Ahojte všetci

Potrebovala by som radu. Moja mama (54rokov) je závislá na lexaurine a alnagone. Poradí mi niekto ako by sa dala od závislosti vyliečiť? Sama to "nahlas" neprizná... Tieto dva lieky berie zopár rokov (alnagon možno aj 15r.). Rozmýšľam nad tým, že pôjdem k jej lekárke a poradím sa s ňou. Už som mamine kázala aby išla k psychologovi (máme dosť problemov v rodine). Ale nechce. Už sa tie jej nálady nedajú doma vydržať, aj z nich potom vypkývajú hádky s otcom. V lekárni jej dávajú tieto lieky bez predpisu, hoci sú na predpis. Poradte mi čo robiť ak má niekto podobnú skúsenosť.
díky

Candello, myslím, že Lexaurin je jen na recept a pokud  je matce někdo dává bez receptu, dopouští se trestného činu. Pokud je matka závislá, běž k lékěři a porad se s ním. Já bych  přesto udělala pořádek v lékárně s tím, že napíšu stížnost a  pošlu tam  kontrolu a klidně to zvěřejním. Myslím, že  magistře nestojí nějaká závislačka za to, aby přišla o podnikání, nebo měla problémy. Problémy jsou v každé rodině, já bych se asi snažila to s mamkou probrat, co ji trápí a podle toho pak konala.

neviem, či má cenu debatovať so závislým, hlavne ak svoju závislosť neuznáva... A čo na to ostatná rodina? Keby ste sa spojili, možno by ste mamu donútili aspoň zaujať stanovisko...

Ahoj Candella,zkus zajít za lékařkou(tvé mamky).Uvidíš,jestli bude schopná ti nějak poradit.Maximálně můžeš zkusit nějakého psychiatra.Víš,je to hodně těžké"donutit"závislého člověka k jakékoliv spolupráci.Zvládneš to?Jak se k tomu staví tvůj tatínek?
A to,že dostává takové silné léky bez receptu je hodně zvláštní....

penizek napsal(a):

Ahoj Candella,zkus zajít za lékařkou(tvé mamky).Uvidíš,jestli bude schopná ti nějak poradit.Maximálně můžeš zkusit nějakého psychiatra.Víš,je to hodně těžké"donutit"závislého člověka k jakékoliv spolupráci.Zvládneš to?Jak se k tomu staví tvůj tatínek?
A to,že dostává takové silné léky bez receptu je hodně zvláštní....

Nemyslím, že lékař má zájem o něco co jde mimo něho a dotyčný si na nic nestěžuje.

ďakujem Vám všetkým za odpoveď. Ja nikomu nechcem ublížiť, už dlhé roky sa nečinne na tento fakt prizeráme. Viete, mama je istým spôsobom hypochonder, vynucuje si moju prítomnosť tým že je chorá.Vzdala som sa môjho (5-ročného) života v zahraničí (práce, priateľa atď.) a vrátila som sa na Slovensko len aby som jej "pomohla" s ockom (má o 25rokov viac ako ona a je po mozgovej porážke). Súrodenci majú všetci svoje rodiny a vlastne jediná pomoc z ich strany je tá, že si vypočujú maminé sťažnosti (dennodenné) a tým to hasne. Myslím že sa nejedná o to, že aký má problém, pretože ona ich užíva už strašne veľa rokov. Dokedy jej vlastne vydrží pečeň? Včera sa  napríklad hádala s ockom o farbe hrnca. Myslím že mala halucinácie a videla ho v inej farbe. Je to možné? A takisto na parkovisku ked sme kráčali k autu, tak videla že mi ho niekto nabúral....

No, myslím, že maminka je zralá ma psychiatra...ale tobě se divím, že ses vzdala svého života , tento stav nemusí /ale může/ trvat dlouho....a ty musíš pochopit, že pokud je maminka nemocná i duševně, přesto musíš žít svůj život , neměla jsi se vracet z ciziny, to bylo jen vydírání z její strany..už to mělo signalizovat, že není něco v pořádku !!!

Aneri, ja viem, ale čo mám teraz robiť? Vieš ona nás vlastne od malička už psychicky istým spôsobom vydierala. Napríklad cez prázdniny sme nesmeli ist von, lebo by bola sama doma... Co teraz robiť? Staráme sa spoločne o ocka ktorý prekonal mozgovú porážku a nie je to celkom ok. Ona zanechala prácu kvôli tomu aby sa o neho mohla starať. Tak teraz  sa medzi sebou nenávidia, tichá domácnosť, zazeranie, sťažnosti a ja to už asi dlho ani nevydržím. Stále počúvam len sťažnosti atd...

Ahoj Candella, ja mam problemy s nervama od te doby, co jsem porodila.Trpim depresi, uzkosti a panickym strachem.Dlouho jsem s tim sama bojovala.Nikdy bych na psychiatrii sama nesla.Nastesti mam kolem sebe lidi, kteri me maji radi a pomohli mi.Take jsem brala lexaurin.Byla jsem na nem tez zavisla, ale pod dohledem lekare jsem to zvladla, prevedl me na jinny lek, bylo to hodne tezke.V dobe, kdy jsem navstivila psychiatrii poprve jsem na tom byla moc zle.Trpela jsem hroznym strachem az jsem ztracela vedomi.Doktorka mi pomohla,nejvetsi pomoc byla,ze jsem si uvedomila, ze jsem opravdu nemocna.Vysvetlila mi, proc se mi deje to, co se deje,clovek za to nemuze, je to tak, jak nemocny s cukrovkou potrebuje inzulin, ja potrebuji tu latku co mi chybi dodat v lekach.Leky je ale potreba brat pod dohledem lekare, nektere jsou navykove,jen doktor to zavcas pozna,lek vymeni za jinny.Obdobi prechodu na jiny lek v zavislosti se rovna odvykani z drog.Bylo my strasne zle, nemohla jsem jist,zvracela,mela jsem ztazene hrdlo az jsem nemohla dychat,ztracela jsem vedomi.Dostala jsem se stoho.Tezko jsem se smirovala a smirena s tim nejsem, ze musim jist tyto leky do konce zivota.Mame to take v rodine.Nikdo to nevi, jen moji nejblissi.Kdybys me potkala, neverila bys.Jsem mlada,je mi 25let.Jednou jsem byla asi 1rok bez leko,pak se strach a uzkost vratil.Moje doktorka je velice hodny clovek, plny pochopeni.Rika, ze toto je horsi nez zlomena ruka, kdejaka fyzicka nemoc.Clovek si sam nedokaze pomoci.Prosim, zajdi k nejakemu dobremu psychiatrovi a vse mu povez.Lexaurin je urcete jen na recept, a ten, kdo tvoji mamince tento lek shani, ji vlastne strasne ublizuje.Ona si sama nepomuze, ani si to nepripusti, ze pomoct potrebuje.Moje mamka ma take velke psychicke problemy, tatkovi porad jen nadava, vse kritizuje, neni to takova ta normalni nespokojenost, vidim na ni, ze neni vporadku.Neda se ji nic rict, nenavidi vsechny lidi kolem sebe,dela vsem ze zivota peklo.Pomoct ji nejde.Prosim napis, jak jste dopadli.

Ahoj Candella, asi tě zklamu, ale pravděpodobně není v tvojí moci mamince pomoc. Pomoc by si mohla pouze ona. V závislosti si musí člověk pomoc sám. Nikdo není schopný ho donutit, aby přestal něco brát nebo aby se šel léčit, aby vyhledal psychologa. Tvoje matka si musí především uvědomit, že je závislá, že má problém a až pak bude schopná se vyléčit a to jen možná. Pokud si to neuvědomí, tak nemůžeš nic dělat. Tím že jí budeš do něčeho nutit se z tebe stane nepřítel. Lidi závislý na čemkoliv nedokážou pochopit, že jim chceš pomoci, oni to berou přesně obráceně. Ty jim chceš vzít to co jim dělá dobře, tak si zlá. Cítím s tebou, ale jediný člověk, který může tvojí matce pomoci je ona sama.

Candello - to je opravdu nepříjemná situace, ale jestli si bratři a sestry zřídili své rodiny  a nehledí na rodiče - ty jsi neměla obětovat své soukromí - to byla tvá velká chyba ! Matku bys měla postupně odstavit, aby tě aspon nevydírala  a měla by sis zařídit svůj život! O tatínka se můžete starat každá dle možností, ale já osobně bych z takového domova rychle utekla, třeba za prací...jsi v prekérní situaci a těžko se radí.....

Ahoj Candella,
rozumím Ti, chceš pomoct mámě a tátovi, na druhou stranu co Tvůj vlastní život?
Může trochu pomoci, že podobnou situaci, sice někdo ji má v některých momentech těžší,  řeší každý z nás. 
Pro Tvůj budoucí život je důležité si tímto obdobím (oddělením se od primární rodiny, zejména od matky a budovat svůj vlastní život) projít.

Ohledně potíží Tvé mamy - sama jsem toho názoru, že léky ano (například jen na začátku), ale současně s psychoterapií.
Myslím si, že problém nebude, že máma bere léky, ale proč potřebuje brát léky. 

Další věcí je, že to není Tvoje zodpovědnost. Rozumím Ti je to těžké, ale tímto obdobím si musíš zřejmě projít i pro to, aby si pochopila, že každý má zodpovědnost pouze sám za sebe. Je možné, že s přebíráním zodpovědnosti za někoho jiného, popř. následných pocitů viny, se setkáváš i s jinými lidmi.

Ale všechno chce svůj čas. Teď uvádíš, že chceš mámě pomoct - zřejmě bych se ji snažila motivovat pro psychiatra, který současně dělá psychoterapii.

Kladla bych důraz na to, jak se ona pere s životem je důležité i pro Tebe. Zkusit si v klidu promluvit o tom, že ji máš ráda a taky potřebuješ svůj životní prostor. Taky chceš  mámu vidět jako silnou a šťastnou ženskou, protože i Ty budeš jednou máma a manželka.  Jak prožívá situace Tvá matka se může odrazit v Tvém nazírání na svět, apod. Je to docela těžký, ale asi takovým způsobem bych si s mámou zkusila pokecat. Tuším, že to nebude jen tak, ale můžeš si pak říct, že si udělala maximum.

Držím pěsti a přeji krásné letní dny.