I když to někomu příjde k smíchu,nebo se mu to bude zdát nepravděpodobné,moje 5letá dcerka se bojí hraček.Nejdříve jsem se o tom nechtěla vůbec zmiňovat,spíše jsem se zapojila do fora o dietě,ale když tak čtu všechny Vaše dotazy,řekla jsem si,že má třeba některá z Vás podobný problém.Začalo to,když byl dceři necelý rok a trvá to dodnes.Dokonce jsem o tom mluvila s dětskou lékařkou při pětileté prohlídce,ale řekla mi,že neví kam mě poslat a že se to urovná.Dnes dopoledne jsme byli v Tescu,já u drogérie a můj muž se šel s dcerkou podívat k hračkám.Za chvilku mě dohonili a manžel se mě ptá,zda jsem jí(dceru) slyšela?Chtěl prý zmáčknout nějakého "šíleného žabáka" a dcera začala brečet.Bojí se vlastně všech hraček co vydávají nějaký zvuk,zvláště pak plyšáků.Tak jak ostatní děti svoje rodiče tahají do hračkárny,naše dcera prochází oddělením hraček s úzkostí.Neplatí to pro oddělení s barbii.Opravdu už nevíme co dělat.Vánoce jsem pro nás utrpením.Neumím si představit vánoce bez hraček pro děti,ale po minulých vánocích jsme se s manželem zařekli,že snad již žádné hračky.Škoda,že zde nejde přehrát video.Dcerka si na každý dárek zacpávala uši a zavírala oči a věřte tomu,že v pláči prohlásila,že již žádné vánoce nechce.Uvědomuji si,že dcera má hraček možná víc,než by musela mít.Alespoň to říká moje matka.Pravda je ,že když byly malé moje dvě starší dcery(24,23)nebylo tolik krásných hraček,jako je dnes-barbie,Baby Anabel,Chou-chou a moře dalších.Asi tím, že tenkrát jsem to nemohla dopřát těm starším,snažím se kupovat to té malé.Ale nepříjde mi to jako základní chyba,proč se tolik bojí hraček.   :butter:  Jinak je dcera moc šikovná.Hodně se jí věnujeme,zajímá se o písmenka,zná celou abecedu,umí plno písniček,muž jí čte každý večer pohádku a od 8měsíce spí s náma v posteli.Opravdu nevím co s ní dělat,ale začínám se cítit trapně,když naše malá začne v obchodě plakat,že se bojí hraček.  :grater:

Asi bych si zkusila jen zavolat k nějaký psycholožce,jako jestli to má cenu se k ní kvůli tomu objednat a uvidíš!

Ahojky, já mám syna, skoro 4roky a taky nemá rád hlučné hračky. Dodnes si pamatuji, bylo mu asi půl roku a byli jsme na návštěvě u babičky, byl tam synovec, ten měl tehdy kolem roku a měl auto, blikalo a houkalo.Náš malý plakal, synovec byl nadšený.Při zaťukávání špalíků do dětského zatloukátka dodnes při ráně zavírá oči, dříve si nechtěl hrát ani s dětským nářadím(vrtačka s příklepem) dnes už ano.Zato nesnáší jakékoli vrtáni v bytě myslím skutečnou vrtačkou (brečí), bojí se hluku.Nebojí se hraček jako takových, jen nemá rád ty hlučné.Každé dítě je prostě jiné.Určitě to věkem přejde, prostě jsou citlivější k hluku.

O  psychologovi jsem mluvila s dětskou lékařkou,ale ona si myslí ,že to na psychologa není.Chtěla jsem tam doporučení.Dokonce jsem hledala nějaké www.stránky,kde bych nějakému dětskému psychologovi napsala,ale nic jsem nenašla.Do školky si nosí svojí panenku,upozorňovala jsem na to učitelku,ale zatím tam k ničemu podobnému nedošlo.Občas už mám chuť jí v obchodě naplácat  :butter:  a to jí vůbec nebijeme  :|  můžu se k psychologovi objednat bez doporučení dětské lékařky?

fiona1 napsal(a):

Ahojky, já mám syna, skoro 4roky a taky nemá rád hlučné hračky. Dodnes si pamatuji, bylo mu asi půl roku a byli jsme na návštěvě u babičky, byl tam synovec, ten měl tehdy kolem roku a měl auto, blikalo a houkalo.Náš malý plakal, synovec byl nadšený.Při zaťukávání špalíků do dětského zatloukátka dodnes při ráně zavírá oči, dříve si nechtěl hrát ani s dětským nářadím(vrtačka s příklepem) dnes už ano.Zato nesnáší jakékoli vrtáni v bytě myslím skutečnou vrtačkou (brečí), bojí se hluku.Nebojí se hraček jako takových, jen nemá rád ty hlučné.Každé dítě je prostě jiné.Určitě to věkem přejde, prostě jsou citlivější k hluku.

Malá se převážně také bojí těch hlučných hraček,jen doufám že jí to přejde než půjde za rok do školy

Když syn ke druhým narozeninám dostal odrážečku (kolečko), tak jsme ho rok na ni navykali, stála v místnosti a  chodilo se kolem ní obloukem...............pak z ní asi dva roky neslezl.

K psychologovi se dá objednat i bez doporučení  děts.doktorky. Jen  se někdy nepodaří napoprvé  najít dobrého psychologa....  pak hledat  znovu.

Třeba má malá hudební sluch a nelíbí se jí ty zvuky. Můj malý je z hlučných hraček nadšený, ale mě to mnohdy rve uši. Prostě jí hlučné hračky nekupujte a nenuťte jí chodit do hračkářství a bude klid. Schválně ji vezměte do hudebnin, jestli jí budou vadit zvuky hudebních nástrojů. Pak bude jasné, jestli jí ty zvuky hraček vadí, z toho důvodu, že zní strašně a nebo jestli prostě nemá ráda hlasité zvuky.
Nevím, jestli to nějak souvisí, já snesu téměř všechny zvuky, ale když slyším tvrdou hudbu, řvavou, začíná mi být špatně i fyzicky a nebo když si nasadím walkmana s jakoukoliv hudbou, i tou co se mi jinak líbí, začne mě nevím proč bolet hlava a je mi špatně jako bych měla závratě.

Marieanna: Objednat se k psychologovi můžeš i bez doporučení. Tvé pediatričce se divím - ty popisuješ problém a ona to, řekla bych, zlehčuje a myslí si, že se to upraví. Já jsem zastáncem toho, že raději zkusit psychologa hned a zjistit, že opravdu o nic nejde, než čekat, až se to samo zlepší a pak zjistit, že nejen že se to neupravilo, ale výrazně zhoršilo. Čím dřív se začnou napravovat různé děsy, tím líp. (Aspoň si to já myslím.) Hodně dobrou ruku na psychologa ti přeju a ať jste co nejdřív v pořádku. Ahojky.

Tak jsem zkusila psychologa ,první,kterému jsem zavolala má plnou klientelu a v současné době nepřijímá,asistentka si vzala moje tel.číslo,zeptá se lékařky na můj problém,zda má smysl s tím něco dělat a jestli nás nemůže někomu doporučit.Další číslo na psychologa mi oznámilo,že neexistuje a třetí,které jsem našla v tel.seznamu mi ze záznamníku oznámilo,že z důvodu úrazu do odvolání nepřijímá.   :butter:  No dcera ,když jsem telefonovala prohlásila,že nikam nepůjde a že se stejně těch hraček bude bát.  :P   je to sice moje zlatíčko,ale asi  jí přetrhnu  :dumbom:   :lol:

Marieanno, tak jí kupujte hezké hračky. Třeba stavebnice, lego, dřevěné hračky, výtvarné potřeby. Ty hračky, které vydávají zvuky většinou nemají z hlediska rozvoje osobnosti žádnou hodnotu. Já je dítěti nekupuju (dostal je jinde). Kupuju hračky, které nějak rozvíjejí osobnost a taky různé nářadíčko na písek a zahradu.

Simona Janoušková napsal(a):

Marieanno, tak jí kupujte hezké hračky. Třeba stavebnice, lego, dřevěné hračky, výtvarné potřeby. Ty hračky, které vydávají zvuky většinou nemají z hlediska rozvoje osobnosti žádnou hodnotu. Já je dítěti nekupuju (dostal je jinde). Kupuju hračky, které nějak rozvíjejí osobnost a taky různé nářadíčko na písek a zahradu.

Ahojky Simono ,to všechno má.Vzhledem že je to naše dítě jak se říká na stará kolena(tím nechci v žádném případě urazit maminky ,které jsou v mých letch   :godlike:  )  máme sklon jí trošku rozmazlovat.Má plno omalovánek,stavebnice,pastelky,vodovky,nádobíčko,no prostě to co určitě každé děcko.Ovládá počítač,což je u dnešních dětí už také skoro normální.Jen mě trápí,že když jdeme třeba k sousedce na návštěvu,její o rok mladší dcerka musí schovat některé hračky,protože naše se bojí a prostě do pokojíčku nevkročí.Jinak jsem nepozorovala ,že by se bála i něčeho jiného. Prostě jí to chci nějak odnaučit a nevím jak.    :/

No já nevím, nedramatizovala bych to. Když se dcera hlučných hraček bojí, nenuťte jí je, tak holt bude mít tiché hračky. Co je špatného na Barbie ? Může jich mít víc, ke každé x doplňků.

Dle vyprávění mojí matky jsem se jako malá šíleně bála plyšáků....časem mě to přešlo a nemyslím, že by mě to nějak poznamenalo.

zkuste si najít pedagogicko-psychologickou poradnu - jsou vyloženě pro děti a i když maji delší objednací doby tak si myslim, že berou každého

Třeba se jich ani tak nebojí, jako ji dráždí a rozčilují ty zvuky. Ony ty hračky jsou opravdu až nepříjemné. Pokud má citlivější nervovou soustavu, nedivím se, že když na ní začne pištět nějaká plyšová zrůdička, je z toho na prášky.

Můj syn i já jsme to měli taky - on nechtěl třeba ani na pouť a když jsme se tam přecejen ocitli, zacpával si uši a říkal : "Maminko, já už bych chtěl jít domů, mně se tady nelíbí". Ani já jsem jako malá (a nemám ani teď) ráda rámus, hlasitou hudbu a přehnaně moc zvuků. Mám prostě citlivou nervovou soustavu a Tvoje dcera pravděpodobně taky. On už stačí jen ten chaos a davy v těch obchodech, hrající hudba, upoutávky, ze všech stran nějaké zvuky a ještě mektající medvěd .... každý to nevnímá, ale my, kteří jsme přehnaně vnímaví, jsme na mrtvici

Já si taky myslím, že každe dítě prostě preferuje jiné typy hraček. Mimochodem - takové ty hlučné, mluvící, vydávající zvuky - co je na nich tak dobrého? Naopak, buď ráda, že Tvoje dcera nic takového ke hře nepotřebuje a zapojuje do hry vlastní fantazii. Moje dcera, když byla malá, zase vůbec nestála o barbíny. Jednou jsem jí jednu koupila, protože všechny děti ve školce nějakou měly a já se bála, aby nebyla odstrčená. No, milá barbína skončila v krabici a dcera si dál hrála se svými plyšáky a panenkou - miminkem. Pokud by byl problém, že dcera třeba odmítá chodit do pokojíčku, kde takové hračky jsou - prof. Matějček krásně popisuje , jak postupovat při výchově úzkostných dětí (mám pocit, že v knize Co,kdy a jak ve výchově dětí). My podle jeho rad postupovali při výchově syna, ten byl takové úzkostné, bázlivé dítě. jeho rady nám moc pomohly a dnes je z kluka úplně normální 16letý puberťák.

1Marie napsal(a):

Já si taky myslím, že každe dítě prostě preferuje jiné typy hraček. Mimochodem - takové ty hlučné, mluvící, vydávající zvuky - co je na nich tak dobrého? Naopak, buď ráda, že Tvoje dcera nic takového ke hře nepotřebuje a zapojuje do hry vlastní fantazii. Moje dcera, když byla malá, zase vůbec nestála o barbíny. Jednou jsem jí jednu koupila, protože všechny děti ve školce nějakou měly a já se bála, aby nebyla odstrčená. No, milá barbína skončila v krabici a dcera si dál hrála se svými plyšáky a panenkou - miminkem. Pokud by byl problém, že dcera třeba odmítá chodit do pokojíčku, kde takové hračky jsou - prof. Matějček krásně popisuje , jak postupovat při výchově úzkostných dětí (mám pocit, že v knize Co,kdy a jak ve výchově dětí). My podle jeho rad postupovali při výchově syna, ten byl takové úzkostné, bázlivé dítě. jeho rady nám moc pomohly a dnes je z kluka úplně normální 16letý puberťák.

Diky 1Marie mohla bych se po té knize podívat už jsem o tom slyšela.Dopoledne jsme spolu byly v delvitě,potřebovala jsem do oddělení hygienických potřeb,které je u nás spojeno s koutkem hraček a už mě brala za ruku a doslova táhla pryč.   :(    Právě mi volali z té psychologické poradny,jak jsem psala výše,paní doktorka má plno a po telefonu nemůže náš problém posoudit.Tak nic....  ale ještě jednou díky za tip :rock:

Mohu-li trochu, nač chodit k psycholožce? Já bych byla ráda, kdyby mé dítě odmítalo ty hlučné hračky. Prostě se ji líbí jiné typy hraček. Jiné přece neodmítá ne? Já jsem taky nadměrné citlivá na zvuky, hluk a vysoké tóny. To je neštěstí, to vše slyšet. Mé dítě mělo období, kdy dělila lidi na barevné, fialové, černé, červené a pod. Brala jsem to jako raritu a je to pryč.Kamarátky dítě se bálo tmavých vlasů...ale jenom chvíli.
Ušetříš na penězích, bud ráda, že nechce ty moderní, barevné divné věci.
A že my je neměli?no, tak třeba to bude chtít vnouče anebo ty hračky oželíme. Máme nato čas?

Toho Matějčka opravdu doporučuju, ještě se Ti doma podívám, v kterých knihách píše o těch úzkostech a strachu (mám doma snad všechny jeho knihy a jednu dobu jsem v nich  ležela snad denně). Ten problém vidím tak,že nevadí, že si s takovými hračkami nechce hrát, ale že se bojí i do jejich blízkosti. Ale rozhodně to není (aspoň podle mého) na běhání po doktorech - v tom souhlasím s Evelin. Co si takhle pamatuju z hlavy - nic nelámat přes koleno. Stanovit si třeba malý cíl (dnes nepůjdeme až do oddělení hraček, nakoukneme třeba jen do toho patra,kde hračky jsou, hezky spolu za ruku - a když to dokážeme, tak jdem na zmrzlinu. Druhý den se postavíme o pár metrů dál, a když to zvládneme, tak zas nějaká malá odměna . A když to prostě nejde, tak pár dnů počkej, a pak to zkus znovu. Taky pomáhá ten strach "vyslovit" - to znamená, říct, já vím, že se bojíš. To není žádná ostuda. Taky jsem se jako malá bála (třeba jít do chodby potmě atp). Ale spolu to určitě zvládnem. Když ne dnes, to nevadí, tak třeba zítra.(Jéje napsala jsem román)

To není špatný nápad,1Marie,s tím cílem Budu o tom přemýšlet.Byla bych moc ráda ,kdyby ten strach moje zlatíčko překonalo.Minulé vánoce  (05) jsme dárky pro naší dceru vybírali s manželem opravdu pečlivě.Vlastně jsme nechali malou ,ať  "napíše"ježíškovi co si přeje.Za všechno jen dva příklady:v tv šla reklama na panenku Karolínu.Naše malá o ničem jiném nemluvila,zrovna tak jako o panence Baby Anabel.Tak jsme panenky s předstihem koupili,tajně schovávali ve skříni,a čekali jakou bude mít radost,až pod stromečkem najde to,co si přála.Opak byl pravdou.Naše dítě dostalo dá se říci šok,a bylo po dárkách.Obě mé starší dcery,poučeny dopředu,že žádné hrací hračky a žádné plyšáky pod stromkem,koupily malé vlasaté panenky.Jedna byla v sadě s oblečkama,druhá byla v kloboučku s láhvičkou v ruce.Dopadly stejně.Ani se na ně nepodívala.Až druhý den,kdy přijela moje matka a pomalu si začala s těmi dárky hrát,dcera přestávala mít postupně strach.Vlastně jsem musela každou hračku vzít před malou do ruky,zatřást s ní,ukázat jí že je hadrová.Taky pomohlo že jsem jako panenku cvrnkla do nosu a dělala si z toho legraci.Dnes si s nima již běžně hraje.Já vím že do vánoc je ještě daleko,ale pokud v ní bude stále ten strach,budou letošní vánoce asi bez hraček.Pro nás to je moc smutné zklamání a pro dceru velký stres.    :grater:

Je mi 26 a zvuky z dnešních hraček mi připadaj příšerný, tak se vůbec nedivím že se nelíbí malé holčičce která teprv poznává svět.
Co kostičky, knížky? Není přece povinné hrát si s panenkama.

Dobry den
situace je zcela v pořádku, nemusíte se obávat ani na ní nijak naléhat či převychovávat, zřejmě to souvisí s jejím prožíváním reality která není v tomto věku ještě zdaleka oddelěna od fantazijního světa. je to jen otázka vývoje, nebojte se. Dr.Pothe

Dr.Pöthe napsal(a):

Dobry den
situace je zcela v pořádku, nemusíte se obávat ani na ní nijak naléhat či převychovávat, zřejmě to souvisí s jejím prožíváním reality která není v tomto věku ještě zdaleka oddelěna od fantazijního světa. je to jen otázka vývoje, nebojte se. Dr.Pothe

Dobrý večer,děkuji Vám za odpověď.Jen doufám,že jí to přejde,než půjde do školy.Ještě jednou,díky.Přeji krásný večer

Můžu vás uklidnit že je to naprosto normální. Vůbec jí do ničeho nenutte, nepotlačujtejjei strachy a spiše dbejte o to, abyste jí vždy byla nablízku, je to normální vývoj, čím více to budete potlačovat tím déle to bude trvat.
PP

Tak a máte to odemne dvakrát. mějte se
PP