Vážené dámy a pánové,

věřte nebo ne, ale 70% obyvatel v ČR je obézních! Ale jen 10% si uvědomuje, že obézní jsou. A co víc, populace stále tloustne. Podívejte se na děti, které už v dnešní době maji obezitu a to třeba ve 3 letech. Je to horší a horší. Z vlastní zkušenosti vím, že dnes ten, kdo neužívá potravinové doplňky, by se asi do budoucna měl bát různých zdravotních problémů. Takže, kdo máte zkušenosti s hubnutím, jo-jo efektem nebo ti, co chcete zhubnout a nedaří se vám to....atd., tak sem s příspěvkama. Ráda se dozvím vaše zkušenosti negativní i pozitivní. Lucie

Ahoj, hubla jsem vždy z donucení. Od dětství jsem tlustá. Máme to v genech. Pořád mne cepovali slovy: počkej, nikdo tě nebude chtít. Nejez to, jsi tlustá/budeš tlustá. Ty bys to jíst neměla... Až budeš těhotná, budeš mít problémy.... atd. Vedlo to jen k tomu, že jsem se tajně přejídala a dodnes mám pocit, že musím všechno sníst a ochutnat dřív, než mi to zakáží.

V patnácti mě poslali do Poděbrad, do lázní. Byla jsem mezi obézními dětmi. Bylo to trapný. Neustále jsem byla nucená se blbě křenit a děkovat jim, že mne chtějí zbavit kil... Do měsíce jsem měla zpátky normální váhu. Druhé nucení bylo v osmnácti, před maturitou. Matka se rozhodla, že zhubneme všichni. Nejeddli jsme skoro nic. Ráno ovesná kaše, pak pomeranč k svačině, pak oběd: buď rýže s kečupem (ve sváteční den se sýrem!), nebo brambory se zeleninou v páře. Ve výjimečné dny tzv. tukožroutská polévka. Během 4 měsíců jsem zhubla 20 kilo. Nedodalo mi to sebevědomí, naopak. Přišla jsem si ještě tlustčí než před tím (a to jsem měla 60 kilo/ 170cm výšky). A byla jsem opět nasraná na matku.
Po 10 letech jsem měla o 47 kilo víc. Posledních 27 jsem přibrala za poslední rok. Velkou vinu na tom měla snížená činnost štítné žlázy a deprese, které jsem vždy léčila jako moje matka, tedy přejídáním.

Vím, co bych měla pro sebe dělat. Měla bych zvýšit výdej, snížit příjem. Měla bych cvičit.... Nechce se mi. Jsem unavená, lékaři zvažují i únavový syndrom. Cvičení mne nabaví. Vlastně mne díky depresím nebaví vůbec nic. Od Vánoc, kdy jsem měla těch nešťastných 107 kilo mám 10 dole. Mohou za to léky na štítnou žlázu a antidepresiva. Víc dolu nejde, už bych musela začít něco dělat sama. Nemám důvod být v depresích mám krásné zdravé dítě, mám úžasného partnera, mám před svatbou, mám práci, jsem relativně zajištěná. Nemám problémy. A přeci mám, deprese. Kila navíc mne netrápí. Co se trýče těch slibů: o chlapy jsem nikdy nouzi neměla, ba naopak. Tlustá jsem a je mi to fuk. V těhotenství jsem problémy neměla, vůbec jsem o něm nevěděla. Měla bych zhubnou, abych neměla další zdravotní problémy. Vyskočila jsem z kategorie obezita II. stupně do kategorie obezita I. stupně. Až zhubnu 20 kilo, budu v kategorii nadváha.

Nikdy jsem nezkoušela zázračné hubnoucí prostředky. Vím, že opravdově lze zhubnnout jenvlastní vůlí a cvičením (ani o jedno se nesnažím, takže nemám šanci). Zkoušela jsem jen čaje poan Grašíka. Jsou moc dobré, mám po nich jen mnohem větší hlad, přestože se na krabičce píše, že snižují chuť k jídlu. Také jsem vyzkoušela  vlákninu, pomohla mi v zasycení- zkoušela jsem ji kvůli zažívacím obtížím- trápila mne zácpa, přestože sním denně 500g zeleniny, ovoce jen 300 g a vypiju přes 3 litry tekutin.

Můj jídelníček schválila endokrinoložka jako zdravý a vhodný. Dokonce tvrdí, že s takovým jídelníčkem bych měla hubnout. Ale tloustnu vesele dál....

Milá "Majdaleno",
tvůj příběh jsem četla téměř se zatajeným dechem. V hodně věcech jsi mi připomněla i moje dětství. Nebyla jsem tlustá, ale myslela jsem si to o sobě. Byla jsem normální typ, ale začalo to ve mne hodně chroustat, když jsem byla v pubertě. Můj starší bratr si ze mne dělal srandu, že mám velkou zadnici a že nemám jíst, pak bud tlustá.....atd. Nebyla jsem tlustá, byla jsem normální, ale měla jsem velké prsa - a to ze mne asi tlustou dělalo. Jenže tyto hloupé narážky, dokážou udělat spoustu zla - hlavně v moji hlavě. Pak si člověk tlustý připadá a navíc přemýšlí tak, že cokoliv jí, tak že potom stloustne. Hrůza, tyto myšlenky!!! Po střední ve 20-ti letech jsem vážila 62kg/172cm - přišla jsem pracovat do Prahy a pak to začalo. Začala jsem se obalovat, neboť jsem tady neměla žádné přátelé a než jsem si zvykla na to prostředí...atd. Najednou jsem se nevlezla do oblečení a po stoupnutí na váhu, jsem zjistila, že mám 78kg. Tak jsem začala hubnout---nežrat. Moc to nešlo, ani žádné diety. Když jsem cvičila, tak jsem akorát zpevňovala svaly pod mýma tukama. Po delší době jsem začala s dělenou stravou. Dodržovala jsem to asi 3 měsíce a velmi jsem se vyhýbala masu. Mělo to úspěch, byla jsem na 73kg. Ale neměla jsem tu vůli pokračovat dál a navíc jsem se rozešla i s přítelem. Váha zůstala viset. Nějak vývojem jsem si uvědomila, že pokud chci zhubnout, tak musím se začít mít ráda, taková jaká jsem. Nevidět na sobě chyby a negativa, ale najít na sobě ty pozitiva. Změnil se mi celý život! Najednou byl ze mne jiný člověk a díky tomu se kolem mne začali objevovat lidé s pozitivním přístupem. Potkala jsem i svého manžela. Když jsem měla 71kg, tak jsem otěhotněla. Přibrala jsem 20kg a po porodu jsem do 8 měsíců zhubla na 68 kg. Bylo to úžasné, protože jsem se cítila dobře a navíc mám manžela, který mi neustále opakuje, že mne má rád, takovou jaká jsem. I kdybych měla 90 nebo 60 kg. Je to úžasné, mít v něm tu podporu. Navíc, díky těhotenství, jsem se ještě více přesvědčila, jak je důležité, se mít ráda taková, jaká jsem! Pak jsem otěhotněla podruhé a to jsem přibrala 23kg. Bohužel i po 10-ti měsících po druhém porodu jsem zůstala na 75kg. Docela mne to mrzelo, neboť jsem nemohla nosit věci, které jsem nosila předtím. Nový šatník jsem si pořizovat nechtěla, raději jsem chtěla zhubnout. Začala jsem používat doplňky stravy, přesně nutriční výživu od firmy Herbalife. Moje kamarádka mi je poskytla, neboť se tím zabývala. Přesně podle moji váhy, výšky, věku a typu postavy určila BMI a dávkování. Používala jsem to 2x denně a oběd jsem si nechala (klasika polévka a hlavní jídlo) a mezitím i svačinky. Po 3 dnech jsem neměla chuť na sladké a ani hlad. Musím říct, že jsem byla překvapená, jak ty koktejly jsou chutné a jak to hodně zasytí. Navíc jsem do svého organismu dostávala veškerou výživu a tím odpadly chutě i hlad. Srovnal se mi metabolismus a věřím, že je to, to nejdůležitější, aby člověk mohl začít opravdu zhubnout. Není to omezení jídla, ba naopak, výživa pro organismus. Cítím se skvěle a tuto výživu přidávám i dětem do jídla na podporu imunity. Vyřešila jsem tím i spoustu jiných civilizačních chorob (rýma, laringitida, bolestivá menstruace..atd. ) a když někdy přijde rýma, tak jen na 3 dny a konec. Je to fakt paráda. Navíc jsem po prvních 3 měsících zhubla 10kg a během dalších 3 jsem se dostala na 62kg. Stojí to sice peníze, ale mně to za to stálo! Musela jsem si rozmyslet: Investovat do nového šatníku s konfekční velikostí 44 a cítit se pod psa nebo investovat do hubnutí a cítit se skvěle.

Dodnes ty produkty používám, ale už jen na snídani a pak během dne čaj na energii. Jím, co chci a váhu mám stále stejnou. Je mi fajn. Prostě vím, že dělám pro organismus maximum. A jestli jsem během hubnutí cvičila? Ne! Mám 2 děti a manžel chodí z práce v 7 večer a nějak jsem neměla čas, ještě někam chodit. Takže to funguje.

A co bych poradila tobě? Začni se mít ráda taková, jaká jsi! Najdi v sobě pozitiva. I přesto, že jíš takhle málo...potřebuješ srovnat metabolismus, vyčistit a zregenerovat organismus. Denně pít 2,5 - 3l vody nebo neslazené minerálky!!! Víš, kolik je dnes v zelenině toxinů a konzervačních látek? Proto je tak hezká a vdrží na pultu v obchodě tak dlouho! Pokud budeš chtít začít s tím, s čím já, tak mi dej určitě vědět. Ráda ti zavolám a vše vysvětlím nebo pošlu nějaké informace.

Budu se těšit, že mi dáš vědět........přeji hezký den.

Lucie

Ahoj Majdalenko,
som presedčená, že celý problém nadváhy je v našej hlave.
Od detstva som mala pocit, že som tlstá. Vychadzala som z toho, že som sice vysoka, ale mam tzv. mohutnejší typ postavy.Prsia síce skoro žiadne, ale to, čo chýba tam, mám skoro rovnomerne rozložené na zadku a stehnach.A mimo toho- sposob stravovania sa - a hlavne klasickeho "musíš dojest všetko, čo je na tanieri"- zo mna urobili milovníka dobrých jedál, ktorý nepozná pocit hladu.
Paradoxom je, že aj ked moje komplexi už od puberty narástli do obrovských rozmerov - nepamatám, že by som sa niekedy v lete chodila niekam kupat , pretože samotna predstava vyzliect sa do plavok bola pre mna nepredstavitelna- na VŠ - posledný socialisticky rok 1989- robili polužiaci z ročníka medzi sebou niečo ako tajnú volbu Miss -v očiach Vačšiny z nich som zvítazila ja ú a v prváku nás bolo 235!!/.Ale mojmu sebavedomiu to nepomohlo nijak.
Vydala som sa adekvatne mojmu mysleniu- za chlapa, ktorý mal a  má pocit, že je ten najkrajší, najlepší a najmudrejši pod slnkom.A iba vtedy to začlo- prve tehotenstvo a materska s mužom, ktory sam seba presviedčal o svojej dokonalosti návštevami diskoték a zvádzaním všetkého, čo malo pod 60kg bez ohladu na vek. Poprito mi neprestaval opakovat, aby som sa nad sebou zamyslela a nečudovala sa, ked po porode jeho skoro 5kg syna, kojení  a života v cudzom meste nemam rozmery modelky.
A začal kolotoč- diéta- priberanie- diéta...klasický jo-jo efekt.
A druhe dieťa- ešte vačšie ako to prve ,moj pocit šílenej osamelosti- mažel na nás pri svojich aktivitách čas nemal-a kolotoč ničnejedenia a prežierania sa..
Skratim to. Žijem s ním síce stále- jediná vec, ktorú som ešte nedotiahla do konca.Ale po všetkých tých povyšovaniach sa a poukazovania na jeho štíhle kolegyne- mi už nejak prestalo záležat na jeho názore.Neriešim a nedumám nad tým, či mám mat neustále depky sama zo seba- a ---mám skvelú prácu, dokonca už aj priatelov /čo je doležité, pretože kvoli jeho práci sme sa za posledných 5 rokov stahovali do 4 rozličných miest a vašu českú krajinu poznám snad dokonalejšie ako mnohí z vás/-a pocit. spokojnosti sama so sebou.
Viem, že nikdy mat postavu modelky nebudem.Ale ten pocit  vnutornej spokojnosti má na okolie efekt podstatne vyšší.
Prestan premýšľat nad tým, čo nie je- a teš sa z toho, čo je---uvidíš, že sa ti to premietne do každej čast života.
Prajem Ti krásny deň.
Dadka

Ahoj všem.
Vím, že je důležité se mít ráda. V podstatě se ráda i mám. Kila navíc mi nevadí, vadí mému okolí (matka, dcera). Partner by byl rád, kdybych zhubla, protože tajně věří, že bych začala sportovat s ním. Ale mne prostě ani běhání, ani jízda na kole neláká. Je mi to po*né. Navíc z toho mám hrůzu, protože se bojím na silnici, bojím se, že mne něco někde zajede. A v přírodě mi cyklistika také nepřipadá dvakrát bezpečná. Jediné, na co mne ještě dostane je turistika, ale ty výlety trochu kazím (bojím se výšek a skal, které dcera a přítel milují) a navíc mám strach, jak je budu zachraňovat... Po matce a babičce mám trauma opuštění domova (nenávidí obě cestování a já to začínám mít taky).

Nejhorší je, že vím, co bych dělat měla a co ne, ale vůbec se mi nechce. V poslední době se mi opět nechce vůbec nic. Vstát, jít do práce, jít z práce, proč jít domů, když je tam jen další práce?, nechce se mi smát, nebaví mě vaření, uklízení, praní, žehlení... A radost mi nic také nepřináší. A od dětství trpím ztrátou přání, nikdy jsem neměla přání a ani teď žádné "zásadní" nemám.

Tak to mne velmi mrzí, že se cítíš tak špatně. V tom ti asi nepomůžu. Ty si budeš muset najít smysl života a chtít to změnit. Pokud se ti nic nechce, tak na to není rada. Je mi to líto.

Súhlasím s Luckou.
Pokiaľ budeš samu seba presviedčat v tom, že nič ťa nebaví, nič rada nemáš a zo všetkého máš strach- všetko bude po starom.
Ak nie si spokojná a naozaj chceš meniť svoj život- zmeň svoj náhľad naň.
Čo tak si sadnúť a uvedomiť si všetky pozitíva - milujúci dcéra a  partner, práca, bývanie...hoc aj to slnko za oknom.
Stavať sa antagonisticky ku všetkému a celému svetu okolo je dosť jednoduché.Ale skús sa prekonať a urobiť hoci iba jednu vec, o ktorej si presvedčená, že nemáš rada, alebo nezvládneš.A uvidíš, ako následne budeš na seba pyšná a step by step zmeníš samu seba a bude ti ľahšie.
Vykroč  tým správnym smerom.Dadka

Majdalena napsal(a):

Ahoj všem.
Vím, že je důležité se mít ráda. V podstatě se ráda i mám. Kila navíc mi nevadí, vadí mému okolí (matka, dcera). Partner by byl rád, kdybych zhubla, protože tajně věří, že bych začala sportovat s ním. Ale mne prostě ani běhání, ani jízda na kole neláká. Je mi to po*né. Navíc z toho mám hrůzu, protože se bojím na silnici, bojím se, že mne něco někde zajede. A v přírodě mi cyklistika také nepřipadá dvakrát bezpečná. Jediné, na co mne ještě dostane je turistika, ale ty výlety trochu kazím (bojím se výšek a skal, které dcera a přítel milují) a navíc mám strach, jak je budu zachraňovat... Po matce a babičce mám trauma opuštění domova (nenávidí obě cestování a já to začínám mít taky).

Nejhorší je, že vím, co bych dělat měla a co ne, ale vůbec se mi nechce. V poslední době se mi opět nechce vůbec nic. Vstát, jít do práce, jít z práce, proč jít domů, když je tam jen další práce?, nechce se mi smát, nebaví mě vaření, uklízení, praní, žehlení... A radost mi nic také nepřináší. A od dětství trpím ztrátou přání, nikdy jsem neměla přání a ani teď žádné "zásadní" nemám.

Jen bych chtěla reagovat na Herbalife. Také jsem přípravky na hubnutí a pročišťování brala. Výsledek žádný. Pomohla mi pak až zhubnout dvacet kilo láska. Zamilovala jsem se a jak jsem zhubla vůbec nevim. Šlo to všechno dolů samo.

mám pro všechny, kdo chtějí hubnout zdravě a bez jojo efektu, dobrou zprávu. Sama jsem ji vyzkoušela na sobě - chutná to výborně, okamžitě jsem se zbavila nadbytečné vody (takže 2kg dole za 4 dny - ale to nebude takto pokračovat. to je jasné!!), okamžitě se mi upravilo zažívání (a vyprazdňování) - žádných14 dnů jako s tím jogurtem. Ale do druhého dne, dámy!! a to mám sedavé zaměstnání! a co že jsem to objevila? syrovátku! Ale tekutou! Uvěřila jsem jednomu letáčku v obchodě - jedná se o SYROVÁTKOVÝ NÁPOJ VIAVITA!! opravdu to ¨funguje a ještě ke všemu chutná. mám za sebou skoro měsíční kůru. no, prostě ji piju místo džusů. nemám chuť na sladké, zmizely otoky okolo kotníků a váha jde pomalu, ale jistě dolů!! zkuste to taky - www.viavita.cz!

Chtěla bych se zeptat, zda se ta sirovátka dá opravdu pít, nebo se musí člověk překonat. Matka si ji koupila sušenou a něco tak hnusného bych víckrát nepozřela, to jsem měla jen na lžičcce. Vážně mi to vůbec nepřišlo dobrý.
A nemáte někdo zkušennost s lymfodrenáží? Mám dost oteklé nohy, chtěla bych jim ulevit. Bolest je vždy nepříjemná. Navíc má lymfodrenáž pěkný vedlejší účinek- hubnutí.

Nejsmutnejsi je, ze i zde se nekteri snazi vyuzit druhych tim, ze se pod rouskou "pratelstvi" snazi prodavat Herbalife a jine nesmysly. Syrovatka je obsazena tak jako tak v ruznych "mlecnych" vyrobcich a take neni zadny zazrak. Vyzivna, ano, jako vetsina potravin, ale zadny prostredek "na zhubnuti" pod cimz se to nekteri snazi prodavat.

Milá Jarmilko,

nikdo nic takového nedělá. Člověk píše o svých zkušenostech, jen o svých! A je jedno, jestli zhubnul s přípravky Hebalife nebo se syrovátkou nebo s něčím jiným. Důležité je, že má zkušenost sám na sobě. A tady je diskuse - tzn. každý mluví o svýc zkušenostech a pokud má někdo zájem, tak proč ne mu poradit.

No, já si myslím, že pokud zhubnu, at už po syrovátce, nebo po koktejlech 10, nebo 20 kg  a pak se budu zase cpát řízkama a hamburgerama, tak se mi ta váha vrátí. A to je jo jo efekt.
A pít do konce života to nebo ono je docela drahá dieta. To je lepší jít na kliniku a tam se nechat okrájet.
                                                                               :)

Plně s tebou souhlasím. Navíc co mám známé, které zkoušely herbalife, všechny úžasně zhubly, a jen přestaly, šlo to nahoru. Navíc sama moc nejsem na tyhle experimenty, myslím, že jediný možný způsob, jak zhubnout, je cvičit. Jen se mi veškerý pohyb příčí. Ne, že bych se vůbec nehýbala, ale nemám z toho (a ani jsem nikdy neměla) žádnou radost. Nechápu kecy, že někdo jezdí na kole pro radost, mně to radost nikdy nepřineslo. Nemám nikdy radost, že ujdu dvacet kilometrů, nebo že jsem slezla další tisícovku. Jo a je mi třicet.

Majdalena: Jo, to já mám ráda sport, ale neprovozuju ho. Samotnou mi to taky nepřináší radost. Takže jsme na tom stejně.A to jsem závodně hrála volejbal a baletila.
Taky je mi 30 a začínám lenivět, ale než pilule a koktejly, to se radši začnu poctivě hejbat.Nebo si vezmu menší talíř, to mi půjde ještě líp   :lol:

Na mne menší talíře nezabírají, podvědomí ví, že je šizeno a dohání mne k šílenství. Praktikuju normální talíř a plním si ho  z větší části syrovou zeleninou. Doufám, že když po tom nezhubnu, dostanu do sebe vitamíny a snad i trochu vlákniny. Paradoxem je, že čím zdravěji vařím a snažím se jíst, tím víc tloustnu. Partner měl rok mononukleozu. Vařila jsem bez tuku. On zhubl o 20 kilo, já je nabrala a dcera z té netučné diety má vysoký cholesterol. Marnost nad marnost....

Majdalena: To je zajímavý, já taky když nesním denně tatranku, nebo balíček brambůrek, tak jsem nesvá. No jo, holt tělo to žádá, tak proč mu to odpírat.
Ale od zítřka se do toho opřu a budu jako Twiggy.  :styrka:

Ono se řekne, odepřu. Odpírala jsem si teď tak týden.Noooo, zase tolik jsem si neodpírala. Ale skutečně jsem vynechala sladké. Jenže...včera jsem jen prošla kolem pekárny a zavonělo to tak sladce, že jsem zase neodolala. Holt nemám pevnou vůli. Jak ji získat???? V odpírání to nebude.

Majdalena napsal(a):

Ono se řekne, odepřu. Odpírala jsem si teď tak týden.Noooo, zase tolik jsem si neodpírala. Ale skutečně jsem vynechala sladké. Jenže...včera jsem jen prošla kolem pekárny a zavonělo to tak sladce, že jsem zase neodolala. Holt nemám pevnou vůli. Jak ji získat???? V odpírání to nebude.

Musíš chodit uličkama, kde nejsou pekárny :lol: :lol: :lol:

Jooo, to je rada nad zlato. A to má dnes dcera svátek a musela jsem napéct.... Nejraději bych od všeho utekla.

Ahoj děvčata. Je to hrúza, za chvíli je léto a ta váha se nehne směrem dolu. Já mám problém v tom, že vydržím jíst dietně tak pět dní a pak mě přemúže šílený hlad a chutě. A jsem tak kde jsem začala.Prostě pořád dokola.Už mě to ale nebaví.Asi budu muset začít víc cvičit.Jinak to asi nepůjde. Koupila jsem si v lekárně tu syrovátku,jak se o ní taky zminujete. Mě teda moc chutná. Jen tak na lžičku do pusy.Tu co mám já, tak je sladká a dobrá.Dala jsem si jí do kafe místo mlíka a bylo to dobrý. Chtěla bych jí skusit pít ve vodě místo večeře. Snad to bude taky dobrý, uvidím.Tak mi držte palce, ať to zvládnu a konečně něco zhubnu. Mějte se fajn.A.

Tak mi je od pátku špatně, bolí mne břicho a tři kila jsou dole. To se mi ještě nestalo. Teď mám dilema, jestli to léčit, nebo ještě trochu trpět, že bych eventuálně zhubla víc. Manžel tvrdí, že nejlepší dieta je monukleoza, měl ji loni, v podstatě se léčí dodnes a zhubl přes 20 kilo během několika měsíců.... jojoefekt zatím nestihl, tak nevím.... Jooo a berte to s úsměvem-.

prosim o radu.Kdyz chci zhubnout mohu jist vodni (ten cerveny)meloun?

Já si myslím že můžeš kolik chceš, protože má málo KJ.Je to vlastně jenom voda.A je dobrý na pročištění.Určitě jo.

Červený melou má moooc cukru... Sice je v něm spousta vody, ale cukru víc než hodně... :( Taky ho mám ráda. To je hrůza, to aby člověk nejedl vůbec nic...
Já už jsem ve stádiu těžké obezity, bojuju s tím od mala... před deseti lety jsem měla vůli hooodně pevnou, zhubla jsem během dvou měsíců 25 kilo - jen tak, že se mi chtělo být hezká. No a pak během roku jsem přibrala 50... :usch: No a tahle váha mi lítá plus mínus o deset...
Potřebovala bych asi vybouchat zuby, abych nemohla nic jíst...  Anebo makat...  :styrka: ... ale na to nějak nemám čas. Večer jsem už moc unavená a přes víkend toho mám víc než dost...

:grater: :grater: kdyz  ja meloun miluju sakris

Majdalena napsal(a):

Ahoj všem.
Vím, že je důležité se mít ráda. V podstatě se ráda i mám. Kila navíc mi nevadí, vadí mému okolí (matka, dcera). Partner by byl rád, kdybych zhubla, protože tajně věří, že bych začala sportovat s ním. Ale mne prostě ani běhání, ani jízda na kole neláká. Je mi to po*né. Navíc z toho mám hrůzu, protože se bojím na silnici, bojím se, že mne něco někde zajede. A v přírodě mi cyklistika také nepřipadá dvakrát bezpečná. Jediné, na co mne ještě dostane je turistika, ale ty výlety trochu kazím (bojím se výšek a skal, které dcera a přítel milují) a navíc mám strach, jak je budu zachraňovat... Po matce a babičce mám trauma opuštění domova (nenávidí obě cestování a já to začínám mít taky).

Nejhorší je, že vím, co bych dělat měla a co ne, ale vůbec se mi nechce. V poslední době se mi opět nechce vůbec nic. Vstát, jít do práce, jít z práce, proč jít domů, když je tam jen další práce?, nechce se mi smát, nebaví mě vaření, uklízení, praní, žehlení... A radost mi nic také nepřináší. A od dětství trpím ztrátou přání, nikdy jsem neměla přání a ani teď žádné "zásadní" nemám.

V některých bodech jsme na tom stejně,taky se nerada hejbu,sportuju,na kole se taky bojím(vidím se pod náklaďákem,......)Ale u tebe je největší problém,že se furt díváš na sebe očima matky a dcery.Vykašly se na ně,nauč se jim zkrátka odseknout,nenechat se furt nima ponižovat.Až se srovnáš s nima,odpadne ti část stresu a bude ti hned líp.A nenuť se do ničeho,co tě nebaví!!Proč bys měla dělat to,co ti druzí berou jako samozřejmost??Nejsi už malá,tak si dupni a stůj si za svým názorem a dělej jen co chceš!!!

Hele, pořád je lepší, když si dáš meloun na svačinu, než když si dáš třeba chleba a salám.Tak si kliďo dej.Ahoj.

Majdalena napsal(a):

Chtěla bych se zeptat, zda se ta sirovátka dá opravdu pít, nebo se musí člověk překonat. Matka si ji koupila sušenou a něco tak hnusného bych víckrát nepozřela, to jsem měla jen na lžičcce. Vážně mi to vůbec nepřišlo dobrý.
A nemáte někdo zkušennost s lymfodrenáží? Mám dost oteklé nohy, chtěla bych jim ulevit. Bolest je vždy nepříjemná. Navíc má lymfodrenáž pěkný vedlejší účinek- hubnutí.

odpovídám na ten dotaz ohledně chuti syrovátky. Sušenou taky vůbec nemůžu pozřít - v tom máš pravdu. Ale ta VIAVITA vůbec syrovátku nepřipomíná. je to džusoidní nápoj - fakt dobrý. nejlepší je meruňka, ale musí to být chlazené - něco jako jogurtové mléko. Opravdu to zkuste. stojí to za to. Ale nejsou v hyproších, musíte se podívat na jejich web, kde se to dá koupit. dejte vědět, jestli jste to zkusila! mně to chutnalo moc a pomalu hubnu. určitě je to lepší než nějaké lymfodrenáže a taky levnější.

Jarmila napsal(a):

Nejsmutnejsi je, ze i zde se nekteri snazi vyuzit druhych tim, ze se pod rouskou "pratelstvi" snazi prodavat Herbalife a jine nesmysly. Syrovatka je obsazena tak jako tak v ruznych "mlecnych" vyrobcich a take neni zadny zazrak. Vyzivna, ano, jako vetsina potravin, ale zadny prostredek "na zhubnuti" pod cimz se to nekteri snazi prodavat.

Milá Jarmilo, nic se nesnažím prodávat - ani nejsem prodejce. Okolo syrovátky toho bylo npasáno pravdu hodně a reklama je často hodně zavádějící. Ale toto je nov¨rmální pití, v normálních obchodech. A je to chutné, zdravé a může to člověkovi pomoci s hubnutím. není to zázrak. to víme všichni. Ale když to člověk pije, tak nemá zácpu, zažene žízeň a já opravdu pomalu hubnu. zkuste to. litr stojí asi 30,- - takže opravdu žádný herbalife!!!!!!