Ahojte lidicky.Mam dotaz.8let se staram o ochrnuteho manzela.Prvni roky si me vazil ale pak jsem zacala byt pro nej jen pecovatelka.On ma z prvniho manzelstvi dve dcery dvacetilete ktere k nam jezdi na navstevy kdy samy chteji a hlavne tatinek bez nich nemuze zit.Manzel mi zacal vycitat spoustu veci a hlavne soukromi ktere chce mit jen s nimi.Vsechno jim rika a na vsem se s nimi domlouva.Upne jsem odkopnuta.Na internetove stranky si dal tez jen svoje a dcerussiny fotky.jako ze ma manzelku kter by mnel byt vdecny ze se o nej stara ve dne i v noci.Nevim ani co znamena slovo dovolena. moc me to mrzi ze si nevazi moji osoby.kazda druha by to uz vzdala.Chci jen slyset nazor proc ja jsem ta odkopnuta.Diky Hana

Haničko, asi už Tě bere jako samozřejmost, jako jistotu a zároveň jako stálý inventář bytu. Netuším, proč začal být takový a jak ho napravit. Já bych asi začala myslet víc na sebe a na nějakou dovolenou letos určitě jela. Ať se chvíli starají dcery, nebo bych dala manžela na tu dobu dovolené do nemocnice. Už jenom pro Tvoje psychické zdraví, je asi potřeba, aby jsi si odpočinula. Třeba manžel cítí ve své ješitnosti jako potupu, že je ti na obtíž. Nebo po těch letech dřiny a péče o manžela už nejsi taková, jakou Tě měl rád, třeba jsi bývala veselá a teď jsi vážná. Určitě potřebuješ na chvíli vypnout a odpočinout si. Je velmi chválihodné, že se o manžela staráš, ale nesmí to být na úkor vlastního zdraví, když se péčí o manžela zničíš, kdo se pak bude starat o vás oba?

Hanička: Úplně souhlasím se Simonou. Vypnout a odpočinout si. At se postaraj dcery, když jsou tak úžasný.
Píšu sem proto, že tohle vidím denodenně u sousedů. Paní se stará o manžela už asi 10 let, je strhaná a na sesypání, jenže ona, na rozdíl od vás nemá nikoho, kdo by jí mohl nahradit. Děti nemají, těch se vzdali kvůli tomu úrazu.
Takže pokud máte tu možnost, využijte jí. Určitě se vám uleví a hlavně si to zasloužíte. :supr:

Souhlasím také, a ještě mimo to že si odpočinete zjistí třeba manžel, že mu chybyíte a že mu dcery nedají vše..............

Za dobrotu na žebrotu... Souhlasím také, ale myslím si, že manžel to neocení, naopak, budou brblat (i dcery), že jste si dovolila moc...
Ovšem potřebujete to jako sůl. A konec konců o manžela se má kdo postarat, tak proč si všechno odříkat???

Mít doma nemocného člověka bez vyhlídky na uzdravení či zlepšení zdravotního stavu - to je opravdový zápřah, který nepochopí nikdo, kdo to nezažil. Pečovatelka, sestřička, kuchařka, služka... Ty mají aspoň pracovní dobu. Vy jste zároveň manželka a hromosvod špatných nálad. A nevyléčitelní marodi umějí potrápit! Veškerá práce leží na Vás a ještě se vděku nedočkáte. To znamená, že všechno na Vás ležet nesmí, abyste se uznání dočkala! Jeďte si na týden, dva, tři odpočinout a manželovi zařiďte za sebe náhradu. Ať si zaplatí /ať mu děti přidají/ potřebnou péči. Budou-li chtít ušetřit, ať se starají samy. Zkuste však mužovi, bude-li zase na Vás nepříjemný - dát najevo, že se staráte, jak nejlépe umíte. Zeptejte se ho, chce-li, aby Vaši péči převzal někdo jiný, a koho by si vybral. On je zlý, že se třeba bojí, abyste mu nedala výpověď... Za tím jeho chováním bude prostý a obyčejný strach.

Jistě je v tom strach a taky bezmoc a určitě si uvědomuje, že paní "zkazil život" a to ho trápí, ovšem měl by to spíš ocenit... :-(

Taky si myslim, ze situace se zhorsi - budete ta drza posluhovacka, co nechala nemohouciho cloveka doma a odjela si. Ale potrebujete to, poprve bude dusno podruhe min, potreti jeste min... Nebo to zkuste pomaloucku polehoucku - setrnejsi forma nez odjet na tyden - oznamte jim vsem, az u vas budou, ze byste mela rada nejake sve volno a treba ctvrtky odpoledne mela volne. Jestli by tedy dcery mohly otce v tuto dobu pohlidat. Vysvetlete jim to, pokud nemate kamaradku, tak se poohlednete treba tady na Babinetu(uzasnych dam je tu spousta :)), zajdete na kafe, do kina. A i kdybyste se mela jit jen sama projit, dodrzujte to...Hodne stesti...

Jen otázka: Snažila jste si o tom s ním promluvit? Jak se cítíte, jak to na vás působí?..."komplot s dcerama"

Haničko, pokud je Tvůj mamžel ochrnutý má jistě nárok na domácí zdravotní péči, byť jen třeba na 1 hodinu denně (což by zahrnovalo třeba ranní hygienu, nebo sprchování..) proplácenou zdr. pojišťovnou. Sama pracuju v takové organizaci jako sestra a tuto práci dělám. Doporučuju poptat se u praktickýho lékaře, ten to vyřízuje.  Myslím, že by to mohlo pomoct, Ty by sis odpočinula a Tvůj manžel by přeba přišel na to, že máš i jiný možnosti a víc by si vážil, že je kvůli Němu! nevyužíváš...Navíc dcerušky by se taky teda mohly zapojit...co pro tatínka dělají?

Mila Hanicko, je nacase, aby jsi zacala myslet take na SEBE....

Hanko,

myslím si, že žádná z nás si neumí představit, co se odehrává v psychice chlapa, který je ochrnutý a stará se o něj žena. Musí to být pro něj obrovský nápor na psychiku a vzhledem k tomu, že muži neradi hovoří o svých problémech/slabostech, tak se to v něm kumuluje a on to zřejmě neumí zpracovat pozitivním způsobem (lze-li vůbec o možnosti pozitivismu v jeho situaci mluvit).

Tím se ho nechci přímo zastávat, jen si dle mého názoru nikdo zdravý neumí (opravdu neumí, i když si myslí že ano) představit, jaké to je být ochrnutý a závislý na péči druhého. Jak se říká sytý hladovému nevěří. Možná Haničky muž cítí vnitřní obrovskou potupu před svou ženou, cítí se bezbranný a jaksi "trapný" (zvlášť pokud jde o péči při vyměšování a tak) a proto se možná k ní chová nepřátelsky. Jako k člověku, který ho viděl v nejintimnějších chvílích bezbranného - je to svým způsobem "nepřítel". O to větší, že je na něm plně závislý. S dcerami ho pojí zejména to, že ony od něj mají odstup, ony ho berou stále jako osobnost, protože ho nevidí kadit do mísy (zjednodušeně řečeno).

Pokud by se měly o něj dcery starat také, tenhle odstup by (podle jeho názoru) mohly ztratit a on by pro ně přestal být "tatínkem-stále-ještě-na-úrovni".

Jsi Haničko v opravdu dost těžké situaci a co ti poradit opravdu nevím. Ale určitě by stálo za pokus požádat někoho jiného o část péče o tvého muže a tím mu opět dovolit, aby před tebou aspoň trochu obnovil svou důstojnost. Nejde o to, že ty ho třeba za důstojného považuješ stále. Jde o to, jak to vnímá on. Držím ti moc palce a přeju hodně štěstí.

Haničko - máš můj obdiv - já na svoji prudkou povahu bych ho nechala dcerám ! Ke mě by se takto chovat nemohl.......mě, pokud by neuznával, tak bych se o něho zase tak moc nestarala a hleděla spíše sama na sebe...ale na druhé straně bych zase já asi na pomoc druhých nemohla být odkázána.  Musíš tím vším být otrávená, znechucená a smutná -  vlastně ani nežiješ. svůj život...pokud je to takový nevděčník - nechej ho dcerám, nebo ho  dej do ústavu. Nikdo nemá právo po tobě chtít, abys mu dělala  jen levnou služku.... a na příbuzné a okolí bych se vykašlala./je to kruté, ale realita/, kdo si to nezažije, neuvěří....

Souhlasím s Avalonkou. On nemusí být zlý jak to na první pohled vypadá. On je jen "pokořený, bezmocný" a tohle je jen přetvářka, jeho póza a obrana.
Já bych ti doporučila vyhledat psychologa, který by ti vysvětlil, co se v jeho psychice odehrává a jak se k tomu máš postavit ty. Zcela jistě ti jeho chování není příjemné, bereš to trošku jako křivdu a nevděk. Pokus se pozeptat na nějakou možnost lékařské domácí péče a nějaký čas věnuj jen sobě.
Přeju ti hodně síly :pussa:

Možná jsem "jiná", ale nechápu jedno - proč a hlavně JAK by měl být manžel "vděčný"? Jedna věc je jeho chování, to už je tu rozebráno dostatečně (stud, bezmoc atd.) a v jeho stavu by mělo být alespoň pochopitelné, i když všechno se asi omluvit nedá, ale vděk? Myslím, že při svatbě se slibuje něco v tom smyslu jako "v dobrém i zlém, ve zdraví i v nemoci". Hanička si prostě vytáhla špatnou kartu, ale to se někdy stává. Místo toho "vděku" by se spíš měla snažit situaci řešit, zajistit třeba pečovatelskou službu a podobně.  Samozřejmě, dcerušky by se měly do pomoci nemocnému tátovi zapojit, to by měla být samozřejmost, i když v jejich věku asi potřebují trochu "nakopnout", protože asi nemají představu, co celodenní péče obnáší. Bohužel o nemocného člena rodiny se musí ti ostatní postarat (nikde není psáno, že to musí být jen a jen manželka), ale proč on by měl být vděčný? On to prostě potřebuje, takže není o čem hovořit. Nebo o své "potřebné" pečujeme hlavně proto, aby nám byl vděční???

Dekuji vsem zenam ktere mi napsaly.bylo to zajimave i poucne.kdyz je nekdo doma cely den s postizenym muzem tak se na veci diva trochu jinak a proto dik.Hana

Haničko, věřím, že všechny ženy, které ti radily, jsou zaměstnané a mají své zcela funkční rodiny s běžnými problémy. Kdo není doma s nemocným , se špatnou vyhlídkou, s nevděkem a navíc neví, kdy přijdou dcery a s čím...nepochopí - může jen polemizovat a to je úplně jinde! Já bych si na tvém místě udělala nejdříve pořádek s manželem, to jest, že bych mu důrazně řekla, co si přeji a nepřeji ve vztahu k dcerám.  Pak bych se s dcerami domluvila  tak, že by se o něho musely starat také ! At zkusí, navařit mu, udělat hygienu kolem něho , zabezpečit mu pohodlí , případně ho okoupat a pod !!!  Určila jim dny, a já bych se věnovala  sama sobě, svým zálibám, koníčkům, jít se  projít, na kafe, splknout s kamarádkou a pod. Abych žila a nezakrněla jako služka u postele nemocného.  Manželovi pomáháš, ale vše má své hranice. Pokud se stalo zvykem a nikoho jsi tím nezatěžovala a vše zvládala  sama,  budeš muset  žádat o pomoc - třeba i  soc.pracovnice, jak radí Miluna. Neznamená, když sis "vytáhla špatnou kartu!, jak píše Helena, že se necháš ovládat, myslím, že pokud se už staráš 8 let, patří ti obdiv a úcta ale jen ty si musíš udělat kolem sebe pořádek ! Je mnoho lidí, kteří se dostanou do problémů a partněři je prostě "odloží", protože v dnešní hektické době to není  jednak IN a pravidla,ochota, morálka,slušnost a pod. vlastnosti se vytrácení a nemají hodnotu, protože bez peněz jsi dnes NIC a NIC nemůžeš.Takže....hlavu vzhůru - život nekončí tím, že tě bezmocný manžel potřebuje, ale ty musíš žít i svůj život !!! Nepsala jsi, co a  jak se to stalo a jaké byly vztahy před manželstvím s dcerami.

Hanicka napsal(a):

Ahojte lidicky.Mam dotaz.8let se staram o ochrnuteho manzela.Prvni roky si me vazil ale pak jsem zacala byt pro nej jen pecovatelka.On ma z prvniho manzelstvi dve dcery dvacetilete ktere k nam jezdi na navstevy kdy samy chteji a hlavne tatinek bez nich nemuze zit.Manzel mi zacal vycitat spoustu veci a hlavne soukromi ktere chce mit jen s nimi.Vsechno jim rika a na vsem se s nimi domlouva.Upne jsem odkopnuta.Na internetove stranky si dal tez jen svoje a dcerussiny fotky.jako ze ma manzelku kter by mnel byt vdecny ze se o nej stara ve dne i v noci.Nevim ani co znamena slovo dovolena. moc me to mrzi ze si nevazi moji osoby.kazda druha by to uz vzdala.Chci jen slyset nazor proc ja jsem ta odkopnuta.Diky Hana

To je tedy oříšek. kdybych nevěděla, že Tě má rád, skoro bych řekla, že se Ti snad mstí za tu péči. Ach jo. když má tak rád své dcery, chci se zeptat, ony o něho také pečují nebo před nimi je silný a nepotřebuje to? To bych srovnala, jsou sice dospělé, ale nepředpokládám, že by měly vlastní děti ve dvaceti letech, takže pokud chodí klábosit, měly by také chodit se starat. A to bych jim řekla i za cenu toho, že bych si je znepřátelila. Ale překvapilo by mne, kdyby nepomáhaly z vlastní vůle...  A klidně bych se poptala, která bude o prázdninách pečovat o tatínka, protože ty hodláš jet si odpočinout na dovolenou s kamarádkami. Myslím, že by se to hodilo. A před manželem bych nedělala žádná vystoupení, řekla bych mu přesně to, co jsi napsala v tom svém příspěvku. Klidně mu řekni, že by se měl stydět. nepodala bych mu to jako, že by měl být za to vše vděčný, vyžadovat vděk, to je špatné. Formulovala bych to jinak. Třeba, že by to měl OCENIT. A neodsunovat Tě na pozici domácího zvířátka a pečovatelky.

Hanicka napsal(a):

Ahojte lidicky.Mam dotaz.8let se staram o ochrnuteho manzela.Prvni roky si me vazil ale pak jsem zacala byt pro nej jen pecovatelka.On ma z prvniho manzelstvi dve dcery dvacetilete ktere k nam jezdi na navstevy kdy samy chteji a hlavne tatinek bez nich nemuze zit.Manzel mi zacal vycitat spoustu veci a hlavne soukromi ktere chce mit jen s nimi.Vsechno jim rika a na vsem se s nimi domlouva.Upne jsem odkopnuta.Na internetove stranky si dal tez jen svoje a dcerussiny fotky.jako ze ma manzelku kter by mnel byt vdecny ze se o nej stara ve dne i v noci.Nevim ani co znamena slovo dovolena. moc me to mrzi ze si nevazi moji osoby.kazda druha by to uz vzdala.Chci jen slyset nazor proc ja jsem ta odkopnuta.Diky Hana

Haničko, máš můj obdiv a úctu... Já bych tento problém v ovzduší, ve které žiješ  na svoji prudkou povahu asi nezvládla ani psychicky ani fyzicky . Vůbec si neumím představit, že bych se svými 55 kg zvedala muže třeba na vykoupání...
Samozřejme, že bych svého muže v těžkých chvílích, také neopustila, ale na druhou stranu ten druhý musí být také trošičku vztřícný a mít pochopení ...
Určitě bych si zajistila alespoň dvakrát do roka pečovatelskou službu a odjela někam na dovolenou. Tvoje tělo a psychika si přece také zaslouží péči !

Ja mam take jen 54Kg a na pomoc mam zvedak.S nami zije babicka ktera mi trochu pomaha ona ma uz 73let.Takze kdyz nekam jedu nakoupit tak je u nej.Me se jedna o ten pocit menecenosti.Manzel je  moc sebejisty a je mu jedno kdo se o nej stara jen kdyz ma o nej nekdo zajem a dela mu tu, tu,tu.ja mam nestastnou povahu.Jsem moc hodna a ted jsem se uplne pred manzelem uzavrela dosebe.Nedokazala bych mu nic spatneho rict a kdyz nekdy neco reknu tak se to obrati proti me a nic nevyresim.Jednou s tim ale neco udelam.Moje psychyka je take na bodu mrazu ale snazim se to zvladnout.Diky za odpovedi,necitim se alespon sama.

Haničko - co to tady plácáš? Jak...jednou....s tím něco uděláš? Začni HNED !!! My se tu snažíme...a ty nic !!! Je rozdíl, mezi hodná....a blbá !!! Tak se neboj a začni dělat pořádek ještě dnes !!!

Haničko, jestli je manželovi jedno, kdo se o něj stará, tak se snaž, ať se občas postarají dcery, zajisti si pečovatelskou službu, ale ŘEŠ TO! Jestli mu, jak píšeš, nedokážeš "nic špatného říct", tak se nediv, že on to všechno bere jako samozřejmost, protože pokud ty si "nepostěžuješ", myslí si, že je všechno v pořádku. Tvoje myšlenky číst nedokáže, takže to musíš vybalit naplno - "Potřebuju si odpočinout, takže jsem zařídila tohle a tohle, péči máš zajištěnou, jenom ne pouze mojí." Ne, že s tím JEDNOU NĚCO uděláš, ale musíš udělat konkrétní kroky a to co nejdřív.

Hanicka napsal(a):

Jednou s tim ale neco udelam.Moje psychyka je take na bodu mrazu ale snazim se to zvladnout.Diky za odpovedi,necitim se alespon sama.

Haničko, nerada se k tomu vracím, ale mám taky zkušenost: Když mi bylo 22, starala jsem se o manžela po autonehodě "jenom" rok. Byla jsem na kolaps. A to my pomáhali kamarádi a maminka. Všechno jsme dělali od začátku, ale já měla to štěstí, že mi někdo pomáhal. Sama bych to nikdy nedokázala. Tak s tím něco dělejte HNED, ne až POTOM.... :supr:

Mila Hanicko, moje maminka slibila kdysi sve tchyni, kterou milovala, ze se po jeji smrti postara o postizenou dceru, moji tetu. Maminka myslela, ze dobrotou vsechno dokaze, ale opak byl pravdou. Maminka ji s laskou obskakovala s tim vysledkem, ze si ji teta prestala vazit a davala ji dokonce najevo i pohrdani. Ostatni cleny rodiny, kteri se k ni chovali suverenne a nezavisle, ty milovala a obdivovala. Vysledek byl takovy, ze se maminka nervove zhroutila a nebyla ani schopna se o tetu dal starat. Peci pak prevzali ostatni clenove rodiny a kupodivu byli nakonec vsichni spokojeni. Co tim chci rici? Nekdy clovek tim, ze je az moc hodny a obetavy, skodi vsem - tem, kterym chce pomahat a nejvic sam sobe! Hanicko, neboj se rict, ze uz je toho na Tebe samotnou moc a vaz si sama sebe. Jen kdyz budes Ty sama v pohode, muzes pomahat druhym. Preju Ti, at se naucis zase radovat ze zivota a usmivat se na sebe i na druhe.

Haničko - děvčata ti také radí dobře - to není ostuda být vyčerpaná ! Já jsem celý život byla tahoun a dnes musím říct "už dost !"  - musí pracovat v rodině i druzí ! Jsem vyčerpaná a zapomněla jsem na sebe a své zdraví, které jsem moc zanedbávala a ted se to vše sečetlo , dnes mi říkal lékař, když máte tak velké bolesti už 10 let, tak to už nějak vydržíte.....ne, nevydržím !  Tak ze sebou dělej něco, dokud je čas - tvůj dotaz byl - prosím o radu ...

Milá Hani,
mám radost, že všechny tyto příspěvky Ti mohou být posilou a povzbuzením nevzdávat právo na vlastní život. Souhlasím s tím, že muž závislý na péči partnerky se musí před svou ženou cítit pokořen, potupen, zahanben.Celé jeho mužství je v koncích. A tak je logické, že se jeho vnitřní negativní pocity obrátí proti Tobě  a ne proti dcerám, před kterými má možnost si zachovat pocit alespoň nějaké důstojnosti. Jak psala Jitka -  Někdy člověk tím, že je až moc hodný a obětavý, škodi všem - těm, kterým chce pomáhat a nejvíc sám sobě! Haničko, neboj se říct, že už je toho na Tebe samotnou moc a važ si sama sebe. Jen když budeš Ty sama v pohodě, mužeš pomáhat druhým.
A jak psala Avalonka - určitě by stálo za pokus požádat někoho jiného o část péče o Tvého muže a tím mu opět dovolit, aby před Tebou aspoň trochu obnovil svou důstojnost. Nejde o to, že Ty ho třeba za důstojného považuješ stále. Jde o to, jak to vnímá on.
Preju Ti, hodně síly a odvahy vyřešit tuto situaci co nejrychleji. Sil a odhodlání nám každým dnem může v takových chvílích ubývat.

:hjarta: