Dobrý den, v téhle náročné době, kdy se na nás valí transformační tlaky ze všech stran,  mi toto přísloví  přijde víc než pravdivé.  Já sama na vlastní kůži jsem se přesvědčila, že platí, stejně jako že platí všechna další přísloví. Jak jste na tom vy? :co:

Ze by stejne? :co:

Určitě to platí. A v každé době myslím. Pokud se ocitneme v jakékoliv velice náročné situaci, může nás to zabít - zlomit, či tu situaci nějakým způsobem jsme schopni zvládnout a v tom případě nás to posílí velice, pokud si samozřejmě uvědomíme. To pak posiluje sebevědomí.
Ale jak říkám - toto platí v každé době.

a nebo člověk   tu náročnou a těžkou situaci  sice   zvládne - ale  natolik  ho to poznamená,  ... že  je pak  otázkou,  zda  to  "posílilo"
takže těch  možností  bude asi víc  ;)  - nejen dvě, jak říká přísloví

Judyna napsal(a):

Určitě to platí. A v každé době myslím. Pokud se ocitneme v jakékoliv velice náročné situaci, může nás to zabít - zlomit, či tu situaci nějakým způsobem jsme schopni zvládnout a v tom případě nás to posílí velice, pokud si samozřejmě uvědomíme. To pak posiluje sebevědomí.
Ale jak říkám - toto platí v každé době.

Ano, platí to v každé době, jen mi přijde, že teď jsou ty energie fakt hutné a je na nás činěn velký tlak, abychom pochopili, co pochopit máme a v určitých směrech překonali sami sebe. Tj. zvládli jsme to, co se nám třeba předtím zvládnout nedařilo - s tím plným pochopením, což samozřejmě vede k tomu, že zvládntuím takové náročné situace se posuneme dál a jsme pak o mnoho silnější....Alespoň já to takhle na sobě cítím :-).

gemi napsal(a):

a nebo člověk   tu náročnou a těžkou situaci  sice   zvládne - ale  natolik  ho to poznamená,  ... že  je pak  otázkou,  zda  to  "posílilo"
takže těch  možností  bude asi víc  ;)  - nejen dvě, jak říká přísloví

Jak to myslíš, že ho to poznamená???

keito napsal(a):

gemi napsal(a):

a nebo člověk   tu náročnou a těžkou situaci  sice   zvládne - ale  natolik  ho to poznamená,  ... že  je pak  otázkou,  zda  to  "posílilo"
takže těch  možností  bude asi víc  ;)  - nejen dvě, jak říká přísloví

Jak to myslíš, že ho to poznamená???

jeden příklad - matka, které zemřelo dítě ...
nebo psychické následky lidí, kteří  např. přežili koncentrák ...

keito napsal(a):

Jak to myslíš, že ho to poznamená???

Nejsem gemi, ale za mně: uzavře se, začne být nedůvěřivý, možná i nevrlý, zlý,... Sice neumřel, ale vpodstatě jo?

Ano, naděje, které předtím měl, zemřou, dřív, než on...

ano, tak je to myšleno... že "umře"  něco  v člověku ...  jako následek velmi silného traumatu

Jenže to přísloví je myšleno trochu jinak. Že pokud člověk tu situaci zvládne, byť byla sebehorší, aniž by ho "zlomila", tj. pochopil, že i ta byla součástí "plánu jeho duše", tak z ní vyjde jako vítěz, tj. silnější než byl předtím. Ale pokud ta situace člověka zlomí, bude do konce života - uvnitř "mrtvý", zahořklý, bude nenávidět svět a lidi kolem, bude obviňovat kde koho...a další a další...

Já bych to přísloví sama ze svých osobních zkušeností změnila na "Co tě nezabije, to tě posílí a změní". Ano, stokrát dostanu od života facku, stokrát se zvednu a jdu dál...ale jiná. Protože i to posílení člověka změní, a záleží už jen na daném člověku a jeho vnitřní síle a chuti a schopnostem,  jakým směrem ta změna bude.

AndreaP. napsal(a):

Já bych to přísloví sama ze svých osobních zkušeností změnila na "Co tě nezabije, to tě posílí a změní". Ano, stokrát dostanu od života facku, stokrát se zvednu a jdu dál...ale jiná. Protože i to posílení člověka změní, a záleží už jen na daném člověku a jeho vnitřní síle a chuti a schopnostem,  jakým směrem ta změna bude.

Naprostý souhlas :jojo::jojo::jojo:

gemi napsal(a):

a nebo člověk   tu náročnou a těžkou situaci  sice   zvládne - ale  natolik  ho to poznamená,  ... že  je pak  otázkou,  zda  to  "posílilo"
takže těch  možností  bude asi víc  ;)  - nejen dvě, jak říká přísloví

Pokud ho to poznamená, pak nejde o posílení, ale "zabití".
Jen to, že situaci zvládneš, Tě posílí a to v tom smyslu, že až příjde nová zátěžová situace, budeš silnější a bohatší o nabytou zkušenost.
Samozřejmě to nejde do nekonečna - žádný z nás nemáme neomezenou sílu. A jsem u dalšího rčení - "Čeho je moc, toho je příliš".

Judyna napsal(a):

gemi napsal(a):

a nebo člověk   tu náročnou a těžkou situaci  sice   zvládne - ale  natolik  ho to poznamená,  ... že  je pak  otázkou,  zda  to  "posílilo"
takže těch  možností  bude asi víc  ;)  - nejen dvě, jak říká přísloví

Pokud ho to poznamená, pak nejde o posílení, ale "zabití".
Jen to, že situaci zvládneš, Tě posílí a to v tom smyslu, že až příjde nová zátěžová situace, budeš silnější a bohatší o nabytou zkušenost.
Samozřejmě to nejde do nekonečna - žádný z nás nemáme neomezenou sílu. A jsem u dalšího rčení - "Čeho je moc, toho je příliš".

S první částí souhlasím. Ale to druhé  přísloví - Čeho je moc, toho je příliš - v tomhle případě nesedí. Protože z toho našeho pozemského pohledu se nám může zdát, že je něčeho opravdu až tak  moc, že na to už nemáme síly. Jenže! Dle mého názoru, co jsem za ten život tak pobrala a co mi z toho všeho vyplynulo, dostáváme toho jen tolik, na co máme. A to, že to na něco už nám síly nezbydou, není o tom, že toho je moc, ale že na to jdeme "blbě", že prostě své síly vyplácáme jinde a jinak než bychom měli. Protože do života si naplánujeme jen to, co v našich silách opravdu je to zvládnout, aniž bychom u toho "klekli".... Sice se nám to nemusí líbit, ale to na věci nic nemění ;-) .

AndreaP. napsal(a):

Já bych to přísloví sama ze svých osobních zkušeností změnila na "Co tě nezabije, to tě posílí a změní". Ano, stokrát dostanu od života facku, stokrát se zvednu a jdu dál...ale jiná. Protože i to posílení člověka změní, a záleží už jen na daném člověku a jeho vnitřní síle a chuti a schopnostem,  jakým směrem ta změna bude.

Souhlasím. :)

gemi napsal(a):

a nebo člověk   tu náročnou a těžkou situaci  sice   zvládne - ale  natolik  ho to poznamená,  ... že  je pak  otázkou,  zda  to  "posílilo"
takže těch  možností  bude asi víc  ;)  - nejen dvě, jak říká přísloví

Je moc důležité, že ji zvládl. :supr: Je to mnohem víc, než když se v ní ještě nacházel a nevěděl vůbec, jak to dopadne. Hluboká rýha v paměti zůstane třeba i natrvalo. Ale pokud člověk úplně nezahořkne a dokáže se radovat i z drobností, je naděje, že se bude snažit překonávat i další různě náročné situace. V tom je, myslím si, to posílení. :jojo:

Dle mého názoru, co jsem za ten život tak pobrala a co mi z toho všeho vyplynulo, dostáváme toho jen tolik, na co máme. A to, že to na něco už nám síly nezbydou, není o tom, že toho je moc, ale že na to jdeme "blbě", že prostě své síly vyplácáme jinde a jinak než bychom měli.

To si opravdu nemyslím. Zvlíšť nesouhlasím s tou první větou.

Judyna napsal(a):

Určitě to platí. A v každé době myslím. Pokud se ocitneme v jakékoliv velice náročné situaci, může nás to zabít - zlomit, či tu situaci nějakým způsobem jsme schopni zvládnout a v tom případě nás to posílí velice, pokud si samozřejmě uvědomíme. To pak posiluje sebevědomí.
Ale jak říkám - toto platí v každé době.

Judyno, myslíš, že to opravdu platí v každé době? I v extrému války? Hned bych souhlasila, ale zrovna teď jsem četla knihu HANA od Aleny Morštajnové (nevím, zda znáte) a tam hlavní postava přežila, ale absolutně bych neřekla, že ji to posílilo, spíše zlomilo a oslabilo navždy. Ale jak říkám, tohle je asi už extrémní situace. Jinak přísloví znám a je velmi pravdivé.

keito napsal(a):

Judyna napsal(a):

Určitě to platí. A v každé době myslím. Pokud se ocitneme v jakékoliv velice náročné situaci, může nás to zabít - zlomit, či tu situaci nějakým způsobem jsme schopni zvládnout a v tom případě nás to posílí velice, pokud si samozřejmě uvědomíme. To pak posiluje sebevědomí.
Ale jak říkám - toto platí v každé době.

Ano, platí to v každé době, jen mi přijde, že teď jsou ty energie fakt hutné a je na nás činěn velký tlak, abychom pochopili, co pochopit máme a v určitých směrech překonali sami sebe. Tj. zvládli jsme to, co se nám třeba předtím zvládnout nedařilo - s tím plným pochopením, což samozřejmě vede k tomu, že zvládntuím takové náročné situace se posuneme dál a jsme pak o mnoho silnější....Alespoň já to takhle na sobě cítím :-).

Teď.... myslíš konkrétně rok 2020?

Judyna napsal(a):

Dle mého názoru, co jsem za ten život tak pobrala a co mi z toho všeho vyplynulo, dostáváme toho jen tolik, na co máme.

To si opravdu nemyslím. Zvlíšť nesouhlasím s tou první větou.

Ale ano, dostáváme jen tolik, na co máme.
A když se nám to zdá těžké, a přesto "to dáme", můžeme být na sebe hrdí.

LENNNA napsal(a):

Judyna napsal(a):

Určitě to platí. A v každé době myslím. Pokud se ocitneme v jakékoliv velice náročné situaci, může nás to zabít - zlomit, či tu situaci nějakým způsobem jsme schopni zvládnout a v tom případě nás to posílí velice, pokud si samozřejmě uvědomíme. To pak posiluje sebevědomí.
Ale jak říkám - toto platí v každé době.

Judyno, myslíš, že to opravdu platí v každé době? I v extrému války? Hned bych souhlasila, ale zrovna teď jsem četla knihu HANA od Aleny Morštajnové (nevím, zda znáte) a tam hlavní postava přežila, ale absolutně bych neřekla, že ji to posílilo, spíše zlomilo a oslabilo navždy. Ale jak říkám, tohle je asi už extrémní situace. Jinak přísloví znám a je velmi pravdivé.

Lenno, to rčení "co tě nezabije" já ale neberu doslovně. A myslím, že to tak ani není myšleno. Je to spíš ve smyslu nezlomí, nezničí. Tebou uvedený příklad já chápu jako zlomení, zničení.

rina napsal(a):

Judyna napsal(a):

Dle mého názoru, co jsem za ten život tak pobrala a co mi z toho všeho vyplynulo, dostáváme toho jen tolik, na co máme.

To si opravdu nemyslím. Zvlíšť nesouhlasím s tou první větou.

Ale ano, dostáváme jen tolik, na co máme.

Proč se tedy lidé hroutí? I na "slabého "jedince může uhodit velké neštěstí a ten to pak neunese. V případě takové velké rány je pak zbytečné přemýšlet o tom, že na to ten člověk měl jít asi jinak. Že když zažívá tak velké neštěstí, měl by ho zvládnout, jinak by na něj nepřišlo...

Judyna napsal(a):

Proč se tedy lidé hroutí? I na "slabého "jedince může uhodit velké neštěstí a ten to pak neunese. V případě takové velké rány je pak zbytečné přemýšlet o tom, že na to ten člověk měl jít asi jinak. Že když zažívá tak velké neštěstí, měl by ho zvládnout, jinak by na něj nepřišlo...

Není zbytečné o tom přemýšlet. Do podobných těžkých situací jsme opakovaně stavěni proto, abychom je nakonec zdárně zvládli. To je "škola života".

LENNNA napsal(a):

keito napsal(a):

Judyna napsal(a):

Určitě to platí. A v každé době myslím. Pokud se ocitneme v jakékoliv velice náročné situaci, může nás to zabít - zlomit, či tu situaci nějakým způsobem jsme schopni zvládnout a v tom případě nás to posílí velice, pokud si samozřejmě uvědomíme. To pak posiluje sebevědomí.
Ale jak říkám - toto platí v každé době.

Ano, platí to v každé době, jen mi přijde, že teď jsou ty energie fakt hutné a je na nás činěn velký tlak, abychom pochopili, co pochopit máme a v určitých směrech překonali sami sebe. Tj. zvládli jsme to, co se nám třeba předtím zvládnout nedařilo - s tím plným pochopením, což samozřejmě vede k tomu, že zvládntuím takové náročné situace se posuneme dál a jsme pak o mnoho silnější....Alespoň já to takhle na sobě cítím :-).

Teď.... myslíš konkrétně rok 2020?

Ano, myslím tím letošní rok, rok 2020.

Já jsem opravdu přesvědčená, že dostáváme toho tolik, na co máme. Jinak by celé to "plánování duší" nemělo smysl. Ještě dodám - vidíte smysl toho, že si něco (tím myslím příslušnou učební látku) naplánujete a přitom víte, že nejste schopni ji zvládnout?... A to, že někdo tíživou situaci nezvládl, není o tom, že by toho na něj bylo moc, ale že tou situací prostě neuměl projít bez ztráty květinky... Připouštím, že jsou situace, které jsou tak náročné, že by položily skoro každého, ale zase na druhou stranu vím, že jsou tací , kteří by je zvládli. Takže je to fakt o "vnitřní síle" každého dotyčného.

Přesně tak. :jojo:

Samozřejmě že je to o vnitřní síle. Ale ne každý ji má. Na svět nepřicházíme všichni stejně silní. Přesně o tom to je. Někdo stejnou situaci zvládne, jiný ne. Ten, kdo ji zvládne, toho posílí, toho, kdo ji nezvládne, oslabí ještě více.

Co si mám představit pod pojmem "plánování duší" ,

keito napsal(a):

Připouštím, že jsou situace, které jsou tak náročné, že by položily skoro každého, ale zase na druhou stranu vím, že jsou tací , kteří by je zvládli.

Zvládli by je, protože by jim nic jiného nezbývalo. A jsou situace, které si opravdu nezaslouží projít nikdo z nás, a přesto se tak děje.

Já tomu sama za sebe říkám "stav robot" - "přepnu" vše, co jde a prostě jedu, hodinu za hodinou, den za dnem, neplánuju, nepřemýšlím dopředu.

Judyna napsal(a):

Samozřejmě že je to o vnitřní síle. Ale ne každý ji má. Na svět nepřicházíme všichni stejně silní. Přesně o tom to je. Někdo stejnou situaci zvládne, jiný ne. Ten, kdo ji zvládne, toho posílí, toho, kdo ji nezvládne, oslabí ještě více.

Co si mám představit pod pojmem "plánování duší" ,

Ale to je právě to, že nejsme všichni stejní. Každý je "vypraven" do života s jiným "arzenálem", ne to si dělám legraci, každý přichází do života s jiným potenciálem, s jiným nastavením, s jinými schopnostmi, vlastnostmi, dovednostmi, s jiným "zatížením". A podle toho si taky plánuje úkoly, učební látku, kterou má v tom životě zvládnout. To je to, co jsem myslela plánem duše. Duše si dopředu - tam nahoře v bardu - naplánuje v hrubých rysech, co má v životě zvládnout. Neboli učební látku, a ta se odvíjí od života předešlého. A zase se vracím k tomu, co jsem napsala předtím - dávalo by smysl, aby si "naplánovala" něco, o čem by věděla už předem, že na to nemá? Že to bude nad její síly?

Aha, tak tohle jde mimo mě. Já nevěřím ani na osud.
Každá to vidíme úplně jinak.
Díky za vysvětlení.

Ještě připodotknu, že plánování duší je něco jiného než když si my tady na zemi cokoli plánujeme. Protože my tady častokrát svoje síly neodhadneme , podle toho to taky někdy dopadá ;-). Ale duše tam v bardu moc dobře ví, na co mají a na co ne.... Proto si troufám tvrdit, že i ty sebenáročnější, sebehorší situace jsou dopředu naplánovány, protože duše ví, že se díky ní má něco naučit, pochopit, případně odčinit, co spáchala v životě předešlém....

Judyna napsal(a):

Aha, tak tohle jde mimo mě. Já nevěřím ani na osud.
Každá to vidíme úplně jinak.
Díky za vysvětlení.

Takže ani v to, že se znovu a znovu inkarnujeme???

keito napsal(a):

Ještě připodotknu, že plánování duší je něco jiného než když si my tady na zemi cokoli plánujeme. Protože my tady častokrát svoje síly neodhadneme , podle toho to taky někdy dopadá ;-). Ale duše tam v bardu moc dobře ví, na co mají a na co ne.... Proto si troufám tvrdit, že i ty sebenáročnější, sebehorší situace jsou dopředu naplánovány, protože duše ví, že se díky ní má něco naučit, pochopit, případně odčinit, co spáchala v životě předešlém....

:supr: je to tak. Já myslím, že si může naplánovat i to, na co ještě nemá, aby to zvládla a pak se jí vše opakuje tak dlouho, klidně i více životů, než to zvládne a může se posunout zase dál.

keito napsal(a):

LENNNA napsal(a):

keito napsal(a):

Ano, platí to v každé době, jen mi přijde, že teď jsou ty energie fakt hutné a je na nás činěn velký tlak, abychom pochopili, co pochopit máme a v určitých směrech překonali sami sebe. Tj. zvládli jsme to, co se nám třeba předtím zvládnout nedařilo - s tím plným pochopením, což samozřejmě vede k tomu, že zvládntuím takové náročné situace se posuneme dál a jsme pak o mnoho silnější....Alespoň já to takhle na sobě cítím :-).

Teď.... myslíš konkrétně rok 2020?

Ano, myslím tím letošní rok, rok 2020.

Ufff, tak to bude asi dost náročný rok, že? Já už o tom někde četla...

keito napsal(a):

Takže ani v to, že se znovu a znovu inkarnujeme???

Já tomu věřím, já byl v minulém životě míchačka na beton.

normální chlap napsal(a):

keito napsal(a):

Takže ani v to, že se znovu a znovu inkarnujeme???

Já tomu věřím, já byl v minulém životě míchačka na beton.

Přestože je to myšleno jako vtip, tak víš, že nejsi tak moc daleko od pravdy? :)

keito napsal(a):

Judyna napsal(a):

Aha, tak tohle jde mimo mě. Já nevěřím ani na osud.
Každá to vidíme úplně jinak.
Díky za vysvětlení.

Takže ani v to, že se znovu a znovu inkarnujeme???

Ne. :)

Judyna napsal(a):

keito napsal(a):

Judyna napsal(a):

Aha, tak tohle jde mimo mě. Já nevěřím ani na osud.
Každá to vidíme úplně jinak.
Díky za vysvětlení.

Takže ani v to, že se znovu a znovu inkarnujeme???

Ne. :)

Jasně, to beru. Každý to v sobě máme nastavené jinak ;-)..... A můžu se tě zeptat ještě , co si představuješ pod pojmem "osud", který jsi zmínila, že na něj nevěříš?

Osud chápu jako víru v to, že vše je nějakým způsobem předurčeno, nějak připraveno. Nějak se zdráhám uvěřit tomu, že někdo, něco řídí můj osud.
Myslím, že u některých lidí to může vést k  jakési pasivitě. když se něco nepodaří - je to osud. Já za to nemůžu (lehce přeháním, to ale jen tak na vysvětlenou).
Myslím, že za to, co se člověku děje a jak situaci vyřeší může hlavně on sám a jeho nastavení, prostředí, výchova, civilizace, náhoda.

normální chlap napsal(a):

Já tomu věřím, já byl v minulém životě míchačka na beton.

Už mockrát jsem "uvažovala" nad tím, že snad ani nechci vědět, co jsem byla v minulém životě. Míchačka na beton mě pobavila :godlike:

Judyna napsal(a):

Osud chápu jako víru v to, že vše je nějakým způsobem předurčeno, nějak připraveno. Nějak se zdráhám uvěřit tomu, že někdo, něco řídí můj osud.
Myslím, že u některých lidí to může vést k  jakési pasivitě. když se něco nepodaří - je to osud. Já za to nemůžu (lehce přeháním, to ale jen tak na vysvětlenou).
Myslím, že za to, co se člověku děje a jak situaci vyřeší může hlavně on sám a jeho nastavení, prostředí, výchova, civilizace, náhoda.

No, ono je to tak, že svůj život si řídíme my sami. V každém okamžiku svého života. A to svou volbou. My sami se rozhodujeme, co a jak bude v našem životě se bude dít. A to i přes to, že si ho dopředu v hrubých rysech "naplánujeme".... Ale to, jak to vnímám já, je moje vnímání, přesvědčení, vyplývající z toho, co jsem prožila sama na vlastní kůži.... A druhý to má vidí jinak.... než...... ;-)

Na minulé ani budoucí životy nevěřím, ale fatalista trochu jsem. Ovšem jsem přesvědčená, že aktivita jedince je hodně potřebná. :jojo:

AndreaP. napsal(a):

normální chlap napsal(a):

Já tomu věřím, já byl v minulém životě míchačka na beton.

Už mockrát jsem "uvažovala" nad tím, že snad ani nechci vědět, co jsem byla v minulém životě. Míchačka na beton mě pobavila :godlike:

Ono taky zjišťovat, čím jsme kdy byli jen ze zvědavosti, je pěkná blbost. Však pokud se to máme dozvědět, tak se to dozvíme. Ať chceme nebo ne ;-) .... V mém případě platí - i když nechceme, odmítáme, přesto se tak stalo ;)

vrabčák napsal(a):

Na minulé ani budoucí životy nevěřím, ale fatalista trochu jsem. Ovšem jsem přesvědčená, že aktivita jedince je hodně potřebná. :jojo:

Ať člověk věří čemukoli, aktivita je potřebná vždy!

Já věřím na to, že se "něco" táhne rodovými liniemi - buď nějaké zatížení nebo vyjímečné schopnosti. Ale to jsou geny.
Minulé životy - to opravdu nee.
Není to touha po nějaké formě nesmrtelnosti? Nechuť pochopit, že vše je konečné? Že může něco vzniknout, ale i zaniknout?

normální chlap napsal(a):

keito napsal(a):

Takže ani v to, že se znovu a znovu inkarnujeme???

Já tomu věřím, já byl v minulém životě míchačka na beton.

Jakože to máš doteď v hlavě trošku domotané? Ó, to je sebereflexe :)

Judyna napsal(a):

Já věřím na to, že se "něco" táhne rodovými liniemi - buď nějaké zatížení nebo vyjímečné schopnosti. Ale to jsou geny.

S touhle částí souhlasím. Určitě tohle všechno se do našeho života promítá....
A s tím dalším nesouhlasím. Myslíš, že tím, že člověk věří (v mém případě je přesvědčen), že se znovu a znovu inkarnujeme, že za tím je touha po nesmrtelnosti? O, nikoli. Spíš díky tomu člověk lépe pochopí, proč se mu děje to či ono a co se od něj chce ;) ... Víš, já jsem byla celý život zarytý skeptik a racionalista, který věřil jen tomu,  co si mohl ověřit některým ze svých smyslů, leč stalo se mnohé, co mě přesvědčilo - opravdu přesvědčilo :dumbom: , že je tomu jinak. A teď už VÍM a díky tomu se mi líp i žije :) . Proto mám velké pochopení pro ty, kdož to mají - alespoň v tomto momentě  - jinak. ;)

Judyna napsal(a):

normální chlap napsal(a):

keito napsal(a):

Takže ani v to, že se znovu a znovu inkarnujeme???

Já tomu věřím, já byl v minulém životě míchačka na beton.

Jakože to máš doteď v hlavě trošku domotané? Ó, to je sebereflexe :)

NCH je "míchačka praštěných názorů pošahaného narcise". Takže beton. (To jsme řikali my, nynější starci, v mládí - TO JE BETON! :fuck: )

AndreaP. napsal(a):

Už mockrát jsem "uvažovala" nad tím, že snad ani nechci vědět, co jsem byla v minulém životě...

Já to několikrát zkusila vyhledat, různými způsoby, na reinkarnaci nevěřím, mám na i tu "prokázanou" vlastní názor. Našla jsem někde jakési tabulky, kam se zadaly určitá data, bla-bla-bla, a vylezla jsem z toho jako jakási brašnářka v dávné době (14té století:P), to se mi túze líbilo, ptz. mám k tomu velmi vřelý vztah. Mnoho let mě toto zaměstnání živilo, na půdě po prarodičích jsem našla nářadí k tomuto povolání potřebné v době, kdy už jsem dělala něco jiného, moc mě to překvapilo.
Nevěřím tomu, že "člověk může řídit svůj krok", protože nemůže. Stojí to v Bibli.
Ale to je na jinou debatu.
Takže, co tě nezabije, to tě posílí, platí vždy a všude. A opravdu to není o skutečném "zabití duše". Když něco proběhne tak, že neposílí, duši to zabije. :kapitulation:

Ono je to tak, že to co chceme vidět, to vidíme a důkazy pro své přesvědčení vidíme všude kolem sebe. To se ale odehrává na úrovni podvědomí, podvědomě si nastavíme jakýsi filtr svého vnímání... a pak se vlastně víc a víc utrvzujeme v tom, že máme pravdu....Teda tohle není z mé hlavy, takhle opravdu všichni "fungujeme" .... A co se tejče Bible, tak ta je značně zcenzurovaná, původně tam bylo i něco o reinkarnacích, ale bylo to...teď nevím v jakém roce -  z Bible odstraněno, aby se to hodilo do krámu církvím ;-).....Takže tu bych nebrala v tomhle směru jako směrodatnou.... A co mě docela překvapilo, že tady na duchovním fóru je tolik lidí, kteří v reinkarnaci nevěří. Docela by mě zajímalo, čemu že vlastně věří ;-).

Duchovno můžeš zažít i bez víry v duchy, ba dokonce bez víry v cokoliv. Svět není tak jednoduchý aby se dal popsat několika vágně formulovanými principy jako je třeba Bůh nebo reinkarnace a když jej začneš opravdu poctivě zkoumat, zjistíš, že tyto objekty víry vlastně vůbec nepotřebuješ.

keito napsal(a):

...Docela by mě zajímalo, čemu že vlastně věří ;-).

No? Takže kdo nevěří v reinkarnaci, nebo třeba věří v Bibli, tak nepatří na duchovno???

Dost nafoukanej postoj.

A ty co? Na anděly, duchy a démony věříš?

P.google mi o duchovně řekl něco moc hezkého:

DUCHOVNÍ ŽIVOT JE O LÁSCE, O VLASTNÍ SEBEHODNOTĚ, RESPETKU K SOBĚ A K OSTATNÍM, K ÚCTĚ K PŘÍRODĚ A VŠEMU, CO Z NÍ VZEŠLO.

Jednou vyprávěl starý indián svému vnukovi o velké bitvě, která probíhá v nitru každého člověka. Řekl mu: “Chlapče, ta bitva v každém z nás je bitvou mezi dvěma vlky. Jeden je zlý. Je to vztek, žárlivost, závist, smutek, sobectví, namyšlenost, hrubost, nenávist, sebestřednost a falešnost. Ten druhý je dobrý. Je to láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, naděje, empatie, štědrost, věrnost, soucit, důvěra a víra.”
Vnuk o tom chvíli přemýšlel a potom se zeptal: “A který vlk vyhraje?”
Starý indián odpověděl: “Ten, kterého pravidelně denodenně krmíš…” José Carlos Bermejo

Vidím, že jsem tu šlápla do vosího hnízda ;-) .... Ovšem nebylo to myšleno tak, jak to vnímáš ty, že kdo nevěří na to či ono, nepatří na duchovní.....Jen že mě to překvapilo. Nic víc, nic míň. ... Protože stačí jen vnímat určité věci s otevřenou myslí i očima a důkazů je v dnešní době až až, fakt že je....Proto to překvapení.....A jesltiže se tě to dotklo nebo vytočilo, což je vidět ze tvé reakce, zase vypovídá něco o tobě.
A co se týká Bible, opět to samé. Není to o tom, že bych nad někým ohrnovala nos, že Bibli věří, je to každého věc, čemu a komu věří,  jen jsem řekla, že Bible není úplná a tím pádem ne všechno je takové, jak bylo původně psáno, proto to není argument proti reinkarnacím....Opět nic víc, nic míň.

keito napsal(a):

Myslíš, že tím, že člověk věří (v mém případě je přesvědčen), že se znovu a znovu inkarnujeme, že za tím je touha po nesmrtelnosti? O, nikoli. Spíš díky tomu člověk lépe pochopí, proč se mu děje to či ono a co se od něj chce ;) ... Víš, já jsem byla celý život zarytý skeptik a racionalista, který věřil jen tomu,  co si mohl ověřit některým ze svých smyslů, leč stalo se mnohé, co mě přesvědčilo - opravdu přesvědčilo :dumbom: , že je tomu jinak. A teď už VÍM a díky tomu se mi líp i žije :) . Proto mám velké pochopení pro ty, kdož to mají - alespoň v tomto momentě  - jinak. ;)

Ale ne, vůbec si nic nemyslím. Jen jsem nahlas přemýšlela, protože o tom nic nevím.

normální chlap napsal(a):

Duchovno můžeš zažít i bez víry v duchy, ba dokonce bez víry v cokoliv. Svět není tak jednoduchý aby se dal popsat několika vágně formulovanými principy jako je třeba Bůh nebo reinkarnace a když jej začneš opravdu poctivě zkoumat, zjistíš, že tyto objekty víry vlastně vůbec nepotřebuješ.

Řekla bych, že jsem poctivě prozkoumala spoustu věcí. Víru v cokoli a kohokoli jsem nikdy nepotřebovala, ale sám život mě nasměroval jiným směrem a dneska už to není o víře, ale o přesvědčení. Protože když si člověk prožije něco na vlastní kůži, tak už to o nějaké "víře" fakt není......Ale vím, že každý to máme jinak... a je to dobře. Nakonec není všem dnům konec, stejně jako jsem si já sama prošla určitým procesem vnímání a porozumění životu, tak se to může stát komukoli jinému....Život je vývoj, změna.....Tož tak.... ;) .
Jo a ještě něco, přesvědčením, že smrtí náš život nekončí, se otevírá úplně jiný náhled na život, plný pochopení, porozumění všemu možnému, co život přináší, a taky - a to je důležité - pomáhá to i leccos přijmout, co by jinak bylo nepřijatelné. Ale opět, jen ten kdo něco takového prožil, ví, o čem mluvím. Jinak se vám - kteří jste přesvědčeni o opaku - toto může zdát jako fantasmagorie.

Judyna napsal(a):

keito napsal(a):

Myslíš, že tím, že člověk věří (v mém případě je přesvědčen), že se znovu a znovu inkarnujeme, že za tím je touha po nesmrtelnosti? O, nikoli. Spíš díky tomu člověk lépe pochopí, proč se mu děje to či ono a co se od něj chce ;) ... Víš, já jsem byla celý život zarytý skeptik a racionalista, který věřil jen tomu,  co si mohl ověřit některým ze svých smyslů, leč stalo se mnohé, co mě přesvědčilo - opravdu přesvědčilo :dumbom: , že je tomu jinak. A teď už VÍM a díky tomu se mi líp i žije :) . Proto mám velké pochopení pro ty, kdož to mají - alespoň v tomto momentě  - jinak. ;)

Ale ne, vůbec si nic nemyslím. Jen jsem nahlas přemýšlela, protože o tom nic nevím.

OK. Jsem ráda, že jsme schopny komuniovat bez emocí, byť máme každá názor jiný. Děkuji. :)

keito napsal(a):

Ono je to tak, že to co chceme vidět, to vidíme a důkazy pro své přesvědčení vidíme všude kolem sebe. To se ale odehrává na úrovni podvědomí, podvědomě si nastavíme jakýsi filtr svého vnímání... a pak se vlastně víc a víc utrvzujeme v tom, že máme pravdu....Teda tohle není z mé hlavy, takhle opravdu všichni "fungujeme" .... A co se tejče Bible, tak ta je značně zcenzurovaná, původně tam bylo i něco o reinkarnacích, ale bylo to...teď nevím v jakém roce -  z Bible odstraněno, aby se to hodilo do krámu církvím ;-).....Takže tu bych nebrala v tomhle směru jako směrodatnou.... A co mě docela překvapilo, že tady na duchovním fóru je tolik lidí, kteří v reinkarnaci nevěří. Docela by mě zajímalo, čemu že vlastně věří ;-).

A proč bychom měli věřit zrovna na reinkarnaci? Vždyť je tolik oblastí, které se nějakým způsobem duchovna dotýkají. A jinak souhlasím s chlapem, že "duchovno" je velice široký pojem.

keito napsal(a):

Judyna napsal(a):

Já věřím na to, že se "něco" táhne rodovými liniemi - buď nějaké zatížení nebo vyjímečné schopnosti. Ale to jsou geny.

S touhle částí souhlasím. Určitě tohle všechno se do našeho života promítá....
A s tím dalším nesouhlasím. Myslíš, že tím, že člověk věří (v mém případě je přesvědčen), že se znovu a znovu inkarnujeme, že za tím je touha po nesmrtelnosti? O, nikoli. Spíš díky tomu člověk lépe pochopí, proč se mu děje to či ono a co se od něj chce ;) ... Víš, já jsem byla celý život zarytý skeptik a racionalista, který věřil jen tomu,  co si mohl ověřit některým ze svých smyslů, leč stalo se mnohé, co mě přesvědčilo - opravdu přesvědčilo :dumbom: , že je tomu jinak. A teď už VÍM a díky tomu se mi líp i žije :) . Proto mám velké pochopení pro ty, kdož to mají - alespoň v tomto momentě  - jinak. ;)

Protože v tom momentě byli někdy všichni a každý je na té cestě jinak daleko a duše se stále učí a jde dál. Takhle to vnímám já.

keito napsal(a):

Judyna napsal(a):

keito napsal(a):

Myslíš, že tím, že člověk věří (v mém případě je přesvědčen), že se znovu a znovu inkarnujeme, že za tím je touha po nesmrtelnosti? O, nikoli. Spíš díky tomu člověk lépe pochopí, proč se mu děje to či ono a co se od něj chce ;) ... Víš, já jsem byla celý život zarytý skeptik a racionalista, který věřil jen tomu,  co si mohl ověřit některým ze svých smyslů, leč stalo se mnohé, co mě přesvědčilo - opravdu přesvědčilo :dumbom: , že je tomu jinak. A teď už VÍM a díky tomu se mi líp i žije :) . Proto mám velké pochopení pro ty, kdož to mají - alespoň v tomto momentě  - jinak. ;)

Ale ne, vůbec si nic nemyslím. Jen jsem nahlas přemýšlela, protože o tom nic nevím.

OK. Jsem ráda, že jsme schopny komuniovat bez emocí, byť máme každá názor jiný. Děkuji. :)

Určitě.:storstark:

Judyna napsal(a):

keito napsal(a):

Ono je to tak, že to co chceme vidět, to vidíme a důkazy pro své přesvědčení vidíme všude kolem sebe. To se ale odehrává na úrovni podvědomí, podvědomě si nastavíme jakýsi filtr svého vnímání... a pak se vlastně víc a víc utrvzujeme v tom, že máme pravdu....Teda tohle není z mé hlavy, takhle opravdu všichni "fungujeme" .... A co se tejče Bible, tak ta je značně zcenzurovaná, původně tam bylo i něco o reinkarnacích, ale bylo to...teď nevím v jakém roce -  z Bible odstraněno, aby se to hodilo do krámu církvím ;-).....Takže tu bych nebrala v tomhle směru jako směrodatnou.... A co mě docela překvapilo, že tady na duchovním fóru je tolik lidí, kteří v reinkarnaci nevěří. Docela by mě zajímalo, čemu že vlastně věří ;-).

A proč bychom měli věřit zrovna na reinkarnaci? Vždyť je tolik oblastí, které se nějakým způsobem duchovna dotýkají. A jinak souhlasím s chlapem, že "duchovno" je velice široký pojem.

Nikdo v ní věřit nemusí, jen že prostě existuje ;) ...a že duchovno je široký pojem? Souhlas. Taky netvrdím, že je jenom o té reinkarnaci, jen že mě překvapilo, že tu lidi přes tolik důkazů, kterých je fakt v dnešní době nepřeberno,  o ní pochybují.  Fakt jsem tím nemyslela nic jiného. Vím, že každý jsme jiný, každý máme jinou cestu, jiné nasměrování, takže jak jsem už psala, není všem dnům konec. Třeba někdo z těch, kteří jsou přesvědčeni v této chvíli o opaku, dojdou životem k přesně opačnému názoru... Anebo ne.

LENNNA napsal(a):

keito napsal(a):

Judyna napsal(a):

Já věřím na to, že se "něco" táhne rodovými liniemi - buď nějaké zatížení nebo vyjímečné schopnosti. Ale to jsou geny.

S touhle částí souhlasím. Určitě tohle všechno se do našeho života promítá....
A s tím dalším nesouhlasím. Myslíš, že tím, že člověk věří (v mém případě je přesvědčen), že se znovu a znovu inkarnujeme, že za tím je touha po nesmrtelnosti? O, nikoli. Spíš díky tomu člověk lépe pochopí, proč se mu děje to či ono a co se od něj chce ;) ... Víš, já jsem byla celý život zarytý skeptik a racionalista, který věřil jen tomu,  co si mohl ověřit některým ze svých smyslů, leč stalo se mnohé, co mě přesvědčilo - opravdu přesvědčilo :dumbom: , že je tomu jinak. A teď už VÍM a díky tomu se mi líp i žije :) . Proto mám velké pochopení pro ty, kdož to mají - alespoň v tomto momentě  - jinak. ;)

Protože v tom momentě byli někdy všichni a každý je na té cestě jinak daleko a duše se stále učí a jde dál. Takhle to vnímám já.

Já bych šla ještě dál.
I ten, který si myslí, že je na této cestě dál než ostatní, se může mýlit a být na samém počátku. A pochopení pro lidi s jiným názorem či pohledem na cokoliv bychom měli mít všichni.
(Myslím to obecně, nenarážím na Keito)

Judyna napsal(a):

LENNNA napsal(a):

keito napsal(a):

S touhle částí souhlasím. Určitě tohle všechno se do našeho života promítá....
A s tím dalším nesouhlasím. Myslíš, že tím, že člověk věří (v mém případě je přesvědčen), že se znovu a znovu inkarnujeme, že za tím je touha po nesmrtelnosti? O, nikoli. Spíš díky tomu člověk lépe pochopí, proč se mu děje to či ono a co se od něj chce ;) ... Víš, já jsem byla celý život zarytý skeptik a racionalista, který věřil jen tomu,  co si mohl ověřit některým ze svých smyslů, leč stalo se mnohé, co mě přesvědčilo - opravdu přesvědčilo :dumbom: , že je tomu jinak. A teď už VÍM a díky tomu se mi líp i žije :) . Proto mám velké pochopení pro ty, kdož to mají - alespoň v tomto momentě  - jinak. ;)

Protože v tom momentě byli někdy všichni a každý je na té cestě jinak daleko a duše se stále učí a jde dál. Takhle to vnímám já.

Já bych šla ještě dál.
I ten, který si myslí, že je na této cestě dál než ostatní, se může mýlit a být na samém počátku. A pochopení pro lidi s jiným názorem či pohledem na cokoliv bychom měli mít všichni.
(Myslím to obecně, nenarážím na Keito)

Souhlas.  A i když to nebylo myšleno na mě ;), protože já si fakt nemyslím, jeslti jsem na cestě blíž nebo dál, protože jsem jen "jinde", tak vím, že se mi může stát něco, co mě pošoupne v mém vnímání úplně jinam. A takhle to máme všichni bez rozdílu. Jsem přesvědčená, že  život je vývoj, cesta ...a nikdo z nás neví, kam nás život zavane a co z toho vyplyne.

... ..."A jesltiže se tě to dotklo nebo vytočilo, což je vidět ze tvé reakce, zase vypovídá něco o tobě..."

Nedotklo. Jen jsem napsala svůj názor. Tak jestli se to dotklo tebe..., atd.;)

rina napsal(a):

... ..."A jesltiže se tě to dotklo nebo vytočilo, což je vidět ze tvé reakce, zase vypovídá něco o tobě..."

Nedotklo. Jen jsem napsala svůj názor. Tak jestli se to dotklo tebe..., atd.;)

No, co k tomu dodat? Jen, že vyjádření pouhého názoru vypadá jinak. Ale nechci a nebudu se s tebou dohadovat. Jen ty sama víš, co s tebou moje řádky udělaly, jak ses při jejich čtení cítila. A tím bych jakékoli další dohadování ukončila. Howgh:)

keito napsal(a):

...mě překvapilo, že tu lidi přes tolik důkazů, kterých je fakt v dnešní době nepřeberno,  o ní pochybují...

Dnes většina lidí pochybuje o mnoha věcech, o kterých je spousta důkazů. Překvapivé to není právě proto že na té cestě k poznání a pochopení smyslu života platí že "co nás nezabije to nás posílí"...
A také to že "kdo hledá, najde"...

Myslím, že říct si, že "už jsem našel", je dost zpátečnické...

keito napsal(a):

...vyjádření pouhého názoru vypadá jinak...A tím bych jakékoli další dohadování ukončila. Howgh:)

Já se nedohadovala...:kapitulation:

Dnes většina lidí pochybuje o mnoha věcech, o kterých je spousta důkazů.
To je pravda. Dokonce snad v dnešní době někteří tvrdí, že Země je placatá :co: a to zcela vážně.

rina napsal(a):

keito napsal(a):

...mě překvapilo, že tu lidi přes tolik důkazů, kterých je fakt v dnešní době nepřeberno,  o ní pochybují...

Dnes většina lidí pochybuje o mnoha věcech, o kterých je spousta důkazů. Překvapivé to není právě proto že na té cestě k poznání a pochopení smyslu života platí že "co nás nezabije to nás posílí"...
A také to že "kdo hledá, najde"...

Samozřejmě, že ne všechno, o čem slyšíme, co vidíme, nemusí být pravda. Ale těch důkazů je opravdu hodně, stačí se jen porozhlédnout. Ale když někdo nechce vidět nebo ho to nezajímá - jakože na to má taky každý právo -  tak neuvidí nic...Jak by taky mohl??? .... Ale pak je tu zásadní věc, když si něco prožiješ na vlastní kůži, to už ti nikdo nevezme. Proto si dovoluji psát o tom, jak to vidím já a čemu - v této chvíli - věřím.

rina napsal(a):

Myslím, že říct si, že "už jsem našel", je dost zpátečnické...

TAhle věta je myšlena na koho???

keito napsal(a):

rina napsal(a):

Myslím, že říct si, že "už jsem našel", je dost zpátečnické...

TAhle věta je myšlena na koho???

No na všechny, co si to myslí. :kapitulation:

Judyna napsal(a):

To je pravda. Dokonce snad v dnešní době někteří tvrdí, že Země je placatá :co: a to zcela vážně.

Taky jsem to viděla, nejvíc se mi líbílo jejich vysvětlení, jak je možné, že když dojdou "na konec", nespadnou někam do vesmíru. Vysvětlení podle nich je prosté, je to prej jako ve hře "pac-man". Objeví se "na druhé straně". Úsměvné. Ale vzhledem k tomu, že neznám celou jejich filozofii, tak se směju jenom pod fous...

rina napsal(a):

keito napsal(a):

rina napsal(a):

Myslím, že říct si, že "už jsem našel", je dost zpátečnické...

TAhle věta je myšlena na koho???

No na všechny, co si to myslí. :kapitulation:

OK :)

keito napsal(a):

sám život mě nasměroval jiným směrem a dneska už to není o víře, ale o přesvědčení. Protože když si člověk prožije něco na vlastní kůži, tak už to o nějaké "víře" fakt není

Jasně, já ti rozumím. Jenom mám úplně opačný přístup k faktům, pro mě, když je názor/přání/pocit/prožitek v rozporu s fakty, tak platí fakta a prožitek je chybně :-)

keito napsal(a):

Ale pak je tu zásadní věc, když si něco prožiješ na vlastní kůži, to už ti nikdo nevezme. Proto si dovoluji psát o tom, jak to vidím já a čemu - v této chvíli - věřím.

Myslím, že toto taky není důvodem říct si: Už jsem našel.

Na vlastní kůži jsem si 15 let prožívala, že dlužné výživné je nevymahatelné, a přesto je to dnes jinak. (Vím, že pro tebe je to malicherné vysvětlení, ale je velmi reálné!, není to cestování časem ani z dělohy do dělohy, ale systém je stejný. Neprožils, neuvěříš, a je to pravda pravdoucí!)
Mnozí mají jistě podobné, neopakovatelné, nepřenosné a neuvěřitelné zkušenosti, a nemys exlím, že by je to přesvědčilo o tom, že "přes toto nejede vlak". :rodna:

normální chlap napsal(a):

keito napsal(a):

sám život mě nasměroval jiným směrem a dneska už to není o víře, ale o přesvědčení. Protože když si člověk prožije něco na vlastní kůži, tak už to o nějaké "víře" fakt není

Jasně, já ti rozumím. Jenom mám úplně opačný přístup k faktům, pro mě, když je názor/přání/pocit/prožitek v rozporu s fakty, tak platí fakta a prožitek je chybně :-)

Taky s tebou souhlasím. Kdyby šlo o jeden nějaký prožitek, ten by mě taky nepřesvědčil a nezměnil můj náhled na život jako takový se vším, co s tím souvisí... Na to jsem byla moc velký skeptik a racionalista ;) Jenže v mém případě nejde jen o nějaký jeden prožitek, ale o to, co jsem během uplynulých téměř dvaceti posledních let prožila. A že toho bylo hodně. A jen podotknu, že jsem o nic z toho neprosila, nic z toho jsem si fakt nepřála. Naopak většinu z toho jsem odmítala, bránila jsem se. Odmítala jsem tomu porozumět a hlavně to přijmout. Leč dělo se tak i přes můj odpor.  Proto mám  to svoje přesvědčení fakt svým životem a prožitky dá se říct vyfutrované.... Ale chápu, že kdo nic z toho nezažil, nemusí..ani nemůže mi věřit. Já bych taky nevěřila, být na vašem místě :P (pokus o vtip)

rina napsal(a):

keito napsal(a):

Ale pak je tu zásadní věc, když si něco prožiješ na vlastní kůži, to už ti nikdo nevezme. Proto si dovoluji psát o tom, jak to vidím já a čemu - v této chvíli - věřím.

Myslím, že toto taky není důvodem říct si: Už jsem našel.

Takže se to vrátilo zase ke mně? A máš pocit, že jsem tady někde tvrdila, že jsem "už" našla? Prosím přečti si moje příspěvky, co jsem tu napsala. Stále tvrdím, že to, co dneska vím a o čem jsem přesvědčená, se může za čas změnit, posunout mě to úplně někam jinam....

rina napsal(a):

Na vlastní kůži jsem si 15 let prožívala, že dlužné výživné je nevymahatelné, a přesto je to dnes jinak. (Vím, že pro tebe je to malicherné vysvětlení, ale je velmi reálné!, není to cestování časem ani z dělohy do dělohy, ale systém je stejný. Neprožils, neuvěříš, a je to pravda pravdoucí!
Mnozí mají jistě podobné, neopakovatelné, nepřenosné a neuvěřitelné zkušenosti, a nemyslím, že by je to přesvědčilo o tom, že "přes toto nejede vlak". :rodna:

Určitě to tvoje není nic malicherného. Ale přijde mi, že pleteš hrušky s jablkama...

2x

normální chlap napsal(a):

keito napsal(a):

sám život mě nasměroval jiným směrem a dneska už to není o víře, ale o přesvědčení. Protože když si člověk prožije něco na vlastní kůži, tak už to o nějaké "víře" fakt není

Jasně, já ti rozumím. Jenom mám úplně opačný přístup k faktům, pro mě, když je názor/přání/pocit/prožitek v rozporu s fakty, tak platí fakta a prožitek je chybně :-)

Ano. Ono velice záleží na tom, jak k tomu člověk přistupuje, jak si prožitek či situaci vyhodnotí.
Já jednou byla také svědkem "něčeho", zprvu jsem si myslela, že jsem se asi zbláznila, že to není normálně vysvětlitelné. A ono bylo. Stačilo si jen zjistit pár věcí okolo. Ale v té chvíli, kdy jsem tomu byla přítomna, byla to emocionálně vypjatá situace, se to jevilo "nadpřirozeně".
A je víc takových zážitků, jen tento byl nejsilnější. Ale i já hledám spíš fakta, ovšem s tím, že připouštím, že možná existují i věci mimo chápání.

keito napsal(a):

...Prosím přečti si moje příspěvky, co jsem tu napsala...
Ale přijde mi, že pleteš hrušky s jablkama...

No to je právě ono, proč si je nepřečtu.
Naopak, máš odvahu napsat ty sem, do "duchovního", co jsi tak zásadního prožila ty, že sem tak odhodlaně házíš jeden příspěvek za druhým?

Ale jo, existují věci mimo lidské chápání. Třeba Navierova-Stokesova rovnice :) Ale nenapadlo by mě o ní říkat, že je nadpřirozená :D

normální chlap napsal(a):

Ale jo, existují věci mimo lidské chápání. Třeba Navierova-Stokesova rovnice :) Ale nenapadlo by mě o ní říkat, že je nadpřirozená :D

Ano. Každý si vybere podle svého uvážení, čemu se chce věnovat. Pak si hledá/nehledá info, které mu vyhovuje...

normální chlap napsal(a):

Ale jo, existují věci mimo lidské chápání. Třeba Navierova-Stokesova rovnice :) Ale nenapadlo by mě o ní říkat, že je nadpřirozená :D

Někomu může znít nadpřirozeně i slovo rovnice :gloria:

:P Rovnice rovná se cosi neznámého!:co:

Andreo, zkus si jich pár vypočítat. :D Vrátíš se na chvíli do pubertálních let a začne tě to bavit (to počítání). ;)

rina napsal(a):

keito napsal(a):

...Prosím přečti si moje příspěvky, co jsem tu napsala...
Ale přijde mi, že pleteš hrušky s jablkama...

No to je právě ono, proč si je nepřečtu.
Naopak, máš odvahu napsat ty sem, do "duchovního", co jsi tak zásadního prožila ty, že sem tak odhodlaně házíš jeden příspěvek za druhým?

Kdo hledá najde, nebo spíš Kdo chce najít, najde. Protože jestliže jsme nějak nasměrovaní a "podvědomě" něco vidět nechceme, tak to nevidíme, byť na to koukáme...a naopak ;). TAk to prostě je....  Mimochodem máš to přímo před očima :P
P.s. A možná by nezaškodilo položit sama sobě otázku, co tě na mně a na mých komentářích tak dráždí? :co:

vrabčák napsal(a):

Andreo, zkus si jich pár vypočítat. :D Vrátíš se na chvíli do pubertálních let a začne tě to bavit (to počítání). ;)

Hele, já právě zjistila, že to jde se mnou asi z kopce. Já vím, že jsem tady k té rovnici včera psala příspěvek - na ten i reaguješ, ale sakra, kde je ten můj příspěvek? Já už jsem z těch "rozsypaných čajů" tak zblblá, že už mažu i sama sebe? :rolleyes: Asi potřebuju dovolenou !

PS : jdu si zkusit vypočítat nějakou rovnici.

Taky jsem se divila,  na co vrabčák reaguje.

Hodně jsi tu Keito hovořila o reinkarnaci a plánu duše. Líbilo se mi tvé vysvětlení, že ohledně reinkarnace už to vlastně není víra, ale jistota přesvědčení. Vím přesně, jak to myslíš. Když člověk roky hledá význam určitých pohnutek a událostí, ale nic mu nedává smysl. Přečte mezitím stohy knih, ale žádné rozuzlení situace v nich nenalezne. A pak se jednou podívá odjinud, ne proto, že by tomu snad uvěřil, ale prostě jen ze zoufalství, aby něco nevynechal a nepřehlédl tak důležitý aspekt, který by se mohl vztahovat k věci. A v tom okamžiku, kdy to udělá, kdy se prostě jen hypotheticky podívá na událost z jiného úhlu, tak všechno do sebe najednou zapadne. A to, co se zprvu zdálo jen kuriosním abstraktem, začne nabývat tvaru i formy, a čím více ony právě vznikající možnosti člověk zkoumá ze všech stran, tím jasněji vidí výsledek jako jediné možné vysvětlení. Tehdy člověk pozná, že je to skutečnost. Nevěří tomu, ale ví to. Stane se to pro něj skálopevnou jistotou.

Takže, co se týče reinkarnace, s tebou naprosto souhlasím. Jiný postoj ale mám k onomu „plánu duše“. Ano, když jsem byl mladší, slýchával jsem mnohé přednášející o něm takto hovořit, což mne udivovalo, ale věřil jsem, že ví, o čem mluví a považoval své pochyby za nedostatečnou znalost věci, ještě jsem nepronikl tak hluboko jako oni. Alespoň to jsem si myslel. Vždycky mi ale tento způsob uvažování byl divný a jakoby šel proti srsti. Duše, která vytvoří tak důmyslný plán, že ačkoli my jí vůbec nenasloucháme, protože všechny vnitřní hlasy překřičí naše jáství, přesto nakonec po nesčetných peripetiích v nás prosadí svoji vůli.

Slyšíte tu disonanci?.. Už jak to píšu, tak to na mě křičí, jaká je to pitomost. Duše přece nic neprosazuje, nijak se nevtírá, je jen tichým svědkem našich činů. Tak jakýpak plán?! Dobrá, třeba jsem to špatně verbálně pojal a jenom nás tichým hlasem ponouká a nabádá k naší nápravě. Jenomže ani tak tomu není. Duše nikoho nesoudí a neponouká k něčemu lepšímu, neboť je s námi, je v nás a je účastna toho, co se právě děje. Není nad věcí, jako že ona ví, a my dosud víme prdlajs, ale všechno prožívá s námi, naše objevování i všechna selhání, prostě je esencí nás samých.

Tak tedy odjinud. Co se vlastně stane po smrti?.. Duše prochází bardem, s tím nelze než souhlasit, a Tibetská kniha mrtvých nám přesně vysvětluje, k jakým procesům přitom dochází. A někde tam, během těch čtyřiceti dnů, kdy vlastně jen utíkáme a prcháme sami před sebou, se rozhodne o našem příštím vtělení. My sami si ho vybereme podle toho, který svět nás upoutá. Může přitom naše duše do toho mluvit? Ano, může. Ve světlých okamžicích, které se projevují především v počátcích, má totiž možnost překročit hranici času a prostoru. Respektive jimi není poutána. A tak se docela snadno může podívat, jak to vlastně celé dopadne. Odtud pochází i ona úžasná biblická věta: „Viděl jsem tě ve tvé slávě“. Vstoupí tam a podívá se, odkud se tam vlastně dostala. Žádný plán, jen vidí cestu, která vede k našemu uskutečnění. A je jedno, jaká je. Jestli vede pomalým sebezdokonalováním až nahoru, anebo peklem našich představ k opětnému seberoztříštění znovu a znovu, kdy nakonec po mnoha zrozeních k nám úplně dobitým, vyčerpaným a poníženým promluví nějaký pocestný a jeho slova se nám zaryjí pod kůži, až nakonec způsobí naše osvícení. Je to cesta. Lhostejno jaká, ale vede k cíli. A tuhle vzpomínku, kdy viděla, si pak duše s sebou nese na zem. A to je všechno.

Ona nás neponouká, neformuje a nevede, jenom nás znovu a znovu utěšuje, protože ví.

Ještě k samotnému tématu, abych nebyl tak zcela mimo mísu:

Když to přijmeme a dokážeme celou událost zahrnout svou positivní myslí. Jinak nás prožité trauma naopak srazí na zem do prachu cesty a nebudeme schopni jít dál. Tedy v těch vyhrocených situacích. V méně významných případech nás to "jenom" frustruje.

A proto nás právě duše utěšuje, abychom nakonec přeci jen zvolili prvý případ. Jinak se zasekneme na mnoho, mnoho let.

AndreaP. napsal(a):

vrabčák napsal(a):

Andreo, zkus si jich pár vypočítat. :D Vrátíš se na chvíli do pubertálních let a začne tě to bavit (to počítání). ;)

Hele, já právě zjistila, že to jde se mnou asi z kopce. Já vím, že jsem tady k té rovnici včera psala příspěvek - na ten i reaguješ, ale sakra, kde je ten můj příspěvek? Já už jsem z těch "rozsypaných čajů" tak zblblá, že už mažu i sama sebe? :rolleyes: Asi potřebuju dovolenou !

PS : jdu si zkusit vypočítat nějakou rovnici.

Andrejko, asi jsi tu svou původní opravdu smazala. ;) Nejspíš ti slovo rOvNiCe připadalo jako rozsypaný čaj. :co: Ve zprávě stálo asi to, že se váš syn připravuje na přijímačky, v důsledku čehož jsou všechny plochy v bytě pokryté papíry s rovnicemi. Díky tomu jsem si vybavila, jak jsem si, když bylo potomstvo v 8. a 9. tř., po letech zkusila pár úprav výrazů (nebo tak nějak) a rovnic o dvou neznámých a opravdu mě to bavilo. :D Trochu mi to připomínalo luštění křížovek. Jeden (jedna) ani netuší, na co všechno má talent. :lol:

Tak mě by teď luštění rovnic zabilo. Zvlášť proto, že jsem za celý život nepřišla na to, k čemu většině lidí jsou...

A já myslela, že tě matika baví.
Při řešení náročnějších slovních úloh (ze života ;)) je celkem praktické uchýlit se k rovnicím. Každý z geniálních matematiků samozřejmě zvolí svůj neotřelý postup, který jim nejméně 4. kosmickou rychlostí proběhne hlavou, a nemusí tedy počítat mechanicky pomocí rovnic. :P

No však jo, ale taková ta logická, ne mechanické počítání podle vzorců. Když jsme se to učili, nebyl to problém, ale zapomněla jsem to. I když, při šití hodně využívám geometrii. No a za pomoci násobilky v kombinaci se znalostí střihů jsem jednou pomohla kamarádce vyhrát soutěž, výhra měla 6 číslic.

Keito z mého osobního pohledu skrze zkoumání a zkušenosti nemohu plán duše uznat.
Duši vnímám jako Vědomí kterém je více či měrné vědomé. Čím méně veďomé Vědomi ( energie chceš-li ) které když je odděleno od tělesné schránky a teda fyzického bytí ,tím hůře zvládá vědomě určovat proud kterým je unášeno do zrození- reinkarnace. Nezapomeňte taky že v tom co se po smrti děje ,hraje roli především i karma která jako příčina a následek jde ruku v ruce jako paměť  s tím proudem vědomí které je spíše nevědomé.
Pouze velice Vědomé bytosti dokáží po smrti vědomě rozpoznávat proud neboli cestu zrození nebo i nezrozeni.

Představ si to jako kdyź obyčejný člověk spí a zdá se mu sen který v té chvíli kdy sní nerozpoznáva jako sen, nedokáže ho určovat, měnit a plánovat jeho další dění. Prostě pluje proudem který nedokáže určovat, ovládat.
Je to připodobnění jak je Vědomí a nevědomí ( jak za života ) tak i po smrti důležité. Stejně tak jako jinak žije život člověk vědomý člověk nevědomý, stejně tak se to táhne dál i po opuštění těla.
Z toho důvodu není schopen nic plánovat. Ale karma nese otisk. A vědomí souvisí se vším ,jako třeba i s tím jak bytost ve zrození dokáže žívot přijímat a neházet si dál zase klacky pod nohy. S tím souvisí i přísloví které si uvedla.
Nevím jestli Ti to bude srozumitelné ale prikládám to k zamyšlení. :)

rina napsal(a):

No však jo, ale taková ta logická, ne mechanické počítání podle vzorců. Když jsme se to učili, nebyl to problém, ale zapomněla jsem to. I když, při šití hodně využívám geometrii. No a za pomoci násobilky v kombinaci se znalostí střihů jsem jednou pomohla kamarádce vyhrát soutěž, výhra měla 6 číslic.

Tak to má tvoje kamarádka šikovnou kamarádku. :supr: :D
K sestavení rovnic je samozřejmě logické zapřemýšlení potřeba. Rovnice si musíš podle obsahu slovní úlohy sestavit sama. Ale když těch slovních úloh pak řešíš víc, děláš něco už i mechanicky. :jojo: