Kdo zná moje příspěvky, tak ví že jsem "měla" hezké manželství . Vždycky jsem si myslela, jak jsme v pohodě, M byl ten kdo odsuzoval nevěru a nikdy by mě nenapadlo, že budu potřebovat pomoct.  V pátek mi manžel řekl, že se chce rozvést, protože mu spolužačka (dodělává dálkově školu) otevřela oči, a že žije hrozně, že nikam nesmí a chce všude jezdit ......
Když jsem četla příspěvky od Pan, tak uznávám , že jsem milovala majetnicky, ale náš vztah vyhovoval oběma, alespon se  mi to zdálo.  Máme 8 letou holčičku, která ho miluje. Nevím co mám dělat, vyhodit ho z baráku? Ted jsme se dohodli, že ho necháme udělat maturitu a potom se uvídí.  Tu holku znám, má dlouholetý vztah, mám za ní jít ?  Momentálně nejsem schopná koupit si ani rohlík, abych se nerozbrečela, když na mě někdo promluví, nedokážu odpovědět, jestli je to sebelítost nevím, ale nejvíc je mi líto mojí holčičky.  Odpustit mu nedokážu, ale zlost na něj nemám, já nevím co cítím. Nedokážu si představit, že po 14 letech odejde.  Chci si s ním promluvit v klidu, ale nedokážu rozumě uvažovat. Už to chci mít za sebou at to dopadne jakkoliv.

Já si myslím, že pokud s ním chceš situaci probrat, musíš být v naprostém klidu, vyrovnaná a vědět co vlastně chceš. Asi není nejlepší variantou odbýt rozhovot, a´t už to mám za sebou. Možná byste si měli dát týden(dýl??2,3)pauzu,nemluvit o vztahu a pocitech- jen strikně organizačně. Za tu dobu se zklidníš, srovnáš, utřídíš myšlenky, priority (MUSÍŠ) a bez hysterie a vzlyků si spolu promluvíte. Vyrozuměla jsem, že cítíš i svoji chybu- přístup k parterovi ve vztahu, třeba je možné - budete-li oba chtít- poučit se z chyb a nastartovat novou etapu. Máte-li stejnou představu o společném životě.

Je to velice těžké, ovládnout se když všechno bolí. mně pomohlo slovo . Jen seLITUJETE. Bylo to v trochu jiné situaci, ale sebelítost tady figuruje také. To mě doslova nas..... . A řekla jsem si : tak to teda ne!

Pešto
plně souhlásím s Wiki,pokus se vychladnout a prober si v hlavě co chceš.Nedělej unáhlené závěry.Vím že to není jednoduché.Třeba si jen myslíš že vám váš vztah vyhovoval oběma,třeba měl M pocit že se podřizuje.Bavili jste se o tom?Já tohle všechno pochopila až v poradně.Věř že všechno zlé je k něčemu dobré, třeba se poučíte  z chyb a budete chtít žít líp a jinak.Chce to čas.

To mi, řekl, že měl pocit, že se podřizuje, ale do poradny nechce. Nevím jestli bych mu ještě někdy dokázala věřit.  Je to moc čerstvé, nedokážeme spolu  v klidu mluvit.  On to nechce dávat dohromady, prý je ve stresu z maturity. Jsme spolu od 17 let, připadá mi, že chce něco dohnat.  Nekřičíme, nehádáme se on mi připadá ,že to plánoval , že se mu ulevilo, pro mě to byl šok. Ještě , že mám holčičku, ta mě drží.

Asi ho nechej v klidu odmaturovat a pak uvidíš co bude dál.Já byla na tom hodně podobně jako ty.On teď musí zjistit jestli mu ta volnost vyhovuje, když si ji po tolika letech vybojoval.On teď zřejmě bude procházet fází"dospívání", tak jak to psala PAN v tom příspěvku, kde jses našla i ty.M mi taky nedával žádnou naději.Chodila jsem na rady do poradny a hledala v sobě sílu a jednala podle nějaké intuice,cítění.Doma jsem se snažila fungovat jak nejlíp to šlo.Je to běh na dlouhou trať, když víš jestli ti za to stojí.A v té době jsem si taky uvědomila že nechci "majetnit"ale milovat.

A tys ho chtěla spátky? Jste spolu?

Ano chtěla, ale to jsem nevěděla jistě hned.To vše ti dojde časem,jestli si ho máš za co vážit,co k němu cítíš,prostě jestli je za co bojovat.Pořád jsme spolu a snad to tak zůstane,ještě nejsme u konce.

Pešta napsal(a):

Momentálně nejsem schopná koupit si ani rohlík, abych se nerozbrečela, když na mě někdo promluví, nedokážu odpovědět, jestli je to sebelítost nevím, ale nejvíc je mi líto mojí holčičky.  Odpustit mu nedokážu, ale zlost na něj nemám, já nevím co cítím. Nedokážu si představit, že po 14 letech odejde.  Chci si s ním promluvit v klidu, ale nedokážu rozumě uvažovat. Už to chci mít za sebou at to dopadne jakkoliv.

Bolí to, viď? Moc to bolí...Člověk je v takové situaci zmítán mnoha city, chvilku nenávidí, chvilku odpouští, chvilku zuří, pak se propadá do zoufalství, pak se zas chvíli obviňuje a uvnitř v sobě slibuje nápravu. Když má člověk děti, chce je uchránit před světem dospělých, kteří se rozcházejí. Rozumím Ti...

Pešta: Zrovna čtu knihu od MUDr. Praška Asertivita v partnerských vztazích (nebo Asertivně...teď nevím). Je docela dobrá, je tam spousta nápadů, postřehů, návodů, co dělat jinak, na co se zaměřit. Je to hodně o tom, jak dávat druhému třeba tu svobodu, jak s sebou nenechat manipulovat. Prostě stojí za přečtení, mají ji zrovna v knihkupectvích (a možná i v knihovnách). Snad by ti mohla pomoct najít tu svoji cestičku a mohla bys jí číst, než manžel domaturuje....Za tou "holkou" bych nechodila. Nač? (Nerozumím tomu úplně - manžel s ní má hlubší vztah, chodí s ní? I kdyby jo, tak není nic ztraceno. Když je žena rozumná a chytrá, a to ty jsi, dokáže se zamyslet nad situací s nadhledem, a to zvládneš, tak dokáže i udržet manželství. Pokud tedy má partner vlastnosti, pro které stojí za to to manželství udržovat. - Můj je třeba neměl, takže zpočátku jsem lkala a pak jsem pochopila, že rozvod bude pro mě ne noční můrou, ale vysvobozením.) Držím ti palce, pa.

Pešto,

kdysi kdesi jsem slyšela (ve filmu, v písničce?) moudrou větu "Nikdo nám neřekl, že to bude lehký. Ale nikdo nám nikdy neřekl, jak těžký to bude".

Tím "to" je myšlen život.

Každý z nás si v 18 letech myslel, že (zbagatelizuju to) "Když si najdu hodnýho muže a budu sama hodná, budeme mít děti a budeme žít šťastně až do smrti - a pranic se nám nemůže stát". Tenhle základní pocit měl v sobě asi každý z nás a přetrvává v nás přesně do té doby, než nás v životě potká něco nešťastného. Do té doby než poprvé pocítíme zoufalství a bolest. Ať už ze ztráty milovaného člověka nebo z nemoci nebo třeba z problémů dítěte či finančních krachů.

Takže Pešto - říkám ti jednu věc: ŽIVOT JE TĚŽKEJ. Jak napsal můj oblíbený spisovatel a psychoterapeut Scott Peck "Lidé žijí v bláhové iluzi, že jsou na světě proto, aby byli stále šťastní". Jo, myslím, že to je bláhová iluze. Pokud je tím "štěstím" myšlen život bez překážek, bez problémů a bez tápání.

Tak, jako jsi na tom teď ty, jsou na tom stovky jiných žen a mužů. Možná ti to trochu odlehčí - pocit, že v tom vůbec nejsi sama. A věř, že jsou stovky lidí na tom ještě mnohem mnohem hůř. Jsou nemocní, opuštění, nemají kde bydlet, zemřelo jim dítě, přišli o všechno.

Nebagatelizuju tvůj problém - věřím, že musíš být v šoku a nešťastná - jen ti chci říct, že v životě potká každého jednoho z nás chvíle, kdy se bude muset postavit svým potížím čelem.

Pokud máte s mužem vztah od 17 let, pak je docela dobře možné, že on má pocit, že "si nic neužil". Myslíš, že je ten pocit tak nelogický? Nechci se ho vůbec zastávat, jen myslím, že bys měla - až opadne první zoufalství - v klidu rozvážit, co se vlastně stalo. A hlavně proč se to stalo.

Velmi ti doporučuju přečíst si příspěvky tory v tématu Dlouholetá nevěra. Je to moudrá žena, která od mužských nečeká to, co jí nemohou dát. Rozhodla se "nešílet ale žít". A její muž si jí moc váží - přestože je tam samozřejmě nějaké to "ale". Přečti si to.

Držím ti palce a nezoufej, dopadne to přesně tak, jak si to uděláš. Přesně tak, jak je to pro tebe nejlepší. To je už teď jisté! ;)

Moc děkuji za podporu, ale po dnešní noci, kterou jsme celou mluvili už nemá nic cenu. Řekl, že i kdyby nebyla ta holka, tak by se chtěl rozejít, protože cítil, že už ho nemiluju. Už si ho nemůžu vážit, nechce nic řešit, nechce do poradny, je slaboch, chce jen utéct. Ta holka a stres před maturou mu to pomohli jen urychlit.
To, že si chce něco užít je pravda , to mi řekl.   
Já musim žít kvůli holce , nemůžu ji tu nechat. Jen se potřebuji vyhrabat z toho  šoku, abych mohla fungovat.

Pešto, není to příliš ukvapené jednání???

Nelámej hůl.Za začátku se opravdu zdá být vše neřešitelné.Chce to čas,a jestli to máš ztratit hned a nebo později...Jak mi říkala v poradně, na to aby M odešel je vždy času dost,vrátit zpět už se nemusí.Třeba se objednej do poradny, zamysli se i nad sebou co jsi dělala špatně.Můžeš se o tom pobavit i s manželem co mu vadilo.Někdo ti doporučoval nějaké čtení, tak to zkus.Vím že to není jednoduché, člověk je apatický a o nic nemá zájem.Pročítej babinet a sbírej rady.Momentálně se s ním bav, že ať už bude co bude, že chceš pracovat sama na sobě.Pokud to tak cítíš.Pak snad najdeš sama sebe a bude ti docházet,jak dál.

Pešta napsal(a):

Moc děkuji za podporu, ale po dnešní noci, kterou jsme celou mluvili už nemá nic cenu. Řekl, že i kdyby nebyla ta holka, tak by se chtěl rozejít, protože cítil, že už ho nemiluju. Už si ho nemůžu vážit, nechce nic řešit, nechce do poradny, je slaboch, chce jen utéct. Ta holka a stres před maturou mu to pomohli jen urychlit.
To, že si chce něco užít je pravda , to mi řekl.   
Já musim žít kvůli holce , nemůžu ji tu nechat. Jen se potřebuji vyhrabat z toho  šoku, abych mohla fungovat.

Pešto neukvapuj se, nech ho poznat že se mýlil,nech ho poznat, že ho miluješ.

uzlík napsal(a):

Pešta napsal(a):

Moc děkuji za podporu, ale po dnešní noci, kterou jsme celou mluvili už nemá nic cenu. Řekl, že i kdyby nebyla ta holka, tak by se chtěl rozejít, protože cítil, že už ho nemiluju. Už si ho nemůžu vážit, nechce nic řešit, nechce do poradny, je slaboch, chce jen utéct. Ta holka a stres před maturou mu to pomohli jen urychlit.
To, že si chce něco užít je pravda , to mi řekl.   
Já musim žít kvůli holce , nemůžu ji tu nechat. Jen se potřebuji vyhrabat z toho  šoku, abych mohla fungovat.

Pešto neukvapuj se, nech ho poznat že se mýlil,nech ho poznat, že ho miluješ.

Ahoj uzlíku, jak se dneska máš, je ti lépe? Moc jsem na tebe večer myslela. :)

Řekl mi tolik ošklivého, že se to nedá zapomenout, nechci mu dokazovat , že ho miluju, on ani o to nemá zájem.

Zapomenout jistě ne, ale vážně jsi stoprocentně přesvědčená, že za to nestojí? Zkuste trochu "vychladnout". Hm? :)

Daniela02 napsal(a):

Ahoj uzlíku, jak se dneska máš, je ti lépe? Moc jsem na tebe večer myslela. :)

Ahoj Danielko,
nějak nevím, ale cítím se lépe. Jsem sice pořád jako na houpačce, ale někdy mám pocit, že si do té houpačky sama sedám. Před chvílí jsem tu měla muže a bylo mi nějak fajn. Čím dál tím víc si uvědomuji, že tím svým chováním (fňukáním) bych mohla o strašně moc přijít. I potom všem,teď myslím ten mail, nějak více a více cítím, že by nám mohlo být prima. Musím se už konečně přes to dostat a začít žít. Dnes to cítím strašně moc.

Pešta napsal(a):

Řekl mi tolik ošklivého, že se to nedá zapomenout, nechci mu dokazovat , že ho miluju, on ani o to nemá zájem.

Pešto, nechceš Vám dát trochu času, tím přece nemůžeš nic ztratit?

To je dobře, Uzlíku
Ahoj

uzlík napsal(a):

Daniela02 napsal(a):

Ahoj uzlíku, jak se dneska máš, je ti lépe? Moc jsem na tebe večer myslela. :)

Ahoj Danielko,
nějak nevím, ale cítím se lépe. Jsem sice pořád jako na houpačce, ale někdy mám pocit, že si do té houpačky sama sedám. Před chvílí jsem tu měla muže a bylo mi nějak fajn. Čím dál tím víc si uvědomuji, že tím svým chováním (fňukáním) bych mohla o strašně moc přijít. I potom všem,teď myslím ten mail, nějak více a více cítím, že by nám mohlo být prima. Musím se už konečně přes to dostat a začít žít. Dnes to cítím strašně moc.

Uzlíčku, ani nevíš jakou jsi mi udělala radost. Je to přesně úplně stejné jak to prožívám já, ale přesně máš pravdu, stojí to za to slepit, je nám s nimi lépe, jsou na nás hodní. Hurá, hurá................:hjarta::)

Daniela02 napsal(a):

Pešta napsal(a):

Řekl mi tolik ošklivého, že se to nedá zapomenout, nechci mu dokazovat , že ho miluju, on ani o to nemá zájem.

Pešto, nechceš Vám dát trochu času, tím přece nemůžeš nic ztratit?

Pešto, souhlas s Danielou. Říká to, protože se očisťuje sám před sebou. Dej tomu čas,neukvapuj se, později bys mohla litovat. Držím ti palečky, moc, moc.:pussa:

Všem moc děkuji, nechám tomu čas.

Danielko, moc hezky se raduješ, ať ti to vydrží, moc ti to přeju. Jsou na nás hodní, tak proč si to neužít.

Aevo, děkuji i já tě zdravím a držím palečky.

Pešto, Moc ti držím palce a opět jako vždy. Zůstaň sama sebou a nech to plynout. Máš holčičku a to je číslo jedna!!! I když se nám třeba moc nedaří, máme pocity zmaru, tak ti naši miláčkové malí nám to 100% vynahrazují! ( a to tomu mýmu malýmu je 22let )! Drž se haleluja, stane se, co se stát má!! :D

Pešto - říká ošklivé věci...kope kolem sebe a chce viditelně ublížit - takovou reakci taky znám -doslova řeknu,když bylo mému muži"nejhůř", nevěděl co se s ním děje, protože jeho m. ho iniciovala neustále k nějakému činu- haha- tak taky takhle slovně "mlátil" kolem sebe....protože jsem věděla ,že co říká v podstatě nejen až tak nemyslí, ale hlavně, že není z jeho hlavy, nechala jsem ho doslova vykecat a mávla nad tím rukou...předpokládám, že se již nikdy k tomu vracet nebudeme....takže ti radím, dej vám ještě šanci - samozřejmě, jestli TY CHCEŠ.....
držím ti palce a přeji hodně klidu

Michaela.43 napsal(a):

Pešto - říká ošklivé věci...kope kolem sebe a chce viditelně ublížit - takovou reakci taky znám -doslova řeknu,když bylo mému muži"nejhůř", nevěděl co se s ním děje, protože jeho m. ho iniciovala neustále k nějakému činu- haha- tak taky takhle slovně "mlátil" kolem sebe....protože jsem věděla ,že co říká v podstatě nejen až tak nemyslí, ale hlavně, že není z jeho hlavy, nechala jsem ho doslova vykecat a mávla nad tím rukou...předpokládám, že se již nikdy k tomu vracet nebudeme....takže ti radím, dej vám ještě šanci - samozřejmě, jestli TY CHCEŠ.....
držím ti palce a přeji hodně klidu

Michaelo
a ty jsi teď šťastná? Je váš vztah lepším než byl dříve nebo jak to teď opravdově cítíš. Promiň, ale docela by mě to zajímalo. Jsem zvědavá. Díky

Pešta napsal(a):

Moc děkuji za podporu, ale po dnešní noci, kterou jsme celou mluvili už nemá nic cenu. Řekl, že i kdyby nebyla ta holka, tak by se chtěl rozejít, protože cítil, že už ho nemiluju. Už si ho nemůžu vážit, nechce nic řešit, nechce do poradny, je slaboch, chce jen utéct. Ta holka a stres před maturou mu to pomohli jen urychlit.
To, že si chce něco užít je pravda , to mi řekl.   
Já musim žít kvůli holce , nemůžu ji tu nechat. Jen se potřebuji vyhrabat z toho  šoku, abych mohla fungovat.

Tak jestli řekl tohle, tak je to fakt mamlas a nemáš čeho litovat. Já mám podobný příběh, s BM jsem chodila od 15 let, v 18 jsme se vzali, měli dítě. Začaly neshody...zkrátím to - rozvedli jsme se, po 12 letech. Přišlo úplné odcizení, najednou jsem nerozuměla tomu, co dělá. Začal vymetat diskotéky, seznamovat se s go-go tanečnicemi, striptérkami...holky mu volaly, aby mu sdělily, jak si zapařily, ožraly se a poblily se (pardon)...a on se tomu všemu smál a smál.....on četl Ring, já četla navíc ještě třeba Týden....on koukal na Ramba...já koukala aspoň občas na Filmový klub....já se starala o domácnost, on stále někde lítal a domů přišel jednou v deset večer, jindy ve dvě ráno....co slíbil, to nesplnil a ještě měl d*žku, že furt chci všechno hned (třeba na rozbité sklo ve dveřích jsem si už po třech měsících slibované výměny zavolala sklenáře)....Myslím, že já nejsem ta hrozná. Jen jsem dospěla a on ne. Na "stará kolena" začal honit to, čeho si v mládí neužil. Já si ho nevážím vůbec, není pro mě partner, je to jen malý kluk.......Pokud chce jen utéct, nechce nic řešit a ty cítíš, že pro tebe ztratil glanc (ale opravdu to musíš cítit, musí to být hluboký pocit, ne jen afekt teď, protože mi nějakou větou ublížil...musí to být trvalé)....nemá cenu to zachraňovat. Tolik moje zkušenost. Možná by bylo dobrý si do tý poradny dojít sama. Víš, sama pro sebe. Aby sis sama utřídila, co chceš, nechceš, možná přijdeš i na to, kde byla chyba, kde je zakopán pes....a to se zúročí v příštích letech. Nic se neděje na světě jen tak, to trápení nějaký smysl má. Člověk líp pozná sám sebe, naučí se žít sám, protože si uvědomí, že není o nic horší, i když je sám, že je lepší být sám než s partnerem, který je chlapcem, malým hochem.....

Uzlíku,
jsem teď šťastná, ano je to fajn....vysvětlím: nevěra byla, k 1.4. se dotyčná odstěhovala( sice jen 10 km, ale u nás to stačí), předtím to již hlavně ona hrála do autu ( protože se jí nepodařilo přesvědčit mého manžela, že ona by byla lepší žena pro něj ha, ha, ano, ona doma chtěla bořit mosty, mému manž. spíše vyhovovalo to, že jsme byly obě...takže se rozešli - a jak říkám, je to tak lepší, než kdyby byli rozejiti námi - jejich partnery.Jak  vše bude dál, to nikdo nikdy neví, samozřejmě si nemohu být jista, že se za měsíc, za rok potkají , proběhne opět nějaká chemie atd...ale  dopředu nevidíme nikdo...takže beru to tak jak to je a fakt užívám každý den - nejen ve společnosti manžela, ale  prostě nejsem už jen ta, která doma čeká a chodí od okna k oknu, kdy se starej vrátí....
Jestli je náš vztah lepší? Nevím, je dobrý, já nic nepřipomínám, já se v podstatě furt tvářila, že nic...., ale mohu napsat, že on se "vrátil" domů, nejen fyzicky - to myslím obrazně, protože byl pořád doma, ale vrátil se i psychicky, kdy nyní je s ním opět normální řeč "jak za mlada", prostě v tomto případě není ovlivněn názory své milenky.To jsem vopravdu vždy hned poznala, když kecnul nějaký blábol, odkud vane vítr ( ona byla předtím má kamarádka, takže ji moc dobře znám, sama pak ona přestala se mnou kamarádit, "protože už to prý psychicky neunesla"....:-))
A to celé co mi dalo? Vědomí, že není jen můj muž  středem  bodu, ale že jsou i jiné věci, či činnosti, jiní známí a vůbec, že s nějakou nevěrou svět i pro mne nepadá a nehroutí se.Toť stávající situace, nevím, za rok bude názor třeba jinačí, zatím je to vše ještě tak trochu živé, třeba si o tom za takových 5 let i s manželem v klidu popovídáme.Nebo taky ne.Prostě mě to podsunulo někam jinam, nevím, zda říct dál...

Holky díky, je to ale složitější. Oba pracujeme ve firmě mých rodičů už 13 let, většinu toho co jsme nabyli nebo dosáhli nám pomohli oni. Můj m. těžce nese, že nic nedokázal sám a, že žijem prý v jejich stínu.  Už ho to ničí a nechce takhle být dál. Tvrdí, že ta holka je "jen" kamarádka (nevím).   
Mám pocit, že do třiceti let je chlap tvárnej a zájem má hlavně o sex, po třicítce se začne ohlížet co dokázal a když tam nic není, tak je zklamanej.
Je dobrý táta to mu nemůžu upřít, spolehlivý je taky nikdy mě nepodrazil a vždycky jsme se shodli (prý proto, že on mi ustupoval). 
Když o něho přijdu, tak ztratím NĚKOHO, ale nemám sílu bojovat. Když Vám někdo pořád dokola tvrdí, že už to nechce lepit a přišlo by to dřív nebo později, tak já už nemůžu.
Navrhla jsem mu, že se odtěhuju s ním někam daleko a oprostím se od rodiny a začneme znova, ale nechce, prý jsme každý úplně jiný.  Už myslí i na majetkové vyrovnání a to je si myslím konec všech nadějí.   
Všem Vám děkuji za podporu a věřím , že doktor čas pomůže i mě.

Pešto...tak ho nech snít o tom, že sám něco dokáže...a cože mu to dodnes nevadilo? Že pracuje ve firmě tvé rodiny....nejsou to taky slova a názory jeho spolužačky??? Jinak OK, může to být jen spolužačka, víš co, nech ho vycukat , dobrá ať se chlapec rozhodne, co chce, ale není potřeba mu to nějak usnadňovat...víš ono bojovat a bojovat - samozřejmě, že čas pomůže nejen tobě

Milá Pešto, takové rozhodnutí se snad nedá udělat ze dne na den, mě je jasný, že emoce jsou emoce, ale opravdu to chce chladnou hlavu, v afektu něco řešit a rozhodovat je dost divočina.. Dva, tři, pět, deset DNŮ je prostě pořád moc málo, spíš to budou měsíce a někdy i rok, dva, než to všechno bude zase stabilní. Počkal bych na definitvní rozhodnutí určitě déle, než pár dní...

Muj M se taky chtěl postavit na vlastní nohy a hlavně si  dokázat sám sobě že je toho schopen.On si to v té hlavě musí srovnat .A opravdu to není na jeden den, chce to čas.Někdo se hledá měsíc někdo třeba i rok, záleží jak rychle "dozraje" a jestli vůbec,jak to psala Pan v příspěvku Trápím se....
Časem ti bude docházet proč se toto všechno stalo, pokus se chvíli vcítit do M kůže a vrať si váš společný život zpět.Jak píšeš tak se asi M hodně přizpusoboval jak v práci tak a asi i doma.A jednou kalich přeteče.Plně tě chápu, procházela jsem si něčím podobným,kde mi taky M nedával žádnou naději.Tak se drž a neházej flintu do žita...Naděje umírá poslední

Pešta napsal(a):

Holky díky, je to ale složitější. Oba pracujeme ve firmě mých rodičů už 13 let, většinu toho co jsme nabyli nebo dosáhli nám pomohli oni. Můj m. těžce nese, že nic nedokázal sám a, že žijem prý v jejich stínu.  Už ho to ničí a nechce takhle být dál. Tvrdí, že ta holka je "jen" kamarádka (nevím).   
Mám pocit, že do třiceti let je chlap tvárnej a zájem má hlavně o sex, po třicítce se začne ohlížet co dokázal a když tam nic není, tak je zklamanej.
Je dobrý táta to mu nemůžu upřít, spolehlivý je taky nikdy mě nepodrazil a vždycky jsme se shodli (prý proto, že on mi ustupoval). 
Když o něho přijdu, tak ztratím NĚKOHO, ale nemám sílu bojovat. Když Vám někdo pořád dokola tvrdí, že už to nechce lepit a přišlo by to dřív nebo později, tak já už nemůžu.
Navrhla jsem mu, že se odtěhuju s ním někam daleko a oprostím se od rodiny a začneme znova, ale nechce, prý jsme každý úplně jiný.  Už myslí i na majetkové vyrovnání a to je si myslím konec všech nadějí.   
Všem Vám děkuji za podporu a věřím , že doktor čas pomůže i mě.

Ahoj holky, jsem ráda, že mám kam napsat a vypovídat se , když pročítám babinet, tak vím ,že na tom jste některé stejně nebo ještě hůř. 
První šok už je pryč, ted už se srovnávám se skutečností, že  končíme.  Nevím co bude dál a to je strašný pocit. M. už začíná kalkulovat co si vezme a jak se budeme vyrovnávat, bohužel já ještě nejsem schopná rozumně uvažovat. Zatím jsem ve stavu kdy bych mu dala všechno at jde.
Nevím jak se mám k němu chovat, zatím se skoro nic nemění ,peru , žehlím , vařím.
Neděláme si naschvály, snažíme se domluvit kvůli holce.  On nemá kam odejít, neumím si představit, jak dlouho jde tahle situace vydržet.
Když pročítám vaše příběhy, tak se s mým liší jen v tom , že já ho už zpátky na 85% nechci.
Ve středu jdu ke kartářce, tak jsem zvědavá co mi řekne.

Pešto,
tak přestaň vařit, prát a uklízet, ať tedy taky tvému muži dojde, že se něco děje, že se situace mění ( protože on to chce). Předpokládám, že vy ( ty a dcera) budete mít kde bydlet, tak je na něm, zda zdvihne kotvy, ale on chce opustit rodinu, tak holt ať jde a tudíž i s nevypraným prádlem ( nebo bys mu chtěla ještě na cestu upéct bábovku?). Nechceš ho zpět, tak prostě přestaň mu i " sloužit", a jestli že je myslí a hlavou někde jinde, tak to od tebe je pouze posluha, že mu vaříš, pereš a žehlíš...

Kartářku poslouchej bedlivě, mě například dost pomohla a měla pravdu..takže držím palce

Pokud to té kartářce nebude vadit , tak si sebou vem diktafon.Mi to navrhla sama od sebe.Těch informací je tolik, že si je v ten moment všechny nezapamatuješ.Já to měla na hodinu.

Holky, můžete mi nějakou dobrou kartářku doporučit? Vyplnilo se Vám to, co Vám předpověděla?

Romčo, to není špatný nápad s tím diktafonem, protože opravdu najednou moc informací, člověk je ještě celý roztřesený...
já mohu doporučit tu svojí - Praha, byla jsem za ní jen jednou, ale ok - nemyslím, to, jestli mi řekla kladné, čií zápo*né věci, ale cítila jsem se i v její přítomnosti dobře...

Michaela.43 napsal(a):

Romčo, to není špatný nápad s tím diktafonem, protože opravdu najednou moc informací, člověk je ještě celý roztřesený...
já mohu doporučit tu svojí - Praha, byla jsem za ní jen jednou, ale ok - nemyslím, to, jestli mi řekla kladné, čií zápo*né věci, ale cítila jsem se i v její přítomnosti dobře...

Michaelo, Praha by mi naprosto vyhovovala. Pokud to není problém, budu ráda.....

To je zajímavé, mi taky svým způsobem neřekla nic pozitivního co se týká mého manželství(kvůli toho jsem tam šla),ale cítila jsem se tam strašně dobře.Uvidím jak to dopadne.Dělala mi i karmu,minulé životy,výklad z ruky a karet a z nártu zdraví.

Michaela.43 napsal(a):

Uzlíku,
jsem teď šťastná, ano je to fajn....vysvětlím: nevěra byla, k 1.4. se dotyčná odstěhovala( sice jen 10 km, ale u nás to stačí), předtím to již hlavně ona hrála do autu ( protože se jí nepodařilo přesvědčit mého manžela, že ona by byla lepší žena pro něj ha, ha, ano, ona doma chtěla bořit mosty, mému manž. spíše vyhovovalo to, že jsme byly obě...takže se rozešli - a jak říkám, je to tak lepší, než kdyby byli rozejiti námi - jejich partnery.Jak  vše bude dál, to nikdo nikdy neví, samozřejmě si nemohu být jista, že se za měsíc, za rok potkají , proběhne opět nějaká chemie atd...ale  dopředu nevidíme nikdo...takže beru to tak jak to je a fakt užívám každý den - nejen ve společnosti manžela, ale  prostě nejsem už jen ta, která doma čeká a chodí od okna k oknu, kdy se starej vrátí....
Jestli je náš vztah lepší? Nevím, je dobrý, já nic nepřipomínám, já se v podstatě furt tvářila, že nic...., ale mohu napsat, že on se "vrátil" domů, nejen fyzicky - to myslím obrazně, protože byl pořád doma, ale vrátil se i psychicky, kdy nyní je s ním opět normální řeč "jak za mlada", prostě v tomto případě není ovlivněn názory své milenky.To jsem vopravdu vždy hned poznala, když kecnul nějaký blábol, odkud vane vítr ( ona byla předtím má kamarádka, takže ji moc dobře znám, sama pak ona přestala se mnou kamarádit, "protože už to prý psychicky neunesla"....:-))
A to celé co mi dalo? Vědomí, že není jen můj muž  středem  bodu, ale že jsou i jiné věci, či činnosti, jiní známí a vůbec, že s nějakou nevěrou svět i pro mne nepadá a nehroutí se.Toť stávající situace, nevím, za rok bude názor třeba jinačí, zatím je to vše ještě tak trochu živé, třeba si o tom za takových 5 let i s manželem v klidu popovídáme.Nebo taky ne.Prostě mě to podsunulo někam jinam, nevím, zda říct dál...

Moc ti to přeju Michaelo,
ať ti to štěstí vydrží a myslím si, že vydrží, protože se na to díváš už jinak. Já zatím tak daleko nejsem.Nebo spíš někdy jsem a někdy ne. Pořád se učím a zároveň dělám další a další chyby.Ale ty chyby mi zase říkají, vidíš jak jsi pitomá? Pouč se už konečně lépe a já zase udělám nějaký ten lepší krůček.Ráda bych už dělala ty kroky pevné, sebejisté a hlavně správné.

Uzlíku, neboj, krok se ti časem zpevní!!!nicméně všichni se pořád učíme a vyvíjíme se za chodu situace, ale je to prostě třeba brát tak jak to je

Mišo,
bože, to je přesně jak u nás. A Já mám stejné pocity jako Ty. Taky mám pocit, jako by se m vrátil o 15 let zpět, kdy pořád mluvil, kdy bral ohledy na mne atd. Nebo jsem se změnila Já? Asi z každého kousek. Neřeším jeho chování v "době temna", i když občas mi některé jeho slova a chování vytanou na mysli, např. když od něj něco nečekaně dostanu a on mi řekne, že si to přeci zasloužím a přitom  předtím jsem byla ta se kterou nemohl dýchat ,neměl si co říct ... . Teď je služebně mimo republiku a když volá ( každý den)tak se zajímá jak se mám, co dělám .Přetím ho zajímalo jen co je v práci a jestli jsou děti v pořádku, o mně ani slovo.
Taky si říkám, že si o tom jednou popovídáme, pro mne je to opravdu ještě živé, a občas mne to nečekaně vyděsí, ale už né tak, abych plakala nebo se sesypala.
A střed světa? To už opravdu pro mne není m, ale Já a moje děti. On tam samozřejmě taky patří, ale už jinak.

Uzlíku,
už to že přemýšlí ( možná někdy až moc) je cesta ke světlu. Jen to nepřehánět.  Jednou Ty Tvé kroky budou jisté a pevné. Nemusíš přeci jít mílovými kroky, někdy stačí krok sum krok a jde to taky. Myslím, že každý děláme chyby, no a co, jsou naše a buďme za ně rády. Aspoň se můžeme zase poučit. Víš jak budem z těch našich rad jednou chytré. Pomalu docentky na "nevěru". chi , chi.

SOFI,
se mi zda, ze ty se musis naucit BRAT, nejen davat..... Porad jeste v tom mas rezervy :(

Sofi,
hezky řečeno: doba Temna....

Pandorraa napsal(a):

SOFI,
se mi zda, ze ty se musis naucit BRAT, nejen davat..... Porad jeste v tom mas rezervy :(

P

Pan,
to víš, učený z nebe nespadl, ale učím se. Však mám tady dobré učitele, tak věřím, že se dopracuji ke kladnému výsledku. Tím myslím sebe a své Já.

Michaelo 43: S tou bábovkou jsi mě pobavila, opravdu mu na cestu nic neupeču (taková budu), jenže on se nemá k tomu aby se stěhoval.
Já si myslím ,že už jsem z nejhoršího venku (hlavně , že je holka zdravá), třeba včera nebyla ani slzička, jenže mi to připadá jako klid před velkou bouří. Tak sbírám síly, čtu tady na babinetu a vsugerovávám si.
S tím vařením je to těžké , já mu nenandavám ,jenže uvařím , nechám na stole a on si vezme. A než bych si nechala rozbít pračku , tak to radši vyperu i to jeho. Nechci se rozejít ve zlém, nemám na něj vztek, spíš je mi líto , že to takhle skončilo, ale vracet nic nechci.
S majetkem je to u nás složitější, to bude ještě veselé. Zatím asi bude do maturity klid, pak začneme řešit.
Dneska jdu k té kartářce , tak už se klepu.

Dělej vše tak jak cítíš.Určitě se Ti to vyplatí.
Držím ti palce.Když jsem šla ke kartářce tak jsem se taky klepala, ale pak mi bylo u ní strašně fajn.Pak napiš jak jsi dopadla.

Tak, čo, Pešto, čo nového? Ako bolo u kartárky? A čo inak?

Pešto...očekáváme zprávičky....

Ahoj, to je milé, že na mě někdo myslí. U kartářky jsem byla, ale moc moudrá z toho nejsem , řekla mi , že něco přišlo jako blesk z nebe, že se cítím vina , a že to dobře dopadne, nevím v jakém slova smyslu. Moc jsem se nemohla ptát, protože se mi chtělo pořád brečet.
M.  řekl, že se přes víkend odstěhuje k rodičům. Včera velká hádka, protože chce půl peněz ze spoření, které vyšlo dceři. Dneska jsem vyzvedla půl účtu a dám mu to at zmizí.
Dnes jsem byla u právníka a trochu mě potěšil, ale byl toho názoru, že než se soudit tak se zkusit domluvit, to bych ráda., jenže radí se to dobře.
Včera na mě m. hulákal před holkou, kterou jsem pak nemohla uklidnit, tak to už se nesmí nikdy opakovat, dcera je pro mě na prvním místě.
Tím jak se m. chová hnusně a jde po majetku bez výčitek (ani k dceři), tak mě pomohl se z toho rychleji vzamatovat a myslet reálně. Pořád nevím co bude a nechápu jak tak "bezvadnej " člověk se mohl takhle změnit, prostě mi to hlava nebere.

Pešto:
klid a nejdřív se zamysli co ty chceš:co by tobě bylo milejší, aby muž zůstal s Vámi i přes to vechno,nebo aby táhl do horoucích pekel...Zavři oči a chvíli zapřemýšlej, protože OPRAVDU ZÁLEŽÍ JEN NA TOBĚ.Ke kartářce jsi šla asi moc brzy, tzn.  nevyrovnaná, neptala ses, spíš jsi byla z celé situace vyvedená z míry. Neva, nic se neděje....
M.se chce odstěhovat k rodičům, on to tedy chce řešit..nech ho, ať jde, protože když bude něco mermomocí chtít udělat, nezabráníš, naopak, akce vyvolává reakci - to my holky si z fyziky málokdo pamatujeme...

Technická poznámka nebo-li dotaz: Proč ON chce půlku spoření dcery? Není toto spoření vaší dcery? Tudíž proč ON by měl chtít půlku? Předpokládám, že ty nechceš druhou půlku taky probendit?!?!, je to přece Vaší dcery, ale to by si tedy měl především uvědomit ON.
Bohužel někdy se bezvadnej člověk přemění v hulváta, který přemýšlí jak....(někdy podněcován milenkou) ,prostě jak idiot ( to není sprosté slovíčko, to je jen člověk menšího IQ), s tím ale my holt nic nenaděláme, na to musí oni přijít sami....v lepším případě na to příjdou, ale nepřiznají, jen změní chování či názory( no a to bezpečně poznáš)

Pešto, drž se, ono se to obrátí ve tvůj prospěch...zatím nevíš, co myslela kartářka tím bleskem z čistého nebe, ale ber to jako osud....osudu ale můžeš v mezích možností  pomoci...
Míša

Ahoj Míšo, tak M. odmaturoval a od úterý spí u rodičů. Dvě noci strávil s ní po barech (slavili maturitu). Včera je potkala moje mamča ve městě.
Spoření jsem mu dala a  druhou půlku dám dceři na účet. Mám štěstí, že na něm nejsem finanče závislá a i bez něho dopřeju holčičce co bude potřebovat.
Zpátky už ho nechci , v tom mám jasno.
Chtěla bych se domluvit na rozdělení majetku bez tahání po soudech,nevím jestli to půjde.
On si s sebou vzal nootebok, takže ted píšu z návštěvy u rodičů a na net se moc nedostanu.
Nevím jestli budu moct někdy někomu ještě věřit, vždyt on byl ten poslední do koho bych to řekla, vždy to odsuzoval a říkal, že je to jen o té počáteční zamilovanosti a ted za sebou boří mosty. Je to úplně jinej člověk, jak se může během chvíle tak změnit. Nechápu. 
U kartářky jsem byla brzy to je pravda, už si ani moc nepamatuju co říkala.

Spoření holčičky dělit na půlku????!!! To je vrchol ! Od takovýho pseudotatínka UTÍKEJ, co ti budou nohy stačit! Protože mezi dospělými se samozřejmě může udát cokoliv, ale tady evidentně něco nehraje.                                                                                                                                                      Neboj, důvěra se vrátí, ale budeš posunutá o krok dál jako všichni. A to je dobře!! Takže, hlavu nahoru, prsa vystrčit a úsměv na tvář, máš přece koho milovat!!! ( kdybys tápala- holčička a TY) . Drž se !!  :cool:

Pešta: Tak se drž, ať ho nezabiješ, hajzlíka! To s tím spořením totiž taky nechápu, je to idiot a v podstatě tady vidíš, že nechtít ho zpět je to nejlepší, co můžeš udělat. Teď si jen zodpovědět, proč mi byl do cesty v životě nastrčen zrovna on a jak jsem se z toho měla poučit a co jsem měla dělat jinak....Víš, on nebude až tak jiný člověk. To jen my, jejich ženy, je vidíme jinak. Oni jsou pořád stejní, jen my nechceme často vidět. Drž se, máš sílu, zvládneš to. I to věření někomu. To přijde, za nějakou dobu. Já jsem rok po rozchodu a rozvodu a pořád se zdráhám svému novému vztahu uvěřit....někdy mi to jde, někdy ne...časem se to zlepšuje.

Příští týden už budu mít doma počítač, tak budu psát častěji. Jen ve zkratce.
Včera ji seznámil s tou "kamarádkou" a já jsem z toho na nervy. Nevím jestli podat žádost já nebo to nechat na něm. Do baráku mi chodí kdy se mu chce . Šílim.

Samozřejmě myslim dceru, mam toho plnou hlavu, tak jsem napsala ji. Nevím jak se k tomu postavit.

Ahoj Pešto, jestli víš, že s ním nechceš být a asi bych taky nechtěla, tak budeš muset vydržet. Hlavně mu neustupuj, teď musíš myslet na sebe a dceru. Já bych mu žádné dceřino spoření nedávala, dcera zůstane u tebe a i když ti bude platit, stejně to /ja to vypadá/ bude víc na tobě. Ale úplně tě chápu, že nevíš kudy kam, znám to.
Jsou to fakt blbé situace a opravdu to chce čas. S dcerou promluv, ale nepoštvávej ji moc proti němu, stejně by se ti to vymstilo. Ale /nevím kolik má roku - dcera/ rozumně bych to s ní probrala. Já měla taky hrůzu, abych o ni nepřišla.

Pešto promiň, teď vidím, že malá má osm. Já holky nikdy nevím, co bych udělala, kdyby dcera byla tak malá. M. mi teď často v hádce říkal, že by ode mně odešel dřív, ale nešel kvůli dceři. Strašně mě to vždycky bolí, když to teď říká, tak mu odpovídám, že to měl teda udělat. Ale on dceru opravdu má moc rád a vůbec si neumím představit , že by od ní odešel. I teď je to obrovský problém /je jí skoro 18/. Dochází mu, že už za ní nepůjde každý večer - dát dobrou noc. A že to bude hodně jiné.
Myslíš Pešto, že je to fakt definitivní ? Zdá se mi, že ho máš ráda.

Ráda ho nemam, ale chci se domluvit v klidu a problémy dělat nechci. Vím . že se chová jako hajzl, ale oplácet to nebudu. Myslim , že až u něho opadne počáteční zamilovanost a bude se moct bavit "normálně " tak si to uvědomí co napáchal. I kdyby chtěl zpátky (jako , že nechce) tak už ted je pozdě.
Holčičku nepoštvávam ba naopak, říkám , že tatínek jí má rád a ještě ho omlouvám, aby ONA nebyla smutná.  Ted bojuju s tím . že m. ji seznamuje s tou novou, a nevim co dělat.

Milá Pešto, jen ty jsi její máma, ty se bojíš, že na to dcerka zapomene? Cítím v tom tvou žárlivost, že by ji snad mohla mít ráda, že se z nich stanou tak trochu kamarádky, budou spolu vycházet, že to nakonec možná není tak strašná zlá ženská, jak by si to tvé (právem) uražené srdíčko přálo... tohle nemyslím ve zlém, protože tu situaci ti naprosto nezávidím, a je jasné, že máš pocit, že ta malá je teď jediný, kdo ti zůstal, kdo tě má rád, a teď ti hrozí, že by ses snad musela o ni ještě dělit... ale s tím nic nenaděláš, víš? Pokud ona bude součástí života tvého m. bude se i ona vídat s dcerou - a nakonec, není lepší pocit, že když bude malá s nimi, že je v bezpečí, veselá, neohrožená tím, že ji někde zapomenou? Neboj se, jestli budeš malé dávat stále všechnu lásku a pozornost (ale nezapomeň i sama na sebe, i sobě si musíš dát lásku) tak nikdy nezapomene, kdo je její maminečka...
Zaměř se teď spíš na provozní záležitosti, je opravdu nemyslitelné, aby šáhl dceři na peníze... má asi strach, že si je vybereš sama... a přemýšlela bych nad právními kroky kolem dcery, svěření do péče, výživné, pokud s vámi nebydlí a nepodílí se..tomu moc nerozumím, neřešila jsem to. Zaplaťpánbůh.
Přeju ti hodně štěstí, ať to ustojíš, zůstaň rovná, nepokořuj se přes sebou samotnou nějakými bojůvkami, ujasni si, co od života chceš...pa

Lazurko,
neboj. Máma je jen jedna a Ty jsi byla a jsi určitě dobrá máma a dítě to vycítí.

Drž se.

Sofi, myslelas to oslovení vážně? Já ani dceru nemám :-) (teda, bohužel :-()

Lazurko napsala jsi to dobře asi se bojím , že by jí mohla mít ráda. Jenže je to zamotanější, protože oni spolu (nejspíš) nezůstanou, ona se má vdávat a mého m. má jen jako bokovku. Takže nechci, aby holčičku seznamoval se svýma milenkama.

Lazurka napsal(a):

Sofi, myslelas to oslovení vážně? Já ani dceru nemám :-) (teda, bohužel :-()

Omlouvám se, patřilo tam Pešto.

Pešta: Mně v téhle podobné situaci (nová partnerka mého bývalého a moje a jeho dítě) pomohlo, když jsem si uvědomila, že budu maximálně šťastná, když ta nová bude mít moje dítko ráda (je mu 12 let). Sice když mi syn nadšeně představoval dárek pro tu novou, tak asi půl sekundy se mi chtělo zaječet něco šerednýho (já ji totiž znám z dřívějška, je to bývalá milenka mého muže, jinak pracuje jako go-go tanečnice a i když to nebyla ona, proč jsem se rozvedla, tak přiznávám, že ji zrovna nemiluju)...jenže pak mi došlo, že je fajn, že to dítě k ní má takový vztah, že jí dokonce koupil dárek. To chápu tak, že i ona ho má jistě ráda, neubližuje mu, neodstrkuje ho (sama má ještě jedno dítě, tříleté).....takže jsem se uklidnila a začala být ráda, že ještě existuje další člověk, který má rád moje dítě......Do toho, s kým seznamuje tvůj manžel dcerku, bohužel nemůžeš nijak vstupovat. Zákazy směrem k manželovi cesta nevede, zákazy stýkání dcery a manžela to taky nevyřešíš....nech tomu volný průběh. Nech je být, když malá bude chtít k tátovi, ať jde, nepodmiňuj to ničím......Manžel se před dcerou shodí sám, pokud ji každý měsíc představí novou partnerku....(za což bych jako máma ráda nebyla, protože dítě si přeci jen zaslouží spíš tátu, ke kterému může vzhlížet a vážit si ho). Snažila bych se s dcerou hodně mluvit, aby věděla, že tě zajímá, jak se cítí, na co myslí, co si přeje (nejspíš, abyste zůstali u sebe, což ale nepůjde - já to doma přirovnala ke vztahu, kdy syn měl kamaráda Pavla a ten byl nejlepší a najednou už je nejlepší zase Petr. To se v životě stává...). Nezapomněla bych se ptát, jak by si představovala vídat se s tátou. Spíš asi bych se dohodla nejdřív s manželem, co by nám vyhovovalo a pak bych to dala dceři ke "schválení". Kdyby měla jiný nápad, snažila bych se jí vyjít vstříc. Pokusila bych se vysvětlit, že za rozchod rodičů nenese vinu (kupodivu si to děti často berou osobně - kdybych nezlobil, táta by neodešel...).  Drž se a tomu, s kým se otec stýká, zkus nevěnovat pozornost. (Můžeš se pokusit manželovi říct, že to nevidíš jako nejlepší řešení, ale asi se nesetkáš s pochopením. Manžel to bude brát tak, že se mu snažíš montovat do jeho života. Nepochopí, že ti jde o dceru. Měla jsem to podobné a pořád nechápala, že manžel reaguje tak podrážděně...šlo mi vážně jen o dítě, měla jsem za to, že je to podraz vůči dítěti přivést si novou partnerku měsíc po odchodu manželky, po dvanáctiletém manželství...myslela jsem, že dítě mělo dostat víc času, aby si přežvejkalo, že táta s mámou už nejsou spolu, aby se s tím smířilo...a pak aby mohlo přijmout novou ženu....můj muž se vztekal a já nechápala, proč se zlobí...šlo mi vážně o dítě......nechápala jsem, dokud mi jeden muž nevysvětlil, že bývalý to chápe jako montování se do jeho života. Takže jsem pochopila a už "neprudím". Nemá to smysl, on by to stejně BM nechápal.)....Neřeš prostě to, jestli si milenku manžel vezme, nebo ne. To je jejich vztah, jejich věc. Já bych řešila až to, že by se třeba ukázalo, že ta nová je hyena, která moje dítě zamyká za trest ve sklepě...(no to jsem přehnala, to bych ji totiž zabila....)......Drž se, přeju ti dostatek sil. Pa.

Ahoj holky, tak jsem tady po delší odmlce a kdo si vzpomíná na mé trápení, tak Vám napíšu jak to pokračuje. Manžel se od nás odstěhoval a našel si s přítelkyní pronájem, ta se rozešla se svým snoubencem a bydlí s mým m., holčička už ji zná  (díky Evě36 jsem se stím lépe vyrovnala) a já jsem docela v pohodě. Nikdy bych nevěřila, že se s rozvodem , který m. se  podal tak rychle smířím. Byli jsme spolu od 17 let a já si ted užívám nově nabytou svobodu. Někdy to na mě dopadne, ale už se nelituju a beru život jak přichází. Vždyt s každym koncem  něco nového začíná.

:):):)
Pešto, ať ti optimismus vydrží. A ať üž je jenom dobře.

Pešta: :pussa: Já byla s tím mým od 15 let, v 18 jsem si ho vzala a v necelých 31 jsme se rozvedli. Naše cesty se prostě rozdělily. Nějaký čas jsme se obohacovali a pak už nebylo z čeho brát, tak jsme šli od toho. Nově nabytá svoboda není vůbec k zahození a někdo tu psal, že být sám se sebou zas není tak špatná společnost ;) Což je fakt. Naučila jsem se, že nic není věčné a že nemám na nikom a na ničem lpět. Věci pro mě nikdy problém nebyly. Spíš vztahy. Ale ani tam nelze lpět. Jedno skončí, začne druhé, přesně jak říkáš. Teď máme obě (ty i já) šanci vyvarovat se starých chyb a žít si život po svém, podle našich představ. Ať ti to šlape! :)

Ahojky, tak dítě už máme u soudu vyřešené, je v mé péči:-), a manžel si ji bere kdykoli je to možné, většinou o víkendy, jen se mu nelíbí víše alimentů 2500,-. Zájem o ní má a ona k němu chodí ráda, i na novou tetu si zvykla. U mě se ted objevil někdo, kdo by se i mě líbil, jenže nevěřim chlapům pomalu ani jméno a nevím jak dlouho to bude ještě trvat. Jo a ten optimismus, ten někdy je a někdy se musí vytáhnout až ze dna.

Ahojky Pešto, tvůj příběh jsem teď přečetla poprvé a musím říct, že tě obdivuju, že ses se vším dokázala tak rychle vyrovnat a smekám :godlike: Já mám mnohem jednodušší problém, odchod po 4letém vztahu a bez děcka a prožívám to celé mnohem intenzivněji (když porovnám, kde tys byla po pár měsících a kde jsem teď já). Musím říct, že tvůj příběh mě naplnil takovým vnitřním klidem, že já tohle přece taky dokážu - myslím přenést se přes to... i když... teď jsem zase relativně v klidu, ale až se minulost zase ozve, tak to se mnou asi zase zamává...

Nicméně, ať si najdeš fajn chlapa pro život a máš se líp než předtím ;)

Víš se mnou to taky zamávalo né že né, ale manžel mi nedal od začátku jedinou šanci a tím mě vlastně hodně pomohl, žádný sliby a planý naděje. A taky mam bezva rodinu, a hlavně bráchu, který mě v tom nenechali. Když je v poho moje holčička ,  tak jsem  v klidu i já. Jen těm chlapum nějak nevěřim.
Taky Ti přeju at se máš krásně a rychle se vyrovnáš s tím co bylo a raduješ se jen z toho co bude.:jojo:

Pešto, je pravda, že ten můj mlžil a že to, že je konec, jsem si uvědomila teprve ani ne před dvěma týdny a rodiče a bráchu mám 200 km daleko. Ale i tak jsem ráda, poznala jsem kdo jsou mí opravdoví přátelé - lidi kdo mě podrželi - a ostatní, kterým bylo jedno co se mnou je, i když věděli, čím procházím :) Myslím, že věřit zase začneš, chce to čas, když se začíná od čistého stolu, tak je to jednodušší než u někoho, kdo už jednou zradil :)

Ahoj babiněťačky :-), nevím jestli je tu někdo ze složení před 5 lety, ale já jsem tu tak dlouhou dobu nebyla a ted jsem si na babinet vzpomněla a vyštrachala své téma, které jsem tu kdysi řešila :-).
Tak Vám ve zkratce povím, jak to  vlastně skončilo :-).
S manželem vycházíme bez problémů, na všem se dohodnem. On už má 3 letého syna, ale je podruhé rozvedený.
Já jsem zůstala s tím přítelem, kterého jsem našla , když nás ex.opustil, jsme spolu už 7 let a všechno nám klape :-). Dcera žije celou dobu se mnou :-)

Pešta napsal(a):

Ahoj babiněťačky :-), nevím jestli je tu někdo ze složení před 5 lety, ale já jsem tu tak dlouhou dobu nebyla a ted jsem si na babinet vzpomněla a vyštrachala své téma, které jsem tu kdysi řešila :-).
Tak Vám ve zkratce povím, jak to  vlastně skončilo :-).
S manželem vycházíme bez problémů, na všem se dohodnem. On už má 3 letého syna, ale je podruhé rozvedený.
Já jsem zůstala s tím přítelem, kterého jsem našla , když nás ex.opustil, jsme spolu už 7 let a všechno nám klape :-). Dcera žije celou dobu se mnou :-)

Jéj, mne sa to vždy lúbi, keď niekto dojde po dlhšej dobe oznámiť, že jeho trápenia už pominuli.
Prajem ti veľa šťastia v ďalšom živote. :pussa::supr:

Páni Pešto, to je prima, číst taky příběh se šťastným koncem

Pešto, děkuji, žes napsala. To je moc prima a držím palce do dalších dní.
(O šťastných koncích bych raději nepsala, abych nezakřikla. To se uvidí až na smrtelné posteli... )
Přeji hezké dny.

To jsem trdlo, já napsala před 5 lety a ono už je to vlastně těch 7 let :-).
Já jsem sem tenkrát přestala psát, protože jsem zjistila, že ex. si to tu čte a i když jsem psala jen pravdu, tak už to nešlo tak bezprostředně.
On se pak chtěl po půl roce vrátit zpátky, ale to už nešlo.
Nemůžu říct, že zase chlapům věřím, protože rozvod nechá na duši velký šrám, ale snažíme se s přítelem oba , aby náš vztah byl pohodový, což se myslim celkem daří.
Dcera nastupuje v září  na střední školu a tátu navštěvuje často.

Děkuji holky za hezké komentáře :-)

Bud rada,ze si pribeh psala pred 7 lety.Kdyz by si ho napsala ted, otocily by to pisatelky proti tobe.Ver,ze jak by tvuj pribeh skoncil by si sem,uz radci urcite nepsala.

eremuruss napsal(a):

Bud rada,ze si pribeh psala pred 7 lety.Kdyz by si ho napsala ted, otocily by to pisatelky proti tobe.Ver,ze jak by tvuj pribeh skoncil by si sem,uz radci urcite nepsala.

:-(, to se to tady tolik změnilo ? Vim, že tenkrát mi tu holky hodně podpořili :-)

Pešta napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Bud rada,ze si pribeh psala pred 7 lety.Kdyz by si ho napsala ted, otocily by to pisatelky proti tobe.Ver,ze jak by tvuj pribeh skoncil by si sem,uz radci urcite nepsala.

:-(, to se to tady tolik změnilo ? Vim, že tenkrát mi tu holky hodně podpořili :-)

Docela dost , ctu si nekdy hodne stara temata zde a opravdu ta komunikace byla uplne jina , pratelstejsi a vice se navzajem podporovaly .

eremuruss napsal(a):

Bud rada,ze si pribeh psala pred 7 lety.Kdyz by si ho napsala ted, otocily by to pisatelky proti tobe.Ver,ze jak by tvuj pribeh skoncil by si sem,uz radci urcite nepsala.

to mohu potvrdit

Pešta napsal(a):

To jsem trdlo, já napsala před 5 lety a ono už je to vlastně těch 7 let :-).
Já jsem sem tenkrát přestala psát, protože jsem zjistila, že ex. si to tu čte a i když jsem psala jen pravdu, tak už to nešlo tak bezprostředně.
On se pak chtěl po půl roce vrátit zpátky, ale to už nešlo.
Nemůžu říct, že zase chlapům věřím, protože rozvod nechá na duši velký šrám, ale snažíme se s přítelem oba , aby náš vztah byl pohodový, což se myslim celkem daří.
Dcera nastupuje v září  na střední školu a tátu navštěvuje často.

Děkuji holky za hezké komentáře :-)

Chci ti moc poděkovat, že jsi napsala jak vše dopadlo. Já to prožívám nyní. Je to velmi těžké, plácám se v tom všelijak už 8 měsíců. Už jsem rozvedená. O mě i syna (17) ztratil úplně zájem.
Ex bydlí ale pořád na ubytovně, milenka si ho k sobě nechce nastěhovat, i když se ji stará o kluka, opravuje jí dům ... . Pořád jsem doufala že se probere, ale kdepak. Tak snad nám bude oběma lépe. Bojím se moc samoty, je mi 51.

sipova napsal(a):

Pešta napsal(a):

To jsem trdlo, já napsala před 5 lety a ono už je to vlastně těch 7 let :-).
Já jsem sem tenkrát přestala psát, protože jsem zjistila, že ex. si to tu čte a i když jsem psala jen pravdu, tak už to nešlo tak bezprostředně.
On se pak chtěl po půl roce vrátit zpátky, ale to už nešlo.
Nemůžu říct, že zase chlapům věřím, protože rozvod nechá na duši velký šrám, ale snažíme se s přítelem oba , aby náš vztah byl pohodový, což se myslim celkem daří.
Dcera nastupuje v září  na střední školu a tátu navštěvuje často.

Děkuji holky za hezké komentáře :-)

Chci ti moc poděkovat, že jsi napsala jak vše dopadlo. Já to prožívám nyní. Je to velmi těžké, plácám se v tom všelijak už 8 měsíců. Už jsem rozvedená. O mě i syna (17) ztratil úplně zájem.
Ex bydlí ale pořád na ubytovně, milenka si ho k sobě nechce nastěhovat, i když se ji stará o kluka, opravuje jí dům ... . Pořád jsem doufala že se probere, ale kdepak. Tak snad nám bude oběma lépe. Bojím se moc samoty, je mi 51.

Já jsem to měla o to jednodušší, že mi ex.nedal žádnou šanci, že by se mohl vrátit. Ty už ses oprostila od toho, že procitne ? Jestli ne, tak to je Tvůj první úkol !! Přeci bys nebyla s někym , kdo takto zradil a vykašlal se na své dítě! Určitě to nechce se utápět v myšlenkách, ale vyjít si ven s kamarádkama a co si dát inzerát, párkrát potkáš tupouna , ale šance , že to vyjde tady je :-).
Jinak mě pomohli pesani,co já s nima nachodila kilometrů a naběhala :-). Když přišli černé myšlenky, potřebovala jsem se fyzicky odrovnat a tak jsem s nima lítala po lese :-)
Chodíš někam cvičit ? :-)

Pešta napsal(a):

sipova napsal(a):

Pešta napsal(a):

To jsem trdlo, já napsala před 5 lety a ono už je to vlastně těch 7 let :-).
Já jsem sem tenkrát přestala psát, protože jsem zjistila, že ex. si to tu čte a i když jsem psala jen pravdu, tak už to nešlo tak bezprostředně.
On se pak chtěl po půl roce vrátit zpátky, ale to už nešlo.
Nemůžu říct, že zase chlapům věřím, protože rozvod nechá na duši velký šrám, ale snažíme se s přítelem oba , aby náš vztah byl pohodový, což se myslim celkem daří.
Dcera nastupuje v září  na střední školu a tátu navštěvuje často.

Děkuji holky za hezké komentáře :-)

Chci ti moc poděkovat, že jsi napsala jak vše dopadlo. Já to prožívám nyní. Je to velmi těžké, plácám se v tom všelijak už 8 měsíců. Už jsem rozvedená. O mě i syna (17) ztratil úplně zájem.
Ex bydlí ale pořád na ubytovně, milenka si ho k sobě nechce nastěhovat, i když se ji stará o kluka, opravuje jí dům ... . Pořád jsem doufala že se probere, ale kdepak. Tak snad nám bude oběma lépe. Bojím se moc samoty, je mi 51.

Já jsem to měla o to jednodušší, že mi ex.nedal žádnou šanci, že by se mohl vrátit. Ty už ses oprostila od toho, že procitne ? Jestli ne, tak to je Tvůj první úkol !! Přeci bys nebyla s někym , kdo takto zradil a vykašlal se na své dítě! Určitě to nechce se utápět v myšlenkách, ale vyjít si ven s kamarádkama a co si dát inzerát, párkrát potkáš tupouna , ale šance , že to vyjde tady je :-).
Jinak mě pomohli pesani,co já s nima nachodila kilometrů a naběhala :-). Když přišli černé myšlenky, potřebovala jsem se fyzicky odrovnat a tak jsem s nima lítala po lese :-)
Chodíš někam cvičit ? :-)

není to jeho dítě

agewa: Aha, to jsem nevěděla. No znám i chlapi co se nestarají o vlastní dítě, natož pak o cizí, i když s ním vyrůstá.

sipova: No nicméně to neznamená, že  když nás opustí jeden chlap, tak život končí. Naopak,  něco musí skončit, aby něco jiného mohlo začít :-). Takže hlavu vzhůru, žiješ jenom jednou a není čas na truchlení po někom kdo za to nestojí !!