Co byste dělali? Už jsem tady psala Syn 9,5 let, s poruchou pozornosti, hypoaktivní- byli jsme v psychologické poradně v prosinci minulého roku- zatím bez integrace. Psycholožka nám doporučila psychiatra, toho jsme však navštívili jen třikrát, protože ten do kluka cpal pokaždé jiné prášky, a čekal jak zaberou, tak jsem to nakonec vzdala (měla jsem do kluka rvát 5 prásků denně?).A ted stojím na mrtvém místě a nevím, jak dál. Např. nosí domů ze stejných příkladů někdy 1, někdy 5.Stěžuje si, že nestíhá, že to nestačil dodělat. Doma je fakt v matematice  pomalý, někdy tiše trpím, když mu vysvětluju a čekám na jeho pochopení. To už od první třídy. Dobře čte, vyjmenovaná slova mu nedělají problémy - ale třeba často zapomíná, že nová věta začíná s velkým p. Doma je klidný, udělá co mu řeknu, povídáme si o všem, až na drobné maličkosti, kdy třeba dělá že neslyší, nebo mě fakt nevnímá, v pohodě.
Učitelka si mě každou chvíli zve do školy, že kluk je nepozorný, že vyrušuje, že hloupý není, že všechno stíhá a umí, ale že nedává pozor a pak to neumí- tak jakto, že doma mu ta matika třeba dlouho trvá, než to dobře spočítá? Na to neodpověděla, prý má nejhorší třídu, samé zlobivé děti, kteří se mezi sebou poštuchují. Taky se stalo, že kluk musel dodělávat příklady o velké přestávce, takže se nestihl najíst. S učitelkou fakt není žádná domluva, prý mám klukovi domluvit, at dává pozor, at nedělá šašky pri tělocviku, že prý nedodržuje školní řád. Kdyby to prý brala vše podle školního řádu, dostala by půlka dětí ze třídy dvojku z chování. Nepomohlo ani zavolání ředitelce, aby mi poradila co a jak dál - slíbila mi, že s učitelkou promluví a že společně snad najdeme společné řešení. A víte jak do dopadlo? Dneska jsem se cítila jak na koberečku- zavolala si mě učitelka, zase ty její stejné řeči, a proč jsem jí prý obešla a stěžovala si na ní, baba- rok do důchodu, bydlíme na malém městě. Uvažovala jsem dát kluka na jinou školu- on ale nechce.

jo a také se mě ptala, jak ho má tedy trestat, když je nepozorný? prý když mu řekne, že mu dá zvláštní úkol, kluk obrátí oči v sloup - a ten zvláštní úkol mu nedá? Zeptala jsem se jí, proč mu ho teda nedá- tak řekla, že by ho musela dát celé třídě. Koukala na mě, jak kdybych byla nevychovaná já, ach jo

marus12 napsal(a):

jo a také se mě ptala, jak ho má tedy trestat, když je nepozorný? prý když mu řekne, že mu dá zvláštní úkol, kluk obrátí oči v sloup - a ten zvláštní úkol mu nedá? Zeptala jsem se jí, proč mu ho teda nedá- tak řekla, že by ho musela dát celé třídě. Koukala na mě, jak kdybych byla nevychovaná já, ach jo

tak todle já nedávám, můžu tě ujistit, že to není jen tvůj problém,mám spoustu kamarádek co řeší podobné věci.... můj kluk měl něco takového v 1. třídě, napsala do deníčku (asi 2 měsíce po začátku školy) dostavte se do školy z důvodu chování vašeho syna.... zavolala jsem jí a začla, že vyrušuje, že neuznává autoritu atd atd, domluvili jsme si setkání, ale až na večer - dřív z práce nejezdím, takže u ní doma..... přivítal mě tam její asi o rok starší syn než můj, jeho chování bylo katastrofální,  v duchu mě napadlo, jak někdo takový mě má poučovat jak mám vychovávat dítě, když nezvládá to své????? takže jsem si nebrala pak servítky a řekla jí, že bohužel na tom, aby měl k ní autoritu si musí najít cestu sama, že tam od toho je, že studovala psychologii na škole, tak by měla vědět jak na takové dítě působit, že víc než hanění, zesměšňování, nadávky a poznámky pomůže sem tam pohlazení, pochvala a když je hotový s prací tak klidně další úkoly... děti dostávaly 2 sloupečky příkladů a on 4... nikomu to časem nepřišlo divné, takže nevyrušoval a musel hold více přemýšlet..... časem se vše upravilo,  v pololetí 9 třídy měl samé jedničky.... ale taková ta pachuť, že kantor si myslí, že se může po žáku vozit ve mě zůstala, proto jsem ji dala jasně najevo, že ve mě má syn zastání a že si nenechám ledacos líbit, že až já uznám, že opravdu je on a jedině on ten špatný tak pak to budu řešit. Nejde to tak vždy, já vím.. mi se to naštěstí povedlo. Dle zkušeností s holkama co mají taky takové drobečky vím, že problém je vždy, kde mají starou učitelku, klidně to nazvěme "totalitní" kteří si myslí, že děti budou sedět se založenýma rukama celé hodiny a ani nepípnou... takhle škola dnes nemá v žádném případě vypadat, dnes jsou děti daleko živější ... no, rozvykládala jsem se... můj názor je, že velký podíl je v ní samotné, nedovede zaujmout třídu tak, aby jim stála za to jí věnovat pozornost!

Moje dcera má v první třídě "totalitní učitelku", kterou povolali z důchodu z důvodu nedostatku kvalitních učitelek a my si ji nemůžem vynachválit. Když to přeženu, tak ani nevím, že dcera chodí do školy. Domácích úkolů měli tak málo, že jsme jako rodiče z toho byli nervozní. Bylo nám řečeno, že učit se mají ve škole a ne doma. Že od toho tam paní učitelka je. Neustále je motivuje hrou na sbírání sluníček za aktivitu a naopak jim je odebírá za zlobení a nepozornost nebo nesplněný úkol. Když jich mají deset dostanou do deníčku pochvalu a nějakou hračku z Kinder vajíček. Na třídních schůzkách je neustále chválí, že výborně čtou, jsou aktivní, zvládají diktáty bez problémů.  My jsem jako rodiče tak rozmazlení, že máme strach z druhé třídy, kdy dostanou novou paní učitelku.  Je to zkrátka pohoda, když paní učitelku učení baví a není ve škole jen pro peníze, na které si neustále stěžuje. Je to v povaze a přístupu. Bohužel vím, že takových je opravdu málo. Škoda. Možná by se měly takovému přístupu učit už na vysoké škole. Děcka vycítí, že to s nima myslí paní učitelka dobře, mají ji rádi a o to víc se snaží a míň zlobí jenom aby i oni jí udělaly radost.

Rhea napsal(a):

Moje dcera má v první třídě "totalitní učitelku", kterou povolali z důchodu z důvodu nedostatku kvalitních učitelek a my si ji nemůžem vynachválit. Když to přeženu, tak ani nevím, že dcera chodí do školy. Domácích úkolů měli tak málo, že jsme jako rodiče z toho byli nervozní. Bylo nám řečeno, že učit se mají ve škole a ne doma. Že od toho tam paní učitelka je. Neustále je motivuje hrou na sbírání sluníček za aktivitu a naopak jim je odebírá za zlobení a nepozornost nebo nesplněný úkol. Když jich mají deset dostanou do deníčku pochvalu a nějakou hračku z Kinder vajíček. Na třídních schůzkách je neustále chválí, že výborně čtou, jsou aktivní, zvládají diktáty bez problémů.  My jsem jako rodiče tak rozmazlení, že máme strach z druhé třídy, kdy dostanou novou paní učitelku.  Je to zkrátka pohoda, když paní učitelku učení baví a není ve škole jen pro peníze, na které si neustále stěžuje. Je to v povaze a přístupu. Bohužel vím, že takových je opravdu málo. Škoda. Možná by se měly takovému přístupu učit už na vysoké škole. Děcka vycítí, že to s nima myslí paní učitelka dobře, mají ji rádi a o to víc se snaží a míň zlobí jenom aby i oni jí udělaly radost.

ano o tom to je, děti vycítí,jestli je má učitelka ráda a věnuje se jim, nebo to je jen její povolání a ona musí strpět dopoledne se 25 nebo kolika "spratky"  - to  není mé slovo, to jsem bohužel slyšela, že tak nazvala jedna učitelka svou třídu:-(( učitelka není jen povolání, ale mělo by to být především poslání.... Opravdu si myslím, až na vyjímky, že to, jak se třída chová je obrázek kvality učitelky.....

Problémje v tom, že na jednu učitelku připadá víc než 20 žáků. Třídy jedou podle toho nejpomalejšího a pokud ještě vyrušuje, tak to hodně učitelů těžce snáší. Chápu sice, že je kluk inteligentní, ale pokud vyrušuje a zdržuje ve výuce, zdržuje i ostatní. Postupně jsou odstraňovány vyrovnávací třídy a zmizely i zvláštní školy. Asi mě budete kamenovat, ale k mé dceři do páté třídy chodí čtrnáctiletý Róm, který je prakticky nevzdělatelný( propadl již několikrát a propadne znovu) a hyperaktivní dyslektik. Dcera je chytrá a má samé jedničky. Podle ní a jeich spolužaček oba spolužácí třídu zbytečně brzdí. Třídu otravuje, že se ji musí všechno opakovat, nebo dělají zadané úkoly moc dlouho. Takže kromě učitelky to dávají to tomu malému tak yvyžrat. Čtrnáctiletý Róm si autoritu zjednat dokáže. Takže na jedné staně chápu, že děti s nějakou vývojovou vadou či poruchou pozornosti je třeba integrovat do kolektivu "běžných" dětí, ale na druhou stranu to okolí nemusí vždy přijmout s pochopením. Pak se nemůžete divit, že stále víc rodičů se sanží děti dsotat na víceletá gymnázia, kterým je po právu vyvýkáno elitářství. Ale pro hodně lidí s chytrými dětmi je setrvání na běžné záklandí škole noční můrou, právě proto, že rychlost výuky se řídí podle těch nejpomalejších. Rozdíly jsou totiž propastné.
A pokud se skutečně chová, jak popisuje učitelka, tak ani na jiné škole nemáte jistotu, že nenarazí na stejný přístup.

to Ajax
A proč tě  tak uráží slovo spratek? Stačí se postavit před začátkem vyučování před první stupeň a sledovat, jak se děti chovají, mluví a vystupují. Neříkám, že všichni, ale ty nejezdíš MHD? Copak nevidíš, jak jsou stále menší děti drzejší a agresivnější? Samozřejmě je to vlivem rodičů, ale pochybují, že se jejich chování vstupem do školní budovy radikálně změní. Jestliže se celá společnost potýká s problémem neúcty k autoritám, tak děti na tom budou stejně. Je to možná nepopulární, ale pokud si učitelka nezjedná pořádek, tak jí i čtvrťáci "roznesou na kopytech". Samozřejmě jsou výjimky a rodiče by měli neprávem postihované dítě bránit. Ale  pokud podle všech statistik bují šikana i drogy již na prvníms tupni základní školy, tak pochybuji, že jedna třída běžné zákaldní školy je plná hodný dětí. A ty když nastoupíš do autobusu plného rozjívených desetiletých školáků, taky řekneš spratci, tedy asi v lepším případě. A diskuze o tom, že učitelství je poslání mě baví. Představa je to hezká, ale v dnešní společnosti je většina lidí ráda, že má nějakou práci. Nebo máš snad pocit, že ve čtyřiceti učitelka zjistí, že profesi necítí jako poslání a začne dělat něco jiného? Třeba by mohla jít za kasu do Teska. Netvrdím, že je to správné, ale společnsot je nastavena tak, že pro učitele je prioritou zaplacený nájem či leasing. A tak by si rád svo práci udělal v klidu, bez otravování s rozjívenými spratky.

hmmm, když se na to dívám z téhle strany, tak máš pravdu... o té společnosti, je to vážně děsné, je fakt, že děti jsou i mezi sebou hodně zlé, jak už majektové rozdíly tak i nedostatky v tom umění něco zvládnout, třeba tělocvik je terčem posměchu žáček, co nezvládne co ostatní.... jo,máš pravdu, já to brala asi jen ze své zkušenosti jak to bylo, co zabralo  a jaký jsem z toho měla pocit.... to co píšeš, je bohužel pravda.-(( je to o společnosti jako takové....

jana2 má sice pravdu, ale pořád platí, že učitele by měl dělat člověk, který na to svou náturou má.  Bohužel znám spoustu případů, kdy se pro povolání učitelky rozhodne ženská jen proto, že mám menší úvazek hodin a hodně prázdnin. Což je určitě fajn, ale to by snad pro ni nemělo být nejdůležitější. Ten vztah k těm dětem musí být. A měla by být i psycholog a vědět si rady a umět i poradit rodičům. Na to studují vysokou školu. Určitě ve výchově mají hlavní slovo rodiče a učitel s tím málo co udělá. Ale vždycky poznám, kdy to se mým dítětem myslí dobře a kdy si na dítě učitel zasedl a dobrá vůle je tatam.  Jinak je pravda, že hodnotový žebříček dnešní mládeže je katastrofa. Když vidím holky z páté třídy namalované jak do varieté bez koníčků bez zájmů jde mně z toho mráz po zádech a jejich vyjadřovacích schopnostech ani nemluvím.   :dumbom:  Ale to sebou nese doba. Stačí si pustit televizi a v reklamách nevidíte nic jiného než jak se zbavit celulitidy a mít hustší řasy.  Ale to neovlivníme ani my ani učitel. Ale nevím jestli jsme trochu neodbočili od tématu.  :gloria:

Obávám se , že máš dvě možnosti - dát syna do jiné školy, (a doufat, že tam narazí na lepší učitelku), nebo to prostě vydržet. Obrnit se a pokud dítě nemá pocit, že si na něj paní učitelka zasedla v tom případě rychle pryč!) tak to prostě nechat být. Podepsat poznámku, zeptat se kluka, co se vlastně stalo a pak to s ním rozebrat. Do školy poslat pokud možno manžela, pokud je to možné, - to se mi výborně osvědčilo. Přisvědčit, že kluk je živější - a co s tím budeme dělat, paní učitelko. Domlouvám mu denně, tak jak jste to řešila s jinými dětmi - máte přece bohatou praxi. Pokud možno při rozhovoru s ní neztratit nervy (jde to těžko, já vím). Chtít po ní řešení (je přece studovaný odborník), konkrétní příklady - nespokojit se jen s tím, že vyrušuje - kdy, v jaké hodině, co se zrovna dělo ve třídě, byl jediný, nepomohlo by přesazení do 1. lavice). Přeju pevné nervy, ale čas hraje pro Tebe, neboj. Pokud je doma klidný a hodný kluk,je problém opravdu spíš v té učitelce. Ještě mě napadlo, co třeba zkusit odměnu - za každý den, kdy nepřinese poznámku třeba body (nebo obrázek) a až jich bude třeba 10 tak spolu někam vyrazíte na výlet, nebo koupíte polárkáč a tak.

[Já vím, že to budu muset vydržet, a do té školy příště pošlu manžela, je to výborný nápad. Já neříkám, že je kluk nevinátko, ona ale fakt neřekne nic konkrétního- jenom že vyrušoval, ale že není jediný. JE normální, když si stoupnete před školu, slyšet učitelku jak nadává třeba čtvrt hodiny? No nevím, i kdyby zlobili sebevíc, přece na ně nemá řvát. Minule mi třeba kluk řekl, že jí už neposlouchá, když ječí, prý ho pak bolí uši. Nebo když seděl v první lavici, ukazovátkem mu práskala do lavice, aby se třída ztišila a on pak vždy leknutím naskočil. Od první třídy jim říká příjmením, na třídní schůzce si stěžuje, že za ta léta (už má důchodový věk) nezažila takové děti, že je to nejhorší třída. Když měli před rokem na dva měsíce 30letou učitelku na záskok, chodil domů kluk nadšenej, co všechno dělali, tak nemyslím, že by to bylo v těch dětech.Starší kluk mohl o přestávkách hrát na chodbě basket,ale takhle učitelka jim dovolí se projít jen na WC.Nebo když starší kluk byl na braňáku, jela s nima jako dozor tato učitelka- prý strašný, vadilo jí v autobuse že si povídaj. Tak jestliže je nervozní, a děti nemá ráda a lezou jí na nervy tak podle mého at jde do důchodu.

marus12: Učitelka je zasedlá a chudák vážně nezvládá situaci. Souhlasím s příspěvkem 1Marie. Možná bude fakt lepší školu změnit. Je ideální doba, ten měsíc do prázdnin už vydržíte a v září může začít jinde. Znám podobný případ - zasedlou angličtinářku a kluk na propadnutí. Hrozně zlobil, bylo s ním k nevydržení, nic neuměl, vyrušoval (prý). Jednou si učitelka matce takhle stěžovala a pěkně jí sklaplo, když matka řekla, že Jakub ten den vůbec nebyl ve škole....hm....angličtinu jsme se doučili a dotáhli to na dvojku. Rodiče ho pak přeřadili do nové školy, kluk je nadšený, z angličtiny nosí jedničky (a zaslouženě) a moje doučování už pár let nepotřebuje. Když učitelka nenechá děti ani prolítat, sama si koleduje, aby jí pak vyrušovaly při vyučování...Do důchodu by jít měla, ale říkej to ředitelce, která je asi ráda, že vůbec tuhle paní má....já vidím řešení v jiný škole. Čím dřív, tím líp, než se mu škola jako taková znechutí úplně. S blbcem účou se nedomluvíš a moudřejší ustoupí. Ostatně jde o tvé dítě. A jde mu vysvětlit, že nová škola má svý přínosy. (Bojovala jsem se svým dítětem metodou vysvětlování asi 3 měsíce - tedy zhruba od června pak celé prázdniny. Těch slz, co proteklo - vzteklých i fakt bezmocných, těch řečí, co bylo, těch nadávek, které si zapisoval tehdy devítiletý syn na mou adresu, dneska se jim směju.....ale školu jsem změnila, kamarádi se našli i tam, staří kamarádi mu zůstali, je spokojený, správně vytížený a s učitelkami si vzájemně rozumíme.)

Mám postiženou dceru která chodí už do 7 třídy.První třídu odchodila na ZŠ a od druhé jsme ji dali do zvláštní školy.(tímto podotýkám,že zvláštní školy nezmizely,jen se přejmenovaly na speciální a naposled na základní školy)Dceři dělala od prvopočátku problém matematika-chybí jí logické myšlení.Nakonec jsme dostaly individuální plán a s pomocí paní učitelky první třídu zvládly.
Syn je velice chytrý.Má jen „smůlu na učitelky“ a s ním i jeho třída. V první třídě paní učitelka onemocněla a měli půl roku na zástup p.ú.v důchodu.Ta je zavalila strašným množstvým úkolů a na třídních schůzkách vzpomínala na staré časy a koho z nás rodičů učila.
Ve třetí třídě dostaly p.u. po škole a ta si s nimi nevěděla rady.Poznámky typu:ve vyučování si hraje s papírem mě vážně vytáčely.Uhodila jsem na syna a ten mě řekl, že měl všechno hotové a tak si skládal lodičku(nevyrušoval spolužáky,a z rozhovoru s maminkami i dětmi vyšlo najevo,že se převážná většina dětí ve škole nudí).S p.u. se domluvit nedalo,chtěla jsem po ní ,aby mu přidala ve vyučování příklady na víc,aby se nenudil ,ale marně.
Teď má syn už dva roky p.u. která je po MD a s dětmi to umí výborně.Dřív to byla třída nejhorších a nevychovaných dětí a teď se na rodičák těším.P.u.je chválí a když je nějaký problém,snaží se ho s námi vyřešit.A poznámky,to neznáme.Asi dvakrát donesl syn úkol navíc,pak jsem se o tom bavila s p.u. a ta řekla:proč zatěžovat rodiče poznámkami,od toho jsem tady já abych si s dětmi ve škole poradila a zvládla je.A zvládá je všechny.Určitě nemám pocit,že by slabší žáci syna brzdili. Prostě dostane úkolů v hodině o něco víc než ti kterým to tak rychle nejde!
Záleží prostě na každém člověku jak se k dětem chová. Když je nazývá spratky a nevychovanci nemůže očekávat,že se k němu budou chovat jinak.Jak se do lesa volá……
Marus,braň svýho kluka! Ty sama víš,že není horší než ostatní. A to že mu nejde matematika?No a co,takových dětí je spousta a kdyby všechny měly dát do zvláštní školy,protože jim nejde jeden předmět nebo jeho část asi by na základkách nezbylo moc dětí.Do speciální školy patří děti které úplně nezvládají učivo ZŠ! Zač chce p.u. trestat Tvého syna?Za to ,že je nedokáže zaujmout natolik aby dával pozor?
Jestli nemá nervy na to aby děti zvládla v klidu,nadává jim a nemá je ráda,tak je braňte- všichni rodiče a ne jen Ty.Držím Vám palce.
A ještě se zeptám jak je to s tou integrací.Určitě by to bylo řešení a i ty bys měla něco v ruce když by p.u.začala s tou svou: zlobí,nesoustředí se ……Tyto děti mají na trochu toho nesoustředění nárok.

Na kontrolu do psychologické poradny jdeme až za půl roku. A s učitelkou není žádná domluva, i když má papíry s poradny, tam píšou- tolerovat pomalé tempo, více zácviků, používat pomůcky atd. Víte co mi řekla? Kluk zlobí a je nepozorný, a já děti nebudu doučovat, protože to je mé vlastní volno, když vidím, že nedávají pozor, není to tím, že by byl pomalý, on umí všechno. Ale to není pravda, doma při matice musím u něho sedět, vysvětlit, namalovat postup, když vypočítá příklad, není si jistý, jestli ho má dobře a kouká na mě, jestli přikývnu, cítí se nejistě, aby to nezkazil. Ale podle učitelky vše umí, tak co je to za učitelku, když nevidí, že mu to jde ztěžka, a vymlouvá se jen na to, že mu to nejde, protože nedává pozor. Ještě je bude mít rok, a pak půjde do důchodu, tak to musíme vydržet.

Je to slepice...tedy ta učitelka. Nevím, jestli to "vydržet" nebude na úkor toho, že se kluk zatvrdí a školu začne nenávidět. Jestli máš dobrou zkušenost s poradnou, nečekala bych na kontrolu za půl roku, ale "obtěžovala" bych je s dotazem ihned. Když chlapce znají, mohli by ti říct, co bude lepší. Jestli měnit školu, nebo to rok ještě přetrpět. Když získá odpor ke škole, asi se mu nebude "moc" chtít jít se vzdělávat dál....a aby pak v dospělosti zjistil, že bez školy se stejně obejde těžko a dodělával si ji při zaměstnání (případ mýho bráchy)...trochu škoda kvůli jedné penzistce, bez které by se to zbláznilo...

Tak to máš pravdu, já do té poradny zavolám a objednám se. Fakt nevím, jak dál. Kluk mi jednou dokonce brečel, že nepůjde do školy. Už začíná mít odpor, školu bere jako velké zlo. Je mu smutno a mrzí ho to, když dostane 5. Snaží se, ale prostě někdy nestíhá. nechci nic zanedbat.

marus12 napsal(a):

Na kontrolu do psychologické poradny jdeme až za půl roku. A s učitelkou není žádná domluva, i když má papíry s poradny, tam píšou- tolerovat pomalé tempo, více zácviků, používat pomůcky atd. Víte co mi řekla? Kluk zlobí a je nepozorný, a já děti nebudu doučovat, protože to je mé vlastní volno, když vidím, že nedávají pozor, není to tím, že by byl pomalý, on umí všechno. Ale to není pravda, doma při matice musím u něho sedět, vysvětlit, namalovat postup, když vypočítá příklad, není si jistý, jestli ho má dobře a kouká na mě, jestli přikývnu, cítí se nejistě, aby to nezkazil. Ale podle učitelky vše umí, tak co je to za učitelku, když nevidí, že mu to jde ztěžka, a vymlouvá se jen na to, že mu to nejde, protože nedává pozor. Ještě je bude mít rok, a pak půjde do důchodu, tak to musíme vydržet.

Já u dcery sedím dodnes.A když nemám čas,chodí za mnou s každým slovem nebo výsledkem abych ji ujistila,že to má dobře. Do tý poradny určitě zajdi. A co si myslím o učitelce sem nemůžu napsat,snad jenom vypípat:píp píp píp!Je to moc těžký, když narazíš na blbce v pevnějším postavení,ale jde to.Jen to stojí moc sil,sil které bys mohla věnovat synovi.
Měly jsme problém s učitelkou pracovního vyučování. Pár týdnů jsem pozorovala,že se dceři nechce do školy(a ona ji miluje).Dcera skoro nepoužívá jednu ruku.Vyvrcholilo to 5 z PV,brekotem a odmítnutím tam ještě chodit!Vlítla jsem do školy a bylo mi řečeno,že na konci dvouhodinovky jí odevzdala jednu kuličku z plastelíny.Jenže dcerka mě řekla,že jí to moc nešlo a že p.ú. celý dvě hodiny opravovala sešity a nevšimla si jí.Vybalila jsem to na ni a ta se bránila,že na konci první hodiny je kontrolovala a dcera jí ukázala jen tu jednu malou kuličku.Na dotaz proč si jí ani potom víc nevšimla mi vůbec neodpověděla.Naštvalo mě to,zašla jsem za ředitelem s tím,že jsem dceru přeřadila pro to aby se netrápila známkami a když postižené dítě donese z PV kouli,kterou těžce nese a odmítá chodit do školy nebude to nejspíš jen její vina!Byl super!Okamžitě zasáhl:jen učitelka se vždy při našem setkání tvářila jak bůh pomsty.Další rok už dcerka dostala jinou a do teď je všechno ok.
Zkusila bych pokud je ředitel-ka rozumnější zajít ještě jednou za ní.I s těmi papíry z psych.poradny.

marus12 napsal(a):

Tak to máš pravdu, já do té poradny zavolám a objednám se. Fakt nevím, jak dál. Kluk mi jednou dokonce brečel, že nepůjde do školy. Už začíná mít odpor, školu bere jako velké zlo. Je mu smutno a mrzí ho to, když dostane 5. Snaží se, ale prostě někdy nestíhá. nechci nic zanedbat.

Asi to bude lepší - poradit se hned. Já si jen pamatuju, jak syn té mojí sousedky (tehdy mu bylo 10 let) tu angličtinu neměl rád. Jak jsem hned na prvním doučku odhalila, že on se bojí, že neuspěje a tudíž nemá žádnou chuť se učit (protože učitelka ho dohnala k názoru, že on je stejně rozjívený kluk, který se anglicky nenaučí)...bylo mi ho děsně líto, protože to je jinak moc hodný dítě, chytrý, se vším mámě pomůže, starým sousedkám nosí tašky...fakt hodnej kluk. Jen trošku roztěkanej a učitelka s ním neuměla pracovat. Za chvíli se mi podařilo zvrátit to jeho přesvědčení, že se anglicky nenaučí, našla jsem i motivaci (on dělal vrcholově karate a občas se na soutěžích našli i cizozemci a trenér s nimi mluvil anglicky....) a bylo vyhráno. Jakmile získal sebedůvěru, že je schopen se to naučit, bylo to na dobrý cestě. ... Jenže je fakt, že mě učit baví a když se mi dítě houpe na židli a klepe si přitom pravítkem, tak mě to nechává klidnou. A taky mám děti celkem ráda, zajímám se o ně (teda - to je sebechvála, fuj) a ty děcka to vycítí. Stejně jako vycítí, že učitelka je zasedlá a že víc než děti samotné ji zajímá, jestli ve třídě je ticho jako na pohřbu.....

Tak to vám, mamči, nezávidím. (já už to mám za sebou).

Samozřejmě, jak se děti ve škole chovají, záleží jen na učitelce. Někdo na to "má", dokáže s dětmi jednat tak, aby ho respektovaly a přitom  všichni byli v pohodě, někdo na to "nemá", a pak je  to pro učitele dřina a pro všechny jen vzájemné trápení. V takovém případě je optavdu lepší, když jde takový učitel prodávat do supermarketu. Zaráží mě, že se "jede" podle nejpomalejšího žáka ve třídě, jak tu někdo psal, to už dávno a dávno neplatí !  Byl to komunistický model, ale naštěstí je od něho upuštěno. Jak by k tomu přišly ty děti, které jsou schopné se aktivně rozvíjet? To by snad měly zůstat na úrovni toho nejpomalejšího žáka ?
Ani tady neplatí, že pomalý žák je špatný žák, jen potřebuje víc povzbudit a probudit v něm zájem o výuku, aby i on byl úspěšný a měl radost, že se mu alespoň něco podařilo.
Je to jednoduché, aktivní žák dostane víc příkladů, větší rozsah slohové práce, z jiných předmětů např. referát nebo jen zajímavé povídání na určité téma apod.,  možností je nekonečná řada, jak žáka tvořivě  zaměstnat. Jen by učitel musel chtít udělat výuku zajímavější a v dětech probudit soutěživost.
Pomalý žák dostane k vypracování méně příkladů, aby měl pocit, že práci dokončil a byl úspěšný, i když se to může projevit na konečné známce.
Stejně tak s kuličkou z modelíny. Určitě se dcera snažila, aby kuličku měla hezkou, ale když jí učitelka neporadila jak dál a opravovala si sešity, k tomu není co dodat, oznámkovala svou práci. V pracovním vyučování se totiž známkuje snaha dítěte, ne "umělecká" hodnota díla, ani množství. 
Někdo tady psal, že učitel chce hlavně zaplatit nájem. To snad chceme všichni!  Všichni  musíme odvádět kvalitní práci, za kterou dostáváme zaplaceno a to se týká i učitelů, nebo ne? Nebo si snad učitelé myslí, že ostatní se chodí do práce rekreovat?
  Bohužel, studenti VŠ pedagogického směru jdou často na "peďák" jen proto, aby nejschůdnější cestou získali VŠ vzdělání a ani je nenapadne pracovat ve školství. Měli by po skončení školy povinně pracovat ve školství 3 roky , jako je tomu např. ve zdravotnictví, teprve pak mají  definivně  uznané vzdělání.  Možná by tam chodilo víc těch, kteří mají o práci s dětmi vážný zájem.

Ještě perličku:
Učitelka první třídy šla na procházku se svým 6tiletým vnukem. On s ní chtěl diskutovat o okolních rostlinkách. Ona ho doslova seřvala, ať je zticha, že platí to co mu řekla a hotovo. Že má takových individualit plnou třídu a plný zuby a na jeho řeči není zvědavá.  To jsem fakt slyšela na vlastní uši. Když se tak chová vlastní babička k vnukovi, jak se může asi chovat k cizím dětem?

to Ájinka
"Zaráží mě, že se "jede" podle nejpomalejšího žáka ve třídě, jak tu někdo psal, to už dávno a dávno neplatí !  Byl to komunistický model, ale naštěstí je od něho upuštěno. Jak by k tomu přišly ty děti, které jsou schopné se aktivně rozvíjet? To by snad měly zůstat na úrovni toho nejpomalejšího žáka ?
Ani tady neplatí, že pomalý žák je špatný žák, jen potřebuje víc povzbudit a probudit v něm zájem o výuku, aby i on byl úspěšný a měl radost, že se mu alespoň něco podařilo.
Je to jednoduché, aktivní žák dostane víc příkladů, větší rozsah slohové práce, z jiných předmětů např. referát nebo jen zajímavé povídání na určité téma apod.,  možností je nekonečná řada, jak žáka tvořivě  zaměstnat. Jen by učitel musel chtít udělat výuku zajímavější a v dětech probudit soutěživost. "

Chacha, tos mě dostala. A v kterépak škole je tvůj vnouček? Moje holčička je už pátým rokem v běžné základní škole ve velkém krajském městě. A vzhledem k tmu, že dojíždí z vesnice z okraje, tak má kamarádky roztrkané po dalších základkách v témže městě. Všude je to stejné. Zůstaly tytéž kominustické učitelky. A pokud má dítě štěstí, tak do první třídy povolají hodnou a trpělivou důchodkyni, která alespoň zmírní dopad přechodu ze školky. My to štěstí měli. Paní učitelka byla zlatá. Sice kazeťáku říkala buchta a občas jí technické pojmy unikaly, ale s dětmi to uměla. Ale byla to specialistka jen na první třídu. Od druhé máme paní, která je k pláči. Výuka se řídí dle čtrnáctiletého nezvdělatelného Róma. Protože vím, že na ostatních školách je to v regionu obdobné, zbylo nám jen víceleté gymnázium. Ale na celou oblast otvírali jen 2 třídy( z toho jedna byla sportovní). Takže 28 dětí na víc než sedmdesátitisícové město. Dcera skončila pod čarou. Odvolání nemělo cenu a druhé kolo přijímaček nebylo. Nejbližší soukromé gymnázium je Open gate a Rakouské. haha  I kdybych na to měla( a to musím počítat s horizontem několika let), musela by holka denně vstávat o paté a hodinu jet do školy. Takže tzůstala ve třídě, kde se výuka řídí tak, aby ji pochopili i pomalí, retardovaní a jinak handicapovaní.

Nevím Jano, co tě na příspěvku Áji tak pobavilo. Někde jinde to tak zkrátka funguje. Vybrat školu pro dítě je jak loterie. Buď máš štěstí a narazíš na "normální učitelky" a tvoje děti a ty budeš spokojená a nebo zkrátka štěstí nemáš a pak je škola  pro všechny jen trápení. Ve třídě mé dcery je 18 dětí - tam si může učitel dovolit skoro individuální přístup. Za mě nás bylo 36 a rozhodně se na ty pomalejší nečekalo.

I já můžu potvrdit, že existují školy, kam děti chodí rády a kde se učí úplně jiným způsobem než kdysi. Vozily jsme děti přes půl Prahy, ale stálo nám to zato, první stupeň byl opravdu dobrý - nebo jsme my měli štěstí na učitelky - obě mladé, nadšené, neustále vymýšlely něco nového, k dětem měly individuální přístup, neváhaly obětovat i svůj volný čas na různé aktivity.Bylo vidět, jak nad každým žáčkem přemýšlí, snaží se ho poznat, často jsme spolu byly v kontaktu, problém se řešil okamžitě. Pak děti přešly na druhý stupeň a to už byla studená sprcha - metody a způsob chování k dětem , prostě jako za mého dětství. Ale aspoň za ten start , těch prvních pět let, jsem moc vděčná.

Ájinko - někdy je to fajn, mít to "za sebou", co? Ale zas byly jiné radosti...
A k té kvalitní práci - jedna pančelka mi kdysi značně přezíravě řekla "no, vy nemůžete pochopit, co je to pedagogická práce, když pracujete v kanceláři". Pominu-li, že jsem léta jezdila po táborech a dalších akcích, měla jsem doma tři děti. Ale problém byl asi jinde - na třídní schůzky začal chodit tatínek (pod záminkou mého nestíhání 2 schůzek v jeden termín) a pančelka mu podala veškeré informace o dítěti, které já z ní nemohla od začátku vyrazit.

Jana2:

Tak to je opravdu děs běs. Dnes se už podle nejpomalejšího žáka nepostupuje, to by pak všechny schopné děti "zamrzly" na jeho úrovni a vůbec by nedostaly šanci se rozvíjet. Mám pocit, že ve "vaší" škole zamrzlo všechno.   
Je fakt, že škola je sázkou do loterie, ale rodiče musí mít možnost si vybrat. Co mohou dělat, když možnost výběru není ?
I když možnost výběru je, stejně není jednoduché dát dítě jinam. Každá škola má jiné požadavky a při volných osnovách je to skoro nemožné.

Dobry den
snad ještě není pozdě vám poradit, abyste se s klukem navštívila dětského psychologa, nechala si potvrdit jeho diagnozu ještě u der.psychiatra a zároven naléhala na ředitelku, příp.na školní odbor OU aby učitelce v šikanování vašeho syna zamezily. Postupy vůči hyperaktivním dětem jsou obecně známy a dostupné v rámci pedagog.vzdělávání, pokud byste odborníka neuspěla, obratte se na jiného, třeba z většího města, který by se se školou příp.s výchovným poradcem na škole měl spojit a náležitě poučit. držím palce
MUDr.P.Pöthe