Majdalena — 30. 5. 2006 9:58

Chtěla bych poradit z nadváhy jsem se dostala do obezity II. stupně (teď už prvního, zhubla jsem 10 kilo během půl roku) pravděpodobně díky depresím a stresu. V současné době ukončuji léčbu s antidepresivy, nicméně nezdá se mi, že by se můj stav zlepšil o hodně, nicméně už aspoň nebrečím denně. To je vlastně velký posun. Chtěla  bych se zeptat, jak se léčit dál, je nějaké místo, kam bych měla zajít? A kam. Jsem z Prahy. Děkuji.

potvurkapodivna — 30. 5. 2006 10:42

Myslím, že bys měla podstoupit skupinovou terapii, abys viděla, že tento problém má více lidí a můžete se vzájemně podpořit ve vašem úsilí.
Takže vyhledej psychologa, myslím, že v Praze toto problém nebude. V každém městě je i psycholog zdarma, který je dotovaný státem. Zapátrej na netu.
Přeju hodně štěstí :hjarta:

choysia — 30. 5. 2006 10:48

Majdalena napsal(a):

Chtěla bych poradit z nadváhy jsem se dostala do obezity II. stupně (teď už prvního, zhubla jsem 10 kilo během půl roku) pravděpodobně díky depresím a stresu. V současné době ukončuji léčbu s antidepresivy, nicméně nezdá se mi, že by se můj stav zlepšil o hodně, nicméně už aspoň nebrečím denně. To je vlastně velký posun. Chtěla  bych se zeptat, jak se léčit dál, je nějaké místo, kam bych měla zajít? A kam. Jsem z Prahy. Děkuji.

Ahoj Majdaleno, zkus se obrátit na STOB. Slyšela jsem na ně chválu. Zabývají se obezitou, jsou tam i psychologové, cvičitelky, dietologové. Všechny info na www.stob.cz.
Hodně štěstí. :styrka:

Majdalena — 1. 6. 2006 16:14

To není nic pro mne. Nemám ráda lidi, mám z nich strach. Jsem nejraději v úzkém kruhu přátel, nebo sama. Mám ráda izolaci. Pracuji s lidmi a nesnáším, když mám s nimi být i mimo práci. Nemám ráda sdílení problémů. Nikdy mi nepomohlo, když jsem se setkala s lidmi, kteří měli stejné problémy. Vždy mi pomohli ti, co je měli jiné problémy. Neuleví mi pocit, že v tom nejsem sama. To vím.

Selima — 1. 6. 2006 16:16

Skús cvičiť, nájsť nejaký pohyb, ktorý ťa bude baviť. To by mohlo pomôcť aj na nadváhu, aj na tvorbu serotonínu či čoho, čo si ten mozog má vytvárať sám...

choysia — 1. 6. 2006 16:32

Majdalena napsal(a):

To není nic pro mne. Nemám ráda lidi, mám z nich strach. Jsem nejraději v úzkém kruhu přátel, nebo sama. Mám ráda izolaci. Pracuji s lidmi a nesnáším, když mám s nimi být i mimo práci. Nemám ráda sdílení problémů. Nikdy mi nepomohlo, když jsem se setkala s lidmi, kteří měli stejné problémy. Vždy mi pomohli ti, co je měli jiné problémy. Neuleví mi pocit, že v tom nejsem sama. To vím.

Máš strach z lidí? To je taky docela problém, ne?
Tam ale nemusíš chodit s lidma do žádných kroužků, nemusíš se s nima vůbec scházet. Jen ti odborníci by ti poradili, co a jak. Poradí ti dietu a pohyb at. a tím s nima můžeš skončit.:)

Kiara — 1. 6. 2006 17:13

Majdalena napsal(a):

To není nic pro mne. Nemám ráda lidi, mám z nich strach. Jsem nejraději v úzkém kruhu přátel, nebo sama. Mám ráda izolaci. Pracuji s lidmi a nesnáším, když mám s nimi být i mimo práci. Nemám ráda sdílení problémů. Nikdy mi nepomohlo, když jsem se setkala s lidmi, kteří měli stejné problémy. Vždy mi pomohli ti, co je měli jiné problémy. Neuleví mi pocit, že v tom nejsem sama. To vím.

Majdaleno, ale jestliže nemáš ráda lidi, máš z nich strach a zároveň s nimi pracuješ, tak je to trošku postavené na hlavu??? To je totéž, jako kdyby ti někdo radil léčit problémy hippoterapií a tys na to odpověděla, že koně nemáš ráda, máš z nich strach a ještě navíc s nimi pracuješ.
Podívej, podle mě - když budeš zavřená mezi čtyřmi stěnami - tak se problémů nezbavíš, naopak budou jen narůstat. Radily jsme Ti tady, abys vyhledala odborníka, jestliže se chceš svých problémů zbavit - my tady tě můžeme nasměrovat jistým směrem, ale po cestě k uzdravení už musíš chtít jít sama a toto zvládneš jedině a pomoci psychologa, který tě po této cestě povede.

max72 — 2. 6. 2006 7:18

Ahoj Majdaleno,

mám ten stejný problém. Už skoro 8 let se cpu antidepresivy a hodně jsem přibrala. Poslední měsíce už nemůžu ani spávat a tak nespavost léčím jídlem a tak dokola. Jsem unavená, vyčerpaná, tloustnu a nenašla jsem nikoho, kdo by mi poradil, jak z toho ven. Doktorka na psychině mi vyměnila už asi 6x prášky na spaní, ale nic. Spím tak 2-3 hodiny za noc, celý den ve stresu v práci, takže už melu z posledních sil. Kdyby se tady našel někdo, kdo ví, jak na to, taky budu ráda.

lepista — 2. 6. 2006 7:36

Ahoj Majdaleno, take pracuji s lidmi a také jsem raději sama, rozumim tomu i když se to může zdát protiřečící. Mě se podařilo zhubnout 14 kg tím, že jsem pravidelně každý den po práci chodila na kolečkové brusle na 40 minut. I přes ta antidepresiva jsem najednou zhubla, vždy 2 kg za měsíc. Pak jsem si koupila domů orbitrack, je to víceméně simulátor běhu a je to šetrné na kolena. Nejhorší je vydržet. A také mi přijde, že to začne fungovat až když se člověk opravdu spotí. Přeji mnoho pevné vůle, určitě to půjde!

Venus — 2. 6. 2006 8:57

Majdalenko,
báječné jsou kursy břišního -orientálního tance. Tančit může každá od 0 do 100 let
  a od 30 třeba do 150 kg. Můžeš tam prostě jen tančit a nemusíš se během hodiny s nikým vybavovat. Instruktorky byly kupodivu vždy silnější ženy, ale když začaly v kostýmu tančit byla to krása a paráda. Orientální tanec je podle citu a nemá žádná striktní pravidla ...

Arabské přísloví: "Žena bez bříška je jako obloha bez měsíce..."

Majdalena — 2. 6. 2006 11:19

Nenávidím tanec. Nemám ráda hudbu. Ale děkuji. Problém je též v tom, že nechápu, proč by mne mělo utěšovat, že něco také dělají tlustí lidé. To vím. Mám spoustu známých- tlustých i hubených a každý je milý a příjemný něčím jiným. A každý dělá něco, co ho baví. Jen já nic takového nemám. Od dětství jsem se musela vzdávat toho, co jsem měla ráda, tak teď pro jistotu nemám ráda nic, jen abych se toho zase nemusela vzdát. Vlastně nemám mnoho času pro sebe samotnou. Jsem ráda, když vyšetřím deset minut na sprchu, abych byla alespoň v koupelně sama. Nemám sny, nemám přání. Zhubnout vlastně ani nechci. Jen se bojím zdravotních rizik s obezitou spojených, abych nedopadla blbě. Jenže si stejně myslím, že hůř být nemůže.

Víte, chápu, že si protiřečím, když píšu, že dělám s lidmi, a proto je nemůžu vystát, ale ono je to logické. Kolik cukrářů si doma po práci dá rakvičku, kolik pekařů se doma cpe jen pečivem... prostě toho máme po celém dni dost.

choysia — 2. 6. 2006 11:26

Majdalenko: Píšeš, že nemáš ráda lidi, nemáš ráda hudbu, nemáš ráda tanec, sport a nic tě nebaví.
Víš, chtělas tady poradit, co dělat, abys zhubla, ale my se fakt snažíme a na každou radu odpovíš zápo*ně. Vždycky si v tom najdeš důvod, proč to nedělat. Prostě to nemáš ráda.
Asi bys měla nejdřív začít normálně žít a užívat si toho, co je hezký a začít mít aspon NĚCO ráda.
Nemáš sny, nemáš přání.
Nechci se tě dotknout, ale radím: Začni nejdřív u sebe!!!! :)

Ilseli — 2. 6. 2006 12:21

choysia napsal(a):

Majdalenko: Nechci se tě dotknout, ale radím: Začni nejdřív u sebe!!!! :)

Choysia to to napsala správně. Problém je u tebe uvnitř a ne nějaké to kilo navíc. Znám spousta lidí, kteří mají nadváhu ale jsou pohodoví, usměvaví veselí a hlavně se mají rádi, nechybí jim sebeúcta. Je důležité přijmout sama sebe jaká jsi, být k sobě laskavá a mit se ráda, vnitřní úsměv dokáže dělat divy. Neměli bychom zapomínat, že přitahujeme svými přijemnými pocity přijemné situace.

ctyr,listek — 2. 6. 2006 12:37

Chtělo by to třeba i víc informací!!(kolik ti je a jak dlouho bereš antid. a jakou diag.máš od doktora)-líp by se radilo!!!Proč nemáš na nic čas??To jseš doma tak vytížená?Nebo díky té depresi ti trvá všechno tak dlouho?Já když jsem v ní lítala,tak jen umýt nádobí nebo zem byla pro mě vysilující práce.Že jsi se dřív musela všeho vzdát,kdo ti v tom brání teď?Rodina?Finance?Obezita?Nebo sama nevíš,co by tě bavilo?
Možná nemáš problém s obezitou,ale s tím,že nevíš,co by tě bavilo!!Je nás hodně,co nechodí mezi lidi,taky mám 2-3kamarádky a jinak nikam nechodím.Jestli můžu poradit-mě pomohla akupunktura a homeopatie-nebo spíš perfektní pan doktor.Dal mě dohromady z toho nejhoršího ze 3měsíce a do teť nechápu,proč jsem to nechala zajít tak daleko :dumbom: .Ztratila jsem několik let a stačilo tak málo!!Zkus si zjistit něco o chron.únavovém syndromu!!!
http://ordinace.cz/article.php?articleI … amp;full=1

lepista — 3. 6. 2006 8:08

Ahoj Majdaleno, tak mě ještě napadá další rada, co si pořídit psa? Znamenalo by to více pravidelného pohybu, někoho, kdo tě bude mít rád a nedávno jsem se dozvěděla, že se pes doporučuje i v případech depresí.

ctyr,listek — 3. 6. 2006 12:06

Ahoj,tak jsem si přečetla tvoje příspěvky O hubnutí-myslím,že tvoje nádváha s tvojím stavem nemá nic společnýho!!Budu se opakovat,ale zkus nějakýho homeopata,v Praze jich musí být dost a třeba tady některá poradí.Koukni na veb od Ilseli!!

Majdalena — 4. 6. 2006 7:56

Vy skuečně věříte homeopatům??? Já s tím mám jen negativní zkušennosti.

Co se týče mého stavu- léčím se na deprese od ledna. Objevili mi je lékaři, neboť si nedokázali vysvětlit  proč bych se jinak motala. Motám se i dále přestože beru skoro 5. měsícem stimuloton ( zpočátku ještě i frontin). Nezvládám nic proto, že mně v tom brání především vlatní únava, deprese (?), a rodina mi mnoho neuleví. Dcera se sice snaží (5 let), nicméně po ní musím tajně většinu opravit. Manžel má relativně nízké nároky, nevyžaduje takřka nic, nicméně pomáhat také mnoho nemůže, protože většinu času tráví v práci. A skutečně po něm nechci, aby v jedenáct večer myl nádobí. Jednou to zkusil, vzbudil mne i holku a pochopil, že tudy cesta nevede. Vím, že mám negativní postoj téměř ke všemu, ale to mám od dětsví. Vždycky jsem měla problém dělat něco sama. Většinou jsem za zábavou nešla, vždy jsem upřednostňovala povinnosti, toho se nezbavím. Jen teď trpím tím, že ty púovinnosti nezvládám a možná proto si připadám tak bezcenná. Navíc mne vytáčí lidé, kteří jsou nadšení, možná proto, že sama takové nadšení neznám a neumím. Pokud to zahraji, většinou toho lituji ještě víc. Jsem hodně unavená. Nejraději bych se někdy vůbec neprobudila. Promiňte mi za ten můj negativní postoj.

Anna M — 4. 6. 2006 10:02

Majdalena napsal(a):

Vy skuečně věříte homeopatům??? Já s tím mám jen negativní zkušennosti.....Vím, že mám negativní postoj téměř ke všemu, ale to mám od dětsví. Vždycky jsem měla problém dělat něco sama. Většinou jsem za zábavou nešla, vždy jsem upřednostňovala povinnosti, toho se nezbavím. Jen teď trpím tím, že ty púovinnosti nezvládám a možná proto si připadám tak bezcenná. Navíc mne vytáčí lidé, kteří jsou nadšení, možná proto, že sama takové nadšení neznám a neumím. Pokud to zahraji, většinou toho lituji ještě víc. Jsem hodně unavená. Nejraději bych se někdy vůbec neprobudila. Promiňte mi za ten můj negativní postoj.

Tvoje odpověď mluví za všechno. Klasická homeopatie se zabývá člověkem už od narození a hledá příčinu nemoci. Nedám na ní dopustit.  Ty nevěříš na nic, prošla jsi zřemě nějakým zklamáním už v dětství...... . :pussa:

Majdalena — 4. 6. 2006 12:03

Možná jsem jen kolem sebe viděla samý homeopatiky amatéry. Je fakt, že jsem hodně skeptická. U nás doma je to normální. Mí přátelé jsou také takoví, stejně tak manžel a dcera. Lidi, kteří věří takovým to věcem se prostě jen divíme....

Anna M — 4. 6. 2006 17:14

Ilseli napsal(a):

Choysia to to napsala správně. Problém je u tebe uvnitř a ne nějaké to kilo navíc. Znám spousta lidí, kteří mají nadváhu ale jsou pohodoví, usměvaví veselí a hlavně se mají rádi, nechybí jim sebeúcta. Je důležité přijmout sama sebe jaká jsi, být k sobě laskavá a mit se ráda, vnitřní úsměv dokáže dělat divy. Neměli bychom zapomínat, že přitahujeme svými přijemnými pocity přijemné situace.

Majdalenko, zkus si najít nějakou radost, vše je o pozitivním myšlení.

ctyr,listek — 4. 6. 2006 17:32

Chce to najít toho správnýho homeopata!!I v normálních doktorech je rozdíl :rolleyes:
Jak se teď cítíš,jako bys popisovalas mě před pár rokama.Doktoři ze mě dělali simulanta,sice mě posílali na vyšetření všude možně a nic.Taky jsem byla na mag.resonanci(podezření na roz.sklerózu)ale naštěstí to bylo v pořádku.Až mě zas jednou chytli záda a z prášků,co mě dával obvoďák už mě bylo zle a stejnak nepomáhaly.Tak jsem náhodou zahlídla inzerát,že doktor mění telefonní číslo a kdo k němu chodí na akupunkturu,ať volá na nový.A jak jsem byla nas...,tak jsem mu zavolala.Jela jsem tam jen se zádama :) ,ale on že začnem od začátku-a byla  jsem jen na vstupní prohlídce 3hodiny,a už jen ten pocit,že konečně někoho zajímá,jak ti je a že ti věří,byl jak balzám :supr: No,z nejhoršího mě dostal za 3měsíce-a to sem tam šla jen se zádama.
Píšeš,že máš 5letou dcerku,tak už kvůli ní něco zkus.Víš jak mě teď mrzí,o kolik věcí jsem přišla,když děti byly malý!! :butter: .
A že tomu ostatní nevěří-nedej se,jde přece o tvé zdraví a tvůj život :dumbom:
"Jsem hodně unavená. Nejraději bych se někdy vůbec neprobudila"-mysly na dceru  :godlike:

Majdalena — 5. 6. 2006 9:19

Psa máme a nic.
Díky všem za rady. Uvidíme, co se dá dělat. Pozitivní věci hledám snad co jsem na světě. Ale nějak nikde nejsou. Nebaví mne ani civět na televizi. Manžel je z toho nešťastný možná víc, než já.

Iwett — 5. 6. 2006 10:16

Majdalena napsal(a):

Psa máme a nic.
Díky všem za rady. Uvidíme, co se dá dělat. Pozitivní věci hledám snad co jsem na světě. Ale nějak nikde nejsou. Nebaví mne ani civět na televizi. Manžel je z toho nešťastný možná víc, než já.

Děvče zlatý, tobě chybí normální životní energie, elán. Nauč se dělat radosti jiným, pak se určitě vrátí i tobě! :)

potvora.nena — 6. 6. 2006 12:11

Já přibrala 30 kg (!) za dva roky, co dělám jinou práci... (šíleně mě nebaví a mám kolegyni která je přííííšerná podrazačka a hrozně si lezeme na nervy - jí asi jako jediné dělá moje váha radost - sama má 150 kg) a hrozně se mnou ta situace zacvičila - najednou nemám co na sebe, nevěřím si, žárlím na manžela a celkově mám pocit, že je to na pytlačku - resp. měla jsem - sice ještě pořád mám shora popsané problémy, ale začala jsem držet dietu - resp. ani ne tak dietu - jen některé věci vynechávám - bílé pečivo, tučné a sladké jídlo, a mám zatím 7 kg dole... a chodím cvičit na aquaaerobik - co mě celkem uchvátilo, protože naprosto nemám nadání na tanec a normální aerobik byl pro mě vždycky utrpením.
- Co to třeba absolvovat s nějakou hodně blízkou kamarádkou, která o Tobě ví všechno... - a zkusit spolu hubnutí i cvičení? Třeba by Ti to trošku dodalo chuť do života... Ale jinak Tě chápu, já ze strestu z práce a hlavně mojí kolegyně do sebe cpala sladký a skoro jsem nemohla spát - z části ze strachu, co zase další den bude a z části z nenávisti sama k sobě,  za to, co jsem všechno zase ve vzteku snědla...
Dneska mám pocit o něco lepší a už i dokážu říct, když moje škodolibá kolegyně přinese dort speciálně pro mě - že ho opravdu nechci a položit jí ho na stůl a vydržet její urážky a hloupé řeči než jdeme domů. Ale v tomhle těžko radit... taky se v tom slušně plácám. Mě i pomáhá, že si můžu tady na diskuzích svoje problémy probrat. Kdybys někdy chtěla napsat mail a třeba jen tak vyprázdnit hlavu, napiš, někdy sdílené trápení se zdá o něco menší...  lenuska74@seznam.cz

mala.popelka — 6. 6. 2006 14:05

holky holky... a já myslela, že takhle v pr***** (prčicích jsem chtěla říct) :) jsem sama...
můj příběh je na jednu stranu podobný těm vašim, na stranu druhou docela jiný...
ale tak přihodím na hromádku :) ať vidíte, že v tom taky nejste samy
před 3 roky jsem byla sama, ošklivá tlustá, bezradná.... pak jsem zkusila jeden dietní koktejl, po kterém jsem méně jedla, jedla jinak, prostě si získávala nový životní řežim... dosáhla jsem změnou stravovacích návyků váhy 75kg při 165cm (úbytek 16kg)v té době jsem byla v práci, která byla i přes veškeré starosti docela prima...

pak jsem narazila na jednoho chlapíka a ač jsem tomu už nevěřila a myslela, že umřu sama, zamilovala jsem se, zamiloval se on... jenže tenhle človíček byl a je tak neskutečně mlsný, že mě "zkazil a zvrátil" zpátky na špatnou cestu nepravidelné stravy skládající se z baget, hambáčů, chipsů a čokolády... s ním jsem postupně nabrala vše, co jsem shodila a ještě k tomu 10 přidala.... :(
mezitím čas běžel a moje práce začala být horší a horší, pro mě i moje podžízené...
navíc k tomu před rokem jsem po dlouhé době navštívila gynekologa, kvůli problémům s menstruací...a ten mi zjistil vysokou hladinu mužského hormonu... nasadil HA, po které jsem byla jako omámená, zfetovaná.... a já si na netu našla a vštípila do mozku, že tahle porucha způsobí, že nikdy nebudu mít děti :grater:
a tak běžel čas, já potkávala kolem sebe samé spolužačky a kamarádky těhulky, problémy v práci přibývaly.... a já na tom byla hůř a hůř...
občas jsem si dala větší množství alkoholu, abych si aspoň na chviličku od těch všech problémů odpočinula a vypla mozek...jenže pak mi bylo ještě hůř
pořád jsem brečela, spala asi 4 hodiny denně, nevěděla, co s životem, nic mě nebavilo......strašně jsem chtěla znovu najít ztracenou rovnováhu, znovu najít správný stravovací režim, ale nějak už na to jednoduše nemám energii...nemám sílu znovu s tím vším bojovat....s každým kilem, každou kalorií.... s každým neúspěšným pokusem o otěhotnění...
až jsem pochopila, že sama si pomoci nedokážu... proto jsem před týdnem vyrazila k obvoďačce... řekla jí o tom co mě trápí , ona se mě zeptala proč jsem nepřišla dříve (protože jsem se styděla, abych nevypadala jako blázen)...na to ona, že takových tam vidí X týdně... a na můj problém s dětmi....."více to takových ženských je ? to není konec světa, musíte ale být trpělivá a hledat s ním možnosti" taky mi kromě toho zjistila, že mám dost vysoký tlak
no....dala mi nemocenskou, abych si opravdu odpočinula, dala mi nějaké prášky (Xanax) a ještě jedny, po kterých jsem dospala všechny probdělé noci, takže spím až 12 hodin denně.... no a doporučila mi, abych zkusila kineziologii, že ta odblokovává vnitřní bloky organismu i několik let staré...
sice jí nehradí pojišťovna, stojí aspoň u nás 500,- Kč, sezení trvá 1,5 hodiny, ale uvidíme... zkusit se má všechno, když je člověk v úzkých...jen utišující léky nepomůžou....
dneska jsem byla na kontrole, řekla jí, že jsem se obejdnala na tu kineziologii.... no a že je mi sice líp, ale vím, že z místa jsem se ještě nehla.... takže jsem ještě dostala doporučení k psychologovi.....jeden lék mi už vysadila, druhý nechala tak na 2-3 měsíce, než se stabilizuju a nebudu mít takové výkyvy....
mám pravidelně jíst, dodržovat pitný režim, chodit na procházky a hodně spát, prostě odpočívat...prostě napravit svoje totální vyčerpání organismu...
tolik můj příběh.... trápila jsem se už několik měsíců, skoro let.... a vidíte, od 29.kvtěna jsem se za 2 týdny posunula o takový kus v nějakému výsledku... :) ....překonala jsem strach a chci znovu najít cestu a smysl k plnohodnotnému životu....životu s plavkami, koníčky, úsměvem a sluncem nad hlavou....a snad brzy i s tím tolik toužebně chtěným kočárkem :)
proto vám všem kteří jste na tom podobně jako já, trápíte se a nevíte, z které do které....neváhejte...a kděte si pro pomoc....netrapte se, odhoďte stud a obavy a nechejte jiné aby vám pomohli :)

o tom, jaká je kineziologie, vám učitě dám zprávu :) i o tom, co mi vlastně objevili :)
zatím pááááček

adra — 6. 6. 2006 14:09

ahoj mal.popelko ta kineziologie by mě strašně zajímala v čem spočívá její účinek? můžeš napsat víc nebo dát nějaký odkaz??Děkuju ti

mala.popelka — 6. 6. 2006 14:21

adro, v čem spočívá kineziologie se dočteš jednoduše, když zadáš ve vyhledávači tento pojem... zjednodušeně se asi dá říct, že se jedná o tzv. metodu "one brain" tedy jeden mozek...a sice o to, že v mozku člověku vzniká nerovnoměrně využití obou hemisfér a jednotlivých částí mozku... :) tolik jsem vyčetla když už jsem se na to dala že ? :D
noo a ta metoda spočívá v tom, že formou svalových podnětů mozek odpovídá na otázky kineziologa
více se dočteš třeba tady
http://www.kineziolog.cz/metoda.html
http://www.kineziolog.cz/priklady.html
podle mojí obvoďačky je právě tohle cesta, která by mi mohla pomoci, protože můj psychický stav je zřejmě zapříčiněn právě nějakým vnitřním blokem.... (ať už práce, miminko, partner, váha...)
sama jsem strašně zvědavá :) více napíšu v pátek :)

potvora.nena — 7. 6. 2006 7:09

To vypadá zajímavě, fakt napiš, taky by mě to moc zajímalo. .... jo - a držím palce!!!!

mala.popelka — 8. 6. 2006 10:38

tak jsem se vrátila z kineziologického sezení........a VŘELE DOPORUČUJU !!! sama jsem netušila, co všechno z mojí minulosti se negativně odráží v mém současném životě... :(
paní magistra nesmírně příjemná, milá a laskavá paní, příjemné rodinné prostředí, sice ze začátku jsem měla strach a nepříjemný pocit, ale ten se postupem času rozplynul, voněla tam krásně aromalampa...
všechno mi vysvětlovala, co se mnou bude provádět, nejdříve jsme si povídaly, pak se formou svalového testu ptala zda moje podvědomí se této metodě otevírá, souhlasí s ní a zda opravdu chce problém řešit.... zda je plně otevřeno....zjistila v čem je háček, proč to podvědomí nechce, navedla mě a já jsem si sama uvědomila, že je to mým přístupem k lidem (tím, že když se s někým setkávám, už dopředu mám v sobě, že se na mě bude dívat blbě a myslet si o mě, že jsem tlustá)... prošli jsme všechny moje bolesti z minulosti...
jak člověk v podvědomí prochází těmi starými bolestmi, znovu je jakoby prožívá...cítí podobné pocity, jako tehdy, popisuje je.... přiznávám, mě ukápla i nějaká ta slza...
ale to údajně bývá časté...
kineziologie není samospásná....nevyřeší vaše problémy jako kouzelný proutek...ale mě ukázala, jak si akutně pomoct ve chvílích kdy je mi nejhůř...
jak se učit dělat si v hlavě pořádek, jednoduchými a krátkými procesy....
pro mě hodně silná zkušenost, hodně příjemná a hodně poučná...

opravdu si myslím, že pokud si nevíte rady....a pokud nevíte, od kterého konce to vzít................ tak těch 500,- kč není částka tak vysoká, já osobně vyhodila peníze už za větší hlouposti :)

Hela A — 13. 6. 2006 17:29

Pozor!  Kineziologie není pro všechny, moje kamarádka měla po tomto sezení velký problém, léčila se pak. Zřejmě to musí dělat někdo, kdo to dobře umí ale jak to poznáte? Pokud se odkryje něco s čím se nepočítalo, tak to může hodně bolet na dušičce a v případě, že se to hned nespraví je to záležitost nejméně na půl roku, než se vrátíte do svých kolejí!:kapitulation:

mala.popelka — 13. 6. 2006 19:27

Heli, to ano, samozřejmě tak, jako je dobrý a špatný léčitel, je i dobrý a špatný doktor.........i kineziolog :)
každopádně prvním krokem, který u mě ona paní udělala, bylo, že se pomocí svalového testu zeptala, zda vůbec onu netodu smí použít, zda moje podvědomí ji přijímá, bere za ni odpovědnost a tak dále... Pak až začala se samotným sezením :)
Ptala jsem se, zda vůbec někdy narazí na odezvu, že ne....a říkala mi, že se to stává, tak jednou ze sto případů, protože pokud už se člověk pro něco takového rozhodne, není to jen pro to, aby to vyzkoušel, ale protože si většinou fakt neví rady....
A to se ví, že se nic nespaví okamžitě, protože ani kineziologie ani nic jiného není zázračný všelék, ale aspoň mě osobně ukázala cestu, jak si se svými problému můžu pomoci nebo si je usnadnit...
A ono to sezení je sice na jednu stranu příjemné, ale na druhou to víš, že to na dušičce bolí, protože se vracíš ke starým šrámům, které jsi možná ani nevěděla, že ještě na duší nosíš ;)

Aneri — 14. 6. 2006 9:12

Majdalenko - ty jsi fakt úplně mimo sebe !!! Nemyslím to zle...ale dělej sama ze sebou něco !! Myslím, že i když ti okolí nepomáhá, musíš sama, úplně mě udivuje, co všechno odmítáš....nebo naopak - co tebe baví? Co ráda děláš? Z čeho máš radost ? Já jsem určitě starší/50/, ale s tak špatně naladěným člověkem na svět jsem se nesetkala, ani v psychiatrické ambulanci !!! Každý člověk má problémy, ale záleží jen na něm, jak se s nimi vyrovná! Takže mládí byla jedna etapa života, ale tu druhou - rodina-dítě.zájmy a pod......tu si můžeš přizpůsobit, jak se ti zamane .Proč a pro koho žiješ? Co z života máš? Na co se těšíš??? Já jsem nevyléčitelně nemocná a to dost vážně, ale mám radost už jen z toho, že bude dnes krásné počasí...mám foták - fotím, co mě napadne, co se mi líbí, zajedu k vodě, potěším se z maličkostí,mám ráda hudbu......a ráda žiju i s bolestí....stále si říkám, jiní jsou na tom ještě hůř a je to pravda. Ty jsi zřejmě ještě mladá, máš dítě...tak máš povinnost se o něj starat, tak si něco najdi a nejez antidepresiva, po těch budeš jen a jen tloustnout a není to řešení .

Majdalena — 14. 6. 2006 9:41

Já vím, že je chyba ve mně. Nevím proč. Dřív jsem byla pořád veselá, dobře naladěná, přestože jsem třeba měla i problémy. Teď bych měla být šťastná a veselá, ale nejsem. Nebaví mne vůbec nic. Dřív jsem třeba ráda četla, teď nevydržím nad knížkou ani minutu; nebaví mne ani dříve milované knihy, které jsem mohla číst neustále dokola. Pořád si myslím, že okrádám ostatní o čas. Je mi líto, že ostatní neustále obtěžuju svými stesky, ale já prostě nemám z ničeho radost. Dřív jsem ráda s rodinou podnikala malé výlety, teď je to pro mne utrpení, ale ne kvůli váze, mám jen příšerný pocit, že se něco stane, že si ublížíme. Neustále na všechny dohlížím, vše "nebezpečné" zakazuju. Jsem otravná, ale nemůžu si pomoci. Navíc mne to na tom výletě vůbec nebaví a kazím často náladu i ostatním. Manžel se sice snaží... ale chudák to se mnou nemá lehké.

Selima — 14. 6. 2006 9:48

Prepáč, Majdalenko, ale toto už podľ amňa sama nezvládneš. Antidepresíva sú jedna vec, ale čo takto ksúsiť nejaký aktívnejší prístup? keď nie kineziológia, tak povedzme psychoterapia, či už párová alebo jednotlivo, alebo skrátka skús niečo aktívne urobiť, aby sa veci pohli... Keď tam kedysi radosť zo života bola teraz zmizla, tak to asi má nejaký dôvod, či už vonkajší alebo vnútorný, v tvojom prežívaní, tak ho skús nájsť.  Necítiť nostalgiu za časmi, keď si bývala veselšia? Čo takto sa k nim vrátiť? A tá obezita je podľa mňa len sprievodný jav...

Iwett — 14. 6. 2006 9:49

Majdalena napsal(a):

Já vím, že je chyba ve mně. Nevím proč. Dřív jsem byla pořád veselá, dobře naladěná, přestože jsem třeba měla i problémy. Teď bych měla být šťastná a veselá, ale nejsem. Nebaví mne vůbec nic. Dřív jsem třeba ráda četla, teď nevydržím nad knížkou ani minutu; nebaví mne ani dříve milované knihy, které jsem mohla číst neustále dokola. Pořád si myslím, že okrádám ostatní o čas. Je mi líto, že ostatní neustále obtěžuju svými stesky, ale já prostě nemám z ničeho radost. Dřív jsem ráda s rodinou podnikala malé výlety, teď je to pro mne utrpení, ale ne kvůli váze, mám jen příšerný pocit, že se něco stane, že si ublížíme. Neustále na všechny dohlížím, vše "nebezpečné" zakazuju. Jsem otravná, ale nemůžu si pomoci. Navíc mne to na tom výletě vůbec nebaví a kazím často náladu i ostatním. Manžel se sice snaží... ale chudák to se mnou nemá lehké.

Mám pocit, že si ve svém stavu snad i libuješ, tak to řeš! Tvá pomocná ruka je na konci tvého ramene a hlavu máš! Važ si toho, že máš to co máš. :):hjarta:

Daniela M — 14. 6. 2006 13:00

Taky mi jednou objevili, že trpím na bolesti krční páteře a nikdy mě nebolela (Bolí skoro každému) .  Tak prosím Tě buď objektivní a stůj nohama na zemi!:dumbom:

Evelin — 15. 6. 2006 15:35

Hele, letos slavím 10 let nadváhy víc než 30 kg! Ale mám nádherné dítě. ZHUBLA jsem s DIANA klubem v klidu za 3 mes.12 kg, za dalsich jenom 5-6. Ale tou dobou jsem kojila.
Dál ...jelikož jsem samoživitelka, nejsou penize nato, abych mohla chodit cvičit a hubnout.
Ale ...zkusila jsem vše. I kineziologii. Vim, kde je blok. Už jsem prijmula i své tělo, ba....cítím se, jako bych zase měla těch svých x a nemám (a divím se, že na mne ty kila furt přilepeny jsou).
Kašlu na váhu, už naní nestoupám...a ..váha taky stojí. Nyní zkouším solnou jeskyni a asi to zabírá...i na mysl, i na jiné nemoci.
Zdravotně by bylo dobré zhubnout, ale co naděláš proti tělu a mysli.Zkoušela jsem tabletky, NIKDY víc, to radši budu mít 200 kg, než brát to svinstvo, co mne rozházelo v těle vše co šlo. Takže dnes už děti ...nebudou.
Ale já má ledvinové problémy, takže nemohu dělat se sebou cokoliv. Jestli máš muže, co tě takto chce a zdravé dítě, NEROUHEJ se.
Neni to rakovina, i když tlouštka zabíjí. Ty deprese musí mít důvod. Ty nejsou jen tak, ty jsou z něčeho.
Chce to změnu myšlení a POZITIVIZMUS. S negativizmem nedostahneš nic.

Majdalena — 15. 6. 2006 16:01

Po porodu jsem během prvního roku zhubla deset kilo (tedy deset pod váhu před početím). Ten první rok byl tak nádherný. Přišla jsem si s osmdesáti kily tak lehká.... Během dalšího roku jsem nabrala dvě kila, což jsem nebrala nijak dramaticky. Další rok další dvě kila, to jsem se seznámila se svým současným manželem. A už to šlo nahoru. Přestala jsem kojit (dceři byly 3 roky, takže bylo načase) a začala tloustnout. Během půl roku 10 kilo, během dalšího 12. Od letošních Vánoc střídavě shazuji a tloustnu. Nejprve jsem zhubla 10 kilo, pak ještě dvě. Pak nabrala 5. Zhubla 2. A tak pořád dokola. Hubla jsem jen za pomoci léku na štítnou žlázu, který mi předepsala lékařka, omezení sladkých jídel a snažila se zvýšit pohyb. Byla jsem dva měsíce doma. Pohyb jsem zvýšila. Jen jsem začala chodit do práce, snížila jsem pohyb, protože mne začala unavovat práce.... nejsem schopná dělat nic. Přijdu domů a připadám si jako zmácená. Kolikrát mi dělá problém jenom vstát a uvařit si čaj... Do práce chodit musím, protože jinak bychom nevyžili.

Evelin — 16. 6. 2006 9:14

Mné léky na štítnou žlázu vůbec nevyvolali hubnutí, ale zoufalé padání vlasů...jako při předávkování.... po půroce jsem to vzdala. Dost mne posílají se štítnou žlázou...mám měsíční tvář....ale to je z ledvin...
Ale, co pomáhá průběžně...Metabolic...třeba kupuji u Rosmana, když je ve slevě, funguje. Pročistí, uklidní, za měsíc cca 2,5 kg (no co, víc než nic), čistá pleť, míň jíte.
Anebo vážění a počítání kalorií, co jsem se naučila u Diany, ale podle toho žiju x-let a nelze  ubrat z mála....prostě mám fakt spomalený metabolizmus no.Ale když se hlídáte jde to...mám dvě miniváhy ale už i v oku rozměry.
Dále fungují kokteily...ne všechny, ale po týdnu pití jenom tohoto nemůžete vidět mléko a nic tekutého.
POZOR_uvšeho se hodně čůrá!!! jste závislé na WC.
Zkoušela jsem i jehličky do ucha...2x tělo odmítlo, jednou vcuclo do kůže, (fakt byly jehly pryč...tak je dr.vybral).Ale můj problém není, že žeru!
Ani nadměrné skladosti.Takže jehly-nepomohly.

Evelin — 16. 6. 2006 9:18

A kalanetika! to je přesně pro nás to pravé. A nedám dopustit na DIANU. Šla jsem tam s 97 kg.... a kdybych to nebyla flákala (že jsem kojila, cvičila jenom 1x týdně), tak jsem mohla zhubnout víc. Ale i 12 kg je dobrých, ne? Jedna pani zhubla 15 kg.
A kdybych nebyla flákala to další kolo, třeba to bylo víc než jenom 5-6 pak.Ale dohromady stejně 17 kg za půl roku! To bylo poprvé na naposled, co mne hubnutí po porodu šlo.
Ted jsem cvičila kalanetiku, až je to po cca 1,5 měsíci vidět, jak se upěvňuje tělo, ty tuky nejsou všude hrbolaté, ale alespon jedna plocha, cítíte se líp.

Selima — 16. 6. 2006 11:02

Kalanetika je fajn, ale väčší výdaj kalórii je pri mojom milovanom orientálnom tanci... A je to aj zábava a môžu to robiť dámy všektých postáv, ba tie bacuľaté sa pri tom menej namakajú, lebo na nich je krásne vidno aj najmenší pohyb.... Paráda. Inak, ja mám tiež pomalší metabolizmus a viac než nežrať pomáha hýbať sa(najlepšie zdravý pohyb na zdravom tele- alebo pod zdravým telom ;-))

potvora.nena — 16. 6. 2006 12:06

Jéé - holky, to je tak příjemný číst, že to někdo bere tak pohodově... já mám šílenou váhu - fakt šílenou, ale už jsem zhubla 9 kg a začala chodit na aquaerobic, snažím se... zatím jsem vynechala jen sladké a bílé pečivo a snažím se nepřejídat, tak snad... Já mám známou, která má ještě o 20 kg víc než já (už je opravdu širší než delší - já mám přes 30kg nadváhu, tak si představte ještě o něco víc.. hustý), ale ona je se sebou tak spokojená, že mě to vždycky úplně dostane - kupuje si jasně růžový a zelený věci na sebe a má se ráda... Dokonce má pocit, že všude, kam vleze je nějaký chlap, který se jí snaží balit... Prostě pohodářka... Někdo prostě dokáže mít rád sám sebe i s touhle váhou... docela jí obdivuju - Já se nenávidím a když si potřebuju koupit něco na sebe, tak z toho mám noční můry týden dopředu...  Ale snad bude líp...

Evelin — 16. 6. 2006 13:35

hele, NE žebych toto své tělo milovala!NENI prostě moje. Stydím se za něj.Ale dítě mne říká, mami, co chceš, jsi štíhlá!
Já mám taky mindráky, žemne nikdo nechce, že jsem tlustá. A co, jsou i takový, co chtěj. A ještě víc tlusté. I takovou mne chtějí...kupodivu.
Ale naco se trýznit a celý život hladovat! Bud tě chce, nebo nechce!
Znám vyšusené tresky-trosky, zlomyslné babizny, štíhlé jak ďas, ale z tváře jim čisí zloba, závist. NEJSOU štastné!!! proč? jsou přece štíhlé? Ale závidí co můžou. Mívala jsem vlasy pod zadek,(ale velký zadek), tak záviděli vlasy, úsměv zuby, dobrou náladu. Nány.

Selima — 16. 6. 2006 15:00

No, to s tým nakupovaním je dôležitý moment. Ja som teraz istý čas mimo Slovensko a už si normálne pripadám ako závislá na nakupovaní(doma mi to išlo skôr na nervy), hlavne odevov, lebo tu kamkoľvek vleziem do obchodu, vyberiem si 8 vecí, a 4 z tohomi dokonca výborne sadnú! To ma tak omráči, že si ich kúpim a doma potom už len romzýšľam, kam ich dám, keď sa mi nezmestia do skrine... Majú tu špecializované oddelenia pre veľkosti od 50 vyššie, aj so špeciálnym sortimentom-a cenami, ale aj normálny sortiment tu končieva konfekčným číslom 46-48, a nie 38... Som ako Alenka v Ríši zázrakov.

Evelin — 16. 6. 2006 15:20

Súhlasím, v SRN, Rakusku či inde som si skúšala oblečenie, ba, bolo aj na výber, ba! som v tom vyzerala nádherne a akosi schovali kila.
Viacvrstvé, kludne aj ružové. FAREBNE.
Ak mas peniaze ....Ja mam svoje pekne veci doma (kostymy...ale na ine kila i cislo prs, )a čakajú či schudnem. Už sa tiež nevojdem, ale nemám silu to vyhodit. Ceny sú od 100 švajč.frankov do 3000 šilingov za kostym, ale i po 10-15 tich rokoch šmrncovne a zaujimave.
Teraz som tak čudne schudla? ...zmenšilo sa brucho -vyzerala som min.ako v piatom mesiaci, ale ...tuk sa usadil na bokoch.Takze veci sice dobre, ale nezapnem bez bok. Predtim vadili velke prsia.
nevybereš.