k milence zašla...To jsem ale čuměla-a to doslova-co jí nasliboval,co jí nalhal,jak plánovaly budoucnost-zatím co já jsem se mu doma starala o děti...Ach jo.Ale na to už nemyslím....Už se nechci ani v nejmenším piplat v tom,co bylo.Protože tím,že myslíš na minulost,trápíš se.Tak si řekni DOST-a začni řešit sebe.Mně rady pomohly.Asi nebude už pořád dobře,ale jsem na to připravená.Drž se,hoď BM za hlavu,mysli na sebe,na děti....Odkud jsi a kolik je ti roků...

Ivalo: jsem z Brna a je mi 47 let. Mám 2 děti, holku -21, studuje na VŠ a kluka - 19, letos bude maturovat.
Knihu Miluj svůj život jsem nedávno na doporučení tady z babinetu četla. A snažím se taky žít pro sebe. Našla jsem si nové a obnovila styky se starými kamarádkami, téměř každý týden něco podnikáme, začala jsem o sebe víc dbát, chodit k holiči, na masáže, na jógu. Hodně čtu a pletu. Jen jsem pořád strašně smutná, často se mi objevují vzpomínky na to, jak jsme byli spolu šťastní a jak jsme se te´d mohli mít hezky, když už jsou děti velké. Na to jsem se celý život těšila, jak budeme cestovat, chodit na výlety, do divadel, na plesy, jak si budeme užívat. Samozřejmě, že hodně z toho můžu podnikat s kamarádkami, ale prostě to není ono.
Tvůj muž ti ublížil a ubližuje stále víc než mně ten můj, protože můj BM se zachoval, jak nejlépe mohl - řekl mi to na rovinu, že se mnou nechce být, odstěhoval se a rozvedl, na děti platí a s dětmi se hodně stýká, věnuje se jim. Ale stejně to strašně moc bolí.

Ivano,nebuď smutná...Někdy dáme v Brně kafe a pokecáme...Já jsem na sobě "konečně" začala pracovat..Tys měla hezké manželství,máš na co vzpomínat.Já jsem na tom byla hůř.Mě si snad můj BM /dle slov milenky/ nikdy nechtěl vzít.Ale proto,že nám byl nabídnut podnikový byt,tak si mě vzal...A pak už to bylo takové-dodnes hledám slovo-asi divné.Já jsem  se starala o děti-on nedělal NIC.Já jsem vařila,pekla,starala se o děti,pak chodila do práce-no prostě na všechno jsem byla sama.Když jsem chtěla jít do kina,na ples-no kdekoliv-řekl NE,mě to nebaví.Když jsem chtěla na dovolenou-řekl NE,co bych tam dělal,když jsem chtěla aby se mnou šel nakoupit-řekl-ne-jeď autem...Když si na to vzpomenu...Brrrr.No samozřejmě,když už měl milenku-byl vděčný za každý okamžik,kdy jsem byla "mimo hru"...A když jsem byla s dětma na dovolené-tak bydlela u mě v bytě...Ale to jsem dozvěděla samozřejmě až později.A domů chodil jen spát....Takže já,těch hezkých vzpomínek,moc nemám....A i přes to,jsem ho strašně moc milovala....Znáš to-taková ta HODNÁ,BLBÁ..No-pak mi to sice oznámil-ale -jen jsem se zeptala,když nepřišel v noci domů-nemáš někoho...Tak odpověděl MÁM...A to bylo všechno....Pak jsem se s milenkou sešla-a to jsem se toho dozvěděla-ouvej.No-a tvůjBM se k tomu postavil jak chlap-ale můj???Pobíhá jak raněná srna....sem a tam,tam a sem...Takže se mi těžko od něj odpoutává.Ale zvládám to taky.Zařizuju si život sama.Jak by řekla VANILKA,neřeším ho.Je mi úplně jedno-co dělá,komu volá,prostě je mi FUK.A budeš se divit-najednou to pomáhá,cítím se líp.Dnes,když přemýšlím,proč jsem ho tak strašně milovala-nenacházím ani jeden jediný důvod...Ale prožitých roků nelituju-mám děti.A to je víc,než má on....Dodnes neví,co chce,-a na to jeho Život je krátký,nemám smysl života-na to, mu už holka-kašlu z vysoka......Takže se drž
A nebuď smutná...Víš,vždycky si říkám...kdyby mě bůh neměl rád,potrestal by mě jinak....Tak se mi jen nepovedlo manželství...A nemysli,to že je teď tvůj BM spokojený-nevíš co ho ještě v životě potká...Tak-držím palce...A neutápěj se v tom...
Zvedni hlavu a nepromarni život jen vzpomínám co bylo..Ono bude určitě ještě něco krásného..

Ahoj,
moc často nečtu a nepíšu už vůbec, ale třeba jsou mezi vámi některé, kterým můj nick něco řekne. Chtěla bych vám napsat, jak se na to dívám po čase já a krátce zhodnotit svoji situaci - tu před časem a i tu současnou.
Tedy - i mě po téměř 20letech manželství potkala nevěra ze strany manžela, zamiloval se do mladinké studentky a ohluchl a oslepl. Nanic bylo pohodové manželství, společné zájmy, prima děti...dlouho jsem to jen tušila, ale po 10měsících jsem na tom byla hůř a hůř a přinutila ho to řešit. Slíbil, že se polepší, ale nestalo se tak. Návraty, rozchody, hrozná atmosféra doma trvala 3/4 roku. Loni touhle dobou se po jedné scénce odstěhoval na chatu, časem k němu přibyla studentka a jsou tam dodnes. 13.2. máme rozvodové stání.
Mě je čerstvých 40, mám 20letého syna a téměř 17letou dceru, dobré zaměstnání a ze strany manžela i celkem ucházející finanční zajištění. Po čase jsme se na rozvodu dohodli, i když mě to stálo hodně sil a slz a stále se s tím nemohu smířit. Do smrti nepochopím PROČ... Svým způsobem ho stále miluju, je to můj "hlavní" člověk, ale neuvěřitelně  mě zklamal a ublížil mě i dětem, rodičům a spoustě lidí. Přišla jsem o kus života, o víru, ztvrdla jsem jaksi uvnitř. Potácela jsem se na kraji vyčerpání a psychického zhroucení, absolvovala mnoho hodin na Babinetu, u psychologů, strávila jsem půl roku na antidepresivech...ale taky jsem si spoustu věcí uvědomila...
Vzala jsem si nedospělce se spoustou komplexů, na kterém se dost podepsali rodiče, celý život jsem ho táhla kupředu a myslela jsem si, že je to on kdo všechno řídí. Obdivovala jsem ho a vzhlížela jsem k němu, občas probleskly kolem nějaké drby o jeho záletech, ale já jsem považovala za moudré nevšímat si toho. Doma jsem nic nepociťovala, ke mě se vždy choval bezvadně a s láskou, nemohla jsem si nikdy na nic stěžovat. Až s tou poslední, nejmladší a svobodnou a největší blbkou, ztratil rozum úplně. Je o rok a půl starší než náš syn. To jen pro ilustraci. Manželovi bude 44.
Zpětně to hodnotím jako kombinaci všeho možného - krize středního věku, jeho vlastní komplexy, únava z podnikání, z dvacetiletého manželství, pocity že ho nikdo nepotřebuje. Zkrátka takový mix.
Nevídáme se, nekontaktujeme se. Děti jsou natolik velké, že s ním kontakt udržují samy, dcera s výhradami, syn raději nic neřeší a dělá že se nic nestalo (stejně tak jeho rodiče), táta prostě jen nebydlí doma.
Já jsem dnes, po roce, téměř v pořádku. Poznala jsem za ten rok spoustu nových lidí, i mužů. Ze začátku to nebylo vůbec lehké, se vším se chlubit nemůžu, ale i to mě posunulo nějakým směrem - dokonce jsem se podívala do Brazílie :-), i když jsem to zaplatila ztrátou iluzí. Na druhou stranu jsem si odtamtud přivezla spoustu ztracené víry sama v sebe a svoje schopnosti. Můj doktor mi řekl, že jsem na sobě udělala ohromný kus práce a že mi to hodně prospělo. Nikdy jsem nevypadala takhle dobře a sebevědomě.
Teď mám "přítele", který na mě obdivuje všechno to, co manžela ode mne odehnalo - samostatnost, vzdělání, rozhled. Takřka denně mi opakuje, jak jsem obdivuhodná. Nevím, jak dlouho to potrvá, protože to není perspektivní partner (je mladší), ale v současné době to neřeším. Nemám tu potřebu. Dává mi hodně  a já jemu taky. je to moje sluníčko.

Vám všem tady, co se tak trápíte bych chtěla říct toto - trvá to. U někoho chvíli, u někoho celý život. I já s tím budu žít do konce a nikdy se s tím nevyrovnám úplně. Co jsem ale pochopila je to, že si chci zachovat vlastní důstojnost. Můj muž chtěl nový život s novou partnerkou a já ho nechala jít. Taky mu trvalo dlouho, než se rozhodl a stejně to nakonec bylo moje rozhodnutí, i ten rozvod. On by to nechal tak, jak to je. I před odstěhováním si vlastně představoval, že já zachovám klid a zdání rodinné pohody a on bude nosit domů peníze a dělat si co chce. Pro mě to nebylo přípustné partnerství. Já nejsem ochotna tvářit se jako šťastná manželka člověka, který jezdí na hory s milenkou a navštěvuje s ní společné známé. Dnes žiju sama, dělám si co chci, chodím kam chci a spím s kým chci. Dnes by ani děti nechtěly, aby se táta vrátil.
Přesto přese všechno ho stále nemůžu potkat, obrací se mi žaludek a vím, že u soudu budu plakat. Že mě to ještě bude hoooodně bolet....
Hezký den.

Kukačko, to víš že si tě pamatuju. Je to smutné, jak to dopadá ale už ti zas začíná jiná etapa života a čeká tě určitě ještě spousta hezkého, něco končí a něco čeká za rohem.

Kukačko, fajn, žes o sobě dala vědět. Myslela jsem na tebe, jak se asi máš. :)

Kukačko,četla jsem to jedním dechem...Jsi dobrá,zasluhuješ metál.Ty ještě rozvedená nejsi-a už jsi se celkem vzpamatovala,žiješ svůj život.Asi už tak bezhlavě nikomu věřit nebudeš.Je to ale drahá zkušenost,to manželství,že?
Já se zatím vzpamatovávám z toho šíleného šoku-a to už jsme rozvedeni 4 roky...A když jsme se s BM o něčem bavili-křičel-TO TY SES CHTĚLA ROZVÉST...Takže kdyby bylo na něm,byli bychom manželé doteď-a jen on by si odskakoval a přiskakoval...Ale na to jsem já taky nebyla.V okamžiku,kdy jsem se o milence dozvěděla,jsem o něj přestala stát.Asi jsem ho ještě měla ráda-je to muž mého života-ale už jsem s ním nechtěla žít.Okolnosti tomu ale nechtěly,takže žijeme dál pod jednou střechou.Ale já každým dnem zjišťuju,koho jsem to vlastně tak milovala.On,si to vůbec nazasloužil..Já jsem milovala iluzi...Asi.A tak dnes se na něj dívám jinýma očima-asi "střízlivýma"-a zjišťuju,že je to cizí člověk..Ach jo...Beru ze společného soužití všechny výhody,finanční zabezpečení.Ale už s ním neplánuju vůbec nic....Ani ho neomlouvám,prostě ho NEŘEŠÍM...A dýchá se mi dobře...Nevím,jestli ještě někomu budu věřit a jestli si vůbec někoho najdu,ale vím,že budu spokojená....A budu už vždycky mít hlavu vzhůru...Tak ahoj a při rozvodu na tebe budu myslet...Taky jsem bulela,nemysli.BM to bral jako frajer-že je nad věcí-ale já-když začal soudce mluvit o tom,že děti by si nás přály spolu-tak jsem brečela jak želva...Ale neboj,zvládneš to...

Kukačko,napísala si zrejme presne to, čo si myslí a k čomu sa snaží dospieť vačšina z nás.Dík za pocit- že si možeme povedať-vidíš-a funguje to!!
Slniečko v duši..

Kuki, díky za zprávu. Mockrát jsem si na tebe vzpomněla. Je fajn, že už jsi z nejhoršího venku. Já taky, i když tak daleko jako ty ještě nejsem. Ale lepší se to každým dnem. Držím ti palečky a budu moc ráda, když se občas ozveš. :pussa:

Kukačko - nějak jsem se v Tvém příběhu viděla - hodně podobný příběh - nevyzrálý manžel a já zaslepená :)

Víte - já měla hodně zájmů i před tím, ale teď jich mám víc. Skoro každý den jsem někde venku, moje babi by to odsoudila, protože já se "chodím bavit". Divadlo, kino, sport, hospoda... a když mám volný den celý, tak už zase s láskou poklidím byt a napeču a navařím dětem. V době největších depresí jsem tohle ignorovala.
Vlastně mi nic neschází. Nedovedla jsem ani pomyslet, že to nekdy vyslovím. Zrovna tak jsem ale nikdy nedovedla pomyslet, že budu stát v Brazílii na letišti a anglicky řešit nesnáze cestování :-). I to přináší život rozvedené "zoufalé" manželky. Minulý týden jsem svému příteli dokonce řekla, že když mě manžel opustil, tak se mi zřejmě stala bezvadná věc. Uvědomte si to. Život nekončí - jsme ještě k světu, řada z nás zhubla a omládla, děti máme velké a samostatné, praxi ve všem možném... ze svých mužů jsme měly to nejlepší - jejich mládí a sílu, to, co teď mají milenky je jen vyšeptalý odvar, za chvíli jim dojde dech. 
POřád jsem se zaštiťovala vizí společného stárnutí, že spolu s manželem by to bylo báječné. Ale ve 40 je do důchodu ještě sakra daleko. Dnes vidím, že bych se stále trápila.

A ještě - pohybuju se v kultuře a včera jsem měla možnost potkat pana Formana se ženou velmi zblízka. Je to úžasný pán, ale dědeček. Nedovedu si představit jeho osmiletá dvojčata a mladou ženu, když ho trápí nějaký neduh. Tak si občas vzpomenu na svého muže a jeho studentku (ona by jednou chtěla dvojčata)...jenže on na rozdíl od Formana, Gotta, Svobody a podobných nemá ty prachy....

Kuki
:-))))))

Kuki,
jsi skvělá. A myslím si, že Tě čeká i skvělá budoucnost. Jak sama píšeš - důchod daleko a zkušenosti k nezaplacení.  Přeji Ti, aby jsi si takhle vedla i dál.Nevím jestli se mi povede smajlík. Pořád s nimi bojuji.:)a

Kuki---fantastický postreh a uvedomenie...len tak ďalej!  si hviezdička!!

Kukačko,jsi dobrá.Dodáváš sílu...Ale taky jsem se přistihla při stejné myšlence-asi to,co mně udělal a že jsme se rozvedli-bylo to nejlepší,co pro mě mohl udělat.Doteď bych seděla doma na zadku,doufala v jeho lásku,pobíhala kolem dětí-a na sebe bych zapomněla.Tak myslím na své záliby,koníčky,kamarádky-v létě se chystáme na aerobik k moři...no prostě toho mám strašně moc naplánováno...Takže takové nakopnutí teď s odstupem času oceňuji...A když pomyslím,že ta jeho "prérijní růže" bude taky chtít miminko,tak si chlapeček pěkně mákne....Naše děti jen tak míjel,takže milenka to určitě vezme za správný konec-a ty můj bývalý...to se těš...Jo,jo,jo.Nevážil sis dobrého bydla.Tvoje škoda....Já jsem mu náhradní matku dělala dost dlouho.Neměla jsem 3 děti,ale s ním 4.Umetala jsem jim cestičku všem-a na mou cestu jsem jaksi zapomněla..A to se milé dámy změnilo...

Ahoj holčičky, tak jsem si dala chvíli pauzu v práci a hups na Babinet.


Jak tady čtu ty příspěvky, tak si myslím, že se nedá jednoznačně říct, zda je líp těm holkám, co je po nevěře manžel opustil nebo těm, ke kterým se vrátil. Obojí má své pro i proti. Ale myslím, že se dá říct, že líp je těm holkám, které si vyřešily samy sebe. Prostě kvalitu našeho života si musíme řídit samy. Samozřejmě že se nám ne naší vinou dějou leckdy velké nepříjemnosti, ale je na nás, abychom se z toho nehroutily. Já vím, že se to lehko říká, ale bohužel je to tak a ne jinak.

Mám třeba kamarádku, dnes je jí 52 a v 45 se rozvedla protože manžel si našel jinou, mladší a pořídil si s ní dítě. Tehdy to vypadalo, že se kámošce zhroutil svět. Ale dnes? On řeší problémy mladé rodiny (všechny co máme děti jsme to zažily když byly děti malé), s novou manželkou má samozřejmě jiný vztah než když si jí vzal, každý vztah zevšední. a ta moje kámoška? Má se dle jejích slov skvěle, užívá si vnoučat, má na ně čas stejně jako na kulturu a cestování, nemusí se o nikoho starat, užívá s života. A možná mnohá z nás by si na jejím místě pořád stěžovala, že si to představovala jinak, že bez BM to jaksi není ono. Jde prostě o úhel pohledu.


Já na Boží mlýny věřím, jen potřebují svůj čas. Přesně jak píš Ivala a Selima, každému se vše vrátí. To dobré i to špatné.
Ale kdyby se tak dělo hned, tak by nás to vedlo k účelovému chování. My ale nemáme dělat dobro proto, aby se nám vrátilo, ale proto, abychom zlepšili život jiným, alespoň já to tak cítím.

A ještě k důvodům nevěry: já si taky nejdřív mylně myslela, jak mi mohl manžel tak ubližovat a zradit když jak tvrdí mě nikdy nepřestal milovat. Ale ono to je jinak. Člověk je nevěrný protože je sobecký a nemyslí při tom na pocity podváděného. Nevěru provádí ne proto, aby někomu ublížil, ale aby si sám užil a aby se sám měl hezky.

Zrovna tak jsem přemýšlela o té milence, jak mohla jít do toho vztahu s mým mužem - tátou 3 malých dětí - a ublížit ani snad ne mě, protože já si můžu obdobný vztah co mám s manželem najít s nějakým dalším chlapem,
ale ublížit a ohrozit ty malé děti, protože jejich vztah s tátou je jedinečný a jinde ho horko těžko někde vytvoří. Ale ona do toho vztahu s takovými pocity nešla, ona si jen chtěla užít trochu toho štěstí a pohody a lásky a já nevím čeho ještě a to ostatní ošklivé (že bere třem bytůstkám tátu) to prostě vytěsnila a nemyslela na to alespoň většinou, si myslím teda. Prostě zase sobecké chování, nemyslela zkrátka při svém jednání na pocity nějaké ženské a třech dětí.
Ale každý máme ten okruh lidí, na které jsme schopni myslet různě veliký. Někdo myslí jen na sebe a své zájmy, někdo zahrnuje do toho okruhu jen svoji rodinu, někdo i přátele, někdo myslí nejen na své zájmy ale i na zájmy a pocity lidí cizích a někdo dokonce dokáže se vciťovat a chápat a hájit a neubližovat i svým nepřátelům.

Skutečně si myslím, že lidí, kteří chtějí nevěrou podváděnému ublížit je minimum.

A KAMARÁDKO, představ si, že chlapi opravdu tak neřeší, jako my, většinou žijí hlavně přítomností. To mi poradil psycholog abych pořád všechno nerozbírala (to je teda pro mě dost těžký úkol), abych žila přítomností a budoucnosti se nebála.

Nemá cenu se už dopředu bát, že se nám zase přihodí něco nepříjemného, co jsme si už jednou prožili, třeba nevěra. My to tak úplně ovlivnit nemůžeme, ale už máme jistotu, že to přežijeme tak jako jsme to už někdy  přežili. Ta obava znovu někomu uvěřit nebo znovu jít do nějakého vztahu pramení jen z naší nejistoty, z toho že si sami nevěříme, že nemáme dost sebevědomí.
Příklad: Když jsem si jednou zlomila bolestivě nohu na schodech, znamená to snad, že už nikdy nebudu chodit po schodech? Ne, jen si budu pečlivěji vybírat, kam a jak šlápnout a které schody radši vynechat. Budu mít jistou výhodu před těmi, co si nohu ještě nezlomili, protože budu možná znát jednak nějaké schopné lékaře, jednak fáze hojení, míň věcí mě pak překvapí. Ale rozhodně si přece nenechám ujít třeba nádherný výhled z nějaké rozhledny, na kterou vedou schody a žádný výtah.

Ivano, napsala jsi, že Tě mrzí jak Ty se trápíš zatímco BM je v pohodě a vysmátej. Jen poznámka: on vypadá, že je v pohodě a vysmátej, on tak na tebe působí, Ty nikdy nemůžeš vědět, co opravdu prožívá.

KAMARÁDKO: žiješ opravdu bez lásky nebo se jen bojíš lásku k sobě pustit aby ses znovu nezranila? Pokud by Ti skutečně byl manžel po*ný, pak nezbývá než uvědomit si + a - vašeho společného soužití a podle toho pro sebe vytěžit maximum.
Já totiž s manželem bez lásky nežiju, to ne, jen jsem víc za potovru a míň mi na něm záleží, tím pádem se míň trápím jeho nedostatky.

Kukačko,ještě jsem ti chtěla napsat-i díky tobě se začínám cítit líp....Ještě před 14dny jsem byla zralá na sebevraždu...A to doslova.Seděla jsem u televize a přemýšlela...BM se od nás neodstěhuje,děti už mám velké-už mou každodenní péči nepotřebují-a co já?On prostě neodejde a já nemám právo na svůj život...Tak jsem si musela zajít k lékařce,aby mi napsala léky na uklidnění...Ale světe div se.Najednou,po přečtení vašich příspěvků-jsem je schovala hluboko do skříně-a najednou se mi straaaaaašně ulevilo.Najednou ho fakt neřeším.A to doslova....
Ale vím,chtělo to i čas...Takže skoro po 4 rocích,se cítím svobodná...A nemyslím na to,co si myslí on o mně....Byla jsem už na tom taky dobře,ale jeho sms,které psal milence mě rozhodily...Ale teď už kašlu i na sms....Jsem jen já...A jak píšeš-zhubla jsem,začala jsem o sebe víc dbát,kupuju věci i sobě-nejen dětem-a na sebe jsem zapomínala...Takže si klidně koupím to,co mi udělá radost...A žiji z vesela...

Ivalo, nemysli si, mě dáváš sílu zas Ty, i Kukačka je pro mě vzor a ostatní holky tady. Pomáhá i vědomí, že v tom nejsem sama. Protože v mém okolí jsou samé šťastné páry (i když tak možná jen působí).

Ale co vám oběma v dobrém závidím je to, že máte děti velké a můžete si víc dělat, co chcete.

Jak ráda bych já alespoň na týden odjela a byla někde sama bez dětí a rodiny vůbec! Ale nemůžu.


KAMARÁDKO, ptala ses jak dlouho po provalení to u nás je. Tak k tomu došlo 21.8.2006, tj. pět měsíců. Jak mi řekl, tak před tím vztahem trvajícím rok a půl, o kterém jsem v podvědomí věděla, vědomě opravdu ne - někdy vám vypíšu, co všechno jsme pro tu jeho milenku dělala, on o ní mluvil jako o chudince a já jí tedy různě pomáhala v tom jejím údělu rozvedé samoživitelky -no tak před tím vztahem měl různé románky které prý byly jen o sexu, o nich jsem vůbec nevěděla, k nim se mi přiznal až někdy v záží nebo říjnu asi aby se očistil, já to po něm nechtěla, neptala jsem se na to.

ivalo - můj nejlepší lék na uklidnění je můj přítel. děti jsou bezva, zvlášť dcera je úplně skvělá, alůe málo platný - tohle je něco jiného :-). Vím, že teď jen prožívám to, co každý zamilovaný na začátku vztahu a že to za chvíli odezní. Jenže se nesmírně raduji z toho, že to vůbec přišlo. Všechny ty temné dny, kdy jsem si nedokázala představit, že se ještě takhle někomu otevřu...najednou je všechno jinak. V kabelce mám jablíčko k svačině, které mi dal někdo komu na mě záleží...(teda ještě jsem dostala tyčinku Bounty, ale to byste mi už moc záviděly)

::supr::supr::supr::supr:
nezávidíme, Kukačko- my ti to přejem!!Veď tu sú samé fajn ženské...dobrú chuť
:):):P:):supr:

Vanilko,tak dobře budem si pomáhat navzájem.Ještě dnes nedokážu pochopit,jestli jsou na tom líp holky,ke kterým se chlap vrátil,nebo ty,co je opustil...Ještě vám řeknu perličku...Nejsem hysterka,myslím že jsem ženská do nepohody.A když teda na MOU otázku-když nepřišel  BM na noc domů-"Jestli někoho máš,tak mně to řekni-" on odpověděl - "JO"....A na další otázku,když jsem se ptala,jak dlouho to trvá,jestli týden,měsíc,rok-odpověděl-TAK NĚJAK...A když jsem zašla za tou "prérijní růží"-abych věděla-to víte,měla jsem 3 děti....tak mi řekla,že to trvá 12 roků....A já-tou chorobnou péčí o všechny mé milované-jsem to nepoznala.........Že bych měla klapky na očích????Ale samou honičkou jsem to prostě neviděla...A věřila mu.Ano,školácká chyba.Bezmezně mu věřila...

Kukačko,strašně ti držím palce...Nemysli co bude dál.Může ti to být jedno...teda ne doslova.Když jsem se tu JOBOVKU dozvěděla,propadla jsem skoro panice-co bude????Děti ještě na základní škole-co bude,jak bude???A on-prostě mně řekl-na to nemysli.A je to pravda.Co ti pomůže plánování..Nikdy nevíš,co tě potká-třeba za den,za měsíc,za rok.Žij si život,který ti dělá dobře,měj radost z perfektních dětí,užívej si vztahu...Nemusíš řešit,co bude když.....Na to nemysli...A nech se hýčkat....A tu tyčinku si vychutnej...i to jablíčko....A máš pravdu závidím ti ji./ale ne doslova/.A třeba taky někdy dojdu k tomu,aby rozmazloval někdo mě.Zatím se rozmazluji sama...a užívám si to...

Oni /tíM/snáď už pri narodení dostávajú nalinajkované odpovede na otázky otravných manželiek...všade je to rovnaké--dokonca som si istá, že sa díval znudene na stenu vedĺa teba, ako ten moj.
Ale ,ivalo, vždy je to lepšie,ako keď mi jedna z "našich hviezd"poslala aj videonahrávku--lebo tak veľmi ho chcela a napriek všetkým slubom zistila, že on sa nielenže nerozvedie, ale ju ani neprizná--a on sa na /cca3sek/ na to pozrel a tvrdil a presviedčal ma,že to on nie je.Nikdy-ani face to face faktom to neprizn:co:al..tú situáciu ako ty som zažila iba raz,keď mal promile alkoholu nadmieru vysoke.Za triezva to, samozrejme, zaprel.A to tie ženské sa už pomaly sťahovali od manželov a dávali výpovede v práci..

Kukačko, jsi skvělá, v dobrém ti závidím. Ale já si neumím představit, že bych měla jiného chlapa. Já byla s tím svým tak srostlá, jako by byl mojí součástí. Když se odstěhoval, cítím to tak, jako by mi někdo usekl ruku nebo nohu. A to už se nedá nijak nahradit, jen protézou a to není ono. Kromě toho nemám ani žádnou příležitost se s nějakým mužem seznámit. Mužské kamarády nemám a nikdy jsem neměla a moje (tři) kamarádky také nikoho volného kolem sebe nemají. Musela bych se seznámit na internetu a to se mi příčí. A taky se mi muži v mém věku nelíbí, připadají mi staří a opotřebovaní a představa milování s nějakým padesátníkem mi zvedá kufr. No a mladší by zas nechtěli mě, vypadám totiž na svůj věk.
Takže z toho všeho mi plyne, že už budu navždy sama. Jenže já nechci nikoho jiného, já chci toho "svého" a to není možné. Chjo...

Dadko06,asi máš pravdu.Jenže ten můj BM těm svým lžím  věřil...Jen já jsem byla,která ne že nevěděla,ale ani zdaleka netušila.I dnes-když mě těma svýma  sms adresovaných "prérijní růži"-srazil na kolena.../ale je fakt že jsem se mu neměla dívat do mobilu- .../
A když jí psal-ty bláboly-že jen ona je jeho rodina,že se k ní odstěhuje napořád-no,když jsem se tedy ptala co to znamená-tak víš co řekl-to jsou kecy.Říkal - něco jsem jí napsat musel..
A tak jsme si řekla dost......dost...........dost....A je mi jedno co píše,co říká,co dělá.....
Je ale pravda,že než jsem toto pochopila a vzala za své,že jsem si teda něco protrpěla....
A dnes už trpět nechci....Už ne.

Ivano - jestli si myslíš, že já netrpěla právě tím pocitem, že mi chybí druhá půlka mě samotné, tak jsi na omylu. Jedna z prvních věcí kterou jsem udělala, byla ta, že jsem si koupila velkou peřinu, aby ta postel nevypadala tak blbě.
Ale podívej, rok se s rokem sešel a já mám zas druhou peřinu a modrý kartáček na zuby vedle svého.

Ivano,co to jsou za pesimistické řeči!!Nikdo neví,co ho čeká.A ty mi připadáš,že se chceš litovat.A proč?Život je prostě takový.Někdo odejde,někdo umře...A cos chtěla?Aby s tebou BM zůstal?Ze soucitu?A vážila by sis sama sebe???Já taky mám po 40-a taky-jako ty-si nedovedu,že by se mě dotkl jiný chlap-protože kromě BM jsem nikoho FAKT neměla....Ale neutápím se v žalu,netrápím se.Jestli to tak má být,tak to tak bude..Nemůžeš nic lámat přes koleno.Třeba jednoho dne už bolístka přebolí-a někoho potkáš.Niho nehledej za každou cenu,jen abys nebyla sama.Nebylo by to ono.Radši si užívej toho života takového,jaký je.A třeba na tebe čeká někde ten pravý.Ale nespěchá,protože ty bys ho ještě nedokázala přijmout.Pořád bys ho srovnávala s bývalým...Tak tomu nechej čas.
uvidíš,že život už k tobě bude jen dobrý....

Ivalo, Dadko, mě by zajímalo, proč vlastně ti vaši mužové s vámi zůstávají, Víte to? U sebe o tom totiž taky přemýšlím.

Ivano: to chce právě nové koníčky, protože to se rovná noví lidé, noví přátelé.

A čím jsem já dál od svého muže nebo BM tak tím jsem blíž jiným mužům! Ty jsi asi k tomu svému ještě moc blízko.


KUKAČKO, TY JSI ÚŽASNÁ, MŮJ VZOR! A TEN PŘÍSTUP K PŘÍTELOVI! NENÍ CO DODAT! SKVĚLÉ, JEN TAK DÁL.

Ivalko--v tom s tebou suhlasim, že oni vždy veria tomu, čo chcu.Aj ja som sa ho pytala  načo im vypisuješ a kecáš, že iba ony sú tvoje lásky / a že ich s touto predstavou žilo dost/,keď to nechceš doviesť do konca..a on: veď sú to iba slová, niečo napísat musím a ony čakajú práve toto..
Ale týmto vlastne degradoval všetko, čo kedy povedal aj mne a našim detom..veď sú to iba slová.Paradoxne mi asi najviac ublížilo to, že sme si my dvaja kedysi vymysleli skratky o laske a pocitoch-a uvidela som, ako ich používa s prehĺadom aj mladá pani-momentálna favoritka asi pred rokom.A zrejme aj všetky ostatné..

Dadko06,máš pravdu v jednom.Možná i to,ře řekl-to jsou kecy,něco napsát musím-najednou jsem si uvědomila,co je to za člověka..Já jsem žila asi v domění-podle sebe,soudím tebe.A tím,že já bych vědomě nikomu jinému neublížila-tak jsem si myslela,že je stejný.Ale ouha.Mě tedy nikdy neměl rád-takže žádné vyznání lásky jsem v životě neslyšela-ale i tak.Celé naše manželství byla lež...O to víc mě to mrzí.Jaký příklad dával dětem....S klidným obličejem řekne-že nevěra je normální...A nevěrný je každý.A to mi stačilo.A stačí.Takového člověka nemůžu mít ráda.Konečně jsem to pochopila a odprostila jsem se od něj.To ale trvlo....To zjištění,že za to nestojí.

Dadko06,ještě jsem ti chtěla říct...Já,když jsem byla u té jak pořád píšu "prérijní růže"-podotýkám,že jsem v sobě měla tři prášky na uklidnění,tak mně fůra věcí docházela až se zpožeděním-tak mně napovídala takových věcí-a já?Já jsem si říkala,to by BM nikdy,ale nikdy neudělal,nikdy by to neřek....Já ho bránila jako lev.A dnes,dnes už vím,že to určitě řekl...A všechno...
A víš z čeho jsem měla největší strach?Že ta moje láska k němu nikdy nevyprchá...A budeš se divit.Pomalu,hooodně pomalu a polehoučku se vytrácela.Až do teď,kdy je mi ho spíš líto.Zahodil hodně hezkého,co ho v životě potkalo.Ale s tím ať se vyrovná,jak chce...
Kdysi jsem mu říkala-já naivka-nikdo už tě nebude milovat tak strašně jako já...jen s chladným obličejem  řekl hm..
A dnes?Jsem spokojená a čekám,co mi život přinese...

KUKAČKO díky za tvůj rozbor, taky jsi mi tím moc pomohla. Tím, že netvrdíš jak je to snadné žít po létech manželství bez něj, ale že se to prostě dá a že může ženská zase prožívat nějaké štěstí. A já si myslím, že za další rok už se ti ten žaludek nesevře, až potkáš bývalého. Nebo aspoň ne tolik jako teď. A taky si myslím, že jemu studentka nevydrží a že se ještě můžeš dočkat toho, že i v tomto směru přijde zadostiučinění.
Holky to je tak fajn, že se tady tohle všechno dá přečíst ..... já se najdu v tolika jiných životech a hned se cítím o trošku líp, i když mi tečou slzy.
VANILKO - moc hezky jsi to napsala, souhlasím s tebou. Vydržet v dnešní době 100% věrní chce velkou dávku zodpovědnosti a morálky. Nějak se to nenosí. Pochopit jednorázovou nebo krátkodobou nevěru se dá. Bolí to, ale je to život. Že někdo opustí alkoholika (čku), hysterku, žárlivce apod., i to se pochopit dá, leckdy i poradit. Ale když někdo opustí druhého jen proto, že našel jiného, který mu momentálně víc vyhovuje, to opravdu není nic jiného než sobectví a bezohlednost. Pracovat na vztahu, který zevšedňuje, to je práce, pro oba. Je samozřejmě daleko snazší sáhnout tam, kde je to co mi chybí.
A na druhé straně - popravdě - která z nás opuštěných dělala něco proti tomu zevšednění? Po 20 letech manželství už jsme většinou rády za ten klid a stereotyp, i když taky se závistí občas kouknem na zamilované páry a říkáme si nostalgicky, že to už nikdy nezažijem.
Tak teď nám ti chlapi vlastně dali možnost - byť proti naší vůli - všechno čím nám šli na nervy je pryč. A přesto stejně pláčeme a toužíme po tom mít to zpátky. A jim závidíme, že jsou vysmátí a v pohodě.
IVANO už ti to tu někdo napsal - můj se tváří stejně tak a nejen tváří, věřím že se tak i cítí. Ale kdo ví - jak půjde čas, začne mu všednět i ten druhý život a možná začne teprve pak přemýšlet o tom, o čem přemýšlíme my teď. Já vím, že nám už to bude houby platný.

Iv...teším sa s Tebou, že si to takto zvládla..a verím, že každá z nás sa postupne k podobným pocitom dopracuje.veď ten život je tak krátky na to, aby sme sa zbytočne trápili...a kvoli niekomu, kto za to evidentne nestojí.

Děvčata,
já měla  taky pěkný klapky na očích, a to mi občas náznakem  i kámoška cosi nadhodila( jemně, nechtěla se mě dotknout), já jen mávala rukou, jakože nic....- tak nakonec kámoška myslela, že vše vím, vše ok, že prostě máme  doslova volné manželství....nicméně, jak vidno, bylo volné, jenže jaksi doslovně jen z jedné strany....joooo, moje chyba, ne chyba ne, beru to jako osud, prostě asi se to mělo stát, kdyby ne, byli bychom prostě někde jinde, byly by jistě jiné problémy....holt zkušenost

A jak již   zde  psáno, honila jsem jsem se, vše obstarávala, zametala cestičky, mil. naopak furt potřebovala pomoc, věčně nespokojená( tak to jí nezávidím) a haha, manžel, když se někde doslechl o nějaké nevěře( v okolí), to byste ho měly slyšet, jak to uměl "odsoudit"....to ale člověku taky dochází až časem....

A jak píše Vanilka 69, je dobré tedy myslet na sebe, řešit sebe a brát od stávajících dní, co přinesou.

Samozřejmě, asi každá z ná si představovala,že je manželství jen jedno za život.A s tím svým-ve stáří bude krmit v parku holuby.Ale i to je život-že se nám to naše plánování nevyplní...Já jsem udělala fůru chyb-ale mě manžel "nahradil",když jsem měla jedno dítko 2-leté a dvojčata měla 1 rok...Máte dojem,že jsem měla myšlenky a sílu pracovat na tom,aby náš vztah nezevšedněl???Tam asi nebyla šance.Ale jsem vděčná za kopanec do zadku.Aspoň jsem se probrala a vidím svět jinak...Realističtěji...
Hrozně mně tyhle vaše články dodávají sílu to zvládnout.A musím se pochválit-každým dnem je mi líp,líp,líp....Tak pište,ať se můžu vžít do vašich životů a vidět naději

No, já se snažím nelitovat se. Každý den hledám něco hezkého a snažím se svůj život žít dál. Dělám co můžu, abych se z toho dostala, ale je to strašně těžké. Můj muž mi hrozně chybí. Když něco hezkého nebo ošklivého prožiju, jako první mě napadne: Musím to říct M. až příští vteřinu mi dojde, že už není. Je to, jako kdyby umřel. Jenže, když ti umře manžel, můžeš se utěšovat, že tě až do konce miloval, ale když tě opustí, udělal to proto, že tě milovat přestal.
Já o tom všem, co tady píšu, nemluvím, žiju "normálně", chodím do práce, starám se o domácnost, chodím s kámoškama, plánuju si volno a dovolenou, čtu si, chodím do kins, raduju se z toho, že jsem zdravá, že nám pře barákem kvetou sedmikrásky, těším se na jaro. Ale pod tím vším jsem stále smutná. Občas to vypluje na povrch, jako by mě někdo bodl nožem do srdce. Říkám si, tak jako Scarlett : teď na to nebudu myslet!
Tady se vám svěřuju, protože je to anonymní a můžu si postěžovat mezi stejně postiženými. Ale opravdu to není tak, že bych celé dny plakala a hořekovala.

Kukačko, moc, moc tě zdravím. U tvého příběhu se mi vždy kutálely slzy z očí a kutálí i teď. Jsem opravdu za tebe moc ráda, že jsi z toho venku a že máš vedle sebe sluníčko, které tě konečně zahřeje. Vždyť ty si to strašně moc zasloužíš. Přeju Ti jen štěstí a lásku v tvém novém životě.

Vanilko, máš pravdu s tou zlomenou nohou. Asi moc přemýšlím a neumím se radovat z toho co mám. Já jsem nikdy taky nemyslela na sebe uspokojovalo mě že jsem mohla pomoct druhým,že jsem měla rodinku v pohodě atd...Všechno se na mě nějak navršilo a já to brala se samozřejmostí, že to všechno zvládnu .Jo zvládla jsem a přitom si neuvědomila kolik prostoru a volna dávám manželovi a on toho sobecky využil ve svuj prospěch. Nic jsem nepoznala,protože všechno skrýval za pracovní povinosti . Proč nevěřit,vždyt jsem si vzala čestného člověka...Když se dva berou tak jdou do manželství s duvěrou ....Jaké je to manželství bez duvěry..No ted už to vím ,jaké to je bez duvěry,nebo spíš s křehkou duverou. Tu jeho lásku se opravdu bojím k sobě pustit už nani nevěřím.Mám ho ráda,jsem sním ráda ale necítím se v pohodě.Připadám si že žiji s člověkem který má dvě tváže a ted tu podobu musím mít i já. Nevím jestli mi rozumíš. Je spousta situací které musím taktně přejít a nemužu naplno říct jak to cítím a to jsem vždy byla pravdomluvná , čestná a ted si připadám jak herečka která hraje hloupou roli,kterou musí říct aby něco nezkazila....Víš mě štve ,že my ženský musíme být pro manžílky pohodové ,ale on muže být otrávený, my musíme být upravené , ale jeho neštve že se tři dny neholí, po nás chtějí váhu kolem 50 kg zatímco si oni přes břicho nevidí...Proč se znich stávají takoví sobci...Asi začínám mít alergii na chlapi a to je blbé..he he

Ivano,takové myšlenky mám taky.Ale hned se je snažím zahnat.Přesně jak popisuješ...Něco mě napdane,něco se mi stane,někdo zavolá-a taky si řeknu-jé,to musím BM říct...A pak si řeknu-neblázni.Čím míň mu budeš svěřovat -teď už své problémy,tím líp.Tak věř tomu,že to taky časem skončí.Budeš se ke všemu  stavět sama za sebe.Jistě,chtěl by mít člověk někoho,o koho by se mohl přít.Ale o někoho,do by ho měl rád...ne ho jen trpěl...Já mám psa-moje zlatíčko-a ten je pro mě jednička....Taky jsem mu z počátku povídala..Ale nemyslete,nejsem blázen...Jen takové to stýskání...A už to nemusím nikomu říkat...

ivalo: no vidíš, ty to řekneš psovi, já to napíšu na babinet a hned se nám uleví :-)

Zdravim vsechny,
tema diskuze me prilakalo ke cteni a tak Vam prihodim dalsi pribeh. Priznavam, ze uplne vsechno  jsem necetl, ale z toho co jsem cetl vidim, ze prozivate podobne veci, poznavam vety, ktere pronasela moje byvala. Presto vidim, ze jste se s tim nejak dokazaly srovnat a mam z toho radost a moc vsem preji aby jste zily spokojene. Souhlasim s tim, ze neni potreba se nikam tlacit, vse prichazi jaksi samo. Ja ziji sam, dochazi ke me jen deti a presto je o me postarano. Mam spoustu kamaradek, ktere mi delaji obcas spolecnost a pomahaji mi. Na oplatku ja se snazim pomahat obcas jim, kdyz muzu. V tech nejhorsich chvilich mi ale MOOOOC pomohly. Ucim se prijimat to co prichazi a ziji predevsim dneskem a na budoucnost moc nemyslim.

Ja jsem tedy spise pohled z druhe strany, tedy chlap, ktery se o neveru pokusil a zaplatil za to ztratou temer vseho, co je mu dnes drahe. Rozvedeny a jeste s pomoci sveho nejlepsiho kamarada, ktery dnes s BM de fakto zije. To bylo dost bolestive zjisteni ...
Taky jsem mel pocit, ze jsem s manzelkou "srostli" a ze ji nemuzu nikdy ztratit. A ono k tomu doslo davno predtim, nez jsem si to pripustil. Ze to byla hlavne moje vina, je celkem jasne (aspon tedy me, ze jo...).
Musim rict, ze muj pokus o neveru (k sexu nedoslo) byl pro me dost narocny. Neprinaselo to vlastne zadnou radost a presto to trvalo temer 3/4 roku, nez jsme se dokazali prestat schazet. Byly to noci plne vycitek, rozporu a premysleni proc se to vlastne deje. Proc se to stalo dodnes presne nevim, snazim se na to prijit na konstalacich, pri meditacich a proste pri pokecu s kamaradkama a taky pri cteni realnych pribehu..... tak jako tady.

Co chci ale hlavne rict: neverte tomu, ze by chlapi neprozivali bolest, ztraty a starosti. Nechteji, nebo neumi o tom mluvit. Prozivaji to podobne.

Casto vzpominam na BM a premyslim o tom, co by na to rikala a jak bylo prijemne si s ni o tom povidat a prozivat podobne veci. Obdivoval jsem jeji dusevni rozvoj, schopnost myslet na vsechny malickosti, schopnost delat prostor okolo sebe krasny, schopnost pri tom vsem shonu okolo rodiny jeste myslet na sve kamaradky a rodinu .... moznost se k ni vecer jen pritulit ....
Bohuzel tohle vsechno musim dnes zahanet z hlavy a jde mi to cim dal tim lepe.
Jeste souhlasim s myslenkou, ze po rozchodu by clovek (asi chlap vice) mel chvili zustat sam, aby mel cas si vse v sobe prerovnat a byt pripraveny a srovnany s tim, co mu zivot prinese ...

Jeste: s BM dnes nic jiz nerozebiram, s nicim se ji nesveruji a zijeme kazdy po svem. Podle me je to tak lepsi.

Je toho jeste hodne co bych chtel napsat, ale chtel jsem Vam poskytnout pohled taky z druhe strany. Taky zname pocity viny, bolesti a ztraty.

BM-01, bohužel ty svoje pocity viny, bolesti a ztráty snažíte ukrývat před světem, svými ženami a snažíte se většinou působit, že jste absolutně nad věcí. To je možná také příčinou mnoha nedorozumění mezi oběma stranami. Možná by trocha odhalení vnitřních pocitů prospěla vzájemným vztahům.
My ženy dost často zápolíme s tím, že s námi muži nechtějí mluvit, problémy zahánějí slovy, že je všechno OK a jen my pořád něco vidíme. Na tom myslím ztroskotalo i moje manželství. Teď po návratu spolu už mluvíme mnohem víc, BM pochopil, že nemluvením o problémech se tyto nevyřeší. Nemluví o ožehavých věcech rád, ale mluví. Naprosto v klidu jsme teď schopni si všechno říct. Bez hádek a nemluvení. Ale to jsme nejdřív museli prožít to rozchodové a rozvodové peklo.
Muži si často neuvědomují, jak je důležité mluvit i o nepříjemných věcech.

Fanny - ano, můj muž se i dnes tváří, že je vše OK. Svou studentku přiznává málokomu. Před svými rodiči se tváří, že žije sám...i když všichni vědí. Pokrytci (rodina mého muže), já měla všechno vydržet...slova mé tchyně: "hlavně se nerozvádějte" A co jako? Kdo to má snášet?
Vím, že to taky neprožívá lehce, ale ta maska mě strašně dráždila.

Kukačko, můj BM se také nechtěl rozvádět, ještě den před rozvodem mne přemlouval a tvrdil, že to přejde, že ta osoba nehraje mezi námi žádnou roli a že budem zas spolu. To měl sice pravdu, ale já v té době nebyla ochotná být vdaná za chlapa, který se veřejně chodí s jinou. Tak jsme se rozvedli. A jsem ráda, že jsem to udělala. On by to neřešil, jako nikdy nic neřešil. Vím, že rozpadem naší rodiny hodně trpěl, ale pořád si taky přede mnou hrál na velikého borce, kterého se to nedotýká.
Myslím, že mu všechno došlo až tehdy, když viděl, že jsem z toho venku a že o mne opravdu přichází. Pak začal házet zpátečku. Začal být ke mně milý, začal se snažit dodržovat domluvy (ohledně dětí) a postupně se snažil víc a víc přibližovat. Pak teprve zahodil tu hnusnou masku, pod kterou jsem ho ani nemohla poznat a říkala si, že jsem ani nevěděla, s kým to tolik roků žiju.

KAMARADKA napsal(a):

vanilko, ivalko, holky jsem taky jedna ktera se řadi k vam.Zajimalo by mě vanilko jak dlouho už to u tebe trva po provaleni nevěry a jak se vam žije bez lasky.... semnou manžel zustal, je na mě hodny, asi kdybych chtěla vodotrysk tak ho dostanu , ale nedokažu ho milovat. Rada ho mam ,ale ta zrada lasku zabila . on mi řika že mě miluje ,ale blbě se to posloucha. Myslim si že když někoho miluju tak ho nemužu tak podle zradit ,prožit si romanek za mima zadama a po provaleni nevěry se zas honem znovu zamilovat do manželky,ktere tak ubližil to je divne. Jak se na to tvářit..Hrozně se bojim ,že se to zas bude opakovat ,že to pak nezvládnu zase znovu..neumim si zakázat myslet na budoucnost  .Jsem hloupá ,měla bych se radovat ze zdravých dětí z toho že mám práci , manžela který zabezpečuje rodinu a říká,že mě miluje..ALE, ALE....neumím věřit a jsem prazdná asi nemám komu dát lásku...

Kamaradko, mam to uplne stejne. Manzel vypada velmi spokojene, taky mi porad sklada komplimenty, silene mne miluje. Taky mu neverim, kdyby to tak bylo , tak by asi k nevere nedoslo.

Hmmm...komunikace je zrejme jeden z prapuvodnich problemu rozpadu naseho vztahu. Pricin je samozrejme vice. Ji se nelibilo spousta veci a ja to nevedel (ona pry po nocich brecela). Myslim ze je to oboustranna chyba, kdyz jeden to nerekne a druhy to nerozpozna. Ale kdyby se to tenkrat uz rozebralo, nejspise bychom se nerozesli. Pak nasledovalo obdobi, kdy me vnitrne opustila (prestala me mit rada = jeji vlastni slova) a pak nasledovalo obdobi fyzickeho opusteni a pak rozvod .... To uz byla komunikace bohata, ale zbytecna, uz me nechtela a pak je veskera komunikace na nic.
Na borce jsem si nikdy nehral a to taky nepomuze. Je to jen poza.
Opet ctu vetu kterou rikala BM ..."ani jsem nevedela s kym to tolik roku ziji ..."
No uplne presne az me mrazi ....
Jenze ja si na nic nehral, proste jsem BYL nekdo jiny a lituji ze to tak bylo. Ale napravit to nejde.
Dneska opet zadna komunikace krome nutnych veci okolo deti neprobiha. Neni uz co resit. A popravde ani kdyby o tom chtela mluvit, ja uz nezacnu. Prehrabavani se v minulosti nicemu dnes nepomuze a vlastni chyby hledam sam a pri konstalacich.
Nic po ni nechci a nikdy jsem od rozvodu/rozchodu nic nechtel. Nikdy jsem ji nepremlouval. Dneska me napadlo, ze bych ji mel podekovat za to, ze nasla odvahu nas vztah rozpustit a dat nam obema svobodu k dalsimu  zivotu. Ja to nedokazal.
Tim ale nechci rict, ze jsem ji nemel rad !!! Miloval jsem ji, ale uz jsem vedel, ze nas cas proste skoncil.
To ji mozna drazdilo taky, stejne jako vas drazdi ta maska ...
Co je vlastne spravny postoj chlapa pri rozvodu/rozchodu ??
Ja uz to nevylepsim, uz je to skoro rok ....

Co je vlastne spravny postoj chlapa pri rozvodu/rozchodu ??

Říct pravdu, pravdu jak to všechno cítí, jak mu je, co očekává, co by si přál, prostě konečně promluvit jako chlap!!

Ahoj Kuki ( i ostatni kdo me trochu pamatujete )
uz dlouho jen obcas ctu,ale  musim te pozdravit a rict ze ti moc preju,ceho jsi dosahla,casto jsem na tebe myslela a jsem moc rada,ze jsi se ozvala. jak tu uz myslim zaznelo,pokazdy neni vitezstvi zachranit manzelstvi,zustat s muzem,ktery sice najednou ma oci jen tebe,ale v cloveku porad zni to PROC...proc mi to udelal,co bylo spatne,jak se mam ted chovat,aby se to nevratilo??? Nekdy je s tim tak hrozne zit,ze si rikam,jestli to melo cenu. Snad jo,snad ty myslenky a zle vzpominky jednou necham tady a bude to uz brzy...:-)
Mejte se vsichni moc hezky a tobe Kuki moc drzim toho 13. palce,at to zvladnes jako DAMA, protoze ji jsi :-)))
Papa

ahoj, žabko!!
Však já taky myslím na všechny dušičky co jsem tu potkala. vystihla jsi to přesně - už nepovažuju za vítězství mít ho doma. Zlobila jsem se v duchu na psychoterapeuta, když mi řekl, že tu není od toho aby manželství zachraňoval, ale aby nám pomohl najít cestu dál...spousta věcí mi docvakla až mnohem později.

Žabko, čáááááu!!!  :hjarta: :D Aspoň rok  ses tu neukázala, ještě stále v Polsku? Ještě stále paní sekretářka? Co dcerka, už maturovala nebo je ve 4. ročníku?Ozvi se!

Kuki, už jsi to přijala jako neodvratný konec, a už  kvůli tomu nebudeš skály lámat a hory přenášet, protože už víš, že to nepomůže. Nebojím se o tebe, máš před sebou krásný roky.A pořiď si tu zahrádku, když ti tolik chybí, jen a jen pro sebe, aby ti tam nekřepčily křepelky, ale jen lidičkové, kteří tam patří!!! :hjarta:

No snad tak dlouho to neni..Ale je fakt ,ze to dost leti.
jsem tu jeste tento rok a pak hura do maticky :-))
Dcera ted konci a prihlasila se na universitu do UK :-( takze mi uz nezbyde doma mozna  zadne ditko :-(( a na vnoucata taky vyhlidky zadne,namisto toho se asi nase domacnost "obohati " o tchyni,tak nevim,jestli se na to mam tesit. ...Snad bude OK :-))
.

Regi - zahrádku nevím kde...asi za okny. Počkám na jaro a uvidíme.

A opět ses trefila přesně - už to nepomůže. I to mi docvaklo, ale jak víš sama dobře, trvalo mi to. A hodně jsem pochopila i posledně u Mušketýra. Už bych nechtěla zpátky ty dny, kdy se můj muž vracel domů, ale seděl jak pecka a odpovídal jednoslabičně, odmítal společné jídlo a program. Je to právě rok, kdy měl náš syn maturitní ples a my spolu sice tančili...ale chovali jsme se jako dva cizí lidé..právě v době, kdy jsme měli být hrdí na naše dítě a oslavovat! Radši budu sama v klidu. On ať si dělá co chce. Odmítala jsem to dlouho vzít na vědomí, ale prostě jsme se za těch 20let společného života vyvinuli každý jinak. Říkal mi to skoro rok a já to nechtěla slyšet. A ta pravda je hrozná a bolestná...člověk to ve dvaceti nepředpokládá.
Dneska je mi 40 a potkala jsem člověka s kterým můžu mluvit naprosto o všem, na nic si nehraje, rád se mnou chodí do společnosti a je zářivý doprovod. S radostí si to užívá. Můj muž dával okázale najevo jak při tom trpí a takřka vždy to zkazilo večer i mě.
Ironie je, že dnes se před mladou Křepelicí velmi snaží oslnit a baží po tom, aby jí předvedl, kde všude se může dostat. Ale na premiéře nového Formana jsem byla já se sluníčkovým přítelem. A že tam ale bylo lidí!

S přítelem se to má tak - jen občas přespí, nebydlíme spolu. Já nepotřebuji, aby se mnou vychovával velké děti, zatloukal hřebíky nebo ekonomicky mě zašťiťoval. Je to vztah pro radost. Zatím na tom nehodlám nic měnit.

Kukačko - přesně s tebou souhlasím. Čas od času to tu pročítám, hlavně když na mě přicházejí chmurné dny. Taky se rozvádíme s manželem, krize 3 let. Také jsem poslední rok cítila, jak je sice doma s námi,ale je to úplně jiný cizí člověk, který má doma jen schránku a dušička mu poletuje jinde. Tak jako ty jsem dospěla k závěru, že takto žít nechci. Mám sice menší děti a právě proto jsem si uvědomila, že by mě čekalo ještě hodně let VEDLE člověka, který stojí jen o děti a teplo domova a já jsem jen "potřebný-trpěný" inventář. 

Jedna kamarádka byla tento týden u psychologa - také jí odešel manžel po letech s mladší.  Když se po jeho úvodní otázce, s čím protřebuje pomoci, hned rozpovídala, jak jí nechal, jak se s tím nemůže smířit, jak na nic jiného nemyslí,....atd (známe to všechny), tak PSYCHOUŠ ZAJÁSAL A PROHLÁSIL:

- TO JE TO NEJLEPŠÍ, CO VÁS MOHLO POTKAT !!!!  JÁSEJTE A BUĎTE ZA TO RÁDA!!!   On vám vlastně uvolnil místo pro někoho, kdo vás opravdu bude mít rád,bude si vás vážit, bude s vámi šťasten a s kým vy prožijete krásné dny svého života...........


Byla docela v šoku, hned mi po odchodu od něho volala. Smála jsem se jí. Vždyť něco podobného tady radíte už minimálně 2 roky.

Holky, ráda vás čtu, hrozně málo píšu. Jak mi říkal z počátku krize manžel, když odcházel na noc k milence : "život je moc krátký na to, abychom ho žili jinak, než šťastně".

Hodně síly a šťastných dnů vám přeji. Ahoj

Péťo, to je pořád o tom, že si toho svýho nemůžeme přivázat za nohu ke stolu, prostě srdci neporučíš...Představ si, jak by ti bylo, kdybys poznala někoho, s kým ti je absolutně prfektně, byl volný a ty ho odmítla, že nejprve musíš 15 let počkat, až vyrostou děti...Neboj se, že se nikdo neobjeví, protože už někde je, jen nečekej, že se s s ním dnes třeba srazíš na schodech.

Kuki, jsem ráda, že někoho takového našla, protože je to i naděje pro spoustu krásných mladých (staré nejsme nikdy, pokud si to nepřipustíme), ale opuštěných holek, co daly volnost svým láskám a teď smutně koukají kolem sebe.

Tento pozitívny prístup a myslenie, ktoré tu prezentujete,vnáša slniečko do duše  aj všetkým ostatným "viac čitateľkám,ako pisateľkám".Ja momentálne sa vnímam tak, že som nezmyselne premarnila 15rokov života,preplakala, pretrápila sa- roky, ktoré som mohla stráviť a užiť si úplne ináč.
A čo sa týka akceptovania odchodu našich M za  momentálne-pravou láskou-"veď je život príliš krátky,aby si neužili..."-k tomu a k príspevku nášho BM_01 iba moje obľúbené perzské príslovie-"Veľkosť stromu poznáš,až keď padne na zem".
Je otázne ale,či za jednostranne zomierajúcu lásku sa naozaj oplatí bojovať...

dadka - není mi vždy do skoku, ale chtěla jsem někomu říct, že nic netrvá věčně. Jen na tom musíme zapracovat i samy. Netrápit se zbytečně! Všechno má svůj čas, i doba boje za záchranu mého manželství. A jedno bolestné poznání - staré dobré přísloví "všechno zlé je pro něco dobré" - platí to beze zbytku. Jen si to uvědomit. Pláč a smutek mají své místo, potřebovala jsem truchlit. Ale včas jsem přestala, možná proto, že jsem potkala i určité lidi. Nezavřela jsem se před světem.
Tak se taky nezavírejte a myslete zdravě sobecky na sebe, svoje radosti, potřeby a touhy....

dadka06: ale i těch patnáct let ti přece něco přineslo. Nakonec jsi se dopracovala toho zjištění, že můžeš žít svůj život tak, jak chceš. Že za to stojíš, že si to můžeš "dovolit"...těch patnáct let jsi neprožila nesmyslně. Měly svůj smysl...kdo ví, co by se stalo, kdybys měla po boku vzorňáka, který by tě svým chováním nijak nenutil přemýšlet o sobě? ;)

Holky bravo...pročítám a pročítám a je to vážně dost dobrý a výstižný...je to jako přes kopírák, hodný holky se snaží zachránit rodinu,být vždy připraveny pro záchranu ...jsme tady pro ně...otočí se k nám zády a my bojujeme, ale v průběhu toho boje přemýšlíme, v hlavě nám to pěkně šrotuje a vlastně se s nich samých v běhu a vedle nich léčíme..pak se rozkoukáváme rozdýcháváme...a já teď doufám v poslední pořádný nádech a pěkně do života tak jak chci ...porodila jsem 2 krásný děti, vychovávám je a je mi s nimi fajn. Manželovi bylo fajn s milenkou tak ji dnes má a chce zpátky, ale já chci ŽÍT...svoje jsem si odkroutila, povinnosti plnila beze zbytku, tak teď jsem na řadě já..Jestli přijde jiný a bude dobře fajn budu ráda, ale když ne, nevadí...i bez chlapů to jde i když jen na chvilku, tak proč tu chvilku nestrávit v klidu..
Děkuju, dneska mi bylo ouzko a zase mi svitlo sluníčko

Ahoj.Hm...i chlap se ozval....Já jsem jen chtěla vanilce napsat,že se hooodně držím.Teda snažím se.Snažím se BM neřešit...Moje skryté přání po "profláknutí nevěry"  bylo,aby se vrátil a konečně OCENIL,co jsem pro něj a děti dělala.../no to určitě/...Dnes jsem ale pravděpodobně mezi váma vyjímka.Od některé z vás BM odešel.Postavil se k tomu jako chlap a šel...U některé se rozhodl zůstat...Nevím,nedokážu posoudit,co je lepší?A JÁ? Jak jsem dopadla já-milenka zůstala a zůstal u nás.Abych řekla pravdu,je to vražedná  kombinace...Ale co nadělám...A víte co je absurdní?Když byly holky malé-a já potřebovala s nima pomoct,nebyl věčně doma.A teď?Teď by pomáhal...Já vím,jsem škaredá-ale když já o tu jeho pomoc už ale vůbec nestojím...Ach jo...kdepak je ta moje šílená láska?Jak by řekla Vanilka,neřeš BM...neřeš milenku.Snažím se žít svůj život....Organizuju si svůj čas a spoléhám se sama na sebe....Zdá se mi ale ,že BM našel "POSILU" v nejstarší dceři...To víte.Nic po ní nechce,v ničem ji neodporuje.Všade ji zaveze,půjčí auto,přidá korunku....A jí se to hrozně líbí...A já?Já jsem ta zlá...ta co chce,aby si po sobě uklízela,aby se zapojovala do domácnosti ...no takové ty normální práce.Ale to se jí nechce.Tak mnohem radši komunikuje s tatínkem...Protože tatínek je FAJN.No,je mi z toho smutno...Kdepak jsou ty roky mé výchovy,mojí starosti,péče-a všeho možného....Když byly malé,trávil čas u milenky-a teď?
Jo-a víte co mi nedávno řekl?Že když byly děti malé,tak je chtěl vychovávat.Ale já mu bránila.......Jen pro objasnění-když byla dcera malá,něco jsem jí zakázala.Tatínek přišel-a dovolil jí to.Tak jsem mu řekla,že se na výchově musíme shodnout.Nejde to,aby jeden řekl jo-a druhý ne...A on se /nevěděla jsem to/ urazil.A teď mi to vyčítá...Ale -našel si milenku,když měla 2 roky..........co dodat...

Ahoj žabičko,
copak je s tebou holka? Jak se máš? ....Nekdy je s tim tak hrozne zit,ze si rikam,jestli to melo cenu .....
Nevím, zda je ti dobře. Už to v nás asi navždy zůstane, alespoň já mám ten pocit.
Měj se moc hezky a nemysly na to, co už bylo. Já se o to pořád snažím, ale ......

Uzlicku,nejak jsem se zhoupla...Myslim,ze tim ,jak jsem chtela vsechny kolem sebe ochranit od moji bolesti ,jsem ji v sobe posadila nekde hluboko a ted ta mrcha zase vyleza na povrch,nejak uz nemam silu s tim bojovat a ztracim se v tom.Jak jsem psala uz Kuki,nepripada mi to jako vitezstvi,ze se mnou zustal,protoze nekde ve me porad je pocit,ze stejne touzi po ni,ze na ni mysli,kdyz se miluje se mnou a podobne .Pozoruju ho jak je nervozni,kdyz je v Tv neco o sexu a zaletech a zase si myslim,ze si vzpomel na ni. Dospelo to tak daleko,ze uz s nim nechci ani spat.Blby no...Stale se ke me tuli a rika,jak me moc miluje a me to nijak nebere,jen malem vyhrknu: najednou,tak PROC... !!!  Vim,ze si zaslouzim zprdaka,mozna spis velkou dardu do hlavy.Mam v sopbe zmatek,protoze chci s nim zit,ale citim,jak je mi vzdaleny,nedokazu mu ukazat lasku,protoze ta se zmenila....
Nemyslet NA TO je muj kazdodenni ukol !!! Nekdy se to dari,asi zacnu neco studovat,abych mela jine starosti,potrebuju neco zmenit v svem zivote,to je asi jedina cesta....
Ale ty jsi mi pripadala v pohode, mam z tebe radost,ze jsi se z toho dostala,tak se drz...

IVALO - a to má pořád tu samou milenku ???? To už je snad milenka součást vaší domácnosti, ne? Jak se s tím proboha žije????
ZABKO, UZLIKU - pokud milenku nechal, přejdou ty pocity až s časem. Ze své osobní zkušenosti - M ulítnul když byly synovi asi 2 roky, trvalo to krátce, max. dva měsíce, ukončil to sám, přestože jsem dělala vše co se nemá, vyčítala, hysterčila. Pak jsem mu to vmetla při každé příležitosti, nejmíň po dobu dvou let. Připomínalo mi to taky ledacos - vtipy, filmy, knihy. Po 10 letech už si nevzpomenete, po 20 letech jako by nikdy nebylo. Ovšem M to zopakoval právě po těch 20 letech a nyní to končí rozvodem. Říkají mi, že jsem se na něj měla vykašlat už tenkrát .... nevím. Já bych byla sice mladší, ale na druhé straně jsem ráda, že syna jsme vychovali společně, měli jsme pak plno krásných období, měli jsme se dobře. Až teď tedy půjdeme zase každý svou cestou.
Pokud to trochu jde, povzneste se nad to. Nevěrný může být každý. Nikdy neříkej nikdy ani o sobě. Důležité je, že to ukončili!
Člověk má tendenci vidět vše v krátkodobém odstupu. Když se na to ale máte možnost podívat dlouhodobě, najednou je to úplně zanedbatelný problémek.

Salen,ano..Je to neuvěřitelné,ale milenka je jedna a ta sama pořád...Nechápu.Naprosto nechápu.A to si představ-když jsme byli manželé-a já o nějaké "prérijní růži" neměla ani potuchu,trávil u ní veškerý čas,dovolené...Pořád se vymlouval,že musí do práce,schovat auto-jejda,to jsem byla blbá...no prostě kecy.A v okamžiku,kdy to PRASKLO,tak má pocit,že musí být pořád u nás.A k milence jednu chvíli dojížděl jen na noc....A teď před vánocemi musel odevzdat klíč od jejího bytu-a přespává u nás.Ale je to -zvláštní.Snaží se-ve všem pomáhá-ale jaksi už o to nestojím...Co já bych za to dala kdysi.....Ale teď?Už z toho nejsem na větvi.Využívám -jak trefně napsala Vanilka-výhody společného bydlení,ale žádný pocit z toho nemám.Spíš prázdno....Ještě donedávna mě zajímalo co ona,co on,kdy tam jel,kdy přijel,jestli jí psal nebo volal-protože podle mě vztah trvá-ale odejít k ní NATRVALO nechce.Jen ji udržuje v naději,že snad někdy.Jenže když se nerozhodl  doteď,tak pochybuju,že k tomu ještě někdy dojde.Ale už na ně kašlu.Na oba....

me uz to prave tak stve,ze mu to pri kazde vhodne prilezitosti vpalim i kdyz je mi jasne,ze to nakonec tim zkazim ja a rozejdeme se kvuli memu hysterceni a ne kvuli jeho nevere.To,ze jsem ho nechtela shodit pred rodinou a okolim se ted obrati proti me,protoze se shazuji sama tim,jak se k nemu chovam a nikdo nevi proc.
Porad si oakuju,ze cas vse zahoji,ale uz je to dost dlouho..za 20let uz budem duchodci,to uz se fakt rozvadet nechci..No davam si jeste cas,nez se vratime domu,snad mi to tam pujde lip. Salen ,kdyby ulitl,tak by to me bylo snesitelnejsi,ale on s ni byl 2roky a kdybych na to neprisla,tak snad dodnes.To me stve.Ze byl takovy slaboch.

Ahoj Žabko...jak ti pomoct,jak tě podpořit...no,nevím.Já když praskla nevěra,tak jsem děti a všechnu rodinu taky "chránila".Nic jsem před dětma neřešila,nekřičela,nehysterčila.Ale byla jsem toho plná.A snad jsem i teď pořád...Můj BM měl milenku-než se to provalilo 12 roků....Nechci ty tvé 2 roky nějak omlouvat,ale jsou na tom hůř.Ze mě dělal blbečka 12 roků....Takže jsem se s tím snažila vyrovnat sama.Děti jsem chránila.....A teď?Přesně jak píšeš.Jsem toho plná,pořád bych mu to vyčítala-protože bydlí u NÁS.......Ono se říká,že se před dětma nemá nic takového řešit-ale když ony vůbec pak nevědí,proč mám smutek na duši,je mi do pláče....Jsem slaboch,asi jo....Ale snažím se z toho ležení a podupání vstát-nebo aspoň kleknout...Abych pak mohla vstát a hrdě zvednou hlavu...Ale asi to bude nějaký čásek trvat....

Žabko,
možná si ani neuvědomuješ, že  tím "vpálením" ji "onu donu" neustále přivádíš k vám domů a proto Ti ani nejde se zbavit svých pocitů.

Uvedomuju....Diky,ze mi to pripomel i nekdo jiny,proto tu asi zase jsem,aby mi nekdo jiny nez on rekl,ze si tim nepomuzu,spis naopak. Nechci aby to dospelo zase ta,ze mu s ni bude lip,protoze zase nebude muset nic resit,jen bude milovan.... M.mi rika,at uz se v tech h...prestanu hrabat,ale ja jsem asi takovy hrabos zemedelsky :-)))  Diky,zkusim ty holinky zahodit a navleknout lodicky.

Ahoj holky,

dnes mám teda náladu pod psa, ach jo.

Ivalo, je skvělé, že držíš, jen tak dál. Zatím to zvládáš skvěle. A když si to promyslíš, tak BM vlastně udělal, co sis přála, po provalení nevěry tím, že nechce odejít  dokazuje, že si cení toho, cos za ta léta pro něj dělala a vybudovala.
A s tím vztahem co má k nejstarší dceři - řekni mu, že potřebuješ pomoc s její výchovou, navlíkni to tak, aby on jí nařídil ty normální práce - pomoc v domácnosti, zkrátka povinnosti. Jako důvod třeba uveď, že Ty na ní nestačíš, že on to s ní líp umí, že oni dva mají lepší vztah. Já to doma alespoň tak udělala. Buď za potvoru!

Zabko,
taky jsem mu často vyčítala ne fakt nevěry, ale že k ní se choval jinak a líp než ke mně. No a pak mi někdo poradil, ať toho nechám, že tak vlastně tahám milenku pořád mezi nás, že díky mě je pořád s náma nejen v mojí ale i v jeho mysli, že mu jí pořád připomínám. A to mě nakoplo. Protože to opravdu nechci, aby ona s náma žila dál, takže už nevyčítám. Kéž by to pomohlo i Tobě nebo Uzlíkovi. Pokud totiž on na ni myslí, je to jeho věc, to nemůžu ovlivnit, ale alespoň mu ji já nebudu připomínat, to opravdu nechci. protože mě alespoň manžel tvrdí, že jinak si na ní ani nevzpomene, nebýt mě.

Zabko, píšeš že: "nekde ve me porad je pocit,ze stejne touzi po ni,ze na ni mysli,kdyz se miluje se mnou a podobne" No tak si poslechni, proč mám už od pátku náladu pod psa:
V pátek jsem šla s holkama pařit na diskotéku. Manžel asi žárlil a proto mě sám v podvečer před tím pozval na skleničku. No trochu dost jsme se opili a kampak že se to stočila řeč? No na náš vztah a jeho nevěru, ale vše bylo pořád v pohodě, mluvili jsme o příčinách, o tom jak z toho byl ve stresu, jak mám já o hodně lepší povahu, názory, jak mě nikdy nechtěl opustit, přiznal jak s ním manipulovala a on to neviděl. No to se hezky poslouchalo.
ALE VŠICHNI MOUDŘÍ VĚDÍ, PROČ SE O TOM NEBAVIT. Ach jo, já husa pitomá, proč jsem to nezarazila! Vylezlo z něj totiž, že když to tak zanalyzuje, tak v posteli byla lepší ona než já. BUCH. To byla pro mě darda. PROČ MI TO ŘEKL? A od té doby jsem na dně. Rozumově ne, to si to zdůvodňuju všelijak. Ale citově jsem na dně. Sebevědomí nula nula nic. Já totiž v sexu měla jen jeho. Ne že by nebyla příležitost, ale mám svoje zásady. Kdežto ona je taková rozhoďnožka. Od toho provalení si v sexu vůbec nevěřím. Psycholog mi řekl, ať to neřeším, ať si užívám. Snažila jsem se fakt fest. A říkala si, kéž by existovaly nějaké kurzy sexu :jojo: No a teď po té jeho analýze je mi opravdu hodně blbě a zpátky mám to, že jsem neschopná. Vůbec na sex nemám chuť a to jsem ho měla vždycky ráda. On mě samozřejmě přesvědčuje, ať nešílím, že  a že a že. Je to teda pro mě zkouška, protože nejvíc by mě zvedlo sebevědomí si někoho najít. Ale jak říkám, je to proti mojím zásadám. On mi tvrdí, že mi nevěrný být už nechce. pro mě to je teď : bla bla bla, vím jak má sex rád. Co mám dělat? Rozumově si nadávám, proč mě to tak vzalo, ale citově si pomoct opravdu meumím.

Salen, moc hezký příspěvek, díky za něj.

Žabko.Ani nevíš,jak to chápu.Když ti myšlenku utečou,kam ty nechcešš-zkus si pořád dokola říkat-UVOLNI SE,přestaň se k tomu upínat,nech to pominout......pořád to mel dokola.Uvidíš,pomáhá to...
Píše se,že to chce čas...ale kolik,to nikdo neříká.....Já bych řekla,že teď okolo vánoc -a to jsem už asi 3 roky rozvedená-jsem na tom byla snad nejhůř ze všeho.../když pominu ten prvotní šok/....Máchala jsem se v tom bahně jako ty...Ale už ne.Na kolena mě už nikdo nesrazí...../to jsou ale silné řeči,že?/Ale já jim věříííííííííííííííííííím

Sofi1 napsal(a):

Žabko,
možná si ani neuvědomuješ, že  tím "vpálením" ji "onu donu" neustále přivádíš k vám domů a proto Ti ani nejde se zbavit svých pocitů.

Než jsem vyplodila můj příspěvek, Sofi byla rychlejší ....

Žabko - asi máš pravdu, že by ses měla začít azbývat něčím jiným...nevím, jak bych reagovala, kdybych měla manžela doma. Sejde z očí - sejde z mysli...
Trvalo mi rok, než jsem začala něco dělat - sport, kamarádi, dovolená, setkání a tak. Dnes jsem tak vytížená, že prostě nemám čas na to pořád myslet. Jistěže si vzpomenu, zrovna dnes se mi o něm zdálo a sen to nebyl příjemný (rozvod se blíží).
Varuj se těch připomínek, já jsem přesvědčená, že jsem byla opatrná, ale hnusnému chování jsem se nevyhnula, byla jsem taková němá výčitka, která občas probrečela noci a to ho štvalo. I proto sbalil kufr, nemohl to vydržet.
Teď jsem svobodná a úplně jinak se mi dýchá. Hlavně jsem se začala osvobozovat od těch svých myšlenek a domněnek, teorií a podobně. Chce to čas a jiný chlapy :-)

Vanilko - ona nebyla lepší, věř tomu. Jen jiná, měla chuť zakázaného ovoce. Určitě v tom hraje velkou roli tešení, vzrušení...to pak vypadá hned všechno lákavěji.
Taky jsem neměla moc zkušeností jiných. ale manžel si nikdy nestěžoval na sex, z poznámek utrousených před kamarády jsem pochopila, že jsem záviděníhodná milenka - manželka. Měl doma všechno a rád to občas zmínil, erotika u nás doma jiskřila...a vidíš, dnes má stejně mladinkou studentku, nepomohlo nic. a víš, jak dlouho jsem se trápila právě takovýma myšlenkama co máš ty??
Můj sluníčkový přítel je ze mně na větvi a to mě postavilo na nohy. Říkám to pořád, i když to zní hrozně...někde existuje muž, který by dal nevím co, aby vás znal a mohl hýčkat. Myslete na to a těžte z toho.

Kukačka napsal(a):

Vanilko - ona nebyla lepší, věř tomu. Jen jiná, měla chuť zakázaného ovoce. Určitě v tom hraje velkou roli tešení, vzrušení...to pak vypadá hned všechno lákavěji.
Taky jsem neměla moc zkušeností jiných. ale manžel si nikdy nestěžoval na sex, z poznámek utrousených před kamarády jsem pochopila, že jsem záviděníhodná milenka - manželka. Měl doma všechno a rád to občas zmínil, erotika u nás doma jiskřila...a vidíš, dnes má stejně mladinkou studentku, nepomohlo nic. a víš, jak dlouho jsem se trápila právě takovýma myšlenkama co máš ty??
Můj sluníčkový přítel je ze mně na větvi a to mě postavilo na nohy. Říkám to pořád, i když to zní hrozně...někde existuje muž, který by dal nevím co, aby vás znal a mohl hýčkat. Myslete na to a těžte z toho.

Díky moc Kukačko, potřebuju to slyšet od jiných. Já si taky myslím, že jednak se mnou je už 17 let, s ní byl rok a půl. Vždy se na sebe těšili, nic je nerušilo, žádné malé tři děti, jednak ho chtěla uhnat, ach jo.

Já nechci být věrná až za hrob, ale teď mu dávám příležitost, když se chtěl vrátit. Pokud by zase začal bláznit, tak už já zábrany mít nebubu.

Taky vím, že je si mnou nejistý a tak mě chtěl jako správný Štír trochu bodnout a přitáhnout, štve mě to, ale dostal mě.

Ach jo,vanilko...Víš,já s BM jaksi už nechci komunikovat.Beru to tak,že -jistě,ať pomáhá-ale bavím se s ním co nejméně...Jestli si myslíš,že zůstal proto,že u mě něco oceňuje-tak tě vyvedu z omylu...Víš proč zůstal?Protože se u nás má jako to "prase v žitě".U nás má děti,teplíčko,pohodu...K ní nechce,protože-když jsem u ní před kdysi dávno byla-tak mi řekla:"Víš proč ti to BM udělal-protože ty jsi takový dobrák...to mně,to by NIKDY neudělal....a jak bude u mě,tak bude mít život nalinkovaný...Takže on moooc dobře ví,že tam už by si nemohl dělat co chce...Tam by musel poslouchat...A toho on se bojí...Já-já ho vyhodit nemůžu,tam si bude dojíždět-a co mu chybí ke spokojenosti??????Abych to nazvala pravým jménem,holka,tak je to ne docenění mých kvalit-ale obyčejná vyčůranost....A to mi věř..
Víš-a když jsi zabrousila do oblasti sexu-jsem na tom stejně....BM byl můj první /a jak jsem psala poslední/,takže jsem byla naprostý TELE..A vychovaná v dost nábožensky založené rodině...Takže jsem na tom možná ještě hůř než ty.....A než aby se mnou ztrácel čas-tak si narazil někoho,kdo v tom uměl chodit......Ale je to už snad pryč....Moje láska k němu se vytráci,já spoléhám sama na sebe a myšlenky k nim odháním......
Nechci se s ním moc bavit-budu muset zatnout zuby a s tou dcerou to nějak vyřešit.Teď dělá přijímačky na vysokou-tak třeba se dostane-a budou jiné problémy.....Víš,proč on byjí něco přikazoval-takové nepopulární věci nechá na mě...On si s ní bude jen povídat.Ostatní ať řeším já....A když se s ní dohaduju ohledně nějaké pomoci-tak jen sedí u televize-a usmívá se....To víš,takové věci jdou mimo něj.....A kdo je pak zlý....no pochopitelně...jen já...

žabičko, žabičko,
bylo mi hned jasný, že není vše jak má být, když jsi se tu zase objevila. Úplně ti rozumím, úplně vím, co cítíš. Bude to asi tím, že teprve až teď nám dovhází, cože se to vlastně stalo. Kolikrát se toho času bojím, protože mě to nějak od mého m vzdaluje, nevím. Nechci aby odešel, nechci ani já odcházet. Je mi s ním dobře, miluji ho, ale vidím ho jinak, necítím takové to bezpečí, takovou tu jistotu. Je mi v něčem vzdálený a mě to trápí. A on tomu vůbec nerozumí. On to bere tak, že je to pryč a že je rád, že to má za sebou. Ale on vůbec nechápe, že já to za sebou nemám a nikdy mít nebudu. Dost jsem se změnila, změnila jsem pohled na svět, vím co mu scházelo, co nebylo správné. Teď to sice vím, snažím se to vylepšit, ale čistě dýchat mi nejde. Mám to v sobě a budu už vždycky mít.
A Sofi má pravdu, naším chováním si je přivádíme domů a to přeci nechceme. Kolikrát mám na jazyku mu to v pálit, ale zatím mi jde se nějak ovládat. Víš žabko, já dříve vztah žila v jakýchsi domněnkách, představách a kam mě to dovedlo. A to já nechci. Ale teď je to o to horší, že ty mé domněnky se staly skutečností. A jak mám ty špatné myšlenky dostat z hlavy ven??? Ono to není vůbec jednoduché. Žabičko, musíme se přestat hrabat v minulosti, jinak zůstaneme pořád někde dole.

no Vanilko, to je teda darda to ti verim.On me dlouho balamutil,ze s ni nespal a ackoliv me bylo jasne,e to tak neni a misto abych to tak nechala,porad jsem do nej hucela at se prizna,az mi rekl ze jo. No byla jsemv ....To kdyz to rekne do oci je nejhorsi co muze byt. Na to,jestli byla tak super,ze nemohl ani spat se mnou jsem se taky samozrejme ptala a on ze to ne,ze to nebylo zase tak nic moc. Sice mu to taky neverim,ale po teto moji ( a ted i tvoji ) zkusenosti uz to necham tabua nenecham si vic ublizit...Ale je o presne tak,ze jsi jsem tak nejista,ze radsi nechci sex vubec. On me sice rika,ze ho dostanu,kdy budu chtit,ale ja citit jak me vede jeji cestou.Je proste od te doby v sexu jiny. Slysela jsem takove reci,jak muze nevera obohati sex,ale na to proste nechci pristoupit,aby jsem byla jeji nahrazkou,ktera se ma chovat jako ona. Necitim tu volnost,jakou jsem mela driv. Rady abych mu to oplatila,ze se mi ulevi odmitam,nemam zaludek na zadneho chlapa. Asi jsem se uz uplne zblaznila.
Vim,ze to musim utnout,jinak to bude presne jak rikas Kuki,ze uz toho bude mit dost a utece do klidu bez vycitek. Navrhl mi,ze by bylo lepsi,kdybych si v klidu rozmyslela,co vlastne chci a pak jsme zacali nanovo,pokud budu chtit. Jenze ja vim,ze to melo byt tehdy  a to nechtel,abych odjela a nechtel me nechat samotnou, Vim, ze by me nejspis mrzelo,kdyby to skocilo rozchodem,protoze jinak je to uzasny,dobrosrdecny clovek.
Diky vsem, kteri mi napsali,ze si prosli ci prochazeli podobnym, trochu je mi lip,kdyz citim,ze nejsem s takovymi myslenkami sama.
Objednala jsem si korespondecni kurs a zamestanam hlavinku necim jinym,doufam ,ze to pujde :-)))  Diky, ze tu jste

nedá mi to musím se vrátit ještě k něčemu - můj doktor, když jsem se prvně sesypala, mi řekl "vám pomůže jedině jiný chlap". Chápu to až dneska po dvou letech. To neznamená jít hned s někým, první koho potkáš. Myslela jsem si, že to nepřežiju, že už nikdy nebudu celá, že s nikým nezasměju...vadili mi šťastný dvojce, filmy, snad všechno...ale holky, chce to jít dál a nezůstávat v těch spodních proudech, nebo se utopíte...
Každý konec je taky začátek něčeho nového.

Kukačka napsal(a):

nedá mi to musím se vrátit ještě k něčemu - můj doktor, když jsem se prvně sesypala, mi řekl "vám pomůže jedině jiný chlap". Chápu to až dneska po dvou letech. To neznamená jít hned s někým, první koho potkáš. Myslela jsem si, že to nepřežiju, že už nikdy nebudu celá, že s nikým nezasměju...vadili mi šťastný dvojce, filmy, snad všechno...ale holky, chce to jít dál a nezůstávat v těch spodních proudech, nebo se utopíte...
Každý konec je taky začátek něčeho nového.

Kukačko, právě že v tomhle jsi na tom líp, když jste se rozešli s BM. My ale zrovna teď jsme spolu, oba dva jsme se tak svobodně rozhodli a já nechci být teď první, kdo to poruší, jestli mi rozumíš. Prostě teď mi to přijde jako podpásovka si někoho najít, řídím se zásadou nedělat druhým to co nemá sama ráda.

Já vlastně teď žiju s nepřítelem, protože nikdo na světě mi zatím neublížil tolik jako můj manžel, já se rozhodla mu odpustit a to je tedy dost těžké. A přitom mě dle jeho slov a zatím i skutků po provalení nevěry miluje asi nejvíc ze všech lidí na světě. Jak se v tom vyznat .....

vanilko - ještě mám M (manžela), rozvádím se až za týden. A nikoho nehledej, to neunguje, on si jednou najde tebe.
P.S.
V příloze Lidových novin Pátek je skvělý článek od Klimeše. Na motivy knížky Partneři a rozchody,a le zas trochu jinak podaný. Jmenuje se to Jak zastavit epidemii rozchodů.

Vanilko, pořád je to o tom, jak jsme vázané. fixované, závislé na tom druhém, jak si nevážíme samy sebe. Jak může ten s prominutím debil vypustit z huby, že ona je lepší v posteli? Jak to ví? Asi mu víc vzdychala a říkala, jakej je kanec a p....Proboha, to máš tak málo sebevědomí, že se chceš srovnávat s jinou ženou? Mě to trvalo taky 2 roky, než jsem pochbopila, že i kdybych byla Pamela Andersson křížená s Simonou Krainovou, stejně by mě podvedl!
Není to o vzhledu, není to jen o  problémech, VŽDYCKY nějaký důvod bude! Proto nemůžeme být nikdy dokonalé, protože si důvod, proč uděla to či ono, najde!
Takže ne ona je krásná, dračice v posteli, kuchařka, matka, vygcovatelka...ne JÁ  jsem krásná, já jsem ten poklad, který dobrovolně zahodil. On je blbec, že to nepoznal, rostu pro jiného, který to ocení....Kukačka už na to přišla. Žabko, ty válčíš s pocity ponížení a ještě to bude chvíli trvat- ale pokud jsmte se rozhodly se svými muži i po nevěře zůstat, musíte se změnit! Zapomeňte  na hodné pipinky, teď tu jste vy a on o vás musí pečovat, vy jstepřipraveny trávit volno nejen s dětmi a s ním, ale i podle svého. Vyjděte mezi lidi, zvedněte si sebevědomí, napište knihu, poslouchejte muziku, dělejte věci, co jste dělaly, když vám bylo 20 a svět vám ležel u nohou. To jste byly zdravě sobecké, zdravě namyšlené a zdravě nevědomé...
K čemu vám je vědět, jsetli milenka š..uká líp jak vy, umí lepší svíčkovou nebo je to  Paris Hilton? K ničemu!
Vy jste jedničky! Tak  to je a jestli si myslíte, že nejste, váš problém. Howgh!!!

regi - bingo!!!
Kdybys viděla, co jsem dělala v sobotu...ve snu by mě nenapadlo, že se takhle budu chovat :-). Já, akurátní a sofistikovaná Panna.

Jé...tak se máte chovat, protože když se budete tvářit ublíženě, budete ublížené, ale když budete mít radost ze života, z toho, že vám dal svobodu chlap, který  UŽ  za nic nestál, z toho, jak je prima, že vůbec žijem...
Vím, že to lásku a něhu a porozumění nenahradí, ale je tu spousta jiných a plnohodnotných a opojných pocitů, a kde je napsáno, že lásku ještě nezažijete? Tak jí otevřete náruč dokořán a ukažte světu, že jste jedničky!

Jo holky, je to tak! Milenky jsou úplně obyčejné ženské, jen  mají proti manželkám jednu výhodu.... dostanou od muže přesný návod, jak se chovat (i v posteli) . Muž si většinou stěžuje, co mu u manželky chybí a ona mu to poskytne. A s radostí. A dotyčný je pak úplně rozhozen z toho, jaká je ona úžasná samice .. atd.  Někdy jde pouze o to, že po dlouholetém manželském vztahu je jednomu či druhému hloupé navrhnout změnu např. v sexu.
A to říkám z vlastní zkušenosti, protože před manželem by mi dříve bývalo trochu trapně začít praktikovat to, na co ve skrytu duše pomýšlím (to jsem ale byla blbá :reta:). No, chybama se člověk uči ... že?
Jde o to se nebát otevřít se vlastním pocitům a touhám, neutíkat před tím ale prostě si to užít !!!

Kuki, měj se krásně :hjarta: Myslím na tebe !!

A že nám to trvalo, a jak do nás museli kopnout, aby nám to došlo ;).

Kukačka napsal(a):

vanilko - ještě mám M (manžela), rozvádím se až za týden. A nikoho nehledej, to neunguje, on si jednou najde tebe.
P.S.
V příloze Lidových novin Pátek je skvělý článek od Klimeše. Na motivy knížky Partneři a rozchody,a le zas trochu jinak podaný. Jmenuje se to Jak zastavit epidemii rozchodů.

Dá se to přečíst tady:
http://lidovky.zpravy.cz/jak-zastavit-e … s=070112_1

Siso - dík, i já myslím na vás.

Andy, díky, je to svatá pravda!!!!! U nás trvala paradoxní fáze 3 dny! V neděli jsem mužovi navrhla společnou domácnost bez sexu, s tím, že si někoho najdu, a v úterý se se slečnou rozešel, přestože 3 měsíce zpátky mě nemiloval a chtěl, abych já(!!!) odešla a nechala mu barák a děti.

Ahoj,

tak já už to mám za sebou. Dnes nás rozvedli. Psala jsem tu párkrát, pod názvem příspěvku Ve čtvrtek se rozvádím. Dnes je sice pondělí, ale na tom nezáleží.

Trvalo to 50 minut a ani to nebolelo. To je můj způsob žertování, protože teď řvu jako želva. Sice jsem si přečetla článek od Klimeše, rozumově to chápu, ale všichni říkali, že po rozvodu se mi uleví, zatím to tak není. Jinak fantazijního partnera mám v hlavě pořád, jen jsem si myslela, že je to moje specialita, že už jsem fakt magor. Tak jsem se aspoň uklidnila, že je to normální.

Dáda

ahoj holčičky. tak já se tu zas trošku vyemotivuju. Vanilko neblázni. hele, já první den, když jsem si přečetla onu startovní sms v jeho mobilu a vytáhla ho v šest ráno z postele, mrštila po něm ten mobil a zeptala se ho, co to má znamenat a jestli tim řeší naše problémy .....a pak když čuměl jak vyvoraná myš a jeho první odpověď byla věta umanutýho dítěte, jo, já někoho mám, protože ty už mě nemáš ráda a jen mi pořád řikáš, abych si něco uklidil a tak.....bez komentáře.....a já se ho debilka zeptala, jaký to je spát s někým jiným po 15ti letech...jeho odpověď byla - po dalším pomyslným dupnutí nožkou - to se nedá srovnat.
koukni. bolí to jako kráva. ale když se na to kouknu zvrchu, on měl v tý době pravdu. že měl držet pusu, je jiná věc. oni si ovšem ve stresu nevidí na špičku nosu, natož do pusy, to už víme, ne? že to byla z 50ti procent jeho chyba, že sex nestojí za nic, je taky pravda a zdá se, že si to chlapec uvědomil. špatně se na to zapomíná. ale těch věcí, co on naplácal - no pes by ode mě kost nevzal. jo, byl to očistec a choval se jak debil. ale mě to nezlomilo. to byl vesměs jeho problém, i když to pekelně bolelo a ještě zabolí. ale jo - z toho všeho co naplácal, jsem si vybrala svejch 50% a na těch začla pracovat a jen se modlila, aby on pochopil svojí část a dal se do práce. celkem se daří. nesmíte se dát vydeptat něčim, co vám řekne chlap zahnanej do kouta. přečtěte si "4 dohody - neberte si nic osobně". oni by si měli přečíst "nehřešte slovem", ale to bysme asi chtěli moc.....já znám svojí cenu a s tím, co jsem mohla a můžu ovlivnit a vylepšit se snažím něco dělat. leccos jsem mu musela prostě jen odpustit, protože nic jinýho se s tim dělat nedá. snažím se o to. občas si ovšem myslím, že on není ten, kdo by mi měl dávat nějaký lekce, protože by spíš víc než já potřeboval teplou studenou a do klece. ale co nadělám. je to celý moc moc těžký. ovšem pokud z nich vyleze něco a člověk pochopí, že je to bohužel pravda - a to bolí taky hodně - tak před tim neutečete. tim nechci říct, že takovýhle nesmysly, jako ta je lepší, nebo tak - je něco co je pravda. to je snadný, že jo - s někym strávit pár hodin tejdně, bez starostí.....
zdravim vás všechny po delší době - uzlíčka, reginu, sisu, salen...jo nesem si to sebou a opravdu je to jen na nás, jak to zvládnem. ale jde to.
já už tohle skoro neřeším a ani na to nijak nemyslím, to už je snad za námi. teď spíš tak nějak sčítám s odstupem půl roku svoje plus a mínus a jak jsem měla pořád pocit, že těch plus je daleko víc - co mi to dalo - tak teď nějak vylejzaj věci, který mi to vzalo.....ale jsou to věci ve vztahu, netýká se to toho, že mi zahnul - je to jen důsledek.
to tady totiž většina z vás píše - že jste se víc s odstupem času osamostatnili, od toho chlapa tak jako malinko odpoutali, jste víc sami sebou - tak tohle mám nějak obráceně. tak jsem o tom teď přemejšlela a vy jste mi tady tim psaním tak hezky nahráli k tomu, se o tom trošku rozepsat. ale ono je to asi tím, že u nás předtím byla situace dost špatná. já jsem žila už v nějaký takový apatii, byli jsme od sebe daleko a tak - ale bylo to svým způsobem takový bezbolestný. ale k ničemu, já vim.
teď - žijem jinak - jsme si blízko (kromě témat, který jsou tak nějak tabu...), milujeme se skoro furt - myslim, že už by asi neřek - to se nedá srovnat........(zkrátka na to kašlu a už si sakra umím říct co chci....po 15ti letech....), povídáme si, všechno možný spolu děláme, je to o něčem jiným -  je to jako dřív, než jsme se tak nějak zavřeli do těch svejch chlívků  - no zkrátka chtěla jsem říct, že mám problém naopak s tim, že mě to celý k němu hrozně přimklo - až nevim, jestli je to dobře. no on je každopádně evidentně šťastnej. ale já všechno daleko intenzivnějš prožívám, ještě jsem taková asi blbě přecitlivělá - o každým slově dumám, a tak - je to o hodně hezčí, ale o hodně bolestnější. ale to je asi láska. jen jsem na to už nebyla zvyklá. nevím. jakou máte zkušenost? já se cejtim - ač jsem to ustála asi fakt dobře a nemáme doma žádný problémy - hrozně zranitelná. každým jeho slovem, chováním, drobnejma změnama....tak snad se to nějak ustálí....tohle je teda náročný. jsem sice zas sama sebou ve svejch citech a tak - a možná jsem bohužel sama sebou i v tomhle - asi jsem taková, jen předtím jsem otupěla a zavřela se do sebe. většina z vás píše - posílilo mě to a tak - to asi jo - ale v lecčems se cejtim na hodně tenkým ledě.
buď je to všechno nahromaděný uvnitř a nebo jsem ustála tu hrůzu a teď se hrabu v blbostech. nevim, kde je pravda. nebo jsem to neustála a teď se z toho teprve zláznim !!! :):):) já jsem navenek fakt těžká pohodářka - po tom všem, ale uvnitř jsem někdy často malinkej nejistej zranitelnej prcíček. štěstí mám, že on je hodnej a nijaký důvody nemám, ale i tak mám nějak svejch starostí dost....

Kukačka napsal(a):

regi - bingo!!!
Kdybys viděla, co jsem dělala v sobotu...ve snu by mě nenapadlo, že se takhle budu chovat :-). Já, akurátní a sofistikovaná Panna.

Čauki Kuki,
dej kámoškám návod...co jsi dělal v sobotu????kdybys nechtěla až tak otevřeně, podej zprávičku!!!!

To je jen vývoj, neboj, dostaneš se dál, že tě nic už nerozhodí-bude už jen líp.

Siso, .15.54


souhlas....prostě samotné nás to nenapadlo, a každého musel malinko kdosi nakopnout ( viz Regi)

myslíš ??????
měli jste to taky tak?

Regina napsal(a):

To je jen vývoj, neboj, dostaneš se dál, že tě nic už nerozhodí-bude už jen líp.

Tak jsem si četla vedle, jak že se to má správně dělat - nic neumím, nedokážu, počkat až někdo udělá a chválit a žasnout a zase chválit ..... no, tak to by mě zajímalo, jak to mám udělat, když si musím zrekonstruovat byt, řemeslníci mi něco vnucují, já pořád obvolávám různé známé, aby poradili, abych neobjednala nějakou blbost, počítám korunky, aby to všechno nějak vyšlo .... a M. s novou ženou je jeden týden v lázních, pak týden na lyžích, další víkend u přátel na chatě a zase týden v Krkonoších .....
Holky, já už jenom žasnu, co se s tím 50tníkem stalo, jak opustil ten gauč, kde si věčně hekal a čas od času vyrazil s kamarády někam na akci. Připadá mi že jede v šíleným rychlíku, pořád někde na cestách, pořád další a další akce, adrenalin, občas to střihne nějakou kulturou, na kterou před tím taky moc nebyl, co to musí stát peněz ani nepočítám. Ta jeho mu napsala věnování do knížky, že mu děkuje za nový krásný život .... no to se nedivím, ta se musí cítit v Jiříkově vidění. Dřív byla samý ženáč, na akce musela sama, vždycky se vnutit do nějaké party a najednou takové štěstí.
Mě už akorát štve, že já se trápím technickými a finančními problémy a oni si bezstarostně žijí.
No já vím že to nezměním, jen jsem si potřebovala postěžovat.
A Klimeš mne moc nepotěšil - 3 až 5 let .... bože, to než to přejde, budu snad v důchodu. I když na mě zabírá totéž co na Kuki - novej chlap. Ale já si ho našla sama, bála jsem se, že mě by si nikdo nenašel :-). I když je možná jen takovej přechodnej.
Tak se musím pokusit na sobě pracovat jak píše Regi - žádná ublížená pokořená nešťastnice, ale sebevědomá nově svobodná ženská. Ale OSUDE .... šlo by mi to daleko líp, kdyby se mu přestalo aspoň na chvilku tak všechno dařit :-)).
Karmické zákony prý tvrdí, že když někdo někomu moc ublíží, vrátí se mu to. Prý 100% a někdy i s větší silou. Tak já tomu zkusím věřit. Milenka miluje Divokýho Billa .... "nikdy, nikdy, nikdy ..... neříkej že něco nejde" - možná že i ona zaplatí nějak za to, že (jak se vyjádřila) jsem jí já a moje rodina ukradení.

Salen....Je to těžké...Taky jsem dlouho přemýšlela o tom,proč ty,které za nic nemůžou a nikomu nic neudělaly-TRPÍ...Taky si kladu stejné otázky.Proč zrovna mně,co jsem komu udělala,proč ona je vysmátá-a já utrápená,proč ona má všechno-a já nic....Ale tyto otázky jsem si klada.Teď už ne.Budu věřit,že opravdu to špatné,co člověk udělá,se mu vrátí.Možná ne dnes,možná ne zítra...Ale uričtě vrátí.Takže jak mi radila Vanilka-neřeším BM ani tu jeho prérijní růži.Žiji svůj život-a to si představ,že BM bydlí s náma...A za tou svou růží dojíždí...pak zase přijíždí k nám...To pak je katastrofický scénář...Taky bych mohla sedět v rožku a být smutná z té nespravedlnosti...Ale ne...Už by to všechno stačilo.Neboj,časem to asi všechno přejde.Nevím jak dlouho to bude trvat.Ale nechci se v tom už dál plácat.Když mé myšlenky zalétnou k BM a k té růži,tak si řeknu NEŘEŠ JE...A budeš se divit-stačí si říct-neupínej se k nim,nech to pominout-a ono to funguje..Takže nemysli pořád na ně,opravdu se pak tím trápíš.A uvidíš...časem dojdeš k tomu,že si řekneš,že tím že odešel,pro tebe udělal to nejlepší...Teď ještě tomu nevěříš,ale časem k tomu dojde..
A pak ty řekneš jim-vy mi můžete a hlavně JSTE ukradení....Držím palečky...
Nemysli na to kam jezdí,kde jsou,kam chodí...netrap se tím.

Holky, teď jsem tak přemýšlela, jestli bych vlastně ještě chtěla zpátky svůj původní život s BM. A upřimně jsem si přiznala a vlastně s překvapením zjistila, že nechtěla. Teď , když mi tak postupně ten poslední rok docházely takové ty věci, které jsem dřív přehlížela, takové jeho projevy sobectví apod. Nevím, neumím to popsat, ale asi jsem z toho venku. Jo, je spousta věcí, která mě ještě zabolí, třeba, když BM jezdí po horách a dceru nechává doma. Ne, jinak, dceři zavolá den před odjezdem, jestli by nejela taky - když už ví, že prostě nemůže jet hned druhý den. No, to trochu mrzí. Taky mě mrzí, když si nemůže doma vzít zbytek svých věcí, protože dle jeho slov nestíhá..... Nestíhá, protože nikdy neomezí svoje sobecké koníčky, nikdy by nevynechat žádný ze svých koníčku, ani hodinu ze svého času.....
Holky, a ani si nemyslím, že si jednou uvědomí, že mě jeho chování třeba dost bolelo. Ještě před půl rokem jsem si přála, aby si to uvědomil, možná, aby litoval, že už není se mnou..... znáte to. A dnes už to pro mě není moc důležité. Třeba platí: přej a bude ti přáno.
Salen, nemyslím si, že to u tebe bude 3-5 let. Prostě přijdou nové věci, věřím, že ještě pěkné.
Papa

Aevi,
:) a

aevo - jo, taky mám ten pocit, že bych s nynějším mozkem nechtěla ten dřívější život.

Aevo,jestli si nemůže přijet pro věci,tak mu je prostě zbal sama.Vem nějaké krabice-hezky mu to tam naskládej a dej to někam do sklepa.Ať to nemáš na očích...Já jsem se o nevěře dozvěděla před 5 roky-a řekla bych,že ještě pořád to bolí...Ale máš pravdu určitě v tom,že jak plyne ča,najednou vidíš věci,které jsi předtím neviděla...Všechno ti dojde až časem...Jaký byl BM,co dělal-a zjišťuješ, s jakým člověkem jsi vlastně žila....A fat asi časem dojdem k tomu,že je nám líp samé..Já bych rozhodně starý život nechtěla....Určitě ne...Dnes je mi naprosto jedno,co si o mě myslí.A to dřív,jsem chtěla být v jeho očích ta nejlepší...Dnes?Je mi to srdečně jedno.
Takže snad jsem z toho venku i já.....A-samozřejmě i díky vám.

Kdepak, já jsem holka šikovná  :gloria:, věci má dávno sbalené a čekají na něho v garáži. Já nesnáším nějakou nostalgii apod. Všechno jsem mu vypakovala a celý dům jsem "z gruntu" uklidila. A je mi, jako bych si uklidila i v té svojí zraněné dušičce. Už na něho netlačím, aby si věci odvezl. Nakonec pořád má klíče a náš dům ještě občas navštíví, když tam nejsme. Trochu sebemrskačství z jeho strany. Nedávno ještě předvedl scénku o tom, co si přeje a nepřeje, kdo tam jednou může bydlet a kdo nemůže :lol:.
Holky a díky , že tu jste. Byly jste moje velká opora.

aevo,
a proč má ještě klíče?Nechce tě malinko kontrolovat?nebo je to jen takové jeho spojení s minulostí?

Časem mu řeknu, ať je vrátí, ale zatím nějak nevím, jak to říct. A přes všechno, co jsme si udělali a řekli, zůstává jeden z nejbližších lidí. Nevím, komu jinému bych dala klíče. Uznávám, že jsem trochu na hlavu. :hjarta:

Tak to jsi opravdu šikovná holka...Klobouk dolů.Zasloužila bys metál.A věřím tomu,že tím sbalením věcí sis udělala pořádek jak v hlavě,tak v duši.Čí je dům?Jestli obou,bude těžké mu říct aby vrátil klíče...ale netlač na pilu....Časem to půjde líp....Uvidíš.
A na žádné podmínky-jako kdo tam může být a kdo ne-nepřistupuj.
On asi má pocit,když bydlíš i v jeho půlce domu/ tedy pokud je dům  vás obou/-že má právo rozhodovat,kdo do jeho domu může a kdo ne.....Tomu se snad můžeš jen v tichosti zasmát..¨
Ti chlapi jsou dobří...a ještě si budou klást podmínky....

aevi,určite príde aj čas,keď sa nájde iný človek, pri ktorom budeš mat pocit, že je Ti ešte bližší.A potom nebudeš uvažovať nad tym, AKO mu povedať,aby ti tie kluče vratil.A z praktického hľadiska-vždy je dobré,aby niekto mimo dom tie kluče mal..
..have a nice life

Ivalo, ne, ne, já jsem v pohodě. Všechno máme vyřešené, rozdělené, dům je můj a bez dluhů. Vlastně si nemám na co stěžovat. Někdy je mi moc smutno, když čtu, jak tady holky musí řešit, kdo kam půjde .... Proto se mi taky těžko potom někomu radí, aby se sebral a rozvedl, odešel... I když já bych to udělala, i kdybychom bydleli v garsonce. :hjarta:

Aevo-a proč tedy dělal tu scénku-kdo kam může a kdo ne...
Pokud to máte všechno vyřešené-bod pro tebe...Musíš sama vědět,jestli ti to vadí-že tam chodí,když tam nejsi,nebo ne...Ale věřím tomu,že pokud by ti to vadilo-tak už způsob,jak mu říct o vrácení-jistě najdeš...
Ono to musíš trošku navléct---jen tak mimchodem----jo,ještě abych nezapomněla-jak budeš odcházet,tak mi dej své klíče....No,to bude pohled.....To bych chtěla vidět.
Protože to bude poslední tečka za vašim manželstvím....Když má ještě tvé klíče,tak ještě to pro něj není definitivní.Ale jak je odevzdá-bude to pro něj šok.To mi věř.
V klídečku...Je sice pravda,že je dobré,aby někdo měl klíče od domu-ale zrovna BM to být nemusí....

Ivalo - no já to znám, taky s ním ještě žiju a právě proto pořád vím a vidím jak žijí oni, že mají jen zábavu, cestování, nakupování. Naštěstí už si dělám nový byt a budu se stěhovat, pak mu podepíšu rozvod a začnu konečně zase snad trochu v klidu žít. Tohle soužití v jednom bytě je šílené, nevím jak dlouho to ty vydržíš. Dokážeš si třeba pozvat k sobě domů jinýho chlapa?? Asi ne, viď. Aspoň já bych to nedokázala. I bych se bála, že kdyby to M zjistil, mohl by si pozvat k nám taky jí. Takže vlastně oba máte život omezený. A jak píšeš neřešit je, to se taky snažím, občas už mi to i jde.
AEVO jo, je to tak - prvních půl roku jsem byla přesvědčená, že kdyby to skončil, půjdeme zase spolu dál, budeme se snažit to oba napravit, bla, bla, bla. Realita je taková, že i kdyby to ukončil, trápila bych se zase nejmíň 5 let, než bych na to trochu zapomněla, vmetla bych mu to při každé příležitosti a při každém sexu si představovala, jak to dělal s ní. A taky bych mu nejspíš lezla pěkně do p......, snažila se dělat to, co baví jeho a mě moc ne, překonávala bych se, abych mu ukázala, že i já dokážu to co ona a při tom bych vlastně vůbec nežila svůj život. Navíc teď vidím to otřesné sobectví, jak na nikoho nekoukal, pro svoje osobní štěstí ublížil tolika lidem. Ano, on je teď na vrcholu a já na dně. Jenže já už jdu nahoru a on už nemá kam stoupat. Copak přijde po vrcholu? :-)

Jo a klíče .... on ti je může odevzdat a nechat si udělat kopie .... nebylo by lepší vyměnit zámek a říct mu třeba "představ si, zlomila jsem klíč v zámku a musela jsem volat zámečníka a musel se vyměnit celý zámek".

Salen, Aeva je natolik zralá na to, aby používala obezličky. Prostě mu symbolicky nechala dveře otevřené, ale  jen kvůli dětem, je jejich otec, a ona je natolik moudrá, že nemá potřebu kalit vodu, protože by to stejně bylo k ničemu. A pokuď páníček bude prudit, prostě mu oznámí, že je jeho přítomnost nežádoucí.Aspoň tak jsem to z Aevy cítila, ne že za ni chci mluvit :rodna:

Salem,s tím klíčem jsi dobrá.To by mě nenapdalo...A bylo by to vyřešený...Soužití s BM se mi nelíbí.Ale nic s tím nenadělám...A abych ti pravdu řekla-žádného chlapa nemám ani nehledám.Ale -kdyby se nějaký objevil-tak veškerá moje -jak to trefně prérijní růže nazvala -  DOBROTA-by skončila.Tak jak on na mě a na naše děti -a vlastně na všechno -nebral ohled on,tak teď bych ho nebrala já.Ne,určitě bych mu nedělala naschvály.To ne.Ale já  už jaksi s ním ve svém životě nepočítám.Zkouším být "samostatná jednotka". Takže výhody toho, že je u nás využívám,ale já už mu  nejsem ochotna obětovat naprosto nic.Ne,už se do ničeho nenutím.Jen se snažím žít sama za sebe.Nemyslím na BM, nemyslím na ni.Zařizuji si svůj volný čas,navštěvuji kamarádky-prostě na prvním místě jsem já...A žádné takové-což jsem dělala celé manželství-pořád jsem mu podstrojovala,jestli nemá hlad,jestli nepůjdeme tam nebo onam,jestli mu mám ukrojit nějakou buchtičku...ha ha ha.To jsem ale byla blbá.Teď?Asi mi to všechno konečně došlo a docvaklo-a pokud něco nepotřebuje on-nebavím se s ním.Žádné takové-děti to,děti ono,já jsem byla tam a tam,koupila jsem to a to,....nic. Tůdle.Naprosto nic.A to ho zaskočilo....Minulý týden se mě ptal,proč se s ním nebavím....Jo,už skončilo takové to doprošování,nabízení,vnucování...Pokud něco potřebuje,musí si říct.Jistě.Je to pro něho šok a něco neznámého.Dřív jsem za ním poskakovala já...   .Konec,zvonec....Trvalo to snad 5 let než mi to došlo...Ale díky vám...došlo.Pozdě,ale přece.....Najednou si docela klidně dovedu představit život bez něj.....I kdybych byla odsouzena k samotě.Říkám si-nevnucuj se tam,kde tě nechtějí....A konečně žiju.Nepřežívám.

Regino,s těmi "otevřenými dveřimi" máš sice pravdu.Ale když jednou odešel-musí přece i on respektovat její soukromí...Ona snad má klíče od něho????A na návštěvě dětí se určitě domlouvají dopředu.Určitě to není tak že by přišel se slovy-TAK MĚ TADY MÁTE...A uričtě jí nikdo z nás nic nevnucuje.Jen jsou to takové názory,co by mohla...kdyby nevěděla.....Ale samozřejmě se rozhodne sama...Ale uričtě si myslím že je lepší to navléknout na pokažený zámek,než mu tvrdit-že je nežádoucí  ...To si myslím je horší než milosrdná lež.

Holky, já vás tady hltám, protože pořád hledám způsob, jak se zbavit lásky a touhy po mém BM. Jenže vás vyši manželé něčím štvali, nebo vám dokonce ubližovali, ale u mě to tak vůbec nebylo! Já jsem svůj život s BM milovala, líbilo se mi, jak jsme spolu žili, co jsme spolu podnikali a strašně moc mi to chybí! Mám hrozný strach, že u mě to nebude trvat jen 3-5 let, já se toho nezbavím nikdy! Jsem z toho už úplně zoufalá, nevím si rady! Já tak strašně toužím, aby se mi vrátil zpátky a vím, že to nikdy neudělá: Kruci, kruci, kruci!!!

Ivano, já mého m. taky stále miluju. Už se netrápím a netýrám, ani nehledám způsob, jak ho přestat milovat. Prostě ho "jen tak" miluju a když to bude trvat napořád, tak se taky nic nestane. Nejsem zoufalá, beru to tak, jak to přichází. Když to chvilku bolí, už se bolesti nebráním, neříkám si, zase bolest, to nechci. Řeknu si, teď to bolí ale za chvilku to zase přejde. Nechám to plynout, a bolest odplouvá. A buď se manžel vrátí, nebo se nevrátí. Nebo ho jednou třeba přestanu milovat. Nebo taky ne. Jen si tak žiju, užívám si hezké chvilky, které mi život přináší, dělám si drobné radosti, dá se říct, že jsem často i šťastná, sama se sebou, ze sebe a v sobě. A když přijde smutná a bolestivá chvilka, tak třeba chvíli pláču a ono to zase odejde. Četla jsem v jedné moudré knížce, že hodně lidí čeká na štěstí, říkají si, že budou šťastni, když budou mít dům, bazén, dovolenou v Egyptě, ... Proč nejsme šťastní teď? Teď žijeme, ne v minulosti nebo v budoucnosti. A nějak jsem dospěla do stadia, že jsem šťastná teď, protože už nechci to, co nemám ale chci to, co právě dostávám.

majkafo :supr:

Ivano, majkafa to napsala krásně.... klidně ho miluj, ale nech ho žít jeho život...
i tak se dá žít ;)

Ivano - mě můj muž ničím neštval, miluju ho asi pořád. S nikým jiným už nebudu mít děti, nikdo jiný už takový prostě nebude. Ale strašně mi to ublížilo a nevím, jestli bych mu to pořád nepřipomínala. Ne jemu osobně, ale té fantazijní postavě, která ve mně pořád žije. Takhle, když ho nevidím, tak si nic nepřipomínám. Po roce už ne tak často. Ale počkej příští týden u soudu...nebudu moci mluvit, protože budu brečet jako stará želva...A budu brečet po tom co mi sebral svým odchodem, po našem starém životě, po mé bezstarostnosti, po tátovi mých dětí, zkrátka po tom člověku, kterým býval vedle mě.
Teď je totiž jiný a toho já nechci. Já už jsem taky jiná a jinde. Možná mám jiné, tvrdší a rychlejší reakce, možná jsem mladší než ty a možná chci víc žít. Ne jen truchlit.
Nechala jsem svoji bolest v kostelíčku v Týně nad Vltavou jednoho zářijového dne. Tam jsem si slíbila, že už kvůli němu plakat nebudu. Ještě se to občas vrátí, ale míň a míň.  A věř, že jsem toho vybrečela spoustu, už nikdy nechci být tak na dně....

majkafo, o to, co ty, se taky snažím. Ale asi nějak špatně snáším tu strašnou bolest. Budu se s tím muset naučit žít, ale nevím jak. .. :-(

Majkafo, holky, tak já jsem si taky pořád tak myslela, že ho miluju a že to tak prostě je. A že teda mu tu jeho lásku budu velkoryse přát, hlavně, že je šťastný a já mu to nebudu kazit. Hm, ale už to tak není. Už ho opravdu nemiluju, vyměnila jsem lásku za lhostejnost. A děkuju za to, protože , kdybych ho pořád milovala, tak bych se trápila.
Ty klíče, to mě netrápí. A na BM nějaké okliky neplatí a já bych to ani nezkoušela. Jednou mu prostě řeknu: kamaráde, vrať klíče. No ale jak se tak znám :dumbom:, tak to udělám při nějaké výměně názorů apod. pak to nebude vrať klíče, ale: naval klíče a táhni do haj..... Jo, tak je to se mnou :lol:

kuki: ale když pořád miluješ svého bývalého, jak můžeš žít s jiným?

Kukačko, vystihlas to i za mě. Přesně, přesně, přesně.

aevo, taky to vyvanulo, jednou to prostě přecvaklo a najednou ta láska zmizela - je prostě fuč

Ivano, dokud jsem se snažila za každou cenu ho přestat milovat - tak to nešlo... až když jsem tu lásku přijala a řekla si a co, tak ho prostě budu milovat ale budu žít svůj život bez něj

Jáji :D:pussa: Možná přicházím k bezpodmínečné lásce ke svému muži. Setkání s ním mě ještě bolí, proto se jim vyhýbám, nejsem masochistka :D. To ještě nezvládám. Ale bydlí v jiném městě, společný dům jsme prodali, každý máme svůj byt a já mám u sebe to nejcennější z naší lásky - naše děti. Už vím, že život mi přinese ještě spoustu krásných chvilek, jestli se mnou můj muž bude nebo ne, jestli budu mít přítele nebo ne, jestli budu sama nebo ne. I když budu sama, nemusím být nutně osamělá. Život mi nabízí tolik krásného a moc se na vše těším. Cítím v sobě klid, nemám strach ze samoty, z toho, že život sama nezvládnu. Mám odvahu, nebojím se, jsem šťastná. Tak nějak obyčejně, hezky. Necítím nějakou euforii, jen takové obyčejné štěstí všedního dne. A taky je mi hezky, když cítím, že ho miluju a málokdy to už bolí. Těším se na každou minutu svého života, která mě ještě čeká. Když mě někdy přepadne strach z budoucna, nedobré pocity, rozeberu si je, řeknu si, že to, co bylo, je už minulost, v tuto chvíli mám střechu nad hlavou, mám co jíst a pít, mám si co obléknout, je mi teplo, mám se kde umýt a jít na WC, jsem šťastný člověk. A hned je mi zase fajn. A mám i spoooustu věcí navíc, mám PC, televizi, můžu si rozsvítit svíčku a koukat do jejího světýlka, denně si můžu povídat se svým synem, denně si můžu telefonovat se svou dcerkou a někdy ji i vidím, mám prima sestry a prima přátele, prima kolegyně, práci, která nás uživí, babinet, jsem zdravá, no co víc bych si mohla přát. :D

:hjarta:Majkafo,,, a občas se můžeš objevit na icq , hm ? :hjarta:

ti to píšu - miluju toho, kým býval...ne toho sobce, který je teĎ. Prostě pro mě umřel. Je to srozumitelné? S nikým nežiju, jen u mě občas jeden přespává. Mám ho pro zábavu, nevím, jestli ho miluju. Je mi s ním prima, i v posteli. Nevěděla jsem to, dokud jsem to nezkusila, víš? Myslela jsem si, že nikdo nebude jako můj muž. Ale on je ještě lepší...
Jak ti mám vysvětlit, že to prostě funguje? Ten člověk se mi neskutečně líbí, prostě je to elektrická jiskra, jen ho vidím.
Na manželovi jsem měla ráda všechno, byl to můj partner. Tohle je maličko něco jiného. I když partnery v normálním životě taky asi umíme být, nic si nepředstíráme a umíme mluvit celkem trefně na rovinu. S manželem jsem pořád hrála nějakou "hru", aby byl spokojený, aby doma nebylo dusno, abychom jeli tam, kam jsem chtěla - pořád jsem ho posunovala. Tady řeknu co chci a co potřebuju a funguje to. Když přítel nemá čas, respektuju to. Je to jiný druh partnerství, nevím, jak to vysvětlit. Partnerství dvou čtyřicátníků, kteří vědí co chtějí a co od toho očekávají. Ne partnerství nezralých dvacetiletých, kteří se to spolu teprve učí a taky se to možná nenaučí nikdy... teď nemyslím sex, ale soužití celkově.

Já jsem strašně dlouho nemohla pochopit co mi manžel víc jak rok tvrdil - že se naše cesty rozdělily. Ale bylo to tak. V určitém okamžiku jsme se dostali každý jinam. On se cítil unaven a já na vrcholu. On si našel mladou vzpruhu a já padla z jahody na znak. Teď se drápu nahoru, využívám k tomu každý pozitivní okamžik. A zdá se mi, že jeho pád teprve čeká.

Taky si myslím, že možná miluju jen jakýsi přelud, toho, kým kdysi býval, nebo možná ani nebýval, jen já jsem ho takového viděla.

aevi JJ, přijdu. Já se občas na ICQ objevuju, ale v nesprávnou chvíli. Poslední dobou tam téměř nikoho nepotkávám. Ale to určitě zase přijde. Jsem ráda, že ti je fajn. :hjarta::pussa:

kuki, nezlob se. Já jen, že si to sama nedokážu představit, mít někoho jiného. Dělá se mi úplně zle, když pomyslím, že bych s nějakým jiným mužským měla třeba jen promluvit ...brrr. Ale každý jsme jiný, chápu to. Taky si neumím představit, že bych zůstala až do smrti sama. No, zkrátka nevím, co chci. Nebo spíš vím, co chci, vím, že je to nemožné a nevím, jak to udělat, abych to nechtěla a jak udělat to, abych dokázala, co nedokážu. Sakra - jsem se do toho zamotala, nevím jestli to někdo pochopíte.

Ivano,
první krok je naučit se být ráda sama se sebou. A klidně si k tomu milovat BM. Když budeš mít strach z dalšího vztahu tak do žádného nejdi...
Mě se dost lidí ptá, proč nehledám chlapa. Jak můžu žít vlastně v celibátu... no můžu. A teď už i vim, že jednou si on najde mě ;) ale teď neni ještě ta správná chvíle...

Jáji - já jsem sama ráda, vždycky jsem byla. To není o samotě.   A chlapa si nehledám, v celibátu žiju už druhým rokem a vůbec mi to nevadí. Jen ta strašná bolest z toho, že můj BM se mnou není, ta kdyby tak pominula. Myslela jsem, že přijdu na nějaké "kouzlo", jak se jí zbavit, ale asi žádné není. Chce to čas. Mezi tiím se ale asi upláču. Chjo...

Ivano, zkus si dovolit ho milovat. Mě tohle strašně pomohlo, když jsem si řekla a co, tak ho miluju a budu milovat a jsem ráda, že je šťastnej.

Ivano - nechtěla jsem se tě dotknout, já sama tomu moc nerozumím a dost často nad tím žasnu :-).
Ale jsem dost komunikativní, výrazný extrovert. Sama jsem byla dost dlouho. Popravdě - zní to hrozně, ale mě to bez manžela jaksi prospívá. Chlapy občas musím odhánět. Spousta lidí mi tvrdí, že jsem v životě nevypadala tak dobřa, dokonce to potvrzují i výsledky mého doktora. Mám od 14 let potíže se srdcem a každého půlroku chodím na kontrolu ke kardiologovi. Jeho poslední slova - "bože, vám to snad prospělo!!" A že byl svědkem všech mých pádů na dno, on mi předepisoval antidepresiva a sháněl psychiatra. Nakonec byl nejlepší psychiatr on sám.

Kuki - nedotkla ses mě, já nejsem urážlivá. A cizí názory a zkušenosti si moc ráda poslechnu, jinak bych sem přece nechodila!
Já jsem zas introvert, těžko se seznamuju s lidma. Mám tři kamarádky, se kterýma se občas vídám a to je všecko. Ale mně to stačí, já naopak nesnáším kolem sebe moc lidí, jsem z nich jaksi vyšťavená, berou mi energii. Chlapi se kolem mě nikdy netočili. Můj BM byl můj první a jediný a po svatbě jsem se už s nikým, kdo by měl o mě zájem, nesetkala. Takže asi fakt už zůstanu sama. Pokud se do mě někdo nezamiluje přímo na ulici - haha!

Já tedy nevím .... dokud jsem byla spokojeně vdaná, taky jsem ho měla ráda, i když po 23 letech mluvit zrovna o velké lásce .... no prostě nejbližší člověk, který o mě věděl nejvíc, vše spolu atd. Ale po tom co mi udělal a synovi .... když vidím jak snadno to udělal - a IVANO u vás to přece taky bylo tak rychle - jak na nikoho nekoukal, když ucítil příležitost mít krásnou novou ženu, která s ním chce dělat vše, co jeho baví a žít jeho způsobem života, na který já dost často hudrovala ..... no přece nemůžu tvrdit, že ho miluju - vždyť se zachoval jako sobec. Tohle se přece nedělá. Buď jsem s někým tak nespokojený, že s ním nemohu žít a pak od něj proto odejdu, ale nemůžu přece tvrdit až ve chvíli, kdy se zamiluju, že já vlastně už s tebou být nechtěl.
Takže já si uchovávám nějaké ty světlé vzpomínky, ale lásku k němu tedy necítím. A pokud řeknu, že mu přeju to současné štěstí, tak jen proto, že vidím v jakým kalupu žije, kvůli ní, aby jí stačil a vyhověl a je mi jasné, že takhle se věčně žít nedá.
IVANO asi je na tebe ještě krátká doba, neboj, ono to taky povolí. Ale tu komunikaci s cizími mužskými bych trénovala, trénovala, trénovala :-), když ti to nejde z očí do očí, začni na netu - rande.cz, všelijaké chaty - většinou kecy o ničem, ale natrénuješ. Fakt. Mám to vyzkoušené.

Ivano, já jsem taky hluboký introvert, taky se velmi těžko seznamuju s lidma. V určité společnosti - třeba v pracovním kolektivu se cítím dobře až po několika letech. Mám výborné kamarádky ještě ze školy, ale jsou stovky km daleko. Jsem vlastně teď skoro stále sama, jen v práci jsem mezi lidmi. Kolem mne se taky chlapi nikdy netočili. Jsem teď ve stavu, že si říkám, no a co, tak budu třeba mého m. milovat až do smrti a zůstanu sama. Vždyť i tak můžu ještě mít hezký život. Copak k němu potřebuju nějakého muže? A jestli mám s nějakým mužem ještě v životě být, tak mi ho prozřetelnost jistě v tu pravou chvíli, až budu připravena, sešle a bude taky dobře. A tak si žiju, koukám kolem sebe na to, jaký je svět hezký, a on je, stačí se porozhlédnout a nesmutnit, čtu si knížky, co mi srdíčko ráčí, byla jsem odjakživa čtenářka a teď na to mám spoustu času. Nebo si jen tak někam zajedu podívat se, nebo jdeme s holkami z práce na bowling, na kafe. Každé pondělí chodím do skupiny k paní psycholožce, jsou tam prima lidi a moc mi to pomáhá. Ve středu mám zase angličtinu. Když přijdu domů, je tam můj syn, který mi dělá radost, jsem šťastná, že má dcerka našla prima přítele a těším se, co mi další minuta přinese hezkého. Díkybohu, že už to nebolí a jsem na tom tak, jak jsem. Chci to, co dostávám a jsem šťastná. :-) Kéž by mi tohle rozpoložení dlouho vydrželo. Vím, že vydrží. A když bude chvilku hůř, tak vím, že to zase přejde a bude dobře. Teď nechávám svůj život plynout, nechávám se nést na vlnách a je mi prima, když mě život kolébá. A někdy možná přijde čas, kdy se budu o něčem rozhodovat a doufám, že budu připravena, abych se rozhodla správně.

Majko, pokud to tak cítíš, jak to píšeš, je v tom ohromné smíření, a z toho se pak dějí krásné věci...Myslím, že si někde tvoříš svou budoucnost, pozitivní myšlení je tvůrčí, obohacuje a neodháníš tím od sebe lidi.
Stejně jako Jája jsi přišla na to, že milovat se dá,i když  muž miluje jinou. To mi nikdo nesebere, jen s tím nesmím nikohoho kromě sebe obtěžovat.
Iva bude na sobě ještě trochu zapracovat ve vlastním duševním zájmu. Lidi berou energii, ale i ji dávají. Taky jsem po létech vylezla z ulity, najednou mám plno známých, najednou mám spoustu zajímavých podnětů kromě rodiny, a je mi fajn, jen  si hlídám situace, kdy mám pocit, že se mnou někdo manipuluje. To zas zalezu do krunýře a nereaguju.

Regi, díkybohu to tak už doopravdy cítím. Uvnitř klid, mír. Už se umím i smát, a mnohem víc, než předtím. :-) A zjistila jsem, že kolem mne je tolik prima lidí.

majkafo, přesně tak, jak ty se cítíš, abych se taky chtěla cítit. Já jsem taky velká čtenářka a jsem ráda, že si teď můžu číst třeba celý víkend, když chci. Taky chodím 1x týdně do jógy, po ní se cítím opravdu dobře - klidně a vyrovnaně, ale bohužel do druhého dne to přejde. už kolikrát jsem si říkala - tak, teď už je to dobrý, jsem za vodou, ale zas jsem do toho spadla. Díky za tvoje slova, jsi mi moc sympatická.
salen: můj BM ode mě neodešel ke krásné mladici, jeho nová láska je popravdě řečeno sice o 17 let mladší, ale dost tlustá a ne moc hezká. To mě na tom štve ale ještě víc - protože ona má něco, co já nemám. Proto mě po 27 letech (23 manželství) opustil, protože já mu to nedokázala dát. Cítím velkou vinu. Myslím totiž, že můj BM není sobec, vždycky se ke mně choval hezky, dělal pro mě první, poslední, ale já ho zklamala. Že se někdo zamiluje do někoho jiného, za to přece ten člověk nemůže. Měl snad zůstat se mnou, když už mě nemiloval?

Ivanko, víš , co je nejhorší ? Že ta tvoje láska a trápení tvého BM možná ani nezajímá, možná o ní ani neví a určitě ji neocení. Já vím, že je to v tobě, že jsi prostě taková /jsem podobná/, že když máš někoho ráda, tak je to napořád a očekáváš od druhé strany totéž. Ale tak to v životě prostě chodí. Ono v životě nic není stálé, trvalé a my se s tím musíme naučit žít. Na druhou stranu věř tomu, že život nás rozvodem nakopl k něčemu dalšímu. Vyhnal nás ze stojatých vod. Přestaň se trápit láskou k BM a začni se rozhlížet kolem sebe. Tím nemyslím, abys sbalila prvního chlapa /sama to pořádně neumím/, ale prostě už na něho přestaň myslet. A přestaň si ho idealizovat. Jinak se z toho nevyhrabeš.
Eva

Ivana...!!!! :dumbom: :dumbom: :jojo: Máš doť rokov na to, aby si vedela, že takáto hitparáda(vymením staršiu, recyklovanú, hoci možno garážovanú za neopotrebovanú, sviežu... :/ ) neplatí... Čo mám povedať ja? Mňa bývalý kedysi vymenil za o rok staršiu, o dosť škaredšiu, neforemnú - a navyše jednoduchšiu a bezcharakternú, tá mu potom veru osladila život :D - ale to predsa nie je o tom... Poznáte to: Vymením ojazdeného Pioniera za neojazdenú pionierku.. :cool: :fuck: ? Rozchod je vždy vec dvoch ľudí, tak ako je vždy vzťah vec dvoch ľudí... A keď sa skrátka nejako stane, že vzťah už škrípe, jeden sa vyvíja inak ako ten druhý, iným smerom, inou rýchlosťou... - tak väčšina ľudí vydrží, kým nenájde niekoho, kto mu/jej pomôže vyvliecť sa zo vzťahu: o chlapoch to platí ešte viac ako o ženách. To nie je o vine a treste(alebo len málokedy), ani o tom lepšia, krajšia, mladšia, etc. ako ja - je to o tom, že chvíľu spolu, chvíľu každý sám, chvíľu každý s niekým iným... Bez viny a trestu, skôr ide o príčiny a následky, ale aj tie je občas ťažké vystopovať, hlavne v prvom momente, keď sa v tom človek pláca... Ja s odstupom vidím, že sme boli dosť rozdielni, ale kým som bola mladá, naivná študnetka, prispôsobovala som sa, ale len čo som sa zamestnala a stávala sa osobnosťou, on to ťažko niesol, žiarlil, bol mi neverný, snažil sa ma manipulovať a ovládať - chvíľu bolo dobre a potom dlho, dlho zle... Asi to nebolo udržateľné, lebo sme nemali snahu obaja. Čo už. Aj tak to bolo dosť dlho pekné a mám na čo spomínať. Aj teraz mám pekný život a určite budem mať na čo psomínať(aj keď vnúčatám sa tým chváliť asi nebudem - ani brachovým...).

Ahoj Ivano,

musím tě ujistit, že chápu, jak se cítíš. Ale mně pomáhalo heslo: i tohle jednou pomine. A opravdu to platí. Mně to trvalo 2,5 roku, tak dlouho trvalo, než přišel rozvod od okamžiku, když ze dne na den manžel odešel.

Předtím byla klasika - svatba, moje MD, 2 děti, 1. milenka a teď současná partnerka.

Při rozvodu se mně jeho právnička zeptala, zda se myslím že se mnou má manžel zůstat z povinnosti nebo z citové náklonosti. Dobrá otázka, ne?

Mám moudrou tetu, která mi citovala prý Boženu Němcovou - lásku si nevyprosíš ani nevypláčeš. Prostě se zamiloval někde jinde a vyřešil to po svém. Jsem teď ve fázi, kdy si myslím, že jsme se k sobě nehodili, problémy neřešili a že je dobře, že to takhle skončilo. Já měla pocit, že jsem se pořád jenom přizpůsobovala a  byla jsem dost frustrovaná. U soudu manžel řekl, že cítil citovou prázdnotu - nezajímala jsem se o jeho firmu. No a já měla pocit, že o ničem jiném nemluvíme, že mého manžela zajímá pouze ta firma a on sám. Já ani děti jsme ho nezajímaly.

Teď se vědomě učím nezajímat se o to, co dělá a říká, protože už je to jeho život a já do něj nepatřím.  Přestala jsem se ho bát - v tom smyslu, že něco řekne a to mi ublíží. Kupodivu už ne. U soudu řekl, že citovou prázdnotu cítil po narození druhé dcery - já nevěděla, kam dřív skočit a on cítil citovou prázdnotu. Je mi ho v podstatě líto, že ještě dalších 7 let trpěl v našem manželství. Vždy v duchu použiju oblíbenou větu mého bývalého manžela - to je tvůj problém. Naštěstí mě už tahle věta nevytáčí, tak jako dřív.

Z nejhoršího mi opravdu pomohl nový přítel - zvedla jsem si sebevědomí, zjistila jsem, že ještě někoho dokážu mít ráda a někdo dokáže mít rád mne.

IVANO, IVANO .... to jak uvažuješ mi silně připomíná moje stavy, když na mě přijde sebelitování. To jsem taky na pár facek! Tak ty cítíš vinu???? Sundej už konečně ty růžové brýle. Tvůj skvělý muž byl s tebou stejně tak dlouho jako ten můj se mnou. Takže o tom něco vím. Jestlipak ti někdy před poznáním oné řekl, že mu něco vadí, chybí, že by chtěl něco změnit ..... neřekl, viď. Ono mu to v podstatě vyhovovalo. Ale bylo to už tak všechno stejné, šedivé, žádné vzrůšo. Jenomže změnit to, to je práce a docela dřina - oživit vztah, něco vymýšlet, zkusit to trochu jinak. A najednou šance - šance ještě něco prožít, znovu se zamilovat, zase všechno poprvé, oddálit přicházející stárnutí. IVANKO, TO NENÍ TVOJE VINA. On je učebnicový příklad toho, co se stává mužům jeho věku. To co udělal se prostě nedělá. Lidi se mohou rozvést, samozřejmě, někdy je to nutné i kvůli dětem - alkohol, násilí, hysterky atd. Ale on tě opustil kvůli svému potěšení!
A co to je za kecy, že za to, že se někdo zamiluje, přece nemůže???? Ty ho vlastně ještě omlouváš???? Kdyby mu bylo 15, tak to ještě pochopím. Kdyby byl takový ideál, jak ho vidíš, tak i kdyby cítil přitažlivost jiné ženské, i kdyby ujel k nevěře, nebude kvůli tomu odcházet z manželství. Vyzrálý vztah nevěra neohrozí a vyzrálý sebevědomý chlap kvůli nevěře nepálí mosty - cituji Plzáka.
Ne TY, ale tvůj BM by měl cítit vinu a věř, že ještě bude .... volbou věkového rozdílu si připravil krušné stárnutí. JE sobec a zklamal ON.

Ivano.Jsme fakt na tom všechny stejně.Některá z toho vystřízliví dřív,některá později.Já s tebou naprosto souhlasím.Taky jsem se honila,snažila,snad vnucovala...Ale nikdo to neocenil...Můj BM byl první chlap-a snad i osudová láska.Snad.Dnes už nevím.Ale donedávna jem o tom byla přesvědčena.Vše se podřizovalo jemu.Pak,když přišla milenka-bylo to jako zlý sen...Ale zvládla jsem to.Někdy hůř,někdy líp...Víš co jsem probrečela dní a nocí?Je to už pátý rok,co jsem se to dozvěděla...A až teď,poslední dobou si myslím,že jsem se z toho - snad SNU- probrala....Najednou se probírám.....U tebe to taky přijde.Nevím kdy,to neví nikdo...Ale ty chceš po zbytek života prožít vzpomínkami,představami-co by mohlo být, kdyby?...to ne....Nikdo z nás nevím,kolik života ještě máme.Tak ho prožij hezky.Neukazu BM manželovi,jaká jsi slabota..Zvedni se konečně....Já opravdu až teď začínám vstávat z toho propadu.A že se bojíš,že ho nikdy nepřestaneš milovat?Tak věř tomu,že to přijde....u mě až teď...Teď už neřeším co chce on-ale co chci já...Já tedy ale nemám na co hezkého vzpomínat.Myslím ve vzahu s ním...Někdy je to smutné-ale říkám si-přestaň se k tomu upínat,nech to pominout...A ono to fakt pomine......Takže se z toho určitě vzpamatuješ...
A nemysli-taky mám strach z toho,že už zůstanu sama.Protože jen při představě,že by na mě někdo sáhl-jen ta představa je mi nepříjemná.Ale věřím,že to taky přejde......
Takže se drž......A nebuď pořád v tom svém smutku....

salen: bohužel, můj BM mi během našeho manželství říkal milionkrát, co mu na mě vadí - byla jsem náladová, vzteklá, příliš introvertní, nerada jsem chodila na návětěvy a přijímala je. A co hůř - ve 40 jsem dostala depresi a trvalo několik let, než jsem se z ní jakž takž vyhrabala. Antidepresiva užívám dodnes a dle doktorky je budu jíst až do smrti. Můj BM mi řekl, že jsem ho zklamala a ta deprese byla poslední rána našemu manželství. Já jsem myslela, že mě má rád přes všechny moje chyby a že chápe i tu mou depresi. No, nebylo tomu tak. Proto cítím vinu - zklamala jsem.
A jinak - s mým BM se nestýkám, neviděla jsem ho víc než 2 měsíce, takže on vůbec neví, že se tak trápím. Nikdy v životě bych mu to ani neřekla - mám svou hrdost. Když řekl, že se chce rozvést, asi 2x jsem ho prosila, aby to nedělal, opravdu jsem se hodně ponížila. Když jsem však viděla, že s ním nehnu, tak jsem přistoupila na rozvod dohodou. Myslím, že můj BM ví, že ho miluju, ale už ho to nezajímá, já už ho vůbec nezajímám. Když k němu děti jdou na návštěvu, nikdy se jich na mě nezeptá, dělá, jako bych neexistovala. Miluje svou Péťu a je s ní šťastný.
Vím, že to musím překonat, často se mi už zdálo, že jsem to už překonala, ale bohužel, zatím to tak není. No, asi to všechno vyléčí čas. Myslela jsem, že to zvládnu nějak násilím, že si řeknu - a od teď ho nemiluju, od teď se netrápím! Jenže ono to fakt asi nefunguje a každý si musí projít tím svým trápením sám.
Děkuju, že jste se tady zabývali mými problémy a slibuju, že už přestanu vzdychat a litovat se.

Ivanko, a ty si se snažila změnit jak si přál manžel...
nedivim se že jsi byla v depresi...
a měň se jen pro sebe, začni dělat věci jen pro sebe, dělej to co tě těší...

Ivano - tak, a teď jsi někam koupit rozkvetlý hyacint, postav si ho nas tůl a obdivuj jak je krásný! Malá radost pro začátek.

Můj muž se taky nikdy nezeptá dětí. Myslím, že nic nechce vědět. Včera s ním byla jholka na obědě a vyprávěl zas jednu ze svých fantazií - firma už ho nebaví, postaví si pivovárek...tyhle jeho báje!

IVANO všechny se sem chodíme vypovídat, když je nám nejhůř i se politovat, protože víme, že ten kdo tady čte a přispívá, prochází něčím podobným a rozumí tomu. Každá k tomu něco řekne, já si tu často najdu něco nového, co mi pomáhá. Naposledy to byla věta vedle na psychologické :
Nikdo jiný než ty tě šťastnou neudělá!
A to je tak strašná pravda, až to bolí.
Dobře, tak podle toho co píšeš, nechovala ses k manželovi úplně nejlíp, on podle tebe byl skvělý a neměl žádné chyby .... po pravdě tomu nevěřím, myslím si, že tak sis to v hlavě přerovnala ty. Když mi můj manžel zdůvodňoval proč to MUSEL udělat, jak jsem ho k tomu vlastně já dohnala, neměl chudák jiné východisko, tak vytahoval věci staré 20 let - třeba to, že když jsem přijela z porodnice, vložila jsem dítě do náruče své matky místo do jeho (pokud si to pomatuju, tak on seděl ještě za volantem, matka mi otevřela dveře a já potřebovala nějak vystoupit) - taky jsem si připadala jako to nejhorší stvoření pod sluncem. Dneska už vím, že on si to potřeboval nějak zdůvodnit, dobře ví, že to co udělal se nedělá, ale nedokázal sám sobě přiznat, že je obyčejný sobec, který si prostě chce vzít něco lepšího než má, tak se mu hodilo naprosto všechno.
DEPRESE - k té ses nějak musela dopracovat. Něco v tvém životě jí připravilo půdu. Ale ty o tom píšeš tak, jako by to byla tvoje vina, že sis jí pořídila. Asi jako když jiná ženská napíše, že během manželství nabrala 30 kilo a pro to se s ní ten její rozvedl. Deprese je nemoc. A kdyby to byl opravdu důvod jeho odchodu, tak je to pěknej hajzl!
Můj manžel se léčil na psychi 4 roky - stres, panická ataka, deprese, silný xanax a další prevíty. Dva roky to bylo dost šílené, na manželství se to podepsalo. A já ho držela nad vodou. No vidíš - vyléčil se, z trosky se stal MUŽ a pořídil si novou ženu.
Moc ti přeju, ať se někdy zbavíš léků, ať tvůj mozek všechno zvládne sám. Ale to záleží taky hodně moc na tobě. Ty musíš chtít.
Přečti si Klimeše, pokud jsi ho ještě nečetla - měla by ses naučit pracovat s tou BM fantazijní postavou. A taky ti můžu říct, že to 100% není tak, jak si tlučeš do hlavy - že on si na tebe nevzpomene. Vím to z rozhovorů s mnoha rozvedenými muži. Je pravda, že oni to mají trochu jinak, netrápí se tím způsobem jakým my, ale ty roky s námi jim z hlavy nikdo nevymaže, vynoří se vždycky, když jim to něco připomene a funguje to jako se vším - špatné ustupuje časem do pozadí, milé se vynořuje. Až se s ním časem setkáš , možná budeš překvapená.

Snažit se změnit tak jak si jiný přeje? Taky jsem dělala takové chyby, blbosti a bylo mi čím dál tím hůř. Jednoho dne jsem sbalila věci , dítě a šla žít svůj život.

Ahoj Ivanko,

dlouho jsem se z toho taky nedovedla vzpamatovat, ale věř tomu, zvládneš to.
Pomohla mi psycholožka - při prvním sezení jsem prý 4x řekla, že je to moje vina, že odešel. I když jsem stokrát slyšela, že je to vina obou partnerů.
Ještě předtím jsem byla ve fázi - ani se nedivím, že odešel - doma manželka s malými dětmi, docela sociálně izolovaná, pak problémy se sehnáním zaměstnání - ale ve své firmě mě zaměstnat nechtěl - chtěl víc zájmu, lásky, citu - psycholožka mi řekla, že nehledal lásku, ale obdiv - a s tím souhlasím, jenže teď momentálně jsem ve fázi - tak má to, co chtěl, jen ať mu to vydrží. Pokud se bude k "nádheře" chovat jako ke mně, při první krizi (která přijde) zapláče. Já měla výhodu, že manžel mi žádné konkrétní připomínky neříkal, bral výhody - nestaral se o děti ,domácnost, žil si, jako by byl svobodný a ne ženatý, ale chyběl mi ten obdiv, zájem, láska. Jenže já už si teď umím říct, že mě taky, že chyba opravdu nebyla jen u mne. Prostě to tak je a já už to nezměním. Zase použiju jeho oblíbenou větu - to je jeho problém.

Ahoj, milé neznámé přítelkyně,

dovoluji si sem vložit svoji dnešní korespondenci s doktorem Klimešem a prosím i o Váš pohled na věc, protože nebýt Vás a této "psychologické poradny, nejsem tam, kde dneska jsem. Promiňte prosím délku, ale taky je to můj příběh v kostce a přehledně.



Vážený pane doktore,
omlouvám se za svou troufalost požádat Vás o radu touto cestou, ale Vaše adresa byla veřejně přístupná, tudíž jsem si dovolila. Nakonec jediné, co se mi může stát je, že mi neodpovíte  .
>> Nevím, jestli je možné zhodnotit situaci a případně myšlenkové pochody osob z tohoto jednostranně popsaného příběhu, ale vzhledem k Vašim profesionálním kvalitám a zkušenostem, doufám, že to lze..
>> Tak tedy, pokud dovolíte, vylíčím Vám naši situaci:
>> Já, čerstvých 40, partner 42, no a "milenka" 24. (o půl hlavy vyšší než on, žije s matkou a bratrem v malém bytě)
>> S přítelem spolu žijeme 10 let, oba jsme již předtím byli v manželství, oba máme z těchto manželství děti, společné žádné. Já jsem byla rozvedená již delší dobu, přítel odešel od rodiny vlastně kvůli mě (že by boží mlýny 
;) ), ale dle mého názoru by z tamtoho vztahu dříve či později odešel stejně.
>> Loni v létě jsem úplně náhodou zjistila, že si můj partner našel milenku. Zpětně vidím, že nějaké indicie byly, ale já je neviděla, takže jsem to dostala dost natvrdo. V tu dobu to bylo necelý rok, co jejich "vztah" trval.
>> Po první scéně po zjištění (ani nebyla moc hysterická), jsem se zamyslela, zjistila a posoudila i svůj podíl viny na nastálé situaci (téměř žádné společné aktivity, malo projevovaný zájem o partnera, málo chvály na jeho adresu, spíš výčitky), zjistila jsem, že jej stále miluji i s jeho chybami a chci s ním žít dál. A to i přes to, že mi v té první scénce řekl, že ji miluje a že s ní chce žít. Že mě sice má rád, ale ji miluje.
>> S mým návrhem, že budu ignorovat fakt, že má nějakou kamarádku a že mu dám čas, aby si všechno v sobě srovnal a že se pokusíme náš vztah dát do pořádku, souhlasil.
>> Takže jsme se chovali, jako že se nic neděje, navýšili jsme společné aktivity, komunikaci, chválím kudy chodím, stále mezi námi funguje sexuální přitažlivost, ale i se spolu smějeme, blbneme, no prostě, nikdo nic neví. Jen nebýt mé občasné potřeby to nějak vyřešit (za celou tu dobu asi 3x). To se vždycky vzteká, že po něm pořád něco chci, prostě se jí nechce vzdát, potom však brečí, objímá mě, drží se mě jako klíště. Ještě bych měla napsat, že se vzhledem k situaci chová dost ohleduplně, přede mnou neposílá sms, netelefonuje si sní, necourá se po nocích (snad jen 3x za tu dobu a to mi řekl, že jde na akci s kamárády a do půlnoci byl doma). Prostě čas strávený s ní je na úkor jeho pracovní doby a části odpoledne, odhaduji 2-3x týdně na 2 hodinky. Práci má poměrně zodpovědnou a časově náročnou, takže si troufám to takhle odhadnout.
>> Naposledy takováto "řešící akce" proběhla mezi vánočními svátky, a to mi opět řekl, že se teda odstěhuje, s čímž jsem souhlasila a požádala ho, ať je to co nejdříve, ať si je se svou milenkou jak jen to půjde, ať se chodí teda domů jenom vyspat, že chci, aby tady byl co nejméně.
>> Potom jsme se zase chovali, jako že se nic neděje, byli jsme na plese, kde si mě vodil za ručičku, byl velice pozorný a milý, byli jsme se známýma na večeři, v kině, prostě naprosto normálně, včetně sexu a fungující domácnosti. Celou tu dobu jsem již smířená s tím, že odejde, nehroutím a nezhroutím se z toho, můj život nestojí a nepadá s ním (i jsem mu to řekla), jsem veselá, pohodová ženská, mám své zájmy, kamarády, se kterými občas někam vyrazím, díky situaci jsem dost zhubla, takže jsem obměnila šatník, jsem stále poměrně hezká, prostě nejsem koulí na jeho noze, i když stále stojím o to s ním zestárnout.
>> Jenomže, znáte to, ženská chce mít všechno vyřešený a tak jsem si dovolila se zeptat, jakže je to po měsíci s hledáním bytu pro něj a jeho novou lásku (já si z toho opravdu umím i udělat legraci). Bylo mi řečeno, že přece vím, že nemá peníze (nemáme - alimenty, půjčky, hypotéka) a že do léta si něco najde (jedná se o dočasný pronájem čehokoliv, než se vyřídí kolaudace a prodej domu, jak jsme se dohodli). Tak jsem řekla, že do léta tedy ne,že do měsíce, že si chci taky žít svůj život a že pokud se tak milují, tak snad takovéhle nepodstatné překážky je nemůžou přeci zastavit, že láska přeci hory přenáší a budou na to, aby to zvládli dva, mě bude hůř. A když chci s někým být, tak i kdyby to měla být dočasně ubytovna, tak do toho půjdu. No a nakonec, penize nebude mít ani v létě. Já už nevím, co všechno ještě bylo řečeno, ale zase mě potom objímal a tisknul a brečel, no, a zase jedeme dál. Jen jsem již poněkud chladnější, neklepu se na každé jeho objetí a pusu, nějak je mi už jedno jak to dopadne, ale nechci řešit jeho problémy za něj. Já mám svůj vyřešenej - chtěla bych s ním dál žít. Ale ne takhle, s třetí osobou v zádech. A hlavně mi přes to všechno, že fugujeme v pohodě, chybí to něžné a milující oslovování. Teď jsem "jenom" Ivetka, ale zase bych chtěla být miláček a láska.
>> Víte, přemýšlím o tom, co to je za lásku, když mu to takhle stačí. Když si vzpomenu, co dělal, když se zamiloval do mě - byl u mě každý den, několikrát týdně do rána, kdyby měl přijet jen na půl hodiny, tak
>> přijel, aby mě viděl, tenkrát ještě nebyly mobily, takže to tak nešlo, ale jak byla možnost, tak mi telefonoval, prostě něco jiného, než vidím teď. Je mi jasné, že je miláček v kritickém věku, že si myslí, že už nic nezažije a najednou o pána projeví zájem mladá slečna,a to je přeci úžasné, to všechno dovedu pochopit, odpustit i zapomenout, to se prostě stává a já nejsem malá holka a vím, o čem život je. Co nedovedu pochopit je, jeho chování, jednání, myšlenkové pochody ( i když taky trochu - jako správný chlap chce mít klid a nic neřešit
>> ), no a to bych Vás chtěla poprosit, jestli byste mi uměl vysvětlit. No a taky případně poradit co s tím dál nebo jak z toho ven.
>> Doufám, že jsem napsala vše podstatné a taky jsem se snažila být objektivní.
>> Ještě jednou se omlouvám za svou troufalost, ale doufám, že si najdete chvilku si tento můj elaborát přečíst a snad mi i napsat něco povzbuzujícího.
>> Děkuji za Váš čas a těším se na případnou odpověď.



>Vazena pani
>
>myslim, ze je tam kombinace vlivu. Ani bych netvrdil, ze jsou to Bozi mlyny, ale spis, ze jste si nasla chlapa, ktery resi partnerske problemy pres neveru. Ted bych rekl, ze si tu milenku ponechava spis do foroty.
>
>Zda se, ze jste ve vztahu ta silnejsi, i kdyz bezmocne silnejsi. Zameril bych se na distribuci viny. Zda se, ze je na Vas hodne fixovany, moc bych ho neodhanel - tato polarizace asi nebude moc fungovat.
>
>s uctou
>jk


Dobrý den,

moc děkuji za radu. Vzhledem ke všem okolnostem si ho teda ještě "ponechám" a nastoupenou cestu trpělivosti a lásky ještě nějaký čas vydržím. Pořád mi za to stojí.

Přeji krásné dny a hodně osobních i pracovních úspěchů.

Ahoj Mazlíku, já Ti nic neporadím, ale koukám, že už se v tomhle problému budeš "plácat" pomalu už rok - tuším, že jsi se o jeho nevěře dozvěděla tak někdy v květnu 2006. Blbý jsou i ty majetkové poměry - půjčky, hypotéka atd... - to taky brzdí v řešení problému na obou stranách. Já na mojí povahu bych po roce nicneřešení , jak říká básník, trhla a žhavým železem přejela.... ale to se lehce říká, viď ?
Myslím, že ty jsi skutečně ve vztahu ta silnější, ale už to začíná být pro Tebe asi únavné a ponižující.... Je dobře, že jsi společenská osůbka, jen tak dál - bav se, choď třeba na kursy tance , na thajské masáže a já nevím kam ještě - i duše potřebuje "nažrat" , jak onehde trefně řekla herečka Vilma Cibulková. Tak jí dej nažrat co nejvíce, co nejvíce se měj ráda ...

No, únavné to sice je, ale ne ponižující. Alespoň já to tak necítím, tohle není mé ponížení, já nejsem ten, kdo je za blbce, tak to teda nevnímám.
Trhat a žhavým železem jezdit už mě taky přešlo, já jsem vám teď v takovým nějakým klidu, konečně jsem přestala očekávat a lpět a fakt mě to dostalo někam jinam. Teď se mi to zatím nějak nechce řešit, v podstatě nemám proč, až na mě tahle pořeba přijde, tak se do toho pustím. Teď si jen tak v klídku žiju. Jo a ráda, to já se mám. Já jsem dokonce přesvědčená o tom, že jsem pro něj ta nejlepší a on to jen musí poznat. A když ne, tak si tuhle kvalitu nezaslouží, zaslouží si ji někdo jinej, lepší ;) .

Mazlík napsal(a):

...Já jsem dokonce přesvědčená o tom, že jsem pro něj ta nejlepší a on to jen musí poznat. A když ne, tak si tuhle kvalitu nezaslouží, zaslouží si ji někdo jinej, lepší ;) .

Mazlíčku, jen aby mu ta cesta k tomu poznání netrvala mooooc dlouho... Každopádně jsi to ty, kdo si zaslouží někoho lepčího ;) Přeju sluníčko v duši :)

Teda ty boží mlýny melou fakt pomalu .... MAZLÍKU nezlob se prosím tě, ale já to musím napsat, co mi první projelo hlavou .... jak ta jeho první žena si teď možná říká na jeho i tvojí adresu, že vám to nakonec nevyšlo. Taky si jistě prožila svoje, i když spolu nebyli dlouho.

Jo, jsem si toho vědoma, co asi musela prožít, takže to, co se mi teď děje beru s o to větší pokorou. Ale o tom, co se u nás děje nikdo neví, jen moje nejbližší kamarádka a jeho kamarád.
Jenže já to tenkrát brala jinak - že ženská, která se nestará o sebe, o děti, o domácnost, která s ním nespí, nevaří, která je věčně naštvaná a tak, že si ho nezaslouží (to mi bylo řečeno z jiných zdrojů, on o ní nemluvil). Byli spolu asi 3 roky. Jak vidíš, já jako přesnej opak jsem dopadla stejně. Jo, boží mlýny .... ;) .

Taky mi u tebe, mazlíku, po přečtení tvých řádek napadly boží mlýny. Když ty milenky všemu o manželkách věří, snad aby se omluvily samy před sebou. :-(

Mazlíku, ten výraz BEZMOCNĚ SILNĚJŠÍ je tedy výstižný.  Byla jsem na tom dost stejně.

Já bych Ti radila se ho nikdy na milenku a budoucnost neptat, zkus si to zakázat. Dobré heslo je: Ať si každý dělá ve svém volném čase, co chce. Pokud Tě to nijak neomezuje, neřeš to. Zaměř se na Tvůj vztah s přítelem, ať Ti co nejvíc vyhovuje. Neřeš jeho vztah s milenkou.

Máš snad pocit, že Tě přítel nějak zanedbává? Pokud ano, tak to s ním prober, pokud ne užívej si to.

Máš jistotu, že ta milenka vůbec existuje? Není to jen jeho zbraň proti Tobě?

Boží mlýny tu jsou hlavně jako výukový nástroj. Když něco nemůžeme pochopit sami, jsme osudem poučeni.

Milá Vanilko, milenka stále existuje, to, bohužel, vím jistě.
Docela se s tím co jsi mi napsala ztotožňuji, nejsem už majetnická a vím, že ho nevlastním.
Mě v podstatě nic nechybí, nezanedbává mě, však jsem to popsala, jediný, co mi chybí, je jeho přiznání, že mě má pořád rád a ta slovíčka. Ale to je vlastně o mých očekáváních a lpěních. Snad se zbavuji už i tohodle nešvaru a teprve potom se uvidí.

Mazlíčku,,to vyjadrenie dr.Klimeše o dalšom chlapovi, ktorý problémy rieši neverami je velmi trefné.Myslím, že vačšina z nich sa správa podobne.Ten Tvoj,zrejme,na rozdiel od ostatných si ale uvedomuje, že ty si tá silnejšia a snad aj stálica jeho života,ale ako malý chlapec si masíruje ego nejakou slečnou.Pokiaľ si rozhodnutá, že s ním chceš zostarnúť, zostaň zrejme taká ako si--z jeho chovania nevyplýva, že by ti niečo závažné vyčítal,príp.hádzal na teba vinu za svoj úlet.
A k tým božím mlynom-skor by som tu videla potvrdenie toho, že kto raz oklame--oklame s prehľadom aj potom--každu dalšiu a ďalšieho.Pokial mu to v moment.situácii pripadá výhodnejšie....slniečko v duši..

dadko, i tobě díky. Čím dál víc jsem přesvědčena, že jdu po správné cestě, zatím bez ohledu na čas. A jen čas ukáže :) .

A Mazlíku, když bys mu nějak sdělila, že Ti chybí ta slovíčka a přiznání, že Tě má pořád rád, co myslíš že by udělal? Bavili jste se už o tom?

A to že jistě víš, že má milenku, můžeš brát i jako výhodu, víš na čem jsem. Já to o manželovi nevím, to ale neznamená, že ji nemá.

:hjarta::hjarta::supr:

Jo, sdělila. To, že mě má pořád rád klidně přizná, ale ta slovíčka mu přes tu papulu pořád nejdou :dumbom: . Ale až to jednou přijde, bude mi jasné bez dalšího, že je po všem a mám vyhráno. No vyhráno, to je vždycky s otazníkem,že ;) .

Jo, kdyby mu tak ta "kamarádka" masírovala JENOM ego, to by byla paráda! :lol:

V tomhle jsme každá jiná, já naopak teď po provalení jeho nevěry tyhle slovíčka nijak nepožaduju a ani si jich nevážím, protože předtím kdy mi byl nevěrný mi je klidně říkal. A navíc on si dodneška myslí, že mě nikdy nepřestal milovat ani během těch posledních osm let, kdy mi byl víckrát nevěrný (já o tom nevěděla).

Takže mě tehdy klidně a asi i od srdce řekl, že mě miluje a přitom měl vášnivý dlouhotrvající vztah s někým jiným. Tohle mě hlava nebere, jak může někdo milovat a přitom mu ubližovat.

Takži  i když mi dnes říká, že mě miluje, já vím, že pro něj to znamená něco jiného než pro mě, milovat někoho.

Já spíš dám na činy a hlavním kritériem mé spokojenosti je jeho zájem o mě a to, že mě nijak nezanedbává. Totiž jistá si být nemůžu, že mi je věrný, tak co.

Mazlíku,
najhorší na dlhodobej a utajovanej nevere je podla mna  ten pocit straty dovery--v čokolvek,čo povie,urobí,napíše.
Neviem,ako silná si ty--ale myslíš, že aj keď by bolo po-  ,tak by si ten pocit nemala?..alebo by si s ním/pocitom/ dokázala v pohode žiť??

Nejdůležitější je, že věřím sama v sebe!!!!  Vždyť já mu i teď věřím, teda až na výjimky, kdy poznám, že to tak není. On mi v podstatě nelže, jen neříká všechno. Asi tak. Myslím, že s tím bych problém neměla, právě díky své víře v sebe.
K těm slovíčkům - já vím, že on je říká až tehdy, pokud si myslí nebo ví, že to tak cítí. Já to neumím vysvětlit, ale je to tak. Při zpětném pohledu zjišťuji, že jejich používání směrem ke mně hodně omezil, až v době, kdy se do slečny zamiloval. No a po provalení je přestal používat úplně, i když zkraje mu to ještě občas (asi ze zvyku) ujelo.

Mazlíku,
možná to nebylo v manželce, možná to není ani v Tobě, ani v milence.
Možná to ani není o božích mlýnech ( i když i Já na ně věřím), ale je to prostě v něm. V jeho povaze.
Myslím si, že je lehké uvěřit, že někdo je takový a makový.

Jo, možné je všechno, ale zrovna nad tímhle se mi nějak nechce přemýšlet.
Anebo se máme oba něco naučit, já za sebe asi vím co a už si myslím, že jsem to zmákla, ale co on - ????

Já to mám jinak.Mně BM nikdy neřekl ani že mě má rád,ani že mě miluje.On mě neměl tedy rád niky,celou dobu měl milenku.Ale je to naštěstí pryč....Teď po rozvodu mně sice řekl,že mě má rád...ale já o to už nestojím.Já jsem se vždycky asi ke každému chovala poctivě-a snažila se nelhát.O to větší byl pro mě šok,když jsem se mrkla do jeho mobilu-a v sms milence-bylo jak k ní odede,jak ji miluje-když jsem na něj uhodila-tak mně řekl:Něco jsem jí napsat musel...to jsou jen kecy....Hm,dobrý chlapec,že...Takový no pořád hledám slova a žádná nenacházím....Nevím.Asi bych dnes nikomu nevěřila nic....Věřím sobě...Aspoň se nezklamu...aspoň myslím....

Zapomněla jsem vám říct-dřív jsem byla ivala...ale nějak se mi podařilo odhlásit-a už jsem se nemohla přihlásit.Tak se mi to na 150 pokus podařilo-ale mám jiné jméno...Tak ahoj.

lavai: Ono třeba zas jednou přijde někdo, komu uvěříš. I mně brání v absolutní důvěře v nového partnera to, co jsem prožila s manželem... ale postupně je to lepší a lepší, jednou budu zase normální, doufám. Teda budu normálně věřit, myslím tím. Dneska nepodezírám, to ne, ale když třeba něco slíbí, tak si říkám, že počkám na výsledek a normálně si v hlavě zakážu se těšit (bývalý byl totiž nenapravitelná slibotechna). Ale přítel slova plní, takže se občas už těšit dopředu začínám, pak ale zabliká to výstražný světýlko vzadu v hlavě, co mi řekne "netěš se"....ale je to míň a míň ... Toho tvýho vola nechápu...to jsou jen kecy....hmmm....?!... já zjistila totiž, že to, jak se můj dnes už bývalý choval ke svým známým nebo klientům, tak stejně se choval ke mně. Já to jen dlouho nějak neviděla... Tak si říkám, jestli tyhle lidi vůbec mají nějakou morální zásadu, něco, přes co ten jejich vlak nejede...někdy si myslím, že mému bývalému není žádná sviňárna dost velká, pokud z ní má prospěch...

Eva36:Správně to nazvala....musím se smát.Ano mýho,bývalýho VOLA....To je velmi trefný výraz.
Víš,já o tom,že žil ve dvou -dalo by se říct -rodinách-žil BM celou dobu manželství...Takže jelikož to bylo od naprostýho začátku-tak jsem si myslela,že je to "normální".Ach jo,to jsem ale asi byla vůl já...
A jakmile jsem se to dozvěděla,tak u mě jako člověk ztratil-nevím jak to napsat-hodnotu.Takovou tu lidskost.Ale pořád neocházel...a neodchází.Ale tím,že jsem mu mrkla na ty jeho sms-tak jsem si myslela-že když napsal-odejdu,že se na to můžu spolehnout.Protože já jsem asi nepoučitelná-ale podle sebe,soudím tebe...Tak jsem to brala jako hotovou věc....A ono pořád nic...A když jsem se dozvěděla-že jsou to kecy..že jí "přece" něco napsat musel-tak mě to tak zasáhlo-že jsem najednou z toho - vystřízlivěla...Najednou mi to všechno docvaklo,všechno jsem najednou viděla....'To,že vlastně celý náš "společný-nespolečný" život myslel jen na sebe,na své dobro.Na nás a na mě konkretně vůbec.....'Ale asi jsem to potřebovala.Byla to poslední kapka,nebo snad poslední facka-abych vlastně toho člověka do neokonečna neomlouvala,nelitovala.Asi tady ta sms mi obrazně-nalila sílu do žil.Sílu,nechtít s ním být dál,nepředstavovat si společnou cestu.Najednou vidím dopředu-ale jeho tam jaksi nevidím....Víš,ono jsem asi to nakopnut-a můžu ti říct,že jsem se z toho,jak jí vypisoval-málem zbláznila...Tak to bylo silné,bolestivé.Ale pak najednou jsem se odrazila ode dna-a volně dýchám....Jak mi poradila Vanilka,neřeším ho a spoléhám jen na sebe.A můžeš mi věřit,najednou si mi strašně ulevilo.....Jestli BM je spokojený v tom svým světě s těma svýma lžema-tak do toho světa já nepatřím ani náhodou....Já jsem vždycky byla "poctivec"-a tím chci i zůstat.Třeba sama,ale ne s koulí na noze....

Rozumím. I můj bývalý ztratil pro mě jako člověk hodnotu...a víš co? On se u podivoval, že bych s ním nechtěla jít na kafe. Jen tak, jako kámoška na kafe...já bych to považovala s ním za ztrátu času.... moji kámoši pro mě hodnotu mají, i když mají i své mouchy, tak to podstatné, to důležité, ty hlavní nějaký zásady a názory na život, máme společný, rozumíme si, některý věci bychom neudělali...a on mi do týhle kategorie lidí už nespadá ... on, chudák, nic nepochopil....dodnes si myslí, že jsem odešla kvůli milenci :P (jeho problém). Umím pochopit, jak volně se ti dýchá, jak krásně je najednou, jak se člověk náhle povznese....je to nádhera....sama si občas vzpomenu, jak jsem před dvěma lety od muže odešla. A vždycky znovu mě zaplaví pocit štěstí....zvláštní....mě, která se před třemi lety rozvodu bála jak čert kříže a udělala by všechno proto, aby se změnila tak, aby byl mužíček spokojený.... Jak se věci změnily od té doby! ... taky se směju, že jsem poctivá. Jako že budu nadosmrti chudá, ale vůbec mi to nevadí....asi jsem blázen :) Mám radost ze sluníčka, z obrázku dcery, z radosti mých blízkých, z nové knihy...nepotřebuju drahé auto a podobný pitominy, zvlášť ne, když bych kvůli němu měla podvést třeba svoje věřitele (jako bývalý)...jak já se za něj nakonec styděla...(a pak pochopila, že já se nemám zač stydět)...Raději chudá, sama, ale ne s tou koulí na noze. Máš pravdu :supr:

Ahoj Lavai - Ivalo !!!

Tak jak válčíš, jak se držíš? Jde to? Doufám že jenom tak pořád nesedíš doma!


Představ si, já včera přemýšlela (vypnula jsem totiž počítač po Tvém prvním příspěvku), kurňa, ta Lavai má úplně podobný příběh a názory jako Ivala! I v noci jsme na to myslela. a že jsi to Ty mě fakt nenapadlo, já se vždy vymlouvám, že mám mlíko na mozku (ještě kojím) a proto mám zpomalené myšlení :D:D:D

Vanilko,máš postřeh!!!Jsem to já...Já jsem se chtěla přihlásit i doma na počítač-a nějak jsem se do toho zamotala...a pak už jsem se nemohla přihlásit ani v práci...Tak jsem byla odkázána na pomocníka...Ale už jsem zde..
Děkuji za zeptání...Nemůžu si stěžovat.Asi jsem -jak už jsem psala-potřebovala to nakopnutí do pr...A ejhle-najednou jsem se probrala...Najednou se cítím spokojená,neřeším BM.Jelikož mám už dost velké děti-tak se můžu věnovat sobě.Takže si naplánuju vždycky nějaké kamarádky,nějaké akce...a nesedím pořád doma.Sice já jsem jinak doma straaaašně ráda-propadla jsem různým ručním pracem,ale to mně neuteče.Takže málo kdy sedím doma-tak jako dřív-a máchám se v tom.Kdepak.Najednou zjišťuju,že ten život je jen o něčem jiném,než o lžích,podvodech.Asi donedávna jsem měla snahu BM chápat,omlouvat,snad i měnit k lepšímu-ale už ne.Prostě je dospělý člověk,zodpovědný za své činy.Nehodlám mu dělat náhradní maminku.To už ne....Jistě,pochopila jsem to i díky tobě.Fůra holek mi radila radikální řez-BM vyhodit-i pomocí policie-ale to jsem nechtěla.Tys mně dokázala pochopit.A hlavně navést na správnou cestu....Takže jsem vypustila z hlavy jeho-a mám tam jen SEBE.Já chci žít jinak než on.Dřív jsem si myslela,že se té lásky k němu nikdy nezbavím...A jehle.Stačilo pár sms -a probudila jsem se z těžkého snu....A hned je ten život hezčí.A pokud BM něco potřebujuá-pomůžu,ale ne za každou cenu a na úkor mě.To ne.Dnes už přemýšlím....A taky si uděluju za to pochvalu....Už se nikam necpu,kde mě nechtějí...A každý den si dělám malou radost.Buď si něco vytvořím,nebo nějakou maličkost koupím-zrovna mám v úmyslu ten hyacint-o kterém tady byla včera řeč....A raduju se z obyčejných věcí-které jsem dřív pro bolest a smutek v srdíčku neviděla...A je to fuč.Jako mávnutím proutku.....

Ivalko, jen tak dál, jsi skvělá, skvělá, skvělá !!! :hjarta::hjarta::hjarta:

Mám opravdu radost!

A i když Tvé pocity a chování je to hlavní a ostatní není důležité, přesto si jako zvědavá ženská neodpustím otázku: A co okolí, všimlo si už té změny? (BM, dcery, kámošky)

Víš,já jsem v jádru taková-společenská a veselá.Takže já jsem před druhými  neprojevovala nějakou bolest...to spíš o samotě...Sice BM mně minule říkal-že jsem někde MIMO...ale to je mi naprosto jedno.Hlavně vím že jsem se změnila já.Asi mi taky někdy bude těžko,budu mít splín na duši...ale určitě to zvládnu...Ono to moje soužení trvá 5 let...a to je dlouhá doba,aby BM poznal co chce.Času měl dost.A jeho chyba že se nerozhodl...Teď už se ho neptám,co by chtěl,jak by to chtěl,jak si představuje další život.NEEEEE...Teď je nejdůležitěší,jak si další život představuju já.A nějak v něm pro něj není místo.Když jsem se o té nevěře dozvěděla,byl to blesk z čistého nebe....Pak ty 4 roky jsem žila pořád v naději,že už se pro něco rozhodne...hmmm .A nerozhodl.Čas jsem mu dala.
Teď už ale ne.Teď už je mi jedno,co chce.Naprosto.Mezi svátky mi bylo mooooc zle.Ty sms mě srazily zase hodně na dno.Ale asi tímhle zjištěním jsem se zvedla a budu žít sama za sebe.A jistě,za děti.Ale nejdůležitější je,že jsem v pohodě.Organizuju si svůj čas,svůj život.Sice tam vedle mě je prázdno,ale to bylo vždycky....neznám to co vy-políbení,pohlazení,hezká slůvka...Nic...Jen starost o děti....A ti tímhle,že jsem si to uvědomila,jsem se z toho všeho probudila.Já na rozdíl od vás,nemám na co hezkého vzpomínat.Ne,nelituju manželství-mám 3 děti-a to je dost....Ale nic jiného.Takže o další důvod žít spokojeně sama..

:supr: ... ono by se ti to stejně nevyřešilo, kdybys vyměnila zámky a nepustila BM domů.... nevyřešilo by se to do tý doby, dokud by sis to takhle nevyřešila sama v sobě. Teď když už jsi to zvládla, tak nepotřebuješ, aby vypadl z domu....on už vypadl...především z tvého srdce, z duše, z mysli ... Mám z tebe radost, že ti je dobře, že už nelkáš, že vidíš ty radůstky. Prima!!! :supr:

V sobě jsem si to teda už SNAD vyřešila.A věřím tomu...
Ale to to trvalo,že?5 roků...pět dlouhých roků....Ale,asi jsem ho tak strašně milovala,že jsem tak dlouhou dobu potřebovala k tomu,abych se z toho všeho vymotala....
Každý den si dělám nějakou radost.Jakoukoliv...i úplně maličkatou.

lavai: Koukni, hlavně že jsi na to přišla. Já mám kámošku a její maminku opustil před asi šesti lety manžel. Celé manželství (asi 20 let) jí byl nevěrný, opakovaně, ona to věděla a trápila se. Před těma šesti rokama odešel za mladší, má s ní pětiletou holčičku, s manželkou se ale nerozvedl....doteď má klíče od jejich bytu, doteď ona si nedovolí vyházet jeho prádlo, které si nechal v komíncích ve skříních, doteď si nedovolila renovovat kuchyň (to by se Láďovi nelíbilo)...ona se utápěla střídavě v alkoholu a v práškách na spaní, někdy to kombinovala... Láďovi se však nedávno asi přejedl hektický život s mladou maminkou a začal opět docházet za manželkou...a ona rozkvetla, povídá si s ním, spí s ním...je s ním šťastná.....a já myslím, že ona nepřijde nikdy na to, že tohle není život, že je to živoření....a chudák taky ta druhá (jako možná byla chudák i ta milenka tvýho BM, když ty SMSky byly jen kecy...on vlastně kecal nejspíš oběma)....
Taky věřím, že jsi to vyřešila. Znám ten pocit, mluvívala jsem stejně....možná přijdou zlý dny, ale už vím, že se dají přežít a že život je i tak krásný. Život nestojí a nepadá s žádným mužem. Jen já to jsem, kdo si ten život může naplnit. :jojo:

Eva36...asi jsem do nedávna byla jako ta maminka té kamarádky...Můj BM si také nevzal oblečení,doklady...prostě nic.Ale já jsem mu to přeskládala do chodby....A byla jsem taky tááááááááááák blbá.I když jsme byli manželé-tak jsem nikam nechodila-jednak děti byly malé-a on se odmítl zapojit do činností, zábavy,jednak-kdyby náhodou přišel domů dřív jak v noci-a čekala na něho.A on nikdy nepřišel...A já jsem stále doufala.Pak praskla nevěra-a mě to nepoučilo.Taky jsem  byla doma,když tam byl on...Jejda,když si to teď tak uvědomuju,co jsem to vyváděla????Každé bouchnutí dveří mě těšilo-že jde domů,za mnou....Každý jeho odchod k milence mně trhal srdce...Pořád jsem čekala,že zjistí......ale co že zjistí?No-abych to upřesnila,nezjistil NIC.Tak jsem taky nikam nechodila-co kdyby přišel-aby si neřekl,že se někde flákám,byla jsem vždycky na svém místě-hnedvedle ledničky,sporáku,myčky,televize...
Naštěstí jsem lékům ani alkoholu nepropadla...Naštěstí.Ale taky jsem si zkusila....A na to,že jsem nežila,ale přežívala-tak na to jse naštěstí už přišla...
Ale teď už ne.Už to stačilo....Najednou se mi zdá,že jsem i omládla....Spadl ze mě obrovský kámen...Obrovská tíha.
Taky jsem si říkala,že milenka je chuděrka....ale dnes?Jaký si to zařídila,takový to má.....Chtěla chlapa s 3 maličkýma dětma-já jsem jí ho byla ochotna dát.To,že k ní neodešel,není moje vina....Je mi naprosto ukradená....a ten můj přelétavec taktéž....Dnes si koupím nějakou kytičku a kašlu na oba...
Když si ten můj BM nemohl za ty roky vybrat-tak jsem mu vybrala jááááá.
Možná zlý dny přijdou-ale dnes,dnes jsem už na ně připravená.A nezaskočí mě....To tedy neeeeee.To bych se na to teda podívala

Přesně tak - jen ať si toho tvýho užije....člověk nepřeje nikomu nic zlýho, že? Ale kdo chce kam, pomozme mu tam.....My dokonce byli s jeho milenkou na týden na horách (a s naší a její dcerou) :) ... to bylo k popukání. Já už si myslela, že jsou milenci, ale nehrotila jsem to, už to bylo v době, kdy jsem cítila, že takového muže nechci....Jednou ráno se předváděl v kuchyni a chystal všem snídani....a ona koukala, pusu dokořán a na mě "On je tak hodnej...."....tak jsem jí řekla, že já to s ním vydržím maximálně do léta a že jestli ho chce, tak že jí ho nechám, ať ho má....a ona zas nechápavě koukala ... :lol: (nebyla to žádná přetvářka z mojí strany, já ho fakt nechtěla, nevážila si ho....jen mi bylo smutno, když jsem si vzpomněla, jak jsme se kdysi milovali, čekali dceru, jak byl u porodu...to jsou okamžiky, který vháněj´ slzy do očí a říkáš si, že to nebylo všechno tak špatný....jenže po těch dvanácti letech to už špatný bylo...)....tak teď ho má a je z něj zatím asi paf. A já se směju, když mi dcera, kterou máme ve střídavé péči, říká, co jeho nová žena všechno dělá....Chuděra, úplně jako já kdysi :lol:  ... to můj nynější partner mě na rukou nosí a jeho chlapské ego mu nedovolí, aby některé práce a povinnosti přenechal mně....mám se dneska královsky (jsem dva roky po rozchodu a rok po rozvodu). :supr:

Tak to ti přeji.A tomu, s tou milenkou a společném pobytu na horách-tomu se faktycky jde jenom smát.....Taky jsem došla k závěru,že bych si ho už jako člověka nedovedla vážit-a je vidět,že jsme každý úplně jiný.Asi jsem to dřív nechtěla vidět.Pořád jsem si asi nalhávala,jak je úžasný.A Teď?Když bych měla vyjmenovat jeden jediný důvod,proč jsem ho tak milovala...tak já fakt nevím....Asi jsem měla zatemněný mozek.Já jsem ho milence dávala už před 5 lety-a nějak ne a ne k ní odejít.Ale to už neřeším.Jestli chceš odejít-JDI,jestli ne-TAK NECHOĎ...Mně už to vážně netrápí.Chtěl takový život,tak ho má....
Dnes,nějak po tom vystřízlivění-vidím,že je sobec.Naprostý sobec,který vždycky myslel na sebe.U milenky si stěžoval na mě-aby ho litovala,a u mě děla smutný oči-abych ho "chápala" já...No tak dnes už se tomu taky jen směju.Jo,jak se říká-Kdo chce kam,pomozme mu tam.
Já jsem asi měla nutnou potřebu ho pořád chránit,nabízet mu výhody,chránit ho před okolním světem.
Ale teď už je KONEC. Konec,zvonec,odtroubeno.Má co chtěl.Ona taky.A já?Já mám klid....Snad konečně....konečně jsem si ho zasloužila.
Tobě toho přítele přeju...a moc.Prožila sis svoje,tak si užívej života....Držím palečky

Holky,
prajem Vam zo srdca tieto pocity a ked vás tak čítam--je to ako slnečný luč na tmavej oblohe...Zrejme to ide,aj ked ten štart a prvé metre sú tak príšerne ťažke..

dadka - áno, ide...co myslíš, začíná mě chytat nervóza před rozvodem příští týden. Přítel je na horách a já to zatím úspěšně tajím i před ním. Děti ani naši rodiče nevědí konkrétní termín.

Dadko,neboj to zvládneš.Uvidíš.Musíš si ujasnit,co od života chceš,jak si představuješ zbytek svého života.Jestli ho chceš proživořit s někým,kdo o to evidentně nestojí,nebo se postavit na vlastní nohy
a žííííít.Taky jsem si to -ale až teprve teď uvědomila....Říkám si,pozdě,ale přece...Už mě nebailo někoho omlouvat,na někoho brát ohled-když na mě ho nikdo nebral...Tak jsem se z toho pošlapání zvedla a začínám se rozhlížet okolo..A řeknu ti,je to hezké...Dnes jsem si koupila hyacintek-tak se na něj chodím dívat....Musíš se uklidnit,zvážit pro a proti-a pak do toho jít....

Kukačko neboj,to všechno zvládneš.Musíš si říct,že je to sice nepříjemné,ale to poslední,co tě pojí ještě s manželem...a brzy to bude bývalým.A ty,ty to zvládneš...O to se nebojím.Ty,která nám tady psychicky pomáhá-ta to zvládne levou zadní....

Kukačka: Je to jen formalita...jen formalita...jen formalita....(mně ta zaklínací formulka před rozvodem pomohla ;)

díky Evi

Nic se nezmění, papíry nic neznamenají, nejdůležitější a nejbolestivější cestu už máš za sebou, tohle je jen tečka, ale v žádném případě zavřené dveře nebo pohřbívání minulosti.
Ten pocit úzkosti nikdo bohužel nevezme, a jemu taky není dobře.
Počkej, co se bude dít.
Míše II manžel dokonce nepřišel k soudu... jak to radí Dakota: nadechnout se, vyprsit a jde se!
Sluníčko bude svítit dál, ozónová díra se nezvětší a přej, budiž mu přáno ...
Drž se, zvládneš to, nejsi sama. Tfuj tfuj tfuj pro štěstíčko!!! :hjarta: :hjarta:  :hjarta:

Regi - i tobě dík...taky bych si přála, kdyby poslal právnicu za sebe.

No, není to pěkný, když se soudce ptá, jestli paní navrhovatelka opravdu nechce v manželství pokračovat...a paní navrhovatelka koukne na pana odpůrce a řekne NE ... ale Regina má pravdu, je to jen taková konečná tečka. Už taky přece víš, že jste každý jinde a že společně by to dál nešlo. :pussa:

Kuki,
zkus se na tu "záležitost" až nastane - kouknout jako na film - taky to pomáhá- jakoby ze shora uvidíš jak se odvíjí nějaký děj...
a mezi námi: věřím, že tobě je daleko líp jak jemu, protože....protože ty ses už s tím navztekala a natápalallll   ale on je teď ten, který začne tápat...a to začne- chtěj či nechtěj a zkus jen se stát "dobrovolnou ošetřovatelkou..."
Ne, teď vážně...ty sis  toto nevymyslela,t, takže tak to ber.....ale dál fakt  nevímjak poradit, protože jsem neprožila...jsem s tebou,
pa

Kuki,taky na tebe myslím.Je to sice formalita,ale bolí.Ještě že to mám za sebou.Ale je pravda,že můj BM se rozvádět nechtěl.Mu se ta situace "tuhle a támhle" náramně líbila.Mně se nelíbila vůbec.Já jsem byla pro rozvod....Takže jednu chvilku na to přistoupil-a já žádost podala.Ale když přišlo předvolání,tak se začal šprajcovat-že on tam nepůjde,že ze sebe nebude dělat blbce...dobrý,že?Že ho ze sebe dělal celou dobu,to mu jaksi nedošlo...Předvolání roztrhal...Ale já jsem mu řekla že se chci rozvést,ať tam půjde nebo ne-tak nakonec šel.Nerad,ale šel.....Takže nakonec jsem rozvedená-a pobrečela jsem si tam-ale BM mám pořád tady...Ach jo...Ale už je to lepčí!!!!!Neřeším,nezajímám se....Žiju si svůj život.....Ne přežívám,ale žiju....A dnes jsem si koupila další kytičku...A je mi dobře.

Zdravím všechny silné ženy, které přežily nevěru, taky moc zdravím mazlíka který tuto diskusi otevřel...Tak už patřím také k vám k podvedeným. Říkala jsem si, že mně to nemůže v životě potkat….a potkalo. Taky jsem říkala, že pokud mně partner podvede tak poletí!!!Ale neletěl!A tak se v tom plácám, nevím co mám dělat. Jsem rozvedená a přítel také, jsme spolu 4 roky a před týdnem jsem se dozvěděla, že má už skoro rok milenku. Před 2 měsíci odešel na týden, měli jsme menší problémy, jezdíval pozdě domů, nevěnoval se mi tak jak bych si představovala, sex byl méně častěji, naléhala jsem na něj a tak odešel na týden, že si musí rozmyslet, co bude dál. Po týdnu se vrátil, že si uvědomil, že chce být se mnou, nechce znova začínat jinde, já v té době o milence nevěděla, ale měla jsem podezření.  Teď jsem se před týdnem dozvěděla, že milenku opravdu má, přiznal se,  tak jsem mu dala na výběr, buď to já nebo ona. Rozhodl se být se mnou, snaží se jezdí domů  dříve, je milý, ale nevím jestli to může po tom všem myslet upřímně. A taky nevím jak dlouho čekat na sex sama se mu vnucovat nechci když se po týdnu vrátil tak jsme se milovali, ale teď čekám…pokud jste prožila některá z vás to co já tak za jak dlouho se  dostal sex do normálu nebo aspoň přiblížil? Nevím jestli mám čekat měsíc dva..? Mám hrozný pocity, bojuju pořád dokola sama se sebou, přemýšlím, jestli se na něj vykašlat, být sama (ze samoty mám hrozný strach) anebo dát mu šanci? Co myslíte??

ahoj Leno, můj muž mě podváděl půl roku, alespoň si to já myslím, divně se půl roku choval, on se přiznal, ale neřekl, mi k tomu nic, jak dlouho, kdy, kdo je to, prostě lautr nic, jen, že toho lituje, že chce být se mnou a že na to mám zapomenout..........ten půlrok kdy mě podváděl stál sex za nic...........teda já o ničem nevěděla, on sex chtěl, ale jaksi se mu nemohl postavit, skoro každý sex jsme bojovali s tím aby mu stál, přičítala jsem to zezečátku tomu, že právě měnil místo a že je to asi tím, pak jsem teprvá začala tušit..........celý ten půlrok to stálo zahouby a to jsme se ještě k tomu snažili o mímo.............pak jsem na to přišla, on nikam neodešel, s milenkou to prý skončil, do dneška nevím jestli ano nebo ne, buď si dává pozor nebo to skončil...........milovali jsme se po týdnu, protože jsem měla ženské měsíční problémy, ten první sex jsem probrečela ale jemu stál najednou jako tyč, celých 5 měsíců potom to milování bylo úžasný, moc jsme si ho užívali jako by bylo naše poslední, hodně experimentovali, to že nestál se stavalo ojediněle.............vše bylo za námi, v pohodě..............bohužel je to 3 týdny co se u mého muže objevlili jakési deprese, které nesouvisí snad s ničím, nehádáme se, v práci problémy nemá, akorát jsem si začala píchat injekce na umělé oplodnění, on je totiž neplodnej........... od té doby se mnou nemluví, jen důležité věci, celou tu dobu jsme spolu nespali, nesměje se, říká neptej se, neboj se, nic to není, ale z těch jeho řečí a z různých příběhů co čtu tady na babynetu si domýšlím jakési střípky a myslím, že milenka existuje a dala mu nůž na krk..........buď já nebo ona..........nejsem z této situace vůbec moudrá a nevím jak ji řešit...............

Ahoj Ádo, ani se nedá věřit, že nás je tolik co jsme byly podvedené a co jsme si musely všechno prožít.Taky nevím jak z této situace ven,  mám strach, že se  k milence vrátí. Píšeš o tvém muži, že  má nějaké deprese a komunikace je na nule a máš strach že milenka je. Já bych si s ním promluvila a zeptala se ho co ho trápí a narovinu se zeptala jestli je v tom zpět jeho milenka a pokud by byla tak bych mu řekla ať se rozmyslí buď to ty nebo ona, hlavně ať neříká že neví, to tem můj taky říkal, pak se rozhodl že bude se mnou, s milenkou to skončil, ale dělají spolu v práci, takže kde mám jistotu, že to nedají spolu znovu dohromady, asi nikde! Takže musím asi čekat co přinese čas, ale jak douho? Takže radím komunikuj s ním, vytáhni z něj ten problém a pak ho řeš. Pokud ho táhne milenka tak nemá cenu vztah uměle udržovat. Budeš se akorád trápit.Já vím lehce se mi to říká, ale sama nevím co bude.Měj se hezky a pak napiš jak se to u vás doma vyvíjí.

Víš Leno já s ním komunikuji, snažím se s ním mluvit, hučím do něj horem dolem, ať mi řekne co mu je, co ho trápí, s čím má teď problém a že ho s ním chci vyřešit, narovinu jsem se ho zeptala jestli je v tom zase milenka, narovinu jsem mu řekla, že jestli chce jít, tak ho nebudu držet, ale jestli chce být doma má tu být, ...........ale on buď mlčí, nebo říká neptej se mě, nic mi není, neboj se...............a to jsou všechny jeho slova...........takže by mě opravdu zajímal recept jak z někoho něco vytáhnout, když ten druhý zkrátka nechce, ........tomu dotyčnému bych byla opravdu vděčná..............zkoušela jsem úplně všechno, hodně mluvit, nemluvit, nepřijít domů, prostě nic nezabírá.................on je člověk, který když má problém se uzavře do své ulity, nemluví a až si to vyřeší sám se sebou tak zase vyleze a tváří se jako by se nic nedělo..............což je případ včerejška............před 3 týdny lusk prstama, a upadl do jakési letargie, z které jsem se ho pokoušela 3 týdny vysekat, a že jsem ho za celých těch x let takhle neviděla, a včera najednou lusk prstama a už je to zase ten starý chlap...........když jsem se ho ptala kde ty 3 týdny byl řekl, že o tom nechce mluvit, že je rád, že je zpátky, že jsem celý ty 3 týdny byla skvělá, ale že to tak muselo být...........sice se ještě netváří nic moc ale já cítím, že je to on, ale kde byl to ví bůh sám...........a já začínám mít ale pocit, že je to začátek konce..........

Ádo, obdivuji tvoji trpělivost, takhle se přeci nedá žít...asi je nerozhodný a pořád neví s kým chce být, nevím jestli bych měla na to nervy, asi musíš počkat a raději se připravovat na tu horší variantu, že odejde… Mně taky nic jiného asi nezbývá jak čekat a počítat s tím, protože pokud na to budu připravená tak to zvládnu lépe a nezhroutím se z toho. Přála bych si aby čas běžel rychleji, připadá mi to všechno jako zlý sen, každé ráno vstávám se strašným pocitem, že to opravdu není sen že se mi to  nezdá, že je to krutá realita. Ona je trochu chyba i ve mně, byla jsem hrozně najivní a blbá!!! Věřila jsem našemu vztahu a ani ve snu by mně nenapadlo, že by si přítel mohl s někým začít, protože mně poznal v době kdy jsme se zrovna rozváděla, kvůli tomu, že si manžel našel jinou, takže věděl co jsem si prošla…a teď znovu prožívám to stejné… opravdu nemáme to my ženský v životě jednoduchý, chlapi se určitě takhle netrápí jak my...

Mala som milenca, ktorý mal sklony všetko si riešiť sám, pri problémoch sa uzavrieť do seba a nekomunikovať... je to na :dumbom: - ale nemusí to znamenať nič iné, len fakt nejaké existenčné problémy... Ale aj tak je mrzuté, že sa o ne nechce podeliť.

Áda1: Připomíná mi to moji situaci. Pozor - je to celkem dlouhý, zač se omlouvám. Já neumím ve zkratce :rodna: ... .tak já sice o milence nevěděla, zato se muž často zdržoval mimo domov, prý kvůli práci, našel si údajně vedlejšák a vybíral peníze z herních automatů po nocích po barech....(pravda byla asi spíš ta, že tam chodil obdivovat tu jeho prérijní růži, dělala totiž go-go tanečnici, jenže to mi došlo až asi za rok, až jsem vlastně od něj odešla).... On býval zamlký, smutný, vypadal depresivně, pořád mi říkal, že má starosti, co firma (podnikal, ale nevydělával, zaměstnat se dát nechtěl, ač v IT by ho brali všude a za slušný prachy, jenže by přišel o svou svobodičku, já mezitím táhla domácnost a nakonec i jeho dluhy).... No, takže byl smutný, depresivní, dokonce mi dvě noci doslova prořval na rameni, že ho všechno mrzí (já blbec myslela, že ta práce, ale on asi mluvil o tý tanečnici) .... že já jsem moc hodná, že to ví ... druhý den jsem už byla označená za blázna, co si pro vlastní názor musí chodit k doktorce do blázince (chodila jsem totiž na psychoterapii, která mi vážně hodně pomohla) .... další den měl ten můj ubožáček zase slzavé údolí a říkal, jak mě moc miluje ... a tak dokolečka .... U nás byl ten problém, že vůbec neplnil, co sliboval (ono milenka si taky nárokuje čas a prachy, ale já pitomá si opravdu myslela, že někde dělá po nocích někomu počítače...jak já byla asi hloupá!) ... a on si pak přede mnou střídavě dělal výčitky, střídavě mě obviňoval z toho, že ho nedokážu podržet, když má finanční potíže (kecal, nikdy mi nedával dost na domácnost a co podnikal, tak to byla vůbec hrůza a poslední dva roky manželství mi nejen že nedával nic, ale ještě jsem platila ty jeho dluhy) ... Jednoho dne jsem si řekla (posílená tou psychoterapií), že takový život nechci. Říkala jsem mu už dlouho, jaký život chci, on souhlasil, neměl nic proti, mně hodnotil jako hodnou, šikovnou, krásnou atd...říkal, že mě miluje...(by mě zajímalo, co nakukával tý tanečnici...že se manželka zabije, když ji opustí? asi jo...) ... To sice říkal, ale nedělal nic z toho, s čím souhlasil, nedodržoval naprosto žádný pravidla...Odešla jsem a on hned začal žít s tanečnicí, nejprve na chatě a mě ještě věšel na nos bulíky, že ona se tam skrývá před svým násilnickým druhem.... Bylo mi to srdečně jedno, proč tam je, on ale nechápal, že mi je už vážně ukradený....

Takže to shrnu - já se několik měsíců trápila, jestli chudáček nemá deprese a neprostřelí si někde hlavu nebo nevletí autem proti zdi, a on zatím nebyl nejspíš schopen vyřešit svůj dvojí život -jeden se mnou a jeden s milenkou ... Byl to slaboch a jsem ráda, že jsem se ho zbavila.

Eva36...dobrý...Ale nemysli... můj BM ten bych řekla doteď neví co chce...
A já?Já ho litovala,nabízela mu různá řešení-jedno bylo to,ať to tam jde teda zkusit,bydlet s ní...Protože pořád bydlel u nás,měl u nás všechny věci-k prérijní růži jezdil jen na noc...Tak jsem mu nabídla,ať to zkusí-třeba na měsíc.Bydlet tam,starat se,platit složenky-a pak ať příjde-a řekne:je to tam skvělý,nemůžu bez toho být,měl jsem odejít dávno...Nebo:nelíbí se mi tam,zapomenem...Kdepak..víš co mi na to řekl..ty by sis někoho sem nastěhovala...Ach jo...A chtěla jsem mu pomoct,cítila jsem s ním tu jeho bolest-plakal mi na ramínku-brrr divadlo...a taky jsem si říkala,on je CHUDÁK, nešťastný, on si něco udělá...já mu musím pomoct....Já,které tak strašně ublížil-blbá...jsem mu chtěla prostě lidsky pomoct.....Pořád jsem mu něco nabízela,pomáhala,řešila..A trvalo to těch 5 let.Dnes,ať si dělá co chce.....Prérijní růže má volný byt...je tam sama a už 17 roků na něj čeká....To má holka ale výdrž....asi trošku blbka...Protože ona pořád věří tomu,že k ní odejde.....Ale tu možnost měl hned po profláknutí nevěry...a nešel.....Nechápu proč....Dřív,když jsem to nevěděla,tak to bych snad pochopila-jestli jí řekl že  bych se psychicky zhroutila,že vyhrožuju sebevraždou a bůh ví čím ještě...Ale já jsem jí už tehdy řekla,že jí ho věnuju i s očkovacím průkazem...Proč dodnes neodešel.nevím.A už to ani vědět nechci.

Evi 36 obdivuji tě, nevím kde najít v sobě sílu a chlapa vyhodit, přišla jsme mu na nevěru trvala skoro rok, před 2 měsíci odešel na týden, že si musí ujasnit svůj život, já ho litovala, myslela, že má deprese, sama jsem se z toho složila,musela navštívit psychologa,  když byl ten týden pryč, pak se vrátil, uvědomil si, že chce být se mnou, že nechce začínat někde znovu, já o jeho milence nic nevěděla, ale před týdnem přišla rána, podívala jsem se mu do mobilu, protože se choval jinak, spali jsme spolu míň, chodil pozdě domů, schovával si mobil a když jsem si přečetla milostnou sms od milenky, bylo mi vše jasné. Dala jsem mu na výběr buď já nebo ona, se mnou zůstal s ní se rozešel.Ten den když se s ní rozešel a přijel za mnou tak říkal jak mu je hrozně a já ho ještě litovala, že to bude dobrý, já blbá!!!!!!A mně mělo bylo jak?Teď se celkem snaží chodit dříve domů. Včera byl Valentýn, slíbil, že příjde brzo, přišel v 8 hod. (brzo by bylo tak v 5 hod.)donesl kytku, já jsem se neudržela a spustila na něj, kde je tak douho, že mi slíbil, že příjde dřív a jemu to prý nevyšlo. Tak jsem mu navrhla večeři,protože jsme chodili každý rok na Valentýna, zatvářil se tak, že mně přešla chuť, naštval se, že je unavený, je sice pravda, že byl skoro celý den kdesi na cestách, ale neměl by se snažit on něco dělat pro náš vztah?Kdyby aspoň řekl jsem unavený zajdem zítra tak bysme šli zítra. Nakonec jsme šli protože jsem chtěla já. On nejedl já si tedy tu večeři dala ikdyž jsem měla žaludek sevřený, celou dobu se mnou nemluvil, přijeli jsme domů a šel spát. Pěkný "Valentýn" !!! Asi nemá zájem se mnou být a já pořád váhám jestli s ním být nebo ne, nejsem blbá???Jsem zamilovaná...Nevím co dělat, mám strach ze samoty.
Lavai tebe taky obdivuji...ty už ani nemáš strach z toho, že někdy ten tvůj v budoucnu odejde?
Holky fakt vás obdivuju!!!!!! A chtěla bych být tam kde jste vy....

Lena01...Já jsem si celých 5 roků přála,aby našel důvod a zůstal by se mnou...Ale on myslela hlavně na sebe..A já blbá mu chtěla pomoct-něco jako ty...pořád jsem ho litovala,že za to nemůže,jak se trápí,jak mu je hrozně-a kdopak litoval mě?Kdopak nás do téhle situace dostal?
Takže po těch letech tápání,trápení..najednou jsem se vzpamatovala.Jak se pomyslně říká-odrazila jsem se ode dna...Sice si to musím pořád opakovat-a je mi fajn.
A nejlepší je na tom to-celou dobu jsem se trápila,co když fakt odejde a zjistí že nejsem pro něj tak dobrá....
A víš co nes?Dnes vím,že není dobrý on pro mě...a doufám,že prérijní růže mu dá nůž na krk /ona mu ho už dává 17 let a nic se neděje/-a on odejde...Nevím,možná to nebude dnes,možná to nebude zítra.Ale už je mi to jedno....
Musíš sama popřemýšlet,co je pro tebe dobré...Co bys chtěla...
Já jsem byla taky hloupá,do něčeho jsem BM nutila,přemlouvala-ale pak jsem toho litovala....myslím tím tu večeři....Ničeho nedosáhlas.....
A chtěla bys být tam kde já-nebo my...neboj,k tomu taky jednou dospěješ.....Ale první si musíš ujasnit,co chceš ty....ne on...ale ty...A samoty,té se neboj...

Lena01: Nemysli si, já se taky bála, že mě manžel opustí ... Když už jsem se trápila moc, našla jsem si psycholožku, terapeutku. Byla dost dobrá a asi třičtvrtě roku jsme opravdu rozebírali mou duši...nebudu zabíhat do podrobností. Na konci terapie se ze mě stala jiná ženská, sebevědomá, taková, co se má ráda (i když občas o sobě taky pochybuju, to asi každej normální člověk), co si nenechá všechno líbit ... Víš a dneska (dva roky po odchodu z dvanáctiletého manželství a šestnáctiletého vztahu) mám jiného chlapa. Nejen hodného, ale i spolehlivého, když řekne "brzy" , tak brzy přijde apod. ... Ale musela jsem si projít velkou vnitřní změnou. ... Já dneska radím každému, kdo se v něčem plácá, ať si najde taky terapeuta a řeší sebe. Je to zdlouhavý a místy to hodně bolí, člověk se lituje, někdy je naštvanej, co si to ten doktor dovolil, někdy bulí jak želva, někdy má pocit, že už mu to nic nepřináší, ale pak se zase jeho duše posune někam dál ... nakonec máš šanci zjistit, že vážně je to TVŮJ život, že se nemusíš podřizovat, že nemusíš vždycky všechno jen ty snášet, že něco je pod tvou úroveň, někdy i že je lépe být sama. Za horší považuju být nikoli sama, ale osamělá...a to já s manželem tedy byla...

Evi, a čím dřív na to lidi přijdou, tím mají větší šanci změnit sebe i okolí.

lavai a Evi36 děkuji za Vaše názory...po té nepovedené včerejší Valentýnské večeři mám asi jasno, nechce být se mnou, nestojí o mně, kdyby ano tak se zachová jinak-nenaštve se.....večer se ho zeptám jestli má vůbec nějaký smysl náš vztah udržovat. Buď bude mít zájem anebo ne, spíš si myslím, že nastane ta druhá varianta a on odejde, nevím jak to zvládnu. Pak budu muset asi Evi taky začít navštěvovat psychoterapeuta častěji a řešit sebe, sebevědomí mám na 0, chodila jsem si jen 1x za měsíc pro prášky, ale nic moc jsme neřešili, akorád mi řekla, že mám myslet na sebe a na svého syna, že to je pro mně nejdůležitější, určitě má pravdu, ale já pořád myslím na něj, jak mi bude bez něj špatně a pod.je mi hrozně...ale když tady pročítám na netu příběhy jiných pisatelek tak se uklidňuju, že v tom nejsem sama, že je nás hodně a děkuju babinetu, že existuje!

Leno01,ono se strašíš něčím,co třeba ani nenastane...Já taky fůru let bláznila z toho,že zůstanu sama,že budu nešťastná,co bude,co se stane...co se nestane....Pobíhala jsem za ním 5 let-aby mi řekl co chce,jak si to představuje....a jestli si myslíš,že mně někdy něco řekl,tak jsi na omylu...Nic....mlčel,hleděl...Tak jsem po té dlouhé době snad dostala rozum-a přestala jsem se ho ptát co chce,co bude.Teď to bude tak jak chci já.....
Ono,z těch vašich posledních dní lze kdoví co vycítit,ale asi se zeptej na rovinu....
A taky-ty bys chtěla aby byl s tebou ze soucitu,tahal tě jako kouli na noze?
Nebo máš dojem,že dokážeš být šťastná jen s ním.....Ale přece ho nechceš do něčeho nutit....
Na rovinu se ho zeptej a pak se podle toho zařiď.Ale nemysli si,že s odchodem tvého přítele se změní svět....že přestane svítit sluníčko...Nepřestane..
Zaměř se na sebe,na syna....ono se říká-nevnucuj se tam,kde tě nechtějí....
Přece ho nechceš k tomu,aby tě měl rád-nutit.........

Lavai děkuji za nakopnutí,  přítele jsem poznala zrovna když jsem se rozváděla s manželem, našel si ženskou, těžce jsem to nesla a pak potkala toho svýho prince na bílém koni, byla jsem s ním šťastná, dělala pro něj první poslední a nepřipustila jsem ani chvíli, že bysme spolu už nebyli napořád, taková já jsem byla najivka, blbá!!!!!!Hrozně jsem se na něj upnula. Ale cítím z jeho strany nezájem a jak píšeš asi nemá cenu se vnucovat, takže večer asi bude rozhovor...ach jo!! Snad to zvládnu...MUSÍM!!!

Lena01:Prášky bych vynechala (pokud bych je teda opravdu nemusela). K psychiatrovi, který jen píše prášky a tím to pro něj končí, bych neměla důvěru. Já chodila k psycholožce, ta ani prášky psát nemůže, ale tam to bylo o povídání, probírání, vyplakání, vykřičení a nakonec pochopení a odpuštění .... bylo to o léčení, ne o otupování bolesti.... Navíc jsme hodně mluvili o mém zpackaném dětství. Protože to ovlivňuje hodně přítomnost.... pokud ti doktor řekne jen, ať myslíš na tebe, no tak to ti mohla říct kámoška...na to nemusí mít nikdo vysokou školu, na takový rady.... Leno, já bych ti radila, abys začala s tím terapeutem (ale dobrým) už teď, ne až tě manžel opustí....myslím, že ty jsi na něm nezdravě závislá (jako jsme byly tady asi všechny a některé ještě třeba jsou)....

PS: Takovýhle chlapy nám život přihrál právě proto, že se díky nim můžeme naučit, že jsme svéprávné, nádherné, sebevědomé bytosti....bytosti, které si zaslouží lásku...tak nám ji upírají a dělají různé podrazy...aby nám došlo, že tohle si nezasloužíme... Já za sebe můžu říct, že mít muže hodného od začátku, tak bych ho pravděpodobně umlátila hadrem na podlahu a to "díky" neuvědomované si nenávisti vůči mužům, kterou ve mě vypěstoval otčím-alkoholik....to, že chlapy vlastně nenávidím a mám je za hajzly a přitom toužím po jejich lásce, po objetí, potvrzení toho, že jsem dobrá, to mi došlo mnohem později...u tý doktorky....

Leno 01-asi jsem taky zajedno s Evou36...Je to složitý,ale je dobře,že sis to uvědomila.Já jsem si ale taky musela nechat předepsat léky na uklidnění-od obvoďačky.Ale moc jsem je neužívala...A na doporučení jsem si zakoupila knížky-psychologického rázu-třeba.L.Hay-ta píše skvěle...Uvědomíš si fůru věcí....Moje kamarádka se taky rozvedla-a chodí k psychiatričce-a je spokojená.Já si myslím,že jsem se z té své-naprosto neuvěřitelné zamilovanosti,závislosti-nevím jak to popsat-už vzpamatovala,ale přemýšlím, že bych za tou její-vychvalovanou psychiatričkou zašla taky...Zvažuju...Zdraví mám jen jedno a BM mi ho hoooooooooooodne pošramotil....
Tak se trošku uklidně a večer to v klidu proberte.Nemá cenu se zbytečně trápit.....
Já mám stejný problém jak Eva.Sice pocházím z klasické rodiny,ale otec mi taky kdysi řekl-že jsem tlustá,blbá,škaredá...A mám dojem,že to všechno-ta nezdravá závislost na BM,má kořeny v dětství....Takže jak se říká-všechny cesty vedou do Říma-já to poopravím-všechny cesty vedou k psychiatrovi....Takže se drž....a večer pevné nervy!!!!!!!!!!!!!!

Zdravím po víkendu lavai a Evu36 a moc děkuji za podporu v minulém týdnu. Rozhovor s nevěrníkem mám za sebou a dopadlo tak to tak jak jsem neočekávala… chce být se mnou, proto se s milenkou rozešel. Je na mně milý…a v mé hlavě se točí kolotoč myslí to vážně se mnou, co když ne?za půl roku se můžu ocitnou tam kde před týdnem – na dně…nejvíc mně štve, že dělají spolu v práci občas i noční  a riziko, že jí  podlehne existuje. Ale nesmím na to myslet, protože jinak skončím v blázinci!!! Musím být trpělivá nic jiného mi nezbývá… až čas ukáže jak bude fungovat vztah poznamenaný nevěrou. A ta moje závislost na něm? Nevím kde se ve mně vzala, že bych si táhla také něco z dětství? Mám před sebou cestu nevím jak dlouhou, ale na konci bych si moc přála být v klidu a v pohodě jako vy.

No Leno...zacni u sebe. Dokud nenajdes jistotu sama v sobe, nenajdes ji v zadnem chlapovi.

Ahoj Padorro děkuji za zprávu a vím, že máš pravdu. Kdybych s Vámi jela na školu v přírodě tak jsem dnes jinde... mrzí mně to, dala jsem přednost partnerovi, semlelo se to všechno tak strašně rychle...Pokud bude další kolo tak se ráda zúčastním.

Leni, fakt škoda, že si nebola - ale život sa nekončí, budú ďalšie víkendy... a čo keby si si zatiaľ sama zašla do nejakej poradne?

Selimo jsem z malého města poradna tady sice je ale nevím...asi se z toho budu muset vyhrabat sama. Při životě mně drží Vaše příběhy z kterých je jasné, že musím pracovat sama na sobě, postavit se na vlastní nohy, myslet na sebe aby bylo mně dobře,  zbavit se té notorické závislosti na partnerovi...taky jsem byla tak blbá, podstrkovala jídlo pod nos a jestli ještě nechce přidat a jestli si dá kávičku nebo čajíček a když mi napsal on tak hned odepisovala a hrozně se trápila když napíšu já jako první a odpoveď příjde až za hooodně dlouho nebo vůbec, nebo večer doma seděla na pr... a čekala až příjde ten můj miláček a jenom u něj seděla jak nějaký čokl, nic jsme nedělala, když byl doma neuklízela, nežehlila, vše jsem dělala když byl v práci, aby až přišel jsme byli spolu v klidu a k čemu mi to bylo?ta moje starost o něj, to teplo domova, které jsme budovala, aby on se měl dobře...k tomu aby si našel milenku!!! poznávám v sobě taky tu matku o které píšete...Tomu už je konec! Takže začínám myslet na sebe!
Lavai děkuji za typ na knihu Miluj svůj život,už ji mám sehnanou, večer začínám číst, tak jsme zvědavá, pak příjde na řadu knížka na doporučení Vanilky69 Proč muži milují potvory.
Vím, že to nebude lehké, ale říká se, že všechno jde, když se chce a mně se bude muset chtít!!!.......Před chvíli mi přítel volal, že mu volala bývalá manželka,že se jim 13 letá dcera zamilovala do 18 letýho chlapa, tak jsme to probírali a  nakonec mi vyjelo z huby, jestli ta dceruška není tak trochu po tatínkovi... měla jsem tu hubu asi držet!Přítel mi řekl čau a položil telefon, pak mi ještě napsal, že mi už nikdy nic neřekne, no tak jsem blb já nebo on, co myslíte???

Leno,určitě to zvládneš.Uvidíš.Už je pokrok ten,že sis to uvědomila..
Vždyť víš,taky jsem byla tak blbá,obskakovala,podstrojovala,když byl doma-stála v pozoru,okřikovala děti,aby nebyly hlučné....a taky tak...Stejně si našel tu svou prérijní růži.
Jenže tobě to došlo hned,mě to nedošlo celou dobu manželství,ani 5 let poté..
Ale taky tím,že to tady louskám,najednou mám sílu s tím něco dělat...
Ono,když člověk ten svůj příběh vidí napsaný-najednou si fůru věcí uvědomí.
A to je moooc dobré.
Takže hezky v klídku si čti..Já jsem včera taky začala-ale už jsem ji četla několikrát.Napustila jsem si vanu,zapálila svíčky-moje dcery to tak dělají,relaxovala jsem.Pak jsem šupla do postele -a tu knížku-Proč muži milují potvory,jsem si pročítala..Já vždycky mám v ruce zvýrazňovač-a ty podstatné pasáže si pěkně podtrhuju,a později se k nim vracím...
Takže hlavu vzhůru...
A to víš,tatínci jsou ještitní....Nikdo jiný nemá problémy...jen oni....
A pokud by to byl kamarád,tak se zasměje a řekne že máš pravdu.Ale jestli se urazil-znáš pořekadlo o trefené huse...tak to je on.....Ale neboj,on se ozve.....Až zklidní hormony....

Leni, pravda bolí najviac... Ale asi nemá zmysel momentálne mu sypať soľ do rán... Alebo inak - u nás sa hovorí: Neskoro je riť biť, keď sa posr.la.

Teda já teď budu trochu mimo tuhle debatu, ale nedá se jinak. Můžete mi někdo říct, co se mám naučit z toho, že mi nějakej hajzl šlohnul peněženku se 3 000,- a veškerými doklady? Ať přemejšlím jak přemejšlím, fakt nevím, co se mám tímto naučit :usch: . Ale co, jemu se to vrátí a já v životě přišla o víc, ale stejně mi je to líto :grater: .
Prosím politovat ! ;) .

:pussa: Malá, malá. :pussa: :)

KUJU !!! :pussa:

Neboj..bude líp....Fakt si musíš říct,že člověk v životě přišel o víc...
Takže,hlavu vzhůru....bude líp...bude líp....A jo,fakt je to haj.l...
Ale bude líp...bude líp...
A víš co se máš naučit????Že si ji máš líp hlídat....Toť poučení...¨Sice drahé,ale příště si na své věci budeš dávat lepší pozor.....

Mazlíku - taky se mi stalo, ukradli mi celou kabelku, s klíčema, mobilem, deštníkem, doklady i penězi. Asi jsem se měla naučit být děsně opatrná na své věci, jinak nevím ....
Je nás takových hodně, jestli tě to utěší.

Jo jo, tak nějak jsem si to myslela, ale stejně, co ještě jiného? Mám toho málo? Je potřeba mi naložit víc a dívat se, jak to stejně zvládám s úsměvem? Zvládám, jen mi to v první chvíli přišlo líto, ale nějak víc mě to nerozházelo. A si piš,že teď budu opatrnější ;) . A ten šmejd, ať si to teda užije, třeba neměl na chleba pro děti :lol: .
Pa

Mazlíku, je mi to moc líto. taky se mi to stalo. Ukradli mi kdysi posledních 500 Kč co jsem měla do výplaty. Musela jsem si půjčit - přemoci svoji pýchu - byla to škola. A taky si od té doby dávám větší pozor na své věci, pořád si kontroluju kabelku, nenosím v peněžence doklady ...

Taky pro mě tehdy bylo děsně nepříjemné, že ten zloděj narušil můj osobní prostor, fuj.

Mě se vloni stalo následující:

Při provalení nevěry jsem zjistila, že použili moje věci: postýlku, koupelnu a já nevím co ještě mého,  vlastně celý byt.

O měsíc později nám ukradli nepojištěné auto, budeme ho ještě dva roky docela tvrdě splácet. Pojistku jsme totiž zrušili protože jsme na ní neměli jak jsem neplánovitě otěhotněla a šla na mateřskou ...

Měsíc na to mi v práci "kolegové" přestěhovali můj stůl bez mého vědomí a souhlasu na jiné, horší místo. Dotýkali se bez mého souhlasu mých osobních věcí.

Třikrát došlo k narušení mého osobního prostoru. Neměla jsem najednou místečko, které by bylo "čisté". Byla to škola. Vždycky jsem prohlašovala, že pro mě jsou nejdůležitější vztahy, že mě na věcech nezáleží. Lehce se mi to říkalo když mi nikdo moc ty moje věci neohrožoval. Rozpadl se mi nejdřív ten pro mě nej vztah, pak všude narušili můj prostor ale přežila jsem !!! A žiju!!! A bude líp!!! Teda snad. Dnes mám totiž nenáladu, nechci napsat depku. Ach jo. Blbý hormony.

Já si na své věci dávám hrozný pozor...Naštěstí mi nikdo nic neukradl..
Teda až na manžela :(:(
Ale když to tak vezmu,tak už mi teda fakt může být ukradený.A to doslova...:dumbom:

Jo,a přesně pocity takový "prázdnoty" jsem cítila,když mně milenka do podrobna líčila,co u mě doma dělali...:o:o:o
Chodili k nám,když jsem byla v práci...když jsem byla s dětma na výletech,na dovolené....
A ještě se holka chlubila tím,že ...má stejný vkus,jako já....
Jistě,vkus měla nebo má stejný,když mi klofla manžela...Ale já,já jí ho přeju....
Jestli k ní nakonec odejde-i když to nevypadá-tak to bude dvojka...Jo, svůj k svému...Bodejď by byl spokojený se mnou......
A mu nebylo nic svaté.Vodil si ji k mým rodičům,když potřebovali zalít-a já jsem nemohla,nebo k tchýni,když byla v práci...Jo, hoch,to je odvážný......
A dnes vím,že spokojená můžu být i sama....:godlike::godlike::godlike::godlike:
Takže jí ho přeju.....:storstark::storstark:

ahojte.
minulý rok som si kupila auto-kedže sme mali bloknutu dovču už od unora a naše vraj nebolo schopne do Chorvatska dojst/ zaujimave,že teraz funguje/,tak mi bolo povedane, že kym nebude auto,nikam sa nejde- čo je celkom logicke, pokial by sa fin.naroky delili ako v každej rodine..tak som vybrala svoje možne i nemožne uspory a kupila som krasneho Passata-išiel mi k pleti :)xixixi :D.
Presne 4.8.07--odišli sme na dovču /hradenu komplet--hadajte kym??/a začali ešte vačšie boje--"..si myslíš, že ked si kupila auto..."-samozrejme až po návrate domov.
Posledných 10 rokov som aktivne fin.podporovala jeho rodinu, ženu a deti v inej krajine-až do septembra 05,ktory mi trocha otvoril oči-konečne:dumbom:
M v inom meste mal prave na sex-navšteve svoju milenku č.8  /v tej chvilke som o tom nevedela/,ale bol v uzkych, lebo rodinka na neho tlačila kvoli peniazom...tak ,samozrejme, nebolo  nikoho, kto by mu požičal.Vysledok-kto mu daroval požadovanu sumičku??
Po čase, ked ma na kolenach prehovoril ,aby som sa aj s deckami pristahovala za nim ,som zistila, že od čias zalaskovania do aktualnej hviezdy neplatil ani len najom...tak -aby som za užasom mohla dojst-musela som vyplatit dalších 40000,-.
A od tej chvile sme sa dohodli /resp. asi ja som sa dohodla/, že už na jeho rodinu prispievat nebudem, pokial on nie je ochotny zabezpečit nas..
Samozrejme, došlo k situacii-"..rychlo treba poslat a ja nemožem.."-tak čo neurobite pre mrkajuceho Kena???-s tym, že mi ihned vrati..
Asi po 3.tyždnoch som mala ist na trojdnovu služobku- tak som nadškrtla ,že by mi tych 6000.- aj bodlo...scénka príšerná-od"...myslel som že na problémy sme dvaja:kapitulation:..."až po " ..namyslel som si, že si taka podlá a prízemná...":dumbom:
Ale..o polnoci odišiel do bankomatu, vrátil sa a hodil po mne prachy, techničak a kluče od auta....a....ráno auto nebolo..:styrka:

Tak mimo šilených citových strát--aj nad tými materiálnymi sa konečne začínam zamýšlat..lebo kade chodím,počuvam,ako ja jeho zneužívam,pretože neposielam vyplatu na jeho učet.
povodne som mala v umysle-novy život, nove mesto, novy učet- ale pod podmienkou , že to budu peniaze našej rodiny--a kupovat darčeky, platit sms a telefony a benzin a motely šlapkam som do toho /neuveritelne!!/ nezahrnala.
vysledok--nebol ani mesiac BEZ....a ja som ta zla, lebo nie som ochotna...
Ale už som uplne inde- ospravedlnujem sa- povodne som sa chcela iba pridat k tomu, že fakt ten pocit, že niekto siahne na to vaše /stale sa vidim, ako stojim v pyžme na mieste ,kde som par hodin pred tym zaparkovala../je strašny...
ale  su to IBA VECI---neporovnatelné s odhalením nielen prvej---ale aj každej dalšej nevery.
A žeby to postupne bolelo menej a menej????nezmysel..

Dadi,tak jak to pak všechno dopadlo...konečně ses probudla,ty šípková růženko???
Realita je tvrdá.Nejhorší je,když člověk někomu věří,srdce má na dlani-a ne,nečeká vděčnost,to ne...ale trošičku slušnější chování...
Já jsem se naštěstí ze snu probudila brzy...A co se týká penízek,tak to hoodně brzy...
Já mám 3 děti-a nikdy nevím co bude...Takše škudlím...ne doslova,ale nikdy bych své úspory nepřiznala...A BM - tak to terpve ne...:gloria::gloria:
Je pravda,že když jsme se rozváděli-nevím,asi byla dobrá konstalace hvězd-tak řekl,že nic nechce....Nic..Nabízela jsem mu televizi-ta byla nejnovější-a koupil mně ji na vánoce....
Ale byl hrdý,nechtěl..A penízky,co jsem měla na účtě,tak o těch nevěděl....On se totiž o nic v naší domácnosti nestaral...Donesl výplatu,položil ji na stůl a tím veškerá péče o domácnost skončila.Když jsem se ptala,jestli koupíme-něco většího,např.ledničku-tak jeho slova -  "když na to máš"...A tak jsem byla ekonom já...A  netvrdím,že bych nepustila korunu-ale na sobě,tak to jsem šetřila moc...Na holkách nikdy
A kdyby chtěl půjčit-tak bych dělala,že nemám.A nepůjčila bych mu.Ne,že by nevrátil...ale prostě NEEEE.
A ty to máš Dadi,teda blbý....
Ale snad už taky pochopilas,že bylas dobrá jen na financování jeho původní rodiny....
A věřím tomu,že když Ken nahodí smutné oči-nejde odolat.Teda asi nešlo...
A co dnes??????Kdyby mrkal-jednu bys mu flákla,ne????:reta::reta:

Na toho tvého manžela by se hodil název PIJAVICE...nebo třeba PARAZIT...
On možná je zdaleka,ale tady takové názory-jaké má on,neplatí...
Jen si svůj účet nechej....Nikdy nevíš,na co budeš penízky potřebovat...
A pokud se mu nedá věřit-jako že NEDÁ,tak bych se o tom už vůbec nebavila...
A pokud má financí nedostate,tak ať se nechá těma svýma MILENKAMA vydržovat...
Jo,třeba se mu to bude líbit....A může zásobit celý západní kontinent....i třeba východní...:reta::reta:

jj-paradoxom je, že ta - vtedy aktualna- mala značny príjem od manžela- a stale mi ju daval za vzor, ako sa vie o seba finančne postarat, ale ked mu horelo po zadkom a potreboval tych 30000.-, tak nejak som zas ostala ja

To víš,tu ti bude dávat za příklad když se mu to bude hodit...
:hjarta:
Ale vítej v klubu-takových těch dobráků-Matek Terez....
Jo,jo,jo...nevděk světem vládne.....:reta:

Holky, nějak mi to nedá a i já si musím "smočit" ... je vidět, že parazitů je víc ... (ovšem je naše chyba, že jsme se nechaly zneužívat, že...) ... můj bývalý nikdy nedával peníze na společný účet, občas zaplatil nákup, co začal podnikat bylo placení nákupů méně a méně časté a poslední rok nezaplatil už vůbec nic, naopak udělal ještě dluhy... pak šílel, když jsem si vybrala půlku z účtu (byla jsem tak hloupá, že mi vůbec nedošlo, že mám nárok vybrat všechno, když jsme začínali od nuly a když tam chodí léta jen moje výplata)...ječel na mě, že jsem "sbalila ty prachy" (šlo o deset tisíc, nic závratného)... při dělení majetku mi řekl, že za auto jsme nedali 250 tisíc, ale jen 150 - jak je ve smlouvě (to tam fakt bylo, protože původní majitel to měl v podnikání, tak aby to prodal papírově co nejlevněji...ve skutečnosti stálo 250) .... měla jsem ušetřených ze svých služebek asi 500 eur ... původně jsme je měli na opravu auta... jednoho dne obálka zmizela a auto opravené nebylo ... nijak to nevysvětlil ... jen řekl, že je vzal na opravu auta ... (to už jsem s ním ani nežila, jen jsem pořád neměla odstěhované některé věci ... no a peníze jsem si vzít zapomněla...ani mě nenapadlo, že by je mohl použít pro sebe)... z mého účtu vybral posledních pět tisíc, které byly na nájem, a použil je na splacení části svého dluhu...aniž by mi řekl....já tam pak honem dodávala další peníze, aby nám neustřihli vodu, elektriku apod....A když jsem si dovolila říct o výživné na dítě, tak na mě syčel, že výživné budu dávat já jemu, protože jako podnikatel vykazuje finančáku samé nuly ... (právník mi bohužel potvrdil, že by se to i mohlo stát) ... a přitom má peněz dost. Když ne víc než já, tak tolik, co já, má určitě.... Ach jo ... A ty kecy, jak jsem špatná, jak ho nechápu, jak nejsem schopná ho podpořit, když potřebuje .... dodneška se mi otvírá kudla v kapse, když si na to vzpomenu ... blbý je, že já těm kecům dost dlouho věřila a ještě jsem se za sebe styděla ... Omlouvám se, ale tak nějak mě ty vaše příběhy připomněly toho "mého" parazita a muselo to ven. Dík ;)

ahoj evi...ono je to zrejme všade rovnake....presne potvrdzujuce heslo.."jak si to uděláš, taký to máš.."a vtipné je, že oni sami seba presvedčia, že vlastne nikdy nič pozitívne sme pre nich neurobili...a oni su tí, ktorí nas držia nad vodou....
je čas sa zobudit--a odstrihnut..

Jejda.Teda ten můj exot,to byla síla.Ale naštěstí,co se týkalo peněz-tak to bylo dobré...
Asi měl výčitky svědomí..
Když ho ale porovnám s těmi vašemi manželi-ať bývalými nebo ještě současnými-tak zase byl horší.Vy máte aspoň nějaké hezké vzpomínky....Já nic...prázdno...
A EVO36,ty zrovna vedeš v řebříčku...Ty,co se týká finančního parazita,tak vedeš..
Ale v závěsu za tebou-snad jen o prsa-je Dadka....
Ježiši-ještě tohle kdybych musela řešit...
No,naštěstí ne....
Ale nechte být.V řebříčku-co se týká lží,podvodů...no všech těch věcí...tak to zase vedu ´JÁ.
Smutné prvenství.Ale aspoň v něčem jsem první..
No a ten můj BM-ten taky lhal až se mu prášilo odpusy.
Pak mně to připadalo,že těm svým lžím i věří...
Opakovaná lež se pro něj stala pravdou...:dumbom:
Ale - já -jsem se probrala-a najednou je mi lehce a lehoučce-lehce....
Nebojte,nic jsem nepožila....Ale po cestě vzhůru mi upadla ta koule,co jsem za sebou vláčela...Kterou jsem pořád leštila,poponášela,starala se o ni....
A ´tomu zjištění jsem dámy-moc ráda.
Takže - hezký den.:supr::supr::supr::supr::supr:

Mazlík napsal(a):

Teda já teď budu trochu mimo tuhle debatu, ale nedá se jinak. Můžete mi někdo říct, co se mám naučit z toho, že mi nějakej hajzl šlohnul peněženku se 3 000,- a veškerými doklady? Ať přemejšlím jak přemejšlím, fakt nevím, co se mám tímto naučit :usch: . Ale co, jemu se to vrátí a já v životě přišla o víc, ale stejně mi je to líto :grater: .
Prosím politovat ! ;) .

No, mne šlohli naposledy(a po dlhom čase) peňaženku v novembri 2005, navyše cestou do Pezinku, kam som šla pozrieť psíka do súkromného útulku(zachránila som ho z pazúrov nevrovnanej matky jeho majiteľky, kt. zavreli na psychiatriu a psík sa túlaval po našej ulici...) a niesla som mu aj žrádlo. Trochu som to brala ako krivdu osudu, že mi dá po pazúroch, keď sa snažím pomáhať... Ale potom som sa s tým nejako vyrovnala. Asi dva týdžne nato som dostala ponuku na lukratívnu robotu s perspektívou dlhodobejšej spolupráce... Vyčkaj, možno bude nasledovať niečo pozitívne po tejto skúške osudu. Mne bolo paradoxne najviac ľúto vizitiek, rôznych lístočkov s tel. číslami a informáciami, a samotnej peňaženky - bola feng-šuejovsky červená, indický štýl, so sloníkmi... :grater: Stále dúfam, že takú ešte niekde objavím... ;) A ešte ma rozplakalo, že som tiež potrebovala skôr poľutovať, a moji rodičia začali rozmýšľať, akú chybu som urobila a čím som si privodila, že mi tú peňaženku šlohli... Takže som im vo finále povedala, že by som obetovala aj päť takých peňaženiek, keby som mala podporu a pomoc vo vlastnej rodine, a nie supov, čo číhajú na každú moju domnelú alebo skutočnú chybu... :grater: Mama dodnes rozoberá, načo som mala v tej peňaženke všetko, čo som v nej mala... Ty snáď nemusíš zápasiť aspoň s týmto. A povedz si to, čo ja - je to mrzuté, ale nie je to tragédia. Sú to len peniaze a obal na ne, nie ľudský život, ani ruka, ani povodeň ani žiadna katastrofa... Len mrzutosť.

Tak další zprávy - ještě mi stihli bybrat z účtu dalších 13 000,- nevím jak, PIN jsem tam neměla, jsou to prostě šikulové. A já jsem teď chudá jako kostelní myš, ale Miláček mě povídal, ať se nebojím, že to zmákneme, tak asi nebude chodit s kamarádkou na čaj, bo co :lol: , protože ani on teď na víc nemá. Jo, je to sranda. Ale kupodivu jsem v klidu, přijala jsem to jako fakt, nic s tím nenadělám, jen se budeme muset uskromnit ještě víc. To snad abych přestala kouřit :lol: , ale to teď asi nepůjde. No tak se budeme chodit pást, za chvíli je jaro, poroste čerstvá travička, pampelišky, to by bylo, aby nebylo :lol: . Ale co, hlavně, že jsme zdraví a máme se rádi ;) , může být ještě hůř. Ale mě nedostanou !!!!!!!!!

lavai: jó, finanční parazit on byl, to jo.... ale když von byl tááák hodneeejj... ( a já tak blbá, že mi stačilo pohladit, obejmout, říct "mám tě rád" a já táhla dál jak ten vůl) :) ach jo... kdeže loňské sněhy jsou :)

Mazlíku, tak to je mi ľúto a do SZ ti neskôr napíšem, ako ti to mohli urobiť... asi. Ale ono je to asi už jedno. Podstatné je, že vás to možno zblíži s manželom... V núdzi poznáš parťáka...

Ahoj holky když to tady čtu tak Vám také napíšu svůj příběh ohledně financí... sice mně zatím nikdo v životě neokradl, ale skoro dobrovolně za svou blbost hodně draho zaplatím... Sice jsem rozvedená, ale s BM nemám vypořádaný společný majetek, už se to táhne asi 4 roky…Také podnikal a pak se jaksi dostal do dluhů, v té době mi taky řekl, že se mnou nechce žít, že se chce se mnou rozvést, že ke mně nic necítí a bere mně jako kamarádku…po 12 letech manželství… byl to pro mě šok, přemlouvala jsem ho ať je se mnou než dítě vyroste, a on že děcko do toho tahat nemám, ten slaboch neměl ani za důležité mi sdělit, že si našel jinou ženskou, dozvěděla jsem se to od syna když jel za ním na víkend. No a když už byl odstěhovaný tak mně prosil, že se potřebuje zbavit dluhů a potřebuje si vzít úvěr a tam můj podpis, protože jsem jeho manželka, nechtěla jsem o tom ani slyšet, ale začal mně vydírat, že pokud nepůjdu tak jeho život nemá dál smysl a že připravím syna o otce a že se zabije…Takže jsem blbec nakonec šla ještě mi říkal, že se nemusím bát, že to bude splácet, že zas takový hajzl není…A jak myslíte, že to dopadlo?Úvěr si vzal 150.000,- a k dneštnímu dni je tam dluh 200.000,- firma šla do konkurzu, on šel na pracák aby i na  alimentech mně oškubal a ta jeho zkrachovalá firmička pokračuje dál, tedy od začátku bez dluhů a pod jménem jeho přítelkyně, no není to hajzl vychcaný!! Promiňte mi ty silné slova… dluhy vznikly za trvání manželství  tak mi hrozí v lepší variantě zaplatit polovinu úvěru a v horší variantě vše, protože jsem ručitel a pokud on nesplácí tak půjdou za mnou.  BM už si našel zaměstnání a pracuje u své přítelkyně, ale jen na půl úvazku, chudáček…má to dobře vymyšlený…co si na něm kdo vezme? a má i další dluhy na FÚ, OSSZ a bůh ví kde ještě…
Pak do toho všeho vstoupil můj nynější partner, byl milý, hodný, ve všem mně podporoval, bylo to moje sluníčko, náplast na ty všechny problémy, lépe se mi žilo, když jsme měla vedel sebe milujícího člověka… pár let uběhlo a teď řeším jeho nevěru!!
A ptám se nestačila mi jedna katostrofa s BM? Nebyla to pořádná lekce do života…měla jsem se z ní poučit? Poučila, ale asi málo…
Lavai včera jsem četla 1 kapitolu Miluj svůj život a mám všem odpustit, ráda bych, ale copak to jde??? Nemám myslet na minulost, žít přítomností, mít pozitivní myšlenky, ono to asi někdy časem půjde…ale těch negativních myšlenek mám na 3 mozky…
Takže mazlíku vůbec se natrap, že jsi přišla o 3.000,-Kč.
Říkala jsem si, že na prachy kašlu, budu klidně splácet do smrti za svého BM, ale bála jsem se že někdy můžu přijít o to svoje sluníčko, a možná protože jsme se bála tak to takle dopadlo… říkala jsem si, že pokud by to skončilo tak jsem v pr….A nemůžu být v pr…., musím žít dál.. myslet na sebe na syna…najít ještě v sobě zbytky sil… a všechno překonat…přežít…
Tak a teď jsem tak zralá na pořádnýho panáka!
Lavai a když bych se měla zařadit do nějakého žebříčku tak snad jedině: důvěřívá kráva, 1.místo

Lenka,
budme radi na druhej strane, že sme zdraví...škoda už plakat nad rozliatym mliekom--ak to zmenit nejde,neriešme to -hlavne sa vyvarujme opakovania situacií do ktorých sme sa dobrovolne dostali..
snad už sme mudrejšie,nie??

Hele, holky, já už se nebojím ale vůbec ničeho. Nechci říct, že mi je všechno jedno, to ne, ale fakt se už nebojím, co se má stát, to se stane, já si jen můžu přát, abysme byli zdraví a aby se ten můj troubelín konečně probral z toho mladýho opojení. No a když ne, tak co, už si představuju svůj novej byteček. Zase bude dobře. Buď s ním (a to bych radši) nebo i bez něho, ale bude. Já to vím. A stejně mě nedostanou!!!!!!!!!!!!!!!

nedostanu,Mazliku,bude podstatne lepšie!! :D
sme s tebou :supermario:

Lena01: No tak to je hajzl vychc...nej! ... jo, člověk je někdy tak blbej a tak umí naletět .... K tomu odpuštění ti můžu říct, že já tohle dokázala až na psychoterapii. A ne hned napoprvé. K tomu jsem musela pochopit a pak jsem to dokázala...nevím, jestli bych to zvládla sama...myslím, že ne.

Holky myslím, že kdybych se rozepsala já, tak stojím nejvýš. Jsem blbá jak tágo. Kdybych to napočítala, jde do do hodně velký sumy....

:) ... tady je to samá blbka ... :) ... ani nevíte, jak mě to těší ... jako že nejsem jediná ... Na druhou stranu - musíme to vnímat pozitivně. Něco jsme se naučily, i když nás to dost stálo. Teď už byste se takhle nedaly, no ne? ;) Já teda nee.

Leno, to je děs, jakej je to děsivec děsnej zlej! K tomu odpuštění: mě pomohlo, když mě moudřejší vysvětlili, že když neodpustím a vlastně pořád nenávidím, tak se vlastně děsně k tomu nepříteli poutám. Je to leckdy pevnější pouto než láska. A to mě nakoplo, já už se svými nepřáleli nechci mít v budoucnosti nic společného.

To mi připomíná, jak já ( a i teď ty Leno) vlastně to mám teď v lecčem těžší než ty holky, ke kterým se partneři nevrátili. Já musím s člověkem, který mi ublížil zatím ze všech lidí na světě nejvíc, žít a odpustit mu, což vlastně znamená zapomenout na to co mi špatného udělal a chovat se jako by to nebylo.

Mazlíku, ty si to teda vyžíráš! Ale snášíš to skvěle, drž se. Ale chápu Tě. Nám když ukradli to auto (nejsme moc bohatí - od výplaty k výplatě a další auto si jen tak nepořídíme, zvlášť když to ukradené budeme ještě splácet dva roky, se třemi dětmi je auto docela nezbytné), tak mě to vzalo daleko míň protože jsem měla za sebou čerstvě to provalení nevěry a tak jsem si říkala no co, vždyť jde jen o nějakou věc, přišla jsem už o víc. Kdyby nám nejdřív ukradli to auto a až pak bych přišla na tu nevěru tak bych tu krádež snášela tisíckrát hůř

Já ti nevím, Vanilko, zjištěná nevěra, rozbité auto - jiné auto, ukradené peníze, to už jsou 3 věci. Na pořadí nezáleží, teď už to MUSÍ být dobrý :lol: . Jo a materiální ztráty jsem vždy snášela tak nějak v pohodě i když to nebylo nikdy tolik ( pro nás je to majlant), ale já jsem zjistila, že teď vydržím snad už všechno, a ještě s humorem. Jsem fakt dobrá, nikdo jinej mě tak hezky nepochválí :supermario: :lol: :supermario: .
Hele Pan, všímáš si? ;) A to jsem nebyla ve školičce, jsem samouk, heč :reta: .

Van...
akýkolvek zásah do teritoria je strašny..
ja som sa posledne roky utvrdzovala v tom, že- dalšia šanca,opat skusim verit,aj ked nezabudnem-...teraz som rozhodnutá odíst--a planujem všetko na tu polovcu marca--a on to ,samozrejme, vobec neberie v uvahu, čomu po predchadzajucich skusenostiach sa vlastne ani nečudujem/.Zatial tu o dušu vtipkujem, ale ako sa to blíži....nejak mi do smiechu prestava byt/ak, tak iba s hysterickým podtonom/.
A o sučasných favoritkách sa bavíme uplne s prehladom...už je to zrejme u nas normalne /jeho ani nenapadne, ked mi líči,ako slečna chce mat dieta a muž,ktorý s ktorym žije-zamestnana je iba od augusta,predtym končila strednu školu -takže dlhši čas aj živí ho zatial nechce a v tom neštastí potrebuje mojho M..ani ho nenapadne, že mi takýmito kecmi stale ubližuje/.
fakt-najvyšší čas odist.:dumbom:

Mazlíku, teď už to vlastně dobrý je, ne? Víš proč? Protože i když se Ti teď dějou průsery, Ty to zvládáš na jedničku! Pocit štěstí nebo pohody skoro vůbec nezáleží na tom, jestli máš život snadný nebo ne, ale na tom, jak ho zvládáš !!!

Dadko, vím že teď už je u Tebe trochu pozdě, přesto si neodpustím radu (dal mi jí psycholog): nenechat si od partnera vyprávět o milenkách a problémech s nima! Potvora (ta správná co ji muži milují) by to nikdy nedopustila! Uráželo by jí to!

dadka06: zdraví naštěstí zatím slouží a zmoudřela jsem...už nikdy v životě nepůjdu nikomu ručit!!! a pokud mi to s tímto mým chlapem nevýjde, tak těžko si někoho k sobě připustím...neříkám že nepřipustím, třeba by mi bylo samotné i líp...kdo ví?
vanilko je to opravdu těžké žít, jíst, spát vedle člověka, který mně takhle podváděl...bůh ví jak se cítí on, ale jeho city s ním rozebírat nebudu, ještě bych se dozvěděla, že na ni pořád myslí...nebo byla lepší v posteli, raději nevědět...
Evi o te psychoterapii taky uvažuji, popřemýšlím...jak jsem už psala chodím jen k psychiatr. pro prášky a ta se mnou nic moc neřeší a možná na psychoterapii by mi pomohli se vším třeba i s tím, že nemůžu sledovat seriál Ordinace v růžové zahradě....ne že se mi budete teď smát :) jsem nějaká přecitlivělá...totiž to moje "sluníčko" se pohybuje taky v takovém prostředí a  asi před půl rokem, když tam byla milostná scéna tak mu přišla na mobil sms od té jeho "krasotinky" Miluji Tě... zahlídla jsem to a on  to svedl na nějakého kámoše, že si ze sebe dělají celý den srandu a píšou si... byla jsem akční a hned volala tomu kámošovi, pěkně jsem se ztrapnila a zeptala jsem se ho jestli je to pravda a on mi řekl-snad bys na něj nežárlila??? pak řekl, že mu to napsal, no a mně nezbylo jak věřit. Taková já jsem byla slepá, blbá!! Asi mi poradíte, ať se na seriál nedívám, ale přítel se bude asi chtít dívat, no a já půjdu asi spát nebo si číst, bude mu to divné.....připadám si jako blb...když vidím jen upoutávku na ten seriál tak mně rozbolí žaludek a hned si vzpomenu to jak si spolu užívali...

Jo a Mazlíku ten tvůj troubelín nebo jak si ho nazvala, se bude muset snažit, abyste do jara než naroste travička neumřeli hlady... takové situace Vás hodně přiblíží...ten můj se taky včera snažil, volal mi, že jeho 13 letá dcera je zamilovaná do 18 letýho chlapa a že je to oboustranný... včera jsem to tady psala... tak jsme to probírali a mně nakonec z huby vyjelo, no jestli to nemá dceruška po tatínkovi, měl to být pokus o vtip, on se naštval a položil mi telefon a ještě mi napsal, že mi už nikdy nic neřekne. Měla jsem být zticha, nenarážet...už budu hodná...

Leno, já jsem šla k psycholožce právě proto, že jsem věděla, že prášky mi napsat nemůže, že spolu budeme muset pracovat na příčinách. Což je mnohem těžší než slupnout pár pilulí. Ale já jsem se chtěla dohrabat těch příčin, věděla jsem, že když je nenajdu, budou mi ovlivňovat život dál. Ať už se rozvedu, nebo zůstanu.... Prášky tě možná na chvilku uklidní, umožní ti se vyspat, neřvat pořád, ale problém nevyřeší. Aspoň já to tak vidím.
PS: Na dobu toho seriálu bych si našla babský cvičení, kam bych musela nejlíp dojíždět a nestihla bych tak ani pár minut z televize ;) (a mimochodem - ten tvůj troubelín by koukal, kam razíš)

Ach jo.Včera jsem nestíhala,tak dnes to doženu...
No mám dojem,že by ti naši -bývalí,současní-manželé...asi dostali Nobelovu cenu,nebo při nejmenším Oskara...
Ach jo.Teď při výčtu všech podrazů-nvím,kdo by byl první..Asi hodnocení zrušíme....Byly jsme blbé a hlavně důvěřivé všechny...
Mazlíku...vím,žekneš už nebudu nikomu ručit...
Nechci tě utěšovat,ale mohlo být hůř.Představ is,že byl vzal úvěr třeba milion,nebo půl milionu....Asi to fakt musí člověk přijmout,uvědomit si to-a pokud se nedomluvíš s BM-tak zajdi za tím,kdo mu úvěr poskytl-a domluv se s nima-třeba na splátkovém kalendáři..Nevím,ale přece nechceš zbytek života se litovat,jaká jsi byla hloupá...Ono i z takových peněz může vyrůst závratná částka,které se nezbavíš...Tak asi člověk musí zhodnotit situaci a postavit se k tomu čelem...Nic jiného ti nezbyde...
A ještě k těm psychologům,psychiatrům...
Taky o nějakém uvažuju...Ale já spíš musím řešit vztahy s chalapama vůbec...Pořád mi zní v uších-Blbá,Tlusát,Škaredá...A nějak se toho nemůžu zbavit.
A co se týká té knížky-Miluj svůj život...a dalších...Jak jsem psala-zvýrazňovačem jsem zatrhávala důležité pasáže...A že je jich tam hodně...A mlela jsem je pořád dokola...Ještě teď jich znám fůru zpaměti....Ono když mu neodpustíš,tak to budeš mít pořád v sobě...Bude to pořád s tebou.Vím,řekneš si,že to jsou kecy...Ale něco pravdy na tom je...Zkus to....Klidně si tu knížku čti nahlas....A uvidíš,pomůže to....
A pokud ne?Tak si najdi faktycky toho psychologa...Protože jsou věci,které asi zvládnout bez cizí pomoci.
No,jak to tady čtu,to jsme dostaly lekci...
Ale víš co vždycky říkám-kdyby mě pánbůh neměl rád,tak mě potrestal jinak-než nepovedeným chlapem....Člověk by měl být rád,za to,co má...A já?Já toho mám hodně-jsem zdravá,mám zdravé děti,mám práci...zdravé rodiče...kde bydlet.....Musíš být vděčná,za to co máš......A když o tom popřemýšlíš,máš toho hodně..
A věřím taky v to,že boží mlýny melou ...jo,sice pomalu,ale věřím že spravedlivě...
Nechtěj aby to bylo hned-to by byla msta....Přestaň na to myslet...mysli na sebe....

Leno 01 jako by si popisovala muj příběh s tím že muj muž si vyřídil chvíi předtím  než odskotačil s cikánkou úver 1,8 milionu, koupil si auto a zaplatil dluh na domě svých rodičů, který kdysi zastavil jako ručení a nepatil, a hádej čí dům na ten uvěr zastavil ted???? No správně můj. Takže já platím 11 tis mesíčně a mám to vydržet do roku 2034 jinak mi banka zabaví muj dům, no chce se mi zvracet s kým sem to 13 let žila. Že nás tu s klukem nechal v takové šlamastice je mu srdečně jedno. Někteří "chlapi" jsou jen paraziti, bohužel. Naštěstí jsem finančně zajištěná, ale kdybych onemocnela tak to  nedopadne dobře. Musím prostě vydržet a nepoložit se z toho. Takže nefňukám, pochopila jsem co to bylo za chudáka a jestli můůžu kterékoli z vás co zjistíte že jim muž zahýba/ nebo si to budete myslet, pozná se t tak snad třeba podle toho že nejednou neznáte jeho kamarády se kterými tráví čas nebo si bere mobil i na hajzlík/ aby jste mysleli nejdřív na sebe a zajistili se. Třeba aby vám nemohl krást peníze z účtu nebo z bytu. Ten můj borec se sem ještě tři mesce po tom co se vystehoval do bytu ktery si za naše peníze koupil, aniž by mi to řekl, vrátil/ klíče jsem vymenila ale vlezl sem střesním vykýřem/ a ukradl mi tu z trezoru 90 tisíc na výplaty lidem. Prostě klasický zloděj. Když jsem říkala že ho udám tak mi řekl že tu vlastně vubec nebyl a že mě zabije a nebo udá na finančním uřadě, přitom učetnictví dělal on a peníze za které jezdili posledn dva roky na dovolenou nebo si koupili byt zproneveřoval v mojí firmě a nejak účetně machynoval. Dávali jsme ty uniky s účetní dohromady půl roku, aby všechno zase sedělo, kdyby mě skutečně udal. Jinak  deset let s ním bylo v pohodě, změnily ho až drogy, začal totiž kouřit trávu a tvrdil že to není droga. Hádali jsem se kvuli tomu a že je zle mi došlo , až když začal být jiný a zlý, doma ho nic nedrželo a trávu měl ve všech kapsách v autě, prostě všude. Dneska fetuje i stou cikánkou, jezd si spolu do Teplic pro fet a jsou spokojení, já mu upřímně přeju ať v téhle koleji jede dál.;)

xxxx,tak ty teď fakt vedeš...v důvěřivosti...
Ale je moc dobře,že jsi finančně zajištěná...Strašně ti držím palce..
Vůbec si nedovedu představit,kdybys byla někde na minimální mzdě-a měla tohle platit...
V takových situacích chápu lidi,co to psychycky nevydrží....
Ale ty jsi šikulka...máš to určitě těžký,ale ty to zvládneš...
A teda z toho tvýho BM je mi na blití.A určitě nejen mně....
Ať se těmi penězmi,které ukradl zalkne....
A tobě fakt přeji moc štěstí a ať ti podnikání klape a vyděláváš a máš se fajn.:hjarta:

no taky jsem se hroutila první tři mesíce, bylo to skutečně zoufalý a když vzpomínám zpětně tak se mi to obdob vybavuje dost neurčitě, člověk asi se snaží tyhle veci moc nevytahohovat, jinak bych zešílela, ted už je to dobré, vidím, že to zvládám i sama, dokonce jak sem se do t práce zakousla tak se mi podařila jedna věc, kterou jsem si profesně dlouho slibovala. Ted už to zvládáme já i kluk a venku je sluníčk, co víc si člověk může přát, než čistej štít. Já ho mám a on ať si to jednou podtrhne sám.

Přidávám se k lavai taky se mi chce z BM xxxx zvracet, je to ještě větší parchant jak ten můj BM. Mně snad tak závratná částka nečeká ke splácení po BM, zatím se to vše řeší, právníci mají na všechno dost času...ale úroky rostou...xxxx je fajn, že jsi finančeně zajištěná, ale platit do 2034, to je strašné...27 let! taky moc držím palce ať to zvládáš.
Jinak včera jsem toho svojeho ťulpu naťukla, že bysme mohli zajít se známýma na bowling...A víte co mi řekl? že na pi....ny nemá čas… nejraději bych mu vpálila hlavně že na milenku sis našel celý ten rok čas?? Ale držela jsem se… pak jsem to s ním rozebírala jestli chci toho od života tak strašně moc?…1x za měsíc večer někam vypadnout ať už by to bylo kino, večeře nebo bowling? On seděl, nic neříkal, pak mi řekl, že už to slyšel 5x…a že pořád něco mámm...apod. takže stejný fiasko jako večeře na Valentýna jak jsem tady popisovala… ničeho jsem nedosáhla, nevím jestli mám čekat až on se uráčí něco dělat pro náš vztah…připadne mi, že to tlačím za nás oba…neměl by se do prčic trochu víc snažit? Mám vůbec o takovýho chlapa ještě stát? Vnucovat se mu? Přemlouvat ho??

Leno-a ty o něj pořád stojíš,že?No že chceš aby s tebou někam chodil....
Musíš si to nějak v sobě ujasnit.
U mě teda BM bydlí-a ty jeho názory-pro tebe se nic nezměni a takový ty bláboly..Ze začátku jsem asi byla ráda,ale časem jsem zjistila,že nepotřebuju se něčeho doprošovat....Kdyby se DŘÍV vrátil a snažili jsme se to nějak urovnat-nevím...ale tak????On jako teda bydlí u nás,ale milenku má....Tam se nějak nežene...A u nás by se účastnil všelijakých akcí-nabízel mi procházku,výlet...Ha,co já bych za to dala dřív..já bych kecla na zadek....Ale teď...Už ne...Už nejsem taková chuděrka,o kterou by se musel ze soucitu starat...
Jsem samostatná jednotka...A už po něm nic nechci....
Mě by vnucování a doprošování,přemlouvání-teda nebavilo...Hrozně chtěl chodit nakupovat...Tak jsme šli-ale na ten jeho znuděný obličej teda nejsem zvědavá...Takže radši sama,v klidu....A je to fakt-nic od něho neočekávám....Jsem spokojená sama ze sebou....

Leno,on se tě tak natrápil, okradl, dlužíš za něj peníze-a ty ještě stojíš o to,aby s tebou někam šel a koupil ti něco na valentýna....
Ty bys měla být uražená,nazlobená-no nevím co ještě-a ne ON...
Proboha to jsou volové....U nás je to stejné.Ale já jsem už z toho naštěstí vystřízlivěla.
Ale on si našel milenku-a já jsem byla ta,která za všechno může....která vše řeší,dělá problémy...On ne.On je vlastně v pohodě...:hjarta:

lavai už pomalu oprašuju staré kamarádky, jedné jsme napsala jestli v v sobotu někam nevyrazíme, tak čekám na odpověď. A zapříhla jsem se, že už ho nebudu přemlouvat...nechceš?nechtěj půjdu sama...ale má pak význam s takovým chlapem žít? Který nechce se svou partnerkou nikam, která mu je dobrá jen na to aby měl uvařeno, vypráno...Ty ses s tím vyrovnala dobře, sice ho máš doma ale neřešíš ho, já bych takovýho chlapa doma asi nesnesla...

Lena01 napsal(a):

Přidávám se k lavai taky se mi chce z BM xxxx zvracet, je to ještě větší parchant jak ten můj BM. Mně snad tak závratná částka nečeká ke splácení po BM, zatím se to vše řeší, právníci mají na všechno dost času...ale úroky rostou...xxxx je fajn, že jsi finančeně zajištěná, ale platit do 2034, to je strašné...27 let! taky moc držím palce ať to zvládáš.
Jinak včera jsem toho svojeho ťulpu naťukla, že bysme mohli zajít se známýma na bowling...A víte co mi řekl? že na pi....ny nemá čas… nejraději bych mu vpálila hlavně že na milenku sis našel celý ten rok čas?? Ale držela jsem se… pak jsem to s ním rozebírala jestli chci toho od života tak strašně moc?…1x za měsíc večer někam vypadnout ať už by to bylo kino, večeře nebo bowling? On seděl, nic neříkal, pak mi řekl, že už to slyšel 5x…a že pořád něco mámm...apod. takže stejný fiasko jako večeře na Valentýna jak jsem tady popisovala… ničeho jsem nedosáhla, nevím jestli mám čekat až on se uráčí něco dělat pro náš vztah…připadne mi, že to tlačím za nás oba…neměl by se do prčic trochu víc snažit? Mám vůbec o takovýho chlapa ještě stát? Vnucovat se mu? Přemlouvat ho??

Ahoj holčičky, Lavai a spol. Včera jsem byla s lidma z Depa, byl to úžasný večer.

Leno, moje drobná rada zní: trochu změnit způsob komunikace. Víc na přímo říkej co Ty chceš a nerozbírej s ním oprávněnost svých požadavků. Pokud se on neptá, tak nezdůvodňuj svoje přání a představy. Víc a častěji se nauč říkat JÁ CHCI. Pokud on to samé co Ty zrovna nebo pořád NECHCE, nehodňoť jeho rozhodnutí před ním a rozhoduj se hlavně podle sebe. Když se ho totiž ptáš, jestli je to špatné že chceš  jít jednou za měsíc někam, ukazuješ svoji závislost na jeho hodnocení, svoji nejistotu.
Proč by se měl snažit, když v jeho očích Tě má jistou? Nevnucuj se mu, nepřemlouvej, jen nabízej, pokud nevyužije - jeho chyba. A až budeš vědět, že s ním takhle už dál ne, tak ho opusť.

A ještě maličkost: na jednu věc často podváděný(á) zapomíná: Když se nevěrník vrátí do starého vztahu, očekává že bude oceněno to, že se vzdal svého miláčka, svého potěšeníčka (zní to takhle hnusně, já vím). Tzn. možná že i on si teď  paradoxně o Tobě říká  neměla by se teď do prčic trochu víc snažit (např. přestat mi něco vyčítat), když jsem se jí vrátil?

Tak se mi to smazalo..Ach jo...Ještě že je pátek.
Vanilko-úplně ti ten včerejšek závidím...Škoda že jste tak daleko...
Leno,víš mně to trvalo 5 let..
Byla to síla.Můj BM byl hodně podobný tomu tvému "výkvětu".
On napořád neodešel.Ale dělat chtěl co chce /což si dělal celé manželství/.
A samozřejmě že mu NIKDO nebude  výlety za toudle slepičkou, támhle za tou slepicí- zakazovat...on si prostě bude dělat co chce...U nás bude mít ten pověstný přístav,kde bude čerpat síly -aby mohl vyrazit do toho světa potvor..Já budu zticha,vždy po ruce,navařeno,napečeno...
A dámy,nechala jsem si to líbit těch 5 let....
Ale najednou -že by rozum...jsem zjistila,že takový život se mi nelíbí...Dobré zjištění,že?Po to tolika letech manželství a ještě 5 poté....
Najednou vím,že dokážu být spokojená i bez něho.A to faktycky...
Takže na radu Vanilky-jsem ho přestala řešit...Ať si dělá co je mu libo....Na nic se neptám,nic nechci...Ne,nejsem na něj naštvaná,nezlobím se...Prostě je mi najednou dobře i samé...A to je hodně důležité zjištění...Konečně si můžu vážit sama sebe.Prostě jsem ho vynechala ze svého života..
Nic mu nevyčítám,nic nechci, nic mu nevymlouvám....
A žije se mi líp...

Vanilko taky mně to napadlo, co bych po něm ještě chtěla? mám být ráda, že se vrátil...Dělají spolu v práci a ještě by se prořekl, že někde se mnou byl, přece te svojí milence nebude ubližovat...bůh ví co jí o mně navykládal. Vždyť když se s ní rozcházel tak se mi svěřoval, že jí to musí nějak opatrně říct aby ji neublížil, chudince...
Lavai škoda, že si musela 5 let trpět, skládám poklonu, že si to takhle dlouho vydržela...strašně moc tomu svýmu pomáháš, že je u tebe...vůbec si to nezaslouží!!! Nebylo by lepší ho vykopnout ať se plácá sám s milenkou? Nebylo by ti ještě líp??

Leno nic si z toho nedělej, ten můj taky poslední dva roky, před odstěhováním se mnou nikam nechtěl, najednou ho nebavila rodinná dovolená, jezdil na dovolenou s kamarádama v létě i v zimě/ týden mi pak nebral telefon a když jsem se dovolala jeho kamarádovi tak na mě koukal jako blázen, že je v doma a ne na dovolené - ani se neobtěžoval domluvit si  to s ním./ Taky když jsem si chtěla jít nekam sednout nemel chut a když se vyoblíkal a vyvoněl on a já se najednou přidala, že jdu taky, tak dočista zešílel, protože potřeboval jít sám,  tak začal ječet, že radeji pujde do pr... než se mnou a tak si vykřičel že nakonec uplně zpěnený šel sám, ona už určitě netrpělivě dupala nožkou a musel vysvetlovat proč jde pozdě. Leno nevnucuj se mu, dokud mě ten muj miloval chodili jsme spolu deset let hodně často na večeře, do kina jezdili jsme na výlety a ted najednou ...... Prostě už ho s tebou pojí jen ty dluhy, nenech se ponižovat dýl než je nutný, ten muj najednou otočil na chvíli, ale přesne na tu chvíli než se podepsal ten úvěr, kdybych nebyla husa, nemusela sem to platit dneska. Dokud ho máš pod jednou střechou těžko se z toho člověk dostává, já mám klid až od té doby co odtáhnul, vzal sebou sice co se dalo, ale je mi to úplně fuk, hlavně aby nás za 14 dní rozvedli, on totiž už 2x nepřišel k soudu. Dneska nechápu že sem si to nechala všechno tak dlouho líbit, pořád jsem ho omlouvala, to jeho lítání po diskotékách ve 40 letech i to že začal fetovat a nakonec se mu podařilo mě uplně vmanipulovat do pozice paranoidní chudinky co si namlouvá že na jeho samostatných dovolených a nošení mobilu i na WC a dokoupelny,je cosi divného. Dneska vím že je to divné, manželé mají trávit dovolenou spolu a to hlavně rádi. A kdo má svědomí čisté telefon si do sprchy fakt nebere;)Těžko radit, každá si to musíme projít sama, kdybychom si alespon nenachali poradit. Hlavně mu neposluhuj.

lavai, já když to s tou milenkou prasklo tak jsem mu taky hodila laso a počkala jsem půl roku a nabídla mu že si to má dát dohromady doma a jí poslat k vodě, to zamitnul s tím že me má rád ,ale že s ní s chudinkou to ukončit nemůže / je mezi nimi rozdil skoro dvacet let tak by si třeba chuděrka ještě ublížila/, ale že se mnou zustane a bude mi pomáhat:-)))))) ještě potřebovali asi další prachy:-))))))))) no pak jsem se dozveděla že to je cikánka /matka je cikánka vykládá karty a otec bílý prodejce buřtu na koupališti jel, že nestačil zavřít pusu. Ani se nebránil pak se sem dvakrát vrátil nás vykrást a vyhrožoval a bláá blááá, ale je pryč a to je hlavní. 5 let je hrozná doba musela si se hrozně trápit.  Hlavně že to je za náma, držím ti palce. Já mám dneska přítele, je mi fajn, ale k takhle k tělu už si nikoho nepustím, jsem ne opatrná, ale poučená. Ono totiž jak se chlap zamiluje, tak jste pro ně překážka v cestě za štěstím a je mu jedno jak ale hlavně že si veme všechno co y se té nové mohlo hodit. Na vás přitom nekouká. Která z nás uvěří že miluje obě je na cestě do blázince a ještě mu přitom dělání blbce ze sebe sama asistuje a posluhuje. Milenky si zatím mnou ruce na výletech z našeho rozpočtu, bohužel.... Pokud se chlap po tom co to praskne nevrátí se sraženýma patama domu, není to žádný úlet, on jen vyčkává jak to dopadne a přístav mu vyhovuje. Když milenka kývne dopadá to vetšinou jako u nás.

xxxx Tys doma měla vážně extrém, to je děs běs.

Já tady nechci působit jako naivka, ale asi jsem tu dost osamocená s názorem, že vztah se dá po nevěře obnovit. Ano, uznávám že možná jsem teď ve stádiu, kdy to zrovna U NÁS vypadá na dobrý konec (je to půl roku po provalení) a zítra to může být jinak.
Pokud nevěrník po provalení se sám rozhodne se vrátit, ještě neznamená, že by se měl vrátit se sraženýma patama, alespoň si tedy myslím, opravdu nevěra vznikla ve vztahu, který nebyl úplně funkční a za to vždycky můžou dva.

Pokud nejsou v tom vztahu i děti, zůstává pro podvedeného nejtěžší otázkou, co vůbec dál chce. Pokud už s tím, co ho podvedl nechce dál být, má právo vztah ukončit. Pokud ale chce další život z různých důvodů s nevěrníkem žít dál, je to jeho právo a nemá cenu to hodnotit.

Nejsmutnější vždy je, když třeba podvedený chce žít s nevěrníkem dál, ale přitom ho ze všech svých sil vyhazuje z domova a iniciuje rozvod. Nebo si život s nevěrným partnerem zbytečně komplikuje komunikační neschopností nebo nevhodným chováním. Nebo když s ním už dál žít nechce, ale přitom nenajde dost sil ho opustit.

Pro Lavai je výhodné bydlet teď s BM pod jednou střechou. Udělala na sobě kus práce, když jí to nedeptá a naopak využívá těch výhod, které by jinak slízla milenka.

Hlavně vědět, co člověk chce a pak si za tím jít.

hlavně ať ti to dobře dopadne četla jsem na Doktorce nejakou švýcarskou studii, že 9% páru nevera posílí a vztah to dokonce upevní, tak doufám, že si v téhle skupině. Stává se to. Člověk se fakt musí správně rozhodnout a v těch emocích je to těžké, u mě naštěstí volba byla víc než jasná.

:hjarta::hjarta:Jé,teda holky vy jste všechny tak šikovné...
Leno,já bych ho vyhodila,ani nevíš jak...Ale znáš to...člověk míní...
Zatím nemůžu.Ale připravuju se na to v záloze.Jestli můj příběh trošku znáš,jsou tady děti...
Ale za těch 5 let jsem zmoudřela...Jistě,prošla jsem tím-že jsem si naivně myslela,že miluje jen mě..pak zase že mě víc,ji jen trošku...
Tvalo to dlouho,ale přišla jsem na fůru věcí.Bylo to bolestivé.Moooc.
Ale asi to bylo potřeba.Dnes už jsem jinde...Mě neprobraly ani rozhovor s milenkou...a to podotýkám,že na fotce v kuchyni měla fotku BM-takového že budou mít chlapečka...a já mám jen holky... a on chtěl kluka...a všelico možného...Myslela jsem si,že ona lže...
Až teď o vánocích jsem zjistila,že lžou oba...Oni oba věří svým lžím...
Ale nakonec jsem to pochopila.A já se nenchám vtáhnout do jejich hry.
Proto jsem jim nechala volnost.Naprostou.Nezajímají mě...
A já si žiju svůj život-dnes jsem se po cestě z práce opalovala na sluníčku,koupila si kytičku-a ten život mám hezký....
Nepotřebuju být nablízku manželovi,který o mě nestojí,ubližuje mi-a to už je jedno jestli úmyslně nebo neúmyslně...TEĎ už je mi to jedno.Možná se chlapec nestačí divit..Jenže je mi to jedno.
Já si šetřím korunky,užívám si života-a vím,že jednou odejdu.Teď ne,protože mám děti,které nechci vytrhnout z pohodlíčka...Ale jednou,jednou odejdu ...A pak?Nevím co bude,ale vím,že budu spokojená...Ale to jsem i teď...Ono po tom prohlédnutí najednou zjišťuju,že ten život je hezký...ano věřím,že mě potkají smutné věci-mám už dost staré rodiče,ale vím,že to zvládnu....Já,já totiž zvládnu všechno...Mě manželství bez špetky projeveného citu zocelilo.
Vás,které ti vaši manželé -řečeno -oškubali,přeji,aby se jim všechno to zlé vrátilo...Ne dne,ne zítra..Ale jednou.....:hjarta::hjarta:

Netreba im nič priať, ono sa vráti v živote každému všetko, verte mi - to dobré i to zlé... Aj bez nášho/vášho pričinenia...

Selima...aj ja verím,že vráti,ale kedy???kedy sa jej vráti to zlo ktore napáchala???Kolko mi ubližovala s jej stupidnymi smskami a telefonatmi?A moj drahy mužiček hral mrtveho chrobaka,alebo mi ešte vynadal,ako jej možem povedat že je štetka?

Kenguro,ono je to těžké...Taky mně milenka mého BM napovídala věcí......fůru.... S vyloženým cílem mi ublížit...Ale odpustila jsem jí i BM..A už jsem přestala myslet na ně dva..žiju si svůj život.Ne,mstít se nechci,ale věřím,že ty mlýny budou....Nech to na ..nevím,na nějaké vyšší moci...všechno se jim to vrátí...Nechtěj to hned,to by fakt byla msta...Ale jak píšu..nech to být.
Soustřeď se na sebe...ty jsi nejdůležitější.Když budeš pořád myslet na ně,život ti bude utíkat-a ty ho protrpíš.Takže to vypusť z hlavy...Pokud to zvládneš sama-nakup si nějakou literaturu,určitě ti tady holky poradí...pokud si myslíš že je to silnější,najdi odborníka...Ale nenech si kazit někým druhým život..Vím o čem píšu...Taky jsem se dověděla věci,které jsem se dozvědět nemusela....A když jsem se na to ptala BM-tak stejně jak ty-proč za ní lezu,nebo proč si s ní píšu...Ach jo...No,před problémy vždy dával hlavu do písku.....Nikdy nic nechtěl řešit...
Tak teď už si můžou dělat co se jim chce...ale beze mě...
Nevím jak je to u tebe dlouho,ale věř,přebolí to...ne,nezapomeneš na to...to ne....Je to jako kudla v zádech.Ale dá se s tím žít.....

lavai...trvá to už od novembra 2005,ale ešte to neprebolelo.Občas sa stane,že na to 2-3  dni už nemyslim,ale potom to zase zaboli.Ja myslim,že som v stave,ked si (zatial)dokážem poradit sama.Aj ked navštevu odbornika nevylučujem.Teraz sa snažim venovat dcere a sebe.A samozrejme,robit pánovi slúžku.Velmi mi pomáha táto stránka a vy všetky.Aspon viem,že niesom sama a že dokonca sú aj niektore pribehy tažšie ako moje.Ja vam všetkym držim palčeky dievčata a niektorym aj tajne závidím,ake su silne...

No,ono je to těžké...někdy je těžší,někdy je to lehčí..Jak kdy...
Musíš to zvládnout,nic jiného ti nezbyde.Víš,je to tvůj život,musíš být silná.
Takže si najdi něco,co tě zaujme,ať je to čtení-ale zezačátku jsem nebyla schopná se soustředit na písmenka,nebo nějaké ruční práce,cvičení-prostě cokoli...Hlavně nedělej tu chybu-kterou jsem dělala já.Pořád jsem byla doma...pořád jsem chtěla být v jeho blízkosti...Ale bylo to hrozné,strašně jsem tím trpěla.Takže -něco najdi.Opraš kamarádky...všelijaké kurzíky na ruční práce-uvidíš.Chytne tě to a přijdeš na jiné myšlenky...Já jsem se v tom máchala zbytečně dlouho.Od roku 2002.
A kdyby bylo zle-nech si napsat nějaké lehčí uklidňovací léky-třeba jen jako berličku...Kdyby třeba někdy to bylo k nezvládnutí...Ale jsi šikovná.Ty to určitě zvládneš.
Nenech se nikým srazit na kolena.Život máš jen jeden...
Takže-hlavu vzhůru.....Odkud jsi?

No,snažim sa držat tu hlavu hore a vaše pismenka mi pomahaju...som z Bratislavy...

Musíš to zvládnout.Nic jiného ti nezbyde.Je to smutné,nespravedlivé...
Ale nikdo to za nás nevyřeší.
Proto je potřeba si uvědomit-plusy a mínusy...
Ale nejprve se postav na vlastní nohy.S dcerou si jezděte na výlety,vymýšlej různou zábavu...prostě neseď a nelituj se.Protože tak se v tom budeš máchat pořád dokola jako já.
Takže fakt se nad tím zamysli,s dcerou si zorganizujte čas...a vydrž....
Tak bude mít dcera smutnou maminku...a to určitě nechceš...
Teda,já nemám co radit-taky je mi někdy ouvej...ale zase si řeknu,že tak sebou zametat,to už nenechám...Takže drž se...

memožem najst tu stratenu sebadoveru...pamatam,ked som jej mala na rozdavanie.A teraz?hladam na sebe chyby,prečo je lepšia ako ja.Ludia ma maju stale radi,mam vela priatelov,znamych,ale ja sa citim ako taka chuderka...

To je jen taková bezmoc...Neboj,to přejde....Je to takový zásah do soukromí-něco co bylo NAŠE,nám někdo vzal...A najednou cítíme takovou nejistotu,bezmoc,splín...
Ale neboj...otřepeš se z toho a brzy nabydeš tu ztracenou jistotu...Tak neboj.Zažily jsme to všechny.A každý člověk se s tím vyrovnává jinak...A ty cítíš takovou nejistotu.
Ale nemysli na to...dívej se na hezké filmy,běžte někam do přírody-jak máš starou dceru?????
Zařiďte si nějaký hezký program....nenech dceru tápat...Ona neví.....
Takže úsměv na tvář-a hurá do nového života...Někdy to pobolívá,ale určitě bude líp....

Mazlík napsal(a):

blanch, asi Ti rozumím, ale na druhou stranu, tady se pohybují lidi, kteří si to zažili, a proto se Ti zdálo, že je nevěra všude kolem. Ale víš, sdílená bolest je trochu menší a rady a podpora těch, co to zažili dost pomáhá a hlavně ty příspěvky, které končí šťastně Tě posilují.
Deformace nás samotných - tomu nerozumím, já si myslím, že teď potřebuji přesně takovouhle společnost s jejími zkušenostmi a podporou a až to bude zase v pořádku ( a já věřím, že bude), tak už sem možná ani nezabrousím anebo jen proto, abych se podělila o tu svou zkušenost a pomohla tak třeba jinému člověku, protože věř, že tohle tady pomáhá.

Ahoj Mazlíku, taky jsem si prošla tím peklem. Přes dvacet roků jsem tpěla nevěry a současně poslouchala, že jen já jsem ta jediná. Strašně jsem se snažila dělat, co jsem mu na očích viděla, jen aby byl jen se mnou. Začal podnikat a čím víc bylo peněz, tím víc bylo milenek. Pak už jsem to neustála a vyhodila ho. Bylo to zlé, ale proplakané noci a bolesti při gynekologyckých obtížích, které mi působil svým chováním, migrény a další obtíže působené psychickým strádáním byly horší. Přišla těžká doba, kdy mě očernil před rodinou, dětmi i známými. Já jsem byla ta zlá, co měla jen samé zápo*né vlastnosti, on ten trpící chudák. Neměla jsem sílu ani chuť se bránit. Navíc mě okradl o společný majetek. Ale dnes po třech letech odluky nelituji. Našla jsem si lépe placenou práci, dodělala druhou vysokou školu a mám velmi hodného přítele, který si mě váží. Život mě začal bavit. Hodně jsem začala sportovat, ráda se miluji, už nejsem ta ušlápnutá chudinka, co zajišťuje servis panu podnikateli. Časem se ukázala i pravda a mnozí se stydí za to, že manželovi věřili, většina přátel mě podpořila, děti se omluvili a vrátili. Dalo by se říci, že jsem snad poprve šťastná. Ale stále mě bolí těch dvacet pět let bezmezné lásky a trpělivosti odměněné lží, nevěrami, hrubostí a nefér jednáním. To víš, že sliboval, že už se to nestane.  Jenže dnes sleduji, jak podvádí svoji současnou partnerku. Přestože mi stále píše, že miluje jen mě a jak by nám spolu bylo dobře, nevěřím. Trápila bych se vedle něho, protože kdo něco takového udělá jednou, nemá zábrany ani podruhé. A ještě jedna věc mi dělá radost. V očích svého manžela jsem velmi vyrostla, nedostal mě na kolena, jsem jiná - sebevědomější, samostatnější, ale také racionálnější. Také bych měla mít škodolibou radost z jeho nářků o tom, jak beze mě nedokáže být více šťastný. Ale nemám, jen jsem k těmto nářkům stále více imunní.  Tato zkušenost mě samozřejmě poznamenala na celý zbytek života. Jenže pokud bych odpustila, trápila bych se stejně. Navíc jsem už provždy v každém vztahu ta, která má míň ráda. Co mi to přineslo? Méně emocí, méně smutku, více rozumu. Sama si vyber, co uneseš. Ale objektivně vzato jsi lepší, protože se snažíš odpustit. Já to po mnoha letech vzdala a jdu jinou cestou. Jsem udivena, co všechno na ní vidím, a koho potkávám. Zpět už se nevrátím. Měj se hezky a držím pěsti. Ema

Ahoj Mazlíku, taky jsem si prošla tím peklem. Přes dvacet roků jsem tpěla nevěry a současně poslouchala, že jen já jsem ta jediná. Strašně jsem se snažila dělat, co jsem mu na očích viděla, jen aby byl jen se mnou. Začal podnikat a čím víc bylo peněz, tím víc bylo milenek. Pak už jsem to neustála a vyhodila ho. Bylo to zlé, ale proplakané noci a bolesti při gynekologyckých obtížích, které mi působil svým chováním, migrény a další obtíže působené psychickým strádáním byly horší. Přišla těžká doba, kdy mě očernil před rodinou, dětmi i známými. Já jsem byla ta zlá, co měla jen samé zápo*né vlastnosti, on ten trpící chudák. Neměla jsem sílu ani chuť se bránit. Navíc mě okradl o společný majetek. Ale dnes po třech letech odluky nelituji. Našla jsem si lépe placenou práci, dodělala druhou vysokou školu a mám velmi hodného přítele, který si mě váží. Život mě začal bavit. Hodně jsem začala sportovat, ráda se miluji, už nejsem ta ušlápnutá chudinka, co zajišťuje servis panu podnikateli. Časem se ukázala i pravda a mnozí se stydí za to, že manželovi věřili, většina přátel mě podpořila, děti se omluvili a vrátili. Dalo by se říci, že jsem snad poprve šťastná. Ale stále mě bolí těch dvacet pět let bezmezné lásky a trpělivosti odměněné lží, nevěrami, hrubostí a nefér jednáním. To víš, že sliboval, že už se to nestane.  Jenže dnes sleduji, jak podvádí svoji současnou partnerku. Přestože mi stále píše, že miluje jen mě a jak by nám spolu bylo dobře, nevěřím. Trápila bych se vedle něho, protože kdo něco takového udělá jednou, nemá zábrany ani podruhé. A ještě jedna věc mi dělá radost. V očích svého manžela jsem velmi vyrostla, nedostal mě na kolena, jsem jiná - sebevědomější, samostatnější, ale také racionálnější. Také bych měla mít škodolibou radost z jeho nářků o tom, jak beze mě nedokáže být více šťastný. Ale nemám, jen jsem k těmto nářkům stále více imunní.  Tato zkušenost mě samozřejmě poznamenala na celý zbytek života. Jenže pokud bych odpustila, trápila bych se stejně. Navíc jsem už provždy v každém vztahu ta, která má míň ráda. Co mi to přineslo? Méně emocí, méně smutku, více rozumu. Sama si vyber, co uneseš. Ale objektivně vzato jsi lepší, protože se snažíš odpustit. Já to po mnoha letech vzdala a jdu jinou cestou. Jsem udivena, co všechno na ní vidím, a koho potkávám. Zpět už se nevrátím. Měj se hezky a držím pěsti. Ema

Omluvám se čtenářům za dvě chyby v příspěvku - děti se omluvily a vrátily.  Ema

Emo,krásně to napsalas...Kolik ti je roků?
Jsi šikovná,žes to všechno zvládla....

ahoj hviezdičky,:hjarta:
po dlhšom čase som naspat....a srdce stále viac a viac zronené...ako pikoška-jednej ,jedinej mladej pani som prezradila to, že si svoje srdiečko vypisujem na týchto stránkach...a včera, ked sme ho s deckami prišli pozriet do prace, tak mal čítané čo?-keďže je to pani,ktorej opat a zas-ako je to u mna zvykom- som sa snažila/v mojich očiach/ dat šancu očistit svoje meno a povest / a nezvladla som svoju slabu chvilku/-začinam si naozaj mysliet,že niet na svete nikoho, kto si zasluži nejaku doveru...mrzí ma to,viem, že na tych par ludoch svet nestoji, ale už ani tu si zrejme dušičku vyliat nemožem- iba ak sa chcem postarat o pozdvihnutie nálad mojho 100%M a jednej super ex...
ema36---teším sa s tebou, že si to zvladla a držím palce aj do buducnosti..
..všetkym vam prajem iba štastie
:):):)

:kapitulation:Dadko,napiš mejlík...proberem to...Nabízím pomocnou ruku...
Jistě,určitě tě to pokazilo náladu...
Ale lidi jsou takoví - i zlí...Ale nenech si zkazit náladu...
Držím palce a nabízím pomoc...:hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta:

dík,Ivalko,
práve som sa nad tým troch zamýšlala--a s pomocou Andr. mi došlo,že vlastne--ulohu si tento chat voči mne splnil---konečne som si utriedila myšlienky a dala ich na papier--a nebolo v nich nič nepravdive...a ked si to aj M so svojou priateľkou /priateľkami/čita a smeje sa na tom--myslím, že niečo v nom z toho zostane a tym ďalším sa bude snažit ubližovat snad menej,alebo premyslenejšie,,/opat som doverčiva, čo?/
Ivalko--napíšem ti   asi až zajtra--idem zorganizovat dcerku z kluzáku...
pekný nedelný večer...všetkym ozajstnym babinetkám.
dadka

dadko 06 drž se lidi jsou takový hlupáci že jim nedělá potíže kopat do někoho kdo je zraněný, doba je zlá  , ale neboj se , ti co se ti dneska pochychtávají za zády tohle možná mají před sebou. Prušvih je, že ztrátou rodiny / manželaˇ/ příjde člověk i o spousty falešných přátel / ti skuteční zůstanou, ale bývá jich vzácně víc než jeden, dva/. O to hůř se pak tomu podvedenému zvedá hlava, ale neboj zvládneš tovůj případ s falešnými klegyněmi budiž tu varováním. Prostě si sem choďte svoje starosti dávat "na papír", ale netahejte do toho takové rádobypřítelkyně.
   Jinak příběh Emy 36  je mi hooodně blízky včetně konce, dneska už jsem naštěstí taky za tím nejhorším, zase funguju, miluju a vím, že pro někoho jsem jediná. Holky držte se všechny, kterým teď lítá v hlavě ta hruza jako mně kdysi, dá se to přežít a opravdu na konci toho tunelu je sluníčko a noví přátelé. Ještě před půlrokem jsem si myslela, že mi skončil život. Dneska se tomu fakt upřímně směju, ti hlupáci co vám utekli po deseti a více letech za nejakou kopretinkou aniž by se otočili za tím co způsobují vám a dětem, pokud vás taky ještě okradli nestojí ani za ohlédnutí a za to naše trápení a přesto, že mi  lidi tohle taky říkali jsem to neuměla praktikovat, prostě jediný lékař je čas a někdo kdo vám podá ruku, někdy je to člověk, který kolem vás chodí a vy ho nevidíte a nevidíte;)...............

Holky já nestíhám ale všem vám držím palce :pussa::hjarta::hjarta: ...... jo, chlapi
Dadko06...ať čtou, at se smějou , pak to nejsou přátele a ty bud ráda , že si to poznala už ted. je to tvrdé ale je to tak..... a většinou ti pomůžou ti, od kterých to čekáš nejmín. Ale oni ti i závidí...... takovou kupu dobrých známých jako máš na babinetu ty oni nikdy mít nebudou :pussa::hjarta:

dadka06

když tak si změň nick a lidem kterým tu věříš a chceš aby věděli s kým si píšou tak ji to pošli mailem ....

Vanilko,
neboj, nejsi se svým názorem "osamocena".:)Ztotožňuji se s Tvým názorem. Nedaly jsme šanci jenom jim, ale oběma a záleží zase jen na obou jak jim využijí.

Já tady nechci působit jako naivka, ale asi jsem tu dost osamocená s názorem, že vztah se dá po nevěře obnovit. Ano, uznávám že možná jsem teď ve stádiu, kdy to zrovna U NÁS vypadá na dobrý konec (je to půl roku po provalení) a zítra to může být jinak.
Pokud nevěrník po provalení se sám rozhodne se vrátit, ještě neznamená, že by se měl vrátit se sraženýma patama, alespoň si tedy myslím, opravdu nevěra vznikla ve vztahu, který nebyl úplně funkční a za to vždycky můžou dva.

kengura napsal(a):

lavai...trvá to už od novembra 2005,ale ešte to neprebolelo.Občas sa stane,že na to 2-3  dni už nemyslim,ale potom to zase zaboli.Ja myslim,že som v stave,ked si (zatial)dokážem poradit sama.Aj ked navštevu odbornika nevylučujem.Teraz sa snažim venovat dcere a sebe.A samozrejme,robit pánovi slúžku.Velmi mi pomáha táto stránka a vy všetky.Aspon viem,že niesom sama a že dokonca sú aj niektore pribehy tažšie ako moje.Ja vam všetkym držim palčeky dievčata a niektorym aj tajne závidím,ake su silne...

A prečo mu teda "robíš slúžku"? Kto alebo čo ťa núti??? Ja som mu "robila slúžku", len kým som v tom videla nejaký zmysel, kým som si ho aj napriek nevere dokázala vážiť a mať k nemu úctu. Potom robil veci, za ktoré som si ho prestala vážiť ,a prestala som mu aj "robiť slúžku", ako to nazývaš ty. Prečo sa ty necháš takto myksľovať protichodnými emóciami? Ujasni si, čo cítiš - a čo z toho pre teba vyplýva...

Sofi, díky!  :hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta:

Já už si normálně říkám, že snad přestanu na Babinet chodit, protože mě začíná vrtat v hlavě, jak to, že zrovna mě by to vyšlo a díky příspěvkům tady jsem pesimistická ohledně budoucnosti našeho vztahu.  Hází mi to pořád dozadu k té oné události - nechci na manželovu nevěru myslet a tady se samozřejmě pořád nevěra probírá.
Jinak (mimo Babinet) nemám důvod k pochybnostem, manžel se chová úžasně, důvěřuju mu.

Co s tím? Regino, Sofi, Lucie33 a ostatní, které jste vztah udržely a sem chodíte pořád ...

Holky zdravím po víkendu...
Vanilko ať tě ani nenapadne tady přestat chodit…i díky tvým radám jsem si uvědomila spoustu věcí…přála bych si aby mi vztah vydržel, nevěra se provalila před 14 dny, je to krátká doba...ale díky Vám se držím, začala jsem číst knížky co tady doporučujete, přítel si toho samozřejmně všiml a vyptává se jak to, že čtu, když jsem to dříve nedělala. Také jsem oprášila staré známé, dalo mi to fušku, ale výsledek skvělý, v sobotu jsme vyrazily s bývalou spolužačkou do vinárny a přišla jsem až ve 4 poprvé za dobu co jsme s přítelem, vždycky jsem ode všad spěchala a doma byla do 12, aby mu to náhodou nebylo líto... hrozně se divil, co jsem tam tak dlouho dělala a ještě jsem mu řekla, že jsme tam potkali bývalého spolužáka a ten mně odvezl i domů, příteli jsem mohla nalhat, že jsem přijela taxikem, lež se mi ale příčí tak slyšel pravdu. Spolužák mi i zalichotil, že mi to sluší, že jsem se mu vždycky líbila...tak se mi zdá, že mi to moje nízké sebevědomí začíná pomalinku vyrůstat.....mějte se a držte se!!!

Vanilko,
teď už záleží jen na Tobě, jestli se máš natolik ráda, aby jsi sama sobě nedovolila "házet se dozadu" nebo si  "masochisticky"sama sobě ubližovat. Myslím si, že žádná z nás, která jsme nevěru"přestály a zůstaly s m", na ni nedokážeme úplně zapomenout, mnohdy si na ni vzpomeneme paradoxně, když je nám nejlíp a "doslova nás na rukou nosí".  Mnohdy si na ní vzpomeneme, protože nás posunula a některé jsme díky ní "překročily" svůj stín. Začaly jsme na sobě pracovat a hlavně začaly mít rády sebe sama.
Nejsme dokonalé a tak občasné "vzpomínky na dobu temna" přicházejí, ale už tak nebolí, viď?
Věřím, že příjde doba, kdy budou tak "vybledlé", že se při nich už jen usmějeme a vzdychneme.
Žít se strachem se nedá, vím přesně jak Ti je, když čteš některé příběhy tady, ale neber si z nich to "špatné". 
Užívej si pohody a věř, že "poučení", které se dostalo nejen našim m, ale i nám, je za námi.
Doufám, že se mi povede smajlík. Jsem tady už víc jak rok a někdy to jde jindy ne. :hjarta:

Vanilka69 napsal(a):

Sofi, díky!  :hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta:

Já už si normálně říkám, že snad přestanu na Babinet chodit, protože mě začíná vrtat v hlavě, jak to, že zrovna mě by to vyšlo a díky příspěvkům tady jsem pesimistická ohledně budoucnosti našeho vztahu.  Hází mi to pořád dozadu k té oné události - nechci na manželovu nevěru myslet a tady se samozřejmě pořád nevěra probírá.
Jinak (mimo Babinet) nemám důvod k pochybnostem, manžel se chová úžasně, důvěřuju mu.

Co s tím? Regino, Sofi, Lucie33 a ostatní, které jste vztah udržely a sem chodíte pořád ...

Vanilko, asi tě to hází, protože s tím ještě nejsi vnitřně úplně vyrovnaná... Zas o to hezčí to bude, až to dokážeš překousnout úplně, pak můžeš být na sebe hrdá "holky, jde to, podívejte na mě, já to dokázala". No nehřeje to u srdíčka? :hjarta: Dokázala sis udržet pozitivní pohled do budoucnosti, pracuj na něm, bude to stát za to :) A ne sem přestat chodit ;)

PS: Sleduju vás tady, i když jsem doposavad asi sem nic nenapsala. A hřeje mě u srdíčka, když vidím ten vývoj :supr:

no já sem moc nechodím, protože mám už někdy pocit, že jsem divná já. nemám skoro žádný z těch pocitů, co tady má většina.  tak už si myslim, že jsem možná nějaká naivka, nebo co. nebo si řikám, proč zrovna já bych měla mít takový štěstí, abysme to takhle zvládli - čtu tu o nedůvěře, o různých problémech, o tom, že se chlap nesnaží, o snaze být na manželovi nezávislá....takže jsem zřejmě divná, protože tohle já nějak necítím. ještě mě to občas bolí - jen ten fakt tý nevěry, to jo, ale jinak nám to klape jak snad nikdy. cítím silnou lásku a silnou lásku dostávám. od prvního dne, kdy jsme to v létě "vyřešili". prošla jsem si sice různejma fázema, ale na to, že mám za sebou půlrok a ostatní maj fůru špatnejch pocitů i po roce nebo dvou...tak začínám pochybovat o svém zdravém rozumu. ale nevím - intuice mluví jasně - myslím, že jsem všechno správně pochopila, správně se zachovala, správně všechno srovnala, i on....tak se toho držím. manželovi věřím, nemám s tím žádnej problém, nemám strach, nemám pochybnosti, jen občas trošku smutku....ale vím, že nám to fakt pomohlo - z čehož pomyšlení jsem ovšem na prášky, jak že to je vlastně možný....fakt nevim. ale to co tu všude možně čtu - nemám. takže Vanilko a ostatní, nevím, jestli nejsem cvok já nebo my, když jsme v takový menšině ???...

Vanilka69 napsal(a):

Sofi, díky!  :hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta:

Já už si normálně říkám, že snad přestanu na Babinet chodit, protože mě začíná vrtat v hlavě, jak to, že zrovna mě by to vyšlo a díky příspěvkům tady jsem pesimistická ohledně budoucnosti našeho vztahu.  Hází mi to pořád dozadu k té oné události - nechci na manželovu nevěru myslet a tady se samozřejmě pořád nevěra probírá.
Jinak (mimo Babinet) nemám důvod k pochybnostem, manžel se chová úžasně, důvěřuju mu.

Co s tím? Regino, Sofi, Lucie33 a ostatní, které jste vztah udržely a sem chodíte pořád ...

až jsem sama sobě už někdy podezřelá, jestli se nějak strašně vlastně nepletu.....ale asi ne, řekla bych. nevim.

Ahoj, dnes jsem zde poprve. Zjimal by me nazor ostatnich..jejich zkusenosti.Sama jich moc nemam a tak nejak se v tech partnerských vztazich placam.
Po velice kratké znamosti jsem se v dobe studia na VS vdala. Budouciho manzela jsem temer neznala. Duvod proc jsme si ho vzala? Milovala jsem ho a mela jsem pocit, ze mi zajisti zazemí.....ted sama nemohu najit duvody proc jsem to udelala - citove nevyzrálý krok??Asi ano. Manzel je cizinec. Hlavni duvod, proc on si me vzal je zrejmý...
Podridila jsem se vsem pravidlum..tehdy jsem verila, ze to dokazi, zit bez toho co rada delam.Milovala jsem ho. Verila jsem, ze to dokazi....Nedokazala.
Snzaila jsme se mu x krat rict, kde je problem....Opravdu jsme se snazila,aby nase manzelstvi bylo plnohodnotné. Zkalmala jsem. Po trech letech jsem se opet  a netradicne zamilovala
Byl nebo jeste je clovek, ktery se ze zactaku jevil, jako clovek s kterym mam neuveritelno mnozstvi spolecnych zajmu..nazoru..pocitu. Bylo to pozvolne, nic dramatického.

Paradoxne jsem tohoto cloveka potkala v dobe, kdy prozival krizi ve svém vztahu a ja ve svém manzelstvi.

On prisle domu a hrde oznamil, ze se zamiloval. Rekl, ze odchazi a pak zacal kolotoc. V prubehu poslednich peti mesicu se x krat rozhodl pro me, pak pro ni.
Já? Já jsem to  doma nerekla, manzel by me asi....

Milenec tvrdil, jak me miloval, jak jsem jeho druhá nejvetsi laska v zivote - je mu pres tricet, chtel abych byla matkou jeho deti..nabizel mi vse, co mi doma chybelo.

Ted????Definitivne se rozhodl,ale ne pro me...Presto si denne piseme, obsac se vidam, obcas i neco vic...
Nevim co mam delat????? Proc kdyz uz se definitivne rozhodl, tak se se mnou chce vidat?
Zklamala jsem sama sebe. Zklamal me i tento clovek. Vse jsem mu verila a proc neni se mnou? Protoze si uvedomil, jak mu v zivote chybi jistoty....
Asi nerozumim partnerským vztahum..

[MIlá neznámá,prominjestli se tě nějak dotknu po tak dlopuhé době Tvého trápení ale prožívám úplně to stejné a nevím jak se mám zachovat,můžu se zeptat jak jsi Tvoji situaci vyřešila zda něčeho nelituješ a zda jses dovedla m psichycky vzdát??? mě pořád nejde se ho citově vzdát.prosím nezlob se zda jsem Tě něčím neurazila.Děkuji za odpověd Anyesa

[Milá M, nezlob se POKUD OTEVÍRÁM tVÉ BOLESNÉ MÍSTEČKO V SRDCI ALE VŠE MI PÍŠEŠ Z DUŠE,mám úplně stejný problém,miluji ho ,nedokážu se ho vzdát,trvá to už rok a já jsem pořád mimo,ted od nás(já a děti 8 a 12)let odešel,už chodí mezi naše známé s kočkou a moc mě to bolí.Říká že mi všechno nechá,barák auto děti jen chce mít klid ale na vyřízení rozvodu nemá čas.Máme za sebou 20 let spolu,byla u nás velké krize díky mojí psych.závislosti na něm( v dětství jsem nepoznala lásku od rodičů ale tím se neomlouvám)Prosím poradíš mi mám vyřizovat rozvod?? děkuji moc a snad jsem Tě nanazlobila Anyesa

Vanilka69 napsal(a):

Sofi, díky!  :hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta:

Já už si normálně říkám, že snad přestanu na Babinet chodit, protože mě začíná vrtat v hlavě, jak to, že zrovna mě by to vyšlo a díky příspěvkům tady jsem pesimistická ohledně budoucnosti našeho vztahu.  Hází mi to pořád dozadu k té oné události - nechci na manželovu nevěru myslet a tady se samozřejmě pořád nevěra probírá.
Jinak (mimo Babinet) nemám důvod k pochybnostem, manžel se chová úžasně, důvěřuju mu.

Co s tím? Regino, Sofi, Lucie33 a ostatní, které jste vztah udržely a sem chodíte pořád ...

ahoj Vanilko, at tě to ani nenapadne sem nechodit , vždyt dokazuješ holkám ,že i takto se jde dál..Patřim do tvé skupinky a moc bych si přála, aby se i ta naše skupinka rozrostla a dodávala odvahu jiným. Obdivuji tě ,že jsi se tak dovedla hodit do pohody. Tvůj manžel Ti řekl co u té druhé hledal a Ty se snažíš napravovat . Máš to možná lehčí než já. Mě nic neřekl, nevysvětlil ..nedal šanci.. Je ted moc hodný, pozorný atd...Jen já si to pořád neumím vychutnat. Akorát se snažím víc věnovat sobě, kamarádkám a zbavovat se závislosti. Jde to pomalu, ale jde.Důvěřovat - to už neřeším , protože pak to zklamání dost bolí, ale nachci tím říct , že by mi ted lhal nebo podváděl. Jen když ted řekne jedu tam nebo tam , tak je mi to jedno a radši si hned naplánuji nějakou schůzku s kamarádkou a neřeším kde je a kdy se vrátí. Dřív jsem mu to věřila , že odjíždí služebně , měla strach aby se v pořádku vrátil ,ale ted je mi to jaksi jedno.Viš já ho nikdy nehlídala, měl volnost ve všem, nechtěla jsem být nikdy takovou tou stihačkou , chodil za kamarádama .. Fak nevím ,kde ta chyba byla. Ptát se ho nato už po roce nechci , ale nevím jastli zas se něco nebude opakovat , myslím to ,proč hledal společnost jinde.Ráda ho mám a doufám že i on mě, jinak by asi nezůstal. Ted už není problem v něm , ale ve mě a to už musím sama pracovat se sebou a hlavně mě pomáhá, když tu najdu příspěvek od tebe a ostatních holek , třeba uzlíčka, který se dlouho neozval.

taky jsem si myslela, že mi to vyjde, pět měsíců bylo suprových v podstatě stejných jak tady popisuje KAMARÁdka..........ale teď se něco děje a mě se zdá, že to spěje malinkými krůčky ke konci.........

Holky, díky za názory a podporu. Určitě úplně vyrovnaná nejsem, ale ani nejsem nějak psychicky v nepohodě, jen tím, že chodím sem na Babinet tak se každý den nevěrou zabývám a to mi přišlo už nepřirozené. Mě už ten fakt ani nebolí, nerada se trápím věcmi, které nemůžu změnit. Občas si ale vzpomenu na nějaký detail který bohužel znám z manželovy nevěry a to zabolí au au au :grater::grater::grater:

Takže asi neuškodí připomínka: Nepátrat po podrobnostech!

Pak jsem si taky všimla, že je tady na Babinetu dost holek, které vlastně dělají všechno proto, co vlastně nechtějí: provalí se nevěra, ze všeho nejvíc chtějí manžela pro sebe, přesto ho vyhodí z domu (chtělo by se napsat milence do náruče).
Ze všeho nejvíc chtějí, aby nevěrník prozřel a začal se chovat mile, chtějí obnovit vztah, ale přitom požádají o rozvod.

Já se v každé situaci snažila sama sebe ptát, co opravdu chci a podle toho jednat. Prvotní mojí motivací po provalení bylo, aby to ta "mrcha" milenka - tehdy jsem ji tak viděla - neměla tak jednoduché. později jsem zjistila, že nejlepší bude, když manžel zůstane s náma kvůli dětem ale i kvůli mě (život s ním je pro mě v současnosti lepší než bez něj). Uvidíme jak to bude dál.

KAMARÁDKA: co to vlastně je důvěra? Představuju si to tak, že kdybych s ním žila a nedůvěřovala mu, tak se budu jen trápit. Takže jako Ty to neřeším. Řeším jen kvalitu našeho vztahu. Kupodivu já jsem vždycky měla názor, ať si každý ve volném čase dělá co chce, pokud mě to nějak neohrozí. Bohužel manžel mi byl nevěrný nekultivovaně, nepřicházel domů od milenky odpočatý a příjemný, ale naopak naštvaný, nepříjemný a prudil. Taky mě zanedbával v mnohých oblastech, nejen v sexu. Já se snažila náš vztah změnit, ale nešlo to, podle něj jsem tehdy byla na vinně já. Proto se mi v určitém směru po provalení nevěry ulevilo - objevila se příčina jinde mimo mě (dnes vím že jen částečně mimo mě)

misamisa: podle mě skoro to nejtěžší za Tebe nikdo neudělá: Jen TY si musíš uvědomit, co vlastně chceš. A proč ten člověk se chce i nadále s Tebou vídat? protože mu to je příjemné, víc mu to dává než bere.


anye.sa: když máš sama se svojí psychickou závislostí špatné zkušenosti, tak jsi na dobré cestě s tím něco dělat.

Áda1 napsal(a):

taky jsem si myslela, že mi to vyjde, pět měsíců bylo suprových v podstatě stejných jak tady popisuje KAMARÁdka..........ale teď se něco děje a mě se zdá, že to spěje malinkými krůčky ke konci.........

Áda1: co se děje? Nějaké změny? Popiš to prosím. Nebo jen intuice a nic konkrétního?

Ahoj Kamarádko, Lucinko a ostatní. Uzlíček sem pořád nakukuje, ale jenom tak letmo. Pořád mě to občas hodí zpět, občas na mě vykoukne nedůvěra a to mi nedělá moc dobře. Snažím se jít dál, minulost nechat za sebou. Nevím co to je, ale pomaloučku přicházím na to, že pokud začnu moc přemýšlet, hodně si tím škodím. Chci jít prostě dál .... Svého m mám pořád velice ráda, ale už ho vidím trošku jinak, nedokážu to moc dobře popsat. Nemám ho až někde v oblacích, není už ten nej, nej, nej. Někdy mi to přijde trošku líto, ale zároveň mě to osvobozuje, protože jsem padla hodně dolů a viděla jsem jenom sebe za tu nejhorší, za tu, co to všechno způsobila. Teď to vidím tak, že máme na tom oba podíl. Já se zabývám svým podílem, a tak se snažím být lepší. Nebojím se říct, když se mi něco nelíbí. Říkám to ale trošku jinak.
Nepátrám, nezkoumám, protože to bere člověku tu sílu. Přijímám každý den tak, jak přichází. Beru to asi tak, že pokud by měla přijít ta samá rána (a já se jenom modlím aby znovu nepřišla), tak přijde až přijde. Dopředu jí nehodlám řešit, nehodlám o tom přemýšlet, prostě chci jít dál a užívat si toho, co teď mám.
Mějte se všechny moc krásně, jste všechny fajn a každá za sebe jedná tak, jak to v tu danou situaci nejlépe cítí. A to je podle mě správné.

Pořádně ani nevím, čuně aby se v tom vyznalo, .......šestý smysl žádný, intuice žádná, konkrétního nevím........akorát můj muž má krizi, loni v srpnu mě miloval, milence dal asi košem, 5 měsíců to bylo v pohodě, teda u mě, nevímjak u něj ale snažil se, moc hezký už to tady psala Kamarádka........no jenže teď se u něj něco stalo, začíná přemýšlet o lásce ke mě, o tom, že snad ani vůbec nechce se mnou děti, dneska máme jednat o bytu, ale je to pořád nevím, uvidíme, nějak bude,.........všechno to začalo dnem kdy jsem si začala píchat injekce na umělý oplodnění

Už jsem byla tak zoufalá, že jsem mu dala adresu na babinet, že zde určitě najde nějakou radu a pomoc..........no takže teď tady může číst i mě, určitě to pozná, jeslti na tyto stránky zabrousí..........

Ädo,nie som si istá, ako to ten tvoj zvládne..
muži su priliš ješitní ,a aj ked nie vždy počuvaju, čo sa im snažíš povedat,su presvedčení, že inde o nejakych nedostatkoch vo vztahu /ktore oni snad ani ako nedostatky nevidia/ nerozprávaš..
..ale, samozrejme, mylit sa možem--a bude to iba k prospechu vam obom..

Když nezvládne nezvládne, už se připravuji na to, že můžu zůstat sama

...niekedy je aj istota samoty lepšia, ako neistota vo vzťahu...a potom samo príde, čo ma prist..

..........já vím, ale je to těžký, moc těžký..........nechápu to, ví, že naše manželství je celou dobu o tom, že budou děti, pak se oba dohodneme, že se přestaneme chránit, ono to nejde, je neplodnej a místo aby přijal nataženou ruku ode mě, řekne, že děti snad ani nechce............

Ádo, on si s tim prostě neumí poradit, tak jako si neuměj poradit chlapi v různejch jinejch situacích...a asi na to fakt můžete dojet. utíkaj k nevěře kvůli každý blbosti...tak taková neplodnost už neni žádná blbost....a on to zřejmě nezvládá. držim ti moc palečky, i když už ani moc nevím k čemu.

jinak vás všechny jen tak v rychlosti zdravím - uzlíčka, vanilku, všechny a jsme holky šikovný, myslím, že zvládnem všechno - ono nám stejně nic jinýho nezbývá a myslím, že každá se snažíme jak nejlíp dovedem - bejt trošku šťastný. o to bysme se myslím měli hlavně snažit - chlapi nechlapi.

jinak dneska je teda počasí na mašli co?

U nás prší ako pri povodniach :grater: :/ :usch:

Mazlíku, jak se vede ????

Jééé Luciášku, díky za zájem :pussa: .
Vede se asi takhle: kamarádka sice stále někde je, ale teď to dokážu brát tak, jako jsem brala synovo tajné kouření za školou, tedy s nadhledem. Miluju ho a pokud má potřebu si drbat ego mladou holkou (kritický věk 42, dá se to pochopit), ať si to tedy odžije. Nemá smysl mu něco zakazovat a nutit ho k něčemu, je to svobodný člověk a tohle si musí srovnat se svým svědomím, sebevědomím a vědomím sám. Mezi námi stále všechno fuguje, i ta důvěra není až takovej problém, pokud se na to dovedu dívat tak jak píšu (a ono to jde, když člověk věří sám v sebe), jediný, co mi dělá problém je, že mi nedokáže říct, že mě má rád, i když všechny skutky, pohledy apod. tomu nasvědčují a utvrzují mě v přesvědčení, že má. No nic, někde někdo psal, že člověk se zlomenou nohou taky nemůže dělat to, co před tím, dokud se to neuzdraví. Takže počkáme, jestli nožička sroste bez následků, a pokud ne, já mu nebudu bránit v novém štěstí (hm, a vlastně ani sobě :-) ). Ale to se musí rozhodnout sám, co vlastně od života chce. Zatím mi dává víc, než bere (jenom jsem si musela srovnat svýho egouška :-) ) a tak to zatím nechám být, nemám důvod něco řešit. Co bylo k řešení (můj postoj, rozhodnutí), to mám zatím vyřešeno, on si musí svoje rozhodnutí udělat sám. Zatím žiju jen dneškem, co se má stát, to se stane, řešit budu, až to přijde.
Vypadá to, že jsem s tím krásně srovnaná, a to taky jsem, ale stejně jsou občas chvilky, kdy to mám chuť vzdát, kdy mě to štve (ne trápí, ale štve), ale to jsou opravdu jenom chvilky a většinou to souvisí s mým očekáváním něčeho, co je potom jinak. Ale zase je to o tom, jak se s tím popasuju já.
Nechtělo se mi to sem psát (taky jsem už dlouho nepsala), protože pro většinu je tenhle můj postoj zvláštní, ale co, je můj, já zase kolikrát nechápu ty ostatní :D .
Ale Tobě to napíšu a třeba se zamyslí i někdo jinej :reta: .
Měj se krásně a posílám:pussa: .

Mne je tvoj postoj veľmi sympatický a chápem ho lepšie, než mnohé ukrivdené a nasraté postoje tuná... :pussa: :supr: :godlike: Obdivujem ťa a držím palce.

No právě - ukrivdené a nasraté a já si tu potom připadám jako E.T. :lol: .
Ale ráda tady čtu, je to skvělá poradna a škola zároveň (díky takovým jako Pan, Axi, Regina, Vanilka a některé další).

Mazlíku, máš skvělý přístup, přeju Ti, aby těch chvil, kdy Tě to celé štve bylo míň a míň. :supr::hjarta::supr:

Já si myslím, že když to člověk zvládne tak jako třeba Ty, tak pak už jaksi není důvod, aby se mu to přihodilo znova, výuka v tomto směru je skončená.

A potěšilo mě, že mě ráda čteš, opravdu, to se asi ozval můj egoušek ( mmch nádherný výraz)

No Vanilko, já díky. A čtu tě ráda, protože máš podobný postoj jako já, no prostě jsi stejně skvělá jako já (to je na podrbání našich egoušků ;) ). No a těch chvil není mnoho a vím s čím souvisí a umím si s tím poradit (ale byla to fuška na to přijít) a je jich míň a míň. Tak pa, brouku :jojo: .

Mazliku moc te obdivuju ja bych takhe silna nebyla,zit v te nejistote.Preji te,aby se te splnilo to co si prejes.

Ahojky,

taky Vás všechny zdravím. A přidávám se k Vám Mazlíčku, Vanilko, Lucie... V hlavě mám taky všechno srovnané, egoušek ( :) ) už je na tom zase lépe... a já se cítím bezva. Někdy mě sice  taky přepadnou ošklivé myšlenky, ale převládají ty hezké chvíle a ty bezva pocity ( možná i z toho, že jsem to ustála, aspoň jak to tak teď vypadá, manžel je s námi, doma se snaží víc než před tím, vím, že přes to všechno, co se stalo, mě má rád, pro děti by udělal první poslední a já se už taky nebojím mít ho znovu ráda...ještě nedávno jsem si, že ho mám ráda, nechtěla přiznat, připustit, nebo nevím, co, aby mě nemohl znovu tak ublížit. Ale je to za mnou (za náma), dívám se sice na svět a hlavně manželství jinýma očima ale asi to je dobře.
Tak se o to s Vámi chci také podělit.
Díky že jste. Lara
PS: Snad jsem to napsala aspoň trošku srozumitelně.

Ale proč "žít v nejistotě", tu stejně nemáš nikdy, tak to přece nejde brát.Nakonec takhle vím v podstatě na čem jsem a jsem připravená na tu horší variantu, takže mě nepoloží. Ale proč bych si měla kazit každej den tím, že se to může stát a bát se toho? To bych si ten život pěkně posírala a já nevidím důvod, proč to bych to dělala. Mám se ráda, mám ráda život, miluju toho svýho chlapa se vším všudy, užívám si každej den tak, jak přijde a je mi dobře.
Víš, já nevím, jestli nemám být ráda, že se to stalo, protože díky tomu jsem se probrala. Byla jsem protivná, nespokojená, otrávená ženská, nebyla jsem ochotná se radovat z maličkostí a tak. Ale tohle mě donutilo přehodnotit svůj život, svoje postoje a nazírání na život, lásku, vztahy a najednou je zpátky ta holka, kterou jsem bývávala - veselá, sebevědomá, schopná radovat se ze všecho a hlavně žít. Jasně, že bych chtěla žít dál s tímhle chlapem, kterej je přes to všechno pro mě nejbáječnější na světě, ale pokud by to mělo být jinak, přijmu to a budu se ze života radovat dál a třeba s někým jiným. Já už teď, pokud by odešel, vidím na tom to lepší - budu mít novej byteček, budu si ho zařizovat, najdu si nové přátele..... Ale já ti od samého začátku tak nějak vím, že neodejde (aspoň si myslím, že vím ;) ). Tak třeba i proto jsem schopná mít ten svůj postoj - ať si to chlapec užije, když to potřebuje.
Jasně, že mám chvilky, kdy vystrčí růžky můj egoušek, ale stejně si myslím, že spíš je to tím, že mě štve, že se on nedokáže rozhodnout, ale potom si řeknu, že to je jeho problém, že tohle za něj nechci, nemůžu a nebudu řešit, třeba je tohle jeho lekce a tu si musí zvládnout on sám. Jasně že bych mohla říct, že buďto já nebo ona a donutit ho k rozhodnutí, ale PROČ bych to dělala? Já si myslím, že když už se to stalo, že si to musí odžít a sám přijít na to, co chce. A dokud se bude chovat ke mně tak jak se chová, dokud budu cítit, že mě má rád a že jsem pro něj důležitá, dokud budu vědět, že se na něj můžu spolehnout, kdyby se něco stalo, dokud mě nějakým způsobem nepodrazí, do té doby budu schopná žít i s tím, že má rád ještě někoho jiného.
A dokud jsem tohle všechno nezjistila, tak jsem se jenom trápila, cítila se ublížená, ukřivděná, zrazená, ale tak to holky není. Nikdo nedělá nic proti nebo kvůli vám, je to jen o nás, o našich pocitech, postojích a vztahu k sobě samé. Jo jo, jaký si to uděláš, takový to máš :P .

Jo jo, to je pravda, jistotu člověk nemá nikdy. Ale proč bychom si měly kazit přítomnost, tím co už se jednou stalo a nebo tím co by se někdy možná mohlo stát! :)!!! To by člověk nemohl být šťastný nikdy!

No a je to tady - kamarádke je těhotná :usch:. Věta "Já to říkala" zní hrozně, ale první, co jsem mu řekla, když jsem se o kamarádce dozvěděla bylo "nedopusť, aby tě takováhle náhoda - nehoda donutila udělat unáhlené rozhodnutí".
A já? Já ho můžu už jen milovat a přát mu všechno dobré, ale nějak mi nejde věřit tomu, že to tak bude. Proč mám v sobě hluboké přesvědčení, že k sobě prostě patříme? Co s tím? :dumbom: asi.
Ne, nehroutím se, je mi to jen moc líto, že něco krásného (ano, přes to všechno krásného) končí, dovedu si svůj život dál představit a žít, ale bude mi strašně chybět. Pořád to pro mě bude ten nejbáječnější chlap na světě.
A víte co, vůbec se mi nechce do řešení těch blbejch praktickejch záležitostí souvisejících s koncem každého dlouholetého vztahu. Nejradši bych si vzala batůžek a šla, ale mám děti, nemohu je šidit, ale tak moc se mi do toho nechce. Nesnáším úřady!!! ;) :grater: .

Mazliku a jak se k tomu stavi on?Pujde s ni a nebo v tom jeste nema jasno?

Zatím to vypadá na pocit zodpovědnosti, a asi ji má i rád, zřejmě půjde. Ale nemyslím si, že by chtěl. Sám řekl, že pokud by se to nestalo, neodešel by. Pořád pro něj hodně znamenám. Ale tohle si musí vyřešit sám, můj postoj zná (spolu to zvládneme, všechno), ale v tomhle se rozhodnout musí on.

Mazliku je mi to líto, hlavu nahoru, trošku podpásovka...:hjarta:

Mazlíku, neželala som ti takéto rozuzlenie, ale možno je to predsa len dobre, že sa veci nejako pohli... Niečo sa bude musieť stať - a môže to byť aj v tvoj prospech... Drž sa, cica! :supr: :pussa:
A práve včera som čítala krásnu vec od B. de Angelis: Láska vo vzťahu je vlastne vždy TVOJA láska, akurát ju ten človek v tebe vyvoláva, spúšťa, ale nemôže ti ju ani dať, ani vziať. Nikto ti nemôže dať zvonku lásku, ktorá by už nebola v tebe. Láska ide zvnútra von, nie zvonku dovnútra... takže ty vieš, že máš v sebe kvantum lásky a môžeš sa aj sama rozhodnúť, komu ju dáš... Teraz hlavne sebe (a deťom, asi)...

Mazlíku, je mi to moc líto. Ale ty jsi silná, půjdeš dál. :pussa:

Ale já vím, že to zvládnu, nebojím se, ale nechápu to svoje VÍM, že budeme spolu dál, přes to všechno. Nevím, odkud se i po tomhle ve mě bere to přesvědčení, ta víra, že zůstaneme spolu. Nic tomu nenasvědčuje, ani to není doufání, myslím si, že si nic nenalhávám, to je prostě hluboké přesvědčení.
Hm, ale třeba se pletu. Kdoví, život jde dál a jsem rozhodnutá ty poslední týdny, měsíce s ním prožít nejlíp jak to jde a potom .... . Jaký si to udělám, takový to budu mít. Ale nemyslím si, že bych se trápila a seděla a doufala a čekala, na to jsem příliš velký životní optimista a mám ráda život a určitě mi zase něco nového a hezkého přinese, ale láska k tomuhle člověku ve mě bude pořád.
Já se na něj prostě nedokážu zlobit, to co se stalo nedokážu brát jako že mi ublížil, to prostě nejde. Jen nevím, jestli by to nebylo jednodušší, naštvat se, prásknout dveřma a vyrazit ho a ať si dělá co chce. Ale to nejde, já i v tomhle jsem mu nabídla svoji pomoc (blbé slovo, ale nevím, jaké jiné použít), ale stejně za něj nerozhodnu. Jen jsem tady, když bude potřebovat.

Mazlíku, můj muž už s námi nebydlí od ledna 2006, i já mám přes to všechno stále pocit, že k sobě patříme, stejně, jako když jsem ho poprvé uviděla. Nechápu, proč. Už se tomu nevzpírám, beru to, že to tak prostě je. Taky se na něj nedokážu zlobit. Miluju ho. Nevím, proč. Nerozumím tomu, ale je to tak. Taky se netrápím, nesedím doma a nebrečím, užívám si života, nečekám, že se vrátí. Přesto stále cítím, že k sobě my dva patříme.

No tak se asi milenka rozhodla to vyřešit za vás - jinak moc nechápu, jak by se při dnešním výběru antikoncepce jen tak náhodou ocitla v jiném stavu. Asi spoléhá na ten jeho pocit zodpovědnosti.

Je to prostě holka šikovná :lol: . Jen aby jí ten jeho pocit zodpovědnosti pořád stačil a bylo to to, co od vztahu očekává.

Mazlíku, vím dobře jak to s tím přesvědčením myslíš. Stalo se mi něco podobného. Před asi 5 lety jsem jeden den byla u svých rodičů a najednou jsem jim z ničeho nic řekla, že se se svým M rozvedeme. Vyvalili na mě oči a ptali se co se děje. Paradox je, že v té době se vůbec nic nedělo. Byli jsme spolu šťastní. Jen jsem prostě najednou dostala takový pocit, že my dva spolu nezůstaneme. Nevěděla jsem proč a z čí strany....jen jsem to nějak tušila. Loni, když praskla nevěra, tak mi to rodiče připomněli.
Bylo to podruhé v mém životě, co jsem si něco předpověděla a co se to vyplnilo. A teď už si raději nic předpovídat nechci.

Jinak mě moc mrzí, jak se to u vás vyvinulo. Držím palce, ať to všechno dopadne pro tebe co nejlíp  :pussa:

Hele, to neznáš - všechno co se děje se děje pro moje dobro - přeci ;) .
Bude dobře.

Hej, ďalšia vec v tej peknej knihe je, že problémy a krízy nie sú pre nás trestom božím, ale BOŽÍM POŽEHNANÍM, lebo nás posúvajú ďalej  anútia nás vyvíjať a zlepšovať sa... Celkom útenšá myšlienka, nie?

Týýý brďo, tak to já za chvíli budu snad dokonalá :lol: !!!!

:jojo:

Mazlíku, jsi naprosto skvělá!!!! Držím ti palce. Já se taky nechtěla rozvádět, M si našel jinou, ale půl roku měl "vracecí úmysly". Celou dobu, co jsem s ním žila, vždycky jsem uhodla, na co myslí, co chce. Půl roku už to nevím, necítím nic.  I přesto mám jaksi někde uvnitř pocit, že k sobě tak nějak patříme, on mi to říkal také, ale stejně se se mnou rozvedl. Byla jsem dvakrát u kartářek, obě nezávisle na sobě mi vyložily karty, a řekly, že takhle nádherné karty už dlouho neviděly, že s BM k sobě patříme, že se dáme dohromady a budeme mít prý snad spolu ještě dítě - holčičku. Já si už ale nemyslím, že se dáme dohromady. Dokonce jedna kartářka mi den před rozvodem vyložila karty, vyšlo jí sluníčko, to jako že všechno dopadne tak, jak já si přeji. Rozvedli jsme se. Asi to tak je, jak jsi napsala: "Všechno co se děje, se děje pro moje dobro." Věř, že jednou toho bude trpce litovat, jestli od tebe odejde. I když to nepřizná.

Pomoc! Já, která vždycky věděla, co kdy udělat, jsem teď v koncích a potřebuji poradit, nakopnout nebo něco.
Výše psáno jsem se dozvěděla, že máme kamarádku těhotnou, není to něco, co by mě dostalo na kolena, já byla už fakt připravena na všechno a nic "horšího" se v téhle situaci stát nemohlo. Taky jsem tomu svému miláčkovi navrhla, že pokud nechce odcházet, že si s tím poradíme, že pokud on o to bude stát, budu při něm, ať se děje, co se děje. Vím, že bych to skutečně zvládla a že by nebyl pro mě problém s jeho dalším dítětem, ať to bylo jak to bylo. Jediné, co k tomu všemu potřebuju vědět je, že mě chce taky a žít se mnou a že mě má rád. Já nevím, jestli je to jeho pocit zodpovědnosti nebo jestli ji tak miluje a chce odejít, ale říká, že by odejít nechtěl, že jsem ta nejbáječnější ženská, kterou poznal, ale že teď už musí, že si to musí vyžrat všechno.
A já nevím, co s tím, miluju ho opravdu tolik (a to jsem si opravdu vědoma jak jeho kvalit, tak jeho nedostatků), že jsem schopna s ním jít dál, ale nevisím na něm, to ne, já vím, že bez něj by mi bylo taky dobře (v některých věcech i líp), byla a jsem samostatnej člověk, dokážu se o sebe postarat, prostě to není o mé závislosti na něm. Jenom o lásce.
V čem potřebuju nakopnout je, jestli ho mám nechat jít a ještě mu v tom pomoci, jestli on tu novou zkušenost potřebuje, jestli opravdu mají spolu oni dva být a pokud ano, budu mu přát štěstí, anebo jestli mám ještě čekat, že se něco stane, jestli mám být ta tvrdší a začít to v mezích mých možností řešit (on asi řešit nebude a slečna taky nevypadá, že by byla něčeho schopná, vidím ji na takovej ten typ "tady mě máš a starej se"). Já fakt nevím. Na jednu stranu s ním chci dál přes to všechno žít, na druhou stranu nechci žít s někým, kdo o mě nestojí a nemá mě rád. Ale on mě má rád a pokud by se to takhle nevyvrbilo, tak by prý neodešel, jen si to potřeboval odžít, ale co já vím, co je pravda?
Nepomáhá mi ani meditace, zkoumání svých pocitů, já prostě NEVÍM. A dát si ještě další čas? Ale jak dlouho ještě?
Poprvé v životě jsem nerozhodná a nevím, co mám udělat.
Prosím, zkuste mi napsat svoje názory, co z mého příběhu cítíte, co byste dělaly/i vy na mém místě, pokud někdo má čarodějnické schopnosti ;) , mrkněte, co na to říkají vyšší síly. Já jsem fakt bezradná a to se mi nelíbí :usch: .

Mazlíku v prvý řadě .............DRŽ SE!
Z toho co píšeš mi trochu příjde, že tvůj M se chová ve vašem vztahu, jako ten slabší - ty mu nabízíš pomoc, ty mu to chceš pomoci řešit, zatímco v jeho druhém vztahu asi funguje jako ten silnější. Ale to je jen můj dojem. A z těch informací co ti dává moc moudrá nejsem - on nechce odejít, přesto odejde...protože....pořád to jsou hlavně tvoje domněnky. Ty z toho taky moudrá nejsi, takže Mazliku asi nechat jít. Tohle by tě asi ubilo. Pokud si umíš představit svůj život bez něj - přes to že ho klidně můžeš milovat, tak ho nech jít. Možná to je v tuhle chvíli nejvíc pro tebe, než pro něj.

Mazlíku, tvůj příběh sleduju celou dobu. Cítím z něj, abys ho nechala jít. :pussa: Jak píše ffly. Teď jsi na řadě ty, abys udělala to nejlepší pro sebe, cítím, že tohle je pro tebe teď to nejlepší. Ale stejně si to musíš rozhodnout ty sama, ty to víš. :pussa:

Ahoj Mazlíku,

předem Ti chci napsat, ře si Tě opravdu moc vážím a obdivuji, jak s přehledem vše zvládáš.

Od té chvíle, co jsi napsala o těhotenství manželovi "kamarádky" o Tobe přemýšlím (samozřejmě že ne pořád :) ) a musím Ti napsat, že pořád mám stejný názor a tak Ti to sem píšu:

Myslím si, že to je pro Tebe zkouška, abys to přestala řešit. Podle mě bys měla vyčkat a být pasivní co to jde. Nechej manžela, ať si jde svojí cestou, to ale neznamená, abys mu pomohla v rozhodnutí. Nechej ho, ať to řeší, nechej ho, ať se rozhodne, nech vše plynout. 

Ty přece nemusíš vůbec nic. Máš výhodu, že Tě vnitřně nestravuje přítomnost milenky ani její těhotenství. Můžeš tedy zatím v této situaci setrvat, nemusíš ji mít přeci vyřešenou právě teď. Jediné co Tě teď trápí je, že nevíš, co máš dělat, takže Ti radím, nedělej nic, nebuď chvíli tak, která je pánem situace.

Třeba už za týden, měsíc nebo rok budeš vědět, co dělat.

Jako důkaz mých slov ber, že ani meditace Ti neradí, poprvé v životě nevíš co dělat, to přeci není náhoda.

Člověk se musí někdy naučit, že přílišné prosazování své vůle není v souladu se zákonitostmi rovnováhy.

Věř mi, vím o čem mluvím, jsem v tomhle stejná jako Ty, jsem ráda pánem situace, jsem taková řešitelka a zachraňovatelka zeměkoule. Od jedné moudré hlavy jsem dostala stejnou radu jako dávám teď  Tobě. A dnes jsem vděčná, že jsem se podle ní zachovala v době provalení manželovy nevěry. Manžel byl hlavním aktérem a tak jsem nechala manžela, ať je i hlavním řešitelem. Vyzvídal na mě tehdy, co by měl dělat, ale já to opravdu nechala na něm ...

ffly, majkafo - děkuji, ale to, že může odejít, že na něm nevisím, to ví celou dobu. Nechat ho jít znamená řešit za něj a to  hlavně naprosto konkrétní věci (prodej domu apod.) nebo ho k tomu alespoň dotlačit. Právě to, že v tom vedlejším vztahu zatím působí jako ten silnej a schopnej je možná ten kámen úrazu, až se projeví, že to tak není. Slečna v něm asi vidí pana dokonalého, ale to prozření. Já mám výhodu, že vím, že vůbec není dokonalej a miluju ho i stím. Co se stane, až slečna prozře, se uvidí.
Proto je mi mnohem bližší názor Vanilky, s jejími názory v různých příbězích se ztotožňuji, jsme si asi hodně podobné a Tvůj příspěvek, Vanilko, mě "oslovil".
Jediný, z čeho mám tak trochu obavy je (i když máme sepsanou mezi sebou dohodu o rozdělení majetku v případě rozchodu) možnost, že by ho slečna mohla přivést na nějaký nápad, jak se mě pokusit podrazit. Ale snad ho znám a vím, že by to neudělal, resp. kdyby to chtěl udělat, tak už by to asi bylo. No uvidíme.
Jsem se objednala ke kartářce, třeba mě kartičky nakopnou, i když asi už to udělala Vanilka. Počkám, třeba se ještě někdo ozve, moc bych chtěla slyšet (číst) názor Pan, Reginy, i dalších.
Děkuji :pussa:

Myslím si že Ty nemůžeš nijak zabránit případné snaze milenky (nebo jeho) jak Tě podrazit. Ani rozvodem, ani odstěhováním, ani domluvou. Chci tím říct - ani tohle neřeš. Jedinou jistotu přeci máš v sobě, že bys  to případně zvládla. Vždyť to její těhotenství je velký podraz (možná ten největší) a Ty to zvládáš s přehledem a s grácii, jako málokterá z nás, tak se o sebe neboj.

Vanilko, já tě miluju ;) .
O sebe se nebojím, já vím, že dokážu všechno, co budu chtít, ale nerada bych, aby na to doplatily moje děti, dost jim v tomto směru dlužím. Ale máš pravdu, nebudu to teď řešit, resp. budu, pokud by ta situace nastala.
No co, já jsem v pohodě, problém nemám, zatím nebudu řešit. Asi se mám opravdu naučit nebýt pánem každé situace. Jenže kolik lekcí mě ještě čeká? A jak vůbec zjistím, jestli ty svoje zkoušky zvládám správně? Ach jo, dneska je den blbec, kdy nevím vůbec nic :usch: . Tak zítra třeba bude líp ;) .

To, že svoje zkoušky zvládáme vyřešit správně myslím poznáme podle toho, že už se nám ty samé události nedějí znova ...

Já už mizí, musím se odpojit od Sítě, ale držím Mazlíku palce a posílám energii a lepší náladu :hjarta: :hjarta: :hjarta:

Hmm, tak to je na zamyšlení - to, že to všechno (teda vedlejší vztah mého partnera) zvládám s "grácií a nadhledem" a přesto se objevují stále nové skutečnosti v souvislosti s tím, které je třeba zvládnout, tak teda nevím, jestli to moje zvládání s nadhledem je to pravé. Třeba jsem ho měla majznout po kebuli, zabalit mu kufírek a pá pá :lol: .
Ale třeba jsem tak skvělá a silná, že jsem učitelem pro něj (možná i pro jiné zúčastněné) a oni to, ti zabedněnci, stále nechápou :lol: :lol: :lol: . Pak tedy asi ta :dumbom: bude na místě.
Ale já to stejně zvládnu, mě nedostanou :lol: .

Mazlíku, nebude to třeba v tom, že toho svého m. stále vodíš za ručičku, že mu děláš matku a ne manželku? Opět píšeš, že musíš ZA NĚJ řešit prodej domu, nebo ho k tomu dotlačit. Za něj??? Dotlačit???

Mazlík napsal(a):

Ale snad ho znám a vím, že by to neudělal, resp. kdyby to chtěl udělat, tak už by to asi bylo. No uvidíme.

Opravdu se odvažuješ tvrdit, že ho znáš? Skutečně si to myslíš? Jestli ano, tak se hluboce mýlíš. Neznáme ani sami sebe, ve vypjatých situacích dokážeme sami sebe hodně překvapit, a i hodně nepříjemně. Jak bychom si mohli dovolit tvrdit, že známe jiné? Mazlíku, zdá se mi, že ti chybí pokora, proto se v tom furt tak rochníš. Protože sama sebe přesvědčuješ, jak jsi skvělá, jak jsi nad věcí. Co myslíš, není na tebe nakládáno stále víc a víc, abys konečně prozřela? Drž se holčičko a přemýšlej. :pussa:

Majkafo, nemusím za něj řešit tyhle věci, tak jsem to snad nepsala, to mělo spíš vyznít tak, že pokud chce odejít, bude muset řešit tyhle věci a vzhledem k tomu, že to dosud nedělá, tak buď řešit nechce anebo čeká, že mu s tím pomůžu, ale to už by zase byla moje pomoc při řešení jeho problému a to já takhle nechci. Sám se musí rozhodnout a potom případně řešit. Asi se v tomhle trochu plácám, ale nevím, jak to napsat.
A o tom, že ho znám - tam bylo slovíčko snad, takže vím, že si nemohu být jistá tím, že ho znám. To je jen výraz doufání v to, že člověk, se kterým 10 let žiješ tě nepodrazí.
A s tím, jak se přesvědčuji o své dokonalosti - to je většinou jen humorná nadsázka, to je nevýhoda psaného, že tam neslyšíš ten tak trochu ironický podtón. Ale neva, já o sobě vím své, nejsem dokonalá, ale vím, co zvládnu a to, že mě tahle situace neubíjí a že se tím netrápím a netýrám a dokážu to brát s humorem není snad známka nepokory, ale uvědomění si stavu věcí a jejich správné pojmenování, okolností, které k tomu vedly, práce sama na sobě, schopnost empatie, víra v to, že bude dobře tak nebo tak, a ta pokora, ta tam je. Vím co a proč se stalo a s o to větší pokorou tohle všechno přijímám a to, jak to snáším, jak s tím dokážu žít, je, myslím, mnohem lepší než tady plakat, doma dělat scény a jinak sama sebe a další trýznit. To ne.

Víš, žila jsem se svým mužem 21 let a taky jsem si myslela, že ho "snad znám". Nestačila jsem se divit, že to najednou byl úplně jiný člověk, zvláště, když začalo jít o prodej domu a rozdělení majetku. :(
Mazlíku, promiň, asi to vyzní krutě. Není u tebe teď něco s božími mlýny? Nevrací se ti teď to, cos třeba ty "způsobila" kdysi jiné ženě?

Mazlík napsal(a):

Hmm, tak to je na zamyšlení - to, že to všechno (teda vedlejší vztah mého partnera) zvládám s "grácií a nadhledem" a přesto se objevují stále nové skutečnosti v souvislosti s tím, které je třeba zvládnout, tak teda nevím, jestli to moje zvládání s nadhledem je to pravé. Třeba jsem ho měla majznout po kebuli, zabalit mu kufírek a pá pá :lol: .
Ale třeba jsem tak skvělá a silná, že jsem učitelem pro něj (možná i pro jiné zúčastněné) a oni to, ti zabedněnci, stále nechápou :lol: :lol: :lol: . Pak tedy asi ta :dumbom: bude na místě.
Ale já to stejně zvládnu, mě nedostanou :lol: .

Možno je to jeho lekcia, nie tvoja... A ty mu stále dávaš opisovať, podsúvaš mu domáce úlohy a hlasiš sa namiesto neho... Nechaj aj jeho, aby si prežil svoju lekciu.

Mazlík napsal(a):

Hmm, tak to je na zamyšlení - to, že to všechno (teda vedlejší vztah mého partnera) zvládám s "grácií a nadhledem" a přesto se objevují stále nové skutečnosti v souvislosti s tím, které je třeba zvládnout, tak teda nevím, jestli to moje zvládání s nadhledem je to pravé. Třeba jsem ho měla majznout po kebuli, zabalit mu kufírek a pá pá :lol: .
Ale třeba jsem tak skvělá a silná, že jsem učitelem pro něj (možná i pro jiné zúčastněné) a oni to, ti zabedněnci, stále nechápou :lol: :lol: :lol: . Pak tedy asi ta :dumbom: bude na místě.
Ale já to stejně zvládnu, mě nedostanou :lol: .

Pak existuje ještě další výklad: když prý Zlo vidí někde ryhlý pokrok a vývoj a rozvoj Dobra, tak tam napne svoje síly.

A pak prý taky pro každého je vždy nachystaná jen taková zkouška, kterou je schopen zvládnout. Proto někomu slabšímu nemůže Osud předhazovat takové zkoušky, kterýma procházíš zrovna Ty, tak rychle po sobě, jak přicházejí Tobě. To by pak ale znamenalo, že Ty je budeš mít dřív za sebou .....

Mazlíku, promiň, asi to vyzní krutě. Není u tebe teď něco s božími mlýny? Nevrací se ti teď to, cos třeba ty "způsobila" kdysi jiné ženě?

Ano, majkafo, už jsem to tady taky psala, jsem si toho vědoma a proto ta pokora!

Vanilko :pussa: díky.

Jen budu doufat, že to tak je (to, co píšeš se mi líbí). Nevím, jestli je to proto, že mi to tak vyhovuje nebo proto, že se neumím podívat pravdě do očí, opravdu nevím, v tomhle trochu tápu. Ale někde jsem četla, že při rozhodování by měl pomáhat vnitřní pocit, při jakém rozhodnutí se cítíš dobře, to je správné a naopak. A zase si vybírám to, co mi vyhovuje, ach jo :dumbom: .

Já Ti nechci masírovat egouška víc než je nutné, ale po pravdě: zrovna Ty píšeš, že se neumíš podívat pravdě do očí? Ty se podle mě nejen umíš pravdě podívat do očí, ty se taky k ní umíš postavit čelem a neutíkáš před pravdivou skutečností. (jako jedna z mála z nás)

A kdyby sis vybírala jen co Ti vyhovuje, tak se myslím v té Tvé situaci chováš úplně jinak. Alespoň z Tvých příspěvků to tak vyplývá.

Na druhou stranu každý se ladíme k tomu, co je nám blízké.

Ale myslím že to zdůvodnění proč se Ti věci dějí tak jak se dějí není až tak důležité, důležitější jsou Tvoje činy.

Týýý brďo, to bylo ale podrbáníčko ;) .
Víš, s tím podívat se pravdě do očí - co když si to všechno jenom namlouvám, tím myslím to, že mě má rád, že vlastně nechce odejít a jen tápe, že si to potřebuje odžít a tyhle věci - to, co asi cítí on. V sobě a o sobě mám jasno, ale o něm si vytvářím jen domněnky. Na přímou otázku mi nedá přímou odpověď, ale pokud za něj mohou mluvit spíš činy než slova, tak si snad nic nenalhávám, snad.
To je ten můj problém - mohu s tím vším žít dál a v pohodě, ale potřebuju vědět, že to chce i on, že o život se mnou stojí. No a on mi odpoví, že jsem ta nejbáječnější ženská na světě, že mě má rád, ale že si to musí vyžrat až do konce a odejít. Ale přitom pro to nic nedělá! Ani s ní nějak není, jen pár hodin v týdnu po práci, žádné noci, výlety, společné zážitky (kino, přátelé apod.), s ní ne, tohle všechno se mnou. Tohle prostě nechápu a asi to fakt nechám být, je to jeho problém. A taky její.

Co dodat?

Snad jen že někdy muži ve stejné situaci jako je teď Tvůj muž volí ne tu ženu, kterou milují víc, ale tu o které si myslí, že je víc potřebuje.

Takže to klidně může být tak, že Tebe opravdu miluje víc, ale jeho zodpovědnost ho nutí jít žít s ní, ale ve skutečnosti se mu do toho života s ní nechce.

Ale může to být samozřejmě i úplně jinak. Já jen usuzuju podle svého manžela, který jen díky tomu, že ho milenka zmanipulovala (perfektně uměla vzbudit pocit nesamostatné chudinky která potřebuje jeho pomoc ač objektivně jsem pomoc spíš potřebovala já ) se s ní nerozešel a opravdu vážně uvažoval o životě s ní  ač mě prý vždy miloval víc a s milenkou se chtěl již delší dobu před provalením rozejít, ale nemohl jí přece ublížit, chudince, kdežto mě ano, já přeci vše vždy zvládnu.

Tak k tomu není co dodat, jen tolik, že tomu dám ještě nějaký čas, třeba potom už budu vědět, co mám udělat, pokud si to mezitím nevyřeší on sám.
Ale není to o tom, že čekám, že za mě někdo rozhodne. Momentálně jsem se já takto rozhodla, a pokud budu muset časem učinit nějaké další rozhodnutí, udělám ho.

Mazlíku, časem v tobě určitě nějaké rozhodnutí dozraje, pocítíš, že teď už víš, co máš udělat. :pussa:

Mazlíku, myslím na Tebe, jak se máš?

Děkuji, Vanilko, jsi zlatíčko.
Je to v pohodě, neřeším, nepřepínám ;) , ale on asi taky ne :dumbom: . Evidentně se mu do toho asi nechce, jinak by se už za půl roku (si myslím, že asi tak dlouho je ona v tom) něco dělo. Já už si s tím hlavu nelámu, co se má stát, to se stane. V sobě jsem si už prožila snad všechny alternativy, takže mě snad nic nepřekvapí. Jen mi nejdou z hlavy slova kartáře v únoru a kartářky teď nedávno o tom, že ona se s ním sice pokusí otěhotnět, ale že u něj další děti nevidí (témeř stejná slova od obou). No, uvidíme. Pořád spolu žijeme v pohodě, se vším všudy, takže mně vlastně o nic nejde. Odejde - odejde, neodejde - neodejde, můj postoj zná, řešit si musí sám.
Neboj, jak se vody hnou, budu informovat, případně v depce volat SOS ;) . Ale ani ty depky nějak neprožívám, jsou jen takové blbé chvilky, které souvisí spíš s tím, že tentokrát nemám věci pod kontrolou ;) ,ale brzy ty chvilky pominou a já jsem v pohodě. Nežiju jenom jím, nemám svůj svět tak zúženej. Miluju ho, ale žít můžu i bez něj.

Máš skvělý přístup! Ostatně jako vždy. Držím palce. :supr:

Ahoj Vanilko...Taky bych od tebe potřebovala trošičku "pohladit".
Nějak jsem to snad zvládla..SNAD..Přestala jsem BM řešit, přestala jsem řešit milenku...
Řekla bych,že se mi to celkem povedlo..Na jeho řečio typu - já si budu dělat co chci...já si tam chodím povídat...No,ach jo...Prostě jsem se nad to povznesla...
Ale on prostě odejít nechce...já se snažím z toho brát jen to,co je pro mě a děti dobré...peníze,pomoc....
No asi bych řekla-to je můj dojem,že tam přestal chodit.Protože je buď v práci,nebo u nás...Sice ráno,kdy je ona doma-a já v práci-tam může trávit celé dopoledne,ale jelikož je podnikatel-taky musí chodit do práce...
Včera jsem jela ke kamarádce-bydlí poblíž milenky-a ejhle co jsem neviděla...Naše auto zaparkované před jejím vchodem...
Netvrdím,že jsem se zhroutila,ale asi jsem si něco namlouvala...
On si dělá co chce,chodí kam chce...asi mu to hrozně vyhovuje.Seká trávu-a najednou vidím jak spěchá pryč...Pak za 2-3 hodiny přijede-a zase v sekání pokračuje....Když jsem po něm chtěla-ať už za manželství nebo poté,aby mi řekl když někam jde-tak byl hrozně naštvaný-že NIKDY SI BUDE DĚLAT CO CHCE, A NIKOMU NEBUDE ŘÍKAT KAM JDE...Takže jsem to brala..
Ale ten včerejšek-ne,netvrdím,že jsem si dělala nějaké iluze...Já fakt o něj nestojím....Ale asi to trošku brnko na ještě citlivou strunu...
Ach jo...S ním je to strašně divné...A to doslova...
Když je u nás-tak maká jak šroubek...vaří,uklízí, dělá na zahradě...-to co nikdy nedělal-a pak najednou -LUP-a nevidí,neslyší-a jede...
Nejsem z toho nešťastná,to ne-ale určitě mě to rozhodilo..
Pořád nechápu,proč tam nejde...Ví,že tam nemůže být...už to zkoušel 100x.Loučí se-a odchází /pro mě už jakoby napořád/ -a do 2 hodin je zpátky...A tak je to pořád dokola.Ví,.že pokud mu ona dovolí tam jít,tak už OPRAVDOVĚ....a toho on se bojí....
Takže pobíhá sem a tam, tam a sem...
Tak co,jaký máš na to názor?

Ahoj lavai,

no přemýšlela jsem o tom co jsi napsala a úplně bezpochyby si myslím, že to, že jsi viděla jeho auto před jejím domem, to se muselo stát a právě teď. Je to pro tebe takové upozornění, aby sis uvědomila, že přeci jen trochu začínáš ztrácet od něj odstup a že si ho zase začínáš idealizovat. A že jsi přeci jenom k němu připoutaná. To není nic až tak nepochopitelného po těch letech, ale asi sis to doposud neuvědomovala a proto se stalo to co se stalo. Ale přišlo to právě v tu chvíli, kdy už jsi zvládla první krok - neřešit ho jak ty říkáš.

Podle mě je třeba si říct: ano, jsem dobrá, za poslední půlrok jsem udělala velký pokrok, jsem schopná se povznést nad situací, ve které se nacházím a čerpat z toho jen to dobré. Už se nehroutím. Ano, tohle jsi zvládla na jedničku. A jak je vidno, byla to úspěšná cesta, BM dost změnil své chování, doma pomáhá víc než jindy.

Tak teď Tě čekají další úkoly: jednak pochopit jeho jednání (to neznamená se s ním ztotožnit) a ještě víc se od něj odpoutat.

Pochopit - jen přes pochopení vede skutečná cesta k odpuštění.

Doopravdy se odpoutat- jednak proto, že možná  časem už pominou důvody pro společný život s manželem a Ty musíš být připravená na samostatný život třeba i proto, aby sis mohla začít vztah s někým novým, který už třeba teď někde na Tebe čeká a pokud vím, tak pomyšlení na jiného chlapa pro Tebe nedávno bylo ještě nemyslitelné. Anebo odpoutat se proto, že Tvůj BM se třeba nechce zatím měnit a pokud se opravdu od něj neodpoutáš, budeš mít pořád nerealistická očekávání a bude Tě jeho chování zraňovat. Anebo se on změní, ale váš vztah by zůstal takovým jaký je teď a to Ty nechceš (kdyby třeba jeho milenka ukončila ten jejich vztah, on by hledal stejně náhradu v jiné milence)

Vím že je to taky o Tvé povaze a vychování, ale kdybys byla od něj tak odpoutaná a měla milence, tak by Ti asi nevadilo že i on má milenku ...

No a nakonec se pokusím vžít do něj a zkusím Ti to popsat z jeho pohledu. Může to být i jinak, ale nabízím to jako pomoc jeho k pochopení:

On takle žije už leta mezi manželkou a milenkou. proč by to zrovna teď měnil? On už si možná ani život s jednou ženou představit nedokáže. (Ani si nedokáže představit, že by možná měl i míň starostí, kdyby se milenky zbavil)

Ale jak říkám, nemá důvod ke změně.

Další věc: hodně pro něj znamenáš, ale něco u Tebe nenachází. To mu ale poskytuje milenka. ( Kdybys přišla na to, co hlavně u milenky hledá, máš možná napůl vyhráno. Možná ale taky ne, protože to může být něco, co ty nedokážeš ani kdyby ses rozkrájela anebo to může být něco, co je pro Tebe nepřijatelné.)

k milence si za ta léta vybudoval určitý vztah a nechce, ale ani jen tak lehce nemůže ho ukončit, nechce ji ranit.

A jít za milenkou pro něj může být dobrý relax, způsob jak si opočinout od rodiny.

To tedy dovedu pochopit i já. Když jsem celý víkend s rodinou na chalupě, užívám si to, ale pořád po mě někdo něco chce, nejsem pánem svého času. Když přijedu domů a mám vybalovat, dovedu si představit, jak by mi udělalo dobře, kdybych na dejme tomu dvě tři hodinky vypadla z bytu, setkala se s někým, kdo mě opravdu nadšeně přivítá, zažiju třeba úžasný sex tak jiný než s manželem, budu poslouchat jak jsem skvělá a jak se na mě těšil, hezky a v klidu si popovídáme, pohrajeme, vášnivě rozloučíme a já posvištím domů a  budu za spokojenou fungující maminu.

To samé třeba během sekání trávy ....

To že je pro mě osobně z mnoha důvodů, které jsem popisoval jinde a nechci to opakovat, zatím nepřijatelné abych byla nevěrná, to neznamená že to tak mají všichni lidé nebo že to je správné, Tvého manžela tedy já docela pochopit dovedu. Ale to neznamená že jeho chování schvaluju, ale to není důležité, nejsem jeho soudce, zrovna tak ani Ty.

To že já nebo třeba Ty bychom se jako on nikdy nechovali ještě neznamená, že ho nemůžeme pochopit.

Takže na závěr: To je jeho problém, že má milenku (ale. Snaž se odpoutat od něj tak, aby Ti žádné jeho chování neubližovalo. Řeš jen váš vzájemný vztah, aby fungoval co nejlíp. Pokus se ho pochopit. Pokud bys chtěla udělat něco pro to, aby nevyhledával milenku, musíš mu tedy poskytnout to, co nachází u ní a u Tebe dosud ne. Ale jak říkám, nemusí se to povést, má k ní už letitý vztah, který přerušit ze dne na den umí asi jen úplný bezcita a i ten k tomu musí mít nějaký důvod.

Ahojky Vanilko.No,za toho půl roku jsem udělala hodně moc práce.Hlavně na sobě...Tedy ne doslova,ale držela jsem se přesně tvé rady.Vypustila jsem ho z hlavy, přestala  se o něj starat,přestala se ho ptát,jaký život by si představoval,co by chtěl.Rozhodující bylo a je,co chci já.Takže jsem je snad i vytěsnila z hlavy.Vždyť víš,za dobu manželství-teda jestli se to tak dá nazvat,tak jsem byla na všechno sama...Nic nedělal...s ničím nepomohl...
A pak,když praskla milenka,tak začal pomáhat.O ukončení vztahu nechtěl ani slyšet...Bude si prý dělat co chce...
A když tohle řekl,najednou jsem si uvědomila,že je to člověk, se kterým nechci už mít nic společného.Natož abych hledala,co mu milenka dávál...to je mi tak nějak jedno...A fakt jsem půl roku byla v pohodě.Jsem v pohodě i teď,jen mě to auto trošku rozhodilo.
Protože snad toho posledního půl roku-tím že jsem ho přestala sledovat a zjišťovat kde je-nějak jsem se uklidnila....A snad tam ani nejezdil-aspoň v dobu,kdy  přišel  z práce.Ale na druhou stranu,milenka dělá noční,takže tam klidně mohl trávit dopoledne...Ale nějak mi to bylo už jedno...U nás mně pomáhal-jak fyzicky-což jsem u něj nebyla zvyklá-aby třeba umyl nádobí,tak i finančně....Takže jsem těžila na všech frontách...
A najednou taková blbost...Nevím,možná jsem to fakt potřebovala....Snad jsem i přemýšlela-ne že bych s ním chtěla žít,ale už konečně SNAD milenku opustil.....
A co u ní hledá?Nevím...Když tam včera byl-a pak se vrátil-byl špinavý,neumytý....takový,jakého ho znám....Na hygienu si nikdy nepotrepěl..Mastné vlasy...Tak se u ní teda moc nepředvedl...
No,ale rozhodilo mě to stejně.....Takže nevím....
Ale budu se snažit odpoutat od něj dál....a dál...Snad se mi to konečně podaří..
A další vzah...nevím,kromě BM jsem nikdy žádný vztah s jiným mužem neměla....A ani si ho nedovedu představit....Zatím ne...Zatím se potřebuju vyrovnat s tím jedním...A s jeho důsledky a dopady...
Měj se krásně a snad se v tom červnu uvidíme....pa

Potřebuju nakopnout, tak jsem si vybrala tohle témátko. Jsme už rozvedení, mám své bydlení, bohužel jen přes silnici od bývalého, takže mám na očích jeho i on mě. Co jsem se odstěhovala (nijak jsem se neloučila, prostě jednou se vrátil z víkendu a já už nebyla), tak jsme se přímo neviděli, nepotkali. Až včera. Chodím si tam pro naše psy, když s nimi chci jít ven. Nechodím dovnitř, jen jim otevřu zvenku vrata a když se vracíme, zase je vpustím. Takže nevstupuji na pozemek, nezasahuji do soukromí. A o psech jsme byli domluveni. Včera byl ex zrovna na dvoře a psy mi nechtěl dát, ale tak nějak vyhýbavě, že už s nimi byl a že je nemám brát - otevřela jsem jim stejně, byla jsem pěkně naštvaná. Když jsem se vrátila, zjistila jsem asi důvod - její auto tam stálo na dvoře. Poprvé byla v mém bývalém domově, v mé kuchyni, v mé posteli. Ale to jsem věděla že to jednou přijde. Bodne to, ale co se dá dělat. Nevím zda se bál že se tam s ní potkám a udělám scénu nebo o co mu šlo. Jen mě mrzí jak se ke mě chová. Já jsem si myslela že budeme mít dobré vztahy. Před mým odstěhováním už jsme se dokázali normálně bavit i se spolu zasmát. Teď na mě koukal jak na obtížný hmyz. Nevím. Je to hrozné, přijmout fakt, že mě asi nesnáší, že by mě radši už nikdy neviděl. Přijde mi to jako by mi to všechno dával za vinu, že kvůli mě má jinou ženu. Při tom je s ní zjevně šťastný, užívá si s ní tak, jak by to se mnou nikdy neměl. Nedokážu odhadnout do jaké míry si to jen domýšlím že mě nenávidí a do jaké míry to tak je.
Mám se mu raději vyhýbat? Brát ho jako cizího člověka? Když ho potkám dělat že ho nevidím? Myslela jsem si, že se spolu dokážeme normálně bavit, co kdo dělá a tak. Ale asi zase další z mých naivních představ. Přijde mi to že je rád, že mě má konečně z krku a nemusí už předstírat nějaké neexistující vazby.
Viděla jsem ji na zahradě, jak se koupe v našem bazénu, bylo mi hodně smutno, ale už ne tak jako dřív. Možná že ten všemocný čas obrousí i ty naše vztahy s bývalým.

Sal,
A nebylo by pro tebe úplně nejlepší kdyby jsi je vůbec neměla na očích? Sejde z očí sejde z mysli. Teda říká se to. Nebo to alespoň míň bolí. Dovedu si představit jaké jsi měla pocity, když jsi ji viděla. Čtu to tam mezi těmi řádky "v mém bývalém domě..." Můj bývalý si nastěhoval přítelkyni do mého bývalého domu a mé bývalé postele, ještě ten den kdy se mnou rozešel...ani ustláno nebylo..

Na druhou stranu si říkám, jestli on neměl tak trochu výčitky svědomí nebo dokonce jestli tě nechtěl uchránit tohohle pohledu a proto se tě snažil co nejrychleji pro tvé tzv. dobro vylifrovat.
Myslím že máš toho teď plnou hlavu a myslím, že tvůj ex to taky ví.

A na třetí stranu, tě vážně obdivuji, že jsi tak silná a stále se s ním chceš stýkat, povídat si. Pokud to opravdu takhle cítíš, být tebou to řeknu i takhle tvému ex. Uvidí, že jsi silná osobnost, kterou jen tak nic nerozhází, nějaké myšlenky na současnou partnerku ve vašem bývalém lože - pche - a časem se z toho může vyklubat rozhovor ve třech, i se současnou partnerkou. Nakonec z vás budou kamošky a nakonec se proti němu spiknete.

Sal, já bych takovou sílu neměla. Odstěhovala bych se pěkně daleko. To, že mu budeš každý večer koukat do oken ti moc nepřidá. Včera tam bylo poprvé, dnes podruhé, pozítří se už bude stěhovat.

Kdybych se na to měla já koukat nebylo by mi jen smutno ale šla bych si rovnou hodit - předtím bych jim vypustila bazén

A na závěr, opět to známé pokud s ní bude šťastný hrany se určitě v jeho případě obrousí natolik, že se s tebou bude možná i klidně - tupě - bavit. Jak na tom budeš ty, to by mě zajímalo. Opravdu jsi natolik psychicky vyvážená aby jsi se dívala na rodinnou selanku u bazénku? A časem pravděpodobně i víc?

Pokud s ní šťastný nebude... no ale toto téma už raději ani nebudu otevírat

Salen,

klobouk dolů. Jsi také jednou z žen, které se dokážou skvěle rvát se životem.

Ta Tvoje situace - to je pěkně těžká zkouška. Myslím to, že ač odděleni, máš BM na očích s celým jeho novým životem a ještě v kulisách, které dřív byly Tvoje.

Je to zkouška, kterou zatím zvládáš skvěle.

K tomu, že žijí v Tvém bývalém domě a užívají Tvé bývalé věci" Když si to člověk promyslí, tak všechny Ty věci (dům, bazén, postel, kuchyň) jsou opravdu jenom kulisy, nejsou to podstatné. Oni můžou být spolu zrovna tak šťastni nebo neštastni v jiných kulisách. Ale je to pro Tebe zkouška, jestli opravdu dokážeš být, nevím jak to napsat, prostě opak slova majetnická - nemajetnická? Že jsi opravdu pochopila, že jakákoliv věc není tak důležitá pro Tvůj další duchovní vývoj (tj. rubáš nemá kapsy). Člověk nemá na ničem lpět, tedy ani na jakékoliv věci. Vím, že to je děsně těžké, povznést se nad to, že oni teď spolu žijí tam, kde žijí. Ale Ty pracuješ na tom, aby Ti to nevadilo. Jseš aniž bys to možná o sobě věděla hodně daleko ve své duchovní cestě. Protože tak nelpět na věcech jak to dokazuješ TY, to umí málokdo.

Zrovna tak, jak dokážeš být nesobecká ve vztahu k BM. Znovu musím napsat, smekám. Žádná zášť, přeješ mu nesobecky to dobré, jsi pro mnohé z nás velkým příkladem.

A k chování Tvého BM - není divu, určitě vidí, jaká Osobnost jseš a určitě má vůči Tobě výčitky. Ale nedokáže to unést a tak se chová tak jak se chová. Ale to Ty za něj vyřešit nemůžeš. Dál se vůči němu podle mě chovej tak, jak cítíš že je správné, chovej se tak, abys toho nikdy nemusela litovat. proč se mu vyhýbat, když to tak necítíš. Pokud on to cítí tak, že se Ti chce vyhýbat, tak to je jeho problém.

Jinak jsi důkazem toho, že když se člověk s BM a s rozchodem s ním vyrovná ve své hlavě, srdci a duši,  nemusí být od něj fyzicky vzdálen a může žít šťastněji než někdo, kdo se rozvede, partnera odstěhuje, ale v hlavě, srdci a duši se s ním rozejít nedokáže a tak trpí a trpí.

Salen,
chápu tvé pocity. Já to mám také tak. Byla bych raději, kdybychom s BM zůstali přáteli, ale on o to vůbec nestojí. Předstírá, že neexistuju a nikdy jsem neexistovala. Naštěstí bydlí na opačné straně města, takže není moc šance, že bych ho potkala. Už jsem ho neviděla víc jak půl roku. Ale děti se s ním vídají docela často, určitě víc než jednou týdně a on se jich na mě nikdy nezeptá, ani slůvkem se o mě nezmíní. Taky mě to hrozně bolí, ale co mám dělat? Snažím se ze všech sil na něho nemyslet, neřešit jeho vztahy s milenkou a žít si jen pro sebe a za sebe. Snad to časem přebolí!

LIL, VANILKO moc mě přechvalujete, vždyť já mu v podstatě těžce závidím a to mě užírá a na to není co být hrdá. K tomu bydlení - já jsem zpátky v domě mých rodičů, v přízemí bydlí máma (už ovdovělá). Takže na pohled na ten dům jsem zvyklá od mala, to zase tak hrozný není. S BM zůstal bydlet syn (24), který by zatím její přítomnost nestrávil, takže v tomto směru mám nějakou dobu jistotu, že trvale tam paní nebude. Druhá jistota je ta, že ona má velmi dobrou práci v jejím 100 km vzdáleném bydlišti, což je velké město. A má tam u sebe také dceru. To spíš můj ex by mohl pracovat někde u nich a to by bylo ideální (pro mne), kdyby se tam odstěhoval. Leč paní je chytrá žena, trvalému soužití se asi brání, dobře ví že něco jiného je víkendové užívání si a něco jiného každodenní rutina. To už v počátcích, kdy jsem to ještě sledovala, mu psala že sestěhování ne. I když po roce může být vše zase jinak.
Věci které jsem měla ráda, ty jsem si odnesla. Rok jsem v tom bytě pořádně neuklidila :-), sama bych tam začala důkladným gruntováním, kdybych tam měla bydlet. A rozhodně bych trvala na zakoupení nové postele. Ale každý máme jinak silný žaludek.
IVANO já v tom hledám pořád nějakou psychologii, myslím si že je to z jejich strany nějaký způsob obrany nebo co, možná podvědomý strach, že přátelská náklonost by mohla oživit vzpomínky, city ....?? Fakt nevím. Včera jsem zase studovala Klimeše - ty fáze po rozchodu. Něco funguje, něco ne. Těžko říct, když je člověk v tom a nedokáže se podívat zvenku. Moc by se mi líbila ta paradoxní fáze, ale obávám se že zrovna u nás tahle fáze nebude - o tom on tam taky píše.

Salen a kdes toho Klimeš našla? Je to někde na netu?

To jsem si koupila - Partneři a rozchody - se to jmenuje.

Salen: aha, tak díky. Já jsem měla půjčenou z kinhovny knížku od jedné německé psycholožky, jmenovalo se to Když partner odchází a ta tam měla pokud si vzpomínám 4 fáze po rozchodu: nejdřív tomu nejste schopna uvěřit, pak partnera nenávidíte, pak se z toho začínáte vzpamatovávat a užíváte si svobody a v poslední fázi jste připravená na další vztah. Já jsem se už 2 roky zasekla ve fázi 1. Něco na mě pasuje i z fáze 3, ale tu dvojku jsem nějak přeskočila. Do čtverky se asi nikdy nedopracuju.

Salen, to přebolí. Myslím, že ho klidně můžeš dál potkávat a bavit se s ním. A časem ti to půjde líp a líp :) . Já to teď zažívám podobně jako ty. BM si pořídil byt přímo naproti kanceláří, kde sedí obchodníci a i já. Jeho přítelkyně k němu chodí, občas přespí, ráno odchází. Ze začátku mi to rvalo srdce, ale teď jsem se už dostala do takové pohody, že je mi nějak volný. Musím teda říct, že ji jsem ještě nepotkala - je to neskutečné, ale opravdu se mi tak vyhýbá. Ty myšlenky, které jsem měla před rokem, jak bych ji možná řekla, co si o ní myslím a tak, ty už mě přešly. A jak, mi napsala jedna kamarádka na icq: prostě to musíme brát tak, že jsme doslaly druhou šanci, druhou šanci  na nový život.
jo, a myslím si / se psy/, že tě chtěl BM opravdu uchránit toho, abys viděla, že tam ona je. I můj BM se snaží, aby mě zbytečně neranil. Čas to všechno obrousí. Jsem ráda, že jsme se rozešli v dobrém. Na tvém místě bych se BM nevyhýbala :).

Ste mi připoměly mou prvotní fázi chození se svým bývalým, kdy se na mě při přebírání dětí jeho bývalá přišla podívat. S klidem se usmála a nic.
Ovšem ona v té době měla už partnera taky a na začátku všeho mi vlastně svého muže dobrovolně přenechala.
Nekecám. Napsala mi smsku ve které stálo, že my dva bychom to měli zkusit a že jí to problém nedělá.
Samozřejmě ji to nikdy problém dělat nemohlo, jelikož věděla, že když zatlačí a vytlačí (slzu) on se k ní vrátí.

Dnes když si na to vzpomenu, si myslím, že jsem se tenkrát dočista zbláznila. Nebo oni... raději


se omlouvám za :offtopic:

Lil, já jsem jí po zjištění, že spolu chodí a náš vztah jde do kytek taky napsala sms. Napsala jsem jí, že si vybrala dobře, že je to dobrý chlap, táta i milenec. Tehdy jsem ji ještě ale nenáviděla. Ale dnes vím, že to nebylo o ní, ale o mém manželství...

aeva1 napsal(a):

Lil, já jsem jí po zjištění, že spolu chodí a náš vztah jde do kytek taky napsala sms. Napsala jsem jí, že si vybrala dobře, že je to dobrý chlap, táta i milenec. Tehdy jsem ji ještě ale nenáviděla. Ale dnes vím, že to nebylo o ní, ale o mém manželství...

jo jo aevo, ona mi taky napsala že on dovede být pěkně nepříjemnej ale v jádru je to hodnej chlap <sigh> (2x nevěrnej) ale vy jste rozešli v dobrém a jste schopni spolu ještě komunikovat na úrovni což já tedy o bývalým tvrdit nemohu. V té minutě kdy mi oznámil, že se vrací ke své bývalé jsem přestala existovat. A to jsme byli týden před tím na dovolené, kde jsem si opět vyslechla triádu a jeho nechuti k ní.. bla bla

S_nadeji (myslím že to byl on) kdesi psal, že když je rána infikovaná čas ji může buď zacelit nebo na ni časem zemřeme...
Budu se snažit aby se mi nestalo to druhé a doufat že zacelí a otupí.

Já mám takové nechutné tendence sklouzávat do úplně jiných témat no ale jsem ráda, že si můžu někde poplakat :grater: :rodna: :dumbom:

IVANO tvému popisu fází jsem se teď srdečně zasmála :-), asi to není vždycky podle knížky. Já to taky četla. Ale hned někdy po odhalení nevěry, kdy jsem chtěla slyšet jen to, že mám ještě šanci, takže jsem ta některá její tvrzení odmítala.
AEVO díky, to jsem ráda, že někdo tohle taky zná a že je možné to zpracovat. Já doufám, že když budu nucená ji někde potkat, tak že dokážu chovat se normálně.

Mazlíku, žiješ ?Myslím na tebe moc. Drž se!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Ivana napsal(a):

Salen: aha, tak díky. Já jsem měla půjčenou z kinhovny knížku od jedné německé psycholožky, jmenovalo se to Když partner odchází a ta tam měla pokud si vzpomínám 4 fáze po rozchodu: nejdřív tomu nejste schopna uvěřit, pak partnera nenávidíte, pak se z toho začínáte vzpamatovávat a užíváte si svobody a v poslední fázi jste připravená na další vztah. Já jsem se už 2 roky zasekla ve fázi 1. Něco na mě pasuje i z fáze 3, ale tu dvojku jsem nějak přeskočila. Do čtverky se asi nikdy nedopracuju.

Já prožívám asi první tři fáze (divné :co:), do čtvrté jsem se ještě nedostala a nevím, jestli dostanu :rolleyes:

Já to mám nějaký přeházený, teď  mám asi fázi třetí, a protože jsem se chtěla rozvést já, už jsem asi měla i čtvrtou, ale myslím, že se mi klidně může nějaká vrátit..... :supr:

Joooo, žiju a vrámci možností jsem i v pohodě ;) , jen to tady tiše sleduju. Až a pokud se bude něco dít, dám vědět.  Pa, pa

Mazlík napsal(a):

Joooo, žiju a vrámci možností jsem i v pohodě ;) , jen to tady tiše sleduju. Až a pokud se bude něco dít, dám vědět.  Pa, pa

Mazlíku, drž se. V rámci možností. :):pussa::hjarta:

Mazlík napsal(a):

Joooo, žiju a vrámci možností jsem i v pohodě ;) , jen to tady tiše sleduju. Až a pokud se bude něco dít, dám vědět.  Pa, pa

chápu to správně - že u Tebe je setrvalý stav, nic nového, manžel nic neřeší a Ty se to učíš taky neřešit? :)

Držím palce. :supr:

Já nevím, jestli něco řeší on,nemluvíme o tom. Ale já se učím nic neřešit, nebýt rozhozená z toho, že nemám věci pod kontrolou, jde to, ale sakra těžko. No prostě teď to beru tak, že co se má stát, tak se stane, já snad už víc dělat nemůžu. Teda asi můžu, ale nechci, je to na něm. Mezi námi , zase v rámci možností ;) , je to hezký, z mé strany opravdový, jak je na tom on nevím, jen cítím, že mě má pořád rád a nějak se mu do toho novýho života nechce. Uvidíme. Fakt nechci nic řešit, snad o tom ani mluvit.
Ale Vás sleduju a někdy jen zírám a móóóc přeju, viď, majkafo ;) .
Posílám :pussa: a :hjarta: .

Mazlík napsal(a):

Já nevím, jestli něco řeší on,nemluvíme o tom. Ale já se učím nic neřešit, nebýt rozhozená z toho, že nemám věci pod kontrolou, jde to, ale sakra těžko. No prostě teď to beru tak, že co se má stát, tak se stane, já snad už víc dělat nemůžu. Teda asi můžu, ale nechci, je to na něm. Mezi námi , zase v rámci možností ;) , je to hezký, z mé strany opravdový, jak je na tom on nevím, jen cítím, že mě má pořád rád a nějak se mu do toho novýho života nechce. Uvidíme. Fakt nechci nic řešit, snad o tom ani mluvit.
Ale Vás sleduju a někdy jen zírám a móóóc přeju, viď, majkafo ;) .
Posílám :pussa: a :hjarta: .

Mazlíku, sleduji Tvůj příběh. Jak jsi na tom teď? Mám to s manželem dost podobné. Dozvěděla jsem se v dubnu, že mi zahýbá. Sice údajně bez sexu, ale to není tak podstatné. Možná je to ještě horší. :-( Začalo to někdy na přelomu tohoto roku. Píše jí, jak ji miluje, volají si, občas se na hoďku, dvě potkají. Já jsem teď v devátém měsíci těhotenství, ona má tříměsíčního chlapečka. Když jsem mu dala ultimátum, řekl, že se jí nevzdá, že ji miluje. Mě má rád "pouze" jako matku svého dítěte. Ale rozhodně se nechystá odcházet. Nechápe prý, o co mi jde, že je to jen nevinné smskování atd. Ale zároveň tedy tvrdí, že preferuje ji, pokud si má vybrat. Jinak fungujeme jako normální rodinka. Říká, že musíme vydržet, než se náš syn narodí, že pak budeme mít oba jiné starosti a bla bla bla. Ale zároveň se rozhodně nechystá to ukončit. Chvíli to nesu hrdině - říkám si, že počkám, až ho to přejde. Ale za chvíli jsem už zase v pytli a brečím a brečím. A to nejsem žádná měkota :-) Mluvila jsem jednou i s ní, řekla, že spolu nespí a že ví, že čekáme rodinu a že víc se mnou nebude řešit. Ale stále ho kontaktujte. Mám pocit, že teď čím dál víc.
Kdyby to ukončil, tak vím, že jsem ochotná všechno smazat, udělat tu nejtlustší možnou čáru a začít znovu. Jinak je nám spolu opravdu fajn. Jen nechápu, jak to mohl nechat zajít takhle daleko. Nevím, zda to dělá z trucu nebo jí opravdu miluje. I když já to cítím tak jako ty - že k sobě patříme a že stejně víc miluje mě, i když to nechce přiznat ani sobě. Dostal strach z toho miminka, ze zodpovědnosti, ze všeho a zapletl se. Kdybych na to nepřišla, zřejmě bysme žili úplně pohodový život. Jenomže když jsem na to přišla, tak místo toho, aby to ukončil nebo mi to úplně vyvrátil, řekl, že ji miluje. A to se nedá vzít zpět.

Ach jo, po srdceryvných výlevech, jak mě má pořád moc rád a že ví, co ztrácí, že pořád budu jeho kotě a bude mě navštěvovat, aby byl aspoň občas se mnou, ale že už se rozhodl, já to vzdávám. Je to jeho rozhodnutí, já to respektuju a přeju mu, aby to bylo to, co hledal a ať je, pokud ne šťastnej, tak aspoň spokojenej.
Jen mě mrzí, že kvůli jedný manipulátorce bude zklamanejch a možná i nešťastnejch plno lidí. Co jinýho to je, když ve 24 letech neberu antikoncepci (při dnešních možnostech), do té doby to vycházelo a najednou .... Docela si ji dovedu představit, jak si to tam šmudlá injekční stříkačkou :lol: . Teda fuj, to ode mne bylo hnusný :usch: . Ale to byl jen pokus o žert.
Se slečnou koupili zříceninu v pr...ákově, kterou bude rekonstruovat a to nemáme zkolaudovanej náš domeček, už nikdy nechtěl na baráku makat, no, odříkanýho chleba největší krajíc.
Já teď budu něžně tlačit na dokončení kolaudace a prodej, protože, pokud by to bylo na něm, tak to snad nebude nikdy a on bude stále pendlovat a čekat na zázrak, bo co. A já už se vlastně těším, jak si budu zařizovat novej byteček a dál se uvidí, ale jsem docela zvědavá a i snad natěšená na novej život.
Pořád ho miluju, ale takhle žít už nechci, to je zase moje rozhodnutí. Myslím, že pro záchranu našeho vztahu jsem udělala všechno, co šlo, ale on si to prostě musí prožít a já asi nemám právo mu v tom dál bránit. A co bude dál se uvidí.
Stále se k sobě chováme hezky a doufám, že dokud bude doma, že to tak zůstane. Na druhou stranu je to pro mě o to těžší, kdyby se choval jako někteří o kterých tady čtu, tak mám vyřešeno už dávno, ale on je stále milej, pozornej a všechno funguje.
Po tom mým rozhodnutí jsem tak nějak pořád v klidu, jsem občas smutná, to jo, ale netrápím se a to občas smutná je jenom občas, většinou je mi fajn a hýřím dobou náladou a vtipem.
Díky za babinet, nevím, jestli bych byla tam, kde jsem, nebýt téhle úžasné školy.
Pa a všem :pussa: .

Mazliku smutný ale realita. Držím ti palce!

Mazlíku, taky držím palce. Všimla jsem si, že je to skoro přesně na den rok, co jsi založila toto téma. Jo, je to smutný.

Ahojky Mazlíku,
zdravím tě a posílám alespoň pohlazení.
A podívej, těch babietek, které si prožily své a teď jsou šťastné, těch přibývá, tak ti přeji, abys byla mezi nimi.
Držím palce :hjarta:

No ono to platí i pro ostatní :hjarta:  :hjarta:  :hjarta:

Děkujúúúú . Jo, jo, Lomikare, Lomikare :lol: . Já jsem a budu v pohodě, fakt, taky nekecám :reta: .

Ahoj Meyenko!

Meyo, ahoj :hjarta:

Ahoj, Mazlíku, páči sa mi tvoj postoj a držím palce, aby ste sa dokázali rozísť na úrovni a "bez ztráty desítky" - teda asi glancu... Každý koniec je zároveň začiaotk niečoho nového.
Meyuška, ahoj! :hjarta: :rock:

Mazlíku, máš můj obdiv, ale to Ty víš.

Teprve za čas poznáš, proč se vše děje tak jak se děje a že je to nakonec pro všechny takhle nejlepší.

Mazlíku :pussa::hjarta: , co říct ...... začíná ti nový život a udělala si co si mohla. Pro vztah i manželství.  Taky držím palce :supr:

Ahoj, i já jsem si prošla nevěrou o to horší pro mě, že se jednalo o mou kamarádku.Byli jsme s manželem  15 let a 5 jsme spolu chodili. Oni se do sebe strašně zamilovali a bylo jim úplně jedno, že ubližují svým dětem i partnerům.Její manžel se z toho zhroutil.Každý kdo to zažil ví, jak vás to ničí, ty lži, přetvářky, hledání chyb jen u vás...Já chápu, že se to může stát komukoliv, ale myslím, že i partner si zaslouží nedělat z něj blbce.Jenže málokdo přizná, že někoho má.Dva roky se to táhlo, dnes se divím, že jsem to vůbec přežila.Bývalá kamarádka se rozváděla jako první a půl roku podával žádost i můj manžel.Nemohl se k tomu rozhoupat, protože mu vyhovovalo mít doma blbce, kterej uvaří, postará se o 3 děti,barák, zvířata.A s milenkou si užíval ty sladké chvíle a nás s dětmi hledal jen chyby.Rozváděli jsme se loni v březnu, v srpnu jsme se s dětmi museli odstěhovat z jeho baráku.Jeho milenka má taky barák sama pro sebe, protože její dospívající dcery odešly s jejím býv. mužem.S ní být nechtěly a ani teď za ní nejezdí.Jak to poznamenenalo naše děti..Ještě teď z toho nejsou venku. A nikdy už ten vztah mezi nimi a tátou nebude takový jaký byl.Nevěří mu a on ještě chce,aby se kamarádili s ní, s člověkem, který pro ně vždycky bude tím,l kdo jim hrozně ublížil a ještě se roztahuje v jejich domově.Kolikrát svému tátovi řekly, že o ní nestojí, zrovna jako její děti o mého býv. manžele. Ale on je sobec, kterej chce aby hlavně vše bylo po jeho a neohlíží se na nic. Syn má ještě navíc těžkou srdeční vadu, takže jsem měla strach, aby se mu to ještě stresem nezhoršilo. Čeká ho další operace.A ona byla zdrav. sestra a je stejně bezohledná jako on. Je mi z nich zle. Děti za ním sice jezdí jak chtějí ony, já se s ním snažím vycházet, vím, že si děti užili už špatných věcí dost, ale stejně přijdou chvíle, když ten táta by měl u svých dětí být, protože ho potřebujou a jeho zajímá jen jeho milenka. Já prostě nedovedu pochopit sobectví lidí, kteří si staví štěstí na neštěstí druhých a je jim absolutně jedno kdo to odnese. U slušných lidí, kteří mají v sobě alespoň trochu morálky by přece přibuzný a partner kamarády či kamarádky měl být tabu. Jsem ráda,že od nich bydlíme dostatečně daleko a nemusím je potkávat.

Ještě jsem si všimla u vašich příspěvků, každá máme trochu jinou taktiku jak to s nima dát zase dohromady..Ale bohužel jsme s kamarádkou zjistily,že i když zvolíme každá jiný postup - taky se provalila nevěra u jejího muže, že stejně hlavně záleží na těch co podvádí. Je pravda, že si člověk může pak říct, jo, udělala jsem pro to všechno co šlo a stejně to nemá cenu. Každá čekáme, že se chlapi vzpamatujou, ale většinou to není pravda. Teď jsme s kamarádkou obě rozvedené a je nám fajn. Neříkám, že to není těžký být sama na 3 dospívající děti a všechny ty starosti. Je a přijdou chvíle, kdy to na vás všechno padne a říkáte si proč vy..Ale bohužel, je nás takových hodně. Ale když si vzpomenu nato trápení a jeho hnusný chování, nemám čeho litovat. Jak odcházel, když děti šly spát ke své milence, psychicky mě deptal...Každý kdo to zažil to zná.Přeju všem, kdo tímhle hrozným obdobím právě teď musí procházet hodně sil. Věřte, že čas to všechno postupně pomalu zahojí, ale ta zrada ve vás bude stejně pořád. Hodně štěstí, třeba to zrovna právě u vás dopadne líp než u mě!

Janap mám podobný životní příběh jako ty a jsem dnes ráda, že to zlé mám za sebou, ale ta zrada občas bolí. O mé dospívající dcery BM nemá zájem a čím víc se prodlužuje doba od jeho odchodu a rozvodu, tím mi přijde, že už těžko k nim BM nalezne cestu, i kdyby chtěl......Je třeba a musíme zavřít dveře za minulostí ,ale co to stojí bolesti, úsilí. Všem lidem s podobným osudem přeji hodně síly, neztrácejte naději a důstojnost, i nám snad časem vysvitne slunce.

Ahoj, přečetla jsem téměř všechny příspěvky a v těch všech písmenkách vidím i svůj vlastní střet s nevěrou. Nevím jestli záleží na tom jak jsem se to o nevěře svého manžela dozvěděly,  ale já jsem také ten klasický příklad, který si to přečetl dost zřetelně v mobilu. Nevím jak dlouho to fungovalo předtím, ale v tu chvíli se mi zhroutil svět. 20 let manželství dvě skoro dospělé děti  zamilovaný manžel ( bohužel do jiné) a co dál?
Vždycky jsem si myslela a hlavně slýchávala, že když se zamiluje žena, tak dokáže jít přes mrtvoly, pálí mosty atd.. To jsem ještě nevěděla jak vypadá zamilovaný mužský. Nechtěla jsem se jen tak lehce vzdát, tak jsem se ponížila a té dotyčné zavolala, což byl šok číslo dvě. Naprosto arogantní nepříjemná ženská z které čišelo něco co nedokážu pojmenovat. To nebylo ani sebevědomí to bylo něco víc. nečekala jsem, že složí zbraně, ale že mi začne vyhrožovat, že mě zničí kdy bude chtít, že se postará o to aby mě vyhodili z práce atd...tak to jsem nečekala vůbec. No jen díky tomuhle hovoru jsem se dozvěděla, že je rozvedená ( mému manželovi nalhala že je vdaná) což se ho dotklo,nesnáší lež. To je paradox co? Slíbil, že to ukončí, po půl roce jsem zjistila, že neukončil, dokonce se tak zamiloval, že navštívil kartářku, aby mu vyčetla v kartách co má dělat. Pak byl nějaký čas relativní klid, chtěl abych mu dala čas, že si musí srovnat v hlavě co je pro něj důležité a co ne. Během té doby, kdy jsem mu já dala čas, se jejich láska dál a dál rozvíjela. Až v loňském roce před vánoci, když mi přišla od ní SMSka, né příliš slušná a všeříkající, tak se možná skutečně rozešli. Ale kdo tímhle vším prošel, ví co to je důvěra ! Ta se velice rychle ztratí, ale znovu ji získat ?? Nedá se říci, že bych byla v klidu, že můj žaludek na vodě se nikdy nezachvěje, že smskující manžel mi neprobudí v hlavě hlodajícího červíčka. Ale jedno vím zcela určitě, pokud bych již po několikáté zjistila, že ten vztah pokračuje, naše manželství bych ukončila. Bolelo by to, určitě víc než si dokážu představit, ale určitě by mi to přineslo vnitřní klid a taky to co tady mnohé z vás zmiňují, nový život. Takže díky vám všem, co tady přispíváte k takovýmhle životním tématům, myslím, že si tady každá z nás něco vezme.

Ivano,Ivalo, Kukačko-moc to  teď bolí- přešlo to ?

Ivano,Ivalo, Kukačko-moc to  teď bolí- přešlo to ?

Mikulenko, nejsem žádná z těch, koho se ptáš, ale za sebe odpovídám, přejde to. Čas je laskavý a hojivý. :pussa:

Neboj se MIKULENKO, bude to bolet míň a míň a dokonce to sama můžeš urychlit tím, že se budeš víc a víc zabývat jen sama sebou a těmi, co ti zůstali blízcí. On není středem vesmíru ani tvého života, i když se ti to teď tak zdá. Vybavuj si všechny jeho negativní vlastnosti, co ti lezly na nervy, těš se na to, že si život zařídíš podle svého. A přijde jiný chlap, určitě.
Jednou tu některá napsala moc hezkou věc. Že jsme si představovaly manželství tak, jak to fungovalo s naší maminkou. Že nás partner prostě bude mít vždycky rád, ať se děje co se děje a ať provedeme cokoliv. Ale zdaleka ne všem se to povede. Prostě to manželství byla jedna etapa našeho života. My co jsme v něm vydržely dlouho, jsme aspoň dovedly děti do života v úplné rodině. Některé nemají ani tohle štěstí.
Snaž se co nejdřív začít samostatný život. Když si psala ten dotaz, muselo ti být moc smutno, já vím. Dopřej si klidně tyhle chvíle, kdy brečíš do umrtvení, je to užitečné, vyplavíš to ze sebe. A pak bude zase chvíli líp. Jde to ve vlnách, zkraje jsou to hluboké pády ke dnu, ale časem se to zmírňuje a už nepůjdeš ke dnu. Věř tomu, je to tak u každé.

Vrátila jsem se z dovči a z několika výletů s kámoškama s vyčištěnou hlavou. Bylo to tak osvobozující !Jen pak stačilo "mého" ještěmanžela potkat večer v bytě a všechno  hezké je jakoby pryč. Četla jsem tu včera  Vaše loňské příspěvky /Salen-3.8.2006 tam píšeš to, co teď zažívám já/, proto se ptám ,jak je po roce...K rozvodu jsem byla rozhodnutá několikrát, ale taky mám někdy pocit- jak tu píšete :nechat to plynout.Je fakt, že si asi člověk stačí líp zvyknout na samotu a učí se ji nějak zaplnit, když to není: BUCH! -rozvod z čista jasna-odchod -prázdnota-co s námi bude ap. Tak nějak je lepší se připravit na život po rozvodu. Tak jsem to taky udělala s M.-když jsem mu přestala prát a vařit/jinak sporák a pračku  k dispozici má.../, zvykám ho tím na život po rozvodu, že?Ta jeho milá ho nechce se vším všudy-jen na zábavu.Myslím , že dnes je konečně dovychován , že umí spoustu věcí, které neuměl, když se ženil se mnou. Trefí do ledničky, pro ponožky-i si je přemáchne / ! /,pro kapesníky, naučil se pověsit si kalhoty a myslím, že si i tajně něco přežehlí. .
Copak to, ale nejvíc bolí, že se M. víc a vlastně už tajně roky věnuje cizím dětem a jejich mámě, že na své neměl čas, že si spolu neužijem společných vnoučat-mrňavé dětičky máme rádi oba. S kamarádkama je dobře, ale nemůže na nich člověk viset, aby se nenabouraly zas jejich vztahy.Na to, že jsem sama se snažím nemyslet-nelitovat se. Ve středu jsme byly s kámoškou a dětmi v Teplických skalách-všude na každém kroku rodiny, páry a já na licho..tyhle myšlenky odháním, ale budí mě v noci a to se nedá ovlivnit..
Všem dík za podporu a odpověď-Vy už jste dál..

Vrátila jsem se z dovči a z několika výletů s kámoškama s vyčištěnou hlavou. Bylo to tak osvobozující !Jen pak stačilo "mého" ještěmanžela potkat večer v bytě a všechno  hezké je jakoby pryč. Četla jsem tu včera  Vaše loňské příspěvky /Salen-3.8.2006 tam píšeš to, co teď zažívám já/, proto se ptám ,jak je po roce...K rozvodu jsem byla rozhodnutá několikrát, ale taky mám někdy pocit- jak tu píšete :nechat to plynout.Je fakt, že si asi člověk stačí líp zvyknout na samotu a učí se ji nějak zaplnit, když to není: BUCH! -rozvod z čista jasna-odchod -prázdnota-co s námi bude ap. Tak nějak je lepší se připravit na život po rozvodu. Tak jsem to taky udělala s M.-když jsem mu přestala prát a vařit/jinak sporák a pračku  k dispozici má.../, zvykám ho tím na život po rozvodu, že?Ta jeho milá ho nechce se vším všudy-jen na zábavu.Myslím , že dnes je konečně dovychován , že umí spoustu věcí, které neuměl, když se ženil se mnou. Trefí do ledničky, pro ponožky-i si je přemáchne / ! /,pro kapesníky, naučil se pověsit si kalhoty a myslím, že si i tajně něco přežehlí. .
Copak to, ale nejvíc bolí, že se M. víc a vlastně už tajně roky věnuje cizím dětem a jejich mámě, že na své neměl čas, že si spolu neužijem společných vnoučat-mrňavé dětičky máme rádi oba. S kamarádkama je dobře, ale nemůže na nich člověk viset, aby se nenabouraly zas jejich vztahy.Na to, že jsem sama se snažím nemyslet-nelitovat se. Ve středu jsme byly s kámoškou a dětmi v Teplických skalách-všude na každém kroku rodiny, páry a já na licho..tyhle myšlenky odháním, ale budí mě v noci a to se nedá ovlivnit..
Všem dík za podporu a odpověď-Vy už jste dál..

Opět duplikát...

Mikulenko,

u nás to bylo bum bác tralala....:dumbom: během 1,5 jsme šli od sebe a dalšího měsíce rozvedeni, krizí bylo x před tím + 2 rozchody vždy cca po 2 letech. Plácala jsme se v tom s ním ještě další rok (i když měl přítelkyni, potažmo i těhotnou - ale prý mě pořád miloval a chtěl zpět) no a teprve nyní po cca 1,5 roce v sobě začínám nacházet takový ten klid, pohodu, nadhled a nechuť ho mít vedle sebe.

Jinak musím uznat, že za ten 1,5 roku jsem nasbírala mnoho zkušeností, zábavy, nových přátel a prostě všeho....:cool:

MIKULENKO - jak jsem na tom po roce?
Tak především mám nový krásný byt, vše komplet nové a podstatně lepší než "doma". Stačilo mi na to "odstupné" od BM a úvěr na stavební spoření, který splácím asi 1 700,- měsíčně, což jde. Jsem tu volná a svobodná, po nikom neuklízím, ušetřím podstatně za jídlo, s nikým se nedohaduju co se bude dělat, žiju si tak, jak chci jen já. Mám jedno z našich aut, o které se dělím se synem a které mi ex dodnes nepřevedl, tak doufám že zaplatí pojistku.
Nevidím kam s ní jede, co si balí, co si vybaluje, co jí koupil a veze k ní, co kde schovává po baráku pro ní, nebojím se pustit počítač, co tam na mě kde vybafne za její fotky či stahované soubory (dodnes se oklepu při vzpomínce, kdy jsem si něco stahovala a jak se objevuje správce stahování, tak tam jsem viděla stahovaný soubor "žádost o rozvod" - ona je JuDr., tak mu to poslala hotové).
Poznala jsem asi 6 převozníků, toho posledního jsem si už nechala na občasná setkávání, i když to taky není úplně ono, tak se dál rozhlížím, ale už mě pustilo to šílené hledání, jen hlavně někoho mít. Už vím, že je mi dobře i samotné.
Co pořád bolí - hlavně to, že ex mě úplně vyškrtnul ze života, nepromluví na mě, nezdraví mě. Ale holky mi tady radí, že je to pro moje odtržení to nejlepší a časem se uvidí. Pak bolí to vidět je spolu - ruku v ruce nebo když mi někdo donese kde byli, zvlášť když někam jedou s našimi společnými známými, a jak ex na ní zamilovaně zírá a skáče kolem ní. A taky když jí vidím občas na "mé" zahradě a představím si ji v "mé" ložnici. Ale taky ta bolest s časem ustupuje.
Občas mě přepadne představa vánoc nebo něčeho podobného, stejně jako ty lituju toho, že nebudeme spolu chystat synovi svatbu a radovat se z vnoučat. Snad do té doby budu mít jiného partnera, který o mě bude stát a bude se radovat z mých radostí. Pevně v to doufám.
Vím že mě ještě pravděpodobně čekají dvě těžké věci - přímé setkání s ní a okamžik, kdy ji "přijme" náš syn. Doufám že v té chvíli budu dostatečně silná. Zatím spíš doufám, že se to nikdy nestane.
Nedokážu zatím BM přát štěstí. Ani se o to nesnažím. Zachoval se ke mě hnusně, sobecky, ačkoliv já jsem mu rozvod v ničem nekomplikovala. Pokud mu něco přeju, pak jen to, aby ho tato přítelkyně jednou opustila pro jiného muže.

jo, Mikulenko, co se změnilo u mě? Nic. Můj BM bydlí stále s Péťou a její dcerkou a já se svými dětmi, které už jsou velké a kromě praní, vaření apod. mě už k ničemu nepotřebují. Jsem sama a to doslova. Měla jsem kamarádku z netu, ale našla si přítele a na mě se vykašlala. Takže dovolenou jsem letos strávila sama na koupališti s knížkou nebo sama na výletech po okolí. Je pravda, že už po večerech nepláču, ale bolí mě to všechno pořád stejně a smutná jsem stále. Narozdíl od Salen si nemyslím, že ještě někdy budu mít nějakého muže. Nemám totiž kde hledat, kromě internetu, což mi přijde takové násilné. Neumím si představit, že bych šla s někým jen tak na schůzku s představou, že spolu eventuálně budeme chodit. Já musím poznávat muže velmi dlouho a velmi pomalu, abych si na něho dokázala zvyknout a posléze se snad zamilovat. Vzhledem k tomu tedy asi už nikoho nepotkám. Je mi to líto, ale co se dá dělat. I takové ženy jsou. Jen bych moc chtěla nějakou tu kamarádku, se kterou bych chodila o víkendech ven, zašla si do kina, do divadla, trošku si mohla pokecat u kafé, ale zatím se mi nedaří nikoho takového najít.
Můj BM se ke mně chová jako ten Salenin - předstírá, že neexistuji a nikdy jsem neexistovala. Setkali jsme se v červnu v nemocnici na návštěvě dcery, pozdravil na půl úst (tedy odpověděl na můj pozdrav) a dál dělal, jako že tam nejsem. Děti k němu dost často, tak 1x týdně chodí a on se jich na mě nikdy nezeptá. Žije si zkrátka nový život a kdybych umřela, je mu to fuk.
Moje samota mě moc bolí a je mi smutno a hořko. Nevidím před sebou žádnou perspektivu.

Ivano, proč tak smutně. To chce pomáhat náhodě. Určitě potkáš nové kamarádky a třeba i kamaráda :gloria: . Nebraň se tomu, život je krásný.

IVANO kdybys byla tady někde ze západu, já už bych tě seznámila, neboj :-) a možná tu někdo z tvé blízkosti je.

Salen: díky, jenže já jsem z Brna :-(

Ivana napsal(a):

jo, Mikulenko, co se změnilo u mě? Nic. Můj BM bydlí stále s Péťou a její dcerkou a já se svými dětmi, které už jsou velké a kromě praní, vaření apod. mě už k ničemu nepotřebují. Jsem sama a to doslova. Měla jsem kamarádku z netu, ale našla si přítele a na mě se vykašlala. Takže dovolenou jsem letos strávila sama na koupališti s knížkou nebo sama na výletech po okolí. Je pravda, že už po večerech nepláču, ale bolí mě to všechno pořád stejně a smutná jsem stále. Narozdíl od Salen si nemyslím, že ještě někdy budu mít nějakého muže. Nemám totiž kde hledat, kromě internetu, což mi přijde takové násilné. Neumím si představit, že bych šla s někým jen tak na schůzku s představou, že spolu eventuálně budeme chodit. Já musím poznávat muže velmi dlouho a velmi pomalu, abych si na něho dokázala zvyknout a posléze se snad zamilovat. Vzhledem k tomu tedy asi už nikoho nepotkám. Je mi to líto, ale co se dá dělat. I takové ženy jsou. Jen bych moc chtěla nějakou tu kamarádku, se kterou bych chodila o víkendech ven, zašla si do kina, do divadla, trošku si mohla pokecat u kafé, ale zatím se mi nedaří nikoho takového najít.
Můj BM se ke mně chová jako ten Salenin - předstírá, že neexistuji a nikdy jsem neexistovala. Setkali jsme se v červnu v nemocnici na návštěvě dcery, pozdravil na půl úst (tedy odpověděl na můj pozdrav) a dál dělal, jako že tam nejsem. Děti k němu dost často, tak 1x týdně chodí a on se jich na mě nikdy nezeptá. Žije si zkrátka nový život a kdybych umřela, je mu to fuk.
Moje samota mě moc bolí a je mi smutno a hořko. Nevidím před sebou žádnou perspektivu.

preco nasilne cez internet? dnes je taka doba...poznam kopu kamosiek, ktore si takto nasli partnera...najprv si len pisali, zistili, ze su si blizky, vymenili si foto, a nakoniec sa aj stretli...a klape im to zopar rokov

IVANO a nechtěla bys začít chodit v Brně do fitka??? Tam je totiž jedna z našich v našem věku ....

TeĎ jsem vyplodila "něco " do tématu o rodinných konstelacích a .....vypli  proud :+)). Je to v háji -zeleném.
O tom internetu jsem taky popřemýšlela-nakoukla a -NIC. CO můžu nabídnout ? Pánové chtějí mladou , štíhlou. sportovkyni/všechny od sporáků  honem k tenisu a na kola !/, na flirt, s vyřešenou minulostí,...Nic nesplňuji-já tak na procházku,na tůru-ne vysokohorskou, zaplavat si-rekreačně, volejbal už taky v letech nehraju, sjíždět na kole krpály mně neláká a na  dravý rafting jsem srab , stejně jako na paraglaiding. Tak co se mnou? Že jdu ráda na borůvky, na kole i pěšky  po okolí,poslechnu si country, ráda si obyčejně zatancuju, posedím s  kamarádkama-kamarády nemám/ byli společní a zmizeli se zprávami o chystaném rozvodu-ani se jim nedivím/, CO tedy napsat na internet. Děti chci vídat dál, chtěla  bych, aby se měly kam vracet, až jim bude ve světě ouvej a aby se neostýchaly, že tam je jiný chlap-kdoví, jak je přijme? Oni teprve své místo v životě hledají. Proto rozumím Ivaně. Ivo-mám dceru v Brně, kdyby s chtěla, můžem se tam někdy sejít, až za ní pojedu. K Salen mám daleko, ale jakobych ji znala dávno-třeba se taky někdy sejdem.Taky si myslím,že právě ta, se kterou nás opustil nás jednou pomstí, Salen, že mu to spočítá za nás.
I Janap-rozumíme si, že , holky...

Čekám na Kokardu, až se vrátí, jestli jí bude kapku líp.

Marikaa: Ten klid a nadhled bych nějak měla, ale nesmím ho vidět doma. Prosila jsem ho, ať se už někam vrtne, ale asi je už naschvál-suverénně se vrací a říká, že tu bydlí-ví že mi to vadí..Nechuť ho mít vedle sebe stále roste a s tím počítá-vydírá mě finančně a hlavně psychicky-VÍ, co na mně platí..O děti začal mít najednou velký zájem-nejsou to už malé děti, bude je jednou potřebovat ! Proti té vypočítavosti a  manipulaci je těžké bojovat, aby člověk nezranil děti..
Vám vadí, že  Vás BM ignoruje. Taky jsem si to říkala, že to bude hrozné. Ale nedovedu si představit, že mi JI ještě bude ukazovat a snažit se, abychom byly kamarádky. Asi by toho bxyl schopen, ale mně moc pomáhá, když už ho mám pořád v bytě, nevidět, neslašet ho a ignorovat-stejně jen provokuje a pak se pase na tom, že mně zas vytočil. Vymetla jsem si ho z hlavy-kde a s kým je-však to trvalo ! Nemohu se přece kamarádit s podvodníke m a lhářem. Kamarády si vybírám podle jiných kritérií-a taky pomalu-jako Ivana. Ivanu chápu-taky jsem tak začínala: CO budu dělat sama 14 dní o dovolené ? po 4 letech vědomého zaplňování toho času se mi letos zdá ta dovča krátká ... Jen kdyby se ráčil odstěhovat a neotvíral mi znovu rány na duši..
di na těch rodinných kostelacích něco bude-můj život je stejný jako mých rodičů-jen má delší scénář- a jak mi psala  Salen, my dovedly děti k dospělosti v "úplné" rodině.
Díky za to, že se tu člověk může svěřit -vypovídat, poučit a možná i tím varovat další.

Mikulenko - víš kolik je takových obyčejných mužských, kteří by byli vděční za borůvkovej koláč??? :-D Třeba nejsou zrovna na internetu. A podle mých zkušeností je nejlepší psát do inzerátů čistou pravdu a nic nepřikrašlovat. Většinou to přitáhne daleko víc odpovědí než nějaký plytký blábol :-). A inzerát se nemusí dávat jen na internet. Ale dokud to nemáš v sobě trochu srovnané, tak to budou stejně jen takové vztahy na zlepšení tvého sebevědomí - aspoň podle mých zkušeností
S tím společným bydlením je to na prd, ale je vás tu takových víc. Teď nevím jak dlouho v tom žiješ, myslím že poměrně krátce. Řešení najít určitě lze. Je to hrozně nepochopitelný, že se ti chlapi takhle mohou chovat - ještě když lítají mezi manželkou a milenkou, mají rádi obě a "jen" se nedokáží rozhodnout, ale když manželku odstaví a přesto nehodlají opustit byt ani jinak bydlení vyřešit, jsou to sobci.

Máš pravdu, Salen-nemám to v sobě srovnané. A mám pocit, že bych tak akorát  využívala někoho , kdo si to nezaslouží .Nějak vnitřně potřebuju jedno uzavřít a pak..třeba zas péct s láskou ty borůvkové koláče. Na ty inzeráty jsem mrkla jen ze zvědavosti-kdo a koho hledá-v mém věku. Zatím to nepotřebuji komplikovat-jak říkáš "převozníkem". Mám po těch všech nepříjemnostech s manželem pocit, že bych už ani neuměla být uvolněná, věřit slovům a pohlazením, že bych je teĎ asi neuměla ani sama dát někomu-zvyklá být ve střehu a čekat odněkud zas nějaký podraz...Jsem tak nějak "stažená".
Ivano, až si někoho najdeš, bude Ti jedno, jak s Tebou BM jedná-chceš, aby  Ti předváděl své nové štěstí?aby se před tebou muchlal s ní ? nebo  ti ukazoval fotky z jejich báječné dovolené, na kterou nechtěl jet s tebou ?Na něco je to ignorování lepší.  Drž se !

Ahojky holky! Tak jsem si dala na seznamku 2 inzeráty - na chlapa a na kamarádku. Chlapi se mi ozvali 4, kamarádka ani jedna. A já bych spíš chtěla tu kámošku. Sakra, copak v Brně neexistuje ženská v mým věku bez chlapa? To jsem taková rarita?
Salen - paní z fitak se mi ozvala na mail.  Docela bych si tam zašla, tak uvidím.
Mikulenko, až pojedeš do Brna, tak se ozvi, určitě na to kafe s tebou ráda půjdu.

IVANO se všemi 4 si dáš rande - počítej s tím, že se ti nebude zamlouvat ani jeden, téměř na 100%, takže to budeš brát čistě jako cvičení. Ale půjdeš, jasný! A podáš hlášení :-). A do fitka určitě zajdi, to je takový éro, když si voláme, vždycky se nařehtáme a to při tom probíráme ty naše nešťastný osudy. A že se ti neozvala žádná kamarádka .... no jo, když ono moc ženských v našem věku s internetem ještě nekamarádí.

Ivano,
poslala jsem SZ

No Ivano taky jsem zkousela seznamovani na inzerat a vysledek?Zadny.Ale tim nechci rict,ze bys nikoho nenasla.Spis jsem kazdeho srovnavala se svym BM a zadny takovy nebyl.Da se rict,ze jsem nebyla vyrovnana se svym rozvodem.A bala jsem se i dalsiho vztahu,ale zaroven jsem sama byt taky nechtela byl to zacarovany kruh.Ted taky zkousim seznamovani pres internet,ale myslim si,ze se situace bude opakovat,protoze ted zase budu srovnavat se svym byvalim pritelem.Taky si myslim,ze seznamit se prirozenou cestou je lepsi,takove to otukavani,ale ja moc prilezitosti k seznameni nemam tak taky musim volit tuto cestu.Ivanko drzim te palce......

Ahoj Ivano, určitě na tu seznamku bež, nemáš důvod tam nejít.Já jsem si taky dávala inzerát asi 2 x, ale bohužel nikdo mě nepadlo do oka a hlavně já nemám vyřešený vztah, takže nemohu jít di něčeho naplno. ale ty neváhej mám dost známých co mají zrovna patr. přes inzerát.

A ono hlavně fakt nejde o to, že by člověk měl na poprvé narazit přímo na vhodného partnera, spíš se naučit zase seznamovat. Vím to podle sebe, s jakou hrůzou jsem šla na první takové rande po létech. Ale naučila jsem se brát to normálně, pokecat u kafe s cizím člověkem, já jsem hrozně zvědavá, pořád se ptám a oni ti chlapi na sebe rádi řeknou kde co. A zažila jsem ty, kteří o mě moc stáli (bohužel ne já o ně) - óóó jak mi vyrostlo sebevědomí :-), ale i ty, kteří mi řekli že nejsem jejich typ - a stála jsem zase na zemi :-).

Ivano,
zkoušelas tady na Babinetu-Babinetí setkání?vidím, že se děvčata  v Brně scházejí, Kluby, Hledám kamarádku,..?
Zatím se tu taky čím dál víc rozhlížím, co všechno obsahuje Babinet.Mně ooslovila na poprvé ta nevěra-problém, kterým právě žiju. Čeká mě teprve řešení, ale  Ty jsi dál, tak máš  šancí víc.
Když v místě bydliště najdeš kamarádku, dostaneš se do míst, kam sama ženská nechodí a tam pak třeba narazíš na toho , s kým zas  přeskočí jiskra..
Držím  Ti palce.

Salen,
tak pokud Ti na férovku řekli chlapi už při prvním kafi, že nejsi jejich typ, tak to je vlastně super, ne? To by mi teda sebevědomí (v mém věku) neshodilo :D, důležité je, že Tě nechtěli nějak využívat, aniž bys byla jejich typ :supr:

Holky, zatím jsem jim odepsala, 2 už znovu odpověděli. Jednomu je 38, prý jestli to nevadí. No, mně ne, horší až uvidí mě. Já teda maldší nevypadám... A mám z nich příšernej strach, ani nevím, co mám povídat. já moc ukecaná nejsem. A mám pocit, že to mám jako eremurus. Všechny budu srovnávat s mým BM, hlavně co se inteligence a smyslu pro humor týče. Na druhou stranu si říkám, že stejně nic nečekám. Ani nevím, jestli bych nějakého chlapa chtěla, spíš ne. Jen mám teď období, kdy se děsím samoty. Ale třeba to zas přejde. Asi si teprve teď, po téměř 2 letech, začínám uvědomovat, že mě můj muž opravdu opustil, opravdu není nikde služebně mimo, opravdu má novou ženu a na mě kašle. Opravdu jsem sama. Je to strašný pocit, když víte, že vás nemá nikdo rád.
No, uvidíme. Každopádně poreferuju, ale spíš čekejte komedii.

Ale Ivo, neblbni, uvidíš, že to bude dobrý. Však si je hned nebereš. Třeba budeš příjemně překvapená, jací dobří společníci to budou. Moc Ti držím palce.
A někdo Tě má rád určitě! :supr:
A komedii si tady všechny rády přečteme, no ne? :supr:

No jasně, počkej jak s těmi zážitky budeš jednou bavit ve společnosti - někdy to stojí za to, ty trapáky :-)

Ivano, poslala jsem ti mail. Nevím , jestli ti přišel ?

Už 3 měsíce tu pročítám vaše příběhy.V tu dobu se provalila manželova nevěra,jak jinak než že jsem se podívala do mobilu.Podezření jsem už měla několik měsíců.Jsem z toho pořád nešťastná,nejím,nespím,vlastně vůbec nežiju,jen pořád brečím,což vím,že není dobrý,hlavně ne před M,ale nemůžu to ustát.Nejhorší je,že to neukončil.Řekl mi to tedy už 2x,že je konec,ale pořád není.Hned po provalení v květnu jsem mu to uvěřila,litoval,prosil,ať mu dám šanci,ať nedělám ukvapené závěry,klečel mi u nohou.Já mu to věřila,jeli jsme i na dovolenou a já se opravdu začala snažit najít cestu zpět.Ale hned po návratu to začalo znovu,sms,tajné telefony.Přiznal to sám,že se nemůže od ní odpoutat,že se snaží,mě má moc rád a nechce o mě přijít.Ale že je to silnější.Tentokrat jsem mu dala ultimatum,jel za ní to ukončit.Ale myšlenkama je pořád mimo a ja cítím,že zdaleka není konec.Trvá to 10 měsíců.Ještě bych měla podotknout věk.Mě je 36,manželovi 61 a slečně 24,má 4letou dceru.Nevím,co od toho oba čekaji,M pořád říká,že ví,že s ní nebude,ale nedokáže to utnout.Nikdy nebyl pryč přes noc,ale teď plánuje 3 dny  s ní,údajně ji má někam vést.To jsem mu řekla,že jestli odjede,už se nemusí vracet.Jsme spolu 14let,každý máme dítě s předešlého manželství,můj syn ma i jeho příjmení.Během nevěry jsem 2x podstoupila umělé oplodnění,už se nekolik let snažíme o dítě.O to víc to beru celé jako strašný podraz.Právě jsme dostavili dům,děti jsou skoro dospělé,mohli jsme si začít užívat,cestovat,jak jsme plánovali a on se na stará kolena takhle zblázní.Mám mu dát čas,ale já mu přestávám věřit.Nevím,jestli slečně jde o peníze,ten věkový rozdíl mi připadá až směšný.I on to říká,že vypadá,jak její dědeček,že s ní nemůže nikam jít.Mě to celé tak mrzí.Nevím,jestli ho mám nechat.Nevím,jak přestat dělat scény,i když je pravda,že už jsem začala chodit s kamarádkou mezi lidi,ale stejně jsem pořád myšlenkama u něj.Pořád se ptám PROČ??Proč to teď udělal?Asi píšu zmateně,ale zase jsem celou noc nespala,jsem na práškách.Příští týden jdu do poradny,ale nevím,co od toho čekat.Mám strach,že zůstanu sama,že mě nikdo už nebude mít rád.´,strašně se bojím,co přijde.Holky poraďte,jak se z toho dostat?Jsem na něm strašně závislá.Myslím,že i on na mě,ale nedokáže se od ní odpoutat.Nikomu jsem to neřekla,snažím se nedát na sobě nic znát.Ale jde to těžko.Tak jsem aspoň něco tady ze sebe dostala a je mi trošku líp.Díky

Ahoj Evíku,

promiň jestli se Tě to nějak dotkne, ale je to čistě můj suběktivní názor.

Už ten Váš věkový rozdíl, mi přijde trochu "dost" a proto mě ani moc nezaráží že si nabrnknul pro změnu místo 20let mladší o 40 let mladší. Dyť holčina je ve věku jak si byla Ty když jste se seznámily:kapitulation: přijde mi to hrozný :o co si Ty chlapi myslej a že ženský na to přistupujou....

Nedokážu pochopit co ta holka na něm vidí, mě by z toho bylo více méně asi zle :rodna: no nic...v každém případě, pro ní to jistě životní partner nebude, nevím zda jí zahrnuje pozorností a dárky, ale 40 let rozdíl je 40 let rozdíl :co: a pokud by ho opravdu "chtěla a milovala" tak má holka asi nějaký problém :rolleyes:

A radu Tobě???? Pošli ho k čertu, vlastní děti nemáte a  najdi si nějakého 40 letého chlapíka s kterým otěhotníš hned jak budeš chtít, budeš s ním moct žít aktivně a bude rád za to co má a né každý 20 let čenžovat za mladší :rodna:

Ahoj Evíku...

Přesně jak je název tohohle vlákna...moc to bolí a přejde to...Bez otazníků,vykřičníků,jen s pár tečkama...Záleží hlavně na tobě,co ty chceš a co jsi ochotná pro to udělat.Myšlenky se pořád budou vracet a nedokážeš se odpoutat,pokud jim dáš prostor.Musíš si vždycky,když ti nějaká nepříjemná naskočí,tak si říct,to ne,nad tímhle já nechci a nebudu přemýšlet,chci myslet na to a to pěkný(třeba,že si půjdeš koupit sukni,to je jedno,ale na něco hezkýho).Ono to z počátku nejde lehko,ale věř,jde to a čím dál lehčeji.Tady i v poradně ti řeknou,že se máš zabývat sama sebou...najdi si něco,co tě baví,co bys chtěla zkusit...a přihlaš se na nějaký kurzy,na školy,s kamarádkama choď ven,neříkej doma s kým jdeš a tak dál...
Jiná věc je tvůj muž...někde tady v těchhle vláknech jsou příspěvky od Solkly a laminanonte,přečti si to,jsou z druhý strany a třeba ti pomůžou to pochopit...
Jen mi připadá divný,že ji musí někam vézt,t bych se mu asi snažila vysvětlit,že mi to ubližuje a že mi tím dává najevo,že ona je ta přednější,že na ní mu záleží víc...ale těžko říct,co to má znamenat...
Tak se drž,piš sem,snaž se to ze sebe nějak dostávat a ono to půjde...:jojo::jojo:

Ježíšmarjá, Evíku, to on, ne ty se má bát, že zůstane nakonec sám, :usch:  když si nemůže vybrat. Je ti 36!!!!!! A to je krásný věk. Já vím, že je to těžké odpoutat se od někoho s kým jsi prožila šťastné chvíle, myslím, že u tvého manžela nakonec zvítězí pud sebezáchovy a zůstane s tebou. Ale mohu ti říct z vlastní zkušenosti, ten stín nedůvěry už mezi vámi zůstne. Ať se budeš snažit sebevíc, už to nebude nikdy jako to bývalo. Já jsem se takhle snažila 16 let ale ze strany mého BM snaha nebyla. Rozvedla jsem se v 52 letech, děti jsou velké a teď  mám pocit, že se předemnou teprve všechno otvírá. I když ten rok to teda bolelo, ne že by bylo všechno za mnou, ale nakonec to opravdu přebolí. :hjarta:

EVÍKU .... tobě bylo 22, jemu 47, když jste se poznali? Oba jste měli dítě z předchozího manželství. Tys asi moc dlouho vdaná být nemohla. Jedna otázka - nebyla vaše známost důvodem rozvodu jeho manželství??? Asi víš proč se ptám. Některé věci nám život vrací ....

Jinak můj názor - holčina neměla otce nebo tam byl s otcem nějaký problém. Jejich vztah nemá perspektivu (pokud tvůj manžel není nějaká celebrita). Chceš-li to manželství zachovat, zkus se nad to povznést a ještě jim dej čas. To skončí časem samo. I když to ještě nějakou dobu může trvat. Dopřej mu to jako hračku starého muže.
Ale je samozřejmě na tobě, zda ti to manželství za to stojí. Je pravděpodobné že za pár let bude tvůj muž mít opravdové vrtochy a problémy stáří, zatímco ty budeš pořád v ideálních letech. Teď máš šanci zkusit štěstí do třetice a začít zase jinak a jak už tu někdo psal, pořídit si i to mimino.

A ještě musím konstatovat, že člověk se ve vztazích nikdy nepřestane divit. Mít o tolik staršího chlapa, tak žiju v iluzi, že bát se bude on o mě a jeho nevěra že nehrozí.

A ještě jednou - zeptala jsem se na radu přítele, který šel v 47 letech žít s 18tiletou. Dnes je s ní 4 roky a má problém jak se jí zbavit. Radí ti - nechat ho s ní odjet nejen na ty 3 dny, ale nejlépe tak na 3 měsíce. Je přesvědčený, že se pak sám a dobrovolně a rád vrátí k tobě.

Salen taky bych řekla :dumbom:

jinak mě asi cca před týdnem, pozval na "vážné" rande téměř 50 letý muž, a cítil se strašně uražen, že jsem jeho pozvání nepřijala a v podstatě jsem mu řekla zda se nezbláznil,že s chlapem ve věku mého otce rozhodně vztah neplánuji a mít nebudu. A pak když jsem si spočítala jak by se ty roky vlekly dál, a kdyby jsme měli dítě, že dítěti bude 20 a jemu 70 let!!!!Grrrrrr :gloria: ale klobouk dolů, nízkým sebevědomím rozhodně netrpí pánové :sjuk:

Salen napsal(a):

EVÍKU .... tobě bylo 22, jemu 47, když jste se poznali? Oba jste měli dítě z předchozího manželství. Tys asi moc dlouho vdaná být nemohla. Jedna otázka - nebyla vaše známost důvodem rozvodu jeho manželství??? Asi víš proč se ptám. Některé věci nám život vrací ....

Jinak můj názor - holčina neměla otce nebo tam byl s otcem nějaký problém. Jejich vztah nemá perspektivu (.

Salen, sorry, ale toto je trochu :offtopic: a dosť od veci... Po 14 rokoch... To už je hádam jedno... To už je premlčaná aj vražda...

Marikaa napsal(a):

Salen taky bych řekla :dumbom:

jinak mě asi cca před týdnem, pozval na "vážné" rande téměř 50 letý muž, a cítil se strašně uražen, že jsem jeho pozvání nepřijala a v podstatě jsem mu řekla zda se nezbláznil,že s chlapem ve věku mého otce rozhodně vztah neplánuji a mít nebudu. A pak když jsem si spočítala jak by se ty roky vlekly dál, a kdyby jsme měli dítě, že dítěti bude 20 a jemu 70 let!!!!Grrrrrr :gloria: ale klobouk dolů, nízkým sebevědomím rozhodně netrpí pánové :sjuk:

Marikaa, ale to nemusí byť o sebavedomí... Ja ešte tiež neskladám zbrane a nekopem si hrob. A vek nemusí byť smerodajný, je to len orientačná informácia. Poznám 20-ročných starcov a poznám dôchodcov, ktorí sú živší ako oni... A vzťahy s vekovým rozdielom môžu, ale nemusia fungovať. Neexistuje obecné pravidlo či zákon. Na druhej strane, 40 rokov je už dosť veľký rozdiel. To je skôr adopcia ako partnerský vzťah... :/ 
Tiež by som asi vyčkala, či jeden alebo obaja nepochopia, že priepasť je priveľká, rovnako ako trpezlivosť a nutnosť kompromisov.

Myslíš Selima? Já myslím že na čase to až tak nezáleží, u někoho to přijde dřív, jinde později - ať už tomu někdo říká karma, jiný boží mlýny, osud či jinak. Ale možná jsem úplně vedle a Evík nebyla důvodem neštěstí jedné manželky.

Selimo samozřejmě, taky mám "starší" přátelé i muže a naopak od nich si beru "moudra" a "životní zkušnosti" po této intelektuální stránce by jsem  20 letý rozdíl možná i překousla, ale "do života" je to z mého pohledu nepřekonatelné. Mít s ním rodinu, sportovat, sexovat několikrát týdně :hjarta: no....a co si budem namlouvat, že by to bylo o pěnězích??? No nevím, nejvíc je "oškubou" stejně první manželky,a  pak ty mladé jsou přítelkyně, kterou si pravděpodobně nikdy nevezme.....takže pro mě je to neperspektivní vztah a budoucnost a ani se mi muži takovéto věkové kategorie nelíbí.

Faktem zůstává že můj BM byť byl stejně starý jak já byl v podstatě strařec (snad se s tím už nenarodil :D).....ale výkonej :hjarta::P

Salen napsal(a):

Myslíš Selima? Já myslím že na čase to až tak nezáleží, u někoho to přijde dřív, jinde později - ať už tomu někdo říká karma, jiný boží mlýny, osud či jinak. Ale možná jsem úplně vedle a Evík nebyla důvodem neštěstí jedné manželky.

Salen, karma je trošku zložitejšia, zákony príčin a následkov tiež... Netvárme sa, že všetkému rozumieme, hlavne keď máme takto málo informácií... Nakoniec, príčinou nešťastia jednej manželky mohol byť JEDINE manžel. On opustil(AK vôbec to bolo kvôli tazatelke)... A všetko mohlo byť inak.

Marikaa napsal(a):

Selimo samozřejmě, taky mám "starší" přátelé i muže a naopak od nich si beru "moudra" a "životní zkušnosti" po této intelektuální stránce by jsem  20 letý rozdíl možná i překousla, ale "do života" je to z mého pohledu nepřekonatelné. Mít s ním rodinu, sportovat, sexovat několikrát týdně :hjarta: no....a co si budem namlouvat, že by to bylo o pěnězích??? No nevím, nejvíc je "oškubou" stejně první manželky,a  pak ty mladé jsou přítelkyně, kterou si pravděpodobně nikdy nevezme.....takže pro mě je to neperspektivní vztah a budoucnost a ani se mi muži takovéto věkové kategorie nelíbí.

Faktem zůstává že můj BM byť byl stejně starý jak já byl v podstatě strařec (snad se s tím už nenarodil :D).....ale výkonej :hjarta::P

Marikaa, mám známych, medzi ktorými je rozdiel cca 25 rokov. Je fakt, že to je možno výnimka, ale je.... On je skôr ten aktívnejší typ, iniciátor pracovný(sú kolegovia z odboru), aj súkromný. V 50 si založil druhú rodinu, s dvoma deťmi, ktorým sa perfektne venoval, vychovlai ich už takmer(syn sa hlási na vysokú, dcéra je na strednej) a stále jazdia na splavy, deti už pomaly nechcú dovolenkovať  snimi a majú vlasnté programy, ale otec je stále čulý... A neopusitl ženu kvôli nej, naopak, žena nechala jeho aj s deťmi z ich manželstva(vtedy mali cca 20 a 16 rokov), takže on bol dosť down a potešil sa, keď im chodila pomáhať kamoška jeho dcéry. Po čase si ju vzal, mal s ňou deti... a žijú šťastne až dosposiaľ. Čo bude ďalej, sa uvidí, ale aj šťastných povedzme 18-20 rokov stojí za to, nie? Všekto je o ľuďoch. (Sex. správy z ich spálne nemám, ale podľa všetkých indícií tipujem, že to tiež nie je problém... ;) ).

Seli, jenže to je opravdu spíš vyjímka - tedy myslím :co: znám dvě slečny co jsou tak trochu na starší pány, a obě jsou neštastné a furt si jen stěžují, ale oni jim vždy něčím jak se říká "zavřou ústa". Věším že to někomu může klapat a neodsuzuji to, já jen říkám, že to pravděpodobně není nic pro mě :tesi: v práci jsem měla šéfa co ještě v 75 letech jezdil na lyže a místo výtahem chodil pěšky....je to o lidech. Ale když se jukneš na "normálního" padesátníka, co by si přál tu 20 letou kočku, tak faktn není o co stát :kapitulation::dumbom:

Holky díky za rady.Já jsem nebyla příčina jeho rozvodu.M se svou bývalou v té době nežil,sám se staral o 9letou dceru,která potom žila s námi.Já jsem měla mladého kluka,který mě zahýbal a došlo i na pár facek.A já jsem už 4 manželka mého M.Nevím co si slečna myslí,asi je to opravdu o penězích,žje s dcerou a s nemocnou matkou.M na svůj věk vypadá dobře,ve společnosti je to on,kdo je středem pozornosti,rád vtipkuje a umí se bavit.Já jsem si právě myslela,že on je ten,který by měl žárlit a proto mě to tak sebralo.Vůbec jsem to nečekala.Říká,že si chtěl ještě dokázat,že má na mladou holku,sám mi řekl,že bral s ní i viagru a podobné léky,aby se neztrapnil.Ze začátku to bylo jen o sexu a potom do toho spadl a zamiloval se.Vlastně jsou spolu tak 1x týdně,pár hodin,on je pořád doma,chce mít svůj klid.Má 2letého vnuka a když je u nás na hlídání,tak je vidět,že ho to už unavuje.Proto si pořád říkám,co hledá tam.Snažím se co nejvíc chodit ven,za kamarádkama,sestrou,ale myšlenkama jsem pořád u svého M.Chce se mi hned brečet a musím odjet domů.Vím,že mám celý život před sebou a on by měl prosit a snažit se.Ale je to tak těžký.Zatím jsem to já,kdo celý dny sedí utrápený a ubrečený a čeká na zázrak.

Evi, tak hlavu vzhůru, utři slzy a koukej si najít nějakého co k tomu nepotřebuje viagru a není unavenej :reta: - já vím, máš ho asi dost ráda, ale přesně jak jsem říkala z jeho strany to vidím jako takový "poslední" záškub, kdy si uvědomuje že už stárne a nic s tím nebude moc udělat....snaží se z posledních sil, vyhodit si z kopítka a cítit se být mužem....osobně bych mu to dopřála,a  vůbec bych se necítila méně cenně, jsi v nejlepších letech, život Ti nekončí, naopak děti máš velké a Ty??? Můžeš začít žít znova jak Ty chceš a třeba si najít i o pár let mladšího :supr::vissla: to by koukal pacholek....Dle mě si je Tebou moc jistý a nemá vůbec proč, ale na to přijde až pozdě a Ty máš na víc, máš na to žít a prožít né jen přežít :P:hjarta: howw:storstark:

SELIMA máš pravdu, že já těmhletěm duchovním věcem nerozumím. Jen mě to napadlo, protože to tak dost často bývá - já rozbiju jiné manželství a za pár let se mi stane to samé. Já vím že ten termín "rozbila mi manželství" nemáš ráda :-), ale je to zase jen můj přízemní názor, že když fena nechce, pes si neskočí.
A Evík už to vysvětlila, že zrovna u nich to bylo jinak.

EVÍK - ten můj kamarád, jak jsem o něm psala, mi řekl, že na tom věku vůbec nezáleží. Když se zamiluje 60tník, cítí se stejně mladý jako ve 30. Ale čím starší, tím rychleji to opadne. Asi by opravdu bylo nejlépe otevřít mu cestu k ní, ať si to užije a vyzkouší. Myslím že je 99% jistoty, že tohle nebude fungovat. Jenže dokud si to nezkusí, bude ho to ještě dlouho lákat jako zakázané ovoce a bude si po chvilkách odskakovat.
A ty se netrap a nebul, když se dokážeš na to podívat s nadhledem, vždyť je to spíš k zasmání :-). Pošli ho k ní a ještě mu popřej ať si to pěkně užije. A ničeho se neboj. Leda tak toho, aby to přežil ve zdraví :-).

A ty se netrap a nebul, když se dokážeš na to podívat s nadhledem, vždyť je to spíš k zasmání :-). Pošli ho k ní a ještě mu popřej ať si to pěkně užije. A ničeho se neboj. Leda tak toho, aby to přežil ve zdraví :-).


Evíku, tak tohle je to nejlepší, co můžeš udělat jak pro sebe, tak i pro něj, opravdu.

Mám dotaz: Co je nevěra - když se někdo vyspí nezávazně s někým jiným nebo když se zamiluje? Nebo obojí? A co je víc nebezpečné? A proč lidem nevadí nevěra, pokud o ní nevědí (chování partnera se nemění), ale jak se o ní dovědí tak jim začne vadit?

Každý to má nastavené inak... Dôležité je, aby to obaja partneri mali nastavené približne rovnako, potom je šanca vzťah ukočírovať.

Selima napsal(a):

Každý to má nastavené inak... Dôležité je, aby to obaja partneri mali nastavené približne rovnako, potom je šanca vzťah ukočírovať.

To je asi pravda, ale někteří lidé jsou nevěrní, ale od partnera jim to pak vadí. Mají dva metry.

Niclot - a jak by ti mohla vadit nevěra, když o ní nevíš??? :-D A kdo ví jak strašně to umí bolet a nechce partnerovi tu bolest působit, no tak to utají.

A k otázce co je nevěra - to co jsi popsal (-a), nevěra určitě je obojí - ať už jde o pouhý jednorázový sex nebo o vztah se zamilováním. Pak jsou takové ty jevy na hraně - mailování, chatování, smskování spojené s flirtováním, ale bez osobního kontaktu - tam někdo mávne rukou, jiného to položí, když to zjistí. Jak píše Selima, každý to má jinak nastavené.

A dvojí metr jsem měla já taky a vysvětlit ti to neumím. Prostě když já jsem byla nevěrná (tajně), moc se mi to líbilo, uměla jsem si to zdůvodnit, měla jsem pocit že nikomu neubližuju a dokonce jsem byla v té době i lepší manželka (špatné svědomí dělalo svoje). Když zahnul ex (utajit se mu to nepodařilo), položilo mě to.

Salen napsal(a):

Niclot - a jak by ti mohla vadit nevěra, když o ní nevíš??? :-D A kdo ví jak strašně to umí bolet a nechce partnerovi tu bolest působit, no tak to utají.

A k otázce co je nevěra - to co jsi popsal (-a), nevěra určitě je obojí - ať už jde o pouhý jednorázový sex nebo o vztah se zamilováním. Pak jsou takové ty jevy na hraně - mailování, chatování, smskování spojené s flirtováním, ale bez osobního kontaktu - tam někdo mávne rukou, jiného to položí, když to zjistí. Jak píše Selima, každý to má jinak nastavené.

A dvojí metr jsem měla já taky a vysvětlit ti to neumím. Prostě když já jsem byla nevěrná (tajně), moc se mi to líbilo, uměla jsem si to zdůvodnit, měla jsem pocit že nikomu neubližuju a dokonce jsem byla v té době i lepší manželka (špatné svědomí dělalo svoje). Když zahnul ex (utajit se mu to nepodařilo), položilo mě to.

No dobře. Mimochodem teď mě napadlo, že jednorázový sex a i vztah se zamilováním mohou být nevěrou jen tehdy, pokud někdo slíbí věrnost, jestli se nemýlím a nebo to plyne automaticky ze vztahu? - asi ne nic není automatické.

Nezlob se, ale ten poslední odstavec nechápu! Asi to mám v hlavě jinak nastavené.

Niclot Doglio napsal(a):

Selima napsal(a):

Každý to má nastavené inak... Dôležité je, aby to obaja partneri mali nastavené približne rovnako, potom je šanca vzťah ukočírovať.

To je asi pravda, ale někteří lidé jsou nevěrní, ale od partnera jim to pak vadí. Mají dva metry.

No tak to bol bývalý - a práve preto je už bývalý... ;) Je ťažšie zistiť, ako to v skutočnosti majú nastavené, než to potom vyriešiť...

A jsem tady zase a zase prosím o pomoc, radu, nakopnutí, no prostě něco.
Držím se stále svého vlákna a tak se mi nechce vypisovat co bylo, doufám že se většině z Vás vybaví nebo si to zkusíte přečíst.
Situace u nás je taková: naprosto normálně fungující vztah se vším všudy (milování, letmé doty a pohlazení třeba v kuchyni, tulení u televize, smích, pošťuchování, návštěvy rodiny, známých, společenských akcí apod., vzájemné obavy o zdravíčko toho druhého, no prostě všechno), jen tady máme vedlejší vztah s asi už narozeným miminkem (tohle nevím jistě, protože se o TOM "vedlejšáku" nebavíme) a se slečnou zakoupený dům, který se opravuje, tudíž vyhlídka, že se bude stěhovat a žít s ní (ale to mi řekl před 4-mi měsíci a měl se stěhovat do dvou měsíců). Od té doby jsme se o tom nebavili. Evidentně se mu do toho nechce a ať už vědomě nebo podvědomě dělá všechno proto, aby se to zdržovalo (ale to je moje domněnka).
Co mi vadí, že mi nedokáže říct, že mě miluje, ale jí to napíše v sms (nechci slyšet, že nemám pátrat v mobilu - to vím a taky to bylo výjimečně :dumbom: ), ale na druhou stranu, mě říkal, že mě  miluje a to už to pytlíkoval s ní - tak co je víc  - činy nebo slova? Se mnou je doma a prožívá každodennosti, s ní nebyl po celé těhotenství dýl, jak pár hodin odpoedne a ani teď, jestli je mimčo na světě, tomu nedává víc.
A teď co s tím: nechat to být a čekat, že mi jednoho krásného dne řekne - sbohem lásko, já se stěhuju (a to může trvat nevím jak dlouho) nebo prostě říct - miluju Tě, ale už takhle nechci žít, řekni mi konkrétní termín, kdy si začneš žít svůj nový život, ať můžu já taky začít žít nově.
Víte, já to, že má ten vedlejší vztah nevnímám nějak hrozně pro sebe, vnímám to jako jeho problém, který si musí vyřešit sám, případně jsem tady, když bude potřebovat pomoc, podporu.
Ale vadí mi žít s někým, u koho nevím, jesti mě miluje, jestli se mnou chce nebo nechce být, s někým, kdo ke mně nemá tolik důvěry, aby byl otevřenej a upřímnej (i když to, že nic neřekne je daný asi tím, že mi nechce ubližovat víc, než si myslí, že udělal a že si myslí, že mě tím chrání :) ). Začínám mít dost toho života plnýho polopravd, lží, tajností, čím dál víc se ve mě zmáhá pocit, že to mám ukončit já, ať si jde zkusit ten svůj novej život, ale na druhou stranu jsem ráda za každej společně a hezky prožitej den. Prostě se to ve mě pere, už jsem rozhodnutá to udělat, ale on přijde, obejme mě, dá mi pusu a tak a jsem zase v pr.... .
Jen tak pro informaci - nejsem žádná puťka, která žije jen jím, mám své zájmy, známé, k pocitu štěstí mi stačí nádherná podzimní příroda při procházce se psem, vím, že moje štěstí nestojí na něm, jen pořád nevím, co mám dělat - jestli to, že mám pocit, že to musím ukončit já, jsou vystrkující se růžky mého egouška (tak ať si to zkusí, však se ještě rád vrátí :reta: ) nebo mě k tomu tlačí moje dušička.
A na otázku "co by teď udělala láska" si nějak neumín odpovědět.
Holky moje zlatý - CO S TÍM?????

Jooo, kdyby přede mnou jí psal sms, telefonoval, kdyby jen jednou jel na noc k ní, kdyby se ke mě choval hnusně, dával mi najevo, že mě nechce a že mě nesnáší - to bych hned věděla, co s tím, ale tahle????

Tak mě sem vítr zavál. :-) Chci moc poděkovat Pandorře a Aximu. Jste úžasní a díky za vás. Mimochodem Blanch je naprosto fantastická. :-) Přijemný podzimní den.

Mazlík, můžu ti akorát říct, co bych s tím udělala já. Už dávno bych s ním nebyla. Co s tím uděláš ty, to si musíš rozhodnout jen a jen ty sama, ale ty to víš, viď? :pussa:
Ale - to mé, už dávno bych s ním nebyla, si jen myslím. Kdoví? Možná kdyby se můj muž choval stejně jako tvůj a neodešel k milence, plácala bych se v tom stejně. Ale když čtu příběhy podobné tvému a i ten tvůj, říkám si, díkybohu, že odešel, že nás "rozřezal" i když to šíleně bolelo. Dovedlo mě to tam, kde jsem teď, takhle krásně samotné se sebou se mi za celý můj život do odchodu manžela nežilo. Jsem mu za to, co udělal, nesmírně vděčná, i když to bylo příliš bolestivé. Zaplatila jsem vysokou cenu, ale to, co jsem za ni dostala, je mnohem víc. :D
Poslouchej svou duši. Když ji uslyšíš, budeš vědět, co s tím. :pussa:

To je právě to, že nevím, kdo mi co říká - jestli duše nebo egouš ;) .

Mazlík napsal(a):

To je právě to, že nevím, kdo mi co říká - jestli duše nebo egouš ;) .

Tak se jich zeptej - jsi duše? Nebo ego? :-)

Mazlíku a s ní tedy tráví i nadále jen těch pár hodin za týden, žádné noci, žádné víkendy, dovolená apod. ?? Mluvila jsi s ní někdy - zda je ona smířená se stavem věcí a nebude požadovat nic víc?? Kdo pracuje na tom domku - to jim dělá firma nebo spíš ona?? Nebyla koupě domu pro ní a jejich dítě tím jediným co pro ně tvůj muž hodlá udělat??

Mazlík napsal(a):

To je právě to, že nevím, kdo mi co říká - jestli duše nebo egouš ;) .

Taky jsem s tím měla problém. Nebo spíš, duši jsem vůbec neslyšela. Teď už slyším. Někdy se ji egoušek snaží překřičet, ale pak ho jenom pohladím, pochválím, aby se zatetelil blahem, a on zase nechá dušičku, aby i její hlásek byl slyšet. :)

Mazlíku, podľa mňa je po takom čase už vcelku jedno, či ti našepkáva duše alebo egouš - ide o to, že zrejme nie si spokojná s dnaným stavom veci. Tu to začína byť zaujímavé, či duše alebo egouš: predstav si dve rozličné situácie - alebo aj tri - že ste spolu, ONA a dieťa? sú v úzadí, máte vzťah len manželom; si schopná "zabudnúť" a nerýpať, nekontrolovať, neľuťovať sa, žiť s neistotou(ktorá je podstatou celého života a každého vzťahu), alebo že je s ŇOU a dieťaťom?; ako by si sa cítila, bolo by to lepšie alebo hrošie ako varianta 1? , a najpravdepodobnejšia verzia - že ste spolu a on to zároveň ťahá s ŇOU a dieťaťom? .... Skús si úprimne odpovedať, bez ohľadu na prospech či správanie ostatných zúčastnených, ktorých nemáš šancu ovplyvniť: Čo z toho cítiš ako najlepšie pre seba? Je to dosiahnuteľné? Zvládli by ste to dlhodobo...?

Selimko, varianta 1 - jsem schopná takhle žít,ale potřebuju vědět, že on to tak chce taky, varianta 2 - respektuji, že to tak může být a nic s tím nenadělám, varianta 3 - tak ta se mi líbí ze všech nejmíň - nechci ;) .
No, a jsem tam, kde jsem byla :dumbom: .

Mazlíku, moc ti rozumím.....................a držííííííííííííííím pěsti

Mazlíku, tak ho skús nejako dostať za rokovací stôl... ;) sama to asi neroztneš.

píšu jen krátce, nemám moc času.

Jen jsem chtěla napsat, že já na slova nedám, pro mě jsou důležitější činy. Mě muž říkal že mě miluje a přitom mě v té době ubližoval, pak v okamžiku provalení nevěry říkal že mě má rád (jenom) a přitom mě dal přednost před milenkou...


Takže teď na slova nedám a ani se svého muže na to neptám. Říká mi sice hezká slovíčka, ale mě jde spíš o to, jak se ke mně chová.

Být na Tvém místě bych se snažila zjistit, jestli je něco na manželově chování, co Ti nevyhovuje. Pokud ano, řekni mu to. Ale dodrž formu: Vadí mi to a to. Neříkej měl bys udělat to a to.  Uvidíš jak zareaguje. Já jsem třeba manželovi řekla: Jsem smutná, když mi v poledne nevoláš. A nechala jsem na něm, jak zareaguje. Podle toho jsem pak poznala, že mu na mě záleží, když zavolal. když nijak nezareaguje, tak hned víš, na čem jsi. Že prostě Ti nechce vyjít vstříc.

A samozřejmě je důležité, co chceš Ty (a je opravdu jedno, zda duše nebo ego). Pokud zatím nevíš, zda chceš změnu (ukončení partnerství s Tvým mužem), tak ještě vyčkej.

Vanilečko, ale to už tak nějak dělám - tak třeba, miluju větrníky, tuhle jsem se zmínila, že bych si dala a nedlouho na to mi ho přinesl, další - chtěla jsem na dvd vidět nějakej film, kterej neměli v půjčovně - sehnal ho, řeknu, že bych šla tam a tam - a jde se, tak už fakt nevím.
No a na jeho chování mi nevyhovuje to, že o tom nechce mluvit, i když já vlastně taky ne ;) a to, že nevím, co doopravdy cítí, co by chtěl, ale to je asi jeho boj, že? Ke mně se chová hezky, ale tak nějak jako kdyby se styděl, bál chovat se uvolněně, tak jako dřív.
No, teď mám pocit, že si to pořád okecávám, jen abych to nemusela řešit :dumbom: . HELP! :dumbom:

Okecáváš. Ale, myslím si, že i to "okecávání" je příprava k řešení. Až nastane čas Č, budeš vědět, že chceš řešit, a taky budeš vědět, které řešení je správné a pak vyřešíš. :pussa:

a uvědomuješ si, že máš téměř ideálního chlapa? Kromě drobné vady na kráse - dítě s milenkou - se ten Tvůj chová tak, jak by si přála asi většina žen.

Nějak nemůžu pořád uchopit ten problém, co s ním máš. Kromě toho, že by bylo ideální, kdyby se nestalo co se stalo a to co se stalo už nejde změnit, tak si přeci žiješ dost dobře, ne?

Když si vezmu, že každý chlap má nějakou nectnost (a i ženská, ale o tom teď není řeč), ten můj je třeba cholerik, tak ten Tvůj holt má dítě s milenkou, jiný je workoholik, jiný hospodský povaleč, jiný sobec, jiný doma nic nedělá ...

Ale jinak je Tvůj muž  pozorný, snaží se aby se Ti zavděčil, smějete se spolu, sex je, společné zájmy, starost o toho druhého, neomezuje Tě nijak kvůli své milence .... no prostě nepálí Tě dobré bydlo?

Já vím že když má partner dítě s milenkou, tak to pro leckterou může znamenat nepřekonatelný problém a konec vztahu. Ale Ty jsi jiná, Tobě stálo zkrátka za to ve vztahu pokračovat a já Tě plně v tomto chápu.  A od té doby co víš o těhotenství jeho milenky se Tvůj muž snad chová téměř bez chyby ne?

K tomu, že Ti vadí, že s Tebou o tom nemluví (ale ani Ty to vlastně nechceš, takže co) a že vlastně nevíš, co k Tobě cítí. Jé, tak tohle zas nechápu já. Vždyť za něj mluví činy, ne? To by Ti byl milejší chlap, který by pořád říkal jak Tě miluje, přitom by se ale choval tak, aby Ti to ubližovalo a svým chováním v rozporu se svými slovy by dával najevo svůj nezájem o Tebe?

Vždyť říct něco není zas až taková námaha, ale uvádět to do praxe, to už je jiná.

No,ona ta vada na kráse není zas až tak malá a dokonce se bude časem zvětšovat... :rolleyes: ,ale jinak souhlasím s Vanilkou.Už v tom prvním (tedy myslím,že včera to bylo) jsi psala,že asi spíš řešíš jeho problém než svůj.A jeho problém nevyřešíš i kdyby ses postavila na hlavu.Jestli ti je s ním fajn,dokážeš takhle žít,tak se snaž nic extra neřešit a užívej si.Třeba ten dům bylo opravdu to první a poslední,co do těch dvou "vrazil" a s tebou to nechce řešit,protože ví (a správně),že tím nic nevyřeší a jen by tu situaci  u vás zhoršoval.Ale na druhou stranu,stejně nikdy nemůžeš dostat definitivní řešení.A že ti neříká,že tě miluje?No,mi to řekl ještě pět hodit před výbuchem a co z toho zbylo....Dneska mi to třeba taky řekne,ale že bych tomu extra věřila,to zas ne.Mmch,o víkndu jsme na to nějak,vcelku nechtěně zavedli řeč a snažil se mi něco vysvětlit nebo říct,já už nevím,ale dostal mě do takový depky,že jsem myslela,že se zcvoknu.Mi bylo zas tak zle,jako už dlouho ne.Je fakt,že jsem byla rozhozená z práce,PMS a aby toho nebylo málo,tak se nám blíží roční výročí právě zmiňovaného výbuchu.Holky,připravte se,budu vyvádět.... :reta:
A ty,Mazlíku,to hoď za hlavu,nějak bylo a teď bude jen čím dál líp!!! :pussa:

Co bolí - přebolí. Je to otázka času. Čas je jediná záležitost, která by se dle mého názoru, měla brát převážně vážně. :-) Přebolí vše. Ale za jak dlouho?
To nevědí ani ti nejmoudřejší.

Nic se neděje bez důvodu. Ani láska :-) Ani nevěra. Nic... On třeba i ten "ošklivý a zlobivý nevěrník" prožívá své peklíčko a třeba zjistí, že udělal chybu, která se stane zkušeností ve škole života, která je velmi přísná a zkušenosti daruje za pouze drahé školné. Školné se pak může platit po mnoho let.

Ono u chlapů se někdy těžko pozná,jak co vlastně myslí.Moje známá dostala k 25.výročí svatby zájezd k moři od manžela.Jeli spolu a po návratu jí manžel řekl,že to bylo na rozloučenou a že už 2 roky miluje jinou a odchází k ní.Známá se sesypala,protože tohle tedy nečekala.

Chtěla jsem se zeptat :Zrovna tady, ty jsi si taky prošla nevěrou?Ještě jsem nečetla všechny tvoje příspěvky,tak by mě to zajímalo.

Baz slniecko, to zvlaaadnes. :pussa:

Janap
prošla jsem tou nejtěžší nevěrou. Byla jsem nevěrná sama sobě.
Když jsem zjistila, jak to se mnou je. Ulevilo se mi.

Nevěra není jenom o vztahu mezi mužem a ženou.
Nejvíc si ubližuje člověk sám sobě. Je nevěrný sobě samému.
Sám sobě předstírá něco, co nění. Resp. čím s myslí, že je.

Protože jsi zvědavá, jak to se mnou je.
Tak po mé vlastní "nevěře", jsem našla - jak by řekla Pandorra - svého orla.
V tomto formální světě manžela.

Je těžké myslet si, že je člověk labuť a přitom je spíš někde mezi orlem a labutí.
Sama jsem zvědavá jak to dopadne.

Jo a mám doma malé labuťátko. :-)

Hezký den

Vanilka napsala: Nějak nemůžu pořád uchopit ten problém, co s ním máš. Kromě toho, že by bylo ideální, kdyby se nestalo co se stalo a to co se stalo už nejde změnit, tak si přeci žiješ dost dobře, ne?

Ten problém pro mě je, jestli to rozhodování nechat na něm (a trošku škodolibě pozorovat, jak se v tom plácá) , s tím, že může odejít kdykoliv (ale to může stejně), žít si klidně dál a jeho brát jako "bonus" nebo jestli ho mám "poslat" dál, ať si žije svůj nový život (je tam to mimi a taky trochu mé ješitnosti, že jsem stejně nejlepší a bude litovat)), tím, že to ukončím já.
V tomhle nevím, jak se zachovat, v tomhle mi moje láska nenapovídá. A podívat se na to zvenku mi nějak nejde, jsem v tom příliš zainteresovaná. Já vím, ty dovětky v závorce jsou trochu škodolibé, třeba od někoho dostanu po tlamičce, že ji mám plnou lásky a potom tohle, ale prostě je to tak, jsem i trošku škodolibá, ale podstata je jinde.
A ještě k tomu, jestli si uvědomuju, že mám téměř ideálního chlapa - no jasně, že si to uvědomuju, proč myslíš, že to všechno dělám? Je skvělej, báječnej, úžasnej ..., a to bez ironie, fakt nekecám ;) .

Bazalka napsala:
A ty,Mazlíku,to hoď za hlavu,nějak bylo a teď bude jen čím dál líp!!! :pussa:

Tak teda jo, no :reta: .

Zdravím
Taky nevím jak žít po nevěře:( Jsme spolu 6 let , máme 3 leteho syna. Já jsem o 10 let starší jak on a před rokem se zamiloval po chatu do 50 lete ženy. pul roku mi tvrdil že nic a že jsou jen lepší kamaradi. nevěřila jsem viděla jsem jak na ní pořád čumí po kameře:( , Před třemi měsíci jsem našla fotky jak spolu souložili v hotelu . Vím že se to stalo před rokem. Doma jsem se hadali, ja pořad brečela prosila jsem , Vyhrožovala , dala jsem navrh na svereni pece a utekla jsem z bytu i s dětmi. Nakonec mi rekl ze vztah ukoncil . To uz ukoncil pred 6 mesici, ale to sjem myslela ze spolu opravdu jen chatuji . A ted co sjem nasla ty fotky je mi hrozne . Miluju ho , nevydrzim se ho nedotykat a pak se za to tak stasne nenavidim.Nikdy se mi za to neomluvil, akorat mi pri hadce rekl ze je to jeho telo, že si s nim muze delat co chce . a to me desi. Chapu ze nekomu vyhovuje mit vztah plny napeti a jiskreni a nemit si toho druheho moc jisteho, ale ja preferuju cestu sebekazne , odpovednosti. pratelstvi a jemu to asi nic nerika:(
Je mi i hrozne z toho jak na neho ted koukam, Jako na povrchniho nevyzralyho fracka co mam na krku . Ja mam dve postizene deti z toho jedno s nim a opravdu nemam tolik penez a casu jako ta 50 leta k... na to abych mela 30 000 jen na kosmetiku a jakysi wellnes . Jsem doma na materske a POB a mam se co otacet. Jsem rada kdyz vecer sednu ke hre a chvili si zahraju moje milovane PC hry. To je nas spolecny konicek.
Problem je ze ja nevim zda jsem schopna zit pod timhle tlakem . ze to treba zas udela, On mi rika proc bych to delala, ale tak proc to udelal pred rokem? Chodim k psycholozce , ale ani to mi moc nepomaha:(