demonikan — 7. 10. 2022 19:52

Zajímá mě, co si pamatujete ze základky, nějaké zajímavé vzpomínky. Já si třeba pamatuju, že jsme byli na jaře na exkurzi na elektrárnu Dlouhé Stráně, kde ještě zbylo trochu sněhu a tam jsme se koulovali. Taky si pamatuju, že jsme se spolužákama při obědě soutěžili, kdo toho nejvíc sní a kuchařky z nás šílely, když jsme si chodili furt přidávat.

vera — 8. 10. 2022 7:52

a my jsme  napíchaly na věšáky hnusné spálené vdolky, které jsme dostaly k obědu

vrabčák — 9. 10. 2022 16:40

Na základce (ZDŠ) jsme prováděli všechno možné, ale většina třídy byla od šestky ve skautu a k tomu vesnická škola, tak ty naše legrácky většinou probíhaly v rámci slušnosti a počestnosti.
Nejvelkolepějším zážitkem byl ovšem pohřeb parníčků, ale mám dojem, že jsem to na babi před lety už líčila.
Začalo to lyžařskými závody v Krkonoších, kde jsme ve volných chvílích začali skládat parníčky z papíru. Po návratu z hor jsme pokračovali ve třídě a stala se z toho úplná mánie. Každý měl svoje loďstvo (já Abraháma, kamarád Clobstocka...) a vznikaly parníky nejrůznějších velikostí; nejmenší byl pečlivě vyroben pod lupou, největší z archu balicího papíru. Ve třídě byly vystavené úplně všude: mezi dvojitými okny, na skříních, poličkách... Dělali jsme je i při hodinách. Učitelé se tomu nejdřív smáli, ale později se už začínali zlobit, až přišel přísný zákaz výroby. A tak vznikl nápad uspořádat pohřeb parníků. Vyrobila jsem rakev z krabice od bot, spolužák přinesl magneťák s pohřební hudbou, napsali jsme parte a najali jsme si plačky z vedlejší 9. A. Obě devítky se nacházely ve 2. patře.
V den pohřbu jsme se patřičně vymódění seřadili před naší třídou do smutečního průvodu, i plačky už byly na svém místě. Zjistili jsme, že jedna vyjevená učitelka strhla se stěny na chodbě umně vyvedené parte..., což nás pěkně naštvalo, ale stejně už ho všichni zvědavci měli přečtené.
Důstojně jsme sestupovali, s rakví na velkém příložníku, ve dvojicích po schodišti dolů; naše cesta vedla ke kotelně ve sklepě. V mezipatře ale náhle přestala hrát hudba, což bylo moc dobře, protože po chodbě v 1. patře kráčela rázným krokem (klapání podpatků se silně rozléhalo) hodně přísná ředitelka, naštěstí zády k nám a směrem k ředitelně. Když byl čistý vzduch, spolužák opět spustil, ale co nejtišeji, smuteční pochod. Kolem ředitelny jsme se doslova proplížili, raději zase bez zvuků hudby. Venku byl sníh, ale statečně jsme se ubírali v bačkorách či pantoflích do kotelny. Kupodivu jsme se tam lehce dostali a ani nenarazili na školníka. Rakev jsme důstojně sesunuli do plápolajícího ohně pod námi. A pak hodně rychle do třídy. :D

demonikan — 15. 10. 2022 20:01

Ještě si třeba vzpomínám, že ve škole byli jednou policajti, kteří chytili jednoho kluka, jak ukradl v obchodě pár žvýkaček. Měli jsme z toho docela srandu.
Anebo jednou v jídelně vypukla jídlová bitva, načež vyběhla kuchařka z kuchyně, všechny zúčastněni seřvala a nechala je to uklidit. Vyráběli jsme si vlaštovky z papíru, které byly poházené všude, oblíbená byla taky výroba flusbroků z propisek, střelivo byly papírové kuličky. Z toho byl taky všude svinec.
Taky jsme se jednou vozili na kolečkové židli, která patřila učitelce a urvali jsme jí kolo. V
V jedné třídě jsme měli na hraní nějaké kostky, ušité z látek a tím jsme se mlátili hlava nehlava.
Jindy zas kluci sebrali lepicí pásku, kterou měla učitelka na stole a svázali s ní jednu spolužačku a zalepili jí pusu. Nakonec jí přivázali k lavici. Druhá spolužačka jí chtěla rozvázat, tak ji svázali taky. Rozvázali je, až když je sprdla učitelka, která měla zrovna dozor.

demonikan — 28. 10. 2022 21:31

Zajímavý zážitek byl, když byli ve škole na přednášce policajti. Zajímaly nás především pistole a samopal, neprůstřelná vesta a když nám brali otisky prstů, jejich naučná přednáška už tolik ne. Překvapilo mě jak je neprůstřelná vesta těžká.

demonikan — 8. 12. 2022 20:52

Vzpomínám si ještě, že jsme měli kdysi vzadu v jedné třídě nějaké polštáře a těma jsme se pořád mlátili a házeli je po sobě. Jednou jsme tím rozkřápali květináč.

Palomita — 9. 12. 2022 8:05

vrabčák napsal(a):

Na základce (ZDŠ) jsme prováděli všechno možné, ale většina třídy byla od šestky ve skautu a k tomu vesnická škola, tak ty naše legrácky většinou probíhaly v rámci slušnosti a počestnosti.

To jsem si právě říkala, že si nevzpomínám na nic moc, co bych mohla a chtěla veřejně sdílet :rodna: Ale to nevadí, zážitky byly z té domovské základky vesměs pozitivní a to je důležité :)

LENNNA — 9. 12. 2022 18:07

Palomita napsal(a):

vrabčák napsal(a):

Na základce (ZDŠ) jsme prováděli všechno možné, ale většina třídy byla od šestky ve skautu a k tomu vesnická škola, tak ty naše legrácky většinou probíhaly v rámci slušnosti a počestnosti.

To jsem si právě říkala, že si nevzpomínám na nic moc, co bych mohla a chtěla veřejně sdílet :rodna: Ale to nevadí, zážitky byly z té domovské základky vesměs pozitivní a to je důležité :)

Teď se zeptám asi úplně blbě, ale nezažila jsem to... vy jste mohli být ve skautu? Nebyl povinný pionýr? Já si myslela, že to bylo povinné... netušila jsem, že tu byl i skaut a mohlo se chodit do něj. To je super!

vrabčák — 9. 12. 2022 18:41

Lennno, chodila jsem do tajného skautu - pod hlavičkou Pionýra. To bylo to nejkrásnější období. :godlike: Později byl oficiálně povolený Junák, ale ne na dlouho... :(
Historii si můžeš přečíst na internetu.

vera — 10. 12. 2022 8:25

vrabčák napsal(a):

Lennno, chodila jsem do tajného skautu - pod hlavičkou Pionýra. To bylo to nejkrásnější období. :godlike: Později byl oficiálně povolený Junák, ale ne na dlouho... :(
Historii si můžeš přečíst na internetu.

Tak my jsme měli opravdového Pionýra.....pionýrský šátek na krku, jednou jsme skákali na kry a promočili si boty, vycpali jsme si je pionýrskými šátky, než jsme došli domů...............řešilo se to ve školy, důtky, 2 z chování, rodiče do školy......jak jsme mohli tak znevážit

já měla ráda čtvrtky.........to se prodávalo maso a stála se fronta, šla jsem z družiny ve 14 h a stoupla si do fronty, matka přišla v 16
a koupila maso-muselo se koupilt vepřové i hovězí
bylo nás tam dost děcek ...........poslouchaly jsme, co si lidi povídají........dohlížel jeden pán z naší ulice, navlíkl si pásku s LM a říkal prodavačce, že je to početná rodina, ať přidá............nebo, že v domácnosti jsou jen 2, že moc nepotřebují.......
hádali se a občas se i porvali..............teď jsme na to při srazu ZŠ vzpomínali

LENNNA — 10. 12. 2022 17:47

vrabčák napsal(a):

Lennno, chodila jsem do tajného skautu - pod hlavičkou Pionýra. To bylo to nejkrásnější období. :godlike: Později byl oficiálně povolený Junák, ale ne na dlouho... :(
Historii si můžeš přečíst na internetu.

Tak to je fajn, že to bylo :supr: Ono asi tak nezáleželo asi na názvu, ale na tom, že se tam užilo plno zábavy a dobrodružství :supr: Také na to ráda vzpomínám. Já chodila do Jisker, později asi chvíli do Pionýra, to už nepamatuji přesně. A po revoluci do Skauta. Ale v podstatě šlo téměř o to samé. Alespoň já to tak jako dítě vnímala. Chodila jsem ráda a bylo plno zážitků.

Judyna — 10. 12. 2022 21:19

My měli také Skauta pod lavičkou Pionýra. Ale stejně me to nebralo, já nikdy neměla ráda tyhle organizované činnosti.

Judyna — 10. 12. 2022 21:21

vera napsal(a):

vrabčák napsal(a):

Lennno, chodila jsem do tajného skautu - pod hlavičkou Pionýra. To bylo to nejkrásnější období. :godlike: Později byl oficiálně povolený Junák, ale ne na dlouho... :(
Historii si můžeš přečíst na internetu.

Tak my jsme měli opravdového Pionýra.....pionýrský šátek na krku, jednou jsme skákali na kry a promočili si boty, vycpali jsme si je pionýrskými šátky, než jsme došli domů...............řešilo se to ve školy, důtky, 2 z chování, rodiče do školy......jak jsme mohli tak znevážit

já měla ráda čtvrtky.........to se prodávalo maso a stála se fronta, šla jsem z družiny ve 14 h a stoupla si do fronty, matka přišla v 16
a koupila maso-muselo se koupilt vepřové i hovězí
bylo nás tam dost děcek ...........poslouchaly jsme, co si lidi povídají........dohlížel jeden pán z naší ulice, navlíkl si pásku s LM a říkal prodavačce, že je to početná rodina, ať přidá............nebo, že v domácnosti jsou jen 2, že moc nepotřebují.......
hádali se a občas se i porvali..............teď jsme na to při srazu ZŠ vzpomínali

Tak u nás bylo maso každý den. Ale pamatuji se na občasné fronty na nuceném výseku (měli tam prý i koninu). mamka tam teda nikdy nenakupovala, ale  prodejna byla před školou.

Judyna — 10. 12. 2022 21:25

Já mám jeden nepříjemný zážitek ze základky. Bylo to ještě na prvním stupni. Do vedlejší třídy chodila taková malá kulatá holčička a děcka ji hlavně o přestávce dost trápila. Vzpomínám, že ji jednou o přestávce nahnali do kouta a ona tam vyděšeně stála. Já stála opodál, ona těkala očima z jednoho na druhého a nikdo jí nepomohl. Ani já. Doteď se za to stydím. Občas ji potkám a vždycky mám ten pocit studu.

AndreaP. — 10. 12. 2022 22:30

Vzpomínky na základní školu, její kolektiv a celkově ty roky jsou asi ty nejhezčí, později na střední škole ani na VOŠ už to takové nebylo.

Ač to bylo paradoxní, asi mnozí pamatujete, branná výchova, to nás bavilo. Zkoušení masek, měření nosu, plížení se tak, aby nás nebylo vidět, skákání v pytli .... atd.

Celkově učitel byl autorita, ale v dobrém. Neexistovalo to, co se děje dnes, abychom si doma stěžovali, že nám někdo ve škole něco řekl, ještě bychom dostali z druhé strany, jak se říká. Učitelé byli sice přísní, ale spravedliví, alespoň tolik má zkušenost.

Pamatuji si dodnes, i když je to velmi smutná vzpomínka, jak nám ve třetí tříde zemřela naše třídní učitelka (tragicky zahynula při dopravní nehodě, auto řídil její syn). Celá třída jsme šli pochopitelně na pohřeb, před rakví, neptejte se mě proč před, netuším. Pohřeb se konal v kostele, doba komunistická, všechny učitelky - kolegyně zůstaly během obřadu před kostelem, dovnitř prostě nesměly.

O pár let později, tuším cca 8. třída, přišla sametová revoluce. V těchto hektických dnech do třídy vplula paní učitelka (tehdy ještě tedy soudružka učitelka), která nám sdělila, že toto už neplatí, že od nynějška je to paní učitelka. Také ruština se přestala vyučovat a místo toho přišla angličtina.

Základku jsme skončili pořádným mejdanem a iluzí, jak máme celý krásný život před sebou a jak nám celý svět leží u nohou. Kdybychom jen tušili tenkrát, co vše nás čeká :D

vera — 11. 12. 2022 8:30

Judyna napsal(a):

vera napsal(a):

vrabčák napsal(a):

Lennno, chodila jsem do tajného skautu - pod hlavičkou Pionýra. To bylo to nejkrásnější období. :godlike: Později byl oficiálně povolený Junák, ale ne na dlouho... :(
Historii si můžeš přečíst na internetu.

Tak my jsme měli opravdového Pionýra.....pionýrský šátek na krku, jednou jsme skákali na kry a promočili si boty, vycpali jsme si je pionýrskými šátky, než jsme došli domů...............řešilo se to ve školy, důtky, 2 z chování, rodiče do školy......jak jsme mohli tak znevážit

já měla ráda čtvrtky.........to se prodávalo maso a stála se fronta, šla jsem z družiny ve 14 h a stoupla si do fronty, matka přišla v 16
a koupila maso-muselo se koupilt vepřové i hovězí
bylo nás tam dost děcek ...........poslouchaly jsme, co si lidi povídají........dohlížel jeden pán z naší ulice, navlíkl si pásku s LM a říkal prodavačce, že je to početná rodina, ať přidá............nebo, že v domácnosti jsou jen 2, že moc nepotřebují.......
hádali se a občas se i porvali..............teď jsme na to při srazu ZŠ vzpomínali

Tak u nás bylo maso každý den. Ale pamatuji se na občasné fronty na nuceném výseku (měli tam prý i koninu). mamka tam teda nikdy nenakupovala, ale  prodejna byla před školou.

No, to byl rok 1962................v masně maso 1x týdně a to bylo v Brně-Tuřanech......................

vera — 11. 12. 2022 8:34

moje dětství................nejkrásnější období mého života................s úžasnými rodiči
přišla jsem domů, práskla s aktovkou a už mě nebylo................příchod domů v 7 večer

vrabčák — 11. 12. 2022 11:32

Taky jsem byla jiskra a pionýrka, jako většina třídy, ale program na schůzkách mě moc nebavil, tak jsem se postupně vytratila.
Všechno je v lidech; do skautu jsme chodili skoro všichni ze třídy. Schůzky, výpravy (výlety) i tábory byly vždycky moc zajímavé, vedoucí to měli promyšlené, zažívali jsme spoustu dobrodružství, legrace, hodně jsme zpívali s kytarou u ohně, ve vlaku, při každé příležitosti. :D  :hjarta: Později jsem i vedla světlušky.
Moje sestra je, Judyno, jiná povaha. Taky s námi jezdila, ale tolik ji to nebralo.
Máme třídní srazy, ale při kulatých výročích i skautské.
Věro, každodenní lítání venku, vybika a brázdění okolí na kole bylo pro nás samozřejmostí. Úkoly se nějak stihly, s učením jsme to tedy rozhodně nepřeháněli, to až těsně před přijímačkami na SŠ  a pak tam. Dnešní děti vymetají kroužky (pokud na to ovšem rodina má) a svobodné běhání venku snad vůbec neznají...  :(

LENNNA — 11. 12. 2022 12:29

AndreaP. napsal(a):

Vzpomínky na základní školu, její kolektiv a celkově ty roky jsou asi ty nejhezčí, později na střední škole ani na VOŠ už to takové nebylo.

Ač to bylo paradoxní, asi mnozí pamatujete, branná výchova, to nás bavilo. Zkoušení masek, měření nosu, plížení se tak, aby nás nebylo vidět, skákání v pytli .... atd.

Celkově učitel byl autorita, ale v dobrém. Neexistovalo to, co se děje dnes, abychom si doma stěžovali, že nám někdo ve škole něco řekl, ještě bychom dostali z druhé strany, jak se říká. Učitelé byli sice přísní, ale spravedliví, alespoň tolik má zkušenost.

Pamatuji si dodnes, i když je to velmi smutná vzpomínka, jak nám ve třetí tříde zemřela naše třídní učitelka (tragicky zahynula při dopravní nehodě, auto řídil její syn). Celá třída jsme šli pochopitelně na pohřeb, před rakví, neptejte se mě proč před, netuším. Pohřeb se konal v kostele, doba komunistická, všechny učitelky - kolegyně zůstaly během obřadu před kostelem, dovnitř prostě nesměly.

O pár let později, tuším cca 8. třída, přišla sametová revoluce. V těchto hektických dnech do třídy vplula paní učitelka (tehdy ještě tedy soudružka učitelka), která nám sdělila, že toto už neplatí, že od nynějška je to paní učitelka. Také ruština se přestala vyučovat a místo toho přišla angličtina.

Základku jsme skončili pořádným mejdanem a iluzí, jak máme celý krásný život před sebou a jak nám celý svět leží u nohou. Kdybychom jen tušili tenkrát, co vše nás čeká :D

Andrejko, mám velmi podobné vzpomínky! Já teda tisíckrát víc milovala dobu středny, to byly nejkrásnější roky. Sladkých -nácht. Ale základku mám také ráda a také hezké vzpomínky.
- přesně, učitel byl autorita a to jak pro nás žáky, tak i pro rodiče a velká škoda, že to neplatí i dnes. Pamatuji i přísné učitele, občas někdo schytal lepáka, občas po někom přiletěly klíče, občas zatahání za ty jemné vlasy u obličeje a bylo to podle mého v pořádku.
- já byla při převratu asi v 5. třídě (nebo 6?) a z té doby pamatuji hlavně na to, jak všichni učitelé (nebo většina) začali nosit připnutou stužku trikolory a opravovali nás, že jim nemáme říkat "soudružko učitelko" :) A z ruštiny se přešlo na němčinu a angličtinu, ti učitelé nás to učili a sami neuměli, byli jen pár lekcí před námi.
- a zakončení základky mejdanem a velkým očekáváním, že svět se točí jen kolem nás a leží nám celý u nohou.... to je přesné!

LENNNA — 11. 12. 2022 12:38

vrabčák napsal(a):

Taky jsem byla jiskra a pionýrka, jako většina třídy, ale program na schůzkách mě moc nebavil, tak jsem se postupně vytratila.
Všechno je v lidech; do skautu jsme chodili skoro všichni ze třídy. Schůzky, výpravy (výlety) i tábory byly vždycky moc zajímavé, vedoucí to měli promyšlené, zažívali jsme spoustu dobrodružství, legrace, hodně jsme zpívali s kytarou u ohně, ve vlaku, při každé příležitosti. :D  :hjarta: Později jsem i vedla světlušky.
Moje sestra je, Judyno, jiná povaha. Taky s námi jezdila, ale tolik ji to nebralo.
Máme třídní srazy, ale při kulatých výročích i skautské.
Věro, každodenní lítání venku, vybika a brázdění okolí na kole bylo pro nás samozřejmostí. Úkoly se nějak stihly, s učením jsme to tedy rozhodně nepřeháněli, to až těsně před přijímačkami na SŠ  a pak tam. Dnešní děti vymetají kroužky (pokud na to ovšem rodina má) a svobodné běhání venku snad vůbec neznají...  :(

I my jsme lítali celé dny venku, s klíčem na krku, často se nám nechtělo večer ani domů. Máš pravdu, že dnešní děti většina jen kroužky, často proto, že musí a všechen možný čas jinak doma na mobilu, počítači.

vera — 11. 12. 2022 16:13

běž ven.................je trest pro dnešní děti
chtějí být doma a nejraději čumět na tv, tablet, mobil................to mě bere čert
a na co se dívají v tv..............na 14 puberťáky, jak žerou brokolici, která jim leze z uší a nosu.......

Palomita — 12. 12. 2022 7:37

vera napsal(a):

běž ven.................je trest pro dnešní děti
chtějí být doma a nejraději čumět na tv, tablet, mobil................to mě bere čert
a na co se dívají v tv..............na 14 puberťáky, jak žerou brokolici, která jim leze z uší a nosu.......

vero, u nás to bylo včera jak za našich dětských let. Venku tma a kosa a děcka nechtěla jít domů. Nejvíc jsem se nasmála, když si maminka jednoho z děcek posteskla, že její dítě tam muselo mrznout, když mu ostatní nedovolily jít domů, protože by se to pak celé rozpustilo. Pobavilo mě, že děti měly pravdu (opravdu jsme čekali na prvního navrátilce a že se půjde domů - všichni přespolní) a taky ta jejich soudržnost. Myslím si, že to často není až tak o dětech, jako o rodičích, kteří dnes mnohdy musí kontrolovat každou vteřinu, co jejich dítě vlastně dělá a hlavně mu říkat co a jak má dělat. A děti pak logicky volí cestu nejmenšího odporu.
Naše děti můžou všechno, ale nemají s kým, protože v jiných rodinách to děti nemají dovolené. Dítě si nemůže jít hrát ven, nebo nedej bože do lesa. Ne, pouze doma na zahradě. Věřím tomu, že okolí si o nás myslí, že se o své děti nestaráme, ale to že jim neřídíme každou minutu jejich života přece neznamená, že nás nezajímají. Naopak. Je jen přirozené, že děti chtějí trávit čas se svými vrstevníky a jestliže ten nemůže to a ten zas tamto, je ideální se sejít online při nějaké hře a komunikovat tímto způsobem. Byla bych mnohem radši, kdyby šly lítat ven, ale jednoduše nemají s kým, takže v tomto ohledu jim pak zbývá jen ten mobil. Ale ano, máš pravdu, říct našemu klukovi "běž ven", když ostatní jsou pouze online, bral by to jako trest. Ovšem když můžou ven i ostatní, neudrží ho doma nic :D

Palomita — 12. 12. 2022 7:47

vrabčák napsal(a):

Taky jsem byla jiskra a pionýrka, jako většina třídy, ale program na schůzkách mě moc nebavil, tak jsem se postupně vytratila.

My měli (asi) dobrý program jisker i pionýra. Chvilku jsem chodila do jiskřiček. Ovšem když na nás vytáhli, že musíme složit slib, tak jsem rychle vycouvala. Odcházela jsem s tím, že pokud jim nestačím já, tak na mém slibu také nezáleží a bylo po jiskrné kariéře :D

vera — 12. 12. 2022 8:10

lepší je to v zimě.................bruslení, sáňkování i lyžování............mají 5 min. od baráku, to jdou

loni dokonce....................bruslila celá ulice na takovém mokřidle, velcí to každý den upravovali, polévali vodou.......super
vozili jsme tam na sáních čaj někteří i cukroví..............od té doby se srdečně zdravíme
nezapomenutelný zážitek....................dřív jev zcela normální

vrabčák — 12. 12. 2022 16:58

Palomito, to je :supr:, že vaše děti můžou venku dovádět téměř bez omezení.

Na program jisker si už vůbec nepamatuju, ale bylo to určitě nějak propojené se školou. Při slibu jsem dostala knížku Dětem od J. V. Sládka, s kresbami M. Alše; z té jsem měla velkou radost a mám ji ráda dodnes. :hjarta:
V pionýru nás vedla maminka jedné spolužačky. Byla až moc hodná. Když jsme měli schůzku ve škole, dost jsme ji zlobili, protože nás program nebavil. Venku to bylo lepší, ale jen takové běžné činnosti - procházka, závody v běhu... Naštěstí nás neotravovala s žádnými pionýrskými zásadami. :) Pionýrský slib jsme absolvovali v Leninově muzeu a všichni jsme byli patřičně hrdí. :jojo:
Ale skaut - to bylo pro nás něco úžasného od samého začátku. :godlike: A v člověku to zůstane napořád.

vrabčák — 12. 12. 2022 17:02

vera napsal(a):

lepší je to v zimě.................bruslení, sáňkování i lyžování............mají 5 min. od baráku, to jdou

loni dokonce....................bruslila celá ulice na takovém mokřidle, velcí to každý den upravovali, polévali vodou.......super
vozili jsme tam na sáních čaj někteří i cukroví..............od té doby se srdečně zdravíme
nezapomenutelný zážitek....................dřív jev zcela normální

Tak vidíš, Věro, že to jde i teď. :supr:
Připomnělas mi, jak tátové v zimě každý den polévali hřiště. Ovšem tehdy zimy bývaly skutečné zimy. :jojo:

LENNNA — 12. 12. 2022 18:23

Palomita napsal(a):

vrabčák napsal(a):

Taky jsem byla jiskra a pionýrka, jako většina třídy, ale program na schůzkách mě moc nebavil, tak jsem se postupně vytratila.

My měli (asi) dobrý program jisker i pionýra. Chvilku jsem chodila do jiskřiček. Ovšem když na nás vytáhli, že musíme složit slib, tak jsem rychle vycouvala. Odcházela jsem s tím, že pokud jim nestačím já, tak na mém slibu také nezáleží a bylo po jiskrné kariéře :D

U nás byl program také dobrý - alespoň já vzpomínám, že se mi tam líbilo. Stále jsme něco podnikali.
Já skládala i slib Jisker, pamatuji ho dodnes :D, ale k pionýrskému jsem se už nedostala a nepamatuji proč... jestli už byl konec nebo byl jiný důvod, nevím. Ale moc hezké vzpomínky, hodně jsme užili.

Palomita — 13. 12. 2022 6:48

vrabčák napsal(a):

Při slibu jsem dostala knížku Dětem od J. V. Sládka, s kresbami M. Alše; z té jsem měla velkou radost a mám ji ráda dodnes. :hjarta:

Je hezké, když má člověk takhle na co vzpomínat :)

Judyna — 13. 12. 2022 20:05

My se v Pionýru učili různé věci o přírodě, uzly, morseovku, druhy rostlin a zvířat a hodně jsmme chodili ven. Ale jak říkám, bylo to organizované a já o moc raději lítala venku jen tak. Tábory pro mě byly noční můra, i když program býval pěkný.

demonikan — 17. 12. 2022 19:12

Já jsem jako dítě hodně lítal po venku. S klukama ze sídliště jsme hráli fotbal, hokej, tenis, jezdili jsme na kolech, i v parku, kam se nesmělo. V zimě jsme chodívali bobovat. Jednou jsme si postavili ze sněhu skokánek a skákali jsme na bobech, nebo jsme na nich zkoušli jezdit jako na snowboardu. Později jsme dost času strávili hraním počítačových her. Nedávno jsem na to s pár kamarádama vzpomínal. Shodli jsme se na tom, že to byl ztracený čas. Musím říct, že hraní na počítači mi nic nedalo. Jenom jsem tím zabil spoustu času, který jsem mohl strávit líp.

demonikan — 17. 12. 2022 19:19

Celkem mě bavila výtvarka. Líbilo se mi tom, že jsem většinou neměl přesně nalajnované, co musím umět, ale mohl jsem něco tvořit podle sebe. Bavilo mě kreslení, občas jsem s pár lidma soutěžil, ale teď už nekreslím. Ani nevím proč, asi nemám moc čas, jiné zájmy a tak. Vydrželo to jednomu z kámošů, z části jedné jeho kresby mám profilový obrázek.

demonikan — 17. 12. 2022 19:23

Pardon, chtěl jsem to jako profilový obrázek, ale nepodařilo se mi to nahrát.

LENNNA — 18. 12. 2022 15:14

Judyna napsal(a):

My se v Pionýru učili různé věci o přírodě, uzly, morseovku, druhy rostlin a zvířat a hodně jsmme chodili ven. Ale jak říkám, bylo to organizované a já o moc raději lítala venku jen tak. Tábory pro mě byly noční můra, i když program býval pěkný.

Judyno, jak o tobě víme, že ráda podnikáš výlety či procházky, tak bych si tipla, že zrovna tobě se to bude líbit. Ale asi šlo o ty kolektivy, viď?

LENNNA — 18. 12. 2022 15:16

demonikan napsal(a):

Já jsem jako dítě hodně lítal po venku. S klukama ze sídliště jsme hráli fotbal, hokej, tenis, jezdili jsme na kolech, i v parku, kam se nesmělo. V zimě jsme chodívali bobovat. Jednou jsme si postavili ze sněhu skokánek a skákali jsme na bobech, nebo jsme na nich zkoušli jezdit jako na snowboardu. Později jsme dost času strávili hraním počítačových her. Nedávno jsem na to s pár kamarádama vzpomínal. Shodli jsme se na tom, že to byl ztracený čas. Musím říct, že hraní na počítači mi nic nedalo. Jenom jsem tím zabil spoustu času, který jsem mohl strávit líp.

Za nás ještě počítače ani nic podobného (mobily, tablety) vůbec nebyly a jsem za to moc ráda. Protože mám pocit, že bych se asi také nechala zlákat. Přitom venku naživo jsme užili více!

vrabčák — 18. 12. 2022 18:52

Ano, lítali jsme venku každý den, klidně až do večera. Příroda, hry s kamarády, sport. Stihli jsme úkoly i pomoc doma. :jojo:

Judyna — 25. 12. 2022 21:48

LENNNA napsal(a):

Judyna napsal(a):

My se v Pionýru učili různé věci o přírodě, uzly, morseovku, druhy rostlin a zvířat a hodně jsmme chodili ven. Ale jak říkám, bylo to organizované a já o moc raději lítala venku jen tak. Tábory pro mě byly noční můra, i když program býval pěkný.

Judyno, jak o tobě víme, že ráda podnikáš výlety či procházky, tak bych si tipla, že zrovna tobě se to bude líbit. Ale asi šlo o ty kolektivy, viď?

Jo, přesně.

demonikan — 4. 3. 2023 21:27

Já si třeba vzpomínám, že jsme měli ve škole plastové popelnice na odpad a bavili jsme se tím, že jsme je dali do výtahu a vozili je z patra do patra. Oblíbená zábava bylo ježdění na zábradlí a házení prakticky čímkoliv přes celou třídu.  v jedné třídě byly polštáře, kterýma jsme se mlátili, kdykoliv byla příležitost.
A kdysi po obědě v jídelně jsem si šel narazit obědy na další týden. Za mnou stály dvě holky. Chvíli se o něčem bavily, jaá jsem jim nevěnoval pozornost. Ta jedna mě pak přiložila k hlavě banán a začala mě tam říkat, že mám dát ruce vzhůru, jinak mě zastřelí, nebo nějaké takové blbosti. Chvíli jsem na to nereagoval, jenomže ona furt otravovala. Rychle jsem se otočil, skroutil jsem jí ruce za záda sebral jí banán a vlekl jsem ji pryč.Ta druhá se do mě pustila, abych ji nechal na pokoji, jenomže jsem ji ignoroval. Odtáhl jsem ji někam za roh chodby, aby nás náhodou neviděla nějaká učitelka. Povalil jsem ji na lavku, zaklekl jsem ji, aby se nemohla bránit a (asi šátkem, možná jejím, už si to přesně nepamatuju) jsem jí svázal ruce za záda. pak jsem jí dal banán k hlavě a řekl jsem asi něco v tom smyslu, že mě už nebude ohrožovat, nebo ji tím banaánem zastřelím. To už si taky přesně nepamatuju, ale asi to byla nějaká podobná blbost. Banán jsem jí sebral a šel jsem pryč. Obě holky za mnou vyrazily, aby mě zastavily a sebraly banán. Nakonec jsem jim ho vrátil. Byly z toho obě dost vyplašené, zjevně něco takového nečkaly. Když jsem je potom potkával, tak jsem si z nich dělal neustále srandu.  Obě se nějakou dobu urážely, ale pak jim to taky přišlo směšné.

Selima — 6. 3. 2023 10:49

My sme boli výberová škola aj trieda (teda, od tretej triedy), takže nejaké veľké vylomeniny nepamätám, ale hudobkárke sme schovlai v hudobnej miestnosti kvargle (=tvarúžky) za klavír, do koša a okien a potom sme sa bavili, keď sa snažila vyňuchať, kde to smrdí :rodna: . Chalani sa tiež ohadzovali mliečnymi desiatami, sáčky praskali a robili sajrajt po celej škole.... :rolleyes: Z toho dobrého spomínam na nácvik Snehulienky v angličtine (neprequapivo som hrala zlú kráľovnú :grater: :kapitulation: ), hoci som bola zamilovaná do Princa. Ale predstaviteľke Snehule som závidela som v dobrom - aj som jej požičala svoje princeznovské šaty :cool: . Aj sme si zaspievali pesničky z muzikálu. :storstark:

Selima — 6. 3. 2023 14:42

demonikan napsal(a):

Zajímavý zážitek byl, když byli ve škole na přednášce policajti. Zajímaly nás především pistole a samopal, neprůstřelná vesta a když nám brali otisky prstů, jejich naučná přednáška už tolik ne. Překvapilo mě jak je neprůstřelná vesta těžká.

Ja som - ešte za komančov - vybavila exkurziu do kasární... Chalani vliezli do tanku a mňa strašne bavilo, akí boli celí hotoví a nadšení :P :D . Mňa/ nás baby to nechávalo chladnými....

Selima — 6. 3. 2023 14:47

LENNNA napsal(a):

vrabčák napsal(a):

Taky jsem byla jiskra a pionýrka, jako většina třídy, ale program na schůzkách mě moc nebavil, tak jsem se postupně vytratila.
Všechno je v lidech; do skautu jsme chodili skoro všichni ze třídy. Schůzky, výpravy (výlety) i tábory byly vždycky moc zajímavé, vedoucí to měli promyšlené, zažívali jsme spoustu dobrodružství, legrace, hodně jsme zpívali s kytarou u ohně, ve vlaku, při každé příležitosti. :D  :hjarta: Později jsem i vedla světlušky.
Moje sestra je, Judyno, jiná povaha. Taky s námi jezdila, ale tolik ji to nebralo.
Máme třídní srazy, ale při kulatých výročích i skautské.
Věro, každodenní lítání venku, vybika a brázdění okolí na kole bylo pro nás samozřejmostí. Úkoly se nějak stihly, s učením jsme to tedy rozhodně nepřeháněli, to až těsně před přijímačkami na SŠ  a pak tam. Dnešní děti vymetají kroužky (pokud na to ovšem rodina má) a svobodné běhání venku snad vůbec neznají...  :(

I my jsme lítali celé dny venku, s klíčem na krku, často se nám nechtělo večer ani domů. Máš pravdu, že dnešní děti většina jen kroužky, často proto, že musí a všechen možný čas jinak doma na mobilu, počítači.

No, ono je blbé byť vonku sám - a nikoho by to ani nebavilo.... Dnes decká vonku proste NIE SÚ a tých pár, ktoré by von šli, sa musia nejako samy umelo zorganizovať... a aj to ešte skôr staršie, mladších proste nepustia.

Selima — 6. 3. 2023 14:58

Inak, ja som nebola veľmi lietací typ, radšej som si čítala doma. No naši ma občas vyhnali von a bolo fajn vedieť, že tam s najväčšou pravdepodobnosťou bude niekto, s kým sa zahrám.... Bola som iskra, pionierka, aj zväzáčka, ale nejako ma to nebralo. Skautské veci ma učil deduško (môj) a veľa som sa naučila z ABC-čka, ktoré bolo podľa mňa super. Okrem toho som milovala tajne pozháňané Rýchle šípy :hjarta: - viac ako Timura alebo iných kladných socialistických hrdinov. Na strednej som sama bola pionierska vedúca a bavilo ma to, akurát v Bratislave vtedy moc nebolo s deťmi kam ísť... ale nakoniec sme si nejako poradili.
Mäso bolo pomerne normálne, ale ovocie, lepšie sladkosti a hlavne oblečenie bol problém... A o dobrých knihách sme mohli dlho tak akurát snívať. Zasa bolo to ABC-čko, časopis Príroda a Spoločnosť (PaS), Dikobraz, Roháč a tak.

demonikan — 12. 3. 2023 19:13

Škoda, že už nejsou takové zimy, jaké bývaly, když jsem byl malý. Oblíbenou zábavou bývaly koulovačky. Většinou to byl boj o nějakou pevnost, mohlo to být cokoliv, vrchol kopce, strom obehnaný hradbou ze sněhu, zemní val... Kdo měl s sebou boby, ten měl výhodu, protože je použil jako štít. Jednou jsme se koulovali u obří dřevěné cívky na kabely. Po koulovačve jsme dostali nápad, že na to vylezem a budem na tom jezdit. Moc nám to nešlo. Taky jsme zkoušeli jezdit na bobech jako na snowboardu, nebo jsme si postavili ze sněhu malý skokánek na něm jsme skákali na bobech. Všichni jsme si přitom nabili zadky a jeden kluk zlomil rukojeť od bobů.
Taky jsme si vyráběli meče ze dřeva, někdy obalené kobercem či molitanem, štíty z překližky, nebo několika vrstev kartónu a stím jsme se šermovali. Brnění jsme neměli, sem tam si někdo udělal přilbu z papíru, která byla spíš jenom na okrasu. Rány takovou zbraní celkem bolely, obzvlášť zásah do prstů, ale pro zábavu musel člověk něco vydržet. Před tím, než jsme se šermovali takovýma zbraněma, tak jsme se mydlili obyčejnýma klackama, tím to bolelo víc. A taky jsme se museli mydlit trochu s citem, přece jenom jsme se tím mohli poranit. Ale pro zábavu jsme museli něco vydržet.

Judyna — 1. 4. 2023 21:05

Jé, vy jste ale měli vybavení....:D To my zůstali u těch klacků.

demonikan — 23. 4. 2023 19:52

Jednou jsme byli v lese na výletě, kde se nejprve strhla šišková bitva. Potom jsme se začali bít klackama. Každý se snažil najít si největší klacek, až to skončilo tím, že jsme zvedali do vzduchu větve, které měly tak kolem čtyř metrů, ale tím už jsme se nemlátili, spíš jsme soutěžili v tom, kdo uzvedne větší klacek a kdo s tím víc praští o zem. Jednou jsme byli na výletě někde na hradě, kde byli nějací šermíři a pučili nám skutečné kordy, kterýma jsme se šermovali. Ze začátku jsme se šermovali s citem, ale pak jsme se do toho dost vžili, tak nám to zas zabavili.