Iva 42 — 28. 4. 2006 21:47

Ahoj, sem tam si čtu Vaše příspěvky a snažím se z nich brát něco k mému problému.

Mám 42 let, syn má 20 let a dcera 18 let.  Manžel má 43 let a  před půlrokem se zamiloval do 29 leté ženy, která má tříletého syna. Když mi to poprvé letos v lednu oznámil (znal se s ní 2 měsíce) a chtěl se hned rozvádět.  Tvrdil mi, že je to jeho životní šance a že si chce znovu něco prožít. Naše děti, že už jsou velké a že už ho moc nepotřebují. Tato situace mu udělala moc dobře, že se do něj zamilovala mladá žena, protože on si myslel, že už bude doma sedět v křesle s fajfkou. Naše manželství nám všichni záviděli, protože spolu máme hodně společných zájmů a uměli jsme svůj volný čas vyplnit různými aktivitami. Rozhodně jsme se nenudili. Milovali jsme se 2 x - 3 x týdně a zkoušeli i nové věci v tomto směru. Dodnes si to nedovedu vysvětlit, kde se stala chyba. Je mi z toho hodně smutno. Manžel chtěl, abychom prožívali co nejvíc času spolu, takže je pro mě teď hodně těžké být sama. 6 týdnů už s námi není, bydlí u té mladší ženy. Když byl ještě doma, zkoušela jsem vše, abych tuto situaci zvrátila. Milovali jsme se, chodili na výlety jako dřív jen s tou vyjímkou, že byl myšlenkama někde jinde a stále se s milenkou stýkali.   

Teď je u ní a snaží se nám pomáhat. Někdy je milejší a někdy hrozně protivný. Byl zvyklý hodně sportovat, aby si udržel figuru, v pondělí se naboural na motorce se štěstím, že se jen potloukl a podřel. Skoro po celou dobu, co je u ní, ho bolí záda a stále chodí na masáže a jiné odborné procedury (píšu to proto, že na začátku jejich vztahu si připadal asi super, chodil cvičit, neustále se vážil a nyní ho vše bolí a on se snaží přemáhat).

Budu moc ráda, když mi někdo poradí, co by dělal v takové situaci. Nevím, jestli o něho mám nějakým způsobem bojovat nebo to mám vše zabalit. Musím se přiznat, že jsem normální ženská, která se ráda mazlí, miluje a je aktivnísportovně, kulturně i na zahrádce. :)    Iva

Folly — 29. 4. 2006 3:23

Ahojky Ivo,
napadlo me, jestli manzelovy bolesti zad nejsou psychickeho puvodu. Zije nepochybne v napeti, a to je pak sevrene telo.
Mam pocit, ze pomoc by potreboval spise on.
Podle toho, co pises, jsi udelala maximum pro zachranu  vaseho vztahu a on vas presto opustil. Dost mozna by se nekdy i vratit chtel, ale pokud ho mlada pani potrebuje, tak se urcite nevrati.
Doporucila bych ti zacit novy zivot nezavisle na nem, a casem uvidis. Vylouceno neni naprosto nic, vim i o pripadu druhe svatby tehoz paru,ale nema smysl se upinat k jedne blahove nadeji.
Verim, ze ty to zvladnes.
Preji ti hodne stesti.

avalonka — 29. 4. 2006 9:43

Milá Ivo,

musíš být hodně smutná - je mi opravdu líto, že tě manžel opustil, i když jste vedli tak prima a aktivní život.

Někdy se halt stane, že se ten druhý projeví jako sobec a nebere ohledy na svého partnera. Je smutné, když někdo dokáže jen brát, aniž by pochopil, že mu z toho braní plyne nejenom dávání, ale také určitá zodpovědnost, která mu ve chvíli, kdy ho láká jiná žena, našeptá do ouška: to není správný, máš ženu, která se celou dobu snaží udržet vztah hezký.

Někteří lidé halt myslí především na své vlastní zájmy (což je ve svém principu správné), ale dělají to poměrně bezohledným a egoistickým způsobem (což už mi moc správné nepřijde).

Myslím, že nemůžeš - co se týče manžela - dělat vůbec nic. Vyhrožovat, doprošovat se, dělat chudinku, dělat hrdinku - řekla bych, že to ničemu nepomůže. A není dobré ani varianta "čekat".

Zkus se s ním bavit neutrálně a nečekat doma, že se vrátí - i přestože se to může stát. Budeš teď muset najít sama sebe a začít si organizovat život po svém. Vzpomeň si, jaká jsi byla před vztahem, kým jsi byla, co tě těšilo a že třeba v 18 letech ti nepřišlo vůbec divné podnikat aktivity sama. A zkus se tou dobou "tenkrát" inspirovat i dnes.

Bude to chtít trochu vůle - protože po letech manželství jsi tomu odvykla - ale jsi určitě aktivní žena a přeju ti, abys to zvládla se vztyčeným hledím :)

ivca 6 — 29. 4. 2006 15:39

Ahoj Fully a Avalonko,

moc vám  děkuji za názor. Myslím si, že to také tak cítím a začnu žít nový život. Ještě si dost dobře nedovedu představit. Odhodlání mám a snad se mi to podaří. Vaše články jsem dala přečíst i dětem a ty s nima souhlasí. Jsou to moje sluníčka a dodávají mi hodně sil.

Přeji vám oběma krásné jarní dny.

Iva

Michaela.43 — 29. 4. 2006 20:05

Ivo 42,
je to druhá míza, jasný
bojí se "relat. stárnutí", ale jak vidno, najednou ho vše, či záda bolí...(čtu postupně, proto reaguji postupně.
Jestli to uneseš a ty psychicky zvládneš,nech ho ( řečeno lidově) vycukat.Samozřejmě, že bys za ním mohla přibouchnout dveře se slovy Jdi si za svým štěstím... To je u ní i přes noc??Jestliže jo, asi "děvče" hledá tátu svému tříletému synkovi, najednou se hodí tvůj muž,o a na vás má čas  jen někdy a podle nálady své milenky se taky na vás obdobně tváří. POZOR: Jestliže milenka je milá a má dobrou náladu, manžel umí přijít a bude na tebe taky milý, jestliže ale milenka začne prudit a být nesnesitelná, tak tvůj manžel nebude mít  dobrou náladu....( to je z vlastních zkušeností...)
Jinak samozřejmě jeho bolesti zad mohou být z psych. napětí, ale kdybys mu to nadhodila, nepřizná, neuzná, a bude  jako za tvrďáka...
Jedna věc, co můžeš udělat, je být taky za tvrďáka, nechat mu to "vylízat do konce", a on, škemrajíc příjde. Ale musíš poznat vhodnou chvílli
Držím ti palce...

Viki13 — 29. 4. 2006 20:24

Pro Ivu 42

Ivo, já taky čekala. Několik let. Dlouhých let. Manželovo chování vůči mě se začalo měnit a tak žena vycítí že se něco děje. Myslela jsem si, že to přejde. V období mého čekání se naše rodina rozrostla o dva vnoučky a já se těšila, jak budu jako babička si společně s dědečkem a našimi dětmi užívat toho hezkého na chatě o víkendech. Omyl.
Před několika lety jsem vyslechla manželův telefonát, položila jednoduchou otázku k vysvětlení - a to byl počátek konce. Dnes je to dva měsíce, co se manžel odstěhoval do podnájmu. Neviděli jsme se, nemluvil se mnou, jen psal sms. Za vše můžu já...jak jinak.
Od osudového telefonátu uběhlo 2,5 roku ve společné domácnosti...hrůza. Ponižování, výsměch....ignorace, vyhýbání. Asi 6 let jsem spala v ložnici sama...stále mi to nedocházelo...
Teď žiji v tvrdé realitě, moje psychika se dává pomalu do normálu. Nevím, jak budu žít dál, i když mám spoustu zájmů. Ale to, po čem jsem toužila, je pryč - rodina.
Víš, jsi osobnost, tvůj muž se jen zmítá v nerozhodnosti. Můj to dělal léta taky. Neříkám, že rozchod s člověkem nezamává, ať doposud žije v čemkoliv. Je to jiné. Ale pozitivní je, že už mohu jíst, spát, smát se, nebrečím do polštáře. Finančně je to k zvládnutí, i když si vyskakovat nemůžu. To jsem ale nemohla ani po dobu společného soužití.
Víš Ivo, rozhodnutí je vždy velice vážná věc. Ne každý to dokáže. Já málem taky přišla o sebevědomí. Teď už ho opět nacházím.
Přeji ti, abys učinila opravdu dobré rozhodnutí pro sebe, pro svůj život. Věř, že lepší bude.
Já zůstala sama po 30 letech manželství. Rozvedeni stále nejsme, chtěl, abych to podala já. PROČ? On odešel, řešil, ať tedy řeší dál. Odpovědnost za jeho chování neponesu. Je dospělý a mě oddací list v šufleti nevadí....

Přeji ti hodně štěstíčka !!!!  Držím palce !!!!!!

dakota — 2. 5. 2006 13:13

Ivo 42,drž se a i když vím, jak hrozně těžké to je ,věnuj se sama sobě a rozmazluj se co to jde. Máš dvě děti, které tě potřebují vidět v pohodě a ne utrápenou. Jsem na tom úplně stejně a i když si stále lížu rány, nedám se. Když se začteš do příspěvků, je to vlastně pořád dokola. My ženské chceme šťastnou rodinu ,zázemí a to nás dělá silné. Když o to přijdeme, svět se nám zhroutí. Co chtějí chlapi, tomu vážně nedokážem porozumět.  Takže holka zlatá ,radu ti nedám, sama si nevím rady ale BUDE LÍP !!! Držím palečky!!!

ivča 6 — 4. 5. 2006 7:13

Ahoj všichni, co jste mi odepsali a poradili

Jsem ráda, že jste si přečetly můj přiběh.

Minulý víkend jsem se seznámila s jedním celkem správným chlapem, který  by se chtěl se mnou vídat i nadále. Sešla jsem se s ním 2x, pokecali jsme o životě a všem možném, jinak se nic jiného nepřihodilo (nějaké intimnosti). Vypadal, že je to hodný člověk a že má spoustu zájmů, které mám také já a hledá pohodu v rodinném životě. Vše by bylo super až na to, že ještě nejsem schopna se přepnout na jiného chlapa. Měla bych strach, že nás někdo známý uvidí, když zatím nemám vyřešený jeden vztah. Možná, že jsem si potřebovala dodat sebevědomí, že o mě někdo stojí. Teď vím, že chci být  nějakou dobu bez chlapa a urovnat si vše v hlavě. Raději si svůj volný čas vyplňovat s kamarádkami, s dětmi, s rodiči nebo s mojí tchýní.

Moje tchýně je super ženská a stojí při mě. Trápí ji vše, co se přihodilo. V jejich rodině jsme totiž byla jedna normálně fungující rodina. Zažila si v životě hodně trápení a my jsme pro ni znamenali aspoň nějakou jistotu. 
Když se nám tato nemilá situace přihodila, říkala mi, že si myslela, že se nám dvěma velká krizovka vyhne.
Snažila se s manželem promluvit, ale ten ji vůbec nebere a nechce nic slyšet, že už je dost starý a ví, co dělá, že si do ničeho nenechá kecat. Moc ji mrzí, že se k ní takhle chová.

Sama jsem zvědavá, jak vše dopadne a hlavně, jak to zvládnu já. Vím, že všechno zlé, je k něčemu dobré.
Taky vám všem držím pěsti, ať máte co nejvíc štěstí.

Iva 42

sipova — 3. 1. 2013 8:15

Ahoj
také odešel. Jsem zoufalá. Ten tvůj se ti vrátil? Mám čekat?

Jessika — 3. 1. 2013 11:23

sipova napsal(a):

Ahoj
také odešel. Jsem zoufalá. Ten tvůj se ti vrátil? Mám čekat?

Ahoj, sipova.
Nevím, zda víš, jak to tu chodí, ale zapisuješ do témat, která jsou již jaksi mrtvá.
Většina těch děvčat, která sem psala, už sem nechodí, takže asi neočekávaj reakci.
Jestli si chceš popovídat, zjistit situaci nebo se jen tak vykecat, tak si radši založ vlastní téma.
Pa, Jess.

Kajojinka — 25. 1. 2018 13:48

Já ty chlapi vážně nechápu....Myslí si, že chytli druhou mízu řeknu to naprosto upřímně podle mě přemýšlí jen penisem. Takovéhle pána si nezaslouží žádná žena...