Ahoj všem čtenářům.
Rozhodl jsem se (já 25 let, ona 21 let)  zde svěřit s naším problémem, bude to trochu komplikovanější a předem moc děkuji za reakce a rady. S přítelkyní jsem se poznal před třemi lety přes internetovou seznamku. Nejdřív jsme si psali maily, pak se sešli... bylo to úžasné a krásné, dokonce jsme spolu do skály vytesali velký nápis s našimi jmény, srdcem a letopočtem. Měl to být největší důkaz naší lásky. První rok byl úplně v pohodě, vyhovovali jsme si maximálně a doteď si oba myslíme, že jsme jeden pro druhého to co každý z nás hledal. Pomalu ale mezi námi začali vznikat různé rozpory kvůli maličkostem.

Včera, na prvního máje, jsme se rozešli. Seděli jsme na skále a oba jsme brečeli, protože jsme se dobrovolně vzdávali taho nejcennějšího co jsme kdy oba měli. Se slzami v očích a zlomenými srdci jsme to nazvali jako rozchod z rozumu. Oba jsme si řekli, že se stále milujeme a máme se rádi, ale že to takhle nejde dál. A od našeho posledního zamávání trpím a navím co s tím. Nedokážu ji jen tak optustit. Život máme jen jeden a já jsme ho chtěl prožít s ní. Ale tak abychom byli oba štastní.

Do 1.5. jsme spolu chodili něco málo přes tři roky. Ano bydlí u rodičů, já také. Problém je mj. v tom, že moji rodiče se před lety rozvedli a mamka začala věnovat všechnu péči mně a byla to ona, kdo mi umožnil vystudovat vysokou školu, kterou jsem před pár týdny dokončil. Hledání zaměstnání se neobešlo bez velkého nervového vypětí, protože moji velmi špatnou vlastností je nerozhodnost.

Teď tedy ty důvody, proč...
Já jsem se po třech letech nedokázal chovat tak zamilovaně jako nazačátku. Nenosil jsem tak často růži a přestal psát zamilované SMSky. Hrozně bych rád, ale nedokázal jsem to, ale vím, že ona je pro mě vším a že její ztrátu hned tak nerozchodím (a hlavně ji nechci ztratit). V poslední době jsem měl často špatnou náladu, vrčel jsem a byl vztahovačný. Nebyl jsem prostě v pohodě, těch důvodů proč, bylo víc, nejdřiv nervy ve škole, pak nervy se zaměstnáním a pak nervy z otazníku nad naší společnou budoucností a rozporu mezi přítelekyní a mojí mamkou. Když byla na mě nepříjemná ona, často jsem pochyboval, zda je to ta pravá a už jsem neměl sílu ji zlepšovat náladu. Do špatných nálad jsem se pak strhávali vzájemně.

Jaký rozpor? Protože je moje mamka sama, měl jsem vždycky potřebu jí nějak zabavit, bylo mi jí líto, a brali jsme ji třeba na společný výlet, na lyžování atp. Měl jsem za to, že ji má přítelkyně ráda, vždycky si spolu povídaly a ukazovaly si co si koupily nového na sebe. Pavlínka mi ale začala tvrdit, že jsem na mamce závislý a že můj vztah s ní (mamkou) není normální, začala to nazývat dokonce opičí láskou. Jednoho dne jsem takhle na sebe do telefonu zase vrčeli (zpropadené mobily!) a musel jsem si vyslechnout, že jsem nesamostatný ať s tím něco dělám, že se o mě máma moc stará, načež jsem já řekl, tak jí to napiš. Bohužel napsala, ale trošku tvrdým způsobem ve stylu "Vadí mi na Vás, to a to a to..." Já jsem uznal, že něco z toho je pravda a že jsem někde dělal chybu, ale s názorem, že jsem závislý a že mě chce mamka jen a jen pro sebe se ztotožnit nemůžu, protože to není pravda. Chci mít svou rodinu, děti, spokojenou manželku, dům a to samé chce a přeje mi i moje mamka. Na přítelkyni nikdy nežárlila, vždycky ji brala jako vlastní. Mamce je hrozně líto, že ona má být tou příčinou a nechápe to, chtěla pro mě to nejlepší, abych byl spokojený a nikdy mi v ničem nebránila.

Co se týká mého vztahu k mamce, tak ji mám rád jako rodiče. To je přeci něco jiného než milovat přítelkyni. Člověk se přeci nemůže na své rodiče vykašlat, přestat se o ně zajímat. Nedokázal bych to. Moc bych si přál, aby toto pochopila. Mámě jsem se chtěl odvděčit za to, že postavím dům a v něm by měla svoji samostatnou garsonku se vším všudy, kde by mohla být, pokud by si nenašla přítele. Byla by nablízku, ale nijak by nezasahovala do chodu naší domácnosti. Přítelkyni se tento nápad líbil a souhlasila s ním, i za to jsem si ji vážil (ale dával to málo najevo:(  Navíc, babička se vždycky hodí. Přítelkyně mi řekla, že většina jejich kamarádek (22 let) už bydlí se svými kluky, tak ať se osamostatním. Doma bydlíme v 3+1 a já bych byl naopak rád, aby se ona přistěhovala sem, než abychom platili drahý pronájem. Vydělávané peníze bych chtěl při tom spořit na dům, splácet hypotéku. Kdybych si sehnal pronájem, nic by mi z těch peněz na spoření nezbylo, 50 tisíc nevydělávám. Strašně bych chtěl aby si mamka někoho našla, ale bohužel nikam moc nechodí, a přes internet se zatím nikdo nenašel. Přál bych si aby přítelkyně můj užší vztah k ní chápala. Nicméně ten vztah není tak úzký, abych nechtěl mít vlastní rodinu.  Mojím cílem bylo vždy abychom byli všichni štastní a chtěl jsem v rodině dobré vztahy. Nechci žít v rozhádaném prostředí, nechci se dočkat toho, že se mamce začne nadávat a třeba ani neukážou vnoučata, a že by mi zakazovala se s ní bavit.

Co se týká chování mé přítelkyně, tak jsem měl problém především s její velkou žárlivostí a nejprve její náladovostí. To se projevilo asi po 9 měsících vztahu. Brečela, měla deprese, bylo jí špatně. Nejdříve jsem to všechno chápal a snažil se ji uklidňovat, litoval ji, rozveseloval. Takovýchto stavů ale začalo přibývat a začaly vznikat vzpory mezi námi. Stále se mě ptala, jestli nekoukám na nějaké po*no na internetu, jestli si nepíšu s jinými, jestli by se někdy mohla dočkat toho, že pojedu na výlet bez ní. Chtěla být příliš moc se mnou, ale to já s ní také. Neměli jsem ale být tolik spolu svázaní (láska žije z podvýživy a umírá na přesycení...na tom jsme se nedávno oba shodli). Došlo k tomu, že jsem se začal bát říci, že se třeba chci sám projet na kole, nebo že mám nějaký jiný plán než s ní. Ona takové potřeby neměla. Měl jsem obavy, aby ze mě nebyl ušlápnutý podpantoflák a ani bych to nedovolil. V tomhle na sobě ale hodně zapracovala a přestalo jí to vadit. Já jsem se cítil volnější a spokojenější. Ale nepřestal jsem ji milovat, spíše jsem jí byl za to vděčný a více si jí vážil. To období, kdy to z její strany vůči mně nebylo příliš férové, mě ale hodně otupilo.

Jak píši v úvodu, na přítelkyni mi strašně moc záleží, nerad bych o ní přišel i když to tak asi dopadne. Je to strašný, je to moje první holka a chtěl jsem s ní vydržet celý život. Jsem rak, člověk, který má rád pohodu, miluje svoji rodinu. Dohodli jsme se společně i na tom, že bychom měli trávit více času s přáteli, někam s nimi vyrazit, buď společně nebo sami a méně se zabývat hloupostmi. Ačkoli mi do toho mamka vůbec nezasahovala, večer před prvním májem mi řekla, že nechápe, jak jí to přítelkyně mohla napsat, že to vůbec nečekala, že to bylo jako kudla do zad. Mně to že se na to ptala rozčílilo (asi důkaz toho, že jsem sám pochyboval, zda to nebude tak, že mě přítelkyně proti ní poštve), tak jsem přítelkyni hned zavolal, jestli by jí mohla zavolat, aby si to vysvětlily... a bylo zle:(
Chtěl bych, abychom se spolu vrátili a už tyto chyby neopakovali, abych já i ona jsme byli tolerantnější a více chápali druhého, abychom se nedohadovali o blbostech, abychom oba věděli, že ten druhý je pro něj vším, ale abychom se vzájemně nesvazovali, nechali si určitou volnost. Moje představa je taková, že domu budu nosit peníze, budu pomáhat, starat se o dům, o děti, brát rodinu na výlet, sem tam si někam vyrazím sám nebo s kamarády a třeba i jen s mamkou nebo všichni společně. Myslím, že takto to funguje v mnoha domácnostech ke vší spokojenosti.

Chtěl bych abychom byli spolu štastní. Co byste radili? Nepomohla by nějaká psychoterapie, psycholog? Záleži mi na ni a vím, že i jí na mě. Chceme být spolu, ale nechceme rešit už tyto problémy... sami jsme to nezvládli.
Děkuji moc.
Jirka

Tak tenhle román asi moc lidí číst nebude, promiň...

Jirko vzdyt ty ale sam znas odpoved na vas rozchod.Sam to tam pises,nepsal jsi ze ji mas rad,zadne kytky,jen velka naklonost k matce.Laska k rodicum je v poradku ale ne na ukor sveho vztahu.jak to ze ti do vsechno doslo az ted po rozchodu,ale behem vztahu jsi se tim nijak zvlast nezaobiral?Rada na to neni,jen moznost ze kdyz tohle vsechno reknes (nebo ukazes to co jsi sem napsal) sve partnerce tak to pochopi,proresite to,domluvite se na urcitych "pravidlech"  a ona do toho treba pujde jeste jednou.

Jirko, vy jste oba dva asi ještě moc nezkušený. Píšeš, že to je tvoje první holka. Ty máš celý život přesně naplánovaný, ale ono ve skutečnosti je většinou všechno jinak. Ty a Tvoje přítelkyně jste se nedokázali shodnout už na "představě života", jak byste mohli vyřešit nějaký skutečný problém? Necítila se Tvoje přítelkyně svázaná Tvojí představou o životě? Přišlo mi, žes jí postavil před hotovou věc jak si svůj život představuješ. Ona sice souhlasila, ale možná měla jinou představu...

No nevím, ale na mě to taky doost dělá dojem, že si na svojí maminku nezdravě fixovaný. Těžko říct, soudím jenom z toho, co si napsal, ale takový z toho mám pocit...maminka tohle,maminka tamto..a svojí přítelkyni si měl problém poslat i zamilovanou sms a to i přesto, že si moc chtěl. Když si tak moc chtěl, proč si to tedy neudělal ? A další věc, vyzvat svojí přítelkyni ať si to s tvou maminkou vyříká sama, to myslíš jako vážně ? Něco ve stylu "ať se holky poperou" ????? To tě ani nenapadlo, že může mít tvoje přítelkyně v něčem pravdu ???

Nechci se Tě nijak dotknout, ale podle mně jsi na matku opravdu hodně fixovaný a v tomhle Tvou přítelkyni plně chápu. Taky si myslím, že společné bydlení nemůže vyjít - NIKDY! Vždycky budou konflikty, žena si chce zařídit svou domácnost, starat se o svého muže a nechce, aby jim do toho kdokoli zasahoval, takže v tomhle jsem taky za jednou s Tvou bývalou přítelkyní...
Dále jak píšeš o těch smskách a kytkách, to je snad jasné, že po 3 letech vztahu jí nebudeš obden nosit kytky a psát denně zamilované sms!
Jsem stejně stará, jako Tvoje přítelkyně, ale prošla jsem si toho asi víc, hlavně v období 15-17 let. Teď už bych nevyžadovala nosit květiny, psát básničky, atd.
Nejdřív si musíš Ty sám srovnat své vztahy k matce a pak teprve lze něco řešit... To je můj názor!

Z toho, co píšeš, je poznat vázanost na maminku.... přestože ty to tak necítíš. Pramení  sice z tvé vděčnosti , ale vašemu vztahu škodí. Ono to sice vypadá hezky, mít maminku  "zařazenou"  ve svých plánech,  ale bohužel, nefunguje to.
Ty bys měl váš společný život vidět už bez toho, že maminka bude někde poblíž...
Věř, že tato představa je zrádná a obrátí se proti vztahu vás dvou.
Dál-  není na tobě, abys řešil , aby si mamka našla partnera. I kdybys ji měl seberaději..
Pak z tvých plánů do budoucna - nejde moc poznat, jestli jste takové plány tvořili s partnerkou, nebo jsi
jí je "předložil" už hotové..?  Tím chci říct, že JENOM  její souhlas je málo...

To jsou všechno zkušenosti, získané po prožitcích, až moc podobných tvým...
Jenomže se říká, že  zkušenost je nepřenositelná  .....   ale moc, moc bych ti přála, abys nemusel projít vším tím "padáním na hubu",  a pochopil aspoň zčásti.
Pokud bys chtěl, napiš mail, je toho daleko víc, než se dá sem psát.

Já myslím, že pro mě byla na světě jediná správná a nikdy už nikoho takovýho nenajdu. Myslím, že ona tady byla pro mě a já pro ni. Bohužel jsme se s tím nedokázali poprat. Nejprv  udělala chyby ona, pak já. Bude mi strašně moc chybět.

Fixovaný asi jsem, ale zase si nemyslím, že tolik a chtěl bych to změnit. Jenže nevím jak. Přerušit kontakty s mamou, to bych nezvládl, bylo by to nevděčné. Pronajmout byt, by třeba šlo, někde u nás ve městě. Z platu, ale pak moc nezbyde a tak barák by byl v nedohlednu a trpět dalších X let v paneláku, to bych nechtěl.

Navíc mi vadí, že rodinné vztahy budou teď moc narušené a já bych nebyl v pohodě.¨

Objednal jsem nás do poradny, ale už je asi pozdě, nechce jít :(

Mé srdce stále bije pro ní :hjarta: ....

Jirka

Slvinka napsal(a):

Nechci se Tě nijak dotknout, ale podle mně jsi na matku opravdu hodně fixovaný a v tomhle Tvou přítelkyni plně chápu. Taky si myslím, že společné bydlení nemůže vyjít - NIKDY! Vždycky budou konflikty, žena si chce zařídit svou domácnost, starat se o svého muže a nechce, aby jim do toho kdokoli zasahoval, takže v tomhle jsem taky za jednou s Tvou bývalou přítelkyní...
Dále jak píšeš o těch smskách a kytkách, to je snad jasné, že po 3 letech vztahu jí nebudeš obden nosit kytky a psát denně zamilované sms!
Jsem stejně stará, jako Tvoje přítelkyně, ale prošla jsem si toho asi víc, hlavně v období 15-17 let. Teď už bych nevyžadovala nosit květiny, psát básničky, atd.
Myslím, že nejlepším řešením by bylo zkusit na sebe zapomenout, hledat si jiný protějšek, uvidíš, že správných holek není málo!

společné bydlení opravdu málokdy vyjde ať spolu vycházejí sebelíp- to by tvoje přítelkyně musela být puťka, která si nechá všechno líbit, nebude mít na nic svůj názor ( už vůbec ne na vedení domácnosti ) -a  taková určitě není.

Buď si vyber  život s mamkou nebo s partnerkou. Dohromady to nejde.  Já neříkám, že se máš na mamku vykašlat. To v žádném případě. Ale aby s Tebou byla Tvoje partnerka šťastná, tak musí vědět, že je u Tebe na prvním místě. Tvoje mamka není určitě tak stará, aby nemohla mít vlastní život.
Každý by se měl odstěhovat od rodičů, alepoň na čas, osamostatnit se, naučit se postarat sám o sebe, protože pak bude mnohem lepším partnerem pro život.

Jirka25 napsal(a):

Já myslím, že pro mě byla na světě jediná správná a nikdy už nikoho takovýho nenajdu. Myslím, že ona tady byla pro mě a já pro ni. Bohužel jsme se s tím nedokázali poprat. Nejprv  udělala chyby ona, pak já. Bude mi strašně moc chybět.

Fixovaný asi jsem, ale zase si nemyslím, že tolik a chtěl bych to změnit. Jenže nevím jak. Přerušit kontakty s mamou, to bych nezvládl, bylo by to nevděčné. Pronajmout byt, by třeba šlo, někde u nás ve městě. Z platu, ale pak moc nezbyde a tak barák by byl v nedohlednu a trpět dalších X let v paneláku, to bych nechtěl.

Navíc mi vadí, že rodinné vztahy budou teď moc narušené a já bych nebyl v pohodě.¨

Objednal jsem nás do poradny, ale už je asi pozdě, nechce jít :(

Mé srdce stále bije pro ní :hjarta: ....

Jirka

Slvinka napsal(a):

Nechci se Tě nijak dotknout, ale podle mně jsi na matku opravdu hodně fixovaný a v tomhle Tvou přítelkyni plně chápu. Taky si myslím, že společné bydlení nemůže vyjít - NIKDY! Vždycky budou konflikty, žena si chce zařídit svou domácnost, starat se o svého muže a nechce, aby jim do toho kdokoli zasahoval, takže v tomhle jsem taky za jednou s Tvou bývalou přítelkyní...
Dále jak píšeš o těch smskách a kytkách, to je snad jasné, že po 3 letech vztahu jí nebudeš obden nosit kytky a psát denně zamilované sms!
Jsem stejně stará, jako Tvoje přítelkyně, ale prošla jsem si toho asi víc, hlavně v období 15-17 let. Teď už bych nevyžadovala nosit květiny, psát básničky, atd.
Myslím, že nejlepším řešením by bylo zkusit na sebe zapomenout, hledat si jiný protějšek, uvidíš, že správných holek není málo!

Tak to je mi líto, že už s Tebou nechce jít.
Pozměnila jsem potom trochu svůj příspěvek, protože jsem si uvědomila, že to nemusí být s tou současnou konec, ale právě si musíš uvědomit, že dvě ženy se vedle sebe v bytě většinou nesnesou...
Já mám svou "skoro tchýni" taky moc ráda, klidně s ní vyrazím na výlet, na lyžovačku (i když to ona by asi nechtěla), ale nebydlela bych s ní nikdy, ani někde hodně blízko! Chci si vést svůj život a i Tvá matka to musí pochopit...
Zkoušel si se někdy své přítelkyně zeptat, jak si ona sama představuje budoucnost? V 21 už o tom určitě přemýšlela, tak to zkus!!!

Plně souhlasím s elenkou!

Problém je, že já nevím, co přesně je běžný a co ne. Naši se rozvedli a ovoce jejich nepovedeného vztahu uzrává ještě stále dál a dál... Přál jsem si aby přítelkyně s mamkou byli kamarádky a myslel jsem si, že jsou. Bohužel jsem nepochopil, kam až to může vézt. Závidím těm, kteří pochází z úplných rodin a těm spokojeným z neúplných, že jsou tak trochu flegmatici a problémy rodičů házejí za hlavu. Snad se mi to také někdy podaří.

elenka napsal(a):

Buď si vyber  život s mamkou nebo s partnerkou. Dohromady to nejde.  Já neříkám, že se máš na mamku vykašlat. To v žádném případě. Ale aby s Tebou byla Tvoje partnerka šťastná, tak musí vědět, že je u Tebe na prvním místě. Tvoje mamka není určitě tak stará, aby nemohla mít vlastní život.
Každý by se měl odstěhovat od rodičů, alepoň na čas, osamostatnit se, naučit se postarat sám o sebe, protože pak bude mnohem lepším partnerem pro život.

já tě tak trochu chápu, bývalý přítel nikdy nepoznal svýho tátu, kterej mu zemřel když mu byly 3 roky- měla jsem ale problém, že jeho mamka byla naprosto nesnesitelná autoritativní osoba, která mě neměla ráda od doby, kdy zjistila, že její synáček s někým chodí. Došlo to tak daleko, že jsem k nim nemohla na návštěvu když byla matka doma, když jsme navštívili na chatě jeho babičku tak ta nás prosila ať to proboha mámě neříkáme, že nás na její chatě hostila... . Vydržela jsem takové jednání 4 roky, ale když jsem si představila, že by se stala mojí tchyní, šla jsem od toho- vážně to nešlo ač jsem se snažila.

Tak u nás to takhle nebylo. Spíš je asi problém ve mně. Že to moc prožívám :( Jinak mamka, autoritativní není (to spíš je máma přítelkyně), ale je až moc hodná a já ji za to nechci udělat nic ošklívýho... ach jo.

noris napsal(a):

já tě tak trochu chápu, bývalý přítel nikdy nepoznal svýho tátu, kterej mu zemřel když mu byly 3 roky- měla jsem ale problém, že jeho mamka byla naprosto nesnesitelná autoritativní osoba, která mě neměla ráda od doby, kdy zjistila, že její synáček s někým chodí. Došlo to tak daleko, že jsem k nim nemohla na návštěvu když byla matka doma, když jsme navštívili na chatě jeho babičku tak ta nás prosila ať to proboha mámě neříkáme, že nás na její chatě hostila... . Vydržela jsem takové jednání 4 roky, ale když jsem si představila, že by se stala mojí tchyní, šla jsem od toho- vážně to nešlo ač jsem se snažila.

Jinak jsem rád, že si ten "román" alespoň někdo přečetl, a že píšete své názory. Trčím tady v práci a prostě se na nic jinýho nezmůžu...

Jirko, já bych to všechno tak černě neviděla........Nemusíš si vybrat máma nebo přítelkyně. Já bych vždy chtěla obojí (ač už nemám), a kdyby mi dal někdo na výběr, tak naprosto jasně sám vyřešil celou situaci. S takovým člověkem bych žít nemohla, ani prostě nežila. Má jiné hodnoty.

Mně se naopak velice líbí, jak jsi celý dopis formuloval, i když samozřejmě (jak někdo psal)nejde všechno v životě dle plánu, ale opravdu je dobré mít nějaký "dlouhodobý" i krátkodobý plán. Docela souhlasím. I když ve Tvém věku jsem šla do všeho po hlavě, bez rozmyslu a byla lásky "plná".(ani nevíš jak jsem dnes ráda, že mi není těch 25let). I kvalitní je plán bydlení. Smekám. Jen asi opravdu těžko půjde skloubit bydlení nezralé přecitlivělé divenky a tchýně- byť je hodná. Tento typ bydlení je velmi praktický, máte skvělé vyhlídky, ale vyžaduje disciplínu a max. toleranci všech zúčastněných. A vůbec nic nevidím, ani není nic špatného zajistit touto formou rodičům bydlení. Ale zase - striktně vymezená pravidla (nemůže Vám chodit do bytu, kdykoliv atd - viz skvělá Rosůlková v "Já to teda beru šéfe").

Možná je dobře - myslím, že je moc dobře, že si dáte jakousi pauzu na utřídění myšlenek a priorit.

Spousta lidí ve Tvém věku to nemá ani z 1/3 tak srovnané v hlavě jako ty. Jestli jsi závislý na mámě nebo ne těžko odsud posoudíme. Že jí nechceš ublížit je samozřejmé (opak by byl trestuhodný) a že najdeš správnou míru čas pro přítelkyni, čas pro mámu, čas společný, tomu věřím - to musí být. Ale to jde s trochou vkusu a citu zařídit bez problémů - můj názor.

To, co jsi psal o své přítelkyni trošku svědčí o tom, že si moc nevěří, není samostatná a jak říká dr. Plzák - koníček mladých před svatbou by měl být poviný! Je úplně správné, že určitý čas má každý z vás trávit samostatně, či kamarády. A pokud to netoleruje už teď, tak co bude později!!!?? To by asi pro tebe mělo být vážným signálem.

Chtěla jsem toto napsat, páč jsem měla dojem, že dostáváš za uši, když po třech letech nejsi stále stejně zamilovaný, jako první měsíc . Ale to je úplně normální a u každého!!! Ty ji máš rád, měl bys jí to dát najevo, aby si toho byla vědoma, ale určitě k tomu účelu člověk nemusí psát denně 5 zamilovaných SMS a dělat opičárny na Valentýna apod. Naopak vyžadování podobných věcí, nářek a výčitky,  dokonale protějšek znechutí..

Tolik můj názor, možná ti pomůže možná ne.....
Držím ti palce
A.

Ahoj Jirko, musím ti napsat, že podle mě, jak už tady bylo řečeno x-krát, je opravdu asi problém v tobě, v tvé fixaci na matku.
Píšeš- mamka začala věnovat všechnu péči mně...
       - protože je moje mamka sama, měl jsem potřebu nějak jí vždycky zabavit, bylo mi jí líto...
       - strašně bych chtěl, aby si mamka někoho našla....

Nějak z tvého příspěvku cítím pocit nějakého provinění, jako bys snad byl důvodem toho, proč je matka sama, a ty byl povinen se jí odvděčit.
Zeptám se- neopakovala ti matka v dětství často- Zůstala jsem sama kvůli tobě, abych na tebe měla čas, protože kdybych si našla někoho jiného, neměla bych tolik času na tebe?
Působí to na mně, že na matce visíš až nezdravě, jakoby ti dřív vyčítala, že je kvůli tobě sama.

Dál si myslím, že bys měl zajít k psychologovi sám, i bez  přítelkyně. I když se rozejdete napořád. Protože si myslím, že bys měl i v dalším potencionálním vztahu stejné problémy, pokud si o svém vztahu k matce nepromluvíš. Nezlob se, že tě posílám k psychologovi, nevím, co bylo důvodem rozvodu vašich, ale problémy budou začínat někde tady.
Jinak na mě tvůj příspěvek působí dost citlivě, ale něco si někde v podvědomí vyčítáš, jako bys například nesl zodpovědnost za to, že je matka sama- nevím, máš tam taky hodně sebeobviňování. Myslím, že pokud bys svoje problémy neřešil, tak v novém vztahu by se objevily stejné potíže.Psycholog ti totiž přesně řekne a pojmenuje, kde je ta chybička a řekne, co dělat, aby to bylo O.K.

Měj se co nejlíp. Držím palce do života :rock:

Ahoj, děkuji moc za příspěvek. Ne, to mi nikdy neříkala, provinění to není. Ale asi přehnaná zodpovědnost, nevím proč. Táta si našel jinou a dával přednost fotbalu a k tomu ještě TIRák...

Psychologa přeobjednám z partnerské konzultace na individální. A to jsem do toho vkládal naději. Přítelkyně mi na to řekla, že psychologa nepotřebuje, ale na druhou stranu je pravda že vztah k mamce nebyl jediným problémem. Asi se střetávali dva světy, já dost citlivý a ona, zase moc vnitřně přemýšlivá a tak jsme se v každé blbosti moc rejpali. Tak snad pomůže alespoň mně a poradí jak se správně zachovat, abych neublížil. To že mamka zůstala sama bylo jednak její rozhodnutí a jednak problém toho, že není společenská. Já nevim, já ji prostě přeju aby byla šťastná a sám si tím ubližuju.
Jirka

Leila napsal(a):

Ahoj Jirko, musím ti napsat, že podle mě, jak už tady bylo řečeno x-krát, je opravdu asi problém v tobě, v tvé fixaci na matku.
Píšeš- mamka začala věnovat všechnu péči mně...
       - protože je moje mamka sama, měl jsem potřebu nějak jí vždycky zabavit, bylo mi jí líto...
       - strašně bych chtěl, aby si mamka někoho našla....

Nějak z tvého příspěvku cítím pocit nějakého provinění, jako bys snad byl důvodem toho, proč je matka sama, a ty byl povinen se jí odvděčit.
Zeptám se- neopakovala ti matka v dětství často- Zůstala jsem sama kvůli tobě, abych na tebe měla čas, protože kdybych si našla někoho jiného, neměla bych tolik času na tebe?
Působí to na mně, že na matce visíš až nezdravě, jakoby ti dřív vyčítala, že je kvůli tobě sama.

Dál si myslím, že bys měl zajít k psychologovi sám, i bez  přítelkyně. I když se rozejdete napořád. Protože si myslím, že bys měl i v dalším potencionálním vztahu stejné problémy, pokud si o svém vztahu k matce nepromluvíš. Nezlob se, že tě posílám k psychologovi, nevím, co bylo důvodem rozvodu vašich, ale problémy budou začínat někde tady.
Jinak na mě tvůj příspěvek působí dost citlivě, ale něco si někde v podvědomí vyčítáš, jako bys například nesl zodpovědnost za to, že je matka sama- nevím, máš tam taky hodně sebeobviňování. Myslím, že pokud bys svoje problémy neřešil, tak v novém vztahu by se objevily stejné potíže.

Měj se co nejlíp. Držím palce do života :rock:

Jirko, ono s rodičema je to někdy těžký. Rodiče mého přítele jsou 500 km daleko. Byli by nejradši, kdyby jsme se za nimi nastěhovali (táta je těžce nemocný). Ale my to neuděláme a víš proč? Protože máme vlastní život a oni také. My chceme něco vybudovat, už jsme tedy začali, nemůžeme jen tak odejít od všeho a začít žít život rodičů. Zní to asi sobecky, ale nám to tak přijde správné. Rodičům pomáháme, navštěvujeme je. Jestli jeden zůstane sám, postaráme se o něho.

Ahoj, děkuji za povzbuzující mail. Já jsem v podstatě právě dostal na výběr. A jak vyplývá z dalších příspěvků, dostanu na výběr ode všech. S tím plánem bydlení, k tomu jsme došli oba společně, nebylo to tak, že bych to vymyslel já, vzpomínám, že i tu garsonku snad navrhla ona sama a já jsem jí byl za to vděčný. Pravidla by byla samozřejmostí. Co se týká těch hodnot, tak si myslím, že nelze srovnávat přítelkyni a rodiče, každý v mém životě plní zcela jinou funkci. To, že jsem ji vždycky říkal, ať jede s námi, byla chyba. Máma o to ani nestála. Neuvědomil jsem si že je to chyba. Přestávku jsme měli asi tři týdny (po tom konfliktu SMS) a pak nám spolu bylo krásně, těšili jsme se na sebe, velké naděje. Ale vydrželo nám to tak jen tři týdny do včerejška a zase to bylo ve starých kolejích (u rodičů jsme se v té době ale vůbec nenavštěvovali). Já jsem doma dostal dotaz od mamky, proč to přítzelkyně takhle napsala, proč jí to v klidu neřekla a že ji měla ráda, ale teď neví, jestli se u nás jen nepřetvařovala. Mě ten dotaz dost vyvedl z míry a pěkně se vzteknul. Zavolal jsem to pak přítelkyni a chtěl jestli by mamce nezavolala a vysvětlila to, tím jsem to zvoral. Měl jsem být ticho, nic neříkat a časem by se to vyřešilo.

Ale žije se těžko s tím, když víte, že z lidí, které máte rádi si jeden o druhým myslejí něco co není pravda a co se dá rozumně vyřešit.

Co se týká společného bydlení, vidím to kolem sebe hodně často a vše funguje. Nejlepší řešení ale je, nalézt partnera pro mámu, internet v tomto ale jaksi selhává.

Jinak je také pravda, že si přítelkyně moc nevěří, nemá sebevědomí. Já jsem se jí ho ale vždycky snažil zvednout, chválil jsem jí úspěchy ve škole, říkal jak je krásná (opravdu je), nikdy jsem jí nijak nezadupával. Když jsem si ale někdy udělal srandu, dost to brala na sebe... Někde tady ve fórech jsem četl, že malé sebevědomí zpsůsobuje žárlivost. Nebyl ale důvod na mě žárlit, s nikým jsem se nescházel, neschovával mobil, řekl jsem jí všechna hesla od mailů, povolil procházet historii surfování... Jak jsem ale psal, s tím se dost vypořádala a zlepšilo se to. Cítil jsem se pak mnohem líp. I když takový sraz spolužáků a po něm návštěva diskotéky, by byl nepřekonatelný problém. Ale já toto chápu a respektoval bych to. Nemyslím si, že bych neuměl dělat kompromisy.

Dnešní doba internetu a mobilů není dobrá. I když díky internetu jsem tuto moji osudovou lásku potkal. SMSky, maily, mobil, můžeme hned reagovat na cokoliv a bez rozmyslu a píšem věci, které bychom jinak třeba nenapsali, nebo si je lépe promysleli.

Konec pracovní doby se blíží, tak jsem to tady nějak přežil, nic nuedělal... ale co zítra, pozítří... co teď odpoledne...vezmu fichtla :) a vyrazím třeba na Ještěd...

Jirka

:hjarta:

Alenak napsal(a):

Jirko, já bych to všechno tak černě neviděla........Nemusíš si vybrat máma nebo přítelkyně. Já bych vždy chtěla obojí (ač už nemám), a kdyby mi dal někdo na výběr, tak naprosto jasně sám vyřešil celou situaci. S takovým člověkem bych žít nemohla, ani prostě nežila. Má jiné hodnoty.

Mně se naopak velice líbí, jak jsi celý dopis formuloval, i když samozřejmě (jak někdo psal)nejde všechno v životě dle plánu, ale opravdu je dobré mít nějaký "dlouhodobý" i krátkodobý plán. Docela souhlasím. I když ve Tvém věku jsem šla do všeho po hlavě, bez rozmyslu a byla lásky "plná".(ani nevíš jak jsem dnes ráda, že mi není těch 25let). I kvalitní je plán bydlení. Smekám. Jen asi opravdu těžko půjde skloubit bydlení nezralé přecitlivělé divenky a tchýně- byť je hodná. Tento typ bydlení je velmi praktický, máte skvělé vyhlídky, ale vyžaduje disciplínu a max. toleranci všech zúčastněných. A vůbec nic nevidím, ani není nic špatného zajistit touto formou rodičům bydlení. Ale zase - striktně vymezená pravidla (nemůže Vám chodit do bytu, kdykoliv atd - viz skvělá Rosůlková v "Já to teda beru šéfe").

Možná je dobře - myslím, že je moc dobře, že si dáte jakousi pauzu na utřídění myšlenek a priorit.

Spousta lidí ve Tvém věku to nemá ani z 1/3 tak srovnané v hlavě jako ty. Jestli jsi závislý na mámě nebo ne těžko odsud posoudíme. Že jí nechceš ublížit je samozřejmé (opak by byl trestuhodný) a že najdeš správnou míru čas pro přítelkyni, čas pro mámu, čas společný, tomu věřím - to musí být. Ale to jde s trochou vkusu a citu zařídit bez problémů - můj názor.

To, co jsi psal o své přítelkyni trošku svědčí o tom, že si moc nevěří, není samostatná a jak říká dr. Plzák - koníček mladých před svatbou by měl být poviný! Je úplně správné, že určitý čas má každý z vás trávit samostatně, či kamarády. A pokud to netoleruje už teď, tak co bude později!!!?? To by asi pro tebe mělo být vážným signálem.

Chtěla jsem toto napsat, páč jsem měla dojem, že dostáváš za uši, když po třech letech nejsi stále stejně zamilovaný, jako první měsíc . Ale to je úplně normální a u každého!!! Ty ji máš rád, měl bys jí to dát najevo, aby si toho byla vědoma, ale určitě k tomu účelu člověk nemusí psát denně 5 zamilovaných SMS a dělat opičárny na Valentýna apod. Naopak vyžadování podobných věcí, nářek a výčitky,  dokonale protějšek znechutí..

Tolik můj názor, možná ti pomůže možná ne.....
Držím ti palce
A.

Jirka, ja ťa chápem veľmi dobre. Mňa vychovávala len mamka. Máme krásny veľký dom, záhradu. Pred pol rokom som sa vydala, bývame u nás. Ja s manželom máme k dispozícii podkrovie - úplne samostatný byt a mamka prízemie.
Keď sa mám priznať, najradšej by som bola osamote. Aj ke´d mám mamku veľmi rada a som jej za hrozne veľa vďačná, predsa musím robiť kompromisy. Mamka je tiež veľmi dobrý a tolerantný človek, nie je autoritatívna, ale samozrejme má na veci aj svoje názory a koniec koncov je to jej dom. Ale svedomie mi nedovolí nechať ju samú. Nie je na tom zdravotne zle, ale psychicky by to bolo pre ňu ťažké. Ja s manželom by sme sa finčne nikdy nezmohli na taký nadštandard ako máme teraz a tak naše peniaze investujeme do zveľaďovania, dovoleniek, ...
našťastie si manžel s mamkou veľmi dobre rozumejú. No samozrejme niekedy dôjde k výmene názorov, manžel sa totiž totálne nadchol záhradov a s úspechom ju rozkopáva - zavlažovanie, nová koncepcia záhonov, atď, ale nakoniec sa vždy nájde vyhovujúce riešenie. Je to o tolerancii. My musíme občas robiť kompromisy, ale zato to má finančné výhody a som vnútorne spokojná, že je a bude o mamku postarané a manžel našiel spôsob realizácie, ktorý by v paneláku nemal.
Je to o ľuďoch, nakoľko sú schopní a ochotní spolu vychádzať. každý by na takýto model spolužitia nepristúpil. Nanútiť sa to nedá. Musí tam byť v prvom rade vôľa.
Tak nezúfaj. Hľadaj. Určite nájdeš takú, ktorej by sa tvoja predstava páčila. Zvlášť keď je tvoja mamka taká ako popisuješ.

Ano, s tím já souhlasím. Máte to skvělé... to asi naše nikdy nenapadlo, že když se rozvedou, že to nakonec třeba odnese jejich jediný syn. Právě mamka je sama, doufám, že si někoho co nejdřív najde... kdyby oba rodiče žili pohromadě, neřešil bych to a ani já bych nechtěl žít život rodičů. Bohužel je u mě situace trochu složitější, ale snad se to nakonec vyřeší...

elenka napsal(a):

Jirko, ono s rodičema je to někdy těžký. Rodiče mého přítele jsou 500 km daleko. Byli by nejradši, kdyby jsme se za nimi nastěhovali (táta je těžce nemocný). Ale my to neuděláme a víš proč? Protože máme vlastní život a oni také. My chceme něco vybudovat, už jsme tedy začali, nemůžeme jen tak odejít od všeho a začít žít život rodičů. Zní to asi sobecky, ale nám to tak přijde správné. Rodičům pomáháme, navštěvujeme je. Jestli jeden zůstane sám, postaráme se o něho.

Ahoj, děkuji za příspěvek. Ano, to jsme na tom docela podobně. Myslím, že dělat kompromisy dokážu a jsou samozřejmostí. Ano, svědomí = můj problém.
Jak jsem psal, chci bydlet v rodinném domku (25 let v paneláku je dlouhá doba), když teď mám nějakých 15 čistýho, 10 dám za pronájem, který bych platil sám + jídlo + benzín a z peněz nic nezbyde, takhle bych mohl šetřit, případně stavět a přitom splácet hypotéky a půjčky atp.... Moji kamarádi to takhle dělají. Ideální řešení vidím v tom, že když si mamka někoho najde (hledá, ale pravý se zatím neobjevil), přestěhuje se třeba k němu a já zatím zůstanu v bytě a bude se stavět resp. se byt vymění za menší. To je asi tak nejoptimističtější varianta. Spokojenost na všech stranách.

sanyhobby napsal(a):

Jirka, ja ťa chápem veľmi dobre. Mňa vychovávala len mamka. Máme krásny veľký dom, záhradu. Pred pol rokom som sa vydala, bývame u nás. Ja s manželom máme k dispozícii podkrovie - úplne samostatný byt a mamka prízemie.
Keď sa mám priznať, najradšej by som bola osamote. Aj ke´d mám mamku veľmi rada a som jej za hrozne veľa vďačná, predsa musím robiť kompromisy. Mamka je tiež veľmi dobrý a tolerantný človek, nie je autoritatívna, ale samozrejme má na veci aj svoje názory a koniec koncov je to jej dom. Ale svedomie mi nedovolí nechať ju samú. Nie je na tom zdravotne zle, ale psychicky by to bolo pre ňu ťažké. Ja s manželom by sme sa finčne nikdy nezmohli na taký nadštandard ako máme teraz a tak naše peniaze investujeme do zveľaďovania, dovoleniek, ...
našťastie si manžel s mamkou veľmi dobre rozumejú. No samozrejme niekedy dôjde k výmene názorov, manžel sa totiž totálne nadchol záhradov a s úspechom ju rozkopáva - zavlažovanie, nová koncepcia záhonov, atď, ale nakoniec sa vždy nájde vyhovujúce riešenie. Je to o tolerancii. My musíme občas robiť kompromisy, ale zato to má finančné výhody a som vnútorne spokojná, že je a bude o mamku postarané a manžel našiel spôsob realizácie, ktorý by v paneláku nemal.
Je to o ľuďoch, nakoľko sú schopní a ochotní spolu vychádzať. každý by na takýto model spolužitia nepristúpil. Nanútiť sa to nedá. Musí tam byť v prvom rade vôľa.
Tak nezúfaj. Hľadaj. Určite nájdeš takú, ktorej by sa tvoja predstava páčila. Zvlášť keď je tvoja mamka taká ako popisuješ.

víceméně souhlasím s Slvinkou a Elenkou.

Mně třeba představa, že bych se měla přistěhovat do sice velkého bytu, ale s tím, že tam bydlí "skorotchyně" vysloveně děsí. Ta moje je sice fajn, ale nechtěla bych s ní trávit dny i noci v jednom bytě. A naváíc s vyhlídkou na budoucí dům, kde by ona měla "vejminek". Mám pár známých, které si tohle prodělaly a jejich vztahy dost zaskřípaly. Je to sice dobře míněno, ale až na výjimky to nemůže fungovat.

A ano - myslím, žes přítelkyni neměl říkat, aby to tvé mamce znovu vysvětlila. Měls jí to říct ty. Mně osobně by docela ublížilo, kdyby mi partner řekl, že mám jeho mamce vysvětlit, že jsem se nepřetvařovala a že ji mám ráda, ale žít chci s ním a ne s ní. Měla bych za samozřejmé, že on jí řekne, jak to je a že nemám zapotřebí se nepřetvařovat. Kdo by se taky vydržel přetvařovat tři toky!

Ještě bych chtěl napsat něco co zde nazaznělo. Já si přítelkyně velmi vážím, stala se součástí mého já... nevím jak se s tímhle půjde vypořádat, měli jsme společné představy, prožili spoustu krásných chvil a poznali hodně nových míst...  Myslím si, že vztah není jen o zamilovaných SMS, ale když není žádná tak to také není dobré, to je jasný. Jinak já ji mám stále uloženou v mobilu jako "Moje Pavlinka" a mám ji tam tak přes celé ty tři roky, nikdy jsem to nepřepsal a pokud jsem ji oslovoval jménem, vždy uvedenou zdrobnělinou. Na nástěnce její fotky, vystavená přáníčka... musím vypadnout ven. Pak to třeba dopíšu... ahoj. :grater:

Jirko no nevím, moc stavíš svoje plány na tom, že si tvoje maminka někoho najde, odstěhuje se k němu a budou žít happily ever after. Co třeba takhle zkusit domek na hypotéku, nevím kolik vyděláváš, ale šetřit na celou sumu to je na x let a co mezitím provedou ceny nemovitostí nikdo neví.

A co se toho společného bydlení týká...zkus si představit, že bys ty bydlel s tchýní ? Líbí se ti taková představa ?

Taky nechápu, co s tím má společného maminka. Ty bys vpodstatě raději bydlel bez ní (cituji tě: nejlepší řešení ale je nalézt partnera pro mámu), ale jen protože je sama, chceš zůstat bydlet s ní.
Ty nejsi povinen s ní bydlet dál.
Vždyť kdyby ses s partnerkou přestěhoval kamkoli jinam, není problém maminku navštěvovat. Tak často, jak se to bude líbit oběma stranám.

Nechápu, proč je v plánech do budoucna zase maminka. Žiješ svůj vlastní život. Tím neříkám, že by ses měl na ni úplně vybodnout.
Pa

Já jsem to přesně takhle chtěl. Problém je v tom, že jsem školu skončil fakt nedávno a ještě jsem nedostal ani první výplatu  (no, bude to cca 15 čistýho, jsem po škole). Dům na hypotéku určitě chci, šetřit by bylo opravdu na dlouhé lokte.
To že by tam mamka třeba někdy bydlela také nebylo definitivní, třeba někdy... Ne, představa bydlet s tchýní se mi nelíbí, pokud by se nám ale nepletla do života a nikoho jiného by vlasně neměla, zvládl bych to a toleroval, pokud by byla partnerka šťastnější.

Jirka

Tiina napsal(a):

Jirko no nevím, moc stavíš svoje plány na tom, že si tvoje maminka někoho najde, odstěhuje se k němu a budou žít happily ever after. Co třeba takhle zkusit domek na hypotéku, nevím kolik vyděláváš, ale šetřit na celou sumu to je na x let a co mezitím provedou ceny nemovitostí nikdo neví.

A co se toho společného bydlení týká...zkus si představit, že bys ty bydlel s tchýní ? Líbí se ti taková představa ?

Jirko, necitala som rady od druhych, tak neviem, mozno uz Ti to niekto poradil.

Radim Ti jedno, podla mna by to mohlo pomoct. Vytlac vsetko to, co si tu pisal... A daj jej to precitat.
Ak sa nechce stretnut, hod jej to do schranky, pripadne daj niekomu, nech jej to odovzda. Pretoze tak
krasne, ako si to Ty napisal... to je nieco nadherne, si clovek s obrovskym srdieckom!
Urcite ste si vela veci nevyjasnili... domyslali, atd. Daj jej to precitat, radim TI!
A daj vediet, ako zareaguje.

Drzim palce

Zuzana

Ahoj,
děkuji za příspěvek. Moc mě potěšil. Poslal jsem jí adresu této konfery... třeba si to přečte. Jinak jsem se objednal k psychologovi, kam půjdu bohužel sám, ale to snad nevadí. Doma jsem se začal ohrazovat proti věcem co mi vadí, více než minule, tak snad to bude krok správným směrem do budoucna. Určitě ano. Víte, i mě ten užší vztah celkem vadí, ale je to těžký a těžký je se do toho vžít. Je tady taky jedno vlákno "patalogická závislost na matce", ale ta matka co se tam o ní píše je despotická, což není můj případ, myslím si ale, že přítelkyně to viděla právě tak jak se v té dikuzi píše :( Moje mamka mi přeje všechno dobré a chce abych byl šťastný a měl rodinu. Já ji za to, ale nemůžu přestat mít rád a přestat se s ní bavit a občas ji vzít na výlet... ach jo, snad toho dneska udělám víc v práci než včera...
Jirka

engie2 napsal(a):

Jirko, necitala som rady od druhych, tak neviem, mozno uz Ti to niekto poradil.

Radim Ti jedno, podla mna by to mohlo pomoct. Vytlac vsetko to, co si tu pisal... A daj jej to precitat.
Ak sa nechce stretnut, hod jej to do schranky, pripadne daj niekomu, nech jej to odovzda. Pretoze tak
krasne, ako si to Ty napisal... to je nieco nadherne, si clovek s obrovskym srdieckom!
Urcite ste si vela veci nevyjasnili... domyslali, atd. Daj jej to precitat, radim TI!
A daj vediet, ako zareaguje.

Drzim palce

Zuzana

Ale to, že bys tolik nazahrnoval do své budoucnosti maminku neznamená, že bys ji přestal mít rád. To si přece neodporuje.

Jirko25: Je dobře, že máš hezký vztah k mamce, to určitě. Z toho, co jsem si přečetla, mi připadá, že se ale pasuješ do role maminčina rytíře sám. Neříkám, že to je úplně špatně, ale myslím si, že mamka by měla vzít svůj život do vlastních rukou. Najít si zájmy a přátele. Ty jí v tom můžeš pomoct tím, že jí otevřeš oči. Jestli jen sedí doma a čeká, až jí někam vytáhne syn, má hodně malou šanci, že si najde partnera. Možná bude pro ní dobře, když se jí budeš snažit popostrčit jiným směrem. Mamka je dospělá osoba, takže by měla začít žít svůj život bez závislosti na "tom jediném, co jí zbylo - synovi". Možná se mýlím, ale tak to na mě působí.

K Tvému vztahu... Myslím si, že Tvá přítelkyně mohla mít ve spoustě věcí pravdu. Z toho co píšeš, ale hodně chyb dělala ona sama. Začínala si totiž pěstovat závislost na Tobě (trošku druhá maminka). Tady platí totéž- najít si vlastní zájmy, vlastní přátele a vlastní aktivity- prostě nechat toho druhého také někdy dýchat samotného. Ono to pak hodně zlepší vztah muže k ženě. Myslím si, že pokud by se na Tebe s prominutím tolik pořád nelepila, nežárlila by atd. , měl bys třeba najednou i větší chuť jí napsat, že jí miluješ. Ale nediv se, že jí vadilo, že jsi jí nenosil kytky, nepsal tak hezké zprávy atd. jako dřív. Ono to trošku působí jako podraz. Celou dobu se můžeš s kytkama a zprávama přetrhnout a když už jí máš jistou, tak nemáš tu potřebu. To se z pohledu holky těžko chápe. Pokud neví, že to většinou bývá přirozený vývoj a že to neznamená, že už ji nemiluješ, asi se z takové změny cítí zmatená. Proto není od věci jí občas říct, jak jí máš rád. To podle mě každá holka občas potřebuje slyšet.   
Jinak si myslím, že není všem dnům konec a i když to teď určitě odmítáš, máš spoustu času najít si jinou "tu pravou". Důležité je se poučit z chyb a být příště už moudřejší. Ale třeba si všechno vysvětlíte a vrátíte se k sobě. Kdo ví. Chce to vždycky toleranci a malé ústupky na obou stranách.

Ahoj Jirko, to, že budeš žít svůj život bez mamky (případně se odstěhuješ) přece neznamená, že ji máš přestat mít rád nebo že ji snad nemůžeš vzít na výlet! To se přeci nevylučuje.
Jinak mi přijde trochu zvláštní jak "intenzivně" hledáte pro mamku životního partnera. Nechej to na ní! Teď mě napadla taková myšlenka - jaký muž by se chtěl stát partnerem ženy, pro kterou partnera vybírá - nebo pomáhá vybírat její syn?
Ty už máš věk na to, abys žil sám. Já bych byla pro, aby sis to alespoň zkusil.

Ahoj,
souhlasím a nemám snad nic co bych mohl namítnout.
Co se květin týká, myslím, že jsem je nosil více než někteří jiní kluci, cca ob jeden až dva měsíce po celou tu dobu. Vždycky rudou růži. Je ale pravda, že ona mě pozornostmi zahrnovala více než já ji a jak píšeš, potřeboval jsem k tomu mít chuť. Ale je pravda, že to neznamenalo, že ji nemám rád a že ji nemiluju...

Rybička napsal(a):

Jirko25: Je dobře, že máš hezký vztah k mamce, to určitě. Z toho, co jsem si přečetla, mi připadá, že se ale pasuješ do role maminčina rytíře sám. Neříkám, že to je úplně špatně, ale myslím si, že mamka by měla vzít svůj život do vlastních rukou. Najít si zájmy a přátele. Ty jí v tom můžeš pomoct tím, že jí otevřeš oči. Jestli jen sedí doma a čeká, až jí někam vytáhne syn, má hodně malou šanci, že si najde partnera. Možná bude pro ní dobře, když se jí budeš snažit popostrčit jiným směrem. Mamka je dospělá osoba, takže by měla začít žít svůj život bez závislosti na "tom jediném, co jí zbylo - synovi". Možná se mýlím, ale tak to na mě působí.

K Tvému vztahu... Myslím si, že Tvá přítelkyně mohla mít ve spoustě věcí pravdu. Z toho co píšeš, ale hodně chyb dělala ona sama. Začínala si totiž pěstovat závislost na Tobě (trošku druhá maminka). Tady platí totéž- najít si vlastní zájmy, vlastní přátele a vlastní aktivity- prostě nechat toho druhého také někdy dýchat samotného. Ono to pak hodně zlepší vztah muže k ženě. Myslím si, že pokud by se na Tebe s prominutím tolik pořád nelepila, nežárlila by atd. , měl bys třeba najednou i větší chuť jí napsat, že jí miluješ. Ale nediv se, že jí vadilo, že jsi jí nenosil kytky, nepsal tak hezké zprávy atd. jako dřív. Ono to trošku působí jako podraz. Celou dobu se můžeš s kytkama a zprávama přetrhnout a když už jí máš jistou, tak nemáš tu potřebu. To se z pohledu holky těžko chápe. Pokud neví, že to většinou bývá přirozený vývoj a že to neznamená, že už ji nemiluješ, asi se z takové změny cítí zmatená. Proto není od věci jí občas říct, jak jí máš rád. To podle mě každá holka občas potřebuje slyšet.   
Jinak si myslím, že není všem dnům konec a i když to teď určitě odmítáš, máš spoustu času najít si jinou "tu pravou". Důležité je se poučit z chyb a být příště už moudřejší. Ale třeba si všechno vysvětlíte a vrátíte se k sobě. Kdo ví. Chce to vždycky toleranci a malé ústupky na obou stranách.

Hmmm. Jestli to budete chtít dát znovu dohromady, měla by se tyhle věci dovědět. Možná by nebylo od věci, kdybyste si spolu četli knížku Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše. Lépe byste poznali, kdo jak myslí. Je to dobrá knížka, určitě ji doporučuji i Tobě samotnému.

Ahoj,
ne, já jí ho nevybírám! Do toho se opravdu nepletu. Jen jí říkám, ať si někho najde a pomohl jsem jí dříve zadat inzerát na seznamku, teď už si to ale dělá sama. Je ale také pravda, že pořes internet asi cesta nevede. I když v mém případě vedla a našel jsem partenrku jakou jsem hledal a o které snil, pěknou, romantickou, která má ráda přírodu, focení, je citlivá (a to až moc...), byla zklamaná a já ji chtěl přesvědčit o tom, že třeba ne všichni kluci jsou špatní. Její předchozí vztah ji ale poznamenal hodně, měla strach abych nezačal dělat to co ten bývalý a vzniklo z toho napětí, různé obavy i z mé strany. Kdybych byl její první, myslím si, že bychom spolu byli stále a šťastní. Byl to nejbližší člověk, kterého jsem kdy měl, se kterým jsem mohl o čemkoli si promluvit. Neměli jsme mezi sebou žádná tajemství o všem si snažili popovídat. Takových "řešení", ale přibývalo a ubíjelo nás to oba. Psychiatr nepomohl, protože ten předepsal jen prášky a nikdy nešel k jádru věci. Toho navštěvovala přítelkyně, jednou jsem tam s ní byl. Prášky to trochu utlumily, ale i ona sama se trochu změnila. Nechci ale aby to vypadalo, že hledám chyby na ní, mám jich sám dost (náladovost, někdy problém připustit cizí názor - pokud jsem přesvědčen o správnosti mého...).
Jirka

elenka napsal(a):

Ahoj Jirko, to, že budeš žít svůj život bez mamky (případně se odstěhuješ) přece neznamená, že ji máš přestat mít rád nebo že ji snad nemůžeš vzít na výlet! To se přeci nevylučuje.
Jinak mi přijde trochu zvláštní jak "intenzivně" hledáte pro mamku životního partnera. Nechej to na ní! Teď mě napadla taková myšlenka - jaký muž by se chtěl stát partnerem ženy, pro kterou partnera vybírá - nebo pomáhá vybírat její syn?
Ty už máš věk na to, abys žil sám. Já bych byla pro, aby sis to alespoň zkusil.

Děkuji za tip, zkusím někde sehnat...
Jirka

Rybička napsal(a):

Hmmm. Jestli to budete chtít dát znovu dohromady, měla by se tyhle věci dovědět. Možná by nebylo od věci, kdybyste si spolu četli knížku Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše. Lépe byste poznali, kdo jak myslí. Je to dobrá knížka, určitě ji doporučuji i Tobě samotnému.

Držím palečky... :)

Jirko,
nevím, jestli ti to v něčem pomůže, ale...
Mám syna asi v tvém věku. Není jedináček, ale je nejmladší a naše vztahy byly vždycky velice dobré. Kdykoli jem potřebovala, tak mi pomohl (a pomáhá doteď - je schopný v zimě ráno vstát ve tři a přijet se mnou uklízet sníh), případně jsme spolu šli třeba do kina, divadla a tak, ale jednak to nebylo pořád, protože přece jen měl spoustu dalších zájmů a kamarádů, jednak nemá potřebu mi "organizovat" život. Prostě "mami, dělej jak chceš a když budeš potřebovat, pomůžu". Pak si našel přítelkyni, pár měsíců bydleli u nás a teď nedávno se odstěhovali do svého. Přestože jsem s dívenkou vycházela velmi dobře (až netchýňovsky), je pro všechny lepší, že spolu nebydlíme, už třeba jen proto, že každý máme jiný režim (normální pracovní doba, upravená, směny den/noc...), takže jsme se občas rušili navzájem, jednak přece jen "někdo jiný" v bytě způsobí určitou ztrátu soukromí. Takhle se těším, kdy přijdou, popovídáme si a zase jdeme každý po svém.
Jinak tvoje slečna, když jsi s ní začal chodit, byla ještě 18leté "telátko". Z tvého psaní jsem vyčetla, že její předchozí vztah asi nebyl úplně v pohodě, takže se upnula na tebe, ale ve svém věku si prostě neumí představit, že ta první zamilovanost logicky po 3 letech už není tak bláznivá jako na začátku a chtěla by udržet něco, co prostě ve stejné podobě trvat nemůže. Navíc píšeš, že jste před sebou neměli žádné tajemství, všechno jste si vyříkali - nevím, ale trochu toho "tajemna" by mělo zůstat na obou stranách. Tím nemyslím, že byste měli lhát jeden druhému, ale spíš takové to "zítra se s tebou nemůžu vidět, mám naplánovaného něco jiného". To u vás asi nebylo, byli jste pořád spolu a kromě práce nebo školy jste asi neměli nic dalšího kromě jeden druhého. Možná to tak není, ale tak mi to z tvých informací vypadlo. Taky jsi možná moc plánoval. Není to nic špatného, ale taková holčina spíš bude vymýšlet, jaký si pořídí koberec do obýváku v domě, který ještě nestojí, než aby uvažovala o hypotéce na něj. Možná jste měli fakt začít v pronajaté garsonce a poznat se z denního života, než čekat, až bude dům, zahrada, auto a jánevímcoještě a pak do toho růžového snu usednout a doufat, že budete žít šťastně až do smrti. Na takové čekání moc děvčat není, víš. Ty jsi proti ní jasně dospělejší, ona je ještě mládě a spíš by si hrála, což, jak uznáš, se blbě dělá buď s jasně nalinkovaným životem nebo přítelovou maminkou (kdyby ze zlata a hořký čokolády byla) za zády.

Souhlasím s Helenou na 100%! Napsala a vystihla to parádně.

Ahoj,
děkuji za názor Heleny, která mluví ze zkušenosti.
Co se týká další části reakce... pořád spolu jsme v podstatě byli o víkendech. Jeden týden u nás, druhý týden u nich. Stal se z toho stereotyp. Nikdy jsme si nelhali i když by třeba malá lež v některých situacích pomohla, ale moc upřímní jsme byli oba a na kažou maličkost se hned ptali. Nemohl bych říct "zítra se s Tebou nemůžu vidět, mám naplánovaného něco jiného", bez toho aniž bych to specifikoval, i tak by to bohužel vyvolávalo strachy, jednak že si tam někde najdu jinou a nechápala by proč nemůže jet taky, když má volno... hlavním důvodem toho bylo, obava z toho, že bych něco takového mohl udělat někdy v budoucnu až bychom třeba byli manželé. Já jinak mám celou řadu koníčků, víceméně ale neprovozovaných s jinými kamarády. Mé srdce ale navzdory vztahu k mamce patřilo jen ji.
Možná jsem plánoval moc, možná ne, nevím. Myslel jsem, že to tak chce, plánovat, mít jistou budoucnost. Nyní asi oba vidíme, že se plánovat nedá a že to akorát škodí, snad lepší je žít z měsíce na měsíc a maximálně plánovat dopředu jen dovolenou. Protože když to nevyjde, tak to strašně bolí. Na cokoliv si vzpomenu, měli jsme nějaké společné představy a teď není nic, jen velký šrám na duši a srdci u nás obou.
Já si nemyslím, že ta garsonka je obecně špatný názor, souhlasím s ním. Ale ceny nejsou nízké a já jsem fakt ještě nedostal první výplatu. Škole jsem se věnoval na plno a tak si  během studia moc nevydělal, pominu-li pár brigádiček a stipendium. Ona, také studuje a žádné peníze nevydělává. Nemohl jsem něco takového dříve udělat a z důvodu toho, že bych byl na placení pronájmu sám by se mi do toho moc nechtělo ani teď... nicméně to ale neznamená, že nechci nic změnit.

Jiří,píšeš,že to byl první vážný vztah. Ber to jako zkušenost.Já ti radím,aby jsi si udělal pauzu,srovnal si nanovo myšlenky ohledně plánování si budoucnosti.Naspoř si penízky,postav dům zabezpeč se,pracuj na karieře.Holku na vážný vztah zatím nehledej.Líbí se mi,Tvůj názor na mamku a vůbec myšlení na rodinné vztahy.Až vycítíš,že s touhle holkou bys chtěl žít, tak vzniká nová vztahová jednotka,rodina..Do vaší nové rodiny určitě bude patřit vaše nejbližší rodina,to je rodina Tvé maminky,rodina tvé babičky ap.Všichni jste jako samostatná jednotka .

Ahoj,
děkuji za odpověď, za další názor a radu. Ano, možná to tak dopadne. Jen nevím jaký jiný vztah než vážný bych měl mít. Jiný druh vztahu bych nechtěl a nedokázal bych to... buď vážný nebo žádný? Asi to tak teď vidím. Já jsem právě cítil, že s touhle holkou bych chtěl žít... je pravda, že někdy více a někdy méně a někdy vůbec... :grater: :hjarta:

Eva Richterova napsal(a):

Jiří,píšeš,že to byl první vážný vztah. Ber to jako zkušenost.Já ti radím,aby jsi si udělal pauzu,srovnal si nanovo myšlenky ohledně plánování si budoucnosti.Naspoř si penízky,postav dům zabezpeč se,pracuj na karieře.Holku na vážný vztah zatím nehledej.Líbí se mi,Tvůj názor na mamku a vůbec myšlení na rodinné vztahy.Až vycítíš,že s touhle holkou bys chtěl žít, tak vzniká nová vztahová jednotka,rodina..Do vaší nové rodiny určitě bude patřit vaše nejbližší rodina,to je rodina Tvé maminky,rodina tvé babičky ap.Všichni jste jako samostatná jednotka .

Ahoj všem.
Tak si to pomalu začínám utřiďovat.... chce si mi říct, ano, pochopil jsem. 95% z vás mi napsalo totéž a to, že můj vztah k mamce je příliš úzký a jen 5% vztahů by takto mohlo fungovat. To jak radikální změna by to pro mě byla, by záleželo na způsobu realizace. Jsem 100% rozhodnutý tento stav změnit, samozřejmě se zachováním výborných vztahů s mamkou, která ale toto musí pochopit a po hodinovém rozhovoru před chvílí bych snad i řekl že chápe a že to nechápe jako podraz ode mě, jen stále nemůže překousnout tu formu (SMS... ach jo, sakra). Ještě jdu v pátek ráno k tomu psychologovi a uvidím co mi poradí, jak by se to dalo udělat.

A teď trochu počtů...

Pronájem garsonky by u nás vě městě vyšel na cca 6000 - 8000 včetně energií (?). Jídlo pro jednoho člověka cca 4000 Kč, mobil 400 Kč, doprava do práce 800 Kč, benzin do auta (cca 200 km/týden) - 1500 Kč, internet 250, zábava 500-1000 Kč, stavební spoření 1500 = cca 14200, tedy s předpokládaným příjmem 15000 čistého zbude na ostatní 800 Kč. Čili, abych sám na stavbu rodinného domu byl měsíčně schopen vydat pouze něco málo přes 2000 kč oproti cca 10 000 uspoření doma.

V kalkulaci nezahrnuju vůbec výdaje na dovolenou (cca 10 000 ročně), dárky a pozornosti (cca 4000 ročně), což činí nějakých 1200 za měsíc navíc a dostávám se do mínusu. Celkové nutnější výdaje za měsíc mi vycházejí 15400 Kč, abych mohl sám bydlet v garsonce.

Náklady mi vycházejí takovéto, a to jsem se nijak nerozšoupnul, nekoupil žádnou neplánovanou věc, CD, a nezapočetl rezervy pro horší případy.

Přítelkyně nevydělává, nemá žádné peníze. S ohledem na vyživovací povinnost rodičů, by teoreticky mohla dostat peníze od nich (na jídlo a na příspěvek na bydlení). Teď jí rodiče platí 30 000 ročně za studium, abychom se dostali jakž takž do plusu museli by se někde splašit nějakých dalších 9000 měsíčně (férové by bylo od jejich rodičů pokud mají do 26 let vyživovací povinnost). Vzhledem k tomu že by doma nic nepomohla, to vidím dosti nereálně, že by od rodičů mohla dostat ještě dalších 100 000 ročně.

Z těchto poznatků mohu udělat závěr takový, že bydlení v garsonce je možné s velkým uskroměním se a jen krátkodobě, řekněme "na zkoušku". Přítelkyně (měl bych psát asi bývalá :-( ) je ve druháku na VŠ, ještě jsou před ní minimálně 3 roky studia.

Když jsem si to teď tak spočítal, trochu mi připadá, že se tímto nezabývala...

Pomineme, li finanční stránku věci: Jsme mladí, a asi by nebylo zas tak správné se uvázat do stavu skoro manželského, kdy bychom počítali peníze. Spíš bychom si měli společně užívat, poznávat nová místa a přitom spořit na ten barák. Je tady někdy vlákno "život v paneláku" a tam někdo psal, že si vzal hypotéku (úměrné pronájmu) na byt a tím mají vlastně panelák na doživotí. Tak takhle dopadnout nechci!

Pak mě také mrzí, že se to muselo takto vyhrotit tři dny po mé promoci a tedy v okamžiku těsně po dokončení školy.

Abych to shrnul: Jak jsem psal, jsem 100% rozhodnut toho hodně změnit. Vlastní byt vidím, ale problematicky.

Jirka

Jirka25 napsal(a):

nějak jsem se uklepl

...

Hm, lehké to určitě není. Ono třeba v Praze je to jednodušší v tom, že se dá sehnat podnájem s několika dalšími studenty, kdy každý má svůj pokoj a o nájem se dělí. Nevím, jak je to v Mladé Boleslavi...

Jirko,jasně že je třeba počítat ale doufám,že počítaš i s tím,že mamince budeš přispívat na bydlení i jídlo,aby se s tebe nestal parazit a zneužíval dobrotu maminky.Jestli ti bude penízky odkládat a pak ti přispěje na barák,to bude její věc ale doufám že když jí máš rád a vážíš si jí,že její dobroty nezneužiješ. Celkově vzato,pracuj na své karieře a vem nějakou brigádu a prostě dři a jdi si za svým cílem Holku na vážno nehledej,nezavazuj se.

Čtu tvůj problém od začátku.....Ach jo Jirko, když to tak vidím co píšeš, je to moc hezké takto plánovat život, mít vše spočítané, šetřit na vysněný domek......budeš mít čas si svůj život si užít? S tímto plánem opět vše upadne do stereotypu....kde pro Vás hlavním cílem bude ušetřit si.....na domek (to spíše pro tebe)...Přijde mi, že jsi myšlenkově daleko , daleko za svým věkem....šetření je fajn, ale lépe se to táhne ve dvou...takže počkejte až bude pracovat i přítelkyně a pak plánujte.....do té doby se věnuj jí, užívejte si, poznávejte....vždyť na šetření a probírání starostí máte zbytek žïvota.....

Jirko,já jsem taky z MB a rozhodně se tady dá sehnat levnější bydlení,než jak píšeš ty.Ale zas na druhou stranu proč,když bydlíš a maminkou ve velkém bytě.Nikdy by si nic neušetřil a je dobře,že i ty takhle uvažuješ.I tvoje přítelkyně by to měla pochopit a mohli byste spolu randit dál.Mluvil si s ní od pondělí?

Ahoj,
ano, mluvil jsem s ní dokonce před chvílí... jsem prostě vůl, už je pozdě, ale chápu to. Pokazil jsem to já a musím za to nést následky. Jen mě mrzí, že ty následky teď ponese i ona :( Já jsem se z toho poučil a nechci tuto chybu zopakovat, budu pracovat na mém osamostatnění se, vezmu život čistě do svých rukou. Asi to bude nějaký čas trvat, ze dne na den to nebude, ale už jsem začal a vytrvám.

Přišel jsem o to nejcennější co jsem kdy měl...  Byla jsi světlo mého života a já tolik věcí nechápal. Nikdy si to neodpustím a nikdy asi nenajdu někoho jako jsi ty... Pavli, budeš mi chybět...

Nešťastný Jirka...

dzahila napsal(a):

Jirko,já jsem taky z MB a rozhodně se tady dá sehnat levnější bydlení,než jak píšeš ty.Ale zas na druhou stranu proč,když bydlíš a maminkou ve velkém bytě.Nikdy by si nic neušetřil a je dobře,že i ty takhle uvažuješ.I tvoje přítelkyně by to měla pochopit a mohli byste spolu randit dál.Mluvil si s ní od pondělí?

Jirko,tak to tady nejak ctu, a jaky navrh na bydleni predlozila tva pritelkyne???

Přesně tak... Jak by to chtěla řešit přítelkyně ???

Ahoj,
vlastně nevím, nikdy jsme se nebavili o jiné možnosti bydlení než v RD, vždycky jsme mluvili, jen o tom, že si postavíme... byla to chyba. Měli jsme si něco najít, ale mě to prostě nenapadlo :( Byl jsem spokojený s tím jak to je... potřeboval jsem k tomu asi víc pošoupnout, pomoci se s tím vypořádat, spíše ale rozumným dialogem, postupným zvykáním si, větším naléháním ale i tolerancí a porozuměním. Nicméně tenhle šok a debata tady s vámi všemi mně otevřela oči. Druhou šanci jsem dostal, ale zkazil jsem jí tím, že jsem ještě nepochopil... a udělal znovu stejnou chybu.

Každou sekundu na ni myslím, jen noc a spánek ja na pár hodin vysvobozením... Láska je krásná věc, ale pokud se něco pokazí, jsou to pak muka...

Jirka

Feuria napsal(a):

Přesně tak... Jak by to chtěla řešit přítelkyně ???

Ale jak se chtěla podílet přítelkyně ? To je sice krásné, že chce bydlet s Tebou samostatně - to bych chtěla i já, ale co finance ???

Proč by jsi to měl řešit jen ty ? Jste přeci dva !

Kdyby takto přemýšlel můj přítel - co bych za to dala ! ...  a to mu je 31 - na kontě má pěknou sumu peněz (2 stavební spoření) 20 000 měsíčně a stále žije u maminky, protože se mu to vyplácí... já se během těch 4 let už po 9 stěhuju, protože nemám doma zázemí a navíc pracuji 50 km od trvalého bydliště. Právě teď s kámoškou na podnájem. A přítel si jde zítra kupovat mašinu za 190 tisíc.
Tohle se mi také nelíbí! A je moje hloupost, že jsem ho dávno neopustila, protože to nikam nevede....
Ale chtěla jsem to původně řešit společnou hypotékou a společným budováním našeho bydlení, aby neměl ten pocit, že chci aby se o mě postaral. Nebo kdyby měl alespoň snahu to nějak řešit, ale on nemá !

Ty tu snahu máš - nechápu co Tvá přítelkyně tedy vlastně chce. jestli je to jen v tomto nebo je problém někde v něčem jiném !

V podstatě pokud jsem to pochopil, nešlo jen o to bydlení, bývala stačila změna mého chování. Pokoušel jsem se o to, ale skončilo to na tom... že jsem to jednak ještě skutečně neměl srovnané tak jako mám teď a že jsem chtěl aby to u mě nejbližších osob bylo navzájem zase v pořádku... vnímal jsem prostě takový tlak z obou stran a nedokázal to rozumně zpracovat :(

Feuria napsal(a):

Ale jak se chtěla podílet přítelkyně ? To je sice krásné, že chce bydlet s Tebou samostatně - to bych chtěla i já, ale co finance ???

Proč by jsi to měl řešit jen ty ? Jste přeci dva !

Nevím, jestli jsem dobře pochopila tvou zmínku, že by  bylo fér, aby jí rodiče dávali peníze, pokud byste žili sami(po dobu studia)  .  Padla tam i dost vysoká částka...   

Asi nějaký příspěvek od nich ano, na jídlo,...ale proč by nemohla při studiu chodit na brigádu?

Prostě se má mysl a oči otevřely příliš pozdě, kdy jsem se totálně znemožnil a znedůvěryhodnil.

Já na kontě mám pár korun, co zbylo ze stipendií a brigád. Většinu toho ale teď musím dát na stavební spoření, protože mám navýšenou částku a musím to doplatit. Spořila mi mamka, teď začnu samozřejmě sám. Možná, ale Tvůj přítel nebral mamku tolik na výlety a netráví s ní tolik času jako já, proto Ti to třeba až tak nevadí. V každém případě já bych mašině za 190 tis. přednost před bydlením nedal. Stačí mi jezdit favoritem a na pinckovi ;-)
Nevím, jestli je problém v něčem jiném, řekla mi, že toto je ten hlavní problém a já to uznávám.

Jirka

Feuria napsal(a):

Kdyby takto přemýšlel můj přítel - co bych za to dala ! ...  a to mu je 31 - na kontě má pěknou sumu peněz (2 stavební spoření) 20 000 měsíčně a stále žije u maminky, protože se mu to vyplácí... já se během těch 4 let už po 9 stěhuju, protože nemám doma zázemí a navíc pracuji 50 km od trvalého bydliště. Právě teď s kámoškou na podnájem. A přítel si jde zítra kupovat mašinu za 190 tisíc.
Tohle se mi také nelíbí! A je moje hloupost, že jsem ho dávno neopustila, protože to nikam nevede....
Ale chtěla jsem to původně řešit společnou hypotékou a společným budováním našeho bydlení, aby neměl ten pocit, že chci aby se o mě postaral. Nebo kdyby měl alespoň snahu to nějak řešit, ale on nemá !

Ty tu snahu máš - nechápu co Tvá přítelkyně tedy vlastně chce. jestli je to jen v tomto nebo je problém někde v něčem jiném !

Ahoj,
to by určitě mohla, bral jsem to tak, že do určitého věku mají rodiče povinnost se o potomka starat a finančně ho zabezpečit. Ta částka byla skutečně vysoká, ale skutečně podle mě adekvátní (půlka pronájmu+jídlo atd...) a reálná.
Jirka

gemi napsal(a):

Nevím, jestli jsem dobře pochopila tvou zmínku, že by  bylo fér, aby jí rodiče dávali peníze, pokud byste žili sami(po dobu studia)  .  Padla tam i dost vysoká částka...   

Asi nějaký příspěvek od nich ano, na jídlo,...ale proč by nemohla při studiu chodit na brigádu?

Jirko tak tohle řekni mojim rodičům... tohle mě fakt dojímá !

O mě se finančně rodiče od 18 nezajímají vůbec... chtěla jsem Vysokou, ale prostě bych si na školu musela vydělat sama - můžeš mi říct, kde je to tak dáno, že by se o mě měli do 26 let postarat ? je mi 25 - stavební spoření jsem si založila sama v 21. a od našich jsem nedostala nic ani k 18. Ani mě nenapadlo jim to snad vyčítat. Chtěla jsem řidičák - vydělala jsem si na něj brigádou a na cokoli jiného jsem si prostě musela vydělat - hlavně na nájmy, protože od 14 se už nemám kam vrátit.... naši se přestěhovali a nějak už se se mnou nepočítalo - byla jsem na intru a pak jsem se odstěhovala k příteli. Pak jsem si s nynějším našla (já našla - on by nemusel) byt 1+1. A o maminku se také stará více než je zdrávo. Dokonce, když jsme bývali u nich - lehávala s námi v pokojíčku. Nebylo mi to příjemné, ale postupně na to docházel on sám....(řekla jsem mu svůj názor) a trochu se to změnilo ! Ale né moc.

Já nevím kde je to dáno, asi zákonem. Vím jen to, že otec musí mámě dávat nějaký peníze, právě do 26... jak jsem ale teď zjistil, čistě ze zajímavosti, na http://www.ochrance.cz/dokumenty/dokume … mp;doc=202, tak se jedná pouze o dávky sociální podpory, takže zřejmě je táta špatně informovaný ;-) a platí i když by nemusel. V podstatě "Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, než jsou děti schopny se samy živit". Dá se to vyložit různě. Bylo to asi mé dezinfo, beru zpět. V tom případě by přicházela v úvahu brigáda... ze školy do práce. No, a já kromě práce stálé, ještě mám i živnosťák, sice teprv jeden den, ale mám.

Já jsem k tomu v podstatě také docházel sám a vadilo mi to, ale nedokázal jsem s tím nic dělat. No a to další co popisuješ... je vidět, že se dokážeš o sebe sama postarat.

Feuria napsal(a):

O mě se finančně rodiče od 18 nezajímají vůbec... chtěla jsem Vysokou, ale prostě bych si na školu musela vydělat sama - můžeš mi říct, kde je to tak dáno, že by se o mě měli do 26 let postarat ? je mi 25 - stavební spoření jsem si založila sama v 21. a od našich jsem nedostala nic ani k 18. Ani mě nenapadlo jim to snad vyčítat. Chtěla jsem řidičák - vydělala jsem si na něj brigádou a na cokoli jiného jsem si prostě musela vydělat - hlavně na nájmy, protože od 14 se už nemám kam vrátit.... naši se přestěhovali a nějak už se se mnou nepočítalo - byla jsem na intru a pak jsem se odstěhovala k příteli. Pak jsem si s nynějším našla (já našla - on by nemusel) byt 1+1. A o maminku se také stará více než je zdrávo. Dokonce, když jsme bývali u nich - lehávala s námi v pokojíčku. Nebylo mi to příjemné, ale postupně na to docházel on sám....(řekla jsem mu svůj názor) a trochu se to změnilo ! Ale né moc.

Jirko - spíše se o to snažím... musím. jinak bych umřela hlady :-) To byl fór, ale né zase tak dalece od pravdy.

Jirko je to smutný, že vám to nevyšlo, ale mám to cenu minimálně jako zkušenost. Spoustu věcí sis srovnal v hlavně a udělal sis jasno...to má taky cenu.

Jirko, co se tyce bydleni, nechapu, ze ti pritelkyne vycita to, ze jeste nebydlis sam! Vzdyt az do ted jsi studoval..Proc teda nema tvoje pritelkyne nejaky byt, to by bylo pak vyreseno, mohl by si bydlet uni!!!!Asi ze stejneho duvodo jako ty! (finance) Takze co se tyce bydleni, neni to tva chyba!!!! To je sice hezke mluvit o baracku, kdo by ho nechtel, ale nejak mi unika, jak se na tom chtela podilet tva holka!!!

Jirko, neber to jen jako vlastní chybu. Chyby byly i na straně druhé, tím myslím v přístupu ke vztahu. A k tomu bydlení: Když prostě peníze zatím nebyly, tak nebyly. To přeci musí každý pochopit, pokud nepříjde s nějakým jiným nápadem. Já to taky nechápu, jak to Tvá přítelkyně myslela. Prostě jako postarej se sám a to co nejdříve?

A jeste k tem smska a darkum..Tvoje holka ti posilala zamilovane smsky, kupovala darecky? Ja vim, je to moc krasne kdyz dostanes od nekoho nejakou pozornost, ze na tebe mysli..Ale neni krasnejsi kdyz to citis, ze te ma ten druhy rad, kdyz te hezky obejme a podiva se na tebe s laskou??? A ja verim, ze z tve strany to vyzarovalo, jde o to, jestli i tyto (nematerialni) veci tva divka videla a vubec videt chtela!!!

Milý Jirko, předem Vám chci sdělit, že si Vás velmi cením za upřímný postoj k sobě samému.

Být upřímný sám k sobě je jedna z nejobtížnějších věcí a Vy ukazujete jakou sílu v sobě máte, když se snažíte o aktivní řešení a sebereflexi bez házení viny na druhé.

Nacházíte se v životním období zvýšeného stresu. Vím je to těžké, ale zkuste se na tuto životní krizi dívat jako na časový úsek nutný k tomu, abyste posbíral svou vnitřní sílu a dospěl ke změně. Je možné, že jste se do takto extrémně vyhrocené situace musel dostat, abyste si uvědomil Vaše priority (co od života očekáváte, kde je Vaše místo, s kým chcete trávit volný čas) a snažil se žít v souladu se svým JÁ. Nemyslím tím být sobecký a prosazovat se na úkor druhých. Myslím si, že to ve Vašem případě nehrozí – naopak mám spíše dojem, že svá přání a práva dostatečně neprosazujete, neboť se obáváte toho, že by si druzí (matka, přítelkyně) řekli, že jste sobecký. Mám dojem, že příliš upřednostňujete požadavky druhých před vlastními.

Vaše úvahy se točí kolem toho, jestli máte či nemáte příliš úzký vztah ke své matce. Je to obtížné, ale tímto si bohužel nepomůžete. Tento vztah nehodnoťte. Člověk, který Vás miluje, Vás miluje se vším všudy. Myslím si, že si plně uvědomujete možná rizika, pokud by spojenectví s matkou bylo příliš silné. Tento vztah má i své klady (jste oporou, umíte se vcítit do žen, jste citlivý, máte potřebu se o druhé postarat, jste zodpovědný k sobě samému a k tomu jak nakládáte se svým životem).

Ještě jedna důležitá věc – Vy umíte milovat. A jak jsem již naznačovala – máte vlastnosti muže s velkým M. Uvědomujte si svou cenu a podle toho sám k sobě přistupujte. Zasloužíte si lásku ženy, která Vás bude milovat se vším všudy, bez snahy si Vás uzurpovat jen pro sebe.

Mou oblíbenou knihou je Fenomén ženství a mužství: Psychologie ženy a muže, rozdíly a vztahy (Triton, 2004) od Jana Poněšického. Jestli budete mít čas a chuť domnívám se, že Vám kniha pomůže porozumět odlišnostem mezi ženským a mužským světem.

Uvádíte, že přemítáte, jestli navštívit psychologa. Záleží na Vás – v každém větším městě fungují poradny pro rodinu a mezilidské vztahy nebo nonstop linky důvěry. Doporučila bych Vám relaxační techniky – například spinální techniky, jógu, autogenní trénink – seznámí Vás s nimi psycholog, terapeut, cvičitel jógy nebo existuje množství kvalitní literatury. Ale také pomůže pohyb (třeba jízda na kole v jarní přírodě). Vím, tato doporučení zní banálně, ale toto období je náročné a kdo jiný se má o Vás starat, když ne Vy sám.

Ahoj,
bohužel řekl bych že moc nevyzařovalo... zpočátku jistě ano, pak to vyzařování bylo slabší, ale moje láska k ní slabší nebyla. Bylo to způsobeno těmi rozpory, většinou kvůli maličkostem, kdy mi pak prostě chyběla chuť k projevům lásky. Několikrát mi říkala, že když bychom se rozešli, tak já určitě budu dál mít své koníčky, dál budu programovat internetové stránky...jako by se nic nestalo... což by byl skutečně signál, že jsem o ní nestál, ale je to jinak, jak je vidět i tady na babinetu. A jedno vím jistě, za celou dobu se nikdy nestalo, že bych se netěšil až ji uvidím.

Dnes už víc napsat na další reakce bohužel nestihnu, ale děkuji za ně!

Jirka

Allice napsal(a):

A jeste k tem smska a darkum..Tvoje holka ti posilala zamilovane smsky, kupovala darecky? Ja vim, je to moc krasne kdyz dostanes od nekoho nejakou pozornost, ze na tebe mysli..Ale neni krasnejsi kdyz to citis, ze te ma ten druhy rad, kdyz te hezky obejme a podiva se na tebe s laskou??? A ja verim, ze z tve strany to vyzarovalo, jde o to, jestli i tyto (nematerialni) veci tva divka videla a vubec videt chtela!!!

Několikrát mi říkala, že když bychom se rozešli, tak já určitě budu dál mít své koníčky, dál budu programovat internetové stránky...jako by se nic nestalo... což by byl skutečně signál, že jsem o ní nestál,

Jirko a co by jsi měl dělat ? Přestat žít ? Co chtěla ta slečna slyšet, že bez ní nebude možno dál žít ? To přece není žádný signál toho, že by jsi o ní nestál - to by byl signál toho, že jsi normální - zdravej a rozumnej chlap ! Každý máme přeci právo být s tím s kým je nám dobře a nebýt s tím s kým nám dobře není...

Pracuj dál na sobě - jsi na dobré cestě ! Slečna by také potřebovala trochu dospět.

Děkuji paní psychoterapeutce za moc pěknou odpověď, která se vyjádřila pohledem zkušeného odborníka. Jestli svá práva a přání dostatečně neprosazuji nevím. Doma se většinou udělalo to co jsem já chtěl a říkala co já chci slyšet a tak jsem se to možná tolik nenaučil. Je pravda, že když jsem u přítelkyně chtěl prosadit něco nového, vždycky jsem se bál reakce, která často mé obavy potvrdila. Třeba jsem to prosadil, ale sporu jsme se nevyhli, to ale určitě nebylo vždy. V přijímání nových věcí a kompromisech, si myslím, že jsem byl přístupnější více já, než ona. Přítelkyně mi právě říkala, že jsem sobecký, když chci jet někam sám na kole, že mi jde jen o sebe a své záliby. Ale nešlo, chtěl jsem to prostě trošku uvolnit. Snad i jí tohle došlo nebo dochází, doufám. "Člověk, který Vás miluje, Vás miluje se vším všudy."... to je krásné, přál bych si aby to tak bylo. Ryzika silného spojenectví s mamkou jsem si začal uvědomovat, ale až po tom rozchodu a po vyslechnutí mnoha cenných názorů zde. "Tento vztah má i své klady (jste oporou, umíte se vcítit do žen, jste citlivý, máte potřebu se o druhé postarat, jste zodpovědný k sobě samému a k tomu jak nakládáte se svým životem)." To si myslím, že je pravda.

"Ještě jedna důležitá věc – Vy umíte milovat. A jak jsem již naznačovala – máte vlastnosti muže s velkým M. Uvědomujte si svou cenu a podle toho sám k sobě přistupujte. Zasloužíte si lásku ženy, která Vás bude milovat se vším všudy, bez snahy si Vás uzurpovat jen pro sebe." Nemám co dodat...

Knihy které jste mi doporučili se pokusím někde sehnat, nikdy jsem nic takového nečetl... asi to bude užitečné.

Psycholožku jsem navštívil právě dnes ráno. Hodinu jsme to probírali a objednal jsem se i na další konzultaci. V podstatě také byla toho názoru, že vztah s mamkou bych se měl snažit uvolňovat a souhlasila s kroky, které jsem v tom začal podnikat (neodpovídám na prozvánění, nechci připravovat žádnou svačinu atp...). Výborné vztahy s ní ale chci samozřejmě zachovat. Jinak co se bydlení v jednom RD týče, tak to nijak zásadně nevylučovala, ale říkala, to co už zde bylo napsáno, vyžadovalo by to velkou toleranci a bylo by to těžší.... na vybírání těch nejsložitějších řešení jsem já expert :( Ale ani mě se to nezdá a přiznám se, že nikdy nezdálo jako optimální řešení, jen jsem se bál si to přiznat. Jinak říkala, že tuhle změnu mohl v podstatě začít provádět kdokoliv přítelkyně, mamka nebo já. Správně to měla udělat mamka, mohla to udělat i přítelkyně třeba tím, že by řekla, ne dnes s náma mamka nikam nepojede (ale nějak tak diplomatičtěji). Jak ale ona říká, nic jí do mého vztahu s mamkou vlastně nebylo a měl jsem si to vyřešit sám. Já to začínám řešit, pozdě, ale přece.

Nejlepší doporučení je to kolo v přírodě. Poznal jsem to sám, od pondělí jsem nebyl po práci jen tak doma a vypadnul ven. Na zítra už jsem domluvený s kamarádem na celodenní výlet na kole....

Přeji všem pěkný den,

Jirka

Psychaela napsal(a):

Milý Jirko, předem Vám chci sdělit, že si Vás velmi cením za upřímný postoj k sobě samému.

Být upřímný sám k sobě je jedna z nejobtížnějších věcí a Vy ukazujete jakou sílu v sobě máte, když se snažíte o aktivní řešení a sebereflexi bez házení viny na druhé.

Nacházíte se v životním období zvýšeného stresu. Vím je to těžké, ale zkuste se na tuto životní krizi dívat jako na časový úsek nutný k tomu, abyste posbíral svou vnitřní sílu a dospěl ke změně. Je možné, že jste se do takto extrémně vyhrocené situace musel dostat, abyste si uvědomil Vaše priority (co od života očekáváte, kde je Vaše místo, s kým chcete trávit volný čas) a snažil se žít v souladu se svým JÁ. Nemyslím tím být sobecký a prosazovat se na úkor druhých. Myslím si, že to ve Vašem případě nehrozí – naopak mám spíše dojem, že svá přání a práva dostatečně neprosazujete, neboť se obáváte toho, že by si druzí (matka, přítelkyně) řekli, že jste sobecký. Mám dojem, že příliš upřednostňujete požadavky druhých před vlastními.

Vaše úvahy se točí kolem toho, jestli máte či nemáte příliš úzký vztah ke své matce. Je to obtížné, ale tímto si bohužel nepomůžete. Tento vztah nehodnoťte. Člověk, který Vás miluje, Vás miluje se vším všudy. Myslím si, že si plně uvědomujete možná rizika, pokud by spojenectví s matkou bylo příliš silné. Tento vztah má i své klady (jste oporou, umíte se vcítit do žen, jste citlivý, máte potřebu se o druhé postarat, jste zodpovědný k sobě samému a k tomu jak nakládáte se svým životem).

Ještě jedna důležitá věc – Vy umíte milovat. A jak jsem již naznačovala – máte vlastnosti muže s velkým M. Uvědomujte si svou cenu a podle toho sám k sobě přistupujte. Zasloužíte si lásku ženy, která Vás bude milovat se vším všudy, bez snahy si Vás uzurpovat jen pro sebe.

Mou oblíbenou knihou je Fenomén ženství a mužství: Psychologie ženy a muže, rozdíly a vztahy (Triton, 2004) od Jana Poněšického. Jestli budete mít čas a chuť domnívám se, že Vám kniha pomůže porozumět odlišnostem mezi ženským a mužským světem.

Uvádíte, že přemítáte, jestli navštívit psychologa. Záleží na Vás – v každém větším městě fungují poradny pro rodinu a mezilidské vztahy nebo nonstop linky důvěry. Doporučila bych Vám relaxační techniky – například spinální techniky, jógu, autogenní trénink – seznámí Vás s nimi psycholog, terapeut, cvičitel jógy nebo existuje množství kvalitní literatury. Ale také pomůže pohyb (třeba jízda na kole v jarní přírodě). Vím, tato doporučení zní banálně, ale toto období je náročné a kdo jiný se má o Vás starat, když ne Vy sám.

Ještě něco... nezazněl tady názor druhé strany, tak přikládám její mail pro mě. Je to hodně dlouhý... Doufám, že tady moc neotravuju, ale od toho to fórum je, mě vaše názory pomáhají utřídit si myšlenky. Věřím, že až budu já zase OK, budu moci něco poradit i ostatním a vyjádřit se k jejich problémům. Co se týká toho následujícího dopisu od přítelkyně... poslala mi ho před tou naší pauzou po které jsme spolu zase začli chodit. Tenkrát jsem ho moc nechápal, dnes mám na to zcela jiný pohled a vím, že je tam skutečně mnoho pravdy. Místy je to trošku nadsazený, což je ale zřejmě způsobeno tím, že jsem já s tím nic nedělal a jí to vadilo čím dál víc a tak vnímala každou maličkost a detail... bylo to pro ní těžké...stejně jako pro mě ty její chyby.

> Ahoj Jirko,
>
> s tvých SMS jsem vyrozumněla, že jsi bohužel nepochopil vůbec nic. Problém je
> takový. Tvoje máma měla jenom tebe, měla na tebe haldy času, starala se jen o
> vás dva. Nabyla dojmu, že jsi nejbáječnější člověk na světě, samozřejmě, to je
> sen každé matky. Utvrzovala tě v tom. Celé dny jsi slýchal, jak jsi skvělý,
> báječný, dokonalý. Navíc jste se stranili světu. Jste taková izolovaná jednotka.
> Vždycky jste byli jen vy dva. Všechno jste dělali spolu, žili jste jeden pro
> druhého. Mamka si klidně mohla někoho dávno a dávno najít. Co je na světě
> rozvedených žen s malým (či větším) dítětem, které si znovu najdou partnera. Tvá
> máma pravděpodobně nechtěla. Žila si ve svém „malém“ světě. Do práce, domů, do
> práce, domů… A byla spokojená. Nikdy nikam nevyrazila, aby někoho poznala. Ale
> to je jen její problém! To je chyba v ní. Jiné ženy mají práci, dvě nebo tři
> děti, manžela… ale i přesto si někam zvládnou vyrazit, takže něco jako, že měla
> doma dítě, je strašně chabá výmluva. A tak to šlo dál. Všude tě jen a jen
> chválila, asi i s kamarádkama vždy mluvila o tom, jak je její Jiřík skvělý.
> Tomuhle se laicky říká „opičí láska“. Kdybys vylíčil situaci nějakému
> psychiatrovi, tak ti řekne: ano, tak z tohohle může být, až jednou budete mít
> partnerku, velký problém. Tvoje mamka se totiž asi začala spoléhat na to, že
> vždycky budete žít jeden pro druhého. Jsi přece její. (ale nejsi, jsi jen svůj.)
> Jezdili jste spolu na výlety, na lyže atd. A pak jsem přišla já. Jasně, že jsem
> v podstatě mamce nevadila, ale myslela si, že bude ten život stejný. Že když se
> někam vyrazí, pojedu s vámi (myslím tím, když VY DVA někam vyrazíte) a že tě
> teda bohužel jednou za čtrnáct dní o víkendu nebude mít doma. Jenže nám
> nenechávala žádný prostor. Když jsme byli u vás, tak se pořád ptala, co budeme
> dělat, když jsme chtěli někam jít, tak jsi jí automaticky nabízel, ať jde s
> námi…což i ona brala jako automatiku. Když jsme měli někam jet, a jí se
> nechtělo, tak jsme třeba sice někam jeli, ale někam blíž, aby o tamten původní
> výlet máma nepřišla. Když jsme byli u nás, tak jste se prozváněli jako milenci,
> pořád ti psala nebo volala, prostě když jsem byla s tebou, tak jsem automaticky
> byla i s ní. A to žádná žena nechce. Když jsme třeba jeli do bazénu, tak jsi
> většinou běhal tam, kam se chtělo jí (dokud jsem ti neřekla, že se mi to
> nelíbí). A já tak chtěla někdy jet jen s tebou! Když jsme byli na týden v
> Leštině, a měla to být jen a jen naše dovolená, tak ti hned v úterý volala, že
> přijede na houby. A ty ses hrozně rozzlobil, že mi to vadilo. Ale to by vadilo
> každé ženě! Náš vztah nemohl dýchat, stále byla všude tvoje mamka. Pak přijela
> na víkend, z čehož jsem taky neměla radost, ale co se dalo dělat. Pak, když v
> neděli pršelo, tak ti řekla: Jiřiku, já se tady hrozně nudím, jedem domů. A bylo
> jí jedno, že je to moje a tvoje dovolená. Tenkrát jsem si schválně postavila
> hlavu, že to teda ne, že o ukončení téhle dovolené rozhodnem jen my dva. A jak
> to dopadlo? Musel jsi ji odvézt. Nebo jsme byli na houbách. Ona, namísto aby
> uznala, že jsme mladí a zamilovaní a nechala nás chodit spíš spolu, jakmile tě
> neviděla, řvala na lesy Jiřikůůůůůů, až jsem se styděla. A hned běžela k tobě a
> šla co nejblíž u tebe. Když někam zahnula, šel jsi jejím směrem a až po delší
> době sis uvědomil, že by ses měl podívat také po mně. A to je stoprocentní
> pravda, nejednou jsem si to testovala. Lyžování. Ano, už jsi jezdil se mnou, ale
> mohl sis krk ukroutit, kde je! Jirko, ty to nevidíš, a vlastně ani nemůžeš, ale
> já jsem to pátý kolo byla! Mamka mi vyprávěla, jak to bylo s babičkou dolení.
> Začali tam bydlet a ona se začínala chovat taky takhle podobně. Jen pro příklad:
> když se někam jelo, ona si sedala automaticky dopředu, vedle taťky + další a
> další nenápadné a podle tebe možná malicherné náznaky. Jenže mamka tenkrát
> řekla, že tam teda bydlet nebude, taťka uznal, že to nejde, a postavili dům.
> Podívej se, je zcela normální, s rodiči se navštěvovat. A tak to má být, i když
> žijou v jednom domě. Myslíš, že spolu tráví večery? Že jsou pořád spolu? Tak to
> jsi na megavelkém omylu. To se teda šeredně mílíš. Ne, rodiče ty druhé nechají,
> aby se mohla mladá rodina rozvíjet. Kdyby měla máma s námi garsonku, tak by s
> námi nežila, nekoukala by s námi na televizi, to ne. To totiž není ani trochu
> soukromí, to není vlastní domácnost. Bydlela by jen poblíž, abychom se mohli
> občas (zdůrazňuji občas, ne každý den na několik hodin) navštívit. Ale tohle je
> normální. Tohle. Kdybys mámu všude nebral s námi, kdybys ji nechal samotnou,
> viděl bys, jak rychle by si někoho našla. Třeba jen kamaráda nebo kamarádku. Ale
> takhle nemá motivaci. Pochop, že jí tohle vyhovuje. Jen si vzpomeň, když někoho
> měla, úplně se na tebe vyprdla! Ani jsi kolikrát nevěděl, kde je a kdy přijde.
> Ani neuvařila, když věděla, že budem u vás. A teď si představ, že ty zůstaneš
> sám a ona si někoho najde a bude se k někomu chtít nastěhovat. Myslíš, že tě
> vezme s sebou? To by ani ten partner nechtěl. Ne. Zůstaneš sám. Jirko, to jak
> jste se ke mně chovali včera, to, žes nechal mámu, aby mi vynadala, aby nám do
> toho kecala, jsi se projevil jako neuvěřitelný slaboch. Neřekl jsi jí: ano,
> tohle co teď říká Pavlína, mi opravdu vadí! Ty jsi řekl jen mně, že se chovám
> fakt strašně. A já říkala jen pravdu. Pořádnej chlap by ji vyhodil z pokoje a
> řekl jí, že tohle si musíme vyřešit sami, sakra! Původně jsem tě z těhlech
> vašich okov chtěla vytáhnout, ale prostě to nejde, ty to totiž nevidíš. Řešíš
> tady stále problém s rodiči, ale tenhle problém je jen a jen náš! Problém není v
> tvé mamce, ta ke mně byla vždy milá, problém je v tom, že se od ní neodpoutáš.
> Problém není ale ani v mých rodičích. Já se chovám správným způsobem, když u
> nich žiju. Toleruju některá pravidla, která prostě jako jejich dcera, která u
> nich bydlí, dodržet musím, ale to je všechno.
> Já chtěla jezdit na výlety jen a jen s tebou. S rodiči to měla být výjimka.
> Jirko, v tomhle prostě já žít nemůžu. Chodila jsem s tebou a s tvou mámou!
> Prosím tě, prozvánět se s maminkou dlouze, že jdete spát, když nejste spolu.
> Ano, malichernost, ale říká o vašem vztahu víc, než si vůbec dokážeš představit.
> Jen to řekni třeba nějakýmu kamarádovi, ten by se ti asi hodně smál.
> A po včerejšku, kdy jsi mi navíc řekl, že v tuto chvíli, kdybys mě takhle znal,
> bys se mnou chodit nezačal, opravdu už není co řešit. Já tě teď nechci hodně
> dlouho vidět. Neříkám, že tenhle konec je definitivní, ale muselo by se extrémě
> moc změnit. Jsem na sebe hrdá, že jsem to dokázala. I když je mi teď zle. Pořád
> brečím. Všude věci od tebe, v hlavě vzpomínky. Prozvánění, SMS…to všechno. Bude
> se mi hrozně moc stýskat a bude mi blbě. Drásá to strašně moc srdce. Ale já s
> tebou teď nemůžu být. Když vidím, že máme v jedné pro život dost zásadní věci
> úplně jiný názor. Jirko, otevři oči. Podívej se na vztahy jiných lidí s rodiči.
> Zajdi si třeba s psychiatrovi a popovídej si s ním o tom. Ale prosím tě, otevři
> už oči. Pokud nechápeš proč, tak si už asi nikdy neporozumíme.
>
> A to vlastně nebyl jediný problém. Tvůj chlad, žádná fantazie pro oživení
> vztahu, žádné překvapení, už ani žádné hýčkání…Tvoje ošunťělý tepláky s
> vytahanými koleny… Sakra já se v nich také cítím nejlépe, ale chci se i líbit!
> Tobě to bylo úplně fuk, ty ses mi prostě nepotřeboval líbit.
>
> Bohužel všechno z toho, co jsem ti napsala, by asi mamka popřela, jenže ona to
> prostě vidět nemůže. S tímhle by se měla léčit u psychiatra, to je její největší
> problém. Tyhle problémy zkrátka vidí až ten, kdo přijde zvenčí. A byly tu
> vždycky, celé tři roky.
>
> Když jsem brojila proti ní, tak jsem tě chtěla jen zachránit. To já jsem pro
> tebe chtěla to nejlepší, ne ona. Ale tys to vnímal jako hroznou kritiku i své
> osobnosti, nikdy ses mě proti ní nezastal. Jirko, vůbec nikdy! Já se jí nesměla
> ani slůvkem dotkout. V životě budou různé spory, ať chceš a nebo ne, ale pokud
> se vždy postavíš za svou mámu a ne za ženu, pak tě ona opustí. Jirko, uvědomuješ
> si, že se jí obětuješ?
>
> Mé poslední slovo: pokud si myslíš, že žádný (nebo aspoň většina) z těch
> problémů, které jsem popsala výše, jsou jen výplody mé fantazie (nebo deprese a
> vysazených prášků), tak se budeme hádat vždycky a uvázneme v bludném kruhu.
> Zlomilo mi to srdce. Ale já tě teď opravdu nechci vidět. A až budeš příště zase
> psát něco o našem vztahu (což ti samozřejmě zakázat nemůžu, ale dost mě to
> zraňuje), piš laskavě o mně a tobě a ne o rodičích. Bude ti 26!!!!!!!!! Mohl jsi
> mít taky dávno děti a kdybys odešel od mámy, tak ona už dávno mohla někoho mít
> (protože by měla skutečnou motivaci) a mohli jste být všichni šťastní. Žijete v
> bludném kruhu.
>
> Ty víš, že jsem tě milovala, a snad i ještě miluju, ale já prostě tohle nemůžu
> napsat člověku, se kterým jsem se včera rozešla. Já teď nechávám léčit čas, nic
> jiného mi nezbývá. Víš, je mi zle a ani nevím, jestli se to ještě někdy v mém
> srdci napraví. Vlastně… tohle se už nikdy nenapraví, zůstane mi hluboká jizva po
> mé v dosavadním životě největší lásce.
>
> PS: Naši mě sice kritizovali a někdy až dost, ale aby z člověka vyrostl zdravý
> asertivní člověk, je dobře míněná kritika rodičů nepostradatelná. Máš značný
> problém. Zajdi k lékaři, třeba ti pomůže.
>
> S láskou Pavlína
>
> PSS: Třeba se ještě někdy sejdeme jako zamilovaný pár a pak bude už vše v
> pořádku (vlastně je to mé tajné přání). Ale to se toho musí hodně hodně změnit a
> musí uplynout dost času.

Jinak jsem tady objevil zajímavou diskuzi na téma žárlivost...:http://fora.babinet.cz/viewtopic.php?id=7071  , tak nějak to bylo i u nás.

Jirka

Tak Jirko, promiň, ale po přečtení tohoto mailu se musím postavit za Tvou Pavlínu a uznat, že je to skvělá holka, která prostě ví co chce a má to v hlavě srovnaný ! Tady nešlo o to bydlení, jako takové ... tady šlo o záchranu vašeho vztahu !
Také máme ve vztahu podobný problém a přesně chápu, co cítí ! Je dobře, že jsi na sobě začal pracovat, pracuj dál a možná se setkáte v posledním odstavci. Přeju Ti hodně štěstí.

Ahoj Jirko :-)


Myslím, že by nebylo špatný, aby jsi jí ten román, jak to tu kdosi nazval, vytiskl a dal přečíst Tvé přítelkyni, bývalé.

Ale jinak, myslím, že jsi fajn klučina a bývalá přítelka neví, o co přišla..

Ahoj, děkuji, ano, já to vím... jak jsem psal a vyjádřil dvěmi slovy "pochopil jsem"... v práci na sobě budu rozhodně pokračovat a uvidí se...
I já Tobě přeji silné nervy ve Tvém vztahu a pokud se podobný problém rozhodneš řešit, snaž se svého přítele k tomuhle pochopení, ke kterému jsem já dospěl tady, nasměrovat nějakou pohodovější cestou než tomu bylo v mém případě... Víš, co... Pošli mu odkaz na tuhle diskuzi, protože kdyby mně tohle dal někdo přečíst asi bych se nad svým chováním hodně zamyslel. Navíc tady uvidí jaké to může mít následky... Držím palce i já.
Jirka

Feuria napsal(a):

Tak Jirko, promiň, ale po přečtení tohoto mailu se musím postavit za Tvou Pavlínu a uznat, že je to skvělá holka, která prostě ví co chce a má to v hlavě srovnaný ! Tady nešlo o to bydlení, jako takové ... tady šlo o záchranu vašeho vztahu !
Také máme ve vztahu podobný problém a přesně chápu, co cítí ! Je dobře, že jsi na sobě začal pracovat, pracuj dál a možná se setkáte v posledním odstavci. Přeju Ti hodně štěstí.

No, chlapče, máš co napravovat. I kdyby měla Pavlínka jen půlku pravdy, tak mít maminku za zadkem kdykoli a kdekoli, řídit podle ní i milenecký život (a kdoví jestli ne i milování), nemoci se obejít bez telefonů, SMS a prozvánění - to neunese žádná, to není depresemi. Ano, když některé z mých dětí odjíždělo kamkoli, občas se mi ozvali stylem "žiju" a rámcově jsem o nich věděla a vím dodnes, jenže kdyby dělaly to, co ty, tak je sama srovnám, aby "neobtěžovaly". A nutit je, aby plánovaly svůj volný čas, natož dovolenou s přítelem/přítelkyní, pod řízením mojí pevné ruky - no fuj! Ale mám takové ošklivé podezření, že maminka je dodnes tvoje "nejlepší kamarádka" a probíráš s ní i veškeré detaily tvého vztahu s přítelkyní - nebo že bych se pletla? Asi takhle - jsi dospělý, tak se podle toho chovej a konečně se urvi z pupeční šňůry maminčina vlivu. Tobě by asi skutečně prospělo odstěhovat se a žít samostatně s tím, že jednou týdně pozveš mámu na kafe nebo ona tebe v neděli na oběd a v mezičase se nejen nebudete vídat, ale ani si volat, pokud nenastane třeba živelní katastrofa.
A víš co mě dostalo nejvíc? Ty vytahané tepláky... jako bys byl venkovský důchodce. Ale ono je to "na doma dobré", asi říká maminka, navíc "musíme šetřit, abys jednou něco měl", viď?
Tohle jsi asi nechtěl slyšet, ale je mi líto, já to vidím takhle. Třeba se pletu, ale možná ani moc ne, co ty na to?

Co se tepláků týče, tak ty nosila i přítelkyně, ale beru. Jinak tvé podezření naštěstí pravdivé není. Jasně jsem si o tom jednou promluvil a už si trvám na svém a nic jiného nechci slyšet. Jak jsem zde psal už mnohokrát, prostě mi to došlo. Názory se vyvýjejí a člověk se mění, já s tím opravdu chci něco dělat a už i dělám. Proto jsem psal sem do té diskuze, navštívil psychologa a chtěl si utřídit názory. To se podařilo. Myslím, že lze pozorovat myšlenkový vývoj mezi tím co jsem napsal jako úvodní slovo diskuze a tím co píši teď.... Co se týká tvé poznámky za těma teplákama, tak tu snad ani nebudu komentovat... to by se mě zastala snad i přítelkyně.

A navíc... nejdo o to co jsem chtěl a nechtěl slyšet, jde o to jak to vidí čtenáři, kteří se tím vším prokoušou.

.... a ty deprese ale bohužel určitou roli také sehrály.

helena napsal(a):

No, chlapče, máš co napravovat. I kdyby měla Pavlínka jen půlku pravdy, tak mít maminku za zadkem kdykoli a kdekoli, řídit podle ní i milenecký život (a kdoví jestli ne i milování), nemoci se obejít bez telefonů, SMS a prozvánění - to neunese žádná, to není depresemi. Ano, když některé z mých dětí odjíždělo kamkoli, občas se mi ozvali stylem "žiju" a rámcově jsem o nich věděla a vím dodnes, jenže kdyby dělaly to, co ty, tak je sama srovnám, aby "neobtěžovaly". A nutit je, aby plánovaly svůj volný čas, natož dovolenou s přítelem/přítelkyní, pod řízením mojí pevné ruky - no fuj! Ale mám takové ošklivé podezření, že maminka je dodnes tvoje "nejlepší kamarádka" a probíráš s ní i veškeré detaily tvého vztahu s přítelkyní - nebo že bych se pletla? Asi takhle - jsi dospělý, tak se podle toho chovej a konečně se urvi z pupeční šňůry maminčina vlivu. Tobě by asi skutečně prospělo odstěhovat se a žít samostatně s tím, že jednou týdně pozveš mámu na kafe nebo ona tebe v neděli na oběd a v mezičase se nejen nebudete vídat, ale ani si volat, pokud nenastane třeba živelní katastrofa.
A víš co mě dostalo nejvíc? Ty vytahané tepláky... jako bys byl venkovský důchodce. Ale ono je to "na doma dobré", asi říká maminka, navíc "musíme šetřit, abys jednou něco měl", viď?
Tohle jsi asi nechtěl slyšet, ale je mi líto, já to vidím takhle. Třeba se pletu, ale možná ani moc ne, co ty na to?

Jirko, já bejt tvojí přítelkyní - tak mám taky deprese - z tvýho vztahu s maminkou... :|

Já s tím souhlasím, vím že jsem udělal chybu, vím kde a vím, že to chci změnit. Jinak ty deprese o kterých jsem psal neměla z tohodle, nebo mi to aspoň neřekla, byl to následek jejího předchozího vztahu, který ji poznamenal. A ten se mnou ji ublížil asi ještě víc... štve mě to a užírám se tím a chci to změnit. Nic víc dělat asi nemůžu. Bohužel. Rád bych to vrátil o tři roky zpět... s tím co vím já o svých chybách a co ví ona zase o svých, které chceme snad oba vyřešit... jenže čas se vrátit nedá, bohužel.
:hjarta:

Jája napsal(a):

Jirko, já bejt tvojí přítelkyní - tak mám taky deprese - z tvýho vztahu s maminkou... :|

Tak jsem si ten její mejl přečetla úplně celý a občas mi brat dech... Chyba je asi na obou stranách, ale je vidět, že to má v hlavě srovnané a už si o ní nemyslím to, co po přečtení Tvého 1. příspěvku!
Má pravdu, že to chce čas a Ty si nejdřív musíš uspořádat svůj život a pak teprve začít budovat ten ve dvou!

Tedy e-mail tvé přítelkyně mě docela vyděsil. I kdyby měla pravdu jen z poloviny, máš vážný problém...to je na psychologa...ale k tomu už koukám chodíš, tak držím palce...

Páááni!
Tvé přítelkyni patří můj neskonalý obdiv, když nastíněné "ústrky" a pozici dvojky vydržela snášet celé 3 roky!! A je mi jí líto, že tys její dobře míněné rady neslyšel (anebo nechtěl slyšet)...že jsi udělal chybu, sis uvědomil až po "destrukci" vašeho vztahu, ale třeba není pozdě (i kdyžnevím, nevím...pokud tě Pavlínka na tvůj patologický vztah s maminkou upozorňovala už dřív, pokud jste kvůli tomu už jedenkrát rozchod absolvovali, nedivila bych se, kdyby jí došla trpělivost. Příležitostí k nápravě už jsi měl dost.).
Každopádně ti přeju hodně sil v tvém odhodlání, věz, že jeho realizace nebude jednoduchá.

Nezapomeň prosím, že i já jsem musel něco snášet a že toho především první polovinu našeho vztahu nebylo málo...a ona to věděla... to kdyby zase četli nějací kluci, tak by to odsoudili zase oni. Mně ta trpělivost vydržela také dlouho. Nebo jsem snad měl být spokojen, když jí hrozně vadilo, že chci jít někam sám, dělat něco co bychom zrovna němali spolu naplánované, nemohl promluvit s jinou holkou, pozdravit spolužačky... Tedy chyby na obou stranách, ne jen na jedné. Ona si je uvědomovala a řešila je, já jsem si je neuvědomoval a neřešil je. Kolik příležitostí k nápravě jsem měl...není to zase tak jednoduché říci. Jistě obecně jsem jich měl mnoho, ale až teď jsem si to vše skutečně uvědomil...

Caroline napsal(a):

Páááni!
Tvé přítelkyni patří můj neskonalý obdiv, když nastíněné "ústrky" a pozici dvojky vydržela snášet celé 3 roky!! A je mi jí líto, že tys její dobře míněné rady neslyšel (anebo nechtěl slyšet)...že jsi udělal chybu, sis uvědomil až po "destrukci" vašeho vztahu, ale třeba není pozdě (i kdyžnevím, nevím...pokud tě Pavlínka na tvůj patologický vztah s maminkou upozorňovala už dřív, pokud jste kvůli tomu už jedenkrát rozchod absolvovali, nedivila bych se, kdyby jí došla trpělivost. Příležitostí k nápravě už jsi měl dost.).
Každopádně ti přeju hodně sil v tvém odhodlání, věz, že jeho realizace nebude jednoduchá.

No- pokud ses například prozváněl s maminkou, pokud jsi byl u přítelkyně, než jste šli spát, tak no comment. :-(.
To se snad nedělá, nebo jo?
To je dobrá, že vydržela 3 roky.

Děkuji všem přispěvatelkám, které napsali reakci na můj problém. Moc mi to pomohlo, pomohlo mi to změnit pohled na celou tu nešťastnou a mnou zpackanou vzniklou situaci. Věřte, poučil jsem se a uznal svoji chybu, nad kterou i já teď kroutím hlavou. Jsem odstrašující případ, holky, kdo máte takového exota jako já doma, dejte mu tohle přečíst! Pomůžete jim i sobě. Je na čase tu pupeční šňůru přestřihnout, jak psala některá z vás... povede se to, já tomu věřím a chci to.
Tímto končím svoji účast v této diskuzi a ještě jednou děkuji... největší dík, jak většina z vás napsalo patří mé Pavlínce... srdíčko moje, věř mi, miloval jsem Tě a stále miluji :hjarta: , dnes bych vše udělal jinak a byli bychom spolu snad stále šťastní... promiň...

Jirka

Nikdy není vina za rozpad vztahu jenom na jedné straně, to tady ani nikdo netrvdí, tvoje přítelkyně třeba byla přehnaně žárlivá, ale sám říkáš, že se snažila s tím něco dělat, podle mě si to především ty, kdo má vážný problém....ale znova, je fajn, že se ho snažíš řešit, tak teď hlavně vydžet, jedna konzultace s psychologem to určitě nespraví

souhlasím s Leilou, mně kolikrát vytočí, když přítelovi volají jeho rodiče třeba 3x denně, ale u něj je to spíš táta, že potřebuje s něčím pomoc. Někdy je to i v neděli v 7 ráno!!!!

Tak nám pak dej, Jirko, vědět, jak to všechno dopadlo!!!

Určitě dám! A ještě jednou děkuju... jen psycholog skutečně nepomůže, musím na tom pracovat sám, to já už dobře vím.

Ahoj všem!

Jirka

Slvinka napsal(a):

Tak nám pak dej, Jirko, vědět, jak to všechno dopadlo!!!

Ahojky Jirko,

supr, že uznáváš svoji chybu, tohle je základ a z tohodle těž ...

Smekám před Tvou přítelkyní, že tohle všechno co píše v mejlu pro Tebe vydržela...

Já jsem měla přítele, který dělal tohle tak z 50-ti procent a šílela jsem z toho, ale
to co píše Pavlína, tak to by mě dostalo do blázince, prostě nesnesitelné.

Začni na sobě pracovat, chlape, hloupý nejsi, víš, kde je chyba, tak do toho, máš
skvělou ženskou, která má více rozumu jak Ty a která Tě fakt miluje, jinak by
tohle nesnesla ani minutu, takže ji nenech jen tak utéct...

Sežeň si podnájem a utíkej od maminky, jinak Tě vysaje...

Držím palce!!!

Jirka tady naznacoval, ze Pavlina byla prehnane zarliva, bylo tezke prosadit si svou zalibu..Budete tedy smekat pred Jirkou, ze to s Pavlinou vydrzel????

Psala jsem akorát že smekám před tím, co psala v mejlu (tím myslím, to, jak se Jirka s mamkou naháněli přes mobil, jak jim vlezla do jejich dovolené..) více jsem tím nemyslela, chce to číst to lépe :rock:

chce to cist lepe? :cool: Tak proc tedy nesmekate pred Jirkou, ze vydrzel zarleni, jeji zavislost na nem, ze on nikam bez ni nemohl, ze nemohl pozdravit kamaradky?
Jirko, urcite neni chyba jen na tve strane, ja bych zase nesnesla kdybych se nemohla skoro pozdravit s kamaradem, jit kam chci..Jsi dobry, ze jsi to vydrzel! A ona zase vydrzela urcitou dobu tve chyby..Ted je ale cas ty chyby na obou stranach urovnat!

Já to nemyslím zle, tak proč se hned čertit...je evidentní, že oba mají své chyby,
akorát já znám dobře to, co píše Pavlína a divím se, že to takhle vydržela, tu
matčinu iniciativu, více jsem tím říct nechtěla..není třeba se chytat slovíček...

Ahoj,
můžeš něco napsat o své zkušenosti? Díky moc.
Jirka

Beatina napsal(a):

Já to nemyslím zle, tak proč se hned čertit...je evidentní, že oba mají své chyby,
akorát já znám dobře to, co píše Pavlína a divím se, že to takhle vydržela, tu
matčinu iniciativu, více jsem tím říct nechtěla..není třeba se chytat slovíček...

To mel byt podnet k pohledu z jine strany..Nic jineho..:kapitulation:

Allice napsal(a):

To mel byt podnet k pohledu z jine strany..Nic jineho..:kapitulation:

OK, už mlčím :kapitulation::)

Jirka25 napsal(a):

Ahoj,
můžeš něco napsat o své zkušenosti? Díky moc.
Jirka

Beatina napsal(a):

Já to nemyslím zle, tak proč se hned čertit...je evidentní, že oba mají své chyby,
akorát já znám dobře to, co píše Pavlína a divím se, že to takhle vydržela, tu
matčinu iniciativu, více jsem tím říct nechtěla..není třeba se chytat slovíček...

Ahojky Jirko,

jasně že můžu :) sice už s tím přítelem nejsem, takže ty nervy a vztek jsou pryč, teď už jenom
vzpomínám a těším se na další tchyní, doufám, že netrefím na podobný typ...:)

My jsme s bývalým bydleli spolu a naštěstí tchyně bydlela daleko...ale i tak...bydleli jsme v podnájmu
v garsonce, tehdy moc mobily nebyli, ale byli pevné linky..takže mě otravovalo, že jeho matku mu každý
večer volala, pak předala telefon a on mluvil dále s otcem, babičkou, dědou a ségrou, prostě každej večer
tahle rodinná debata po pevné lince...a když jsme u nich byli, tak to bylo hrozný, jeho máma za ním
chodila pomalu i na záchod, my dva jsme se ani nemohli spolu bavit a když už jsme se bavili, tak přiletěla
jak pominutá a hned že o čem jsme se s ní bavili a ať ji to řekneme atd...prostě pořád nám, hlavně mu
byla v patách...(jednou jsem mu šepla do ucha, ať už mě ta jeho matka fakt nesere, že už toho mám dost
a ona zpěvným hláskem, že co jsem mu to šeptala? tak jsem na bývalého kývla a říkala jsem mu, tak
ji to řekni, tak zrudl a řekl ji, že jsem mu říkala, že mám hlad :) a další historky...prostě hrůza...hlavně
když o něco vážného šlo, tak prvně dal na matčin názor, pak až na můj...nikdy se mě před ní nezastal, i když
jsem měla pravdu a on mi to pak doma přiznal..prostě vždycky bylo rozhodující, co na to maminka...a
kolikrát udělala jeho matka histerickou scénu jen tak, ani neměla důvod a hned to bylo všechno na mě,
a jednou mě taky nutil ať si to s jeho matkou vyříkám z očí do očí..no šílené, toho bylo opravdu hodně a
musím říct, že ten náš vztah to dost pohlcovalo...a ničilo...a pak jsme se přestěhovali, odmítla jsem pevnou
linku napojit do bytu, ale stejně, bývalý už tehdy po přestěhování mobil měl a jeho matka si ho pochopitelně
koupila taky, naštěstí je pro ni volání z mobilu na mobil dražší, takže to není hodinové, ale půlhodinové....
ale i tak, teď jsem s jiným partnerem a to co bylo v tehdejším vztahu, to mě postihuje dodnes, ještě dnes
se v noci budím a zdá se mi o tchyni...

Jirko víš, možná to jako chlap nechápeš, ale ta holka se chce co se týče radění o budoucnosti atd sdílet jenom
s Tebou a nechce nikoho dalšího. Má Tě moc ráda a chce být s Tebou často a sem tam mamku nebo známé vemte, ale ne ať je to pravidlem...zkusila bych s mamkou promluvit a vysvětlit ji to, že prostě rád ji máš pořád stejně, ale teď máš holku s kterou chceš žít a že už to tak nejde jak to bylo dříve...že už s Pavlínou chceš trávit více času o samotě, že se chcete poznávat, jezdit po výletech, chodit do kina, na večeře atd sami, že chceme být jeden pro druhého a že to nejde, aby byla stále s vámi a nebo Ti pořád volala...

Takhle to nefunguje nikde, rodiče nikdy nikdo vymazat jen tak nechce, pokud mám partnera, je pro mě dá se říct na prvním místě a rodiče navštěvuji pravidelně (ne denně!) a sem tam jim zavolám...toť vše...

Nejlepší by bylo, kdyby si mamka našla nějakého chlapa nebo nějakou jinou činnost, která by ji pohltila
a bylo by hned lépe...

Každopádně jsi moc šikovný kluk a líbí se mi, jak ten vztah dokážeš rozebrat, probrat a snažíš se na tom
pracovat, to se mi fakt moc líbí :) můj chlap je zase takový, že vůbec nikdy nic řešit nechce...a to taky není
dobře...

Přeju Ti, ať Ti to všechno výjde tak, jak si přeješ...pokud víš, že Pavlínu miluješ, zkus si promluvit s matkou
i s ní a vyříkat si to ...

DRŽÍM PALCE !!!

Tak dlužím asi pokračování té mé story... Jak už jsem psal dříve, dost jsem si z té situace odnesl a už vím co chci a jaké jsou mé priority. Doma jsem zavedl v tomhle směru určité změny, ale Pavlína to už dokázat nechtěla. Na SMS nereagovala, hovor mi vzala až na podesáté, své kamarádce si na mě stěžovala tak, že jsem se nestačil divit, co všechno jí na mně vadilo. Dále, že celou tu dobu myslelala na nějakou svou dávnou lásku!!! Takže jak už tady někdo psal, pes byl zakopán asi ještě i jinde. Navíc se účastní také diskuze na babinetu pod nickem Maika (fórum slepovaný vztah a jiné). Dozvěděl jsem se o sobě, že jsem pro život nepoužitelný moula a že jsem tak chytrý, že si mě kvůli tomu přestávala vážit... Takovéhle věci bych o člověku, kterého miluju nikdy nenapsal... Nejsem jeden z těch těch skutečně nepoužitelných magorů, kteří co vylezou ze školy, se zavřou do výzkumáku a nedokážou ani zatlouct hřebík... Nechovám se jako takový moula a žádný z mých kamarádů by tohle o mně nikdy neřekl. Tohle vnímám jako nefér... Jsem schopný obstarat a zařídit cokoliv.
Minulý týden ráno jsem ji potkal na autobusáku, zamračená jak kakabus mě skoro ani nepozdravila a bavit se rozhodně nechtěla... Měl jsem těch nervů až dost a chtěl jsem to všechno napravit... ale má to své meze. Já jsem kvůli tomu zhubnul 3 kila a byl totálně psychicky na dně... Už to zkrátka nemá cenu (i když jsem tomu hodně věřil...) a je potřeba začít myslet na jiné věci a poznávat nové lidi... Ránu ve svém srdci mám ale opravdu velikou... a ona jistě také... Miloval jsem Tě, Pavli... :hjarta:

Jirka25 napsal(a):

Tak dlužím asi pokračování té mé story... Jak už jsem psal dříve, dost jsem si z té situace odnesl a už vím co chci a jaké jsou mé priority. Doma jsem zavedl v tomhle směru určité změny, ale Pavlína to už dokázat nechtěla. Na SMS nereagovala, hovor mi vzala až na podesáté, své kamarádce si na mě stěžovala tak, že jsem se nestačil divit, co všechno jí na mně vadilo. Dále, že celou tu dobu myslelala na nějakou svou dávnou lásku!!! Takže jak už tady někdo psal, pes byl zakopán asi ještě i jinde. Navíc se účastní také diskuze na babinetu pod nickem Maika (fórum slepovaný vztah a jiné). Dozvěděl jsem se o sobě, že jsem pro život nepoužitelný moula a že jsem tak chytrý, že si mě kvůli tomu přestávala vážit... Takovéhle věci bych o člověku, kterého miluju nikdy nenapsal... Nejsem jeden z těch těch skutečně nepoužitelných magorů, kteří co vylezou ze školy, se zavřou do výzkumáku a nedokážou ani zatlouct hřebík... Nechovám se jako takový moula a žádný z mých kamarádů by tohle o mně nikdy neřekl. Tohle vnímám jako nefér... Jsem schopný obstarat a zařídit cokoliv.
Minulý týden ráno jsem ji potkal na autobusáku, zamračená jak kakabus mě skoro ani nepozdravila a bavit se rozhodně nechtěla... Měl jsem těch nervů až dost a chtěl jsem to všechno napravit... ale má to své meze. Já jsem kvůli tomu zhubnul 3 kila a byl totálně psychicky na dně... Už to zkrátka nemá cenu (i když jsem tomu hodně věřil...) a je potřeba začít myslet na jiné věci a poznávat nové lidi... Ránu ve svém srdci mám ale opravdu velikou... a ona jistě také... Miloval jsem Tě, Pavli... :hjarta:

Dobrý den všem! Možná se ještě někteří, hlavně pravidelní přispívatelé, pamatujete na tuto kauzu nazvanou: Rozchod po třech letech, poraďte prosím. A jak Jirka tuto "story" ukončil, tak já bych za něj ještě ráda přilepila jeden konec. A to ten můj. Já jsem totiž ona Pavlína, o které tady byla řeč. Je tomu už deset měsíců, co jsme se rozešli, skoro na den přesně. A víte, jak to celé opravdu dopadlo? Zajímá vás to? Myslím, že výborně. Už jsme se k sobě nevrátili. Já mám nového přítele, Jirka má novou přítelkyni. A oba jsme jistě šťastnější. Možná tam Jirka někde psal, že jsem začala mít deprese, tak to byla pravda, ale ve skutečném smyslu slova, jakožto nemoc. To on ale nedokázal pochopit, myslel si, že jsem si to prostě vymyslela. Tak s depresemi se léčím i nadále. S Jirkou se čas od času někde potkáme, dělaji jsme chvíli ve stejné firmě kousek od sebe (já jako praktikantka), prohodili jsme pár slov nebo vyměnili pár řádků prostřednictvím mailu. On je teď jak reklama na štěstí. Nezávidím, jen se mi spíš zdá, že to přede mnou schválně přehání, abych viděla, jak je mu beze mě krásně. Samozřejmě mu to přeju, i já jsem mnohem mnohem šťastnější bez něho, i přes občasný projev mé nemoci - deprese.
Sledovala jsem tuhle debatu z povzdálí a připadalo mi směšné, jak to všechno překrucoval, aby z toho vyšel, jak nejlépe mohl. A přesto spousta z vás odhalila pravou podstatu našeho skutečného problému - jeho těsný vztah k matce. On se svou matkou mi namlouvali, že jsem psychicky nemocný člověk a že jejich vztah je naprosto normální, zatímco moje představy jsou naprosto špatné. Já jsem tomu snad i začínala věřit a hledala jsem po našem rozchodu vinu u sebe. Ale on pak napsal sem. A vy jsme začali odpovídat a otvírat mi oči. Díky vaším příspěvkům jsem se k němu už nevrátila. On si myslel, že je to poslední možnost, jak náš vztah zachránit, až si přečtu názory druhých. Ale obrátilo se to ve většině případů proti němu a ironií osudu bylo, že právě tato debata mi dodala sílu a nevracet se k němu. Jen pro zajímavost - asi za dva týdny po našem "hrozném" rozchodu, kvůli kterému tak hrozně zhubnul, měl už na seznamce inzerát na vážné seznámení. A tím rozjel velkou kampaň - hledám holku, nechci být sám. Také dobrý důkaz jeho bezmezné lásky, ne? Mohla bych se rozepisovat mnohem mnohem víc, ale na to nemám bohužel ani čas a navíc by to ani nikdo celé nečetl, pro vás je to už asi dávno mrtvý problém. Přesto jsem měla pocit, že musím také promluvit.
Ještě pár slov k Jirkovu závěru. Jen malý příklad toho, jak dokáže věci překroutit ke svému prospěchu. Ty změny, které doma zavedl, ty bych ráda viděla, možná to bylo snížení frekvence prozvánění s mámou. Na SMS jsem nereagovala: to je pravda. Když si chcete něco srovnat v hlavě a jste z toho dost na dně a on vám stále píše, jak vás miluje a ať se k němu vrátíte a najednou napíše: ahoj, jak se máš? Tak v tom moc upřímnosti asi není, spíš pokus o navázání kontaktu. Hovor jsem mu opravdu vzala až napodesáté, protože jsem měla mobil v pokoji a zrovna jsme s rodinou obědvali a já ten telefon prostě neslyšela. Ale to jsem Jirkovi, když jsem to zvedla, říkala. Kamarádce jsem si stěžovala, musela jsem prostě napsat všechny jeho chyby, když se s někým rozejdete a moc to bolí, tak většinou hledáte výhody toho, že jste to udělali. Tak já napsala všechny jeho negativa kamarádce. A víte, jak on to zjistil? Tak, že se mi "vloupal" na můj mail. Znal mé heslo, z dob našeho vztahu. Ani ve snu mě nenapadlo, že bude tak nefér, aby mi tam lezl i potom. Celou dobu jsem na dávnou lásku nemyslela. To vůbec ne. Jen mi bylo smutno, když jsem toho svého ex- viděla s jeho současnou holkou na zábavě, jak se na ní umí zamilovaně dívat. A pak jsem ho porovnala s Jirkou, který se mi nekoukal do očí ani normálně, už několik měsíců se díval jakoby skrze mě. A když si v jednadvaceti letech (teď jsem už o rok starší) uvědomíte, že pokud zůstanete s tímto člověkem, tak už se na vás nikdo nepodívá tak, jako to uměl ten můj bývalý, tak je vám zkrátka hodně těžko u srdce. Pes zakopán jinde nebyl. Hlavní důvod, ale netvrdím že jediný, mého rozhodnutí tento vztah ukončit, byl jeho vztah s matkou. Někde výše si také stěžoval, že jsem potkala jeho mámu a ani jí nepozdravila. Tak to setkání vypadalo tak, že jsem ji zahlédla v autobuse, který míjel autobus, ve kterém jsem seděla já! A že mě potkal na autobusáku a já byla zamračená? Tak to je také pravda. Ale jde o to, že on mě v té době pronásledoval, sledoval každý můj krok na internetu, psal mi pak SMSky, ve kterých mě oslovoval Maiko, aby ukázal, jak veliký objev učinil. A ještě psal, kde jsem na to jméno přišla a jestli se stydím za své jméno. Tak kolik z vás sem píše pod svým skutečným jménem? Viděla jsem ho také několikrát jet kolem našeho domu. Začala jsem se opravdu bát, že mě bude pronásledovat jako duch. Každé ráno jsem přijížděla do města, kde studuju, s obavami, aby tam na mě nečekal (v té době nepracoval tam, kde já studovala). A jednoho dne opravdu! Stál tam na kraji a bylo jasně vidět, že čeká. To setkání nebyla náhoda! Já jsem z něho měla opravdu strach. Proto jsem sklonila hlavu, snad jsem ho jen pozdravila, to už si nepamatuju, a utekla jsem. A on? On se na mě už z dálky smál jak měsíček na hnůj. To je trošku divné, když se na mě jako můj partner pořád jenom mračil a najednou, když se jako hrozně trápí z našeho rozchodu, tak se usmívá! To spíš to moje mračení bylo přirozené, když jsem byla zrovna smutná z rozchodu.

Omlouvám se za případné chyby a překlepy, nestihnu si to po sobě přečíst.

Tohle bylo jen moje slovo závěrem. Všechno je to už jenom minulostí. Zaplaťpánbůh. Ale jasné je, že my dva jsme k sobě nepatřili. A nejdůležitější je, že jsme teď oba mnohem spokojenější.

Všem moc děkuji za názory, které sem napsali, a za podporu.

Krásný den!

Přeju Ti Maiko (Pavlínko) hodně štěstí :) v budoucím životě.
A chápu Tě, vím co je to, když jsou přítel nebo matka závislí jeden na druhého (ve větší míře než je zdrávo). Hlavní je, že jste oba spokojení...

Fe, jak je?

Pavlinko, je to velmi zajímave, jak rozdilne popisy situaci byvaji... A dokonce verim i tomu, ze Tvuj ex byl skutecne presvedcen o sve pravde... Jsem rada, ze jsi sem o tom napsala. Drzim Ti palce!

No nezbývá než popřát oběma štěstí a poučení se ze svých chyb.Asi proto jste se možná měli potkat, ne?

Ahoj Pavlínko, tyyyy jo, to už je tak dlouho, co sem Jirka psal??? Hm... To to leti!
Tak hlavne, ze se oba mate fajn!!!!

Pavli, jsme stejně staré, snad i proto mám pocit jak moc Ti rozumím! Strašně moc Ti držím palce, hlavně ať už nikdy nenarazíš na mamánka a depresí je míň a míň!!!

Všem Vám moc a moc děkuji! Překvapilo mě, kolik z Vás mi napsalo. Ještě jednou děkuji. Asi je to tak, možná jsme se měli potkat právě kvůli tomu, abychom si oba více vážili toho, s kým teď jsme. Teda nemůžu mluvit za Jirku. Ale za sebe rozhodně. Bez té předchozí zkušenosti bych si asi nedokázala tolik vážit toho, že můj současný přítel je skutečná osobnost, která sebou nenechá ničím a nikým manipulovat. Na rodiče se nevykašlal, ale vidí je jednou do týdne. Spolu jsme mnohem více, než jsem bývala s Jirkou. A je to mazlíček, což Jirka nebyl vůbec, vůbec nepotřeboval fyzický kontakt. Na rozdíl ode mě. Pohlazení, objetí, toho všeho se mi s Jirkou nedostávalo a teď si to vynahrazuji a je to krásné. Když Vás někdo obejme nebo pohladí nebo se k Vám prostě jen přitulí, tak je duši hned mnohem líp. Mějte se všichni moc krásně!

Teda, přečetla jsem tohle celé téma teď jedním dechem.. tolik se v tom poznávám :-) můžu Vám, Pavlo i Jirko, říct jen to, že Vás poprvé potkal ŽIVOT. Oba jste dostali lekci, a celkem si dovolím hodnotit, že jste ji správně pochopili, totiž, vzali jste si ponaučení... já svůj první vztah prožila podobně, taky to trvalo 3 roky, po dobu, co jsme studovali a NAŠTĚSTÍ to krachlo s jeho ukončením školy a cestou za kariérou.. a to dokonce měl rodiče oba, nerozvedené, ale ta matka, stejnej problém :-) dnes už se tomu jen směju... ovšem nutno podotknout, že i můj následující přítel žil jen s matkou a sestrou, tam to byl teprv teror (bohužel zemřel) a můj současný manžel otce ani nepoznal... matka s ním zůstala sama, ještě s babičkou a celej život se jistě taky těšila, jak s ním prožije svůj život :-) ("bohužel" si na internetu našel mě a já jí ho kradu) nevím ale, jakým zázrakem na něm nejde poznat ani náznak závislosti, ani syndromu jedináčka :-) je prostě vyjímečný :-) dokonce jsme odmítli koupit pěknej domeček, kterej je moc blízko bytečku, ve kterém teď žijeme, protože sem půjde jednou v důchodě bydlet ona, radši jsme si vybrali něco za městem na úplně druhém konci města .-) pomoci v nouzi, občas se navštívit, to je i pro mě samozřejmost, ale bydlet blízko? nikdy...

Přeju moc a moc štěstí oběma, ať jde život dobře dál, k vaší spokojenosti :-)

Ahoj všem, ahoj Pavlíno;) Náhodou jsem kouknul na tenhle starý e-mail a koukám, že přišla zpráva, že je něco nového na babinetu a je. Já se k tomu už nechci vracet (i když teda fakt nevím, o tom, že bych tě nějak pronásledoval a už vůbec netuším proč jsi měla obavy že bych tam někde čekal... a že jsem jel kolem domu? Možná jsem jel tamtudy na výlet, ale určitě ne kvůli tomu, abych tě pronásledoval...) Díky bohu je to úspěšně za námi. Dneska jsem tomu rád já i ty. Jsem rád, že jsme byli spolu, a myslím, že jsme toho spolu prožili docela hodně pěkného. Bohužel i toho špatného, čehož bylo až příliž hodně a nebyl tak spokojený ani jeden z nás. Chyby jsem udělal jak já tak i ty, nedokázali jsme dělat dostatečné kompromisy a hlavně jsme je dělat museli a už to není moc dobře. Ty tři roky nám docela dost dali, dost zkušeností do života.
Jsem upřímně rád, že jsi teď šťastná a věř že i já jsem šťastný a že to rozhodně nějak nehraju nebo nezveličuju, jak se domníváš v tvém příspěvku. Držím ti palce, ať ty pitomý deprese zvládneš a ať tvůj nový partner je odolnější než jsem byl já. Budu rád, když tě potkám a prohodíme spolu pár slov a neprojdeme jen bez povšimnutí.
Vám všem, co jste kdy regovali, přeju taky hodně lásky a štěstí!

Jirka25 napsal(a):

Ahoj všem, ahoj Pavlíno;) Náhodou jsem kouknul na tenhle starý e-mail a koukám, že přišla zpráva, že je něco nového na babinetu a je. Já se k tomu už nechci vracet (i když teda fakt nevím, o tom, že bych tě nějak pronásledoval a už vůbec netuším proč jsi měla obavy že bych tam někde čekal... a že jsem jel kolem domu? Možná jsem jel tamtudy na výlet, ale určitě ne kvůli tomu, abych tě pronásledoval...) Díky bohu je to úspěšně za námi. Dneska jsem tomu rád já i ty. Jsem rád, že jsme byli spolu, a myslím, že jsme toho spolu prožili docela hodně pěkného. Bohužel i toho špatného, čehož bylo až příliž hodně a nebyl tak spokojený ani jeden z nás. Chyby jsem udělal jak já tak i ty, nedokázali jsme dělat dostatečné kompromisy a hlavně jsme je dělat museli a už to není moc dobře. Ty tři roky nám docela dost dali, dost zkušeností do života.
Jsem upřímně rád, že jsi teď šťastná a věř že i já jsem šťastný a že to rozhodně nějak nehraju nebo nezveličuju, jak se domníváš v tvém příspěvku. Držím ti palce, ať ty pitomý deprese zvládneš a ať tvůj nový partner je odolnější než jsem byl já. Budu rád, když tě potkám a prohodíme spolu pár slov a neprojdeme jen bez povšimnutí.
Vám všem, co jste kdy regovali, přeju taky hodně lásky a štěstí!

OK, Jirko, souhlasím s Tebou. Psala jsem jen můj úhel pohledu, stejně jako jsi ho psal Ty. Také jsem rozhodně nemohla souhlasit s tím, co jsi napsal jakožto uzavření celého story o mém chování, když to tak nebylo (třeba s braním toho telefonu, nebo o té dávné lásce). Ty jsi něco špatně pochopil, já nejspíš také (to, že jsi jel kolem). Myslím si, že teď je to už ale opravdu uzavřené a zcela irelevantní. Samozřejmě že kolem Tebe neprojdu bez povšimnutí:) Beru Tě jako kamaráda a vždy budu. Tvé štěstí Ti moc a moc přeji. A děkuji za Tvé přání. Já se z toho dostanu, věřím tomu. A víra hory přenáší...