Ahoj všichni.Už nějakou dobu mě to hrozně trápí.Zatím jsem se s tím nikomu nesvěřila, snad mi pomůžete vy.Už odmalička jsem o smrti a věcech s ní spojených přemýšlela a byla s tím, že jednou umřu smířená, hlavně proto, že jsem na gymplu na 100 % věřila v posmrtný život, přečetla jsem o tom spoustu knih a byla v to naprosto přesvědčená.Jenže jak stárnu, přestávám tomu pomalu a jistě věřit.Začala jsem o tom všem hodně přemýšlet, myslím, že sejsem se tím začala trápit, když se mi narodilo první dítě.Najednou jsem si uvědomila, jak všechno letí, že všichni stárneme atd.Poprvé jsem o tom řekla tchýni, ta mi na to odpověděla, že na takové věci nemám myslet a že ona na takové "blbosti"nemá čas.Já jsem taky dost časově vytížená(mám děti, manžela, domácnost, dálkově studuji VŠ) a přesto na to musím myslet snad každou minutu dne.Kolikrát v noci nemůžu spát, jak myslím na to, že tady jednou nebudu začne se mi šíleně točit hlava a špatně se mi dýchá.Mám opravdu hrozný strach.Někde jsem se četla, že hodně pomáhá, když člověk věří v Boha.Toho jsem ještě nebyla schopná dosáhnout.Nevím, jestli mě tady pochopíte, nechci aby se mi tady někdo vysmíval nebo byl nepříjemný.Pokud mi někdo budete chtít napsat, budu moc ráda.Díky.M.:)

Ahoj, ani já nemám tak docela jasno v tom, co budu dělat, až "nebudu". Naučila jsem si, vždycky, když na to začnu myslet, říkat, že se teď musím těšit z věcí, co se dějí okolo mě teď a ostaní budu řešit, až to přijde...je samozřejmě lepší se na to teoreticky připravit vhodnou literaturou.....Měj se krááásně..........m.

Mé kamarádce pomáhá víra v Boha.Věří,že se se všemi milými jednou sejde.Já nemám žádnou víru,proto smrt vnímám jako konec.Akorát se někdy zabývám myšlenkou převtělení duší.Takže v tom nemám zase tak úplně jasno.

Věřím v reinkarnaci.Věnuju se indologii už dlouho a jsem pevně přesvědčena, že se tělo znovuzrozuje. V jakých koliv podobách.

Ten strach ze smrti vyplývá z tvé oddělenosti od duše. Osobnost má na zemi samostatnost a jede si na svou pěst. Takto podléhá systému pozemského života a řídí se jeho pravidly.
Uvědom si, že nejsi fyzické tělo, nejsi ego, nejsi emoce a dokonce ani mysl. Naopak, jsi božská láska, intuice, vůle a další božské vlastnosti, které duše představuje.
Doporučuji ti knihy Roberta Monroe, po jejich přečtení pochopíš, že problém máme zde na zemi. Mimo tělo není žádný problém, jenom svoboda, harmonie a jednota.
Víra v cokoliv nepomůže: dokud se sama nepřesvědčíš, je víra k ničemu. Znám nemálo věřících lidí, kteří se bojí smrti stejně. Mají víru ale jejich pochybnosti je převáží protože nemají zkušenost.
Zkušenost můžeš získat jedině vědomou spoluprací s duší a plněním jejího životního plánu.

Ahoj Agnes.
Píšeš,že jsi přečetla spoustu knih a nenašla jsi odpovědi na své otázky. Já bych ti chtěla citovat  Bibli.
Kazalel 9:5,10.Živí si totiž uvědomují, že zemřou, ale pokud jde o mrtvé, ti si neuvědomují naprosto nic.
Všechno,  co chce činit tvá ruka, konej právě svou silou, protože není práce, ani vymýšlení ani poznání ani moudrost v hrobě.
Ježíš přirovnal smrt ke spánku, z kterého budou jednou lidé probuzeni vzkříšeni.
Ještě z Bible. Jan 8:31,32. Ježíš řekl židům, Jestliže zůstanete v mém slovu, jste skutečně moji učedníci a poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.
Ta pravda je napsána v Bibli a osvobodí nás od strachu a různých pověr.
Bible nám odpoví na spoustu našich otázek, jen se do ní začíst.
Ahoj A.

TEXLIN "Věřím v reinkarnaci.Věnuju se indologii už dlouho a jsem pevně přesvědčena, že se tělo znovuzrozuje. V jakých koliv podobách."

Tělo se znovuzrozuje?? Jak to myslíš?

Mně připadá, že jsme vědomí, energie, která i po zániku těla bude pokračovat dál. Co přesně s ní pak bude, to nevím. Ale reinkarnace mi přijde jako hodně pravděpodobná.

Se strachem ze smrti se jednou musí vypořádat asi každý. Ten kdo říká, že nemá čas myslet na takové „blbosti“, tak možná budu jednou zaskočený, že „už je to tady“.
Osobně se snažím používat myšlenky na smrt jako pomocníka. Každý den si alespoň jednou snažím uvědomit, že to třeba může být můj poslední den nebo okamžik a to mě vždycky přiměje, abych více vnímala přítomnou chvíli, vážila si všeho okolo a radovala se z toho.
Když s někým jednám, tak se taky snažím uvědomit si, že to může být naposledy, kdy toho člověka vidím a tím pádem se snažím jednat tak, aby mezi námi nezůstalo nic nedořešeného.
Neříkám, že se mi to vždycky daří, ale snažím se. :)

Strach ze smrti podle mě vychází z toho, že člověk lpí na světě okolo, na svých rolích, na svých blízkých, na svém těle. Pokud si uvědomí a prožije, že je něco víc, tak se může začít svého strachu zbavovat. Lidé, co prošli zážitky blízkosti smrti, se většinou strachu ze smrti zbaví. Salvator má asi pravdu, že jen víra nestačí,  podle mě to musí být hluboké uvědomění.

Algiddo, nejsi ty Hrkalka? :)

Chci Vám všem poděkovat za odpovědi.Já jsem z toho všho tak trochu zmatená. Takže, určitě si seženu nějakou knihu, od autora, kterého mi doporučil Salvator.Bibli jsem opravdu nikdy nečetla, vždycky jsem si myslela, že v ní nacházejí odpovědi věřící lidi a to já, jak jsem psala nejsem.Samozřejmě, že v "Něco"věřím, ale nejsem schopná teď ještě přesně zjistit v co(jestli mi rozumíte)Taky je určitě pravda, že lpím na světě kolem atd. Nedovedu si prostě představit, že pak už nebudu.Nedovedu si jednoduše říct, že to potom nějak pokračuje, někdo je smířen s tím, že pak je definitivně konec a není nic, je s tím vyrovnán, já pořád hledám(doufám, že je to pro vás srozumitelné, to co tu píšu)Je určitě pravda, že je to o zkušenosti, protože, kdo si to nedprožije, má určitě pochybnosti a obavy jako já.Četla jsem právě o posmrtném životě, kde se svěřují lidé se zážitky s klinickou smrtí a ti tvrdí, že "pak"se "žije"dál, jenže tuhle mojí "víru"zase narušují lékaři, kteří tvrdí, že je to pouze "výplod"mozku, který v době umírání vyplavuje hormony, co potlačují úzkost apod.tak vážně nevím.Ještě jednou vám děkuji a mějte se fajn.

Já jen bych chtěla dodat,že ačkoliv nejsem taky věřící, jsem toho názoru,že by si každý měl  jednou tu Bibli přečíst.Tam nemusí najít odpovědi jen věřící lidé.Já taky možná v něco věřím a víru nezavrhuju,ale neuznávám fanatismus.V čemkoliv.

Honey napsal(a):

Já jen bych chtěla dodat,že ačkoliv nejsem taky věřící, jsem toho názoru,že by si každý měl  jednou tu Bibli přečíst.Tam nemusí najít odpovědi jen věřící lidé.Já taky možná v něco věřím a víru nezavrhuju,ale neuznávám fanatismus.V čemkoliv.

Bible je jen a jen o lásce k bližnýmu a tyto zákony  platí i dnes. Veškeré zákony doplňující jsou zbytečné, jen obchází to, co již bylo psáno. Ten, kdo je nedodržuje se odráží v zrcadle času.:hjarta: Čí dříve toto lidé pochopí, tím lépe pro ně.

Ca napsal(a):

Honey napsal(a):

Já jen bych chtěla dodat,že ačkoliv nejsem taky věřící, jsem toho názoru,že by si každý měl  jednou tu Bibli přečíst.Tam nemusí najít odpovědi jen věřící lidé.Já taky možná v něco věřím a víru nezavrhuju,ale neuznávám fanatismus.V čemkoliv.

Bible je jen a jen o lásce k bližnýmu a tyto zákony  platí i dnes. Veškeré zákony doplňující jsou zbytečné, jen obchází to, co již bylo psáno. Ten, kdo je nedodržuje se odráží v zrcadle času.:hjarta: Čí dříve toto lidé pochopí, tím lépe pro ně.

Ca....chtěla jsem jen na to říct,že je to o lásce a podle mé kamarádky,která mě svým způsobem interpretuje bibli,říká,že člověk by se měl takhle chovat, ale přitom se podle mě bije s tím,že nás ovládají zvířecí pudy.A co je dobře .Zvířata jsou taky součástí planety a chovají se tak ,aby zachovali rod.Myslím,že i lidé mají v podstatu v tom,že se tak budou chovat,ale jsou tu nějaké pravidla přírody a Bible, s čím se pereme.Myslím ,že je to boj přírody a s předsudky.....a kdo to rozhřeší.

Bublinko, tím jsem chtěla říct, že tělo pro nás není podstatné, ale duše. Ta po smrti člověka putuje do jiného těla, ať člověka nebo zvířete.Takže se narodíme v jiné podobě.
Tou Indologií, jsem myslela studování indických purán a jiných svatých textů, hindština apod.
V Indii jsem byla v loni.

Víš,Texlin,když nad tím přemýšlím....když jsem byla před x lety na střední,přemýšlela jsem o tom,že když po smrti naše duše nebo energie  se přemístí do jiné schránky ,budu se cítit jako teď a poznám to ,že jsem byla i dřív.Ale potom by možná přišla na řadu hypnóza,která by mě uvedla do minulých životů.Normální cestou to asi nejde zjistit.

Honey napsal(a):

Víš,Texlin,když nad tím přemýšlím....když jsem byla před x lety na střední,přemýšlela jsem o tom,že když po smrti naše duše nebo energie  se přemístí do jiné schránky ,budu se cítit jako teď a poznám to ,že jsem byla i dřív.Ale potom by možná přišla na řadu hypnóza,která by mě uvedla do minulých životů.Normální cestou to asi nejde zjistit.

To mě právě na teorii reinkarnace taky trochu nesedí - ta nevědomá souvislost mezi jednotlivými inkarnacemi. Pokud jednotlivé životy mají fungovat jako jakési výchovné lekce, připadá mi to podobné, jako kdyby přišel žák po prázdninách do nové třídy. Jeden den by byl učitelem např. surově zkopán a vyhnán ze třídy a další den by ho naopak čekala letenka na  studijní pobyt do USA se společnicí Julií Roberts a bohatým programem... To vše bez nejmenšího tušení ze strany žáka, čím si všechna ta nahodile přicházející traumata nebo naopak pocity štěstí vysloužil, v jakém předmětu si vedl dobře nebo naopak špatně a na jakou učební látku by se měl např. zaměřit, aby se v dalším ročníku negativnímu hodnocení vyhnul.

A další věc, která mi poněkud není jasná: Pokud se má člověk jednotlivými vtěleními zdokonalovat, pak by se lidstvo muselo zákonitě zdokonalovat i jako celek, což mi tak nepřipadá. Mám dojem, že např. některé staré civilizace byly na mnohem vyšší duchovní i morální úrovni, než jsme my dnes.

Ne, Maya. Lidstvo nezadržitelně sestupuje do hlubin kalijugy, takže jeho morální vlastnosti jsou ve skutečnosti (jak pravíš) neustále horší. Avšak jedinec, jedinec vyrůstá proti tomuto toku času a pohybuje se tudíž napříč jugami. Jakmile přesáhne určitou vývojovou úroveň, opouští lidskou sféru (již se dále nezrozuje jako hmotný člověk) a postoupí dál, do vyšších okruhů.

Jugy pak sestupují dolů a jdou tak vstříc stále méně vyvinutým tvorům, aby se propast mezi jednotlivými vývojovými stadii neustále neprohlubovala, nýbrž stírala jako nepodstatná. Teorie reinkarnace není tak úplně pochopitelná logikou, spíše meditativním pohroužením.

Ale abych se vrátil k původní úvaze Agnes. Byla kdysi doba, zhruba kolem mých sedmi let, kdy mi bylo vysvětleno čistě materiálně, že jednoho dne zemřu a už nikdy nebudu. A toto nikdy ve mně vytvořilo tak nepředstavitelnou bouři hrůzy, že jsem z toho celý týden nespal. Moje mysl se potácela někde na pomezích šílenství, protože nebyla schopna se s nekonečným nevědomím vyrovnat. Nakonec zdravý duch zvítězil a vytěsnil tuto špatně položenou a zrovna tak mizerně zodpovězenou otázku do říše nevědomí, aby se z toho nakonec nezbláznil. Dnes pak mám všechny tyto úvahy zodpovězené, protože mne zajímaly a protože jsem nechtěl být hříčkou v jejich rukou.

Proto bych Tvou otázku, Agnes, viděl asi takto: Jedná se o shůry Ti danou příležitost, která nedá pokoj a bude tlačit na Tvé podvědomí, dokud ji nevyřešíš. A až ji vyřešíš, poznáš, jak obrovský kus práce si se sebou již udělala a nebýt jí, nikdy by ses neodhodlala k takovému činu. Tehdy jí poděkuješ a usměješ se na svět kolem sebe vědomýma očima.

Ano,kalijuga nás neustále víc zanořuje do svých hlubin. A bude ještě hůř, protože člověk je dnes spíše materialistický, místo duchovních studií.

Nevím, co bude pak, ale náboženské představy mi připadají dost přitažené za vlasy, ale smrti jsem se nikdy nebála a už se to ani nebudu učit, jenom jsem ráda, že ještě žiji a chtěla bych své děti uvést do dospělosti, všechno , co jim, dopřávám je více méně pomíjivé, snad jenom vzdělání má trvalejší hodnotu, nejlepší je na ničem moc nelpět, nejdůležitější je alespoň zčásti čisté svědomí, vztahy s lidmi  a zdraví všech v rodině. Smrt si představuji jako jakési období klidu po shonu života.

Irenko, od jisté doby /není to dlouho/ se nebojím ničeho. a smrti už vůbec ne. té jsem se nebála nikdy, spíš toho umírání. Ale v posledních čtyřech letech mě potkalo strašně moc věcí a já se přestala bát. Je to krásné a osvobozující. Já jsem se dřív bála i vlastního stínu, dnes jsem úplně jinde. Ale musely mě potka t moc hnusné věci, aby se to změnilo. Nemůžu říct, že nelituju, to určitě ne. ale byla to ohromná lekce. Netýkala se vždy přímo mě a "práskalo" to v rodině a i jinak blízko. Nemůžu o tom psát, je to složité. Bylo to hodně tvrdé , snad by nám i stačil menší náznak.... ale účel to splnilo stoprocentně.

dulezite je zit momentalnim okamzikem, protoze jestli veris nebo neveris v posmrtny zivot, tak na tom nezalezi. Snaz vyuzit veskery svuj cas v dobru, i kdyz nekdy prichazeji tezke zkousky...Pokud veris v posmrtny zivot, tak se prevtelis do lepsiho cloveka, pokud ne tak budes spokojena se svym nynejsim zivotem...

aeva1 napsal(a):

Irenko, od jisté doby /není to dlouho/ se nebojím ničeho. a smrti už vůbec ne. té jsem se nebála nikdy, spíš toho umírání. Ale v posledních čtyřech letech mě potkalo strašně moc věcí a já se přestala bát. Je to krásné a osvobozující. Já jsem se dřív bála i vlastního stínu, dnes jsem úplně jinde. Ale musely mě potka t moc hnusné věci, aby se to změnilo. Nemůžu říct, že nelituju, to určitě ne. ale byla to ohromná lekce. Netýkala se vždy přímo mě a "práskalo" to v rodině a i jinak blízko. Nemůžu o tom psát, je to složité. Bylo to hodně tvrdé , snad by nám i stačil menší náznak.... ale účel to splnilo stoprocentně.

Jo, i já jsem došla do tohoto stadia po prožitých zkušenostech, život je někdy jako opravdové drama.

Ano, děti se učí chápat zákony našeho bytí a mohou mít strach, který můžeme chápat a vysvětlit. U dospělého člověka je strach z smrti jen jeho nedokonalost a nepochopení podstaty našeho žití. . Zde přetrvávají i jiné strachy, které vycházejí z  podstaty v nedůvěře  k  sobě samotnému. Je to člověk, který je na cestě hledání.:albert:

bublinka napsal(a):

Algiddo, nejsi ty Hrkalka? :)

Ne já jsem Algidda.
Ahoj.
:)