Dlouho jsem váhala a dodávala si odvahy napsat svoje trápení, ale chci se posunout a konečně být šťastná, proto jsem překonala strach. Obracím se na vás, protože moc ráda čtu Vaše příspěvky. Velmi dobře jim rozumím a 100% ně souhlasím. Dokonce některé myšlenky si i ukládám. Sama jsem přečetla již spoustu knížek, které korespondují s Vašimi příspěvky. Ale problém není v tom to pochopit, ale jak to realizovat v životě. Můj život je v myšlenkách duchovní, ale realita je dost prázdná a asi bohužel povrchní. Tím, jak toužím po lásce se pak chovám povrchně :-((  Mám pocit, že vše chápu teoreticky, ale můj život je nadále stejný a já s tím neumím pohnout. Jasně s pomocí psychologa. Docházím k psycholožce..., je úžasná.... velmi mi pomáhá, ale vždy když se chceme podívat do dětství a začít rozpřádat to klubko od začátku, tak já si bohužel z dětství moc nepamatuji. Měla jsem vcelku normální dětství. Rodiče mě milovali a milují, jen mi to asi nedokázali dostatečně dát..., prostě jsem to pravděpodobě necítila, jen slyšela. Nevím, jestli mi teď rozumíte.... Vím, že mě milují, ale tu lásku jsem nikdy nedostávala fyzicky. Takže mi v hlavě utkvěla slova, ale moje citová nádrž je prázdná. Prosím, pomůžete mi?? Díky za vše. Isis.

Ahoj,
napadlo mne, ze rodice proste neznaji tvuj "jazyk lasky"... Kazdy z nas mluvi jinym: nekdo potrebuje doteky, pohlazeni, nekdo krasna slovicka, jiny trebas i drobne darecky, dalsi ciny, tj pripraveny vylet, navstevu kina ap.... Zkus se zamyslet, jaky je vlastne tvuj jazyk lasky? Co je treba udelat, abys mela pocit, ze jsi milovana. A nauc se to sdelovat i ostatnim, aby si nemysleli, ze ti staci to, co jim...
Ja osobne si myslim, ze mit se rada znamena odhalit sve dobre, ale i spatne vlastnosti, prijmout se ve sve celistvosti, nic neschovavat pred druhymi, ale ani sama pred sebou. Pak muzes dobre stranky rozvijet a na tech spatnych pracovat, abys je pouzila k dobru sobe i ostatnim. Ono neni nekdy od veci byt i sobecka, neprijemna, agresivni.... stejne jako otevrena a mila. Proste se neboj byt sama sebou :)

Ahoj Isis,

Pan to napsala moc hezky - její myšlenka "jazyka lásky" je zajímavá.

Za mě:

mám v poslední době trošku smutno na duši, protože začínám mít pocit, že to, co se v nás uložilo v brzkém dětství, můžeme sice pochopit, ale změnit? Nevím. Já - stejně jako ty - chápu své potíže a dokonce i vím, co bych na svém vnímání světa a chování k ostatním měla změnit. Jinými slovy: teorii mám zvládnutou.

Jenže když změním své chování, už to nebudu já. Tobě vaši neuměli dát najevo lásku tvým "jazykem", abys jí od nich doopravdy cítila - to je problém tvůj. Moje paralela tvého problému zní: doma jsem to měla velmi neradostné a musela jsem se naučit bojovat (hlavně s tátou). Nejprve to bylo z donucení (abych doma přežila), jenže pak jsem se v tom tak zdokonalila, že mě ten bojovný postoj ke světu začal "bavit". Prostě jsem se to dobře naučila. Takže z toho, co byla dřív nutnost, se stala moje přirozenost. Vystudovala jsem vejšku na samý jedničky a v práci jsem vždycky celkem excelovala.

Teď to vypadá v mém životě tak, že jsem velmi úspěšná v práci, nemám vůbec problém s prosazením svých názorů (někdy až dost tvrdě), jsem velmi asertivní a praktická. Zkrátka si ve všem poradím. Jenže ouha jsou moje vztahy s muži. Já jsem prostě vyrostla na bojišti a tak je ze mě voják. Neustále jaksi jednám z pozice síly a to je velmi neženské. Každého mužského "lehce zmáknu" a pak mě přestane bavit. A on si vedle mě přestane připadat jako muž.

Takže jsem ti asi moc neporadila. Na psychoterapii se dozvíš co je špatně a co máš dělat - ale jsme toho vůbec schopné? Přepsat ten prazákladní vzorec, který je prorostlý každou buňkou našeho těla? Já začínám být skeptik. A tak se i já Pandorry ptám, co dělat?

Av, a jak tě vnímají ostatní? Jako asertivní nebo jeko tyrana? :vissla:

Kalik a jeho hlasky :D

ale zaplietame sa do diskusie, kam nemame... kalik odchoooood...  :kapitulation: a ja s tebou....
prepacte kocky... :pussa:

To je přesně  napsané, Avalonko  --" prazákladní vzorec " ...a jak ho  aspoň  upravit,  pokud  úplně předělat nejde ?
Taky  bych potřebovala  vědět,  jak na to.

Rozumem to člověk ví,  z čeho  pramení  ty "prazáklady", ale  když pak přijde konkrétní situace,  tak  zas "naskočí"  ta  reakce  podle starých vzorců.... i když  jsem si stokrát říkala, že  to příště  budu dělat jinak.

tak se připojuju  k dotazu , napište, kdo jste  zvládli  tu   "výměnu  starých  vzorců  chování  za nové"

No, mne sa to napriklad stale nedari.....

Navonok povedzme viem svoje spravanie ovladat ale nie som pritom stastna.... S kazdym pokusom zmeny narasta vo mne vacsie a vacsie napatie, namiesto ulavy.... Blbe.

Tak ja ked som sa snazila istym sposobom zmenit, tak aj tak som nakoniec skoncila tam kde vzdy.... lebo som vsetko v sebe dusila, lebo som straaasne tuzila vytvorit rodinnu pohodu a klud... no a potom nastal ten oooobrovsky vybuch pocitov z uuuuplnej malickosti a dotycny nechapal... nechape dodnes...
ale to sa asi netyka temy "ako sa mat rada"... hmmm, tak nevadi.... ale tiez je to asi nejaky ten "vzorec spravania"... co vy na to Pan  a Av?

Vidis Sunny, ja sa snazim zmenit vo vztahu k priatelovi,lenze mi to velmi nejde. Nemozem si pomoct, roztrpcenie vo mne jednoducho kazdym dnom narasta, citim permanentny tlak, aj ked nedam napriklad navonok najavo nic. Nedokazem sa zmierit s tym, ze mi lasku neprejavuje takym sposobom, aky potrebujem a na aky som zvyknuta. Stale to mam tak 50:50, bud si zvyknem, alebo pred rozchodom aj tak neuteciem.


Alebo, ze by sa to este zmenilo z jeho strany? Mozno, ale velmi nedufam....

sunny2 napsal(a):

Tak ja ked som sa snazila istym sposobom zmenit, tak aj tak som nakoniec skoncila tam kde vzdy.... lebo som vsetko v sebe dusila, lebo som straaasne tuzila vytvorit rodinnu pohodu a klud... no a potom nastal ten oooobrovsky vybuch pocitov z uuuuplnej malickosti a dotycny nechapal... nechape dodnes...
ale to sa asi netyka temy "ako sa mat rada"... hmmm, tak nevadi.... ale tiez je to asi nejaky ten "vzorec spravania"... co vy na to Pan  a Av?

myslím, že se to tématu  týká, a hodně. Přece cesta k tomu, mít se ráda, -  vede přes změnu  svého chování,  třeba jak to popisuješ ty.





Je nás víc,  co potřebujem  vědět, JAK  to  "překopat"   v sobě...   aby  "rostlo"  to, co  má.


Faf, nemá smysl  čekat, až se druhý změní,  jako první. Nezmění. .   taky jsem na to čekala  zbytečně

noo Faf, poviem ti to tak ako som to citila ja...
nerobilo mi problem prisposobit sa partnerovi do tej miery, do ktorej som to zvladala a spoznavala este samu seba... problem by mi to nerobilo ani nadalej AAAALE.... spravanie sa menilo LEN  z mojej strany... a to ma stvalo. a to bol dovod preco som potom vybuchla pri malickosti. lebo som mala pocit, ze davam len ja. a s tym som sa nechcela zmierit. nedokazala som v sebe prekonat jeho vetu "ale ked ja taky nie som..." ani JA som nebola uuuplne taka, ale aspon som sa snazila... asi sa tomu vravi kompromis... a to je o tom, ze tam musia byt dvaja...
neviem presne ako je to u vas... ale ja som debilne VAHY  potrebujem harmoniu  a rovnovahu. to co davam to chcem aj dostavat. a nechcem vsetko, chcem, aby si aj ten druhy zachoval kus svojho JA... neviem ci je toto egoisticke alebo nie... no ved uvidim reakcie...

ano, kompromis :)

tak kalik, este teda napis predstavu TVOJHO  kompromisu....

No sunny - tak u mě to bolo také isté. Tedy, myslím si to.

- meniť samu seba ?!  zmeniť seba, je taká istá hlúposť ako meniť druhých :dumbom: , nezmysel,

-   keď hľadáš v čom je v tvojom živote problém,  najdeš príčinu,  pochopíš, dávaš do praxe a aj tak to v tebe zostáva -potom si pochopil     
     nesprávne, preto to nejde
    / ja kým som na toto prišla, to radšej ani nejdem hovoriť  /

KALIK napsal(a):

ano, kompromis :)

Kaličku,   ty už jsi zase   někde jinde....

sunny, kompromis jke kompromis a jak si ho popsala, tak by to mělo být. Každý stejnou měrou.

gemi, nee, jsem stále tady :D

Kaliku - máš pěkné moto :)

gemi napsal(a):

sunny2 napsal(a):

Tak ja ked som sa snazila istym sposobom zmenit, tak aj tak som nakoniec skoncila tam kde vzdy.... lebo som vsetko v sebe dusila, lebo som straaasne tuzila vytvorit rodinnu pohodu a klud... no a potom nastal ten oooobrovsky vybuch pocitov z uuuuplnej malickosti a dotycny nechapal... nechape dodnes...
ale to sa asi netyka temy "ako sa mat rada"... hmmm, tak nevadi.... ale tiez je to asi nejaky ten "vzorec spravania"... co vy na to Pan  a Av?

myslím, že se to tématu  týká, a hodně. Přece cesta k tomu, mít se ráda, -  vede přes změnu  svého chování,  třeba jak to popisuješ ty.





Je nás víc,  co potřebujem  vědět, JAK  to  "překopat"   v sobě...   aby  "rostlo"  to, co  má.


Faf, nemá smysl  čekat, až se druhý změní,  jako první. Nezmění. .   taky jsem na to čekala  zbytečně

No, ja praveze tu jeho zmenu uvazdam ako uz asi najmenej pravdepodobnu moznost....

Ja som nechcela menit seba, ani svojho partnera... a to nechcem ani teraz...
chcela som len zmenit pristup k sebe, ale tiez, aby ten pristup zmenil aj on...
ja viem, ze vsetko by som si musela vydiskutovat s nim, ale kazdy jeden rozhovor by asi skoncil hadkou...
ale kaslem na to.. teda aspon pre tuto chvilu....

Fe, vlastní výroba :D

sunny, co to znamená změnit přístup k sobě? :/

sunny2 napsal(a):

noo Faf, poviem ti to tak ako som to citila ja...
nerobilo mi problem prisposobit sa partnerovi do tej miery, do ktorej som to zvladala a spoznavala este samu seba... problem by mi to nerobilo ani nadalej AAAALE.... spravanie sa menilo LEN  z mojej strany... a to ma stvalo. a to bol dovod preco som potom vybuchla pri malickosti. lebo som mala pocit, ze davam len ja. a s tym som sa nechcela zmierit. nedokazala som v sebe prekonat jeho vetu "ale ked ja taky nie som..." ani JA som nebola uuuplne taka, ale aspon som sa snazila... asi sa tomu vravi kompromis... a to je o tom, ze tam musia byt dvaja...
neviem presne ako je to u vas... ale ja som debilne VAHY  potrebujem harmoniu  a rovnovahu. to co davam to chcem aj dostavat. a nechcem vsetko, chcem, aby si aj ten druhy zachoval kus svojho JA... neviem ci je toto egoisticke alebo nie... no ved uvidim reakcie...

No jasne, podla mna absolutne nie si egoista, si strasne spravna baba. :-)

Ja mam problem so sebou, chcem nejake veci, ale vyzera to tak, ze sa neda chciet ich naraz. Tak sa teda zmierujem s myslienkou, ze si musim vybrat a potom sa uz zbytocne nenervacit kvoli tomu, co som si vybrala a teda ze tym padom som sa niecoho musela vzdat. Bohuzial sa mi ale stale nedari odohnat hlodavu myslienku, ze mozno by to predsa islo nejako mat vsetko dokopy.
A takisto mam problem, mam pocit, ze by som nejaka mala byt, vnimat veci rozumne a tak sa aj spravat, ale jednoducho mi to nejde. A ked aj, nevychadza to spravanie sa z mojho vnutra, je to len moje vlastne presviedcanie seba samej, ze tak je to spravne. Bohuzial, sa mi casto presvedcit samu seba nedari. Je to hrozne, nekonecny stres.

Ale mozno to cele takto pocitujem len preto, ze nemam naozajstne problemy, ako by tato povedal. :-)

Pandorraa napsal(a):

Ahoj,
napadlo mne, ze rodice proste neznaji tvuj "jazyk lasky"... Kazdy z nas mluvi jinym: nekdo potrebuje doteky, pohlazeni, nekdo krasna slovicka, jiny trebas i drobne darecky, dalsi ciny, tj pripraveny vylet, navstevu kina ap.... Zkus se zamyslet, jaky je vlastne tvuj jazyk lasky? Co je treba udelat, abys mela pocit, ze jsi milovana. A nauc se to sdelovat i ostatnim, aby si nemysleli, ze ti staci to, co jim...
Ja osobne si myslim, ze mit se rada znamena odhalit sve dobre, ale i spatne vlastnosti, prijmout se ve sve celistvosti, nic neschovavat pred druhymi, ale ani sama pred sebou. Pak muzes dobre stranky rozvijet a na tech spatnych pracovat, abys je pouzila k dobru sobe i ostatnim. Ono neni nekdy od veci byt i sobecka, neprijemna, agresivni.... stejne jako otevrena a mila. Proste se neboj byt sama sebou :)

Pan, děkuji za impuls. Tu knížku samozřejmě znám a je nádherná. Jen já na ni nějak pozapomněla. Hned dnes se do ní podívám a najdu svůj jazyk lásky. Ale co dělat s tím, že při terapii je nutné znát své dětství a já si ho moc nevybavuji. Prostě to pravděpodobně je tak, že jsem vlastně nezažívala žádné silné okamžiky, které bych si zapamatovala.  Hodně mě vychovávala babička.  A s rodičk spíš jen takový všední život. Vím, že mě rodiče milovali, ale mezi nimi nebyl dobrý vztah. A často se hádali. Je to složité... Příčiny proč jim to neklapalo znám, je to bohužel tak, že můj tatínek měl v době těhotenství mojí matky ( když čekala mě ) milenku:-((( ( Takže jsem nechtěné dítě!! ) :-(((((  A pak to vypadalo tak, že matka měla navrch a tátu tím vlastně udupala. Zkrátka mám pocit, že on už se pak nevyvíjel jako osobnost směrem nahoru, ale pod tlakem výčitek stagnoval. A mamina byla a je generál. Dnes už se spolu žili tak, že jsou v pohodě:-)) Já žiju odděleně s manželem a synem. Z mých rodičů je dnes vzor babičky a dědečka:-)) Ale jak já se mám dostat ke vzpomínkám na dětství?? Něco si pamatuji, ale mnoho toho není.....

avalonka napsal(a):

Ahoj Isis,

Pan to napsala moc hezky - její myšlenka "jazyka lásky" je zajímavá.

Za mě:

mám v poslední době trošku smutno na duši, protože začínám mít pocit, že to, co se v nás uložilo v brzkém dětství, můžeme sice pochopit, ale změnit? Nevím. Já - stejně jako ty - chápu své potíže a dokonce i vím, co bych na svém vnímání světa a chování k ostatním měla změnit. Jinými slovy: teorii mám zvládnutou.

Jenže když změním své chování, už to nebudu já. Tobě vaši neuměli dát najevo lásku tvým "jazykem", abys jí od nich doopravdy cítila - to je problém tvůj. Moje paralela tvého problému zní: doma jsem to měla velmi neradostné a musela jsem se naučit bojovat (hlavně s tátou). Nejprve to bylo z donucení (abych doma přežila), jenže pak jsem se v tom tak zdokonalila, že mě ten bojovný postoj ke světu začal "bavit". Prostě jsem se to dobře naučila. Takže z toho, co byla dřív nutnost, se stala moje přirozenost. Vystudovala jsem vejšku na samý jedničky a v práci jsem vždycky celkem excelovala.

Teď to vypadá v mém životě tak, že jsem velmi úspěšná v práci, nemám vůbec problém s prosazením svých názorů (někdy až dost tvrdě), jsem velmi asertivní a praktická. Zkrátka si ve všem poradím. Jenže ouha jsou moje vztahy s muži. Já jsem prostě vyrostla na bojišti a tak je ze mě voják. Neustále jaksi jednám z pozice síly a to je velmi neženské. Každého mužského "lehce zmáknu" a pak mě přestane bavit. A on si vedle mě přestane připadat jako muž.

Takže jsem ti asi moc neporadila. Na psychoterapii se dozvíš co je špatně a co máš dělat - ale jsme toho vůbec schopné? Přepsat ten prazákladní vzorec, který je prorostlý každou buňkou našeho těla? Já začínám být skeptik. A tak se i já Pandorry ptám, co dělat?

Ahoj Av, 

prosím, přečti si co jsem odpovídala Pan. Přesně pochopit co a proč se událo a děje,  to mi jde. Ale nějak je to povrchové a příliš rozumové. Mám pocit, že já to potřebuji pochopit i srdcem a vrátit se do dětství, ale to mi nejde:-((

I když určité pokroky dělám.  Vždy jsem hledala citové naplnění od někoho jiného. Jasně od chlapa:-) A ejhle... většinou jsem pěkně dopadla na pusu:-)) Takže jsem se rozhodla, že tudy cesta nevede!!! Vím, že musím začít u sebe! Já sama musím být vnitřně plna lásky... pak  ji mohu dávat, ale hlavně i dostávat. Doteď jsem přesně byla vzor " závisláka na lásce ":-)) Lépe... jsem pořád, ale právě proto jsem Vás oslovila, nechci už být!! Nejhorší na tom je... , že přesně chápu všechny ženy, které sem píší, že aby mohly být šťastné..., touží po krásném a naplňujícím vztahu. Já také!!! A hodně moc a právě proto se mi nedaří! Mám ve svém životě dost velký bordel. A kde začít?? Od sebe!! Ale také začínám být skeptik:-((

Av, tak co s tím?? Radovat se z věcí okolo sebe, ano! Souhlasím! Ale já to prostě neumím:-((  Co když to neumím už z dětství?? Jak pak mám být šťasná ??

Isis

faf napsal(a):

Vidis Sunny, ja sa snazim zmenit vo vztahu k priatelovi,lenze mi to velmi nejde. Nemozem si pomoct, roztrpcenie vo mne jednoducho kazdym dnom narasta, citim permanentny tlak, aj ked nedam napriklad navonok najavo nic. Nedokazem sa zmierit s tym, ze mi lasku neprejavuje takym sposobom, aky potrebujem a na aky som zvyknuta. Stale to mam tak 50:50, bud si zvyknem, alebo pred rozchodom aj tak neuteciem.


Alebo, ze by sa to este zmenilo z jeho strany? Mozno, ale velmi nedufam....

Milá Faf, moc Ti rozumím...  Ale v tom je zakopaný pes.  Nesmíme se měnit ve vztahu k někomu, ale musíme změnit svůj vnitřek. Ale jak to také moc nevím:-((

KALIK napsal(a):

sunny, co to znamená změnit přístup k sobě? :/

no, asi sa naucit mat sa radsej.... a nezakladat vsetko na stasti toho druheho... nenechat sa zatlacit do kuta a presvedcit o tom, ze len to co vravi druhy je spravne, lebo on je starsi...
kalik, este neviem presne odpoved na tuto otazku...
u mna bol problem, ze som sa velakrat pristihla pri myslienke, "co by na to povedal on..." ked som sa napr. strasne blaznivo bavila, koketne rozpravala, bola "dvojzmyselna..." ci by mu to nevadilo a nebral to ako nejaky "podraz"... no, "podraz" nie je to spravne slovo. ale on ma taku spoznal "blaznivu, trosku perverznu, dvojzmyselnu...". ale vsetko bolo vzdy len v ramci debaty...

Isis1 napsal(a):

faf napsal(a):

Vidis Sunny, ja sa snazim zmenit vo vztahu k priatelovi,lenze mi to velmi nejde. Nemozem si pomoct, roztrpcenie vo mne jednoducho kazdym dnom narasta, citim permanentny tlak, aj ked nedam napriklad navonok najavo nic. Nedokazem sa zmierit s tym, ze mi lasku neprejavuje takym sposobom, aky potrebujem a na aky som zvyknuta. Stale to mam tak 50:50, bud si zvyknem, alebo pred rozchodom aj tak neuteciem.


Alebo, ze by sa to este zmenilo z jeho strany? Mozno, ale velmi nedufam....

Milá Faf, moc Ti rozumím...  Ale v tom je zakopaný pes.  Nesmíme se měnit ve vztahu k někomu, ale musíme změnit svůj vnitřek. Ale jak to také moc nevím:-((

ISIS, nemyslim, ze sa ti podari zmenit svoje vnutro... a menit sa vo vztahu k niekomu tiez nie je to spravne..  ja by som skor mala na mysli ZMENIT SVOJ PRISTUP k tomu niekomu... kvoli jeho povahe, citlivosti... tak ako musis inak pristupovat k detom, starym ludom, nadriadenemu... kazdy je ina povaha a inak premysla... a ide o to poznat toho cloveka a pristupovat k nemu tak, aby obe strany boli spokojne... asi sa nevyjadrujem celkom presne a jasne... ale inak to neviem..

sunny, miluju perverzní a dvojsmyslné dívky :D

katafyge napsal(a):

- meniť samu seba ?!  zmeniť seba, je taká istá hlúposť ako meniť druhých :dumbom: , nezmysel,

-   keď hľadáš v čom je v tvojom živote problém,  najdeš príčinu,  pochopíš, dávaš do praxe a aj tak to v tebe zostáva -potom si pochopil     
     nesprávne, preto to nejde
    / ja kým som na toto prišla, to radšej ani nejdem hovoriť  /

Prosím, můžeš mi to vysvětlit?? Je problém, najdu příčinu a dá se do praxe, to je jasné. A přesto ten problém zůstává?? ( třeba ta praxe nebyla správná, není to možné?? ) A proto to nejde??
Fakt Ti nerozumím...  Pomůžeš mi to pochopit??

Isis

Isis1 napsal(a):

faf napsal(a):

Vidis Sunny, ja sa snazim zmenit vo vztahu k priatelovi,lenze mi to velmi nejde. Nemozem si pomoct, roztrpcenie vo mne jednoducho kazdym dnom narasta, citim permanentny tlak, aj ked nedam napriklad navonok najavo nic. Nedokazem sa zmierit s tym, ze mi lasku neprejavuje takym sposobom, aky potrebujem a na aky som zvyknuta. Stale to mam tak 50:50, bud si zvyknem, alebo pred rozchodom aj tak neuteciem.


Alebo, ze by sa to este zmenilo z jeho strany? Mozno, ale velmi nedufam....

Milá Faf, moc Ti rozumím...  Ale v tom je zakopaný pes.  Nesmíme se měnit ve vztahu k někomu, ale musíme změnit svůj vnitřek. Ale jak to také moc nevím:-((

No, tak to sme dve. :-) je to hrozne, a mozno to chce len spravneho partnera, teda aspon v mojom pripade. Ale chcela by som sa naucit byt nad vecou, a necitit sa pred kazdym problemom uplne znicena a malicka a tak. Az porides ako na to, Isis, skor ako ja, daj prosim vediet. :-) Zatila sa pokusam snazit dalej. hm...

sunny2 napsal(a):

Isis1 napsal(a):

faf napsal(a):

Vidis Sunny, ja sa snazim zmenit vo vztahu k priatelovi,lenze mi to velmi nejde. Nemozem si pomoct, roztrpcenie vo mne jednoducho kazdym dnom narasta, citim permanentny tlak, aj ked nedam napriklad navonok najavo nic. Nedokazem sa zmierit s tym, ze mi lasku neprejavuje takym sposobom, aky potrebujem a na aky som zvyknuta. Stale to mam tak 50:50, bud si zvyknem, alebo pred rozchodom aj tak neuteciem.


Alebo, ze by sa to este zmenilo z jeho strany? Mozno, ale velmi nedufam....

Milá Faf, moc Ti rozumím...  Ale v tom je zakopaný pes.  Nesmíme se měnit ve vztahu k někomu, ale musíme změnit svůj vnitřek. Ale jak to také moc nevím:-((

ISIS, nemyslim, ze sa ti podari zmenit svoje vnutro... a menit sa vo vztahu k niekomu tiez nie je to spravne..  ja by som skor mala na mysli ZMENIT SVOJ PRISTUP k tomu niekomu... kvoli jeho povahe, citlivosti... tak ako musis inak pristupovat k detom, starym ludom, nadriadenemu... kazdy je ina povaha a inak premysla... a ide o to poznat toho cloveka a pristupovat k nemu tak, aby obe strany boli spokojne... asi sa nevyjadrujem celkom presne a jasne... ale inak to neviem..

Ahoj Sunny, něco na tom je. Změnit přístup! Ano! Ale když změníme přístup, vlastně měníme i sebe.

faf napsal(a):

Isis1 napsal(a):

faf napsal(a):

Vidis Sunny, ja sa snazim zmenit vo vztahu k priatelovi,lenze mi to velmi nejde. Nemozem si pomoct, roztrpcenie vo mne jednoducho kazdym dnom narasta, citim permanentny tlak, aj ked nedam napriklad navonok najavo nic. Nedokazem sa zmierit s tym, ze mi lasku neprejavuje takym sposobom, aky potrebujem a na aky som zvyknuta. Stale to mam tak 50:50, bud si zvyknem, alebo pred rozchodom aj tak neuteciem.


Alebo, ze by sa to este zmenilo z jeho strany? Mozno, ale velmi nedufam....

Milá Faf, moc Ti rozumím...  Ale v tom je zakopaný pes.  Nesmíme se měnit ve vztahu k někomu, ale musíme změnit svůj vnitřek. Ale jak to také moc nevím:-((

No, tak to sme dve. :-) je to hrozne, a mozno to chce len spravneho partnera, teda aspon v mojom pripade. Ale chcela by som sa naucit byt nad vecou, a necitit sa pred kazdym problemom uplne znicena a malicka a tak. Az porides ako na to, Isis, skor ako ja, daj prosim vediet. :-) Zatila sa pokusam snazit dalej. hm...

Faf, která z nás to zjistí dřív a bude moudřejší... dá vědět té druhé, aby i ona byla šťastná, měla ráda sama sebe a její vztahy jen kvetly láskou:-))

Menis len svoje spravanie... a to sa predsa meni v kazdom obdobi zivota. nemenis svoju podstatu, nezapieras svoje vlastne ja... tak si predstav, ze sa stretnes s prezidentom republiky, tiez nemozes byt blazniva, ale diplomaticka. a to je tiez cast tvojho ja... proste pristupujes k ludom podla toho ako je to vhodne. a tak, aby si bola spokojna aj ty, aj on...nie?

sunny2 napsal(a):

Menis len svoje spravanie... a to sa predsa meni v kazdom obdobi zivota. nemenis svoju podstatu, nezapieras svoje vlastne ja... tak si predstav, ze sa stretnes s prezidentom republiky, tiez nemozes byt blazniva, ale diplomaticka. a to je tiez cast tvojho ja... proste pristupujes k ludom podla toho ako je to vhodne. a tak, aby si bola spokojna aj ty, aj on...nie?

Mne sa darí byť šťastná a spokojná sama so sebou už dva týždne. :) Teda začala som s tým už skôr, ale nejako to na mňa prišlo až teraz. Ale tým nechcem povedať, že by som mala ľahký život, ale začala som sa viac na problémy pozerať z nahdľadu. Začala som si všímať sama na sebe, že nie som závislá od ľudí, že som spokojná aj keď som sama so sebou.  Beriem samú seba ako priateľku. Neubližujem si myšlienkami typu, si tlstá, máš celulitídu, máš vyrášku na tvári, nikto ťa neľúbi, nemáš sex, nemáš peniaze. Tlstá nie som, som štíhla, síce celulitídu mám, ale nevadí. :) Mám vyrášku na tvári, ale zajtra tam nebude. :) Nikto ma neľúbi, nevadí, ľúbim sa sama seba a aj moja dcéra ma ľúbi, moja mama, moja sestra. :) Nemám sex.....hmmmmmmmm, nevadí :) Keď neľúbim žiadneho muža, tak sex nepotrebujem. :) Nemám peniaze, nevadí. :) Iní sú na tom horšie a neplačú. :) Jednoducho sa nezapodievam takýmito myšlienkami, nezachytávam ich a neumáram sa s nimi. Žijem prítomnosťou a teším sa na budúcnosť. Robím veci, ktoré ma bavia. Som s ľuďmi, ktorých mám rada. Kontrolujem svoje správanie, svoje reakcie, svoje činy, robím tak, aby som bola na seba hrdá a pyšná. Nezhadzujem sa pred druhými, držím sa svojej dôstojnosti a aj sa tak správam k iným. Jednoducho to teraz tak testujem na sebe a zatiaľ to funguje. Uvidím, ako to pôjde ďalej..... aaaaaaaaleluja :) :)  :) :godlike:

avalonka napsal(a):

Ahoj Isis,

Pan to napsala moc hezky - její myšlenka "jazyka lásky" je zajímavá.

Za mě:

mám v poslední době trošku smutno na duši, protože začínám mít pocit, že to, co se v nás uložilo v brzkém dětství, můžeme sice pochopit, ale změnit? Nevím. Já - stejně jako ty - chápu své potíže a dokonce i vím, co bych na svém vnímání světa a chování k ostatním měla změnit. Jinými slovy: teorii mám zvládnutou.

Jenže když změním své chování, už to nebudu já. Tobě vaši neuměli dát najevo lásku tvým "jazykem", abys jí od nich doopravdy cítila - to je problém tvůj. Moje paralela tvého problému zní: doma jsem to měla velmi neradostné a musela jsem se naučit bojovat (hlavně s tátou). Nejprve to bylo z donucení (abych doma přežila), jenže pak jsem se v tom tak zdokonalila, že mě ten bojovný postoj ke světu začal "bavit". Prostě jsem se to dobře naučila. Takže z toho, co byla dřív nutnost, se stala moje přirozenost. Vystudovala jsem vejšku na samý jedničky a v práci jsem vždycky celkem excelovala.

Teď to vypadá v mém životě tak, že jsem velmi úspěšná v práci, nemám vůbec problém s prosazením svých názorů (někdy až dost tvrdě), jsem velmi asertivní a praktická. Zkrátka si ve všem poradím. Jenže ouha jsou moje vztahy s muži. Já jsem prostě vyrostla na bojišti a tak je ze mě voják. Neustále jaksi jednám z pozice síly a to je velmi neženské. Každého mužského "lehce zmáknu" a pak mě přestane bavit. A on si vedle mě přestane připadat jako muž.

Takže jsem ti asi moc neporadila. Na psychoterapii se dozvíš co je špatně a co máš dělat - ale jsme toho vůbec schopné? Přepsat ten prazákladní vzorec, který je prorostlý každou buňkou našeho těla? Já začínám být skeptik. A tak se i já Pandorry ptám, co dělat?

Napadají mne otázky:

Jaké chování je vlastně ženské resp. neženské?

Co to znamená cítit se resp. necítit se jako muž?

Myslím, že pokud si sama myslíš a cítíš, že tvoje chování není ok, tak ho dokážeš i změnit. Ale pokud není tvoje chování ok na základě posouzení a měřítek druhých, aniž ty sama bys to tak cítila, tak na tom těžko něco změníš... A osobně si myslím, že to ani není správné. Pak je lepší najít si partnera, kterému bude tvůj přístup vyhovovat. Nebo možná - to bude asi správněji řečeno - partnera, na jehož chování nebudeš reagovat bojovně...

Z příspěvku jsem nepochopila, jestli ty sama si myslíš, že tvoje chování není v pořádku nebo není, tak se omlouvám, pokud jsem byla mimo...prostě mne jenom toto napadlo:-)

Z knihy Celestýnské proroctví

..., jsme jako napůl hotový kruh. Vypadáme jako písmeno C. Jsme velice přístupní osobě opačného pohlaví, jinému napůl hotovému kruhu, která k nám přijde a připojí se k nám - takže vzájemně doplníme kruh - a dá nám množství euforie a energie, kterou pociťujeme jako úplnost, vytvářející naše plné spojení s vesmírem. Ve skutečnosti jsme se spojili jen s další osobou, která také hledá svoji chybějící polovinu. Je to klasický vztah vzájemné závislosti a má v sobě vestavěné problémy, které se začnou okamžitě objevovat. Problém s tou doplněnou osobou, tím O, které se zdá oběma těm lidem úplné, je, že byly potřeba dvě osoby na to, aby ji vytvořily: jedna dodává mužskou energii a druhá ženskou. Tato celá osoba má dvě hlavy, čili má dvě ega. Ale oba lidé chtějí řidit celou osobu, kterou stvořili, a tak, úplně jako v dětství, chtějí oba poroučet tomu druhému, jako by ten druhý byl částí jich samých. Tento typ iluze úplnosti vždy skončí bojem o moc. Nakonec musí každá osoba ovládnout tu druhou a dokonce ji ochromit tak, aby mohla vést toto celé já ve směru, kam chce jít. Ale to samozřejmě nefunguje, alespoň dnes již ne. Možná v minulosti jeden z partnerů se chtěl podřídit druhému - obvykle žena, někdy muž. Ale teď se probouzíme. Nikdo již nechce být podřízený nikomu jinému.

Ještě je možné mít milostný vztah, ale nejdříve musíme doplnit svůj kruh sami. Musíme stabilizovat své spojení s vesmírem. To trvá nějaký čas, ale pak již nikdy nejsme přístupní tomuto problému a můžeme mít - VYŠŠÍ VZTAH.

Když se potom spojíme s jinou osobou v milostném vztahu, vytvoříme osobu vyššího řádu... a to nás nikdy nesvede z cesty naší individuální evoluce. Jak se vyhneme setkáním céček a svedení ze svých cest? Tím, že chvilku budeme vzdorovat pocitu lásky na první pohled, že se naučíme mít platonické vztahy s příslušníky opačného pohlaví. Ale měj na paměti ten proces. Musíš mít takové vztahy jedině s lidmi, kteří sami sebe naprosto odhalí, řeknou ti, jak a proč dělají to, co dělají - právě tak, jak to mělo být s rodičem opačného pohlaví v ideálním dětství. Porozuměním tomu, kdo tito přátelé opačného pohlaví doopravdy vnitřně jsou, člověk rozbije své vlastní fantastické představy o příslušnících druhého pohlaví a to nás uvolní k tomu, abychom znovu získali spojení s vesmírem. Není to snadné, zvlášť když člověk musí rozbít vztah vzájemné závislosti, ve kterém právě je. Je to opravdové trhání energie na kusy. Bolí to. Ale musí se to udělat. Vzájemná závislost není nějaká nová nemoc, kterou někteří z nás mají. Všichni jsme vzájemně závislí a všichni z toho teď vyrůstáme. Cesta spočívá v tom, že začneš zakoušet ten pocit dobra a štěstí, který jinak zažíváme v prvních okamžicích vztahu vzájemné závislosti, když jsi sám. Člověk potom získá od něj nebo od ní větší odstup. Po tomhle se vyvíjíš dál dopředu a dokážeš najít ten jedinečný milostný vztah, který ti opravdu vyhovuje. Pokud se budete OBA DVA vyvíjet dál, možná zjistíte, že opravdu náležíte jeden k druhému.

Závislost - pole dvou lidí se vzájemně propojí. Ztratí své spojení s vesmírem. Stanou se závislí na druhého energii jako na náhradě. Se všemi závislostmi je to stejné - člověk potřebuje někoho nebo něco dalšího, aby se spojil s vesmírem. Způsob, jak se s tím vyrovnat, je zvýšit svoji energii a pak se znova soustředit na to, co tady opravdu děláš.

Můj názor je stejný

být sama zcela kompletní

Tedy muž i žena dohromady? :)

Isis1 napsal(a):

katafyge napsal(a):

- meniť samu seba ?!  zmeniť seba, je taká istá hlúposť ako meniť druhých :dumbom: , nezmysel,

-   keď hľadáš v čom je v tvojom živote problém,  najdeš príčinu,  pochopíš, dávaš do praxe a aj tak to v tebe zostáva -potom si pochopil     
     nesprávne, preto to nejde
    / ja kým som na toto prišla, to radšej ani nejdem hovoriť  /

Prosím, můžeš mi to vysvětlit?? Je problém, najdu příčinu a dá se do praxe, to je jasné. A přesto ten problém zůstává?? ( třeba ta praxe nebyla správná, není to možné?? ) A proto to nejde??
Fakt Ti nerozumím...  Pomůžeš mi to pochopit??

Isis

- veľa krát sa stáva, že človek / a ja tiež / hľadá problém / selektívna slepota / na nesprávnom mieste - tým pádom-zlé riešenie sa dáva do praxe, ale aj keď problém trafí, môže aplikovať nesprávne riešenie, pokus-omyl

-  skutočne identifikovať kde je problém a nájsť preň správne pochopenie je kľúč

ano, ale to jsou obecné problémy všeho, nejen vztahů, že? Nic nového pod sluncem :)

KALIK napsal(a):

ano, ale to jsou obecné problémy všeho, nejen vztahů, že? Nic nového pod sluncem :)

Kalik, to máš pravdu ;)

faf napsal(a):

Isis1 napsal(a):

faf napsal(a):

Vidis Sunny, ja sa snazim zmenit vo vztahu k priatelovi,lenze mi to velmi nejde. Nemozem si pomoct, roztrpcenie vo mne jednoducho kazdym dnom narasta, citim permanentny tlak, aj ked nedam napriklad navonok najavo nic. Nedokazem sa zmierit s tym, ze mi lasku neprejavuje takym sposobom, aky potrebujem a na aky som zvyknuta. Stale to mam tak 50:50, bud si zvyknem, alebo pred rozchodom aj tak neuteciem.


Alebo, ze by sa to este zmenilo z jeho strany? Mozno, ale velmi nedufam....

Milá Faf, moc Ti rozumím...  Ale v tom je zakopaný pes.  Nesmíme se měnit ve vztahu k někomu, ale musíme změnit svůj vnitřek. Ale jak to také moc nevím:-((

No, tak to sme dve. :-) je to hrozne, a mozno to chce len spravneho partnera, teda aspon v mojom pripade. Ale chcela by som sa naucit byt nad vecou, a necitit sa pred kazdym problemom uplne znicena a malicka a tak. Az porides ako na to, Isis, skor ako ja, daj prosim vediet. :-) Zatila sa pokusam snazit dalej. hm...

Nechce to správného partnera faf. Partner s tím nesouvisí. On není příčina, on je následek. Příčina tvé nejistoty jsi ty sama a máš přesně takového partnera, na jakého jsi naladěná, připravená - nevím co ještě dosadit za sloveso.

Já to mám stejné. Já neřeším partnera, protože vím, že on přesně odpovídá mému stavu bytí. Naprosto přesně mě zrcadlí. Proto vždycky píšu "nenadávejte na partnera, hledejte problém v sobě".  O výběru "vhodnějšího" muže to fakt není. Ten přijde automaticky poté, co se vnitřně změním. Jenže právě ta vnitřní změna nevím, zda je možná.

Myslím si,že za vším je strach.Strach ze ztráty partnera,strach že mě vyhodí z práce,strach že ztratím kamarády,že mě přejede auto.Strach ,že když budu dělat věci podle svýho,budu muset na sebe vzít všechna rizika a strach ,že to nezvládnu.Ale v tomle případě se nemůžu mít ráda.

Marilyn napsal(a):

Napadají mne otázky:

Jaké chování je vlastně ženské resp. neženské?

Co to znamená cítit se resp. necítit se jako muž?

Myslím, že pokud si sama myslíš a cítíš, že tvoje chování není ok, tak ho dokážeš i změnit. Ale pokud není tvoje chování ok na základě posouzení a měřítek druhých, aniž ty sama bys to tak cítila, tak na tom těžko něco změníš... A osobně si myslím, že to ani není správné. Pak je lepší najít si partnera, kterému bude tvůj přístup vyhovovat. Nebo možná - to bude asi správněji řečeno - partnera, na jehož chování nebudeš reagovat bojovně...

Z příspěvku jsem nepochopila, jestli ty sama si myslíš, že tvoje chování není v pořádku nebo není, tak se omlouvám, pokud jsem byla mimo...prostě mne jenom toto napadlo:-)

Marilyn,

s vnímáním mé osoby okolím nemám zásadní problém. Nechci, aby to vyznělo vychloubavě, ale budu zcela upřímná, cítím to vnímání jako pozitivní. Mám spoustu vynikajících kamarádek a kamarádů. Cítím jejich úctu a občas i obdiv, hodně z nich si ke mně chodí pro radu a já je mám všechny děsně ráda. Jsem si velmi blízká s opravdu poměrně hodně lidmi - přináší to moje profese, kde se stále setkávám s někým novým a udržuji hezké vztahy i s těmi "starými" přáteli.

Tam moc problém nevidím a navíc je mi dost fuk, co si o mě jiný (ne ti blízcí) lidé myslí, z toho už jsem vyrostla. Je pravda, že občas jsem na lidi dost tvrdá a oni pak neustále odkládají naší schůzku - cítím, že se se mnou nechtějí vidět. Jsou to obvykle lidi s nižším sebevědomím nebo spíš schopností sebeprosazení v debatě. A já je nevyhledávám, chápu, že nechtějí, abych poukazovala na jejich nejbolestivější místa, když nejsou na to zatím připraveni (např. vyřešit nějaký mezilidský problém).

Problém je tedy v mém vnímání sama sebe. V mé podstatě je dost velký rozpor: moje síla, asertivita, znalosti, schopnosti a umění argumentace jsou vysoce praktické a efektivní v mojí práci. Sama vyhledávám a velmi ctím opravdové profesionály, úplně mě blaží se bavit s někým skutečně schopným a inteligentním. Nemám problém sklonit hlavu a uznat jeho převahu - dělá mi to naopak dobře.

Jenže ta samá vlastnost je v partnerském vztahu - vzhledem k tomu, že jsem žena - velmi dvojsečnou zbraní. Jsem dost tvrdohlavá, mám jasné představy a většinou je prosadím. Jenže jakmile začnu takhle jednat z pozice síly, ucítím na druhé straně jen chabý odpor. A zcela ho chápu - vím, že jsem velmi těžký soupeř. A muž vedle mě tak trochu ztrácí svou mužnost. To jen málokdo snese. Většinou se ten človíček zmenšuje až je malilinkatej. Můj homeopat mi včera řekl, že ze dvou energií - mužské a ženské - jsem hodně upřednostnila tu mužskou. Bodejď by ne, když jsem se tátovi musela postavit v dětství jako rovnocenný partner. A že bych to měla vyvážit a víc rozvíjet své ženství. Poddajnost, něhu, pasivitu. Jenže já to prostě neumím. Já už neumím být víla, když jsem amazonka. Ehm, avalonka :-) Vlastně i můj nick hovoří za sebe. Ženy v avalonu byly nádherné čarodějky, ovládaly přírodní zákony, byly silné, soběstačné, nepotřebovaly muže.

Honey napsal(a):

Myslím si,že za vším je strach.Strach ze ztráty partnera,strach že mě vyhodí z práce,strach že ztratím kamarády,že mě přejede auto.Strach ,že když budu dělat věci podle svýho,budu muset na sebe vzít všechna rizika a strach ,že to nezvládnu.Ale v tomle případě se nemůžu mít ráda.

Jo - strach. U mě je to strach, že přestanu mít věci pod kontrolou. Že se mi vymknou z ruky a nebudu moci ovládat plně svou realitu. Že budu zranitelná. Stejně jako když jsem byla malá, táta přilít domů z hospody a my mu byly vydány napospas. To asi nejvíc ovlivňuje mou náturu.

Avalonko,
svůj životní scénář můžeš změnit. Jsem toho snad důkazem, i když vyhráno není nikdy...   Jde o to přestat se sebou bojovat, přijmout se a vybírat rozumem typ člověka. Já se tak bála být svázaná, bála jsem se manželství a pak mi někdo pomohl poznat, jaký typ chlapa si mám vybrat. Bylo to těžké, ale podařilo se mi neudělat znovu krok do stejného kruhu a jsem venku. Ale ten krok byl nesmírně těžký. Pokud ti něco říká budhistická filosofie, tak se tomu kruhu říká samsára (nebo san sára, nejsem si ted jistá). Na dětství si kupodivu vzpomínám jinak, než když ho mám dospělýma očima hodnotit.......

avalonka napsal(a):

Honey napsal(a):

Myslím si,že za vším je strach.Strach ze ztráty partnera,strach že mě vyhodí z práce,strach že ztratím kamarády,že mě přejede auto.Strach ,že když budu dělat věci podle svýho,budu muset na sebe vzít všechna rizika a strach ,že to nezvládnu.Ale v tomle případě se nemůžu mít ráda.

Jo - strach. U mě je to strach, že přestanu mít věci pod kontrolou. Že se mi vymknou z ruky a nebudu moci ovládat plně svou realitu. Že budu zranitelná. Stejně jako když jsem byla malá, táta přilít domů z hospody a my mu byly vydány napospas. To asi nejvíc ovlivňuje mou náturu.

Avalonko mojí rodiče mě milují,ale svým způsobem.Mají o mě strach ale nedávají mi to poznat......fyzicky¨.Jenže já to potřebuju a když jsem já ta aktivní,mám pocit že se někomu vnucuju.Nevím co s tím.Je to bludnej kruh.Kdybych se měla ráda,tak tohle neřeším.

Moc zajimava diskuse :)
Zajimava a uprimna.
Mame hodne spolecneho.
I ja jsem "nechtene dite"... i mne vychovalavala hlavne babicka.... i ja jsem detstvi, mladi a vetsinu sveho stredniho veku "provalcvila". Ja nikoliv s otcem, ale s mamou. I ja musela (a i dnes se jeste nachytam pri tom, ze stale nekdy musim) mit veci pod kontrolou... I ja vim, co je to strach ze zraneni....
Vzdycky jsem tvrdila: nikdy nebudu jako mama! Nikdy nebudu tohle delat svym detem, nikdy... bla bla bla!
Jasne, ze jsem jako ona! Kdyz jsem si to poprve uvedomila, řvouc na svou dceru kvuli nejake naproste hovadine, byl to pro mne sok... I ja zacala hledat, co s tim a jak z toho ven. Precetla jsem plno moudrych knih, a stale je ctu, setkala se s mnoha moudrymi lidmi - zjistuji, ze mi je zivot stale privadi do cesty, tak jak jsem schopna prijimat jejich moudra.
Prvni, co jsem musela vsterbat a prijmout, byl fakt: rodice sis vybrala!
Druhe, co jsem musela pochopit bylo: mas tu ukol, ktery bez jejich pomoci nezvladnes, jsou ti nikoliv radci, ale ucebni pomuckou!
Dalsi vec, kterou jsem musela zpracovat bylo: jsi jaka jsi, bud se budes mit takova rada nebo zajdes! Vydala jsem se tedy k sobe. Prvni, co jsem nasla byla ma mala vydesena holcicka, naprosto nic nechapajici, porad se jen ptala: a proc mne nikdo nema rad? Co jsem udelala? Co mam udelat? Kurna, dalo mi desnou praci toho urvanyho haranta nenakopnout, ale obejmout a utesit :)
Kdyz jsem se tohle naucila, desne se mi ulevilo. Jen TIMHLE jsem stravila nekolik dlouhych let, fakt!
Pri tom jsem pochopila jednu podstatnou vec - to dite melo nejvetsi strach z toho, ze neni dost dobre, ze se proste nezavdeci... Porad se jen snazilo byt uzasne a bezchybne, porad na nej ale jeho chyby "jukaly" z kazdeho kouta a v tu nejmene vhodnou chvili :( Takze tudy asi cesta nevede, ze?
Myslim, ze tohle je ten okamzik, kdy vetsina z nas ztroskotava. Hlava bere nutnost neco pro sebe udelat, ale srdce, cit..ja nevim, jak to nazvat, odmita. Jako by rikali: vo co ti sakra de? dyt je to dobry, ty prece vis, ze se musis zmenit, ze musis byt hodna, mila, nezna, vstricna..... Tak se snaz, vono to pude!
Jo! Houby. Nepude. Tedy mne to neslo! Dosla mi totiz jedna vec - vsechno, co je ve mne, co jsem si prinesla,  ci bylo vlozeno vychovou, zkusenostmi, vsechno tam zustane navzdy! Nic nejde vymazat.  Jako spatny program v pocitaci. Taky nejde vymazat.... ale jde PREPSAT!
Takze mile "sestry". moje zkusenost rika: chci-li se zbavit bolesti a nespokojenosti, musim do sveho vlastniho "udoli stinu". Musim znovu precist vsechny "stare programy" a ty, ktere mi skodi, musim prepsat! Prepsat tak, aby mi neskodily, ale naopak! Musim si tedy prestat lhat, musim se prestat schovavat sama pred sebou a hledat "zaskodniky" ve svem mozku, srdci, mysli....
A to delam. Nyni jsem presne v teto fazi. Hledam a prepisuji. Pouzivam jiz mnou tolikrat zminene zrcadleni - kdyz mne nekdo nastve, rouhodi ci jinak dostane, nevrham se na nej jak vzteklej pes, ale premyslim...PROC??? Proc mne dostal? Kteroupak mou "spatnou" vlastnost mi ten clovek vlastne zrcadli??? Ano, zrcadli, protoze "stejne" proste pritahuje "stejne". Lamu si s tim hlavu, snazim se neztracet cas zbytecnymi putkami s dotycnym, hadat se sama se sebou uz mne prestalo totiz bavit, je to neefektivni. Radeji ho vyuzivam na to, abych peclive PREPSALA to, co zrcadleni zpusobilo.
Mohu rici, ze mne stale mene a mene lidi vyvadi z miry. Ne snad proto, ze bych se uz svlekla z kuze, a svych "spatnych" vlastnosti se zbavila. Spis proto, ze uz je znam, jsou moje, mam je rada a nedesi mne. I to jsem ja.
Vedlejsim a dost neprijemnym produktem "zrcadleni" je ovsem fakt, ze zas naopak ja "vytacim" cim dal vice lidi..... Vnimaji to, co je uvnitr mne, ale jejich vlastni "spatnpsti" jsou porad zive..... Tohle je neprijemne, ale da se to zvladnout, spis bych rekla, ze je to jediny ucinny test na overeni, jak dalece jsou "zive" me vlastni spatnosti.

Omlouvam se, je to dlouhe, ale zkratit tenhle pribeh neumim. Ostatne pokud jde o mne, on stale jeste nema konec. Porad pracuji, rekla bych, ze sve udoli stinu jsem zatim neopustila. A neopustim ho driv, dokud se neseznamim se vsemi strasidly a duchy v nem. Dokud vsechny neobejmu a nereknu jim: Mam te rada! I ty jsi ja   :hjarta:
Co bude potom, az odtamtud vyjdu, a ja to zvladnu, to vim ted uz jiste, to jeste nevim..... Ale stejne tak jiste vim, ze urcite vcas zase poptkam nekoho, kdo mi pak ukaze dalsi cestu  :par:

Hezký den :)
K tomu co napsala Pandora bych jenom ráda dodala, že přepsat staré vzorce je dřina a záležitost na roky. Mám za sebou roky psychoterapie, potoky slz, donekonečna se opakujících "blbostí", vztekání se a nevím čeho ještě... a dnes, ve třiatřiceti letech vidím tzv. světlo na konci tunelu... Sama na sobě=v sobě cítím, že se měním - uvnitř sebe. Když jsem se dříve "tak moc" snažila, zaregistrovala jsem občas dobré změny, ale ty neproběhly uvnitř mě - a proto jsem za čas zase sklouzla zpět. Chtělo to ještě probrat spoustu věcí s psycholožkou, vyplakat další litry slz, začít se postupně přijímat taková jaká jsem - naučit se nebát... že mě okolí nepřijme atp. A taky jsem si naprosto jasně uvědomila, že tak jako se já bojím odmítnutí atp. okolí, tak se bojí i okolí samo. Toho, že se zesměšní, toho, že budou odmítnuti, že nebudou pro někoho dost dobří atd., atd. Dost mi to pomohlo... Uvědomila jsem si, že jsme opravdu všichni "na jedné lodi"... a změnilo to i můj náhled na "nepřátele" a vůbec všechny lidičky - a díky za to.
Dnes si myslím, že nejdůležitější ze všeho je - začít. A pak už to půjde. Jednou rychleji, následně pomalu, někdy má člověk pocit, že to nemá cenu, že se z toho nikdy nevyhrabe, ale tomu já dnes říkám čas odpočinku a uvědomění si, ale všemu se člověk musí naučit, i tomu, že přijmout "zákonitosti" je efektivnější než boj. Vše si žádá své - i pamět, city, uvědomování si, vnitřní zpracování atd.
Všem, kteří se pokoušejí přepsat své vzorce minulosti přeji hodně sil... a věřím, že světlo na konci tunelu čeká i Vás :hjarta: , D.

Daroly,
presne tak :)
Ja nastesti na to, ze ten "proti mne" se boji stejne jako ja, prisla velmi rychle. Stejne tak na to, ze zpusob, jakym na mne reaguje, ublizuje mi, nadava, snazi se mne ponizit ap., s naprostou presnosti prozrazuje, co skyryva nejvic, z ceho ma nejvetsi strach, aby na nej "prasklo". Je to tak jednoduche, jen se jak spravne rikas, nebat a zacit :)

ale odkial mam zacat? viem, ze nieco by bolo treba zmenit, ale ja vlastne ani neviem co....
citim vo svojom vnutri ze s niecim nie som spokojna, ale neviem to definovat... mam taky zvlastny pocit, ze sa "nieco musi stat...". mozno aby mi to otvorilo oci, alebo ja fakt neviem co... je to len POCIT...

Ahoj Pan (a ostatní holky),

díky za cenný příspěvek. Jsme opravdu všechny jako sestry, naše problémy jsou tak podobné! Možná mají jiný odstín, ale podstata je stejná - ano, je to náš strach, který pohání naše staré a nefunkční mechanismy myšlení a konání. (A opět jsme u mého starého tématu "Láska nebo strach?")

Já nemám pocit, že mě nikdo nebude mít rád (to bývá častý problém holek, které měly špatný vztah s matkou - ona zpochybnila jejich vlastní identitu), já mám strach, že nebudu perfektní (častý problém holek, na které byl jejich táta příliš nekompromisně náročný).

Jsem perfekcionistka. Táta vždycky říkával "přines domů jedničky, nic horšího se nebere". Když jsem měla 6 dvojek (a vyznamenání), dostala jsem vejřez. Takže všechno chci dělat jen na výbornou. A totéž očekávám - stejně nekompromisně - i od ostatních a zejména partnera, ten to schytá z první ruky, protože mě jaksi "reprezentuje". Nejen vůči okolí, ale hlavně vůči mně v mých vlastních očích.

Dneska jsem se hodně pohádala s přítelem a poslala ho pryč. Má velké potíže v práci (opravdu bych jeho situaci nikomu nepřála) a já mu pořád omílala "buď pozitivní jinak se z toho nevyhrabeš - pozitivní myšlenka a víra samy o sobě zvrátí běh věcí". A zlobila jsem se na něj kdykoli pozitivní nebyl. Hrozně mě tím rozčiloval, když vzdychal a nesmál se.

Dnes jsme jeli za našima na chatu, v autě se pohádali a já ho poslala domů - došla jsem to pěšky. Řekla jsem o tom mámě a ségře a ony mi řekly (to, co mi on už také řekl) "ty si neumíš představit, jaké to je být v tak bezvýchodné situaci. Nikdy jsi neměla žádný problém, nikdy jsi nic ani vzdáleně podobného nemusela řešit. Dokážeš člověka zaručeně zadupat do země svými věčnými racionálními argumenty". Překvapilo mě to - čekala jsem, že "pochopí" spíš mě než jeho.

Pak jsem si ale uvědomila, jak hrozně necitlivě přistupuju k člověku, který má potíže. Jak jeho problém bagatelizuju, dávám mu bodré rady á la "usmívej se a všechno půjde líp"a "neštvi mě s tím pohledem Kakabus, fakt už na to nemám náladu!", jenže o skutečných problémech vůbec nic nevím. Prostě jsem chytrá jak rádio a šlapu v jeho pocitech jak slon v porcelánu.

Přišlo mi to hodně líto. Zase jsem se zachovala stejně jako u minulých partnerů, které jsem dokázala časem úplně připravit o sebevědomí. Ne že bych to tak chtěla. Chtěla jsem naopak, aby byli tak "perfektně asertivní, pozitivní a dokonalí jako já". Jenže oni byli jiní než já a i když se snažili, ztratili se v tom, protože moje normy na ně nepasovaly.

Příteli jsem se omluvila. Přijal to, protože mě má opravdu rád. Já jeho taky. Jen si budu muset příště rozmyslet co kdy (a jakým tónem - dodala moje máma) říkám. A já prostě nevím, zda to příště dokážu ovládnout. Často je to totiž silnější než já. I když nic neříkám, hromadí se to ve mně a pak stačí jiskra a ve mě to bouchne. A to jsem pak asi fakt příšerná. Ach jo...

Avalonko je dobře, že si to uvědomuješ a chceš to změnit. Použiju tvá slova: pozitivní myšlenka a víra sama v sebe zvrátí běh věcí....

avalonka napsal(a):

Jen si budu muset příště rozmyslet co kdy (a jakým tónem - dodala moje máma) říkám. - tak toto poznám dôverne, trošku v iných súvislostiach, ale to isté, ja si tiež niekedy pripadám, akoby som hovorila na človeka inou rečou, veľmi mi to vadí, mne samej, veď to ubližuje obom, neviem či  to  je mojou nedostatočnou intuícou / a ja som " presvedčená", že jej mám dosť / , alebo mnou, že sa snažím podľa seba mu hneď vtlačiť moje  riešenie, čím mu vlastne hovorím, že žiadny problém nemá / viď. dávam ti riešenie, tak problém už nie je/, a ak tak len kôli tebe, pretože vieš čo máš robiť, len si neschopný  v praxi-a  je hneď jasné, že naozaj nechápem, že to ho vytáča,  a on  čaká "len obyčajné" pochopenie pre jeho  konania a dôvody, možno má pocit, že nemôžem chápať, pretože ... , a pritom v konečnom dôsledku  potrebuje podporu-dobiť si silu,- energiu, aby zvládol zlé pocity z problému, aby sa vôbec pohol ďalej 

Pouze pár řečnických :gloria: ...

Avalonko. Co se stane, když nebudeš perfektní? Můžeš dovolit sama sobě být jenom obyčejným člověkem? Ubližuješ nejbližšímu tak jako kdysi nejbližší ubližoval Tobě?

Sunny, já jsem roky přemýšlela, co vlastně od života chci. Pořád jsem říkala: "Být šťastná." A nebyla jsem, protože jsem nevěděla co chtít, co konkrétně pro mě znamená štěstí, moje štěstí. Jak můžeš dostat něco o co neusiluješ?

Pandoro, ten složitý život má opravdu jednoduchá pravidla.

katafyge napsal(a):

avalonka napsal(a):

Jen si budu muset příště rozmyslet co kdy (a jakým tónem - dodala moje máma) říkám. - tak toto poznám dôverne, trošku v iných súvislostiach, ale to isté, ja si tiež niekedy pripadám, akoby som hovorila na človeka inou rečou, veľmi mi to vadí, mne samej, veď to ubližuje obom, neviem či  to  je mojou nedostatočnou intuícou / a ja som " presvedčená", že jej mám dosť / , alebo mnou, že sa snažím podľa seba mu hneď vtlačiť moje  riešenie, čím mu vlastne hovorím, že žiadny problém nemá / viď. dávam ti riešenie, tak problém už nie je/, a ak tak len kôli tebe, pretože vieš čo máš robiť, len si neschopný  v praxi-a  je hneď jasné, že naozaj nechápem, že to ho vytáča,  a on  čaká "len obyčajné" pochopenie pre jeho  konania a dôvody, možno má pocit, že nemôžem chápať, pretože ... , a pritom v konečnom dôsledku  potrebuje podporu-dobiť si silu,- energiu, aby zvládol zlé pocity z problému, aby sa vôbec pohol ďalej 

Amen - je to přesně tak. Díky za pochopení.

Vies Av, to tak niekedy byva, ze nezbadame, ako vlastne niekomu ublizujeme s tym najlepsim umyslom. Ale ono je podla mna dolezite presne to, co si urobila a to vediet sa ospravedlnit za svoje chyby.
Po precitani tvojho prispevku som si uvedomila, ze mne osobne padne dost zatazko ospravedlnovat svoje pochybenia. :-)
A co sa tyka mna, mas samozrejme pravdu, ako inak, ze? Som uz taka strasne unavena z toho neustaleho stresu, asi je to naozaj lekcia, ktoru musim prejst, inak by som sa s priatelom uz davno rozisla, nedokazem totiz celkom dobre pochopit, co ma drzi, aby som to neurobila. Asi hlboky podvedomy pocit, ze by to bola chyba, lebo potom by som sa pripravila o moznost zmenit sa.

Vcera moja unava vyvrcholila zvlast oslobodzujucim pocitom, jednoducho som dokazala prvykrat asi nic neriesit. Nepremyslat, preco neurobi to, alebo to, ked ja to tak velmi chcem, preco naopak niektore veci robi ( ide o same drobnosti, gesta, pohlady, dotyky a spravanie sa v spolocnosti...) Prestavam to brat tak zasadne a vazne a snazim sa sustredit na seba, aby som prekonala pocit, ze vzdy musi byt vedla mna niekto, kto za mna nieco vyriesi, alebo s niecim pomoze a podrzi ma, no a pocit, ze ludia okolo mna su povinny tak urobit.
Aleluja, ibaze buduci vikend bude fakt hrozny, ten vylet s celou partiou do Brna, neviem, ako to zvladnem, ale mam pocit, ze sa vo mne pomaly tvori miestecko, odkial vychadza ta istota, ktoru som doteraz cerpala vzdy z niekoho ineho. Asi sa tento blabol, co som napisala tazko chape, su to take moje popletene pocity. :-)

Hm, a ozaj, snazim sa namiesto kritizovania jeho "nedokonalej" pomoci v niektorych veciach vazit si to, ze sa vobec pomoct snazil . :-)))) Rozhodne menej stresujuci a pozitivnejsi pristup, nie? :-D

Daroly napsal(a):

Avalonko. Co se stane, když nebudeš perfektní? Můžeš dovolit sama sobě být jenom obyčejným člověkem? Ubližuješ nejbližšímu tak jako kdysi nejbližší ubližoval Tobě?

Daroly,

moje odpovědi na tvé otázky zní:
1. Ztratím pocit bezpečí, věci se mi vymknou z ruky, nebudu výjimečná.
2. To je pro mne dost nepříjemný pocit.
3. Ano - ubližuju partnerovi jako kdysi táta ubližoval mně.

Díky za skvělé otázky.

faf napsal(a):

Vies Av, to tak niekedy byva, ze nezbadame, ako vlastne niekomu ublizujeme s tym najlepsim umyslom. Ale ono je podla mna dolezite presne to, co si urobila a to vediet sa ospravedlnit za svoje chyby.
Po precitani tvojho prispevku som si uvedomila, ze mne osobne padne dost zatazko ospravedlnovat svoje pochybenia. :-)
A co sa tyka mna, mas samozrejme pravdu, ako inak, ze? Som uz taka strasne unavena z toho neustaleho stresu, asi je to naozaj lekcia, ktoru musim prejst, inak by som sa s priatelom uz davno rozisla, nedokazem totiz celkom dobre pochopit, co ma drzi, aby som to neurobila. Asi hlboky podvedomy pocit, ze by to bola chyba, lebo potom by som sa pripravila o moznost zmenit sa.

Vcera moja unava vyvrcholila zvlast oslobodzujucim pocitom, jednoducho som dokazala prvykrat asi nic neriesit. Nepremyslat, preco neurobi to, alebo to, ked ja to tak velmi chcem, preco naopak niektore veci robi ( ide o same drobnosti, gesta, pohlady, dotyky a spravanie sa v spolocnosti...) Prestavam to brat tak zasadne a vazne a snazim sa sustredit na seba, aby som prekonala pocit, ze vzdy musi byt vedla mna niekto, kto za mna nieco vyriesi, alebo s niecim pomoze a podrzi ma, no a pocit, ze ludia okolo mna su povinny tak urobit.
Aleluja, ibaze buduci vikend bude fakt hrozny, ten vylet s celou partiou do Brna, neviem, ako to zvladnem, ale mam pocit, ze sa vo mne pomaly tvori miestecko, odkial vychadza ta istota, ktoru som doteraz cerpala vzdy z niekoho ineho. Asi sa tento blabol, co som napisala tazko chape, su to take moje popletene pocity. :-)

Faf, tohle není žádný blábol! Celý tvůj příspěvek je nádherný. Je mi z tebe dobře :hjarta:

Avalonko, ani nevíš jak ti rozumím, udělat chybu je pro mě hrozná potupa, ale z půlhodinového pláče jsem na sebe dokázala ušít takový postup, že si dokážu i odpustit. To, že si uvědomujeme vlastní chyby, nám pomáhá být chybující...

avalonka napsal(a):

moje odpovědi na tvé otázky zní:
1. Ztratím pocit bezpečí, věci se mi vymknou z ruky, nebudu výjimečná.
2. To je pro mne dost nepříjemný pocit.
3. Ano - ubližuju partnerovi jako kdysi táta ubližoval mně.

Díky za skvělé otázky.

Av,
pocit bezpeci? Spis pseudobezpeci! Nebudes vyjimecna? Hmmm..osvobozujici, nikoliv neprijemny pocit! Vis proc? Zjistis, ze i bez te "vyjimecnosti", ktera je ve skutecnosti jen vysokou zdi mezi tebou a lidmi, jsou kolem tebe lide, kteri te miluji i "nevyjimecnou" :) Pak se zbavis syndromu: "nebudu jako tata, presto jsem jako tata"!
Osobne vyzkouseno :)
Pokud se to vejde do zpravy, poslu ti jeden text.

Víš, Avalonko, teprve nedávno jsem si uvědomila, že celé ty roky, které se trápím, se trápím proto, že jsem sama sobě nedovolila se netrápit a žít tak jak chci - vymanit se z minulosti a roztočit to po svém ;) . Když mi v minulosti říkali, že moc dobře vím, co udělat, abych se zbavila otěží minulosti, ale že nejdřív sama musím chtít - tak jsem říkala, že NEMUŽU!!! Dnes už to sama sobě dovolím - změnit život v to, co chci já...

Čtu vás. Nějak mi to pomáhá. Jako by se vnitřně uvolňuju. Jako by z mého ledovce ukápla první malinkatá kapka. Něco se začalo hýbat. Ano, Pan - má "výjimečnost" (která je spíš zarputilostí a maximalismem než čím jiným) je zdí mezi mnou a ostatními. Někteří se o ni sice mohou opřít, ale někteří jsou ode mne odděleni. Daroly - gratuluju ti k tvému postoji, já jen pozvolna - až teď - začínám mít pocit, že možná můžu.

Dobrou, holky a děkuju.

Daroly,
BINGO! Jo jo :) Je to tak a nejinak, vsechno nam to sedi v hlave :(
Av,
mas to tam! Nejen v te hlave, ale i ten text :)

Pandorraa napsal(a):

Daroly,
BINGO! Jo jo :) Je to tak a nejinak, vsechno nam to sedi v hlave :(
Av,
mas to tam! Nejen v te hlave, ale i ten text :)

Jojo, mám to - moc děkuju! Jdu si to přečíst do pelíšku :hjarta: :hjarta:

Daroly napsal(a):

Víš, Avalonko, teprve nedávno jsem si uvědomila, že celé ty roky, které se trápím, se trápím proto, že jsem sama sobě nedovolila se netrápit a žít tak jak chci - vymanit se z minulosti a roztočit to po svém ;) . Když mi v minulosti říkali, že moc dobře vím, co udělat, abych se zbavila otěží minulosti, ale že nejdřív sama musím chtít - tak jsem říkala, že NEMUŽU!!! Dnes už to sama sobě dovolím - změnit život v to, co chci já...

- je to presné Daroly, nemám čo dodať :storstark:

Dobrovolně překonat práh smrtelného strachu a vstoupit do něho... Je to jako v pohádkách - jdi a neohlížej se, ať se bude dít cokoliv, jdi dál... A ono se toho bude dít hodně... Strach, slzy, pochybnosti, nechuť se dále "dobrovolně trápit" a zdánlivá neschopnost opouštět staré jistoty, jako např. výjmečnost, opouštět něco, co nás rádoby drží při životě.... A jednoho dne princ v dáli zahlédne cíl své pouti, i když si už 100x, naprosto vyčerpaný, myslel, že se k němu nikdy na dohled nepřiblíží... Krásnou noc všem :hjarta:

Daroly napsal(a):

Dobrovolně překonat práh smrtelného strachu a vstoupit do něho... Je to jako v pohádkách - jdi a neohlížej se, ať se bude dít cokoliv, jdi dál... A ono se toho bude dít hodně... Strach, slzy, pochybnosti, nechuť se dále "dobrovolně trápit" a zdánlivá neschopnost opouštět staré jistoty, jako např. výjmečnost, opouštět něco, co nás rádoby drží při životě.... A jednoho dne princ v dáli zahlédne cíl své pouti, i když si už 100x, naprosto vyčerpaný, myslel, že se k němu nikdy na dohled nepřiblíží... Krásnou noc všem :hjarta:

Daroly, napsala jsi to moc hezky...

Daroly to taky napsala pravdivě. Je to jen na nás. Daroly na to už přišla, myslím, že i Pan, snad i já, teď i faf a další....jde to, když se chce.

Avalonka: Ale někomu to prostě trvá dýl, Avalonko. Já myslím, že mně už je celkem fajn, po většinu dní v roce, a přesto víš, že sem tam mám taky trápení s přítelem, s mou závislostí. Taky s tím musím vědomě bojovat, když mě to přepadne. I já trápila moje partnery, podobně jako můj otčím mě. A že mi to dalo, než jsem přišla na to, proč mám pořád tu chuť je shazovat, ponižovat, než jsem pochopila, že se vlastně mstím otčímovi a zároveň chci po těch partnerech ujištění, že jsem skvělá, že mě milují...prostě to, co otčím nezvládl...chudáci chlapi......no z toho už jsem pár let venku, ale občas to drápek vystrčí....Ale nemysli si, ono i v na první pohled skvělých rodinách se někdy dětem hlava něčím zamotá a v dospělosti je to pak pěknej guláš, i když oni sami hodnotí dětství jako hezké, prima...tak si pak vzpomenou na něco, na nějakou blbinu, která, jak zjistí, je v dospělosti šíleně ovlivňuje a působí negativně....je to fakt, jak v té pohádce, neohlížej se a jdi dál ;)

avalonka napsal(a):

faf napsal(a):

Vies Av, to tak niekedy byva, ze nezbadame, ako vlastne niekomu ublizujeme s tym najlepsim umyslom. Ale ono je podla mna dolezite presne to, co si urobila a to vediet sa ospravedlnit za svoje chyby.
Po precitani tvojho prispevku som si uvedomila, ze mne osobne padne dost zatazko ospravedlnovat svoje pochybenia. :-)
A co sa tyka mna, mas samozrejme pravdu, ako inak, ze? Som uz taka strasne unavena z toho neustaleho stresu, asi je to naozaj lekcia, ktoru musim prejst, inak by som sa s priatelom uz davno rozisla, nedokazem totiz celkom dobre pochopit, co ma drzi, aby som to neurobila. Asi hlboky podvedomy pocit, ze by to bola chyba, lebo potom by som sa pripravila o moznost zmenit sa.

Vcera moja unava vyvrcholila zvlast oslobodzujucim pocitom, jednoducho som dokazala prvykrat asi nic neriesit. Nepremyslat, preco neurobi to, alebo to, ked ja to tak velmi chcem, preco naopak niektore veci robi ( ide o same drobnosti, gesta, pohlady, dotyky a spravanie sa v spolocnosti...) Prestavam to brat tak zasadne a vazne a snazim sa sustredit na seba, aby som prekonala pocit, ze vzdy musi byt vedla mna niekto, kto za mna nieco vyriesi, alebo s niecim pomoze a podrzi ma, no a pocit, ze ludia okolo mna su povinny tak urobit.
Aleluja, ibaze buduci vikend bude fakt hrozny, ten vylet s celou partiou do Brna, neviem, ako to zvladnem, ale mam pocit, ze sa vo mne pomaly tvori miestecko, odkial vychadza ta istota, ktoru som doteraz cerpala vzdy z niekoho ineho. Asi sa tento blabol, co som napisala tazko chape, su to take moje popletene pocity. :-)

Faf, tohle není žádný blábol! Celý tvůj příspěvek je nádherný. Je mi z tebe dobře :hjarta:

Tak to ma strasne tesi. :-) :rodna:  :pussa:

Ahoj holky,
strašně mě tahle debata zaujala. Za dva roky mi bude padesát a mít se ráda neumím, jako ostatně málo kdo z nás. Původ všech problémů vidím opravdu v původní rodině. Vyrůstala jsem pod taktovkou nesmírně direktivního otce, co řekl, tak to prostě bylo a přes to nejede vlak. Naši se nikdy nehádali, vždycky si to schovali na večer, my děti jsme ale dobře cítily, že něco není v pořádku a máma hádky pak řešila tím, že nemluvila. Třeba tři týdny a s nikým, my děti jsme ovšem nevěděly proč. Výsledkem toho je, že jsme zvyklí poslouchat, pořád čekat, že za nás někdo něco rozhodne a řekne nám, co máme dělat. Uvědomila jsem si to loni v zimě. Napadlo po kolena sněhu a prošláplá na ulicích byla jedna stopa. A já jsem všem lidem uhýbala, starým i mladým  a skákala do toho hlubokého sněhu.
Snažím se s tím něco dělat, ale jde to špatně. Alespoň, jak píše Pandorra, už svým dětem nedělám to, co táta nám, naučila jsem se tu reakci zabrzdit a taky je objímám, což se u nás taky nedělo.

A viete co ma napadlo? ako sa prejavuje to ze sa "nemam rada"?
myslela som si doteraz, ze sa rada mam, ale tak nejako niekedy nad tym pochybujem. nie som typ, co by myslel v prvom rade len a len na seba, ale niekedy sa vlastne ani sama v sebe nevyznam...

sunny2 napsal(a):

A viete co ma napadlo? ako sa prejavuje to ze sa "nemam rada"?
myslela som si doteraz, ze sa rada mam, ale tak nejako niekedy nad tym pochybujem. nie som typ, co by myslel v prvom rade len a len na seba, ale niekedy sa vlastne ani sama v sebe nevyznam...

To je divne, ja tiez neviem jednoznacne ukazovatele...:-)))) Ja sa asi nemam uplne rada fyzicky... Teda mam pocit, ze moja "dusa" by mala patrit do ineho tela. Do ineho myslim vyzorom. Som obrovska a citim sa taaak krehko, to je rozpor. :-DDD

ja nemam napriklad pocit, ze by som sa nemala rada, skor som sa mala rada asi az prilis, ale tak nezdravo, egoisticky.

Myslis, ze sa nemas rada? Ci?

ja si praveze myslim, ze sa mam rada... tak normalne... nemozem povedat, ze napr. nie som spokojna so svojim telom... ale ani ze spokojna som... je to take normalne. proste je to moje, tak ho tak beriem...
ale niekedy si myslim, ze keby som sa mala "radsej" tak si v istych situaciach nenecham skakat po hlave alebo sa napr. trapit... neviem, mam take obdobie ze NEVIEM DNES NIC...

sunny2 napsal(a):

ja si praveze myslim, ze sa mam rada... tak normalne... nemozem povedat, ze napr. nie som spokojna so svojim telom... ale ani ze spokojna som... je to take normalne. proste je to moje, tak ho tak beriem...
ale niekedy si myslim, ze keby som sa mala "radsej" tak si v istych situaciach nenecham skakat po hlave alebo sa napr. trapit... neviem, mam take obdobie ze NEVIEM DNES NIC...

Ha ha, pozitiiivne. :D

Ja som príliš netrpezlivá a výbušná. S tou trpezlivosťou sa snažím vychádzať a musím povedať, že sa mi darí netlačiť veci. Ale výbušnosť! Tá prudká sila, ktorá vo mne narastá a už sa teší, kedy môže vyjsť na povrch. Je to hlavne v takých situáciách, kedy ľudia robia hlúposti a hlúpo reagujú...a pre mňa je to ako keby "živná pôda" dať niekomu najavo, že je hlupák.....s týmto si naozaj neviem rady. Niekedy sa mi zadarí nereagovať alebo ak, tak s nadhľadom a hlavne s láskou v srdci. Vlastne som si uvedomila, že keď cítim lásku sama k sebe a cítim sa žiarivo, štastne, plná neuveriteľne teplých lúčov, tak viem s nadhľadom a hlavne veľmi pozitívne a s kľudom reagovať na hlúposti ľudí. Len keby týchto láskyplných dní som mala čím ďalej tým viac.....

Emma napsal(a):

Ja som príliš netrpezlivá a výbušná. S tou trpezlivosťou sa snažím vychádzať a musím povedať, že sa mi darí netlačiť veci. Ale výbušnosť! Tá prudká sila, ktorá vo mne narastá a už sa teší, kedy môže vyjsť na povrch. Je to hlavne v takých situáciách, kedy ľudia robia hlúposti a hlúpo reagujú...a pre mňa je to ako keby "živná pôda" dať niekomu najavo, že je hlupák.....s týmto si naozaj neviem rady. Niekedy sa mi zadarí nereagovať alebo ak, tak s nadhľadom a hlavne s láskou v srdci. Vlastne som si uvedomila, že keď cítim lásku sama k sebe a cítim sa žiarivo, štastne, plná neuveriteľne teplých lúčov, tak viem s nadhľadom a hlavne veľmi pozitívne a s kľudom reagovať na hlúposti ľudí. Len keby týchto láskyplných dní som mala čím ďalej tým viac.....

jeje, vybusna som aj ja, ako dynamit.... A ludska hlupost ma vie vytocit do nepricetnosti.....

faf napsal(a):

sunny2 napsal(a):

A viete co ma napadlo? ako sa prejavuje to ze sa "nemam rada"?
myslela som si doteraz, ze sa rada mam, ale tak nejako niekedy nad tym pochybujem. nie som typ, co by myslel v prvom rade len a len na seba, ale niekedy sa vlastne ani sama v sebe nevyznam...

To je divne, ja tiez neviem jednoznacne ukazovatele...:-)))) Ja sa asi nemam uplne rada fyzicky... Teda mam pocit, ze moja "dusa" by mala patrit do ineho tela. Do ineho myslim vyzorom. Som obrovska a citim sa taaak krehko, to je rozpor. :-DDD

ja nemam napriklad pocit, ze by som sa nemala rada, skor som sa mala rada asi az prilis, ale tak nezdravo, egoisticky.

Myslis, ze sa nemas rada? Ci?

Souhlasím s faf - i já jsem dost egoista a sobec. Nemám problémy se svým sebevědomým - alespoň ne vědomé. Podvědomé zřejmě ano.

Já si myslím, že mít se ráda není jen to, zda to tak vědomě cítíme ("mám se ráda"), ale zda se chováme tak, abychom žily jak nám to vyhovuje. Zda si dopřejeme reálný hmatatelný šťastný život. Já mám třeba partnerské problémy (viz výše) a trápím se tím. Zároveň se mi nedaří otěhotnět, přitom si to moc přeju. Takže mám pocit, že se asi nemám ráda správně, protože jinak bych si dovolila mít partnera i dítě a být šťastná. Z nějakého důvodu je ale od sebe asi odháním.

Možná proto, že se nemám doopravdy ráda, jen jsem spíš doopravdy pyšná.

Emma napsal(a):

Ja som príliš netrpezlivá a výbušná. S tou trpezlivosťou sa snažím vychádzať a musím povedať, že sa mi darí netlačiť veci. Ale výbušnosť! Tá prudká sila, ktorá vo mne narastá a už sa teší, kedy môže vyjsť na povrch. Je to hlavne v takých situáciách, kedy ľudia robia hlúposti a hlúpo reagujú...a pre mňa je to ako keby "živná pôda" dať niekomu najavo, že je hlupák.....s týmto si naozaj neviem rady. Niekedy sa mi zadarí nereagovať alebo ak, tak s nadhľadom a hlavne s láskou v srdci. Vlastne som si uvedomila, že keď cítim lásku sama k sebe a cítim sa žiarivo, štastne, plná neuveriteľne teplých lúčov, tak viem s nadhľadom a hlavne veľmi pozitívne a s kľudom reagovať na hlúposti ľudí. Len keby týchto láskyplných dní som mala čím ďalej tým viac.....

Emma - naprosto přesně jsi popsala i můj problém. Strašně mě vytáčejí některý lidi a dávám jim to sežrat. Ovšem jsem tak rafinovaně agresivní, že je nepošlu do pr... rovnou, zabalím jim to naopak do růžové mašle, takže je to zasáhne mnohem víc než kdybych jim rovnou vynadala. To by se aspoň mohli bránit, ale takhle jsou bezbranní. Někdy přesně takhle válcuju i svého přítele a cítím, jak se kroutí a svíjí, ja mu beru sebevědomí :(

avalonka napsal(a):

Emma napsal(a):

Ja som príliš netrpezlivá a výbušná. S tou trpezlivosťou sa snažím vychádzať a musím povedať, že sa mi darí netlačiť veci. Ale výbušnosť! Tá prudká sila, ktorá vo mne narastá a už sa teší, kedy môže vyjsť na povrch. Je to hlavne v takých situáciách, kedy ľudia robia hlúposti a hlúpo reagujú...a pre mňa je to ako keby "živná pôda" dať niekomu najavo, že je hlupák.....s týmto si naozaj neviem rady. Niekedy sa mi zadarí nereagovať alebo ak, tak s nadhľadom a hlavne s láskou v srdci. Vlastne som si uvedomila, že keď cítim lásku sama k sebe a cítim sa žiarivo, štastne, plná neuveriteľne teplých lúčov, tak viem s nadhľadom a hlavne veľmi pozitívne a s kľudom reagovať na hlúposti ľudí. Len keby týchto láskyplných dní som mala čím ďalej tým viac.....

Emma - naprosto přesně jsi popsala i můj problém. Strašně mě vytáčejí některý lidi a dávám jim to sežrat. Ovšem jsem tak rafinovaně agresivní, že je nepošlu do pr... rovnou, zabalím jim to naopak do růžové mašle, takže je to zasáhne mnohem víc než kdybych jim rovnou vynadala. To by se aspoň mohli bránit, ale takhle jsou bezbranní. Někdy přesně takhle válcuju i svého přítele a cítím, jak se kroutí a svíjí, ja mu beru sebevědomí :(

Hotovy tank. :-)))))

avalonka napsal(a):

faf napsal(a):

sunny2 napsal(a):

A viete co ma napadlo? ako sa prejavuje to ze sa "nemam rada"?
myslela som si doteraz, ze sa rada mam, ale tak nejako niekedy nad tym pochybujem. nie som typ, co by myslel v prvom rade len a len na seba, ale niekedy sa vlastne ani sama v sebe nevyznam...

To je divne, ja tiez neviem jednoznacne ukazovatele...:-)))) Ja sa asi nemam uplne rada fyzicky... Teda mam pocit, ze moja "dusa" by mala patrit do ineho tela. Do ineho myslim vyzorom. Som obrovska a citim sa taaak krehko, to je rozpor. :-DDD

ja nemam napriklad pocit, ze by som sa nemala rada, skor som sa mala rada asi az prilis, ale tak nezdravo, egoisticky.

Myslis, ze sa nemas rada? Ci?

Souhlasím s faf - i já jsem dost egoista a sobec. Nemám problémy se svým sebevědomým - alespoň ne vědomé. Podvědomé zřejmě ano.

Já si myslím, že mít se ráda není jen to, zda to tak vědomě cítíme ("mám se ráda"), ale zda se chováme tak, abychom žily jak nám to vyhovuje. Zda si dopřejeme reálný hmatatelný šťastný život. Já mám třeba partnerské problémy (viz výše) a trápím se tím. Zároveň se mi nedaří otěhotnět, přitom si to moc přeju. Takže mám pocit, že se asi nemám ráda správně, protože jinak bych si dovolila mít partnera i dítě a být šťastná. Z nějakého důvodu je ale od sebe asi odháním.

Možná proto, že se nemám doopravdy ráda, jen jsem spíš doopravdy pyšná.

Ja neviem, Av, neberies to uz vsetko prilis filozoficky? Podla mna ludi, ktori sa uplne skutocne, vedome aj podvedome maju radi, je strasne malo. A nemyslim, ze by si nemohla otehotniet preto, ze sa nemas rada, nie?
Stava sa, ze cim viac zena tuzi, tym menej to ide, akysi blok. Toto ma uplne fascinuje....

Ja ti budem drzat palceky, neboj, vyjde to. Mozno sa treba uvolnit.

A partnerske problemy ma snad kazdy,do urcitej miery. Ci sa mas alebo nemas rada, v takom vztahu aky popisujes sotva hra nejaku velku ulohu. Keby si napisala, ze zijes s ozranom, alebo tyranom, tak poviem, ze sa rada nemas ani trochu, ale takto? Obcas to nie je tak celkom iba na nas, ako zivot vyzera.... Niekde moznosti pdla mna koncia.



Ale mozno sa mylim a je to moj skresleny nazor....

Ja strasne obdivujem ludi, ktori su schopni vytlct z kazdej situacie pre seba nieco pozitivne. Teda vytlct myslim tak obrazne, vo svojom vnutri. Jednoducho sa zamerat hlavne na pozitiva a s negativami sa bez uhony na psychike zmierit.

To su podla mna ludia, ktori sa maju radi, Aspon tak to citim ja.

faf napsal(a):

avalonka napsal(a):

Emma napsal(a):

Ja som príliš netrpezlivá a výbušná. S tou trpezlivosťou sa snažím vychádzať a musím povedať, že sa mi darí netlačiť veci. Ale výbušnosť! Tá prudká sila, ktorá vo mne narastá a už sa teší, kedy môže vyjsť na povrch. Je to hlavne v takých situáciách, kedy ľudia robia hlúposti a hlúpo reagujú...a pre mňa je to ako keby "živná pôda" dať niekomu najavo, že je hlupák.....s týmto si naozaj neviem rady. Niekedy sa mi zadarí nereagovať alebo ak, tak s nadhľadom a hlavne s láskou v srdci. Vlastne som si uvedomila, že keď cítim lásku sama k sebe a cítim sa žiarivo, štastne, plná neuveriteľne teplých lúčov, tak viem s nadhľadom a hlavne veľmi pozitívne a s kľudom reagovať na hlúposti ľudí. Len keby týchto láskyplných dní som mala čím ďalej tým viac.....

Emma - naprosto přesně jsi popsala i můj problém. Strašně mě vytáčejí některý lidi a dávám jim to sežrat. Ovšem jsem tak rafinovaně agresivní, že je nepošlu do pr... rovnou, zabalím jim to naopak do růžové mašle, takže je to zasáhne mnohem víc než kdybych jim rovnou vynadala. To by se aspoň mohli bránit, ale takhle jsou bezbranní. Někdy přesně takhle válcuju i svého přítele a cítím, jak se kroutí a svíjí, ja mu beru sebevědomí :(

Hotovy tank. :-)))))

Av, určite máš z toho potom pekné výčitky svedomia, že? :skurt: Ja mám. Ak sa mi podarí niekoho odpísať a hlupákovi aj keď inteligentným spôsobom, ale predsa ukázať akým je hlupákom....v danom momente mám pocit radosti, že som mu to nandala....len o chvíľu ma prevalcuje pocit viny a hlavne hnusu. Veľmi si vtedy uvedomujem, že aká som slabá. Pýtam sa samej seba: Prečo som mala potrebu reagovať, prečo som mala potrebu na hlupáka a jeho činy poukazovať a ešte mu aj nastavovať zrkadlo? O čo som ja lepšia a múdrejšia? Čo som si s tým kompenzovala? Akú krivdu som si chcela opäť vyriešiť a aj tak som si nič nevyriešila?
....vtedy si uvedomujem, že zďaleka nie som takou akou by som chcela byť...že ešte som málo prečítala, málo si zobrala k srdcu, málo pochopila.........že sa len tvárim a predstieram, že som v pohode a nad vecou, ale opak je pravdou....musím sa ešte veľa učiť! :gloria:

Emma napsal(a):

faf napsal(a):

avalonka napsal(a):

Emma - naprosto přesně jsi popsala i můj problém. Strašně mě vytáčejí některý lidi a dávám jim to sežrat. Ovšem jsem tak rafinovaně agresivní, že je nepošlu do pr... rovnou, zabalím jim to naopak do růžové mašle, takže je to zasáhne mnohem víc než kdybych jim rovnou vynadala. To by se aspoň mohli bránit, ale takhle jsou bezbranní. Někdy přesně takhle válcuju i svého přítele a cítím, jak se kroutí a svíjí, ja mu beru sebevědomí :(

Hotovy tank. :-)))))

Av, určite máš z toho potom pekné výčitky svedomia, že? :skurt: Ja mám. Ak sa mi podarí niekoho odpísať a hlupákovi aj keď inteligentným spôsobom, ale predsa ukázať akým je hlupákom....v danom momente mám pocit radosti, že som mu to nandala....len o chvíľu ma prevalcuje pocit viny a hlavne hnusu. Veľmi si vtedy uvedomujem, že aká som slabá. Pýtam sa samej seba: Prečo som mala potrebu reagovať, prečo som mala potrebu na hlupáka a jeho činy poukazovať a ešte mu aj nastavovať zrkadlo? O čo som ja lepšia a múdrejšia? Čo som si s tým kompenzovala? Akú krivdu som si chcela opäť vyriešiť a aj tak som si nič nevyriešila?
....vtedy si uvedomujem, že zďaleka nie som takou akou by som chcela byť...že ešte som málo prečítala, málo si zobrala k srdcu, málo pochopila.........že sa len tvárim a predstieram, že som v pohode a nad vecou, ale opak je pravdou....musím sa ešte veľa učiť! :gloria:

No Emmi, ale ak je niekto sam hlupak a robi hlupaka zo mna? To je hadam iny pripad, nie? :-))))

faf napsal(a):

Emma napsal(a):

faf napsal(a):

Hotovy tank. :-)))))

Av, určite máš z toho potom pekné výčitky svedomia, že? :skurt: Ja mám. Ak sa mi podarí niekoho odpísať a hlupákovi aj keď inteligentným spôsobom, ale predsa ukázať akým je hlupákom....v danom momente mám pocit radosti, že som mu to nandala....len o chvíľu ma prevalcuje pocit viny a hlavne hnusu. Veľmi si vtedy uvedomujem, že aká som slabá. Pýtam sa samej seba: Prečo som mala potrebu reagovať, prečo som mala potrebu na hlupáka a jeho činy poukazovať a ešte mu aj nastavovať zrkadlo? O čo som ja lepšia a múdrejšia? Čo som si s tým kompenzovala? Akú krivdu som si chcela opäť vyriešiť a aj tak som si nič nevyriešila?
....vtedy si uvedomujem, že zďaleka nie som takou akou by som chcela byť...že ešte som málo prečítala, málo si zobrala k srdcu, málo pochopila.........že sa len tvárim a predstieram, že som v pohode a nad vecou, ale opak je pravdou....musím sa ešte veľa učiť! :gloria:

No Emmi, ale ak je niekto sam hlupak a robi hlupaka zo mna? To je hadam iny pripad, nie? :-))))

Práveže to nie je iný prípad. Keď hlupák zareaguje hlúpo, že ešte z teba chce spraviť hlupáka a ty (resp. ja zareagujem tým istým spôsobom, aj keď inteligentnejším, ale o to zákernejším) tak z toho výchádzaš/m rovnako ako ten hlupák. Podľa mňa treba reagovať s ešte väčšou láskou v srdci..... treba povedať niečo milé, možno poďakovať dotyčnému za jeho šľachetnosť a všímavosť, že ťa upozornil na niečo, čo si si ty alebo ja nevšimla s úprimným úsmevom na tvári. ....a tým mu vlastne zobrať vietor z plachiet...

Emma napsal(a):

Av, určite máš z toho potom pekné výčitky svedomia, že? :skurt: Ja mám. Ak sa mi podarí niekoho odpísať a hlupákovi aj keď inteligentným spôsobom, ale predsa ukázať akým je hlupákom....v danom momente mám pocit radosti, že som mu to nandala....len o chvíľu ma prevalcuje pocit viny a hlavne hnusu. Veľmi si vtedy uvedomujem, že aká som slabá. Pýtam sa samej seba: Prečo som mala potrebu reagovať, prečo som mala potrebu na hlupáka a jeho činy poukazovať a ešte mu aj nastavovať zrkadlo? O čo som ja lepšia a múdrejšia? Čo som si s tým kompenzovala? Akú krivdu som si chcela opäť vyriešiť a aj tak som si nič nevyriešila?


....vtedy si uvedomujem, že zďaleka nie som takou akou by som chcela byť...že ešte som málo prečítala, málo si zobrala k srdcu, málo pochopila.........že sa len tvárim a predstieram, že som v pohode a nad vecou, ale opak je pravdou....musím sa ešte veľa učiť! :gloria:

I pod toto se bohužel mohu plným jménem podepsat. Já prostě miluju vítězství - v práci, v debatě. Mám ráda pocit triumfu - to jsem mu to nandala! Jenže pokud se takhle chovám k partnerovi, je to cesta do pekla. Pak se vedle mě nedá žít a já přitom vím, že i já dělám chyby, jen mi je přítel pořád neomlacuje o hlavu. Joj, to je tu ale pěkné duševní hnisání :)

Emma napsal(a):

faf napsal(a):

Emma napsal(a):

Av, určite máš z toho potom pekné výčitky svedomia, že? :skurt: Ja mám. Ak sa mi podarí niekoho odpísať a hlupákovi aj keď inteligentným spôsobom, ale predsa ukázať akým je hlupákom....v danom momente mám pocit radosti, že som mu to nandala....len o chvíľu ma prevalcuje pocit viny a hlavne hnusu. Veľmi si vtedy uvedomujem, že aká som slabá. Pýtam sa samej seba: Prečo som mala potrebu reagovať, prečo som mala potrebu na hlupáka a jeho činy poukazovať a ešte mu aj nastavovať zrkadlo? O čo som ja lepšia a múdrejšia? Čo som si s tým kompenzovala? Akú krivdu som si chcela opäť vyriešiť a aj tak som si nič nevyriešila?
....vtedy si uvedomujem, že zďaleka nie som takou akou by som chcela byť...že ešte som málo prečítala, málo si zobrala k srdcu, málo pochopila.........že sa len tvárim a predstieram, že som v pohode a nad vecou, ale opak je pravdou....musím sa ešte veľa učiť! :gloria:

No Emmi, ale ak je niekto sam hlupak a robi hlupaka zo mna? To je hadam iny pripad, nie? :-))))

Práveže to nie je iný prípad. Keď hlupák zareaguje hlúpo, že ešte z teba chce spraviť hlupáka a ty (resp. ja zareagujem tým istým spôsobom, aj keď inteligentnejším, ale o to zákernejším) tak z toho výchádzaš/m rovnako ako ten hlupák. Podľa mňa treba reagovať s ešte väčšou láskou v srdci..... treba povedať niečo milé, možno poďakovať dotyčnému za jeho šľachetnosť a všímavosť, že ťa upozornil na niečo, čo si si ty alebo ja nevšimla s úprimným úsmevom na tvári. ....a tým mu vlastne zobrať vietor z plachiet...

Emma roste do velké moudrosti.

faf napsal(a):

avalonka napsal(a):

faf napsal(a):

To je divne, ja tiez neviem jednoznacne ukazovatele...:-)))) Ja sa asi nemam uplne rada fyzicky... Teda mam pocit, ze moja "dusa" by mala patrit do ineho tela. Do ineho myslim vyzorom. Som obrovska a citim sa taaak krehko, to je rozpor. :-DDD

ja nemam napriklad pocit, ze by som sa nemala rada, skor som sa mala rada asi az prilis, ale tak nezdravo, egoisticky.

Myslis, ze sa nemas rada? Ci?

Souhlasím s faf - i já jsem dost egoista a sobec. Nemám problémy se svým sebevědomým - alespoň ne vědomé. Podvědomé zřejmě ano.

Já si myslím, že mít se ráda není jen to, zda to tak vědomě cítíme ("mám se ráda"), ale zda se chováme tak, abychom žily jak nám to vyhovuje. Zda si dopřejeme reálný hmatatelný šťastný život. Já mám třeba partnerské problémy (viz výše) a trápím se tím. Zároveň se mi nedaří otěhotnět, přitom si to moc přeju. Takže mám pocit, že se asi nemám ráda správně, protože jinak bych si dovolila mít partnera i dítě a být šťastná. Z nějakého důvodu je ale od sebe asi odháním.

Možná proto, že se nemám doopravdy ráda, jen jsem spíš doopravdy pyšná.

Ja neviem, Av, neberies to uz vsetko prilis filozoficky? Podla mna ludi, ktori sa uplne skutocne, vedome aj podvedome maju radi, je strasne malo. A nemyslim, ze by si nemohla otehotniet preto, ze sa nemas rada, nie?
Stava sa, ze cim viac zena tuzi, tym menej to ide, akysi blok. Toto ma uplne fascinuje....

Ja ti budem drzat palceky, neboj, vyjde to. Mozno sa treba uvolnit.

A partnerske problemy ma snad kazdy,do urcitej miery. Ci sa mas alebo nemas rada, v takom vztahu aky popisujes sotva hra nejaku velku ulohu. Keby si napisala, ze zijes s ozranom, alebo tyranom, tak poviem, ze sa rada nemas ani trochu, ale takto? Obcas to nie je tak celkom iba na nas, ako zivot vyzera.... Niekde moznosti pdla mna koncia.



Ale mozno sa mylim a je to moj skresleny nazor....

Faf, mně nezáleží na tom, kolik lidí se má skutečně rádo. Já taková chci být - i kdybych měla být jediná na světě. Nastoupila jsem na duchovní cestu, ze které už není návratu - ten krok prostě uděláš a už se nikdy nevrátíš zpátky. Je to asi těžší cesta, než je "tak nějak přežívat" (ano - dělá to tak hodně lidí), ale podle mého je to jediná smysluplná cesta, která vede k naplnění toho, kdo skutečně jsme.

To, zda se mám nebo nemám ráda, hraje naopak klíčovou roli v mém partnerském vztahu. I ve všech ostatních aspektech života. Vždyť já od sebe svým chováním svého přítele odháním. On má svých starostí dost a já jen přilévám oleje do ohně. Může to dopadnout tak, že odejde a já budu moc smutná. A pak ode mne odejde i každý další partner, protože ten tlak nikdo nevydrží. Takže mohu teoreticky zůstat osamělá a být nešťastná. To je výsledek toho, že se nemám ráda - dělám vše proto, abych nemohla být šťastná, víš?

Avalonko, to je tak krásný přiznání... Úplně mi vyhrkly... :grater:  Láska nebo strach? Máš se ráda, nebo je to strach ze sebe samé a toho, co dokážeš? Pochopila jsem to aspoň trošku? :hjarta:

Hostesko,

myslím si o sobě, že jsem dobrý člověk. Řekla bych, že mám dobré jádro - cítím to v sobě, takové to "hezko". Já mám hrozně ráda lidi, jednotlivce i celé lidstvo. I přes to, co jsem psala, mám velkou schopnost empatie, často se snažím dívat na věci očima druhého, často nastavuju rameno, aby se o něj mohl někdo opřít. Někdy mi až připadá, že jsem lidmi posedlá, jak je miluju. Můžu se bavit s topenářem i ministrem, mně je to fuk, protože každého vnímám podle energie, která z něj vychází.

Někdy je krásný cítit, jak nějaký nesympatický a předem na mě nabroušený člověk úplně taje jen tím, že se nenechám vytočit jeho invektivami, že se dokážu usmívat a mít ho i v tu chvíli ráda. Pak z něj najednou spadne maska a já ho vidím jako prima člověka. To jsou fakt chvíle, který stojej za to, protože vím, že v nitru jsme všichni jedno. Jako jeden člověk, jsme si hodně blízko.

Do téhle chvíle jsem si myslela, že mám stejně ráda i sama sebe. A vlastně si to stále ještě myslím, ale už je to s výhradou.

Můj problém je v mé síle. Cítím svou moc lidem i ubližovat. Tím, jak je mám ráda, dokážu se do nich vcítit, jakoby do nich vidím, tak přesně vím, kde jsou zranitelní. Nikdy (nebo si toho aspoň nejsem vědoma) neubližuju lidem vědomě, toho se nebojím. Vím, že mám tu moc, ale nepoužívám jí. Ovšem u koho jí používám (řekla bych na svou obranu, že také nevědomě), je ale můj partner. Ten mně nejbližší člověk. Jsem hrozně náročná a jak není po mém, je zle. To pak umím plivnout pěknou dávku jedu, zabalenou v čokoládovém bonbónu. Asi je to zatím silnější než já. A tady se z mé lásky asi stává ten strach. Pro mě zatím neurčitý. Možná z toho, abych se stala pro partnera nepostradatelnou a nechtěl mě opustit, možná z toho, že partner nebude tak perfektní, aby vyhověl mým nárokům.

Mám v tom zatím dost zmatek a musím si to nejen promyslet, ale i prožít. A to zabere pár týdnů (měsíců, let?)

Av,
rekla bych, ze "vychova" tveho otce se na tobe podepsala vic, nez si vubec dokazes pripustit. Ty pohrdas muzi. Neni to vedome. Neovladas to. Zatim. Mozna bys si mela dovolit byt to, co jsi. Zadna domina s prehledem a denim podkontrolou. Konec koncu byt dominantni je nesmirne vycerpavajici a unavne. A jen maloktery muz je natolik submisivni, aby s takovou zenskou vydrzel i "po te"... A pokud uz takoveho nejdes, stejne te nebude bavit dlouho.
Rekni partnerovi presne to, co zde a hlavne to, co po nem opravdu chces. Pokud toho neni schopen, neni to on! Ty potebujes chlapa, kterej te "sejme" hned pri prvnim naznaku "vareni jedu"! A ktery te hned potom obejme, abys si byla jista, ze to bylo z lasky, a ne nejaka demonstrace moci...a ktery prezije, ze ho pri tom sem tam stejne pokouses! Jenze! Kde ho hledat, co??? No treba ho mas doma, kdo vi......Treba jen vysilas "spatne" signaly, proto prichazeji "spatni" muzi.... Taky ted prave "preladuji" vysilac  ;)

Přečetla jsem si pár příspěvků z téhle diskuze. Nechci se do toho moc montovat, ale možná - mí t se rád - nemají někteří lidé problémy ve vztazích právě proto, že se mají rádi více než je zdrávo? A proto nedokáží zabrzdit než ublíží tomu, koho rádi mají. Že si to jaksi nedokáží odepřít.

Av, někde jsi psala, že teď prožíváš ten jedinečný super vztah, že máš toho nej a nej člověka a jak ses k tomu všemu musela propracovat. Tak se k němu podle toho taky budeš muset začít chovat.... Jestli je pravda, co píše Pan, že pohrdáš muži, tak to je pěkný průšvih.

Av

já rozumím tomu, že každý mám mít nějaké sebevědomí a snaží se prosadit, ale když chceš něco a přítel opak, jak to řešíš? Prostě ho pokaždé utlučeš argumenty, já se mám ráda tak co bych dělala něco podle tebe??

Netynko a Vašku,

trošku mám pocit, že asi každý mluvíme o jiném " mít rád ". 
Tento příspěvek, který jsem založila je o lásce uvnitř nás. Ne o té světské egoistické. Ale o vnitřním klidu, naplnění a harmonii.
A především o přijetí sebe sama.
Netynko, to nemá nic společného s egoismem ve vztahu, který skutečně jak píšeš působí problém mezi mužem a ženou.
A pokud jde o Av, tak ta si vše uvědomuje a zraňuje ji to. A ona ví, že s tím musí něco dělat a pracuje na sobě! Ale ta práce je velmi tvrdá.
Vašku, jak píšeš " Prostě ho pokaždé utlučeš argumenty, já se mám ráda tak co bych dělala něco podle tebe?? ", ale to Av přeci vůbec nepsala. Naopak sama se nad sebou zamýšlí. A to když se má někdo rád, nevylučuje to, že není ochoten něco dělat pro druhé! Naopak!
Já sama se snažím mít ráda sama sebe. A vím, jak je to těžké. Moje kamarádka řekne, že se má ráda, protože pořád sama sebe za něco chválí a nechápe, že to je postoj ega a ne čisté lásky uvnitř svého srdce.

Isis

Pandorraa napsal(a):

Av,
rekla bych, ze "vychova" tveho otce se na tobe podepsala vic, nez si vubec dokazes pripustit. Ty pohrdas muzi. Neni to vedome. Neovladas to. Zatim. Mozna bys si mela dovolit byt to, co jsi. Zadna domina s prehledem a denim podkontrolou. Konec koncu byt dominantni je nesmirne vycerpavajici a unavne. A jen maloktery muz je natolik submisivni, aby s takovou zenskou vydrzel i "po te"... A pokud uz takoveho nejdes, stejne te nebude bavit dlouho.
Rekni partnerovi presne to, co zde a hlavne to, co po nem opravdu chces. Pokud toho neni schopen, neni to on! Ty potebujes chlapa, kterej te "sejme" hned pri prvnim naznaku "vareni jedu"! A ktery te hned potom obejme, abys si byla jista, ze to bylo z lasky, a ne nejaka demonstrace moci...a ktery prezije, ze ho pri tom sem tam stejne pokouses! Jenze! Kde ho hledat, co??? No treba ho mas doma, kdo vi......Treba jen vysilas "spatne" signaly, proto prichazeji "spatni" muzi.... Taky ted prave "preladuji" vysilac  ;)

Pan,

já si myslím, že to není pohrdání. To bych neřekla. Myslím, že to je boj s nimi. Já s muži bojuju - stejný emoční vzorec, jako jsem měla u táty. A proto jsem si dřív vybírala chlapy, kteří byli "snadnou kořistí". A přesně jak píšeš, ve chvíli, kdy jsem zvítězila, tak jsem je opustila, protože ten vztah byl najednou pro mne prázdný. Nebylo s kým bojovat.

Teď mám přítele, který dělá to, co píšeš. Když ze mě vyleze ta semetrika, tak mě většinou sejme, a to já pak cítím velkou úlevu. Prostě zasmečuju a dostanu smeč zpátky. Jenže stejně, jako v té chvíli cítím úlevu a uspokojení (najednou se opravdu cítím jako Žena), stejně silně na něj cítím vztek "jaktožesemipostavilnaodpor". Je to takový dvojjediný pocit. Je to asi nějaká mezifáze, třeba ten vztek časem pomine. Můj přítel je osobnost a má dobrý názory - snad první takový partner v mém životě. Jenže! Můj přítel má velké finanční problémy a ty peníze pořád stojí mezi námi. Mám tendence ho poučovat, jak má podnikat, vynadám mu, když udělá nějakou chybu - je totiž manuálně zručný, ale není to dobrý obchodník. Je to tak trochu typ řemeslníka z první republiky, v duši je to stará škola, nemá ostré lokty a to mě vytáčí, protože já je v byznysu mám.

Dneska se mi zdálo tohle (jsem rozvedená a můj ex byl takový ten hodný a bezpečný medvídek se smyslem pro domácnost): vracím se k mému ex a plánujeme druhou svatbu. Mám hnusný šaty a vůbec - mám vztek, když vidím, jak se všichni příbuzní (naši a tchýně s tchánem - s těmi jsme se měli moc rádi) radují, že "zase bude všechno v pořádku - při starém". Mám se vdávat ve 14,30 a přesně ve 14,05 jim všem se strachem z odsouzení oznamuju, že si svého ex prostě nevezmu. Všechno je už připravený, radnice, hostina a já utíkám zpátky k mému současnému příteli. Protože ke svému ex vůbec nic necítím.

Myslím, že je to rozpor mezi "tím co bylo - bezpečným a nudným" a "tím, co je - nestabilním a hlubokým".

Díky všem - i Vaškovi a Nety - za příspěvky :)

vašek napsal(a):

Av

já rozumím tomu, že každý mám mít nějaké sebevědomí a snaží se prosadit, ale když chceš něco a přítel opak, jak to řešíš? Prostě ho pokaždé utlučeš argumenty, já se mám ráda tak co bych dělala něco podle tebe??

To ne, Vašku - mnohdy ustoupím. Což je pro mě celkem nezvyklá poloha.

Isis1 napsal(a):

Netynko a Vašku,

trošku mám pocit, že asi každý mluvíme o jiném " mít rád ". 
Tento příspěvek, který jsem založila je o lásce uvnitř nás. Ne o té světské egoistické. Ale o vnitřním klidu, naplnění a harmonii.
A především o přijetí sebe sama.
Netynko, to nemá nic společného s egoismem ve vztahu, který skutečně jak píšeš působí problém mezi mužem a ženou.
A pokud jde o Av, tak ta si vše uvědomuje a zraňuje ji to. A ona ví, že s tím musí něco dělat a pracuje na sobě! Ale ta práce je velmi tvrdá.
Vašku, jak píšeš " Prostě ho pokaždé utlučeš argumenty, já se mám ráda tak co bych dělala něco podle tebe?? ", ale to Av přeci vůbec nepsala. Naopak sama se nad sebou zamýšlí. A to když se má někdo rád, nevylučuje to, že není ochoten něco dělat pro druhé! Naopak!
Já sama se snažím mít ráda sama sebe. A vím, jak je to těžké. Moje kamarádka řekne, že se má ráda, protože pořád sama sebe za něco chválí a nechápe, že to je postoj ega a ne čisté lásky uvnitř svého srdce.

Isis

Pokud se někdo napřed zamýšlí, tak argumenty neutluče a tudíž s tímto nemá problémy. No, Av ještě asi tolik nezabojovala, když tam nějaký problém je, ale zvládne to. Má prostě ráda být navrchu, jenže paradoxně ji to zase moc nebaví....

O lásce uvnitř nás? A kde jinde jaksi láska, kterou cítíme, je ? Vně? Vysvětli mi to, patrně tady něčemu nerozumím.....

Isis, cítím to stejně. Vnitřní harmonie, klid a smíření sama se sebou. To je to, o co se asi snažíme a ne vždy to jde, myslím, že to je to, mít se rád.

Av,

ok, rozumim ti - tvuj strach te proste nechce pustit ze sveho "otroctvi", je to prilis hluboko v tobe. Tvuj pritel neni pro tebe celistva autorita, protoze ti nedava i materialni bezpeci, mozna mas pocit, ze bys to zvladla sama a on nechce "spolupracovat"..... nechci byt protivna, ale nad tim pohrdanim se jeste poctive zamysli. Kdyz ja si konecne uvedomila, ze muzi skutecne hluboce pohrdam, protoze mi byl vtisknut vzorec: jsou k nicemu, silene se mi ulevilo! Konecne jsem s tim vzoreckem mohla zacit pracovat jinak nez zcela automaticky. Prestala jsem na kazdem chlapovi hledat dukaz, ze tahle premisa plati VZDY! Zmenilo se vnitrni vyzarovani, chlapi mne prestali brat jako soupere a ja se prestala branit. Citit se jako zena je skutecne fajn pocit, vzdyt to vis :)
A ja moc dobre vim, jak je tohle bolestive. Ono se to nemusi vzdy projevovat kopanci, ale cim silnejsi jsi, tim jsi vetsi "zachranarka" a "ochranitelka". A to je mor vztahu! Nehlede na to, ze sily casem ubyvaji.
Ja myslim, ze mas uz jen posledni krucek k tomu, abys to zvladla: Financni problemy tveho pritele jsou jeho problemy! Neres je za nej, musi to pro neho byt otravne a ponizujici. Muzes ho podporit, ale ne vodit za ruku. Neni prece potreba, aby se vysiloval jeste bojem s tebou, ze ne?

Pan, napíšu ti soukromou...

Svas napsal(a):

Isis, cítím to stejně. Vnitřní harmonie, klid a smíření sama se sebou. To je to, o co se asi snažíme a ne vždy to jde, myslím, že to je to, mít se rád.

Tak :) Prijmout sam sebe ve sve celistvosti, s dobrymi i spatnymi vlastnostmi, nesnazit se tvarit jako svatousek, ktery sve spatne stranky vymazal, kdyz je ve skutecnosti jen potlacil. Umet zachazet i stim "spatnym", protoze i to clovek potrebuje k plnemu zivotu. Protoze i ten nejhodnejsi clovek na svete musi umet myslet i sam na sebe, musi umet rikat NE.... Musi mit rad sam sebe a nevycitat si to. To totiz s egoismem opravdu nema nic spolecneho.

Já moc neumím říkat ne, stále se to učím, někdy s lepším, někdy s horším výsledkem. A taky si sama sebe vyčítám a pak jsem na sebe naštvaná a slibuju si, že příště už takhle určitě ne, ale všechny to známe, je to nahoru - dolů. Trošku se mi ale před třemi lety po vážném úrazu mého muže přesypaly v hlavě hodnoty a pohled na svět, i když jsem to odnesla psychosomatickým astmatem.

Avalonko,

a co se stane když nezvítězíš? Musíš vždy každého porazit? CO si s tím dokazuješ? J8 našla pro sebe odpověď v knihách Dalajlámy. Každé usilování je naše utrpení. Nic neočekávat, nic nechtít, ale žít ted a v tuto chvíli znamená být šťastný...

Dnes som čítala niekde na nete o sebaláske, resp. ako dospieť k tomu mať sa rád. Vraj najprv musí človek ako keby umrieť. Prestať byť závislý od pochvaly, hodnotenia, kritiky, povzbudenia ľudí, jednoducho sa naučiť žiť bez ľudí. Je to strastiplná cesta. V podstate aj Budha odišiel zo svojho blahobytu a veľmi dlhý čas bol sám so sebou, dokonca bez jedla, vody....len meditoval a meditoval....a tak sa oslobodil.....a zrazu bol šťastnejší, vyrovnanejší...
Ja viem, že my nemôžeme len tak odísť od naších povinností....... Ale musím sa priznať, že ešte pred nejakým rokom som nedokázala byť sama. A teraz žijem viacmenej osamotený život. Vyberám si ľudí, s ktorými trávim čas....veľakrát si nemám s nimi čo povedať. Vlastne som zistila, že len málo kto mi rozumie, málo kto ma obohacuje svojou prítomnosťou a rečami. Teraz veľa čítam, radšej som sama a trávim čas sama so sebou a robím činnosti, ktoré chcem robiť. Čím viac sa snažím žiť duchovne, t. j. aj disciplinovane, tým viac som osamotená. Nie žeby mi to nejak vadilo, vo vnútri cítim, že idem správnou cestou, ale cítim sa byť iná než sú ostatní a tým pádom som osamotenejšia. A zrazu ľudia okolo mňa sú ako keby plytkejší..... som z toho trochu smutná. Asi toto celé znie chaoticky, lebo sama nemám ešte vo veľa veciach jasno... :(

Emma napsal(a):

Dnes som čítala niekde na nete o sebaláske, resp. ako dospieť k tomu mať sa rád. Vraj najprv musí človek ako keby umrieť. Prestať byť závislý od pochvaly, hodnotenia, kritiky, povzbudenia ľudí, jednoducho sa naučiť žiť bez ľudí. Je to strastiplná cesta. V podstate aj Budha odišiel zo svojho blahobytu a veľmi dlhý čas bol sám so sebou, dokonca bez jedla, vody....len meditoval a meditoval....a tak sa oslobodil.....a zrazu bol šťastnejší, vyrovnanejší...
Ja viem, že my nemôžeme len tak odísť od naších povinností....... Ale musím sa priznať, že ešte pred nejakým rokom som nedokázala byť sama. A teraz žijem viacmenej osamotený život. Vyberám si ľudí, s ktorými trávim čas....veľakrát si nemám s nimi čo povedať. Vlastne som zistila, že len málo kto mi rozumie, málo kto ma obohacuje svojou prítomnosťou a rečami. Teraz veľa čítam, radšej som sama a trávim čas sama so sebou a robím činnosti, ktoré chcem robiť. Čím viac sa snažím žiť duchovne, t. j. aj disciplinovane, tým viac som osamotená. Nie žeby mi to nejak vadilo, vo vnútri cítim, že idem správnou cestou, ale cítim sa byť iná než sú ostatní a tým pádom som osamotenejšia. A zrazu ľudia okolo mňa sú ako keby plytkejší..... som z toho trochu smutná. Asi toto celé znie chaoticky, lebo sama nemám ešte vo veľa veciach jasno... :(

Ahoj Emmo,

někde jsem o tom umírání a posléze najití cesty k sobě, také již slyšela nebo snad četla. A musím říci, že to cítím také jako správnou cestu.
Ale jak sama píšeš, není to tak jednoduché v dnešním hektickém světě a spoustě povinností ( v mém případě práce, rodina a hlavně syn ).

Také mívám období, kdy jsem víceméně uzavřená a spíš si dávám čas na prožívání uvnitř sama sebe. Právě teď se v takovém období nacházím...
Nejlépe je mi samotné s knížkou v ruce. Je to pro mě nejlepší relax jaký může být. Ale je pravda, že mnoho lidí to nechápe, a proto se i u mě vyselektovalo pár lidí, s kterými jsem si opravdu blízká a Ti mi rozumí.... Ostatní jsou známí ( je jich hodně ), ale už s nimi nejsem tak naladěná na stejné vlnové délce a často mi nerozumí. Proto ani nemá smysl se s nimi pouštět do hlubších úvah. Většinou mě hodně pak rozčiluje, že oni netuší o čem já mluvím. Na vše se dívají jen skrz reálné brýle a já zase vše vidím z pohledu vesmírných zákonů. A zákonitě dochází k nedorozumění.

Já si zvolila cestu " duchovní " a práci na sobě. Nedaří se mi to tak jak bych přesně a rychle chtěla, ale pomalu a pomalu se měním a to mě těší a OSVOBOZUJE.
Když se vydáme touto cestou... , přináší to v určitých obdobích života i samotu. Ale i ta je potřeba, abychom se mohli snad " moudřejší " vydat do světa a žít ten život, který jsme si dobrovolně a zodpovědně zvolili. 
Jojo, takže mám ještě spoustu práce před sebou:-))

A ty Emmno nesmutni... Ti praví lidé se v pravý okamžik až budeš připravena určitě objeví:-)

Isis

Emma napsal(a):

A teraz žijem viacmenej osamotený život. Vyberám si ľudí, s ktorými trávim čas....veľakrát si nemám s nimi čo povedať.

emma, neboj, bude ešte aj horšie, keď budeš na sebe robiť pokus-omyl ako to zmeniť, to ešte len budú kopance,  ja som teda skúšala všeličo,  veľakrát som sa zamýšľala nad tým, ako tú cestičku od jedného človeka k druhému nasmerovať tak, aby na nej nebolo príliš veľa prekážok, ono naozaj je niečo, na každom z nás, výnimočné,  a keď vidím aspoň kúsok ľudskej duše, je to super pocit

Av

a nebojíš se spíš přijmout svého přítele na 100 % a necháváš si podvědomě nějakou rezervu? A radši s ním "bojuješ" ze strachu, že právě kdyby jsi si bez něj "nedovedla" představit život a stala se na něm moc závislá ??

Hele a když mnohdy ustoupíš ... , že tě to pak štve ?? :-))))

Avalonko, s tím, že nikomu neubližuješ vědomě... to je jasný.. Vždyť tě mám ráda, ne? :hjarta:
Mně zajímal ten strach z vlastní moci... ublížit cizím lidem se prakticky moc nedá, za to se dá mnoho ublížit těm blízkým. A jak se můžeš mít ráda, když si myslíš, že dokážeš být zlá na toho, koho máš nejraděj? To je asi ten zádrhel, ne?  Ta podvědomá reakce  má nějaký spouštěč. Když se cítíš v úzkých, tak zapne. A pak uděláš něco, co máš jen v podvědomí, ale ne v mysli. Možná je klíč v těch slovech. Bonbónek rozbalíš a poučíš se z toho, co je v něm. A ještě mně napadlo, že pokud ze sebe ten jed jen upustíš tak zase naplníš, co takhle vypustit nádrž a naplnit ji něčím dobrým..
Krom toho si velice vážím toho, co jsi napsala. Většina lidí k něčemu takovému vůbec nedospěje, zatímco ty se s tím tak morduješ.. Jsi zlatá.

vašek napsal(a):

Av

a nebojíš se spíš přijmout svého přítele na 100 % a necháváš si podvědomě nějakou rezervu? A radši s ním "bojuješ" ze strachu, že právě kdyby jsi si bez něj "nedovedla" představit život a stala se na něm moc závislá ??

Hele a když mnohdy ustoupíš ... , že tě to pak štve ?? :-))))

To ne, Vašku - právě když ustoupím, mám pocit velké úlevy, cítím se jako ženská. Neustupuju totiž v situacích, kdy s přítelovo názorem opravdu nesouhlasím. Ustupuju tam, kde mám sice rozdílný názor, ale uznám, že ten jeho je lepší - což je v mnoha případech. A dlužno říct, že ustupuju docela často. Na mě nebývale často. A mám z toho radostný pocit, o naštvání nemůže být řeč.

Třeba když se dohadujeme, kam na víkend - já bych nejraději do hezkého kýčovitého penzionu ve Špindlu a přítel mě přesvědčí do 300 let staré roubenky jeho kamaráda na Šumavě, kde není elektřina ani voda. Kroutila jsem se jako had, ale pak jsem odjížděla Šumavou naprosto "nakažená". A už tam jezdíme furt, přitom já žádný velký zálesák nikdy nebyla, spíš pohodlný snob :)

host eska napsal(a):

Avalonko, s tím, že nikomu neubližuješ vědomě... to je jasný.. Vždyť tě mám ráda, ne? :hjarta:
Mně zajímal ten strach z vlastní moci... ublížit cizím lidem se prakticky moc nedá, za to se dá mnoho ublížit těm blízkým. A jak se můžeš mít ráda, když si myslíš, že dokážeš být zlá na toho, koho máš nejraděj? To je asi ten zádrhel, ne?  Ta podvědomá reakce  má nějaký spouštěč. Když se cítíš v úzkých, tak zapne. A pak uděláš něco, co máš jen v podvědomí, ale ne v mysli. Možná je klíč v těch slovech. Bonbónek rozbalíš a poučíš se z toho, co je v něm. A ještě mně napadlo, že pokud ze sebe ten jed jen upustíš tak zase naplníš, co takhle vypustit nádrž a naplnit ji něčím dobrým..
Krom toho si velice vážím toho, co jsi napsala. Většina lidí k něčemu takovému vůbec nedospěje, zatímco ty se s tím tak morduješ.. Jsi zlatá.

Ahoj hostesko,

tak jo, než se mi napustí vana, tak ještě napíšu ;)

Jsi na mě hrozně hodná, fakt milá, ale neměj iluze - morduju se s tím z čistě sobeckých důvodů, neboť mám pocit, že si už "ku****žímnějakýtoštěstí" :P

K tvému A jak se můžeš mít ráda, když si myslíš, že dokážeš být zlá na toho, koho máš nejraděj? To si myslím, že se nevylučuje. Pokud se budu mít ráda taková jaká jsem = i se svými nejhoršími vlastnostmi = můžu se mít ráda i přesto, že jsem si vědoma své moci ublížit nejbližším.

Ale to je teoretizování a slovíčkaření. Řeknu ti jinou věc. S pomocí Pandorry se mi podařilo zachytit koneček klubíčka mých potíží. Což je teda hodně moc pro mě. A představ si, co se mi dnes stalo. Potkala jsem na obchodní schůzce ženskou, která je stejná šílená semetrika jako já. Povídala mi o tom, jak jí strašně znervózňuje sebemenší přítelova chyba, jak mu dá všechno "vyžrat"...prostě mi předestřela mně samotnou jako na talíři. (Je teda fakt, že ona je horší než já, ale to na obraznosti té situace nic nemění). Koukala jsem na ní jako sama na sebe a říkám si "se mnou se fakt asi dá jen těžko vydržet".

A tak jsem si na internetu vyhledala jistý meditační seminář, na který jsme se s tou paní zgruntu přihlásily obě. A ten seminář se jmenuje Co znamená být ženou. Je to (ne)shodou okolností zrovna příští víkend a já už se na to hrozně těším, protože můj problém se jmenuje "latentní psychická mužatka" :lol:

Takže jsem vám tu všem vděčná, že jste mě pěkně nasměrovali. Díky patří především Pan a i vám všem - těm prima lidem, kterým jsem stála za to, aby se k mým sráčovinám vyjádřili!

(a speciální dík patří Isis, která tu vytvořila tuto jmenovitou diskusi, jež - jak se ukazuje - je přesně to, co jsem potřebovala jako prasátko drbání!)


:hjarta:

avalonka napsal(a):

host eska napsal(a):

Avalonko, s tím, že nikomu neubližuješ vědomě... to je jasný.. Vždyť tě mám ráda, ne? :hjarta:
Mně zajímal ten strach z vlastní moci... ublížit cizím lidem se prakticky moc nedá, za to se dá mnoho ublížit těm blízkým. A jak se můžeš mít ráda, když si myslíš, že dokážeš být zlá na toho, koho máš nejraděj? To je asi ten zádrhel, ne?  Ta podvědomá reakce  má nějaký spouštěč. Když se cítíš v úzkých, tak zapne. A pak uděláš něco, co máš jen v podvědomí, ale ne v mysli. Možná je klíč v těch slovech. Bonbónek rozbalíš a poučíš se z toho, co je v něm. A ještě mně napadlo, že pokud ze sebe ten jed jen upustíš tak zase naplníš, co takhle vypustit nádrž a naplnit ji něčím dobrým..
Krom toho si velice vážím toho, co jsi napsala. Většina lidí k něčemu takovému vůbec nedospěje, zatímco ty se s tím tak morduješ.. Jsi zlatá.

Ahoj hostesko,

tak jo, než se mi napustí vana, tak ještě napíšu ;)

Jsi na mě hrozně hodná, fakt milá, ale neměj iluze - morduju se s tím z čistě sobeckých důvodů, neboť mám pocit, že si už "ku****žímnějakýtoštěstí" :P

K tvému A jak se můžeš mít ráda, když si myslíš, že dokážeš být zlá na toho, koho máš nejraděj? To si myslím, že se nevylučuje. Pokud se budu mít ráda taková jaká jsem = i se svými nejhoršími vlastnostmi = můžu se mít ráda i přesto, že jsem si vědoma své moci ublížit nejbližším.

Ale to je teoretizování a slovíčkaření. Řeknu ti jinou věc. S pomocí Pandorry se mi podařilo zachytit koneček klubíčka mých potíží. Což je teda hodně moc pro mě. A představ si, co se mi dnes stalo. Potkala jsem na obchodní schůzce ženskou, která je stejná šílená semetrika jako já. Povídala mi o tom, jak jí strašně znervózňuje sebemenší přítelova chyba, jak mu dá všechno "vyžrat"...prostě mi předestřela mně samotnou jako na talíři. (Je teda fakt, že ona je horší než já, ale to na obraznosti té situace nic nemění). Koukala jsem na ní jako sama na sebe a říkám si "se mnou se fakt asi dá jen těžko vydržet".

A tak jsem si na internetu vyhledala jistý meditační seminář, na který jsme se s tou paní zgruntu přihlásily obě. A ten seminář se jmenuje Co znamená být ženou. Je to (ne)shodou okolností zrovna příští víkend a já už se na to hrozně těším, protože můj problém se jmenuje "latentní psychická mužatka" :lol:

Takže jsem vám tu všem vděčná, že jste mě pěkně nasměrovali. Díky patří především Pan a i vám všem - těm prima lidem, kterým jsem stála za to, aby se k mým sráčovinám vyjádřili!

(a speciální dík patří Isis, která tu vytvořila tuto jmenovitou diskusi, jež - jak se ukazuje - je přesně to, co jsem potřebovala jako prasátko drbání!)


:hjarta:

Milá Av,

tato diskuze je přínosem jistě pro všechny zúčastněné:-)), protože jak já jsem sama podle sebe zjistila... ( konečně... SLÁÁÁÁÁÁÁÁVA............:) ) Nepohnu se z místa, pokud nezačnu mít sama sebe OPRAVDOVĚ ráda!
A protože se ve všem také " plácám " ... , proto jsem oslovila právě Tebe a Pan ( moooc ráda Vás čtu )!!!
Těší mě, že i pro Tebe to je přínosem a že tady v této diskuzi nevystupuješ pouze jako " moudrý rádce ". Samozřejmě myšleno v dobrém:-)

A na Ženu se k Ernestýnce určitě vydej:) Protože Ernestýna je žena krásná, téměř éterická, ale hlavně velmi moudrá.

Přeji Ti příjemný zážitek a ať najdeš v sobě tu ženu, kterou hledáš:-)

Isis

Ahoj, nečetla jsem všechny příspěvky, ale poradím ti knížku Obejměte své vnitřní dítě, je zajímavá, a snad v ní najdeš, co právě potřebuješ.
Krásný den.

a od koho je ta knizka?

Autor knihy je Ladislav Dvořák.

Pag napsal(a):

Autor knihy je Ladislav Dvořák.

Milá Pag, už jsem se po té knížce ptala a mám ji objednanou:)
Díky za inspiraci.

Nyní čtu další zajímavou knihu, takže tě další inspirace nemine:-)
Jmenuje se Návod na použití člověka, je od Vlastimila Marka, ale bohužel jsem zatím na začátku, takže si na doporučení chvilku počkej.
Měj se hezky.

No a co takhhle Elizabeth Haich Zasvěcení...ale je to takové mystické vysvětlní podstaty žití

Já čtu knihu Filosofie smrti,
vřele doporučuji :-)

já Trnky Brnky, taky doporučuji :-))))

vašek napsal(a):

já Trnky Brnky, taky doporučuji :-))))

Ano? No tak to nejspis znamena, ze ty nemas jasno ani v trnkani, ale ani v brnkani.....

vcera som zistila ze sa asi vobec nemam rada...
nedokazem sa odputat od cloveka, ktoreho velmi lubim, ale zaroven mam pocit ze si s nim vobec nerozumiem. stale ma drzi nejake predstava "ze ved to sa nejako predsa musi dat napravit..."
tak ma napadlo, ze keby som sa mala rada, jednoducho na neho prdim... ale ked to srdce je taky hnusny organ... :(
:grater:

sunny2 napsal(a):

vcera som zistila ze sa asi vobec nemam rada...
nedokazem sa odputat od cloveka, ktoreho velmi lubim, ale zaroven mam pocit ze si s nim vobec nerozumiem. stale ma drzi nejake predstava "ze ved to sa nejako predsa musi dat napravit..."
tak ma napadlo, ze keby som sa mala rada, jednoducho na neho prdim... ale ked to srdce je taky hnusny organ... :(
:grater:

To bude asi tím, že máš ráda i jeho nejen sama sebe :dumbom: Ty dydlíku, co to zase vymýšlíš ? :rolleyes::D

sunny2 napsal(a):

vcera som zistila ze sa asi vobec nemam rada...
nedokazem sa odputat od cloveka, ktoreho velmi lubim, ale zaroven mam pocit ze si s nim vobec nerozumiem. stale ma drzi nejake predstava "ze ved to sa nejako predsa musi dat napravit..."
tak ma napadlo, ze keby som sa mala rada, jednoducho na neho prdim... ale ked to srdce je taky hnusny organ... :(
:grater:

Pokud ta predstava drzi jen tebe a on se neucastni "napravy vztahu", pak se nad svou sebelaskou skutecne zamysli.... proc jsi pripoutana prave k takovemu cloveku, on v tvem zivote skutecne neni nahodou...
Nekdy je to jak "bludny koren" - dokud lpis na necem, co te vlastne nijak neobohacuje, jen te to srazi, a vetsinou tomu rikas laska, neprekrocis ho. A na vecech a lidech obycejne lpime, a laska tomu rikame,  hlavne proto, ze se bojime "noveho, nepoznanenho".... a toho se vetsinou bojime proto, ze neduverujeme sami sobe, tj. nemame dostatecnou sebeduveru, nemame se radi, jak by bylo potreba....

Nety napsal(a):

sunny2 napsal(a):

vcera som zistila ze sa asi vobec nemam rada...
nedokazem sa odputat od cloveka, ktoreho velmi lubim, ale zaroven mam pocit ze si s nim vobec nerozumiem. stale ma drzi nejake predstava "ze ved to sa nejako predsa musi dat napravit..."
tak ma napadlo, ze keby som sa mala rada, jednoducho na neho prdim... ale ked to srdce je taky hnusny organ... :(
:grater:

To bude asi tím, že máš ráda i jeho nejen sama sebe :dumbom: Ty dydlíku, co to zase vymýšlíš ? :rolleyes::D

Ja mam dnes straaaaasne zly den...

Pandorraa napsal(a):

sunny2 napsal(a):

vcera som zistila ze sa asi vobec nemam rada...
nedokazem sa odputat od cloveka, ktoreho velmi lubim, ale zaroven mam pocit ze si s nim vobec nerozumiem. stale ma drzi nejake predstava "ze ved to sa nejako predsa musi dat napravit..."
tak ma napadlo, ze keby som sa mala rada, jednoducho na neho prdim... ale ked to srdce je taky hnusny organ... :(
:grater:

Pokud ta predstava drzi jen tebe a on se neucastni "napravy vztahu", pak se nad svou sebelaskou skutecne zamysli.... proc jsi pripoutana prave k takovemu cloveku, on v tvem zivote skutecne neni nahodou...
Nekdy je to jak "bludny koren" - dokud lpis na necem, co te vlastne nijak neobohacuje, jen te to srazi, a vetsinou tomu rikas laska, neprekrocis ho. A na vecech a lidech obycejne lpime, a laska tomu rikame,  hlavne proto, ze se bojime "noveho, nepoznanenho".... a toho se vetsinou bojime proto, ze neduverujeme sami sobe, tj. nemame dostatecnou sebeduveru, nemame se radi, jak by bylo potreba....

No, ked mam byt uprimna, on sa napravy vztahu tiez zucastnuje, ale nie tym sposobom ako by som si to predstavovala ja... je to asi divne, ale teraz tuzim po nejakej romantike... nechcem aby si sypal popol na hlavu, to nie... asi sme naozaj obaja prilis rozdielni a kazdy prejavuje "lasku" inak... ale co mam robit, ked ja potrebujem trosku ine prejavy a on to jednoducho nedokaze? mam sa s tym zmierit?
ked sme takto dlho od seba (myslim od rozchodu), tak som si zacala uvedomovat aj vlastne chyby a jeho dobre stranky, ktore som predtym mozno nevidela... ale neviem ci to vsetko staci k zivotu a stastiu a k laske. bojim sa toho, ze si nebudem vediet nikdy presadit to "svoje"... viem, ze mu davam logicke argumenty, vtedy mi nema co povedat, nevie reagovat... ale ked zacne vraviet o mojich chybach, neviem ako sa mam branit, ako dokazat, ze to chcem napravit. a ako ho "prinutit", aby aj on priznal svoju vinu? ja som uuuplne bezradna... :kapitulation:

Pandorraa napsal(a):

vašek napsal(a):

já Trnky Brnky, taky doporučuji :-))))

Ano? No tak to nejspis znamena, ze ty nemas jasno ani v trnkani, ale ani v brnkani.....

na záchod je to vážný čtení až až :):)

Super, ja mam asi rovnaky problem, ako Sunny, s tym prejavovanim lasky.....

Snazim sa drzat a byt stastna kvoli inym veciam a zriedkave zablesky stastia citim aj ked som s nim, ale akonahle sa co len trochu zacnem zamyslat nad, tym, co je medzi nami zle, plakala by som aj tyzden v kuse.....

Co je mi platne, ze ma lubi, ked mi to neprejavuje tak, ako to potrebujem....? Tak sa tulim ku kamaratom, k rodicom, sestre, ale to prazdo sa vyplnit cele neda....

No Faf, asi fakt mame podobny problem... teda jeho podstata je podobna...
mne je zase prd platne, ze on zabezpecuje pre "nas" byvanie, ze kupil pracku, zehlicku, ked mam pocit vzajomneho vnutorneho nesuladu... a ked to poviem, tak su to vraj hluposti...  neviem, mozno pre neho su to naozaj hluposti a nepocituje to ako ja... bojim sa, ze som k nemu nefer, a ze naozaj bude mat pravdu, ze vo vsetkom hladam len problem a nedokazem byt spokojna... je to tou "nelaskou k sebe"???? :grater: :grater:

Sunny,

obávám se, že vztah nemůžeš okleštit a zúžit jen na princip "má se ráda - nemám se ráda". Je to sice velmi důležité a je to vlastně asi nějaký začátek, od kterého by člověk měl postupovat - tzn. od sebe samého. Ale není to samospasitelné.

Myslím, že důležité je dělat ve vztahu ty věci, které vyjadřují tvoji osobnost. Je většinou (ne vždy na 100%) dobré být upřímný sám k sobě a podle toho se chovat. Tzn.: nerozumíš si přítelem a máš intenzivní pocit, že to fakt nemá cenu, tak pak následuje nějaké konkrétní řešení.. Nebo tě jen na něm něco sere a pak máš potřebu mu to říct...a třeba ti to takto stačí.
To, že někoho miluješ a lubiš je v tomto případě pro tebe sice strašně důležité, ale jak říká Avalonka (z nějaké knihy rozhovory s Bohem, který vám stejně nikdy neporadí :-) ) je to motivováno spíše STRACHEM. Strachem z toho, že budeš sama.. A srdce nás obelhává v tom, že nám říká "to je láska".
Jiný supermotivační a skvelý pořekadlo a recept na všechno zase říká pro nerozhodné lidi: zeptej se v klidu sama sebe, co by udělala láska - ta pravá, nebojácní a opravdová.
Zustala by s tvým přítelem?
Nebo by se přizpůsobila, potlačila své já a předstírala, že je vše OK?
Nebo...?
Odpovědi jsou na tobě.

PS: proces typu "vzdyt se to (myslím tím muž, on, přítel..) dá napravit" je velmi složitý a zvládaly to naše babičky a tzv. mrchy. Obyčejné ženy někdy, se střídavými, ne však častými úspěchy. Muži nejsou nenapravitelní. Ale je jich docela hodně a je docela pravděpodobné, že jeden až 50 ks si s tebou budou velmi dobře rozumět.

Nicolas napsal pár věcí moc pěkně. :supr:

Vies Nicolas, my si inak velmi dobre rozumieme, ale vo chvilach ked je "zle", on akoby nedokazal nic vydiskutovat. ja som ten typ, ze chcem vyriesit vsetko hned, kazde nedorozumenie. ale on je taky, ze kedykolvek sme sa pohadali, tak radsej odisiel prec a chcel mat klud aspon jeden den. a potom sa k tomu problemu malokedy vratil.
nebojim sa toho byt sama... on mi ako clovek vyhovuje, je povahovo uplne super (alebo nie je a ja sa teraz o tom len presviedcam??? :) ), ale akosi mi tam chyba to "neco vic co nelze rict..."
viem, ze velmi vela rozpravam, niekedy o uplnych blbostiach... ale to neznamena, ze to chcem riesit s nim... chcem len, aby ma vypocul, nemusi mi radit, ani nic podobne. a toto vsetko som mu pred dvoma dnami povedala. a on ma pocuval... co ma velmi prekvapilo...
ale vcera sme sa pohadali a ja som sa citila uplne hrozne. akoby ma absolutne nechapal ani to, co som sa mu snazila vysvetlit. v podstate sme rozideni (asi tak 7 tyzdnov), ale sme posledne dva tyzdne v takom intenzivnejsom kontakte. a ja som akosi dufala, ze sa bude snazit ziskat si ma spat... bola som uplne prirodzena, nic som mu nevycitala, vsetko bolo absolutne normalne - kamaratske (no, odhliadnuc od dvoch vyboceni dvoch nadrzanych ludi :D ). a vcera sa to akosi zlomilo. pohadali sme sa a on mi potom napisal, ze ako sa ma snazit a nieco riesit, ked mu aj po mesiaci stale nieco vycitam a nie som dobra a hlavne kludna... jednoducho tomu nerozumiem...
do riti, ved ja vlasnte nerozumiem ani sama sebe... :grate:

Sunny, a co jsi po něm chtěla? Kvůli čemu včera - konkrétně.

Pandorraa napsal(a):

sunny2 napsal(a):

vcera som zistila ze sa asi vobec nemam rada...
nedokazem sa odputat od cloveka, ktoreho velmi lubim, ale zaroven mam pocit ze si s nim vobec nerozumiem. stale ma drzi nejake predstava "ze ved to sa nejako predsa musi dat napravit..."
tak ma napadlo, ze keby som sa mala rada, jednoducho na neho prdim... ale ked to srdce je taky hnusny organ... :(
:grater:

Pokud ta predstava drzi jen tebe a on se neucastni "napravy vztahu", pak se nad svou sebelaskou skutecne zamysli.... proc jsi pripoutana prave k takovemu cloveku, on v tvem zivote skutecne neni nahodou...
Nekdy je to jak "bludny koren" - dokud lpis na necem, co te vlastne nijak neobohacuje, jen te to srazi, a vetsinou tomu rikas laska, neprekrocis ho. A na vecech a lidech obycejne lpime, a laska tomu rikame,  hlavne proto, ze se bojime "noveho, nepoznanenho".... a toho se vetsinou bojime proto, ze neduverujeme sami sobe, tj. nemame dostatecnou sebeduveru, nemame se radi, jak by bylo potreba....

Pan, vím, že Tvoje odpověď patřila Sunny, ale mě také velmi oslovila. Mám trošku obdobný problém.
Takže díky za Tvoji odpověď pro Sunny...
Isis

Nety, volal mi.....

:dumbom:

Pandorraa napsal(a):

sunny2 napsal(a):

vcera som zistila ze sa asi vobec nemam rada...
nedokazem sa odputat od cloveka, ktoreho velmi lubim, ale zaroven mam pocit ze si s nim vobec nerozumiem. stale ma drzi nejake predstava "ze ved to sa nejako predsa musi dat napravit..."
tak ma napadlo, ze keby som sa mala rada, jednoducho na neho prdim... ale ked to srdce je taky hnusny organ... :(
:grater:

Pokud ta predstava drzi jen tebe a on se neucastni "napravy vztahu", pak se nad svou sebelaskou skutecne zamysli.... proc jsi pripoutana prave k takovemu cloveku, on v tvem zivote skutecne neni nahodou...
Nekdy je to jak "bludny koren" - dokud lpis na necem, co te vlastne nijak neobohacuje, jen te to srazi, a vetsinou tomu rikas laska, neprekrocis ho. A na vecech a lidech obycejne lpime, a laska tomu rikame,  hlavne proto, ze se bojime "noveho, nepoznanenho".... a toho se vetsinou bojime proto, ze neduverujeme sami sobe, tj. nemame dostatecnou sebeduveru, nemame se radi, jak by bylo potreba....

Pan, já vlastně lpím na něčem co mě neobohacuje! Jo to je přesné! Nebo ještě jinak, obohacuje jen moje EGO a fyzično a přesto na tom lpím?? Kvůli tomu, že jsem vyhladovělá po lásce??:-((((( Jo jsem:-((( Proto si ženy nechávají vše líbit?? V hlavě se mi to rovná! Vím, že musím sama sebe naplnit, svoji nádobu lásky mít plnou, abych nepotřebovala od jiných dostávat pocit jedinečnosti. Co dál??

No ISsis, ja to pocitujem rovnako... som jednoducho "hladova po lasce", lebo mam pocit, ze som ju vsetku rozdala a nedokazem si ju naplnit sama... potrebovala by som od niekoho pocut nejaku pochvalu, ze za nieco stojim, lebo si o sebe zacinam mysliet, ze som fakt neznesitelna... a tak velmi tuzim po tom urobit niekoho stastnym... :grater:

sunny2 napsal(a):

Nety, volal mi, ze jeho mamina oslavuje 60-tku. ze som aj ja pozvana. jeho mamina nevie o krize medzi nami, je to dost citliva zena, takze jej nic nevravel (mozno aj preto, lebo sam nevie ako to vsetko dopadne a nechce robit debila ani z jedneho z nas...). on povedal mame, ze by som ist chcela, ale je to hlupe, ked ich tam bude 15, ze nemam kde prespat... a toto ma vytocilo. aj tak by som nesla, ale taketo zdovodnenie? takto vzdy zdovodnoval, ked som mala ist niekedy k nim, tak som ist nemohla, lebo bola u nich aj sestra s manzelom aj s detmi. a aj napriek tomu, ze maju rodinny dom, tak jeho obytna plocha je nevyuzita a tlacia sa na "velkosti trojizboveho bytu"...
chcela som len vediet, ci toto je varianta, ktoru mam povedat jeho mame, ked jej teda budem po telefone blahozelat. keby mi povedal, "chcel by som, aby si sla, ale sama musis uznat, ze je medzi nami zle, tak to radsej nechame na inokedy ked sa to vyriesi", tak by som tak "neprudila"... ale totalne ma vytocil jeho pristup. a to som mu uz zase zacala vsetko vycitat. ani ja sama vlastne tu svoju reakciu nechapem. je to presne o tych ocakavaniach - cakala som, ze to povie inak, ze sa bude snazit ziskat si ma spat... tak som mu napisala, nech ma takymito "rodinnymi oslavami a zdovodneniami mojej nepritomnosti" nezatazuje, pokial nebude chciet, aby som tam sla a stala po jeho boku...

Tak to chápu, že Tě to mrzí.... je to jasně asi tak, že kdyby tě tam opravdu chtěl, nějak byste tam už přespali, to je jasné.....  Tohle hrozně zamrzí, urazí a bolí to. Můj přítel se mnou doma zatím také nevyrukoval, tolik měsíců, všichni o mně vědí, ale stojím bokem od rodičů. A taky mne zamrzí, když někam s nimi jede a já jsem mimo. Ale ono si to sedne, tady je to kvůli něčemu jinému. Občas mívám i ty stavy, to budeš asi znát, že když minule mi nabídl, abych si šla sednout s jeho mami, tak jsem se úplně lekla a raději zůstala doma /bylo to moc narychlo, uf/. V tomhle nejsi sama. Neočekávat, neočekávat. No jo, no. . Ale vždy s každým partnerem neočekávám nic, co předtím nikdy neudělal. A když udělá něco, co mne překvapí, beru to jako překvapení a zásadně  NEOČEKÁVÁM, ŽE TO ZOPAKUJE. pomáhá to, ale měla jsem tendence před pár lety to porušovat. jenže vždy hraje roli, kdo je na druhé straně.

Tím, že nic neočekávám - tím myslím věci "navíc". mám své nároky a svůj standard, jak se má ke mně chlap chovat. Pro mne očekávání jsou věci navíc.

sunny2 napsal(a):

No ISsis, ja to pocitujem rovnako... som jednoducho "hladova po lasce", lebo mam pocit, ze som ju vsetku rozdala a nedokazem si ju naplnit sama... potrebovala by som od niekoho pocut nejaku pochvalu, ze za nieco stojim, lebo si o sebe zacinam mysliet, ze som fakt neznesitelna... a tak velmi tuzim po tom urobit niekoho stastnym... :grater:

Sunny, nesmutni... Ráda bych Ti pomohla a poradila, ale také se " plácám " ode zdi ke zdi. Ale víš, je základ, že obě už víme, že musíme začít u sebe!! Chytily jsme konec klubíčka a teď ho pomalu začneme rozmotávat... Věřím, že to půjde. Já vždy začínala od konce... dychtila jsem po lásce a nevěřila, že by mohla být i láska uvnitř tak sladká a dobrá, aby přebila tu lásku, kterou mi poskytuje třeba " chlap ". Teď konečně vím, že ta láska uvnitř je krásnější a voňavější... cítím to... možná se něco pomaličku uvnitř děje... a to je dobře. Snad se z toho něco vykrystalizuje:) Zkus si také sehnat tu knížku o vnitřním dítěti. A já Ti vřele doporučím... nádhernou knížku... Ženy, které běhaly s vlky. Je o archetypu ženství. Ještě ji nemám dočtenou, ale je krásná... Je prožitková!

Isis, ja mam niekedy pocit, ze pokial nezacnem mat radsej sama seba, tak nebudem moct byt stastna ani s priatelom... a strasne by som chcela byt stastna s tym "ex" "terajsim"... no, neviem ako ho mam vlastne nazvat :)
ale nebudem to silit. chcem byt stastna tak, aby aj on bol stastny. ak to nepojde, nezblaznim sa, svet sa nezruti... mozno na chvilu. ale pre moj klud viem, ze nemozem teraz robit nic co sa tyka napravy nasho vztahu a musim byt trpezliva co urobi on. pretoze potom by som zase len bola sama na seba nastvana a nemala by som tam nejake to "presvedcenie" ze aj jemu na tom zalezi...
ale ked ono je niekedy tak velmi tazke nic nerobit. a cakat na to ako sa prejavi ten druhy... a prave vo chvilach ked nevydrzim a predsa mu zavolam, alebo napisem, tak mam pocit, ze sa nemam rada... dostatocne....

Chudatko Sunny, mas to tazke.....:-(

Ja neviem, ten  tvoj "ex" bude dost divny exemplar chlapa, alebo skor ze by typicky chlap? Je to cudne, akoby si tebou bol totalne isty a nemal pocit, ze by mal vyvijat nejaku snahu zachranovat vas vztah. Podla neho asi ani nic zachranovat netreba, lebo nic pokazene nie je?!

Hm, chodila som s chlapom, co spravanim bol skor "venusan" a nudilo ma to nakoniec, teraz mam doma jesitneho cvoka, s ktorym sa obcas neda vydrzat, ale je to typicky chlap, s nim mi to pomaly tiez lezie na nervy a som z toho akurat na antidepresivach...... Nabuduce si asi najdem babu, lebo vsak aka ina moznost este je????

:sjuk: :skurt: :usch:

Tak Faf, mozme sa teda dat dokopy...
to s tymi antidepresivami myslis vazne, alebo len srandujes...

ten moj "ex" mi pripada ako chlap, ktory nechce riesit malickosti, co trapia moju dusu... jeho len tak nieco nevytoci (myslim veci, ktore vytacaju mna). ak som napr. na niekoho nasrana, tak on to nedokaze pochopit, lebo je taky "ludomil"...
ale inak je totalne pravy blizenec... raz tak, raz tak...

sunny2 napsal(a):

Nety, volal mi, ze jeho mamina oslavuje 60-tku. ze som aj ja pozvana. jeho mamina nevie o krize medzi nami, je to dost citliva zena, takze jej nic nevravel (mozno aj preto, lebo sam nevie ako to vsetko dopadne a nechce robit debila ani z jedneho z nas...). on povedal mame, ze by som ist chcela, ale je to hlupe, ked ich tam bude 15, ze nemam kde prespat... a toto ma vytocilo. aj tak by som nesla, ale taketo zdovodnenie? takto vzdy zdovodnoval, ked som mala ist niekedy k nim, tak som ist nemohla, lebo bola u nich aj sestra s manzelom aj s detmi. a aj napriek tomu, ze maju rodinny dom, tak jeho obytna plocha je nevyuzita a tlacia sa na "velkosti trojizboveho bytu"...
chcela som len vediet, ci toto je varianta, ktoru mam povedat jeho mame, ked jej teda budem po telefone blahozelat. keby mi povedal, "chcel by som, aby si sla, ale sama musis uznat, ze je medzi nami zle, tak to radsej nechame na inokedy ked sa to vyriesi", tak by som tak "neprudila"... ale totalne ma vytocil jeho pristup. a to som mu uz zase zacala vsetko vycitat. ani ja sama vlastne tu svoju reakciu nechapem. je to presne o tych ocakavaniach - cakala som, ze to povie inak, ze sa bude snazit ziskat si ma spat... tak som mu napisala, nech ma takymito "rodinnymi oslavami a zdovodneniami mojej nepritomnosti" nezatazuje, pokial nebude chciet, aby som tam sla a stala po jeho boku...

Sunny

a jak víš - když se kvůli tomu tak zlobíš - že on tím jeho prezentovaným "Sunny nemá kde přespat" nemyslel právě to tebou prezentované "chcel by som, aby si sla, ale sama musis uznat, ze je medzi nami zle, tak to radsej nechame na inokedy ked sa to vyriesi".

Jak si myslíš, že tedy tvůj přítel myslel to "Sunny nemá kde přespat" ? Že to třeba mínil takhle: Sunny je úplně blbá, vůbec ji nemám rád, všechno je to její chyba, vlastně se za ní stydím a vůbec - už mi na ní nezáleží"???

Pokud si myslíš, že to mínil právě takhle - pak chápu, že tě to hodně vytočilo. Jenže on to mohl myslet úplně jinak. Jak - to nezjistíš do té doby, dokud budeš očekávat, že nejen BUDE MYSLET jako ty, ale bude taky tak MLUVIT. A dokud nezapomeneš na to své věčné "očakávam, chcem" a dokud nezačneš opravdu poslouchat a cítit, co a jak ti ten druhý říká. Dokud nepřestaneš mít ihned ve všem jasno - a to nejlépe předem, protože pravdu máš prostě jen ty. Samozřejmě přeháním, aby to bylo jako příklad pochopitelné.

Já nevím, kočky. Proč si myslíte, že mají muži přemýšlet a mluvit tak, jak byste v dané situaci přemýšlely a mluvily vy. Vždyť oni nejsou vy. Každý z vás je jiný a i když určitou věc můžete cítit stejně, do vět jí zformulujete každý jinak, protože jste každý samostatný člověk s vlastním uvažováním a způsobem jednání.

Mám pocit, že toho někdy po mužích chceme moc. Dokonce víc než nabízíme samy. Psala jsem o tom teď fejeton - jak chceme, aby měl muž všech 5 P, ale samy jsme rády, když dáme dohromady 2. Zkusily jste se někdy zamyslet nad poměrem vaší kritiky vůči němu a jeho kritiky vůči vám? Já osobně proti svému příteli vedu 20:1

Já ho kritizuju za blbosti a vlastně jsem si nevzpomněla, že by mi on někdy něco vytknul. Myslím, že v tomhle pánům dost dlužíme. Dost tolerance a schopnosti vnímat a brát partnera takového jaký je. Každá z nás o tom mluví, ale málokterá - když přijde na partnerovo minusy - dokáže projevit aspoň trochu tolerance. Výjimkou - a zcela opačným negativním extrémem - jsou samozřejmě ženy, které si nechají líbít všechno (i urážky a bití), ale o tom tu nemluvím. Mluvím o normálních chlapech, kteří se snaží nám "tak nějak" vyhovět, ale nevědí jak, protože ani my samy mnohdy vůbec nevíme, co vlastně chceme.

Isis1 napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

sunny2 napsal(a):

vcera som zistila ze sa asi vobec nemam rada...
nedokazem sa odputat od cloveka, ktoreho velmi lubim, ale zaroven mam pocit ze si s nim vobec nerozumiem. stale ma drzi nejake predstava "ze ved to sa nejako predsa musi dat napravit..."
tak ma napadlo, ze keby som sa mala rada, jednoducho na neho prdim... ale ked to srdce je taky hnusny organ... :(
:grater:

Pokud ta predstava drzi jen tebe a on se neucastni "napravy vztahu", pak se nad svou sebelaskou skutecne zamysli.... proc jsi pripoutana prave k takovemu cloveku, on v tvem zivote skutecne neni nahodou...
Nekdy je to jak "bludny koren" - dokud lpis na necem, co te vlastne nijak neobohacuje, jen te to srazi, a vetsinou tomu rikas laska, neprekrocis ho. A na vecech a lidech obycejne lpime, a laska tomu rikame,  hlavne proto, ze se bojime "noveho, nepoznanenho".... a toho se vetsinou bojime proto, ze neduverujeme sami sobe, tj. nemame dostatecnou sebeduveru, nemame se radi, jak by bylo potreba....

Pan, já vlastně lpím na něčem co mě neobohacuje! Jo to je přesné! Nebo ještě jinak, obohacuje jen moje EGO a fyzično a přesto na tom lpím?? Kvůli tomu, že jsem vyhladovělá po lásce??:-((((( Jo jsem:-((( Proto si ženy nechávají vše líbit?? V hlavě se mi to rovná! Vím, že musím sama sebe naplnit, svoji nádobu lásky mít plnou, abych nepotřebovala od jiných dostávat pocit jedinečnosti. Co dál??

No, Isis, mezi námi - ono si dobře zašukat taky není k zahození... ;)

Myslím, že zase není nutno přehnaně filosoficky uvažovat o milenci. Pokud se ti s ním dobře sexuje a neohrožuje to ani jednu z rodin, tak si to užívej, když ti to dělá na srdíčku (i někde jinde) dobře. Doufám, že mě teď dámy neplesknou po papule... :D

Avalonka, ja som to nepochopila ani tak, ani tak....
narovinu som sa ho pytala, ci sa za mna hanbi, povedal ze to je blbost...
no, ale samozrejme nezabudol dodat, ze nechce, aby sa ho za pol roka pytala cela rodina, kde ma tu super frajerku a on bude ako taky blbec stat a vraviet, ze sme sa rozisli....

ja viem, ze som v tejto situacii reagovala zle...
viem, ze nemozem od neho chciet, aby sa vyjadroval tak ako to chcem ja...

ale ja sa snazim vyjadrovat sa tak, ako to chce on... a to bola chyba. lebo zacinam mat nervy sama na seba, ze som sa prilis prisposobovala a vsetko dusila v sebe. uz to jednoducho tak robit nebudem.

inak si niekedy myslim, ze nie ze sme rozdielni, ale uuuplne rovnaki. on neznasa, ked mu skacem do reci, ked rozprava a ja to neznasam tiez. a robime si to navzajom. a vies kto vzdy ustupil? SUNNY....

ale pri poslednych rozhovoroch som to tak uz nerobila...

av, tiez som si teraz uvedomila, ze ja som ho vlastne "kritizovala" (aj ked to nie je to prave slovo), dost casto...
a on jedine co odomna chcel bolo, aby som bola dobra a pohodova a nerypala do neho... ale neviem presne ako vnima pojem dobra a co znamena rypanie...

ja sa v tom proste sama motam a niekedy ani neviem pomenovat problem ktory mam. iba citim, ze nejaky tam je. a viem, ze je vo mne.... mozno este nepoznam sama seba tak ako teda mozem chciet, aby ma poznal ten druhy, vsak?

Av, ak aj mna povazujes za damu, tak ti isto do "papule neplesknem" :D :D :D :lol:

Sunny,

po přečtení tvého posledního příspěvku konstatuju, že tvůj přítel je exemplář zcela normálního muže.

Přesně to odpovídá příteli mé kamarádky - velmi vzdělaný Angličan - který na otázku "co mužům nejvíc vadí na ženách" odpověděl bez zaváhání: NEGATION, NO SEX.

Jinými slovy - vadí jim negace (časté "ne", "nechci", "nelíbí", "nebaví", "nevyhovuje") a pak odmítání sexu. Tak si já překládám slova tvého přítele - buď hodná, pohodová a nerýpej do mě.

Muži mají rádi svůj klid (a mimochodem - VELMI neradi zdůvodňují cokoli své mamince, která má pro ně stále silný archetypální význam - proto jeho argument, že bude vypadat jak blbec, který nechal super holku) a hlavně neradi cokoli řeší. A to je vlastnost společná 95% mužů bez rozdílu národnosti, vzdělání a profese.

:)

no Av, co sa tyka jeho maminy, tak myslim, ze by bol aj velmi nerad, ze by ju sklamal, pretoze uz sa mu rozpadol 12 rocny vztah a ona to velmi tazko niesla... a myslim si, ze ja sa jej asi aj dost pacim.... (dufam, ze to teraz zase nezakriknem... :D )
ja velmi dobre viem, ze on potrebuje ten svoj klud, ale normalne ma zvnutra zoziera predstava, ze len ja sa mam snazit aby ten klud mal... a co ten moj? preco sa vsade radi ako sa maju zeny spravat k muzom a co maju robit, aby boli oni stastni, ako maju zeny mlcat, akych otazok sa maju vyvarovat? preco take clanky nie su aj pre chlapov....
do certa, ja som VAHY a chce rovnovahu a harmoniu... nechcem len davat a stale hladiet na pohodlie toho druheho a byt radsej ticho ked s niecim nie som spokojna, aby bol on stastny.....
to chcem tak VELA?

sunny2 napsal(a):

no Av, co sa tyka jeho maminy, tak myslim, ze by bol aj velmi nerad, ze by ju sklamal, pretoze uz sa mu rozpadol 12 rocny vztah a ona to velmi tazko niesla... a myslim si, ze ja sa jej asi aj dost pacim.... (dufam, ze to teraz zase nezakriknem... :D )
ja velmi dobre viem, ze on potrebuje ten svoj klud, ale normalne ma zvnutra zoziera predstava, ze len ja sa mam snazit aby ten klud mal... a co ten moj? preco sa vsade radi ako sa maju zeny spravat k muzom a co maju robit, aby boli oni stastni, ako maju zeny mlcat, akych otazok sa maju vyvarovat? preco take clanky nie su aj pre chlapov....
do certa, ja som VAHY a chce rovnovahu a harmoniu... nechcem len davat a stale hladiet na pohodlie toho druheho a byt radsej ticho ked s niecim nie som spokojna, aby bol on stastny.....
to chcem tak VELA?

Pusinko, asi tě moc nepotěším. Proč je tolik knih, jak si ženy mají udržet muže? Asi proto, že my si je udržet chceme, strašně toužíme nebýt samy, mnohdy za každou cenu. Muži to nemají tak vyhrocené - průměrný mužský dokáže být i pár let sám a nijak se z toho nezesírat. To my neumíme, my se zesíráme už po pár měsících - už "kvůli lidem a kamarádkám", že jsme "staré panny".

To MY nechceme být samy. Pro nás je partnerský vztah alfou a omegou všeho bytí. Pro muže je to jen jedna z důležitých věcí v životě, ale na stejné rovině u nich stojí práce, koníčky, kamarádi. A nám nezbývá než to brát tak, jak to je. A nebo se od nich poučit a pěstovat si partu přátel, zajímavou profesi - a nelpět tolik na vztazích. Což je pro nás enormně obtížné, protože jsme vyrostly v době, kdy žena měla nějakou hodnotu jen když někoho měla.

Můžeš samozřejmě tohoto přítele opustit a hledat si takového, který uspokojí i tvé nejniternější citové potřeby. Ale holka, dobře si rozmysli, jestli to opravdu chceš. Já například hledám duševní splynutí u kamarádek a chlapa mám jako chlapa. Vím, že od něj určité věci čekat prostě nemůžu a tudíž je od něj nečekám. Chlap, se kterým jsem kdy duševně splynula, který mě hýčkal a rozmazloval, mě taky velmi rychle přestal bavit a já ho nakonec stejně opustila. Připadal mi skutečně jako kamarádka a pak šel sex do kopru.

Neříkám, aby ses přizpůsobovala jen ty. Jde o to, abys dala příteli "potřebný klid" a stejný "potřebný klid" získávala i od něj. Pokud ti ho poskytne, jste v rovnováze, ne? :)

Isis1 napsal(a):

Tak a teď mě napadlo, Pan, já vím, proč jsem to ještě neskončila. On mi dává jakýsi pocit jedinečnosti a výlučnosti! Obdivuje mě! Jo jo EGO :-(((((( Prosím napíšeš svůj názor?? Díky moc.
Isis

Nevim, zda je to právě Ego. Koneckoncu pokud zijeme v hmotne sfere, ego je pro nas nezbytne, jen zalezi na tom, aby bylo zdrave. A zdrave ego podle mne potrebuje citit lasku. Poterbujes citit lasku tak, abys ji rozpoznala. Treba tvuj milenec jen mluvi "tvym jazykem lasky". Je na tobe, abys se ale nedala osalit, treba chlapec jen ovlada dobre cizi reci ;) a ty mas s jeho pomoci prave poznat, co to tak laska vlastne je....
Kazdopadne jsi ho nepotkala nahodou, neco do tveho zivota prinesl. Je to ale jen "polotovar". Jaky darek to ve finale bude, to zalezi jen na tobe :D

Av, mas svatu pravdu....
to vies, ze potom v tej rovnovahe budem... len neznasam vety typu "ked budes dobra, bude vsetko OK, zavisi to od teba"... tato veta ma privadza do vyvrtky. a v tej chvili mam chut mu ju vratit a povedat "ZAVISI TO OD TEBA CI BUDEM DOBRA..."
a aj tak si neskor (ked ma prejde zlost) uvedomim, ze ked som dobra, tak dostavam to co potrebujem. a ono sa to potom zase nejako posere lebo nieco OCAKAVAM a som len sklamana... no, musim sa naucit NEOCAKAVAT... a to bude pre mna tazke...
mala som pocit, ze keby som ho menej lubila a nezalezalo by mi na nom, tak by som bola spokojnejsia. ale to by som zase asi nebola ja...
a tiez je pravda, ze keby ma rozmaznaval a robil vsetko ako si to ja predstavujem, tak by mi to chvilu strasne lichotilo ale neskor by som umrela nudou a prestal by ma bavit.
nas vztah bol asi ziveny tymi "talianskymi pocitmi"... ak vies o com hovorim....
akoby sme nedokazali byt od seba ale niekedy ani spolu....

no, musim sa este vela ucit...
uz pomaly idem domov, prajem ti krasny vikend :pussa:

Isis1 napsal(a):

Pan, já vlastně lpím na něčem co mě neobohacuje! Jo to je přesné! Nebo ještě jinak, obohacuje jen moje EGO a fyzično a přesto na tom lpím?? Kvůli tomu, že jsem vyhladovělá po lásce??:-((((( Jo jsem:-((( Proto si ženy nechávají vše líbit?? V hlavě se mi to rovná! Vím, že musím sama sebe naplnit, svoji nádobu lásky mít plnou, abych nepotřebovala od jiných dostávat pocit jedinečnosti. Co dál??

No to hlavni uz vis :D
Ted se priprav na to, ze se na tebe ostatni - ti "neosviceni" - nejdriv vrhnou a budou se te snazit stahnout zpet recmi o nafoukanosti a vsevedoucnosti. Priprav se na to, ze chvili budes sama. Malokdo ti bude rozumet a molokomu budes mit chut neco porad vysvetlovat.... Az te prejde vztek ci litost, coz se dostavi umerne podle natury, dokonce je mozne ze prijde jedno po druhem, nebo oboji najednou,  tak pak tu "nadobu" proste zacnes plnit tim, ze to, cos pochopila, predas dalsim, kteri za tebou vyhladoveli stejne jak jsi ty ted, prijdou uplne sami :hjarta: Najdou si te. Protoze JSI jedinecna :)

avalonka napsal(a):

Pusinko, asi tě moc nepotěším. Proč je tolik knih, jak si ženy mají udržet muže? Asi proto, že my si je udržet chceme, strašně toužíme nebýt samy, mnohdy za každou cenu. Muži to nemají tak vyhrocené - průměrný mužský dokáže být i pár let sám a nijak se z toho nezesírat. To my neumíme, my se zesíráme už po pár měsících - už "kvůli lidem a kamarádkám", že jsme "staré panny".

To MY nechceme být samy. Pro nás je partnerský vztah alfou a omegou všeho bytí. Pro muže je to jen jedna z důležitých věcí v životě, ale na stejné rovině u nich stojí práce, koníčky, kamarádi. A nám nezbývá než to brát tak, jak to je. A nebo se od nich poučit a pěstovat si partu přátel, zajímavou profesi - a nelpět tolik na vztazích. Což je pro nás enormně obtížné, protože jsme vyrostly v době, kdy žena měla nějakou hodnotu jen když někoho měla.

Můžeš samozřejmě tohoto přítele opustit a hledat si takového, který uspokojí i tvé nejniternější citové potřeby. Ale holka, dobře si rozmysli, jestli to opravdu chceš. Já například hledám duševní splynutí u kamarádek a chlapa mám jako chlapa. Vím, že od něj určité věci čekat prostě nemůžu a tudíž je od něj nečekám. Chlap, se kterým jsem kdy duševně splynula, který mě hýčkal a rozmazloval, mě taky velmi rychle přestal bavit a já ho nakonec stejně opustila. Připadal mi skutečně jako kamarádka a pak šel sex do kopru.

Neříkám, aby ses přizpůsobovala jen ty. Jde o to, abys dala příteli "potřebný klid" a stejný "potřebný klid" získávala i od něj. Pokud ti ho poskytne, jste v rovnováze, ne? :)

Kurna Av, tak to ja jsem asi fakt chlap!
-nechci si udrzet muze za kazdou cenu
-kaslu na lidi a jejich pomluvy
-mam pomerne normalni kamarady/ky
-nejenze dokazu, ale jsem rada sama, nez si rikat: "kdybych nebyl debil, tak bych tady nebyl", tak tam radsi nejsem :)
-partnersky vztah pro mne neni alfa ani omega ziti
-mam obrovskou hodnotu sama o sobe
-dusevne s kamaradkami splyvam vyjimecne, s partnerem vzdy, jinak je to houby partner
-od partnera mohu cekat cokoliv, stejne tak jako on ode mne
-zasadne vztahove veci neresim hned, rychle rozhodovani patri do obchodu, ale ne do reseni krizovych situaci mezi dvema lidmi
-nemam potrebu porad neco resit
-nesnasim drby
....
sakra sakra.... du se pro jistotu mrknout, jestli jsem vubec holcicka :rolleyes:

Pandorraa napsal(a):

avalonka napsal(a):

Pusinko, asi tě moc nepotěším. Proč je tolik knih, jak si ženy mají udržet muže? Asi proto, že my si je udržet chceme, strašně toužíme nebýt samy, mnohdy za každou cenu. Muži to nemají tak vyhrocené - průměrný mužský dokáže být i pár let sám a nijak se z toho nezesírat. To my neumíme, my se zesíráme už po pár měsících - už "kvůli lidem a kamarádkám", že jsme "staré panny".

To MY nechceme být samy. Pro nás je partnerský vztah alfou a omegou všeho bytí. Pro muže je to jen jedna z důležitých věcí v životě, ale na stejné rovině u nich stojí práce, koníčky, kamarádi. A nám nezbývá než to brát tak, jak to je. A nebo se od nich poučit a pěstovat si partu přátel, zajímavou profesi - a nelpět tolik na vztazích. Což je pro nás enormně obtížné, protože jsme vyrostly v době, kdy žena měla nějakou hodnotu jen když někoho měla.

Můžeš samozřejmě tohoto přítele opustit a hledat si takového, který uspokojí i tvé nejniternější citové potřeby. Ale holka, dobře si rozmysli, jestli to opravdu chceš. Já například hledám duševní splynutí u kamarádek a chlapa mám jako chlapa. Vím, že od něj určité věci čekat prostě nemůžu a tudíž je od něj nečekám. Chlap, se kterým jsem kdy duševně splynula, který mě hýčkal a rozmazloval, mě taky velmi rychle přestal bavit a já ho nakonec stejně opustila. Připadal mi skutečně jako kamarádka a pak šel sex do kopru.

Neříkám, aby ses přizpůsobovala jen ty. Jde o to, abys dala příteli "potřebný klid" a stejný "potřebný klid" získávala i od něj. Pokud ti ho poskytne, jste v rovnováze, ne? :)

Kurna Av, tak to ja jsem asi fakt chlap!
-nechci si udrzet muze za kazdou cenu
-kaslu na lidi a jejich pomluvy
-mam pomerne normalni kamarady/ky
-nejenze dokazu, ale jsem rada sama, nez si rikat: "kdybych nebyl debil, tak bych tady nebyl", tak tam radsi nejsem :)
-partnersky vztah pro mne neni alfa ani omega ziti
-mam obrovskou hodnotu sama o sobe
-dusevne s kamaradkami splyvam vyjimecne, s partnerem vzdy, jinak je to houby partner
-od partnera mohu cekat cokoliv, stejne tak jako on ode mne
-zasadne vztahove veci neresim hned, rychle rozhodovani patri do obchodu, ale ne do reseni krizovych situaci mezi dvema lidmi
-nemam potrebu porad neco resit
-nesnasim drby
....
sakra sakra.... du se pro jistotu mrknout, jestli jsem vubec holcicka :rolleyes:

No jasně, Pan - ty přeci nejsi jako "průměrné ženské"! Samozřejmě, že ty to tak nemáš. Právě proto se občas s těmi "průměrnými" dostáváš do sporu. Však také ty knížky Jak si udržet chlapa nejsou určené pro ženy jako jsi ty. Jsou určené právě pro ty, pro které je chlap alfou, betou, gamou...omegou všeho.

Já stojím někde na pomezí mezi "průměrnými ženskými" (a holky, neberte to jako despekt výraz, já tím myslím úplně normální fajn baby) a mezi "výjimečnými ženskými". No a někdy zabrousím i to "nesnesitelných ženských"... :D

Co se dá dělat, hmmm...:rolleyes:

Av,
tak holcicka jsem :)

Pominu-li skutecnost, ze zrovna vcera se na mne "sapal" davny ctitel a sliboval hory doly cerny les, musim konstatovat, ze na tom nejsem o moc lip nez ty. Muzi se mne boji a ja se jim nedivim. Jsem ale v klidu a v poho si pockam na nejakeho, ktery ma pro strach udelano. Neverim, ze jsme vsechny pany typu Petrucio zdecimovaly. Nejaky urco zbyl a cestu si ke mne najde :) A kdyz ne ted, tak v pristim zivote, protoze pak budu naprosto uuuuzasna mlada kocka, ktera vi, co jine ne a to: kudy cesta NEVEDE   :reta:

Víš Pan, já včera zažila takový zvláštní hlavový přecvak.

Najednou jako by mi bleskla hlavou tahle kacířská myšlenka "Ženská MÁ BÝT trochu slepice. Na emancipovanou není žádnej chlap zvědavej".

To je, co?

Prostě mě to napadlo.

Víš - a tady hovoří empirie, nikoli teorie - já fakt neznám jedinou ženskou mýho typu (samostatná, inteligentní blablabla - pozitiva doplň sama), která by doma neměla submisivního chlapa, kterým orá a případně je na něj už alergická.

A neznám jedinýho chlapa typu samostatný, inteligentní, oduševnělý, pevný v kramflecíh, který by chtěl ženskou mého typu. I ti nechrabřejší mají doma - v tom nejlepším a nejženštějším slova smyslu - slepičky.

Já chci bej taky ženská slepička. Jenže nevím, jestli už jsem nepřekročila bludný kořen, ze kterého není návratu.

Já Pan na to "pan úžasný mě teprve čeká" už asi fakt nevěřím...

avalonka napsal(a):

Víš Pan, já včera zažila takový zvláštní hlavový přecvak.

Najednou jako by mi bleskla hlavou tahle kacířská myšlenka "Ženská MÁ BÝT trochu slepice. Na emancipovanou není žádnej chlap zvědavej".

To je, co?

Prostě mě to napadlo.

Víš - a tady hovoří empirie, nikoli teorie - já fakt neznám jedinou ženskou mýho typu (samostatná, inteligentní blablabla - pozitiva doplň sama), která by doma neměla submisivního chlapa, kterým orá a případně je na něj už alergická.

A neznám jedinýho chlapa typu samostatný, inteligentní, oduševnělý, pevný v kramflecíh, který by chtěl ženskou mého typu. I ti nechrabřejší mají doma - v tom nejlepším a nejženštějším slova smyslu - slepičky.

Já chci bej taky ženská slepička. Jenže nevím, jestli už jsem nepřekročila bludný kořen, ze kterého není návratu.

Já Pan na to "pan úžasný mě teprve čeká" už asi fakt nevěřím...

..no moment: před týdnem jsi mi psala, že na mě už někde čeká báječná a úžasná holka a ted (brala jsi drogy nebo mas noveho terapeuta nebo co se to s tebou sakra deje?;) ) rikas neco v tom smyslu, že snad nevěříš v "pana čekajícího úžasného"...
Já si myslím, že určitě čeká.
A nemusí v tobe objevovat "slepici", ale trochu normální "ženskosti"... zatímco bude samostatný, inteligentní, oduševnělý, pevný v kramflecích. A hlavně bude chtít tebe celou, takovou, jaká jsi (i takovou, jak se postupně měníš.. neb každý se s věkem, zkušenostmi měníme).
PS: jeste ti napisu email... o svych bludnych korenech.

Nicolas napsal(a):

avalonka napsal(a):

Víš Pan, já včera zažila takový zvláštní hlavový přecvak.

Najednou jako by mi bleskla hlavou tahle kacířská myšlenka "Ženská MÁ BÝT trochu slepice. Na emancipovanou není žádnej chlap zvědavej".

To je, co?

Prostě mě to napadlo.

Víš - a tady hovoří empirie, nikoli teorie - já fakt neznám jedinou ženskou mýho typu (samostatná, inteligentní blablabla - pozitiva doplň sama), která by doma neměla submisivního chlapa, kterým orá a případně je na něj už alergická.

A neznám jedinýho chlapa typu samostatný, inteligentní, oduševnělý, pevný v kramflecíh, který by chtěl ženskou mého typu. I ti nechrabřejší mají doma - v tom nejlepším a nejženštějším slova smyslu - slepičky.

Já chci bej taky ženská slepička. Jenže nevím, jestli už jsem nepřekročila bludný kořen, ze kterého není návratu.

Já Pan na to "pan úžasný mě teprve čeká" už asi fakt nevěřím...

..no moment: před týdnem jsi mi psala, že na mě už někde čeká báječná a úžasná holka a ted (brala jsi drogy nebo mas noveho terapeuta nebo co se to s tebou sakra deje?;) ) rikas neco v tom smyslu, že snad nevěříš v "pana čekajícího úžasného"...
Já si myslím, že určitě čeká.
A nemusí v tobe objevovat "slepici", ale trochu normální "ženskosti"... zatímco bude samostatný, inteligentní, oduševnělý, pevný v kramflecích. A hlavně bude chtít tebe celou, takovou, jaká jsi (i takovou, jak se postupně měníš.. neb každý se s věkem, zkušenostmi měníme).
PS: jeste ti napisu email... o svych bludnych korenech.

Nejlepší kořen jsi tady ty, Nicu... :godlike:

avalonka napsal(a):

Najednou jako by mi bleskla hlavou tahle kacířská myšlenka "Ženská MÁ BÝT trochu slepice. Na emancipovanou není žádnej chlap zvědavej."

A neznám jedinýho chlapa typu samostatný, inteligentní, oduševnělý, pevný v kramflecíh, který by chtěl ženskou mého typu. I ti nechrabřejší mají doma - v tom nejlepším a nejženštějším slova smyslu - slepičky.

To bude dobrý, Avalonko, to je jenom momentální únava a depka z "rozebírání se" a všeho důležitého. To přejde. :)

Av,

tak trochu slepice? Neco jako tak trochu tehotna? Ale no tak Av! Ty muze prilis podcenujes.....

Av, nejela jsi někam na nějaký seminář o ženách, o ženství? Jak být ženou? Něco takového? Já myslela, že jo, ne? (Nebo pojedeš?)...

All: Holky, to je hrozný, když lidi přemejšlej, co? Znám spoustu lidí, který takovýhle řeči, co tady vedeme/vedete ani nenapadnou. A jak ty jsou spokojený! Jenže nevědí, oč přicházejí a zbytečně tady vydýchávají vzduch. (No dobře, tak ne zbytečně. Jsou potřeba, abychom viděli, jaký nemáme bejt. Taková nižší forma života, řekla bych....hm...samozřejmě, že s nadsázkou ;) Ale fakt věřím, že každý, všichni a všechno tady má svou funkci...

Pan: Pěkně napsáno pro Isis. Taky jsem jednoho dne přestala lkát a bolestínsky si naříkat a začala se mít ráda. A najednou jsem byla sama, přesně jak píšeš, a kolem byla spousta lidí, co nechápala....Neba mě jim to vysvětlovat, když si pořád melou něco, že to není možný a skoro mě litujou (že jsem rozvedená, a já si přitom výskám, že jsem mu dokázala dát vale a že mi je bez něj dobře, dobře...úplně se tetelím blahem :) Jsem ráda, že nejsem ráda sama, ta "osvícená" nebo aspoň "k osvícení spějící". Taky si někdy přijdu jako chlapeček....(až ovšem na moje dny, tam začíná občas vyvádět hormonální splašený kůň, to mi dochází, že jsem pořád ženská).

Tak ja uz po dnesku asi premyslat ani nejdem, v priebehu 36 hodin som sa zachovala minimalne dvakrat ako poriadna slepica a je mi nanic nielen zo seba, ale aj zo vsetkeho naokolo.....

Sunny, to s tymi antidepresivami nebol vtip. Akosi sa na mna sype uz vsetko. Nezhody vo vztahu, rozum mi hovori, ze by som to mala cim skor skoncit, lebo ak to aj niekedy medzi nami klapat super bude, bude to vysledo strasne tazkeho boja a kopy snahy a ja nemam asi odvahu ...neviem.... Lenze srdce tvrdi pravy opak, tak sa citim ako roztrhnuta na dve polovice....
Aby toho nebolo malo, kobylka ma problemy s nohami, dost vazne, co prinajlepsom znamena astronomicke ucty za veterinara a prinajhorsom to, ze si uz na nej nezajazdim.... Morske prasiatko mi operovali, nastastie je ok, lenze ucty tam budu rovnako katastrofalne. V praci sa neviem sustradit, nedari sa mi splnat svoje predsavzatia.
Akosi sa snazim mysliet na to, ze to vlastne vsetko mohlo byt ovela, ovela horsie, ale beznadej ma aj tak vkuse prapadava..

S priatelom uz len cakam, kedy sa nakoniec so mnou rozide on, lebo neviem, ako dlho moze normalny chlap vydrzat to napatie vo vztahu a tak.... Jednoducho uzasne.
Och, tresnite ma niekto poriadne po hlave, lebo sa asi pojdem dat utratit k veterinarovi, hadam aspon to budem mat zadarmo....:sjuk:

Av, co sa to s tebou deje? Akesi netypicke......:rolleyes:

faf napsal(a):

S priatelom uz len cakam, kedy sa nakoniec so mnou rozide on, lebo neviem, ako dlho moze normalny chlap vydrzat to napatie vo vztahu a tak.... Jednoducho uzasne.
Och, tresnite ma niekto poriadne po hlave, lebo sa asi pojdem dat utratit k veterinarovi, hadam aspon to budem mat zadarmo....:sjuk:

Az tak, jo? To snad ne :(
Udelej si cas a najdi si klidne cely pulrok dozadu sve prispevky, predevsim spory o nevere, lasce a fungovani vztahu vubec. A predevsim ty "strety" s Axim. Uvidis, jak velky pokrok jsi v nazirani na vztah udelala, jak na sobe pracujes, i kdyz se ti zda, ze stagnujes ci dokonce jdes "od deseti k peti".... Neni to tak! Jen jsi spadla "z lopaty", mas trochu natluceny nos a odrena kolena. Ale na to se neumira, tak se niceho neboj a jdi dal :)

Pandorraa napsal(a):

faf napsal(a):

S priatelom uz len cakam, kedy sa nakoniec so mnou rozide on, lebo neviem, ako dlho moze normalny chlap vydrzat to napatie vo vztahu a tak.... Jednoducho uzasne.
Och, tresnite ma niekto poriadne po hlave, lebo sa asi pojdem dat utratit k veterinarovi, hadam aspon to budem mat zadarmo....:sjuk:

Az tak, jo? To snad ne :(
Udelej si cas a najdi si klidne cely pulrok dozadu sve prispevky, predevsim spory o nevere, lasce a fungovani vztahu vubec. A predevsim ty "strety" s Axim. Uvidis, jak velky pokrok jsi v nazirani na vztah udelala, jak na sobe pracujes, i kdyz se ti zda, ze stagnujes ci dokonce jdes "od deseti k peti".... Neni to tak! Jen jsi spadla "z lopaty", mas trochu natluceny nos a odrena kolena. Ale na to se neumira, tak se niceho neboj a jdi dal :)

Joj Pan, vdaka, ze si napisala..... Ale aj tak si zrazu nie som ista, ci tie kolena nemam dolamane a nie len otlcene..... Uz fakt chvilami neviem, cia som.... A akosi nemam pocit, ze by som bola lepsia, ci co, lebo mi zacinaju po rozume chodit hnusne veci. Ja, odporca nevery zrazu pramyslam nad niekym dalsim, ktory vyplni to prazdne miesto, ktore moj priatel asi vyplnit nedokaze...

Pamatas, co si pisala tusim Isis o jazyku lasky? Tak mi s priatelom sme ako v starom Babylone, ked stavali vezu a Panbozkovi sa to znepacilo.... Jednoducho mna jeho prejavy lasky citovo nenaplnaju tak, ako potrebujem, aj ked ked ich hodnotim rozumom, tlciem si hlavu o stenu, ze trapim takeho skveleho chlapa....
Neviem, co am robit, vazne... My obaja sa potacame od euforie k najhlbsej cernote. A dnes som sa k nemu naozaj chovala ako sliepka, kvoli blbosti. Na druhej stane, ako moze niekomu vadit, ze chcem ochutnat jeho polievku?

Vies,aj ty si myslis, tak ako niektori tu, ze ked vo vztahu neklape sex, nemoze klapat nic? Lebo u nas mam pocit, ze to ide "od deseti k peti", odkedy mam zdravotne problemy a tato sfera je teda znacne skomplikovana....
Akoby od momentu, ked sa so mnou nemoze milovat, prestal s akymykolvek fyzickymi prejavmi lasky... Ano, ak neratam to ranne a vecerne objimanie sa v posteli.
Prepac, ze az taketo intimnosti, ale nejako to nezvladam....

faf,
dnesni cely den jsem stravila na seminari, musim uz do postele, zitra pokracuji, tak jen telegraficky:

1. opravdu se vrat ke svym starym prispevkum, ver, ze ti to pomuze. Uvidis, za co ted dostavas po nose...a uvedom si, ze to neni trest, ale "nakopnuti", abys se posunula dal.

2. nehledej nikoho, kdo "zaplni prazdne misto"! To nefunguje, svou "citovou nadrz" si musime naplnit kazdy sam, funguje to s ni jako s tou bezednou slankou z Werichovy pohadky Byl jeden kral - ta pohadka je obecne plna krasnych mouder. Vypujc si ji a podivej se sama :)

3. to, ze te partnerovy projevy lasky neuspokojuji, to plne chapu a mas na to pravo. Ale kdo asi tak myslis, ze ho "tvoji rec lasky" nauci, ha?

4. sex je pro vztah velmi dulezity a pokud DLOUHODOBE nefunguje, muze to vztah i zahubit - jsou to ale spojite nedoby, malokdy funguje sex, kdyz nefunguje vztah. Rozumis, co tim chci rict?
Mimo jine premyslej nad tim, zda tohle neni jen tva DOMNENKA - ze sex nefunguje, ci partner ma pocit, ze ho ma malo a nechape tve zdravotni problemy.... prestal s fyzickymi projevy lasky - treba si mysli, ze to tak chces.... treba je to tvoje komunikacni chyba a zase jeho DOMNENKA, ze je to tak spravne

5. nezapominej, ze nejdulezitejsi je komunikace. A pokud partner komunikovat odmita - ma pocit, ze neni o cem nebo je uz "otraveny", napis mu dopis. Bez zbytecnych emoci a vycitek mu napis, jak se citis a co on muze udelat proto, aby te potesil. A dej mu cas, aby "si to prebral". I kdyz i pak narazis na mlceni, vis jiste, ze jsi udelala vse pro fungovani vztahu a zavada neni na tvem prijimaci ani vysilaci :)

avalonka napsal(a):

sunny2 napsal(a):

....
to chcem tak VELA?

Pusinko, asi tě moc nepotěším. Proč je tolik knih, jak si ženy mají udržet muže? Asi proto, že my si je udržet chceme, strašně toužíme nebýt samy, mnohdy za každou cenu. Muži to nemají tak vyhrocené - průměrný mužský dokáže být i pár let sám a nijak se z toho nezesírat. To my neumíme, my se zesíráme už po pár měsících - už "kvůli lidem a kamarádkám", že jsme "staré panny".

To MY nechceme být samy. Pro nás je partnerský vztah alfou a omegou všeho bytí. Pro muže je to jen jedna z důležitých věcí v životě, ale na stejné rovině u nich stojí práce, koníčky, kamarádi. A nám nezbývá než to brát tak, jak to je. A nebo se od nich poučit a pěstovat si partu přátel, zajímavou profesi - a nelpět tolik na vztazích. Což je pro nás enormně obtížné, protože jsme vyrostly v době, kdy žena měla nějakou hodnotu jen když někoho měla.

Můžeš samozřejmě tohoto přítele opustit a hledat si takového, který uspokojí i tvé nejniternější citové potřeby. Ale holka, dobře si rozmysli, jestli to opravdu chceš. Já například hledám duševní splynutí u kamarádek a chlapa mám jako chlapa. Vím, že od něj určité věci čekat prostě nemůžu a tudíž je od něj nečekám. Chlap, se kterým jsem kdy duševně splynula, který mě hýčkal a rozmazloval, mě taky velmi rychle přestal bavit a já ho nakonec stejně opustila. Připadal mi skutečně jako kamarádka a pak šel sex do kopru.

Neříkám, aby ses přizpůsobovala jen ty. Jde o to, abys dala příteli "potřebný klid" a stejný "potřebný klid" získávala i od něj. Pokud ti ho poskytne, jste v rovnováze, ne? :)

No, to jen Pan nemá pocit, že je spíš chlap.. to skoro všechny holky kolem mě jsou spíš chlapi a to skoro včetně mě :o ...
a slepici určitě ne... ale ty možná lítáš nějak z extrému do extrému... no, pokud bych měla vycházet z toho, co jsi napsala a ne z toho, co jsem si o tobě udělala za obrázek, pak si myslím ANO, MUŽI MAJÍ OPRAVDU RADĚJ SLEPICE NEŽ SEMETRIKY.
Ale v podstatě to výjde skoro na stejno... podle mě... :(

Hosteska, faf, Pan:

holky, neděste se - prostě duševně hnisám. Asi jsem tady spadla z tý lopaty a mám řádně odřený kolena - stejně jako faf :)

Eva: na ten seminář o ženách jdu přístí víkend :)

avalonka napsal(a):

Hosteska, faf, Pan:

holky, neděste se - prostě duševně hnisám. Asi jsem tady spadla z tý lopaty a mám řádně odřený kolena - stejně jako faf :)

Eva: na ten seminář o ženách jdu přístí víkend :)

Mojaaa.... Aj tak ma to trochu soklo..... Tiez si mala pocit, ze je vsetko super, nie? :-) Mozno to tak niekedy byva.

Asi sa vsetky neustale vyvijame a tak, preto tie "lopaty".

Pandorraa napsal(a):

faf,
dnesni cely den jsem stravila na seminari, musim uz do postele, zitra pokracuji, tak jen telegraficky:

1. opravdu se vrat ke svym starym prispevkum, ver, ze ti to pomuze. Uvidis, za co ted dostavas po nose...a uvedom si, ze to neni trest, ale "nakopnuti", abys se posunula dal.

2. nehledej nikoho, kdo "zaplni prazdne misto"! To nefunguje, svou "citovou nadrz" si musime naplnit kazdy sam, funguje to s ni jako s tou bezednou slankou z Werichovy pohadky Byl jeden kral - ta pohadka je obecne plna krasnych mouder. Vypujc si ji a podivej se sama :)

3. to, ze te partnerovy projevy lasky neuspokojuji, to plne chapu a mas na to pravo. Ale kdo asi tak myslis, ze ho "tvoji rec lasky" nauci, ha?

4. sex je pro vztah velmi dulezity a pokud DLOUHODOBE nefunguje, muze to vztah i zahubit - jsou to ale spojite nedoby, malokdy funguje sex, kdyz nefunguje vztah. Rozumis, co tim chci rict?
Mimo jine premyslej nad tim, zda tohle neni jen tva DOMNENKA - ze sex nefunguje, ci partner ma pocit, ze ho ma malo a nechape tve zdravotni problemy.... prestal s fyzickymi projevy lasky - treba si mysli, ze to tak chces.... treba je to tvoje komunikacni chyba a zase jeho DOMNENKA, ze je to tak spravne

5. nezapominej, ze nejdulezitejsi je komunikace. A pokud partner komunikovat odmita - ma pocit, ze neni o cem nebo je uz "otraveny", napis mu dopis. Bez zbytecnych emoci a vycitek mu napis, jak se citis a co on muze udelat proto, aby te potesil. A dej mu cas, aby "si to prebral". I kdyz i pak narazis na mlceni, vis jiste, ze jsi udelala vse pro fungovani vztahu a zavada neni na tvem prijimaci ani vysilaci :)

:-) Dakujem Pan, ze si kvoli mne udrzala ocka otvorene o chvuilu dlhsie a dufam, ze si sa dobre vyspinkala. :-)

Ano, chyba bude najskor v komunikaciii, ked tak nad tym premyslam, spätne nachadzam kopu naznakov. On nie je zly, myslim, ze kazdy mame svoje chyby a on je v podstate skvely chlap, aj s tymi jeho muchami. Problem je v tom, ze okrem toho, ze on je muz a ja zena ( co uz samo o sebe tvori komunikacny problem, do istej miery ), tak mame rozdielne vychodiskove pozicie a odlisne rodinne prostredie, z ktoreho sme . Myslis, ze sa v tom smere "jazyka lasky" da niekoho nieco naucit??? Resp. zmenit jeho prejavovanie sa?Tak ako pises....

Minule som bola svedkom jeho telefonatu s mamou ( mal v aute handsfree, cize som pocula aj to, co hovori ona jemu ) a uvedomila som si  to, co mi unikalo, ked som ich pri tej komunikacii aj videla. Oni sa k sebe cela rodina chovaju strasne chladne. Alebo ani neviem, ci je slovo chladne ten spravny vyraz.... Viem, ze mu na jeho rodine velmi zalezi a stara sa o nich, ale je to cele take necitove, ci ako to nazvat. Tak akosi podrazdene spolu komunikuju, teda aspon mne to tak pripada. Ziadna milota, vobec nic. Je jasne, ze v rodine s tromi synmi a hm, takej ako to nazvat, jednoduchsej, su ine vztahy ako v rodine, kde su dve dcery a celkove funguje inak. Priatel napriklad nedokaze svoju mamu objat, aj ked mi minule vravel, ze to strasne chcel urobit.

A ja sa nedokazem povzniest nad to, ked sa niekedy podobnym strohym tonom zacne rozpravat so mnou, aj ked viem, ze to nemysli zle, len mam potom pocit, ze ma nemiluje a ze ten vztah teda nesplna moje predstavy. Hm, predstavy asi nie je najstastnejsi vyraz.... Pre mna vela znamena aj forma, nielen obsah, vies? Nemozem si pomoct...
Nechcela by som, aby v mojej rodine boli take vztahy, ako ma v rodine on, teda aby boli take vonkajsie prejavy. Viem, ze k svojim detom sa budem spravat laskavo a otvorene, ziadne skryvanie citov a tak. A to iste by som chcela aj od otca svojich deti.

Uf,zbytocne to tu asi rozvadzam. Len som chcela vediet, ci je podla teba mozne, ze sa pomaly bude dat "odnaucit" ten otrasny vecny a trochu podrazdeny ton? Niekedy sa na mna tak cudne diva, neviem, co si moze mysliet, je to taky zvlastny pohlad, taky akoby skumavy, ci co..... Obcas sa na neho neviem ani usmiat, pripadam si pri nom ako zmrazena.

A este k tomu bodu 4. tvojho prispevku, no neviem, kolko krat som mu uz hovorila, co sa mi pacilo na zaciatku a ake to bolo super, co uz teraz nie je a tak.... S tymi zdravotnymi problemami sa mi snazi pomoct, vybavuje mi dobrych lekarov a boji sa o mna. Celkom urcite ho tento stav tiez poriadne frustruje, lenze ja sa podla mna dost snazim, aby to nemal az take strasne. Hm, mozno sa iba :podla mna: dost snazim, neviem ako to vnima on....

Lenze skus mat chut niekoho uspokojovat roznymi formami, ked sa potom citis ako vyuzita prostitutka, pretoze on neurobi nic z toho, co vie, ze po tom tuzim a robi mi dobre.
Akoby to fungovalo v jeho hlave systemom: Nemozem sa s tebou normalne pomilovat, tak necakaj, ze ta budem bozkavat a hladkat, pretoze mi to je aj tak nanic a nevedie to k tomu, co finalne ocakavam. A takyto postoj ma vytaca az na plafon. Tvari sa, akoby bolo mojou povinnostou uspokojovat ho teda inak, ale ja za to nemam nic.

Z takehoto pristupu mi je fakt dost nanic.

Faf,

jestli se tvůj přítel nenaučil doma projevovat něžnosti, je jeho základní "jazyk lásky" asi opravdu velmi odlišný od tvého a moc si neumím představit, že bys to mohla změnit. A vlastně jaksi ani nemáš moc právo to měnit, protože je to on a jeho projevy. Stejně tak by on mohl po tobě chtít, aby ses stala víc "citově rezervovaná" a to bys ho asi kopla do zadku, ne? :)

To je spíš o případné volbě jiného partnera, který bude mít už z původní rodiny ten jazyk lásky podobný tvému. Jenže jaký ten jazyk je, poznáme většinou až po mnoha měsících a pořád to takhle zkoušet dokola, no nevím...

A venkoncem i když najdeš podobný "jazyk lásky", tak tě na partnerovi může zásadně štvát zase něco jiného.

Av

když čtu jak popisuješ co všechno by chlapi měli zvládnout museli by být supermani, náma a váme je rozdíl a kdo si to dřív uvědomí je ro pro něj jen dobře viz tvůj ex se kterým si duševně splynula ale s tvojí povahou si s ním nedovedla žít ... takže od mužů očekávejte je co je b jejich silách + něco navíc co je naučíte, ale nepředělávejte ... jinak z nich pak uděláte mamánky o které nestojíte ....

avalonka napsal(a):

Faf,

jestli se tvůj přítel nenaučil doma projevovat něžnosti, je jeho základní "jazyk lásky" asi opravdu velmi odlišný od tvého a moc si neumím představit, že bys to mohla změnit. A vlastně jaksi ani nemáš moc právo to měnit, protože je to on a jeho projevy. Stejně tak by on mohl po tobě chtít, aby ses stala víc "citově rezervovaná" a to bys ho asi kopla do zadku, ne? :)

To je spíš o případné volbě jiného partnera, který bude mít už z původní rodiny ten jazyk lásky podobný tvému. Jenže jaký ten jazyk je, poznáme většinou až po mnoha měsících a pořád to takhle zkoušet dokola, no nevím...

A venkoncem i když najdeš podobný "jazyk lásky", tak tě na partnerovi může zásadně štvát zase něco jiného.

No, moja,
lenze to je cely problem... On potvorak sa na zaciatku prejavoval uuuplne inak, co myslis, ze som blba masochistka, co zacne chodit s niekym, kto jej uz v zaklade nevyhovuje???
Keby si ho bola vtedy pocula, ako sa nadchynal, ze konecne nasiel zenu, ktora sa ho casto dotyka, ktoru si moze pritulit, ktora ho po milovani neodstrci ( ako to bolo s jeho byvalou ), ale ktora sa chce pritulit. Ako mi 50x za hodinu povedal, ze ma strasne miluje. A pri ranajkach sa na mna zamilovane pozeral, ze som takmer ani jest nedokazala, ako ma to znervoznovalo. Cele dni si so mnou pisal cez icq, ked bol v praci, chodievali sme stale niekam ( prevazne sami ), v lete nas skoro vyhodili z prehliadky Lednickeho zamku, co ma neustale osahaval... a tak dalej....

A on sa napriklad velmi rad necha hladkat a tak podobne, mohla by som sa ho uskrabkat na smrt, stale sa mu prehrnat vo vlasoch a podobne. Ibaze to akosi prestal robit on mne. Predtym sa nadchynal mojim telom, donekonecna ma bol schopny hladkat po chrbte a tak podobne a vzdychat nad mojou hladkou pokozkou ( a podobne hluposticky ). Teraz? Akurat ma tak schmatne za zadok s tym, ze aku mam velku s prepacenim "rit". ( no dobre, par kil som pribrala, ale aj tak za mnou stale chlapi slintaju ). Akosi sa to cele zvrtlo a z toho nahleho zvratu sa ja nie som schopna spamatat.

Tento vikend sme boli prec s jeho partiou a nechutne sma sa pohadali na takej sprostosti, ze mi je z toho az zle. Chcela som v restauracii ochutnat z jeho cesnakovej polievky a on sa na mna az zlostne oboril, ze preco som si neobjednala tiez. No neobjednala, pretoze by som ju urcite celu nezjedla a jednoducho som chcela len ochutnat, aka je. Predstav si, ze jeho kamos, cudzi clovek, ktoreho som videla prvykrat, mi ponukol, ze mozem ochutnat z jeho polievky. Zrazu mi ten moj tu svoju zacal strkat, ze nech si teda dam, ale s takym zlym vyrazom, ze som mu ju odstrcila, a akosi prudsie, nez som chcela, no a ona sa trochu rozliala po stole. Zacal na mna revat, na co som odpovedala rovnako, pocastovala ho nie prave peknym pomenovanim a so slzami na krajicku usla z restiky. Ku cti ( alebo nie? ) mu sluzi, ze isiel za mnou a presviedcal ma, ze to tak nemyslel a vybuchol kvoli tej polievke. Evidentne nepochopil, ze mna dorazilo to, ze mu tak hrozne vadi, ze som mu ju chcela ochutnat. Pritom on, ked niekde jeme a doje skor, cumi mi celu dobu do taniera a caka, kedy uz prestanem jest. A ja ho casto tak trochu krmim aj zo svojej porcie.....
Takto sa podla mna nesprava niekto, kto ma miluje tak strasne, ako mi potom vypisuje a rozprava....:-(

( na druhej strane to potom mrzelo poriadne mna, lebo ked som trvala na svojom, ze idem na izbu a nech si zje vsetko sam, ze tam nechcem s nim byt, priniesol mi moju objednanu porciu zabalenu na izbu a cvilku bol ako anjelik.... ja fakt neviem )

faf, máš plnú schránku!!!

faf

to jak to popisuješ ... se mi zdá, že on si je tebou jistý až moc a nemá chuť se nějak snažit ... zkus to změnit ... úsměv všude kolem, moc si ho nevšímat, polévku ochutnávat zasdně od jiných chlapů ... a pokud mu na tobě alespoň trochu zaléží tak se změní!!!

Faf,
vubec neni nutne menit jazyk lasky tveho pritele! Je to stejne jako s jakymkoliv jinym "cizim" jazykem. Kdyz se budes chtit opravdu domluvit s Anglicanem, naucis se anglicky a on se nauci cesky, abyste si navzajem mohli dat maximum. Nejde o to ten jazyk zmenit, ale vubec identifikovat a ovladnout.
Sezen si "Pet jazyku lasky" od Gery Chapmana. Tam se doctes i o tom, jak je zhoubne zamenovat "zamilovanost" a "lasku". Zamilovanost je jen silna emoce, ktera proste pomine, at se ti to libi nebo ne. V tehle emoci skutecne "blbneme", nase IQ klesa, vidime, co videt chceme, nevidime, co videt nechceme, proste nasaadime ruzove bryle :( Az teprve, kdyz nam ty bryle spadnou, muzeme s partnerem zacit budovat skutecny vztah, skutecnou lasku. To je sice take emoce, ale zcela jine kvality. Je pevnejsi a je o VZAJEMNE spolupraci, projevovani si lasky jazykem, kteremu oba rozumeji, a je uplne jedno, ze ho maji kazdy jiyny....

ADRIANA 1 napsal(a):

faf, máš plnú schránku!!!

Uz nemam. :-)))

vašek napsal(a):

faf

to jak to popisuješ ... se mi zdá, že on si je tebou jistý až moc a nemá chuť se nějak snažit ... zkus to změnit ... úsměv všude kolem, moc si ho nevšímat, polévku ochutnávat zasdně od jiných chlapů ... a pokud mu na tobě alespoň trochu zaléží tak se změní!!!

Mozno by som mala vsetko ochutnavat zasadne od inych chlapov?...Hm? ....:D :rodna:

No, faf, napadá mě, jestli on není tak trochu sobec (to s polívkou je sice drobnost, ale asi by se mě to taky dotklo - rozdělit se o jídlo má pro mě i symbolickou hodnotu). Když tě "balil" a byl zamilovaný, tak jeho sobectví ustoupilo, ale teď je opět sám sebou a - sobec...:/

Pandorraa napsal(a):

Faf,
vubec neni nutne menit jazyk lasky tveho pritele! Je to stejne jako s jakymkoliv jinym "cizim" jazykem. Kdyz se budes chtit opravdu domluvit s Anglicanem, naucis se anglicky a on se nauci cesky, abyste si navzajem mohli dat maximum. Nejde o to ten jazyk zmenit, ale vubec identifikovat a ovladnout.
Sezen si "Pet jazyku lasky" od Gery Chapmana. Tam se doctes i o tom, jak je zhoubne zamenovat "zamilovanost" a "lasku". Zamilovanost je jen silna emoce, ktera proste pomine, at se ti to libi nebo ne. V tehle emoci skutecne "blbneme", nase IQ klesa, vidime, co videt chceme, nevidime, co videt nechceme, proste nasaadime ruzove bryle :( Az teprve, kdyz nam ty bryle spadnou, muzeme s partnerem zacit budovat skutecny vztah, skutecnou lasku. To je sice take emoce, ale zcela jine kvality. Je pevnejsi a je o VZAJEMNE spolupraci, projevovani si lasky jazykem, kteremu oba rozumeji, a je uplne jedno, ze ho maji kazdy jiyny....

No, to je fakt....
Vdaka Pan, zozeniem si tu knizku a hadam sa zasa nieco naucim. :-)

Pandorraa napsal(a):

Faf,
vubec neni nutne menit jazyk lasky tveho pritele! Je to stejne jako s jakymkoliv jinym "cizim" jazykem. Kdyz se budes chtit opravdu domluvit s Anglicanem, naucis se anglicky a on se nauci cesky, abyste si navzajem mohli dat maximum. Nejde o to ten jazyk zmenit, ale vubec identifikovat a ovladnout.
Sezen si "Pet jazyku lasky" od Gery Chapmana. Tam se doctes i o tom, jak je zhoubne zamenovat "zamilovanost" a "lasku". Zamilovanost je jen silna emoce, ktera proste pomine, at se ti to libi nebo ne. V tehle emoci skutecne "blbneme", nase IQ klesa, vidime, co videt chceme, nevidime, co videt nechceme, proste nasaadime ruzove bryle :( Az teprve, kdyz nam ty bryle spadnou, muzeme s partnerem zacit budovat skutecny vztah, skutecnou lasku. To je sice take emoce, ale zcela jine kvality. Je pevnejsi a je o VZAJEMNE spolupraci, projevovani si lasky jazykem, kteremu oba rozumeji, a je uplne jedno, ze ho maji kazdy jiyny....

Ahoj Pan,

jo, tak o spadnutí zamilovaných brýlí vím své. Ty poslední mi spadly asi před dvěma měsíci a byla to dost velká řacha. Teď jsem ve fázi, kdy vidím přítele objektivněji a nejsem si jistá, zda je to to pravé ořechové. Dám tomu čas a uvidíme, zda se to změní v lásku a nebo v nesoulad... :rolleyes:

Musím se smát, jak ty růžové brýle máme nasazené fakt úplně pokaždé, i když si - s postupujícími roky - říkáme "nene, já ho vidím objektivně od začátku". A jsme zamilované, říkáme si "kóóónečně jsem našla toho fajnového, na kterého jsem tak dlouho čekala" a pak ty brýle spadnou a my až v tom okamžiku vidíme, že jsme je přeci jen na tom nose měly a čumíme jako telata... :D

avalonka napsal(a):

No, faf, napadá mě, jestli on není tak trochu sobec (to s polívkou je sice drobnost, ale asi by se mě to taky dotklo - rozdělit se o jídlo má pro mě i symbolickou hodnotu). Když tě "balil" a byl zamilovaný, tak jeho sobectví ustoupilo, ale teď je opět sám sebou a - sobec...:/

Vsak praaave Av, preto sa ma to dotklo. beriem to presne tak, ako si to napisala ty.

Ale je to cele take rozporuplne, fakt neviem, lebo s tym egoizmom by to bolo cudne, kedze aj tu moju polievku by bol platil on, keby som si ju dala, tak neviem.
Nechapem, preco ho to tak podrazdilo, mne to pripada take mile, podelit sa napr. o jedlo. A ako vravim, casto mu ja davam ochutnavat zo svojej porcie svojou vidlickou ho krmim ako babo, alebo si on sam odjeda. Nechapala som to a dost ma to v tej chvili zranilo, tym skor, ze sme neboli pri stole sami.

Tyyy jo, Av, no to ma podrz.......

Tak nie som jedina, kto si myslel, ze je vsetucko ruzove....

Asi nakoniec nie je ruzove nikdy nic, ....hm...
No a to sa snazis o babatko?

faf napsal(a):

vašek napsal(a):

faf

to jak to popisuješ ... se mi zdá, že on si je tebou jistý až moc a nemá chuť se nějak snažit ... zkus to změnit ... úsměv všude kolem, moc si ho nevšímat, polévku ochutnávat zasdně od jiných chlapů ... a pokud mu na tobě alespoň trochu zaléží tak se změní!!!

Mozno by som mala vsetko ochutnavat zasadne od inych chlapov?...Hm? ....:D :rodna:

Ahoj FAF, no neviem co by povedal na to, keby si naozaj ZASADNE vsetko ochutnavala od cudzich chlapov... :reta:
inak pekny dnik ti prajem... :pussa:

faf napsal(a):

Tyyy jo, Av, no to ma podrz.......

Tak nie som jedina, kto si myslel, ze je vsetucko ruzove....

Asi nakoniec nie je ruzove nikdy nic, ....hm...
No a to sa snazis o babatko?

Snažím, faf. Ještě jsem nehodila flintu do žita, s přítelem se nerozcházím. Jen se musím vyrovnat s tím, že i on má své chyby. Což není až takový problém. Problém nastane ve chvíli, jestli mi ty jeho chyby budou připadat pro mne nepřekousnutelné.

S miminkem ale neztrácím ani jediný měsíc, je to běh na dlouhou trať a je to v současnosti moje priorita. Můj přítel bude dobrej táta, tím si jsem jistá. A já už nemám čas čekat ani minutu...

faf napsal(a):

Nechapem, preco ho to tak podrazdilo, mne to pripada take mile, podelit sa napr. o jedlo. A ako vravim, casto mu ja davam ochutnavat zo svojej porcie svojou vidlickou ho krmim ako babo, alebo si on sam odjeda. Nechapala som to a dost ma to v tej chvili zranilo, tym skor, ze sme neboli pri stole sami.

Nechapes?
To je jednoduche: ke kezde zehlicce, mobilu, televizi, pracce, otviraku na konzervy....bla bla.. je prilozen navod na pouziti v cestine ci u vas ve slovenstine, ze? Tvuj pritel je mnohem mnohem slozitejsi "mechanismus", stejne jako ty! Ale tys ho dostala bez navodu.... Pritom kazdy z nas mame na svem pomyslnem navodu nekolik kolonek:
Moc mne potesi, kdyz udelas:.............................
Je mi jedno, kdyz delas:.....................................
Vadi mi, kdyz delas, ale toleruji:..........................
V zadnem pripade nesmis delat:.......................
Tohle je naprosto prirozene, mame to tak kazdy. Jenze malokoho napadne takovy manual "na sebe sama" partnerovi sepsat a darovat. To neni o zadnem ulehcovani jeho situace. On jen presne vi, co ma ci nema delat a je na nem, jestli to udela ci ne - tim ti prave vyjadri lasku, vis? A ochutnavani polevky ma tvuj pritel proste nejspis v te posledni kolonce. S tebou ani jeho vztahem k tobe to nema vubec nic spolecneho. Proste nesnasi, kdyz mu nekdo hrabne do talire. Neni to o zadnem  sobectvi nebo nelasce, nevztahuj si to na sebe. Spis se s nim domluv. Mozna usmev a sluvko promin, nevedela jsem, ze ti to vadi, by situaci zachranilo a pritel by to ocenil, projevil by ti lasku jinak. Mozna ale ze taky ne, to ja nevim, neznam ho. To bys se mela prave snazit zjistit ty, az poznas svuj a jeho jazyk lasky. Drzim palce, pa :)

Pan, naprosto s tebou souhlasím, moc hezky jsi to napsala.

Stejně tak je ale možné, že přítel sobec opravdu je, protože znám pár mužských, kteří mají kolonku "V žádném případě mi nesmíš dělat" velmi rozsáhlou. A často jsou to věci, které dělají těm druhým naprosto bez skurpulí, i když to i ti druzí mají v kolonce "nesmíš dělat"... :) No, ale to už je zase jiná kapitola - tvůj tip na pohled na partnera á la Návod k použití je moc dobrý, budu si ho taky pamatovat a zapíšu si ho za uši!

A jestli se nebudeš zlobit, možná z něj uhňácám fejeton - je to dobrá myšlenka...a všeobecně použitelná, protože nás na partnerech vytáčí spousta věcí a osobně si to (bohužel) bereme v 99% případů.

Mimochodem, teď čtu 4 dohody od Ruize a je to moc dobrý: nehřešte slovem, neberte si nic osobně, dělejte vše nejlíp jak dovedete a nevytvářejte si domněnky.

Přičemž body "Domněnky" a "Osobní braní" jsou na mém (a troufám si říci i ostatních holek) denním pořádku. Jojo - ještě se musíme (i od tebe) hodně učit!

Pan bude jednoducho nasa ucitelka... to co nas nenaucili v skole nas ona nauci vdaka svojim skusenostiam a ukaze nam iny pohlad na vec...

suhlasis Pan? :pussa?

Nejen díky svým zkušenostem, ale hlavně díky její obětavost a lásce k lidem. :)

no a hlavne sme zabudli na trpezlivost.... :)

Devcata, to je jen o tom, ze ty "drskopady", ktere resite, ja uz vyresila, je jedno zda dobre ci blbe, proste vyresila. Ze mnoho knizek, ktere teprve zacinate cist, ja uz precetla. Ze na te ceste, na kterou jste vykrocily, ja jsem uz nekde pred vami. A jsem pred vami jen proto, ze jsem proste "vykrocila", ci spis byla na ni "vykopnuta", driv nez vy, mam tedy naskok. A kazdy jednou dospeje do bodu, kdy se na jeho ceste objevi nejaka prekazka - balvan, kopec, ci hluboka strz, kterou sam bez cizi pomoci neprekona. Kdyz za nim i pred nim bude daleko siroko prazdno, dal se stejne nedostane. Takze vzdycky se jde lepe "v parte" nez osamocene. To je cele to moudro :)

Pan, to mi chces povedat, ze aj ty si niekedy citala tie knizky "ako si udrzat muza", "mars a venusa navzdy spolu"... "ty mi proste nerozumis..." a tak?

ja len ze ci mam vobec este nejaku sancu na uspech :D :D :D

Hezký den :hjarta:
Velmi často jsem při sezeních u psycholožky říkala, že nevím jestli současný přítel je ten pravý atd. A ona mi pokaždé řekla dvě věci. Za prvé: "Když člověk sám o sobě nemá valné mínění, říká si, jestli by se pro něho nenašel někdo lepší nebo někdo kdo by více vyhovoval našim požadavkům atp." A za druhé: "Vyřešte si nejdříve váš vztah k sobě samé, svoji minulost, svoje bolísky atd., ostatní vám začne později docházet postupně "samo"." No, nelíbilo se mi to :gloria: , nicméně musím uznat, že měla pravdu :kapitulation:
Začíná mi postupně "docházet" víc věcí... Čtu nebo sedím u PC, dívám se na TV a najednou mi bleskne hlavou, že jsem velmi manuálně zručná, i když matka mi celý život říkala, ať na nic nesahám, protože bych si určitě minimálně utrhla ruku a stejně by to potom musel dodělat někdo šikovnější... Matka taky celý život říkala: "NIKDY nechoď pracovat nikam k penězům, hlavně ne do banky, ty na to prostě nemáš buňky." Tuhle filosofii jsem přijala za svou a všechny peníze, které jsem měla(a že jich nebylo málo), jsem rozfrcala za hlouposti, stejně bych nevěděla co s nimi jiného, že... a dnes nemám nic. Teď už vím, že to není pravda. Jo, určitě mám lepší nadání na jazyky a historii než na matematiku a fyziku, ale neznamená to, že bych se nebyla schopna naučit zacházet s penězi. Takže jsem prostudovala co se dalo a mám výhodné pojištění, stavební a důchodové spoření atd. Matka taky říkala, že není důležité jak člověk vypadá a co má na sobě, ale jaký je. Nikdy jsem s tím úplně nesouhlasila, ale taky jsem si nikdy na sebe nekoupila nic, co jsem opravdu obdivovala. Chodila jsem elagantně oblečená, ale v tmavých barvách a jednoduchých střizích.... nic nápadného, protože přeci vím, že na oblečení nezáleží. Před měsícem jsem tak nějak bezmyšlenkovitě vlítla(doslova) do pár obchodů a nakupovala jsem podle toho co se mi líbí. Kde se to ve mě vzalo? Prostě jsem se k tomu musela vnitřně dopracovat... jako ke všemu jinému. A to je to, co chci tímhle elaborátem říct. Neuvědomujeme si, co všechno v nás naše výchova a nevýchova zasadila a jak hluboce to zapustilo kořeny... a tak dnes můžu jenom souhlasit s mojí psycholožkou... Nejdříve svoje problémy, problémy s ostatními se vyřeší postupně s naším "zráním".
Mějte se moc, moc fajn :) , D.

sunny2 napsal(a):

faf napsal(a):

vašek napsal(a):

faf

to jak to popisuješ ... se mi zdá, že on si je tebou jistý až moc a nemá chuť se nějak snažit ... zkus to změnit ... úsměv všude kolem, moc si ho nevšímat, polévku ochutnávat zasdně od jiných chlapů ... a pokud mu na tobě alespoň trochu zaléží tak se změní!!!

Mozno by som mala vsetko ochutnavat zasadne od inych chlapov?...Hm? ....:D :rodna:

Ahoj FAF, no neviem co by povedal na to, keby si naozaj ZASADNE vsetko ochutnavala od cudzich chlapov... :reta:
inak pekny dnik ti prajem... :pussa:

Ahojky Sunny, rovnako pekny dnik prajem. :-))))

No vsak by o rozsahu toho ochutnavania nemusel vediet....;) :P

avalonka napsal(a):

faf napsal(a):

Tyyy jo, Av, no to ma podrz.......

Tak nie som jedina, kto si myslel, ze je vsetucko ruzove....

Asi nakoniec nie je ruzove nikdy nic, ....hm...
No a to sa snazis o babatko?

Snažím, faf. Ještě jsem nehodila flintu do žita, s přítelem se nerozcházím. Jen se musím vyrovnat s tím, že i on má své chyby. Což není až takový problém. Problém nastane ve chvíli, jestli mi ty jeho chyby budou připadat pro mne nepřekousnutelné.

S miminkem ale neztrácím ani jediný měsíc, je to běh na dlouhou trať a je to v současnosti moje priorita. Můj přítel bude dobrej táta, tím si jsem jistá. A já už nemám čas čekat ani minutu...

Vsak ano, ak by spadnute ruzove okuliare boli dovodom na rozchod, asi by sme sa rozchadzali donekonecna...:-)))

Hm a kolko mas vlastne rokov, ked vravis ze biologicke hodiny biju na poplach? Budem drzat palce s babatkom, nech sa podari. :-)

sunny2 napsal(a):

Pan, to mi chces povedat, ze aj ty si niekedy citala tie knizky "ako si udrzat muza", "mars a venusa navzdy spolu"... "ty mi proste nerozumis..." a tak?

ja len ze ci mam vobec este nejaku sancu na uspech :D :D :D

Tak knihu "Jak si urdzet muze", tu jsem opravdu necetla, a ani to nemam v planu, to je pravda. Ctu knihy o lidskych vztazich, psychologii a duchovni literaturu, ucebnice a skripta. A taky si povidam s lidmi :)
Knihu Ctyri dohody povazuji za naprosty zaklad.
Chces-li porozumet reci muze, pak je to kniha Muzi jsou z Marsu, zeny z Venuse. Na Marsu se opravdu mluvi ale uplne jinym jazykem, nez na Venusi :)
Na trhu je spousta zajimavych knizek, muzes se zucastnit mnoha podnetnych seminaru. Naposled jsem byla na Modre alfe a vrele doporucuji. Vzdycky na mne jeste neco "vykoukne" a ja mam zase praci sama na sobe. Ta nijkdy nekonci. A povim ti tajemstvi, ktere jsem se dozvedela vcera na zaverecnem dni Modre alfy:
"Potrebujes-li pomoc, pomoz si sama"
To totiz funguje nejlepe :)
Ja jsem totiz takova, ze cokoliv mi kdo povi, cokoliv si prectu, cokoliv mne nekdo nauci.... stejne pro mne jedinym meritkem toho, zda to funguje, je muj osobni zazitek, proste praxe..... takze si pomohu sama :)
A o tom to je! Necekat, ze nekdo vyresi muj problem. Ano, lide mi mohou predat sve zkusenosti a poznani, podporit mne, to je dulezite, ale stejne nakonec zalezi jen a jen na mne, jestli to zuzitkuji, pochopim.... proste zda si pomuzu nebo ne.

Pandorraa napsal(a):

faf napsal(a):

Nechapem, preco ho to tak podrazdilo, mne to pripada take mile, podelit sa napr. o jedlo. A ako vravim, casto mu ja davam ochutnavat zo svojej porcie svojou vidlickou ho krmim ako babo, alebo si on sam odjeda. Nechapala som to a dost ma to v tej chvili zranilo, tym skor, ze sme neboli pri stole sami.

Nechapes?
To je jednoduche: ke kezde zehlicce, mobilu, televizi, pracce, otviraku na konzervy....bla bla.. je prilozen navod na pouziti v cestine ci u vas ve slovenstine, ze? Tvuj pritel je mnohem mnohem slozitejsi "mechanismus", stejne jako ty! Ale tys ho dostala bez navodu.... Pritom kazdy z nas mame na svem pomyslnem navodu nekolik kolonek:
Moc mne potesi, kdyz udelas:.............................
Je mi jedno, kdyz delas:.....................................
Vadi mi, kdyz delas, ale toleruji:..........................
V zadnem pripade nesmis delat:.......................
Tohle je naprosto prirozene, mame to tak kazdy. Jenze malokoho napadne takovy manual "na sebe sama" partnerovi sepsat a darovat. To neni o zadnem ulehcovani jeho situace. On jen presne vi, co ma ci nema delat a je na nem, jestli to udela ci ne - tim ti prave vyjadri lasku, vis? A ochutnavani polevky ma tvuj pritel proste nejspis v te posledni kolonce. S tebou ani jeho vztahem k tobe to nema vubec nic spolecneho. Proste nesnasi, kdyz mu nekdo hrabne do talire. Neni to o zadnem  sobectvi nebo nelasce, nevztahuj si to na sebe. Spis se s nim domluv. Mozna usmev a sluvko promin, nevedela jsem, ze ti to vadi, by situaci zachranilo a pritel by to ocenil, projevil by ti lasku jinak. Mozna ale ze taky ne, to ja nevim, neznam ho. To bys se mela prave snazit zjistit ty, az poznas svuj a jeho jazyk lasky. Drzim palce, pa :)

No jooo, taky navod by prisiel vhod. Ale mas opravdu asi, ked som nad tym sama zasa premyslala, tiez som dosla k zaveru, ze je to asi len hlupost, ktora mu jednoducho vadi. Len tak, bez racionalneho vysvetlenia mozno, jednoducho vadi.
Tak som trochu popremyslala o veciach,ktore vadia mne, bez ohladu na to, ze ho lubim a tiez som na zopar volovin prisla, takze to je urcite normalne.

problem je trochu v tom, ze som ako pusny prach obcas, staci iskra a ja vyhadzujem do povetria cele okolie, takze ta veta o tom "promin a usmeve? je zatial pre mna hrozne tazko realizovatelna. jednoducho som sa v tej restauracii neovladla a skoro ho tou polievkou obliala. Hlupe, detinske, ja viem.
Mozno, az sa dopracujem k vacsej sebaistote, nad podobnymi situaciami sa len uskrniem a necham to plavat. Dufam. :-)))))

Pan, tak knizky o Marse a Venusi citam... momentalne tu "ako sa vyrovnat s rozchodom a rozvodom.." nie je to presny nazov, ale je to jednoducho o pocitoch po rozpade vztahu....
ale vies, ja sa vzdy zamyslim nad tym, ze ked mam ja pochopit muzske "zmyslanie", mali by aj muzi pochopit to "zenske"... mam potom v sebe taku akusi nerovnovahu, ze len "ja mam nieco chapat..."

a na nejake seminare by som velmi rada isla, len bohuzial asi na Slovensku ziadne nie su. teda ja som sa zatial ku ziadnym nedostala... mozno niekedy v buducnosti.. :)

Pandorraa napsal(a):

Tak knihu "Jak si urdzet muze", tu jsem opravdu necetla, ....
Chces-li porozumet reci muze, pak je to kniha Muzi jsou z Marsu, zeny z Venuse. Na Marsu se opravdu mluvi ale uplne jinym jazykem, nez na Venusi
Na trhu je spousta zajimavych knizek, muzes se zucastnit mnoha podnetnych seminaru. Naposled jsem byla na Modre alfe a vrele doporucuji. Vzdycky na mne jeste neco "vykoukne" a ja mam zase praci sama na sobe. Ta nijkdy nekonci. A povim ti tajemstvi, ktere jsem se dozvedela vcera na zaverecnem dni Modre alfy:
"Potrebujes-li pomoc, pomoz si sama"
To totiz funguje nejlepe 
Ja jsem totiz takova, ze cokoliv mi kdo povi, cokoliv si prectu, cokoliv mne nekdo nauci.... stejne pro mne jedinym meritkem toho, zda to funguje, je muj osobni zazitek, proste praxe..... takze si pomohu sama
A o tom to je! Necekat, ze nekdo vyresi muj problem. Ano, lide mi mohou predat sve zkusenosti a poznani, podporit mne, to je dulezite, ale stejne nakonec zalezi jen a jen na mne, jestli to zuzitkuji, pochopim.... proste zda si pomuzu nebo ne.

Pandorro a holky z naší školky,

kdybych nebyl chlap, tak se fakt stydím. Vy to pořád řešíte a vzděláváte se a čtete knížky... prostě se ve vztahu hodně angažujete.
A my muži (většinou, nic neplatí na 100% - žádný obraz ani příměr, natož zevšeobecnování) jen jsme. Tím neříkám, že nepřemýšlíme o tom, jak nám je, že nejsme štastní a veselí a zamilovaní a smutní a v depresích. Ale malokdy se sebezpytujeme, jestli děláme pro vztah to nejlepší, jestli se chováme dobře a pod.

Stydím se za to, že to necháváme skoro všechno jen na vás. Fakt.

Robis si srandu, Nico? :-)

Ale nieee, vy chlapi nie ste az taki hrozni, ako inak by sme vas mohli milovat? ;)

:hjarta:

Faf,

nedelam si srandu :-)
A jsme hrozní - jen jsme schopni zaroven vylucovat nejake feromony, ktere zpusobi, ze se vam zenam zatemni mozek (tzv. ruzove bryle) a milujete nas.
A kdyz konecne pochopite, ze to byla iluze a ze jsme neni-ten-pravy pro váš vysněný vztah či se prostě nehodíme k vaší osobnosti, tak se bojíte nás opustit (někdy), protoze se bojíte být samy (a z toho strachu si namlouváte, že nás vlastně milujete a že bez nás nemůžete vlastně žít - protože čtete hloupé knížky, které říkají, že láska někdy musí bolet).

Moje kamarádka celé 4 roky tvrdila, že vztah je ideální. Občas ji trošku štvalo, že partner ( mladý perspektivní a v kolektivu oblíbený muž) tráví hodně času na ruzných večírcích a společenských akcích. Ted si konečně přiznala, že je to problém a přesto, že o tom s partnerem často mluví a on kroutí chápavě hlavou, tak poslední 2 roky jí říká: ja si prostě nemůžu pomoct - mě ty akce baví (vrací se třeba 4 dny v týdnu v 5hod ráno). Zatímco ona by si přála a potřebuje ho večer doma, aby měla pocit, že je ve vztahu taky s ní (a ne jen na nějaké akci...). Co jí zbývá? Miluje ho, ale k čemu to je, když on s ní netráví čas (což ona potřebuje). Miluje jeho společenské postavení a nechce se ho vzdát? Bojí se zůstat sama, kdyby se rozešli? Bojí se toho, co by tomu řekli její rodiče a rodiče toho skvělého chlapíka? Nevím. Vím jenom, že je hodně unavená a hodně neštastná. A dokud nebude zvracet z toho, jak je nešťastná, tak si bude myslet, že ho miluje. Jenže ona miluje toho kluka, kterým on byl na začátku. Ale ona si neuvědomuje, že bohužel žije svůj život TED, NYNI A TADY - ne v minulosti.

Tady je videt ten rozdíl: ON říká otevřeně - dělám věci, které mě baví. Ríkám to otevřeně a jasně a budu to tak dělat.
ONA sice říká, že něco potřebuje - ale dělá věci, které ji nebaví (čeká na partnera a je jí smutno). Je orientovaná na vztah.
Namísto, aby se měla více ráda (tím se vracím k tématu tohoto fora) a řekla: milý zlatý, chci být tolerantní, ale ráda bych, abys byl aspon 2x v týdnu se mnou večer doma. Nemůžu si prostě pomoc. Jsem dospělá ženská, obejdu se také bez každovečerního mazlení, ale tohle prostě potřebuju. Nemůžu si pomoct. Stejně tak, jako si ty nemůžeš pomoct a musíš chodit pařit. Co s tím uděláme, miláčku? :-) A pokud miláček dá dlouhodobě přednost paření s kamarády, je namístě zeptat se, zda-li opravdu a upřímně miluji chlapa, který se mnou není..., že? :-)

Já jsem taky přemýšlela, co tady na fóru holky myslí tím "já ho miluju", "nemůžu si pomoci, přesto ho stále miluju". A paralelně popisují chování svého "milovaného" chlapa - rozuměj sobeckého hulváta bez kouska cti. Taky jsem byla v situaci, že jsem viděla jen výseč z kruhu (počítám tak 10%) a v ní jsem viděla JEN svého "osudového" dokonalého, spolehlivého...blabla...CHlapa. Bože. dokonalé zatmění. Ale byla jsem o tom stejně přesvědčena jako holky, co to sem píší. Nikdo mi to na světě nevymluvil. Vinu jsem dávala jen a jen sobě. Vždy. Přišla jsem po čase studia života na to, že je všechno jenom zvyk, a tohle konkrétně -  špatný zvyk, který je potřeba nahradit zvykem jiným =správným. Pandora o tom psala (velmi trefně!!!!) program- který je potřeba přepsat. Ano . Souhlas 100%. Je pravda, že zažít nový zvyk je těžké, a ještě těžší je rozhodnout se k realizaci nového zvyku. A tak se domnívám, že třeba přítelkyně Nicova kamaráda setrvala se svým přítelem prostě ze zvyku. Jak prosté. A pokud se neprobere, tak promrhá svůj život. A my všechny, které se neprobereme.....taky.

Nicolas, Wiki, myslim, ze ste to vystihli uplne presne.:-)

Nico, klobuk dole, takyto premysleny nazor je u chlapa dost zriedkavy, aj ked mam kopu kamaratov, s ktorymi sa da normlane porozpravata nemyslia si, ze zeny su len na zabavu. :-)))

V mojom pripade ide presne o to, ze sa mi tazko luci s predstavou toho svojho idealu, jednoducho smutim za priatelom, aky bol na zaciatku. Kedze vsak mam pocit, ze som sa na posune nasho vztahu do menej prijemnych rovin dost velkou castou podielala ja sama, napriek tomu, ze momentalne trpim, pokusam sa vsetko napravit a cakat, ci sa to vrati spat, alebo aspon posunie niekam k lepsiemu. Nie je to len iluzia, alebo zvyk, skor akesi tusenie, ze by este bola skoda odchadzat zo vztahu a zahodit vsetko dobre, co tam je.
Na druhej strane je pravda, ze ja sama som velmi narocna, co sa vztahu tyka a mozno chcem obcas veci, ktore druhy jednoducho nie je schopny dat. Takze prehdnocujem aj vlastne naroky a filtrujem, co je pre mna vo vztahu skutocne dolezite, a bez coho dokazem zit.
podla mna, ked sa clovek dostane do situacie, ze mu nieco vo vztahu velmi vadi a nema velku nadej na zmenu k lepsiemu ( vid  tvoja kamaratka, Nico ) pomaha celkom ucinne napisat si na papier vsetky plusy a minusy vztahu a pozriet sa na vztah s rozumom.
Inak je to presne o tom nekonciacom utrpeni, v ktorom zotrvavame vlastnou vinou.

Isis1 napsal(a):

Dlouho jsem váhala a dodávala si odvahy napsat svoje trápení, ale chci se posunout a konečně být šťastná, proto jsem překonala strach. Obracím se na vás, protože moc ráda čtu Vaše příspěvky. Velmi dobře jim rozumím a 100% ně souhlasím. Dokonce některé myšlenky si i ukládám. Sama jsem přečetla již spoustu knížek, které korespondují s Vašimi příspěvky. Ale problém není v tom to pochopit, ale jak to realizovat v životě. Můj život je v myšlenkách duchovní, ale realita je dost prázdná a asi bohužel povrchní. Tím, jak toužím po lásce se pak chovám povrchně :-((  Mám pocit, že vše chápu teoreticky, ale můj život je nadále stejný a já s tím neumím pohnout. Jasně s pomocí psychologa. Docházím k psycholožce..., je úžasná.... velmi mi pomáhá, ale vždy když se chceme podívat do dětství a začít rozpřádat to klubko od začátku, tak já si bohužel z dětství moc nepamatuji. Měla jsem vcelku normální dětství. Rodiče mě milovali a milují, jen mi to asi nedokázali dostatečně dát..., prostě jsem to pravděpodobě necítila, jen slyšela. Nevím, jestli mi teď rozumíte.... Vím, že mě milují, ale tu lásku jsem nikdy nedostávala fyzicky. Takže mi v hlavě utkvěla slova, ale moje citová nádrž je prázdná. Prosím, pomůžete mi?? Díky za vše. Isis.

Neskoro, ale predsa: Ja som chcela zmeniť svoje vzťahy s mužmi, resp. presnejšie môj výber partnerov(lebo som si vždy uveodmovala, že všetky moje vzťahové problémy vyplývajú z môjho deiblného výberu), no a vedela som, že musím začať od seba - keď zmením seba, zmenia sa aj moje vzťahy. Ja neverím psyhcológom a psyhciatrom, tak som išla na seminár "ženskej tantry" Bohyňa v nás a ono sa to postupne menilo na smeinár o rodinných konšteláciách, lebo sa ukázalo, že korene sú väčšinou v pôvodnej rodine, a to dosť hlboko. Skús nájsť možno niečo také aj pre seba, niekedy tam práve u žien, čo tvridli, že mali detstvo OK, resp."normálne" zrazu vyplávali hrozné veci, alebo nejaké ťažké traumy, a tak. Milosrdná pamäť to zahmila do zabudnutia, aôe tie veci tam existovali, a pekne vyhnívali... Skús

avalonka napsal(a):

Emma napsal(a):

Av, určite máš z toho potom pekné výčitky svedomia, že? :skurt: Ja mám. Ak sa mi podarí niekoho odpísať a hlupákovi aj keď inteligentným spôsobom, ale predsa ukázať akým je hlupákom....v danom momente mám pocit radosti, že som mu to nandala....len o chvíľu ma prevalcuje pocit viny a hlavne hnusu. Veľmi si vtedy uvedomujem, že aká som slabá. Pýtam sa samej seba: Prečo som mala potrebu reagovať, prečo som mala potrebu na hlupáka a jeho činy poukazovať a ešte mu aj nastavovať zrkadlo? O čo som ja lepšia a múdrejšia? Čo som si s tým kompenzovala? Akú krivdu som si chcela opäť vyriešiť a aj tak som si nič nevyriešila?


....vtedy si uvedomujem, že zďaleka nie som takou akou by som chcela byť...že ešte som málo prečítala, málo si zobrala k srdcu, málo pochopila.........že sa len tvárim a predstieram, že som v pohode a nad vecou, ale opak je pravdou....musím sa ešte veľa učiť! :gloria:

I pod toto se bohužel mohu plným jménem podepsat. Já prostě miluju vítězství - v práci, v debatě. Mám ráda pocit triumfu - to jsem mu to nandala! Jenže pokud se takhle chovám k partnerovi, je to cesta do pekla. Pak se vedle mě nedá žít a já přitom vím, že i já dělám chyby, jen mi je přítel pořád neomlacuje o hlavu. Joj, to je tu ale pěkné duševní hnisání :)

A čo ťa núti stále víťaziť? Byť najlepšia? Veď ty si najlepšia! Nezabudni: si víťazná spermia!!! ;-)) Ja si občas opakujem čarovnú vetu: Nemusím nikomu nič dokazovať, ani saba sebe.... A hreje ma pri srdci. Lebo je pravdivá, čo ja mám komu čo dokazovať? (Dokazovala som celé detstvo rodičom, a márne.... Brat bol a je hviezda č. 1. alebo to aspoň ja tak nvímam, možno sa mýlim... ale už to neriešim a nedokazujem. A vidím, že hlavne otca to udivuje. A mama zasa so mnou vyslovene bojuje a "napráva" ma stále ako štvorročnú pipinu. A ja  zväčša len usmievam - ale pri mame občas vybuchnem, to je fakt. Ona vie, kde a hlavne KEDY rýpnuť, keď sa cítim unavená, zničená z práce, slabá, atď. a vtedy rieši "zásadné" veci. len dúfam, že si stihneme vyriešiť vzťah, kým mi umrie, lebo potom bude zle... Kamoška dostala rakovinu prsníka v roku, keď sa dozvedela, že jej otec, s kt. bola rozhádaná(a ktorý od nich odišiel, ešte keď bola malinká a založil si rodinu v zahraničí) zomrel bez toho, aby dali vedieť jeho "slovenským deťom". Nevie ani na čo umrel, ani kde je pochovaný, nič... A umárala sa strašne tým, že sa s ním nestihla zmieriť. Snáď to nejako spracuje...

Emma napsal(a):

Dnes som čítala niekde na nete o sebaláske, resp. ako dospieť k tomu mať sa rád. Vraj najprv musí človek ako keby umrieť. Prestať byť závislý od pochvaly, hodnotenia, kritiky, povzbudenia ľudí, jednoducho sa naučiť žiť bez ľudí. Je to strastiplná cesta. V podstate aj Budha odišiel zo svojho blahobytu a veľmi dlhý čas bol sám so sebou, dokonca bez jedla, vody....len meditoval a meditoval....a tak sa oslobodil.....a zrazu bol šťastnejší, vyrovnanejší...
Ja viem, že my nemôžeme len tak odísť od naších povinností....... Ale musím sa priznať, že ešte pred nejakým rokom som nedokázala byť sama. A teraz žijem viacmenej osamotený život. Vyberám si ľudí, s ktorými trávim čas....veľakrát si nemám s nimi čo povedať. Vlastne som zistila, že len málo kto mi rozumie, málo kto ma obohacuje svojou prítomnosťou a rečami. Teraz veľa čítam, radšej som sama a trávim čas sama so sebou a robím činnosti, ktoré chcem robiť. Čím viac sa snažím žiť duchovne, t. j. aj disciplinovane, tým viac som osamotená. Nie žeby mi to nejak vadilo, vo vnútri cítim, že idem správnou cestou, ale cítim sa byť iná než sú ostatní a tým pádom som osamotenejšia. A zrazu ľudia okolo mňa sú ako keby plytkejší..... som z toho trochu smutná. Asi toto celé znie chaoticky, lebo sama nemám ešte vo veľa veciach jasno... :(

Ak nežiješ na samote, skús sa poobzerať po ľuďoch okolo seba, počúvať ich, možno objavíš hľbky tam, kde si ich nečakala... Keď som sa zmenila ja, z kolegyne z orientálneho tanca sa vykľula študentka vých. filozofií a seminárov o regresnej terapii, makrobiotička a čikungistka, skamarátila som sa so svojím masérom, kt. som aj ja trošku nasmerovala k bubnovaniu a konkrétne k africkým rytmom, v práci som objavila jogínku a "bosorku" v tom najlepšom slova zmysle. Na propagačnej večeri hrncov Tupperware som objavila nadšené maliarky na hodváb a tarotmanky, atď. Z mojej "občasnej" učiteľky orient. tanca sa vykľula súfi a severoafrická čarodejnica. Všetko báječní ľudia, ale treba počúvať a dívať sa(teda ak chceš, možno je pre teba samota zatiaľ prínosnejšia, ale ja som to jasne povedala, že ja sosobne sa učím od ľudí - a na ľuďoch, na vzťahoch.

faf napsal(a):

vašek napsal(a):

faf

to jak to popisuješ ... se mi zdá, že on si je tebou jistý až moc a nemá chuť se nějak snažit ... zkus to změnit ... úsměv všude kolem, moc si ho nevšímat, polévku ochutnávat zasdně od jiných chlapů ... a pokud mu na tobě alespoň trochu zaléží tak se změní!!!

Mozno by som mala vsetko ochutnavat zasadne od inych chlapov?...Hm? ....:D :rodna:

:lol::lol: já myslel jídlo, ale ty máš zase zvrhlý choutky :reta::D

vašek napsal(a):

faf napsal(a):

vašek napsal(a):

faf

to jak to popisuješ ... se mi zdá, že on si je tebou jistý až moc a nemá chuť se nějak snažit ... zkus to změnit ... úsměv všude kolem, moc si ho nevšímat, polévku ochutnávat zasdně od jiných chlapů ... a pokud mu na tobě alespoň trochu zaléží tak se změní!!!

Mozno by som mala vsetko ochutnavat zasadne od inych chlapov?...Hm? ....:D :rodna:

:lol::lol: já myslel jídlo, ale ty máš zase zvrhlý choutky :reta::D

Tsss, ja???? ja, stelesnena nevinnost????

Kto povedal, ze som na jedlo nemyslela aj ja? :reta:

Faf, ked si pisala o tych plusoch a minusoch... osobne si myslim, ze tam aj tak clovek nie je objektivny. pise pod dojmom nejakych emocii... vacsinou ked je nastvany. a to je potom logicke, ze tych minusov je vela...
teraz som cez vikend dost premyslala nad mojim "ex"... a vies na co som prisla? na velmi vela jeho pozitivnych stranok, ktore som predtym nevidela. alebo nechcela vidiet... tak napr. ma napadlo, kedy sa on vobec rozculil... vzdy to bolo kvoli mne a mojim "reciam"... neobhajujem ho teraz, to vobec nie, ale priznavam si, ze dost casto som fakt mala byt radsej ticho, alebo zvolit inu formu "podania"... ved on sa mi este aj v aute ospravedlni, ked prudko pribrzdi a ja si skoro nabijem nos. no a brzdi preto, ze niekto prednim nevie soferovat... :D
to som si uvedomila ked som sedela s jednym kamaratom v aute a on "bohoval a kristoval" na vsetkych okolosoferujucich vodicov...

sunny2 napsal(a):

Faf, ked si pisala o tych plusoch a minusoch... osobne si myslim, ze tam aj tak clovek nie je objektivny. pise pod dojmom nejakych emocii... vacsinou ked je nastvany. a to je potom logicke, ze tych minusov je vela...
teraz som cez vikend dost premyslala nad mojim "ex"... a vies na co som prisla? na velmi vela jeho pozitivnych stranok, ktore som predtym nevidela. alebo nechcela vidiet... tak napr. ma napadlo, kedy sa on vobec rozculil... vzdy to bolo kvoli mne a mojim "reciam"... neobhajujem ho teraz, to vobec nie, ale priznavam si, ze dost casto som fakt mala byt radsej ticho, alebo zvolit inu formu "podania"... ved on sa mi este aj v aute ospravedlni, ked prudko pribrzdi a ja si skoro nabijem nos. no a brzdi preto, ze niekto prednim nevie soferovat... :D
to som si uvedomila ked som sedela s jednym kamaratom v aute a on "bohoval a kristoval" na vsetkych okolosoferujucich vodicov...

Nooo, to moze byt, ale vies ako to chodi, casom zabudame na zle vlastnosti toho cloveka a mame sklon si ho idealizovat ( teda ked uz je Ex). Fakt, tak to byva....

Ja som to plusovanie a minusovanie myslela robit tak neemotivne, teda ak sa to da.... jednoducho si napisat, toto sa mi na nom paci, toto nie, taketo su vyhody toho vztahu a taketo zasa neagtiva. No a uvidis, co prevazuje. Samozrejme, ide aj o dolezitost jednotlivych pozitiv a negatic, nielen kvantitu, ze ano....

Ja mam napriklad v mobile napisane najhlavnejsie pozitiva nasho vztahu, uz asi tyzden a vzdy, ked mi je momentlane kvoli nejakej blbosti v jeho spravani sa nanic, precitam si to. Pomaha mi to vidiet veci so sirsim zaberom. Lebo som zistila, ze mam akosi sklon tie dobre veci bagatelizovat a tie zle zvetsovat.
Napr. dnes rano, zasa uplna hlupost, ale znechutilo ma to v jednom momente, ked ma vysadil z auta pred robotou a dal mi ledva taku letmu pusu ( lebo samozrejme uz ma plnu hlavu prace a neviem co ), hrozne ma to vytocilo a mala som chvilu pocit, ze ja na to kaslem a je to vsetko nanic a tak. A akosi som pozabudla, ze sme rano zaspali a on mi urobil desiatu do prace a ze milionkrat porusil dopravne predpisy, aby som bola v praci nacas....  :rodna:

Faf, o tom idealizovani to poznam... neboj, aj na to myslim... momentalne som taka viac-menej spokojna... komunikujeme spolu a je to fajn...
inak ideme dnes pravdepodobne na Da vinciho kod, teda ak stihne kupit listky :D - bol to jeho napad...

co sa tyka toho dnesneho rana... ono je to vsetko o tom, aby sme si dokazali uvedomit, ktore veci su dolezitejsie... je to o urceni priorit... ako si sama povedala - pusa bola len taka letma, ale namiesto toho, aby si mu to hned nejako "vykricala", tak si si uvedomila, co vsetko vlastne pre teba za to rano urobil... a ono je to fajn....

no a kedy sa stretneme? :D

sunny2 napsal(a):

Faf, o tom idealizovani to poznam... neboj, aj na to myslim... momentalne som taka viac-menej spokojna... komunikujeme spolu a je to fajn...
inak ideme dnes pravdepodobne na Da vinciho kod, teda ak stihne kupit listky :D - bol to jeho napad...

co sa tyka toho dnesneho rana... ono je to vsetko o tom, aby sme si dokazali uvedomit, ktore veci su dolezitejsie... je to o urceni priorit... ako si sama povedala - pusa bola len taka letma, ale namiesto toho, aby si mu to hned nejako "vykricala", tak si si uvedomila, co vsetko vlastne pre teba za to rano urobil... a ono je to fajn....

no a kedy sa stretneme? :D

Hm, ja som vcera rezervovala listky na stredu a to uz mali skoro vsetko plne, ledva dva niekde kusok vyssie sa dali zohnat. Tak drzim palce, hoci mozno dnes nebude taky zaujem, kedze v stredu su lacnejsie listky. :-))))

No, s tym dnesnym ranom to bolo nakoniec fajn, ale bola by som hrozne rada,keby to vo mne prestalo vyvolavat ten trpky pocit, az potom to bude naozaj fajn....:-)))

Stretnut sa mozeme v podstate kedykolvek, niekedy vecer mavam cas, ak sa dohodneme. :-)))))

Faf, kde maju lacnejsie listky na stredu? my chceme ist do Polusu, tam su vraj Happy day pondelky a utorky...

ale ved uvidime...

so stretkom suhlasim, tiez by mi to podvecer vyhovovalo.

zadaj datum, cas, miesto... :pussa:

sunny2 napsal(a):

Faf, kde maju lacnejsie listky na stredu? my chceme ist do Polusu, tam su vraj Happy day pondelky a utorky...

ale ved uvidime...

so stretkom suhlasim, tiez by mi to podvecer vyhovovalo.

zadaj datum, cas, miesto... :pussa:

:-)))) v Auparku su stredy za 114 sk, ako to je v POluse? Podvecer je aj napr. o 7mej?

Taaak trebars na buduci tyzden hm, v utorok o 7mej niekde v meste? :-)))):godlike:

Selima napsal(a):

Emma napsal(a):

Dnes som čítala niekde na nete o sebaláske, resp. ako dospieť k tomu mať sa rád. Vraj najprv musí človek ako keby umrieť. Prestať byť závislý od pochvaly, hodnotenia, kritiky, povzbudenia ľudí, jednoducho sa naučiť žiť bez ľudí. Je to strastiplná cesta. V podstate aj Budha odišiel zo svojho blahobytu a veľmi dlhý čas bol sám so sebou, dokonca bez jedla, vody....len meditoval a meditoval....a tak sa oslobodil.....a zrazu bol šťastnejší, vyrovnanejší...
Ja viem, že my nemôžeme len tak odísť od naších povinností....... Ale musím sa priznať, že ešte pred nejakým rokom som nedokázala byť sama. A teraz žijem viacmenej osamotený život. Vyberám si ľudí, s ktorými trávim čas....veľakrát si nemám s nimi čo povedať. Vlastne som zistila, že len málo kto mi rozumie, málo kto ma obohacuje svojou prítomnosťou a rečami. Teraz veľa čítam, radšej som sama a trávim čas sama so sebou a robím činnosti, ktoré chcem robiť. Čím viac sa snažím žiť duchovne, t. j. aj disciplinovane, tým viac som osamotená. Nie žeby mi to nejak vadilo, vo vnútri cítim, že idem správnou cestou, ale cítim sa byť iná než sú ostatní a tým pádom som osamotenejšia. A zrazu ľudia okolo mňa sú ako keby plytkejší..... som z toho trochu smutná. Asi toto celé znie chaoticky, lebo sama nemám ešte vo veľa veciach jasno... :(

Ak nežiješ na samote, skús sa poobzerať po ľuďoch okolo seba, počúvať ich, možno objavíš hľbky tam, kde si ich nečakala... Keď som sa zmenila ja, z kolegyne z orientálneho tanca sa vykľula študentka vých. filozofií a seminárov o regresnej terapii, makrobiotička a čikungistka, skamarátila som sa so svojím masérom, kt. som aj ja trošku nasmerovala k bubnovaniu a konkrétne k africkým rytmom, v práci som objavila jogínku a "bosorku" v tom najlepšom slova zmysle. Na propagačnej večeri hrncov Tupperware som objavila nadšené maliarky na hodváb a tarotmanky, atď. Z mojej "občasnej" učiteľky orient. tanca sa vykľula súfi a severoafrická čarodejnica. Všetko báječní ľudia, ale treba počúvať a dívať sa(teda ak chceš, možno je pre teba samota zatiaľ prínosnejšia, ale ja som to jasne povedala, že ja sosobne sa učím od ľudí - a na ľuďoch, na vzťahoch.

Ja nežijem na samote. Práveže som sa dostala niekam, kde moji starí známi ani len nezabrdnú... Dostala som sa nejako do kruhu, z ktorého neviem von. Som sama s dcérou, môj každodenný život je ráno ju odviezť do školy, utekať do práce, v práci mám šéfa a jedného kolegu (obaja ženatí s rodina, cca vyše 50 rokov majú), ktorí mi požičiavajú knihy a ja si ich čítam po tom, ako zas utekám z práce k mame pre dcéru, domov úlohy, večera, uložiť spať a môžem si sama čítať. Alebo si myslíš, že by som mohla ísť na orientálne tance a nechať spiace dieťa samé doma?
Ja sa tiež učím od ľudí a vzťahov, ale tí moji starí známi mi nerozumejú a ja ich nechcem do niečoho zasväcovať...načo? Aj tak by si mysleli, že už mi hrabe....
Len som sa posťažovala, že som zrazu síce o málo múdrejšia, ale o to viac osamotenejšia. Ale neľutujem sa.... Možno to tak ma na čas byť... dokým nebudem viac pripravená a zrazu mi osud sám prinesie do cesty ľudí, s ktorými si budem mať čo povedať. Veď asi prečo chodím sem? Poniektorí ľudia sú tu podobne naladení ako ja.
Už len to, že mám šéfa a kolegu je pre mňa svetielko, že niekde tam je ich viac...

v poluse je za 109, ked je ten Happy day...

no a kedze je uz vonku peknucko a dlho svetlo, tak moze byt aj o tej 7mej... utorok mi vyhovuje... este si upresnime miesto... :supr:

sunny2 napsal(a):

v poluse je za 109, ked je ten Happy day...

no a kedze je uz vonku peknucko a dlho svetlo, tak moze byt aj o tej 7mej... utorok mi vyhovuje... este si upresnime miesto... :supr:

Fiiiha, tak Polus sa snaziii. .-))))) Super, takze utorok a este sa dohodneme. Tesim sa. :-))))

aj ja trala lala lalala lalala lalal :supr: :godlike: :vissla: :storstark:

sunny2 napsal(a):

aj ja trala lala lalala lalala lalal :supr: :godlike: :vissla: :storstark:

:storstark:? Mooze byt...:-))))

Chtěla bych tohle téma povytáhnout na světlo, myslím, že si to zaslouží ;)

jezisi, ked si to tu po sebe citam, je mi cudne......:/

Judito, děkuju moc. Když jsem četla Av ve spoustě věcí jsem viděla sama sebe. Vhrkly mi slzy do očí. Všichni jste o kus dál, a tak mi můžete pomoci, poradit, já nevím jak na to.
Vyrůstala jsem jako šťastné přané dítě a oba rodiče mě měli moc rádi. Jinak to už bylo s prarodiči, babička z otcovy strany vždy protěžovala mou sestru (o tři roky starší), byla její první vnouče a navíc s epilepsií, já byla prostě "druhé zdravé dítě". Od malinka protěžovala moji sestru a tak mi prostě nějak nepřirostla k srdci. Totéž bylo s dědou z matčiny strany, který prostě říkal: Michalka je moje, ty jsi babičky (jeho manželky). Pravdou je, že jsem byla babičky nejmilovanějším vnoučetem, narodila jsem se 24.7., kdy zemřela o pár let dříve její matka. Přesto ve mně narůstal pocit ukřivdění. To narůstalo v pubertě, kdy se mojí láskou staly koně. Strašně mě tenkrát mrzelo, že se mamka nezajímá o můj koníček, nikdy se mě na nic nezeptala, jediný, kdo se zajímal byl táta. A máma se ségrou si špitaly o divadle, kultuře, což mě jako 13letou holku vůbec nezajímalo. Už možná tehdy se ve mně probudilo semínko agresivity, abych zřejmě všem dokázala, že JSEM TADY TAKY. A jak šel čas, další problémy přišly na základce. Byla jsem kantorské dítě a moje třídní mě nesnášela, protože nesnášela moji mamku. Ve třídě jsme měli jednoho protěžovaného spratka (syn ředitele pekáren), který mě neustále zesměšňoval. A protože mojí velkou láskou byli koně, a měla jsem velkou fyzickou sílu (kydání a vyvážení koleček, práce s koňmi chce velkou fyzickou sílu, kdo to dělal, ví.....) a tak jsem se začala bránit tím, že jsem se s ním začala prát. A vítězila jsem a on se mě začal bát a své útoky tlumil. To mi dodalo odvahy a zjistila jsem, že nejlepší obrana je útok.
Na střední to pokračovalo. Ne nadarmo jsem si vybrala školu "nižší kategorie - zemědělku", kde jsem moc vyčnívala a byla šprt. Taky jako jediná holka jsem šla na VŠ. A to mi bohužel zůstalo. Děsně se s tím peru, absolvovala jsem mraky kursů o asertivitě, řešení konfliktů, takže v současné době jsem v práci asertivní až to bolí. Někdy mám pocit, že jsem zašlapala sama sebe a že to nejsem já, ale přináší to ovoce. Ale v okamžiku, kdy na mě někdo zaútočí (cizí tady na netu) nastartuje se starý vzorec a já zase útočím........
Av psala o perfekcionalismu, to velice dobře znám, odjakživa jsem byla šprt, jedničky občas nějaká dvojka, vysoká s červeným diplomem. Jasně, že se tam vloudila nějaká ta horší, naši mě nikdy netrestali, nebili, ale cítila jsem to z mamky takový ten pocit, že to není ono, že jsem zklamala, že nejsem dokonalá. Tak abych jim dělala radost, snažila jsem se být "dokonalá", pak jsem měla pocit, že je máma na mě pyšná a tak to asi začalo. Nastoupila jsem do práce a dřela a dřela. Stala jsem se pověstnou "dračicí", ale s perfektními výsledky, za kterou je něco vidět. Tu reputaci mám v práci dodnes. Mé jméno je zárukou kvality, ale také je spojeno s agresivitou a útočným jednáním. Jsem prostě ta, co si nikdy "nenechá nic líbit". Navíc jsem si vždycky brala spoustu věcí osobně, mám pocit, že ten dotyčný mi "ubližuje" a už rok pracuju na tom, abych to odbourala, ale stejně mě to ve finále dostane.
Mým problémem jsou partnerské vztahy, stejně jako napsala Avalonka. Když jsem byla mladší, nikoho než VŠ jsem neuznávala. Kdo neměl diplom, byl u mě nula. A tak jsem si tím zahnala možná spoustu skvělých chlapů, se kterými jsem mohla "prorandit" spoustu času. Většinou to dopadlo tak, že jsem se "zaláskovala" do někoho, kdo o mě vůbec neměl zájem a já se pak trápila a trápila :D. Takže výsledek mého života je ten, že můj nejdelší vztah trval 10 měsíců. Před rokem jsem se dala na duchovní cestu a začala číst a číst a lámat bloky. Stálo mě to spoustu slz. Ale stále to není dost, něco je špatně, protože muži nepřicházejí, nadále zůstávám sama. Někdy si říkám, bože něco ve mně je strašně špatně, ale já prostě nevím co.
Přeprogramovat, ano, ale lze přeprogramovat impulzivitu? Kamarád mi v pondělí řekl, mám tě moc rád, ale jsi děsně impulzivní, už jsem si toho všiml 2x a musím ti to říct. Další kolega minulý týden: Jsi hrozně hodná holka, ale doma bych tě mít nechtěl, jsi moc velká dračice :usch: Nedaří se mi "vymýtit" svoji impulzivitu, svůj lví oheň. A svůj vzorec: nejlepší obrana je útok. Hodně jsem to změnila, ale když se řádně naštvu, vzorec spolehlivě zafunguje. Takže co s tím? Av? Pan? Faf? A vy ostatní?

Lvice, já ti pro začátek řeknu to, co by ti jistě řekla i Pan: každý jsme přesně tam, kde máme být :reta:

A u toho mýcení vlastních povahových rysů bych si dávala docela pozor, abych nepřišla o svůj "ksicht". Možná se vyplatí počkat na někoho, kdo se nebude schovávat za podobné výmluvy (ty jsi moc nebo málo). kdyby byl kolega upřímný, třeba by ti spíš než výše citovanou větu (jsi na mě moc velká dračice) řekl něco jako "jsem na život s tebou moc velký srab".

Sama ovšem hodně přemýšlím, jak se nevzdávat své síly, nedělat ze sebe panenku, co sedí v koutě, a přitom být ženská... Přemýšlím, co vlastně "ženskost" znamená... Věřím na rozdělení rolí ve vztahu, na to, že by se žena neměla snažit muže porazit jeho zbraněmi, ale jak to vyladit, to mi zatím trochu uniká. Baby, raďte :)

No, to je sice hezké, že mám být tam, kde jsem, ale to mě dál neposune :grater:

To né, to musíš ty !

Lvice, nechtěj dál za každou cenu!!!  Cítím z Tvých příspěvků obrovskou touhu se posunovat, ale ono to za každou cenu a na sílu nejde!! Všechno má svůj čas. A musíme se naučit i trpělivosti. Uvědomit si tu dokonalost přítomného okamžiku. A to nepůjde, pokud budeš tak překotně vyhlížet zítřek.

Luet, jak mám přeprogramovat staré vzorce? Já vím, že nelze nic uchvátat, ale musím začít a nevím jak. Nebo už jsem začala a nevím o tom? Vím, že jsem někdy na zabití, ale nemůžu ze dne na den udělat ze sebe hodnou klidnou flegmatickou osobu. Nevím, jak se zbavit starých vzorců a dosadit nové. :(

lvice napsal(a):

Vím, že jsem někdy na zabití, ale nemůžu ze dne na den udělat ze sebe hodnou klidnou flegmatickou osobu.

Proč bys to dělala?
Lvice, ty máš něco co ti může velká spousta lidí jen závidět, něco čeho já si obrovsky cením,
a to je obrovská dávka energie
Tahle a jenom tahle síla stojí za těmi nejúžasnějšími činy, co se staly, tahle síla hýbe dějinami...

Ty však z tohoto svého obrovského DARU musíš nejprve udělat devizu.

Nepotlačuj ji, naopak, ale musíš ji transformovat, správně namířit.
Pak zvládneš všechno a všichni budou jen čubrnět.

Jak přeprogramovat staré vzorce? Možná podívat se, k čemu mi slouží, a zvážit, jestli to pořád ještě mám zapotřebí (třeba neustále všem dokazovat, že jsem taková či maková). Popřípadě jakým jiným, dospělejším způsobem bych mohla tyto své potřeby uspokojovat. A pak už se jen neustále hlídat, a jakmile mi vyskočí starý vzorec, všimnout si toho a vědomě jej nahradit novým. Co do časové i jiné náročnosti bych to přirovnala k restaurování nástěnného gobelínu.

Holky, já vám moc děkuju, ale asi ten příspěvek smažu. Názor Janicy na Staronové téma pro Pan a Av mě dostal a hodně zabolel. To jsem fakt nečekala. Obzvláště když jsem to myslela upřímně. Je to nad mé síly.

Judita napsal(a):

Co do časové i jiné náročnosti bych to přirovnala k restaurování nástěnného gobelínu.

:supr:

Judit, gobelín se dá restaurovat za několik let, to asi nestihnu :D......

Lvice nič nemaž. Zdá sa mi to dosť úbohé a v poslednej dobe sa to tu veľmi rozmohlo - zmazať tému pokiaľ mi niekto napíše niečo nelichotivé.
Všetko zlé je na niečo dobré, nie?
Tak napríklad zlozvyk piť po večeroch rum, vedie k veľmi užitočnému zvyku piť po ránach minerálku. :D

Ono je klíčové, že při tom, co se věnuješ restaurování gobelínu, se dá taky jíst, spát, milovat, bavit se s přáteli, venčit psa, běhat po lese, chodit do práce... Skoro bych řekla, že tyhle okruhy činnosti jsou jednotlivými barvami v té nástěnné nádheře. Nemáš ty trošku představu, že dáš svůj život "do pořádku", a pak teprve začneš žít?

Na reakci Janici jsem taky valila očiska. No nic, k moudrému žití patří i to, že cizí kuří oka necháme jejich majitelům a budeme pracovat jen na těch svých ;)

Víš Judit, svůj další problémík jsem ti napsala dnes ráno. Ne ne, já žiji, hrozně ráda cestuji, chodím na hokej, lyžovat, fotím, ráda zajdu do hospůdky. Ale vím, že pokud chci změnit svou situaci, tak musím změnit sama sebe. A protože se věci zatím nemění, chci změnit sama sebe, abych umožnila příchod nové situace. Pokud se budu chovat stále stejně a nic nezměním, nezmění se ani má situace. A v tom vidím tu podstatu "zakopaného psa". A jak moc hezky napsala Av a s tím se plně ztotožňuji, dělám to ryze se sobeckých důvodů, protože už si "sakratakyzasloužímkustohoživotníhoštěstí". :D

Žádné příspěvky nemaž, vyřčené stejně nejde vrátit zpět. Dívej se na přítomnost, měj výhled do budoucnosti. Přestaň si sakra už brát ty příspěvky tak osobně!!!!!Ber je jen jako podklad pro zamyšlení pro sebe. Vzpoměla jsem si teď na svoji nejlepší kamarádku, která má náročné povolání, pracuje v sociální oblasti, takže se setkává s různými lidmi, k tomu velký kolektiv spolupracovníků a ona je v klidu a nad věcí. Když jsme se spolu bavily naposledy, složila jsem jí poklonu jak to všechno zvládá, protože u té práce ještě studuje vysokou školu, tak mi řekla: víš, já si jedu po svojí linii, ať si říká kdo chce co chce Je to velice banální věta, v podstatě jedno z těch toltéckých moudrostí, jen řečené jinýma slovama, ale mě to v té chvíli cvaklo do hlavy. Vždyť to je přesně ono! Jedu si po své linii!! Atˇsi ostatní říkají co chtějí.  Jen to chce lvice mít tu svoji linii, rozumíš?

Jo, Luet myslím že jo, něco ve stylu není člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. Tak jdu domů, ahojík.

Kurnik lvice, vykasli se uz konecne na to, co rika stara Keryšová nebo Kelišova ci jak se ta baba jmenuje! Nezabyvej se porad reakcemi druhych a ver vic sama sobe - ja druhe tema sice jeste necetla, pecu cukrovi, ale vim z vlastni zkusenosti, ze nazory druhych jsou jen ZRCADLEM nikoliv dogmatem :)
Ty jsi na nejlepsi ceste udelat stejnou chybu jako pred casem ja - obratit svou energii dovnitr, tedy sama proti sobe. Spustis tak jen silny sebedestrukcni mechanismus, ktery vypnout je poradna fuska.... Mne se to povedlo jen za cenu "zamrznuti", tedy neschopnosti pohnout se dal..znam tu desnou netrpelivost, ale vydrz a ver si uz sakra!

Judito - Na jakou reakci?
Napsala jsem lvici co jsem jí chtěla napsat, ale ona se tím absolutně nezabývala a napsala, že to a to neumí.....tak prostě já z toho mám dojem, že tady řeší nějaké pseudoproblémy. Lvici neznám a z příspěvků tady ji ani znát nemůžu, nepopírám. že se v tom, co si o ní myslím, nemýlím, ale když jsem chtěla nezávisle poradit, nešlo jí to pod nos. Ať mi to vysvětlí, jak to tedy doopravdy je a já třeba změním názor. Na mě to prostě působí, že se tu snaží rozviřovat vody, ale sama od sebe začít nechce, protože je moc pohodlná. Já přiznávám, že já jsem taky pohodlná, taky jsem líná začít na sobě pracovat, každý další neúspěch mě zašlape zpátky do těch depresí, ale aspoň to přiznám a jsem otevřená cizím radám, ať už jsou jakékoli. Toto nějak u lvice postrádám. Bohužel.

Pandora má pravdu, jestli takhle budeš pokračovat, tak spustíš uvnitř sebe minimálně ten sebedestrukční mechanismus. Ukoušeš se.

Lvice nechce slyšet, že něco dělá špatně - nechce příjmout radu ani kritiku (dobře míněnou) a zamyslet se.
Jí se líbí, když jí stále jen někdo přesvědčuje o tom... jak je dobrá, jak na sobě pracuje atd. a jen tak dál a děláš to skvěle...
On se to každému poslouchá dobře!
Jakoby těch facek dostala od života málo! Tak lvice bojuj sakriš! Vydala jsi se do války, ale míříš zbraní proti sobě.

Nepřiměřenou, janico. To nebyla reakce na lvici, ale na něco v tobě, na co ona zabrnkala, jinak by ses nenechala tak vyprovokovat.

Lvice,
vsechno mas v tolteckych dohodach. Predevsim nepredjimej, nevytvarej si domnenky..... Kazdy clovek reaguje podle svych zkusenosti, z mista, kam az dosel. Zkus se na to tak podivat a ulevi se ti. Pokud ti nekdo rika neco pro tebe neprijemneho, muze se to tak jevit tobe, ale on se treba domniva, ze ti predava to nejlepsi, ceho je prave ted a tady schopen. Snaz se nevidet ve vsech lidech jen nepratele a utocniky, bud smirlivejsi.
Cim vic se budes "jezit", tim vic to ostatni bude svadet k tomu, aby si do tebe bodli, protoze budou chtit zjistit, jak ta tvoje "obrana" vlastne funguje a jestli nahodou prece jen neni "prustrelna"..... a uz ses na kolotoci, ze ktereho se spatne sleza.....

Judito mno...jo je to pravda. A víš čím to je? Závistí. Tady asi chápu to zrcadlení, i když ne úplně přesně, není to něco, co mě štve na sobě, ale i tak. Je to můj celoživotní problém. Sama sebe totiž vnímám jako zcela neschopnou. Nedokážu si ani udělat řidičák. Pořád se něčeho bojím. Kolikrát mám problém jít do prázdného krámu. Připadá mi, že jsem zcela nesamostatná. Mám prostě přesně opačný problém než lvice a proto mě vytočilo, když tady brečí a přitom se vlastně popisuje jako sebevědomá, asertivní, impulsivní a "všehoschopná".
Ale na druhou stranu - proč je tu na ní tolik negativních reakcí?????

A jeste neco: ber reakce tak, cim jsou: zrcadlem! Presne jak rika Judita. A podle toho si vyber, s kym ma cenu komunikovat a s kym ne, protoze to neumi ani on s tebou, ale ani ty s nim.....A to ani pri nejlepsi vuli na obou stranach, bude-li vubec nejaka... Vsechno ma svuj cas, jak tu rekla luet.

lvice napsal(a):

Luet, jak mám přeprogramovat staré vzorce? Já vím, že nelze nic uchvátat, ale musím začít a nevím jak. Nebo už jsem začala a nevím o tom? Vím, že jsem někdy na zabití, ale nemůžu ze dne na den udělat ze sebe hodnou klidnou flegmatickou osobu. Nevím, jak se zbavit starých vzorců a dosadit nové. :(

Na seminároch o sebapoznávaní, rodinných konšteláciách, šamanizme, atď. A naozaj odporúčam opakovať si ako mantru: Nemusím nikomu nič dokazovať, ani sama sebe - keď ti to vojde pod kožu(nie HNEĎ, ale RAZ, jedného dňa), máš vyhrané... A ešte si opakuj: Som víťazná spermia! Aj to je pravda, a pomáha to hlavne vo chvíli, keď už pomaly zabúdaš, čo je to víťazstvo...   Levi majú podľa mňa s trpezlivosťou všeobecne dosť veľký problém(odpusť, Oxi, možno si výnimka), tak ju treba trénovať a posilňovať....

janica napsal(a):

Judito mno...jo je to pravda. A víš čím to je? Závistí. Tady asi chápu to zrcadlení, i když ne úplně přesně, není to něco, co mě štve na sobě, ale i tak. Je to můj celoživotní problém. Sama sebe totiž vnímám jako zcela neschopnou. Nedokážu si ani udělat řidičák. Pořád se něčeho bojím. Kolikrát mám problém jít do prázdného krámu. Připadá mi, že jsem zcela nesamostatná. Mám prostě přesně opačný problém než lvice a proto mě vytočilo, když tady brečí a přitom se vlastně popisuje jako sebevědomá, asertivní, impulsivní a "všehoschopná".
Ale na druhou stranu - proč je tu na ní tolik negativních reakcí?????

Janica, vys.r sa na reakcie na ňu - tie sa ťa, dúfam, netýkajú... Pokiaľ viem, nie si ani dvojča, ani Dr. Jekyll Lvice, tak sa nezaoberaj vecami, ktoré sú určené jej(a nepísala si ich ty), ale radšej si dva razy po sebe prečítaj, čo napíšeš, a skús sa aj zamyslieť, ako to môže vyznieť a ako to ten druhý môže vziať...  Jedna a tá istá vec sa dá napísať najmenej dvomi spôsobmi - ten prvý, neútočný primäje dotyčného zamyslieť sa, ale ten druhý - jasne konfrontačný - ho určite akurát vytočí, a v podstate sa minie účinkom.... Akurát sa uľaví pisateľovi, lebo chvíľku bude nasrdený niekto iný. Ale o to tu hádam nejde :/

Teda holky: speciálně lueta, poletucha a Judita (no a samozřejmě Pan), vy jste tak moudrý, že ani nevíte jak! Jsem fakt ráda, že jsme se poznaly osobně, je to pro mě čest.

lvice, já jen dodám za sebe: nechej věci plynout volněji - jsi sice problematická (stejně jako kdokoli z nás), ale POZOR, zdaleka nejsi tak problematická, jak si myslíš. Ty na sobě vidíš hlavně ty nedostatky.

Říkáš sice, že máš nálepku spolehlivé pracovnice a perfektních výkonů, ale vlastně se z toho opravdu nedokážeš radovat. Vážit si se za to (si se - to miluju!) Spíš tu radost cedíš přes "tak uzná už konečně někdo, že jsem hodná té lásky?". Vím, o čem mluvím, kočičko - mám s tím taky problém.

Ten problém se pořád vrací, ale musím říct, že mám pocit pokroku. Ze svého perfecionalismu po kapičkách slevuju a snažím se věci neřešit tak fatálně. Dře to - ale jde to :)

Tak se uvolni, prosím - a neber život a sebe tak vážně. Já si třeba našla přítele, který mě v mých vlastnostech docela dobře doplňuje, takže jsme hezky fungující pár. Kde já jsem pedant, on je lempl, kde já jsem lempl, on je pedant. Kde já jsem snob, on je skromný a kde já jsem skromná mi umí dodat sebevědomí.

Takže přesně takovou, jaká jsi teď, si tě nějaký mužský může hódně zamilovat. Pusu!

avalonka napsal(a):

Teda holky: speciálně lueta, poletucha a Judita (no a samozřejmě Pan), vy jste tak moudrý, že ani nevíte jak! Jsem fakt ráda, že jsme se poznaly osobně, je to pro mě čest.

lvice, já jen dodám za sebe: nechej věci plynout volněji - jsi sice problematická (stejně jako kdokoli z nás), ale POZOR, zdaleka nejsi tak problematická, jak si myslíš. Ty na sobě vidíš hlavně ty nedostatky.

Říkáš sice, že máš nálepku spolehlivé pracovnice a perfektních výkonů, ale vlastně se z toho opravdu nedokážeš radovat. Vážit si se za to (si se - to miluju!) Spíš tu radost cedíš přes "tak uzná už konečně někdo, že jsem hodná té lásky?". Vím, o čem mluvím, kočičko - mám s tím taky problém.

Ten problém se pořád vrací, ale musím říct, že mám pocit pokroku. Ze svého perfecionalismu po kapičkách slevuju a snažím se věci neřešit tak fatálně. Dře to - ale jde to :)

Tak se uvolni, prosím - a neber život a sebe tak vážně. Já si třeba našla přítele, který mě v mých vlastnostech docela dobře doplňuje, takže jsme hezky fungující pár. Kde já jsem pedant, on je lempl, kde já jsem lempl, on je pedant. Kde já jsem snob, on je skromný a kde já jsem skromná mi umí dodat sebevědomí.

Takže přesně takovou, jaká jsi teď, si tě nějaký mužský může hódně zamilovat. Pusu!

Av dík za kompliment, jak někde řekla Poletucha, mám v Tobě taky inspiraci. A navíc jsi moc krásná ženská!!!
A to těhu Ti vysloveně sluší !!  :pussa:

Taky jsem ráda, že jsme se poznaly, a doufám, že příště se OSOBNĚ připojí i další! A to video od Poletuchy jsem sjela už nejmíň čtyřikrát :D

:par: :hjarta: :par:

Vymyslela jsem takový bonmot, tak na dobrou noc: Jsou dva druhy lidí: ti, kteří by o sobě měli přemýšlet - a ti, kteří by o sobě měli přemýšlet míň.

lueta napsal(a):

Av dík za kompliment, jak někde řekla Poletucha, mám v Tobě taky inspiraci. A navíc jsi moc krásná ženská!!! A to těhu Ti vysloveně sluší !!  :pussa:

Děkuju :rolleyes:

Judita napsal(a):

Vymyslela jsem takový bonmot, tak na dobrou noc: Jsou dva druhy lidí: ti, kteří by o sobě měli přemýšlet - a ti, kteří by o sobě měli přemýšlet míň.

Bingo - to ses trefila přesně, Judito. Ta nejgeniálnější zjištění bývají ta nejprostší :supr:

Díky všem, už včera se mi nesmírně ulevilo, když jsem ty své čertíky pustila na svobodu (v tarotech karta čert....). :hjarta: Holky, vaši radu si beru k srdci, budu o sobě míň přemýšlet a budu makat na tom, abych tu svoji obrovskou energii zaměřila tím správným směrem a zkusím život nebrat tak vážně :D :pussa: (ale že to bude dřina), už v patnácti mi lidi říkali, že přemýšlím jako dospělá  a ne jako puberťák..... :D

A především Pan, Av, Judita, Lueta, Poletucha, posílám velkého chlupáče a pusu :pussa:!!!!!!! Jsem ráda, že vás mám holky moje :par::supr:!!!!!!

:rodna: :par: :reta:

lvice napsal(a):

Díky všem, už včera se mi nesmírně ulevilo, když jsem ty své čertíky pustila na svobodu (v tarotech karta čert....). :hjarta: Holky, vaši radu si beru k srdci, budu o sobě míň přemýšlet a budu makat na tom, abych tu svoji obrovskou energii zaměřila tím správným směrem a zkusím život nebrat tak vážně :D :pussa: (ale že to bude dřina), už v patnácti mi lidi říkali, že přemýšlím jako dospělá  a ne jako puberťák..... :D

Ne! Nemakej na ničem! Ty trdlo.

Na všechno se vyprdni - to nechť je tvoje mantra nejmíň do konce roku. A hlavně si nedávej žádné novoroční předsevzetí. Hlavně nic jako "budu makat na tom, abych..." :D

Zapomeň na slovo "makat".

Av, ale tu vizi svého budoucího života včetně mého krasavce budu do vesmíru přece jen vysílat   :styrka:. Třeba se pak štěstí unaví :D. Jinak si dávám závazek, nedělám nic :D. Ale s tou impulzivitou budu muset něco udělat, se nedá nic dělat :usch:

Ahoj berušky,

potěšilo mě, že se tady na přední stránce objevil i můj dřívější dotaz.
Souhlasím s Juditou, že toto téma je pro nás ženy hodně aktuální ;)

Jen bych k tomu ráda napsala, že já mám v sobě konečně pocit zklidnění... a pochopení sama sebe... a je to krásný pocit. Možná jsem se naučila mít se ráda a přijímat se taková jaká jsem!
Doufám, že mi ten pocit dlouho vydrží a najde ve mně své místo.
Ale je pravda, jak se tady často píše..., mohu potvrdit, že vše má svůj čas....
A tím bych ráda napsala něco i Lvici, která má v sobě za rok práce nasbírané kvanta moudrosti..., ale teď to potřebuje čas... a uvést to do života.... ne snahou!, ale jen pokorou a tichem v sobě... a najednou zjistí, že to vše i žije a cítím uvnitř sama sebe!  ( mně to trvalo dlouho a lekce střídají lekce a to se o tuto cestu zajímám téměř 11 let..., takže tato cesta je opravdu na dlouho... Pokud se tudy člověk někdy vydá..., je to dokonce života ;) )Toť jen z mé vlastní zkušenosti...
Pokud jsem chtěla mít se ráda..., dělala jsem pro to možné i nemožné :) , nenacházela jsem to co jsem tolik hledala... a pak po chvíli klidu... to přišlo samo ;) :hjarta:

Hodně štěstí Tobě Lvice a i vše ostatním....

Ps: ovšem po zvládnutí jedné lekce, přicházejí další..., takže já teď momentálně mám před sebou tvrdou lekci se svým synem, který pomalu přichází do poberty a to je opět tvrdý oříšek :D

avalonka napsal(a):

lvice napsal(a):

Díky všem, už včera se mi nesmírně ulevilo, když jsem ty své čertíky pustila na svobodu (v tarotech karta čert....). :hjarta: Holky, vaši radu si beru k srdci, budu o sobě míň přemýšlet a budu makat na tom, abych tu svoji obrovskou energii zaměřila tím správným směrem a zkusím život nebrat tak vážně :D :pussa: (ale že to bude dřina), už v patnácti mi lidi říkali, že přemýšlím jako dospělá  a ne jako puberťák..... :D

Ne! Nemakej na ničem! Ty trdlo.

Na všechno se vyprdni - to nechť je tvoje mantra nejmíň do konce roku. A hlavně si nedávej žádné novoroční předsevzetí. Hlavně nic jako "budu makat na tom, abych..." :D

Zapomeň na slovo "makat".

Souhlas s Av! Než já to napsala... tak Av to napsala jasně a stručně :supr:

Dopřát si klidu a na vše se vyfláknout..., dát odpočinout své mysli a potažmo své duši..  :hjarta:

lvice napsal(a):

Av, ale tu vizi svého budoucího života včetně mého krasavce budu do vesmíru přece jen vysílat   :styrka:. Třeba se pak štěstí unaví :D. Jinak si dávám závazek, nedělám nic :D. Ale s tou impulzivitou budu muset něco udělat, se nedá nic dělat :usch:

No s tim krasavcem lvice bacha ;) Bud hooooodne opatrna na to, co si prejes! Taky jsem pred peti lety "vysilala" :lol:
No a pak jsem se nestacila divit, co prislo, co si to vlastne preju :dumbom:
Takze opatrne a obezretne :albert: A jak rika Av, radsi se na to zatim vyprdni :P

Když vy vysíláte: "žádný muž pro mě není dost dobrý", to se pak nedivte. Jedna moje moc chytrá a moc hezká kamarádka vysílá: "miluju všechny chlapy". A všichni muži milují jí. Včetně mě, pochopitelně ;-)

:lol::lol:

ale ale to mi je ale hezké....:-)))

lvice napsal(a):

Díky všem, už včera se mi nesmírně ulevilo, když jsem ty své čertíky pustila na svobodu (v tarotech karta čert....). :hjarta: Holky, vaši radu si beru k srdci, budu o sobě míň přemýšlet a budu makat na tom, abych tu svoji obrovskou energii zaměřila tím správným směrem a zkusím život nebrat tak vážně :D :pussa: (ale že to bude dřina), už v patnácti mi lidi říkali, že přemýšlím jako dospělá  a ne jako puberťák..... :D

Ja som mala desať, keď mi otcov kamarát šplechol, že som starecky premúdrelá - doslova... Dodnes mu to neviem zabudnúť, hlavne to, že mal asi pravdu :rolleyes:

Axi, to se mi líbí :D.

Pan půjdu raději do toho lesa a budu myslet tak akorát na to, jaká je tam kosa :lol:. Píšu zprávičku ;).

Seli, tak jsme dvě  přemoudřelý :lol:

všeho moc škodí lvice :rodna: :D :pussa:
Také bych ráda slyšela definici slova "moudrost", co si pod tím, kdo představuje ... ?

tak sa tiež pridávam do rady "premúdrelých"... mne tak niekedy povie priateľ... :dumbom: a vždy ma to vytočí, tak asi mi nastavuje zrkadlo, hm? :)

Mne to tiez stale niekto hovoril.....ked som bola mladsia....:P

Pan, máš plnou schránku na seznamu !!!!! Prolustruj to :D.

No, mě to právě teď jeden pán taky říkal (to bude asi nějaký nový způsob balení) :D
Asi tak před třemi lety, mě chlapi přestali balit na formulku, že jsem krásná a začali s formulkou, že jsem moudrá :D :D :D

Pan, nic nelustruj a vynes si koš :D

Fe, já a) ty b). Normál :D.

Feuria napsal(a):

No, mě to právě teď jeden pán taky říkal (to bude asi nějaký nový způsob balení) :D
Asi tak před třemi lety, mě chlapi přestali balit na formulku, že jsem krásná a začali s formulkou, že jsem moudrá :D :D :D

Jo, oni to ti holomci asi dělají podle věku. Já mám novinku, mně te´d říkají, že jsem famózní :lol:

lvice napsal(a):

Fe, já a) ty b). Normál :D.

Tak zase tak moudrá nejsem :D tomuhle jsem nerozumněla :reta:

Nety a mě říkají, že jsem šukézní :lol: horší bude, až budou říkat, že jsem obézní :o :lol: a ještě blbá :D

Až tohle začnou říkat, tak už Ti to víceméně bude asi jedno, protože z nich budou vypelichaná šidítka :P
Šukézní ? A doprčic, to se přeci nemá říkat nahlas a ještě navíc - nejni to sprostý ???!!!! :gloria:

šukézní, to je ako pojebateľná, že?

Dobrý doplněk na téma jak se mít ráda :D, :lol:

sunny2 napsal(a):

šukézní, to je ako pojebateľná, že?

No jo :rodna: spíše ojebatelná :lol: :P :gloria:

nieeee, to sa nemôžeš nechaaať..... lepšie byť pojebaná - pár krát ako raz ojebaná, však? :D :D :D

dúfam, že ma tu teraz niekto scenzuruje za vulgarizmy.... :dumbom:

Jo, to je jako "k pomilování" , vy šťuňata. Mluvte slušně!  :gloria:

sunny2 napsal(a):

nieeee, to sa nemôžeš nechaaať..... lepšie byť pojebaná - pár krát ako raz ojebaná, však? :D :D :D

dúfam, že ma tu teraz niekto scenzuruje za vulgarizmy.... :dumbom:

Jaké scenzuruje, akorát dostaneš :dumbom::dumbom: A je to :styrka:

Nety napsal(a):

Jo, to je jako "k pomilování" , vy šťuňata. Mluvte slušně!  :gloria:

nechaj mi troška radosti, toto je jediné miesto, kde sa môžem do sýtosti vynadávať.... niektorí ľudia z môjho okolia to priam neznášajú a "neželajú si to"... :dumbom:

Sunny, počkej až tě zase nějaký kolík bude citovat jako Chomáčka na Sexuologické :lol:

myslíš tie vulgarizmy, či to že sa môžem do sýtosti vynadávať len prostredníctvo internetu? :/

nech si cituje čo chce, ja ho potom udám.... čím chceš byť, čím chceš byť? UDAVAČ UDAVAČ...

Záleží na tom o čem bude psát :D...

písať bude určite o blbostiach, keď nevie ani uviesť zdroj a upozorniť na to ľudí, prípadne si vypýtať ich dovolenie....

Jo, člověk se někdy nestačí divit......:usch:

Axi napsal(a):

Když vy vysíláte: "žádný muž pro mě není dost dobrý", to se pak nedivte. Jedna moje moc chytrá a moc hezká kamarádka vysílá: "miluju všechny chlapy". A všichni muži milují jí. Včetně mě, pochopitelně ;-)

Jé, čau tati! Já tě taky moc miluju :hjarta: :D A s tím vysíláním máš absolutní pravdu - taky jsem vysílala tenhle signál (chlapi jsou debilové). No a debilové mi chodili. Pak jsem si řekla, že bude asi problém ve mně a že ty chlapi asi tak špatní nejsou a šup, přišel normální mužskej. Měj hezké vánoce a zase se někdy ukaž.

Svata pravda Axi a spol :)

Kos jsem vynesla, schranku konecne zvetsila na maximum, takze lvice do toho :)

Axi, a já si tvým příspěvkem uvědomila jak moc máš pravdu. Ale já si nemyslím, že všichni chlapi jsou blbci :D, začínám je mít čím dál víc ráda a začínám si jich vážit. Ovšem když mě včera otravoval opilý houmlesák o drobné před Priorem, myslela jsem si něco jiného :D :dumbom:

Lvice, třeba to byl ON :lol:  A ty děláš osudovou chybu  :lol:

Judito :dumbom: :lol:

Lvice,

ze ty jsi jeste v Pandorine skrince necetla Noční autobus????? :)))

Ne, jdu na to :D.

Pan, kde je ten autobus, nemohu to najít :grater:

Tohle téma pro mě jednou někdo obnovil a tak dělám tuto službu zase já pro ty, kteří hledají sami sebe :hjarta:.