Je mi 32 let, jsem 13 let vdaná, mám se svým manželem 12 letou dceru. Před čtrnácti dny jsem přišla na jeho nevěru. Nejdříve přiznal, že si pouze píší SMS (podotýkám 13 SMS za den) a tvrdil, že jí nikdy neviděl atd........ Tohle vydržel tvrdit 6 dní. Snažila jsem se urovnat celý vztah tak, že jsem objednala víkend na horách, abychom si mohli promluvit a vše urovnat, takovou avantýru jsem mu byla asi schopná odpustit. Před odjezdem jsem však v PC (nešťastnou náhodou) našla jejich email, ve kterém si psali jak se milují atd.....nebudu to rozebírat, hodně to bolí. Když jsem na něj uhodila, přiznal, že s ní má vztah 5 let a že mají 2 letého syna. Asi jí miluje, alespoň to tvrdil v tom emailu, na můj dotaz zda jí miluje víc než mne odpověděl že neví a že asi jo. Byla to pro mne obrovská rána. Odůvodnění - nespokojenost v posteli. Nicméně i přesto jsem s ním odjela na hory, slíbil, že to s ní skončí atd.. Chybu nepřiznal, neomluvil se, neřekl, promiň ublížil jsem Ti. I když dosud se choval jako vzorný manžel (proto jsem nic nepoznala celých 5 let). Teď nevím co mám dělat?? Začíná se chovat tak, že s námi chce zůstat, znovu se ke mně hezky chová, večer když usínám tak mne objímá atd.... Nevím jest-li mu můžu znovu začít věřit, že to s ní tento čtvrtek (jak slíbil) skončí, že nepojedou dál tak, abych o tom nevěděla. V této chvíli jsem v takovém stavu, že ve chvíli kdy mu přijde SMS přemýšlím jest-li je od ní, přemýšlím jestli jí má opravdu rád, když jí nechal "samotnou" 5 let (z toho 2 roky s dítětem), ona je svobodná, bydlí u rodičů. Nikdy s ní nebyl přes noc, vídali se pouze dopoledne ve všední den a to nevím jak často. Mám hrozný pocit ponížení a i když jsem nic neprovedla já, tak i studu. Vím, že to nakonec budu muset vyřešit já, ale každá rada může být alespoň trochu malou podporou.

??? A co chceš ty, Danielo? Já vím, že bych mu nevěřila a s těžkým srdcem bych se s ním rozvedla. On podvádí nejen tebe, ale i tu druhou. Nejspíš vám oběma nalhává něco o lásce a možná, že se v tom opravdu plácá a má vás rád obě, ale neumí se rozhodnout...Já bych rozhodla za něj (to jsem ostatně udělala i ve svém životě a rozvedla se s mužem, který byl nezodpovědný a pak měl i milenku). Je třeba dobře promyslet, kde člověk udělal chybu a neopakovat ji v dalších vztazích. Já svého BM nečiním odpovědného za rozvod, i já na tom mám svou vinu, protože jsem viděla od začátku, že se o něj nedá opřít, ale omlouvala jsem ho....Myslím, bohužel, že se ten tvůj nezmění. Ale radu ti dát mohu - udělej to, co cítíš ty jako nejlepší. Neohlížej se na nikoho, mysli na to, co bys udělala ty. Zkus si říct, co bys chtěla jen a jen ty. To bude nejlepší řešení. I dceři můžeš váš případný rozvod rozumně vysvětlit, občas se stává, že dospělí si spolu najednou nerozumějí (podobně jako děti mění své kamarády, moje dítě tohle vysvětlení celkem přijalo, spolu s tím, že ho máme oba dál rádi a dokonce se v péči o něj po týdnu střídáme, taky mu je 12 let). Když se budeš ohlížet na dcerku, tak třeba zůstaneš, ale pokud ty sama nebudeš cítit, že chceš odpustit, zapomenout, zůstat a znovu věřit, nebude to k ničemu, spíš bych řekla ke škodě vás všech. Takový dlouhý mimomanželský vztah a s dítětem navíc bych já jako ženská neustála, to je podraz dost velký, už nejde jen o hloupé řešení něčeho, co doma nefunguje. A i kdyby vám to v posteli nefungovalo, tak to měl řešit s tebou, ne si najít babu a udělat jí dítě....

Nevím, jest-li podvádí i jí, když ona od začátku ví, že má manželku a dítě.

Daniela02:to je teda síla.l Najednou mi připadá můj problém nicotný. Danielko,tak tohle bych asi nerozdýchala. Tvůj M vede normálně dlouhodobý dvojí život. Já bych ho vykopla. Promiň tu upřimnost.

Daniela02 napsal(a):

Nevím, jest-li podvádí i jí, když ona od začátku ví, že má manželku a dítě.

No jistě že jí podvádí. Nebo ty myslíš, že ona se smířila s tím, že on má manželku (jako tebe) a další dítě? A že chce zůstat sama a jeho mít jako "vedlejšák"? Že ona nechce chlapa, který bude doma, aby ji pohladil, když ji celý svět nakope?....O tom pochybuju. Nejspíš jí krmí uši něčím podobným jako tobě....Já bych jí možná i vyhledala a zeptala se jí. A tuším, že bych se dozvěděla, že jí maže med kolem huby (jako mně) a pak by, chlapec, neměl šanci. ..... Já bych mu jí teda nedala už ani teď. Prostě šmytec! Nazdar!

Tu je každá rada drahá... Ja som väčšinou za pokojné riešenie, odpustenie, ďalšiu šancu, atď., ale tvoj nemôže fakticky urobiť hrubú čiaru za minulosťou(čo je,predpokladám, to, čo chceš ty a možno aj on) bez toho. aby zradil a zranil ďalšiu ženu - ale čo je oveľa dôležitejšie, aj vlastné dieťa. Dvojročné bábo ho určite potrebuje, neviem si predstaviť, že by sa zrazu prestal oňho starať, to by som si už toho chlapa nemohla vážiť... A keď sa bude naďalej starať, tak sa ty budeš len týrať, či mu ide len o decko, alebo aj o maminku. Krv nie je voda, moja. Asi by pomohol rozhovor v trojici, a potom sa rozhodnúť, čo ďalej(Možno ho ona vôbec nechce natrvalo, alebo on sa bojí žiť s ňou "načisto", bohvie... alebo ty si povieš, že nechceš prežiť zvyšok života so zimomriavkami zaakždým, keď M bude meškať 15 minút...)

To že s ním chce žít vím na 100%. Ptala jsem se ho, jest-li ho za celou dobu nikdy nepřesvědčovala, aby ode mne odešel. Řekl, že ano, že to chtěla. Proč neodešel a jak jí to odůvodňoval to nevím. Ale vím uričtě, že to nechci řešit i s ní, škoda že nejsem profesionální boxer v nejtěžší váze.

Danielo,
tak nevím to už i mě přijde opravdu trochu moc. Já sama se plácám v nevyřešené situaci, ale zjistit, že má manžel 5 - ti lelý vztah a ještě k tomu dítě ? To tě i obdivuju, že jsi to celkem ustála. Dítě bude pro něj navždy vazba s ní a to nezměníš a pak by záleželo na tobě jestli ustojíš jeho styky s dítětem a vlastně nebudeš vědět jak je to s maminkou dítěte. Já ti nemůžu radit, sama jsem trochu mimo a zatím bez nadhledu, já jen vím, že to dítě by pro mě byla obrovská překážka a s tou bych prostě žít nedokázala. Ale to je na každém, jak cítí, co všechno ustojí. A to že ti vlastně o ničem neřekl - že se mu narodilo dítě, to chce doboru dávku herectví, že jsi za celou dobu na nic nepřišla. To mi připadá jako veliký podraz. I když každý, kdo podvádí je podrazák, ale tady mi to přijde opravdu trochu moc najednou. Chtěla bych tě nějak podpořit, ale uvidíš sama, jak se to vyvine a pro jaké řešení se rozhodneš. Hodně sil, potřebujeme je všechny, kdo se s nevěrou potýkají...............

Danielo,
nemuzes mu znovu verit. Ma dvoulete dite se zenou, se kterou pet let udrzuje milenecky vztah. Pokud je odkopne, abys se ty citila dobre, je to hajzl. Pokud te bude utesovat a krmit dalsimi zvasty, aby te uchlacholil a je odkopnout nemusel, je to hajzl.
Znas nejakou treti moznost?

Danielo, ale jak to s ní může skončit, když mají dítě? Bude na něj platit, bude ho chtít vidět. Bude se muset (a bude chtít) se scházet i s jeho matkou. Je to další dítě tvého manžela, s kterým budeš muset celý život počítat. Rozhodně nejde zavřít dveře a tvářit se, že jeho přítelkyně a jeho dítě neexistují. Budeš se s tím umět vyrovnat, i když zůstane manžel s tebou?

To je situace... Kdyby ji miloval, už se s Vámi rozešel dávno. To Vy držíte trumfy, ne ona... Ona jen čeká na ty kradené chvilky... Ale Vy - máte nárok jako manželka a právo jako člověk, který hrál rovnou hru. Těžko radit. Kdybyste byla rozhodnutá neodpustit, nechala byste ho jít a neptala se.
Lituji víc ji, než Vás. Ona nemá nic, Vy všechno. Mohla jste se to nedozvědět a vše by šlo dál jakoby nic...
Ale Vám nikdo nemůže mít za zlé, nikdo se nesmí divit, když to ukončíte. Budete morální vítěz. Neptejte se nikoho. Nikdo Vám neporadí. To musíte sama.
Záleží, na čem se s mužem a s ní dohodnete. Udělejte to. Neoddalujte rozhodnutí. Budete se ničit psychicky navzájem. Nikam to nepovede.
Upřímně, zasloužila jste si to? Asi ne. Ale něco mu asi s Vámi chybělo, když to udělal. Možná máte vinu v tom, že jste moc mírná a hodná... To musíte vědět vy dva. A řešení najít taky sami...

Ahoj lidičky, moc Vám všem děkuji za Vaše rady. S tím dítětem to asi tak horké nebude, vzhledem k tomu, že není uvedený ani v rodném listě jako jeho otec. Matka prostě žádného otce neuvedla. Vůbec nechápu logiku jejího myšlení. M mi tvrdí, že mne miluje, že jsem to já se kterou chce zůstat a že dokáže ten druhý vztah ukončit i po tak dlouhé době. Trochu mi připadá, že z toho vztahu chtěl již dávno vycouvat, ale nevěděl jak a bál se všech důsledků.....i když ty si mohl domyslet. Přesně vím jak to určitě začalo, ona byla kamarádkou jeho kolegů z práce, někde se potkali a seznámili (M je docela hezký), ona hodila udičku a bylo jí jedno, že je ženatý a má dítě a on se prostě chytil na mladou holku, nevázanou a nabízející určitě nevšední sex........ To se mi to dneska hezky povídá po proplakané noci s naším psem v náruči. Ale je mi určitě lépe, když čtu, že alespoň někdo mi rozumí. Moc Vám všem děkuji.

Pandorraa napsal(a):

Danielo,
nemuzes mu znovu verit. Ma dvoulete dite se zenou, se kterou pet let udrzuje milenecky vztah. Pokud je odkopne, abys se ty citila dobre, je to hajzl. Pokud te bude utesovat a krmit dalsimi zvasty, aby te uchlacholil a je odkopnout nemusel, je to hajzl.
Znas nejakou treti moznost?

Tak toto Pan, bolo krátke, jasné a naozaj veľmi, bohužial pravdivé.

Danielo, je to všechno jen Tvoje věc, omlouvej si ho, jak chceš, říkej  " ona hodila udičku......" možná to pro Tebe dopadne přijatelně, držím Ti palce, ale není to ona, kdo zklamal.

Já tohle vím a v žádném případě ho neomlouvám - na to mi až moc ublížil, jen jsem chtěla napsat jak to bylo.

Daniela02: Bůhví, co jí napovídal, že ho ani neuvedla jako otce. Bůhví, jakýma slovíčkama jí omámil, co jí nasliboval....neumím si představit, že bych tohle udělala, to bych musela bejt pořádně do toho chlapa zblblá....nejspíš ho miluje, řekla bych, a pořád věří, že se od tebe odstěhuje, rozvede se....tahá vás za nos obě. A je to hajzl, jak napsala Pandorraa....to není občasný úlet, to je podvod, dlouholetý lhaní...já bych s ním být nemohla. Raději navždy sama než s takovým.

Danielo....tvůj muž prostě žije dvojím životem - a že se to profláklo- možná to chtěl, aby ses to i dozvěděla, už na to, vést dvojí život nemásíly. Dokud jsi ty nic nevěděla, vše OK, jemu vše vyhovovalo, když od vás neodešel ihned, neodešel a ni  při narození dítěte, ten nechtěl odejít nikdy.Ovšem mohla na něj mil. dotírat, protože bůhví, co vše ji nasliboval, a upřímně, možná tě i různě "očernil", aby ona mohla chudáčka litovat.....no a možná ji už taky došla trpělivost...jenže M. viditělně nechce nic měnit, nic řešit, proto to řešení přesouvá na vás, na dvě ženy jeho srdce...a holky, poraďte si, nebo se poperte...Co dělat? Jak se zachovat?No,  těch možností je dost, a radím ti: TY zapřemýšlej, co by TOBĚ v nastále situaci vyhovovalo a za tím si jdi.Jednoduše buď sobec a neohlížej se na nikoho jiného - nakonec  ani tvůj manžel, ani jeho milenka se na tebe taky neohlíželi.
Jak psala PAN, v každém případě je to hajzl .Tečka.No, ale není  jen on, tyto a podobné situace se dějou  ve víceropřípadech.
Píšeš, že cítíš stud a ponížení- zkus toto překousnout, stud a ponížení bys měla cítit v případě, že jsi něco provedla, vyvedla.....Cítí tvůj muž stud?Samozřejmě, že ne, určitě si připadá jak sameček, hřebeček a ještě mu kamarádi poplácávají po rameni, jak je dobrej!!!!!
No, to jsi asi slyšet nechtěla, ale chci tobě naznačitže holt se tedy  něco stalo, s tím vědomím už budeš žít, ať váš vztah dopadne jak dopadne( jak ty budeš chtít) - ale musíš se přestat tím užírat, protože věř mi,  ve chvíli, když se to profláklo, jemu se ulevilo. Starost z něj spadla a čeká, jak ty budeš reagovat.
A jestli ti bude slibovat, že ji necha, tak tomu nevěř....

Doufám, že mě tu neukamenujete, ale nedá mi to a Daniele02 také napíšu svůj příběh. Je takřka stejný jen naše manželství je 13let, syn má 12, holčička 2 a s tou svojí slečnou to náš VELKY TATA, jak mu říkám já je již asi 9 let. A aby těch čísel nebylo málo tak si slečna pořídila také holčičku, ta má teď 3,5roku a po té co zjistila naši malou, tak i chlapečka, ten má 1 rok. O jejich sladkém tajemství jsem se dozvěděla když jsem byla 4,5 měsíce těhotná se svoji princeznou. Ano nejspíše namítnete, že by jste ho zabili, ukamenovali, spálili, rozprášili a zbytek popela udupali do země. Ale já se na to vykašlala. Dospěla jsem k závěru, že za něj jeho problémy řešit nebudu, jsou to výhradně JEHO problémy. Já žiju pro své děti, rodiče, přátele. A nakonec musím přiznat, že jsem také doposud nepotkala žádného muže, který by ve mě vyvolal ten neuvěřitelný pocit bezpečí. Ano opět musím přiznat, že s největší pravděpodobností je vina na mé straně, neb jak praví mé kamarádky: mužů je hodně, to jen ty jsi schopna z té 100 vždy vybrat toho jediného hajzla.
Zkrátka pokud mám na své cestě potkat muže, který bude stát za to, pak to ráda vyřeším, do té doby
nechám toho našeho VELKEHO TATU dělat co chce a já si to budu dělat taky. Mám totiž obrovský pocit, že nejsem na světě od toho, abych tu ztrácela čas řešením problému, jestli má být s námi, nebo odejít k ní. Ať si to panáček vyřeší sám. A jak ho tak pozoruju, je z toho ulítanej a unavenej a myslím, že nakonec to bude opravdu tak, že si bude muset on sám přiznat, že to ON udělal chybu a ani JA a ani ONA to řešit nebudeme.
Takže mila Danielo02, to rozhodnutí je na tobě, pokud chceš svého muže, tak bojuj. Pokud cítíš potřebu ho vyhodit a nevidět, udělej to. Pokud ještě nevíš, pak v tom nehledej problém, jedno ráno se probudíš a budeš vědět co máš udělat. Také mi radily všechny mé kamarádky, jak by ho vyhodily a obraly o majetek ........ a víš co, když pak zjistily nevěru u svých choťů....... ale ano, prosily, plakaly,
hubly, sexovaly co to šlo, jen aby ho utvrdily v tom, že ony jsou lepší než ta druhá....... a to já třeba nemůžu, nechci někoho přesvědčovat o své velikosti a důležitosti, buď mě ta osoba chce, nebo ne.
A dnes.....dnes můj drahý chodí světem a lidem na potkání vykládá, jak má báječnou ženu.... tak to je teda for, zkrátka je to jen chlap.....malej kluk, co neví....tápe....rozbíjí okna a pak utíká k mamince....a já jsem holt ta jeho dušička na konci, která mu utře nos, dá teplej čaj, kolem krku dá šálu a dohlíží na něj z okna....asi budu blbá, ale já tvrdím, že pokud někoho máte rádi, potom ho máte rádi na pořád.¨

Takže pokud jsem v někom z vás vzbudila vlnu vzteku, pak se omlouvám, ale už od malinka jsem byla divná a moc jsem lidi kolem "chápala".... vždy jsem říkala:"oni za to nemůžou, oni to tak nemyslej".
Možná jen patřím do ústavu....
Ale je tu taky druhá strana mince.... a to je ta, že za všechno co je v partnerství mohou oba, ne jen jeden...

Tora,
moje řeč..
píšeš:j e z toho ulítanej a unavenej a myslím, že nakonec to bude opravdu tak, že si bude muset on sám přiznat, že to ON udělal chybu a ani JA a ani ONA to řešit nebudeme.... ano   já situaci neřešila, zatím si ji vyřešila ona (raději se svým mužíkem, kde je to jasné, než s mým, kde jsem prostě já.Tečka)

A že za vše mohou oba...ano, to je pravda, ale...ale ano, ale v žádném případě nelituju, jak jsem se kdy choval a co jsem dělala, či nedělala, protože ...to nelze říct ve třech větách..

Toro, protože jsem sobec ( teď mi to došlo, co mi manžel v rozčílení několikrát řekl - a to má pravdu) a myslím jen na sebe - a to jsem tedy ráda, že je to tak a myslím a jednám podle toho, co se mi líbí a co sama chci . Howgh

Omlouvám se, že jsem nepřečetla všechno...jen první...pak sem tam a příspěvek od TORY...s tím naprosto souhlasím.
Taky jsem na tom tak nějak... Manžel, dlouhodobý vztah, nemanželské dítě, dvě v manželství...

Teď s NÍ nejspíš není, takže byl i pocit vítězství... Ale zřejmě jsou jiné...nebo jěště ona? Nevím, nevěřím, žiju podle sebe a on ať si vylíže, co zpískal...

Do prkýnek, Michaelo, já to chci taky umět...myslím na všechny jen ne na sebe...jinak bych už asi byla "za vodou"...

Tora: Máš to v hlavě srovnaný, to se musí nechat. Na jednu stranu to obdivuju, protože já bych se s chlapem, který má dlouholetý vztah jinde a s dětma k tomu, já bych se necítila v bezpečí. Já bych to brala jako hroznej podraz a šla bych od toho, neudýchala bych to, i když taky dobře vím, že za nevěru mohou oba.....ale takovýhle paralelní vztah...to bych fakt nemohla. Jak napsala Daniele02 Pandorraa - kdyby jí nechal (s dětmi), měla bych ho za hajzla. Když by ji nenechal, taky bych ho měla za hajzla, za ty léta podvádění a lhaní.....takže já bych ho nechtěla...napořád bych v něm viděla právě toho "kluka, co rozbíjí okna a pak utíká k mamince"...nemohla bych v něm vidět partnera.

Danielko,
až teď jsem si přečetla tvůj příběh. Nejede mi doma internet a v práci teď nestíhám..

Já se svojí povahou bych mu už nikdy nevěřila, zůstala bych jedině ,kdybych na něm byla nějak moc finančně závislá. Ale jak se znám, určitě bych s ním nezůstala. Máš to chudáku tvrdé. Nevím, co se tu dá poradit. Musíš přemýšlet opravdu o tom, co chceš ty, co chce on není důležité, mysli na sebe. Naši nevěrní chlapi nás vůbec nešetří.

Eva36 napsal(a):

Tora: Máš to v hlavě srovnaný, to se musí nechat. Na jednu stranu to obdivuju, protože já bych se s chlapem, který má dlouholetý vztah jinde a s dětma k tomu, já bych se necítila v bezpečí. Já bych to brala jako hroznej podraz a šla bych od toho, neudýchala bych to, i když taky dobře vím, že za nevěru mohou oba.....ale takovýhle paralelní vztah...to bych fakt nemohla. Jak napsala Daniele02 Pandorraa - kdyby jí nechal (s dětmi), měla bych ho za hajzla. Když by ji nenechal, taky bych ho měla za hajzla, za ty léta podvádění a lhaní.....takže já bych ho nechtěla...napořád bych v něm viděla právě toho "kluka, co rozbíjí okna a pak utíká k mamince"...nemohla bych v něm vidět partnera.

Nedá mi to, nezareagovat.
To, co psala Tora, to je ta třetí cesta. Možná ji naplňují její děti, možná cítí, že je pro svého muže ta nejdůležitější, možná i on jí dává něco, co ona teď ještě potřebuje, je prostě spousta "možná", o kterých my nevíme.
Je to její způsob "řešení", který jí teď zřejmě neubližuje a pokud začne, myslím, že ona to zvládne.
Prostě ona žije, je sama sebou.

Holky, všem Vám moc děkuji za všechny slova, která jste napsaly. Teď jsem ve stádiu tichého pozorovatele našeho vztahu, v této chvíli nic neřeším, pouze přemýšlým, koukám kolem sebe, dívám se na něj - jak se chová, co dělá atd.............. a zjišťuji spoustu věcí, které se zatím ještě bojím napsat. Antidepresiva jsem raději přestala brát, byla jsem po nich jak po týdenním tahu. Teď už budu muset jít, ale večer (až M bude v práci) napíšu víc. Zatím hezký den.;):lol:

meya: Jo, já to umím pochopit. Jen já bych to nechtěla, takový život. Abych byla spokojená, rozešla bych se s ním. Ale chápu, že Tora je spokojená takhle.

meya napsal(a):

Nedá mi to, nezareagovat.
To, co psala Tora, to je ta třetí cesta. Možná ji naplňují její děti, možná cítí, že je pro svého muže ta nejdůležitější, možná i on jí dává něco, co ona teď ještě potřebuje, je prostě spousta "možná", o kterých my nevíme.
Je to její způsob "řešení", který jí teď zřejmě neubližuje a pokud začne, myslím, že ona to zvládne.
Prostě ona žije, je sama sebou.

Ano, take si to myslim, treti cesta bezpodminecne lasky, ktera Tore prinesla klid a prave ten pocit bezpeci...
Ja ji moc fandim, ona nezene sveho muze do toho, aby byl "hajzl", ona ho ma proste rada :)

Pandorraa napsal(a):

meya napsal(a):

Nedá mi to, nezareagovat.
To, co psala Tora, to je ta třetí cesta. Možná ji naplňují její děti, možná cítí, že je pro svého muže ta nejdůležitější, možná i on jí dává něco, co ona teď ještě potřebuje, je prostě spousta "možná", o kterých my nevíme.
Je to její způsob "řešení", který jí teď zřejmě neubližuje a pokud začne, myslím, že ona to zvládne.
Prostě ona žije, je sama sebou.

Ano, take si to myslim, treti cesta bezpodminecne lasky, ktera Tore prinesla klid a prave ten pocit bezpeci...
Ja ji moc fandim, ona nezene sveho muze do toho, aby byl "hajzl", ona ho ma proste rada :)

Jsem ráda Pan, že jsi to napsala.
Ona ho má jednoduše ráda.
pa

Meyo,
vzdyt to je presne to, co tu neunavne hlasam od zacatku: bezpodminecna laska. Ne vsichni jsme ji schopni, kazdy resime vztahy po svem. Jak to vyresila Tora je mi nesmirne sympaticke. Ona zije svuj zivot a to je moc dobre :)

Ahojky holky, tak jste mi vážně udělaly radost, fakt jsem se bála, že se do mě pustíte a budou létat kameny i kamínky, ba dokonce i kus skály jsem čekala.

A že ho mám ráda...jo mám...je to někdo kdo plní má přání a stojí při mě a holt ho nebudu odsuzovat jen proto, že je chlap...

A taky se musím přiznat, že jsem se na celou věc dívala i z jiné stránky a to tak, že pokud je můj problém pouze jeho nevěra a jeho nemanželské děti, pak jsem možná opravdu šťastná. Ano asi namítnete, že mám mozek na procházce, ale taky mě mohlo potkat něco hroznějšího, třeba nemoc mých dětí, rodičů, smrt blízké osoby, taky by mohl být alkoholik a věšechny nás tu mlátit, taky by mi mohl lékař oznámit, že já to mám za pár......... moje kamarádka říká, že tohle by si mohli říkat všichni, ale já si opravdu myslím, že i když nevěra bolí, tak to není to nejhorší a navíc já stála mému muži za to, aby si mě vzal, moje děti a já mu stojíme za to, aby neodešel. A ta slečna mu nestála za to, aby se rozvedl a ani její děti ji nepomohly k tomu, aby si ji vzal.
Celé mě to momentálně mrzí z pohledu všech 4 dětí. Jednoho dne zjistí, že jim lhal všem.... a myslím, že teprve potom chlapec zjistí co vlastně provedl.
Každopádně žijeme sami za sebe a ti chlapi by měli být pro radost a ne pro trápení a tak si je představte jako obložený talíř a zkrátka to co nechcete, nechejte na okraji a ten zbytek si pěkně spapejte a užijte, dejte si k tomu voňavoučký rohlíček, či chlebík a kdo chce třeba opečený toustík a když k tomu kouknete z okna, zjistíte, že svět je báječné místo a je jen na vás, zda budete utrácet svůj čas něčím nevýznamným, nebo ho budete žít naplno. A to je myslím to nejlepší.
Takže já si teď půjdu hrát na kuchařinku, neb má malá princezna chce vařit polívku, to zas bude legrace. A vy se držte. Zatím pá...

Tora, nevidim ziaden dovod, preco by ta tu mal niekto ukamenovat... je to tvoj zivot a tvoje rozhodnutie. ty si si vybrala takuto cestu a ako vidim, si na nej stastna. a to je predsa to najdolezitejsie...
tiez si myslim, ze nevera nie je dovodom na rozchod. skor to spravanie sa dotycneho, ktory podviedol. a niektore veci su omnoho horsie ako nevera (ako sama pises - alkohol, bitky, hadky...)
obdivujem ta za to, ze to takto dokazes vsetko prijat a zit. nevidim v tom nic zle. to "obdivujem" myslim ozaj v pozitivnom slova zmysle...
len by ma zaujimalo ako teraz vlastne zijete s manzelom? viem, ze ty nebudes riesit jeho problemy, ale riesi ich on? alebo mu to takto jednoducho vyhovuje?

tora napsal(a):

Ahojky holky, tak jste mi vážně udělaly radost, fakt jsem se bála, že se do mě pustíte a budou létat kameny i kamínky, ba dokonce i kus skály jsem čekala.

A že ho mám ráda...jo mám...je to někdo kdo plní má přání a stojí při mě a holt ho nebudu odsuzovat jen proto, že je chlap...

A taky se musím přiznat, že jsem se na celou věc dívala i z jiné stránky a to tak, že pokud je můj problém pouze jeho nevěra a jeho nemanželské děti, pak jsem možná opravdu šťastná. Ano asi namítnete, že mám mozek na procházce, ale taky mě mohlo potkat něco hroznějšího, třeba nemoc mých dětí, rodičů, smrt blízké osoby, taky by mohl být alkoholik a věšechny nás tu mlátit, taky by mi mohl lékař oznámit, že já to mám za pár......... moje kamarádka říká, že tohle by si mohli říkat všichni, ale já si opravdu myslím, že i když nevěra bolí, tak to není to nejhorší a navíc já stála mému muži za to, aby si mě vzal, moje děti a já mu stojíme za to, aby neodešel. A ta slečna mu nestála za to, aby se rozvedl a ani její děti ji nepomohly k tomu, aby si ji vzal.
Celé mě to momentálně mrzí z pohledu všech 4 dětí. Jednoho dne zjistí, že jim lhal všem.... a myslím, že teprve potom chlapec zjistí co vlastně provedl.
Každopádně žijeme sami za sebe a ti chlapi by měli být pro radost a ne pro trápení a tak si je představte jako obložený talíř a zkrátka to co nechcete, nechejte na okraji a ten zbytek si pěkně spapejte a užijte, dejte si k tomu voňavoučký rohlíček, či chlebík a kdo chce třeba opečený toustík a když k tomu kouknete z okna, zjistíte, že svět je báječné místo a je jen na vás, zda budete utrácet svůj čas něčím nevýznamným, nebo ho budete žít naplno. A to je myslím to nejlepší.
Takže já si teď půjdu hrát na kuchařinku, neb má malá princezna chce vařit polívku, to zas bude legrace. A vy se držte. Zatím pá...

Toro,
ty jsi hvězda. Moc hezky se mi četl tvůj příspěvek. Jsi ženská, která stojí pevně na zemi, na svých vlastních nohách a to je to, co u tebe obdivuji. Moc dobře víš, co je opravdová láska. Já už to vím taky, ale jsem z toho všeho ještě moc bolavá. Ale takovéto příspěvky mě moc povzbudí. On si stejně každý pro sebe vybere to nejlepší.
Jsi fajn.

Mne sa Torin postoj celkom páči, ale bála by som sa, že jej deti vyrastú v tom, že je to tak "normálne". Čo je normálne, to je celkovo dosť diskutabilné, ale skrátka by som nechcela, aby moje deti dospeli do partnerských vzťahov s presvedčením, že treba žiť v trojici/štvorici, prípadne doplňte podľa gusta, mať "paralelné" rodiny... Neverím, že sa to deti raz nedozvedia, chlapec už možno dosť skoro. Vieš si predstaviť, čo to s ním urobí? Zažila som priveľa žien, ktoré po sebe nechali šliapať(a zopár chlapov, ktorých bavilo šliapať) len preto, že im rodičia vtĺkli do hlavy sprostosti, alebo im dali úplne scestný životný príklad... Paradoxne - to, čo som ja ešte občas ochotná znášať, by som NIKDY NIJAKOVSKY neželala svojim deťom. Ale tým, že vidia, ako to ja "normálne" prežívam, stane sa to pre ne niečím správnym, a pripravujem im pôdu pre to, aby to tiež zažívali...
Pakáreň, aj s tými dvoma nevlastnými súrodencami...  Mimochodom, chcela by som len pre úplnosť dodať, že toho "ročního chlapečka" si nepoŕídila ona, ale mám pocit, že sa toho - minimálne 10 kubíkmi semena - zúčastnil aj tvoj manžel. Buď si ho nepoučila o antikoncepcii, maminko, alebo potom už neviem... Jedno dieťa sa ešte môže "prihodiť", náhoda je sviňa, ale dve? To je už plánované rodičovstvo.

smekám klobouk, toto by som nikdy nedokázala.

tora napsal(a):

Ahojky holky, tak jste mi vážně udělaly radost, fakt jsem se bála, že se do mě pustíte a budou létat kameny i kamínky, ba dokonce i kus skály jsem čekala.

A že ho mám ráda...jo mám...je to někdo kdo plní má přání a stojí při mě a holt ho nebudu odsuzovat jen proto, že je chlap...

A taky se musím přiznat, že jsem se na celou věc dívala i z jiné stránky a to tak, že pokud je můj problém pouze jeho nevěra a jeho nemanželské děti, pak jsem možná opravdu šťastná. Ano asi namítnete, že mám mozek na procházce, ale taky mě mohlo potkat něco hroznějšího, třeba nemoc mých dětí, rodičů, smrt blízké osoby, taky by mohl být alkoholik a věšechny nás tu mlátit, taky by mi mohl lékař oznámit, že já to mám za pár......... moje kamarádka říká, že tohle by si mohli říkat všichni, ale já si opravdu myslím, že i když nevěra bolí, tak to není to nejhorší a navíc já stála mému muži za to, aby si mě vzal, moje děti a já mu stojíme za to, aby neodešel. A ta slečna mu nestála za to, aby se rozvedl a ani její děti ji nepomohly k tomu, aby si ji vzal.
Celé mě to momentálně mrzí z pohledu všech 4 dětí. Jednoho dne zjistí, že jim lhal všem.... a myslím, že teprve potom chlapec zjistí co vlastně provedl.
Každopádně žijeme sami za sebe a ti chlapi by měli být pro radost a ne pro trápení a tak si je představte jako obložený talíř a zkrátka to co nechcete, nechejte na okraji a ten zbytek si pěkně spapejte a užijte, dejte si k tomu voňavoučký rohlíček, či chlebík a kdo chce třeba opečený toustík a když k tomu kouknete z okna, zjistíte, že svět je báječné místo a je jen na vás, zda budete utrácet svůj čas něčím nevýznamným, nebo ho budete žít naplno. A to je myslím to nejlepší.
Takže já si teď půjdu hrát na kuchařinku, neb má malá princezna chce vařit polívku, to zas bude legrace. A vy se držte. Zatím pá...

Kvítko, být sobcem, to tě život  třeba i naučí, víš, to je prostě můj druh sebeobrany...např. když manžel myslel, že na mě navalí svoje problémy se slovy co budeme dělat?Já vás mám rád obě - a další kecy tolik tady jako vejce vejci podobné-opáčila jsem já? Já nic, já problém nemám, to je tvůj problém ....a šla něco dělat ( nebo se otočila  a spala)....možná by uvítal,kdybych cosi konala, ale proč já? Proč jemu situaci zlehčovat?Konala bych až v případě, že mně by  něco dost vadilo!(jestli je nevěra  věc, která by měla či neměla vadit, je jiná otázka, zál. na jedincích - ale mně by urřitě daleko více vadila žárlivost,panovačnost,hrubost a násilí - to by ch pak řešila (a asi pěkně rychle)

Michaela.43: tak tak....a když je žárlivý a panovačný manžel ještě nevěrný....   :dumbom:  A je to! :D

Evo, tak to už je moc černých bodíků.....

TORO, JSI TŘÍDA, SMEKÁM PŘED TEBOU.....;)

Jo i mě se to líbí :-)

Toro,
naprostý souhlas s tebou, vždyť já taky říkam byla, či je to JEN nevěra - ano, člověk se na to musí opravdu umět podívat z nadhledu, jakmile se  mu to podaří, má v podstatě vyhráno.....

Ahoj holky, hlavně Danielo a Toro.
Také přidám svou trochu do mlýnka. Se svým přítelem jsem taky přežila jeho nevěru s následkem nemanželské dcery. Dohodli se, že milenka užívá antikoncepci, takže je to jaksi v pohodě, ale bohužel to byl z její strany úmysl, chtěla dítě, tak ho má.
My jsme se navzdory všemu po delším odloučení k sobě vrátili a zatím se nám vede dobře.
Jak psala Tora, mohl by být alkoholik, násilník apod.. Vím, že to není zanedbatelné, ale takhle si říkám, nechal se prostě oblbnout a věřil osobě, která  s ním až tak férově nejednala. Jinak je to slušný člověk, který mě má opravdu rád a vím, že nechci od sebe odhánět člověka, kterému na mě opravdu záleží.
O dceru se samozřejmě stará, platí alimenty a v rámci možností si ji bere.
Všem vám moc držím palce, ať se to vše nějak v dobré obrátí.

Zaslouží si, abyste ho odkolply obě současně a staly se dobrými přítelkyněmi
:dumbom::dumbom::dumbom:

Ahoj Danielo a Toro,

souhlasím s Torou. Je to dost těžké se povznést nad situaci a vše řešit s nadhledem. Důležité je mít v tu nejtežší chvíli  pro co žít a vše překonat. Po delší době se na to vše dívám jinak. Nevěrný manžel se také snaží, nepřinesl do našeho vstahu namanželské dítě. Snažila jsem vše neřešit horkou hlavou a scénu jsem udělala jen jednou, aby se přiznal, bylo to už neúnosné z mé strany.
Jediný problém mám (tedy asi máme) se sexem. Nějak mi jdou při tom hlavou myšlenky jaké to bylo s ní.
Držím palce zatím pa

jano kočí:
Vyprdni se na přemýšlení jaké to bylo s ní....úplně normální, jako s kterou koliv jinou a nehledej podrobnosti, nebádej, není to tvůj problém....je  s tebou, tak ať to bylo s ní jakékoliv, s tebou to prostě je. tečka.

Rozpustilá:
dobrý nápad, ale bohužel neznám žádnou M. a m. ( milenku a manželku), které by si padly okolo krku a staly se dobrými přítelkyněmi, naopak, kvůli tomu nepatrnému množství svalíku či masa, co má muž při sobě se z nich  stávají nepřítelkyně....nechápu, ale je to tak...

Já už se taky pokouším dlouho o nadhled.To dlouho znamená 1rok.Po celou tu dobu vím,že můj muž má rád jinou ženu v práci.Situace u nás je taková,že se manžel ke mne chová pěkně,komunikujeme spolu,spíme spolu,probíráme problémy všedních dnů.Tak proč mne dokáže rozhodit to,že po dnešním ranním milování jde na záchod s mobilem a píše jí.Prý už ho to pomalu přechází.Já si připadám jako slabá náhražka něčeho,po čem on touží.Takhle se dá žít?

Ivo,
takový nadhled obdivuji. Já to více než půl roku nevěděla. Když za ní večer šel,  kojila jsem, dítě v náručí, dal mi pusu a řekl pa! Tak to když mi došlo -  brečela jsem celou noc. Nadhled, po radách ostatních tady na babinetu, jsem udržovala dost dlouho (3 měsíce), až jsem vybouchla.  Řekl mi, že to s ní skončil měsíc před mým "vybouchnutím". Věřím mu. Taky ho to dost vzalo, až se rozbrečel. A to není žádný padavka.
Důvod proč byl s ní? Nepřitahovala jsem ho v těhotenství a kojením jako žena. Ubohost. Teď jsem četla v Playboy, že mužům klesá po narození dítěte testosteron a nemají tak velkou chuť na sex. U mého se to neosvedčilo.
Ivo držím pěsti. Pokud ti ON stojí za to tak to musíš vydržet. Ale je to slaboch, že se nedokáže rozhodnout. Moc ti psychicky ubližuje. Pa

Michaelo nejsem kočí, ale koci je to začátek prijimení, jinak mi říkali kocka a pak i kočka, ale to je fuk nezlobím se.

Ivo:
třeba jí píše, že se zrovna s tebou nádherně pomiloval!!!! ...Takže nadhled !!!a bodni na to, že leze na záchod s mobilem...to už má nacvičený z dřívějška - nechci ti mazat med kolem úst, každý je jiný, ale z vl. zk. ( to je  z vlastní zkušenosti) vím, že  m. taky má mobila furt u sebe, a nic - tedy zatím již nic...takže ty nejsi žádná slabá nahrážka, protože proč by se tvůj muž měl tedy zajímat o nějakou náhražku... Překousni problém mobil a partner a bude to OK....já se taky totiž o to snažím a fakt jsem došla k poznání, že to žere jen mě a rodina v poho a n ic se neděje...

Jano.koci
omlouvám se, ale vím, kdo jsi( tady na babinetu - ať máš nick jakýkoliv)
Víš, došla jsem tady na babinetu k poznání, že já toho svého chlapa nepředělám, že když bude chtít zahýbat dnes a denně s kýmkoliv či jen s jednou, že tomu prostě nezamezím, ať už větším všímáním, neustále otevřenou lednicí či neustálým podbízením sebe. Prostě bu%dto   zkusí cosi jiného něž doma a líbí a probíhá, nebo časem nelíbí a skončí, nebo prostě bude manžel vzorný jen se starostí o mě. Ale to musí chtít on a já to jakýmkoliv způsobem chování či jednání nedocílím.Takže  zbývá než se vyrovnat s nastálou situací a VHODNOU komunikací  manévrovat a doufat, že život půjde dál tím úvozem, kterým si JÁ představuju

Jano, žeš ho nepřitahovala v těhotenství....výmluva, výmluva...věř, že kdybys byla štíhlá jak twiggy, tak by ho určitě v tu dobu přitahovaly baculky....

Michaelo,máš pravdu žere to fakt jenom mne a ostatní v poho.Můj problém teď už asi není ten můj muž,ale já sama která se nedovede toho ,,žraní zbavit,,.Ale je fakt,že už to žere míň a míň.Štve mne to,že nedokážu dělat,že nic.Jak se to má udělat,nehnout ani brvou.MNE hrkne v žaludku,řeknu mu ,že už s ním nebudu a ať si jde tam,kde si bude moct v klidu psát zprávy z gauče.Já vím,že odejít nechce a vím taky,že ani já ho vlastně doopravdy nevyhodím.Tak PROČ to dělám!!!Půjde mi to někdy?.Já si připadám,že za mne mluví úplně někdo jiný...Vždyť já ho mám ráda i s tím,že se ,,mi,, zaláskoval.

Ahojky holky,
chlapi jsou slaboši, jsou holt naprogramovaní tak, že kdyby měli v ruce kyj, tak klidně vymlátěj půl hospody a nemají problém, ale vybrat z dvou či více žen jednu...to jim nejde...a taky nikdy nepůjde, nejsou obdařeni tím správným úhlem pohledu. Zkrátka na jedné se jim líbí to, že je veselá, nezávislá, spontální, na druhé jak je tichounká, milounká, skvělá kuchařinka a jak jí to jde báječně s dětmi no a pak potkají nějakou, která je fakt tvrdá, rozhodně se s nima nemazlí, pošle je do háje, zkrátka je nepotřebuje a to je pro ně výzva, to přece musí pokořit.... a teď si představte, kolik jich na světě je.
Holt maj hošani problém... a tak je to na nás na ženskejch, abychom buď vyřešily za ně a nebo jim daly
možnost volby, to je ovšem na dlouho, ale pokud má chlap v hlavě, není to jen sexuální loudil, nebo infantilní trdlo, tak nakonec musí zjistit, co opravdu chce. Jenže to je milé dámy opravdu běh na dlouhou trať.

Ivuško, chápu tě, ten pocit, jak tě něco zžírá uvnitř, žaludek sevřenej a pocit, že budu křičet na celej
kraj, ba přímo svět si vybavuju....ale fakt to přejde, musíš si uvědomit, že pokud budeš jen křičet a vyhazovat ho, potom s největší pravděpodobností se jednoho dne zbalí a půjde. Prostě ho tím křikem
vyhodíš, vlastně ho zabalíš do dárkovýho papíru a s obrovskou mašlí ho pošleš té druhé.... a proč by jsi měla...je to tvůj muž a pokud ho chceš, tak ho nikam neposílej. Ale ani se nepodbízej, to zase nemáš za potřebí, myslím, že muži potřebují ten zlatý střed. Ženu která je křehká a milá, ale nesmí být zase moc oddaná až podbízivá, to pak ztrácí to kouzlo mužské potřeby dobývat ji.... buď prostě taková jaká jsi byla vždycky... do takové se zamiloval a takovou si vzal...s takovou si pořídil dítě....
A navíc, kde máš jistotu, že píše jí....buď mu koukáš do tlf (což nedělej, protože co nevíš, to tě nebolí)
a nebo si to taky můžeš jen namlouvat. ¨
A myslím, že jsi na dobré cestě, pokud si pořád uvědomuješ, že ho máš ráda, pak to bude dobrý uvidíš,
protože ho máš ráda doopravdy. Víš, mě vždy připadá hloupý, když někdo někoho miluje jen do určité doby, zkrátka když budeš hodnej a pracovitej a usměvavej, tak tě mám ráda a jestli ne tak tě ráda nemám. Co to je? To potom nemohla být láska, to potom bylo jen jakési namlouvání si a vsugerování něčeho, snad citu, který jsme aby to hezky vypadalo nazvali láskou......
Víš, i to že na něj chceš křičet a křičíš je vlastně projev zájmu....říkávám to vždycky mýmu chlapečkovi
(ten by mi dal, už je mu 12) ..... zkrátka rozčílí mě, škola, kamarádi, počítač...úkoly...zkrátka takový ty obyčejný věci......já zkrátka vybuchnu.....on se následně tváří jak umučení.....a protože si myslím, že co chlapovi neřekneš, to neví (a je jedno kolik mu je), tak mu potom vždycky říkám, že nekřičím proto, že ho nemám ráda, ale naopak, kdyby mi na něm nezáleželo, tak je mi vlastně jedno co dělá, jestli se učí, píše úkoly, ale já ho miluju a proto se zlobím, protože chce pro něj to nejlepší..... a víš co, ono se to už vrací, už to asi pochopil.
Takže se drž, drž se co to půjde a až zas budeš mít pocit, že bouchneš, tak si zkus představit, že jsi v rozbouřené vodě a že ty negativní emoce ti nepomůžou, jestli se chceš zachránit, tak musíš plavat,
jenom plavat a koukat kolem, kdyby tam byla kláda, tak se ji chyť, chvilenku si odpočni a plavej dál, protože pokud zůstaneš na místě, připlujou žraloci a sežerou tě. Nebo umřeš žízní a proto tady nejsi, jsi tu proto, aby jsi žila plnými doušky a užívala si těch nejobyčejnějších věcí a taky aby jsi tomu svýmu děťátku byla skvělou mámou a to nemůžeš, pokud se budeš trápit a budeš nešťastná.

Toro,ty jsi obdivuhodná osobnost.Můj chlapeček,jak ty píšeš už je trošku starší,je mu 22.Ale bydlí pořád doma a studuje už VŠ.O našich problémech s manželem nic neví a nic netuší ani naše dcera,která je o rok starší a jezdí ze školy domů jen na víkendy.Pořád jsou to moje děťátka a nechci,aby taťku viděly jako padoucha.No a on taky padouch není,to vím.Jinak bych s ním už tak dlouho nežila.Nevím,jestli bych to dokázala tak,jako ty.Ale jedno je jisté,pokud se muž stará o rodinu,je na svoji ženu hodný...Tak já si z toho obloženého talíře,jak píšeš,sundám ty nedobroty a vychutnám si to ostatní.

Ahoj holky, omlouvám se, že jsem se dlouho neozvala, ale od čtvrtka mi nešel internet. Moc Vám všem děkuji za všechna napsaná slova. Musím přiznat, že nejvíce mne pohladilä Kalupinka, tora a stefi. Nicméně díky Evě36, Pan,eset, Michaele.43 a aevě1 jsem nepadla na zadek a spoustu věcí jsem si uvědomila. U nás doma to v této chvíli vypadá tak, že minulý čtvrtek se M s milenkou rozešel. Údajně mu řekla, že to stejně čekala, když se jí už týden neozval a že ho už nechce nikdy vidět (otázkou je zda to myslela vážně:D). Prosím neukamenujte mne, jsem asi sobecká, ale vůbec mne netrápí pocit jak je jí nebo jejímu dítěti. O mně a o mou malou se taky zrovna nebála když ................ . Je mi prostě ukradená. V téhle chvíli manžel zůstal s námi doma, souhlasila jsem s tím. Začal dělat i denní služby - asi polovinu měsíce (tzn. už nemá celý měsíc dopoledne pro sebe, když já jsem v práci). A teď se dámy podržte, mobilní telefon je položený vždy na viditelném místě, nechodí s ním na záchod a ani nikam jinam, pouze když někam jde má ho v kapse (stačila pouhá zmínka, že si myslím, že jí píše na záchodě). Hrozně se snaží, pomáhá doma, byli jsme na výletě atd..........Bohužel však z něho necítím to co bych chtěla, bojím se, že to už není láska. Večer chce, abych se k němu přitulila, ale sám od sebe se milovat nechce. Když začnu já tak se "nechá", ale sám nezačne. Přiznám se, že ho hrozně miluji, ale na druhou stranu jsem se rozhodla, že už nebudu investovat (alespoň zatím) tolik svého citu do tohohle vztahu. Pořád se mi vrací zážitky a věci z uplynulých 5 let včetně myšlenky, že jsme tohle dělali spolu a tady jsme byli spolu a že zároveň už mi byl nevěrný s ní. Tohle se mi pořád vrací i když už nechci a chtěla bych zapomenout. Ptala jsem se proč tak dlouho, odpověděl že neví. Ptala jsem se, jest-li to nechtěl skončit dřív, řekl že ano, před tím než přišla do jiného stavu, ale když otěhotněla, řekla že je na interupci pozdě. Holky, držte mi palce, ať to všechno ustojím..

Danielo, moc ti držím palce.

Daniela,
taky ti držím palce, ty to prostě musíš ustát....Zvolil si tebe, tak je to jasný, ty drobné " nedostatky" překousneš, protože chceš. Jak  je vidět, tak kalupinka ho chtěla uhnat přes dítě, no, smůla, nepovedlo se jí to, a že jí to přeješ je absolutně pochopitelné,Ostatně propaguji stát se taky sobcem, jinak to budeš mít v životě těžké. Prostě v době dnešních možností mi nikdo nenamluví, že  když příjde do jiného stavu - asi holka neví co je antikoncepce, ok, a když náhodou zklame (to má děvče smůlu, že to mizivé procento padlo na ní), tak ještě dlouho čeká, jestli to náhodou nemá od nervů? Blbá nebo navedená - ne, nic z toho, chudák naivka, která  si ho chtěla pojistit)- fuj to jsem se rozčílila.....takže ty si servítky taky neber
To s tím najednou povalujícím se mobilem - to je fakt k popukání, jak jsou ti chlapi nenápadní...u nás jsem taky  naprosto z takovéhoto chování poznala, kdy je v mobilu cosi zajímavého, či ne...

Michaelo, možná mladá, blbá, naivní a zamilovaná. Když jsem to tak počítala, když otěhotněla bylo jí pouze 22 let (mě v té době 30). Pro M mladé krásné "maso".:D:D:lol:

ahojky holky,

Ivuško jsi roztomilá, ale myslím, že obdivuhodná nejsem, sice mě to potěšilo, ale domnívám se, že mám jen jaksi velmi vyvinutý pud sebezáchovy a tak se snažím přežít co to dá. A navíc jak jsem již psala, jsou horší stavy, než ten můj. A ty jsi taky super a skvělá, jinak by jsi už dávno všechno vykřičela do světa tak, že by to tvé, sice již velké, ale i tak děťátka věděla. A proč jim zatěžovat hlavu. Jich se to netýká. Pro ně jste máma a táta a to je celý, konec konců je taky někdy čeká životní zkouška, tak proč jim na bedra přikládat něco co není potřeba. A talířek si vychutnej, dej si šunčičku, debrecinečku, poličánek, čabaječku ..... papričku, rajčátko, cibulenku.....a jestli nechceš třeba ten okureček, nech ho na okraji, třeba se někdy šikne. Je to jako s tou polívkou co dům dal....nakonec se potřebuje vlastně všechno.....trocha hrachu, trocha čočky, brambůrka......majoránečka, sůl.....co tě napadne, třeba i mrkvičku dostrouháš.....a.....nakonec je to dobrota a to to zprvu vypadalo, že tam nic není.
A uvidíš, že si jednou s tátou sednete a budete šťastni, že jste spolu. Máte jeden druhýho, skvělý děti a na světě je nádherně. Je to jen zkouška, zda to ustojíš.
Teď se mi vybavuje, před lety umřela babička mého muže, na pohřeb se sjelo spousta hostů a také její poslední sestra a bratr. Byla z 10ti dětí. A já tam tehdy slyšela to nejkrásnější vyznání lásky.
Ta sestra pila kávu a kolem pobíhala drobotina a tetky klevetily a manžel babiččiny sestry si míchal kafíčko a ona praví.... jejda dědo, dyť jsi tam nedal ten cukr, on jen tak kývá hlavou a ona mu ho tam nasypala a říká...to je děs, člověk aby se furt staral.....a jedna tetka praví, dyť by jste ho babi nedala... a ona hned.... ba že dala a hned!!!!.....a pak se to stalo....chvíli na něj koukala a pak řekla něco na co nikdy nezapomenu: ...., ale musel by mi někdo slíbit, že se o něj postará jako já.   ....
Jen jsem seděla a říkala si, že to je láska, po všem co prožili (a co vím, bylo to hustý, válka, nemoci, nevěry, hádky...) i tak, i tak by ho vlastně nedala, protože ví, že on potřebuje ji a ona jeho.

Danielko, dušinko, to bude dobrý, že je stáhnutej je normální, dyť on sám chudáček neví, co má dělat.
Určitě si myslí, že když na tebe vyjede, tak ty spustíš,něco jako, ...no a teď jsem ti dobrá co.... nebo
něco podobýho. Oni jsou vážně v tomhle slaboši. Prostě se drž a bude to dobrý.
Jsi na začátku, máš spoustu bodů....vybral si tebe...tam to skončil...
A to s tím dítětem chápu, na našeho tátu přihrála slečna nejdříve jedno..... to prý i přes antikoncepci... jak pravila Michaela43...ta fakt má pech...a jak tak chodil navštěvovat holčičku a slečna zjistila tu naši malou, tak asi zahořela láskou a předvedla našemu tátovi něco nevídaného a on jako správný chlap se chopil příležitosti a.....to je náhoda...další miminko.  Ale možná náš táta vážně netuší, že se vlastně děti dělaj takhle.... ha ha ha....chlapi jsou holt trdla.... pokud baba chce...tak ho má. Oni věřej, že se papkaj prášky, zaváděj tělíska, tyčinky atd. atd. atd.  Drž se toho, že to dětátko za to nemůže, holt to tak je, má závazek, kterej samozdřejmě je napořád, ale uvědom si, že ta slečna si nijak nepomohla, ono jí to dojde, je to otázka času. Jak říkala moje gynekoložka: osobní štěstí se nedá založit na neštěstí toho druhého.
A ten mobil, ten je v jeho podání důkaz toho, že on to vážně skončil..... a výhoda je, že pokud opravdu bude pořád ležet tam kde má, tak je to v poho a pokud ne, tak aspoň budeš vědět, co a jak. Chlapům tohle nedochází, ale vždycky se nachytaj. Jo a taky možná bude mluvit do telefonu najednou s oslovením, něco jako  Ahoj Romane,  Ahoj Mirku...... to aby jsi věděla, že on komunikuje jenom s chlapama. 
Nejlepší je žít naplno za sebe, něco jako já byla před ním a budu i po něm a to, že je s tebou je nadstandart. Víš, jsi tu jen a jen za sebe, není to nic špatného,zlého, nebo sobeckého, to by jsi musela ubližovat druhým. Zkus se ráno koukat z okna a říct si třeba, začnu cvičit, nebo budu malovat, nebo pojedu na kole... zkrátka věnuj se tomu co máš ráda. Uvidíš, že i on najednou bude koukat, co má doma, budeš pro něj najednou zajímavá, jiná než na co je zvyklej. A v tom sexu netlač na pilu, zaonač to jinak, tak aby to nakonec udělal on. Klidně nachystej prima večer, večeři při svíčkách, dobrou papku, ale ten závěr nech na něm. On se musí snažit a uvidíš, že bude.
A zkus se usmívat, ne jako, že on je k smíchu, ale tak vnitřně, budeš potom jako sluníčko a on se určitě bude chtít ohřát....to si piš. Je to jen chlap.   Drž se ...... pá

Daniela02: Drž se. Já bych tě osobně vůbec nekamenovala, že tě ta druhá a její děti nezajímají. Je to dobře, proč bys měla řešit tohle? (To si musí vyřešit manžel.) Tora ti radí moc dobře, je moudrá. Udělej přesně to, co píše. Buď sama sebou. To ti totiž pomůže, i kdyby on se rozhodl odejít z neznámého důvodu, ne k milence, ale prostě tak nějak se rozhodl, což si nemyslím, že by udělal. Má tebe a vaše děti rád, vybral si vás. Tak mu dej čas a zatím makej na sobě a žij! Ahojky.

iva: ....pokud se muž stará o svoji rodinu, je na svoji ženu hodný.....ano, máš pravdu. Pokud by tohle předváděl i můj muž, nemuseli bychom dnes být rozvedeni, i když tu milenku měl. Můj muž se nestaral, hodný nebyl, nezajímal se ani o dítě, ani o mě a velmi pravděpodobně mě ještě nakazil pohlavní nemocí (sice mi gynekoložka říkala, že to se dá chytnout i v sauně třeba nebo v bazénu...ale tam já už léta nebyla).....Máš štěstí na chlapa.

Ahojky
Danielo02 ty pocity co teď máš snad zažila každá. Já prožívám úplně to samé. M se také snaží až někdy koukám jako blázen. Vše chce čäs a trpělivost. Doufám, že to přejde. A v posteli? už mě napadlo založit téma "sex po nevěře v manželství". Zatím mi nejde se odvázat a užít si to jako před tím. No čas je mocný lékař a snad vyléčí i tento problém.
Držím ti palce pa

Toro,  s tema babičkama a dědečkama máš pravdu. Já nevím čím to je, ale oni jsou spolu x let a pořád když přijdou k nám tak se drží za ruce, pomáhají si se obléct, obout, učesat no krása se na to dívat. Babička má sklerózu a toho němce co jí schovává věci, děda s ní musí mít velké trápení( sám je nemocen), ale chce být pořád s ní. nechce, aby byla mezi čtyřmi stěnami pod tunami léků a celý den koukala do zdi. Snad s M budeme také tak stárnout. Bylo by to krásné. Když budeme oba chtít tak v tom nevidím tak velký problém.
pa

Toro,
ty jsi obdivuhodná žena, tvůj nadhled ti závidím. Mě pořád sžírají ty pocity, kdyby tu byla ona, jak by se asi zachoval, myslí na ní, jemu se mnou dobře, hraje se mnou hru, mám mu věřit. A já ty pocity nedokážu ovlivnit. Psycholožka mi dokonce řekla, že se až moc snažím ty pocity převálcovat, ale že ty nepřeválcuji. Chce to prý všechno čas. Muž se o rodinu pěkně stará, nedává mi žadný popud k přemýšlení, ale já to pořád neovládám. Mám v sobě hodně žalu, je mi moc líto toho, že se to vůbec stalo. Až se přes toto okážu dostat, tak věřím, že bude krásně. Byli jsme třeba na výletě, moc se mi to líbilo, ale zároveň se dostavila jakási lítost, nevím co to bylo. Pak mi za výlet poděkoval a řekl mi, že mu bylo dobře. No a já husa snad brečela zase štěstím a lítostí zároveň.
Chci být už z toho pryč, ale nevím, zda to bude vůbec někdy možné. Zda dokážu žít jako normální člověk, který pociťuje štěstí a dokáže se ze života radovat. Radovat se společně se svou rodinou, se svým mužem.

uzliku,
uz to nemuzu vydrzet te cist: jestli budes takhle porad kvilet a narikat pro nic, prijde konecne NECO a ty se z toho holka pak po...! Uvedom si, ze myslenka je obrovska energie a ty si ve sve hlave porad malujes nejake hruzostrasne sceny! Vsechno je to jen v tve hlave, ve tvych pocitech a predstavach! Az to odtud jednou vyskoci na tebe do realu, tak pak budes teprve zirat! A podekovat za to budes moci jen sama sobe. Tak si v tom konecne udelej poradek, s tim tvuj muz nema nic spolecneho.

Uzlíku, radovat se můžeš z čehokoliv, buď ráda i za denní maličkosti a užívej si jich, je to fajn, zkus nepátrat myslí v minulosti, prostě ber  co ti život teď přináší, uvidíš bude to fajn.Poplač si klidně někde v koutku, ale jinak hlavu vzhůru, už jsi přeci vyrovnaný člověk!

Pandorraa napsal(a):

uzliku,
uz to nemuzu vydrzet te cist: jestli budes takhle porad kvilet a narikat pro nic, prijde konecne NECO a ty se z toho holka pak po...! Uvedom si, ze myslenka je obrovska energie a ty si ve sve hlave porad malujes nejake hruzostrasne sceny! Vsechno je to jen v tve hlave, ve tvych pocitech a predstavach! Az to odtud jednou vyskoci na tebe do realu, tak pak budes teprve zirat! A podekovat za to budes moci jen sama sobe. Tak si v tom konecne udelej poradek, s tim tvuj muz nema nic spolecneho.

To já vím, že s tím muž nemá nic společného, já ale pořád s tím bojuji. To jsou mé pocity, které se mi do tý palice vtírají a já nevím jak je mám od sebe odstrčit. Tak mi proboha pan napiš, jak se to dělá, že se mozek přeorientuje jinam, že má pozitivní myšlenky, jak se to v té blbé hlavě utluče? Vždyť mě to hrozně štve,sama si moc ubližuji, ale jak se to udělá, jak? Jak si mám dupnout a říct už dost.
Každopádně dík za nakopnutí.

Michaela.43 napsal(a):

Uzlíku, radovat se můžeš z čehokoliv, buď ráda i za denní maličkosti a užívej si jich, je to fajn, zkus nepátrat myslí v minulosti, prostě ber  co ti život teď přináší, uvidíš bude to fajn.Poplač si klidně někde v koutku, ale jinak hlavu vzhůru, už jsi přeci vyrovnaný člověk!

Michaelo,
já se raduji, ale je to tak malá chvilka, která okamžitě přejde. Nějak tu radost zatím nedokážu v sobě udržet. Asi si myslíte, že se pořád jenom lituji, ale já s tím opravdu moc a moc bojuji. Já jsem na tom tak, že snad ani nevím, zda mě v tuto chvíli netrápí více ta má blbá povaha, ta má hrozná nemožnost, že se nedokážu postavit a jít dál. Já fakt nevím nebo to neumím převálcovat minulost a radovat se přítomností. Až to dokážu, tak bude na světě zase o jednoho šťastného člověka víc.

ahojky uzlíku,

neviděla bych to tak černě. Víš, je to jako s nemocí, někdo je v poho za tejden, jinej za 14 dní a někdo
to holt nějak nemůže rozchodit a jak na něj foukne, má tu chorůbku hnedle zpět.
Myslím, že u tebe je tospíš o tom, že dovolíš škaredejm myšlenkám nahlodávat tvoji báječnou hlavinku,
holt musíš dělat něco, aby ty myšlenky neměly možnost vylézat z děr. Najdi nějakou činnost, kterou se naplníš a bude to. Ono to hnedle nepůjde, chce to čas, ale Pan má rozhodně pravdu, že sebelítost a utápění ti v tom nepomůžou. Dám ti srovnání, které jsem říkala své kamarádce, když na tom byla podobně. Zkrátka: ty myšlenky jsou jako amputovaná noha.....to není žádná legrace, vidět, že ji nemáš. Ale.... pokud budeš jen sedět a koukat na svůj pahýl, budeš pořád nešťastná, budeš si pořád říkat, kde je, proč ji nemám, proč zrovna já......, ale to nemůžeš, protože tohle by jsi mohla dělat donekonečna a na tom, že nemáš nohu se stejně nic nezmění. Ano, oplakej, vykřič to do světa, buď naštvaná, ale pak si prostě řekni DOST. Je to tvoje rozhodnutí, TY SI MUSÍŠ ŘÍCT, ŽE UŽ NA TO NEMYSLÍŠ, ALE MUSÍŠ TO MYSLET VVÁŽNĚ. NE JEN VYPOUŠTĚT SLOVA A NEMYSLET TO DOOPRAVDY.
Zkrátka pořád něco dělej, pracuj, hrej si s dětmi, vař, uklízej, klidně vyhaž všechny skříně a narovnávej to zpátky, umyj klidně každej tejden okna....prostě pořád něco. A věř, že když budeš stále v akci, nezbude ti čas na vypouštění hnusu z mozku. Ale ne že budeš šurovat a u toho se litovat. Mysli na to co děláš.  Drž se, nejsi chudinka, nenarodila jsi se tak, seš skvělá, báječná a už se nikdy ne budeš litovat, ty to nepotřebuješ. To si furt opakuj....autosugesce je báječná. FAKT!!!!

Holky, i já jsem si do včerejška myslela jak to všechno dobře zvládám, že to určitě překonám, ale...... Včera večer se mi to všechno nějak vrátilo, představy, pocity atd......zkrátka a dobře - probrečela jsem celou noc jak malý dítě, nakonec jsem si vzala prášky a dneska jsem jak po flámu. A to se snažím, chodím ven, udělala jsem si radost a nechala se hezky ostřihat, dnes mám naplánované s kamarádkou solárko atd. ale stejně to pořád bolí a snažím se být statečná. A Pan určitě to není tím, že bych si to znovu a znovu přivolávala, sebelitovala nebo tak něco. Najednou to prostě přišlo, představy jak byl u ní atd.....nechci to rozepisovat, myslím, že všechny víte o čem mluvím. :grater::grater:

uzliku,
priznam se, ze tvuj pribeh jsem podrobne nesledovala, nemohu ti tedy prilis radit, ale mam dojem, ze tve Horsi Ja prevalcovalo tve Moudre Ja a pekne ti zatapi. Nejspis jsi mu dosud nedavala sanci se projevit, potlacovala jsi v sobe mozna uz od detstvi tu horsi stranku sve osobnosti, schovavala ji pred ostatnimi a sama pred sebou... No a ted konecne ten uslapnuty dablik-dzin dostal sanci a nechce se mu zpet do lahve. Hezky si to uziva a nechce se vzdat vlady nad tvou osobnosti a mysli... Muzes ho rozumem sebevic tlacit zpet, nejde to, on ovladl tve myslenky a srdce, pomalu te otravuje svym jedem. A ma nejspis z ceho zit, asi ho krmi vsechny ty tve potlacene negace, o kterych dnes uz ani nemas paru.... Nu nevim. Pokud je to tak, jak rikam, mozna bys mela najit nekoho, kdo te prevede pres to tve udoli stinu, abyste z nej vyhnali vsechny ty duchy, kteri drzi u moci tve Horsi Ja. Pak se ti ulevi a Moudre Ja se konecne zase chopi sve vlady :) Co rikas?

Uzlíku,
pamatuješ, byly jsme na tom podobně. Nebo teda, Ty jsi na tom byla o něco líp. Tebe m po přiznání nevěry začal utěšovat a omlouvat se. To muj m neudělal. Ostatně já to ani nečekala, protože bych tomu pravděpodobně nevěřila. Občas když Tě čtu,tak, a teď se na mne nezlob, jsi pro mne doslova odstrašující příklad, jak se nemám chovat. Doufám, že mne za ten půl rok tady znáš na tolik, že to nepíšu teď s úmyslem Ti ublížit, jen bych chtěla, aby jsi dokázala zastavit ten "mor", který Tě zžírá. Taky nejsem ještě úplně za vším, ale říkám si, že i " sto krát nic umořilo vola", a Já bych tím svým soužením neublížila jen sobě, ale vlastně i svým dětem a paradoxně i svému m. Naučila jsem se při sebemenší "černé myšlence" , okamžitě zaktivovat fyzickou část mého Já. Háčkuji, pracuji prostě cokoliv. A hlavně raduji se z každé blbosti. Dokonce jsem kývla manželovi na to, že si pořídíme chatu a nechávám se tahat po všech možných OBI, a on mi s nadšením sobě vlastním ukazuje lopaty, rýče a další věci, které on v životě nedržel v ruce a tvrdí mi, jak tu chatu zvelebí, aby jsme tam prý mohli na "staré roky" bydlet. Dívám se na něj a říkám si, to je ten člověk, který mi před půl rokem tvrdil, že potřebuje jinou ženu, že už ke mně nic necítí a teď mne přesvědčuje, že když se mi ta chata tak líbí, že ji teda musíme vzít? Vím, že to pro mne budou dvě domácnosti, ale už mne tím svým "chatařstvím" tak nakazil, že si to taky užívám.
Vidíš taky mne občas někdy přepadne "černá myšlenka", ale pak si říkám, že mne to co se stalo nastartovalo k tomu, že teď už v mé mysli není pořadník manžel, děti, ostatní a pak JÁ. Ale je to teď děti-JÁ, manžel a s ním i ostatní. Mám ráda svého muže i přes jeho chyby ( Já jich taky mám dost) a věřím, že i Ty svého muže miluješ, ale Já jsem asi narozdíl od Tebe nám dala šanci. Naděl si tu šanci jako dárek, nedrž ji "pod vodou", protože pokud nedostane vzduch, tak odumře a Ty s ní.  Zkus to, prosím. Bojíš se, že by se to mohlo opakovat? Taky mne to občas napadlo, ale dneska si říkám, že už vím, jak bych se k tomu postavila a nějak podvědomě cítím ( snad intuice), že můj postoj zná i m a je si vědom následků. Proto možná ne slovy, ale chováním ( které se začíná měnit k lepšímu) se snaží dokázat, že už "nepotřebuje jinou ženu". Zkus dát Tvému muži šanci "nehledat jinou ženu".

Holky,

já se snažím to válcovat, snažím se zakazovat ty černé myšlenky. Ony potvory ale nějak přicházejí samy. Většinou jdu něco hned dělat, snažím se nějak zabavit, ale ony mě válcují i při té práci, při té zábavě. Není to ale pokaždé, už znám i ten pocit kdy jsem se nadechla a řekla si, vždyť je tak krásně, úplně jsem cítila jak je mi fajn. Ten pocit jsem se snažila v sobě udržet, ale pak zas přišla ta ošklivá "potvora" a vše začala převálcovávat.
Možná je to všechno až tou přílišnou snahou, už někdo mi to tu psal, já nevím proč to tak je. Vím jenom to, že to nechci, nechci, nechci.

Děkuji vám za vaše příspěvky, některé si i vytisknu a vždy si je přečtu, když na mě půjde to "ošklivé". Moc mi to pomáhá.

Sofi
tvůj příběh moc dobře znám a moc dobře ti rozumím, co mi píšeš. I já jsem si sama sobě odstrašujícím příkladem, to mi věř. Opravdu to všechno moc dobře vím, vím jak bych se měla chovat a jak néé. Vždyť já se vlastně sžírám tím, že mi to nejde. Já se sžírám sama nad sebou a to sžírání je snad větší než to, co se stalo.

Asi je to i hodně o vůli o ovládání se. Chci přestat "žrát", vyhovovalo mi, jak jsem zhubla, přes všechny ty příšerné chmury jsem se cítila dobře, začala jsem se sama sobě líbit. Teď jdou kila rychle zpět a já prostě nedovedu říct "a dost!!!" Nedokážu zastavit ten přísun potravin. Vím co mi asi napíšete - protože jsi líná něco pro to udělat, protože to nechceš. Jo, jo máte pravdu, moc dobře to vím, ale věřím tomu, že až dokážu si zakázat byť to blbé žraní, tak dokážu i odkopávat špatné myšlenky pryč.
Nějak jsem se rozepsala, ale ani nevíte, jak se teď dobře hecuju a dodávám si tím sílu, jak se na sebe zdravě nas.... .
Dnes jdu na oběd, pouze na zeleninový salát!! Pa pa

uzlík napsal(a):

Holky,

já se snažím to válcovat, snažím se zakazovat ty černé myšlenky. Ony potvory ale nějak přicházejí samy.

Zakazovat? No to je prave spatne! Tlacis je zpet a proto na tebe porad vykukuji ...
Pust je ven a uzij si svuj "vztek".

Uzlík: Přesně tak - užij si svůj vztek. Něco rozmlať, roztrhej na kousíčky fotku toho, kdo ti ublížil, nakresli si ubližovatele, vypíchej mu očička, zařvi si od plic, zaječ si jako šílená, řvi jako lvice, nadávej, vyřvi na tu tvoji kresbu všechno, co bys řekla tomu, kdo ti ublížil, a nemůžeš/nechceš, protože víš, že i on měl svůj důvod ti ublížit a ublížit vlastně ani nechtěl, počmárej ho, znič ho...prostě projev se a nech tu bolest odejít.....

Uzlíku,
Já jezdila do lesa a tloukla klackem a řvala a řvala. Vyřvi to ze sebe, vybrečíš se a pak příjde úleva.

:) Taky jsem jednou v lese tropila takový cirkus (kvůli nový partnerce BM, na kterou jsem měla hrozný vztek, protože volala mému dítěti a zvala ho k nim domů, aniž by se ptala mě, jestli nemám jiný program, to mě tenkrát hrozně naprdla, jak mě ignorovala).......a pak ještě jednou u psycholožky, před lidma ze skupiny, to bylo dost hustý teda! Já tak šíleně nadávala svýmu otčímovi (s mou matkou jsou přes 20 let rozvedeni, byl alkoholik), křičela jsem, ječela jako blázen a nadávala .... a jak.....jo a taky jsem příšerně brečela. Až jsem se zajíkala.......A zdá se, že to pomohlo.

Ahoj holky, tak jsem se po mém rozhodném a bojovém rozpoložení dostala do nějakého dalšího stádia depresí a váhání. V téhle chvíli řeším to, co už jste v jiných diskusích řešili - můžu mu věřit, opravdu to skončil (i když samozřejmě mobilní telefon je pořád transparentně umístěný tak abych ho viděla), nechodí za ní ty dva dny v týdnu dopoledne kdy má volno a já jsem v práci, nepíšou si, když je v práci, má mne vážně rád a zůstal s námi protože mě má rád a není to pro něj pohodlnější, jak mu můžu věřit do budoucnosti, že se to třeba nerozjede zpátky třeba za měsíc ..dva, že třeba když už si to vyzkoušel, že to za pět let nezkusí s jinou???? Holky, jak jste tohle řešily, jak jste tohle zvládly?????Poraďte:sjuk:

tak já manželovi po první nevěře uvěříla. Jenže za tři roky si našel novou milenku, byla s práce. Nejdřív chtěl odéjit, ale pak se rozhodl zůstat a v ztah s ni ukončit. Prý jej ukončil a já mu znovu uvěřila, ale byla to chyba neukončil to po měsícu jse m to zjistila telefon nechával tak abych věděla, že sní nic nemá a mazal sms, ale byli tu anonimi, které mi vše řekly. a on se přiznal a tak to balo pořád do kola udajný konec sní a pak zase začátek. Přestala jsem mu věřít a po čtyrech letech obelháváni si zařídila vlastníživit už mu prostě nejde věřit. Byli to samé lži a výmluvy

To Daniela02: Ak sa pýtaš, či existuje nejaká istota, že ti muž už nikdy nezahne, tak tá neexistuje nikdy.Ani u muža, ktorý ešte nezahol... A ak je to spojené so "zaláskovaním", tak to ti už vôbec nikto nevie predpovedať, ani veštica, ak je zodpovedná. Recidíva je možno ľahšia ako ten "prvý raz", ale zasa sa mohol vyliečiť už nadosmrti... Skús mu veriť v iných veciach a vernosťou či nevernosťou sa nezaoberať-aj tak nič nevyriešišSkús mu uveriť, že má rád a teba a rodinu, že vedome vám neublíži a že sa o vás postará. Ostatné nechaj koňovi

Selima napsal(a):

To Daniela02: Ak sa pýtaš, či existuje nejaká istota, že ti muž už nikdy nezahne, tak tá neexistuje nikdy.Ani u muža, ktorý ešte nezahol... A ak je to spojené so "zaláskovaním", tak to ti už vôbec nikto nevie predpovedať, ani veštica, ak je zodpovedná. Recidíva je možno ľahšia ako ten "prvý raz", ale zasa sa mohol vyliečiť už nadosmrti... Skús mu veriť v iných veciach a vernosťou či nevernosťou sa nezaoberať-aj tak nič nevyriešišSkús mu uveriť, že má rád a teba a rodinu, že vedome vám neublíži a že sa o vás postará. Ostatné nechaj koňovi

Ahoj Selimo: Jak se pozná, že se vyléčil nadosmrti?

Obávam sa, že to sa definitívne pozná až pri tej smrti, a možno až po nej... Niektoré veci vyplávu na povrch pri riešení pozostalosti. Ani on sám určite nevie, či sa vyliečil nadosmrti, tak prečo sa tým chceš týrať ty? radšej si všímaj, ako sa momentálne správa k tebe, k ostatným, a rieš jeho aktuálne správanie, ako prípadné (neriešiteľné a nedokázateľné) vyliečenie...

:) Ano, jediná žena, která ví, kde je její manžel, je vdova :) Takže opravdu, Danielo02, starej se o sebe, o to, co ti dělá radost, jeho tak nějak "odsuň", dej se nějak zušlechtit, abys měla ze sebe dobrý pocit, neděláš to pro něj, děláš to pro sebe, aby ti bylo fajn. Aspoň s touhle myšlenkou bys měla teď žít svůj život. Když budeme chtít být nevěrní/nevěrné, tak si místo, čas a milence/milenku vždycky najdeme. Je zbytečné trápit se dopředu, co by kdyby....blbost. Užívej si pěkného v životě a "coby kdyby" přenech koňovi.

Ahoj holky, další týden je pryč. I když jsem už dlouho nenapsala co je u nás doma nového, každý den čtu Vaše reakce v jiných diskusích. Ani nevíte jak hodně pomáhá číst, že v tom nejsem sama, že to jde překonat. U nás doma zatím vše jede v pohodě (pokud se to tak dá říci po tom všem). M se snaží, pomáhá doma, mobil je pořád položený na viditelném místě, když přijde SMS hned sám od sebe řekne, kdo píše jako kdyby mně to zajímalo (přiznám se zajímá:)) Když na mně někdy vleze ta mrcha hnusná smutná, teskná a plačtivá nálada hned se ptá jest-li něco provedl (myslí v té chvíli). Dokonce světe drž se, v sobotu večer řekl, že ho to hrozně mrzí, jak mi ublížil (takové věci zase až tak moc často neříká), že mi dá času kolik budu potřebovat. I v tom sexu to začíná být lepší, začíná být alespoň trochu aktivní. Večer když je v práci píšeme si SMS, v poslední dokonce napsal že mne miluje víc než si myslím já. Tak holky nevím, na jednu stranu jsem ráda, že to začíná opět fungovat a v hloubi duše věřím, že bude zase dobře (ne hned, ale někdy.....) a na druhé straně pořád přemýšlím, zda je skutečně konec (nemůžu a ani nechci ho hlídat 24 hodin denně - nebo alespoň těch 11 co jsem v práci), jest-li se mu třeba za měsíc nezačně stýskat a pak..................  , mám informace, že naše milenka si bere hypotéku a bude si kupovat byt, aby mohla bydlet sama bez rodičů (příležitost pro další pokračování jejich vztahu :() Podle Vašich rad se snažím žít zase sama pro sebe, ale je to něco co už dávno neumím a co jsem za těch 13 let v manželství úplně zapomněla a co se musím zase naučit a teď je to pro mne ještě hodně těžké. Dokonce se podržte, já včera večer byla venku se svou kamarádkou (asi 2,5 hod.) a cítila jsem výčitky vůči svému M, že nejsem s ním doma. To je docela síla. Holky hezký den.......................:);):lol:

Danielo 2 -jak píšeš, vyznívá to, že je vše Ok( z jeho strany), tak se toho chy't a užívej si to a neužírej se  blbostma ( vím, že to blbosti nejsou, ale užíráš se tím JEN ty). Že jsi někde byla s kamarádkou?a cítilas výčitky?Samozřejmě, že po 13 letech manželství, kdy jsi se asi sama od sebe nikam nehnula, je to "odvaz", ale v klidu takto pokračuj dál, nejsi jen něčí ocásek, prostě musíš se v mysli osamostatnit ( to samozřejmě s nevěrou nemá nic společného). Jinak máš pravdu, prostě 24 hodin ho hlídat nemůžeš, stejně by to jen tebe sžíralo a nakonec by to i jemu mohlo být nepříjemné, i když by nic nechtěl podnikat. Jo, důvěra, vím, je trochu pošramocená a bude ti ještě trvat dlouho, než  se obnoví, kdy za každým telefonem vidíš tu onu

Znám to ze své zkušenosti( s tím mobilem) - u nás už taky leží volně k použití, když někdo zavolá, to víš, že nenápadně napínám uši, manžel se ozve (nejlépe slovy: ahoj vole), no a je to spolupracovník - ne, že by se milenkám nedalo říkat vole, aby se doma manželka zmátla...,ale to by asi ony nezkously----:-))

Michaela.43 napsal(a):

Danielo 2 -jak píšeš, vyznívá to, že je vše Ok( z jeho strany), tak se toho chy't a užívej si to a neužírej se  blbostma ( vím, že to blbosti nejsou, ale užíráš se tím JEN ty). Že jsi někde byla s kamarádkou?a cítilas výčitky?Samozřejmě, že po 13 letech manželství, kdy jsi se asi sama od sebe nikam nehnula, je to "odvaz", ale v klidu takto pokračuj dál, nejsi jen něčí ocásek, prostě musíš se v mysli osamostatnit ( to samozřejmě s nevěrou nemá nic společného). Jinak máš pravdu, prostě 24 hodin ho hlídat nemůžeš, stejně by to jen tebe sžíralo a nakonec by to i jemu mohlo být nepříjemné, i když by nic nechtěl podnikat. Jo, důvěra, vím, je trochu pošramocená a bude ti ještě trvat dlouho, než  se obnoví, kdy za každým telefonem vidíš tu onu

Znám to ze své zkušenosti( s tím mobilem) - u nás už taky leží volně k použití, když někdo zavolá, to víš, že nenápadně napínám uši, manžel se ozve (nejlépe slovy: ahoj vole), no a je to spolupracovník - ne, že by se milenkám nedalo říkat vole, aby se doma manželka zmátla...,ale to by asi ony nezkously----:-))

Michaelo, ani nevíš jak jsi mne teď pohladila a dodala mi energii pro další nový den.díky:godlike:

Michaela.43 napsal(a):

.... ne, že by se milenkám nedalo říkat vole, aby se doma manželka zmátla...,ale to by asi ony nezkously----:-))

Míšo, zkously :). Když by se to dohodlo předem pro dobré utajení, tak zkously - to by ses až divila, co všechno se dá domluvit a pokousat.. :D. Jak se daří?

klokan napsal(a):

Michaela.43 napsal(a):

.... ne, že by se milenkám nedalo říkat vole, aby se doma manželka zmátla...,ale to by asi ony nezkously----:-))

Míšo, zkously :). Když by se to dohodlo předem pro dobré utajení, tak zkously - to by ses až divila, co všechno se dá domluvit a pokousat.. :D. Jak se daří?

Klokane, ale ta milenka by už teď po tom všem byla hodně blbá.....nevím jest-li jsi četl vše od začátku, ale M s ní udržoval vztah 5 let, z toho 2,5 roku mají spolu dítě, které mj. nemá ani otce uvedeného v rodném listě, za celých 5 let kvůli ní ode mne neodešel, nedával jim žádné peníze...samozřejmě ona je mladá (25), bez zajištění, bydlí s rodičemi a udržovala by vztah dál a nechala by si řikat vole :D a věděla by, že to pojede dál ve starých kolejích, nic se nezmění a bude i nadále pouze "bokovka"? Neříkej mi, že některé ženské to stačí, pokud ano pak tedy nevím......

Četl, jasněže pětiletý vztah je něco jiného a dítě už tuplem, ber to jen, jako poznámku, co se dá všechno v rámci konspirace provést ;).

Klokane
Danielo,
připouštím, že toto oslovení "může" zkousnout bokovka, které o nic nejde do budoucna, jen si ráda pošpásuje( třeba jest taky zadaná a odpovídá do telefonu na ahoj vole  čau Alenko!! - ale  milenka, která se cítí být či ráda by byla nástupkyní....ostatně osloveních může být více a různých, to byl jen takový příklad

Michaela.43 napsal(a):

Klokane
Danielo,
připouštím, že toto oslovení "může" zkousnout bokovka, které o nic nejde do budoucna, jen si ráda pošpásuje( třeba jest taky zadaná a odpovídá do telefonu na ahoj vole  čau Alenko!! - ale  milenka, která se cítí být či ráda by byla nástupkyní....ostatně osloveních může být více a různých, to byl jen takový příklad

Co já bych dala jenom za "bokovku", které o nic nejde do budoucna :dumbom:

Michaela.43 napsal(a):

Danielo 2 -jak píšeš, vyznívá to, že je vše Ok( z jeho strany), tak se toho chy't a užívej si to a neužírej se  blbostma ( vím, že to blbosti nejsou, ale užíráš se tím JEN ty). Že jsi někde byla s kamarádkou?a cítilas výčitky?Samozřejmě, že po 13 letech manželství, kdy jsi se asi sama od sebe nikam nehnula, je to "odvaz", ale v klidu takto pokračuj dál, nejsi jen něčí ocásek, prostě musíš se v mysli osamostatnit ( to samozřejmě s nevěrou nemá nic společného). Jinak máš pravdu, prostě 24 hodin ho hlídat nemůžeš, stejně by to jen tebe sžíralo a nakonec by to i jemu mohlo být nepříjemné, i když by nic nechtěl podnikat. Jo, důvěra, vím, je trochu pošramocená a bude ti ještě trvat dlouho, než  se obnoví, kdy za každým telefonem vidíš tu onu

Znám to ze své zkušenosti( s tím mobilem) - u nás už taky leží volně k použití, když někdo zavolá, to víš, že nenápadně napínám uši, manžel se ozve (nejlépe slovy: ahoj vole), no a je to spolupracovník - ne, že by se milenkám nedalo říkat vole, aby se doma manželka zmátla...,ale to by asi ony nezkously----:-))

Ach jo, důvěra je v tahu a já zase nevím, co dál. Říkal mi, že nevolá, nepíše. Nedokázal to, jeho láska k ní je až moc silná. V mailu jsem našla zprávu, kde se s ní loučí, oslovuje jí sluníčkem krásným, ..... ani nemůžu všechno psát. Píše, že mu bude chybět její hlas, její krásné zprávy, ale že tím bude mít i ona klid a on chce pro ní jen to nejlepší. Holky moje, jsem zase na začátku. Už mi bylo tak krásně a všechno je zase pryč. Napsala jsem mu o tom, hotový elaborát, napsala jsem v podstatě, že už nedokážu dál bojovat, že ten boj vzdávám a že mě právě ztratil. Volal, brečel, říkal, že to tak není, že to byl starý mail, že je mu se mnou moc dobře, že chce být se mnou. Pak přijel, tiskl mě k sobě a říkal mi, že ani nevím jak je šťastný, jak se mu ulevilo, když už jí nemusí psát. Prý pocítil nádhernou úlevu, chce na to zapomenout, chce to v sobě vymazat, tak ať neblázním. Že nám bude moc dobře, že to cítí. Že to přeci teď nevzdám. Bylo to děsné, jak z romantického filmu.
Ach bože, holky moje, já nevím, co si počít. Vyhodit ho nedokážu, na to ho až příliš moc miluji, a zda s ním dokážu dál takto žít, to nevím.
Nepiště mi prosím, že nemám číst to, co mi nepatří. Jsem pitomá.

Uzlíku,
všechny jsme pitomé. Mně se dnes celou noc zdálo o manželovi. Jsem pitomá, pitomá.
Prosím tě, nečti jeho poštu, zbytečně se trápíš. Zdá se mi, že s ním chceš být, tak s ním buď !!!! A neprověřuj ho a nepochybuj pořád. Nebo už dopředu zničíš to, co hezkého ještě může přijít. Jestli mi rozumíš.
To se mi to radí jiným..
A Uzlíku, pořád se tak netrap, život je hezký.

uzlík napsal(a):

Michaela.43 napsal(a):

Danielo 2 -jak píšeš, vyznívá to, že je vše Ok( z jeho strany), tak se toho chy't a užívej si to a neužírej se  blbostma ( vím, že to blbosti nejsou, ale užíráš se tím JEN ty). Že jsi někde byla s kamarádkou?a cítilas výčitky?Samozřejmě, že po 13 letech manželství, kdy jsi se asi sama od sebe nikam nehnula, je to "odvaz", ale v klidu takto pokračuj dál, nejsi jen něčí ocásek, prostě musíš se v mysli osamostatnit ( to samozřejmě s nevěrou nemá nic společného). Jinak máš pravdu, prostě 24 hodin ho hlídat nemůžeš, stejně by to jen tebe sžíralo a nakonec by to i jemu mohlo být nepříjemné, i když by nic nechtěl podnikat. Jo, důvěra, vím, je trochu pošramocená a bude ti ještě trvat dlouho, než  se obnoví, kdy za každým telefonem vidíš tu onu

Znám to ze své zkušenosti( s tím mobilem) - u nás už taky leží volně k použití, když někdo zavolá, to víš, že nenápadně napínám uši, manžel se ozve (nejlépe slovy: ahoj vole), no a je to spolupracovník - ne, že by se milenkám nedalo říkat vole, aby se doma manželka zmátla...,ale to by asi ony nezkously----:-))

Ach jo, důvěra je v tahu a já zase nevím, co dál. Říkal mi, že nevolá, nepíše. Nedokázal to, jeho láska k ní je až moc silná. V mailu jsem našla zprávu, kde se s ní loučí, oslovuje jí sluníčkem krásným, ..... ani nemůžu všechno psát. Píše, že mu bude chybět její hlas, její krásné zprávy, ale že tím bude mít i ona klid a on chce pro ní jen to nejlepší. Holky moje, jsem zase na začátku. Už mi bylo tak krásně a všechno je zase pryč. Napsala jsem mu o tom, hotový elaborát, napsala jsem v podstatě, že už nedokážu dál bojovat, že ten boj vzdávám a že mě právě ztratil. Volal, brečel, říkal, že to tak není, že to byl starý mail, že je mu se mnou moc dobře, že chce být se mnou. Pak přijel, tiskl mě k sobě a říkal mi, že ani nevím jak je šťastný, jak se mu ulevilo, když už jí nemusí psát. Prý pocítil nádhernou úlevu, chce na to zapomenout, chce to v sobě vymazat, tak ať neblázním. Že nám bude moc dobře, že to cítí. Že to přeci teď nevzdám. Bylo to děsné, jak z romantického filmu.
Ach bože, holky moje, já nevím, co si počít. Vyhodit ho nedokážu, na to ho až příliš moc miluji, a zda s ním dokážu dál takto žít, to nevím.
Nepiště mi prosím, že nemám číst to, co mi nepatří. Jsem pitomá.

Uzlíku, přesně vím proč jsi to udělala a proč jsi četla. Nedělej to, je to horší. V tom emailu nebyl datum?
Třeba je to vážně starý mail a teď jsi už pouze a jenom ty jediná :hjarta: Tím jak jsme teď bolavé, vidíme i věci, které tak vůbec nejsou. Uzlíku drž se. :supr:

Jo, jo, jsem pitomá. Strašně moc. Tu poštu měl v mailovém koši. Nevím zda to v dubnu do toho koše vyhodil nebo to bylo datum, kdy to psal.
Chci s ním být, vím, že to byla hrozná chyba a moc toho lituji. Vždyť já to sakra vím, tak proč to dělám??? Ubližuji si strašně moc a ubližuji tím i nám.
Mně je u něj tak moc dobže, když mě hladí a tiskne k sobě, ani nevíte jak. A já pořád všechno zahazuji. Sakra, proč je láska tak moc bolavá??
Psal mi, že ho to moc mrzí, že je blbec, blbec, blbec! Že mě nechce ztratit. A já ......? Ach bože, já hovado.

Uzlíku, tak se dej dohromady. Na tvém místě bych odpustila a zkusila zapomenout. Můžeš být nešťastná a zraněná, ale když to bude trvat moc dlouho, tak to může tvému m. taky začít lézt krkem. Nemyslím to vůbec zle, jsi mi moc sympatická, rozumím ti, ale dělej se sebou něco. Když ti bude zle, tak se vybreč někde za rohem. Uvidíš, že to zvládneš a časem to přebolí. Chceš teď všechno zničit? Čeká vás třeba spousta společných prima roků. Tak se překonej a dej vašemu vztahu šanci a neutápěj se pořád v minulosti. Co má tvůj m. ještě udělat ? Svůj vztah s ní skončil, chce tebe, tak mu věř a netlač ho do rohu. Jsem hnusná, ale myslím si, že už by ses měla přestat litovat. Promiň, mně víc pomůže , když mě někdo seřve, než když mě lituje. Tak pa

Uzlíku,
nikdo ti nikdy nezaručí, co bude do budoucna, ani ty to nemůžeš zaručit svýmu manželovi ani on tobě. Může se stát naprosto cokoliv, tak ŽIJ TEĎ - a tak jak chceš ty.
Třeba je ten čas, kterej máš vymezenej na život s manželem fakt určitej a třeba fakt spolu budete já nevim ale rok,dva, tři... NEZKAŽ SI JE!!!
Nelituju v životě ničeho, jen okamžiků, který jsem svou hloupostí zničila a neprožila.

Dík aevo,
vím, že to nemyslíš zle. Já to včera tak moc cítila a cítím to i teď, že bude dobře. Dlouho jsme do noci povídali o všem možném, bylo mi tak krásně. Hladil mě a říkal jak moc mu to je příjemné a plakal u toho.
Myslíš, že je toto opravdová láska a nebo že to je jenom lítost?
Nééé, nechci přemýšlet, chci dál žít, dál s ním. Nezbývá mi nic jiného než konečně věřit, věřit tomu, co mi už tak dlouho říká.

Uzlíku, ty ani nevíš, jak moc ti závidím.

Daniela02 napsal(a):

klokan napsal(a):

Michaela.43 napsal(a):

.... ne, že by se milenkám nedalo říkat vole, aby se doma manželka zmátla...,ale to by asi ony nezkously----:-))

Míšo, zkously :). Když by se to dohodlo předem pro dobré utajení, tak zkously - to by ses až divila, co všechno se dá domluvit a pokousat.. :D. Jak se daří?

Klokane, ale ta milenka by už teď po tom všem byla hodně blbá.....nevím jest-li jsi četl vše od začátku, ale M s ní udržoval vztah 5 let, z toho 2,5 roku mají spolu dítě, které mj. nemá ani otce uvedeného v rodném listě, za celých 5 let kvůli ní ode mne neodešel, nedával jim žádné peníze...samozřejmě ona je mladá (25), bez zajištění, bydlí s rodičemi a udržovala by vztah dál a nechala by si řikat vole :D a věděla by, že to pojede dál ve starých kolejích, nic se nezmění a bude i nadále pouze "bokovka"? Neříkej mi, že některé ženské to stačí, pokud ano pak tedy nevím......

Hm... takového manžela (a milence) bych si fakt vážila... a držela se ho zuby nehty :-(

uzlíku, já taky závidim
ale všechno zlé je pro něco dobré - tak snad i tohle

Jája napsal(a):

Uzlíku,
nikdo ti nikdy nezaručí, co bude do budoucna, ani ty to nemůžeš zaručit svýmu manželovi ani on tobě. Může se stát naprosto cokoliv, tak ŽIJ TEĎ - a tak jak chceš ty.
Třeba je ten čas, kterej máš vymezenej na život s manželem fakt určitej a třeba fakt spolu budete já nevim ale rok,dva, tři... NEZKAŽ SI JE!!!
Nelituju v životě ničeho, jen okamžiků, který jsem svou hloupostí zničila a neprožila.

Uzlíčku, už si neubližuj. Třeba to je vážně jenom nedorozumění. Jsem ve stejném stádiu jako ty. Snaž se (bolí to, já to vím, probrečela jsem celý víkend), ale je vidět, že on chce, ty chceš.......nenič to co zničit nechceš. Zkus se teď soustředit sama na sebe, aby jsi si užívala hlavně ty, protože ty jsi teď ta důležitá a on se musí moc a moc snažit (a je vidět, že chce). Broučku drž se !!! :):):)

Uzlíku, vždyť tebe čekají samé pěkné věci. Máš to kočko v rukách :)
Kvůli tobě se ještě naučím používá smailíky. Tak vidíš. A už musím pracovat. Od rána řeším samé nepříjemnosti. Fuj.

To to vyznělo hrozně. Myslím nepříjemnosti v práci, ne tady. Tady se dávám dohromady. Pa

Holky, držte se, on mi začíná hlásit kam jde......:D:D Teď mi volal do práce, že jede za naším kamarádem (vím to určitě) a že si bere s sebou i našeho psa, abych neměla strach, že jde někam jinam (říkal to mile, nemyslel to jako ironii). Holky, já snad možná začnu pomalu věřit, že to myslí vážně.......:rock:

Danielo: u nás to byla "jen " bokovka, a přesně jsem si min. týden říkala co já bych za  tento problém dala, protože u nás nastal problém jiný - škola....ale tím nechci říct či naznačit co je větší problém, čili průs... v rodině, je to jenom NOVÝ problém. Tíé¨m ti chci naznačit, budeš-li mít jiný problém, nějaká bokovka tě už nerozhází...

Uzlíku, nesyp si popel na hlavu, stalo se, stalo, podívala ses....podívej , já se ti nedivím, prostě chodíš okolo toho počítače, no, tak to láká...kdyby nebyl blbej, tak to vyhodil z koše.A nepředpokládám, že byste doma měli každý svůj  osobní počítač, aby tě někdo nenařknul, co jemu lezeš do věcí...předpokládám, že počítač u vás doma je pro všechny....
Ano, je pravda, že si tím ubližuješ, taky jsem si takto "ubližovala",víš, ale já to spíš brala, jako že jsem v obraze a vím, co mám čekat, co se bude dít ( dle toho, že nejlépe se jedná s nepřítelem, kterého znáš) - tím myslím, že mě zajímalo, co milenka píše, no, mockrát jsem se pobavila, ale to je o něčem jiném....

Uzlíku, jestli tě nechce ztratit, ty jeho taky ne, zkus vše překousnout a jinak neřešit a žij a užívej přítomnost...

aeva1 napsal(a):

Uzlíku, vždyť tebe čekají samé pěkné věci. Máš to kočko v rukách :)
Kvůli tobě se ještě naučím používá smailíky. Tak vidíš. A už musím pracovat. Od rána řeším samé nepříjemnosti. Fuj.

Díky všem,
potřebuji moc vaší podporu. Bez ní se neobejdu, moc mi pomáháte. Já náš vztah nechci ničit, čím dál tím víc cítím, že bude krásnější, něčím obohacený, prostě úplně jiný než jsme ho žili těch skoro dvacet let. Cítím to.
Věřím tomu a udělám pro to všechno, přestože mi síly docházejí. :hjarta:
Držte se všechny!

Uzlík: Přestaň už skučet, probůh! Jednou provždy si ujasni, jestli s ním chceš zůstat, nebo ne. Jestli jo, tak mu zkus věřit, ne? A jestli to nezvládneš, tak jdi od toho. Pracuj na sobě, přestaň být závislá, najdi svoje sebevědomí....Jsem asi krutá, ale já už to vážně nemůžu číst, už to trvá moc dlouho....ten tvůj problém má co dělat se sebevědomím, řekla bych. Jak si můžeš tak nevěřit, že jsi pro něj dobrá? Proč si nevěříš, že ty ho jediná zvládneš zaujmout?....Přeju ti, aby ses z toho už dostala, to musí bejt nesnesitelný......

Daniela02: Užívej si to, měj se ráda a dělej si malé radosti. Trošku od manžela odhlédni, není to a) jediný chlap a za b) i kdyby byl, tak co? Copak se nedá být i bez nich? Dá, chce to jen uvědomit si, co chci já, co mě baví, co mě naplňuje, co by mě zajímalo (nejlíp něco, kde je člověk v kontaktu s ostatními lidmi)....uznávám, že po pár letech nevyváženého manželství a péče o děti a manžele je to ovšem fuška, tohle zjistit. Ale jde to a je to fajn.

Danielo,
vidíš,jak se snaží? Věř, že to bude dobré. Utápět se v minulosti a trápit se to opravdu k ničemu nevede, nebo vede, k záhubě. Užívje si každý den, kdy Ti dává najevo, jak pro něj moc znamenáš.

Uzlíku,
potřebovala by jsi pořádně zatřást. Na jedné straně chápu, že jsi si přečetla e- mail. Ostatně každá z nás to udělala nebo občas udělá, ale myslím, podle toho co už delší dobu píšeš, tak on se opravdu snaží. Kdyby nechtěl být s Tebou, tak se nebude až tak ponižovat a prosit a " plakat". Možná by mělo tohle být pro Tebe takovou "fackou", která Ti napoví, že už je opravdu nejvyšší čas si to v sobě vyřešit. C¨hceš, aby byl s Tebou? Tak mu dej šanci. Takhle ho "unavíš" a on půjde dál a přitom nechce, ale nedokáže žít s neustálým pocitem viny, který z Tebe cítí.
Uzlíčku, prosím Tě, zkus to. Vždyť jsme tady spolu přišly souběžně a Ty jsi na tom od začátku byla daleko líp než Já. Však víš.

Uzlíku, promiň, ale mě to taky nedá.... Ty naše domněnky :) V neděli jsem psala SMS kamarádce: V neděli by to šlo, moc se těším, pa zlatíčko... A omylem při odesílání jsem najela na telefon manžela, ale hned jsem si to uvědomila, ALE ta potvora ve mně říkala, pošli mu to, třebas bude žárlit (nikdy nežárlí, bohužel). No poslala jsem to jen té kámošce, ALE manžílek přišel z hospody včas :) neběhal SMSkovat na záchod a dokonce byl i milej. Kdybych mu to hlupka poslala, tak bych se  DOMNÍVALA, že jsem tím uspěla. Rozumíš? Ty naše domněnky, naše fantazie....
Tak asi tak, nefantazíruj už nad nějakým mailem nebo co to bylo, myslím na tebe. pa zlatíčko

meya napsal(a):

Uzlíku, promiň, ale mě to taky nedá.... Ty naše domněnky :) V neděli jsem psala SMS kamarádce: V neděli by to šlo, moc se těším, pa zlatíčko... A omylem při odesílání jsem najela na telefon manžela, ale hned jsem si to uvědomila, ALE ta potvora ve mně říkala, pošli mu to, třebas bude žárlit (nikdy nežárlí, bohužel). No poslala jsem to jen té kámošce, ALE manžílek přišel z hospody včas :) neběhal SMSkovat na záchod a dokonce byl i milej. Kdybych mu to hlupka poslala, tak bych se  DOMNÍVALA, že jsem tím uspěla. Rozumíš? Ty naše domněnky, naše fantazie....
Tak asi tak, nefantazíruj už nad nějakým mailem nebo co to bylo, myslím na tebe. pa zlatíčko

To ale byla tvrdá realita.Říkal, že nepíše, nevolá, ale přesto psal. Prostě lhal. Nedokázal nepsat. Jí to vlastně píše, že už dlouho o tom přemýšlí, ale že to nedokazal napsat, že už nebude volat, psát.
Proč by to měl tedy dokázat teď?
V tom věřit či ne, se strašně plácám. Je to hrozně těžký.

Uzlíku, tebe to snad baví se trápit.

Uzlíku, tak nevěř. Musí ti teď stačit, že jsi pro něj ta první - ať ta druhá ještě existuje nebo ne.
Chceš s ním žít? Pokud ano, tak si užívej to, co ti může dát. I to, že se snaží od ní odpoutat kvůli tobě (i kdyby jí psal) je šance, že bude nakonec s tebou. Takhle ho od sebe odstrkuješ a jednou ho odeženeš úplně.

uzlík napsal(a):

meya napsal(a):

Uzlíku, promiň, ale mě to taky nedá.... Ty naše domněnky :) V neděli jsem psala SMS kamarádce: V neděli by to šlo, moc se těším, pa zlatíčko... A omylem při odesílání jsem najela na telefon manžela, ale hned jsem si to uvědomila, ALE ta potvora ve mně říkala, pošli mu to, třebas bude žárlit (nikdy nežárlí, bohužel). No poslala jsem to jen té kámošce, ALE manžílek přišel z hospody včas :) neběhal SMSkovat na záchod a dokonce byl i milej. Kdybych mu to hlupka poslala, tak bych se  DOMNÍVALA, že jsem tím uspěla. Rozumíš? Ty naše domněnky, naše fantazie....
Tak asi tak, nefantazíruj už nad nějakým mailem nebo co to bylo, myslím na tebe. pa zlatíčko

To ale byla tvrdá realita.Říkal, že nepíše, nevolá, ale přesto psal. Prostě lhal. Nedokázal nepsat. Jí to vlastně píše, že už dlouho o tom přemýšlí, ale že to nedokazal napsat, že už nebude volat, psát.
Proč by to měl tedy dokázat teď?
V tom věřit či ne, se strašně plácám. Je to hrozně těžký.

Uzlíku, já se v tom také plácám, také pořád nevěřím. Zkus to. Třeba vážně to psal již dříve, před tím než ti dal slib. Jsme na tom hodně stejně. Pokud si budeš chtít popovídat víc, dej vědět, pošlu svojí mailovou adresu. Hlavně si už neubližuj, sama víš, že to bolí víc než jsme schopné snést. :pussa:

Aevo,
nemyslím si že Uzlík se chce trápit. Spíš si myslím, že chce "jistotu". Jistotu, že se to nebude opakovat, že už ji nikdy nenapíše, neosloví atd.  Jó , to by asi chtěla každá z nás. Ale to je absolutně nemožné. Takovou jistotu ji ( nám) nikdo nedá. A buď se s tím smíříme nebo se trápíme. Sama víš, že kdyby jsi měla jistotu, že ho to přejde za pár dní nebo nějak podobně, tak vydržíš, atd.
Nikdo nikdy nikomu nemůže dát tuhle jistotu a když si to Uzlík uvědomí, tak zjistí, že buď může užívat a žít přítomností a těšit se na budoucnost nebo se může trápit a trápit a pomalu "umírat".
Držím ji palce, aby to zvládla.

Já Uzlíkovi taky držím palce.

uzlík napsal(a):

meya napsal(a):

Uzlíku, promiň, ale mě to taky nedá.... Ty naše domněnky :) V neděli jsem psala SMS kamarádce: V neděli by to šlo, moc se těším, pa zlatíčko... A omylem při odesílání jsem najela na telefon manžela, ale hned jsem si to uvědomila, ALE ta potvora ve mně říkala, pošli mu to, třebas bude žárlit (nikdy nežárlí, bohužel). No poslala jsem to jen té kámošce, ALE manžílek přišel z hospody včas :) neběhal SMSkovat na záchod a dokonce byl i milej. Kdybych mu to hlupka poslala, tak bych se  DOMNÍVALA, že jsem tím uspěla. Rozumíš? Ty naše domněnky, naše fantazie....
Tak asi tak, nefantazíruj už nad nějakým mailem nebo co to bylo, myslím na tebe. pa zlatíčko

To ale byla tvrdá realita.Říkal, že nepíše, nevolá, ale přesto psal. Prostě lhal. Nedokázal nepsat. Jí to vlastně píše, že už dlouho o tom přemýšlí, ale že to nedokazal napsat, že už nebude volat, psát.
Proč by to měl tedy dokázat teď?
V tom věřit či ne, se strašně plácám. Je to hrozně těžký.

Tak se na to VYKAŠLI! Vykašli se na ten vztah! Vykašli! Nedivím se, že mu nevěříš. Zkoušela jsi to a on tě v podstatě zase podvedl. To se pak věří těžko! Vždyť on ti, děvče, dělá problémy. A ty mu znovu a znovu skočíš na špek, jak tě miluje, jak ... já nevím co všechno. A to píše a píše a říká ti, že nepíše...podrazil tě, nedivím se, že mu nevěříš. A já bych šla od toho. Už bych nemohla dál zkoušet věřit, deptalo by mě to, pochybovala bych o svý ceně....já už bych řekla DOST. (Ale já jsem já a ty jsi ty. Bůhví, proč to děláš. To víš asi jen ty sama, nebo možná ani ne, viď? Je těžký zjišťovat, proč se chovám sebedestruktivně....sama to mám za sebou.) Držím ti palce. A už se, prosím, rozhodni. Než se utrápíš.

Nebavímě to, nechci si ubližovat, nechci ani jemu. Psal to po svém slibu, prostě lhal. Já se můžu maximálně utěšit tím, že jsem četla to, že už nebude psát. Ale prostě to strašně bolí, bolí, bolí.
Ach jo, jak z toho ven??? Jak?? Jsem hrozná, vím, že to už nemůžete číst,ale mě to opravdu moc a moc trápí.

SOFI napsal(a):

Aevo,
nemyslím si že Uzlík se chce trápit. Spíš si myslím, že chce "jistotu". Jistotu, že se to nebude opakovat, že už ji nikdy nenapíše, neosloví atd.  Jó , to by asi chtěla každá z nás. Ale to je absolutně nemožné. Takovou jistotu ji ( nám) nikdo nedá. A buď se s tím smíříme nebo se trápíme. Sama víš, že kdyby jsi měla jistotu, že ho to přejde za pár dní nebo nějak podobně, tak vydržíš, atd.
Nikdo nikdy nikomu nemůže dát tuhle jistotu a když si to Uzlík uvědomí, tak zjistí, že buď může užívat a žít přítomností a těšit se na budoucnost nebo se může trápit a trápit a pomalu "umírat".
Držím ji palce, aby to zvládla.

Souhlas! To je svatá pravda, akorát že každá z nás má jinde laťku, za kterou už nedovolíme tomu druhému zajít. Moc držím palce!

uzlík napsal(a):

Nebavímě to, nechci si ubližovat, nechci ani jemu. Psal to po svém slibu, prostě lhal. Já se můžu maximálně utěšit tím, že jsem četla to, že už nebude psát. Ale prostě to strašně bolí, bolí, bolí.
Ach jo, jak z toho ven??? Jak?? Jsem hrozná, vím, že to už nemůžete číst,ale mě to opravdu moc a moc trápí.

VYKAŠLAT SE NA TO! VYKAŠLAT!
PS: Číst tě můžu, buď v klidu (dokonce tě i chápu, taky jsem si prošla takovými srač...mi).

uzlík napsal(a):

Nebavímě to, nechci si ubližovat, nechci ani jemu. Psal to po svém slibu, prostě lhal. Já se můžu maximálně utěšit tím, že jsem četla to, že už nebude psát. Ale prostě to strašně bolí, bolí, bolí.
Ach jo, jak z toho ven??? Jak?? Jsem hrozná, vím, že to už nemůžete číst,ale mě to opravdu moc a moc trápí.

Tak jo uzlíku, jak už jsem psala výše, jsem po proplakaném víkendu. Vím jak to hrozně bolí, je to pouze 3 týdny co jsem přišla na jeho nevěru (pětiletou s dvouapůlletým dítětem). Hrozně to bolí, ta představa jak na ní šahal, že v té době když jsme dělali to a to, tak už byl i s ní. Paradoxně mi teď pomáhá se z toho dostat můj nevěrný M. Když mne objímá a říká, že už to nikdy neudělá, když se se mnou miluje, když spolu chodíme ven..... je mi hezky, cítím se dobře, ale na rovinu řeknu ani já nevěřím a zřejmě ještě hodně dlouho nebudu (jest-li vůbec). Ale teď se snažím myslet co nejvíce na sebe, abych sama sebe ochránila. Hrozně se bojím další bolesti, dalšího zklamání. Dej si čas (máš na to právo), v téhle chvíli vážně mysli jenom na sebe, bez jakéhokoliv rozhodnutí. Zkus si týden užívat, jděte na večeři, udělejte si hezký večer, někam jeďte, kup si něco co máš ráda, co jsi si chtěla vždycky koupit, ale nikdy jsi neměla odvahu, čas nebo chuť. Udělej sama sobě radost. Jdi ven s kamarádkou na skleničku (neměj výčitky, že nejsi s ním, já je zatím mám). Za ten týden se na to zkus podívat znovu, zkus pak srovnat jest-li to vážně není lepší. Neznám tvého M, ale svému jsem jednoznačně nasdělovala co bude když nepřestane - bez hysterických výstupů, sice se slzami v očích, ale v klidu (to bylo podle mne důležité). Uzlíku, vážně vím, že bude líp. Bylo mi daleko hůř, kdy jsem pořádně nevěděla co dělám, kde jsem, celou noc jsem probrečela na zemi na chodbě...............vážně je mi trochu líp. :)

Radosti jsem si už také dělala a snažím se si je dělat pořád, i když je zatím moc necítím. já snad už vyzkoušela všechno. Vyzkoušela jsem ho i vyhodit, ale pak jsem se málem zhroutila a jenom když na to pomyslím, udělá se mi zle. Proč je láska tak strašně krutá a bolestivá?

Uzlíku,
možná, že to necítíš, protože to děláš z donucení. Nutíš se do něčeho co sama nechceš.

Uzlíku - je tohle vážně láska - není to o tom vlastnit?
Já miluju svýho manžela - i když vim, že on mě ne a nemůžu ho donutit, aby mě miloval. Ale protože ho miluju tak mu dám volnost - bude moci žít dál beze mě a nebudeme si stále ubližovat. Já jemu, jak mu dávám najevo to, že ho miluju a tím ho spoutávám, on mě jak mi nechce znovu ublížit ale nemůže mě milovat...
Jestli ho nemůžeš milovat i s jeho chybama a klopýtnutíma - tak ho nemiluješ dost. A pak možná fakt bude lepší jít každej svou cestou
S odstupem doby můžu říct, že jsem ho milovala i v době, kdy jsem tvrdila, že ho nenávidim, nikdy jsem mu nedokázala přát to nejhorší.
Možná je tohle láska, ale ta musí poznat, kdy už je destruktivní, kdy víc ubližuje...

Uzlíku, víš, Ty bys možná potřebovala nějaký "vybíjecí" mechanismus, nevím, tak mě napadá - až budeš sama, ne s manželem, zkus třeba šíleně vynadat jeho fotkám, i trhat můžeš, vypíchnout mu oči a tak... Možná bude potřeba to špatný prostě nechat někam vypustit, vybít..

uzlík napsal(a):

Radosti jsem si už také dělala a snažím se si je dělat pořád, i když je zatím moc necítím. já snad už vyzkoušela všechno. Vyzkoušela jsem ho i vyhodit, ale pak jsem se málem zhroutila a jenom když na to pomyslím, udělá se mi zle. Proč je láska tak strašně krutá a bolestivá?

Uzlíku, zažila jsi od té doby alespoň chvilku, kdy ti bylo lépe, kdy se ti alespoň trohu ulevilo?

SOFI napsal(a):

Uzlíku,
možná, že to necítíš, protože to děláš z donucení. Nutíš se do něčeho co sama nechceš.

Asi máš Sofi pravdu,
já už fakt nevím. Vím jen jedno. Chci být šťastná, šťastná, usměvavá, chci se radovat z blbostí. Jenže já ktomu bohužel potřebuji i člověka, člověka kterému budu věřit, který mě bude mít rád i se všemi mojemi chybami, který mě bude upřímně milovat, o koho se budu moc opřít když mi bude nejhůř. Ten můj mi to sice říká, říká že je tady, že ho mám a že mě z toho dostane, ale........ Jsem prostě srágora a proto nikdy takového člověka nemůžu mít.

Uzlík: Ty k tomu být šťastná, usměvavá atd. nepotřebuješ i člověka, kterému...atd....Ty k tomu potřebuješ hlavně SEBE SAMOTNOU! Ty sama se musíš mít ráda se všemi chybami, ty musíš vědět, že ty se o sebe můžeš opřít, musíš vědět, že ty jsi schopná  zvládnout jakoukoli situaci, v níž se ocitneš....Holka, vždyť ty se vůbec nemáš ráda......a správně tušíš, že takového člověka nemůžeš mít, protože ty nevěříš. Nevěříš sama sobě. Ten tvůj tě z toho nedostane. Dostaneš se z toho jen ty sama, jen TY! A až to zvládneš, tak budeš "mít" i člověka, který...atd. Krom toho, žádného člověka nelze opravdu "mít", ale to nejspíš víš. Slyšíš se, jak naříkáš, že nemáš člověka.....a kde jsi ty? Proč se nemáš ráda, i s chybami, proč se nemůžeš o sebe opřít? Ty myslíš, že se tvoje problémy nějakým mužem zachrání? Chyba lávky.....Co psycholog? Chodíš tam?

Evi, dobře napsaný.
Pokud nedokážeš mít ráda sebe, nemůžeš ani nikoho doopravdy milovat.
Jako paradox můžu uvést, že to mít ráda sama sebe a věřit si mě naučil můj manžel.

Uzlíku, píšeš že ti lhal, že si s ní psal i poté, co ti řekl opak, že mu nevěříš...to přece není důvod k zoufalství. Jsi s ním, to sis zvolila, neodešla jsi od něj... Co to vlastně znamená? 

Je to, že jsi s manželem, oběť typu "pro rodinu udělám vše..." . jakou cenu očekáváš za takovou oběť? To že tvůj manžel nebude mít zrnko citu k jiné? Nebo že to zrnko citu schová a nebude mailovat, telefonovat...? Jestli je to oběť, jestli dáváš sebe sama na oltář rodiny, možná očekáváš něco na druhé straně..vděk od manžela, možná od dětí...Nebude na něm to vědomí, že od něj něco čekáš, ležet jak balvan? A jakou cenu bys měla pro sebe ty sama, pokud bys byla ochotna  svůj život podřídit něčemu, co asi nechceš, co považuješ za oběť, tedy soužití ve vztahu, který tě ničí?

Nebo to, že jsi s manželem, je tvoje svobodná volba, tvoje cesta kterou sis vybrala? Jestli ano, pak přece nemáš nárok na "protiplnění", na to, že bude dodržovat domácí úkoly... ty sis vybrala, ty dáváš, protože chceš, ne proto, že musíš! Nikdo jiný ti nedá záruky, že tvůj život bude naplněný, ale ty sama jsi za to odpovědná, proto se nemusíš nikoho o nic prosit, ani manžela o to, aby někoho nemiloval..

Jinak ti přesně rozumím, skoro vše jsem prožívala podobně, ale dřív.

uzlík napsal(a):

meya napsal(a):

Uzlíku, promiň, ale mě to taky nedá.... Ty naše domněnky :) V neděli jsem psala SMS kamarádce: V neděli by to šlo, moc se těším, pa zlatíčko... A omylem při odesílání jsem najela na telefon manžela, ale hned jsem si to uvědomila, ALE ta potvora ve mně říkala, pošli mu to, třebas bude žárlit (nikdy nežárlí, bohužel). No poslala jsem to jen té kámošce, ALE manžílek přišel z hospody včas :) neběhal SMSkovat na záchod a dokonce byl i milej. Kdybych mu to hlupka poslala, tak bych se  DOMNÍVALA, že jsem tím uspěla. Rozumíš? Ty naše domněnky, naše fantazie....
Tak asi tak, nefantazíruj už nad nějakým mailem nebo co to bylo, myslím na tebe. pa zlatíčko

To ale byla tvrdá realita.Říkal, že nepíše, nevolá, ale přesto psal. Prostě lhal. Nedokázal nepsat. Jí to vlastně píše, že už dlouho o tom přemýšlí, ale že to nedokazal napsat, že už nebude volat, psát.
Proč by to měl tedy dokázat teď?
V tom věřit či ne, se strašně plácám. Je to hrozně těžký.

Uzlíku, musela jsem narychlo odjet, ale v MHD  :) jsem na tebe fakt myslela.
Chceš říct, že "den před mailem" jsi byla OK. , že nevěříš (a že SI nevěříš) až po mailu? Vždyť nevíš, kdy ho psal.
A to datum bylo datem, kdy ho vyhodil.
Víš možná ti závidím. Kdyby mě TEN můj  se slovy MILUJI tě lkal u nohou, tak by ta potvora ve mě ho nechala ještě 5 sekund lkát :) a pak by ta druhá jen hlesela: AMNESTIE.
No jo, ale to se nestane :)
Nebo mi poradíš, jak nato, vždyť já tohle nikdy nedokázala. Ani lkát by nemusel.
Promiň, zlehčuji to, ale myslím, že je to hodně spíš o tobě, pusinko.
Začínali jsme nějak současně, pamatuješ?
pa

uzlík napsal(a):

Asi máš Sofi pravdu,
já už fakt nevím. Vím jen jedno. Chci být šťastná, šťastná, usměvavá, chci se radovat z blbostí. Jenže já ktomu bohužel potřebuji i člověka, člověka kterému budu věřit, který mě bude mít rád i se všemi mojemi chybami, který mě bude upřímně milovat, o koho se budu moc opřít když mi bude nejhůř. Ten můj mi to sice říká, říká že je tady, že ho mám a že mě z toho dostane, ale........ Jsem prostě srágora a proto nikdy takového člověka nemůžu mít.

A co ty devce? Jsi takova? Muzes mu nabidnout totez, co sama chces dostat od nej???.... ???
Muze ti verit?
Mas ho rada takoveho, jaky je, se VSEMI jeho chybami?
Milujes ho opravdu uprimne, bez postrannich umyslu a OCEKAVANI?
Muze se o tebe oprit, kdyz mu je nejhur?
Jsi tu pro nej?
Dostanes ho z jeho depresi, kdyz prijdou??
???

Já vím, že je to můj problém, že musím především zapracovat sama na sobě. Proboha vždyť já to všechno vím.
Ptáte se, zda z mé strany je to opravdová láska, zda pouze nechci vlastnit. Nechci ho vlastnit, mám ho ráda, miluji ho až příliš moc. Znám jeho chyby,mám ho ráda takového jaký je. Miluji ho upřímně!!
Myslím, že mu dobře není, a sám mi řekl, že se o mně opírá. A přestože jsem tak strašně slabá, snažím se ho držet i když pod tou tíhou občas upadnu. Jsem tu pro něj, jsem!!! Mám o něj hrozný strach, přestože působí silně.
On je v lásce hloupoučký, nechce nikomu ubližovat, on si neuvědomuje ale, že ubližuje. Vždyť mě je ho i líto, já trpím i za něj, za jeho lásku. Vím jak moc to bolí, když ztrácíme někoho, koho milujem, když se s ním musíme rozloučit. Jeho to strašně moc bolí, a já jsem tak blbá, že i proto mu chci být nablízku. Chápete to? Setkaly jste se vůbec někdy s takovým magorem, jako jsem já?? Víte vůbec, co všechno je v mém srdci??? Až příliš lásky, ale nějak jí teď nedokážu dávat. Připadám si, že se ponižuji nebo že o mou lásku nikdo nestojí, protože ten komu bych jí chtěla nejvíce dát má teď srdíčko obsazené někým jiným. :hjarta:

Uzlíku,
tak tohle taky znám. Kdo držel mýho manžela za ručičku, když ho vyhodila milenka - no přece já. Koho bolelo, že je nešťastnej - zase mě.
Když bych to chtěla rekapitulovat (jakože nechci a myslim, že to moc ani nejde) tak jsem za to nedostala od něj nic.
ale to se ani takhle nedá hodnotit
nedá se to počítat - jestli chceš dávej, ale nevyžaduj to po něm zpět, třeba za čas bude moct on dávat víc nebo taky ne
ale jestli nedokážeš dávat bez toho, že bys chtěla něco zpátky není to bezpodmínečná láska a budeš se trápit

Přesně vím,o čem mluvíš. taky mám ten pocit ztuhnutí,když mám říct něco hezkého já.vím co,ale nejde to.ta bolest je silnější než já a nedůvěra tak veliká! dívám se mu do očí a hledám,co tam vlastně je.někdy i skrze něj a mám strašnou chuť mu to vrátit ale vlastně ne.každý říká,že spěchám,chce to čas,asi mají pravdu,ale jak dlouho???

Jája napsal(a):

Uzlíku,
tak tohle taky znám. Kdo držel mýho manžela za ručičku, když ho vyhodila milenka - no přece já. Koho bolelo, že je nešťastnej - zase mě.
Když bych to chtěla rekapitulovat (jakože nechci a myslim, že to moc ani nejde) tak jsem za to nedostala od něj nic.
ale to se ani takhle nedá hodnotit
nedá se to počítat - jestli chceš dávej, ale nevyžaduj to po něm zpět, třeba za čas bude moct on dávat víc nebo taky ne
ale jestli nedokážeš dávat bez toho, že bys chtěla něco zpátky není to bezpodmínečná láska a budeš se trápit

A jak to děláš ty,že se netrápíš? mě zmáhají obyč.starosti jako práce,dcera....každý úsměv má sto kilo,zvlášť ten jemu, a on netuší,co se ve mně odehrává.

Jája napsal(a):

Uzlíku,
tak tohle taky znám. Kdo držel mýho manžela za ručičku, když ho vyhodila milenka - no přece já. Koho bolelo, že je nešťastnej - zase mě.
Když bych to chtěla rekapitulovat (jakože nechci a myslim, že to moc ani nejde) tak jsem za to nedostala od něj nic.
ale to se ani takhle nedá hodnotit
nedá se to počítat - jestli chceš dávej, ale nevyžaduj to po něm zpět, třeba za čas bude moct on dávat víc nebo taky ne
ale jestli nedokážeš dávat bez toho, že bys chtěla něco zpátky není to bezpodmínečná láska a budeš se trápit

Já si ale myslím, že i on dává. Jo, strašně moc mi ublížil, ale byl to na druhou stranu zase jenom on, kdo mě držel nad vodou. Když mi bylo nejhůře a řvala jsem jak malé dítě, tak přijel a držel mě v náruči. Možná se cítil provinile, já nevím, ale mně to fakt pomáhalo. Cítila jsem, že přestože by odešel, tak by mě nenechal, byl by mi pořád nablízku.
Možná si to jenom namlouvám, protože je to tak lepší, příjemnější, ale myslím si, že za ta léta ho dobře znám.
A já prostě nedokážu ho nakopnout a nepodat mu tu pomocnou ruku. Prostě to asi nedovedu nebo nejsem na to ještě dostatečně zralá.

meya napsal(a):

Chceš říct, že "den před mailem" jsi byla OK. , že nevěříš (a že SI nevěříš) až po mailu? Vždyť nevíš, kdy ho psal.
A to datum bylo datem, kdy ho vyhodil.
pa

Meyo,
začínala jsem být v pohodě, začínalo mi být asi opravdu dobře. Až teď si to uvědomuji. Ten mail mě hodil až příliš moc zpátky. Tak mě dostal, že hned v ten den jsem napsala ten několikastránkový elaborát, kde jsem vlastně svůj boj vzdala, kde stálo, že mě právě ztratil. V tu chvíli jsem pocítila krásnou úlevu, ale ta úleva nebyla moc dlouhá. Trvala jenom do doby než přijel, než mě objal a opět po několikaté opakoval ať neblázním, že to přeci teď všechno nezahodím., když už bylo tak dobře.On to prý má vše za sebou a je proto hrozně rád.Ve svém srdci má prý jasno, prý se osvobodil. Objímal mě a brečel.Psala jsem to už výše. Byl to asi opravdu starší mail, který hodil nedávno do koše,ale hrozně mě to vzalo.
Jsem hrozně pitomá. Kdyby tak člověk jenom věděl, zda si nechává tak unikat štěstí pod rukama a nebo bojuje o něco, co stejně nikdy mít nebude.

Jája napsal(a):

Uzlíku,
tak tohle taky znám. Kdo držel mýho manžela za ručičku, když ho vyhodila milenka - no přece já. Koho bolelo, že je nešťastnej - zase mě.
Když bych to chtěla rekapitulovat (jakože nechci a myslim, že to moc ani nejde) tak jsem za to nedostala od něj nic.
ale to se ani takhle nedá hodnotit
nedá se to počítat - jestli chceš dávej, ale nevyžaduj to po něm zpět, třeba za čas bude moct on dávat víc nebo taky ne
ale jestli nedokážeš dávat bez toho, že bys chtěla něco zpátky není to bezpodmínečná láska a budeš se trápit

Holky, zjišťuji, že mám asi také problém. Já vážně svého M také miluji, i se všemi nedostatky, které má, ale zároveň si uvědomuji, že také očekávám trochu něco od něj................, tzn. přesně to co říkáte, že je špatně.

Uzlíku, já to taky nedokážu nepodat pomocnou ruku, jen jí dávám bez očekávání. Vim, že jí podat musim, ale taky vim, že to neznamená, že se mi něco vrátí.

Katy, ale já se trápim, ale přesto dávám a nic neočekávám. Neumim nedávat, ale tim,že jsem si to připustila, mě to určitym způsobem osvobodilo. (nevim jestli to dává smysl).
A trápim se, protože to co musim dát teď je všechno co mám - musim dát manželovi svobodu, protože vim, že mě už nemiluje a přitom nedokáže odejít.
Strašně se bojim, že to nedokážu, že to nezvládnu a asi bych to jen kvůli sobě fakt nedokázala, ale dokážu to kvůli němu.

Co já bych dala za to, kdyby chtěl bejt se mnou, možná právě pro to, co prožívám teď mi přijde škoda, že se trápíte v situaci za kterou bych byla moc ráda.

Uzlíku, nedůvěra zabíjí úplně všechno. Je na tobě, jak se rozhodneš. Máš jen dvě možnosti. Nechat ho jít , nebo zkusit věřit tomu ,co říká a nechat to plynout. Ale nepátrat, tím si hrozně ubližuješ. Vždyť čas ti ukáže, jestli je to pravda. Souhlas s Jájou, Co bych já dala za situaci, kdy by chtěl být se mnou! Drž se!

uzlík napsal(a):

Já vím, že je to můj problém, že musím především zapracovat sama na sobě. Proboha vždyť já to všechno vím.
Ptáte se, zda z mé strany je to opravdová láska, zda pouze nechci vlastnit. Nechci ho vlastnit, mám ho ráda, miluji ho až příliš moc. Znám jeho chyby,mám ho ráda takového jaký je. Miluji ho upřímně!!
Myslím, že mu dobře není, a sám mi řekl, že se o mně opírá. A přestože jsem tak strašně slabá, snažím se ho držet i když pod tou tíhou občas upadnu. Jsem tu pro něj, jsem!!! Mám o něj hrozný strach, přestože působí silně.
On je v lásce hloupoučký, nechce nikomu ubližovat, on si neuvědomuje ale, že ubližuje. Vždyť mě je ho i líto, já trpím i za něj, za jeho lásku. Vím jak moc to bolí, když ztrácíme někoho, koho milujem, když se s ním musíme rozloučit. Jeho to strašně moc bolí, a já jsem tak blbá, že i proto mu chci být nablízku. Chápete to? Setkaly jste se vůbec někdy s takovým magorem, jako jsem já?? Víte vůbec, co všechno je v mém srdci??? Až příliš lásky, ale nějak jí teď nedokážu dávat. Připadám si, že se ponižuji nebo že o mou lásku nikdo nestojí, protože ten komu bych jí chtěla nejvíce dát má teď srdíčko obsazené někým jiným. :hjarta:

Tak ted se priznam: Jsem zmatena.... Mluvis o svem partnerovi nebo o svem diteti???? Poslouchas se vubec???

Pandorraa napsal(a):

Tak ted se priznam: Jsem zmatena.... Mluvis o svem partnerovi nebo o svem diteti???? Poslouchas se vubec???

Je to zvláštní, ale najednou nedokážu nějak odpovědět Pan. Tím dítětem jsem asi i já a možná větším.

uzlík napsal(a):

Je to zvláštní, ale najednou nedokážu nějak odpovědět Pan. Tím dítětem jsem asi i já a možná větším.

Vis, pokud to tak citis a ja myslim, ze je to z velke casti pravda, mozna bys mela premyslet nad tim, zda se k tomu svemu Vnitrnimu Diteti nevydat. Vyslechnout si vsechny jeho stesky, bolistky, popovidat s nim o krivdach skutecnych i domnelych, obejmout ho, utesit a uklidnit. Az bude klidne a beztarostne, i te velke dospele zene, ktera ho v sobe stale nosi, se konecne ulevi a zacne se chovat dospele... co rikas?

tora napsal(a):

Doufám, že mě tu neukamenujete, ale nedá mi to a Daniele02 také napíšu svůj příběh. Je takřka stejný jen naše manželství je 13let, syn má 12, holčička 2 a s tou svojí slečnou to náš VELKY TATA, jak mu říkám já je již asi 9 let. A aby těch čísel nebylo málo tak si slečna pořídila také holčičku, ta má teď 3,5roku a po té co zjistila naši malou, tak i chlapečka, ten má 1 rok. O jejich sladkém tajemství jsem se dozvěděla když jsem byla 4,5 měsíce těhotná se svoji princeznou. Ano nejspíše namítnete, že by jste ho zabili, ukamenovali, spálili, rozprášili a zbytek popela udupali do země. Ale já se na to vykašlala. Dospěla jsem k závěru, že za něj jeho problémy řešit nebudu, jsou to výhradně JEHO problémy. Já žiju pro své děti, rodiče, přátele. A nakonec musím přiznat, že jsem také doposud nepotkala žádného muže, který by ve mě vyvolal ten neuvěřitelný pocit bezpečí. Ano opět musím přiznat, že s největší pravděpodobností je vina na mé straně, neb jak praví mé kamarádky: mužů je hodně, to jen ty jsi schopna z té 100 vždy vybrat toho jediného hajzla.
Zkrátka pokud mám na své cestě potkat muže, který bude stát za to, pak to ráda vyřeším, do té doby
nechám toho našeho VELKEHO TATU dělat co chce a já si to budu dělat taky. Mám totiž obrovský pocit, že nejsem na světě od toho, abych tu ztrácela čas řešením problému, jestli má být s námi, nebo odejít k ní. Ať si to panáček vyřeší sám. A jak ho tak pozoruju, je z toho ulítanej a unavenej a myslím, že nakonec to bude opravdu tak, že si bude muset on sám přiznat, že to ON udělal chybu a ani JA a ani ONA to řešit nebudeme.
Takže mila Danielo02, to rozhodnutí je na tobě, pokud chceš svého muže, tak bojuj. Pokud cítíš potřebu ho vyhodit a nevidět, udělej to. Pokud ještě nevíš, pak v tom nehledej problém, jedno ráno se probudíš a budeš vědět co máš udělat. Také mi radily všechny mé kamarádky, jak by ho vyhodily a obraly o majetek ........ a víš co, když pak zjistily nevěru u svých choťů....... ale ano, prosily, plakaly,
hubly, sexovaly co to šlo, jen aby ho utvrdily v tom, že ony jsou lepší než ta druhá....... a to já třeba nemůžu, nechci někoho přesvědčovat o své velikosti a důležitosti, buď mě ta osoba chce, nebo ne.
A dnes.....dnes můj drahý chodí světem a lidem na potkání vykládá, jak má báječnou ženu.... tak to je teda for, zkrátka je to jen chlap.....malej kluk, co neví....tápe....rozbíjí okna a pak utíká k mamince....a já jsem holt ta jeho dušička na konci, která mu utře nos, dá teplej čaj, kolem krku dá šálu a dohlíží na něj z okna....asi budu blbá, ale já tvrdím, že pokud někoho máte rádi, potom ho máte rádi na pořád.¨

Takže pokud jsem v někom z vás vzbudila vlnu vzteku, pak se omlouvám, ale už od malinka jsem byla divná a moc jsem lidi kolem "chápala".... vždy jsem říkala:"oni za to nemůžou, oni to tak nemyslej".
Možná jen patřím do ústavu....
Ale je tu taky druhá strana mince.... a to je ta, že za všechno co je v partnerství mohou oba, ne jen jeden...

ted jsem to docetla...fantasticky pristup...sice ja jeste takovy problem neresila, ale v rodine sestry se to nejak velice mele, snad jen jeste chybi ty deti u pritelkyne jejiho manzela...
chovala bych se uplne stejne.
jen by mne celkem zajimalo, jak ten tvuj chlap zvlada nejak , alespon castecne, financovat dve rodiny :-)

Kvítko napsal(a):

Omlouvám se, že jsem nepřečetla všechno...jen první...pak sem tam a příspěvek od TORY...s tím naprosto souhlasím.
Taky jsem na tom tak nějak... Manžel, dlouhodobý vztah, nemanželské dítě, dvě v manželství...

Teď s NÍ nejspíš není, takže byl i pocit vítězství... Ale zřejmě jsou jiné...nebo jěště ona? Nevím, nevěřím, žiju podle sebe a on ať si vylíže, co zpískal...

Všechny Vás tu zdravím! Před časem jsem sem psala, co potkalo mně. Manžel, dlouhodobý vztah, nemanželské dítě, dvě dospělé deti /máme spolu/. Manžel stále nechce nic měnit, ale již od září žije se svou mladou přítelkyní a jejich společným dítětem. Jednou za 14 dní tráví víkend doma se mnou. Udělá,co je třeba, poseká trávu, umyje si auto. Je to hodně náročné s ním komunikovat. Já jsem byla vždy ta,co komunikovala, ale teď mi to nějak nejde.On začíná mít také problémy.Už se přestěhovali z garsonky do pronajmutého domku se zahradou, paní má,jak mi naznačil,nějaké zdravotní problémy.Hoch se v tom začíná plácat. Já, jelikož mě dost psychicky poznamenal, mám pořád nějaké virozy.Asi mám, díky stresům,oslabenou imunitu a každý bacil lapím. Zrovna tento týden jsem ulehla. On mi jen píše tázavé sms, jak mi je, jestli je to uz lepší? Nemám chuť mu na ně odpovídat. Místo toho, aby přijel a dovezl mi aspon pečivo, se mě stále ptá. Jsem zvědavá, jak vše s námi dopadne? On prý má nás obě rád. Už jsem na toto rčení alergická. Jsou chvíle, kdy si připadám jako Uzlík.Vzpomenu, jak se nám spolu dobře žilo a depka se dostaví.Pak si ale přečtu příspěvek od Pan a užuž se pomalu odlepuji ze dna.:) Je nás moc, co mají podobné osudy!!! Holt, takový je život a my musíme jít dál. Všem nám to moc přeji.:D

TORA
plně s tebou a s tvým přístupem souhlasím....v tomto jsme stejné, a taky to funguje......

J2O2
ano, je nás hodně s podobnými osudytaké jsem slýchávala, že má rád nás obě.....( my jsme byly předtím kamarádky - a ještě jsem se mu dokázala vysmívat, že mně by ona nevadila, to jen ONA se mnou nemluví, tak on ji omlouval? že ona to prostě psychicky nemůže unést...škoda, mohla si to jít švihnout.......a protože jí vadilo , že jsme dvě, tak to vzdala....takže tímto ji děkuji....
Takže J2O2, vydrž, jsi na tom líp, jak ta druhá, protože ONA je ta druhá ( ha, ha, v muslimském světě by si naši mužíci rozuměli....), nakonec ty máš dvě DOSPĚLÉ  děti, tak můžeš být vysmátá...a když to TY budeš brát s humorem(protože jak jinak), tak tu druhou to bude jen štvát , že ty jsi v pohodě...no, a de ten muž bude trávit více času? Tam, kde je pohoda, pochopitelně...ale : jestli to teda ještě chceš...

Michaela.43 napsal(a):

TORA
plně s tebou a s tvým přístupem souhlasím....v tomto jsme stejné, a taky to funguje......

J2O2
ano, je nás hodně s podobnými osudytaké jsem slýchávala, že má rád nás obě.....( my jsme byly předtím kamarádky - a ještě jsem se mu dokázala vysmívat, že mně by ona nevadila, to jen ONA se mnou nemluví, tak on ji omlouval? že ona to prostě psychicky nemůže unést...škoda, mohla si to jít švihnout.......a protože jí vadilo , že jsme dvě, tak to vzdala....takže tímto ji děkuji....
Takže J2O2, vydrž, jsi na tom líp, jak ta druhá, protože ONA je ta druhá ( ha, ha, v muslimském světě by si naši mužíci rozuměli....), nakonec ty máš dvě DOSPĚLÉ  děti, tak můžeš být vysmátá...a když to TY budeš brát s humorem(protože jak jinak), tak tu druhou to bude jen štvát , že ty jsi v pohodě...no, a de ten muž bude trávit více času? Tam, kde je pohoda, pochopitelně...ale : jestli to teda ještě chceš...

Přeji krásný den,Michaelo,i když krásný den vypadá jinak! Tady leje jako z konve,hrůza. Vcera večer se manžel objevil,divil se, že mám pořád virózy.Tak jsem na něj vychrlila, že mne psychicky deptá,že se vše odvíjí od psychiky,bohužel. On prý má také zdravotní problémy. Řekla jsem ,že si za vše může sám. Zplodit dítě v 53 letech je velká zodpovědnost a roky,bohužel, zdraví nepřidávají. Moc ráda bych brala vše s humorem a byla vysmátá,ale je to moc těžké. Máme  velký dům,kde jsem většinou sama.Topíme elektřinou a teď přišlo vyúčtování a doplatek - darda! Musíme se o to rozdělit.On vlastně finančně podporuje dvě domácnosti a to je pro něho asi dost náročné.To mně netrápí,za to si může chlapec sám. Tu jeho paní neznám,doufám,že ji nikdy neuvidím.Ale mne prý zná z fotek, které jí přinesl ukázat, když jsme slavili společně s vnoučaty.Nevím,co jí o mne vypráví , ale třeba je vysmátá ona?Že zvítězila,protože dal přednost jí! Uvidíme,co přinese čas? Já se těším z každé pěkné chvilky,strávené s dětmi a vnoučátky, mám práci a přátele. také babinet, který mě také drží "nad vodou"! Díky za příspěvek a vydržme! Zdraví Jitka

J2O2
ano, těš se z každého dne....nevím, jak může ona být vysmátá při pohledu na vaše vnoučata, ha, hai...ale TY se tímto netrap...no, ke tvým virozám: já zase ve chvíli, kdy vše se u nás utišovalo, tak jsem se zase strašně osypala - a to po celém těle,jakoby kopřivka, či co....na kožním si mě chtěli nechat, na alergologii kroutili hlavou, už je to ok, ale vím, že to bylo od nervů - ano, já vysmátá, nepřipouštěla jsem si cokoliv, ale tělo si prostě zareagovalo....no, už je to za námi
buď v klidu a řáda, že ti dá cca půlku na elektriku a ostatní neřeš - neřeš protože  je to tebou bohužel neřešitelné....ale ber ze života to "lepší" a bude to fajn

No Radko73, tvá otázka jak to financuje je roztomilá a po pravdě praktická. Takže: náš velký táta zkrátka platí 2x nájem, 2x jídlo a šatstvo, 2x telefony, 2x benzín 2x.... co tě napadne. Musím přiznat, že je šikovný a má chytrou hlavinku, takže kdyby se nám do toho tak nezamotal, asi bychom si vzali hypotéku, stavěli domeček, jezdili na spoustu skvělých dovolených a finance nijak neřešili..... takto žijeme vcelku normálně jako většina.... zkrátka co je potřeba, na to je........ a nedávno jsem to řešila se svojí kamarádkou a musela jsem se sama sobě smát, že jsem se dostala až do fáze, že jsem konstatovala: "On ten náš táta je vlastně hrdina (a to se mi holky nesmějte, myslím to vážně, jen se u toho musíte odprostit od emocí a podívat se na to čistě nezaujatě a realisticky), dyť on si taky mohl vybrat je a nám posílat např 2500,-- a hotovo a nebo taky vybrat nás a jim poslat 2500,-- a nebo nás mohl poslat do háje obě a sám si ty svý penízky užívat a odjet třeba do .... já nevím , třeba do Německa....a....my bychom se v tom plácali a koukali kolem. Ale to on ne, postavil se svým skutkům čelem a co si uvařil, to si postupně jí a jí a jí....   A musím přiznat, že pánů co  mají děti mimo manželství znám hodně a opravdu to vyřeší jen tou složenkou a občasnými hrátkami s dětmi. Takže co mu bylo ubráno ve vztahu k ženám, to mu bylo přihozeno ve vztahu k dětem. A já ho mám ráda takovýho jakej je. Musím se přiznat, že to dokonce vidím tak, že jsem na něj svým způsobem za tohle i hrdá...asi to zní divně, ale ani mé děti, ani já nestrádáme a užíváme si života plnými doušky a ten pocit by určitě nebyl silnější jen proto, že bychom místo v bytě bydleli v domku se zahradou a kupovali si co jsme chtěli neomezeně. Můj pocit štěstí zkrátka není závislý na tom, že to nandám dvěma malým dětem. Je to jejich táta, tak ať se stará. A tu slečnu neřeším....myslím, že to není má věc a dokonce mám pocit, že 2x šťastná v tom asi nebude...její představa o budoucnosti zajisté vypadala jinak.
Důležitý jsou děti a že jsme všichni zdraví... a to ostaní se nějak vyřeší..

Pá a krásnej den...

PS: malá mě dnes taky rozesmála....víte jak vypadá štěstí..... to se proběhnete s papírovým motýlem.... a je to...
jestli mi dospělí nevymýšlíme.... chce to zkrátka jen ty motýli

jo a už vidím ty hrubice... my....a motýly.... ha ha ha...ha ha ha....

tak mi to odpusťe, malá mi tu hopsá po klíně...a já píšu bez mozku....a co...to neřeším, jdu na ty motýly...

Toro,
teď jsem si teprve přečetla Tvůj příspěvek a vzal lmi dech. Jsi skvělá. Absolutně vyrovnaná osobnost. Klobouk dolů.

tora je zarny priklad toho, jak ma vypadat bezpodminecna laska, vyrovnana zena, ktera zna svou vlastni hodnotu a ma srovnane zivotni hodnoty. Taky mohla kvilet a hubnout, trapit se a zarlit. Jenze ona nejspis vi, ze veci nejsou spatne ani dobre...jsou neutralni. A znamenko plus ci minus dostanou takove, jake my se rozhodneme jim dat :) A ona se rozhodla pro plus :)
Preji hodne stesti toro  :godlike:

Toro, svůj krátký příběh sem taky napsala, tuším někde na straně 2.
Ale před tím, jak jsi k tomu všemu přistoupila Ty, před Tebou smekám  a budu se snažit si z Tvého postoje k celé záležitosti vzít aspoň kousek.
Děkuji.

tora napsal(a):

PS: malá mě dnes taky rozesmála....víte jak vypadá štěstí..... to se proběhnete s papírovým motýlem.... a je to...
jestli mi dospělí nevymýšlíme.... chce to zkrátka jen ty motýli

Toro, máš úžasné děti :) dej jim za mě pusu :)
Tak myslím, že si jdu namalovat toho papírového motýla :)
pa

Eva36 napsal(a):

Daniela02: Bůhví, co jí napovídal, že ho ani neuvedla jako otce. Bůhví, jakýma slovíčkama jí omámil, co jí nasliboval....neumím si představit, že bych tohle udělala, to bych musela bejt pořádně do toho chlapa zblblá....nejspíš ho miluje, řekla bych, a pořád věří, že se od tebe odstěhuje, rozvede se....tahá vás za nos obě. A je to hajzl, jak napsala Pandorraa....to není občasný úlet, to je podvod, dlouholetý lhaní...já bych s ním být nemohla. Raději navždy sama než s takovým.

Takovouhle nevěru bych také neustála, Danielu obdivuju, její manžel by si zasloužil zůstat navždy sám, ale prosím tě nedělej z té milenky chudinku, nezlob se na mně, ale člověk, který má v sobě trochu morálky by nedopustil aby to zašlo takhle daleko, ona je snad svobodná ne, určitě jí on u hlavy pistoli nedržel aby s ním zůstala, promin ale já bych nemohla žít s tím že rodím dítě člověku, který je u své manželky a ode mne se k ní vrací, z toho by mi bylo zle, zvlášt kdybych věděla že má dítě, prostě je bud úplně mimo nebo pěkná potvora. Co ty víš proč otce neuvedla, mohla se tak rozhodnout i sama, fakt se mi příčí jí tu litovat, kdyby nevěděla, ež on je ženatý tak prosím to by za to nemohla, ale moc dobře tověděla a ještě si s ním nechá dítě, má na tom stejný díl viny jako on, protože když čuba dá pes bere.

Pohádka o hloupé Mileně

    Bylo nebylo za devatero lesy a za devatero...
žila,byla jedna dívenka ,které říkali Milenka.
Byla mladá hloupá a toužila po sexu.I tu se objevil mladý možná trochu pohledný Petr.
Byl sice ženatý,ale to jí ani jemu nevadilo.Šlo přece jen o sex.Co je na tom špatného.
Jeho manželka sex zrovna nepotřebovala.A jemu to vyhovovalo.Co na tom že se mu nelíbila,
hlavě že má dí...Milenka se po čase začala s Petrem nudit,chtěl pořad jen to jedno a
tak se porozhlédla a tu si všimla taky ne zrovna hezkého, ale hodného a pracovitého
mládence, který byl svobodný a taky hloupý.No neztrácela čas a vrhla se na něj.Sex s
nim sice nic moc, zato co chtěla to měla a ani nemusela dvakrát prosit.Tady by příběh
mohl skončit. Jestli neumřeli žijí dodnes....
     Co bylo dál? Léta běželi Milence chyběl kvalitní sex no a Petrovi se začalo hroutit
manželství.I Milence se zželelo Petra a jala se ho utišovat.No a sex ? To si brala
za odměnu. Petr se začal se svoji manželkou rozvádět.Nakonec zjistil, že mu nasadila
parohy a odešla za jiným.
Inu co teď.No mám přece Milenku a život půjde dál. Znovu seženit? Proč.Sex mám a co
jiného potřebuji.Léta běží a všichni jsou spokojený. Milenkapo jisté době zjišťuje, že
Petr je sexem posedlý a že není sama, co ho jezdí utěšovat.Chce ho jen pro sebe a
že když je teď svobodný,tak si ho může vzít.On se však zhrozí a jediné co ho napadne
"proč,když vše tak skvěle funguje".No ale kdyby tu však bylo dítě,
které by mu porodila,pak by si jí určitě vzal.
  "No co se dá dělat" řekla si. No nevím jak vše Milenka zařídila,nesmíme zapomínat
,že byla stále provdána a dítě počala.Teď čekala na svého prince,jak si jí odveze. Nic se
však nedělo. Proč taky."Je vůbec moje...." Nakonec byli děti dvě.To už by mohla být větší
motivace. Nutno podotknout,že Milenky manžel,byl i kamarád Petra a nic netuše jezdil s
Petrem do nemocnice.Začíná to být docela síla co říkáte.Petrovi se však zpátky do chomoutu
nechtělo. Dál se vymlouval,tu že to přece nemůže kamarádovi udělat, pak že nemá peníze a
pak.... zkrátka vše oddaloval.
    No a co sex? Jak je známo žena po porodu o sex nemá zájem a Petr neměl nouzi.Je přece
krásný a výkonný. Která to s ním zkusila jiného už nechtěla...Měl však výčitky svědomí
(ku podivu) a tak za ní dál jezdil a dál si s ní psal. Manžel nic netuše, těšil se s
dětmi a bral je za své.
   Myslíte ,že tohle nemohlo dlouho vydržet? No nevím co je dlouho, ale dva roky si
myslím je docela síla.
   No a co ,že vše pokazilo?
   Petr narazil na další stejně hloupou a sexu chtivou.Ta po určité době chtěla tak
skvělého chlapa jen pro sebe. Petr začal se stejnou, proč když nemusí a kdyby bylo dítě....
Co myslíte, jsou všechny ženský tak hloupý? Petr má nyní dvě s dětmi a pro kterou se
rozhodne? Samozřejmě ženatý už byl a ženit se mu nechce.Co bude dál? Nová milenka zjistí,
že není sama a začne bojovat o svého chlapa. Tomu se to náramně líbí.Konečně má více sexu
, než stíhá zvládnout a je spokojený.Tu si toho všímá i první Milenka, sex začíná být nějak
odbýván a záhy zjistí že neni sama.
   Pohádka začíná nabírat obrátky.
Petr neví kam dřív skočit a kam ho dřív strčit.Obě přesvědčuje, že ta druhá je "kráva"
a že s ní už dávno nic nemá.Do toho na vše přichází Mileny manžel.Co myslíte že udělá?
Zabije Petra? Zabije Milenu? Zabij sebe? Kdo by hádal tak by neuhodl.Neudělá vůbec nic.
Jo vlastně ano, napíše legrační dopis Petrovi a zakáže mu k němu jezdit.
    Milena se setká s milenkou Petra a vše si vyříkají.Přes všechno co se o sobě dozvídají,
dál bojují o Petra a snaží se o co nejlepší sex.Petr je zas spokojený.Vše se vrací do
starých kolejí. Jediné čeho lituje, je že už nemůže jezdit ke svému kamarádovi.
    Myslíte že je konec.No není.Pohádky přece končí dobře.Tahle dobře neskončila a už asi
ani neskončí.

No a rada pro vás, nevěřte kamarádům, nevěřte na kvalitní sex, nevěřte na lásku,
nevěřte pohádkám.


PS: Tato pohádka se velmi podobá realnému příběhu. Postavy a jména nejsou smyšléná.Děj
je možná trochu přibarven.

Tynkala napsal(a):

Eva36 napsal(a):

Daniela02: Bůhví, co jí napovídal, že ho ani neuvedla jako otce. Bůhví, jakýma slovíčkama jí omámil, co jí nasliboval....neumím si představit, že bych tohle udělala, to bych musela bejt pořádně do toho chlapa zblblá....nejspíš ho miluje, řekla bych, a pořád věří, že se od tebe odstěhuje, rozvede se....tahá vás za nos obě. A je to hajzl, jak napsala Pandorraa....to není občasný úlet, to je podvod, dlouholetý lhaní...já bych s ním být nemohla. Raději navždy sama než s takovým.

Takovouhle nevěru bych také neustála, Danielu obdivuju, její manžel by si zasloužil zůstat navždy sám, ale prosím tě nedělej z té milenky chudinku, nezlob se na mně, ale člověk, který má v sobě trochu morálky by nedopustil aby to zašlo takhle daleko, ona je snad svobodná ne, určitě jí on u hlavy pistoli nedržel aby s ním zůstala, promin ale já bych nemohla žít s tím že rodím dítě člověku, který je u své manželky a ode mne se k ní vrací, z toho by mi bylo zle, zvlášt kdybych věděla že má dítě, prostě je bud úplně mimo nebo pěkná potvora. Co ty víš proč otce neuvedla, mohla se tak rozhodnout i sama, fakt se mi příčí jí tu litovat, kdyby nevěděla, ež on je ženatý tak prosím to by za to nemohla, ale moc dobře tověděla a ještě si s ním nechá dítě, má na tom stejný díl viny jako on, protože když čuba dá pes bere.

Tynkalo, ona vážně skutečně věděla, že je ženatý a v té době že má 7 letou dceru. Už v některém z předešlých reakcí jsem psala, že jí vůbec nechápu, co si myslela, co očekávala (čekat 5 let, když po celou dobu ode mne manžel neodešel, vědět, že s ní je občas některé dopoledne ve všední den 2 - 3 hodinky. Zbytek celého času, večery, všechny víkendy, svátky, dovolené, vánoce atd. je se svou rodinou, spí se svou manželkou v posteli.................), vůbec nechápu její uvažování (omluvou snad její věk - dnes 25, na začátku 20).

Ahojky všem, pročítám si vaše příspěvky a je mi za Vás smutno, ale už vím, že je to jako v té písni od Žbirka Čo bolí to prebolí,skutečně se čas nedá předběhnout, to trápení si vykoušete až na dno, ale když budete chtít od toho dna se odrazíte a bude zase dobře. Možná, že to nebude nikoho zajímat, ale mě vždy pomáhalo slyšet příběhy jiných o nevěře se štastným koncem. Můj první přítel, byl o 8 let starší a zkušený, lehce si mě omotal kolem prstu a já skákala jak on pískal, vždy vše vysvětlil tak že jsem na vině byla já, zatímco jsem seděla doma a přemýšlela jak se "napravit", užíval si s mou kamarádkou. Zjistila jsem to náhodou, když jsem v pět hodin ráno vykoukla z okna a viděla je v objetí u nás před domem, snažili se zapírat, což mě šokovalo, prý si vymýšlím. Před očima jsem měla temno, jeho jsem vší silou nakopla do přirození a jí vrazila pořádnou ťafku, vím, že se to nedělá a takhle se problémy neřeší, ale bylo to zadostiučinění, ten jejich překvapený pohled, co si to ta puťka dovolila? Svět se mi zhroutil, začalo mi docházet, jak jsem se sebounechala vláčet,bylo mi zle při pomyšlení, že mě zradil a hlavně riskoval moje zdraví, protože "kamarádčin" přítel měl poměr s kdekým, moc jsem se bála pohlavní nemoci i AIDS. Naštěstí mi nic není. Přítel s ní začal být veřejně, já se uzavřela, nesnášela všechny mužský i sebe za to jak jsem byla hloupá. jeho sestra mipak řekla, víš ty jsi pro něj moc hodná. To mě položilo, říkala jsem si to mě všichni budou využívat protože jsem hodná? On děla s kamarádkou věci, které se mnou nikdy, úplně obyčejné věci jako výlety na kolech, zašli do kina, vozil ji do práce. Moc to bolelo, přestala jsem jíst a smát se, jen jsem seděla a koukala, nic mne nezajímalo nebavilo. Postupně jsem zjistila, že dýchám když on u toho není, dokonce jsem se zasmála vtipu, že mám dobrou náladu i bez něj, že se svět nezbořil, že žiju a mám možnst plnit si svá přání i sny. Došlo mi, že není jediný na světe, přestala jsem se upínat k myšlence, že jen s ním mohu být štastná, že jen jeho mohu milovat, věděla jsem že chci mít štastnou rodinu, je to můj sen a nenechám si ho vztí kvůli jednomu člověku, ve kterém jsem se spletla, pokud někdo potlačuje vaši osobnost tak to není láska. Bojovat za lásku to ano, ale za jakou cenu, vše má své hranice, čím více se ponižujete tím víc se vám ten člověk vzdaluje, takže jestli chcete zachranovat přese všechno své vztahy, msuíte být ty silnější, dávat najevo svou sílu i tím, ež o sebe pečujete, snažíte se věnovat svým zálibám, nežebráte. JAk to dopadlo se nmnou, bývalý se počase ozval, s kamarádkou to skončilo, byl to prý omyl a byla to má vina, nic spolu neměli předtím, já je donutila být spolu. Prý jsem neměla vlastní názor, tomu jsem se smála, každý můj názor byl špatný, proč byhc mu je tedy měla sdělovat. Kdepak nechtěla jsem zpátky, potkala jsem jiného, bývalý prosil, kupoval květiny, sliboval, že mi ukáže jak umí být hodný :) přitom mi několikrát řekl at si jiného najdu, že jsem ho naučila vnímat ženy i jinak než jen sexuálně, tak by jich chtěl pár poznat. No prosím, já našla své místo na slunci a doma mám své milvoané sluníčko, jsme spolu tři roky, on mi stále dává najevo jak moc mě má rád, jak si váží toho jaká jsem, neponižuje mě a když udělá něco co se mi nelíbí hned mi to řekne i když ví, že se budu zlobit. Jsem ted mnohem silnější, protože co tě nezabije to tě posílí, když chceš.

Tynkala: Já jí nelituju. Já jen, že někteří muži jsou skutečně prevíti a o manželce své milence ani nepinknou. A když je milenka těhotná, tak si navymýšlejí kdeco, aby je třeba neuvedla. (Nebo to udělala schválně, co já vím.) Nechci milenku obhajovat, každopádně si v tomhle případě myslím, že podváděné jsou obě - jak manželka, tak milenka.

Daniela02: ...třeba té naivní holce napovídal, jak si spolu nerozumíte, jaká jsi bestie, případně hysterka, která se zabije, pokud on by se s ní rozvedl...tyhle povídačky....a ona uvěřila (mladá naivka)....Ty, Dančo, fakt máš chuť s ním být?...Já bych nemohla, i když chápu, že ty bys třeba mohla. Mně by hrozně vadilo to dlouholetý obelhávání.....

Tynkala: Tak koukám, jaká ty jsi holka nezvedená ;) Skoro jako já, ty taky za všechno můžeš, nemáš svůj názor, tys vlastně donutila bývalého k nevěře....fakt stejná písnička jako u mě. Ještě že víme, že věci jsou úplně jinak, viď? :) (Bože, proč jsou některý chlapi tak málo chlapi a musí si brousit sebevědomí na svých partnerkách tím, že je ponižují a shazují?)

Eva36: Promin vypdalo to tak, je dost možný, že je ta holka naivní, spíš bych ale řekla hloupá, pokud však ví, že on je ženatý a 5 let je sním, to je moc dlouhá doba na to aby věřila pohádkám, které jí vypráví, třeba ale chce věřit a to je špatně, prostě pardon, ale kdybch se to stalo mně hodim spakuju mu tašku at už jako manželka či milenka, no hlavně na ženatýho bych teda fakt nesedla, především když má dítě, když to vím, prostě ona maximálně podváděla s jeho pomocí sama sebe, na vině jsou oba, 5 let je fakt dlouhá doba, nějak to nepobírám.

Tynkala: Hloupá bude, jestli tomu věří. Nebo prostě neskonale naivní. Já bych na místě manželky nebo i milenky taky sbalila jeho kufr a šel by, panáček. (Teda já vlastně dost dobře nechápu, že s ním má milenka ještě další dítko. Já otěhotnět a zjistit, že otec je už ženatý, že jeho vztah je vlastně v pohodě, že se nemínil nikdy rozvést, tak mu dám vale...a ne že bych s ním měla dalšího prcka....ty ženský s sebou taky nechaj´někdy vorat...)

Eva36 napsal(a):

Tynkala: Já jí nelituju. Já jen, že někteří muži jsou skutečně prevíti a o manželce své milence ani nepinknou. A když je milenka těhotná, tak si navymýšlejí kdeco, aby je třeba neuvedla. (Nebo to udělala schválně, co já vím.) Nechci milenku obhajovat, každopádně si v tomhle případě myslím, že podváděné jsou obě - jak manželka, tak milenka.

Daniela02: ...třeba té naivní holce napovídal, jak si spolu nerozumíte, jaká jsi bestie, případně hysterka, která se zabije, pokud on by se s ní rozvedl...tyhle povídačky....a ona uvěřila (mladá naivka)....Ty, Dančo, fakt máš chuť s ním být?...Já bych nemohla, i když chápu, že ty bys třeba mohla. Mně by hrozně vadilo to dlouholetý obelhávání.....

Ahoj Evi, na rovinu řeknu, že v téhle chvíli opravdu chci, aby se mnou zůstal. Není to tím, že se bojím zůstat sama, nejsem na něm finančně závislá - dokážu uživit sebe i svou dceru (i tohle jsem si spočítala, vydělávám cca jednou tolik co on). V téhle chvíli ho ještě pořád miluji (i přesto co udělal). Dala jsem mu jednu jedinou šanci. Na začátku jsem nevěděla, jest-li mu jí chci dát, máš pravdu 5 let je strašně moc, ale...... . Hrozně jste mi v mém rozhodnutí pomohly právě vy, holky na babinetu. Četla jsem jak odsouzení tak povzbuzení. Četla jsem jak se některé holky rozvádí, protože šanci nedaly, jak některé holky žijí ve spokojeném manželství dále a šanci daly i přesto že si M pořídil s milenkou dítě, že některé holky daly šanci svému M a přesto je ve finále zklamal a už to není jako dříve. Uvědomila jsem si, že i já jsem zavdala M příčinu k nevěře - milovaní mne již nebavilo jako dřív a tak mi prostě stačila daleko nižší frekvence. Když čtu a vidím, jak někteří M se chovají ke svým "milovaným" manželkám a srovnám to, vychází mi, že je to opravdu hrozné to co udělal (bolí to uvnitř víc než je možná poznat), ale že mu tu šanci dát chci. Hodně mne v tom postrčil i názor Romi. Je hodný na mne i na dceru (byl i předtím), vypadá to, že to skutečně s milenkou skončil (mobil je položený na viditelném místě, nikam nechodí), ví, že mi ublížil, říká, že by rád něco udělal, ale neví co, je ke mně něžný stejně jako to popisuje tuším Michaela - náš vztah je teď skutečně stejný, jako když jsme spolu začínali žít, plný něžností, lásky, porozumění. Samozřejmě, teď je v tom vztahu i pláč, hořkost, bolest. :grater:.........ale jak již jsem psala jinde, paradoxně mi teď z toho pomáhá ven právě on. Evi, věř, že tohle rozhodnutí mne stálo moc sil, ale nelituji (alespoň zatím). Bylo to první rozhodnutí, které jsem dělala za celou dobu manželství já sama za sebe a ne za milující, obětující, vlastnící... a oddanou manželku. Tenhle rozdíl jsem už díky Vám (hlavně tvrdé Pan) pochopila.
Tak a teď napíšu něco, ale holky prosím nekamenujte mne. Jeho nevěra skutečně trvala dlouho, nepochopitelně, neomluvitelně, nicméně jí prý nikdy nesliboval, že ode mne odejde (myslím, že mu můžu věřit, vzhledem k tomu, že na sebe a na ní - na jejich vztah řekl spoustu věcí, které nemusel). Vztah chtěl ukončit před tím, než otěhotněla, pak bylo pozdě, další pokusy o ukončení vztahu již nedělal, ze strachu, že mi milenka přijde vše říci, že má s ním dítě atd. Dle jeho slov si byl jistý, že ve chvíli kdy se to dozvím, bude mezi námi konec, že mu neodpustím (vždy jsem to říkala, že jediné co neodpustím, je nevěra - přesně se potvrdilo přísloví "nikdy neříkej nikdy....."). A ve finále jsem pochopila Evi to, co jsi psala, že on jí skutečně podváděl. Dokážeš si představit, být milenkou, která je podváděná? Já jsem ta, která má body navíc, já jsem ta, která má teď výsostné právo dělat rozhodnutí ohledně našeho vztahu, já jsem ta, která miluje a chce být milována jím, ale jsem i ta, která ve chvíli, kdy mi to začne ubližovat, udělám rozhodnutí, že je konec. Ona je mi úplně ukradená, má to těžké i tak. Zůstat sama s dítětem, bez otce v rodném listě, bydlet u rodičů (snaží se získat hypotéku na byt), nemít lásku - manžela - přítele, být sama (i když před tím vlastně byla sama také, až na ty 2 - 3 hod., někdy se prý viděli i po měsíci). Jsem to prostě já a moje rozhodnutí. A takhle jste mne udělaly vy, jsem jiná, nová, sebevědomější, mám sama sebe ráda, odpustila jsem si spoustu věcí a teď se ještě musím naučit některé věci, které jsem dělala špatně.
Tak a teď se do mne pusťte!!:rodna:

To je moc krásné co jsi napsala, je dobře, že to takhle dopadlo, držím palečky aby sis už tohle nemusela nikdy prožít. Pokud jste měli předtím hezký vztah a přesto ho máš ráda, uvědomuješ si ale sama sebe a všechny nové hranice, jsi schopná učit se mu znovu věřit, je to určitě na dobré cestě. Každý je prostě jiný, každý člověk každý vztah, někdo pálí mosty, někdo dělá, že je slepý, jiný kope kolem sebe,prostě přes všechny podobnosti je to pokaždé jiné a myslím, že každý by si to měl nakonec vyřešit sám ke své spokojenosti a že je to tak dobře. Stejně jako u tebe, jen ty musíš vědet zda ti to za to stojí, pokud ano tak hurá do toho!!! :)

Daniela02: Taky ti držím palce. Dokud ještě neztratil u tebe ten glanc (a to zatím ten pocit nemám), tak můžete klidně dál žít vážně šťastně. Už taky proto, že víš, co děláš a neděláš to kvůli němu. Ty, děvče, znáš svoji cenu a víš, že půjdeš od toho, kdyby ti to mělo začít ubližovat. Moc ti to přeju a celkem i obdivuju, že pro tebe on tu cenu neztratil. (Je tedy pravda, že můj BM se ke mně a k synovi moc hezky nechoval, domů nechodil, nezabezpečoval nás ani finančně, s ničím nepomáhal, nebyl na něj spoleh. Kvůli tomuhle jsem ho opustila, jeho milenka, to už byla ta třešnička na dortu a s naším rozvodem ona nemá nic společného. Já vlastně zjistila až po odstěhování, že má nějakou "babu". Kdyby se o nás staral, kdyby na něj byl spoleh, tak tu nevěru taky přežiju. Ostatně - i já mám zkušenost s nevěrou, a to sice z druhé strany - jsem totiž bývalá podvádějící manželka - a vím, že vztahy nejsou o vlastnění, ale o porozumění. Kde chybí, tam hledá druhý jinde....ten život to s námi hraje :)

meya napsal(a):

tora napsal(a):

PS: malá mě dnes taky rozesmála....víte jak vypadá štěstí..... to se proběhnete s papírovým motýlem.... a je to...
jestli mi dospělí nevymýšlíme.... chce to zkrátka jen ty motýli

Toro, máš úžasné děti :) dej jim za mě pusu :)
Tak myslím, že si jdu namalovat toho papírového motýla :)
pa

ahojky Meyo, děti jsou úžasné všechny... , ale jinak děkuju a pusinu dám.... já to tu oňuchňávám furt... a motýla si udělej, aspoň bude něco hezky barevný..., nevím jak u vás, ale tady leje a leje a leje....

pá a krásnej den

A holky, vy se držte.... fakt bude líp.... je to jako s tím deštěm venku..... jednou pršet přestane a bude sluníčko.... to bude super..
pá

Danielo, tvoje obavy i naděje, pochybnosti, hledání důvěry a sebedůvěry, otázky i snaha porozumět, způsob cítění i uvažování... to všechno je mi tak důvěrně známé. I tvůj manžel se chová velmi podobně, jako se choval před pěti lety ten můj. Taky měl paralelní vztah a taky mi jeho snaha o návrat pomohla odpustit. Asi po dvou letech našeho romantického hořkosladkého sbližování nastala všední realita, která však zdaleka nebyla a není šedivá. Jen nakrátko přišlo období, kdy jsem ještě jeho něžnosti potřebovala ve větší míře, než mi byl můj muž (přesvědčený, že už je vše úplně OK) schopný dávat. On už byl za vodou, já jen zdánlivě. Nedalo mi nenapsat ti o této malé záludnosti, která by tě taky mohla potkat. To aby's nepřestala věřit, že tě tvůj muž má opravdu rád, až třeba trochu ochladne atmosféra. Moc ti držím palce.

Daniela02 napsal(a):

Eva36 napsal(a):

Tynkala: Já jí nelituju. Já jen, že někteří muži jsou skutečně prevíti a o manželce své milence ani nepinknou. A když je milenka těhotná, tak si navymýšlejí kdeco, aby je třeba neuvedla. (Nebo to udělala schválně, co já vím.) Nechci milenku obhajovat, každopádně si v tomhle případě myslím, že podváděné jsou obě - jak manželka, tak milenka.

Daniela02: ...třeba té naivní holce napovídal, jak si spolu nerozumíte, jaká jsi bestie, případně hysterka, která se zabije, pokud on by se s ní rozvedl...tyhle povídačky....a ona uvěřila (mladá naivka)....Ty, Dančo, fakt máš chuť s ním být?...Já bych nemohla, i když chápu, že ty bys třeba mohla. Mně by hrozně vadilo to dlouholetý obelhávání.....

Ahoj Evi, na rovinu řeknu, že v téhle chvíli opravdu chci, aby se mnou zůstal. Není to tím, že se bojím zůstat sama, nejsem na něm finančně závislá - dokážu uživit sebe i svou dceru (i tohle jsem si spočítala, vydělávám cca jednou tolik co on). V téhle chvíli ho ještě pořád miluji (i přesto co udělal). Dala jsem mu jednu jedinou šanci. Na začátku jsem nevěděla, jest-li mu jí chci dát, máš pravdu 5 let je strašně moc, ale...... . Hrozně jste mi v mém rozhodnutí pomohly právě vy, holky na babinetu. Četla jsem jak odsouzení tak povzbuzení. Četla jsem jak se některé holky rozvádí, protože šanci nedaly, jak některé holky žijí ve spokojeném manželství dále a šanci daly i přesto že si M pořídil s milenkou dítě, že některé holky daly šanci svému M a přesto je ve finále zklamal a už to není jako dříve. Uvědomila jsem si, že i já jsem zavdala M příčinu k nevěře - milovaní mne již nebavilo jako dřív a tak mi prostě stačila daleko nižší frekvence. Když čtu a vidím, jak někteří M se chovají ke svým "milovaným" manželkám a srovnám to, vychází mi, že je to opravdu hrozné to co udělal (bolí to uvnitř víc než je možná poznat), ale že mu tu šanci dát chci. Hodně mne v tom postrčil i názor Romi. Je hodný na mne i na dceru (byl i předtím), vypadá to, že to skutečně s milenkou skončil (mobil je položený na viditelném místě, nikam nechodí), ví, že mi ublížil, říká, že by rád něco udělal, ale neví co, je ke mně něžný stejně jako to popisuje tuším Michaela - náš vztah je teď skutečně stejný, jako když jsme spolu začínali žít, plný něžností, lásky, porozumění. Samozřejmě, teď je v tom vztahu i pláč, hořkost, bolest. :grater:.........ale jak již jsem psala jinde, paradoxně mi teď z toho pomáhá ven právě on. Evi, věř, že tohle rozhodnutí mne stálo moc sil, ale nelituji (alespoň zatím). Bylo to první rozhodnutí, které jsem dělala za celou dobu manželství já sama za sebe a ne za milující, obětující, vlastnící... a oddanou manželku. Tenhle rozdíl jsem už díky Vám (hlavně tvrdé Pan) pochopila.
Tak a teď napíšu něco, ale holky prosím nekamenujte mne. Jeho nevěra skutečně trvala dlouho, nepochopitelně, neomluvitelně, nicméně jí prý nikdy nesliboval, že ode mne odejde (myslím, že mu můžu věřit, vzhledem k tomu, že na sebe a na ní - na jejich vztah řekl spoustu věcí, které nemusel). Vztah chtěl ukončit před tím, než otěhotněla, pak bylo pozdě, další pokusy o ukončení vztahu již nedělal, ze strachu, že mi milenka přijde vše říci, že má s ním dítě atd. Dle jeho slov si byl jistý, že ve chvíli kdy se to dozvím, bude mezi námi konec, že mu neodpustím (vždy jsem to říkala, že jediné co neodpustím, je nevěra - přesně se potvrdilo přísloví "nikdy neříkej nikdy....."). A ve finále jsem pochopila Evi to, co jsi psala, že on jí skutečně podváděl. Dokážeš si představit, být milenkou, která je podváděná? Já jsem ta, která má body navíc, já jsem ta, která má teď výsostné právo dělat rozhodnutí ohledně našeho vztahu, já jsem ta, která miluje a chce být milována jím, ale jsem i ta, která ve chvíli, kdy mi to začne ubližovat, udělám rozhodnutí, že je konec. Ona je mi úplně ukradená, má to těžké i tak. Zůstat sama s dítětem, bez otce v rodném listě, bydlet u rodičů (snaží se získat hypotéku na byt), nemít lásku - manžela - přítele, být sama (i když před tím vlastně byla sama také, až na ty 2 - 3 hod., někdy se prý viděli i po měsíci). Jsem to prostě já a moje rozhodnutí. A takhle jste mne udělaly vy, jsem jiná, nová, sebevědomější, mám sama sebe ráda, odpustila jsem si spoustu věcí a teď se ještě musím naučit některé věci, které jsem dělala špatně.
Tak a teď se do mne pusťte!!:rodna:

Pokud se jeden staví do role porotce nebo soudce a dává druhému "šanci", jde vůbec ještě o partnerství?
Miloval vás celou dobu, takže je to jenom o tom, aby zároveň nemiloval někoho jiného - jste si jistá, že jde z vaší strany o lásku?
Pokud se vykašle na své potomky, které má s někým jiným, trochu bych si do budoucna dělal starosti s tím, aby se jednou nevykašlal na  potomky, které má s vámi (a nemyslím tím peníze).

Axi napsal(a):

Pokud se jeden staví do role porotce nebo soudce a dává druhému "šanci", jde vůbec ještě o partnerství?
Miloval vás celou dobu, takže je to jenom o tom, aby zároveň nemiloval někoho jiného - jste si jistá, že jde z vaší strany o lásku?
Pokud se vykašle na své potomky, které má s někým jiným, trochu bych si do budoucna dělal starosti s tím, aby se jednou nevykašlal na  potomky, které má s vámi (a nemyslím tím peníze).

Axi, nejsem ani soudce ani porotce. Pokud bych byla, dopadlo by vše úplně jinak. Zajímala by mne tvá definice lásky, ale raději ani ne, děkuji nechci. Nerada bych se totiž dozvěděla, že když miluji je normální, aby zároveň M miloval ještě někoho jiného. Ano může, ale beze mne, a to on v téhle chvíli nechce.

Když se náš partner zamiluje, je najednou - inspirován- o desítky kilometrů na dráze dál než jsme my. Vrací se obohacen city a zkušenosti které ho posunuli. Pokud náš vztah s ním funguje, jeho obohacení je i naším. Na nás je rozvíjet svou inspiraci, svůj život, abychom nezaostali ve vývoji. Kvůli nám samým. My taky můžeme cítit inspiraci z věcí, lidí, okolností, situací. My taky můžeme růst.

A o čem jiném je život než v posunování se díky inspiraci a lásce k dokonalosti.

Pokud se vykašle na své potomky, které má s někým jiným, trochu bych si do budoucna dělal starosti s tím, aby se jednou nevykašlal na  potomky, které má s vámi (a nemyslím tím peníze)


No to je právě oč tu běží. To se může (možná musí) odkudkoliv vrátit.

Eva36 napsal(a):

Tynkala: Tak koukám, jaká ty jsi holka nezvedená ;) Skoro jako já, ty taky za všechno můžeš, nemáš svůj názor, tys vlastně donutila bývalého k nevěře....fakt stejná písnička jako u mě. Ještě že víme, že věci jsou úplně jinak, viď? :) (Bože, proč jsou některý chlapi tak málo chlapi a musí si brousit sebevědomí na svých partnerkách tím, že je ponižují a shazují?)

Tak ty jsi taky mohla za nevěru, taky jsi toho svého vlastně donutila? :P No a to si ještě stěžujeme, teda my jsme ale potvory :reta: Bohužel máš pravdu, někteří chlapi jsou jen velmi málo chlapi, spíš zbabělci, kdyby radši své analýzy zaměřili na sebe, ale to by pak pohled do takového " zrcadla" nevydrželi. Zpočátku jsem mu vše věřila, zpytovala své svědomí, pak jsme s úžasem zjistila, že on vlastně ani neví co chce, že on je jako malý kluk který se v životě docela plácá, že není ten za koho jsem ho měla, jen si hrál na silného, ale neměl na to. Můj nynější přítel je stejně starý jako já, mladší než on tudíž, přesto mnohem zodpovědnější, ví co chce od života i ode mne, nemá potřebu  abych ho neustále provokovala aby se musel bát, že mě ztratí ani nevyhledává hádky, chce stejnou jistotu jako já, to bývalývůbec neznal. A jak jsi dopadla ty, vzpamatovala jsi se a mohla jít do jiného vztahu? Asi jsem měla výhodu, že jsem mladá, myslela jsem že už nikdy nebudu věřit, ale ted věřím ne na 100%, ale když někam jde sám ( do hospůdky apod.) jsem v klidu, za prvé věřím za druhé už jednou jsem zjistila, že i kdybych se to měla dozvědet za 10 let, tak se nevěra provalí, tak proč se nervovat jestli někde něco dělá?

meya napsal(a):

Pokud se vykašle na své potomky, které má s někým jiným, trochu bych si do budoucna dělal starosti s tím, aby se jednou nevykašlal na  potomky, které má s vámi (a nemyslím tím peníze)


No to je právě oč tu běží. To se může (možná musí) odkudkoliv vrátit.

No řekla bych, že nic není černobílé, i s otci je to různé. Myslím, že otec si tvoří vztah k dítěti podle vztahu k matce. Nemám ráda nezodpovědné otce, ale sama jsem vyrostla bez táty, nijak jsem neutrpěla, žádné trauma se nekoná, bydlí vedle v domě s manželkou vídáme se zřídka, ale mám ho ráda. Hlavně mám svou maminku. Můj přítel je možná otcem dvouletého chlapečka, jeho maminka na zábavě hodila udičku, přítel tehdy svobodný se chytil, bylo pár hodin radostí pak ty starosti. Slečna tvrdila že má antikoncepci, otěhotněla prý přes ni, očekávala že se sní přítel ožení, všem to oznámila,tak ji dost naštvalo, když si přivedl mě. Vyjádřil pochybnost zda jde o jeho dítě, nakonec otcovství podepsal, výživné platí. No maminka nám utekla kamsi do ciziny, chlapečka tu nechala své mamince. Přítel se sním nechtěl stýkat, už jen kvůli ní, kvůli jejím podvodům( přiznala totiž že žádnou antikoncepci neměla, že se jí on líbil tak ho chtěla uhnat, prý nechce žádné soudy a za chvíli už přišlo předvolání, vypůjčované účtenky, neustále sms s nadávkami na přítele i mě). Přítel se s malým nevídal, nemluvil o něm, kdykoliv mu někdo připomněl že je otec, zlobil se. Je pro to špatný znamená to že nebude mít rád naše děti? To si nemyslím. Když matka odešla přemluvila jsem přítele aby jsme malého začali navštěvovat. Je to krásný kluk, je mi ho líto, protože maminka mu nepřipravila lehký život, ona ho prý miluje jako bratra, přítel k němu nechová žádné otcovské pocity.Nechtěl by ho vychovávat, má ho prý rád, jako své neteře. Na naše miminko se ale strašně těší a čeká jen až zahodím antikoncepci.
Třeba to bude podobné u Daniely, to ví jen on sám, neznamená to ale hned, že by se v budoucnu vykašlal na jejich dceru. Určitě k ní má naprosto jiný vztah.  Ona slečna mohla výhrůžkami donutit přítele podepsat (neměli jsem fnanční prostředky na testy), ale nemůže ho donutit aby se cítil být otcem. Já ale vím, že našim dětem bude dobrým tátou.

Tynkala napsal(a):

Eva36 napsal(a):

Tynkala: Tak koukám, jaká ty jsi holka nezvedená ;) Skoro jako já, ty taky za všechno můžeš, nemáš svůj názor, tys vlastně donutila bývalého k nevěře....fakt stejná písnička jako u mě. Ještě že víme, že věci jsou úplně jinak, viď? :) (Bože, proč jsou některý chlapi tak málo chlapi a musí si brousit sebevědomí na svých partnerkách tím, že je ponižují a shazují?)

Tak ty jsi taky mohla za nevěru, taky jsi toho svého vlastně donutila? :P No a to si ještě stěžujeme, teda my jsme ale potvory :reta: Bohužel máš pravdu, někteří chlapi jsou jen velmi málo chlapi, spíš zbabělci, kdyby radši své analýzy zaměřili na sebe, ale to by pak pohled do takového " zrcadla" nevydrželi. Zpočátku jsem mu vše věřila, zpytovala své svědomí, pak jsme s úžasem zjistila, že on vlastně ani neví co chce, že on je jako malý kluk který se v životě docela plácá, že není ten za koho jsem ho měla, jen si hrál na silného, ale neměl na to. Můj nynější přítel je stejně starý jako já, mladší než on tudíž, přesto mnohem zodpovědnější, ví co chce od života i ode mne, nemá potřebu  abych ho neustále provokovala aby se musel bát, že mě ztratí ani nevyhledává hádky, chce stejnou jistotu jako já, to bývalývůbec neznal. A jak jsi dopadla ty, vzpamatovala jsi se a mohla jít do jiného vztahu? Asi jsem měla výhodu, že jsem mladá, myslela jsem že už nikdy nebudu věřit, ale ted věřím ne na 100%, ale když někam jde sám ( do hospůdky apod.) jsem v klidu, za prvé věřím za druhé už jednou jsem zjistila, že i kdybych se to měla dozvědet za 10 let, tak se nevěra provalí, tak proč se nervovat jestli někde něco dělá?

I můj BM je jako malý (doteď ho to drží, třeba se mě ptal, jestli našemu 12 letému dítěti o rozvodu řeknu, nebo ne, páč on se s ním o tom nebaví, on neví, co říct....fakt nechápu, tohle přece dospělej chlap nedělá). Já jsem se celkem vzpamatovala, ale musela jsem vyhledat psychologa. Byly najednou doby v tom manželství, kdy jsem bez ustání brečela, vyčítala si, jaká jsem hrozná (taky jsem mu to věřila), prořvala jsem hodiny a hodiny...až jsem pochopila, že mám hledat pomoc. Měla jsem štěstí a narazila na odbornici a s ní jsem se pomalu zvládla vzpamatovat a uvěřit si. A jakmile jsem stála pevně na nohách, tak jsem se taky rozvedla. Teď mám nový vztah, věřím sobě a i příteli, případnou nevěrou se nezabývám, protože ta vlastně nebyla příčinou rozpadu mého manželství. Problém byl v manželovi - žárlivý, majetnický, sobec (nepřispíval na domácnost, chodil domů jako do kostela, spíš jen přespat, nepomáhal s ničím...nakonec si našel babu, ale na to jsem přišla, až jsem od něj odešla. Nejsem žárlivá a když mi někdo řekne, že jde do práce, tak vůbec nepřemýšlím, kam asi šel. Zkrátka asi do práce, když to říká, a já mám volno pro sebe a můžu si třeba dávat masku na obličej, což před Ním by se mi nechtělo :) Takže já věřím. Věřím hlavně sobě a s tím se vede za ruku i důvěra v partnera. Věřím, že jsem hodnotná sama o sobě a že partnerovi stojím za to, aby si to nerozdával někde s jinou.

Tynkala: tedy problém byl nejen v manželovi (abych byla spravedlivá). Problém byl i ve mně, protože já ho nechala 12 let, aby si se mnou dělal, co chtěl, aby se mnou manipuloval. Neuměla jsem říct DOST nebo NE, bála jsem se, že ho ztratím...(to je na dlouho, ale za tím se skrývalo poranění z dětství, kdy můj vlastní otec se o mě nezajímal, vlastně mě opustil, a můj otčím na mě byl velmi zlý, ničím jsem se mu nezavděčila a já si to tak přála, aby mě bral, aby mě měl rád....no tak jsem pak s manželem nedokázala nastavit mu hranice. Stačilo, aby mi řekl, jak moc mě přeci miluje...a vezla jsem se dál. Naštěstí je tohle za mnou.)

Tynkala napsal(a):

meya napsal(a):

Pokud se vykašle na své potomky, které má s někým jiným, trochu bych si do budoucna dělal starosti s tím, aby se jednou nevykašlal na  potomky, které má s vámi (a nemyslím tím peníze)


No to je právě oč tu běží. To se může (možná musí) odkudkoliv vrátit.

No řekla bych, že nic není černobílé, i s otci je to různé. Myslím, že otec si tvoří vztah k dítěti podle vztahu k matce. Nemám ráda nezodpovědné otce, ale sama jsem vyrostla bez táty, nijak jsem neutrpěla, žádné trauma se nekoná, bydlí vedle v domě s manželkou vídáme se zřídka, ale mám ho ráda. Hlavně mám svou maminku. Můj přítel je možná otcem dvouletého chlapečka, jeho maminka na zábavě hodila udičku, přítel tehdy svobodný se chytil, bylo pár hodin radostí pak ty starosti. Slečna tvrdila že má antikoncepci, otěhotněla prý přes ni, očekávala že se sní přítel ožení, všem to oznámila,tak ji dost naštvalo, když si přivedl mě. Vyjádřil pochybnost zda jde o jeho dítě, nakonec otcovství podepsal, výživné platí. No maminka nám utekla kamsi do ciziny, chlapečka tu nechala své mamince. Přítel se sním nechtěl stýkat, už jen kvůli ní, kvůli jejím podvodům( přiznala totiž že žádnou antikoncepci neměla, že se jí on líbil tak ho chtěla uhnat, prý nechce žádné soudy a za chvíli už přišlo předvolání, vypůjčované účtenky, neustále sms s nadávkami na přítele i mě). Přítel se s malým nevídal, nemluvil o něm, kdykoliv mu někdo připomněl že je otec, zlobil se. Je pro to špatný znamená to že nebude mít rád naše děti? To si nemyslím. Když matka odešla přemluvila jsem přítele aby jsme malého začali navštěvovat. Je to krásný kluk, je mi ho líto, protože maminka mu nepřipravila lehký život, ona ho prý miluje jako bratra, přítel k němu nechová žádné otcovské pocity.Nechtěl by ho vychovávat, má ho prý rád, jako své neteře. Na naše miminko se ale strašně těší a čeká jen až zahodím antikoncepci.
Třeba to bude podobné u Daniely, to ví jen on sám, neznamená to ale hned, že by se v budoucnu vykašlal na jejich dceru. Určitě k ní má naprosto jiný vztah.  Ona slečna mohla výhrůžkami donutit přítele podepsat (neměli jsem fnanční prostředky na testy), ale nemůže ho donutit aby se cítil být otcem. Já ale vím, že našim dětem bude dobrým tátou.

Ahoj Tynkalo a ostatní, včera večer jsme dost dlouho s M mluvili o jeho dítěti s milenkou. Říká, že k němu opravdu nic necítí, spíš jenom lítost. Necítí žádný otcovský cit. Možná je to způsobeno i tím, že s milenkou a tím dítětem byl tak strašně "málo" (2 - 3 hod. dopoledne někdy, někdy také ne celý měsíc, nebyl s nimi o víkendech, večerech, dovolených, vánocích). Možná je pak jeho "neotcovský" cit pochopitelný. Málo času je to podle mého z pohledu milenky, hodně a neuvěřitelně je to z pohledu mého - jeho manželky. Naší dceru můj manžel skutečně miluje, stará se o ní jako prvotřídní otec, jezdí spolu na kole, teď spolu sbírají rostlinky a dělají herbář a spoustu jiných věcí. Upřímně si myslím, že v budoucnu i kdyby se stalo cokoliv (rozešli bychom se atd..) by se o ní staral dál a miloval by ji stejně jako teď. Nechci a nebudu ho hájit ohledně jeho otcovského citu k dítěti s milenkou, ale snažím se mu porozumět.

Eva36 napsal(a):

Tynkala: tedy problém byl nejen v manželovi (abych byla spravedlivá). Problém byl i ve mně, protože já ho nechala 12 let, aby si se mnou dělal, co chtěl, aby se mnou manipuloval. Neuměla jsem říct DOST nebo NE, bála jsem se, že ho ztratím...(to je na dlouho, ale za tím se skrývalo poranění z dětství, kdy můj vlastní otec se o mě nezajímal, vlastně mě opustil, a můj otčím na mě byl velmi zlý, ničím jsem se mu nezavděčila a já si to tak přála, aby mě bral, aby mě měl rád....no tak jsem pak s manželem nedokázala nastavit mu hranice. Stačilo, aby mi řekl, jak moc mě přeci miluje...a vezla jsem se dál. Naštěstí je tohle za mnou.)

To je moc dobře,  vydrželas to 12 let, pane jo, to je síla opravdu. No myslím, že když je člověk dospělý,  zůstane většinou jaký je ,takže nějaké slibování, že se změní je zbytečné. Popovídání s psychologem považuju za výbornou věc, někdo k němu nechce jít, že je to ostuda, tak to ale vůbec není a jsem ráda, že ten mýtus pomalu mizí. U nás byla nevěra poslední kapka, poznal mě v mých necelých  18 a na rozdíl od jiných dívek, jsem byla hodně naivní, chtěla jsem jednoho kluka a s tím zůstat, bojovat za lásku, než mi došlo že když musím bojovat sama a ještě ke všemu není za co, ráda jsem to vzdala. Trvalo to jen 2,5 roku, ale dal mi co proto. zažila jsem toho s ním tolik( bohužel většinou špatného), že to jiné holky nezažijí za 10 let vztahu, proto jsem jiná než mé vrstevnice, umím si ale víc vážit obyčejných věcí na svém příteli. Doufám, že ti štěstí vydrží hodně hodně dlouho, vím, že zase vyvstávají jiné problémy, ale jak lépe se zvládají když jste na to dva. Máš můj obdiv, žes to tak zvládla, vythnout se z 12 letého stereotypu a uvědomit si sama sebe, chce sílu. Mě si bývalý také ryhcle přečtl, miluji děti on měl syna, tak mě vlastně pozval na schůzku díky němu (snažil se dlouho, já ho nechtěla) stěžoval si že ho maminka navádí proti němu, no byla to sice pravda ona maminka byla taky divná, ale o svého syna se starala naprsoto skvěle. Pak taky pochopil, že když se mu povede vsugerovat mi pocit, ež sje mu nějak ublížila, zklamala ho, tak mě dostane, pokaždé když sem sebrala odvahu se mu vzepřít a ukončit ten vztah, dostal mě zpátky na kolena. Nic ale netrvá věčně. Ještě kdyby přestal otravovat.
tak ještě jednou hodně štěstí

Daniela:
Myslím, že máte pravdu, dvě hodiny i kdyby byli každodenní nestačí k tomu aby si k dítěti vytvořil skutečný otcovský vztah. Některé ženy i muži by si měli uvědomit že život není telenovela, že nestačí říct hele to je tvoje dítě a mužský se hned cítí být otcem, ten vztah je potřeba utvářet, to je realita.
Myslím, že ani to dítě ho jako tátu kterým by měl být, vždyt nechodil každý den domů, nekoupal ho, neblnul s ním, nebudil se v noci jeho pláčem. Tohle vše má jistě za sebou s Vaší dcerou. NiKoho neomlouvám, nic to neubírá na ošklivosti té situace, ale jo to prostě tak. Doufejme, že si matka dítěte najde nějakého přítele a pro něj tatínka, jak má být. Tohle by pro něj bylo zbytečně složité.

Tynkala napsal(a):

meya napsal(a):

Pokud se vykašle na své potomky, které má s někým jiným, trochu bych si do budoucna dělal starosti s tím, aby se jednou nevykašlal na  potomky, které má s vámi (a nemyslím tím peníze)


No to je právě oč tu běží. To se může (možná musí) odkudkoliv vrátit.

No řekla bych, že nic není černobílé, i s otci je to různé. Myslím, že otec si tvoří vztah k dítěti podle vztahu k matce. Nemám ráda nezodpovědné otce, ale sama jsem vyrostla bez táty, nijak jsem neutrpěla, žádné trauma se nekoná, bydlí vedle v domě s manželkou vídáme se zřídka, ale mám ho ráda. Hlavně mám svou maminku. Můj přítel je možná otcem dvouletého chlapečka, jeho maminka na zábavě hodila udičku, přítel tehdy svobodný se chytil, bylo pár hodin radostí pak ty starosti. Slečna tvrdila že má antikoncepci, otěhotněla prý přes ni, očekávala že se sní přítel ožení, všem to oznámila,tak ji dost naštvalo, když si přivedl mě. Vyjádřil pochybnost zda jde o jeho dítě, nakonec otcovství podepsal, výživné platí. No maminka nám utekla kamsi do ciziny, chlapečka tu nechala své mamince. Přítel se sním nechtěl stýkat, už jen kvůli ní, kvůli jejím podvodům( přiznala totiž že žádnou antikoncepci neměla, že se jí on líbil tak ho chtěla uhnat, prý nechce žádné soudy a za chvíli už přišlo předvolání, vypůjčované účtenky, neustále sms s nadávkami na přítele i mě). Přítel se s malým nevídal, nemluvil o něm, kdykoliv mu někdo připomněl že je otec, zlobil se. Je pro to špatný znamená to že nebude mít rád naše děti? To si nemyslím. Když matka odešla přemluvila jsem přítele aby jsme malého začali navštěvovat. Je to krásný kluk, je mi ho líto, protože maminka mu nepřipravila lehký život, ona ho prý miluje jako bratra, přítel k němu nechová žádné otcovské pocity.Nechtěl by ho vychovávat, má ho prý rád, jako své neteře. Na naše miminko se ale strašně těší a čeká jen až zahodím antikoncepci.
Třeba to bude podobné u Daniely, to ví jen on sám, neznamená to ale hned, že by se v budoucnu vykašlal na jejich dceru. Určitě k ní má naprosto jiný vztah.  Ona slečna mohla výhrůžkami donutit přítele podepsat (neměli jsem fnanční prostředky na testy), ale nemůže ho donutit aby se cítil být otcem. Já ale vím, že našim dětem bude dobrým tátou.

Moja, ale ty si mýliš dve veci. Vzťah k matke a vzťah k dieťaťu. Je mi jasné, že otcovia si vzťah k decku asi vytvárajú postupne, tým, ako s ním žijú, ako ho sledujú rásť a vyvíjať sa, ale ak si chlap z nejakého dôvodu povie od začiatku - toto decko mi je ukradnuté a zostane mi ukradnuté - tak tu niečo nie je v poriadku. Decko určite nemôže za to, akých má rodičov, ani za to, aký vzťah majú rodičia medzi sebou. Nezabudni, že decko sa na svet samo nepýtalo. Môj bývalý mal dosť zlý vzťah so synom aj preto, že ten mu údajne pripomínal svoju matku, s kt. BM zažíval všelijaké šoky a kt. mu nakoniec nechala syna na krku. A občas mu to aj vyčítal: "Si celá tvoja matka! A skazil si mi život!" Na to som mu povedala:"Nie, milý môj, to ty si skazil život jemu, a za to, že je celá svoja matka, tiež môžeš ty,lebo si s ňou spával... Ty si to vlastne rozhodol aj zaňho, tak mu to nevyčítaj..." A tvoj priateľ síce môže mať rád vaše deti, aj keď toto nemá, ale zodpovednosť by mal prevziať aj za toto, tým viac, že sa naňho vykašľala aj matka. Keď sa nezmohol na to, aby poprel otcovstvo, tak by mal aspoň čiastočne prevziať otcovské povinnosti. Presne toto mi vadí na mužoch, na kt. sa tu sťažujú mnohé ženy - že keď sa rozvedú so žebou, rozvedú sa aj so svojimi deťmi, akoby nerozlišovali výberové príbuzenstvo a partnerstvo od toho pokrvného, celoživotného... smutné.

Někdy to je jak píšeš někdy ne a je to smutné. Nebylo to tak že se nevzmohl na popření otcovsví, ale neměl na něj, stojí to peníze, ty neměl, protože živil svou matku, otce a bratra. Otec je velmi nemocný, maminka má malou výplatu. Zkus si představit sebe jak se hrneš do otcovské zodpvědnosti, když zjistíš že si šplápl do připravené pasti. Jistě že za to malý nemůže, nezaslouží si to, přítel dělal a dělá to nejlepší co svede, i když malého nenavštěvoval, výživné jsme posílali včas a doufali jsme že mu matka vytvoří hodnotnou rodinu, když odešla začali jsme za ním chodit, věnujeme se mu navštěvujeme ho pravidelně, ale přítel ho zkrátka nemiluje jako své dítě, jak se má k tomu donutit? Tohle zase nemám ráda já, když je otec  automaticky by ho měl mít rád a měl by se starat. A co matka, ta která se rozhodla otěhotnět, která se rozhodla dítě si nechat, proč tý nikdo nevysvětluje co by měla? Svému dítěti připravila takový život, přítel jí řekl, že ho nechce varoval ji že na to bude sama, no prý babička chce vnoučátko, tak proč z něj neudělat otce, 1000 kč měsíčně ho prý nezabije. Proč by se ho měla pát jestli chce být otec. Takže ani dítě ani otec neměli šanci do toho mluvit, ted si matka zmizí a všichni poučují přítele. Zajímavé proč nepoučil někdo jí jaké to je být matkou a co výchova dítěte obnáší. malého je mi líto, ale fakt že někdo příteli řekne jsi otec a basta neznamená že se mu do srdce vloudí ten správný cit. Ted čekáme na výsledky testů DNA, našetřili jsme na ně, tak budeme aspon vědet.

Tynkala napsal(a):

Někdy to je jak píšeš někdy ne a je to smutné. Nebylo to tak že se nevzmohl na popření otcovsví, ale neměl na něj, stojí to peníze, ty neměl, protože živil svou matku, otce a bratra. Otec je velmi nemocný, maminka má malou výplatu. Zkus si představit sebe jak se hrneš do otcovské zodpvědnosti, když zjistíš že si šplápl do připravené pasti. Jistě že za to malý nemůže, nezaslouží si to, přítel dělal a dělá to nejlepší co svede, i když malého nenavštěvoval, výživné jsme posílali včas a doufali jsme že mu matka vytvoří hodnotnou rodinu, když odešla začali jsme za ním chodit, věnujeme se mu navštěvujeme ho pravidelně, ale přítel ho zkrátka nemiluje jako své dítě, jak se má k tomu donutit? Tohle zase nemám ráda já, když je otec  automaticky by ho měl mít rád a měl by se starat. A co matka, ta která se rozhodla otěhotnět, která se rozhodla dítě si nechat, proč tý nikdo nevysvětluje co by měla? Svému dítěti připravila takový život, přítel jí řekl, že ho nechce varoval ji že na to bude sama, no prý babička chce vnoučátko, tak proč z něj neudělat otce, 1000 kč měsíčně ho prý nezabije. Proč by se ho měla pát jestli chce být otec. Takže ani dítě ani otec neměli šanci do toho mluvit, ted si matka zmizí a všichni poučují přítele. Zajímavé proč nepoučil někdo jí jaké to je být matkou a co výchova dítěte obnáší. malého je mi líto, ale fakt že někdo příteli řekne jsi otec a basta neznamená že se mu do srdce vloudí ten správný cit. Ted čekáme na výsledky testů DNA, našetřili jsme na ně, tak budeme aspon vědet.

Máš pravdu, pokiaľ ide o matku(ja som vychovávala chlapca, ktorého matka odložila 7-mesačného k mužovým susedom a potom ho prakticky videla už len raz, ako 11-ročného) a aj pokiaľ ide o lásku, tá sa nedá vynútiť ani naprogramovať, ale aspoň minimálna zodpovednosť je podľa mňa normálna vec. A inak, medzi nami ženami, ženy vedia byť poriadne prefíkané svine, a deti často používajú ako nástroj na dosiahnutie cieľa, to nepopieram, ale práve preto ja byť chlap, nedám bez kondómu ani ranu. Tabletky ani nemusia byť spoľahlivé(v lajdáckych rukách napríklad, moja kamoška má krásneho 7-ročného syna štýlom "no a čo, že som si zabudla vziať tabletku, vezmem dnes a je to", a to ju poznám a viem, že to nebola špekulácia, ale ľahkomyseľnosť). Ja som tiež trvala na kondóme, kým som si nebola istá, že dieťa od tohto chlapa by som eventuálne vynosila, porodila i vychovala - s jeho aspoň minimálnou účasťou. Kondóm to istí, na tom trvám... Keby si to všetci vtĺkli do hlavy, bolo by na svete asi menej nešťasntých detí - a aj dospelých.

Danielo: tady lehko rozumět: má rád tebe a vaše dítko - pochopitelně - jste jeho rodina, pak měl milenku a že ta smůla z  jednoho šoustvutí( promiň mi ten výraz) vzešlo dítko - věř, že s tím nepočítal...pak události následovaly...Takže Danielo, řeš jen svoji rodinu a nepřidělávej si zbytečně starosti o levobočka...a je dobře, že se manžel dceři věnuje
U nás nastalo také takovéto "vrácení" domů, kdy manžel se  věnuje synovi( ti mají zase venku volieru a ptáčky) a tuhle mi syn povídá: mami to je fajn, s tátou jsme jeli  autem tam a tam, i prababička si toho všimla - hihi ( tedy, že on se více věnuje synkovi)

Michaelo,
že když  vidíš a cítíš, že Tvé ditě je šťastné,tak si řekneš, že to stálo za to, přejít některé věci, změnit se a jít dál.  A když vidím, že syn se už nebojí zavolat otci a na něco se jej zeptat, protože v "době temna" to nesměl
( m mu vypínal telefon nebo nezvedal, nesměli jsme se ho nikdo na nic ptát,okamžitě na nás vyjel a vybuchoval.... ), a baví se spolu a žertují, tak si říkám že " je fajn" a užívám si těch rozzářených očí a žertíků, které mezi sebou mají.

Danielo,
z Tvých příspěvků to na mne působí, že Tvůj m má Tebe i vaše dítě opravdu upřímně rád. Že představa, že by Vás ztratil, je pro něj doslova noční múra. Jen on sám si nese důsledky toho co se stalo. Ne ty, ale on bude muset jednou vysvětlovat onomu dítku, jak to bylo.A myslím, že to nebude nic jednoduchého.
Miluješ svého m, on miluje Tebe a víc není. Všechno má své hranice. I trápení. A pokud Ty sama víš a cítíš, že "ta jeho záležitost" je skončena, tak už to neřeš. Bude to ještě trvat než si uděláš pořádek v sobě ( já ho taky ještě úplně nemám udělaný), ale věřím, že to zvládneš.

Holky, můj manžel byl skutečně dá se říci výjimečný hned od začátku (i bez růžových brýlí). Když jsem kolem viděla, jak se chovali manželé mých kamarádek, jeho kolegové atd. byl skutečně úplně jiný. Když jsem otěhotněla a bylo mi špatně každý den, nutil mne a krmil mne jen abych něco snědla. Jako jediný tatínek se mnou chodil na cvičení a plavání pro těhotné (byl tam sám mezi 30 ženskýma). Každý den mi masíroval a mazal bříško a prsa. Byl u porodu, celých 12 hodin, kdy jsem měla bolesti po 1 minutě (pan doktor se špatně domluvil s druhou paní doktorkou a  každý mi píchnul léky, aby se to rozjelo více......). Porod jsem měla hodně těžký, byla jsem pak hodně slabá, pak jsem pro naší malou ani neměla dostatek mléka, tzn. nekojila jsem. Když jsme se vrátily s malou z porodnice, vybral si celou dovolenou cca 20 dní a vstával k malé každou noc každé dvě hodiny a mne nechal spát a odpočívat. Schválně si malou nechal o jeden rok déle doma, aby ještě ve 4 letech nemusela do školky, tzn. do školky šla až v 5 letech. Holky a teď mi řekněte, kolik takových znáte. On je na ní i na mne vážně hodný. Včera zrovna řekl, že v životě už takovou chybu nikdy neudělá, neplánoval to jako dlouhodobou záležitost, možná si chtěl jen něco dokázat, potřeboval sex (v této oblasti byla skutečně chyba ve mně) a pak už se jen hrozně bál, že milenka mi přijde vše říci. Chci zapomenout a tu šanci mu prostě dát (vlastně dát šanci nám všem třem). Naše malá už nikdy nikomu jinému tati říkat nebude, kdežto to dítě od milenky je malinké a má ještě šanci říkat táto někomu jinému. I když na rovinu říkám, že čekám, že zhrzená milenka bude chtít na manželovi zpětně přiznat otcovství.

Selima napsal(a):

Tynkala napsal(a):

Někdy to je jak píšeš někdy ne a je to smutné. Nebylo to tak že se nevzmohl na popření otcovsví, ale neměl na něj, stojí to peníze, ty neměl, protože živil svou matku, otce a bratra. Otec je velmi nemocný, maminka má malou výplatu. Zkus si představit sebe jak se hrneš do otcovské zodpvědnosti, když zjistíš že si šplápl do připravené pasti. Jistě že za to malý nemůže, nezaslouží si to, přítel dělal a dělá to nejlepší co svede, i když malého nenavštěvoval, výživné jsme posílali včas a doufali jsme že mu matka vytvoří hodnotnou rodinu, když odešla začali jsme za ním chodit, věnujeme se mu navštěvujeme ho pravidelně, ale přítel ho zkrátka nemiluje jako své dítě, jak se má k tomu donutit? Tohle zase nemám ráda já, když je otec  automaticky by ho měl mít rád a měl by se starat. A co matka, ta která se rozhodla otěhotnět, která se rozhodla dítě si nechat, proč tý nikdo nevysvětluje co by měla? Svému dítěti připravila takový život, přítel jí řekl, že ho nechce varoval ji že na to bude sama, no prý babička chce vnoučátko, tak proč z něj neudělat otce, 1000 kč měsíčně ho prý nezabije. Proč by se ho měla pát jestli chce být otec. Takže ani dítě ani otec neměli šanci do toho mluvit, ted si matka zmizí a všichni poučují přítele. Zajímavé proč nepoučil někdo jí jaké to je být matkou a co výchova dítěte obnáší. malého je mi líto, ale fakt že někdo příteli řekne jsi otec a basta neznamená že se mu do srdce vloudí ten správný cit. Ted čekáme na výsledky testů DNA, našetřili jsme na ně, tak budeme aspon vědet.

Máš pravdu, pokiaľ ide o matku(ja som vychovávala chlapca, ktorého matka odložila 7-mesačného k mužovým susedom a potom ho prakticky videla už len raz, ako 11-ročného) a aj pokiaľ ide o lásku, tá sa nedá vynútiť ani naprogramovať, ale aspoň minimálna zodpovednosť je podľa mňa normálna vec. A inak, medzi nami ženami, ženy vedia byť poriadne prefíkané svine, a deti často používajú ako nástroj na dosiahnutie cieľa, to nepopieram, ale práve preto ja byť chlap, nedám bez kondómu ani ranu. Tabletky ani nemusia byť spoľahlivé(v lajdáckych rukách napríklad, moja kamoška má krásneho 7-ročného syna štýlom "no a čo, že som si zabudla vziať tabletku, vezmem dnes a je to", a to ju poznám a viem, že to nebola špekulácia, ale ľahkomyseľnosť). Ja som tiež trvala na kondóme, kým som si nebola istá, že dieťa od tohto chlapa by som eventuálne vynosila, porodila i vychovala - s jeho aspoň minimálnou účasťou. Kondóm to istí, na tom trvám... Keby si to všetci vtĺkli do hlavy, bolo by na svete asi menej nešťasntých detí - a aj dospelých.

Ano to máš pravdu,také jsem kroutila hlavou, tohle u mužů nechápu když vím že to je jen na jednu noc, tak se chráním vše možně přeci i před různými chorobami, doufám že jestli budu mít syna vtluču mu to do hlavy. Zpočátku jsme oba věřili, že to byla náhoda, ale její maminka nám nedávno řekla, že to měla v úmyslu,  doufala, že se jí podaří otěhotnět, no povedlo se jí to, myslela si opravdu že si jí vezme, to řekla sama. Je to taková jednoduchá holka, vše na sebe řekne. Když se malý narodil, chtěli jsme tam jít, ale ona řekla, že já nesmím, to přítel nechtěl když spolu žijeme, vynechávat mě z takové věci. Nu tak mu sprostě nadávala kdykoliv ho potakala na ulici, dala mu vypsat nějaké přiznání o příjmu, kvůli přídavkům, vzhledem k tomu že spolu nežili přišlo mi to divné, prý nová vyhláška, zašla jsem se zeptat na úřad, žádná nová vyhláška nebyla vypsána a pokud spolu nežili a nežijí tak neví proč po něm chce ten papír, obrala by se na penězích. No zkrátka pořád jen lhala a vymýšlela si, pak spustila na mě, že jí přítel chce i s dítětem, tak jí přítel řekl at se mezi nás neplete tak mu řekla tak dítě nikdy neuvidíš, nu pověděl jí že se nenechá vydírat, změnil si tel číslo a upozornil ji at se k nám nepřibližuje. Její maminka se o malého stará dobře, přesto jsem ráda, že se sním vídáme, když nemá matku tak bude mít aspon otce a nechci aby se díval na naše děti jak si užívají rodinu a on žádnou neměl. Věřím, že si k sobě najdou vztah.  Jen z té matky je midivně, to ty asi musíš vědět, když si vychovala hclapečka. Tohle asi nikdy nepochopím, 9 měsíců je nosí pod srdcem a pak je opustí.

Daniela02 napsal(a):

Holky, můj manžel byl skutečně dá se říci výjimečný hned od začátku (i bez růžových brýlí). Když jsem kolem viděla, jak se chovali manželé mých kamarádek, jeho kolegové atd. byl skutečně úplně jiný. Když jsem otěhotněla a bylo mi špatně každý den, nutil mne a krmil mne jen abych něco snědla. Jako jediný tatínek se mnou chodil na cvičení a plavání pro těhotné (byl tam sám mezi 30 ženskýma). Každý den mi masíroval a mazal bříško a prsa. Byl u porodu, celých 12 hodin, kdy jsem měla bolesti po 1 minutě (pan doktor se špatně domluvil s druhou paní doktorkou a  každý mi píchnul léky, aby se to rozjelo více......). Porod jsem měla hodně těžký, byla jsem pak hodně slabá, pak jsem pro naší malou ani neměla dostatek mléka, tzn. nekojila jsem. Když jsme se vrátily s malou z porodnice, vybral si celou dovolenou cca 20 dní a vstával k malé každou noc každé dvě hodiny a mne nechal spát a odpočívat. Schválně si malou nechal o jeden rok déle doma, aby ještě ve 4 letech nemusela do školky, tzn. do školky šla až v 5 letech. Holky a teď mi řekněte, kolik takových znáte. On je na ní i na mne vážně hodný. Včera zrovna řekl, že v životě už takovou chybu nikdy neudělá, neplánoval to jako dlouhodobou záležitost, možná si chtěl jen něco dokázat, potřeboval sex (v této oblasti byla skutečně chyba ve mně) a pak už se jen hrozně bál, že milenka mi přijde vše říci. Chci zapomenout a tu šanci mu prostě dát (vlastně dát šanci nám všem třem). Naše malá už nikdy nikomu jinému tati říkat nebude, kdežto to dítě od milenky je malinké a má ještě šanci říkat táto někomu jinému. I když na rovinu říkám, že čekám, že zhrzená milenka bude chtít na manželovi zpětně přiznat otcovství.

Danielo to je moc krásné, opravdu neznám moc takových tatínků no možná ani jednoho. To je super, nedivím se že jsi ochotná začít znova, máš krásné vzpomínky o které se můžeš opřít. Spolu zvládnete i případné činy milenky. Držím palce aby to dobře dopadlo.

Danielko drž se. Věř, že všechno zlý je k něčemu dobrý. A ten váš táta teď už určitě ví, že ty a malá jste pro něj to nejdůležitější a přiznání otcovství a to ostatní co k tomu patří je holt něco, co budeš muset přijmout. Není to lehký, já vím, ale každá zkušenost je dobrá...i když se to zpočátku nezdá. A uvidíš, že když ho vezmeš se vším co k němu patří, tak on to ocení. 
Seš skvělá, že to ustojíš a uvidíš, že nakonec budeš sbírat plody všeho, co jsi do něj investovala. Tak jako sadař, co se stará o své jabloně, je nakonec odměněn ošatkami plnými ovoce, tak i ty si jednou s tátou sedneš a budeš vědět, že ta dřina a utrpení stály za to.
Pá

Holčičky moje zlaté, ani nevíte jak hrozně mi pomáháte, jak hrozně mi dodáváte energie a optimismu. Jsem ráda, že jste. :godlike::godlike::godlike::godlike::godlike::godlike::godlike::godlike::godlike::godlike::godlike:

Danielko, u vás to dobře dopadne, vy se máte opravdu rádi a myslím, že si zaslouží odpuštění a šanci dokázat, že to všechno byl jeden hloupý úlet, který ač s následky, tak ho poučil. A tobě přeju,abys dokázala být velkorysá a že to stálo za to!!!  Na dálku ojímám..

dakota napsal(a):

Danielko, u vás to dobře dopadne, vy se máte opravdu rádi a myslím, že si zaslouží odpuštění a šanci dokázat, že to všechno byl jeden hloupý úlet, který ač s následky, tak ho poučil. A tobě přeju,abys dokázala být velkorysá a že to stálo za to!!!  Na dálku ojímám..

Dakoto, myslím, že pětileté nevěře s dítětem se asi nedá říkat úlet?????

Daniela02: Tak tedy....takové muže neznám....nedivím se, že začínáš znovu. Asi se fakt bál, že ho milenka práskne a že on o vás přijde. Muselo se mu nejspíš ulevit, že to vyplulo na povrch....Znám z druhý ruky příběh ne nepodobný tvému. On měl jiný vztah, který skončil těhotenstvím o zhruba 25 let mladší milenky. Manželka se to dozvěděla, nedělala žádné vlny, její muž měl pro ni i tak svou hodnotu. On na dítko platí, bere si je k sobě, věnuje se mu a manželka ho přijala jako další vnouče. Je schopná ho mít i ráda, bere, že to je jeho dítě. On s ní zůstal a je jí neskonale vděčný, velmi si jí váží a snese jí modré z nebe. (I když ona nijak nevyvádí, nedusí ho, prostě to bere tak nějak s nadhledem asi jako by jiná brala to, že na MDŽ se ten její spráskal jako pes.) ... Takže ti přeju podobný úspěch. U tvého manžela to bylo zakopnutí, on ale svou hodnotu mít bude. U mého to bylo zjištění, že je hrozný sobec (co by sis myslela o chlapovi, který si sám koupí Algidu a hltavě ji sní před krámem a těhotné manželce nedonese nic? Navíc když jsem tehdy obracela každou korunu....Je to už asi 13 let a tenkrát ho viděla moje máma, řekla mi to asi před dvěma měsíci...), nevadila mi milenka, ale to, že se nestaral o svou rodinu, o dítě, o mě...dávala jsem nám šance, ale stokrát nic umořilo osla a on se nehodlal vzdát svého pohodlí ve prospěch rodiny, což v manželství musí udělat oba partneři (v rozumné míře). Ale když jeden nechce, tak proč by s ním měl druhý zůstávat? Držím ti moc moc palce. Čauky.

Já vím, chci ti jen říct, že já bych mu odpustila... Je to těžké, ale myslím, že on se snaží... A na dálku objímám ne ojímám!!

to neni o odpuštění - to je o lásce - buď ho takovýho můžu milovat nebo ne :hjarta:

Dokážete si představit jak o to víc bylo pro mne zjištění M nevěry hrozné. Já bych to vážně od něj nikdy nečekala....:grater:

Daniela02: Jo, představit si to dokážu. Ale na druhou stranu ty to bereš za ten správný konec. Sama už jsi přišla na to, že chyba byla i v tobě (sex), nejen v něm. Třeba ještě na něco přijdeš a on taky a můžete mít vztah lepší než dřív. Je to o komunikaci, když se mi něco nelíbí, musím to říct (přiměřeně) a nechat partnera reagovat. A jako ten partner zase nemůžu brát na lehkou váhu, co mi druhý říká. Myslím, žes ten problém fakt správně uchopila.

Danielko,
zdravím a držím ti palečky. Jsi opravdu třída. já se pořád musím učit, ale každým dnem cítím, že se byť jako šnek posouvám, ale posouvám.
Pa :pussa:

uzlík napsal(a):

Danielko,
zdravím a držím ti palečky. Jsi opravdu třída. já se pořád musím učit, ale každým dnem cítím, že se byť jako šnek posouvám, ale posouvám.
Pa :pussa:

Zrovna jsem si Uzlíku říkala kde se touláš?

Daniela02 napsal(a):

uzlík napsal(a):

Danielko,
zdravím a držím ti palečky. Jsi opravdu třída. já se pořád musím učit, ale každým dnem cítím, že se byť jako šnek posouvám, ale posouvám.
Pa :pussa:

Zrovna jsem si Uzlíku říkala kde se touláš?

Chtěla jsem si Babinet už jenom číst, ale je to fakt jak droga.
Pořád přemýšlím a přemýšlím. Včera mi manžel řekl (a né jenom včera), že se mnou rád mlčí, mlčí, protože je uvolněný. A já bych tak hrozně ráda od něj něco hezkého slyšela. S ní to dovedl a se mnou  ne.
Nějak si to nedokážu vysvětlit a tak nad tím dumám. Se mnou prý na to nebyl zvyklý.

uzlík napsal(a):

Daniela02 napsal(a):

uzlík napsal(a):

Danielko,
zdravím a držím ti palečky. Jsi opravdu třída. já se pořád musím učit, ale každým dnem cítím, že se byť jako šnek posouvám, ale posouvám.
Pa :pussa:

Zrovna jsem si Uzlíku říkala kde se touláš?

Chtěla jsem si Babinet už jenom číst, ale je to fakt jak droga.
Pořád přemýšlím a přemýšlím. Včera mi manžel řekl (a né jenom včera), že se mnou rád mlčí, mlčí, protože je uvolněný. A já bych tak hrozně ráda od něj něco hezkého slyšela. S ní to dovedl a se mnou  ne.
Nějak si to nedokážu vysvětlit a tak nad tím dumám. Se mnou prý na to nebyl zvyklý.

Víš Uzlíku, já myslím že s ní myslel úplně jinak a o úplně jiných věcech. Já vím, že chceš slyšet jak tě miluje, jak je mu to všechno líto, jak jsi pro něj vším...... je to stejné jako u mně. Ale teď čtu knížku Proč muži milují potvory a hodné holky pláčou nebo tak nějak (mám ji doma) a tam píšou, že muži o těhle věcech moc nemluví. Pravda je, že ani můj........ když mu řeknu nebo napíšu, že ho miluji, tak odpoví, ...taky tě miluji. Ale sám od sebe to řekne hrozně málokdy a pak z toho mám vánoce...:). Zkoušela jsi toho psychoterapeuta na internetu?

Já vím, chtěla bych to slyšet. On mi pak jenom řekne, copak to necítíš? Asi cítím, ale slyšet bych to potřebovala taky. No nic, s tím se nějak dokážu snad vyrovnat.
Toho psychoterapeuta jsem zatím nezkoušela, zatím přemýšlím jak ty své pocity co nejlépe a né moc rozsáhle napsat. Jinak jsem se opět objednala ke své psycholožce. Navštívím ji vlastně téměř po půl roce.

Daniela02 napsal(a):

Dokážete si představit jak o to víc bylo pro mne zjištění M nevěry hrozné. Já bych to vážně od něj nikdy nečekala....:grater:

Naprosto přesně vím, jak ti bylo. Krve by se v tobě nedořezal a nejdřív ti to vůbec nedošlo. Až postupně si tu myšlenku připouštíš a je ti tím pádem čím dál hůř. Máš milion otázek a odpovědí se bojíš. Holka zlatá, na to není připravený nikdo, kdo opravdu miluje!! A věř, že vím, o čem je řeč. Drž se!!

Daniela02 napsal(a):

Holky, můj manžel byl skutečně dá se říci výjimečný hned od začátku (i bez růžových brýlí). Když jsem kolem viděla, jak se chovali manželé mých kamarádek, jeho kolegové atd. byl skutečně úplně jiný. Když jsem otěhotněla a bylo mi špatně každý den, nutil mne a krmil mne jen abych něco snědla. Jako jediný tatínek se mnou chodil na cvičení a plavání pro těhotné (byl tam sám mezi 30 ženskýma). Každý den mi masíroval a mazal bříško a prsa. Byl u porodu, celých 12 hodin, kdy jsem měla bolesti po 1 minutě (pan doktor se špatně domluvil s druhou paní doktorkou a  každý mi píchnul léky, aby se to rozjelo více......). Porod jsem měla hodně těžký, byla jsem pak hodně slabá, pak jsem pro naší malou ani neměla dostatek mléka, tzn. nekojila jsem. Když jsme se vrátily s malou z porodnice, vybral si celou dovolenou cca 20 dní a vstával k malé každou noc každé dvě hodiny a mne nechal spát a odpočívat. Schválně si malou nechal o jeden rok déle doma, aby ještě ve 4 letech nemusela do školky, tzn. do školky šla až v 5 letech. Holky a teď mi řekněte, kolik takových znáte. On je na ní i na mne vážně hodný. Včera zrovna řekl, že v životě už takovou chybu nikdy neudělá, neplánoval to jako dlouhodobou záležitost, možná si chtěl jen něco dokázat, potřeboval sex (v této oblasti byla skutečně chyba ve mně) a pak už se jen hrozně bál, že milenka mi přijde vše říci. Chci zapomenout a tu šanci mu prostě dát (vlastně dát šanci nám všem třem). Naše malá už nikdy nikomu jinému tati říkat nebude, kdežto to dítě od milenky je malinké a má ještě šanci říkat táto někomu jinému. I když na rovinu říkám, že čekám, že zhrzená milenka bude chtít na manželovi zpětně přiznat otcovství.

Danielo02, promiň, že se do toho míchám, ale dojala a rozbrečela jsi mě. Tvůj manžel Tě miluje, i když Ti to třeba málo říká. Když Ti nebylo dobře, byl u Tebe a s Tebou a to mluví za vše. Fandím manželovi, abys mu odpustila a udělala to nejlepší rozhodnutí v životě.:hjarta:

Uzlíku, nemůžeš přeci vědět, co s ní dovedl. Víš, někdy je přeci krásné mlčet a jen vnímat tu pohodu a uvolnění. Nemusíš to přeci brát tak, že když mlčíte, tak si už nemáte co říct. Taky jsem to tak brala, ale nemůžeme být vztahovačné.
Mám moc velkou radost, že sama cítíš že se posouváš.

Danielo,
nemyslím, že je to odpuštění. Tvůj postoj k dané situaci se mi moc líbí. Sama přiznáváš, že i v tobě byla chyba a snažíš se ji napravit. Tak se snaží i Tvůj muž a věřím, že až jednou zestárnete, tak tuhle lživotní epizodu budete brát, jako něco co vás oba nastartovalo správným směrem. Alespoň Já tu svou tak beru. Drž se holka, asi tě ještě čeká pár životních zkoušek, ale věřím, že je zvládneš tak jako nyní. Moc ti držím palce.

SOFI napsal(a):

Uzlíku, nemůžeš přeci vědět, co s ní dovedl. Víš, někdy je přeci krásné mlčet a jen vnímat tu pohodu a uvolnění. Nemusíš to přeci brát tak, že když mlčíte, tak si už nemáte co říct. Taky jsem to tak brala, ale nemůžeme být vztahovačné.
Mám moc velkou radost, že sama cítíš že se posouváš.

Já vím SOFI, ale v některých chvilkách by mi to moc pomohlo.

I můj muž byl u mě, když mi bylo nejhůř.  Kdybych mu byla lhostejná, tak by to přeci neudělal. Jenom je mi to ale líto a bolí mě to.
Ale dnes si jedem spolu pro štěňátko a já v tom cítím, že tím startujem i nový život pro nás.

meya napsal(a):

Pokud se vykašle na své potomky, které má s někým jiným, trochu bych si do budoucna dělal starosti s tím, aby se jednou nevykašlal na  potomky, které má s vámi (a nemyslím tím peníze)


No to je právě oč tu běží. To se může (možná musí) odkudkoliv vrátit.

Ahojky, díky za reakce, svými příspěvky jste MĚ (ikdyž jste si tam dosadily jen Danielku) vlastně odpověděly.
pa a hezký den  :)

PS. Danielo, ať ti to vyjde   :par:

Uzlíku, super.
Jen z toho štěňátka neudělej jakýsi pomník.

SOFI napsal(a):

Uzlíku, super.
Jen z toho štěňátka neudělej jakýsi pomník.

Ono to tak vyznělo? Trošku ti SOFI teď nerozumím.

Uzlíku,
možná jsem se špatně vyjádřila. Přála bych Ti, aby to štěňátko znamenalo nový začátek, hlavně pro Tebe. Aby Ti nepřipomínalo to co se stalo atd. Víš můj muž se upnul k představě, že koupíme chatu. Jezdíme po různých nabídkách a vždy když řeknu, že tahle se mi líbí, tak to zakončí stylem, tak tu musíme vzít, když se Ti líbí. A Já protože ještě pořád neumím pořádně "brát", tak mi to připadá jako určité vykoupení. A přitom Já nestojím o to, aby se "vykupoval". To co se stalo se stalo, nikdo to nemůže změnit a Já vlastně ani nechci. Svým způsobem mi tahle životní facka pomohla dospět. Uvědomit si, že m není středem vesmíru a že i Já jsem hodně omylná, ale zároveň mi to dalo uvědomění, že přes to vše ho mám ráda a stojím o něj. Čeká mne ( a vlastně i Tebe) ještě dlouhá cesta, ale už dokážu říct co se mi nelíbí a co čekám a taky už všechny jeho chmury a špatné nálady nevztahuji na sebe. I když Ti řeknu, že jsou chvíle, kdy bych  ho nejraději praštila paličkou.
Ale to ljsem odbočila od tématu. Prostě bych Ti přála, aby Vaše ťěnátko, bylo tím co dokáže otevřít Tvoje vrátka a Ty začneš konečně žít, aby nebylo připomínkou nečeho špatného.
Co berete za rasu?

SOFI napsal(a):

Uzlíku,
možná jsem se špatně vyjádřila. Přála bych Ti, aby to štěňátko znamenalo nový začátek, hlavně pro Tebe. Aby Ti nepřipomínalo to co se stalo atd. Víš můj muž se upnul k představě, že koupíme chatu. Jezdíme po různých nabídkách a vždy když řeknu, že tahle se mi líbí, tak to zakončí stylem, tak tu musíme vzít, když se Ti líbí. A Já protože ještě pořád neumím pořádně "brát", tak mi to připadá jako určité vykoupení. A přitom Já nestojím o to, aby se "vykupoval". To co se stalo se stalo, nikdo to nemůže změnit a Já vlastně ani nechci. Svým způsobem mi tahle životní facka pomohla dospět. Uvědomit si, že m není středem vesmíru a že i Já jsem hodně omylná, ale zároveň mi to dalo uvědomění, že přes to vše ho mám ráda a stojím o něj. Čeká mne ( a vlastně i Tebe) ještě dlouhá cesta, ale už dokážu říct co se mi nelíbí a co čekám a taky už všechny jeho chmury a špatné nálady nevztahuji na sebe. I když Ti řeknu, že jsou chvíle, kdy bych  ho nejraději praštila paličkou.
Ale to ljsem odbočila od tématu. Prostě bych Ti přála, aby Vaše ťěnátko, bylo tím co dokáže otevřít Tvoje vrátka a Ty začneš konečně žít, aby nebylo připomínkou nečeho špatného.
Co berete za rasu?

Tak to mě ani nenapadlo. Spíše ho (vlastně jí - malý knírač) beru jako něco nového, veselého, milého, prostě takovou radost. Psi jsme měli vždycky, vím že to jsou i starosti, ale já nějak potřebuji někomu dát tu svou nahromaděnou lásku.
Také nestojím o "vykupování", jen je ve mně spousta pocitů a já je potřebuji nějak ventilovat ven.
Zatím jsem moc vztahovačná, pořád moc přemýšlím, porovnávám. Myslím si, že čubička mě trošku odpoutá a nejenom to. Já to vidím jako to otevření vrátek.

uzlík napsal(a):

Psi jsme měli vždycky, .

Psy

Ahoj jsem ráda, že Vám to všem dopadá zatím dobře. jen tak si tu pročítám. Pro Danielu to musel být vážně šok, když byli celou dobu s manželem v pohodě. Ještě že to dopadlo takhle dobře.

Uzlíku, zrovna nedávno jsem si příteli stěžovala, že se svým kamarádem prožvaní hodiny a se mnou doma mlčí. Vysvětlil mi to hezky, někdy je příliš unavený z práce a je rád, že si ke mně sedne a relaxuje, když o něčem debatujeme tak přemýšlí tudíž nemůůže mluvit, protože neumí přemýšlet nahlas a když se díváme na film a začnu mluvit nevnímá mě, protože neumí vnímat dvě věci najednou :D no holt muži používají jen tu jednu hemisféru. Včera jsem leželi u televize, drželi se za ruce a dívali se na pohádku, nemluvili jsme a já si uvědomila, že mlčíme s láskou a ne proto že bychom si už neměli co říct.

Tynkala napsal(a):

Uzlíku, zrovna nedávno jsem si příteli stěžovala, že se svým kamarádem prožvaní hodiny a se mnou doma mlčí. Vysvětlil mi to hezky, někdy je příliš unavený z práce a je rád, že si ke mně sedne a relaxuje, když o něčem debatujeme tak přemýšlí tudíž nemůůže mluvit, protože neumí přemýšlet nahlas a když se díváme na film a začnu mluvit nevnímá mě, protože neumí vnímat dvě věci najednou :D no holt muži používají jen tu jednu hemisféru. Včera jsem leželi u televize, drželi se za ruce a dívali se na pohádku, nemluvili jsme a já si uvědomila, že mlčíme s láskou a ne proto že bychom si už neměli co říct.

V podstatě i on mi to tak vysvětlil.
Já jsem jak malé rozmazlené dítko, které dupe nožičkou a křičí, chci a chci a chci. A čím víc dupu o to je to horší. To všechno o sobě vím. Potřebuji spoustu věcí dělat jinak, je už sakra na čase, abych se to naučila.
Díky, že tu jste.

Uzlík:
Myslím, že jsme občas takové všechny,některé věci zkrátka trvají mužským dlouho, než jim to tam sepne, tak trpělivost s nimi, určitě to zvládneš. Pejsek tě v trpělivosti vycvičí je to jako s dítětem, taky mám pejsky moc ráda. Jako malá jsem si přivedla domů se sourozenci štenátko, které jsem našli venku, no zůstalo s námi 17 let. Také chceme pejska, ale nevím jak to provedeme, když si pejska koupím, budu brečet, že jsem místo toho mohla zachránit pejska z útulku, do útulku ale nejdu, protože bych si nemohla vybírat mezi všemi chudinkami, chtěla bych zachránit všechny. Tak to je moje "úchylka" to zase musí být trpělivý přítel, když venku potkáme pejska, musí mi říct že určitě někomu patří, odstěhovala jsem se za ním do jeho města, tak to tam moc neznám, tak mě vždycky uklidnuje že ten patří těm a těm.  Tak vidíš každý máme něco :)

Tynkala napsal(a):

Uzlík:
Myslím, že jsme občas takové všechny,některé věci zkrátka trvají mužským dlouho, než jim to tam sepne, tak trpělivost s nimi, určitě to zvládneš. Pejsek tě v trpělivosti vycvičí je to jako s dítětem, taky mám pejsky moc ráda. Jako malá jsem si přivedla domů se sourozenci štenátko, které jsem našli venku, no zůstalo s námi 17 let. Také chceme pejska, ale nevím jak to provedeme, když si pejska koupím, budu brečet, že jsem místo toho mohla zachránit pejska z útulku, do útulku ale nejdu, protože bych si nemohla vybírat mezi všemi chudinkami, chtěla bych zachránit všechny. Tak to je moje "úchylka" to zase musí být trpělivý přítel, když venku potkáme pejska, musí mi říct že určitě někomu patří, odstěhovala jsem se za ním do jeho města, tak to tam moc neznám, tak mě vždycky uklidnuje že ten patří těm a těm.  Tak vidíš každý máme něco :)

To my z útulku jednoho pejska ještě máme. Je to ale spíš už dědeček, ale šíleně vděčný. Dříve jsme z ulice sebrali několik psů a zachraňovali je. Pak už to bylo ale neúnosné, musela jsem zavírat oči. Nešlo to, dvě malé děti a pak třeba tři psi najednou. Do útulku už raději nechodím, musela bych přivést všechny.
Tak se tu mějte  hezky, já jdu na týdenní mateřskou psí dovolenou.

Pane jo tři pejsky najednou. Pejsek je ale opravdu přítel člověka, takže ti naprosto rozumím. Tak si tu dovolenou užijte všichni, přeju vám moc moc legrace s novým pejskem a klidné stáří dědečkovy :D

Ja som si tú moju terajšiu psinu vybrala tiež  v útulku, ale s tým, že chodím doňho naďalej a venčím všetkých, čo tam ostali, ale táto sa skrátka ku mne najviac momentálne hodí, má rada iných psov aj feny(skoro všetci okolo mňa sú "psomili", takže to tak nejako vyšlo... A niekde inde píšem, že podľa mňa sú psi squellí na to, aby pomohli vybiť emócie a energiu, a naopak dávjaú toľko citu a energie, že keď som práve nikoho nemala a cítila som "pretlak citu", chodila som do útulku ešte častejšie, a tí psíci sa vždy potešili a vždy si urobili na mňa čas. Keby som vôbec nemohla mať psa, určite budem aspoň chodiť venčiť obyvateľov útulku...

Daniela02 napsal(a):

Holky, můj manžel byl skutečně dá se říci výjimečný hned od začátku (i bez růžových brýlí). Když jsem kolem viděla, jak se chovali manželé mých kamarádek, jeho kolegové atd. byl skutečně úplně jiný. Když jsem otěhotněla a bylo mi špatně každý den, nutil mne a krmil mne jen abych něco snědla. Jako jediný tatínek se mnou chodil na cvičení a plavání pro těhotné (byl tam sám mezi 30 ženskýma). Každý den mi masíroval a mazal bříško a prsa. Byl u porodu, celých 12 hodin, kdy jsem měla bolesti po 1 minutě (pan doktor se špatně domluvil s druhou paní doktorkou a  každý mi píchnul léky, aby se to rozjelo více......). Porod jsem měla hodně těžký, byla jsem pak hodně slabá, pak jsem pro naší malou ani neměla dostatek mléka, tzn. nekojila jsem. Když jsme se vrátily s malou z porodnice, vybral si celou dovolenou cca 20 dní a vstával k malé každou noc každé dvě hodiny a mne nechal spát a odpočívat. Schválně si malou nechal o jeden rok déle doma, aby ještě ve 4 letech nemusela do školky, tzn. do školky šla až v 5 letech. Holky a teď mi řekněte, kolik takových znáte. On je na ní i na mne vážně hodný. Včera zrovna řekl, že v životě už takovou chybu nikdy neudělá, neplánoval to jako dlouhodobou záležitost, možná si chtěl jen něco dokázat, potřeboval sex (v této oblasti byla skutečně chyba ve mně) a pak už se jen hrozně bál, že milenka mi přijde vše říci. Chci zapomenout a tu šanci mu prostě dát (vlastně dát šanci nám všem třem). Naše malá už nikdy nikomu jinému tati říkat nebude, kdežto to dítě od milenky je malinké a má ještě šanci říkat táto někomu jinému. I když na rovinu říkám, že čekám, že zhrzená milenka bude chtít na manželovi zpětně přiznat otcovství.

Tak to je úctyhodné, že ten váš hodný taťka má v sobě i zodpovědnost pravého muže a na svoje druhé dítě se nevykašle. A dá mu vše co mu náleží, tedy prostředky i svůj čas, stejně, jako tomu prvnímu. Sám od sebe, ne proto, že to po něm bude chtít matka dítěte. Klobouk dolů před ním i před vaší tolerancí.

Ahoj holky, a jsem zase tam kde jsem byla na začátku, možná ještě níž............. Včera jsem dostala takovou "ťafku", že se z ní jen tak nevzpamatuji. Omlouvám se, jest-li to nebude souvislé, ale nespala jsem celou noc ........ Mobilní telefon M byl skutečně pořád na viditelném místě, ale nějak často chodil včera na záchod a byl tam docela dlouho. Bylo to vážně moc divné až okaté. Když jsem se pak podívala do stupaček za toaletou, našla jsem tam mobilní telefon včetně SMS mezi ní a mým M (ty co psal on jí, ty co psala ona jemu - slova miluji Vás, stýská se mi, atd.... úplně běžná formulace). Samozřejmě jsem M řekla, že jsem mobil našla a že tohle už jsem vážně nečekala. Odpověděl, že v ten čtvrtek asi cca před čtyřmi týdny to s milenkou skutečně skončil, ale asi za 14 dní přijel za mým M do práce švagr milenky a řekl M, že milenka je v nemocnici, že se zhroutila, že se pokusila o sebevraždu, že zhubla asi 15 kg za 4 dny a kdo se bude starat o malého, když se jí něco stane a ať s tím kouká něco udělat. Přivezl mu dokonce předplacenou simkartu a aby jí alespoň občas napsal. A tak manžel začal psát s tím, že údajně plánoval, že jí postupně do konce června pomalu připraví na definitivní rozchod. A jsme v tom znovu........... :grater::grater: Věřily byste znovu? Máte s tímhle někdo zkušenost? Manžel pořád říká, že mne miluje, že chce zůstat se mnou, že mu bylo líto toho malého, co by s ním bylo kdyby se s ní něco stalo, že mi nechtěl nic říkat, aby mne to nebolelo ještě víc atd. Na mou otázku, co bude dělat, když za ním zase někdo přijede, až milenka bude zase na tom chudák špatně, řekl že pak už s nikým mluvit nebude. Holky, co teď? Myslela jsem si, že jsem na nejlepší cestě ven, že náš vztah zachráníme a teď vůbec nevím co mám dělat, jak věřit, když jsem pomalu začínala věřit a pak přišla rána? :grater::grater::grater:

Daniela02: Ach jo, copak se to tu má opakovat donekonečna? Proč pátráš, proč lezeš partnerovi do mobilu, proč se mu vrtáš do jeho soukromí??? Hroutíš se ne z toho, že existuje milenka, ale z toho, že sis tu "ťafku" vrazila sama sobě.... Ještě jednou ach jo.. :(

klokan napsal(a):

Daniela02: Ach jo, copak se to tu má opakovat donekonečna? Proč pátráš, proč lezeš partnerovi do mobilu, proč se mu vrtáš do jeho soukromí??? Hroutíš se ne z toho, že existuje milenka, ale z toho, že sis tu "ťafku" vrazila sama sobě.... Ještě jednou ach jo.. :(

Klokánku, nechtěla jsem pátrat, ale nechtěla jsem být taky za vola (krávu), nechci aby si myslel, že mi může ubližovat dál.

klokan napsal(a):

Daniela02: Ach jo, copak se to tu má opakovat donekonečna? Proč pátráš, proč lezeš partnerovi do mobilu, proč se mu vrtáš do jeho soukromí??? Hroutíš se ne z toho, že existuje milenka, ale z toho, že sis tu "ťafku" vrazila sama sobě.... Ještě jednou ach jo.. :(

Tak s tímhle nesouhlasím, pravda pokud máte fungující vztah, není hezké sahat do osobních věcí partnerovi, pokud už jste ale zjistila, že jinak než tímto zůsobem se nic nedozvíte, tak do toho, protože i když pravda bolí, je lepší ji znát než žít  zbytek života ve lži a tvářit se, že je vše v pořádku, že na jeho chování nic není. Jsou ženy které to dělají, zavírají oči, myslím, že to není případ Daniely.

Daniela 02:
To je mi opravdu moc líto, je to rána pod pás, rozhodli jste se začít znovu, pokud je to tak jak říká, měl ti to říct, znovu riskoval váš vztah. Ona je opravdu v nemocnici, viděl ji? A to že ty by ses mohla zhroutit mu nevadí, od milenky bych si tipovala že jde o klasické citové vydírání, pokud tvůj manžel mluví pravdu. Víš postupný připravování na rozchod může taky trvat roky, to se asi ještě nikomu nepovedlo. Má kamarádka se před 8 měsíci rozešla po delší známosti, bývalý jí neustále volá a píše, prosí jio návrat, rozchod má na vině především on, také jí vyhrožuje že so něco udělá pokud se alespon 1x týdně neuvdí, všem dává okatě najevo, jak je neštastný jak mu ona ubližuje, jeho přátelé jí hubují proč mu to dělá, tohle zkrátka nikam nevede. Pokud máš v sobě zbyteček naděje a snahy uvěřit, vezmi to pevně do svých rukou. Žádné vyčkávání v pozadí, i kdybys měla manžela chytnout za ruku dovléct k milence at se předvede, i tak poznáš jak na tom vlastně jsou. Nechovej k ní přehnanou lítost, on aji k tobě také nemá, ano její dítě je chudák, myslí víc na sebe než na něj. Začni být tvrdá a nekopromisní a kdyby něco zase bylo sbalila bych mu tašku, nemusí to být definitivní ale ukáže to jak moc to myslíš vážně, říká se přeci že hodnotu toho co máme poznáme až to ztratíme, dej mu o pocítit, neboj nevženeš ho jí do náruče, právě naopak. Držím ti moc moc palečky, je mi to opravdu líto, vypadalo to tak krásně. Drže se!!

Danielo,
chápu, že jsi se musela přesvědčit. My ženské to snad máme zakódované v mozku. Tvoje důvěra v m byla tak otřesena, že se nedivím, že Tvoje obava (strach) Tě doslova přinutily se podívat.
Co se týče Tvého m, tak což takhle si to otočit? Vím, že se Ti bude zdát absurdní, stavět se do jeho pozice, ale kdyby někdo přišel za Tebou a takhle to na Tebe vybafl a snažil se hrát na Tvůj pocit zodpovědnosti k dítěti, které za nic nemůže, tak by jsi asi reagovala stejně. Tvůj m měl hodně možností odejít, nikdy to neudělal, a Já si myslím, že ani neudělá. Bohužel se dostal do jakési smyčky, ze které se nemůže dostat.  Vím, že by jsi mohla říct, že Ti o tom měl říct, že je v nemocnici atd., ale on možná jen má obyčejný strach. Víš on si vlastně navařil kaši, která mu přerostla přes hlavu a teď neví co s ní. Jasně že ho nemůžeš litovat, a je potřeba si stanovit určitá pravidla. Ale možná to budeš muset být Ty, kdo je stanoví. Né diktatura, ale určitá pravidla, která budete oba dodržovat. On třeba nebude psát sms na záchodě a Ty zase tím pádem nebudeš hledat v mobilu. A hlavně ona Tě vůbec nemusí zajímat, ostatně pochybuji že Ty zajímáš ji. Ona hraje na city a vydírá, to zpravidla dělají manželky a proto manžele odcházejí. No u vás je to opačně.
Nevzdávej to a hlavně mysli na sebe a na to co chceš ty.

Holky, ale co mám dělat, když tvrdí, že jí chce pomalu připravit na rozchod do konce června a přitom jí píše krásný zamilovaný sms? Jak můžu věřit, že je to jenom.................

Ahoj uzlíku, kdepak jsi? Jak se dneska máš? Doufám, že lépe než já. Co štěňátko? Ozvi se.:pussa:

Danielo:
Příprava na rozchod? Co je to za blbost? Buďto  to bude( budou) chtít utnout, tak se to dělá hned, a ne nějaké připravování - o to to taky pak je pro toho druhého horší, neb. furt doufá....To je totiž jen oddalování řešení problému, asi tvůj manžel čeká až zahřmí....

Daniela02 napsal(a):

Holky, ale co mám dělat, když tvrdí, že jí chce pomalu připravit na rozchod do konce června a přitom jí píše krásný zamilovaný sms? Jak můžu věřit, že je to jenom.................

Důvěřuj pocitu sebezáchovy! Manžel ví, kde je jeho místo a  rozhodl se zůstat s Tebou, Danielo02. Není malé dítě, určitě  řešení najde. Souhlasím se Sofi, že se dostal do smyčky. Proto věř pudu sebezáchovy. Je to chlap a žádný chlap se vydírat milenkou nenechá ( určitě ne dlouho). A tato situace je poučení i pro něj. Myslím,že až bude vyřešena, budeš mít toho nejlepšího muže na světě. (protože při představě, co by se zase mohlo stát, ho bude jímat hrůza).

Daniela02 napsal(a):

klokan napsal(a):

Daniela02: Ach jo, copak se to tu má opakovat donekonečna? Proč pátráš, proč lezeš partnerovi do mobilu, proč se mu vrtáš do jeho soukromí??? Hroutíš se ne z toho, že existuje milenka, ale z toho, že sis tu "ťafku" vrazila sama sobě.... Ještě jednou ach jo.. :(

Klokánku, nechtěla jsem pátrat, ale nechtěla jsem být taky za vola (krávu), nechci aby si myslel, že mi může ubližovat dál.

Za co ze jsi to nechtela byt???? Jo ahaaaaaaaaaaa......A kdo ze to nevi, jestli muze jeste verit? Komu a co????......
Ten tvuj Egousek...ten ti teda dava.... :dumbom:

Daniela02 napsal(a):

Ahoj holky, a jsem zase tam kde jsem byla na začátku, možná ještě níž............. Včera jsem dostala takovou "ťafku", že se z ní jen tak nevzpamatuji. Omlouvám se, jest-li to nebude souvislé, ale nespala jsem celou noc ........ Mobilní telefon M byl skutečně pořád na viditelném místě, ale nějak často chodil včera na záchod a byl tam docela dlouho. Bylo to vážně moc divné až okaté. Když jsem se pak podívala do stupaček za toaletou, našla jsem tam mobilní telefon včetně SMS mezi ní a mým M (ty co psal on jí, ty co psala ona jemu - slova miluji Vás, stýská se mi, atd.... úplně běžná formulace). Samozřejmě jsem M řekla, že jsem mobil našla a že tohle už jsem vážně nečekala. Odpověděl, že v ten čtvrtek asi cca před čtyřmi týdny to s milenkou skutečně skončil, ale asi za 14 dní přijel za mým M do práce švagr milenky a řekl M, že milenka je v nemocnici, že se zhroutila, že se pokusila o sebevraždu, že zhubla asi 15 kg za 4 dny a kdo se bude starat o malého, když se jí něco stane a ať s tím kouká něco udělat. Přivezl mu dokonce předplacenou simkartu a aby jí alespoň občas napsal. A tak manžel začal psát s tím, že údajně plánoval, že jí postupně do konce června pomalu připraví na definitivní rozchod. A jsme v tom znovu........... :grater::grater: Věřily byste znovu? Máte s tímhle někdo zkušenost? Manžel pořád říká, že mne miluje, že chce zůstat se mnou, že mu bylo líto toho malého, co by s ním bylo kdyby se s ní něco stalo, že mi nechtěl nic říkat, aby mne to nebolelo ještě víc atd. Na mou otázku, co bude dělat, když za ním zase někdo přijede, až milenka bude zase na tom chudák špatně, řekl že pak už s nikým mluvit nebude. Holky, co teď? Myslela jsem si, že jsem na nejlepší cestě ven, že náš vztah zachráníme a teď vůbec nevím co mám dělat, jak věřit, když jsem pomalu začínala věřit a pak přišla rána? :grater::grater::grater:

Danielo, u mně je to jednodušší- neni žádné další dítě.Ale jinak podobné,manžel mi říká to samé,chce být se mnou,ale přesto udržuje podle něj čistě kamarádský vztah s milenkou. Taky se mi ta záchrana začíná bortit.

Prostě někteří chlapi se neumí nebo z pohodlnosti nechtějí rozhodnout s kým budou žít, když odejde za novou láskou, dá se to pochopit, ale tenhle druh jsou u mne trotlíci.

Danielo: -vyhrává ta, která má pevnější nervy!!!!
Vysvětlím: neb co je to výhra? Výhra je, když muž najednou pozná, že milenka je nic a doma je doma, nebo milenka  pozná, že milenec nic moc, nebo§li z bláta do louže, a nakonec i manželka zjistí, že bu´d co je doma, to se počítá, anebo, když trochu byt provětrá...je to výhra?!?!,
Jak pro koho, takže jednej, jak to cítíš ty a jednej tak, aby jsi se mohla sama sobě podívat sama sobě do očí....ale toto gesto nebude záležet na tom, kolik tvůj muž měl kamarádek, ale na tom, jak TY se k tomu stavíš.....protože pro někoho, opravdu již nevěra nění to nej...., ale víme, že jsou i jiné plusy a minusy soužití dvojic....
Vše je ovšem běh(někdy jen chod,( a o to časově delší)na dlouhou dobu, kterou si prostě budeš muset projít po vlastní ose a samozřejmě záleží na tvém partnerovi, na jeho ohleduplnosti, ukecanosti či nakonec prolhanosti.
Být starší, ač neznaboh bych ti popřála: Bůh s Tebou , děvenko!

Holky, posunuli jsme se zase kus dál. M mi pořád tvrdí a opakuje, že miluje mne, že jsem to já a naše dcera s kým chce zůstat, že to vážně bylo skutečně tak, že se bál, že si něco udělá - ne kvůli ní, ale kvůli dítěti. Pořád opakuje, že vztah k dítěti nemá, že je mu ho jen svým způsobem líto, milenku nikdy nemiloval, údajně to bylo jen řešení našeho problému se sexem. Je prý pevně rozhodnutý. Je prý vážně konec a myslel to tak i na začátku toho května, kdy to s ní skončil. Po návštěve švagra milenky se zalekl toho, že chtěla spáchat sebevraždu a přistoupil na smsky. Ale prý to vážně už nic neznamenalo, že jen chtěl aby se uklidnila. Nechtěl mi nic říkat, protože si myslel, že bych mu za prvé nevěřila a za druhé, že bych z toho byla zbytečně vynervovaná. V dalších případech už se prý nenechá, rozhodl se a chce udělat velkou tlustou čáru. Dohodli jsme se, že dnes jí definitivně oznámí (pouze přes sms), že je konec a žádné pokračování, nechce jí už ani vidět. Pak vyměníme jeho simkartu, starou vyhodíme a tu co dostal od švagra naší milenky vrátíme doporučenou poštou na její adresu. Říká, že neví jak mi má dokázat, že to myslí upřímně, že ví že udělal chybu, kterou v životě už nikdy nemůže napravit, ale že vážně chce zachránit náš vztah. Bojí se, že už mu nikdy nebudu věřit (podle mne se bojí i výčitek a mluvení o .......), ale vážně to chce zkusit napravit a žít život s námi. A tak to holky zkusím, samozřejmě jsem řekla, že další šanci už mu nedám. Držte nám palce :par:, třeba nám to vážně vyjde. :hjarta:

¨Z toho, co píšeš, myslím, že to opravdu myslí vážně a já bych to URČITĚ taky riskla , stojí to za to !!!! A on se jistě poučil, stejně jako ty.  Držím palce i u nohou a moc ti to přeju, abys byla šťastná.  :D :D :D

dakota napsal(a):

¨Z toho, co píšeš, myslím, že to opravdu myslí vážně a já bych to URČITĚ taky riskla , stojí to za to !!!! A on se jistě poučil, stejně jako ty.  Držím palce i u nohou a moc ti to přeju, abys byla šťastná.  :D :D :D

Dakotko, díky moc, jsi dneska první kdo mne dneska tady "pohladil". :pussa:

Daniela02 napsal(a):

Holky, posunuli jsme se zase kus dál. M mi pořád tvrdí a opakuje, že miluje mne, že jsem to já a naše dcera s kým chce zůstat, že to vážně bylo skutečně tak, že se bál, že si něco udělá - ne kvůli ní, ale kvůli dítěti. Pořád opakuje, že vztah k dítěti nemá, že je mu ho jen svým způsobem líto, milenku nikdy nemiloval, údajně to bylo jen řešení našeho problému se sexem. Je prý pevně rozhodnutý. Je prý vážně konec a myslel to tak i na začátku toho května, kdy to s ní skončil. Po návštěve švagra milenky se zalekl toho, že chtěla spáchat sebevraždu a přistoupil na smsky. Ale prý to vážně už nic neznamenalo, že jen chtěl aby se uklidnila. Nechtěl mi nic říkat, protože si myslel, že bych mu za prvé nevěřila a za druhé, že bych z toho byla zbytečně vynervovaná. V dalších případech už se prý nenechá, rozhodl se a chce udělat velkou tlustou čáru. Dohodli jsme se, že dnes jí definitivně oznámí (pouze přes sms), že je konec a žádné pokračování, nechce jí už ani vidět. Pak vyměníme jeho simkartu, starou vyhodíme a tu co dostal od švagra naší milenky vrátíme doporučenou poštou na její adresu. Říká, že neví jak mi má dokázat, že to myslí upřímně, že ví že udělal chybu, kterou v životě už nikdy nemůže napravit, ale že vážně chce zachránit náš vztah. Bojí se, že už mu nikdy nebudu věřit (podle mne se bojí i výčitek a mluvení o .......), ale vážně to chce zkusit napravit a žít život s námi. A tak to holky zkusím, samozřejmě jsem řekla, že další šanci už mu nedám. Držte nám palce :par:, třeba nám to vážně vyjde. :hjarta:

A jak se bude ten hodný taťka starat o svoje druhé dítě, když už ji nebude moci vidět? Zřejmě nijak. No, pro tu druhou paní to bude alespoň poučení, že se má příště kamarádit s pravými muži, a ne s podobnými chcípáky, kteří nedokážou unést následky svých činů.

Když já ti tak rozumím ..., co bych za to dřív dala já !! A ty prostě jen chceš, aby to bylo jako dřív ! I když se stalo, co se stalo. Fakt ti rozumím a chápu tě. Tak se drž a dej šanci . Pusu!!

Axi souhlasím s Tebou...bude to zřejmě charakter..Danielko, jak si ho budeš moct vážit, pokud tohle udělá..chápu Tě, že ho máš ráda, ale snad jste dospělí lidé a můžete se domluvit...nejvíc na to doplatí ten malý kluk, který si své rodiče nevybral..

Danielo:
sebevraždy milenky bych se nebála, protože když o tom mluví, tak to nevykoná, to za a, a k sebevraždě se uchylojí více muži, než ženy, takže procento pravděpodobnosti je mizivé...to pro uklidnění
no a jinak...jestli je tak blbá, že by si chtěla vzít život kvůlu nějakému ženáči, a to ještě má malé dítě, takže KDO by se o něj staral, když by si matka vzala život- že by další nesvědomitá osoba? Však on se stát z našich daní postará....
Takže klid, to je jen výkřik do tmy - podotýkám, že zoufalý, ale TYS ji do této situace nenahnala

Danielo,
takže to samozřejmě zkus, možná se tvůj mužík probral, ostatně asi nečekal takovéhle problémy

Axi - ano, pro tu druhou paní to bude do příště poučení...jestli se poučí, také znám jednu paní, která měla tu smůlu, že dokonce třikrát nalítla , a to vždy jinému a vždy s...(dříve, takže nebylo tolik antiko. možností.Nepoučitelná?Naivní?Znám ji, prostě holt měkla smůlu a osud tak rozhodl.

Kklárko, Axi - a dcerka Daielky na  chování tatínka nedoplácí?Když bude maminka kluka šikovná, najde mu tatíka, který se o něj dobře postará(je malý). ale na duši té holčičky zůstanou z dětství  šrámy!!!Na to měl její tatínek hledět.

Daniela02 napsal(a):

(podle mne se bojí i výčitek a mluvení o .......), . :hjarta:

Tohle je taky moc důležité. Budeš se umět tomu vyhnout? Většinou mají podvedení lidé tendenci při první příležitosti přetáhnout holí. Jen silný to ustojí. Měj tu sílu! :styrka:

Michaela.43 napsal(a):

Kklárko, Axi - a dcerka Daielky na  chování tatínka nedoplácí?Když bude maminka kluka šikovná, najde mu tatíka, který se o něj dobře postará(je malý). ale na duši té holčičky zůstanou z dětství  šrámy!!!Na to měl její tatínek hledět.

Tak tohle nemyslis vazne, ze ne??? Nebo nejen pan, ale i ty delis deti do prvni a druhe kategorie???
Jako v predminulem stoleti?

Jsem zvedava, kdy si tu prectu, ze pan namichal milence i ditku sam otrusiku, aby se konecne zavdecil.... Trochu dustojnosti a zodpovednosti za to, co si navaril, by mu tedy neuskodilo.
A Danielo, premyslej nad tim, zda nahodou nemas presne takoveho muze, jakeho si zaslouzis. To skutecne chces, aby sveho vlastniho syna a bratra tve dcery vymazal ze zivota? Myslis, ze az jednou tva dcera zjisti, ze ma nekde brachu, na ktereho se vykaslal, ze si bude taty vazit? Ze oceni, ze tatik lecil jeji dusicku na ukor dusicky jejiho bratra doufaje, ze jeho maminka je prece jen sikovna a nejakeho tatika mu prece jen najde, najde nekoho, kdo na sebe prevezme jeho vlastni zodpovednost??
Ja bych tolik nase deti nepodcenovala. Ony maji nejen rozum, ale i srdce. Zatimco my dospeli to svoje uz nekdy nevnimame a poslouchame spis ten rozum - ukrivdene Ego.

Pan, napsalas to dost tvrdě, ale taky to tak cítím. Ten pán zasluhuje...

daniela02,
nie je k tebe úprimný, žiadna žena sa nedá na dieťa-a ešte nemanželské, bez chcenia otca, vôbec tomu never, / určite sú aj slušne povedané "baby", ktoré to urobia z iných dôvodov, minimálna šanca,pre takýto  prípad/ nevie si to povedať otvorene, nie je to príjemné, asi má potrebu sa pred  sebou - tebou ospravedlňovať, bol pri tom, spával s ňou, žil s ňou, keby ju nechcel, nikto ho nedonúti,  možno sa zamilovala, možno jej dával pocit lásky- a pri tom vedela, že žije  s tebou, určite to bolo bolestné aj pre ňu, zahrával sa  z jej citmi, z tvojimi, vášho dieťaťa, zo svojimi

- ja by som si to naplno priznala, ľúbil ju, chcel to, prestane sa vyhovárať, uvedomí si čo spravil, odpustí aj sebe, za to čo spôsobil, začne ju rešpektovať ako mamu / tie, akože psych. zrútenia, nedivím sa, tuší, že ju vodí za nos /, prizná svoje dieťa, bude sa snažiť žiť ako sa na človeka patrí, každému sa nám niekedy podarí vyrobiť si v živote problém, niekedy menší, inokedy poriadny, dôležité je len, ako sa k tomu postaví, a neuteká,

- priznať si , nepoužívať stále nejaké výhovorky-dôvody, a žiť, podporiť ho, aby bol voči sebe úprimný, aby nemal strach z odsúdenia sám sebou, aj tebou, aj milenkou, okolím, ak to dokážete, určite sa začne za čas ináč správať, voči sebe aj tebe, aj k nej, neboj , dá sa to uťať, a môže to byť ešte super, pozitívnejšie

aeva1 napsal(a):

Pan, napsalas to dost tvrdě, ale taky to tak cítím. Ten pán zasluhuje...

Mas mozna pravdu, ale ja si proste myslim, ze Daniela a jeji muz se sesli prave proto, aby jeden druheho naucili lasce a odpusteni, umeli se vzajemne podporit a neslapali jeden po druhem a spolecne po tretim a po ctvrtem....
Zatim se jim to moc nedari, coz ale vubec neznamena, ze se to prece jen nenauci...

Pandorroo -
jsou  situace, ke kterým se vyjadřuji   dost  ironicky, protože to bohužel jinak neumím(či to prostě nejde    , to jsi pochopila dobře..tudíž chápeme všichni že první a druhá kategorie dětí je jen v náhledu samotného jedince( no a není to strašné hovořit o dětech jako o kategoriích????)

Neznám Danielu, ale není třeba  se do ní navážet kvůli možné zodpovědnosti jejího muže vůči svým "DĚTEM", protože ona chrání především své dítě.Tečka. Milenka jejího muže by také jistě chránila jen SVÉ dítě....samozřejmě, že vyjímky existují...


Aeva: souhlas s tebou: pán zasluhuje- neboť a%t se zachová jakkoliv, vždy v našich podmínkách špatně, fakt se mají tito muží rodit nebo přestěhovat  do Arabie, a tam budou k zulíbání.....(od svých zcela určitě jim věrných pěti žen - minimálně!!!!)

Danielo: neřeš!!!a užívej každého dne  ve vzájemné rodinné společnosti, nakonec napíši ti tvůj problém to není, je to  možný problém tvého muže ( záleží na tom jak si ho bude připouštět) - a když si ho připouštět nebude, tak věř tomu, že není to chlap s jiným myšlením než cca  x % mužů v naší republice, co si absolutně nepřipouští, z čeho  žijí jejich možné i pravé děti a co je to absolutně nezajímá.Tečka!Takže proč ty bys to řešila?To bysis pak mohla pořídit rovnou soukromou Kindergarten, ale na to jistě nemáš finance...
Danielo, držím ti palce, ať jsi nadále v klidu( tedy i v lepším klidu než teď), protože jinak v naší společnosti my ženy  chápající pouze monogamnost  asi  neobstojíme!!!!

Michaelo,
nemyslim si, ze se tu nekdo do Daniely navazi. A myslim si, ze ona je natolik moudra, aby to tak nebrala, nepatri snad k lidem, kteri povazuji vsechno, co se jim prave nelibi, za utok proti sobe. Lidska osobnost je slozita, sdruzuje dobre i spatne vlastnosti, mame to tak vsichni. Pokud na sobe chceme pracovat, meli bychom byt vdecni za kazdy pohled z venku, protoze ten nas muze posunout dal v nasem hledani. A Daniela hleda :)

Pandorroo,
Daniela hledá a samozřejmě každý názor je názor...(nemyslím, že mé názora jsou lOO %, nicméně jsou mé, tak jako ty tvoje,Axiho, či ostatních, jsou to názory ze života,ať prožitého, či jen odezva na život někoho třetího, čtvrtého..proto všude podotýkám něco vs smyslu našich reklam :  9 lékařů z deseti......
a předpokládám, že daniela si vybere pro sebe, to co  patří ji...jinak samozřejmě připomínky všech nás tady kolem mají své klady ( občas se najde i zápor), a to všichni víme, patří k dialogu....

Jen tak selským rozumem si myslím, že ať Danielin m. udělá cokoliv, tak tím někomu ublíží. Myslím si, že je to taková zoufalá situace. Víte, jak to myslím. Teď záleží jen na Daniele, jak to vezme. Nevím, co bych udělala. Nebo spíš vím, já se svou blbou povahou bych to nerozdýchala. Mě by takový chlap hodně zklamal. Taky je to jen můj názor, naučili jste mě tady velké tolerancia, ale prostě každý to máme v té hlavě nastavené trochu jinak. Danielo, držím palce , ať najdeš nejlepší řešení. Ještě jedna věc, mám kamaráda, kterému se stalo něco podobného, je to bezvadný člověk, ale celý život tím trpí. s tím dítětem od milenky se nestýká a není to jednoduché, je to již dvacet let a taková jistá trpkost je ve všech. Kupodivu ty děti to berou nejlépe, trpkost je v dospělých.

Danielo,
tak Ti přeju, aby jsi to vše ustála. Víš přeji Ti, aby jsi byla šťastná, ostatně přeji to všem co jsme tady, ale přístup Tvého m je na mne teda silné kafe. Trochu mi připomíná mého m. Jsem 15 let vdaná. Manžel je o 18 let starší ( zjistila jsem to cca 3 měsíce před svatbou, opravdu na to nevypadal) a když jsme se brali, byla jsem přesvědčena, že je nejen svobodný, ale i bezdětný. Cca po dvou letech mi začaly  chodit zvláštní telefonáty, jestli vím, že můj m má dítě. Byla jsem z toho v šoku a m mi tvrdil, že to není pravda atd. Pak jsem našla doma na stole ústřižek složenky, na které bylo napsáno alimenty a měsíce za které jsou. Pořádně mne to vzalo, uvařila kafe a čekala až m příjde domů. Složenka ležela na stole a on mi řekl, že mi to tedy vysvětlí a vysvětloval. Že když mu bylo 18, svedla ho jedna atd. atd. až z toho bylo těhotenství. M si nechával dělat testy, soudil se, ale nakonec stejně musel platit. Ten kluk je jen o 6 let mladší než Já, v době kdy jsem se to dozvěděla mu bylo asi 16 let. Už tehdy jsem měla divný pocit z toho, že m jej neuznává a platí jen proto, že mu to určil stát a nestojí o setkání s ním. Začala jsem se starat o pravidelné zasílání složenek a tlačila na m, aby se s ním začal stýkat, že kluk přeci nemůže za to, jak to vše bylo. ¨Neuspěla jsem. Časem jsem to zasunula do pozadí a vše co m řekl a dělal bylo pro mne doslova "svaté". No tohle je už naštěstí pryč. Ale můžu Ti upřímně říct, že v sobě pořád nosím takový divný pocit provinění, že jsem neudělala něco víc pro to, aby se m začal s dnes už dospělým klukem stýkat. Náš syn nic netuší, a neumím si představit co bude až se to jednou dozví. Vzhledem k tomu, že m znám ( nebo si alespoň myslím), tak on to našemu synovi nikdy neřekne. Tvůj příběh mi to vše dost připoměl a dost teď přemýšlím co udělat. Kontaktovat dospělého kluka, ¨tlačit na m, aby to šetrně řekl našemu synovi? Vzhledem k tomu čím si naše rodina na podzim prošla, nevím jak by to syn vzal.
Nějak moc jsem se rozepsala, tak promiň, jen jsem Ti vlastně chtěla říct, aby jsi tiše nesouhlasila s tím, že odstaví Tvůj m své nemanželské dítě na vedlejší kolej. Vím, že u mne to bylo jiné, že kluk se narodil v době, kdy jsem vůbec netušila, že nějaký m existuje, ale přesto mám dodnes v sobě určitý pocit dluhu, že jsem nic neudělala. Nemusíš se s daným dítětem stýkat, nemusíš ho "zatahovat" do rodiny, ani Tě nemusí zajímat jestli Tvůj m bude mít na alimenty, ale pokus se nesouhlasit s tím, aby dítě trpělo za svou matku a otce ( tím myslím tu hysterku a Tvého m).
Neber to, že Tě chci nějak ranit, možná jsem se nevyjádřila dost srozumitelně, jen nechci, aby jsi se jednou dívala na svého m a měla jsi v sobě takového červíčka,který Ti bude našeptávat, co je to zač, když mu nezáleží na svém dítěti, třebas bylo jen dílem náhody a omylů.

Sofi, krásne si vyjadrila to, čo pred tebou teoretickejšie a tvrdšie povedalo už zopár ľudí a to, čo cítim(a neviem tak pekne vyjadriť) aj ja...

Sofi, to je taky síla....sice  tvůj m. měl svoji minulost"vyřešenou",nebylo to dítko  souběžné s tvým( tedy na rozdíl od Danielina případu...Jak tak čtu, tak manžel pškně "mlžil "od samého začátku?To se za svůj věk styděl?a myslel, že nikdy na složenky nepříjdeš?Vždyť to byla skončená záležitost...Asi bych na muže ohledně jeho  syna netlačila, on se prostě rozhodl ho ignorovat už dávno, bude ignorovat i nadále( a tobě to nakonec taky může být jedno...možná, až budou vaše děti dospělé, jim to říct,nevím,možná....Sofi, není potřeba mít pocit, že TYS něco neudělala, vždyť to opravdu není tvoje věc....ano, je to syn tvého manžela, ale rozhodovat  se o případném kontaktu musí opravdu on- nelze ho do toho nutit - nakonec proč, nevíš celé zákulisí a hlavně máš svoje problémy, ty jsou k řešení přednější....Kdyby on naznačil, že by stál o setkání, pak by bylo správné "syna" přivítat s otevřenou náručí, ale rozhoupat se musí manžel - to je teda aspoň můj názor.Nakonec proč byste se měi dohadovat a být roztrpčeni na sebe kvůli  cizímu(pro tebe zatím) klukovi-pánovi...

Sofi, napsala si to naprosto přesně...SOUHLASÍM!!!!Jen možná Danielka neví všechno...jak jsem psala na jiné Danielčině stránce..myslím, že jí neříká pravdu...

Mišo,
můj muž je, ostatně jako většina chlapů, hodně ješitný. Když jsme se poznali, myslela jsem, že mu asi o 10 víc než mně a protože naše babi měla taky takový rozdíl a žili šťastně, tak jsem to ani neřešila, až tři měsíce před svatbou ( chodili jsme spolu 15 měsíců), se mně moje švagrová zeptala, jestli mi nevadí, že m je o 18 let starší. Byla jsem tak zamilovaná, že jsem to vůbec neřešila a upřímně musím říct, že mi to opravdu nikdy nevadilo. A nevadí mi to ani teď. Od jeho známých vím, že on to tedy řešil, cca před rokem, kdy byla u nás doma krize a než si m našel mil., byl prý přesvědčený, že mám milence, samozřejmě mladšího než on. Byl to nesmysl.
Nechápu proč mi to neřekl, asi si opravdu myslel, že to má vyřešené a není důvod mi to říkat. Nevím. Dopadlo to tak dopadlo. Jinak k mým pocitům ohledně jeho syna. Já vím, že je to vysloveně jeho věc, proto to už doma neřeším, ale nějak je to prostě ve mně. Možná mám i obavu, že to budu muset být jednou Já kdo se postaví před naše děti a bude jim muset říct, že mají bratra. Vím, že náš syn na to teď rozhodně není připravený, jsem ráda, že se raduje z "tátova návratu" a tohle by byl pořádná pecka  a dcera je ještě malá. Ale vím, že kdyby m zemřel, tak bych poctivě rozdělila co mu patří. A tehdy by se to děti stejně dozvěděly. A hlavně i když je jeho syn dospělý a Já vím, že má svůj život ( pravidelné zprávy od švagrové, která má přehled) a že jsem už vlastně "babička", pořád si říkám, že tenhle kluk je obětí své matky a mého m. Jejich příběh znám, protože mi m dal tehdy přečíst všechny soudí papíry a taky mi to dopodrobna pověděla švagrová.

PS: teď si uvědomuji, že věk připomíná m jen náš syn, a to stylem, že jsme už staří a ničemu nerozumíme. Jinak se občas přistihnu, že když čtu v časopise o věkových rozdílem hvězd, tak si kolikrát řeknu, ježííš, teda 15 let rozdíl, to je moc a až pak si uvědomím, že Já mám ještě větší. Ještě perličku. Moje maminka je jen o 2,5 měsíce starší než m.

Miši, poviem ti, prečo by som sa asi zaoberala tým, ako sa M správa/nespráva k svojmu synovi. lebo mužov charakter sa neprejavuje len v tom, ako sa správa k žene, ale aj(možno hlavne) v tom, ako sa správa k deťom, ku VŠETKÝM svojim deťom, ďalej k starým rodičom, rodičom, príbuzným, kolegom, priateľom, atď. Neverím, že niekto môže byť absolútne dokonalý a charakterný vo vzťahu k jednému človeku a absolútna sviňa vo vzťahu k druhému, hlavne pokiaľ je to jeho vlastné dieťa, ktorého jediné previnenie spočíva v tom, že sa narodilo z "nesprávneho" zväzku. Iná vec je, aký je postoj mamičky, ale to je dôležité u malého decka, dospelé už rozhoduje samo. Pravda, môže sa stať, že odcudzenie ja také hlboké, že si títo dvaja už vzťah k sebe nikdy nenájdu, ale podľa mňa je škoda sa o to aspoň nepokúsiť - a s iniciatívou by mal prísť asi rodič. Inak, Sofi to samozrejme riešiť nielenže nemusí, ale ani nemôže, lebo nútiť druhých nemá zmysel, ale podľa mňa je pekné, že sa o to pokúsila, urobila to, čo cítila ako správne, a teraz môže pokojne spávať. A aj synovi raz môže povedať pravdu bez začervenania, aj keď celú pravdu asi skôr môže povedať jej M. Vieš, ja si myslím, že každý vzťah je obohatením, a čím je vzťah zložitejší, tým viac nás môže obohatiť. Jendoduché a príliš ľahké riešenia sú mi podozrivé, často v sebe skrývajú pascu...

Sofi, věkový rozdíl přece není na překážku, někdy by se dalo říct, že pánové jsou už rozumní a vědí co chtějí....
a řešení co kdyby, až by se něco stalo - to nech zatím koňovi a děti do té doby opravdu povyrostou, a třeba za 5-10 let bude i jiného názoru sám tvůj manžel.....

Tak to bych fakt byla ráda. Kdyby se jeho postoj změnil. Vím totiž, že onen , dneska už muž, by o to stál. A že dokonce se snažil kontaktovat, ale muj m, pry nereagoval.Ostatně tomuhle věřím, protože když má něco důležitého  (co mu nevoní) řešit, tak je z toho hotový a snaží se z toho vyklouznout a přesunout to na někoho. Dřív jsem to byla Já, která se ale dneska už úspěšně bráním. Taky jsem si myslela, že muž kterému je 54 let už ví co je v životě důležité. No asi bude něco na tom, že existuje druhá míza. Taky mám někdy pocit, že tou starší osobou u nás doma jsem Já.

SOFI,
jsi velmi dobry clovek, cista duse. Mozna prave proto dokazes s M zit. On je slaboch, uz na zacatku vaseho vztahu te obelhal, jeho jesitnost pro nej byla dulezitejsi, nez cestna a otevrena hra. Zatajil ti svuj vek i sveho syna. To by kazda zena nezvladlla a ja patrim mezi ne, to se priznam bez muceni.
Dokonce se nepostavil ani  ke svym detem - nejen nemanzelskemu synovi, ale i k vasim spolecnym - cestne, protoze ma strach. Tu situaci neumi resit. Je zcela prirozene, ze mas zodpovednost k jeho synovi, je to prece bratr tvych deti. Mas tak vlastne stejnou zodpovednost ke vsem manzelovym detem, bojis se zraneni tech svych vlastnich a citis urcite i smutek jeho zavrzeneho syna.... Koukam, ze ti ten tvuj M pripravuje same "lahudky" :dumbom:
Rikam uprimne: obdivuji tvou trpelivou a laskavou lasku k nemu, ja bych s takovym clovekem uz davno vyrazila dvere.
Ted mne vlastne napada: ja nejsem ty a ty nejsi ja :) Ja se asi uz nemusim ucit to, co mas zvladnout ty a naopak, ze?
SPFI, ale to nic nemeni na faktu, ze jsi bajecna baba ;)

Pan,
každá pochvala tady na babinetu potěší a obzvlášť od Tebe.
Často teď nad m přemýšlím. Jsou situace a názory, se kterými nesouhlasím, a dokonce jsem se už naučila to říct nahlas, a přesto si přeji s ním zůstat a zestárnout. Není to o dětech ( děti vyrostou a odejdou), je to o tom, že ho mám prostě ráda. Naučila jsem se dávat mu svou lásku bez očekávání, že se mi to vrátí. Snad to cítí. K jeho plusu musím říct, že poslední dobou se opravdu mění, je ohleduplnější, komunikativnější a i jeho názory na mne ( z doslechu od jeho známých) jsou jen v superlativech. Ale tak jak ho mám ráda, tak taky vím, že pokud bych měla zažít další "dobu temna", tak peláším co mi nohy stačí a svou lásku k němu si nechám v sobě.Ušla jsem už kus cesty a proč se vracet do stejného bláta, když by přede mnou byla čistčí cesta. Rozumíš mi?
Vlastně si myslím, že je to svým způsobem nešťastný člověk. Žít s vědomím, že ubližil (ubližuje) klukovi, který za nic nemůže, tak to přeci musí secsakramensky tížit. Neumí se postavit problémům čelem, a myslí si, že se z nich vykroutí, nebo je někdo ( kdo asi?) za něj vyřeší. A Já podvědomě cítím, že to budu jednou Já. Nejraději bych to udělala hned, jen kdybych našla odvahu a sílu. Mám pocit, že bych roztočila pořádný kolotoč, do kterého bych přitáhla i naše děti, které teď po dost náročném období opět vzhlíží k svému otci a Já bych jim tu iluzi definitivně zkazila. Ale snad najdu řešení, které bude nebolestivé pro naše děti ( tím myslím jeho syna i naše děti)
Jeho ješitnost už opravdu neřeším. Je to prostě chlap. Kdyby jsi viděla, jak se tváří při každém vypadlém vlasu, vrásce, zmínce o věku. No nasmála by jsi se.

SOFI  :D
a kde ze je gutlax!   :lol:    :lol:    :lol:  :lol:    :lol:    :lol:    :lol:    :lol:    :lol:    :lol:    :lol:    :lol:
Ty jsi zarnym prikladem toho, jak zvladnout svou karmickou lekci, jak ma vypadat bezpodminecna laska. Rekla bych, ze pokud jsi mela vuci M nejaky dluh z minula, tak ho nejen sporadane spalcis, ale budes tam mit do budoucna i nejake preplatky :gloria: On ti byl a nejspis jeste stale je, uzasnym ucitelem trpelivosti, laskavosti a lasky. No.... spis nez ucitelem tak je perfektni ucebni pomuckou ;)
Ucitelkou se mu mozna jeste mas stat ty. Uz na to totiz mas. Nejspis bys ho mela naucit zodpovednosti a odvaze..pomoci mu, aby casem nasel cestu ke svemu synovi a taky odvahu rici ve vhodny cas pravdu vasim detem. Nemyslim si, ze by to melo zustat na tobe, myslim si, ze mu ale muzes hodne pomoci.
Tak zlom vaz devce  :hjarta:

Sofi, nelam to přes koleno, ať se v tomto opravdu rozhodne tvůj muž ...ostatně, jestli se s mladíkem(myslím jeho synem) znáte - určitě on pochopil, že problém není v tobě, ale v otci....ale fakt to zatím neřeš

Sofi, to, cos tady psala o tvém m. mě teda překvapilo. Třeba to, že byl svobodný. Já si myslela, že už měl za sebou jedno manželství. Tak jsem si říkal, že už vědělas, do čeho jdeš. Myslím, že vztah tvého m. a jeho prvního syna není tvůj problém, ale obdivuji tě, jak se k tomu pěkně stavíš. Vždycky jsem si myslela, že budeš prima ženská, ale toto mě překvapilo. Musím říct, že na tvoji reakci na moje plačky jsem vždycky čekala. Je to takové pohlazení člověka, který ví.
Já tady jen tiše závidím všem, komu se podařilo, že se vrátili k sobě. Neumím to napsat, jsem takový negramota. Já mám dnes mizerný večer, dcera pořád volá, že je jí blbě a zvrací a chce domů , no takovou ji vůbec neznám, je úplně sesypaná. Myslím, že to jsou i nervy. M. jí řekl do telefonu, že život není lehký a má být tvrdá /osel/ , ale sebral se a jel za ní. Jezdí za ní opravdu každý den. Do toho lítají sms od milenky a mně z toho cvaká. Opravdu těch 14 dní bez něho byl balzám.
Ale i jinak to dnes stojí za houby. Kamarádka se mi svěřila, že něco má s jedním..... , se kterým mě seznámila a netuší, že ten "dobrák" mi dnes celý den píše podivné sms. Je to "úplně nepochopený, zoufalý , ženatý dáreček". A proto závidím všem, kdo dokázali přes nějaké překážky zůstat s původním partnerem. Pro mě naše společná minulost a všechny prožité roky jsou hrozně moc, vlastně jsem nikdy nechtěla měnit. Ale asi jsem udělala něco špatně. Tak jdu konečně dožehlit to prádlo a zůstanu doma, protože m. příjde pozdě.

Sofi, klobouk dolů...jinak no ceomment.

aevo -píšeš: asi jsem udělala něco špatně....já taky někdy něco neudělala dobře- cítíš ten rozdíl? neřeknu, že jsem udělala špatně..prostě jsem udělal tak, jak jsem to cítila - dnes bych udělala jinak,...ale to chce vše čas, znalost  a ty roky zkušeností...
dnes bys si např nepostěžovala kamarádce, že ten můj  chrupe alkohol po litrech a jiné a jiné....teď vím, kde nastala ta možná chyba, které se oba chytili,jak psího.....no, je to již za námi a jsem nad věcí....samozřejmě, že 100 % ne, ale  dociluju...

Holky pomoc, co mám dělat aby se teď ta hysterka nestala ze mne. V úterý večer milence skutečně odeslal sms, na které jsme se dohodli, že je vážně konec. Hned nato přišla sms mne i manželovi. Mne tam nasdělovala spoustu věcí, které si asi myslela, že nevím, ale manžel mi je řekl a manželovi psala jak jí to mohl udělat, když jí psal že jí miluje atd. a že ho ona miluje, že si to nezasloužila, ....................... Už jí neodepsal, vyměnil simkartu a starou jsme zničili. Asi bych měla být šťastná,.........ale nejsem. Události posledních dní mne vážně dostali, jsem plná pochybností, jest-li to jen není další divadlo pro mne. Ale já chci věřit, vím, že už bych mu to neměla připomínat - vypadá to, že se snaží, objímá mne, tulí se ke mně, ale já se teď bojím věřit. Je mi pořád do pláče, pořád bych chtěla být jím ujišťovaná, že už je konec, že jsem to už jenom já, že už bude dobře, že miluje jenom mne - už tolikrát jsme o tom mluvili, že nepodlehne když ona za ním přijede s pláčem. Potřebovala bych být v pohodě, usmívat se na něj, jak tuším psala Romi být pro něj sluníčko, a to právě nějak nezvládám. Dva dny jsem teď znovu zkoušela brát antidepresiva, ale jsem po nich hrozně unavená a ospalá a nezvládám pak vůbec nic ani v práci ani doma. Ještě před týdnem jsem byla docela v pohodě, možná už trochu vyrovnaná, trochu jsem mu začala věřit a pak............., teď jsem totálně dole a nevím jak zpátky nahoru. :grater:

Daniela02 napsal(a):

Holky pomoc, co mám dělat aby se teď ta hysterka nestala ze mne. V úterý večer milence skutečně odeslal sms, na které jsme se dohodli, že je vážně konec. Hned nato přišla sms mne i manželovi. Mne tam nasdělovala spoustu věcí, které si asi myslela, že nevím, ale manžel mi je řekl a manželovi psala jak jí to mohl udělat, když jí psal že jí miluje atd. a že ho ona miluje, že si to nezasloužila, ....................... Už jí neodepsal, vyměnil simkartu a starou jsme zničili. Asi bych měla být šťastná,.........ale nejsem. Události posledních dní mne vážně dostali, jsem plná pochybností, jest-li to jen není další divadlo pro mne. Ale já chci věřit, vím, že už bych mu to neměla připomínat - vypadá to, že se snaží, objímá mne, tulí se ke mně, ale já se teď bojím věřit. Je mi pořád do pláče, pořád bych chtěla být jím ujišťovaná, že už je konec, že jsem to už jenom já, že už bude dobře, že miluje jenom mne - už tolikrát jsme o tom mluvili, že nepodlehne když ona za ním přijede s pláčem. Potřebovala bych být v pohodě, usmívat se na něj, jak tuším psala Romi být pro něj sluníčko, a to právě nějak nezvládám. Dva dny jsem teď znovu zkoušela brát antidepresiva, ale jsem po nich hrozně unavená a ospalá a nezvládám pak vůbec nic ani v práci ani doma. Ještě před týdnem jsem byla docela v pohodě, možná už trochu vyrovnaná, trochu jsem mu začala věřit a pak............., teď jsem totálně dole a nevím jak zpátky nahoru. :grater:

Danielko, možná jsi tak moc bolavá, že ti "nezapadají" souvislosti. Přečti si to, co ti psala třebas Pan:

"Mas mozna pravdu, ale ja si proste myslim, ze Daniela a jeji muz se sesli prave proto, aby jeden druheho naucili lasce a odpusteni, umeli se vzajemne podporit a neslapali jeden po druhem a spolecne po tretim a po ctvrtem....
Zatim se jim to moc nedari, coz ale vubec neznamena, ze se to prece jen nenauci..."

V těch pár větách je všechno.
Přečti si, co napsala Sofi (moc tě zdravím, Sofi).

Ty si omíláš dokola svoje věty, je to hodný otec MÉHO dítěte, simkarty, rozešel se z milenkou....
Není to o tom, že máš být jako sluníčko. Je to o lásce, odpuštění a vašem dluhu, co se k vám oběma vrací jako bumerang.
Nebuď smutná a přečti si příspěvky od Pan, Axiho, Sofi i KKlarky znovu a znovu.
Myslím na tebe.

Danielko, myslím, že tak podlý, aby to byl nový podraz na tebe, snad není.Myslím si teď, že to začal myset vážně.Víš zkus si říct, co by jí asi tak navykládal, aby tohle kino
hrála s ním..TO BY NEUDĚLAL NIKDO..chyběla by jí k tomu motivace, pokud si četla tyhle její reakce..Jen nevím, jak se s tím srovná, že někde má syna..i když to tak necítí..co třeba alimenty, ale pokud ho neuvedla jako otce, je v podstatě bezmocná.Tohle by mi vadilo...neměla bych jistotu, že je to Muž, který dokáže nést důsledky svých , snad neuvážených, činů...nedokázala bych si ho vážit, že dokáže ubližovat nevinným....jak tady bylo výše psáno, když bude maminka šikovná, najde malému jiného tátu..ale jak s tím ten opravdový bude žít....jak s tím budeš žít Ty vedle něj..ZKUS SE NAD TÍM ZAMYSLET, POVZNÉST SE NAD TO, VÍM JE TO TĚŽKÉ..ale ty jedinná to teď asi můžeš uvést na pravou míru a říct..VĚŘÍM TI, ALE MÁŠ TAM SYNA..TAK SE O NĚJ POSTAREJ V RÁMCI MOŽNOSTÍ..aspoň finančních, návštěvních..UŽ TO NENÍ SNAD O MILENCE, ALE O DÍTĚTI A VLASTNĚ I SOUROZENCI TVÉ HOLČIČKY..Držím pěsti, ať to ustojíš, dokážeš odpustit a uvěřit. MYSLM NA TEBE....

kklarkaa napsal(a):

Danielko, myslím, že tak podlý, aby to byl nový podraz na tebe, snad není.Myslím si teď, že to začal myset vážně.Víš zkus si říct, co by jí asi tak navykládal, aby tohle kino
hrála s ním..TO BY NEUDĚLAL NIKDO..chyběla by jí k tomu motivace, pokud si četla tyhle její reakce..Jen nevím, jak se s tím srovná, že někde má syna..i když to tak necítí..co třeba alimenty, ale pokud ho neuvedla jako otce, je v podstatě bezmocná.Tohle by mi vadilo...neměla bych jistotu, že je to Muž, který dokáže nést důsledky svých , snad neuvážených, činů...nedokázala bych si ho vážit, že dokáže ubližovat nevinným....jak tady bylo výše psáno, když bude maminka šikovná, najde malému jiného tátu..ale jak s tím ten opravdový bude žít....jak s tím budeš žít Ty vedle něj..ZKUS SE NAD TÍM ZAMYSLET, POVZNÉST SE NAD TO, VÍM JE TO TĚŽKÉ..ale ty jedinná to teď asi můžeš uvést na pravou míru a říct..VĚŘÍM TI, ALE MÁŠ TAM SYNA..TAK SE O NĚJ POSTAREJ V RÁMCI MOŽNOSTÍ..aspoň finančních, návštěvních..UŽ TO NENÍ SNAD O MILENCE, ALE O DÍTĚTI A VLASTNĚ I SOUROZENCI TVÉ HOLČIČKY..Držím pěsti, ať to ustojíš, dokážeš odpustit a uvěřit. MYSLM NA TEBE....

kklarkoo, tuhle věc teď vážně nezvládnu, o alimentech jsem s M mluvila, řekla jsem, že jsem připravená na to, že je budeme platit, ale dál co se týká návštěv atd. bych ještě v této chvíli neunesla, nezvládla.............. Co se týká podrazu na mne, nemyslím si, že by to hráli na mne oba. Bojím se, aby to nebylo divadlo na mne a pak jí v klidu druhý den uchlácholí, že to tak nemyslel a já nevím co ještě........... Věřím, že snad ne a že už to opravdu myslí vážně. Hlavně si nemysli, že ona by s ním žádnou hru nehrála :) hrála jí s ním celých 5 let, kdy věděla, že je ženatý a má dítě a čekala že od nás odejde.

Pan,
představ si, že včera večer jsem si vzpoměla na příspěvek, který jsem Ti odpoledne napsala a řekla jsem si, že jsem tam zapoměla dopsat, jak vždycky zčervenám, kedyž si vzpomenu na gutalax. Bylo to ode mne slaboštví. A do toho nezabírám jen gutalax. Musela jsem si sáhnout hloboko do sebe, aby jsem pochopila, proč se stalo to co se stalo. Ale snad už jsem na správné cestě.
Pokud se m rozhodne dát do pořádku své vztahy se synem a říct našim dětem pravdu, tak budu stát při něm. Jeho syna neznám osobně, ale protože švagrová je taková studnice drbů, tak vím, kde žije a jak se má. Nemám obavy z toho, že bych si s ním nerozuměla, ostatně je jen o 6 let mladší ( hi, hi), ale mám obavu z reakce našeho syna a vlastně i dcery, která je na svém otci dost závislá.
Kdyby nebylo příspěvku Daniely, tak bych to tady asi ani nevytahovala.

Míšo,
opravdu to nebudu lámat přes koleno. Snad se mi podaří časem nasměrovat m správným směrem a tuhle situaci bude chtít řešit sám.

Aevo,
když jsme se s m poznali, tak byl svobodný a jeho máma si myslela, že se nikdy neožení. Když se v myšlenkách vracím zpátky, tak mám pocit, že m se neženil z nějaké velké lásky ( tak jako Já), ale že spíš už cítil, že se potřebuje usadit, že ty roky, kdy byl populární jsou pryč a že už potřebuje "zakotvit".
Tvoji dcery je mi moc líto. Je úplně jedno jestli je naše dítě dospělé nebo malé, prostě je naše a každá jeho bolest a trápení nás vždycky hodně vezme. Možná měla včera krizový den  a ode dneška to bude už lepší.
Podle mne by jsi už konečně potřebovala klid. Bez jeho přihlouplých poznámek, sms, které by mne taky zraňovaly( můžu se přiznat, že i dneska, když m zapípá mobil s sms, tak se to ve mně sevře) a hlavně bez přehledu kam jde a co dělá. V práci to je jiné, ale doma jste tak nějak pod drobnohledem a za ty společné roky už přeci jen znáš jeho zvyky a máš přehled o jeho aktivitách, a to vědomí, že víš kam jde je hodně zraňující, občas asi na "cvokárnu". Tedy alespoň Já bych to tak cítila.
Aevi,
nevím jestli je co závidět, když partneři zůstanou spolu. Možná až po určité době. Jsem ráda, že jsme zůstali spolu, ale občas přijde "den D", kdy mám pochybnosti. Ale Ty asi zmítají s náma se všema. A houby, že jsi něco udělala špatně. Možná jo, a možná, že špatně bylo to, že jsi se nedokázala vzepřít dřív, ale dokud Tvůj m nedospěje a nesáhne si na dno, tak .... však víš.
Dožehlila jsi? Já taky žehlila, koukala se na Tři oříšky pro Popelku a žehlila.

Meyo,
taky Tě zdravím. Jak je?

Danielko, on se zachoval tak, jak jsi  si v duchu přála ! Dopadlo to tak, jak se to tady málokterému splní! Tak neblbni . A teď už je řada na tobě ,to  TY se s tím musíš smířit ,pokud ho chceš. A to tak, že hluboko v srdíčku mu musíš ODPUSTIT a smířit se s tím, že tu situaci, která je , už nikdy nezměníš! Ten klučík je už na světě stejně jako vaše holčička. Vím, že je to těžké, ale pokud ho dál chceš ( a já myslím ,že ano), tak ten fakt prostě musíš schroupat a nenimrat se v tom, jestli věřit či ne. Je to na tobě tady a teď!!! Jinej život totiž nedostaneš!! A ANI NIKDO JINÝ Z NÁS ! Buď ho přijmeš ¨tak, jak je to teď nebo půjdeš dál sama vlastní cestou. Drž se , holka ale používej ROZUM!!!! Ty děti FAKT za nic nemůžou !!!

Danielko, hrála to tak dlouho, protože on jí asi stále sliboval, jinak by přece od něj dávno utekla..teď se asi definitivně rozhodl vztah ukončit, nasvědčuje tomu, že všechno, co slíbil PŘED TEBOU DO PUNTÍKU SPLNIL(ukončení vztahu i zničení SIM-možnosti komunikace).tak jak píše DAKOTA, HLAVU VZHŮRU, JE TO NA TOBĚ..ZVLÁDNEŠ TO.Taky nemyslím, že by byla tak hloupá a znovu mu uvěřila jeho lži...a s tím malým klučíkem, chápu musí to být těžké se přes to překlenout, ale je to jedinné řešení jít do toho s ním, protože tak si budeš o hodně víc vážit sama sebe a snad za čas i jeho...že není darebák, kteý i když zklamal, dokázal se k tomu postavit jako CHLAP...Držím pěstičky a vydrž...

Sofi,
nebojí se tvůj manžel  seznámit s rodinou svého syna, protože je JEN o 6 let mladší?!????hi, hi, ...bacha, aby pak nežárlil( s vědomím podle sebe  soudím tebe) ...no, to mě jen tak napadlo...
Jinak na ten gutalax si vzpomínám, já to beru jako dobrej for...., vím, že mě to tenkrát při čtení dost rozesmálo...

Míšo,
myslím, že v jeho případě nejde o žárlivost. Spíš má strach. Strach, že se to dozví náš syn ( a ten se to stejně jednou dozví), že bude muset postavit se svému prvnímu synovi a říct, proč se choval tak jak se choval atd. Víš, on opravdu nikdy nic nechce řešit, teda jen to co ho baví, a pokud není zbytí, tak tlačí na mne. Kdysi jsem byla jak ovce, poslušně šla a udělala co chtěl a myslela si, že to ocení. Dneska už. Neodmítám ho striktně. Spíš mu vždy vysvětluji, že to jsou věci, které on "určitě" vyřeší lépe atd. Však to znáš.
No gutalax byl možná dobrý for pro Tebe, ale Já jsem tehdy milovala majetnicky a dneska bych si za s chutí nafackovala. Ale snad se mi díky vám všem tady podařilo dostat dál a tohle vše už je jen minulost.

kklarkaa napsal(a):

Danielko, hrála to tak dlouho, protože on jí asi stále sliboval, jinak by přece od něj dávno utekla..teď se asi definitivně rozhodl vztah ukončit, nasvědčuje tomu, že všechno, co slíbil PŘED TEBOU DO PUNTÍKU SPLNIL(ukončení vztahu i zničení SIM-možnosti komunikace).tak jak píše DAKOTA, HLAVU VZHŮRU, JE TO NA TOBĚ..ZVLÁDNEŠ TO.Taky nemyslím, že by byla tak hloupá a znovu mu uvěřila jeho lži...a s tím malým klučíkem, chápu musí to být těžké se přes to překlenout, ale je to jedinné řešení jít do toho s ním, protože tak si budeš o hodně víc vážit sama sebe a snad za čas i jeho...že není darebák, kteý i když zklamal, dokázal se k tomu postavit jako CHLAP...Držím pěstičky a vydrž...

Kklarkoo, já si myslím, že je asi opravdu hloupá a uvěří mu znovu, je to poznat z těch sms co poslala mně i mému M, nechce se vzdát, rozhodně ani trochu, chce bojovat atd. M vážně tvrdí, že jí řekl, že to dítě s ní nechce, aby ukončila těhotenství (prosím nekomentujte to) a ona řekla, že po něm nic nechce, že je to její dítě, proto ani M neudala do rodného listu dítěte............................a najednou to tak není, holky, která z Vás by vydržela být milenkou 5 let jenom občasná dopoledne a vědět, že večer, celý víkend, o dovolené o vánocích je se svou milenkou??:dumbom:

Danielko,
dost jsem přemýšlela nad Tvým posledním příspěvkem. Asi je fajn, že dělá přesně to co si on myslí, že si přeješ. Věřím, že ho do toho nenutíš, ale pro něj je to vlastně to nejjednodušší. Poslat sms, vyměnit kartu.Ale bohužel ten vztah, který měl přinesl dítě. Je to pro Tebe hodně těžké a bolestivé, ale je to tak.Vím, že by jsi byla nejraději, kdyby se vše vrátilo, a bylo jako před tím vším ( taky jsem to tehdy zoufale chtěla, dneska už ne), ale to nejde a možná, že je to i dobře. Že oba zjistíte, jestli v téhle "zkoušce" obstojíte. Podle mne Tvůj m moc neobstává. Ale Já nemám právo jej soudit a ani bych si to nedovolila. Vím, že Tobě v této chvíli stačí ( a mi kdybych byla na Tvém místě taky), že Tě objímá, slibuje, píše definitivní sms. Ale až přejde první šok a budeš se s odstupem dívat zpět, tak nevím jestli to co teď prožíváš bude dostačující.
Moc bych Ti přála, aby jsi tu"dobu temna" měla už za sebou, ale zároveň mám pocit, že sms a vyhození karty si možná dovolí někdo, kdo nemá žáden závazek, ale on jej bohužel má. Myslím, že vás oba čeká dlouhá cesta, která nebude vždy nejjednodušší a že to budeš muset být hlavně Ty, kdo bude řešit. Ale pokud budete vedle sebe stát a pomáhat si navzájem, tak pevně věřím, že to zvládnete. Jen se budete ještě hodně učit. Já se učím pořád a proto tady vlastně jsem a Ty asi taky.
Doufám, že jsem Tě nijak neranila, to bych opravdu nerada.

SOFI napsal(a):

Danielko,
dost jsem přemýšlela nad Tvým posledním příspěvkem. Asi je fajn, že dělá přesně to co si on myslí, že si přeješ. Věřím, že ho do toho nenutíš, ale pro něj je to vlastně to nejjednodušší. Poslat sms, vyměnit kartu.Ale bohužel ten vztah, který měl přinesl dítě. Je to pro Tebe hodně těžké a bolestivé, ale je to tak.Vím, že by jsi byla nejraději, kdyby se vše vrátilo, a bylo jako před tím vším ( taky jsem to tehdy zoufale chtěla, dneska už ne), ale to nejde a možná, že je to i dobře. Že oba zjistíte, jestli v téhle "zkoušce" obstojíte. Podle mne Tvůj m moc neobstává. Ale Já nemám právo jej soudit a ani bych si to nedovolila. Vím, že Tobě v této chvíli stačí ( a mi kdybych byla na Tvém místě taky), že Tě objímá, slibuje, píše definitivní sms. Ale až přejde první šok a budeš se s odstupem dívat zpět, tak nevím jestli to co teď prožíváš bude dostačující.
Moc bych Ti přála, aby jsi tu"dobu temna" měla už za sebou, ale zároveň mám pocit, že sms a vyhození karty si možná dovolí někdo, kdo nemá žáden závazek, ale on jej bohužel má. Myslím, že vás oba čeká dlouhá cesta, která nebude vždy nejjednodušší a že to budeš muset být hlavně Ty, kdo bude řešit. Ale pokud budete vedle sebe stát a pomáhat si navzájem, tak pevně věřím, že to zvládnete. Jen se budete ještě hodně učit. Já se učím pořád a proto tady vlastně jsem a Ty asi taky.
Doufám, že jsem Tě nijak neranila, to bych opravdu nerada.

Sofi, tohle všechno si už uvědomuji, jsem pouze teď hodně bolavá abych to teď hned řešila, ale neznamená to, že to nebudu řešit trochu později. Mně v téhle chvíli jde spíš o to, aby mi znovu nelhal a nehrál divadlo (pokud se neumí rozhodnou????), víš lepší je bolestná jistota než hrozná a zraňující nejistota, když odpustíš, miluješ ho i s tím co provedl, rozhodneš se, že mu dáš šanci, celý měsíc si myslíš, že je vážně konec a pak bum:dumbom: , najednou zjistíš, že to tak není, píše sms................ (i když ti to vysvětluje jinak)..... Mně jde v téhle chvíli hlavně o tohle a nevím jak z toho ven. Až se tímhle prokoušu, pak jsem podle mne připravená řešit ty další věci.

Danielko, to co napala Sofi je přesné..mám z toho pocit, že na tobě bude aby jsi to ustála, abys nepochybovala o každém kroku o každé příchozí SMS...rozumím, že se bojíš, ale tohle za tebe nikdo nevyřeší...já bych o takového muže nestála..víš, v podstatě by si nezasloužil NIC jiného než, že ho opustíte obě a on zůstane sám...protože vy obě jste jeho obětí, nechci stranit milence, ale nevíš, co jí nasliboval..a jistě toho nebylo málo.Jinak by přece nevydržela čekat oněch pět let(tebou výše zmiňovaných)..kdy s Tebou a dcerkou byl doma v obyváků...na vánoce, ale kde byl myšlenkama ví jen on..Není chyba v ní, ale v něm...omlouvá jí mládí a nezkušenost...Chce bojovat, snad je to pochcopitelné...stejně jako u tebe...je to otec dětí vás obou...pokud to ustojí i on a nenechá se zviklat, tak ukáže, že mu můžeš pomalounku začít věřit.......DRŽÍM PĚSTI HLAVNĚ TOBĚ...ať je LÍP....

Danielo,
je jasné, ( i tobě), že to vše chce čas..., jinak co si budeme říkat, nikdy člověk nemá nic jistého, takže opravdu není dáno, co bude i se vztahem( jakýmkoliv) zítra, za půl roku, za deset let....Teď musíš překousávat   důvěru k muži, zda mu věřit, a nevíš, bude-li si opět vymýšlet, či již nikdy nikoliv.To nevíme nikdy nikdo.Proto se pokus přestat  s tím trápit- jediné řešení...

Danielo,
tu šanci jsi nedalal jen jemu, ale přeci i sobě. Vím přesně jak Ti. Strašně moc by jsi chtěla věřit, důvěřovat, ale zároveň se hrozně bojíš. Asi každá z nás tady tohle prožila a prožívá. Já bych asi nenapsala, že bych o takového muže nestála, protože jen Ty sama nejlíp víš, jaký je i jinak. Někdo se třeba může divit, že jsem zůstala Já stím svým. Je to prostě prosté. Mám ho ráda. Tak jak máš ráda Ty toho svého. Ale (to je moje vlastní zkušenost) už ho budeš mít ráda nějak jinak. Už nebude středem Tvého světa. Ale není to nic co by měnilo Tvoji lásku kněmu, jen to bude jiné. Možná i lepší.
Tu jistotu, že už se to nestane, nebude opakovat ..., tu nám nikdo nedá, a nám nezbývá než to příjmout. Je opravdu jediné řešení, jak píše Michaela, přestat se tím trápit.Nepůjde to hned, ale půjde to.

SOFI napsal(a):

Danielo,
tu šanci jsi nedalal jen jemu, ale přeci i sobě. Vím přesně jak Ti. Strašně moc by jsi chtěla věřit, důvěřovat, ale zároveň se hrozně bojíš. Asi každá z nás tady tohle prožila a prožívá. Já bych asi nenapsala, že bych o takového muže nestála, protože jen Ty sama nejlíp víš, jaký je i jinak. Někdo se třeba může divit, že jsem zůstala Já stím svým. Je to prostě prosté. Mám ho ráda. Tak jak máš ráda Ty toho svého. Ale (to je moje vlastní zkušenost) už ho budeš mít ráda nějak jinak. Už nebude středem Tvého světa. Ale není to nic co by měnilo Tvoji lásku kněmu, jen to bude jiné. Možná i lepší.
Tu jistotu, že už se to nestane, nebude opakovat ..., tu nám nikdo nedá, a nám nezbývá než to příjmout. Je opravdu jediné řešení, jak píše Michaela, přestat se tím trápit.Nepůjde to hned, ale půjde to.

Tohle jsem všechno měla v sobě srovnané, vážně jsem si myslela, že jsem pochopila už dost věcí a že to zvládnu..až do té neděle než jsem našla ten mobil.....i přes M vysvětlování mne to stejně položilo na lopatky, bolí to snad víc než když jsem na tu nevěru přišla na začátku:grater::grater::grater: a topím se a topím.....

Danielo, moc ti rozumím, co cítíš..... u nás to bylo stejně. Po jeho rozchodu s ní jsem byla v pohodě, nic jsme neřešili, měli jsme se jeden k druhému, manžel se ke mně začal chovat  velmi pozorně, zase jsem začínala mít hřejivý pocit, že se na něj těším,  že chci být s ním, i když třeba jen ležet vedle něj, mlčet a držet ho za ruku...minulost jakoby odplouvala do dálky a mě bylo krásně.....až jsem já zvědavec začala pochybovat a přečetla si, co jsem neměla....přiznal, že se s ní opět schází, protože ona zůstala  sama s dítětem (rozvádí se, manžel už je delší dobu pryč) a je opuštěná, smutná, stále čekající a doufající.....prý se o nic nejedná, chtěl jí jen pomoci svou přítomností v těžké chvíli..a neřekl mi to, protože tušil, že bych zase jančila. Víš, taky nevím, co jí slíbil, taky tvrdil, že kdyby odešel, k ní by určitě nešel..... Ale narozdíl od ní já mu dala dvě možnosti. Chápala bych, že se zamiloval, že chce začít nový život, nebo že rozchod s ní nezvládne - ale já nebyla schopná přistoupit na jeho hru. Mít všechno a nic pořádně. Tak jsem mu dala v klidu na výběr. Víš, vůbec nelituju, že jsem na to přišla. Pro mně by bylo tenkrát asi nejschůdnější sejít se ve třech a vyložit si karty pěkně na stůl - bohužel, to manž. odmítl. Já mám prostě ráda jasno a nejistota mně neskutečně rozkládá. Ale s tím už asi nic nenadělám a tak myslím na mnohem hezčí věci a jeho a jí se snažím neřešit. Beru to jako osud, který ví co dělá.
Přiznám se ale, že o ní často přemýšlím, snažím se vcítit do jejího uvažování a jednání.....musí to být hroznej život, zůstat sama, doufat, toužit......jen si to Danielo uvědom, která z Vás má víc ??? Která z Vás má nárok být šťastná.....  Vím, že tě to bolí a bereš to z jeho strany jako zradu, ale já nikdy nezapomenu, co mi řekl manžel v  době, kdy se s ní chtěl rozejít ale nevěděl, jak na to...." Kdybych byl sobec, byl bych šťastnej mužskej"...tak si to přeber.:)

sisa70 napsal(a):

Danielo, moc ti rozumím, co cítíš..... u nás to bylo stejně. Po jeho rozchodu s ní jsem byla v pohodě, nic jsme neřešili, měli jsme se jeden k druhému, manžel se ke mně začal chovat  velmi pozorně, zase jsem začínala mít hřejivý pocit, že se na něj těším,  že chci být s ním, i když třeba jen ležet vedle něj, mlčet a držet ho za ruku...minulost jakoby odplouvala do dálky a mě bylo krásně.....až jsem já zvědavec začala pochybovat a přečetla si, co jsem neměla....přiznal, že se s ní opět schází, protože ona zůstala  sama s dítětem (rozvádí se, manžel už je delší dobu pryč) a je opuštěná, smutná, stále čekající a doufající.....prý se o nic nejedná, chtěl jí jen pomoci svou přítomností v těžké chvíli..a neřekl mi to, protože tušil, že bych zase jančila. Víš, taky nevím, co jí slíbil, taky tvrdil, že kdyby odešel, k ní by určitě nešel..... Ale narozdíl od ní já mu dala dvě možnosti. Chápala bych, že se zamiloval, že chce začít nový život, nebo že rozchod s ní nezvládne - ale já nebyla schopná přistoupit na jeho hru. Mít všechno a nic pořádně. Tak jsem mu dala v klidu na výběr. Víš, vůbec nelituju, že jsem na to přišla. Pro mně by bylo tenkrát asi nejschůdnější sejít se ve třech a vyložit si karty pěkně na stůl - bohužel, to manž. odmítl. Já mám prostě ráda jasno a nejistota mně neskutečně rozkládá. Ale s tím už asi nic nenadělám a tak myslím na mnohem hezčí věci a jeho a jí se snažím neřešit. Beru to jako osud, který ví co dělá.
Přiznám se ale, že o ní často přemýšlím, snažím se vcítit do jejího uvažování a jednání.....musí to být hroznej život, zůstat sama, doufat, toužit......jen si to Danielo uvědom, která z Vás má víc ??? Která z Vás má nárok být šťastná.....  Vím, že tě to bolí a bereš to z jeho strany jako zradu, ale já nikdy nezapomenu, co mi řekl manžel v  době, kdy se s ní chtěl rozejít ale nevěděl, jak na to...." Kdybych byl sobec, byl bych šťastnej mužskej"...tak si to přeber.:)

Siso: jsem úplně překvapená, jak vystřižený od nás. M také odmítá sejít se ve třech. Siso, buď nečtu pozorně nebo jsem nepochopila, jak to u vás dopadlo?

No zrovna před chvilkou se za mnou stavil v práci, přijel si jen tak pro pusu...prostě ten náš vztah prožíváme tak nějak intenzivněji po tom všem....a ona? asi dlouhou dobu bude trvat, než si najde někoho jiného, než si začne věřit a pochopí, že sbírat drobky ze stolu je pod její úroveň....věřím, že k tomu snad dospěje.  Ale pochopila jsem jedno. Zakazovat mu jí je nesmysl - musí sám sebe  pochopit a zařídit se tak, aby neubližoval ani jedné z nás...

sisa70 napsal(a):

No zrovna před chvilkou se za mnou stavil v práci, přijel si jen tak pro pusu...prostě ten náš vztah prožíváme tak nějak intenzivněji po tom všem....a ona? asi dlouhou dobu bude trvat, než si najde někoho jiného, než si začne věřit a pochopí, že sbírat drobky ze stolu je pod její úroveň....věřím, že k tomu snad dospěje.  Ale pochopila jsem jedno. Zakazovat mu jí je nesmysl - musí sám sebe  pochopit a zařídit se tak, aby neubližoval ani jedné z nás...

Siso: prosím, jak dlouho trvalo jeho rozhodování? Byl úplně pryč z domova nebo se rozhodoval doma?

sisa70 napsal(a):

No zrovna před chvilkou se za mnou stavil v práci, přijel si jen tak pro pusu...prostě ten náš vztah prožíváme tak nějak intenzivněji po tom všem....a ona? asi dlouhou dobu bude trvat, než si najde někoho jiného, než si začne věřit a pochopí, že sbírat drobky ze stolu je pod její úroveň....věřím, že k tomu snad dospěje.  Ale pochopila jsem jedno. Zakazovat mu jí je nesmysl - musí sám sebe  pochopit a zařídit se tak, aby neubližoval ani jedné z nás...

Je to u všech skoro stejné.My jsme se sešli ve čtveřici.

Danielo, to, že se s ní rozejde, mi tvrdil asi po dvou měsících, co to prasklo. Připomínám, že jsem mu ani jednou nenařídila, aby jí okamžitě nechal a byl jen s námi, vždy měl dvě možnosti. Pak nastalo období, kdy byl sice doma, ale jak tělo bez duše,  po dalších dvou měsících sám začal mluvit o tom, že se s ní rozejde, ale kopretince to oznámil až za další dva měsíce. Do té doby podle mně nenašel odvahu...a taky kdoví, co jí slíbil.Po rozchodu se ke mně choval, jako kdybych mu dala nůž na krk :(. Dřív jsem stála víc já o něj, teď, co jsem se naučila být samostatná a nic po něm nechtít, mně vyhledává sám, a cítím, že rád. Nio. taky mi to dělá dobře;). Víš, asi je to u každýho jiný, ale podle mně jsou chlapi srabíci na to, aby říkali pravdu přímo do očí . Ten můj by byl v jednu chvíli asi nejraději, aby jsme se my dvě sešly, nějak se domluvily, případně si rozbily ciferníky. :dumbom: Hlavně aby to nemusel řešit...

sisa70 napsal(a):

Danielo, to, že se s ní rozejde, mi tvrdil asi po dvou měsících, co to prasklo. Připomínám, že jsem mu ani jednou nenařídila, aby jí okamžitě nechal a byl jen s námi, vždy měl dvě možnosti. Pak nastalo období, kdy byl sice doma, ale jak tělo bez duše,  po dalších dvou měsících sám začal mluvit o tom, že se s ní rozejde, ale kopretince to oznámil až za další dva měsíce. Do té doby podle mně nenašel odvahu...a taky kdoví, co jí slíbil.Po rozchodu se ke mně choval, jako kdybych mu dala nůž na krk :(. Dřív jsem stála víc já o něj, teď, co jsem se naučila být samostatná a nic po něm nechtít, mně vyhledává sám, a cítím, že rád. Nio. taky mi to dělá dobře;). Víš, asi je to u každýho jiný, ale podle mně jsou chlapi srabíci na to, aby říkali pravdu přímo do očí . Ten můj by byl v jednu chvíli asi nejraději, aby jsme se my dvě sešly, nějak se domluvily, případně si rozbily ciferníky. :dumbom: Hlavně aby to nemusel řešit...

Siso: bingo (ale taky bim ho :dumbom: ), bojím se, že vážně možná neumí říct pravdu, že se nedokáže rozhodnout, že nechce ublížit a možná si neuvědomuje, že právě tímhle ubližuje nejvíc

Věř mi Danielo, že je to tak.  Prostě to tak cítí. Mně to taky trvalo dlouho, než jsem všechno pochopila. Měla jsem období, kdy jsem byla vzteklá, běsnící hysterka, mockrát jsem ho k ní vyhodila, protože mně to moc zraňovalo a nechtěla jsem se dívat na to, jak vše vyřešil rozumem, ale jeho srdce je jinde. Nikdy k ní neodešel, a to ani přesto, že mu ona stále volala k nám domů, že je vše připravené a nachystané. Taky mi kopretinka psala po jejich rozchodu mejly, kde naprosto nepřipustila možnost, že zůstává se mnou jen proto, že si uvědomil, že zamilovanost,  poblouznění (jeho slova) a milostný vztah bez problémů není totéž co společných 15 let prožitých v dobrém i zlém. Myslím ale, že u Vás to bude trochu o něčem jiném vzhledem k jeho synovi. Ten tu prostě je a podle mého není možné mu ho vyzmizíkovat  z hlavy. Prostě se to stalo a s tím se teď oba dva budete muset naučit žít. Uvidíš, že když tuhle skutečnost přijmeš ( i když to bude spočátku bolet), bude ti za nějakou dobu líp, protože, jak tu tvrdí i ostatní, budeš mít dobrý pocit, že máš vedle sebe chlapa, který se umí k problémům postavit čelem a neutíká před nimi. Prostě podle mého musíte společně vymyslet, jak tuhle situaci bude on v budoucnu čestně řešit.

Daniela02 napsal(a):

Ahoj uzlíku, kdepak jsi? Jak se dneska máš? Doufám, že lépe než já. Co štěňátko? Ozvi se.:pussa:

Ahoj Danielko,
zatím jsem vše nedočetla, je mi z toho úzko. Snažíme se věřit, ale ono to pořád nejde. Nevím zda tě tím utěším nebo trošku pomůžu. Můj příběh sama znáš, také jsem se podívala, už jsem o tom psala. Byla jsem u psycholožky a vše jí pověděla. V podstatě mi řekla, že jsme oba hodně citově založení. On byl a možná ještě je, zamilovaný a jejich vztah musel vlastně "násilně" skončit. Tím vše mnohem déle odeznívá. On se prý od toho čistí, ví už kam patří, ale musí vše odeznít. Jak u mě, tak u něj. Ve mně prý našel nového člověka a dostala jsem se už vysoko nad ní. Docela zajímavě povídala a přestože některé věci boleli, mělo to svou logiku. Prý jsme pár, který to ustál.
To víš, že si říkám, chce mě utěšit, uklidnit, má to v popisu práce. Ale tak jak tak, je to hlavně na nás,jak mi se s tím poperem.Je to ale spousta času a já sama jsem z toho hodně unavená.
Pro něj jsem prý mnohem víc, než si myslím, věří že nám bude spolu krásně. Tuhle jsme měli krásné odpoledne a večer přišel sám, objal mě a řekl, že to bylo moc hezké, že mu bylo moc dobře ani nevím jak. Spolu že všechno zvládnem. Měl slzu v oku a mě to dostalo. A pořád si stejně říkám, věřit - nevěřit. Někdy se od toho dokážu odpoutat a je mi fajn. Snažím se nepátrat, snažím se jít dál. Nechci ho ztratit, je mi u něj moc dobře, nechci ho vyhánět. A proto musímj kousat a kousat, až to všechno překoušu.
Jinak štěňátko je blázen, je to pěkná divoška, máme doma veselo.
Moc ti držím palečky ať to také vše ustojíš. :pussa:

uzlík napsal(a):

Daniela02 napsal(a):

Ahoj uzlíku, kdepak jsi? Jak se dneska máš? Doufám, že lépe než já. Co štěňátko? Ozvi se.:pussa:

Ahoj Danielko,
zatím jsem vše nedočetla, je mi z toho úzko. Snažíme se věřit, ale ono to pořád nejde. Nevím zda tě tím utěším nebo trošku pomůžu. Můj příběh sama znáš, také jsem se podívala, už jsem o tom psala. Byla jsem u psycholožky a vše jí pověděla. V podstatě mi řekla, že jsme oba hodně citově založení. On byl a možná ještě je, zamilovaný a jejich vztah musel vlastně "násilně" skončit. Tím vše mnohem déle odeznívá. On se prý od toho čistí, ví už kam patří, ale musí vše odeznít. Jak u mě, tak u něj. Ve mně prý našel nového člověka a dostala jsem se už vysoko nad ní. Docela zajímavě povídala a přestože některé věci boleli, mělo to svou logiku. Prý jsme pár, který to ustál.
To víš, že si říkám, chce mě utěšit, uklidnit, má to v popisu práce. Ale tak jak tak, je to hlavně na nás,jak mi se s tím poperem.Je to ale spousta času a já sama jsem z toho hodně unavená.
Pro něj jsem prý mnohem víc, než si myslím, věří že nám bude spolu krásně. Tuhle jsme měli krásné odpoledne a večer přišel sám, objal mě a řekl, že to bylo moc hezké, že mu bylo moc dobře ani nevím jak. Spolu že všechno zvládnem. Měl slzu v oku a mě to dostalo. A pořád si stejně říkám, věřit - nevěřit. Někdy se od toho dokážu odpoutat a je mi fajn. Snažím se nepátrat, snažím se jít dál. Nechci ho ztratit, je mi u něj moc dobře, nechci ho vyhánět. A proto musímj kousat a kousat, až to všechno překoušu.
Jinak štěňátko je blázen, je to pěkná divoška, máme doma veselo.
Moc ti držím palečky ať to také vše ustojíš. :pussa:

Ahoj Uzlíčku, jsem ráda, že jsi se ozvala. Mně je už taky trochu lépe. :vissla:  Minulý týden vč. víkendu byla krize, byl to takový "pošokový" týden, kdy jsem si opět znovu hrábla na dno. Ale dneska už je mi docela dobře. M tvrdí, že vážně nikdo jiný už není, snaží se. O víkendu jsme byli na kole i s malou, dali jsme si dobré papání, ale mně to trochu drhlo, i když jsem se snažila, tak to na mne bylo znát. To je moje hrozně velká chyba v životě - nedokážu se přetvařovat.  I on to na mne samozřejmě poznal, byl z toho hotový, protože se myslí, že znovu něco provedl..... , takže komunikace mezi námi vázla a vyvrcholilo to, že jsme se včera ráno pohádali (a my se tedy normálně skoro vůbec nehádáme). Pak jsme si to vyřikali, uklidnili se a on mi pak poslal sms, že je to všechno jeho vina, že má strach že se s tím nedokážu stejně už nikdy vyrovnat a že budeme na sebe ošklivý kvůli každé hlouposti i přesto, že se máme rádi. Snažila jsem se mu vysvětlit, že teď víc než když jindy potřebuji čas, potřebuji cítit jeho lásku. :hjarta:............ A od té doby je to zase skvělé, měli jsme krásný večer...... :par:........... a já se zase snažím dostat ten správný směr :supr:, který jsem měla před tou nedělí a kdy jsem přesně věděla co dělám a proč a co chci dál. Trochu divočina, ale snad to ustojím................. Hezký den...:)

Daniela02 napsal(a):

Ahoj Uzlíčku, jsem ráda, že jsi se ozvala. Mně je už taky trochu lépe. :vissla:  Minulý týden vč. víkendu byla krize, byl to takový "pošokový" týden, kdy jsem si opět znovu hrábla na dno. Ale dneska už je mi docela dobře. M tvrdí, že vážně nikdo jiný už není, snaží se. O víkendu jsme byli na kole i s malou, dali jsme si dobré papání, ale mně to trochu drhlo, i když jsem se snažila, tak to na mne bylo znát. To je moje hrozně velká chyba v životě - nedokážu se přetvařovat.  I on to na mne samozřejmě poznal, byl z toho hotový, protože se myslí, že znovu něco provedl..... , takže komunikace mezi námi vázla a vyvrcholilo to, že jsme se včera ráno pohádali (a my se tedy normálně skoro vůbec nehádáme). Pak jsme si to vyřikali, uklidnili se a on mi pak poslal sms, že je to všechno jeho vina, že má strach že se s tím nedokážu stejně už nikdy vyrovnat a že budeme na sebe ošklivý kvůli každé hlouposti i přesto, že se máme rádi. Snažila jsem se mu vysvětlit, že teď víc než když jindy potřebuji čas, potřebuji cítit jeho lásku. :hjarta:............ A od té doby je to zase skvělé, měli jsme krásný večer...... :par:........... a já se zase snažím dostat ten správný směr :supr:, který jsem měla před tou nedělí a kdy jsem přesně věděla co dělám a proč a co chci dál. Trochu divočina, ale snad to ustojím................. Hezký den...:)

Ustojíš to!! A přetvařovat se přeci vůbec nemusíš.On moc dobře ví, jak ti je. Dát svou bolest znát, na to máme přeci právo.Je na nich, dát nám zapomenout (to se ale nikdy nestane, můžeme to maximálně někam zasunout). Pokud nemáme vedle sebe bábovky, tak věřím tomu, že i oni časem poznají, v čem jsou ty pravé hodnoty. Ten můj to prý už našel (ťuk, ťuk, ťuk), ale je v nás spousta pocitů, které budou dlouho odcházet. A my Danielko musíme být silné, přestože síly chybí. U mě také převládá ta šílená bolest, zklamání, nedůvěra.  I on má v sobě hodně bolesti a já doufám, že i ta odezní. Psycholožka mi řekla, že je ve mně spousta lásky.A že ta láska je opravdová, čistá. Dávám jí, ale né z nějaké vypočítavosti nebo že bych za ní něco čekala. A tu mou opravdovou lásku on cítí. Nevěřím tomu, že ta jejich láska (s milenkou) je silnější než ta naše. Je prý veliký rozdíl mezi zamilovat se a milovat.
Danielko, vydrž to holka, nejsi v tom sama.

Uzlíku, neboj vydržím. :) Jenom potřebuji čas... :par:

Ahoj holky, ráda bych se Vás zeptala, jaké máte zkušenosti s psychologem a zda Vám sezení s nimi pomohly. V poslední době si totiž připadám jako ve výtahu, chvíli jsem nahoře a za chvíli jsem zase rychle dole. A zřejmě to přestávám zvládat. Strašně se snažím, znovu a znovu si čtu všechno co jste kde napsaly, o vašich pocitech, zkušenostech, rady a poučení Pan (někdy hodně pro mně tvrdé - až je mi z nich někdy do pláče). Manžel se snaží, aby se všechno urovnalo a na všechno jsem zapomněla, ale mně to moc nejde. Jak by napsala Pan, ten můj egoušek mi ale dává. Přečetla jsem spoustu knížek, našla jsem odpovědi na některé mé otázky. Už na začátku jsem si hrábla do sebe a přiznala si v čem jsem v našem manželství chybovala já. Chtěla bych to tak všechno vrátit a napravit, ale bohužel to už nejde. Chtěla bych na všechno zapomenout, jak píšete mít malou jizvu, která ale už moc nebolí, ale občas připomene, i já se strašně snažím. Říkám si nebudu vyčítat, budu milá, budu zářit jako sluníčko, aby se mu se mnou líbilo......, ale uvnitř mne to všechno strašně křičí, výčitky se mi derou na jazyk a pak samozřejmě nevydržím a stejně bouchnu, pláču a všechno to na něj vysypu. Snažím se odhánět ty hnusný mrchy černý myšlenky, snažím se nemyslet na to co bylo, ale vždycky když to nejméně čekám se objeví ať chci nebo nechci a letí mi hlavou jak na ní šahal, jak jí líbal, říkal jí stejné slůvka lásky jako mně, jak spolu ............... .Brrrrrr....... a najednou už pak nemám chuť se snažit a začínám přemýšlet, jestli to má všechno ještě cenu. Nevím ani jestli mu věřím, když mi říká, že mne pořád miluje a že mne miloval i celých těch 5 hnusných let. Tvrdí, že jí nemiloval, že jí měl vážně jenom na sex a že nechtěl takhle dlouhý vztah s ní, že nechtěl abych se to někdy dozvěděla, a když pak přišlo nečekaně dítě měl strach a............. Když já (alespoň podle sebe) si myslím, že nemůžeš milovat člověka a udělat mu něco, co mu tak hrozně ublíží (prosím, nekamenujte mne, nechtěla jsem ho vlastnit, mohl říci, že mu nevyhovuje to a to a mohli jsme to rešit nebo se rozejít, ale ne lhát a podvádět takhle dlouho). Někde jsem četla, že ale chlapi vážně takový jsou a do nevěry city moc netahají, že vážně zvládnou milovat jednu a s druhou si užívat sex. Tak nevím.... dobře tak si užiju, ale proč jí posílat zamilované sms? Vím, že bych měla zapomenout, snažit se, nehrabat se v tom, ale dost dobře mi to nejde. Je mi z toho strašně zle, chvíli jsem šťasná? a chvíli přemýšlím, že už dál nechci i když jsem se předtím rozhodla, že ano, že chci, že chci zůstat s ním, protože ho miluji i s tím vším.......ale...... A tak si myslím, že už to sama nezvládám a možná bych potřebovala pomoc.

Pan, někde v jiné diskusi jsi psala, že pokud jsem nepoznala něco dřív atd....... samozřejmě jsem pozorovala některé změny v jeho chování, ale myslela jsem si, že je to normální v manželství po tak dlouhé době, víš když celou dobu byl na mne hodný, byl hodný táta, spolehlivý, vážně jsem čekala cokoliv, ale jeho nevěru a 5letou už vůbec ne. Určitě to nebylo tím, že bych nebyla citlivá, vnímavá. Citlivá a vnímavá jsem až moc, možná je to až někdy na škodu.

Danielo,
moje zkušenost s psychologem je dobrá, ale Já měla výhodu, že to byla známá. Každopádně není na škodu se objednat a jít. Možná, že by nebylo od věci, kdyby jsi pak vzala sebou i manžela. Samozřejmě ne hned napoprvé.
Mysli i na to, že je to hodně čerstvé.

Danielo,
taky mám zkušenost s psychologem, pomohlo mi to, ale jen zvenku, nedostal se ke mě dovnitř - nedalo mi to prakticky nic víc než psaní sem (ale určitě záleží na psychologovi)
co mi teď pomáhá, ale je to hrozně moc bolestivý, je kineziologie - ke který jsem se dostala čirou náhodou
odkrývá moje nejnitěrnější pocity a pomáhá mi se s nima vyrovnat

já mám zkušenost s psycholožkou takovou že mi řekla že jsem SILNA osobnost a že psycholožku nepotřebuju...blbka...ale abych jínekřivdila...asi jsem se nedokázala tak otevřít, ale spolupracovat jsem chtěla moc ale ona na mě asi šla "špatně"
Jinak i mě pomáhá kineziologie, lépe se poznat a vyznat se v sobě.

Daniela02 napsal(a):

Ahoj holky, ráda bych se Vás zeptala, jaké máte zkušenosti s psychologem a zda Vám sezení s nimi pomohly. V poslední době si totiž připadám jako ve výtahu, chvíli jsem nahoře a za chvíli jsem zase rychle dole. A zřejmě to přestávám zvládat. Strašně se snažím, znovu a znovu si čtu všechno co jste kde napsaly, o vašich pocitech, zkušenostech, rady a poučení Pan (někdy hodně pro mně tvrdé - až je mi z nich někdy do pláče). Manžel se snaží, aby se všechno urovnalo a na všechno jsem zapomněla, ale mně to moc nejde. Jak by napsala Pan, ten můj egoušek mi ale dává. Přečetla jsem spoustu knížek, našla jsem odpovědi na některé mé otázky. Už na začátku jsem si hrábla do sebe a přiznala si v čem jsem v našem manželství chybovala já. Chtěla bych to tak všechno vrátit a napravit, ale bohužel to už nejde. Chtěla bych na všechno zapomenout, jak píšete mít malou jizvu, která ale už moc nebolí, ale občas připomene, i já se strašně snažím. Říkám si nebudu vyčítat, budu milá, budu zářit jako sluníčko, aby se mu se mnou líbilo......, ale uvnitř mne to všechno strašně křičí, výčitky se mi derou na jazyk a pak samozřejmě nevydržím a stejně bouchnu, pláču a všechno to na něj vysypu. Snažím se odhánět ty hnusný mrchy černý myšlenky, snažím se nemyslet na to co bylo, ale vždycky když to nejméně čekám se objeví ať chci nebo nechci a letí mi hlavou jak na ní šahal, jak jí líbal, říkal jí stejné slůvka lásky jako mně, jak spolu ............... .Brrrrrr....... a najednou už pak nemám chuť se snažit a začínám přemýšlet, jestli to má všechno ještě cenu. Nevím ani jestli mu věřím, když mi říká, že mne pořád miluje a že mne miloval i celých těch 5 hnusných let. Tvrdí, že jí nemiloval, že jí měl vážně jenom na sex a že nechtěl takhle dlouhý vztah s ní, že nechtěl abych se to někdy dozvěděla, a když pak přišlo nečekaně dítě měl strach a............. Když já (alespoň podle sebe) si myslím, že nemůžeš milovat člověka a udělat mu něco, co mu tak hrozně ublíží (prosím, nekamenujte mne, nechtěla jsem ho vlastnit, mohl říci, že mu nevyhovuje to a to a mohli jsme to rešit nebo se rozejít, ale ne lhát a podvádět takhle dlouho). Někde jsem četla, že ale chlapi vážně takový jsou a do nevěry city moc netahají, že vážně zvládnou milovat jednu a s druhou si užívat sex. Tak nevím.... dobře tak si užiju, ale proč jí posílat zamilované sms? Vím, že bych měla zapomenout, snažit se, nehrabat se v tom, ale dost dobře mi to nejde. Je mi z toho strašně zle, chvíli jsem šťasná? a chvíli přemýšlím, že už dál nechci i když jsem se předtím rozhodla, že ano, že chci, že chci zůstat s ním, protože ho miluji i s tím vším.......ale...... A tak si myslím, že už to sama nezvládám a možná bych potřebovala pomoc.

Danielko,
ty máš úplně ty samé pocity co já. Jako bych četla sebe, jenom  s tím rozdílem, že ten můj s ní prý nespal. Psal jí ovšem zamilované řádky, které jsem já od něj v životě neslyšela. Říká mi, že to neumí. Že to ke mně neumí, že jsme v tomto jiní. Nerozumím tomu. Ten náš vztah byl asi od samého začátku nějaký nevydařený nebo co? Já když jsem si ty jeho zprávy přečetla, tak jsem vlastně nevěřila, že to píše můj muž. Já ho takového vůbec neznám. Ach jo, jak to bolí.
Jinak mně psycholožka trošku pomohla, nechala mě nahlédnout i do jeho pocitů. Někdy to pěkně bolelo, některé slova byla i slova, které on říkal mně.

Nevera partnera je neco, co muselo zakonite prijit! Ona vam jen zrcadli vas same..... zrcadli vam vlastnosti, se kterymi se potrebujete vyrovnat a tak rozpustit ve sve psychice bloky, ktere brani vasemu vyvoji...
Ze je to hloupost? Nemyslim, Jaja to presne vystihla:
"....co mi teď pomáhá, ale je to hrozně moc bolestivý, je kineziologie - ke který jsem se dostala čirou náhodou
odkrývá moje nejnitěrnější pocity a pomáhá mi se s nima vyrovnat"
Presne tak to je! A my pred tim tak dlouho zavirame oci, tak dlouho se nam do toho nechce, az prijde neco, co nam napali takovou ranu mezi voci, ze se to uz proste prehlednout neda. Cim rychleji to kdo pochopi, tim kratsi je jeho trapeni. Reseni je UVNITR, nikoliv VENKU. Partner se muze snazit jak chce, slibovat hory doly cerny les! Ale pokud se nevyrovname samy se sebou, nerozkryjeme sve desy a besy,nepodivame se jim do oci a neprestaneme se jich bat, smazime se v tom "peklicku", vlajeme v te "soukrome vichrici" dal a dal... Desitky let :(

Můžeš mi prosímtě napsat , jak ta kineziologie funguje.Jestli máš nějaké pocity, prostě co to s tebou dělá.Dík R.

adra napsal(a):

já mám zkušenost s psycholožkou takovou že mi řekla že jsem SILNA osobnost a že psycholožku nepotřebuju...blbka...ale abych jínekřivdila...asi jsem se nedokázala tak otevřít, ale spolupracovat jsem chtěla moc ale ona na mě asi šla "špatně"
Jinak i mě pomáhá kineziologie, lépe se poznat a vyznat se v sobě.

Mně se o psycholožky taky ulevilo - jenom  jsem k ní přišla a brečela jako malé dítě a ona mne nechala. Cítila jsem se u ní uvolněně, prostě jsem u ní nahlas mohla říct  všechno, co jsem v sobě dusila a bála  se před někým vyslovit.  Pomohlo mi to hodně, ale spíš pro tu chvíli, ukázala mi cestu, ale  jak dál   -  rozhodnout  jsem se musela sama.

Já mám zkušenost s psycholožkou jen dobrou. Padly jsme si zkrátka do noty. Původně jsem přišla zachraňovat manželství, protože manžel byl šíleně líný a nezodpovědný. Šla jsem tam s tím, že se budu muset nějak změnit, pochopit ho a zůstat s ním, protože "ho miluju"...skončilo to tak, že po osmi měsících psychoterapie jsem se rozhodla od manžela odejít. Rozvedla jsem se, nežiju s ním už víc než rok a zatím jsem ani jednou nezalitovala. Přišla jsem si na svý děsy-běsy, vyřešila si svoje vnitřní problémy....a jak píše Pan - partner nám zrcadlí nás, naše problémy. On je tu nastrčený životem pro to, že má přesně ty vlastnosti, které potřebujeme, abychom se mohly vyrovnat se starými zraněními....
Tím jsem chtěla říct, že já šla k psycholožce s tím, že chci zachránit manželství a odcházela jsem ještě šťastnější, protože ona mi pomohla přijít na to, že když se s mužem rozejdu, udělám nejlíp. Neradila, neříkala, co mám dělat. Jen se ptala - a proč děláš tohle? A jak se přitom cítíš? A proč si myslíš, že nemůžeš...? Taky jsme se dost pohrabaly v dětství, což bylo velmi nemilé a bolavé, ale podle mě nutné pro uzdravení mojí duše. Poznala jsem svoji hodnotu, zjistila jsem, že já si můžu opravdu žít svůj život, jak chci, že já nejsem cvok, když mám na manžela jisté nároky, které on "neplní" (neplní je blbý slovo, ale jiný jsem nenašla. Myslím, že se třeba nepodílí na domácnosti, využívá manželku jako služku a "svoje" úkoly neudělá, ač je sám dobrovolně slíbí...).

Eva36 napsal(a):

Já mám zkušenost s psycholožkou jen dobrou. Padly jsme si zkrátka do noty. Původně jsem přišla zachraňovat manželství, protože manžel byl šíleně líný a nezodpovědný. Šla jsem tam s tím, že se budu muset nějak změnit, pochopit ho a zůstat s ním, protože "ho miluju"...skončilo to tak, že po osmi měsících psychoterapie jsem se rozhodla od manžela odejít. Rozvedla jsem se, nežiju s ním už víc než rok a zatím jsem ani jednou nezalitovala. Přišla jsem si na svý děsy-běsy, vyřešila si svoje vnitřní problémy....a jak píše Pan - partner nám zrcadlí nás, naše problémy. On je tu nastrčený životem pro to, že má přesně ty vlastnosti, které potřebujeme, abychom se mohly vyrovnat se starými zraněními....
Tím jsem chtěla říct, že já šla k psycholožce s tím, že chci zachránit manželství a odcházela jsem ještě šťastnější, protože ona mi pomohla přijít na to, že když se s mužem rozejdu, udělám nejlíp. Neradila, neříkala, co mám dělat. Jen se ptala - a proč děláš tohle? A jak se přitom cítíš? A proč si myslíš, že nemůžeš...? Taky jsme se dost pohrabaly v dětství, což bylo velmi nemilé a bolavé, ale podle mě nutné pro uzdravení mojí duše. Poznala jsem svoji hodnotu, zjistila jsem, že já si můžu opravdu žít svůj život, jak chci, že já nejsem cvok, když mám na manžela jisté nároky, které on "neplní" (neplní je blbý slovo, ale jiný jsem nenašla. Myslím, že se třeba nepodílí na domácnosti, využívá manželku jako služku a "svoje" úkoly neudělá, ač je sám dobrovolně slíbí...).

Evi, je mi jasné, že mám problémy s dětstvím stejně jako ty, o tom už jsme někde mluvily. Hledám pořád v sobě, snažím se najít to co dělám špatně, samozřejmě že jsem toho hodně našla, snažím se poučit, ale jak můžu vědět, že je to přesně ono. Já už vážně nechci tu zkušenost znovu zažít, prosím, postrčte mne......

Danielo, nikdo tě nemůže popostrčit někam - svojí cestu si musíš vybrat sama
vždycky jen dostaneš na výběr, protože každá máme jinou cestu a co je pro jednu dobře nemusí bejt dobře pro druhou
ještě k psycholožce nebo kinezioložce - já jsem si myslela, že mám svý dětství zvládnutý, věděla jsem co bylo špatně a snažila jsem se se s tim vyrovnat - ale moje podvědomí pracovalo proti mě, vlastně jsem dělala stejné chyby jako moje máma jen jsem je dělala jinak - a teď se to snažim pochopit a rozkrýt právě za pomocí kineziologie

Danielko moje zlatá, jak tě člověk má postrčit..? No a co tohle : dětičky na onkologii , v dětských domovech, v Africe , ženy v Afghanistánu, v Thajsku po tsunami, domácí násilí, alkoholismus, drogy a bezmoc nejbližších, nejsou najednou  tvoje problémy menší? Já vím ,že ti to nic neřeší ,nepomůže, ale jsi zdravá a jistě silná osobnost, jen teď trochu na citové houpačce. Tak holka, hlavu nahoru !!! Mohlo by totiž bejt stokrát hůř !!!! :hjarta:

dakota napsal(a):

Danielko moje zlatá, jak tě člověk má postrčit..? No a co tohle : dětičky na onkologii , v dětských domovech, v Africe , ženy v Afghanistánu, v Thajsku po tsunami, domácí násilí, alkoholismus, drogy a bezmoc nejbližších, nejsou najednou  tvoje problémy menší? Já vím ,že ti to nic neřeší ,nepomůže, ale jsi zdravá a jistě silná osobnost, jen teď trochu na citové houpačce. Tak holka, hlavu nahoru !!! Mohlo by totiž bejt stokrát hůř !!!! :hjarta:

Dakotko, já vím to je daleko horší. Já si i říkám, že můžu být ráda, že malá je zdravá, že lidi okolo mně jsou zdraví, šťastní atd. Já bych se tak ráda už z toho alespoň trochu vyhrabala a vážně se moc a moc snažím, ale nějak mi to nejde i když jsem si myslela, že už jsem na té správné cestě. Nevím, jestli mne nesrazila zpátky ta druhá "ťafka", protože jsem to před ní vážně měla pořádně srovnané, věděla jsem co chci a měla jsem srovnané i své city. Pomalinku, opatrně jsem mu začala znovu věřit, celý ten měsíc............ a pak :dumbom: :dumbom: A od té doby se v tom pěkně plácám.

Dakota to vystihla úplně přesně....  Jsou opravdu horší věci než nevěra, či  nezájem partnera, ale to si člověk musí prožít, aby pochopil.

Prostě Dando, hlavinku nahoru, prsa vystrčit, hodit na sebe něco, v čem se cítíš dobře a krapítko sexy, a přestaň ŘEŠIT. Až se ty sama budeš cítit skvěle a bude ti to tryskat z očí a ze všech pórů tvýho těla, tak jsem přesvědčená, že se v tom přestaneš babrat (promiň ten výraz) a ono nebude co ŘEŠIT !! Jemu to myslím už došlo, jenom je prostě JENOM chlap. A tvoje síla je v sebevědomí a v lásce !!! Tak a příště koukej dorazit na nějaký ten srazík, ať tě můžu obejmout. (A jestli budeš fňukat, tak ti nařežu na holou!! ) A já jsem velká holka, mně neutečeš..!!  :D: :D: :D:

adra napsal(a):

já mám zkušenost s psycholožkou takovou že mi řekla že jsem SILNA osobnost a že psycholožku nepotřebuju...blbka...ale abych jínekřivdila...asi jsem se nedokázala tak otevřít, ale spolupracovat jsem chtěla moc ale ona na mě asi šla "špatně"
Jinak i mě pomáhá kineziologie, lépe se poznat a vyznat se v sobě.

myslím, že máme něco společného.U mně by nemělo smysl psychologa ani zkoušet.Minulý týden jsem byla na rehabilitaci a nemohla jsem se uvolnit ani tam,snažila jsem se co jsem mohla, ale proste to neslo.Co je to ta kineziologie, možná by mně to také zajímalo?

dakota napsal(a):

Prostě Dando, hlavinku nahoru, prsa vystrčit, hodit na sebe něco, v čem se cítíš dobře a krapítko sexy, a přestaň ŘEŠIT. Až se ty sama budeš cítit skvěle a bude ti to tryskat z očí a ze všech pórů tvýho těla, tak jsem přesvědčená, že se v tom přestaneš babrat (promiň ten výraz) a ono nebude co ŘEŠIT !! Jemu to myslím už došlo, jenom je prostě JENOM chlap. A tvoje síla je v sebevědomí a v lásce !!! Tak a příště koukej dorazit na nějaký ten srazík, ať tě můžu obejmout. (A jestli budeš fňukat, tak ti nařežu na holou!! ) A já jsem velká holka, mně neutečeš..!!  :D: :D: :D:

Ahoj Dakotko, ty prostě umíš pohladit, tohle jsem hrozně potřebovala.  :pussa: Hrozně jsem potřebovala trochu rozesmát :D , to je to pravé postrčení. V mém okolí o M nevěří ví pouze dvě mé nejlepší kamarádky a ty jsou z toho smutné a v depresi a já bych se spíš potřebovala uvolnit, smát, bavit se.  Dobře při svých 158 cm vystrčím svá prsa č. 4, něco hezkého sexy už jsem si koupila a budu se snažit neřešit (vážně se budu snažit). Slibuji!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Holky, přeji Vám všem dneska krásný den.....................:):):):):)

Dádo, já mám taky 158/4 :) :) ;) !To bolí záda, co?

4? tak malý? :lol:

Regina napsal(a):

Dádo, já mám taky 158/4 :) :) ;) !To bolí záda, co?

:supr: Někdy mám strašnou chuť někomu alespoň dvě čísla dát.:lol:

já bych klidně dala ty čísla čtyři :lol:

Daniela02 napsal(a):

Regina napsal(a):

Dádo, já mám taky 158/4 :) :) ;) !To bolí záda, co?

:supr: Někdy mám strašnou chuť někomu alespoň dvě čísla dát.:lol:

Já zase s někým....:vissla:

dakota napsal(a):

Daniela02 napsal(a):

Regina napsal(a):

Dádo, já mám taky 158/4 :) :) ;) !To bolí záda, co?

:supr: Někdy mám strašnou chuť někomu alespoň dvě čísla dát.:lol:

Já zase s někým....:vissla:

:supr::supr:

Jája napsal(a):

já bych klidně dala ty čísla čtyři :lol:

To nevim, jestli bych zvládla....?:lol:

Jó,aspoň vidíte, že nemáme problémy jen s nevěrou .).

Hele lholky,
nic nerozdávejte a buďte rády, že je máte. Moje neteř měla větší 8. Mladá holka a protože ji bolela záda, tak si je nechala zmenšit. Tři měsíce ji to hnisalo a bolelo. Třikrát ji to řezali a teď to má dost ošklivé. Bude muset na plastiku. Takže buďte rády za to co vám příroda nadělila. Já si připadám jako troškař se svými trojkami. No ale vím, že jsou i menší.

na velikosti nezáleží.....a buďme všechny rády, jak to máme....

Danielko,
myslím na tebe, jak se daří? :)

Ivana*M - odpověděl ti někdo na tu kineziologii?
Já to ještě neumím pořádně vysvětlit:-(((
je to léčba stresu pomocí svalu což ti asi nic moc neřekne
Jáji jak ty to vysvětluješ?

To je pravda, Dani, kde jsi, tak jdeš odpolka na ten srazík, nebo ne????

Ahoj holčičky moje :hjarta: :hjarta: :pussa: :pussa:,

   čtu babinet, občas sem tam něco málo napíšu na jiných diskusích (teď naposledy na sexuologické) :D:D Mám pořád vypnutá prsa (na radu Dakoty), uvnitř trochu smutek (obava, aby se k ní za dva, tři měsíce nevrátil, i když teď tvrdí že už ne) - tohle nečíst ani Pan ani Axi, ale připravuji se na dovolenou. Pojedeme s M sami dva na dovolenou do Francie (malá bude v tu dobu na vodáckém táboře). Já se docela těším, ještě jsme takhle sami v cizině nebyli. 
    Dakotko, jestli na srazík dneska dorazím nevím. Psala jsem už Evě na babinet, že můj šéf si nečekaně vzpomněl zase na reporty a statistiky atd. takže uvidíme kdy mi dá podklady... je to jak zákon schválnosti.
    Uzlíčku, co děláš ty? Jakpak se máš?

Zdravím vespolek, také přispěju trochou do mlýna. Nejde o můj příběh, ale mé kamarádky budeme ji říkat Jiřina. Jednoho dne nepřišel manžel večer domů a když zjistila, že ani ve tři v noci doma není, oblékla se a zašla do bytu, který měli kromě baráku a ve kterém měla bydlet jedna známá, než ji zrekonstruují barák. Něco už se na malém městě šuškalo a tak nebyla příliš překvapená, když tam manžela našla. V klidu se oblékl a jeli domů. Nakonec se dohodli, že bude lepší, když si sebere svoje věci a odstěhuje se – budeme ji říkat dáma – k dámě, okamžitě ona vyklidí půjčený byt a doplatí dlužné nájemné. Jemu se sice stěhovat moc nechtělo, ale Jiřina trvala na svém, ale nechala zadní vrátka otevřená s tím, že kdyby se mu to nelíbilo, tak se může vrátit, ale zavčas. Scénář nastínila takový : barák se prodá, aby si mohla koupit byt v nedalekém krajském městě, byt který vlastnili si nechá starší dcera (studuje VŠ v Praze, tehdy byla na rok v USA jako oper) mladší syn (kapku problémové dítě) půjde s ní, ale otec se o něj bude starat taky, nebude jim bránit. Manžel má malou firmu a docela se mu daří. Odstěhoval se, ale každý den ráno chodil do baráku zatápět, protože Jiřina se touto činností nikdy nezabývala (nechala si vysvětlit jak na to, ale nebylo to nutné) – to ho nenutila, to zkrátka dělal sám, ale navíc než vstala, měla na stole připravenou snídani. Byla z toho v šoku, proč to dělá? Takže spolu posnídali, on ji odvezl jako obyčejně do práce a jel si po své práci. Za měsíc byl zpátky doma. Nebyla klidná, proklábosily jsme několik dnů i nocí,  hodnotily všechna pro i proti, tahaly jsme ji ven, aby přišla na jiné myšlenky. Nakonec změnila svoje oblékání, účes, nechala si nalepit dlouhé nehty a chodila pravidelně na manikůru. Změn bylo hodně, nebudu je všechny vypisovat. Začala jezdit za mnou občas na víkend do Prahy, pak když už dcera byla zde na škole tak častěji a dělá to dodnes. To se stalo před šesti léty, nedávno dostala nové auto, nekontroluje mu mobil, ví že se občas s dámou sejdou, ona mu pořád volá nebo posílá SMS a nemůže se smířit s tím, že odešel – už celých šest let. Jiřina sice není žádný nadčlověk, taky z toho má nervy, ale tak nějak už se to ohrotilo, rodina funguje. Je to jenom zkráceně jeden příběh a to byla ženská, která tvrdila, že kdyby na něco takového mužovi přišla, tak to rázně rozsekne a jdou od sebe. Tak jsem byla z těch, kdo ji radil, neukvapuj se – znám je dobře oba – stejně nezůstaneš sama a kdo ví jakého osla si navetešíš k sobě. Ještě se může stát všelicos, ale zatím to jde, když se chce.    :pussa

Danielko,
tak to je prima, samy dva. To by mohlo do vašeho vztahu vznést třeba i něco nového. My také pojedem snad po 12 - ti letech samy, bez "kamarádů"., pouze naše děťátka.Těším se, ale zároveň se trošku bojím.
Jinak jsem pořád jako na houpačce, ale někdy mám pocit, že jsem taková utlumená nebo snad i vyrovnaná nebo snad se vším smířená. Nevím co to je, třeba je to nějaká únava. Nějak cítím, že si pomaloučku začínám žít sama pro sebe. Nevím, zda je to ale správné. :|
Měj se dobře, pořád ti držím palečky. Potřebuji občasné povzbuzení
Sofi, Blanch, Žabko, kde jste?
Pa uzlík

uzlík napsal(a):

Danielko,
tak to je prima, samy dva. To by mohlo do vašeho vztahu vznést třeba i něco nového. My také pojedem snad po 12 - ti letech samy, bez "kamarádů"., pouze naše děťátka.Těším se, ale zároveň se trošku bojím.
Jinak jsem pořád jako na houpačce, ale někdy mám pocit, že jsem taková utlumená nebo snad i vyrovnaná nebo snad se vším smířená. Nevím co to je, třeba je to nějaká únava. Nějak cítím, že si pomaloučku začínám žít sama pro sebe. Nevím, zda je to ale správné. :|
Měj se dobře, pořád ti držím palečky. Potřebuji občasné povzbuzení
Sofi, Blanch, Žabko, kde jste?
Pa uzlík

Uzlíčku, určitě to dobře dopadne. I já se někdy cítím strašně unavená, vyčerpaná. A dovolenou si pořádně užij!!! a mysli hlavně, hlavně, hlavně na sebe!!! Uzlíčku, odkud jsi? Nemůžeš také někdy přijít na babinet v Praze?

lady ZP napsal(a):

Zdravím vespolek, také přispěju trochou do mlýna. Nejde o můj příběh, ale mé kamarádky budeme ji říkat Jiřina. Jednoho dne nepřišel manžel večer domů a když zjistila, že ani ve tři v noci doma není, oblékla se a zašla do bytu, který měli kromě baráku a ve kterém měla bydlet jedna známá, než ji zrekonstruují barák. Něco už se na malém městě šuškalo a tak nebyla příliš překvapená, když tam manžela našla. V klidu se oblékl a jeli domů. Nakonec se dohodli, že bude lepší, když si sebere svoje věci a odstěhuje se – budeme ji říkat dáma – k dámě, okamžitě ona vyklidí půjčený byt a doplatí dlužné nájemné. Jemu se sice stěhovat moc nechtělo, ale Jiřina trvala na svém, ale nechala zadní vrátka otevřená s tím, že kdyby se mu to nelíbilo, tak se může vrátit, ale zavčas. Scénář nastínila takový : barák se prodá, aby si mohla koupit byt v nedalekém krajském městě, byt který vlastnili si nechá starší dcera (studuje VŠ v Praze, tehdy byla na rok v USA jako oper) mladší syn (kapku problémové dítě) půjde s ní, ale otec se o něj bude starat taky, nebude jim bránit. Manžel má malou firmu a docela se mu daří. Odstěhoval se, ale každý den ráno chodil do baráku zatápět, protože Jiřina se touto činností nikdy nezabývala (nechala si vysvětlit jak na to, ale nebylo to nutné) – to ho nenutila, to zkrátka dělal sám, ale navíc než vstala, měla na stole připravenou snídani. Byla z toho v šoku, proč to dělá? Takže spolu posnídali, on ji odvezl jako obyčejně do práce a jel si po své práci. Za měsíc byl zpátky doma. Nebyla klidná, proklábosily jsme několik dnů i nocí,  hodnotily všechna pro i proti, tahaly jsme ji ven, aby přišla na jiné myšlenky. Nakonec změnila svoje oblékání, účes, nechala si nalepit dlouhé nehty a chodila pravidelně na manikůru. Změn bylo hodně, nebudu je všechny vypisovat. Začala jezdit za mnou občas na víkend do Prahy, pak když už dcera byla zde na škole tak častěji a dělá to dodnes. To se stalo před šesti léty, nedávno dostala nové auto, nekontroluje mu mobil, ví že se občas s dámou sejdou, ona mu pořád volá nebo posílá SMS a nemůže se smířit s tím, že odešel – už celých šest let. Jiřina sice není žádný nadčlověk, taky z toho má nervy, ale tak nějak už se to ohrotilo, rodina funguje. Je to jenom zkráceně jeden příběh a to byla ženská, která tvrdila, že kdyby na něco takového mužovi přišla, tak to rázně rozsekne a jdou od sebe. Tak jsem byla z těch, kdo ji radil, neukvapuj se – znám je dobře oba – stejně nezůstaneš sama a kdo ví jakého osla si navetešíš k sobě. Ještě se může stát všelicos, ale zatím to jde, když se chce.    :pussa

Lady i já vždy říkala, že nikdy bych manželovu nevěru nezkousla. A vidíš, teď to zkouším a snažíme se oba dva, aby nám to znovu fungovalo. Jenom si tak občas říkám, jestli nám (hlavně M) to vydrží. Případy jako tvé kamarádky mi dávají naději, že to celé může být za čas jenom jeden velký ošklivý sen a my máme šanci být zase milující se rodina. :hjarta: :pussa:

Uzlicku, jsem tady, uz od pondelka cekam,jak jsi na tom s tim usmevem :-)) Koukam,ze asi ne hur ani lip, ze? No ja mela o vikendu taky po usmevu,ale zvladla jsem to a nerekla jsem nic. Nechci to kazit,kdyz vidim jak zari, ze uz nejsem smutna a nic nevycitam. Zmenil se on a ne ja ! Tak moc, ze me to nekdy podezrele,ale neminim se tim trapit a radsi si to uziju,nez to zase sklouzne do starych koleji |:-((
A jaky byl vikend u tebe?

Daniela02 napsal(a):

lady ZP napsal(a):

Zdravím vespolek, také přispěju trochou do mlýna. Nejde o můj příběh, ale mé kamarádky budeme ji říkat Jiřina. Jednoho dne nepřišel manžel večer domů a když zjistila, že ani ve tři v noci doma není, oblékla se a zašla do bytu, který měli kromě baráku a ve kterém měla bydlet jedna známá, než ji zrekonstruují barák. Něco už se na malém městě šuškalo a tak nebyla příliš překvapená, když tam manžela našla. V klidu se oblékl a jeli domů. Nakonec se dohodli, že bude lepší, když si sebere svoje věci a odstěhuje se – budeme ji říkat dáma – k dámě, okamžitě ona vyklidí půjčený byt a doplatí dlužné nájemné. Jemu se sice stěhovat moc nechtělo, ale Jiřina trvala na svém, ale nechala zadní vrátka otevřená s tím, že kdyby se mu to nelíbilo, tak se může vrátit, ale zavčas. Scénář nastínila takový : barák se prodá, aby si mohla koupit byt v nedalekém krajském městě, byt který vlastnili si nechá starší dcera (studuje VŠ v Praze, tehdy byla na rok v USA jako oper) mladší syn (kapku problémové dítě) půjde s ní, ale otec se o něj bude starat taky, nebude jim bránit. Manžel má malou firmu a docela se mu daří. Odstěhoval se, ale každý den ráno chodil do baráku zatápět, protože Jiřina se touto činností nikdy nezabývala (nechala si vysvětlit jak na to, ale nebylo to nutné) – to ho nenutila, to zkrátka dělal sám, ale navíc než vstala, měla na stole připravenou snídani. Byla z toho v šoku, proč to dělá? Takže spolu posnídali, on ji odvezl jako obyčejně do práce a jel si po své práci. Za měsíc byl zpátky doma. Nebyla klidná, proklábosily jsme několik dnů i nocí,  hodnotily všechna pro i proti, tahaly jsme ji ven, aby přišla na jiné myšlenky. Nakonec změnila svoje oblékání, účes, nechala si nalepit dlouhé nehty a chodila pravidelně na manikůru. Změn bylo hodně, nebudu je všechny vypisovat. Začala jezdit za mnou občas na víkend do Prahy, pak když už dcera byla zde na škole tak častěji a dělá to dodnes. To se stalo před šesti léty, nedávno dostala nové auto, nekontroluje mu mobil, ví že se občas s dámou sejdou, ona mu pořád volá nebo posílá SMS a nemůže se smířit s tím, že odešel – už celých šest let. Jiřina sice není žádný nadčlověk, taky z toho má nervy, ale tak nějak už se to ohrotilo, rodina funguje. Je to jenom zkráceně jeden příběh a to byla ženská, která tvrdila, že kdyby na něco takového mužovi přišla, tak to rázně rozsekne a jdou od sebe. Tak jsem byla z těch, kdo ji radil, neukvapuj se – znám je dobře oba – stejně nezůstaneš sama a kdo ví jakého osla si navetešíš k sobě. Ještě se může stát všelicos, ale zatím to jde, když se chce.    :pussa

Lady i já vždy říkala, že nikdy bych manželovu nevěru nezkousla. A vidíš, teď to zkouším a snažíme se oba dva, aby nám to znovu fungovalo. Jenom si tak občas říkám, jestli nám (hlavně M) to vydrží. Případy jako tvé kamarádky mi dávají naději, že to celé může být za čas jenom jeden velký ošklivý sen a my máme šanci být zase milující se rodina. :hjarta: :pussa:

No, Danielko , presne!
I dnes si rikam, ze se sama sobe divim, ze jsem nepraskla dverma a dva roky se trapila a brecela kvuli chlapovi. I on i ja vime, ze podruhy bych to uz neudelala...

zabka napsal(a):

Uzlicku, jsem tady, uz od pondelka cekam,jak jsi na tom s tim usmevem :-)) Koukam,ze asi ne hur ani lip, ze? No ja mela o vikendu taky po usmevu,ale zvladla jsem to a nerekla jsem nic. Nechci to kazit,kdyz vidim jak zari, ze uz nejsem smutna a nic nevycitam. Zmenil se on a ne ja ! Tak moc, ze me to nekdy podezrele,ale neminim se tim trapit a radsi si to uziju,nez to zase sklouzne do starych koleji |:-((
A jaky byl vikend u tebe?

Danielko, jsem z Prahy, ale na sraz se moc necítím.

Žabko, jsem ráda, že tě tu mám, i když moc úsměvu a spokojenosti z tebe necítím. U mě byl víkend pěkný, takový nenásilný. Večeře ve dvou v místní restauračce. Povídali jsme o práci a takových běžných věcech. Já pořád myslela na to, co by si asi tak povídal s ní. Ach jo, je to úmorné, ale také nechci nic pokazit. Druhý den jsme měli malý výlet a ten se též vydařil. On vypadá klidně a v pohodě a já se pořád nedokážu uvolnit. Je to ve mně a nevím, nevím, zda to vůbec někdy odejde. Ach jo, dnes mi do smíchu moc není, jsem pořád taková unavená.

zabka napsal(a):

No, Danielko , presne!
I dnes si rikam, ze se sama sobe divim, ze jsem nepraskla dverma a dva roky se trapila a brecela kvuli chlapovi. I on i ja vime, ze podruhy bych to uz neudelala...

Žabko a z čeho tak soudíš? Dalas mu to nějak jasně najevo?
Já mu dala najevo jen tu svou lásku a zároveň příšernou bolest.
Myslíš si, že i jim to trošku otevřelo oči, že je to někam posunulo? Ten můj je tak málo čitelný a vždycky byl. Je to tak těžké a složité. Já tím budu poznamenaná snad do konce života. Ať s ním, či s někým jiným.
Moc to zranilo mou duši.

Holky já píšu, píšu, a ono se mi to tam pořád nechce objevit. Tohle je takový malý test.

Zabko a Uzlíčku, já si teď myslím, že jestli je pravda to co nám teď naši M říkají, že nás milují atd....., že už jsou poučeni do konce života a nikdy už nic takového nezkusí. A pokud to zkusí a začnou nebo budou pokračovat v jiném vztahu, od začátku do toho půjdou s tím, že už nás nemilují a nepotřebují a pak už nemáme co řešit. Co vy na to, Zabko, Uzlíku atd..............?

Daniela02 napsal(a):

Zabko a Uzlíčku, já si teď myslím, že jestli je pravda to co nám teď naši M říkají, že nás milují atd....., že už jsou poučeni do konce života a nikdy už nic takového nezkusí. A pokud to zkusí a začnou nebo budou pokračovat v jiném vztahu, od začátku do toho půjdou s tím, že už nás nemilují a nepotřebují a pak už nemáme co řešit. Co vy na to, Zabko, Uzlíku atd..............?

Danielko,
ten můj mi to nikdy neříkal, protože to prý neumí. Jí to ale říkat dokázal. Mě teď kolikrát obejme nebo přitiskne, to jsem od něj dříve nikdy neznala. A protože jsem to neznala, tak teď tomu moc nerozumím. Je mu mě líto? Ono asi kdyby mně to začal říkat, tak bych mu stejně nevěřila, protože by to nebyl najednou on.
Nějak moc o tom přemýšlím. Já jenom cítím, že se snaží, že asi opravdu chce, aby nám bylo dobře. Jenže v jeho srdíčku zároveň ještě ona sedí.

uzlík napsal(a):

zabka napsal(a):

No, Danielko , presne!
I dnes si rikam, ze se sama sobe divim, ze jsem nepraskla dverma a dva roky se trapila a brecela kvuli chlapovi. I on i ja vime, ze podruhy bych to uz neudelala...

Žabko a z čeho tak soudíš? Dalas mu to nějak jasně najevo?
Já mu dala najevo jen tu svou lásku a zároveň příšernou bolest.
Myslíš si, že i jim to trošku otevřelo oči, že je to někam posunulo? Ten můj je tak málo čitelný a vždycky byl. Je to tak těžké a složité. Já tím budu poznamenaná snad do konce života. Ať s ním, či s někým jiným.
Moc to zranilo mou duši.

Rekla jsem mu to,  prosil,at mu dam sanci, ze to uz opravdu vickrat neudela, ze uz ted vi, jak byl hloupy,ze to ani nestalo za to. Ze vi, jak moc mi ublizil a bude se mi to snazit vynahradit. Opravdu to dela, jen z toho nedokazu mit takouvou opravdou radost,jako kdyby to delal jen proto,ze me miluje a ne ze neco odcinuje. Miluju ho stale,jen jsem vevnitr trochu vyhasla. porad mi neni dobre, jen si to nechci pripoustet,nechci to ted vzdat, kdyz uz jsem probrecela 2roky zivota. Ja z nej citim, ze me miluje a proto je snad jeste horsi se smirit s tim,ze zahodil jen tak  do kose moje city . Vim, ze me treba za to zase nekdo napadne, ze neni mojim majetkem a co si dela ve volnem case,je jeho vec,ale s tim proste nesouhlasim. Nejsem verici,ale mimo jine mi "pred oltarem"slibil i vernost a myslim, ze je tim myslena i ta fyzicka. nevim, on je pro me nekym ,koho bych nepodvedla ne proto, ze se to nedela,ale proste nechci,netouzim po tom a nikdy me to nenapadlo. To jsi myslim, ze se stane,kdyz je ta laska opravdova. proto me mrzi, ze jsem pro nej nekym takovym nebyla :-(((
Ale uz dost a  nechci zkouset,jestli nekdo takovy existuje.
Holky, s usmevem jde vsechno lip. mejte se,rada bych vas poznala osobne. pa

uzlík napsal(a):

Daniela02 napsal(a):

Zabko a Uzlíčku, já si teď myslím, že jestli je pravda to co nám teď naši M říkají, že nás milují atd....., že už jsou poučeni do konce života a nikdy už nic takového nezkusí. A pokud to zkusí a začnou nebo budou pokračovat v jiném vztahu, od začátku do toho půjdou s tím, že už nás nemilují a nepotřebují a pak už nemáme co řešit. Co vy na to, Zabko, Uzlíku atd..............?

Danielko,
ten můj mi to nikdy neříkal, protože to prý neumí. Jí to ale říkat dokázal. Mě teď kolikrát obejme nebo přitiskne, to jsem od něj dříve nikdy neznala. A protože jsem to neznala, tak teď tomu moc nerozumím. Je mu mě líto? Ono asi kdyby mně to začal říkat, tak bych mu stejně nevěřila, protože by to nebyl najednou on.
Nějak moc o tom přemýšlím. Já jenom cítím, že se snaží, že asi opravdu chce, aby nám bylo dobře. Jenže v jeho srdíčku zároveň ještě ona sedí.

Uzlicku, me to zase rikal porad a pritom spal s ni ( se mnou mu to neslo ) - taky smutny :-((( a nerozumim tomu. je pro me pochopitelny,kdyz  je doma nejaky problem, ale u nas JINAK vse fungovalo.

zabka napsal(a):

uzlík napsal(a):

Daniela02 napsal(a):

Zabko a Uzlíčku, já si teď myslím, že jestli je pravda to co nám teď naši M říkají, že nás milují atd....., že už jsou poučeni do konce života a nikdy už nic takového nezkusí. A pokud to zkusí a začnou nebo budou pokračovat v jiném vztahu, od začátku do toho půjdou s tím, že už nás nemilují a nepotřebují a pak už nemáme co řešit. Co vy na to, Zabko, Uzlíku atd..............?

Danielko,
ten můj mi to nikdy neříkal, protože to prý neumí. Jí to ale říkat dokázal. Mě teď kolikrát obejme nebo přitiskne, to jsem od něj dříve nikdy neznala. A protože jsem to neznala, tak teď tomu moc nerozumím. Je mu mě líto? Ono asi kdyby mně to začal říkat, tak bych mu stejně nevěřila, protože by to nebyl najednou on.
Nějak moc o tom přemýšlím. Já jenom cítím, že se snaží, že asi opravdu chce, aby nám bylo dobře. Jenže v jeho srdíčku zároveň ještě ona sedí.

Uzlicku, me to zase rikal porad a pritom spal s ni ( se mnou mu to neslo ) - taky smutny :-((( a nerozumim tomu. je pro me pochopitelny,kdyz  je doma nejaky problem, ale u nas JINAK vse fungovalo.

Zabko, říkal, ale předtím než jsi na všechno přišla. O tom říkání miluji tě atd.....jsem myslela až po zjištění nevěry...... :pussa:
Zabko, odkud jsi ty?

Je to všechno smutné, můj s ní prý nespal, ale byly tam hodně city (a ty ještě asi dlouho budou) a o to je to bolestivější. Ten se tak zaláskoval, že jsem nemohla ani uvěřit. Spálil by úplně všechno a proto se z toho nikdy nedokážu dostat. Mám ho ale pořád moc ráda, nemá to nic společného s vlastněním, tak já to vůbec necítím. Také nechci, aby něco odčiňoval, jenom si přeju, abychom se zase našli. Ale je to vůbec možné??? Asi by mi někdo napsal, že především musím najít sama sebe. Ano, já jsem se našla, ale zároveň jsem v sobě našla to špatné "já" a ráda bych to změnila. Je to asi taková ta pýcha "jak si to vlastně mohl dovolit, mě podvést". To je asi to, s čím také bojuji. Ale zároveň si nenechám kálet na hlavu, nevím jak to napsat, ale určitě mi rozumíš. Ve mně se mísí všelijaké pocity a já se pořád snažím si na ně odpovídat.
Moc se radovat mi nejde, ale zároveň nechci smutnit. Vím, že to k ničemu nevede a ubližuji tím jenom sama sobě.Ale to se pořád jenom opakuji.
Nechci se v tom pořád nimrat, deptá mě to. Je to snad pryč a já musím jít dál. Mějte se krásně a usmívejte se na svět. Já se o to budu pořád snažit :):):)

Ahoj holky,
     moje kamarádka (takové sluníčko) také zažila nevěru, je to již delší dobu atd......, ale ona v tom období napsala tak krásné básničky (přesně jak jste psaly - vypsat se z toho), že z některých mi běhá mráz po zádech, některé krásně pohladí a některé rozpláčou. Chtěla bych se s Vámi o jednu z nich podělit.....  :pussa:


Kde se stala ta chyba,
co zeď se skla
mezi mně a tebe postavila?

Snad oba jsme chyb plnou nůši rozházeli,
a tím i bolest druhému ......... .

Nebo je to zkouška odjinud,
někdo ke svým ďábelským chotkám
vybral si nás dva...?

Ta zeď nás dělí,
však nesmíme jí dovolit,
překazit to co bylo kdysi TAK krásné.

Jeden z nás asi bude blázen,
nejspíš.........já............,
když chci dál s tebou být,
s tebou spát.

Něžností vodopád,
pít chci dál,
zamčená v objetí ospalých slůvek.
Jsem tvou pouští a ty jsi můj déšť.

Tu zeď chci teď s tebou rozbít,
je jen ze skla - křehká .........snad?
A zas si volně dýchat,
smát se z plných plic
a LÁSKU s tebou znovu prožít...........

Nechci trápení, nechci strach a pláč,
chci se ti zas dívat do očí!

Dej mi šanci,
snad zas tolik nežádám ........................

uzlík napsal(a):

Je to všechno smutné, můj s ní prý nespal, ale byly tam hodně city (a ty ještě asi dlouho budou) a o to je to bolestivější. Ten se tak zaláskoval, že jsem nemohla ani uvěřit. Spálil by úplně všechno a proto se z toho nikdy nedokážu dostat. Mám ho ale pořád moc ráda, nemá to nic společného s vlastněním, tak já to vůbec necítím. Také nechci, aby něco odčiňoval, jenom si přeju, abychom se zase našli. Ale je to vůbec možné??? Asi by mi někdo napsal, že především musím najít sama sebe. Ano, já jsem se našla, ale zároveň jsem v sobě našla to špatné "já" a ráda bych to změnila. Je to asi taková ta pýcha "jak si to vlastně mohl dovolit, mě podvést". To je asi to, s čím také bojuji. Ale zároveň si nenechám kálet na hlavu, nevím jak to napsat, ale určitě mi rozumíš. Ve mně se mísí všelijaké pocity a já se pořád snažím si na ně odpovídat.
Moc se radovat mi nejde, ale zároveň nechci smutnit. Vím, že to k ničemu nevede a ubližuji tím jenom sama sobě.Ale to se pořád jenom opakuji.
Nechci se v tom pořád nimrat, deptá mě to. Je to snad pryč a já musím jít dál. Mějte se krásně a usmívejte se na svět. Já se o to budu pořád snažit :):):)

Uzlíčku, je to jako přes kopírák... Možná by pomalu mohl někdo napsat učebnici. Snažím se pořád usmívat :lol:, někdy to moc nejde a některý den je jako vymalovaný. Stává se Ti také, že se v tobě nakupí negativní emoce a pak "bouchneš" - bez výčitek, scén atd. ale bouchneš?

Daniela02 napsal(a):

Stává se Ti také, že se v tobě nakupí negativní emoce a pak "bouchneš" - bez výčitek, scén atd. ale bouchneš?

Stává se mi to, že dobrý, dobrý a najednou se mi začnou valit slzy do očí. Nedokážu bouchnout, neumím křičet. Ale prostě to v sobě nějak nedokážu potlačit. A začnu se v tom utápět, sžírat a nedokážu z toho ven. Přestanu, až když už nemám co plakat. Ale uleví se mi. Někdy je toho přítomen (většinou) a já to na něj vysypu. Nechci mu nic vyčítat, jenom na něj vysypu, jak se cítím, jak mi je. Dělám určitě chybu, ale je to prostě tak.
Někdy mám zase v sobě vztek a nejraději bych ho někam poslala, ale to se zatím nestalo. To si vybiju pouze v sobě.:dumbom:

uzlík napsal(a):

Daniela02 napsal(a):

Stává se Ti také, že se v tobě nakupí negativní emoce a pak "bouchneš" - bez výčitek, scén atd. ale bouchneš?

Stává se mi to, že dobrý, dobrý a najednou se mi začnou valit slzy do očí. Nedokážu bouchnout, neumím křičet. Ale prostě to v sobě nějak nedokážu potlačit. A začnu se v tom utápět, sžírat a nedokážu z toho ven. Přestanu, až když už nemám co plakat. Ale uleví se mi. Někdy je toho přítomen (většinou) a já to na něj vysypu. Nechci mu nic vyčítat, jenom na něj vysypu, jak se cítím, jak mi je. Dělám určitě chybu, ale je to prostě tak.
Někdy mám zase v sobě vztek a nejraději bych ho někam poslala, ale to se zatím nestalo. To si vybiju pouze v sobě.:dumbom:

S tím "boucháním" mám problém poslední dobou. Celý den se na něj těším, pospíchám domů a pak se něco zlomí a já bych ho raději neviděla. Dokonce jsem mu teď naposledy řekla, že to nemá cenu a byla jsem hodně nepříjemná. Ale............... Pak je mi to ale hrozně líto, pláču atd. Snažím se být na něj milá a snažím se "bouchat" když není doma, ale občas mi to nevyjde. :( Hodně přemýšlím, čtu, ale občas je to prostě zatím silnější než já. :grater:
Dakoto, neboj mám pořád vypnutá prsa a dnes jdu na párty.............

Danielko, všechno sleduju....!!!! V pořádku... :D :D

Daniela02 napsal(a):

uzlík napsal(a):

Daniela02 napsal(a):

Stává se Ti také, že se v tobě nakupí negativní emoce a pak "bouchneš" - bez výčitek, scén atd. ale bouchneš?

Stává se mi to, že dobrý, dobrý a najednou se mi začnou valit slzy do očí. Nedokážu bouchnout, neumím křičet. Ale prostě to v sobě nějak nedokážu potlačit. A začnu se v tom utápět, sžírat a nedokážu z toho ven. Přestanu, až když už nemám co plakat. Ale uleví se mi. Někdy je toho přítomen (většinou) a já to na něj vysypu. Nechci mu nic vyčítat, jenom na něj vysypu, jak se cítím, jak mi je. Dělám určitě chybu, ale je to prostě tak.
Někdy mám zase v sobě vztek a nejraději bych ho někam poslala, ale to se zatím nestalo. To si vybiju pouze v sobě.:dumbom:

S tím "boucháním" mám problém poslední dobou. Celý den se na něj těším, pospíchám domů a pak se něco zlomí a já bych ho raději neviděla. Dokonce jsem mu teď naposledy řekla, že to nemá cenu a byla jsem hodně nepříjemná. Ale............... Pak je mi to ale hrozně líto, pláču atd. Snažím se být na něj milá a snažím se "bouchat" když není doma, ale občas mi to nevyjde. :( Hodně přemýšlím, čtu, ale občas je to prostě zatím silnější než já. :grater:
Dakoto, neboj mám pořád vypnutá prsa a dnes jdu na párty.............

no Danielko, to znam ,presne!! Tesim se,az budem spolu a kdyz jsme,tak... No stejny,nemusim pokracovat....Ale neboj, fakt uz je to (po tech 2letech :-((( ) lepsi. Takze, kdyz prijde,zvladam nepropadat tomu.
Nemam cas se rozepisovat, zitra odjizdima na par dni a tak nevim,kde mi hlava stoji. On se hrozne tesi, pripravuje cestu a  pod. ja se zase jako obvykle bojim tesit. Jeste k tomu dcera se nejak neciti dobre, ale chce abychom jeli. no zkratka smes pocitu. Tak me drzte palce .at VSE dobre dopadne.
Jo a jsem z Prahy Dani . A ty ?

Zabko, už to asi před dovolenou nestihneš číst,ale hezky si to užij a mysli jenom na to krásné a nenech si to zkazit "nějakejma hnusnejma mrchama černejma myšlenkovejma". Papapa :pussa:

Stihla jsem,ale uz vyrazime. Mam slunko v dusi a vy mejte taky. papapa

Ahoj holky, jsem zpátky z dovolené. Jakpak se všechny máte, Uzlíku, žabko, dakotko atd. (je nás moc)........................? Asi mám vypěstovanou závislost na Babinetu, jak jsem ten týden nemohla na internet, byla jsem jak na trní. Hezký den. :pussa:

Nazdááár Danielko, kdy dáme to kafíno, když jsme tak pěkně odpočinutý a opálený...!!!!?? :D

dakota napsal(a):

Nazdááár Danielko, kdy dáme to kafíno, když jsme tak pěkně odpočinutý a opálený...!!!!?? :D

Dakotko, kdy budeš chtít....jen v srpnu mám ještě 2 týdny dovolené, ale určitě se nějak domluvíme :supr: A jak se jinak Dakotko máš?

Samá pozitiva a sociální jistoty!! No znáš to, jak na houpačce. No ale dneska jsem udělala první krok a podala jsem si inzerát!!!  Takže chlapi, třeste se, Dakota vyráží na lov... No uvidíme, a co ty a ....

dakota napsal(a):

Samá pozitiva a sociální jistoty!! No znáš to, jak na houpačce. No ale dneska jsem udělala první krok a podala jsem si inzerát!!!  Takže chlapi, třeste se, Dakota vyráží na lov... No uvidíme, a co ty a ....

Dakotko, držím palečky na nějakého bezva :supr: chlapa. Zasloužíš si ho a určitě na tebe někde už čeká. Houpačku taky znám, občas je mi už docela špatně a ráda bych vystoupila, ale nějak to nejde. Je mi lépe, s M jsem teď strávila sama celý týden. Bylo mi s ním vážně dobře, je tak sladký. Začíná to být jak v červené knihovně až si sama říkám, jest-li je to vůbec možné. Takové ty hnusné mrchy černé co bylo, jak to bylo atd. mne přepadají už málokdy (tak jednou denně). Snažím se je vždycky zahnat, někdy úspěšně nekdy ne, někdy se potřebuji k M přitulit a někdy se mu vyplakat v náručí. Ale skutečně když jsem s ním, je mi daleko lépe. Jenom nemůžu pořád zpracovat myšlenku (vyhodit, zapudit, přijmout.......prostě cokoliv) a to, co když se mu po ní začně stýskat?, poznám to?,.......určitě víš o čem mluvím.

Vím . A držím palce,moc moc přeju a trošililinku (v dobrém) závidím!!!!  A neboj se ničeho, všechny pochybnosti hoď za hlavu!! Žij teď a naplno a bude dobře.   :pussa:

dakota napsal(a):

Vím . A držím palce,moc moc přeju a trošililinku (v dobrém) závidím!!!!  A neboj se ničeho, všechny pochybnosti hoď za hlavu!! Žij teď a naplno a bude dobře.   :pussa:

Dakotko, to je pro mne právě ten hrozný problém. Já si vždy všechno linkovala, plánovala......(no znáš to ..v první pětiletce dovolená v Jugoslávii, ve druhé dítě a ve třetí nové auto nebo jak to v tom filmu vlastně bylo :D :D :D). Musím se naučit žít přítomností.

No, hlavně aby to byla samá pozitiva a sociální jistoty !! :D

dakota napsal(a):

No, hlavně aby to byla samá pozitiva a sociální jistoty !! :D

A když ne, tak doma udělám "převrat". :D

nedělám chybu, že mu nebrečim a nehroutim se do náručí? neměl by mít občas pocit, že to není tak jednoduchý, jak se snažím před ním tvářit? jakou s tim máte zkušenost, já to zvládám, nedělám to, ale není to špatně? 1,5 měsíce po a já teda před ním slzu neuroním a snažím se dávat a dávat a bejt v pohodě. a on asi nevidí, jak strašný úsilí mě to stojí. mám strach, aby si nemyslel, že mu něco vyčítám, ale zas teda nechci bejt za supermanku, protože tak se teda rozhodně necejtim. nechci zas vypadat nějak moc šťastná, když nejsem. kde je ta pravda a ta správná cesta? abysme před sebou od začátku nehráli divadlo. myslim, že jemu taky neni tak, jak se tváří.

Lucie33 napsal(a):

nedělám chybu, že mu nebrečim a nehroutim se do náručí? neměl by mít občas pocit, že to není tak jednoduchý, jak se snažím před ním tvářit? jakou s tim máte zkušenost, já to zvládám, nedělám to, ale není to špatně? 1,5 měsíce po a já teda před ním slzu neuroním a snažím se dávat a dávat a bejt v pohodě. a on asi nevidí, jak strašný úsilí mě to stojí. mám strach, aby si nemyslel, že mu něco vyčítám, ale zas teda nechci bejt za supermanku, protože tak se teda rozhodně necejtim. nechci zas vypadat nějak moc šťastná, když nejsem. kde je ta pravda a ta správná cesta? abysme před sebou od začátku nehráli divadlo. myslim, že jemu taky neni tak, jak se tváří.

Luci, v odborných knížkách píšou neplakat, nevyčítat a nepřipomínat, nevyvolávat v něm neustále pocit provinění, protože jednou by ho to mohlo přestat bavit. A jsi vážně statečná, jak už jsem psala, já to ještě neumím a pláču, tulím se a hezky to s ním celé sdílím. :(

Lucie33 napsal(a):

nedělám chybu, že mu nebrečim a nehroutim se do náručí? neměl by mít občas pocit, že to není tak jednoduchý, jak se snažím před ním tvářit? jakou s tim máte zkušenost, já to zvládám, nedělám to, ale není to špatně? 1,5 měsíce po a já teda před ním slzu neuroním a snažím se dávat a dávat a bejt v pohodě. a on asi nevidí, jak strašný úsilí mě to stojí. mám strach, aby si nemyslel, že mu něco vyčítám, ale zas teda nechci bejt za supermanku, protože tak se teda rozhodně necejtim. nechci zas vypadat nějak moc šťastná, když nejsem. kde je ta pravda a ta správná cesta? abysme před sebou od začátku nehráli divadlo. myslim, že jemu taky neni tak, jak se tváří.

Lucie33, mluvíš mi z duše, dělám úplně to samý a mám i ty samé pocity a otázky, ale budu se snažit držet se rad, které jsou o reakci níže a taky si myslím, že to je to nejlepší, co můžeme udělat. Myslím si, že oni moc dobře vědí, jak nám ublížili a že si to musí sami v sobě odpustit a že když budem vyčítat, brečet apod., že je spíš otrávíme a naženeme tím spíš do náruče té druhé, protože hošánci jsou sobečci a chtějí mít hlavně klid (kéž by otravovala ta jeho nedozrálá slečna!!!!).
Je super, že existuje toto fórum, kde se můžeme vypovídat, postěžovat si, pochytat rady a zkušenosti jiných, moc to pomáhá.
Já se Ti občas i docela dobře škodolibě bavím, když vidím, jak se to v něm mele. Tuhle jsem měla na jazyku i otázku "copak dělá naše milenka", ale radši jsem ji spolkla, ještě je moc brzy. Ale snažím se být nad věcí, ignoruju ten fakt, že se nám miláček zaláskoval, občas mám depku, ale takovou svoji soukromou, ale to asi patří k tomu. V současné době bych moc chtěla posunout čas alespoň o půl roku, ale musím holt vydržet. Tak se holky držte, musí být líp!!!!!

no mám to stejný, budeme teda statečný holky dál. smazala jsem teď zrovna z mobilu zprávu od Milenky, že rozhodnutí mého manžela respektuje, i když to pro ní není jednoduchý (chudák holka) a že mi přeje, ať se máme hezky, smazala jsem ze seznamu i její číslo,měla jsem jí pod "Milenka", jelikož jsem neznala jméno. tak jsem to smazala, aby si ještě děti bože kdyby na to natrefily nemyslely, že jsem lesba - haha.
jsem šťastná, že jsem vás tady objevila a že sei můžeme takhle vypovídat a sbírat ty zkušenosti, přesně jak píšeš. to je super.

Mazlík napsal(a):

Lucie33 napsal(a):

nedělám chybu, že mu nebrečim a nehroutim se do náručí? neměl by mít občas pocit, že to není tak jednoduchý, jak se snažím před ním tvářit? jakou s tim máte zkušenost, já to zvládám, nedělám to, ale není to špatně? 1,5 měsíce po a já teda před ním slzu neuroním a snažím se dávat a dávat a bejt v pohodě. a on asi nevidí, jak strašný úsilí mě to stojí. mám strach, aby si nemyslel, že mu něco vyčítám, ale zas teda nechci bejt za supermanku, protože tak se teda rozhodně necejtim. nechci zas vypadat nějak moc šťastná, když nejsem. kde je ta pravda a ta správná cesta? abysme před sebou od začátku nehráli divadlo. myslim, že jemu taky neni tak, jak se tváří.

Lucie33, mluvíš mi z duše, dělám úplně to samý a mám i ty samé pocity a otázky, ale budu se snažit držet se rad, které jsou o reakci níže a taky si myslím, že to je to nejlepší, co můžeme udělat. Myslím si, že oni moc dobře vědí, jak nám ublížili a že si to musí sami v sobě odpustit a že když budem vyčítat, brečet apod., že je spíš otrávíme a naženeme tím spíš do náruče té druhé, protože hošánci jsou sobečci a chtějí mít hlavně klid (kéž by otravovala ta jeho nedozrálá slečna!!!!).
Je super, že existuje toto fórum, kde se můžeme vypovídat, postěžovat si, pochytat rady a zkušenosti jiných, moc to pomáhá.
Já se Ti občas i docela dobře škodolibě bavím, když vidím, jak se to v něm mele. Tuhle jsem měla na jazyku i otázku "copak dělá naše milenka", ale radši jsem ji spolkla, ještě je moc brzy. Ale snažím se být nad věcí, ignoruju ten fakt, že se nám miláček zaláskoval, občas mám depku, ale takovou svoji soukromou, ale to asi patří k tomu. V současné době bych moc chtěla posunout čas alespoň o půl roku, ale musím holt vydržet. Tak se holky držte, musí být líp!!!!!

Luci, Mazlíku, nezdá se to moc spravedlivý, že zrovna ten, kdo vztah vědomě neničil, se musí přes všechny bolístky a újmy držet zuby nehty a nevyčítat, nepřipomínat...  Nevidím na tom nic špatného, když člověk občas neuhlídá emoce a ty propuknou. Ale ven by měla jít jen bolest a lítost, co už nejde udržet, ne výčitky a obvinění. Vždyť ten záletnej človíček je tu s náma taky proto, že jsme mu odpustily. On moc dobře ví, že nám ublížil a opravdu nemůže zrovna nic jinýho dělat, než se snažit být lepším partnerem. Možná se mu to vždycky nedaří a nešíkovně nám sem tam připomene, co bychom už rády vymazaly, co by i on rád vymazal.

Lucie33 napsal(a):

nedělám chybu, že mu nebrečim a nehroutim se do náručí? neměl by mít občas pocit, že to není tak jednoduchý, jak se snažím před ním tvářit? jakou s tim máte zkušenost, já to zvládám, nedělám to, ale není to špatně? 1,5 měsíce po a já teda před ním slzu neuroním a snažím se dávat a dávat a bejt v pohodě. a on asi nevidí, jak strašný úsilí mě to stojí. mám strach, aby si nemyslel, že mu něco vyčítám, ale zas teda nechci bejt za supermanku, protože tak se teda rozhodně necejtim. nechci zas vypadat nějak moc šťastná, když nejsem. kde je ta pravda a ta správná cesta? abysme před sebou od začátku nehráli divadlo. myslim, že jemu taky neni tak, jak se tváří.

...děláš to určitě dobře,musí prostě cítit to,že i když ho máš ráda,tak bez něj ,, neumřeš"
muži si váží ženy hrdé a samostatné a nechtějí kouli na noze...občas je možné projevit slabost,ale jen občas..:supr:
a nedávej a nedávej-pokud nedostáváš...taky s mírou...dělej jen to co se líbí TOBĚ..
o tom divadle to trochu bude-než se rozdělí role..a pak nesmíš povolit..vždyt co je život-hra -Jaký si to uděláš,takový to máš.
Abych nevypadala přemoudřele-za tímto názorem je u mě taky spousta trápení a slziček než jsem se k tomu prokousala...:pussa:

Holky, co bych za to teď dala, kdyby se ten můj chtěl vrátit. Tedy vrátit duchem - fyzicky bohužel neodešel, pořád žije část týdne se mnou a část s milenkou - samozřejmě s ní žije všechny ty příjemné věci.
Udělala bych velkou tlustou čáru a pokusila se to z mozku vymazat. Když by bylo nejhůř, vybrečela bych se tak, aby nevěděl. Vím, že by mi jí připomínalo tisíc věcí, ale věřím, že čas ty ostré hrany zjemní.
Nezapomínejte, jak strašně moc jste si přály, aby s vámi zůstal.

máš pravdu, pracuju na tom. není to ale jednoduchý. ale všechno to vim a snažim se zvládat. jsem ráda. a všechny ale se snažim zatlačit co nejdál, ale ještě to asi bude chvíli trvat. ale jinak máš pravdu - je to na tu bídu asi hodně dobrý. aspoň u nás bych řekla, že jo. uvidíme dál.

Salen napsal(a):

Holky, co bych za to teď dala, kdyby se ten můj chtěl vrátit. Tedy vrátit duchem - fyzicky bohužel neodešel, pořád žije část týdne se mnou a část s milenkou - samozřejmě s ní žije všechny ty příjemné věci.
Udělala bych velkou tlustou čáru a pokusila se to z mozku vymazat. Když by bylo nejhůř, vybrečela bych se tak, aby nevěděl. Vím, že by mi jí připomínalo tisíc věcí, ale věřím, že čas ty ostré hrany zjemní.
Nezapomínejte, jak strašně moc jste si přály, aby s vámi zůstal.

Tak jsem si tak znovu pročítala tenhle svůj celý šuplíček, jestli uvidím nějaký posun a vážně, jsem trochu jinde. Spoustu věcí je jiných, jinak je cítím a možná bych je dneska řešila trochu jinak. Znovu zopakuji to co už jsem psala jinde v Luciiný diskusi, protože to sem patří a je to pokračování mého příběhu:

Já jsem si taky dala svazácký závazek, že budu dupat, dusat, ničit....... budu pokračovat ve svých krásných 14 dnech, kdy už jsem začínala být v poho.... a na milenku z vysoka kašlu.......nestojí mi za to, začínám z toho mít tak akorát zdravotní problémy, nepomůže ani přestěhování, protože pokud brouček bude chtít udělá to znovu s kteroukoliv jinou .................... a brouček? miluji ho, budu se snažit, aby nám to krásné co teď prožíváme vydrželo, pokud zklame, nestojí mi za to a pak může jít bydlet k ní do nového bytečku.....bude mne to bolet, ale....... však víte jak to myslím..... takže

SKONČILA JSEM SE SVOU HNUSNOU KÁMOŠKOU DEPKOU, KTERÁ MI RÁDA SEDÍ ZA KRKEM A AŤ JDE O DŮM DÁL!!!!!!!!!!!!

Řekla jsem to i svému broučkovi, že už se nechci trápit, nechci trápit jeho, nechci se bát jí, chci být šťastná, nemůžu slíbit, že ještě někdy nebudu smutná a nebude mi do pláče .............oslavili jsme to a pomyslnou tlustou fixou jsme udělali velkou tlustou čáru..... Vypadá to, že je šťastný. Doufám, že brzy budu šťastná i já a naučím se užívat a přijímat to, co mi život dává teď v tuto chvíli. A čeká mně ještě jeden velký moc velký úkol.............naučit se mít ráda sama sebe. To bude asi to nejtěžší.....

Všichni mi, prosím, držte palce, potřebuji to....

Danielko, držím moc palce. Prosímtě chvíli dopoledne přestanu, musím umýt okna. Ale pak zase....To víš, pomyslně ti je budu držet pořád.

Depku třeba shodit a co nejrychleji (dobře se to píše, hůř dělá) a když Vám pomůže i ten o koho stojíte, tak to je ten nejlepší lék.

Danielko,
moc ti držím palečky a vůbec i všem ostatním. Depky nás jen užírají a ubližují. A pokud nejde o zdraví, tak jde o h.... Mám vás všechny moc ráda

Daní, ty víš, co si já myslim i co ti přeju. tak to tu už nebudu rozepisovat. a když to občas přijde, tak jsme tu od toho. já si včera hezky jen tak zničehonic pobulela nad žehličkou, aspoň jsem měla nakropeno :):) a už je zas dobře. už je to takový slabší, jen to občas přijde....a zase to odejde......Daní, ty statečnej broučku, držim všechno co mám !!!!!!!!
:hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::par:

Luci, příště až budeš potřebovat, ti půjčím svoji napařovačku :lol: :lol: šetři si svou vodu na něco jiného !!!!

Luci, dostala si SZ?

Lucie - kropení při žehlení - to je fakt - jak to na mne přijde valím k prknu :D