Dobrý deň, uz dlhsie som nestastna, smutna, neviem, co mam urobit.

Mám 50 r., žijem s manželom v manželstve 4 roky, ale spolu sme 22 rokov. Spoločné deti nemáme, a každý z nás má dnes už dospelé dieťa z predchádzajúcich vzťahov. Ja som bola pred tým vdova. Niekoľko rokov sme spolu žili u mňa ako partneri,vtedy v kútiku duše som očakávala, že môj manžel sa stane oporou mne aj mojmu dieťaťu. No cítila som, že to nechce, a tak som dieťa vychovávala sama, bez jeho akejkoľvek pomoci, ktorá by bola viac, ako len pomoc dobrého priateľa. Dávalo mi to vtedy pocit, že mám aspoň niekoho, kto ma má rád a ja jeho, a že treba to len nechať dozrieť. Medzitým sa manžel presťahoval a vlastnoručne rekonštruoval domček, ktorý sme spolu kúpili.  Potom, keď sa syn osamostatnil, zobrali sme sa a začali sme byvat v domčeku, ktorý pre nás manžel pekne prerobil. Nemohla som manželovi s tým veľmi pomáhať, nie som murár, chodila som do prace,  starala som sa o syna, tak som aspoň investovala peniaze, aj keď menej, ako manžel, keďže z platu som veľa usporiť nemohla, no zobrala som naň aj úver, to všetko ešte pred manželstvom, domček máme na polovicu.

V čom cítim problém? musela som si z pred manželstva zobrať hypotéku na môj byt, a druhú hypotéku na domček, ktorý sme prerábali. Vsetko som vtedy komunikovala s manzelom, a dal mi pocit, ze to zvladneme. A ja som verila, že spolu to naozaj finančne zvládneme. Zo začiatku som si myslela, ze mi financne nepomaha preto, lebo vsetko daval do domceka, tak som horko tazko uvery platila sama. No nic sa nezmenilo, ani ked uz bol domcek hotovy.  A teraz, pri spoločnom žití mám zase zlý pocit z manžela,  a to, že manželovi nezáleží z čoho žijem, že vôbec mu nevadí, že môj plat nestačí na dve hypotéky, nájomné, inkaso, poistky, telefon, a kreditné karty, ktorými riešim mesačné doplatky. Na nič iné nemíňam, a manžel to vníma tak, že je to moja kapusta, moje dlhy, že som míňala, keď som syna podporovala do 24 rokov, kym studoval, a že byt je môj, takže jeho sa to netýka. Bojím sa byt prenajat, bojím sa, že sa budem musieť doň nasťahovať, lebo tento manželov postoj ma zraňuje. Cítim sa menejcenne, je pravda, že manžel domov všetko kúpi, zabezpečí, ostane mu aj na jeho náročné záľuby a koníčky, ktorým sa každý deň do večera venuje, prichádza domov stale až po desiatej, odkladá si aj na jeho sporenie, a ja sa neviem vymotať z dlhov, nikam nechodím,som od rána do večera v práci, beriem smeny naviac,  neostáva mi ani na kávu v meste. Aj keby som byt prenajala, stale by mi nic neostalo z vyplaty, akurat by som nezvysovala dlh na kreditke.  Navrhla som mu, aby mi vrátil peniaze, aby som mohla splatiť hypotéku, dokonca by mi aj niečo ostalo ako usporené, previedla by som na neho moju polovicu, ale myslím, že to bude aj koniec vťahu.


neviem, čo mám robiť, rada by som počula iné názory, postoje.

Manžel není vaším spoludlužníkem, neručíte domem?

manzel nie je spoludlznikom, uver som brala sama, a dom sme kupovali do spoluvlastnictva na pol, manzel vyplatil  vacsiu cast z jeho usporenych penazi, a ja som vyplatila moju cast z uveru a z mojich malych uspor, dom je ale zalozeny cely

Stále platíte 2 hypotéky, bydlíte v domě a byt je prázdný? Nebo co je momentálně s bytem? Pokud ho pronajímáte, pokryje to jeho náklady? Pokud ne, tak bych ho prodala. Zbytečně platíte 2 hypotéky, takový luxus si málokdo může domluvit, pak se nedivte, že na to nemáte.

bojim sa byt predat, pretoze som prestala doverovat manzelovi, a ak by sa nieco stalo, nemala by som kam ist byvat, okrem toho ma sklamal vyjadrenim, ze by mi vratil len moj vklad, pricom trhova cena pozemku a nehnutelnosti je uz niekolkonasobne vyssia, a za vrateny vklad by som uz nedokazala kupit ziadny byt. A suvasne, ak by sa nedajboze s nim nieco stalo, musela by som vyplatiti jeho dceru, ktora by tiez po nom dedila, a to v trhovej hodnote, a ja by som bola nutena vsetko predat, vyplatit vsetky uvery, vyplatit podiel jeho dcere, a neostalo by mi na kupu noveho bytu, kedze trhove ceny su z roka na rok vyssie. Ja nemam nic usporene, ja mam iba uvery, usporene ma manzel, ale to nie je moje. preto sa bojim byt predat. Je to moja poistka, ak by sa nieco zle stalo. Najviac ma boli to sklamanie,

Píšete, že pronájmem bytu byste dosáhla jediného - nuly. No já říkám, že lepší je nula, jak mínus a navyšování  zadlužení. Smlouva o pronájmu (podnájmu) se dá sepsat tak, abyste se nemusela bát, že se do bytu nedostanete v případě nouze. Pokud by se s manželem něco stalo, musíte vyplatit jeho dceru a naopak, on by musel vyplatit vašeho syna, pokud by se něco stalo s vámi, že? Plus by syn dostal ještě váš byt. Manžel se může cítit stejně ohrožený, jako vy. Protože on už do toho investoval a ty peníze mu nikdy nikdo nevrátí. Vy jste přispěla menší částí, ale z domu máte polovinu. Myslím, že jeho nabídka na vrácení vašeho vkladu je docela velkorysá. Pokud tedy chcete v manželství setrvat. Jestli plánujete ho opustit, pak je asi nejjednodušší řešení rozvod a majetkové vypořádání. Plus, jak už zde na jiných diskuzích bylo řečeno, manžele mají k sobě navzájem vyživovací povinnost, takže pokud vám nezbývá ani na to kafe, protože moříte dluhy, pak by stálo za to, zjistit si další podrobnosti o tom, jak se věci mají.

yona napsal(a):

bojim sa byt predat, pretoze som prestala doverovat manzelovi, a ak by sa nieco stalo, nemala by som kam ist byvat, okrem toho ma sklamal vyjadrenim, ze by mi vratil len moj vklad, pricom trhova cena pozemku a nehnutelnosti je uz niekolkonasobne vyssia, a za vrateny vklad by som uz nedokazala kupit ziadny byt. A suvasne, ak by sa nedajboze s nim nieco stalo, musela by som vyplatiti jeho dceru, ktora by tiez po nom dedila, a to v trhovej hodnote, a ja by som bola nutena vsetko predat, vyplatit vsetky uvery, vyplatit podiel jeho dcere, a neostalo by mi na kupu noveho bytu, kedze trhove ceny su z roka na rok vyssie. Ja nemam nic usporene, ja mam iba uvery, usporene ma manzel, ale to nie je moje. preto sa bojim byt predat. Je to moja poistka, ak by sa nieco zle stalo. Najviac ma boli to sklamanie,

Ale to se potom prostě nemůžete divit, že nemáte peníze. Opakuji - málokdo z nás by si mohl dovolit platit 2 hypotéky, to je luxus. A jistotu nemá nikdo z nás, každý máme své obavy a problémy, stát se může cokoliv.
Pronajímáte ho alespoň? Většinou pronájem pokryje náklady nebo alespoň splátku hypotéky.

ja vidim problem v tom, ze sa narusila nasa dovera. Ak by bol nas vztah pevny, vsetko by sme robili spolu, pocit neistoty by asi nebol. Co sa tyka dedenia, ano, aj moj syn by bol dedicom po mne, ale uz teraz viem, ze manzel by mu vratil len moj vklad, a ktoho vie v akej vyske,nedopustil by, aby syn zdedil trhovu hodnotu, zistila som to az teraz pri jeho rekciach.  Synovi by nechal moj byt, pretoze aj manzel by bol dedicom mojho bytu, obaja by ho dedili na polovicu,, ktoreho cenu by zapocital oproti mojmu podielu z domu. a sucasne by dedili aj moje uvery. Vlastne, ja som syna ochudobnila.
v minulosti sme mali odkomunikovane tieto veci tak, ze ktokolvek z nas ostane po smrti druheho, vsetok majetok zanecha zavetom na polovicu obom detom. dnes uz tomu neverim.
Nechcela som sa rozvadzat, sme velmi dlho spolu, ale zacinam stracat istoty, buducnost.
Pre mna by bolo riesenim, aby mi vratil moj vklad, ktorym by som vyplatila oba uvery skoro v plnej vyske, casom by som dorovnala kreditky, a konecne by som mohla zacat setrit aj na dochodok, a zacat sa venovat zalubam.
Tuto myslienku vsak manzel vnima na rozchod. Je pravda aj to, ze ak by som prepisala podiel na manzela, viac by som do domu uz neinvestovala, ale odkladala by som si. A toto je pre manzela dovod na rozvod. asi aj pre mna, a dost to boli.

Nasa povodna myslienka vsetkeho bola taka, ze budeme mat spolu domcek, a moj byt nam bude sluzit na zabezpecenie do staroby, vtedy by sme ho predali, a pokojne by sme si dozivali z penazi za predaj

Jestli jste ztratili důvěru navzájem, tak zlepšete komunikaci. Na to není jedno řešení. A pokud jste si pořídila byt před uzavřením manželství, tak je to především synův majetek, nikoli manžela. Takže spíš s ním byste měla řešit případné přispívání na úvěr. Jestli to chcete mít z jedné vody načisto, běžte k právníkovi, ať vám sepíše nějaké majetkové vypořádání a bude. Kvůli strachu a domněnkám se rozhádáte a možná i rozejdete, zbytečně.

dakujem, uz som bola za pravnikom, byt, ktory som kupila pred manzelstvom, je v mojom vylucnom vlastnictve, v pripade rozvodu by nan manzel nemal narok, ale v pripade mojej smrti by moj byt dedil spolu s mojim synom presne na polovicu.

Ja som vsak nikdy nechcela, aby peniaze sposobili problemy v nasom zivote. Peniaze pokladam za prostriedok zitia. Nikto z nas si nic nevezme do hrobu. Byt mal sluzit pre nas, ako financna rezerva. No tiez nechcem mat strach, aby som raz neostala pod mostom.

preto je mi luto, ze miesto toho, aby sme spolu tahali za jeden povraz, manzel mi dal jasne na javo, ze jeho je jeho, a moje sa ho netyka, a velkodusne necha moj byt mojmu synovi, ktory ale si nesmie narokovat na jeho dom. On si tu istou takymto krutym sposobom prejavil.

a kym manzel si spori a venuje sa jeho zalubam, ja cele dni pracujem (aktualne som pn), celu vyplatu davam na seky a splatky, a stracam motivaciu preco to vsetko robim,

a neviem, co dalej, mam pocit, ze som sama na vsetko, ze sa musim sama zabezpecit do buducna, a ze by som mala odist, lebo som stratila doveru, a necitim oporu. Divam sa na manzela ako na cudzieho cloveka, tento pocit ma nici

Mluvte o tom. Mluvte, mluvte. Nic jiného tu vaši (ne)jistotu stejně nevyřeší. A jestli jste si byt pořídila sama, splácíte ho sama, tak to berte jako investici do své budoucnosti a nikoli do vaší společné. Tzn. z bytu manžel neuvidí ani korunu. V případě nutné prodeje bych jej radši převedla na syna, ať prodej zrealizuje on..

yona napsal(a):

Co sa tyka dedenia, ano, aj moj syn by bol dedicom po mne, ale uz teraz viem, ze manzel by mu vratil len moj vklad, a ktoho vie v akej vyske,nedopustil by, aby syn zdedil trhovu hodnotu, zistila som to az teraz pri jeho rekciach.

Jedna věc jsou manželovy reakce, druhá věc je realita, právo, pozůstalostní řízení a v nejhorším soud :-)

Ale to asi není to na co se ptáte. Já sám si myslím, že v manželství se má hospodařit s jedněmi penězi, ať už jeden vydělá málo a druhý hodně. Ale jsou samozřejmě výjimky, kdy jeden z manželů má nějakou "poruchu", která mu brání s penězi zacházet racionálně. A já se obávám, že ta porucha je u Vás, zadlužila jste se, utrácela za věci na které jste neměla a ty dluhy si táhnete sebou z minulosti. A je dost dobře možné, že manžel, ač se Vám snažil pomoci (necukal se, když jste platili za dům každý jinou sumu, ale máte jej napůl) zjistil, že to nefunguje a teď se jen brání, protože se třeba bojí, co zase provedete :-) Už z těch úvah o hypotéce totiž usuzuju, že zacházení s penězi není Vaše silná stránka :-)

normální chlap napsal(a):

yona napsal(a):

Co sa tyka dedenia, ano, aj moj syn by bol dedicom po mne, ale uz teraz viem, ze manzel by mu vratil len moj vklad, a ktoho vie v akej vyske,nedopustil by, aby syn zdedil trhovu hodnotu, zistila som to az teraz pri jeho rekciach.

Jedna věc jsou manželovy reakce, druhá věc je realita, právo, pozůstalostní řízení a v nejhorším soud :-)

Ale to asi není to na co se ptáte. Já sám si myslím, že v manželství se má hospodařit s jedněmi penězi, ať už jeden vydělá málo a druhý hodně. Ale jsou samozřejmě výjimky, kdy jeden z manželů má nějakou "poruchu", která mu brání s penězi zacházet racionálně. A já se obávám, že ta porucha je u Vás, zadlužila jste se, utrácela za věci na které jste neměla a ty dluhy si táhnete sebou z minulosti. A je dost dobře možné, že manžel, ač se Vám snažil pomoci (necukal se, když jste platili za dům každý jinou sumu, ale máte jej napůl) zjistil, že to nefunguje a teď se jen brání, protože se třeba bojí, co zase provedete :-) Už z těch úvah o hypotéce totiž usuzuju, že zacházení s penězi není Vaše silná stránka :-)

Tie uvery som brala po komunikacii s manzelom, vtedy sme jasne vraveli o tom, ze to potiahneme spolu, lebo sama to nezvladnem. On to tak chcel, chcel mat pocit, ze aj ja zainvestujem do nasho spolocneho. Uvery cele roky pravidelne splacam, dokazala som medzitym uzivit aj mna, aj syna, na ktoreho som nedostavala alimenty, kedze otec mojho syna zahynul tesne po jeho narodeni, a socialna poistovna mu nevyratala ziadny narok. Moj manzel mi nikdy financne neprispieval, okrem stravy, kym zil u mna. Moj byt som chcela odkupit, aj musela, vsak som potrebovala byvat. Ja som si myslela, ze vsetko robime pre nas oboch. Keby som mala vtedy dnesnu skusenost, tak by som nebrala uver na dom, pretoze dnes z toho nic nemam, a asi by sa uz vtedy prejavil manzelov postoj k nasmu spoluzitiu. Ja som sa nezadlzila bezhlavo, ja som chcela spolocne nieco budovat, ocakavala som, ze spolocne vsetko zvladneme.  Ak by sme mali zdravy vztah, tak sme mohli s manzelom mat spolocne uspory v polovicnej vyske, obaja by sme splacali uvery a mohli sme kludne zit obaja. A nie tak, ze manzel si odklada, ze ma narocne hobby, ktore si plati, a ja mam len minusove konta. Ja som chcela budovat spolocne, nie kazdy sam za seba, o com je potom vztah? Pripadam si ako vo firme, nie vo vztahu dvoch milujucich ludi. Sudy do toho tahat nebudem. Naco? mne islo o nas vztah so vsetkym, co k tomu patri. A ak je to firma, naco mam v tom ostavat? to je moja otazka, co mam dalej robit, ci je sanca vztah zachranit, alebo mam prijat realitu, zial

Přijměte realitu, to většinou funguje nejlíp. To co jste si představovala, to co byste si přála a jak se věci skutečně mají jsou evidentně tři rozdílné světy, které se protínají pouze v jednom bodě a tím jste vy. Z toho, co tu popisujete si i sama odpovídáte. Předběžně už jste váš vztah pohřbila. A první hřebíček bylo rozdělení už na začátku - vaše závazky (syn), jeho zbytečná starost. On se nezměnil, jede ve stále stejném duchu. Teď máte jiné požadavky a divíte se, že najednou nechce přijmout zodpovědnost za vaše závazky. To přece nechtěl a nedělal nikdy.

yona napsal(a):

Tie uvery som brala po komunikacii s manzelom, vtedy sme jasne vraveli o tom, ze to potiahneme spolu, lebo sama to nezvladnem. On to tak chcel, chcel mat pocit, ze aj ja zainvestujem do nasho spolocneho.

Aha? A co je teda teď jinak? Než jste tehdy "jasne vraveli"!

ano, dakujem, takto to citim, skoda, ze som to nevnimala a nechcela vidiet  skor. Manzel ma totiz stale presviedcal, ze  vsetko robi pre nas, aj spori pre nas, a kazdy z nas spontanne ma pridelenu ulohu, on ze zabezpecuje pre nas dom, vsetko vraza do domu, a ja ze platim nase uvery, vsak on pre nas spori na zle casy. to su jeho rozpravky. On sam seba presvedcil, ze nas zabezpecuje, a vykrikuje mi, ze vytvaram problemy kde nie su, a ze nas vztah ja pochovam, ak neprestanem, vsak si tak pekne mozme zit, to len ja vyrabam problemy. On problemy nema, a snazi sa ma presvedcit, ze ich nemam ani ja, vraj mi ide iba o peniaze a preto nas rozbijam.

Naco mam ostat v takomto manzelstve?  co mam z toho? cloveka, ktory mi nie je oporou, ktory nas neberie ako tim?

myslim, ze ak dvaja ludia sa miluju, tvoria tim, chcu spolu zostarnut a dozit, ked spolocne buduju svoju buducnost, je prirodzene, ze spolu zdielaju aj finacnu stranku,

yona napsal(a):

rina napsal(a):

yona napsal(a):

Tie uvery som brala po komunikacii s manzelom, vtedy sme jasne vraveli o tom, ze to potiahneme spolu, lebo sama to nezvladnem. On to tak chcel, chcel mat pocit, ze aj ja zainvestujem do nasho spolocneho.

Aha? A co je teda teď jinak? Než jste tehdy "jasne vraveli"!

inac je to, ze slova boli o spolocnom hospodareni, a realita je ta, ze som na to ostala sama.. boli to len slova, ktorym som verila, teraz nie je nic

yona napsal(a):

ja vidim problem v tom, ze sa narusila nasa dovera. Ak by bol nas vztah pevny, vsetko by sme robili spolu, pocit neistoty by asi nebol. Co sa tyka dedenia, ano, aj moj syn by bol dedicom po mne, ale uz teraz viem, ze manzel by mu vratil len moj vklad, a ktoho vie v akej vyske,nedopustil by, aby syn zdedil trhovu hodnotu, zistila som to az teraz pri jeho rekciach.  Synovi by nechal moj byt, pretoze aj manzel by bol dedicom mojho bytu, obaja by ho dedili na polovicu,, ktoreho cenu by zapocital oproti mojmu podielu z domu. a sucasne by dedili aj moje uvery. Vlastne, ja som syna ochudobnila.
v minulosti sme mali odkomunikovane tieto veci tak, ze ktokolvek z nas ostane po smrti druheho, vsetok majetok zanecha zavetom na polovicu obom detom. dnes uz tomu neverim.
Nechcela som sa rozvadzat, sme velmi dlho spolu, ale zacinam stracat istoty, buducnost.
Pre mna by bolo riesenim, aby mi vratil moj vklad, ktorym by som vyplatila oba uvery skoro v plnej vyske, casom by som dorovnala kreditky, a konecne by som mohla zacat setrit aj na dochodok, a zacat sa venovat zalubam.
Tuto myslienku vsak manzel vnima na rozchod. Je pravda aj to, ze ak by som prepisala podiel na manzela, viac by som do domu uz neinvestovala, ale odkladala by som si. A toto je pre manzela dovod na rozvod. asi aj pre mna, a dost to boli.

Nasa povodna myslienka vsetkeho bola taka, ze budeme mat spolu domcek, a moj byt nam bude sluzit na zabezpecenie do staroby, vtedy by sme ho predali, a pokojne by sme si dozivali z penazi za predaj

Ad. to zvýrazněné: já nevím, jestli tomu celému úplně dobře rozumím.... ale já se Vašemu mužovi vůbec nedivím, že to tak vidí. Z toho celého psaní mi vycházíte více Vy jako ten, který myslí jen na sebe. Možná jen nerozumím nebo do toho nevidím.
Vám by se líbilo, kdyby Vás muž vyplatil. Pak by tedy měl být dům už jen jeho. Ale věřím, že to by se Vám také asi nelíbilo...  Ale rozumím, že se mu do toho nechce. To je opravdu jako první krok k rozvodu.

yona napsal(a):

myslim, ze ak dvaja ludia sa miluju, tvoria tim, chcu spolu zostarnut a dozit, ked spolocne buduju svoju buducnost, je prirodzene, ze spolu zdielaju aj finacnu stranku,

A on nic neplatí? Nestará se o nic? Žádné nákupy, jídlo, věci do baráku, dovolená a já nevím co vše ostatního? On si jen užívá a veškeré finance táhnete Vy?

Zkuste si někdy říct jen jaké máte obavy. Nic neřešte, to třeba až druhý den, jen si to vyříkejte. Klidně se na to třeba i napijte, jde to pak snáz :-) Třeba se oba dozvíte věci, které jste si nechtěli připouštět nebo vás ani ve snu nenapadly.

yona napsal(a):

inac je to, ze slova boli o spolocnom hospodareni, a realita je ta, ze som na to ostala sama.. boli to len slova, ktorym som verila, teraz nie je nic

To "teraz nič" znamená to, že barák stojí, zařízený je, vy jste všichni zdraví..., ALE - manžel má drahého koníčka, našetřeno a dal si spoří, a ty nespoříš, jenom splácíš úvěr.
Ok, ok. A vlastníš byt + 1/2 domku.

Pokud se ve svém úsudku nepletu, určitým způsobem mu závidíš a nepřeješ jeho drahého koníčka, úspory a klid v duši, kteréžto věci ty nemáš.
Hm. A neměla sis tyhle záležitosti zabezpečovat už v průběhu vašeho vztahu?
Já chápu, že se to zdá nefér, protože to JE nefér. Ale není to v rozporu s tím, na čem jste se dohodli. Však "jeho" úspory, jak sama říkáš, on spoří (nebo spořil) pro vás oba, stejně jako ty říkáš, že "tvůj" byt je, nebo byl, jistota pro vás oba na stáří.

Víš co? Já si myslím, že to, co jsis napsala do názvu vlákna, nedělá tvůj manžel, ale ty.

rina napsal(a):

yona napsal(a):

inac je to, ze slova boli o spolocnom hospodareni, a realita je ta, ze som na to ostala sama.. boli to len slova, ktorym som verila, teraz nie je nic

To "teraz nič" znamená to, že barák stojí, zařízený je, vy jste všichni zdraví..., ALE - manžel má drahého koníčka, našetřeno a dal si spoří, a ty nespoříš, jenom splácíš úvěr.
Ok, ok. A vlastníš byt + 1/2 domku.

Pokud se ve svém úsudku nepletu, určitým způsobem mu závidíš a nepřeješ jeho drahého koníčka, úspory a klid v duši, kteréžto věci ty nemáš.
Hm. A neměla sis tyhle záležitosti zabezpečovat už v průběhu vašeho vztahu?
Já chápu, že se to zdá nefér, protože to JE nefér. Ale není to v rozporu s tím, na čem jste se dohodli. Však "jeho" úspory, jak sama říkáš, on spoří (nebo spořil) pro vás oba, stejně jako ty říkáš, že "tvůj" byt je, nebo byl, jistota pro vás oba na stáří.

Víš co? Já si myslím, že to, co jsis napsala do názvu vlákna, nedělá tvůj manžel, ale ty.

da sa na to aj takto pozriet, trochu doplnim: mam zalozeny  byt s hypotekou a 1/2 domu s hypotekou na 16 rokov, dufam, ze tych 16 rokov budem zit, a nezanecham po sebe len dlhy, bez mojho vkladu manzel nemohol kupit dom, lebo nemal dostatok penazi, a jemu uver neschvalili, ale pre ten dom sme sa rozhodovali spolocne, spolocne sme si naplanovali jeho financovanie,  vratane uveru, vari je nehoraznost budovat nieco, kde dvaja chcu spolu zdielat zivot, aj ked sme obaja mali nerovnake prijmy?

no dolezitejsie je, kam sa vytratil vztah dvoch ludi? Som idealista, ak som chcela s niekym zostarnut, tesit sa z kazdeho dna, delit sa o dobre aj zle, mat aj spolocne zaluby aj kazdy svoje, ktorymi by sme sa vzajomne obohacovali, spolocne by sme znasali co zivot donesie, kde by nam vzajomne zalezalo na druhom, na jeho potrebach a na spolocnom ziti???

Vy dřete bídu s nouzí, dostala jste jako matka samoživitelka dva úvěry a váš muž evidentně za vodou, s finančně náročným koníčkem, "svobodný a bez závazků" nedosáhl na úvěr? Tak buď lakoval on vás, nebo vy nás :D
Idealista nejste, jde to, jen pro to musíte najít ten správný typ. Z rajčete jahodu nevypěstujete ;)

Palomita napsal(a):

Vy dřete bídu s nouzí, dostala jste jako matka samoživitelka dva úvěry a váš muž evidentně za vodou, s finančně náročným koníčkem, "svobodný a bez závazků" nedosáhl na úvěr? Tak buď lakoval on vás, nebo vy nás :D
Idealista nejste, jde to, jen pro to musíte najít ten správný typ. Z rajčete jahodu nevypěstujete ;)

manzel bol zivnostnikom - zaklad dane minimalny, nepostacujuci na schvalenie uveru, ja som bola v trvalom pracovnom pomere, to je ten rozdiel (zakonna optimalizacia danoveho zakladu)

yona napsal(a):

Palomita napsal(a):

Vy dřete bídu s nouzí, dostala jste jako matka samoživitelka dva úvěry a váš muž evidentně za vodou, s finančně náročným koníčkem, "svobodný a bez závazků" nedosáhl na úvěr? Tak buď lakoval on vás, nebo vy nás :D
Idealista nejste, jde to, jen pro to musíte najít ten správný typ. Z rajčete jahodu nevypěstujete ;)

manzel je zivnostnikom - zaklad dane minimalny, nepostacujuci na schvalenie uveru, ja som bola v trvalom pracovnom pomere, to je ten rozdiel (zakonna optimalizacia danoveho zakladu)

yona napsal(a):

yona napsal(a):

Palomita napsal(a):

Vy dřete bídu s nouzí, dostala jste jako matka samoživitelka dva úvěry a váš muž evidentně za vodou, s finančně náročným koníčkem, "svobodný a bez závazků" nedosáhl na úvěr? Tak buď lakoval on vás, nebo vy nás :D
Idealista nejste, jde to, jen pro to musíte najít ten správný typ. Z rajčete jahodu nevypěstujete ;)

manzel je zivnostnikom - zaklad dane minimalny, nepostacujuci na schvalenie uveru, ja som bola v trvalom pracovnom pomere, to je ten rozdiel (zakonna optimalizacia danoveho zakladu)

a navyse, pracovala som vo firme, kde som mala vyssi plato ako teraz, v priebehu caasu som vsak zmenila pracu, lebo firma zatvarala niektore pobocky

yona napsal(a):

yona napsal(a):

yona napsal(a):

manzel je zivnostnikom - zaklad dane minimalny, nepostacujuci na schvalenie uveru, ja som bola v trvalom pracovnom pomere, to je ten rozdiel (zakonna optimalizacia danoveho zakladu)

a navyse, pracovala som vo firme, kde som mala vyssi plato ako teraz, v priebehu caasu som vsak zmenila pracu, lebo firma zatvarala niektore pobocky

yona, ale Vy si to opravdu děláte dost sama :(. Třeba máte i v něčem pravdu, nevidíme do toho úplně! Ale z toho mála, co píšete, tak má svou pravdu i Váš muž.
A znovu opakuji: že nemáte peníze, to si trochu děláte sama a viníte za to Vašeho muže. Málokterý člověk si může dovolit dvě hypotéky a naprosto snad nikdo jiný (kromě boháčů, kteří mají x nemovitostí) si nemůže dovolit nepronajímat a zároveň si nechat byt, který splácí! A Vy se divíte, že nemáte peníze? Já ne. Minimálně ten byt by šel vyřešit a znamenalo by to alespoň nějakou finanční úlevu. Možná i velkou, nevím, kolik splácíte. Když už se ho bojíte prodat, tak bych ho 100% pronajala, aby ho platil nájemník. Neházejte vinu jen na manžela, zkuste začít první u sebe a uvidíte, jak to bude dál.

yona napsal(a):

yona napsal(a):

yona napsal(a):

manzel je zivnostnikom - zaklad dane minimalny, nepostacujuci na schvalenie uveru, ja som bola v trvalom pracovnom pomere, to je ten rozdiel (zakonna optimalizacia danoveho zakladu)

a navyse, pracovala som vo firme, kde som mala vyssi plato ako teraz, v priebehu caasu som vsak zmenila pracu, lebo firma zatvarala niektore pobocky

tak najít zase lépe placenou práci, teď je ta správná doba. A jinak díky, není nad krásný příklad poctivého podnikatel (to sem ale nepatří) ;)

Palomita napsal(a):

yona napsal(a):

yona napsal(a):

a navyse, pracovala som vo firme, kde som mala vyssi plato ako teraz, v priebehu caasu som vsak zmenila pracu, lebo firma zatvarala niektore pobocky

tak najít zase lépe placenou práci, teď je ta správná doba. A jinak díky, není nad krásný příklad poctivého podnikatel (to sem ale nepatří) ;)

v podstate suhlasim,
asi by som mala este skusit byt prenajat a neodchadzat, ale co s nastrbenou doverou? Ta ma trapi viac. Dokonca je mozne, ze ma prijmu na ine miesto, prve kola dopadli dobre, tak snad aj toto pomoze. Ale stale to neriesi poznanie, ktore som v tejto krize pocitila.
Co sa tyka jeho podnikania, je to ok, zakon u nas dava moznost pausalnych vydajov, aj ked vydaje realne nie su, cele roky, kym sme byvali u mna, mohol odkladat, vydaje mal minimalne,  zas nebolo toho az tolko, vsak aj tak to nestacilo na celu kupu, a teraz tiez moze aj odkladat, aj minat. Naklady na prevadzku domu su nizke, uvery ani ine zavazky nema.

Ja sa len citim, akoby som bola sama, akoby sa nase zivoty ubrali uplne opacnym smerom a kazdy kope sam za seba, to je to, co ma trapi, vravi sa, ze  dvom sa taha lahsie, no a ja som sa ocitla sama na opacnom konci.

dakujem

yona napsal(a):

Ja sa len citim, akoby som bola sama, akoby sa nase zivoty ubrali uplne opacnym smerom a kazdy kope sam za seba, to je to, co ma trapi, vravi sa, ze  dvom sa taha lahsie, no a ja som sa ocitla sama na opacnom konci.

On do zakoupení domečku nedal žádné peníze?

Pre mna by bolo riesenim, aby mi vratil moj vklad, ktorym by som vyplatila oba uvery skoro v plnej vyske, casom by som dorovnala kreditky, a konecne by som mohla zacat setrit aj na dochodok, a zacat sa venovat zalubam

A pokud by on tohle udělal, tak by domek i byt byl jeho?

rina napsal(a):

yona napsal(a):

Ja sa len citim, akoby som bola sama, akoby sa nase zivoty ubrali uplne opacnym smerom a kazdy kope sam za seba, to je to, co ma trapi, vravi sa, ze  dvom sa taha lahsie, no a ja som sa ocitla sama na opacnom konci.

On do zakoupení domečku nedal žádné peníze?

Pre mna by bolo riesenim, aby mi vratil moj vklad, ktorym by som vyplatila oba uvery skoro v plnej vyske, casom by som dorovnala kreditky, a konecne by som mohla zacat setrit aj na dochodok, a zacat sa venovat zalubam

A pokud by on tohle udělal, tak by domek i byt byl jeho?

- dali sme spolu peniaze, ako tim, ako par, neskor ako manzelia
- nie, domcek by bol nas, sme manzelia
- konecne by sme boli MY, mali by sme vsetko spolocne tak, ako to ma byt
- obaja manzelia by mali rovnaku zivotnu uroven
- tak by zdrave manzelstvo malo fungovat
- ak do toho vojde ja a ty, moje - tvoje, straca sa vyznam manzelstva

yona napsal(a):

rina napsal(a):

yona napsal(a):

Ja sa len citim, akoby som bola sama, akoby sa nase zivoty ubrali uplne opacnym smerom a kazdy kope sam za seba, to je to, co ma trapi, vravi sa, ze  dvom sa taha lahsie, no a ja som sa ocitla sama na opacnom konci.

On do zakoupení domečku nedal žádné peníze?

Pre mna by bolo riesenim, aby mi vratil moj vklad, ktorym by som vyplatila oba uvery skoro v plnej vyske, casom by som dorovnala kreditky, a konecne by som mohla zacat setrit aj na dochodok, a zacat sa venovat zalubam

A pokud by on tohle udělal, tak by domek i byt byl jeho?

- dali sme spolu peniaze, ako tim, ako par, neskor ako manzelia
- nie, domcek by bol nas, sme manzelia
- konecne by sme boli MY, mali by sme vsetko spolocne tak, ako to ma byt
- obaja manzelia by mali rovnaku zivotnu uroven
- tak by zdrave manzelstvo malo fungovat
- ak do toho vojde ja a ty, moje - tvoje, straca sa vyznam manzelstva

Jakože manžel by Vám vrátil peníze za dům, tudíž ho vlastně koupil celý jen on, ale majitelem byste byli oba? Peníze za koupi dát nechcete, ale majitekou zůstat chcete. Velmi vyčůrané, jak se u nás říká. Nemám už slov :o Chudák Váš muž.

yona napsal(a):

- dali sme spolu peniaze, ako tim, ako par, neskor ako manzelia
- nie, domcek by bol nas, sme manzelia
- konecne by sme boli MY, mali by sme vsetko spolocne tak, ako to ma byt
- obaja manzelia by mali rovnaku zivotnu uroven
- tak by zdrave manzelstvo malo fungovat
- ak do toho vojde ja a ty, moje - tvoje, straca sa vyznam manzelstva

No ale když on tobě vrátí díl, který jsi zaplatila, tak tvůj podíl bude nula. Takže za jeho peníze budete mít váš společný domeček a byt ve zdravém manželství. Ok, ještě tu stejnou životní úroveň - předpokládám, že pokud on vydělává míň než ty, budeš mu životní úroveň doplňovat nějakým kapesným?

yona, dámy zde mají pravdu. Na druhou stranu není normální, aby se jeden vyšťavil do mínusu a druhý mu řekl "máš smůlu, nedám" - zejména v manželství. Kor, když to zadlužení je na společný zájem. Kdyby se yona dostala do platební neschopnosti, tak manžel co? Radši přijde o střechu nad hlavou, než by pomohl se splácením?
Pokud to posuzujeme v rámci dvou lidí, je logické, co píše rina a LENNA, ale v manželství by se měly tyto věci řešit společně. Zejména, pokud už jsou spolu delší dobu a mají nějakou minulost.
Neumím si představit, že s někým sdílím život, splácím hypotéku a když nemám, on mi řekne "tvůj problém". Byla jsem v úplně stejné situaci jako yona, s tím rozdílem, že mě na baráku nepatří ani klika od dveří. Když jsem měla, splácela jsem sama, když jsem neměla, dávali jsme to dohromady, jak se dalo. Nikdy by mě nenapadlo říct, je to tvůj barák, já se nestarám a ani od muže jsem neslyšela, je to tvůj úvěr, zařiď se. Když mám, dám ráda, když nemám, automaticky počítám s tím, že manžel doplní. Počítat všechno na podíly a vést si účetnictví, kdo kolik do čeho vrazil, to už je opravdu spíš na firmu jak na vztah. Ale každému vyhovuje něco jiného, s tím nic nenaděláme.

LENNNA napsal(a):

yona napsal(a):

rina napsal(a):

On do zakoupení domečku nedal žádné peníze?

A pokud by on tohle udělal, tak by domek i byt byl jeho?

- dali sme spolu peniaze, ako tim, ako par, neskor ako manzelia
- nie, domcek by bol nas, sme manzelia
- konecne by sme boli MY, mali by sme vsetko spolocne tak, ako to ma byt
- obaja manzelia by mali rovnaku zivotnu uroven
- tak by zdrave manzelstvo malo fungovat
- ak do toho vojde ja a ty, moje - tvoje, straca sa vyznam manzelstva

Jakože manžel by Vám vrátil peníze za dům, tudíž ho vlastně koupil celý jen on, ale majitelem byste byli oba? Peníze za koupi dát nechcete, ale majitekou zůstat chcete. Velmi vyčůrané, jak se u nás říká. Nemám už slov :o Chudák Váš muž.

manzel by nedal mne, ale NAM, spolocne by sme ekonomicky vyriesili aktualnu situaciu, majitelmi by sme boli MY, spolocne, o tom je vztah, na ktorom obom zalezi, vycurane je, ak sa vytvaraju zadne dvierka, no ak zalezi obom na ich spolocnom zivote, hranica mezi tvoje-moje sa vytraca, co je na tom zle?

a ako ste prisli na to, ze nechcem dat peniaze? vsak ich cele roky davam, ja som to robila pre nas, nie pre mna, aj s bytom som pocitala pre nas - na starobu, ale nemozem dat to, co nemam, pri takejto logike, by mnohe zeny nemohli ist do manzelstva, nebodaj aj mat deti, pretoze vseobecne, zeny maju nizsi prijem, navyse viac casu venuju domacim pracam a vychove deti na ukor ich prijmov, co vtedy? ich manzelia si budu uzivat, a zeny driet, kym nesplatia svoj pomysleny podiel???

Palomita napsal(a):

yona napsal(a):

yona napsal(a):

a navyse, pracovala som vo firme, kde som mala vyssi plato ako teraz, v priebehu caasu som vsak zmenila pracu, lebo firma zatvarala niektore pobocky

tak najít zase lépe placenou práci, teď je ta správná doba. A jinak díky, není nad krásný příklad poctivého podnikatel (to sem ale nepatří) ;)

:kapitulation: Takoví jsou skoro všichni - platí jen minimum

Nejdříve bych řešila Tvoje dluhy, takže pronajmout byt. Teď za něj určitě dáváš tak 3-4 tisíce, které by Ti zbyly + nájem. To už je dobrých dejme tomu 8 000.
Pak řešit váš vztah. Pokud ještě nějaký je - psala jsi myslím, že chodí každý den domů ve 22 hod.? Řekni mu, že už takhle dál nemůžeš. Udělej, co je v Tvých silách - pronájem bytu, aby viděl, že děláš, co jde a s ostatním by Ti měl aspoń částečně pomoct.
To jeho spoření (pro vás dva) je na jeho účtu? Společný nemáte?

Judyna napsal(a):

Palomita napsal(a):

yona napsal(a):

a navyse, pracovala som vo firme, kde som mala vyssi plato ako teraz, v priebehu caasu som vsak zmenila pracu, lebo firma zatvarala niektore pobocky

tak najít zase lépe placenou práci, teď je ta správná doba. A jinak díky, není nad krásný příklad poctivého podnikatel (to sem ale nepatří) ;)

:kapitulation: Takoví jsou skoro všichni - platí jen minimum

No, hlavně oni si opravdu myslí, že jsou poctiví :D

Judyna napsal(a):

Nejdříve bych řešila Tvoje dluhy, takže pronajmout byt. Teď za něj určitě dáváš tak 3-4 tisíce, které by Ti zbyly + nájem. To už je dobrých dejme tomu 8 000.
Pak řešit váš vztah. Pokud ještě nějaký je - psala jsi myslím, že chodí každý den domů ve 22 hod.? Řekni mu, že už takhle dál nemůžeš. Udělej, co je v Tvých silách - pronájem bytu, aby viděl, že děláš, co jde a s ostatním by Ti měl aspoń částečně pomoct.
To jeho spoření (pro vás dva) je na jeho účtu? Společný nemáte?

ucty nemame spolocne, nemame ani dispozicne prava,
myslim, ze od neho odchadzam,
co sa tyka penazi, vznikol problem. moj vklad za tie roky zdvihol trhovu cenu pozemku desatnasobne, dom ani neratam, lebo najprv sme kupili pozemok, potom sme kombinaciou uveru a jeho penazi prestavali/zrutili a nanovo postavali stary dom.
manzel mi nechce vyplatit trhovu cenu, za ktoru by som dnes pozemok predala, chce mi len vratit peniaze, ktore som pred rokmi dala na kupu. bolo to este v korunach, dnes mame eura.
zacinam prijimat realitu, ze som v zivote spravila vela chyb, za ktore teraz platim.

Myslím, že velmi složitá situace, ale myslím, že na to jdeš dobře.
Také myslím, že "neplatíš za chyby", ale dostáváš zdarma školení pro další šťastnější život, za ty školení si kaučové mezilidských vztahů berou nehorázné sumy.
Tvůj vklad, co ti manžel hodlá vrátit bez ohledu na zhodnocení vašeho společného majetku, ber "všema deseti". Kdyby byl hodně zlej, čemuž nevěřím, vyštípal by tě ze svého života za pomoci právníků " s holým zadkem".
Odejdi, když necítíš oporu.
Budeš muset začít, jak se říká z nuly..., myslím, že ale až tak z nuly to nebude... ;)

rina napsal(a):

Myslím, že velmi složitá situace, ale myslím, že na to jdeš dobře.
Také myslím, že "neplatíš za chyby", ale dostáváš zdarma školení pro další šťastnější život, za ty školení si kaučové mezilidských vztahů berou nehorázné sumy.
Tvůj vklad, co ti manžel hodlá vrátit bez ohledu na zhodnocení vašeho společného majetku, ber "všema deseti". Kdyby byl hodně zlej, čemuž nevěřím, vyštípal by tě ze svého života za pomoci právníků " s holým zadkem".
Odejdi, když necítíš oporu.
Budeš muset začít, jak se říká z nuly..., myslím, že ale až tak z nuly to nebude... ;)

to ano, no naucilo ma to hlavne to, ze dovera sa nevyplaca, a vyhravaju sebci.
moj vek mi uz nedava nejake plany do buducna, snad len, ze mam kde byvat, a nejak to dozijem, zial, sama, bude to tazke, kazdy niekoho potrebuje, kto s nim bude zdielat zivot, ja uz skusim len normalne zit, dakujem

No já nevím. Jestli je barák psaný na oba - půl napůl, pak by měl přijít odhadce, cenu odhadnout a ty bys měla dostat půlku. Poraď se s právníkem, tady jde o hodně peněz.

yona napsal(a):

rina napsal(a):

Myslím, že velmi složitá situace, ale myslím, že na to jdeš dobře.
Také myslím, že "neplatíš za chyby", ale dostáváš zdarma školení pro další šťastnější život, za ty školení si kaučové mezilidských vztahů berou nehorázné sumy.
Tvůj vklad, co ti manžel hodlá vrátit bez ohledu na zhodnocení vašeho společného majetku, ber "všema deseti". Kdyby byl hodně zlej, čemuž nevěřím, vyštípal by tě ze svého života za pomoci právníků " s holým zadkem".
Odejdi, když necítíš oporu.
Budeš muset začít, jak se říká z nuly..., myslím, že ale až tak z nuly to nebude... ;)

to ano, no naucilo ma to hlavne to, ze dovera sa nevyplaca, a vyhravaju sebci.
moj vek mi uz nedava nejake plany do buducna, snad len, ze mam kde byvat, a nejak to dozijem, zial, sama, bude to tazke, kazdy niekoho potrebuje, kto s nim bude zdielat zivot, ja uz skusim len normalne zit, dakujem

Je nás spousta, kdo se snaží "normálně žít"... :)
Najdi si vlákno Myšlenky a citáty; je tam plno moc hezkých a určitě i pravdivých.
Např. :
Je velmi nesnadné nalézt štěstí v sobě. A najít je jinde je nemožné.
                                                                                       Chamfort
(I já jsem přesvědčená, že radost a štěstí člověk může najít hlavně sám v sobě.)

Je důležitější, jak osud člověk přijímá, než to, jaký osud doopravdy je.
                                                                              Wilhelm von Humboldt
A je klidně možné, že se dáš zas s někým dohromady. Nemůžeš vědět, kde a kdy koho potkáš. :pussa:

napisem trochu viac o vztahu, aj ked som zacala peniazmi.
manzel v mesiaci  20 dni chodi domov okolo polnoci, zvysok okolo desiatej, obcas okolo siestej siedmej. 10 vecerov je doma v skorsom case, co znamena, ze sa stretneme okolo siestej-siedmej, desiatej vecer, kedy sa spolu aj navecerame, aj spolu pozrieme telku. Vzal si druhu pracu, ktora je aj jeho zalubou, spojil ju s konickom,  a obhajuje to tym, ze to vsetko  robi pre nas, a ja si to nevazim.  Priemerne 20 dni v mesiaci vratane vikendov, sa stretneme okolo polnoci, kedy sa uz vobec nerozpravame, lebo je unaveny, a ide spat, a ja mu nie som oporou, no a rano sa tiez vidime, ked odchadzame do prace. Manzela obe prace bavia, co je dobre, no ja mam pocit, ze je to na nas ukor. Prestalo ma naplnat, kym som sama doma, aby som sama varila, vecerala, pozerala telku,stretla sa s kamoskami, s nimi si pokecala, co nove, kde mam viac informacii o cudzich, ako o vlastnom manzelovi. ale vsetko sama. Neviem mu dat oporu v tom co robi, lebo nechapem dovod. Nechapem, kedze ja mesiac co mesiac sa pracovne nahanam, aby som zaplatila vsetky naklady, o ktorych som uz pisala, ale chyba mi partner, s ktorym by som citila, ze to vsetko robime pre nas, a ze sme si oporou. Nechapem, ked mianzel vravi, ako sa ide pre nas zodrat, kedze u mna sa nic nezmenilo, stale platim a splacam vsetky moje zavazky sama, a navyse, citim sa uz aj sama. Nechapem, o com vravi, ked mi zdoraznuje, ze sa stara o nas.  Neviem to vyjadrit slovami, preto som pisala o peniazoch, lebo tie sa daju pomenovat.

A víš co se děje s těmi penězi které manžel vydělá? Už jste o tom mluvili?
Můj kamarád se z prakticky stejného důvodu rozvedl. Ať udělal co udělal, jeho žena si to vykládala tak, že ji schválně zanedbává. Když začínali, zlobila se, že málo vydělává a že žijí chudě. Začal podnikat, vydělával hodně, ale to se zase jeho žena zlobila, že je málo doma. Marně ji vysvětloval, že nemůže mít všechno najednou, ona prostě byla pořád nespokojená. Až se z toho rozvedli, jí zůstal dům, kámoš splácel hypotéku, ale on byl v pohodě a ona pořád nespokojená...

normální chlap napsal(a):

A víš co se děje s těmi penězi které manžel vydělá? Už jste o tom mluvili?
Můj kamarád se z prakticky stejného důvodu rozvedl. Ať udělal co udělal, jeho žena si to vykládala tak, že ji schválně zanedbává. Když začínali, zlobila se, že málo vydělává a že žijí chudě. Začal podnikat, vydělával hodně, ale to se zase jeho žena zlobila, že je málo doma. Marně ji vysvětloval, že nemůže mít všechno najednou, ona prostě byla pořád nespokojená. Až se z toho rozvedli, jí zůstal dům, kámoš splácel hypotéku, ale on byl v pohodě a ona pořád nespokojená...

Nejdřív jsem to chtěla "promazat", ale pak jsem přišla na to že každé slovo je důležité. Nejvíc ty vytučněné!
Tak jak?
Ukládá těch dle tvých slov "docela hodně peněz" pro vaši "společnou budoucnost", nebo o tom nemáš přehled, neinformuje tě, nedává ti nějaké reálné důkazy?

vobec netusim kolko zaraba, kolko odklada a kam odklada, len vidim, napriklad aku drahu vystroj na svoje konicky si kupuje, vratane sportoveho oblecenia a obuvi, napriklad topanky za 200 eur, a to  hned dvoje (400,- eur), a to len minuly mesiac, pred dvoma mesiacmi vystroj za 3000 eur,  5 triciek kazde za 30, nerozumiem tomu, vraj mu to preplacaju v robote, neviem, uz sa o tom s nim nebavim, no citim sa ako chudera, mam kopec zavazkov, a on mi velkodusne ponukne, ze mi kupi nove znackove topanky, a pohadame sa, lebo ja nechcem topanky,  ja sa nepotrebujem hrat na nieco , co nie som a na co nemam, a vtedy sa urazi, ze aka som nevdacna,   a navyse,  vysledok je taky, ze stale je prec, vraj vsetko robi pre nas, a ja nechapem, nechapem, citim, ze sa vzdalujeme, preto som zacala diskusiu peniazmi, lebo moje pocity neviem presne popisat, peniaze ano

BTW: pred hodinkou som prisla z prace, manzel kedy pride, netusim, standart, no presviedca ma, ze je to pre nas, ale co? sama som navarila, sama sa naveceriam, porozpravam sa s vami - cudzimi, sama si vyplatim seky, to aka vysoka cena je za jeho pracu? nedochadza mu, ze o mna prichadza, zatial mi len nadava, ze nas nicim a buram nas vztah, no nespokojny je uz aj on, lebo vidi moju nahnevanost - no taka som "nevdacna"

mam strach, ze sa z neho stava snob, ze sa nam uplne odlisili nase priority, hodnoty,  ciele, vizie, on sa zrazu chce predvadzat so smotankou, chce byt znamy, chce byt popularny, aby ho kazdy poznal, aby bol niekto, no za aku cenu??? a ja odmietam ho v tom podporovat, odmietam s nim chodit do restauracii na vecere, ja na to nemam, a ked vidim, ako chce minat, ja pri tom nechcem byt, a on sa uraza, ze si to necenim, ze sa ja menim, ze ostatnych kolegov manzelky su normalne, a tesia sa, ak mozu ist robit ozdobu manzelom na vychyrene party., kam ja odmietam ist.

jeho postoje k zivotu sa menia, a ja som uplne ina. Mne nic z toho do zivota netreba.

yona napsal(a):

vobec netusim kolko zaraba, kolko odklada a kam odklada

Ty si s ním _musíš_ promluvit, jinak to skončí špatně. Ale ne, že ho večer odchytíš a začneš do něj hučet, že si teď hned musíte promluvit. Připrav ho na to předem :) Ono je totiž možné, že on vůbec netuší, že něco z toho co dělá se tobě nelíbí. On jen přijde domů a vidí naštvanou ženskou - což je asi tak vše, co chlap pozná. Dál vůbec netuší. Takže mu musíš jasně říct, co se ti nelíbí, čeho se obáváš atd. Možná, že z toho bude dost překvapený, protože samotného by ho to nikdy nenapadlo, výstroj za 400 eur je pod jeho rozlišovací schopností a netuší, že máš na domácnost málo :) Musíš být ale připravená i na to, že třeba něco děláš špatně ty a také to změnit.

normální chlap napsal(a):

yona napsal(a):

vobec netusim kolko zaraba, kolko odklada a kam odklada

Ty si s ním _musíš_ promluvit, jinak to skončí špatně. Ale ne, že ho večer odchytíš a začneš do něj hučet, že si teď hned musíte promluvit. Připrav ho na to předem :) Ono je totiž možné, že on vůbec netuší, že něco z toho co dělá se tobě nelíbí. On jen přijde domů a vidí naštvanou ženskou - což je asi tak vše, co chlap pozná. Dál vůbec netuší. Takže mu musíš jasně říct, co se ti nelíbí, čeho se obáváš atd. Možná, že z toho bude dost překvapený, protože samotného by ho to nikdy nenapadlo, výstroj za 400 eur je pod jeho rozlišovací schopností a netuší, že máš na domácnost málo :) Musíš být ale připravená i na to, že třeba něco děláš špatně ty a také to změnit.

mali sme milion debat, uz ich neotvaram, kazda skoncila hadkou, ze mi ide o peniaze, a ze si nevazim, ako sa on ide kvoli mne zodriet v praci jednej aj druhej, a ze pohrdam, ked ma chce pozvat na veceru, alebo mi nieco kupit, lebo ja vsetko odmietam. A ukonci to tym, ze on odklada pre nas, aby sme mali na starobu. Tak som tieto debaty skoncila.

mam strach, a kazdy den uvazujem, ako co najbezbolestnejsie odist, prestala som mu verit

co mozem ja spravit? zacat sa tesit, ze sa mozme hrat na snobov? zacat chodit na plesy a exoticke dovolenky, aby sa mohol chvalit kolegom? a pritom splacam dve hypo, seky, reziu, robim cele dni, nemam ani na kavu, ale mam hrat divadlo, ako ma tesi vyhodit peniaze do restiky, aby sa citil, ze on na to ma? aby sa predviedol kolegom, ako zapadol do ich kasty? to nie som ja. To by bola predajna zena, aj takych je dost, asi je len otazkou casu, kedy si dajaku taku  najde. Ja som od vztahu ocakavala nieco uplne ine, a dost ma to vsetko boli, neviem zaujat postoj

A řekla jsi mu, že nemáš prachy atd.? Ne naznačila, ne významně naznačila, ale opravdu řekla, aby si to nemohl vyložit jinak?

Myslím, že chlap Ti radí dobře. To, co píšeš sem, říct i manželovi. Možná ještě víc po lopatě. Pokud sis s ním ale takhle na rovinu už promluvila, pak fakt nevím. Je ale strašně divné, abys ty na jednu stranu počítala každou korunu a on si žil takhle "nad poměry". Tomu nerozumím. Pokud jste se sobě opravdu tak vzdálili, je opravdu možná otázkou času, kdy si najde pipinu, která ho bude obdivovat a reprezentovat ho na těch přiblblých večírcích.
Já bych se na to asi připravila i s pomocí právníka, který by Ti řekl, jak vypadá Tvoje situace a co by bylo kdyby...

v tejto diskusii som o tom dost napisala, teraz som doplnila pozadie. S manzelom sa uz nebavim, uz nevladzem, lebo zakazdym to skonci hadkou a obvinovanim ma, ze nicim nas vztah. Ja nicomu nechapem, zbieram odhodlanie a odvahu s tym skoncit. Zatial to neviem, lebo srdce ma matie, ale viem, ze takto zit nechcem. Toto nie je manzelstvo, dokomca ani partnerstvo. Myslim, ze je pre neho dolezitejsia jeho praca s jeho kolegami, a nechce sa mi uz cakat, ci ho osvieti, lebo uz tomu neverim.

Ještě jednou kontrolní dotaz: říkáš mu přesně to co jsi řekla tady nebo něco jiného? Ptám se znova a otravuju s tím, protože vím, že pro ženskou je to někdy problém. Chlap řekne druhýmu "hele, sеreš mě, protože tohle, tohle a tohle", ale ženské připadá takové jednání často příliš obhroublé, místo toho se to snaží říct diplomaticky a chlap to nepochopí nebo to pochopí špatně.

normální chlap napsal(a):

Ještě jednou kontrolní dotaz: říkáš mu přesně to co jsi řekla tady nebo něco jiného?....

Mám silný dojem, že TOHLE dělá YONE z nějakého důvodu problém. :co:

Ví manžel jak vysoké jsou Tvoje dluhy na kreditkách?

manzelovi som viac krat vsetko otvorene povedala, ale nechcel vnimat, pocuvat, vravel nieco o tom, ze kazdy z nas predsa plati prirodzenym sposobom to, co treba. Nechce sa bavit o peniazoch, je z toho nervozny, ked som mu povedala, co je to za hospodarenie, ze on vobec netusi, kolko mame mesacne prijem a vydaj, spolu, tak sa rozculi. Ked mu poviem, ze je smutne, ze pozna presne prijmy a vydaje jeho firmy, a jeho kolegov, ale domace hospodarenie nechce poznat, spravi zo mna tu, co vyryva. Ked mu poviem, kolko platim mesacne, a kolko mam prijem, nezaujima ho to,  nepocuva a konci to hadkou, ze vytvaram problemy. Ked som mu povedala, ci chce so mnou zit a zostarnut ako manzel, povedal, ze ano, preto nechapem, som zmatena, nepoznam dovody jeho konania, a neviem zaujat postoj ako dalej

To je fakt divné. Asi je to pěkná škrťa, když nechce slyšet nic o tom, kolik stojí výdaje za domácnost. Proč je vlastně neplatí on?

yona napsal(a):

Dobrý deň, uz dlhsie som nestastna, smutna, neviem, co mam urobit.

Mám 50 r., žijem s manželom v manželstve 4 roky, ale spolu sme 22 rokov. Spoločné deti nemáme, a každý z nás má dnes už dospelé dieťa z predchádzajúcich vzťahov. Ja som bola pred tým vdova. Niekoľko rokov sme spolu žili u mňa ako partneri,vtedy v kútiku duše som očakávala, že môj manžel sa stane oporou mne aj mojmu dieťaťu. No cítila som, že to nechce, a tak som dieťa vychovávala sama, bez jeho akejkoľvek pomoci, ktorá by bola viac, ako len pomoc dobrého priateľa... ...a ja sa neviem vymotať z dlhov, nikam nechodím,som od rána do večera v práci, beriem smeny naviac,  neostáva mi ani na kávu v meste....

...neviem, čo mám robiť, rada by som počula iné názory, postoje.

Vrátila jsem se k prvnímu příspěvku, ptz. bych chtěla položit dotaz.
Těch 22 společných let bylo všechno relativně vpořádku?
Nebo ne?
Proč tak závažné věci řešíš až/teď?