Ahoj všici. Bude řeč o sebevraždě. Prosím všechny ty, kteří už teďka dávají oči v sloup, maj pitomý poznámky atd, aby to nečetli, mě jejich názory a připomínky nezajímají stejně tak, jako je tenhle dotaz. Dál prosím všechny lidi, který maj na všechny dotazy tohoto typu odpověď typu "to přejde" nebo ""že to nemá cenu", atd. aby taky odešli. Nepíšu sem proto, aby mě někdo litoval, nebo se mě vyptával, či mi dokonce nadával za něco, do čeho mu nic není, krom toho dotazu.

Tedy, pokud jste ochotní slušně a především nezávisle a upřímě se bavit o sebevraždě, jsem rád, že někdo zbyl, ti co ne, ať prosím dodatečně přeskočí tuto část fóra. Díky.

Věc se má takhle. Jeden mladej člověk se rozhodl, že se zabije. Je uplně jedno proč, jak, kdy, to je jeho věc a s tím problémy nemá. Nestojí o rady rádoby-psychologa, ani nechce k doktorovi nebo pomoct jak z toho ven. Nestojí o tuhle pomoc, jestli "ano" nebo "ne" má vyřešeno!

Má jen jeden problém, se kterým neví jak se vypořádat. Jeho blízcí. Ať už je to jakkoliv špatnej nebo dobrej člověk, jsou lidi na kterých mu ještě záleží (ale ne tak aby tu kvůli nim zůstal, pro slovíčkaře, takže bez komentáře) a kterým rozhodně záleží na něm. Jak ven z tohohle? Opakuji prosím, že ten člověk nestojí o pomoc v tom smyslu jak se nezabít. Chce vědět, jak to udělat s minimálním dopadem na jeho blízké. Jistě, vždycky to lidi bude bolet, ale zminimalizovat se to určitě dá. A ten kdo řiká že ne, akorát je línej se zamyslet. Co si o tom myslíte? Má cenu si všechny nějak znepřátelit? Nebo jim to napsat v dopise (to mi přijde jako blbost)? Co třeba nafingovat to jako pohřešování, tzn zmizet a nic neříct? Ale není to horší držet je v naději než to říci rovnou? To je situace. :)

Nebo to taky udělat obráceně. Všem říct, že je nenávidí a udělat to bez ohledu na ostatní? Co myslíte, je pravda, že když už se zabije, může mu bejt uplně jedno jaký to má dopad, nebo má cenu se zabývat tím, co tu po sobě nechá? A měl by všem vysvětlit do detailu proč to udělal (třeba knihou), nebo to nemá smysl?

Díky za -věcné- odpovědi. Berte to prosím opravdu vážně, pro toho člověka je to poměrně důležité. Taková věc se neděje víckrát za život. Děkuji.

.

Není to jedno?

Tak ten dopad na jeho blízké ve všech případech bude hodně těžký,ať už by si je chtěl znepřátelit nebo napsat knihu.Nikdy mě nenapadlo,že by někdo mohl o tomhle přemýšlet,když chce skoncovat se životem.Pokud bych na světě měla ještě někoho,na kom mi bude záležet,tak to prostě neudělám.A pokud budu tak totálně na dně,že to budu chtít udělat,tak už tu nikdo takový nebude.A to by pro mě byl ten jedinný důvod,že už by nikdo takový nebyl,kdo by chtěl,abych žila.Asi před rokem na jedné zdejší průmyslovce 16letý chlapec vyskočil z okna třídy a zabil se.Prý kvůli holce,která ho nechtěla,protože se choval vůči dívkám nevhodně.Jeho maminka skončila v psychiatrické léčebně.V každém případě pro rodiče je to to nejhorší na světě,když dítě,kterým dali život si ho vezme.Pokud je to starší,těžce nemocný člověk,který má bolesti,tak to už bych i pochopila.Možná i Ti blízcí by si po čase řekli,hlavně,že už ho nic nebolí a netrápí se.Ale bolest ze smrti blízkého člověka se nedá nijak zmírnit ani se na ni připravit.

Jo, je to jedno (teda mně určitě). Hele, nechce se mi věřit, že takhle s prominutím debilní dotazy myslíš vážně. Na první pohled to má vypadat, jako dokonale chladnokrevně promyšlený plán na skoncování s životem a na druhou stranu se ptáš na takové pitomosti, jestli nebude pro tvé blízké lepší si je před smrtí znepřátelit (???), nebo fingovat zmizení  :rolleyes:

.

Jak se může někdo kdo se chce zabít zabývat takovýhlema věcma. To je pěkně padlí na hlavu ne!!! Když už je rozhodnutej opustit svý blízký i vzdálený tak je to snad už jedno ne!!!

Jestli jsi rozhodnutý/á, že se zabiješ, tak neváhej a nečekej a udělej to  ! Pak ti může být jedno, co si o tom budou myslet ti, co ti dali život i ostatní ! Kašli na všechny a konej......jsi evïdentně mimo , čas zhojí všechny rány .....

nikoho to nezajima....nikdo se nestara.... seru na sentiment....
Nu...co by tu taky jeste delal, ze?? asi tezka klada... a hlavne ze skla rve zcela jasne:
POMOOOOOOOOOC!
jenze vono jen no.one.cares.......
REALY????

no.one.cares napsal(a):

Ahoj všici. Bude řeč o sebevraždě. Prosím všechny ty, kteří už teďka dávají oči v sloup, maj pitomý poznámky atd, aby to nečetli, mě jejich názory a připomínky nezajímají stejně tak, jako je tenhle dotaz. Dál prosím všechny lidi, který maj na všechny dotazy tohoto typu odpověď typu "to přejde" nebo ""že to nemá cenu", atd. ...........

Vážený neznámý, život, nemoc a smrt jsou součástí našeho života. Každý sám je strůjce svého štěstí a každý sám rozhoduje o svém životě. Někdy nám nemusí padat karty, jak potřebujeme ale život jde dál. Nikdo ti nemá právo říkat co ano a co ne. Nepoznal jsi žádnou vážnou nemoc, aby jsi za život  musel bojoval a proto si nevážíš toho, že jsi.  Způsobil ti někdo bolest a tyi mu to chceš oplatit větší bolestí? To znamená, že jsi větší necita než oni. Každý, kdo má jakýkoliv problém sám se sebou, by si měl uvědomit, že sám není vůbec nikdo , je tu spousta lidí, kteří potřebují naší pomoc a vlídné slovo. Každá bolest časem přejde a odezní ale Ty už bys tu nebyl.  Vnímej nebe, louky, lesy a slunce. Měli jsme to štěstí se narodit, tak proč to nevyužít...

Víš, já tě naprosto chápu. Léčím se s depresí, ale vím, že vysvobození by přišlo se smrtí. Já se hlavně bojím, aby moji potomci si nezafixovali, že musí mít sklony k sebevraždě. To mě tady drží. Můj život je má věc, ale za jejich životy mám odpovědnost. Je to tak těžké.
Toho plácání o tom, že o sebevraždě se nemluví je lepší si nevšímat. Vždyť taky píšeme. Možná to někoho z vás jednou postihne, tak se ještě vysmívejte.

Ivča K. :
Díky za názor, byl k věci.

agnes:
Příště nečti debilní dotazy. A nemá to "vypadat jako něco", byl to dotaz.

Nikiska:
To zatraceně není jedno!

Aneri:
Díky, beru na vědomí i tvůj názor.


Pandorraa:
Ano, věděl jsem, že se zde oběví i táta všech lidí, kteří nezapadají do schématu "problém". Tak si užívej ten pocit, že radíš těm mladým a nezkušeným klukům, co vyhrožují sebevraždou aby nadchli ostatní. Máš pocit, že jsem někoho tím dotazem nadchnul?

Ilseli:
No. Tvůj příspěvěk je jako vystřižený odjinud, ale budiž. Sice ani není k věci jak jsem toužil, ale budiž. Nicméně za prvé, jak si troufáš říct, že on nikdy nebojoval o život kvůli nemoci? Za druhé, proč soudíš, že má potřebu někomu něco oplácet, nemyslíš že by zabil JEHO a ne sebe? Za třetí, proč nemůže někdo být větší necita než jiní? A nakonec, byl jsem se večer podívat z okna na nebe, louku, les i slunce a nic zvláštního jsem neviděl. Jen čtyři věci, který v lidech obvykle vyvolávají různé emoce. Ale ty, které jsi měl asi namysli, by přišli v trochu jinou dobu.

evaz:
Zajímavé, to o té zodpovědnosti. To se celkem dost týká jeho případu (děti ovšem nemá). Nebo je to jen POCIT, že má za někoho zodpovědnost? Mimo jiné píšeš, že se léčíš s depresí. To absolutně nechápu, na jednu stranu víš, že trpíš nemocí a všechny tvoje představy jsou výplodem chybné chemické reakce v mozku, dejme tomu, a na stranu druhou, víš, že ten hlas v hlubinách ti stále našeptává, ať děláš co chceš ty, co chce tvoje duše. Kde je hranice, je mezi? Nebo víš sama dobře, co je realita a co je jen zoufalá naivita? Víš, na které straně je osvobození, jak jsi sama napsala (což mě osobně samo o sobě dává odpověď nejen na to, že tvoje léčba zatím není úspěšná) nebo to vážně nevíš? Přeci neexistuje 50 na 50, ve fyzickém světě nemůžou být dvě stejné poloviny. Napiš mi o tom něco, pokud si to tady ještě někdy přečteš. Díky!

no.one.cares napsal(a):

Pandorraa:
Ano, věděl jsem, že se zde oběví i táta všech lidí, kteří nezapadají do schématu "problém". Tak si užívej ten pocit, že radíš těm mladým a nezkušeným klukům, co vyhrožují sebevraždou aby nadchli ostatní. Máš pocit, že jsem někoho tím dotazem nadchnul?

Radit? TOBE? Ale kdez! To je jen dojem..pocit..z tveho nicku... z tveho mailu.... z tech kecu, co tu buh vi proc blijes na sklo a ktere mne ani nenadchly, nevydesily ani nedojaly. A na sve pocity mam uplne stejne pravo, jako ty.

jsi moderátor, smaž celej thread, možná máš pravdu....

no.one.cares napsal(a):

jsi moderátor, smaž celej thread, možná máš pravdu....

Vis, rada bych ti vyhovela, ale mam moderatorska prava pouze k foru Priroda....
V tomhle ti pomoci nemohu, v necem jinem mozna ano..kdo vi? Nic neni nahoda a lide se nesetkavaji ani ve virtualnim svete pro nic za nic.... Ovsem rozhodnout se je zase tvoje pravo :)

Přeci jen měl ten dotaz smysl. Pochopil jsem, že utrpení nejde popsat slovy. Nemá žádný význam chtít spolupráci od jiných lidí. Ne proto, že by nepsali zrovna to co si přeju, mě příspěvky vyhovovaly. Pravda je v tom, co od toho člověk čeká. Je to jen zoufalý výkřik do tmy, ozve se však jen ozvěna, můj vlastní hlas mi odpoví ať drží hubu. A to je pravá sklíčenost. Bariéra mezi světem a duší, mříž. Nejsem ničeho schopný, jsem kus špíny ležící na zemi, neumím se zvednout. Pořád si opakuji jak je to špatný, a že to bude horší, trhám si vlasy a pláču sám nad sebou, ale proč? Nejsem schopen ani se zvednou a postavit se tomu, ani sáhnout po zbrani a ukončit ten strašný chaos, bitvu mezi láskou k tomu co je za mřížemi a nenávist k vlastnímu osudu a existenci. Zdá se vám to jako žvásty? Hovadiny? Jako z filmu? Ale i vám je divně u takového filmu. Co když tak někomu opravdu je. Chodí do práce, má pár kamarádů, přítelkyni, ale tak strašně trpí a především neví proč! Proč!! Proč ho pronásleduje tak strašný pocit nepotřebnosti a zničenosti. Je zaslepen nenávistí, cítí krev a vidí bouři. Je to nemoc? Nebo prokletí? Proč, proč mi ani Bůh, Ďábel ani člověk neodpoví, proč se pořád potácím tou temnotou. A ten pocit netrvá den! Ani týden!! Trvá roky!!!! Den co den zavírá oči aby neviděl svůj vlastní stín, který mu pořád našeptává, aby prolil krev. Proč jsou lidé jako já. Proč mi nikdo neodpoví. Kdo má právo stvořit mě a potom mě nechat v blátě? Proč mám být trestán a nemít právo vědět za co! PROČ!

Protoč. - pozn autora :D

Nevim, zda jsi ve stavu, kdy jsi ochotny prijmout vysvetleni.... jsi ochoten si povidat, sdelovat pocity a poznani...
Neni pravdou, ze na tvuj vykrik do tmy se ozyva jen ozvena.... To jsou jen tve domnenky, ktere vytvari tva bolest a zoufalstvi... Neznam odpovedi na tve otazky, ale jedno vim jiste: jsi silny clovek, protoze mas tezky ukol. A zivot nikdy nenaklada na nase zada vic, nez muzeme unest...
Povim ti jeden postreh, ktery jsem si odnesla z vypraveni jednoho mladeho muze, ktery uz nastupoval na Charonovu lodku - zazil klinickou smrt. Mimo jene rekl, ze odtamtud si prinesl kromne jineho, o cemz tu ted nechci psat, i jednu radu: Kdyz potebujes pomoc, pomoz si sam! Mozna ti to zni cynicky, jako to znelo nejprve i jemu, ale kdyz se znovu vratil na ten "lidky" breh, pochopil smysl toho poselstvi a pomoc zacala prichazet ze vsech stran....
Clovek neni nikdy sam. Neni nikdy trestan, jen se uci.... a tezkou ucebni latku maji a take zvladnou jen ti nejlepsi!

I kdybych s velkou nadsázkou přijmul to co říkáš, stále je tu jeden velký otazník - proč má někdo naloženo míň a někdo víc? Dostanu na druhým břehu víc bonbonků nebo jaký je důvod a čí je to výmysl? Není to jen výmluva těch co neznají pravý smysl a snaží se si to nějak vysvětlit, aby žili ve falešné pohodě? A navíc, co když se budu na tý Charonově lodi a na dalším břehu cejtit uplně stejně? Má vlastně něco na světě smysl? Všichni známe tu pravou odpověď. Ale nechceme jí slyšet. Už sem nebudu psát. Nechtěl jsem nikoho rozčílit ani rozrušit. Pomůžu si sám. Bližní odpustí. A ti co ne, jednou zemřou a jejich zlost s nimi. Mějte se lépe a díky.

Proc ma nekdo "nalozeno" vic a nekdo min? Nu treba proto, ze nekdo do "bankomatu" dlouho jen ukladal a ted vybira, jiny zil dlouho na dluh a ted proste zase musi ukladat.... Vsichni hrajeme stejnou hru a podvadeni ci jine ulevy se netoleruji níkomu. Vubec nikomu, otazkou je jen kdy, kde a kolik zaplati...a i to si muze vybrat naprosto svobodne sam. Dobre skoro rano :)

"proč má někdo naloženo míň a někdo víc?" - podle mého trvalého přesvědčení proto, aby byl svět v rovnováze, takže na tom, kdo ponese zrnko písku a kdo balvan, v podstatě nezáleží.
A k původní otázce - jakákoli smrt blízkého člověka VŽDYCKY na jeho okolí zanechá stopy, i kdyby to byla ta, jaké se eufemisticky říká "vysvobození", natož pak odchod člověka z vlastního rozhodnutí. takže žádný "humánní" způsob vlastní likvidace, který by okolí nepoškodil neexistuje.

Rodiče se rozváděli a tehdy šestnáctiletý syn vzal pušku a zastřelil se. Napsal rodičům dopis. připravil si oblečení do rakve............. Rodiče se po pohřbu stejně rozvedli, postupem let si nikdo nevzpomene jak vůbec vypadal. Jistě pro nejbližší je to hrozné, ale ostatním připraví senzaci a za pár let si nikdo ani nevzpomene.
Vykašli se na lidi a mysli jenom na sebe, ten život zas není tak hroznej!?!

pokud se někdo má čas v sobě tak neustále patlat,tak skutečně nemůže čekat pomoc od nikoho.Je vidno,že nemá co na práci,nemá skutečný zájem a nemá skutečně o nikoho zájem,nezná starosti a hlavně nezná strach.Takových už bylo,ztracených a zatracených,opuštěných a bezmocných.Možná mu už spousta lidí podala pomocnou ruku,tahala ho ze srabu,těm zřejmě nehodlá ublížit,možná chce ještě větší oběti,nakonec to bude obyčejný sobeček co si nevidí na špičku nosu.

co k tomu říct. Je zbabělost utéct  od problémů, řešit to sebevraždou. Když pominu karmické vlivy a stav, kdy duše nemůže postoupit dál, protože nedokončila něco, co bylo jejím úkolem v tomto životě, stále je tady ještě hodně "pro",  tj. proč je nesmysl to udělat.  Žít je dar, život sis sám nedal, nemáš ani právo si ho sám vzít. To udělá jen člověk slabý duchem.

Každý si vytváří život sám. Každý jsme zodpovědní sami za sebe. A v první řadě záleží na tom z jakého pohledu se na život díváme. Ano, pokud jsi se rozhodnul, je to Tvoje volba. Nevíš kudy kam, jak se z toho dostat. Odevzdáváš svojí vnitřní sílu a to je velká škoda. Máš jí v sobě, každý jí má. Záleží jen na Tobě jestli se ji opět chopíš. Vím, že jsi silný a zvládneš to, jen si ještě musíš věřit Ty sám.

Jak píšeš, že někdo má naloženo víc a někdo míň - v životě nemusí být všechno tak, jak to na první pohled vypadá. A je to úplně přesně tak, jak to Píše Pandorraa.

Je od Tebe hezké, že chceš myslet na svoje blízké, ale je to zbytečné. Raní je to tak jako tak.

Nevím, jak bych se k tomuhle vyjádřila. Jen bych chtěla napsat. Chceš napsat knihu o tom, proč se to stalo, nebo jako omluvenku pro lidi, které tě mají rádi a ty je(proto jsi sem napsal) nebo co jsi cítil? Tak ji napiš. Myslím si, že by to bylo dobré a upřímně, sice tě neznám, i já bych si ji ráda přečetla. Neb z toho co píšeš, tak se snažíš být hrozně zlý, ale asi máš k tomu důvod. Ta knuha je asi dobré řešení, né pár řádků, promiňte a tak.
Já bych to pochopila, jak už to tady někdo psal, u starého nemocného , nešťastného člověka, možná i u člověka, kterému se něco velmi krutého, myslím na zdraví, přihodilo a je těžké s tím začít žít. Já sama si spoustu věcí nedokážu představit, s jakou nemocí nebo postižením bych se dokázala vyrovnat. Ale ty nepíšeš nic konkrétního, takže ty lidi, které ti psali, tak ti nemůžou ani pořádně nic odepsat, co ty chceš, neb ten důvod je podstatný.

Pominu všechno, co mě nutí Ti napsat, že to nemá cenu, všechno se změní  a bude líp... Taky nevím, jestli se z toho nakonec nevyloupne nějaká psychologická studie nebo blbej vtip. Takže se pokusím odpovědět. Pokud jsi rozhodnutý to udělat, tak určitě není jedno, jak člověk odejde. Určitě je velký rozdíl mezi tím, jestli někdo blízký odejde bez vysvětlení, nebo známe důvod.  Každý z nás někdy někomu třeba slovně ublížil a musí být hrozné si  (třeba jen v koutku duše) myslet, že za to můžu právě já. Žít s pocitem viny.  Takže kdyby se mně blízký člověk rozhodl, že dobrovolně odejde ze života, bylo by pro mě důležité vědět proč. Nemusím ty důvody pochopit, ale vědět, že vztah mezi mnou a jím byl čistý.

No.one.cares - poslala jsem Ti soukromou zprávu.

To no.one.cares - klinická deprese řekla bych...což se dá léčit, když je zájem.

nasemami napsal(a):

Pokud jsi rozhodnutý to udělat, tak určitě není jedno, jak člověk odejde. Určitě je velký rozdíl mezi tím, jestli někdo blízký odejde bez vysvětlení, nebo známe důvod.  Každý z nás někdy někomu třeba slovně ublížil a musí být hrozné si  (třeba jen v koutku duše) myslet, že za to můžu právě já. Žít s pocitem viny.  Takže kdyby se mně blízký člověk rozhodl, že dobrovolně odejde ze života, bylo by pro mě důležité vědět proč. Nemusím ty důvody pochopit, ale vědět, že vztah mezi mnou a jím byl čistý.

Myslím si uplně to samé.

koudyova napsal(a):

pokud se někdo má čas v sobě tak neustále patlat,tak skutečně nemůže čekat pomoc od nikoho.Je vidno,že nemá co na práci,nemá skutečný zájem a nemá skutečně o nikoho zájem,nezná starosti a hlavně nezná strach.Takových už bylo,ztracených a zatracených,opuštěných a bezmocných.Možná mu už spousta lidí podala pomocnou ruku,tahala ho ze srabu,těm zřejmě nehodlá ublížit,možná chce ještě větší oběti,nakonec to bude obyčejný sobeček co si nevidí na špičku nosu.

ela napsal(a):

co k tomu říct. Je zbabělost utéct  od problémů, řešit to sebevraždou. Když pominu karmické vlivy a stav, kdy duše nemůže postoupit dál, protože nedokončila něco, co bylo jejím úkolem v tomto životě, stále je tady ještě hodně "pro",  tj. proč je nesmysl to udělat.  Žít je dar, život sis sám nedal, nemáš ani právo si ho sám vzít. To udělá jen člověk slabý duchem.

Koudyová, Elo, je vskutku "obdivuhodné", jak dokážete pouze podle nálepky "sebevražda" bez mrknutí oka člověka zařadit mezi sobce, lenochy a slaboduché zbabělce. Tak si užívejte ten pocit, že vy patříte do jiné, elitnější "škatulky" - jste pracovité, obětavé a silné - zkrátka ženy bez bázně a hany, kterým se nikdy nic podobného nemůže stát...

a co je jiného než slaboch,mám mu gratulovat že trápí a zjevně ještě hodně potrápí své okolí,nebo mu mám napsat jaký je to hrdina?Všechny problémy se dají řešit,ale musí se chtít,a za to že jsem silná a soběstačná vděčím jen a jen sobě,ve svém okolí se setkávám denně s problémy a určitě si sednu na pr... a budu plakat jaký jsem chudák,třeba někdo za mne udělá moji práci,obstará mé nemohoucí rodiče,postará se o mé děti a já pak přijdu na to jaká je to výhoda být chudinkou.A až se to stane,že budu potřebovat radu dám ti milá mayao vědět.

no.one.cares: nevím, jestli to bude věcné...nevím ani, jestli moje odpověď bude taková, jakou by sis přál...ale stejně napsat musím...
z těch pár řádků vím naprosto přesně, co cítíš... všichni ti, kteří říkají, že to nemá cenu, si ani ve snu nedokážou představit, jak těžké to je... jak těžké je žít s tím, že se každé ráno probudíš a nečeká tě nic příjemného, jen sr***čky.....sr****čky a sr****čky
milionkrát jsem přemýšlela nad tím samým jako ty a kupodivu vždycky mě zastavil ne pud sebezáchovy, ale to, že takovou ránu jim nemůžu a neumím dát...dostávám rány sama, nevím, jak dál, nevím, co se svým životem, ale jedno vím jistě....to, že dostávám ze všech stran facky, klacky, nadávky, využívání a další já, nesmí způsobit to, že takovou bolest ode mě dostanou oni...
možná je lepší psát knihu, dříve než něco takového on/ona/ty udělá... jenže ono se to snadno řekne...jenže - kdo upřímně dokáže z těch všech co sem psali, vnímat pocity, při kterých prostě nevíš, jak se svým životem dál, nedokážeš ráno vstát z postele, protože nemáš důvod, všichni z okolí tě jen využívají a ani jednoho nenapadne se zeptat "jak se chlape vede?",....atd...
není pravda, že to člověku, který se rozhodnul skončit, má být jedno.... protože komukoli, kdo není smyslů zbavený "blázen", to jedno být nemůže....
a vy všichni, kdož říkáte, že sebevražda je zbabělý čin, vezte...ano, je to zbabělost, utíkat... ale člověk se snaží utéct, když nevidí jiné východisko, když nemůže už dál bojovat, když nemá sílu, když nemá důvod......a na tu pomyslnou hranu se může dostat opravdu každý, stačí jen, aby nám život postavil do cesty více překážek, než jsme schopni jednoduše unést...

Proč má někdo naloženo míň a někdo víc. To je snad každému jasný. Tak nás tu neoblbuj a piš si někde jindy ty tvý blbosti!!!

mayo, přesně tak.... nic ve zlém, ale dámy jsou asi neohrožené ... a pokud ano, pak nezbývá než gratulovat... podle mě není ani hrdina, není ani slaboch.... je člověk, který prostě neví jak dál....................

Nikisko: a víš jistě, že jsou to jen blbosti ??? Možná je to spíš věc, kterou ty prostě neřešíš... ale nemyslíš, že můžou být i tací, kteří se nad tím zamýšlí ?

koudyova napsal(a):

a co je jiného než slaboch,mám mu gratulovat že trápí a zjevně ještě hodně potrápí své okolí,nebo mu mám napsat jaký je to hrdina?Všechny problémy se dají řešit,ale musí se chtít,a za to že jsem silná a soběstačná vděčím jen a jen sobě,ve svém okolí se setkávám denně s problémy a určitě si sednu na pr... a budu plakat jaký jsem chudák,třeba někdo za mne udělá moji práci,obstará mé nemohoucí rodiče,postará se o mé děti a já pak přijdu na to jaká je to výhoda být chudinkou.A až se to stane,že budu potřebovat radu dám ti milá mayao vědět.

V tom právě vidím ten problém: jsi na sebe náležitě hrdá, jak to všechno zvládneš. Ale zároveň mám pocit, jako by Tě za to náležitě neoceňovali ostatní, nebo jako bys v tom svém pocitu "síly" vnitřně nebyla v pohodě; jinak bys podle mě neměla takovou potřebu si to dokazovat srovnáváním s člověkem, o kterém nevíš skoro absolutně nic.  Nikomu nemusíš gratulovat ani považovat za hrdinu - ani jiné ani sebe; nikomu nemusíš dávat zkreslené a zjednodušené "nálepky"

není ostudou nevědět kudy dál,je ostudou si hrát na někoho kdo to zvládne sám,nezvládne.Skutečně tohle sám nezvládne.A myslím že to ví.

koudyova: a umíš si představit tu sílu, kterou v sobě musí najít člověk, aby šel za odborníkem ? aby v téhle zemi, kde navštítvit psychologa = označit se za blázna, co si sám neumí poradit, tam šel někdo s lehkou hlavou ? umíš si představit třeba situaci /a o té vím ze svého okolí/, kdy jdeš k lékaři, protože se zhroutíš z opakovaného propouštění z práce.... jsi na nemocenské.... a jak pak potencionálnímu zaměstnavateli řekneš "aaaale, to jsem doma s hlavou ?"
umíš si představit, jak se na tebe v tu chvíli lidi budou dívat skrze prsty, protože se to okamžitě rozkřikne ?

Věc se má takhle. Jeden mladej člověk se rozhodl, že se zabije. Je uplně jedno proč, jak, kdy, to je jeho věc a s tím problémy nemá. Nestojí o rady rádoby-psychologa, ani nechce k doktorovi nebo pomoct jak z toho ven. Nestojí o tuhle pomoc, jestli "ano" nebo "ne" má vyřešeno!               

Nelíbí se mi, že ten člověk se schovává jakoby za někoho jiného. Ať mluví sám o sobě a nebojí se tu všechno říct, vždyť  jsme lidi, kteří dokáží cítit.

prosím nezabývejte se mnou,problém tu má ten sebevrah,přestanu přispívat a budu jen číst.Já neumím psát jen libůstky,píšu co si myslím a co znám.

Já prostě nepochopím to, že napsal, že už je rozhodnutej!!! Ale člověk, který je rozhodnutý buĎ po sobě zanechá dopis nebo nikomu nic neřekne dopředu. Od mé kamarádky se oběsil příbuzný a nezanechal po sobě nic. Byl pořád v pohodě. Usmíval se, ale nedokázal o problémech komunikovat s bližními. A to je hlavní problém. Když je člověk sám tak se vždycky nejvíc lituje!!!!!

Milá koudyová to je správné co tu píšeš. Ty máš právo na svůj názor. Já taky píšu jak to cítím. Nezoufej a zapoj se taky do debaty.

maya napsal(a):

koudyova napsal(a):

pokud se někdo má čas v sobě tak neustále patlat,tak skutečně nemůže čekat pomoc od nikoho.Je vidno,že nemá co na práci,nemá skutečný zájem a nemá skutečně o nikoho zájem,nezná starosti a hlavně nezná strach.Takových už bylo,ztracených a zatracených,opuštěných a bezmocných.Možná mu už spousta lidí podala pomocnou ruku,tahala ho ze srabu,těm zřejmě nehodlá ublížit,možná chce ještě větší oběti,nakonec to bude obyčejný sobeček co si nevidí na špičku nosu.

ela napsal(a):

co k tomu říct. Je zbabělost utéct  od problémů, řešit to sebevraždou. Když pominu karmické vlivy a stav, kdy duše nemůže postoupit dál, protože nedokončila něco, co bylo jejím úkolem v tomto životě, stále je tady ještě hodně "pro",  tj. proč je nesmysl to udělat.  Žít je dar, život sis sám nedal, nemáš ani právo si ho sám vzít. To udělá jen člověk slabý duchem.

Koudyová, Elo, je vskutku "obdivuhodné", jak dokážete pouze podle nálepky "sebevražda" bez mrknutí oka člověka zařadit mezi sobce, lenochy a slaboduché zbabělce. Tak si užívejte ten pocit, že vy patříte do jiné, elitnější "škatulky" - jste pracovité, obětavé a silné - zkrátka ženy bez bázně a hany, kterým se nikdy nic podobného nemůže stát...

Holky, neodsuzujte prosím člověka,který má depresi a chce mít klid. Asi nevíte jak těžké je v takovém stavu jenom přežívat,natož o tom s někým mluvit! Chce to obrovské úsilí jen dýchat a dělat i ty nejmenší maličkosti. A pokud se ještě snažíte do "svýho srabu" nezatahovat své blízké je to nadlidský výkon. A když je Vám pak nejhůř, už ani pomoct nechcete, ani ji neočekáváte a rovnou ji odmítáte. Mám to štěstí, že mě vždycky někdo pomůže, ale kdybych se tak dlouho cítila blbě, nevím o čem všem bych přemýšlela... Teď jde o to jestli jsme tímto nějak pomohly no.one.cares,nebo jeho příteli!

Nemas pravo si vzit zivot, protoze sis ho nedal. Vypada to, ze si v pekne depresi a potrebujes pomoc. Obrat se na mozkoskraba anebo na kamarady, neni to ostuda a kazdy Ti rad pomuze. Ja osobne verim v to se vypovidat kamaradum u sklenicky vina nez platit penize psychologovi, ktery v podstate dela jen svuj job. Myslim si, ze kdybys sebevrazdu chtel spachat, tak si to davno uz udelal. Je snad i dokazano, ze clovek co o tom mluvi dopredu se k cinu neodhodla. Zivot je krasny a hlavne kratky.......... je jak rolicka toaletniho papiru, kdyz jde ke konci tak se rychleji odviji. Prosim Te neblbni, asi si v momentalnim pruseru a nevis kudy kam, ale urcite se reseni najde, musis se obratit na spravne lidi. Pamatuj na rodice, prece jim nechces zpusobit bolest. Nevim ani kolik Ti je let a co Te k tomu vede...............skoda lidskeho zivota, drzim Ti palce, aby ses zase nasel anebo nasla a ze zivota si se radoval.

Milý chlapče, život není spravedlivej. Nikdy nebyl a nikdy nebude. Zdraví, nemoc, nehoda, - to všechno není ani zásluha ani trest. Prostě se to děje. Lidem dobrým i těm, kterým bys nepodal ruku. Jediná spravedlnost na tomto světě je, že každý život končí smrtí. Nikdo nežije věčně. A záleží jen na Tobě, jak s tímhle faktem naložíš. Můžeš to vzdát a skončit to sám. Pak ale neexistuje způsob, jak to "ulehčit" Tvým blízkým. Představuji si, že by tohle psal můj syn. Pomohlo by mi něco? Byl by způsob, kdy by to bolelo míň? Ne. Na 100% ne. Protože  dobrovolná smrt syna je ta úplně nejdrastičtější rána, kterou syn matce může zasadit. S tím se smiř. Den, kdy to uděláš, bude poslední normální den v životě Tvé matky - do té doby, než se dozví, že ses zabil, zmizel, cokoliv. Pokud existuje  u Tebe byť jen zbytek něčeho, čemu se říká svědomí - tohle zvaž.

Milý No......, já žádné "představy" nemám, a "našeptávající hlasy" neslýchám. Já jsem prostě strašně unavená , a že je tráva zelená je mi jedno. Vlastně se dá říct, že takzvaně pozitivní věci mi jsou jedno a negativní jsou nesmírné břemeno. Jsem prostě unavená, vším.
Píšeš, že "on" nebo ty, děti nemá. Ale každá sebevražda v rodině se traduje a při nějakých potížích třeba neteře, se může objevit otázka- po kom to má?

V každém případě zkus o svých pocitech psát, vím, že to hodně lidem pomáhá, když hodí svá traumata na papír.
Přeji ti, ať ti něco pomůže.

Je jedno jak, kdy, na co.... je jedno jak starý, dobrovolně nebo násilím, nemocí.... vždy je to smrt, definitivní konec pro ty co přežili. Ti co zůstanou, jsou vždy poznamenáni smrtí svého blízkého, celý zbytek života budou hledat odpověď.
Píšeš, že nechceš ublížit, ale víc, než vlastní smrtí ublížit nemůžeš. Jistě si myslíš, že čas rány zahojí.... Možná je otupí ale to prázdno se nikdy nezacelí, vzpomínky nezmizí a v tvém případě zůstane jen pocit, že ti nedokázali pomoct, protože jinak by jsi žil. To je první a jediná myšlenka, která bude provázet tvé pozůstalé po zbytek života. A věř, že s tím se špatně žije.... Už jen to stádium "hledání viníka" (které nastane) bude pro tvé blízké nepřekonatelné.
Neříkám - nedělej to, máš depresi a pod, říkám, že jsi jen obyčejný srab, který se svoje starosti a problémy  chystá hodit na ramena těch, kteří ho měli rádi. Svým odchodem nic nevyřešíš, jen ublížíš.....
Smrt bolí, ale ne toho, kdo zemřel.

ještě dotaz.... viděl jsi někdy přicházet smrt?
ani jeden z těch co jsem viděla, v tom posledním okamžiku zemřít nechtěl, všichni chtěli žít, moc, prali se, ale už bylo pozdě, příliš pozdě....

No, tak já jsem jednou taky chtěla skončit se životem, vzala jsem si doma nějaké prášky a šla do hospody, tam jsem si dala panáka, pak šla v té hospodě na záchod, tam snědla ty prášky a čekala až..... Jenomže k mé smůle(dneska spíš ke štěstí) to nějak nefungovalo, prostě mi ty prášky nic neudělali. Dneska jsem ráda, že to tak dopadlo, když si na to vzpomenu, tak se sama sobě musím smát ;)

Ahojky, taky jsem o tom hodne premyslela, jak to nema mit dopat na blizke. Zalezi take na tom, jak je to mysleno. Jestli tak, aby za nej moc netruchlili nebo tak, aby se nermoutili nad ti, ze to byla sebevrazda. Na to prvni odpoved nemam, protoze rozloucit se s pribuznymi ve zlem neni dobre, ale na to druhe odpoved mam. Staci, aby to vypadalo jako nehoda a ne sebevrazda.Staci kdyz si vari nejaky jedovaty hrib. Pak ma dokonce i cas, aby si to rozmyslel, jestli mu to opravdu stoji za to. Jinak muze zavolat domu, ze mu neni dobre a nevi proc a dalsi den si kazdy bude myslet, ze to udelal omylem. Toto moc podporovat nechci, protoze sama jsem se o to nejak pokousela, aby to vypadalo jako nehoda, ale pak se mi narodil syn a vsechno se zmenilo. Zalezi na tom, jake kdo ma stesti, ale dnes mi prijde zbabele, ze jsem od vsech problemu chtela utect.

Vůbec jsem neměla v úmyslu na tohle téma reagovat,ale teď jsem si uvědomila,že mám v práci jednoho kolegu.Je velkej sympaťák.Vždycky když přišel ,nezapomněl se usmát a i teď se usmívá,ale najednou jakoby vnitřně zestárnul.Zastřelil se mu totiž syn.Potom mám kamaráda,kterej svýho bráchu už neviděl několik let.Nikdo o něm neví,jestli je živej nebo mrtvej.Nejhorší je,když rodiče přežijí svoje děti.Nejde zmírnit bolest.

no.one.cares poslala jsem Ti soukromou zprávu, jestli budeš chtít přečti si ji.

Vždycky když se něco takového stane, tak  se ti co zůstali najednou osamoceni ptají, PROČ. proč jsem to neviděl, proč něco nenaznačil, proč mi nedovolil abych pomohl?? a KDYBY něco naznačil, kdyby jen řekl, kdyby jen dovolil,  udělali bychom maximum, abychom pomohli. Píšeš, nemýlím - li se, že má pár kamarádů, přítelkyni, snad rodinu, ti všichni by si dali otázku proč a neodpustili by si  Kdyby,  jen kdyby se jim někdo svěřil a dovolil jim to. Že by neměli pochopení a snahu, to je podle mně vyloučené, jsi na tahu, dej jim příležitost aby se jim tyhle dvě otázky celý život neopakovaly, protože žít s pocitem že jsem neudělal vše, že mi nebylo ani dovoleno se pokusit pomoct, s tím se nedá srovnat nikdy.
Můj otec umřel mladý, byl nemocný, neměl odvahu jít k lékaři, nechtěl slyšet pravdu-bál se asi rakoviny a přitom stačila běžná kontrola a pár léků, nic víc, jen mít odvahu to řešit, já mu nikdy neodpustím že to neudělal, mohl vědět že jsem dodělala školu,   mohli jsme oslavit řidičák, mohl vedle mně stát když jsem se vdávala, mohl vidět svého vnuka,mohl vidět mou zahradu když kvetou stromy a syna jak se po ní prvně v životě rozběhne, mohl vědět že jsem šťastná a tolik jsme si ještě mohli říct, kdyby měl odvahu..............., někdy mám pocit že to byl takový...............odchod se souhlasem, a nikdy , nikdy se nepřestanu ptát proč to dopustil.

Ahoj, taky se utápím v obrovské depresi, která mě úplně pohltila tak, že nejsem schopna normálně fungovat, chodit do zaměstnání atd. Ráno spím co nejdéle, jak to jde, protože jen tak mi je relativně dobře a pak si celý den cigaretami dodávám odvahy do dalšího života, i když sama jeho smyslu příliš nevěřím. No a večer, po velkém boji sama se sebou, to přijde. Hledám odpovědi na to, jak odejít z tohoto světa. Podřezat si žíly? Udělám spoustu bordelu. Provést to tedy ve vaně? Nerada se vystavuji
někomu nahá nyní, natož po smrti a oblečená v krvavé vodě budu ještě komičtější. Pustit plyn? Je dost možný, že sebou vezmu půlku baráku. Prášky? Kolik acilpyrinu bude asi potřeba? Provaz? Jak se to asi váže? No a zbrojní průkaz nemám. A tak si lehám do postele a modlím se, aby mi na hlavu spadl meteorit ....

Jen do toho, zabij se! Vždyť je to tak jednoduché! Jaký bude asi pohřeb? Matka nepřijde, neboť po zhroucení ani nebude schopná, otec nepřijde taky,protože se bude stydět za svého syna, kamarádi
nebudou mít zrovna čas a přítelkyně? Ta na tebe bude příliš naštvaná na to, aby se dostavila. A tak zůstane jen  pár anonymních zvědavých lidí. Proč taky? Když ze světa odešla jen jedna zbabělá sobecké nula. A napiš o tom dřív knížku, jo?! Ať má tvoje maminka nějakou četbu na "dobrou noc"!
A za pár let? A tvého hrobu občas postává jen bláznivá troska - tvoje matka, pro kterou jsi byl vším. Otec ji dávno, snad pro své výčitky, opustil. Kamarádi zapoměli a přítelkyně má dobrý život i bez tebe. A tak tu je zase jen těch pár anonymních, co u tvého mladého náhrobku, jen protože se to sluší, povzdychnou. Jen do toho, zabij se!

Každý člověk od narození až do smrti má jedinou jistotu - NADĚJI! A ta neumírá poslední, ale současně s tebou. Je to naděje, ve které se zrcadlí touhy tvých nejblížších a snad i střípek lepší budoucnosti celého lidského bytí. Je to naděje, kterou dokážeš naplnit jen ty. Tví předci nežili, nervali pro sebe kousek místa pod tímto sluncem, aby jsi ty vše spláchl do bezejmené stoky dějin. A pokud po svém výkřiku slyšíš ozvěnu, tak to znamená, že tam někde v dálce je pevný bod, od kterého se můžeš i ty odrazit, jen nebýt líný a nalézt ho. A tak sakra BOJUJ!

One.no.cares- poslala jsem ti soukromou zprávu.

maya napsal(a):

koudyova napsal(a):

pokud se někdo má čas v sobě tak neustále patlat,tak skutečně nemůže čekat pomoc od nikoho.Je vidno,že nemá co na práci,nemá skutečný zájem a nemá skutečně o nikoho zájem,nezná starosti a hlavně nezná strach.Takových už bylo,ztracených a zatracených,opuštěných a bezmocných.Možná mu už spousta lidí podala pomocnou ruku,tahala ho ze srabu,těm zřejmě nehodlá ublížit,možná chce ještě větší oběti,nakonec to bude obyčejný sobeček co si nevidí na špičku nosu.

ela napsal(a):

co k tomu říct. Je zbabělost utéct  od problémů, řešit to sebevraždou. Když pominu karmické vlivy a stav, kdy duše nemůže postoupit dál, protože nedokončila něco, co bylo jejím úkolem v tomto životě, stále je tady ještě hodně "pro",  tj. proč je nesmysl to udělat.  Žít je dar, život sis sám nedal, nemáš ani právo si ho sám vzít. To udělá jen člověk slabý duchem.

Koudyová, Elo, je vskutku "obdivuhodné", jak dokážete pouze podle nálepky "sebevražda" bez mrknutí oka člověka zařadit mezi sobce, lenochy a slaboduché zbabělce. Tak si užívejte ten pocit, že vy patříte do jiné, elitnější "škatulky" - jste pracovité, obětavé a silné - zkrátka ženy bez bázně a hany, kterým se nikdy nic podobného nemůže stát...

Mayao, promiň, ale fakt do elitní a bezproblémové skupiny rozhodně nepatřím. Jedno zpackané manželství a druhé taktéž stojí za .., zdravotně postižené dítě, můj zdravotní stav za bačkoru, bez práce, jen na POB, manžel sobec a cinik a dluhů plnou pr ..  Tomu fakt neříkám pohodový život. Ale nehroutím se z toho a neutíkám z tohoto světa s tím, že se "tam" budu mít líp.
Proč jsem psala pisateli tvrdě ? Protože někdy je nejlepší terapie jednoduše facka v pravou chvíli, než sáhodlouhé uklidňování a vysvětlování, že tenhle svět, ať je jakýkoliv, prostě stojí za to prožít.  Někdy být seřván je prostě účinnější, než omáčka kolem, která stejně nakonec unaví.

no.one, tak jsis všechny otestoval. Co teď na to řekneš? Padlo tu tolika pravd! Hledej pomoc a ta se ti dostane. Přeji všem krásný den!

no.one.cares napsal(a):

Ahoj všici. Bude řeč o sebevraždě. Prosím všechny ty, kteří už teďka dávají oči v sloup, maj pitomý poznámky atd, aby to nečetli, mě jejich názory a připomínky nezajímají stejně tak, jako je tenhle dotaz. Dál prosím všechny lidi, který maj na všechny dotazy tohoto typu odpověď typu "to přejde" nebo ""že to nemá cenu", atd. aby taky odešli. Nepíšu sem proto, aby mě někdo litoval, nebo se mě vyptával, či mi dokonce nadával za něco, do čeho mu nic není, krom toho dotazu.

Tedy, pokud jste ochotní slušně a především nezávisle a upřímě se bavit o sebevraždě, jsem rád, že někdo zbyl, ti co ne, ať prosím dodatečně přeskočí tuto část fóra. Díky.

Věc se má takhle. Jeden mladej člověk se rozhodl, že se zabije. Je uplně jedno proč, jak, kdy, to je jeho věc a s tím problémy nemá. Nestojí o rady rádoby-psychologa, ani nechce k doktorovi nebo pomoct jak z toho ven. Nestojí o tuhle pomoc, jestli "ano" nebo "ne" má vyřešeno!

Má jen jeden problém, se kterým neví jak se vypořádat. Jeho blízcí. Ať už je to jakkoliv špatnej nebo dobrej člověk, jsou lidi na kterých mu ještě záleží (ale ne tak aby tu kvůli nim zůstal, pro slovíčkaře, takže bez komentáře) a kterým rozhodně záleží na něm. Jak ven z tohohle? Opakuji prosím, že ten člověk nestojí o pomoc v tom smyslu jak se nezabít. Chce vědět, jak to udělat s minimálním dopadem na jeho blízké. Jistě, vždycky to lidi bude bolet, ale zminimalizovat se to určitě dá. A ten kdo řiká že ne, akorát je línej se zamyslet. Co si o tom myslíte? Má cenu si všechny nějak znepřátelit? Nebo jim to napsat v dopise (to mi přijde jako blbost)? Co třeba nafingovat to jako pohřešování, tzn zmizet a nic neříct? Ale není to horší držet je v naději než to říci rovnou? To je situace. :)

Nebo to taky udělat obráceně. Všem říct, že je nenávidí a udělat to bez ohledu na ostatní? Co myslíte, je pravda, že když už se zabije, může mu bejt uplně jedno jaký to má dopad, nebo má cenu se zabývat tím, co tu po sobě nechá? A měl by všem vysvětlit do detailu proč to udělal (třeba knihou), nebo to nemá smysl?

Díky za -věcné- odpovědi. Berte to prosím opravdu vážně, pro toho člověka je to poměrně důležité. Taková věc se neděje víckrát za život. Děkuji.

Kazdy ma pravo se zabit jen je otazka jestli je to fer po tom co Ti zivot uz nadelil...Chapu ze se necitis dobre ,ale ja treba taky ne...mas vyhodu v tom ze nemas za nikoho zoodpovednost!To ja mam...za dite...dokonce i za sveho pritele...je sice jen pritel ale je to soucast me NOVE rodiny...jo jasny neni to idealni vztah,ale jaky je ideal?Jednou se mi stala zvlastni vec...hadka s pritelem...(hooodne velka hadka...) domluvili jsme se ze se rozejdeme...(i kdyz jsme oba vedeli ze se milujeme)A proc rozchod?Z blbosti...On zhrouceny lezel na posteli a ja vedle nej v objeti?No neni to smesny?Po chvili jsem ho v te posteli nasla s nozem ...strasne me to vydesilo(no vem si to z me stranky kdyby tam on nasel me,asi by se taky vydesil)Ten nuz jsem mu sebrala...strasne jsem se bala...z postele jsem odesla a ten nuz mu vratila a rekla jsem mu at to udela kdyz chce...po nejake chvili jsem prisla z5 do pokoje a on tam porad lezel...brecel...klepal se a ten nuz mel u srdce...vzala jsem mu ho...uvedomila jsem si ze chce zit...ze me ma rad a nedokaze to...a v tu chvili jsem ho zacala milovat 1000x vic nez predtim.Protoze jsem videla ze nas v tom nenechal...ze je to uzasnej clovek kterej nemysli jen na sebe.Kterej vi ze kdyz bude chtit muze prijit a o vsem si promluvit.Jasny ted si reknes ze o smrti s pritelkyni mluvit nemuzes...ale neni to pravda...musis jen zjistit jak na to...a kdyz prozivas takove pocity je dulezite je nekomu rict!!!Mozna bysis mel s pritelkyni o tom co tu pises promluvit...mozna i s nekym z rodiny...
Jinak ppsal si tu ze chces vedet jak na to aby se ostatni netrapili kdyz to udelas...aby si to dokazal...ostatni se trapit budou...ale casem to preboli vis?To ty i kdyz se zabijes se mozna budes trapit zase v jinem svete...jde o to jestli v tom jinem svete to nebude horsi a nebudes tam pikat za to ze ses zabil a nevazil sis toho co si mel...
Ps:Nuz ani pistole nejsou reseni.Ten zivot zvladnes.Pritelkyne Ti pomuze! musis jen mluvit, uvidis!!

Elementgirl: :usch:

Elementgirl: Vážně si myslíš, že když se někomu zabije dítě, že to  časem přebolí?

Žádná smrt nepřebolí... i když to tak navenek vypadá, pořád si jí neseš v sobě, pořád je tam někde schované to "dneska by mu bylo X let" nebo "teď by tu měla být s námi"...
Sebevražda vypadá jako jednoduché vyřešení všech potíží - ale jen pro toho dotyčného, ne pro jeho blízké. Ti mají k tomu smutku na celý život ještě navíc otázky "proč?... jak jsme mu mohli pomoci?... není to nakonec naše vina?..."

helena napsal(a):

Žádná smrt nepřebolí... i když to tak navenek vypadá, pořád si jí neseš v sobě, pořád je tam někde schované to "dneska by mu bylo X let" nebo "teď by tu měla být s námi"...
Sebevražda vypadá jako jednoduché vyřešení všech potíží - ale jen pro toho dotyčného, ne pro jeho blízké. Ti mají k tomu smutku na celý život ještě navíc otázky "proč?... jak jsme mu mohli pomoci?... není to nakonec naše vina?..."

Stoprocentně i můj názor....
helena ::supr:

proč se vůbec nad tím, co bude po něm, zamýšlí ? Je to sobec.  AT to udělá tak nebo tak, může mu to být naprosto šumák. Blízké to bude bolet, to je jasné, ale - co se stane, když jim to řekne předem ? Budou mu to rozmlouvat. Když "odejde do lesa"  budou se trápit dlouho.

Ultra napsal(a):

Elementgirl: :usch:

nojo prisaham ze priste uz tu cibuli do omacky nedam;)

Když jsem sledoval diskuzi na moje dotazy, nejprve jsem se rozhodl, že sem už nebudu zbytečně psát. Nicméně po delší době rozhodování mi to podle očekávání stejně nedalo. Běhá mi hlavou spousta smíšených pocitů.

Za prvé, opět opakuji, že prostě nechci řešit to, proč to nemám dělat, nebo poslouchat řeči o tom jakej jsem idiot. Mě to prostě nezajímá a kvůli tomu jsem sem nepsal. Taky mi přišlo docela dost skoukromých zpráv. O to jsem nikoho nežádal, já nebudu nikomu psát o tom jak mi je, nebo něco řešit, proto jsem většinou odepsal jednorázově, že děkuji ale o nic nestojím. Kdybych se chtěl o svých pocitech s někým soukromě bavit, najdu si odborníka a klidně si ho i zaplatím. Ale já už nepřemýšlím nad tím, jestli má cenu se zabíjet nebo ne, ani nad tím proč jsem na světě, nebo co má a nemá smysl. Žiju s tím, že smysl nemá nic a jen těžko tenhle přístup k životu změním. Dál mi vadí jedna věc - lidé kteří píšou, jak strašně mě chápou a že jestli chci klidně přijedou a pomůžou mi...nechci nikoho urazit, ale tohle mě vyloženě naštvalo! Kdo může mít důvod něco takového dělat? Proč by se mi někdo CIZÍ měl plést do života, neví o mě ani co se za nehet vejde a bude mi psát, že se o mě bojí?

Taky se tu vyskytlo několik lidí, kterým se povedlo trochu píchnout do citlivých míst. Prostě mi napsali něco, co se mě poměrně dotklo (nemyslím urazilo). A to jsem přesně hledal. Ti lidé si myslím, to tuší a jim bych chtěl poděkovat. Taky jsou tu však lidé, kterých jsem se evidentně dotkl já, i když absolutně bez úmyslu. Ti to také ví a doufám, že přijmou mojí omluvu. Vůbec jsem nepočítal s tím, že odpoví tolik lidí a nejen veřejně. Nechtěl jsem nikomu zkazit náladu ani ho naštvat. Je mi teď líto, že jsem sem vůbec psal. Možná jsem to všechno ještě zhoršil. Jak už jsem psal, chtěl jsem jen znát názor na to, jak ovlivnit vnímání smrti na své blízké. Nedošlo mi, že v někom můžu vzbudit nějaké emoce, když mě vůbec nezná. Sice mi nikdo nic nevyčetl, ale myslím si, že nejsem hlupák a z některých zpráv je cítit trochu smutku, vzpomínek atd. Mrzí mě to. Došlo mi, že jsem svojí zoufalost akorát rozsel mezi další lidi, vlastně jsem udělal pravý opak toho, než jsem chtěl.

:(

Na jednu stranu mi většinou říkáte, ať si o tom promluvím, spousta z vás se mi nabízelo, že mě budou poslouchat. Všechny jsem odmítl. Jak mám mluvit o něčem, co akorát přenesu na ostatní? A teď konečně pro ty rejpaly: Co mám tedy podle vás dělat?! Muvit o tom nelze, buď to nikoho nezajímá, nebo to jemu samotnému ublíží. Napsat o tom anonymně na fórum taky nemá cenu, má to podobný efekt. A každej prostě neni taková hvězda, aby si vždycky pomohl sám. Každý má svoje dno a ten kdo si na něj ještě nesáhl, nemá právo soudit hranice ostatních. Každý vnímá bolest a problémy jinak, jiným měřítkem. A troufám si říct, že za to nemůže.

Upřímně řečeno, nevím teď vůbec kam dál. Bavit se o tom s lidma nikam nevede. A usoudil jsem, že blízkým moje smrt ublíží tak jako tak. A žít celej život sám a v problémech? To tedy ne. Takže co, zbývá snad něco jiného, než se prostě konečně rozhoupat a už to konečně všechno smést ze stolu...?

:|

Víš, nezlob se, ale podle mě si líny, ono je dost jednoduché se uklonit se zabouchnout za sebou dveře. Měl bys hledat, hledat a hledat .... a teprve až přečteš spoustu knih, navštívíš spoustu míst, vyslechneš spoustu názorů a především zkusíš spoustu věci a .... nenajdeš, pak je teprve čas s klidným srdcem odejít. A to můžeš vždy!

Nechápu proč třeba nezkusíš pomoc psychologa. Fakt nechápu.

no.one.cares napsal(a):

Když jsem sledoval diskuzi na moje dotazy, nejprve jsem se rozhodl, že sem už nebudu zbytečně psát. Nicméně po delší době rozhodování mi to podle očekávání stejně nedalo. Běhá mi hlavou spousta smíšených pocitů.

Za prvé, opět opakuji, že prostě nechci řešit to, proč to nemám dělat, nebo poslouchat řeči o tom jakej jsem idiot. Mě to prostě nezajímá a kvůli tomu jsem sem nepsal. Taky mi přišlo docela dost skoukromých zpráv. O to jsem nikoho nežádal, já nebudu nikomu psát o tom jak mi je, nebo něco řešit, proto jsem většinou odepsal jednorázově, že děkuji ale o nic nestojím. Kdybych se chtěl o svých pocitech s někým soukromě bavit, najdu si odborníka a klidně si ho i zaplatím. Ale já už nepřemýšlím nad tím, jestli má cenu se zabíjet nebo ne, ani nad tím proč jsem na světě, nebo co má a nemá smysl. Žiju s tím, že smysl nemá nic a jen těžko tenhle přístup k životu změním. Dál mi vadí jedna věc - lidé kteří píšou, jak strašně mě chápou a že jestli chci klidně přijedou a pomůžou mi...nechci nikoho urazit, ale tohle mě vyloženě naštvalo! Kdo může mít důvod něco takového dělat? Proč by se mi někdo CIZÍ měl plést do života, neví o mě ani co se za nehet vejde a bude mi psát, že se o mě bojí?

Taky se tu vyskytlo několik lidí, kterým se povedlo trochu píchnout do citlivých míst. Prostě mi napsali něco, co se mě poměrně dotklo (nemyslím urazilo). A to jsem přesně hledal. Ti lidé si myslím, to tuší a jim bych chtěl poděkovat. Taky jsou tu však lidé, kterých jsem se evidentně dotkl já, i když absolutně bez úmyslu. Ti to také ví a doufám, že přijmou mojí omluvu. Vůbec jsem nepočítal s tím, že odpoví tolik lidí a nejen veřejně. Nechtěl jsem nikomu zkazit náladu ani ho naštvat. Je mi teď líto, že jsem sem vůbec psal. Možná jsem to všechno ještě zhoršil. Jak už jsem psal, chtěl jsem jen znát názor na to, jak ovlivnit vnímání smrti na své blízké. Nedošlo mi, že v někom můžu vzbudit nějaké emoce, když mě vůbec nezná. Sice mi nikdo nic nevyčetl, ale myslím si, že nejsem hlupák a z některých zpráv je cítit trochu smutku, vzpomínek atd. Mrzí mě to. Došlo mi, že jsem svojí zoufalost akorát rozsel mezi další lidi, vlastně jsem udělal pravý opak toho, než jsem chtěl.

:(

Na jednu stranu mi většinou říkáte, ať si o tom promluvím, spousta z vás se mi nabízelo, že mě budou poslouchat. Všechny jsem odmítl. Jak mám mluvit o něčem, co akorát přenesu na ostatní? A teď konečně pro ty rejpaly: Co mám tedy podle vás dělat?! Muvit o tom nelze, buď to nikoho nezajímá, nebo to jemu samotnému ublíží. Napsat o tom anonymně na fórum taky nemá cenu, má to podobný efekt. A každej prostě neni taková hvězda, aby si vždycky pomohl sám. Každý má svoje dno a ten kdo si na něj ještě nesáhl, nemá právo soudit hranice ostatních. Každý vnímá bolest a problémy jinak, jiným měřítkem. A troufám si říct, že za to nemůže.

Upřímně řečeno, nevím teď vůbec kam dál. Bavit se o tom s lidma nikam nevede. A usoudil jsem, že blízkým moje smrt ublíží tak jako tak. A žít celej život sám a v problémech? To tedy ne. Takže co, zbývá snad něco jiného, než se prostě konečně rozhoupat a už to konečně všechno smést ze stolu...?

:|

Jasně, smeť všechno ze stolu, podupej city svých bližních, ať už tím, že je těsně "před" urazíš (naštveš) nebo jim pošleš láskyplnou SMS, jak je máš moc rád, ublížíš jim prostě v obou případech, v tom si nevybereš.
Možná jsem ze tvého pohledu rejpal, ale abys vyléčil vřed, musíš nejdřív do něho rejpnout, nechat ho vytéct, vyčistit a teprve pak se začne hojit. S lidmi je to obdobné, chceš-li léčit lidskou duši, musíš se dopídit na samou podstatu a prvopočátek současného stavu.
Je nás tady dost na to, abychom si vyslechli tvůj příběh a unesli ho.  Tobě se možná uleví a pohledy z jiných úhlů ti možná otevřou oči, že nic není tak horké, jak se ti momentálně může zdát.

Povídej, posloucháme ;-)

U psychologa jsem byl, vzdal to! Prostě neměla argumenty na moje otázky! U psychiatra jsem byl, dostal jsem léky po kterých jsem v práci zvracel a měl neustále závratě a jinak nic. S rodinou jsem to řešil, bylo mi řečeno, že jsem idiot a ať o takových věcech už nikdy nemluvím. Když mi bylo 15, což už je šest let, byl jsem dokonce zbit od rodičů za to, že jsem přišel s podobnými problémy. S přítelkyná to řešit nejde, co mám asi čekat od toho, když jí řeknu, že mám takovýhle problém? Pošle mě do háje, že nechce chodit s bláznem. Takže se svoje problémy můžu opakovat akorát tak pro sebe a občas si užít uštěpačné poznámky o tom, že jsem introvert, že se neumím bavit jako ostatní, proč nedělám to a to když jiní to dělají a že nejsem normální. Jak by bylo vám! Konec diskuze, už to nechci řešit. Jen jsem zase šlápl vedle. Pak se nedivte, že nechci řešit to, jestli má pro mě život smysl nebo ne. Nemá!

no.one.cares napsal(a):

U psychologa jsem byl, vzdal to! Prostě neměla argumenty na moje otázky! U psychiatra jsem byl, dostal jsem léky po kterých jsem v práci zvracel a měl neustále závratě a jinak nic. S rodinou jsem to řešil, bylo mi řečeno, že jsem idiot a ať o takových věcech už nikdy nemluvím. Když mi bylo 15, což už je šest let, byl jsem dokonce zbit od rodičů za to, že jsem přišel s podobnými problémy. S přítelkyná to řešit nejde, co mám asi čekat od toho, když jí řeknu, že mám takovýhle problém? Pošle mě do háje, že nechce chodit s bláznem. Takže se svoje problémy můžu opakovat akorát tak pro sebe a občas si užít uštěpačné poznámky o tom, že jsem introvert, že se neumím bavit jako ostatní, proč nedělám to a to když jiní to dělají a že nejsem normální. Jak by bylo vám! Konec diskuze, už to nechci řešit. Jen jsem zase šlápl vedle. Pak se nedivte, že nechci řešit to, jestli má pro mě život smysl nebo ne. Nemá!

Idiot rozhodně nejsi, na to máš dost kulturní projev.
Takže je ti 21 let.. Hm, to je jen jedna čtvrtina běžného života.  Proč to hceš zabalit tak brzy ?

Žiju s tím, že smysl nemá nic a jen těžko tenhle přístup k životu změním.
--------------------------------------------------------------------------------------------
Clovek, ktery prestal hledat smysl zivota, je mrtvy clovek a je celkem jedno, zda zemre hned nebo s tim pocitem zije dalsich 50 let.

"Proč by se mi někdo CIZÍ měl plést do života, neví o mě ani co se za nehet vejde a bude mi psát, že se o mě bojí?"
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
A proc by nemohl??? Jen proto, ze je pro tebe tak tezke to pochopit, neznamena to, ze takovi lide mezi nami neziji. Je jich hodne. Jen ty jsi treba jeste nikoho takoveho nepotkal. Ale tomu se mi nechce verit, spis takovi lide nezapadaji do tveho vnimani sveta, kde ziji vetsinou hnusni a necitlivi lide, a tak je nevidis, nebo od sebe odhanis. Ale to je TVOJE nazirani na svet. Jejich je proste jine, tereba jsou presvedceni, ze lide si maji pomahat a je jedno, zda jsou CIZI nebo MOJI :)


"Co mám tedy podle vás dělat?! Muvit o tom nelze, buď to nikoho nezajímá, nebo to jemu samotnému ublíží."
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
A jak to vis?? Neprotirecis si ted tak trochu? Sam rikas, ze jsi dostal mnozstvi soukromych zprav..evidentne tedy tve problemy nektere lidi oslovily a chteji ti pomoci. A jak vis, ze to neunesou? Kdyz to nezkusis?.... Jak vis, ze neni zadna pomoc, kdyz nedas nikomu sanci?? Bojis se? A ceho? Neveris si? Neveris sobe, neveris ani lidem kolem sebe..... To je zle. Mooooc zle....

Bavit se o tom s lidma nikam nevede.
--------------------------------------------------
A ty se tomu  DIVIS? Snad sis opravdu nemyslel, ze lide jsou tak zli a morbidni, aby ti radili, jak se "zasebevrazdit" tak, aby se to tvych blizkych nedotklo? Ze ti budou davat nejaky manual na "nesmyslno"???
Pokud to beres tak, ze TY nikoho nezajimas, tak pak se ptam: jak to vis??? Mas snad dojem ze zdejsich reakci, ze je to pravda?

Připomínáš mi dost sebe, možná by jsi se divil, kolik takových lidí, s podobný pocity kolem tebe chodí.

šnečku šnečku, vystrč růžky .. Ne, ale fakt vážně, měl bys vylézt ze svojí ulity a pořádně se kolem sebe rozhlédnout.  Ona totiž láska a soucit skutečně ještě mezi lidmi existuje.;)

Ano, oni mi tu píšou jak chtějí řešit moje problémy, ale to já nechci. Já vím moc dobře, že svoje problémy si musím řešit sám, to mi nikdo prosím nevyčítejte. Já jsem doopravdy asi chtěl, aby mi někdo pomohl se odhodlat. Pořád někdo hledá pomoc z depresí, já už jsem to řešil s tolika lidmi a tak dlouho, že už si myslím, že z toho cesta neni, jsem na to moc línej, všechno moc brzy vzdávám já to vím. Ale mě na tom světě opravdu nic netěší. Mám pocit, jako by dotek mojí ruky zabíjel a ničil radost. Přitom já nikdy nechtěl nikomu ubližovat. A přesto se musím často dívat, jak se lidé trápí právě kvůli mě, pláčou a hádají se. Ani ten největší tvrďák se nevydržel dlouho na to dívat. Jako by jste měli v ruce nůž a ta ruka vám nepatřila, jen by jste se dívali na to jak bodáte do kolemjdoucích. Ne, tohle nemá být výmluva!! Já to tak cítím. A že si nenechám poradit? To není pravda, já jen vím, kolikrát už to dopadlo stejně.

ni.one, myslím, že do obtížné situace se může dostat každý. Ať nikdo neodsuzuje. Pokud budeš ale chtít, najdeš si cestu, jak se z této situace dostaneš. Nejsí sám, kdo zápasí o přežití. D.

no.one.cares
nechci resit tve problemy! To opravdu muzes jen ty sam, ostatni te mohou jen podporit, dat ti nadeji a viru... jenze ty mi pripadas jak ctnostna rodicka, ktera zavola lekare ke komplikovanemu porodu. Dite se nejspis dusi a ona sama  asi vykrvaci, aĺe presto kaze lekari: je absolutne nemyslitelne, abych jen nadzvedla cip sveho roucha! Na to, ze bych se pred vami svlekla hned zapomente, divatg se na mne muzete tek ze trech metru, ale zachrante mne i dite! Smesny, co?

A to "kolikrat to uz dopadlo stejne" neni zadny argument! Ani ty uz nejsi stejny, jako tenkrat a lide kolem tebe, kteri ti podavaji ted pomocnou ruku taky nejsou stejni...

no.one.cares napsal(a):

Ano, oni mi tu píšou jak chtějí řešit moje problémy, ale to já nechci. Já vím moc dobře, že svoje problémy si musím řešit sám, to mi nikdo prosím nevyčítejte. Já jsem doopravdy asi chtěl, aby mi někdo pomohl se odhodlat. Pořád někdo hledá pomoc z depresí, já už jsem to řešil s tolika lidmi a tak dlouho, že už si myslím, že z toho cesta neni, jsem na to moc línej, všechno moc brzy vzdávám já to vím. Ale mě na tom světě opravdu nic netěší. Mám pocit, jako by dotek mojí ruky zabíjel a ničil radost. Přitom já nikdy nechtěl nikomu ubližovat. A přesto se musím často dívat, jak se lidé trápí právě kvůli mě, pláčou a hádají se. Ani ten největší tvrďák se nevydržel dlouho na to dívat. Jako by jste měli v ruce nůž a ta ruka vám nepatřila, jen by jste se dívali na to jak bodáte do kolemjdoucích. Ne, tohle nemá být výmluva!! Já to tak cítím. A že si nenechám poradit? To není pravda, já jen vím, kolikrát už to dopadlo stejně.

Pomáhat ti odhodlat se  nebudu, za to mi nestojíš, abych kvůli tobě byla postavena k obvinění za návod k sebevraždě. Do padajícího plotu si každý rád kopne, copak tě tohle kopnutí zdravě nenasere? Copak chceš aby si každý řekl: "odešla jen bezvýznamná nula"? Když jsi to vydržel 21 let, tak to vydržíš i pár týdnů navíc. Daruj si těch pár týdnu a zkus je naplnit dle svého nejlepšího přesvědčení, usmívej se na lidi kolem sebe, bud vnímavý a otevřený všem problémům a radostem.

Pandorraa: Ale já nechci aby mi někdo pomáhal, proto nevím proč bych k tomu někomu měl dávat šanci. Já chtěl jen poradit ohledně rodiny.

Když nechceš pomáhat sám sobě, zkus pomoci lidem kolem sebe, své rodině, přátelům, určitě je dost lidí, kterým dokážeš udělat radost, jen chtít a pokusit se o to. OPRAVDU se o to pokusit.

no.one.cares napsal(a):

Pandorraa: Ale já nechci aby mi někdo pomáhal, proto nevím proč bych k tomu někomu měl dávat šanci. Já chtěl jen poradit ohledně rodiny.

Jasne! Ty jsi jen hlupak, ktery si kvuli vlastni sebelitosti ani nevsiml, ze vedle nej je devce, ktere citi jeho bolest! Ktere nepotrebuje zadne info, aby rozklicovalo, o co jde. Aby ho samo poznalo! Ktere jen hleda pomoc, protoze o tebe trne hruzou, ktere nevi, co se deje, nevi, co ma delat.... a ty si tu jeste odvazujes mluvit o nejakem "ohledne rodiny"! Precenila jsem te, myslela jsem, ze mas srdce, ty mas zatim jen velke Ego! Tak velke, ze srdce pod nim umira. A ono to porad boli, co? Nu, tak si to uzij.

KONEC, odmítám tu cokoliv dál řešit. Ať si o tom každý namyšlenec myslí svoje, pravý důvod znám stejně jen já. Co jsem chtěl, to jsem odsud jakž takž vydoloval. Ale nehodlám dál poslouchat nějaké nafoukané dospělácké rady. Netušil jsem, že to tu zase až tak anonymní není, ani tu nehledám náhradní rodiče. Všem nezaujatým děkuji a vezměte si ze mě ten pravý příklad. Pokud máte proč, bojujte.

Jestli chce někdo můj mail nebo ICQ, ať napíše soukromou zprávu. Možná mu ho, z jednoho jediného důvodu, dám.

Pandorraa napsal(a):

Jasne! Ty jsi jen hlupak, ktery si kvuli vlastni sebelitosti ani nevsiml, ze vedle nej je devce, ktere citi jeho bolest! Ktere nepotrebuje zadne info, aby rozklicovalo, o co jde. Aby ho samo poznalo! Ktere jen hleda pomoc, protoze o tebe trne hruzou, ktere nevi, co se deje, nevi, co ma delat.... a ty si tu jeste odvazujes mluvit o nejakem "ohledne rodiny"! Precenila jsem te, myslela jsem, ze mas srdce, ty mas zatim jen velke Ego! Tak velke, ze srdce pod nim umira. A ono to porad boli, co? Nu, tak si to uzij.

Pleteš se do věcí do kterých nemáš co zasahovat to zaprvé, za druhé nevím co si dokazuješ tím, že mě opakovaně napadáš, máš asi sama nějaké komplexy..? Ne, to ty vlastně ne, jsi hrdá a umíš se poprat se vším aniž bys otravovala ostatní. A pokud hodláš argumentovat tím, že ti záleží na kamarádce která chodí evidentně s debilem, tak si to pořeš s ní a mě si nevšímej. Nebo je snad nesvéprávná? Jaktože ona si pomoc zaslouží a mě odsuzuješ? Protože jí znáš déle nebo co? Za druhé nevidím, že bych se někde litoval, to si vymýšlíš aby jsi se mohla povyšovat nad slabšíma jedincema nebo proč? Nebo jsi snad feministka? To je otázek co, ale budu raději když nebudeš odpovídat, já už tu nikoho obtěžovat nehodlám tak buď v klidu a nezvyšuj si kvůli nějakýmu debilovi krevní tlak, kvůli tomu sem sem nepřišel. Nevím proč na to reaguješ, když jsem se už v úvodu snažil podobný reakce filtrovat.

Tak pa, když budeš chtít, napiš mail, nenabízím ti rozhřešení ani falešnou pomoc, jen diskuzi. Zkuz přemýšlet, dokud máš čas ....

Četla jsem jen první a tuhle poslední stránku, nevím, jestli se má rada bude líbit, ale hlavně ať si dá do pořádku své věci, myslím tím, případné dluhy u banyk, socky, zdravky , lidí, aby kromě smutku nenadělal ještě problémy jiného druhu.
Jsem fakt navztekaná.

Když jsi takhle mladý, tak proč nezahodíš dosavadní život a nezkusíš něco úplně jiného? Jdi třeba mezi bezdomovce, odjeď do Ameriky nebo do Austrálie. Nebo na nějaký ostrov, pojídej banány a koukej. Řekni si, že tenhle život, který žiješ není jediný, který se dá žít. Proto ještě nemusíš umírat. Jsi hrozně mladý, můžeš zkusit dobrodružství. Najít úplně jiné lidi. Umřít můžeš vždycky, to můžeš odsunout.
Já se poctivě léčím, ale nějak to nezabírá, ale já jsem mnohem starší, víš.
Objev si jiné prostředí, jiné lidi, jiný svět.
Ahoj

Vždycky se přece najde důvod, proč mít radost ze života ne? Každý z nás se jednou ocitne v situaci, kdy by raději nebyl, ale život žijeme jen jednou a proto si ho musíme užívat. Vykašli se na lidi, vykašli se na řeči, vykašli s na to co Tě trápí, nic nestojí za to, aby jsi si kvůli tomu vzal život. Život je to nejcenější co máš. Uvidíš, že se najde něco, co Ti tu chuť do života vrátí, možná dříve, možná později, ale určitě to přijde ;) hlavu vzhůru.

Můj spolužák skočil pod vlak - na místě mrtvý, vlastně to nebyl jen spolužák byla to moje první láska. Několik let jsem ho neviděla a pak jsem náhodou uviděla parte, bylo mi jakoby mě někdo silně praštil, teď je to pět let a mě je pořád ouzko, vzpomínám na něj snad každý den. A proč to udělal? Rodina se na něj vykašlala, holka si našla jiného a on to nezvládl. Přeci se všechno dalo vyřešit i jinak, TAK PROČ SAKRA? :grater:

Kdysi dávno jsem viděla nějaký dokument o hladem umírajících lidech, hlavně dětech v Africe. Velmi mě to zasáhlo. Přemýšlela jsem o tom v kuse celé dny. O té zoufalé touze po troše jídla nebo i po čisté vodě k pití.
O tom denno denním týrání se. Chtěla jsem vymyslet způsob jak tam jet a pomoci jim. Ale já jsem pohodlná, mám tu vše a co kdyby jsem se tam třeba nakazila, nebo snad dokonce umřela? :o Mě tady tak záleží na tom mém živůtku. Ale je tu spousta lidí co jim na tom vůbec nezáleží. Udělají HOP a je po nich. Akorát mají ostatní práci se seškrabováním.
Pak jsem vymyslela, že až to na mě přijde a budu chtít spáchat sebevraždu, tak prodám vše co mám, vydám se tam, přivezu jim horu jídla  a léků a tam, teprve tam pak udělám ten HOP.
...Anebo na něj třeba ani nedojde... :)

no.one....ty jsi ještě tady..?.....to jsou jen kecy, báchorky a pověsti - hledáš tady útěchu a děláš z lidí blbce - jestli chceš, běž a vem si život - dluhy sis nadělal asi také sám - rodině ublížíš tak i tak - ale mít vedle sebe, nebo v rodině takového člověka - to je lepší mít asi jen vzpomínku ! Manžel se mi věšal, skákal pod vlak , z balkonu atd. každý týden....až to neudělal a upil se....a dobře udělal, jen trápil rodinu....tak si to užij ! Normální lidé mají také  normální problémy, ale mají i práci, lásku, rodinu, radost ze života a pod....ale to ty asi neznáš......

Žádný dluhy ani závazky nemám! Tebe bych doma taky nechtěl. :dudlik:

Víš co, tak před tím, než si něco uděláš, tak si sedni a přečti si od Coelha knížku Veronika se rozhodla zemřít. Asi to žádný názor nezmění, ale pohled na realitu a na život určitě trochu ano. Asi ve svém stavu psychologům a psychiatrům moc nevěříš, ale myslím si, pokud k tomu máš síly, tak nějakého navštívit. Pokud je to deprese, tak je to prostě nemoc. Chřipku si taky léčíš a tohle je o dost horší, protože jde o duši. Není se za co stydět, v dnešní době tím prochází spousta lidí (promiň, že se jinak nevyjadřuji k tvé původní otázce, ale ta se mi zdá skutečně poněkud stupidní, vzhledem k tomu, že ztráta člověka bolí vždycky a žádné polehčující okolnosti tady neplatí).

no.one.cares napsal(a):

KONEC, odmítám tu cokoliv dál řešit. Ať si o tom každý namyšlenec myslí svoje, pravý důvod znám stejně jen já. Co jsem chtěl, to jsem odsud jakž takž vydoloval. Ale nehodlám dál poslouchat nějaké nafoukané dospělácké rady. Netušil jsem, že to tu zase až tak anonymní není, ani tu nehledám náhradní rodiče. Všem nezaujatým děkuji a vezměte si ze mě ten pravý příklad. Pokud máte proč, bojujte.

Jestli chce někdo můj mail nebo ICQ, ať napíše soukromou zprávu. Možná mu ho, z jednoho jediného důvodu, dám.

Teď lžeš. Jedna tvoje část možná chce všemu udělat rázný konec, ale ta druhá, rozumnější, se tomu vnitřně brání a vysílá zoufalé SOS - proto jsi tady napsal a proto stále reaguješ, ikdyž jsi už  řekl Konec. Jedna tvoje část chce mít tenhle nesmyslný život už za sebou, ale ta druhá touží a doufá v nějaký zázrak, v něco lepšího. Jaká tvoje část vyhraje ?
Mám kamaráda, který řešil obdobné dilema. Nakonec se rozhodl svěřit to osudu a odešel do Francie, do francouzských legií (je mu 24 let, odešel tam loni v lednu). Teď brázdí Pobřeží slonoviny jako legionář, se smrtí se setkává denně a v mysli mu převažuje už jen to jediné - přežít to, odsloužit si své a vrátit se zdráv domů.  Posílá SMS kamarádům, na které chtěl už dávno zapomenout a plánuje,  jak bude žít, až se vrátí.
Dej svému životu jiný směr, jiný smysl. Spal za sebou všechny mosty a začni znovu a líp. Věř si a cesta se ti sama otevře.

Přečetla jsem si "zakázku" - tedy 1. příspěvek. Není to tak dávno, kdy jsem si říkala, co tu vůbec dělám? Nebudu to rozvádět, teď jsem z toho zatím venku, ale to vědomí, že mne něco podobného napadlo, tu je.
Takže: mám životní pojistku. Podle ní se nesmím zabít dříve než za 3 roky, aby moji "pozůstalí" dostali, co mají. Taky nechci, aby mne našli oběšenou na půdě nebo v krvi ve vaně. Prášky na ubezdušení doma nemám, ani nevím, jak se shánějí. Ono, zabít se, je fakt pro ohleduplného sebevražedníka těžký.
Auto zrušit nechci, stejně bych musela tvrdit, že jedu "jako" na nákup a všichni by mne zahrnuli svými požadavky, co jim mám koupit.
Střelnou zbraň doma nemáme, ale pro ty, co Vás najdou, to není pěkný pohled, navíc musí i vymalovat.
Nechci se ničemu vysmívat.
Můžu skočit z mostu. Ale kdo mne bude muset identifikovat, jen někdo z mých blízkých.
Tyhle argumenty proti mne zatím drží od úmyslu vše skoncovat.
Prý je to zdravé, hledat argumenty, "proč ne". Ale já kolikrát ráno hledám argument "proč ne pro ne ". Zatím jsem  nenašla dost těch "pro ne".
Sebevražedníky má v rodině jen můj manžel.... jak fatální pro mne, jako jeho manželku.

Můžeš se s tím trápit sám......./pomoc a rady jako nechceš, ale ICQ dáš, což znamená, že  tu pomoc opravdu potřebuje /... ale nevíš....co chceš...ještě jsi  nedospěl......a že by jsi mě doma nechtěl? ...to je dobře.....nemůžou  mě mít doma všichni.......protože my, když máme někdo problém, tak se podržíme, pomůžeme nevzájem...a mluvíme o tom....což se tobě  zjevně  nedaří.....pá

Nečetla jsem všechny odpovědi na dotaz, tak nevím, jestli někoho nebudu opakovat.
Četla jsem o lidech kteří prožili klinickou smrt a ještě se vrátili. Ti, kteří umírali přirozeně, vnímali hezké světlo, tunel atd., ale člověk který chtěl spáchat sebevraždu prožíval svou klinickou smrt jako nějaké propadání se, přišlo mi to jako peklo. Nemyslím si, že smrt je konec problému, třeba je pak něco mnohem horšího.

Pane Bože. Nemohl by to všechno někdo smazat? Normálně jste mě uplně znudili, až jsem z toho dostal jiný myšlenky. Můžete se do mě přestat navážet? Prosím. Fakt mi to nedělá dobře, nepomůže to ani vám, ani mě. Svoje odpovědi jsem dostal a nechci tu číst nějaký rejpání.

Smazat to lze, ale nemyslím, že je to potřeba. Třeba ta debata nepomohla tobě, nebo ti nepomohla tak jak sji chtěl, ale možná že někomu jinému, bezejmenému, čtenáři, možná i mně?

A ty přece nemusíš číst to co nechceš. Návod ti asi nikdo nedá, popravdě, vůbec jsem o tom nepochybovala, cestu kterou ty chceš, ti tu nikdo neschválí, protože sem se lidi chodí s životem prát, ne skoncovat. To není apel, výčitka, je to holé konstatování.
Dobrou noc.

V diskusi a odezvách se postoupilo dál , mně to nedá a vrátím se k  počátku .
Napsal jsi , cos napsal . Ale fakt! jsi čekal , že co se týká tvé osoby ostatní připojí jen strohý  názor , návod  jak se vypořádat s tvými blízkými ? A že je opravdu nebude nic jiného zajímat a k ničemu  co se tebe týče se nevyjádří ? Nemyslím .
Píšeš , že ti na blízkých záleží a jim na tobě ROZHODNĚ záleží . Z napsaného  máme mít dojem , že jsi vlastně rozhodnutý , ale promiň . Přijde mi divný  rozhodnout se a  -  " ještě si skočím na net , poradit se , co s našima " . Asi to zjednodušuju a zlehčuju . Ale chápu , o těchto věcech , se líp baví s lidma , které neznám , než s těmi , kterým na tobě rozhodně záleží . A když , a jejich reakce byla taková jak píšeš , přemýšlím , jak a co jsi jim řekl , jak naléhavě , proč na nás tvoje slova působí tak , že se ti nabízí pomoc a blízcí reagují opačně ?
K tomu co píšeš:
A nepatříš ty sám mezi ty , kteří chtějí pravý smysl mylně vysvětlit  a pak žijí ve své , v jistém pohledu taky falešné , ale nepohodě ? A tvoje nenávist , kterou jsi zaslepený , proti komu , čemu ? Přijmout to blbý a hnusný , to nesympatický je úkol a dřina ,ale nejde to jinak .
Co píšeš , není lehké a neměnila bych .Když se ptáš proč , věř , že ke všemu těžkému , co se zdá , že už neuneseš , je " přibaleno " i kus síly , kterou  jistě máš , ale musíš  třeba i dolovat . Spočítaný je to dobře .
Píšeš , že tvůj stín nebo ďábel ti našeptává , abys prolil krev ? Ďábel - rafinovanost sama .V jedné modlitbě je : tělo , svět , ďábla přemáhám ... Takže nepřipisuj mu až takovou moc . Je až třetí .  A píšeš i o Bohu . A když se o všem zmiňuješ , musíš vědět , že jen kvalita se zkouší . O nekvalitní věci nemá nikdo zájem . Ani ďábel . Nemá cenu s ním diskutovat , ani nad sebou brečet . Ale bojovat . A sebevražda není adekvátní zbraň .
A máš pocit , že jsi sám ? Jen se mi zdá , že nevidíš ! A taky se mi vybavil jeden příběh , končí takhle nějak podobně . Ten , s kterým vždy kráčel Bůh a vedle svých , viděl v písku vždy i jeho stopy jak ho provází  , vyčítá : - - Opustil jsi mě ! Bylo mi těžko ! Nejhůř ! Nebyl jsi tu ! Viděl jsem celou dobu jen jedny stopy , byl jsem sám ! --Ty bláhový , ano, viděl jsi jen jedny stopy , vždyť  celou tu dobu jsem tě nesl v náručí .

Ach jo. Dobře, už budu hodnej kluk, nebudu už psát na žádná fóra abych tím narušoval klid ostatních, maximálně tak jen samé kladné věci, nejlépe smyšlené. Ani už nebudu nadávat na život nebo na svůj životní úkol, budu prostě bojovat i když nevím proč a za koho, budu poslušně všem odpovídat, že se mám dobře a neřešit problémy, protože to stejně dopadne dobře. Fajn, tak jsme to pěkně vyřešili, já jsem to pochopil a začnu teď žít jinak. Vy mi teď napiště, že jsem fakt debil, že jste si mysleli, že jsem lepší, že jsem si určitě jen ze všech dělal legraci, že takovýho debila by jste doma nechtěli, atd. Však vy už si nějaký vztekání, výčitky, nebo arogantní a povyšovací kecy vymyslíte. Těm kteří se drželi mého přání, nebo mi napsali to co mi pomohlo, těm děkuji. Těm kteří mě akorát vytočili, přeji aby se k nim někdo zachoval stejně, až budou na tom zle.

Nashle. Nebo raději sbohem. I když zas nechci aby jste mě podezírali, že věřím v Boha, to je jen zlozvyk. Prostě ahoj. :)

no.one.cares: ať už sis z téhle debaty vzal cokoli, ať už si se vytočil sebevíc.... jedno pozitivum to mělo - vidíš, že celému světu lhostejný nejsi...
Opravdu ti nikdo neřekne ve vší vážnosti "jasně, udělej to", protože tohle si nikdo na svědomí nevezme...
a nejsi debil, protože to pak já a desítky, stovky a tisíce lidí na téhle zemi by musely sedět v blázincích ...
pro všechny ostatní - nesuďte úděl nikoho, v jehož kůži jste nebyli, nikdo nikdy nedokáže pochopit míru a intenzitu trápení, kterou každý vnímáme jinak... Pamatujte, mějte oči dokořán, abyste až někdy potkáte někoho takového v reále, uměli i pak tak ochotně podat tu tolik pomocnou ruku, kterou potřebuje............

všem dobrou noc :)

Ach jo , opravdu nepodezírám , tak nebuď vytočenej . Vždyť - kdo chce tvoji pokorně sklopenou hlavu ?? A  tvoje ostatní  řeči  ....jednou jsi prostě napsal , tak  se vlastně třeba i vytáčej !

Jdu spát. Snad se mi to nějak rozleží v hlavě. Složil jsem dneska hudbu. :)

no.one.cares napsal(a):

Jdu spát. Snad se mi to nějak rozleží v hlavě. Složil jsem dneska hudbu. :)

No vidíš, složil jsi hudbu. A to moc lidí neumí. Máš světu co dát ..  Dobrou noc - tedy dnes už dobré ráno :).

Páni to je téma! Dovolte, abych i já reagoval, zatím našlapuje docela po špičkách, při okraji. Sám bych se sem nikdy nepodíval, ale byl jsem vyzván. Jedno bych chtěl předeslat: Tohle není Pavlač, patřilo to do Duchovní. A možná, kdyby to stálo v našem foru, měl by autor větší příležitost poohlédnout se kolem. Ne snad, že by odpovědi byly jiné, ale přístup jeho samotného by možná byl jiný, až by si přečetl nějaké články o Karmě, která to všechno způsobuje.

Slyším z něj tu zoufalou otázku proč?! Ale vždyť právě karmické zákonitosti na tohle odpovídají. Možná nebudou stačit, možná je zná a třeba reaguje navzdory anebo přímo v souladu s nimi. Snad postoje, které se snaží řešit, či alespoň zodpovědět, jsou tak zašmodrchané právě proto, že vidí dál. A snaží se při nich být v souladu s druhým břehem.

To teď nechci řešit. Chci odpovědět pár lidem kolem. Protože někteří z vás reagují skutečně hluboce, čistě a upřímně. Ne, No One není sám.., jenže to ještě nerozpoznává.

Májo s Jájou Tvůj otec to viděl a byl při tom. Tak se nemusíš trápit. Nemusíš mu to mít ustavičně za zlé. Neboť dokud se na něj hněváš, svazuješ ho. Já na Tvém místě bych se velmi pozorně podíval na svého syna. Možná je to on, protože Ti chtěl být na blízku. Nehodlal Tě po druhé zklamat.

A jestli ne, jestli určíš stoprocentně, že je docela jiné mentality, pak mu ještě nebylo dovoleno znovu vstoupit. Pak se hluboce zamysli nad tím, kdopak Ti to umetá cestičky, aby se Tvůj Osud napřímil?..

Třeba by stálo za to někdy poděkovat.

Ano, Cilko, viděl jsem přicházet Smrt. A od té doby ji volám a vítám, když se v koutku mého zorného pole objeví.

Ale zeptej se právě No One, proč není tak snadné ji vyvolat sám.

Každopádně se všemi souhlasím, kteří mu doporučujete, aby to skutečně napsal. - Proč?.. Na to vám nejlépe odpovím výňatkem ze svého elektronického deníku:

First day 24th. July 2004

Ne, tohle není můj první deník. Za svůj život jsem jich napsal možná osm nebo deset, ale všechny jsem zničil, protože se mi zdály příliš osobní, nechtěl jsem, aby se dostaly komukoli do rukou. Vlastně jeden zůstal, Křesťanský deník, neboť byl úplně jiný než ostatní, zachycoval mé počáteční období křesťanské cesty a zdál se mi natolik důležitý, že jsem neměl to srdce ho spálit. Dnes jsem opravdu rád, když se k němu občas mohu vrátit, a lituji zániku těch ostatních.

Nakonec není až tak důležité, jestli to jednou někdo bude číst, doufám, pak snad už budu mrtvý a nebudu se muset cítit trapně za takový vpád do soukromí. Důležité je, když prožívám nejhorší stavy, abych si mohl připamatovat, čím už jsem prošel, tehdy se člověku přeci jen trochu uleví. Všechny mé zápisky totiž vznikly z vleklého nepřestávajícího zoufalství. Nebylo jiného důvodu, abych psal úvahy do deníků, jen nepředstavitelné psychické utrpení, které mě provázelo po celý život a dohánělo mě k šílenství.

Odjakživa mi pomáhalo psaní. Tím, jak se člověk soustředí na výraz, na popsání onoho stavu vědomí, na přesné vystižení atmosféry, vlastně svým způsobem medituje. A tato meditace ho posune jinam. Uplyne několik hodin zatímco se autor snaží zachytit ono prchavé fluidum vyvrácené naděje i vnitřního roztříštění a po celou dobu je mysl koncentrována k literárnímu projevu, její těžiště se přesouvá od rozkladných procesů k tvůrčím. Nakonec od zápisků vstává obrozený, s novou klíčící nadějí v srdci.

To byl také důvod, proč jsem dříve psal pohádky. Intenzivní touha vstoupit do prostoru probíhajících čistých vztahů, omýt svou mysl laskavostí jednajících postav, nechat se prostoupit září úmyslů dobra. Miloval jsem ty bytosti. A ony do mne vstupovaly, jednaly uvnitř, rozmlouvaly spolu a dovolily mi být tichým svědkem jejich neposkvrněného světa.

Tak jsme tady spolu strávili celou noc a já jsem si všimla o čem píšeš až v 8 ráno. Smrt. To je krásné téma. Aspoň pro mě vždycky bylo. Já mám pocit, že bych si z toho něco měla vzít...
Nic víc k tomu nemám. Dneska v noci jsem přemýšlela nad písněmi keporkaků. Nikdo neví o čem jsou a proč zpívá... 
Jinak odpověď na tvoji otázku neznám...
Crabat... ráda bych tu to napsala před tebou, protože teď už to zní asi ještě víc trapně a hloupě, ale to nevadí...

Koudyová (jestli se sem ještě vrátíš), on to musí zvládnout sám! Není nikoho, kdo by mu pomohl, kdo by za něj určité věci vyřešil. I tu Smrt, pokud se rozhodne pro ni, musí zvládnout sám. Neslyšíš správně jeho, ani ty druhé, dokonce vlastní vědomí v Tobě nezanechává patřičné vhodné otisky. Jenom se snažíš ze svých beder rychle shodit to, co je Ti tak hluboce nepříjemné.

Jistěže na to máš právo (i když je trochu na pováženou vyvolat podobnou bouři a pak zmizet), ale nediv se potom, že takto zjednodušená řešení nenalézají odezvu, nemohou pomoci. Tedy ani Tobě ne. Právě jsi dostala příležitost zamyslet se sama nad sebou... Tak proč jí nevyužiješ?.. Proč nevezmeš tuhle karmickou výzvu zcela vážně, abys zpytovala své nitro. Možná nejde ani tolik o No One, možná jde víc o nás. Třeba se jednou No One probudí, v hlavě úplně jasno a rozeběhne se vstříc neznámému dobrodružství. Ale v nás dál zůstane ten osten, pokud se v rozhodujícím okamžiku neodvážíme pohledět do vlastní duše.

A třeba ani neexistuje řešení, jen dotyk Boží. Kdy každou takovouhle situací, jež přichází odněkud z prostoru, přičemž se vůbec nemusí týkat nás, jsme sami váženi.

Ale no tak.., Host Eska. Řeklas to hezky. Vážím si lidí, kteří přemýšlí nad táhlými naříkavými tóny keporkaků. Kteří dokážou bdít vyladěni na stejnou vlnu, když tomu druhému není dobře.

Jestli ti můžu poradit, jestli máš ještě v sobě alespoň malinkou jiskřičku života, tak si každý den "přesně" naplánuj, dělej cokoliv, třeba úplné banality a postupně si přidávej věci, které tě posunou dál - i kdyby to měly být jen 2 stránky přečtené v knize. Hlavně nebloumej! Alespoň mě to pomáhá ....

Ty duše zadumaná, zahleděná do měsíce. Na mnohých místech jsi to tu řekla opravdu pěkně. Ale tohle Nikdo nechce. On se s Tebou nebude dívat závojem tmy do stříbrných paprsků povstávající Naděje. Protože, ač sražen na kolena, si myslí, že všechno předem vyřešil, sklenul i pojal do své mysli. Jako by z úhlu, z něhož se dívá, bylo možné spatřit víc, než právě jen jediný výsek k prvnímu zaoblení kopce, který vidí.

"Ó Ty, mně podobný, můj Pane, budiž klet!"

A neslyší, jak se vesmír kolem něj tichounce směje a šeptá mu do ucha: "Zemři, zemři, když chápeš tak málo."  A třpytivé paprsky hvězd odpovídají: "Stejně na tom nezáleží. Znovu se narodí, znovu povstane." - "Jakápak tragedie?", zahovoří Prostor, "když se někdo nechá spoutat svou omezenou myslí a není ochoten změnit úhel pohledu". - "Taková bytost si nezaslouží setrvat, nechť je tedy protažena kalnými vlnami Barda", křičí rozhněvaně rostliny, které to právě na vlastní kůži prožily.

Takže asi takhle: Až náš No One zahrne tyto hlasy do svého rozhodnutí a bude ochoten je unést, aniž by přitom změnil svou žízeň po Smrti, pak mu poradím, jak to zařídit, aby to ty druhé nebolelo. Aby pokud možno vůbec nepochopili, co udělal.

No. One, tak vidíš sešla se Ti tu elita babinetu. Věř, je tu dobrá vibrace. Až se zklidníš a začneš číst ještě mezi řádky, zjistíš kolik jsi získal. Kolik energie by Ti každý chtěl obětovat, jen aby jsi žil!

Někdo by Tě dofackoval k rozumu, někdo do Tebe ryl, až to bolelo, někdo Tě i pobavil, někdo byl pro Tebe až otravný ...ale každý Ti chtěl pomoci!!!.....Musím se přiznat, že jsem se nemýlila, dobro žije. Jestli máš pocit, že Ti nikdo nemůže pomoci, jsi velmi na omylu. Možná zrovna teď se objevila jiskra naděje, která vskřísí v Tobě lásku k životu a dá naději k novému, co pomůže nejen Tvé duši.

I nepřijemné a bolestivé musíme poznat, abychom si vážili krásného, laskavého a milujícího...aj. Bojovat je někdy nutné do posledního dechu, jak fádní slova a jak pravdivá. Z toho, co se zdá neskutečné, se může proměnit v zázrak, pokud tomu dáš příležitost a budeš chtít.  Všichni se tu snažili právě o to, aby jsi chtěl! Vždy tam ale musí být Tvoje touha, víra a pokora. Nemůžeme mít všechno a hned. Dobré je , někdy něčeho se vzdát, abychom  mohli  i získat. Přeji všem krásný a klidný večer. D.

život je příliš krátký na to abyhcom si ho vzali

No.One, sebevraždou vyřešíš "jen" tělo, Tvá duše bude řešit dál............

Budeš-li přece jen chtít psychologa, můžu poskytnout kontakt. Zabývá se právě takovýma lidma jako jsi Ty.
kalcie@seznam.cz

milá miško,tedy koudyova,to muselo být pro tebe fakt zlé číst o sobě takové nesmysly,neboj mi tě nedáme a těšíme se až se stavíš na kafčo.Jen doufám,že jsem tě odhalila správně,pokud je to někdo jiný tak sorry.

Ahojky, nevím, jestli to budeš číst, ale nech si nějakou delší dobu na rozmyšlenou... Být Tebou, tak si určím např. půl roční lhůtu a pokud i za tu dobu budu mít pocit, že můj život nemá smysl a nemám na co dál se těšit, tak bych řešila dál... ale už příští týden může být všechno jinak a Tebe čekat ještě hodně krásných věcí... My v rodině měli úmrtí - bylo mu 26 let a zemřel nešťastnou náhodou a stejně do dnes čekáme že se otevřou dveře a on tam bude... ve spoustě lidí vidím jeho úsměv a jeho nejbližší to bolet nepřestalo ani po letech... Nemyslím, že cokoliv bys jim na vysvěletnou napsal, by jejich zármutek zmírnilo, stejně budou hledat odpovědi na otázky - co by kdyby a budou si vyčítat, že ten den Ti nezavolali a nebo že nepoznali že se s Tebou něco děje, nebo že nebyli v poslední chvilce u Tebe. Opravdu máš pocit, že Tě tady už nic nečeká? Co třeba západ slunce? Umíš si představit, že ho dnes nebo zítra uvidíš naposled? A co když s Tebou má osud nějaký záměr a Ty násilně přerušíš plynulost děje? Třeba ještě někde něco nebo někdo na Tebe čeká... Podle mého názoru je sebevražda omluvitelná (z pohledu nejbližších - resp. jejich utrpení) jen pokud jsi nevyléčitelně nemocný a i tehdy bych být Tvoje blízká duše o tom chtěla vědět, že máš tak velké trápení... Všechno ostatní je řešitelné... i kdybys měl zrovna pocit, že ne... Prosím, dej si ještě šanci a těm co Tě mají rádi taky... možná jim zkus povědět, co se Ti honí v hlavě... určitě máš kolem sebe někoho, kdo podá pomocnou ruku a koho by Tvůj odchod nikdy nepřestal bolet...

Já jen zkouším, kde se vlastně má zpráva objeví.
Nechce se mi pročítat návody, tak raději pokus o omyl.

Takže vím, jak to funguje.
Toto téma mě dnes donutilo zaregistrovat se. Čtu různé příspěvky již delší dobu.
Už je to delší doba, vic než rok. Dozvím se, co je dnes s    no.one.cares  ????

Tedy četla jsem jenom ten první příspěvek, takže možná nenavazuji na lidi potom, já jsem uvažovala nad tímto činem mnohokrát, právě ohled na to, že bych zničila život mým blízkým lidem, mne tlačí dál, našla bych klid, odpočinek a řešení pro sebe, jsem jediná dcera, vzala bych srdce svojí matce, jsem matka,  zhoršila bych možnosti svých synů na studium a vzala jim zázemí, zasáhla bych těžce svého muže, takže jsem vždy volila variantu ,ještě ne a vydržet, jinak léky jsou nejšetrnější a na spaní je lékař napíše vždy, to je to nejmenší, vlastně i toho mladého člověka, jako mnoho lidí i mne chrání před tímto jednoduchým řešením láska k druhým lidem. Myšlenka, že to mohu kdykoli udělat ,ovšem dává člověku svobodu a nadhled, proto ji nezatracuji.

Ariki, když si klikněš na jméno uživatele, zobrazí se ti, že autor tohoto vlákna se tady krom čtyř dnů před tím víc než rokem nevyskytl, resp. nenapsal příspěvek. Těžko říct, jestli o něm někdo něco ví.

Téma o sebevraždě je aktuálně i na psychologické http://fora.babinet.cz/viewtopic.php?id=23965 , na duchovní je trochu starší téma Samovražda z pohladu reinkarnácie http://fora.babinet.cz/viewtopic.php?id=9688 , které se postupem času "zvrtlo" a jednu chvíli bylo o sebevzraždě obecně, jedno podobné téma bylo i na -náctiletých http://fora.babinet.cz/viewtopic.php?id=14254 .

Čím tě to tak zaujalo, smím-li být zvědavá?

No, čím mě to Judito zaujalo? Těžko říct, je toho asi víc.
Už delší dobu čtu různá témata a diskuse, ale neměla jsem potřebu se registrovat a přispívat.
Až včera ....
Moc se mi líbí, jak to tady funguje a když se nad tím tak zamýšlím, je to jednoduché a geniální zároveň.
Kolikrát tady lidé napíšou věci, které by třeba svým nejbližším neřekli a nebo takové nejbližší ani nemají.
A většinou najdou podporu, radu a názory ostatních. Hlavně v té chvíli, kdy potřebují nejsou sami. A lidé, kteří píší své názory nejsou ničím zatíženi, vždyť pisatele neznají, takže mají nadhled a odstup, který je v takových situacích asi nejlepší. Kamarádka, které se svěříš to musí logicky vidět trochu jinak.

No a ráda bych věděla, kam se ten příběh no.one.cares dostal. Jestli opravdu realizoval to, nad čím tak uvažoval a s čím chtěl poradit, nebo se v současné době má fajn a na tu dobu před více než rokem nerad vzpomíná.

Příspěvky k tomuto tématu hodně říkaly o jejich autorech, většinou byli hodně vyprovokovaní a měli potřebu říci k problému své. Od odsouzení, potřeby pomoci, zlehčení situace .....
Ale všechny, ať byly jakékoliv, směřovaly k tomu toho člověka zastavit a přesvědčit.
Povedlo se jim to?????????

ARIKI - (Kolikrát tady lidé napíšou věci, které by třeba svým nejbližším neřekli...)
...a nebo si ani nástinem nedovolili v reálu reagovat tak, jako reagují tady... ;) :lol:

No a to je Hellgo právě skvělý, určitě to spoustě lidem pomohlo.
Kolikrát řešíš takový "blbosti", který si Ti v tu chvíli zdají být zásadní. Pak si přečteš, že jiní mají skutečné problémy, zamyslíš se, rozsvítí se Ti.....
Nebo musíš vyřešit a vyrovnat se s něčím opravdu vážným, lidi Tě podpoří a ještě předají vlastní názory a zkušenosti. Jsem ráda, že jsem na babinek přišla (i když musím říct, že ten název mě málem odradil :-))

Ale chodí sem i dost kluků, takže to není opravdu jen babinec. Tady to pomáhá, je tady fajn a člověk se nemusí stydět cokoliv říct.

Ahoj Modroočko, Tebe znám (teda odsuď)!!!
Když jsem si tady tak listovala a četla, tak mě některé příspěvky zaujaly více než ostatní - Tvé k nim zrovna patří!
Prostě jsou ji někteří tak nějak bližší - tak hezký den!

Já myslím, že všechny problém  jsou skutečné, pokud je někdo jako problém vnímá... Někomu pomůže říct si "vždyť jsem na tom vlastně dobře", někoho to může vrhnout do ještě hlubší deprese - "ˇvlastně žádný "opravdový" problém nemám, tak proč je mi mizerně". Každému pomůže něco jiného.

V každém případě je to jen poradní hlas nebo podpora, rozhodnutí je na každém, stejně jako následky.

Hm, původní nit byla, jak umřít a neranit své bližní...(nebo tak nějak podobně...) :D Asi by bylo dobrý, zahodit doklady, vyrazit na přehradu, uvázat si na nohu pěkně velkej šutr a hodit se do vody...Taky by šlo se polejt benzínem a škrtnout, (oni ty registračky zubařů, tady u nás, nejsou žádnej zázrak) a nebo vycestovat a picnout se u "sousedů", ať maj vzteka... Jenže otázka asi spíš zněla né jak umřít, ale "vykonat" a přitom "neranit" bližní... Jsem pro - neranit! Když už se musí až tak, je to věc soukromá a když je věc tak osobní, jako by smrt být měla, tak nač do toho někoho tahat? ;) :D Ale zase na druhou stranu, kdyby byl život pes a lump a vagabund, co jednoho otráví tak, že se mu nechce žít, tak ať mě všichni vlezou na záda, tak jakýpak ohledy? Ať si to taky užijou...! :supr: To bych se zas picla v obýváku, nebo aspoň oběsila, protože při oběšení povolí svěrače a to musí bejt, krom toho šoku, taky pěknej zážitek pro "pozůstalí"...No a co? Dobře jim tak! :lol:

Ja snívam o otm, že až ma to tu omrzí, vyplávam na more (najlepšie Stredozemné) a proste už sa nevrátim. Žiadne problémy so zvieračmi, hygienou, umývnaím mŕtvoly, krmeáciou či pohrebom... Nič. Naveky súčasť mora :P . Len aby tie sily ešte boli.... A potom, pravda, je tu otázka čo s poistkou :/ ...

Bábi, to seš celá ty ... škodolíbka aj po smrti? A kdože to bude uklízet, co? No dědek né ... zasejc to zbude na nás :( :lol::lol:

Seli, vzor Martin Eden?

ARIKI napsal(a):

Takže vím, jak to funguje.
Toto téma mě dnes donutilo zaregistrovat se. Čtu různé příspěvky již delší dobu.
Už je to delší doba, vic než rok. Dozvím se, co je dnes s    no.one.cares  ????

Jojo zije nebojte

Amen.