Dana — 5. 6. 2006 6:24

Takže, jak začít. Bude to takový seriál na pokračování....
     Rodina se dusí. Tak tato věta z filmu Kulový blesk je našim rodinným rčením. Naše rodina se opravdu dusí v paneláku, v bytě 3+1. Já s manželem obýváme ložnici s manželovými serepetičkami do kapely ( ještě že nehraje na bubny, ale na kytaru), počítačem a všemi synovými kamarády, kteří na náš počítač chodí hrát hry. Pokojíček je hlavním stanem mé dcery,(syn je tam jen trpěn), které bude za chvíli osmnáct a dušení je na denním pořádku. Její věčné, mamíííííííííí, ať Zdenda vypadne, chci se převléknout, už nepůsobí ani komicky, ale začínají mi vstávat vlasy hrůzou na hlavě, kdy to Zdenda nevydejchá a nasadí ji dvojitého Nelsóna. Vzhledem k tomu, že ji už o 10 cm přerostl, očekáváme to každým okamžikem. Ještě máme obyvák, ale ten už nás nezachrání. Takže jsme se rozhodli pro radikální řešení, koupíme dům.
     Spočítali jsme úspory a zjistili ceny panelákových bytů. No, do začátku to není tak špatné. Takže hurá do realitek. Dostali jsme nabídku na starší dům za 2,5 milionu. Celí nadšení se jdeme na něj podívat . No, z venku to celkem ujde, i když to plynové potrubí vedené kolem zdi v metrové výši nás celkem zarazilo.
Otevíráme dveře a dcera povídá, mami, kolik tady budeme mít těch podnájemníků? Já nechápavě zírám a ukazuji agentce " hlavně nenápadně", že dcera tím dušením přišla pravděpodobně o nějaké mozkové buňky. Ale to už se k nám podnájemníci blíží a já počítám tak 6-8 myší, které splašeně pobíhají a hledají únik. Podařilo se. Agentka s úsměvem pokrčí rameny a prohlásí, to buďte rádi, že jsou to jenom myši, sousedi mají i kuny a to nechtějte vidět ten bordel. S úsměvem děkujeme a odcházíme.
      Tak takhle by to nešlo, přece se nevzdáme po prvním neúspěchu. Jenže jiné nemovitosti na prodej nejsou. Všichni jsou zklamaní. Syn se už smířil s myším cirkusem a začal dělat plány na hrazdičky a prolézačky. Že bychom do toho přeje jenom šli? Jenže po zjištění, že ve vedlejší stodole si udělali zimní byt bezdomovci jsme se rozhodli, jdeme od toho.
     Na další nabídku jsme čekali skoro 4 měsíce. Dům v centru, na fotkách útulný a milý s celkem slušnou zahradou. Děti opět natěšení. Sjednali jsme schůzku s realitní agentkou, cena 2,65 milionu. Přijíždíme k domu, vítá nás žluťoučký domeček, který jsem si hned zamilovala. Vcházíme do domu a čeká nás šok. Místnosti o šíři jedne strany 4 m a druhé 5, o rozdílných délkách ani nemluvě. Pak že se nedá stavět dům lichoběžník. V obytných místnostech jedno malé okénko, vlhko, zatuchlo a tmavo, se změnami nepočítat, je to historické centrum a na všechno památkáři říkají ne. Procházíme zbytek a dovídáme se o stavbě svépomocí, která po 20 letech ještě není dodělaná. Tak to už je na mého muže moc a utíká. Já se loučím s agentkou a prchám též.
Doma svoláváme rodinnou radu a docházíme ke konečnému řešení našich problémů. Budeme stavět!!!

Tiani — 5. 6. 2006 9:57

Tak musím napsat, že u nás to probíhalo úplně stejně, teda co se místa týče. Sice nebydlíme v paneláku, ale v domku, který je bohužel malinký (2+1). Takže po zdlouhavé debatě jsme se rozhodli také stavět. Po počáteční euforii jak se budeme mít všichni fajn:-), když jsme se dohodli co, kde a jak postavíme, postupně narážíme na všemožné překážky, hlavně ze stran úředníků, co stále jen něco nařizují a pak zdlouhavě schvalují. Chce to pevné nervy!:-)

Tiina — 5. 6. 2006 12:57

:-))) jo, jo taky jsme takhle kupovali dům - kupříkladu před prohlídkou jednoho nás realiťák upozornil, že je tam lehký nepořádek...ehmm..vlezli jsme do dvora kde byla tak 30 cm cestička  a po obou stranách tak do výše 3m neuvěřítelný bordel, namátkou jsme tam zahlédla radiátor, dětský kočárek a tak :-), majitel nás utěšoval, že v tom určitě najdeme nějaké cenné starožitnosti :-))).

Do dalšího domu jsme přišli na prohlídku těsně po tom, co se tam někdo vloupal....u dalšího bydleli kolem dokola cikáni, další dům už jsme málem koupili, když se ukázala, že k němu jaksi není přístup, protože pozemek přes který se do domu jedině dalo dostat, patřil někomu jinému - čili pro banku neřešitelný probléma a to i přesto, že šlo asi o dva metry široký pruh.

Pak jsme viděli sbírku různých divokostí, kde byl ze všech stran výhled tak akorát do zdi, v jednom domě vedlo okno z ložnice přímo na sousedovic zahradu..a taky to byli cikáni.

Další dům byl taky pestrý...údajně po rekonstrukci, ale strop v koupelně bylo třeba udělat nový. A majitel taky velmi vtipně pořešil vodu...začal vrtat studnu, ale nějak se nepohodl s firmou, a místo toho aby našel jinou, nechal na mini dvorku postavil jakousi kůlnu do které umístil obrovskou cisternu, kterou jezdili plnit hasiči z vedlejší vsi :-))))

Ale nicméně, po cca roce hledání jsme HO našli a z toho plyne poučení, nevzdávejte

A propos, nejlíp se hledají domy na netu na www.reality.cz

Dana — 5. 6. 2006 16:03

Tak jsme se rozhodli stavět. Přece se musí pro nás najít nějaký domeček, který nám bude vyhovovat. Nakoukla jsem na internet a našla pěknou stavební firmičku nedaleko od nás, která nám postaví dům podle našich představ. Tak teď je třeba najít pozemek. 
   A začíná další koloběh. Ještě že máme hodně známých, dovídáme se o pěkném pozemku o velikosti 850 m2. Jdeme dotoho. A první zádrhel. Majitel chce směnu za byt o velikosti 2+1. Hledáme kupce na byt 3+1, který má 2+1. Je to možné? Opravdu nacházíme. Takže my prodáváme 3+1 majiteli bytu 2+1  za doplatek, majitel 2+1 nechává svůj byt majiteli pozemku a my doplácíme cenu pozemku. No vážně akce Kulový blesk.
    Ještě dokud neopadlo nadšení, tak jsem vyrazila na městský úřad pro rady k získání stavebního povolení. Nadšení opadává. To snad ani normální člověk nemůže dát do kupy. Tak začneme s firmou Čez.
Chtěla jsem sehnat číslo na zastoupení nedaleko našeho domova. Jenže ouvej, tahle firma není v telefonním seznamu. Tak zkouším zákaznické centrum, kde je mi sděleno, že musím poslat svoji žádost do Plzně a oni to pošlou sem. Připadám si jako blázen. Posílám do Plzně žádost a katastrální mapu na zakreslení podzemní vedení. Mapa se ztratila, po týdnu přišel z vedlejšího města plánek, kde není zakreslen náš pozemek. Tak volám do sousedního města, zda mohu poslat novou mapu ( ještě že na dopisní obálce mají uveden telefon, jinak by si člověk myslel, že je tam prostor  51), poslat mohu, ale přes Plzeň. Tak nevím, to to asi mohu rovnou hodit do koše a výsledek bude stejný. Ještě potřebuji souhlas s připojením odběrného místa, technik také sídlí v sousedním městě ( 12 km), ale žádost musím poslat také do Plzně. Připomínám si, že rodina se dusí a jdu na panáka.

Tiina — 5. 6. 2006 16:56

Dani dej si těch panáků víc, protože bude ještě hůř :-))). Papírování kolem stavebního povolení je nechutně hodně. A to si ještě představ ty slasti co tě čekají se řemeslníkama :-)))).

Myruna — 5. 6. 2006 20:34

dani a teďka vlastně bydlíte,když jste prodali ,vyměnili byt, Pevný nervičky

Dana — 6. 6. 2006 6:13

bydlíme pořád doma, výměny proběhly na papíře a hmotně se uskuteční až v červnu 2007.

Tiani — 6. 6. 2006 11:46

No papírování kolem stav. povolení je hodně. A tak jsme využili službu projektanta. Ten nám udělá projekt a ještě k tomu nám to rovnou dodá i s povolením. A drahé to není.

Misha — 8. 6. 2006 10:27

krásně napsané. Vím, že se asi necítíš nejlíp (já žádám o stavební povolení, sítě naštěstí máme, čekáme už 5 měsíců na doložku právní moci a stálo mě to celé - projekt a cele stav. pov. - 100tis. a to jsme ještě nekopli do země!) ale u tvých příspěvků se řežu. Je z toho cítit ta bezmoc a kroucení hlavou a z druhé strany ty dusící se děti a jejich kamarádi u PC v ložnici :D

:D :D :D fakt dobrý. No a teď vážně - BUDE HŮŘ! Ale držím palečky :D

Anna — 9. 6. 2006 13:30

My čekáme na stavební povolení už rok a půl! Naše úřady jsou na dvě věci!!! Musíme tedy začít na černo, aby jsme se vůbec někdy stěhovali. Bydlíme v 1 + 1, jako klícka ;).

http://lilypie.com/pic/060604/6gIZ.jpghttp://b1.lilypie.com/E6fWp2/.png

Kamčitka — 9. 6. 2006 22:55

A to jste ještě nevyřizovali vodu, my ji vyřizovali rok, protože naše obec s naší "nadobcí" a městem se nedokázali domluvit, úředníci neznali zákony, věčně samá nemocenská a dovolená a spis ležel dál v šuplíku, protože to dělá jen jedna paní, stohy povolení, oznámení sousedům od nás, to samé od obce, to samé od nadobce, to samé od města a všichni čekali vždy 15dnů, jestlinebudou sousedi protestovat, no prostě se divím, že po tom všem jsem neporodila dříve, no možná proto jsem začla chodit na úřady s břichem já - asi to pomohlo :D .
Jinak nevím, jak to je jinde, ale tady na moravě existují lidé, kteří jsou schopni sami vyběhat všechny úřady a povolení ke stavbě domu, protože mají na úřadech "protekce".Co já vím, tak na barák brali cca 10tis. Kč. za všechna důležitá povolení. Po pravdě řečeno, kdybych o nich věděla dříve, tak bych si je najala i na tu zatracenou vodu :) .
Hodně štěstí a pevné nervy :D

Pavlik — 11. 6. 2006 18:44

No, mám před vámi dost velký náskok. Domeček jsme koupili před devíti lety za směšnou částku 500 000Kč. Dvě místnosti, bez vody, bez sociálky, ale zase 850m čtverečních bordelu to není zadarmo. První zimu jsme jezdili k hydrantu, protože jsme se nastěhovali v listopadu a vodovody a kanalizace pracovali až od dubna. Ovšem byli jsme ve skvělé fyzické kondici, tahání vody a neustálá zima nás naučila fyzické odolnosti. Plíseň nám také neublížila a myši jsme nakonec vymýtili. Zase na druhou stranu se náš kolektiv velmi stmelil. Praní v automatce s plněním nahoře a zvedání dvacetilitrových barelů s vodou, vymášení všeho na dvůr mě posílilo zádové svalstvo a nebyla třeba rehabilitace. Dceři bylo devět a naučila se plno dovednosti spojených s přežitím např. teplo po příchodu domů. Také velký škopek na mytí měl cosi do sebe. Malá spotřeba vody a chemický záchod to jsou přednosti našeho domku. Stavební povolení taky nebylo hned, ale nakonec po úpravách v plánech  se podařilo. Pak to teprve začalo být zajímavé. Jen díky tomu, že jsem byla z paneláku, tak jsem na něco takového přistoupila. Přestavovat a bydlet v tom. Dodnes si pamatuji střechu dole, místo ní plachta a nastoupil déšt. Nic moc, koupel v listopadu. Ale díky předchozímu otužování jsme to přežili. Holky, zážitků mraky. Dnes tam bydlíme devět let. Nemáme půjčky a hotové podkroví. Měli jsme hotový spodek a ten nám stačil, koupelna, záchod, topení , nic nás už nehonilo, tak jsme dva roky stagnovali. A letos zase pokračujeme, ach jo. Synek povyrost a potřebujeme víc místa. Teď je to o času, prachy jsou, ale chybí chuť. Zase bordel. Tak uvidíme jak jsme stále odolní.

Dana — 12. 6. 2006 6:18

Vítězství.
Konečně mám vyjádření k sítím z Čez, Vodovody a kanalizace, plynárny a telecom. Ještě mi chybí kabelovka a technické služby, ale to čekám každým dnem. Jakmile to dojde, vrhám se na měření radonu a budu oběhávat další kolo a to, souhlas s připojením odběrného místa.
Musím říci, že jen jsem to vyslovila , začal mi běhat po zádech mráz a naskočila kopřivka. Stále si musím připomínat, že moje děti potřebují prostor k dýchání a svobodnému projevu. Mezi tím stihl architekt dopracovat projekt k mé spokojenosti a právě počítá přesnou kalkulaci. Až uslyším tu částku, tak to se mnou švihne a bude po stavění. Právě se nacházím v mrtvém bodě, kdy pořád na něco čekám. Jestli to takhle půjde dál, tak nezačneme ani za 10 let a to už rovnou můžeme investovat do teplého místečka v pečovatelském domě. Flaška je prázdná, musím nakoupit nové zásoby.

Májajája — 14. 6. 2006 6:50

Při měření radonu prosím nezapomeň zkontrolovat jestli ten měřič zapnuli, nám to dvakrát zapomněli a pak si výsledky vymysleli, byla jsem ve fázi kdy mi byl fuk, hlavně že jsem měla papír.

BB — 14. 6. 2006 14:57

Teď jsem narazila na vtípek, který by Vám mohl pomoci při jednání na úřadě - platí pro všechny ... nejen FÚ :

Po třech hodinách strávených ve frontě na Finančním úřadě a jednáním
otrávenými mizerně placenými úředníky, se vytočený chlápek vydal do
supermarketu koupit synkovi baseballovou pálku. U pultu se ho prodavačka
ptá: "Budete platit kartou nebo hotově?"
Chlápek naątvaně vyhrkne: "Hotově!"
Pak si uvědomí, ľe ta prodavačka si takové chování nezaslouľí a
vysvětluje:
"Promiňte, strávil jsem dopoledne na Finančním úřadě..."
"Nic se nestalo... Chcete tu pálku zabalit nebo se tam jeątě vracíte?"

Pa pa  :supr:

Dana — 19. 6. 2006 7:47

jo tak to je pěkné, nějak tak se občas cítím, potřebuju koupit baseballovou pálku...

Dana — 19. 6. 2006 7:47

...... a nebalit.

Tiina — 19. 6. 2006 16:35

Pálka nestačí, chce to něco s větší bitevní silou - pětačtyřicítku magnum například :-)

AndreaP. — 20. 6. 2006 13:21

Ahoj Danuško,
musím uznat, že při čtení tvých příspěvků tady se člověk málem válí smíchem na zemi :lol: I když ve skutečnosti to k smíchu není, tvá situace fakt není záviděníhodná :/ Úplně vidím ty tvé dvě děti, jak se hádají o pokoj a tebe v ložnici  obklopenou kytarou a ještě se všema kamaráda manžela u PC :o A co ti popřát? Hlavně pevné narvy, řádně nabroušenou pusu (na seřvání neschopných úředníků) a hlavně bacha na panáky, aby se z tebe při stavbě nestal alkoholik ;) Držím palce k brzkému domečku :supr:

Dana — 11. 8. 2006 19:12

Ach jo, jestli to takhle půjde dál, bude ze mě alkoholik , kterého zavřeli pro vraždu baseballovou pálkou.
Tak nám konečně dorazily vyjádření k sítím Technických služeb a kabelovky. Architekt poslal rozpočet, 3 miliony . Jdu si pořídit černou kuklu, rukavice a bouchačku, půjdu vykrást banku. Kuklu mám, rukavice taky, bouchačka je nedostatkovým zbožím. Tak zatnout zuby a počítat znova. Malovat budeme sami, podlahy si taky budeme dělat sami, plot a celkové úpravy taky. Moc to není, ale víc udělat nemůžeme.
Vrhám se na měření radonu. Pán je na dovolené, čekám 14 dní. Konečně jsem se dočkala a v druhé polovině července nám je změřen radon . Dostávám fascikl o třech zprávách, on mých těžce vydřených 4165 Kč. Vytahuju z manžela jeho finanční rezervu, moje došla po telefonním účtu a radonu. Moje oči vyděšeného a smutnícího pejska jsou natolik dobré, že dostávám i jeho skvěle ukrytou pětistovku na horší časy.
Hodí se. Kupuji plnou nádrž nafty a začínám objíždět a vyřizovat další kolo. Vyrážím do odchodní kanceláře Čezu. V hale typu ruzyňského letiště je 10 očíslovaných stolů a velká bedna s tlačítky. Jejda, to je jako na poště, přijdete první, zmáčknete tlačítko nejvíce se přibližujícímu vašemu úkonu a s nadějí čekáte. Když už mě předběhne i pes, který si chce nechat zapojit osvětlení do boudy, přestávám s nadějí a v obličeji se mi objevují odhodlané rysy mého miláčka Rockyho. Jsem teprve u prvního dílu, dostávám nakládačku a hledám kloudného trenéra. Konečně, když už nebylo jiné číslo k vyvolání, dostávám se na řadu i já. Světelná tabulka hlásí číslo 10. Odcházím plna odhodlání zvládnout všechno na první pokus a s milým úsměvem a s lehce se zachvívajícími řasami pohlédnu na muže před důchodem, který je na můj sexy úsměv imunní. Přecházím tedy ke své silnější zbrani a pohlédnu na něj zoufalým pohledem a sladkým a bezbraným hlasem ho požádám o pomoc při vyplňování žádosti. Odměnou za můj skvělý herecký výkon je mi oznámení učiněné přes hlásnou troubu na celou "letištní"halu. Ženská jedna, to nemáte doma chlapa? Nejlepší je sem poslat bábu, která ničemu nerozumí a ještě otravuje. Nemáte telefon, nebo mozek? Stačí snad zavolat a každej normální chlap si to přijde vyřídit sám. Zamačkuju slzu, lehce připravenu na třetí jednání a potlačuji svůj vděčný a slabě se chvějící hlas a vduchu promítám scénu, kdy nořím do srdce svého trapiče mesr jak kráva a se zadostiučení se dívám, jak krev stříká na všechny strany a jeho oči zasínají a v jejich posledním odlesku se objevuje žádost o odpuštění nad svým chováním. Já , jako víla mávnu rukou a odpouštím.
Sklopím hlavu a ukňouraným hlasem sděluji, že můj manžel je na služební cestě a já chtíc mu udělat radost jsem se rozhodla, že alespoň jednu žádost vyřídím sama, aby mohl být na mě pyšný. Hledí na mě ocelovým pohledem a mumlá něco o krávě, která je k ničemu, protože již přestala dávat mlého a se sebezapřením mi zaškrtává dvě políčka, ve kterých jsem si nebyla jistá. Pak bere papír a háže na něj razítko a vyplivuje na mě jed v oznámení 30 denní lhůtě na vyjádření souhlasu.
Já zvedám svůj zpocný zadek ze židle a v hlubokém předklonu děkuji a couvám, abych ho neponížila pohledem na svoje ohnutá záda. Skáču do  auta a vyrážím rychlostí blesku a řítím se k domovu. Když ručička tachometru míří do výšin, pomalu se uklidňuji a zastavuji před obchodem s lihovinami, kde měním manželovu rezervu na 2 litrové fernety citrus a vyrážím k domovu. Volám na stavební firmu a ptám se, jestli jim opravdu budou stačit 3 fáze x 25 A. Stačí. Alespoň jedna dobrá zpráva. Musím to oslavit. Nalévám si ferneta do decky a se slovy, co tě nezabije, to tě posílí polykám první doušek. Je to prima, pomohlo to. Schovávám fernet na horší časy.
11.8.2006 - toto datum vejde do historie. Pošťačka nevědomky udělala šťastné 4 lidi. Přišlo totiž souhlasné vyjádření k připojení odběrného místa. Pečetím špunt od fernetu a schovávám ho na : Souhlas s připojením odběrného místa od Plynáren.

Dana — 15. 9. 2006 10:18

15.9.2006
Tak konečně další skok. Zrovna jsem se dozvěděla, že náš pozemek již bude zapsán do katastru, protože se na internetu u jeho čísla objevilo: Změna odsouhlasena, věc postoupena k dalšímu řízení. Jak já jsem šťastná. Zároveň mnou probíhají velké rozpaky, než to dáme všechno dohromady, bude minimálně konec září, pak 30 dní na stavební povolení a to by muselo být všechno tip ťop. Bože, přimluv se za nás, začneme letos vůbec?

xxdeny — 16. 9. 2006 14:23

Milá Dano i vy ostatní, co stavíte a budujete! Držím Vám palce, ať to zdárně dotáhnete do konce. Hlavně si nezapomeňte říkat, že vždycky může být ještě hůř... My (můj muž a já) žijeme v domku s tchánovic a švagrem, vztahy katastrofální, plánujeme odstěhování, ale naše příjmy stačí tak na koupi garáže nebo 1+nic, což při plánování rodiny není to pravé....nemáme děti, soukromí, zázemí, vyhlídky mizerné a sociální jistoty veškeré žádné...ale snažíme se věřit, že jednou nastane obrat a my se dočkáme. Všem vám přeju hodně pevné nervy s úředníky a těším se na další novinky a příběhy o stavění těch vašich hnízd....
D.

Dana — 9. 10. 2006 8:42

27.9.2006
Tak jsem konečně vyběhala souhlas s připojením od vodovodů a kanalizací, získala jsem souhlas s projektovou dokumentací od plynařů a čekám na souhlas s připojením od téže instituce. Beru dvě projektové dokumentace a vyrážím na stavební úřad, abych se poradila, zjistila, zda mám vše vpořádku. Paní prohlédne moji projektovou dokumentaci a vyhlašuje smrtící verdikt. Chybí Vám v projektu požárně bezpečnostní řešení, kontaktuji projektanta, je na dovolené. Dostávám ještě papír na vynětí místa pro stavbu domu ze zemědělského půdního fondu, dokládám zákres na mapě z katastru a vypisuji, jak naložíme se skrývkou, kterou budeme dělat před bagrováním, na to abych se zapsala do večerní školy. Podávám žádost, je přijata. Dmu se pýchou, to ale nevím, že dostanu ještě žádost o souhlas s napojením výjezdu z garáže na místní  komunikaci, ta je totiž v majetku města.
Jsem na dně. Paní z úřadu se slitovala a vzala si ode mě žádost o stavební povolení spolu se všemi doklady, které jsem schopna doložit. Je 2.10. a dostávám na žádost razítko, je přijata.
4.10. jsem znova na úřadě a odebírám všechny obálky pro účastníky řízení, obíhám, objíždím a předávám osobně, abych urychlila řízení, v opačném případě se dává 14 dní na výběr na poště, takhle mají do 13.10. možnost vyjádřit námitky. Pokud tak neučíní, řízení je zahájeno. Ovšem za předpokladu, že doložím chybějící dokumenty. Zatím mám všechny doručenky, architekt se pochlapil a zítra bude bezpečnostně požární řešení. Tak snad to stihnu, jestli ne... sedím za vraždu, kupuju kulomet a kosím to bez výběru. Tak snad nevejdu do historie této republiky jako největší masový vrah v dějinách, ale jako žena, která přežila boj s úřady bez zjevné duševní úhony.

rogersova — 9. 10. 2006 16:09

Dano,nad tvými příspěvky se bavím a jsem ráda,že jsme se nerozhodli stavět na zeleném,ale koupili jsme starší baráček a tak od července budujeme.Nepotýkáme se až tak s byrokraty,zato jsme občas na mrtvici,když někde sáhneme do zdi a zjistíme,že není svazaná, nebo je dutá, nebo se na nás sype prach..

Přeji ti pevné nervy.

Tiina — 9. 10. 2006 17:10

Dani držím ti palce, všechny co mám, ať to všechno zdárně přežiješ.  Pamatuj, že rodina se dusí :-)).

Taky jsme koupili starší domek a dáváme ho postupně dohromady, teď zrovna dostává novou střechu....jde to pomalu, protože šetříme kde můžeme a co se dá děláme sami, ale jde to. Mám kliku, že manžel je nejen sám hoodně šikovný, ale má taky šikovné příbuzenstvo a kamarády, ochotné přijet a pomáhat. Díky bohu za ně.

Jo švagřík se chystá taky stavět...nezávidím mu, ale zase má výhodu, že u nás se to všechno naučí a na své vlastní stavbě už bude za machra.

Simona Janoušková — 9. 10. 2006 21:18

Taky mám starý domek. Voda a el. tu byla. Tak rekonstruujeme pomalu a bez povolení. Určitě je lepší postavit barák nový, nemáte problémy s vlhkostí atd., ale zase ve starém se dá rovnou bydlet a povolení neřeším.

Dana — 10. 10. 2006 7:57

http://rodina.cz/hubnemespolu/album/xx.jpg
tak to je náš pozemek

Dana — 10. 10. 2006 7:59

no, není to moc dobře vidět, to mě mrzí
:reta: Tak jsem to upravila, je to lepší

TERCIA — 16. 10. 2006 19:19

Jééé, Dani,
škoda, že jsem sem nepřišla dřív. Já jsem to řešila tak, že jsem se s projektantem dohodla, že všechno vybaví za nás. Protože manžel běžně pracuje 15 hodin a já těch 9 - 10 denně, k tomu studuji, víkendy v práci jsou samozřejmostí.  Jen jsme podepsali plnou moc (je pravda, že projektant je kamarád) a čeká nás už jen vyzvednutí stavebního povolení. Ani nevím, co všechno k tomu úřady potřebují. Tím jsme se opravdu nezatěžovali, nebyl by čas.
Takže - pro příště ;) - dohodni se s projektantem a budeš mít lepší spaní.
Ahojky.

Dana — 17. 10. 2006 6:19

no, to je právě ono, projektant je i majitelem stavební firmy a vzal nás pod podmínkou, že si to uděláme sami, jinak to i zařizují, jenže oni už měly plno a když jsem chtěla, aby mi to stavěli oni, nic jiného mi nezbylo, řekli mi, že toho mají strašně moc a než by to oni všechno obeslali, já to mám rychlejší, když to objedu, oni nejsou od nás, to je pravda, ale na ten věčný boj jsem připravená nebyla.

TERCIA — 17. 10. 2006 20:14

Ty jsi neměla na výběr??? U tak velké události, jako je stavění domu, bych se moc ke zdi tlačit nenechala - investor jsem JÁ...

Dana — 18. 10. 2006 9:07

na výběr jsem neměla, buď si to zařídíme sami, nebo si musíme najít firmu jinou, jenže já chtěla od nich, mám na ně velice dobré reference a tak jsem nechtěla hazardovat, pravda je, že projekt mi udělali zdarma, i všechny moje výmysly, ale měly už 2 domy navíc, než berou obvykle, mají pevné datum dodávky a narovinu mi řekli, že to prostě nestihnou, pokud budou muset dělat ještě moje stavební povolení, takže jsem se rozhodla pro menší zlo. Buď si to nechám postavit od firmy, kterou neznám a nebo si to sama zařídím. Volila jsem to druhé. Investor sice jsem, ale na to mohu poukazovat, až s nimi sepíšu nějakou smlouvu, ne pokud se rozhoduje, zda o nás mají zájem nebo ne. A oni mají takových zájemců, že si mohou vybírat.

Dana — 27. 10. 2006 7:29

tak už mě to začíná zmáhat. Vyběhala jsem si připojení na místní komunikaci v majetku města, ležela tam 14 dní a až po mé asi tisící návštěvě jsem konečně dostala reálnou šanci to vyřešit. Mám doložit souhlas dopravního inspektorátu s připojením. Jenže získat telefonní číslo, to je nadlidské umění. Je to líp zamaskované, než oblast 51. Jediný telefon je na vrátnici a tam mi to pořád nikdo nebere. Ještě že mám známé ze školy. Obvolávám a jsem úspěšná, mám telefonní číslo na jednoho nadporučíka. Volám mu a dovídám se, že mohu přijet ihned, souhlas mi dá na místě, jen co se mrkne na projektovou dokumentaci. Skáču do auta a vyrážím do okresního města, jsem přijata ihned a doklad mám v rukou za 5 minut. Nadporučík, příjemný mladý muž s titulem JUDr., nechápe,proč mi to nevydali na městském úřadě ihned, vždyť i slepý by viděl, že je to jediné rozumné řešení. Pak že jsou policajti magoři. Já musím pět jenom chválu, poprvé za celou dobu je mi vydáno potvrzení ihned, bez průtahů, s poznámkou, pokud něco, ať mu zavolám, že jim to vysvětlí klidně znovu. Odcházím s pocitem, že konečně někdo bere službu občanům za své poslání a děkuji bohu za to, že jsem na takového natrefila zrovna já. Jedu domů, stíhám ještě městský úřad, předkládám povolení a dostávám razítko se slovy, však už to tady mám připravený, stejně jsem nečekal, že by jste to povolení nedostala. Mám rudo před očima a myslím na děti, kterým by matka ještě asi chyběla.Jenže je pátek a tak si poslední povolení, které ještě nemám, a to souhlas s připojením odběrného místa od plynáren musím nechat na pondělí. Jsem ráda, protože na toto jednání musím být čilá a odhodlaná, jinak to asi nepůjde.
Jak kdybych to tušila. Paní mě odkazuje na ceduly před vrátnicí, která hlásá, že plynárny přecházejí na jiný počítačový systém a tudíž se omlouvají za nedodržení zákonných termínů, nefungují jim tento týden počítače. Já se ptám jestli jim fungovali ten měsíc před tím, co mi tam u nich ta žádost leží a paní s úsměvěm povídá, ale ano, potom se ke mě šibalsky nakloní a řekne, to víte, máme toho moc a dále se věnuje felefonování s kamarádkou. Pak že se mají monopolní podniky špatně, chci být jejich zaměstnancem. Přesto jsem získala telefonní číslo na paní, která to přímo dělám. Volám jí a dozvídám se, že výluka končí ve čtvrtek a tak si paní položí moji žádost nahoru a snad se k ní v pátek dostane. Ať si ve čtvrtek zavolám, že mi řekne co a jak. Volám, jsem v šoku, paní se chystá, že si vezme dovolenou. Povídám, jestli mi to dělá schválně a že se tedy obrátím na vyšší inštanci, prý klidně.
Ve čtvrtek odpoledne, když jedu z Vodáren, kde jsem sepsala žádost o připojení vodoměru ( sedí tam moje kamarádka ze střední školy, jak jsem zjistila, která mi to hned zařídila a připojovat budou už v pátek, ach ty protekce, ještě že jste, jinak nevím nevím) mi volá paní z plynáren, že si teda kvůli MĚ nevezme dovolenou, ale musím si pro to přijet v 10 hodin dopoledne a počkat si na to. Beru si ihned 1/2 dne dovolené a v 10 hodin v pátek letím na plynárny, paní to má již připravené, hodím 2 podpisy a můžu jít. Nechápu, ale beru to již s nadhledem, tak tedy využiju toho času a hodím to ještě na stavební úřad. Paní mě chválí, jak jsem šikovná a povídá, v pondělí nebo v úterý budu mít pro vás připraveny obálky, musíte si zase objet účastníky řízení a nechat si podepsat papír, že se vzdávají práva odvolání. Nakonec je z toho středa, protože paní byla v úterý na školení. Beru obálky, začínám objíždět, hned ten den jsem zjistila, že za město mi to nepřeberou, pán má dovolenou. Tak celé odpoledne objíždím ten zbytek, ve čtvrtek chytám posledního úředníka městského a dostávám od něj poslední symbolický podpis. Jdu na stavební úřad a odevzávám všechno do rukou , které již svírají razítko o nabytí právní moci. Dostávám štempl a 3 vyhotovení stavebního povolení, které platí až od dalšího dne.
Je pátek 27.10.2006, toto datum je pro naši rodinu významným dnem. To je totiž datum, kdy mohu pokračovat dál, datum STAVEBNÍHO POVOLENÍ

Ivan. — 27. 10. 2006 8:24

BLAHOPŘEJI A VÍTÁM DO KLUBU STAVEBNÍKŮ

Dana — 27. 10. 2006 8:40

díky díky

Dafne — 5. 11. 2006 10:36

Bohužel se u toho čtení nebavím. Jo, napsáno je to vtipně. Ovšem.... není nad vlastní zkušenost, že. Koupili jsme pozemek, který podle urbanických plánů města byl určen pro individuální zástavbu. Už 3roky. - slovy TŘI ROKY vyřizuji stavební povolení.

Na pozemku stál a stojí sloup el. energie. K němu se ale NEMŮŽEME připojit, protože je přeplněná kapacita. Musíme zaplatit novou trafostanici a rozvody PRO CELOU ULICI. 
Máme to zacváknout celé sami, ostatní jaxi ehm nic nepotřebují, to my tam chceme stavět, že. Nebo taky můžeme čekat až se najde více takto postižených a o náklady se podělit.

Dana — 6. 11. 2006 8:12

Já se u vyřizování také nebavila, někdy bych chtěla mít tu moc zakroutit někomu krkem beze svědků. Jenomže si říkám, že lepší je vědět, co mě čeká. Já nevěděla nic a taky mě to málem položilo. Ono se řekne stavět, jenom tam člověk nechá 5 let života a nervy na pochodu mu zůstanou, ani nemusí stavět svépomocí.

pinka — 9. 11. 2006 13:19

Tiina napsal(a):

Pálka nestačí, chce to něco s větší bitevní silou - pětačtyřicítku magnum například :-)

Ono, ty úřednici za to většinou nemůžou, chce to bombu do parlamentu!!!

Dana — 10. 11. 2006 10:45

no, většinou u státních úředníků to bylo v pohodě, u soukromníků taky, nejhorší to je ale u těch gigantích monopolních podniků, tam si s vámi pěkně pohrávají

Décima — 23. 11. 2006 11:09

Kdy už konečně projde zákon, že stavební povolení nebude třeba,když se dodrží  jen určitá omezení např. domek do dvou podlaží, 5 m od plotu, aby se nestínilo sousedovi apod... Co je státu do toho, co si pak postavím (samozřejme při dodržení těch omezení) na svém pozemku?

Dana — 8. 2. 2007 13:12

Tak sem zkusím dát pár foteček pokračující stavby
http://rodina.cz/hubnemespolu/album/222222222_1.jpghttp://rodina.cz/hubnemespolu/album/333333333_1.jpghttp://rodina.cz/hubnemespolu/album/44444444_1.jpg

misha88 — 8. 2. 2007 13:20

.

Gabrielle — 8. 2. 2007 14:00

Tak koukám, že domeček úspěšně narůstá... Posílám gratulace!

Dana — 12. 2. 2007 8:45

U nás Misho, u nás, ale úplně na jiným konci než chodím do práce, až to bude na návštěvu ( léto), pošlu ti plánek cesty :D

Dana — 12. 2. 2007 8:46

Gabrielle napsal(a):

Tak koukám, že domeček úspěšně narůstá... Posílám gratulace!

Moc děkuju

misha88 — 12. 2. 2007 16:44

.

Dana — 13. 2. 2007 8:56

fajn, už se těším

Misha — 13. 2. 2007 11:12

Danuš, koukám, že jste už dost daleko. Nakonec se to dost pohlo. Mě to teď čeká - mimo vyběhávání dokumentů, to jsme raději zaplatili v projektu a dobře jsme udělali. Potřebovali jsme výjimku zastavěnosti nad 30% a stavby na hranici pozemku. To bychom si dali :D

máš už nějaké super rady čeho se vyhnout při stavbě atd. Koukám, že stavíte z Proothermu, kolikátky? a Budete zateplovat?

Dana — 13. 2. 2007 11:15

máme 44 a zateplovat nebudeme, abychom nebyly jak ve skleníku, budeme mít krb a máme nějaký přísun dřeva, tak to budeme řešit tak. Možná že se ekologové chytnou za hlavu, ale brácha má 44 a zatepleno a pěkně jim to plesnivý, tak to necháme jen tak.

Dana — 14. 2. 2007 5:54

Přeji všem krásného Valentýna
http://sirmi.ic.cz/laska/21.gif

majkafa — 14. 2. 2007 10:49

Proč "Jak JSEM začala stavět" a ne "Jak JSME začali stavět"? Nevím proč, nějak mě tvůj název irituje. Jako když můj m. mluvil, já jsem si koupil auto,já, já, já a ne my jsme si koupili auto. :D Nevím, proč mi ten název tak .... :lol:

Dana — 14. 2. 2007 11:03

Proč? Protože to píšu já, jako svoje zážitky, ne jako naše zážitky. Až se budeme společně stěhovat, napíšu, " Jak jsme se stěhovali" Víš, tvoje starosti na moji hlavu...:dumbom:

majkafa — 14. 2. 2007 12:15

Poslala jsem ti SZ. :)

Dana — 14. 2. 2007 13:00

fajn

marka13 — 22. 2. 2007 12:35

Proto všechno tady u nás prodávám, balím rodinu, kupuju byt u moře a mizím z tohoto byrokratického Kocourkova.
Stačí nám tam 2+1 s pěkným výhledem, starý auto, žádný zimní hadry ani platby za topení. Nač se neustále za něčím pachtit. Život máme jenom jeden a přece ho nebudeme ukrajovat neustálým řešením problémů.

Káča — 23. 2. 2007 13:49

marka: a kam máte namířeno, jestli to není tajné. Neplatit za topení-že by Austrálie?

marka13 — 26. 2. 2007 12:40

Kypr, 300 dní v roce teplo, průměrná teplota v zimě 15 stupňů.

Dana — 5. 3. 2007 14:51

no jo, já bych ale v cozoně nevydržela, já jsem prostě ráda tady, tak budu řešit problémy, ale budu u své rodiny :D

Veru — 10. 11. 2007 23:22

Dano, tak jak to pokročilo??
Už bydlíte??

verunielka — 8. 10. 2008 18:14

Nazdar, tak koukám, že téma akorát pro mě:)
S přítelem jsme před půl rokem začali vyřizovat papírování a tak bo chceme rekonstruovat domeček.Polovinu domku mu darovala máti a tak si ho chceme spravit,ale je to velkej barák, takže my budem bydlet nahoře, ona dole(je rozvedená s dvěma dětma).V dohledné době tak týden dva nám má dát projektant projekt a přepis baráku, no tak ten se ještě pořád vyřuzuje,je to starší dům,takže se snad dohledává i to co neexistuje:)
Takže tak, papírování je strašně zdlouhavá věc!A co vy?

Kuty — 8. 10. 2008 23:04

Pavlik napsal(a):

No, mám před vámi dost velký náskok. Domeček jsme koupili před devíti lety za směšnou částku 500 000Kč. Dvě místnosti, bez vody, bez sociálky, ale zase 850m čtverečních bordelu to není zadarmo. První zimu jsme jezdili k hydrantu, protože jsme se nastěhovali v listopadu a vodovody a kanalizace pracovali až od dubna. Ovšem byli jsme ve skvělé fyzické kondici, tahání vody a neustálá zima nás naučila fyzické odolnosti. Plíseň nám také neublížila a myši jsme nakonec vymýtili. Zase na druhou stranu se náš kolektiv velmi stmelil. Praní v automatce s plněním nahoře a zvedání dvacetilitrových barelů s vodou, vymášení všeho na dvůr mě posílilo zádové svalstvo a nebyla třeba rehabilitace. Dceři bylo devět a naučila se plno dovednosti spojených s přežitím např. teplo po příchodu domů. Také velký škopek na mytí měl cosi do sebe. Malá spotřeba vody a chemický záchod to jsou přednosti našeho domku. Stavební povolení taky nebylo hned, ale nakonec po úpravách v plánech  se podařilo. Pak to teprve začalo být zajímavé. Jen díky tomu, že jsem byla z paneláku, tak jsem na něco takového přistoupila. Přestavovat a bydlet v tom. Dodnes si pamatuji střechu dole, místo ní plachta a nastoupil déšt. Nic moc, koupel v listopadu. Ale díky předchozímu otužování jsme to přežili. Holky, zážitků mraky. Dnes tam bydlíme devět let. Nemáme půjčky a hotové podkroví. Měli jsme hotový spodek a ten nám stačil, koupelna, záchod, topení , nic nás už nehonilo, tak jsme dva roky stagnovali. A letos zase pokračujeme, ach jo. Synek povyrost a potřebujeme víc místa. Teď je to o času, prachy jsou, ale chybí chuť. Zase bordel. Tak uvidíme jak jsme stále odolní.

Asi ty myši zdrhly samy-nemaj rády zimu.My jsme jich jednu zimu pochytali v kuchyni starého býv.RD 5 a všechny jsem je vyskládala pěkně vedle sebe na balkon na sníh.A na jaře až sněhy stály,šla jsem přepočítat myšky-fakt tam na balkoně zůstaly ležet všechny pěkně vedle sebe.

Kuty — 8. 10. 2008 23:16

Dana napsal(a):

máme 44 a zateplovat nebudeme, abychom nebyly jak ve skleníku, budeme mít krb a máme nějaký přísun dřeva, tak to budeme řešit tak. Možná že se ekologové chytnou za hlavu, ale brácha má 44 a zatepleno a pěkně jim to plesnivý, tak to necháme jen tak.

Před 3 lety jsme kolaudovali nový RD-přízemní 5+kk-kluci mají každý svůj pokojíček po 12m2+komora-10m2 na pračku,věšení prádla v zimě a nějaké regály s věcma provozníma,velká ložnice a obývak spojený s kuchyní.Stejně jako vy jsme stavěli z porothermu a také nám projektanti radili nezateplovat,že je tato 40 dostatečná. A opravdu - nyní platíme vč.ohřevu vody pro 4 dospělé osoby ročně kolem 19 tisíc,z čehož počítáme že na samotné topení padne tak těch 11 tisíc.Nemáme žádný krb a topíme jen plynem,žádný náhr.kotel s ohř.vody,prostě voda se začně ohřívat,když někdo otočí teplým kohoutkem.Myslím,že je to spotř.víc než pěkná,topíme tak na 20 stupňů.
Ráda bych se tady zeptala majitelů podobných RD,kolik Vy zaplatíte za energie?

Misha — 10. 10. 2008 21:31

Kuty kolik máte zastavěnou? my se teď budeme stěhovat do nového, ale zatím nevíme kolik se bude asi platit, tak si to porovnám pak s tebou... :D

Kuty — 14. 10. 2008 23:22

Tak už jsem to zjistila:máme zastavěno cca 125 m2,přízemní RD.Jak velký RD máte Vy? a je taky přízemní?A už bydlíte v novém?

marica — 19. 10. 2008 14:09

Dano vykašli se na starosti, začni psát fejetony a nechej dom ať se postaví sám :)