venuše — 30. 1. 2019 14:57

Prosim, je tu nekdo, kdo ma stejny problem?
Muj syn ma s pritelkyni skoro rocniho chlapecka. Snacha je dominantni, muj syn dela, co ona rekne. Vnuka smim videt jen u nich doma pod jejim dozorem. Nesmim ani sama s kocarkem na prochazku.
Dodavam, ze jsem slusna zena, uz 20 let rozvedena, vychovala jsem sama 2 deti.
Problem se zda nevyresitelny, protoze ted se do vseho jeste vmesuje jeji matka a ta mi dava za vinu, ze se o vnouce malo zajimam. Jenze takhle  to proste nejde, nejsem zadny vyvrhel, aby me porad kontrolovali. Muj syn mlci a drzi krok s nimi. Jinak by mel peklo.
Co mi poradite?

Selima — 31. 1. 2019 11:15

Neviem, nepusiť ani na prechádzku je extrém, ale ročné dieťa je možno ešte malé, aby bolo dlhšie bez mamy.... Moja neter visela švagrinej na prsníku - a to doslova - až do dvoch rokov, potom sme ju začali viac oaptrovať, požičiavať si ju, chodiť s ňou niekam. Dovtedy bola príliš naviazaná na mamu a ani by sme si to nikto neužili. Potom sme ale spolu zažili kopec srandy, a moja mama (jej babička) s ňou mala ešte tesnejší vzťah. Pravda, môže to byť aj tým, že švagriná už bola a je sirota, takže druhí starí rodičia nefungujú.... ale ťažko povedať. Ja by som ešte trochu počkala, asi, a medzičasom sa snažila vytvoriť si lepší vzťah s nevestou a zistiť, aký dôvod má na svoje úzkosltivé správanie. Kamarátka napríklad nerada dávala dcéru aj svojej mame, lebo malá bola silná alergička a babi ju kŕmila všetkými zakázanými alergénmi. :kapitulation: Takže treba zistiť, ako to je v tomto prípade, podľa mňa.

Eva. — 31. 1. 2019 18:59

Nevím, co poradit.
Já jsem vnoučata hlídala a ještě hlídám často, snažím se co nejvíc si jich užít, než vyrostou.
Na víkend u mě, asi 100 km od bydliště rodičů, byla vnoučata mnohem dříve, než jim byl rok. Když dcera přestala kojit.
Vnučku jsem měla u sebe týden, když jí bylo 8 měsíců - to bylo poprvé, co byla bez rodičů.
A vnuka asi tak v devíti měsících, kdy byl se mnou sám na pár dní bez rodičů.
Ale už od narození jsem s nimi byla často, třeba víkend u dcery s nimi. Měla jsem tu čest, že jsem byla dokonce s dcerou u obou mých vnoučátek i v porodnici na privátním pokoji. První dva dny tam byl zeť, který pak musel do  práce a pak jsem tam byla s nimi pár dní já, než je pustili domů. To jsou pro mě navždy nezapomenutelné chvilky.
Ale asi je jiné mít vnoučata od dcery a od syna. Snacha se asi chová jinak, spíš tíhne obvykle ke své mamince. Ale přijde mi divné, že nesmíš sama ani na procházku s kočárkem. To už je přehnané.

Judyna — 31. 1. 2019 19:31

Také si myslím, že je rozdíl mít vnoučata od dcery či syna.
Jedna moje kolegyně to měla se snachou podobně jak venuše. Slušná ženská, s dětmi to velice umí, ale snacha jí syna také půjčovat nechtěla. Jen v její přítomnosti.

venuše — 31. 1. 2019 20:11

Selima napsal(a):

Neviem, nepusiť ani na prechádzku je extrém, ale ročné dieťa je možno ešte malé, aby bolo dlhšie bez mamy.... Moja neter visela švagrinej na prsníku - a to doslova - až do dvoch rokov, potom sme ju začali viac oaptrovať, požičiavať si ju, chodiť s ňou niekam. Dovtedy bola príliš naviazaná na mamu a ani by sme si to nikto neužili. Potom sme ale spolu zažili kopec srandy, a moja mama (jej babička) s ňou mala ešte tesnejší vzťah. Pravda, môže to byť aj tým, že švagriná už bola a je sirota, takže druhí starí rodičia nefungujú.... ale ťažko povedať. Ja by som ešte trochu počkala, asi, a medzičasom sa snažila vytvoriť si lepší vzťah s nevestou a zistiť, aký dôvod má na svoje úzkosltivé správanie. Kamarátka napríklad nerada dávala dcéru aj svojej mame, lebo malá bola silná alergička a babi ju kŕmila všetkými zakázanými alergénmi. :kapitulation: Takže treba zistiť, ako to je v tomto prípade, podľa mňa.

Kluk je zdravy jako ripa, vsichni jeji pribuzni s nim mohou byt o samote i hlidat, ale ja ne. Vcerejsi pohovor se synem nic nepomohl. On rika, ze ona mi neduveruje. Nic s tim delat nechce, protoze ona je velice dominantni a asi se ji boji. A protoze ja nepristoupim na to, abych mohla videt sve vnouce jen v jeji pritomnosti, tak ho radeji neuvidim vubec. Nejenze neduveruje me, ale ani memu synovi, on ke me s malym bez ni nesmi. Policie hadr.

Eva. — 31. 1. 2019 20:44

venuše napsal(a):

Kluk je zdravy jako ripa, vsichni jeji pribuzni s nim mohou byt o samote i hlidat, ale ja ne. Vcerejsi pohovor se synem nic nepomohl. On rika, ze ona mi neduveruje. Nic s tim delat nechce, protoze ona je velice dominantni a asi se ji boji. A protoze ja nepristoupim na to, abych mohla videt sve vnouce jen v jeji pritomnosti, tak ho radeji neuvidim vubec. Nejenze neduveruje me, ale ani memu synovi, on ke me s malym bez ni nesmi. Policie hadr.

venuše, vím, že tato situace je pro tebe těžká. Ale já bych nedělala hned takový radikální závěr. Nechala bych tomu čas. A prozatím bych si užívala vnoučka aspoň tak, jak to jde. Oni nám tak strašně rychle vyrostou. Aby ti to pak nebylo líto, žes ho neviděla růst. A může se to přece změnit, nemusí to zůstat takhle. Snacha může svůj přístup časem změnit. Nebo vnouček vyroste, a bude za tebou chodit on sám, když bude chtít být s tebou. Když zpřetrháš kontakty úplně, tak tě ani nebude znát a nebude vědět, jakou má prima babičku.

LENNNA — 1. 2. 2019 7:44

venuše napsal(a):

Selima napsal(a):

Neviem, nepusiť ani na prechádzku je extrém, ale ročné dieťa je možno ešte malé, aby bolo dlhšie bez mamy.... Moja neter visela švagrinej na prsníku - a to doslova - až do dvoch rokov, potom sme ju začali viac oaptrovať, požičiavať si ju, chodiť s ňou niekam. Dovtedy bola príliš naviazaná na mamu a ani by sme si to nikto neužili. Potom sme ale spolu zažili kopec srandy, a moja mama (jej babička) s ňou mala ešte tesnejší vzťah. Pravda, môže to byť aj tým, že švagriná už bola a je sirota, takže druhí starí rodičia nefungujú.... ale ťažko povedať. Ja by som ešte trochu počkala, asi, a medzičasom sa snažila vytvoriť si lepší vzťah s nevestou a zistiť, aký dôvod má na svoje úzkosltivé správanie. Kamarátka napríklad nerada dávala dcéru aj svojej mame, lebo malá bola silná alergička a babi ju kŕmila všetkými zakázanými alergénmi. :kapitulation: Takže treba zistiť, ako to je v tomto prípade, podľa mňa.

Kluk je zdravy jako ripa, vsichni jeji pribuzni s nim mohou byt o samote i hlidat, ale ja ne. Vcerejsi pohovor se synem nic nepomohl. On rika, ze ona mi neduveruje. Nic s tim delat nechce, protoze ona je velice dominantni a asi se ji boji. A protoze ja nepristoupim na to, abych mohla videt sve vnouce jen v jeji pritomnosti, tak ho radeji neuvidim vubec. Nejenze neduveruje me, ale ani memu synovi, on ke me s malym bez ni nesmi. Policie hadr.

Venuše, po téhle tvé větě si říkám, že by možná bylo dobré slyšet i druhou stanu. Jinak obecně to asi je neobvyklé, snacha to asi přehání, ale hlavní vůl (s prominutím) je tvůj syn.

Eva. — 1. 2. 2019 8:09

Mně zase z té venušiny věty plyne taková tvrdohlavost, schválnost. Když ty mně, tak já tobě. Myslím, že v našem věku bychom měli být smířlivější. Jde mi o vnoučata, tak udělám hodně pro to, abych se s nimi mohla vídat.

Jessika — 1. 2. 2019 9:39

venuše napsal(a):

...Vcerejsi pohovor se synem nic nepomohl....

Hele a co na to říká snacha? Proč do toho taháš syna, když to "peklo" tvoří ona?
Já bych dělala jakoby nic, na procházky bych chodila pod dozorem a snažila se, aby madam poznala, že se nemá čeho obávat. Ale ty, se mi zdá, hned vyrukuješ do boje  : policie hadr …  nepristoupim na to, abych mohla videt sve vnouce jen v jeji pritomnosti, tak ho radeji neuvidim vubec...
Takže ani tak nejde o vnouče, jako o boj mezi dvěma nevyzrálými osobami. Bohužel, mimčo máte jako rukojmí. :(

venuše — 1. 2. 2019 18:30

LENNNA napsal(a):

Venuše, po téhle tvé větě si říkám, že by možná bylo dobré slyšet i druhou stanu. Jinak obecně to asi je neobvyklé, snacha to asi přehání, ale hlavní vůl (s prominutím) je tvůj syn.

Souhlasim.

venuše — 1. 2. 2019 18:31

Jessika napsal(a):

Takže ani tak nejde o vnouče, jako o boj mezi dvěma nevyzrálými osobami. Bohužel, mimčo máte jako rukojmí. :(

Souhlasim. Ona sve dite zneuziva k tomu, aby me potrestala (nevim za co?).

venuše — 1. 2. 2019 18:35

Eva. napsal(a):

Mně zase z té venušiny věty plyne taková tvrdohlavost, schválnost. Když ty mně, tak já tobě. Myslím, že v našem věku bychom měli být smířlivější. Jde mi o vnoučata, tak udělám hodně pro to, abych se s nimi mohla vídat.

To neni tvrdohlavost ani schvalnost. Byly problemy uz predtim. Doufala jsem, ze se to spravi, az budou mit mimco.
A ja nejsem typ, ktery si necha kalet na hlavu. Hrat divadylko neumim. Nebyla jsem tak vychovana.

venuše — 1. 2. 2019 18:36

.

venuše — 1. 2. 2019 18:39

:kapitulation:

Eva. — 1. 2. 2019 19:15

Když tě čtu, venuse, myslím si, že chyba není jenom na straně snachy...
Vnukovi je teprve rok. Zase tak dlouho ses ponižovat nenechala...

mia — 1. 2. 2019 19:16

Souhlasím s holkama, co tady píšou.....když budeš vyvíjet tlak, bude vznikat o to větší protitlak. Na tvém místě bych vnoučka navštěvovala, vždy se zdržela jen krátce, nebo spíš podle toho, jakou vycítím náladu u snachy. Jde o to, aby si na tebe vnouček zvykl a aby ses stala součástí jeho života. Nic bych neřešila, chovala bych se vlídně a vstřícně, i když bych si myslela své. Třeba se snacha časem přesvědčí, že od tebe vnukovi nic zlého nehrozí a uvolní se.

Uvědom si, že jim nemáš právo do ničeho mluvit a musíš je respektovat, je to jejich rodina. A nehučela bych ani do syna, protože ho tím jen zbytečně stresuješ a stejně tím ničeho nedosáhneš.

Možná, aniž si to uvědomuješ, působíš autoritativně, nebo taky na tebe může snacha žárlit, protože jsi silná osobnost a ona se bojí tvého vlivu na svého muže........jaký mají oni spolu vztah?

Mám trošku podobnou snachu a už jsem si rozklíčovala, že je v tom jednak její náladovost, za druhé na mě byla ze začátku dost žárlivá, protože mám se synem hezký vztah a bála se mého vlivu na něj, ale především je za tím její nejistota, která má původ v její rodině.  Proto chce svého muže a děti "mít jen pro sebe". Takže nic neřeším, nehrotím, spíš se držím zpátky a máme vztahy vcelku dobré a normálně se stýkáme, nemáme problém si spolu sednou u kafe nebo u skleničky. Dělám to nejen kvůli vnoučatům, ale i kvůli synovi, kterého to moc trápilo, když to mezi námi zezačátku jiskřilo. Nejdůležitější je pro mě to, že oni dva jsou spolu spokojení a všechno funguje, i když třeba trochu jinak, než bych si představovala.

A tak nějak bych to doporučovala i tobě, pokud ti záleží na tom, abyste měli spolu dobré nebo alespoň korektní vztahy.

Eva. — 1. 2. 2019 19:16

venuše napsal(a):

Jessika napsal(a):

Takže ani tak nejde o vnouče, jako o boj mezi dvěma nevyzrálými osobami. Bohužel, mimčo máte jako rukojmí. :(

Souhlasim. Ona sve dite zneuziva k tomu, aby me potrestala (nevim za co?).

Ale Jessika psala i o tobě, venuše...

mia — 1. 2. 2019 19:25

venuše napsal(a):

Soukroma zprava od jedne kamaradky tady na Babinetu:

Minulý rok na srazu spolužáků si na stejnou věc stěžovala spolužačka,právnička,pracující na ministerstvu zahraničí, v té době pobývající  v Bruselu,že se může vídat s vnuky jen za snašina dozoru u nich doma,přitom by je ráda vzala ven,učila je v budoucnosti anglicky i francouzsky,vychovala je dobře, jak ty,dvě děti,syny a musí doslova sedět pod dohledem snachy s dětmi na koberci a to je tak všechno.
Když to vyprávěla,měla v očích slzy.

Asi tak. Toho se chci vyvarovat. Nenecham se nikym ponizovat.

Možná ty snachy vycítily, že tak trochu chcete přebírat jejich výchovné kompetence a bojí se toho...........té paličatosti, umanutosti a neústupnosti.

venuše — 1. 2. 2019 19:48

.

venuše — 1. 2. 2019 19:49

Eva. napsal(a):

Když tě čtu, venuse, myslím si, že chyba není jenom na straně snachy...
Vnukovi je teprve rok. Zase tak dlouho ses ponižovat nenechala...

Jsou spolu uz skoro 10 let. To ponizovani z jeji strany bylo vzdycky. Je z bohate rodiny, ja neznamenam pro ne nic.

venuše — 1. 2. 2019 19:50

mia napsal(a):

Možná ty snachy vycítily, že tak trochu chcete přebírat jejich výchovné kompetence a bojí se toho...........té paličatosti, umanutosti a neústupnosti.

Pardon? :rolleyes:
Ja se jim prave do niceho nepletu, nechci byt takova ta starostliva tchyne, navstevuji je minimalne, protoze jsou porad v praci a o vikendech na chate.
Takze co? Vsechno spatne, at se zajimam nebo ne.

venuše — 1. 2. 2019 19:56

Prosim, ukonceme tuto diskusi, uz jsem to vyresila.
Nebudeme se stykat vubec. Pro klid v rodine.
Spokojenost na obou stranach.
Uz nas vsechny zpacifikovala, i moji dceru, nesmi se s mym synem (jejim bratrem) stykat.
Je zbytecne tady neco resit, kdyz nevite, jaka ta mrcha je.

Eva. — 1. 2. 2019 21:32

venuše, jsi stále v Holandsku?

Barča — 1. 2. 2019 23:29

venuše napsal(a):

Prosim, ukonceme tuto diskusi, uz jsem to vyresila.
Nebudeme se stykat vubec. Pro klid v rodine.
Spokojenost na obou stranach.
Uz nas vsechny zpacifikovala, i moji dceru, nesmi se s mym synem (jejim bratrem) stykat.
Je zbytecne tady neco resit, kdyz nevite, jaka ta mrcha je.

Venuše neblbni. Zřejmě ti hrdost nedovolí nepřijít o vnuka, ale není ti blbé připravit dítě o babičku?!?
Co se tam u vás stalo/nestalo?
Proč ti přítelkyně tvého syna nevěří?
Je to přítelkyně nebo manželka?
Proč mají dítě po tak dlouhé době? Už spolu byli osm let, když počala?
Já jsem také nehlídala vnoučata u sebe doma, dokud neuměla jistě chodit. Bydlím se stařičkým tatínkem, který krom jiného špatně vidí, takže se na podlaze nebo na krajích povrchů může vyskytnout ledacos.
A jestli je vnoučkovi teprve rok, ty k nim chodíš zřídka a na krátko, musí si na tebe zvyknout. Krom toho je teď v období separační úzkosti .......

venuše — 2. 2. 2019 13:06

Eva. napsal(a):

venuše, jsi stále v Holandsku?

Jsem.

venuše — 2. 2. 2019 13:16

Barča napsal(a):

Venuše neblbni. Zřejmě ti hrdost nedovolí nepřijít o vnuka, ale není ti blbé připravit dítě o babičku?!?
Co se tam u vás stalo/nestalo?
Proč ti přítelkyně tvého syna nevěří?
Je to přítelkyně nebo manželka?
Proč mají dítě po tak dlouhé době? Už spolu byli osm let, když počala?
Já jsem také nehlídala vnoučata u sebe doma, dokud neuměla jistě chodit. Bydlím se stařičkým tatínkem, který krom jiného špatně vidí, takže se na podlaze nebo na krajích povrchů může vyskytnout ledacos.
A jestli je vnoučkovi teprve rok, ty k nim chodíš zřídka a na krátko, musí si na tebe zvyknout. Krom toho je teď v období separační úzkosti .......

Dekuji za odpoved Barco. O nejake uzkosti jsem nikdy neslysela. Moje deti se stykaly bez problemu i s babickou, ktera byla daleko a videli ji zridka.
Me nejde o hlidani u mne doma, mame maleho pejska civavu, na to se tez vymlouvala, tak jsem ustoupila. Ted nesmim ani na prochazku s kocarkem. O to jde.
Ano, chodim k nim zridka, smim maleho pochovat a muzu zase jit. Syn je unaveny z prace, spi na gauci, nebavi se a kluk jde brzo spat. Tak co bych tam asi tak delala?
Co se tyce toho, ze pripravim dite o babicku? Ale tu on prece ma: jeji mamu, ta je u nich den co den. A celou jeji velkou familii, k nim se ho bat neboji. Tak jaka separacni uzkost?
Dite maji az po tak dlouhe dobe, protoze ona studovala a pak museli koupit barak atd. Madam nechtela bydlet v najemnim byte. To je pod jeji uroven.
Nejhorsi na tom je, ze syn se me absolutne nezastane, pritom vi, jak jsem se o moje deti dobre starala. To me snad mrzi ze vseho nejvic.

Omlouvam se, ze pisu pate pres devate, ale mam ted z toho nervy.

Barča — 2. 2. 2019 16:57

Rozumím ti, že jsi z toho smutná a naštvaná. Ale myslím si, že je lepší, když syn stojí za svou ženou, než za tebou. Škoda, že nemáš manžela, zrovna tady by se dost hodil. To je jedna z těch situací, pro které mají manželství smysl.
Mám kamarádku, jejíž manželství rozvrátila tchýně, nesmírně hodná a laskavá osoba k pomilování, bohužel s psychicky nemocným manželem, kterého jí velkou měrou nahrazoval syn. Syn i jeho matka plni dobrých vlastností, bohužel neschopní nebo neochotní prohlédnout, postavit se k tomu čelem, zpevnit se a ukončit tenhle svůj "paralelní vztah".
Nemohlo to být u vás také tak?

venuše — 2. 2. 2019 17:50

Barča napsal(a):

Rozumím ti, že jsi z toho smutná a naštvaná. Ale myslím si, že je lepší, když syn stojí za svou ženou, než za tebou. Škoda, že nemáš manžela, zrovna tady by se dost hodil. To je jedna z těch situací, pro které mají manželství smysl.
Mám kamarádku, jejíž manželství rozvrátila tchýně, nesmírně hodná a laskavá osoba k pomilování, bohužel s psychicky nemocným manželem, kterého jí velkou měrou nahrazoval syn. Syn i jeho matka plni dobrých vlastností, bohužel neschopní nebo neochotní prohlédnout, postavit se k tomu čelem, zpevnit se a ukončit tenhle svůj "paralelní vztah".
Nemohlo to být u vás také tak?

Ne, to urcite ne. Jakmile se syn odstehoval, asi pred sedmi lety, tak jsem se mu nepletla do zivota. Rozhodne mi nenahrazuje manzela. Ja nepotrebuju nikoho, jsem samostatna, klidne i sama zrenovuji byt. A co neudelam sama, na to si pozvu remeslniky.
Nechtela jsem byt ta vsudypritomna tchyne.
Proste v jejich ocich je vsechno, co delam, spatne. Kdyz se budu zajimat nebo kdyz se nezajimam, vzdycky to obrati proti me.
Syn je na jeji strane, coz chapu, ale ma tak vymyty mozek, ze uz nemuze racionalne myslet a klidne si necha libit i to, kdyz ona me vynada do damskeho prirozeni. A to se take stalo.

plava — 2. 2. 2019 22:07

Ignorovat, udělat tlustou čáru za nepovedeným synem, protože on má na celé situaci zásadní vinu. Najít jiný smysl života, třeba i jiné děti, přítele, psa, cokoliv. Už nikdy se nevnucovat. Ani jeden nemají ani špetku lidské slušnosti.. Bohužel,syn je totálně zmanipulovaný.

Judyna — 3. 2. 2019 16:00

a klidne si necha libit i to, kdyz ona me vynada do damskeho prirozeni. A to se take stalo.

Ajajaj. Tak toto je teda příliš. Pokud u téhle situace osobně byl a nezasáhl, tak by zasloužil.

venuše — 3. 2. 2019 16:52

Dekuji holky, uz se z toho trochu dostavam. Mam jeste dceru 24 let, ktera bydli u mne, mame pejska, zabavim se.
Rozhodne se nehodlam vnucovat, ta nadavka byla posledni kapka. Jak a jestli vubec na to syn reagoval, to nevim, zabouchla mi dvere pred nosem.
Uz jsem prezila horsi ponizovani, preziju i tohle.

plava — 3. 2. 2019 17:23

To je dobře, že máš ještě dceru. Tak se zaměř na její děti, až je budeš mít. Ale neudělej chybu, kterou jsi zřejmě nevědomky udělala. Jak jsem vycítila z tvého psaní, mladí si pořídili barák a to i přes tvůj nesouhlas. Ale ty můžeš trochu nesouhlasit, to je stejně vše, co můžeš. Ale snaha to zřejmě vzala velmi osobně jako útok proti ní. Ten barák asi chtěla víc, než tvůj syn a tak vlastně s tebou bojovala o to, kdo má na syna větší vliv. A i když vyhrála, teď tě trestá. Její rodina ji asi v koupi domu podporovala. Ale to neznamená, že by neměla dodržovat alespoň základní společenské konvence. Je tak zabedněná, že poškozuje i své vlastní dítě. Tvému nezralému synovi přivodila Syndrom zavrženého rodiče. To nemá dobré řešení, Ale až vnouče dospěje, vrátí se to jim oběma.

Lena39 — 3. 2. 2019 19:47

venuše napsal(a):

Jessika napsal(a):

Takže ani tak nejde o vnouče, jako o boj mezi dvěma nevyzrálými osobami. Bohužel, mimčo máte jako rukojmí. :(

Souhlasim. Ona sve dite zneuziva k tomu, aby me potrestala (nevim za co?).

Ale takto si to překládáš jen ty!

Barča — 3. 2. 2019 19:48

To je teda pěkná sprosťačka!
Jsou manželé - tvůj syn a tahle kýblice splašků?

Lena39 — 3. 2. 2019 19:49

venuše napsal(a):

Eva. napsal(a):

Mně zase z té venušiny věty plyne taková tvrdohlavost, schválnost. Když ty mně, tak já tobě. Myslím, že v našem věku bychom měli být smířlivější. Jde mi o vnoučata, tak udělám hodně pro to, abych se s nimi mohla vídat.

To neni tvrdohlavost ani schvalnost. Byly problemy uz predtim. Doufala jsem, ze se to spravi, az budou mit mimco.
A ja nejsem typ, ktery si necha kalet na hlavu. Hrat divadylko neumim. Nebyla jsem tak vychovana.

Takže raději budeš trucovat a neuvidíš vnouče?

Lena39 — 3. 2. 2019 19:50

Eva. napsal(a):

Když tě čtu, venuse, myslím si, že chyba není jenom na straně snachy...
Vnukovi je teprve rok. Zase tak dlouho ses ponižovat nenechala...

Přesně tak to působí na mě. Ono to možná tak černobílé nebude.

Selima — 4. 2. 2019 12:45

venuše napsal(a):

Selima napsal(a):

Neviem, nepusiť ani na prechádzku je extrém, ale ročné dieťa je možno ešte malé, aby bolo dlhšie bez mamy.... Moja neter visela švagrinej na prsníku - a to doslova - až do dvoch rokov, potom sme ju začali viac oaptrovať, požičiavať si ju, chodiť s ňou niekam. Dovtedy bola príliš naviazaná na mamu a ani by sme si to nikto neužili. Potom sme ale spolu zažili kopec srandy, a moja mama (jej babička) s ňou mala ešte tesnejší vzťah. Pravda, môže to byť aj tým, že švagriná už bola a je sirota, takže druhí starí rodičia nefungujú.... ale ťažko povedať. Ja by som ešte trochu počkala, asi, a medzičasom sa snažila vytvoriť si lepší vzťah s nevestou a zistiť, aký dôvod má na svoje úzkosltivé správanie. Kamarátka napríklad nerada dávala dcéru aj svojej mame, lebo malá bola silná alergička a babi ju kŕmila všetkými zakázanými alergénmi. :kapitulation: Takže treba zistiť, ako to je v tomto prípade, podľa mňa.

Kluk je zdravy jako ripa, vsichni jeji pribuzni s nim mohou byt o samote i hlidat, ale ja ne. Vcerejsi pohovor se synem nic nepomohl. On rika, ze ona mi neduveruje. Nic s tim delat nechce, protoze ona je velice dominantni a asi se ji boji. A protoze ja nepristoupim na to, abych mohla videt sve vnouce jen v jeji pritomnosti, tak ho radeji neuvidim vubec. Nejenze neduveruje me, ale ani memu synovi, on ke me s malym bez ni nesmi. Policie hadr.

Neviem, aký má dôvod (nakoniec, možno ani ona...), ale ak sa rozhodneš, že keď nie sama, tak vôbec, riskuješ podľa mňa, že si s vnúčikom nevytvoríš vzťah v ranom detstve a neskôr sa to ťažko dobieha (moja osobná skúsensoť s nevlastným vnukom)...

Selima — 4. 2. 2019 12:51

mia napsal(a):

Souhlasím s holkama, co tady píšou.....když budeš vyvíjet tlak, bude vznikat o to větší protitlak. Na tvém místě bych vnoučka navštěvovala, vždy se zdržela jen krátce, nebo spíš podle toho, jakou vycítím náladu u snachy. Jde o to, aby si na tebe vnouček zvykl a aby ses stala součástí jeho života. Nic bych neřešila, chovala bych se vlídně a vstřícně, i když bych si myslela své. Třeba se snacha časem přesvědčí, že od tebe vnukovi nic zlého nehrozí a uvolní se.

Uvědom si, že jim nemáš právo do ničeho mluvit a musíš je respektovat, je to jejich rodina. A nehučela bych ani do syna, protože ho tím jen zbytečně stresuješ a stejně tím ničeho nedosáhneš.

Možná, aniž si to uvědomuješ, působíš autoritativně, nebo taky na tebe může snacha žárlit, protože jsi silná osobnost a ona se bojí tvého vlivu na svého muže........jaký mají oni spolu vztah?

Mám trošku podobnou snachu a už jsem si rozklíčovala, že je v tom jednak její náladovost, za druhé na mě byla ze začátku dost žárlivá, protože mám se synem hezký vztah a bála se mého vlivu na něj, ale především je za tím její nejistota, která má původ v její rodině.  Proto chce svého muže a děti "mít jen pro sebe". Takže nic neřeším, nehrotím, spíš se držím zpátky a máme vztahy vcelku dobré a normálně se stýkáme, nemáme problém si spolu sednou u kafe nebo u skleničky. Dělám to nejen kvůli vnoučatům, ale i kvůli synovi, kterého to moc trápilo, když to mezi námi zezačátku jiskřilo. Nejdůležitější je pro mě to, že oni dva jsou spolu spokojení a všechno funguje, i když třeba trochu jinak, než bych si představovala.

A tak nějak bych to doporučovala i tobě, pokud ti záleží na tom, abyste měli spolu dobré nebo alespoň korektní vztahy.

:rock: :supr: :godlike:

Selima — 4. 2. 2019 12:55

venuše napsal(a):

Barča napsal(a):

Rozumím ti, že jsi z toho smutná a naštvaná. Ale myslím si, že je lepší, když syn stojí za svou ženou, než za tebou. Škoda, že nemáš manžela, zrovna tady by se dost hodil. To je jedna z těch situací, pro které mají manželství smysl.
Mám kamarádku, jejíž manželství rozvrátila tchýně, nesmírně hodná a laskavá osoba k pomilování, bohužel s psychicky nemocným manželem, kterého jí velkou měrou nahrazoval syn. Syn i jeho matka plni dobrých vlastností, bohužel neschopní nebo neochotní prohlédnout, postavit se k tomu čelem, zpevnit se a ukončit tenhle svůj "paralelní vztah".
Nemohlo to být u vás také tak?

Ne, to urcite ne. Jakmile se syn odstehoval, asi pred sedmi lety, tak jsem se mu nepletla do zivota. Rozhodne mi nenahrazuje manzela. Ja nepotrebuju nikoho, jsem samostatna, klidne i sama zrenovuji byt. A co neudelam sama, na to si pozvu remeslniky.
Nechtela jsem byt ta vsudypritomna tchyne.
Proste v jejich ocich je vsechno, co delam, spatne. Kdyz se budu zajimat nebo kdyz se nezajimam, vzdycky to obrati proti me.
Syn je na jeji strane, coz chapu, ale ma tak vymyty mozek, ze uz nemuze racionalne myslet a klidne si necha libit i to, kdyz ona me vynada do damskeho prirozeni. A to se take stalo.

Tak potom nezostáva nič iného, len napriamiť lásku a energiu iným smerom.... Násilím sa vzťahy vydupať nedajú. Je to škoda (pre všetkých zúčastnených), ale čo už...

gemi — 6. 2. 2019 1:58

venuše napsal(a):

Eva. napsal(a):

Mně zase z té venušiny věty plyne taková tvrdohlavost, schválnost. Když ty mně, tak já tobě. Myslím, že v našem věku bychom měli být smířlivější. Jde mi o vnoučata, tak udělám hodně pro to, abych se s nimi mohla vídat.

To neni tvrdohlavost ani schvalnost. Byly problemy uz predtim. Doufala jsem, ze se to spravi, az budou mit mimco.
A ja nejsem typ, ktery si necha kalet na hlavu. Hrat divadylko neumim. Nebyla jsem tak vychovana.

Venuše,

nic ve zlém -  z tvého psaní  vyplývá, že jsi   TAKÉ   dost  dominantní .. také  chceš  -jako  tvá snacha -  tvrdě  prosadit  svou ....

tudíž   syn  je  možná  ( jak říkají odborníci přes výchovu -  z dětství   ZVYKLÝ   na dominantní matku ,  a pak   si  v dospělosti   vybírá   ženu   PODOBNÉ  povahy ...

dá  se  leckde dočíst,  že  si  vybíráme  partnery    podobné ,  ne-li    stejné  povahy  ,   jako byli naši rodiče -

takže  těžko  říkat   o synovi - jak  tu někdo  píše -  že je to vůl,   :pussa:   ...jenom si prostě  vybral  ženu  podobného ražení, jako  je  jeho  matka ... a přizpůsobuje  se jí,   tak  jak   to  umí  od  dětství ... :jojo:  není  jistě   jediný  ,  takto  "postižený"   ;)

Eva. — 6. 2. 2019 7:31

Je úsměvné ve venušině věku mluvit o tom, jak byla nebo nebyla vychovaná. Už jsme spoustu let dospělí a vymlouvat nebo odvolávat se na to, jak nás vychovali rodiče, to svědčí přinejmenším o psychické nedospělosti jedince.
A také je úsměvné od venuše, jestli svého syna vychovala jako dominantní matka k poslušnosti, aby od něj najednou chtěla, aby byl muž. Obzvláště když se ona sama ve svém věku odvolává na to, jak byla vychovaná ona sama...

Eva. — 6. 2. 2019 7:36

gemi napsal(a):

Venuše,

nic ve zlém -  z tvého psaní  vyplývá, že jsi   TAKÉ   dost  dominantní .. také  chceš  -jako  tvá snacha -  tvrdě  prosadit  svou ....

tudíž   syn  je  možná  ( jak říkají odborníci přes výchovu -  z dětství   ZVYKLÝ   na dominantní matku ,  a pak   si  v dospělosti   vybírá   ženu   PODOBNÉ  povahy ...

dá  se  leckde dočíst,  že  si  vybíráme  partnery    podobné ,  ne-li    stejné  povahy  ,   jako byli naši rodiče -

takže  těžko  říkat   o synovi - jak  tu někdo  píše -  že je to vůl,   :pussa:   ...jenom si prostě  vybral  ženu  podobného ražení, jako  je  jeho  matka ... a přizpůsobuje  se jí,   tak  jak   to  umí  od  dětství ... :jojo:  není  jistě   jediný  ,  takto  "postižený"   ;)

:supr:

Selima — 6. 2. 2019 11:45

gemi napsal(a):

venuše napsal(a):

Eva. napsal(a):

Mně zase z té venušiny věty plyne taková tvrdohlavost, schválnost. Když ty mně, tak já tobě. Myslím, že v našem věku bychom měli být smířlivější. Jde mi o vnoučata, tak udělám hodně pro to, abych se s nimi mohla vídat.

To neni tvrdohlavost ani schvalnost. Byly problemy uz predtim. Doufala jsem, ze se to spravi, az budou mit mimco.
A ja nejsem typ, ktery si necha kalet na hlavu. Hrat divadylko neumim. Nebyla jsem tak vychovana.

Venuše,

nic ve zlém -  z tvého psaní  vyplývá, že jsi   TAKÉ   dost  dominantní .. také  chceš  -jako  tvá snacha -  tvrdě  prosadit  svou ....

tudíž   syn  je  možná  ( jak říkají odborníci přes výchovu -  z dětství   ZVYKLÝ   na dominantní matku ,  a pak   si  v dospělosti   vybírá   ženu   PODOBNÉ  povahy ...

dá  se  leckde dočíst,  že  si  vybíráme  partnery    podobné ,  ne-li    stejné  povahy  ,   jako byli naši rodiče -

takže  těžko  říkat   o synovi - jak  tu někdo  píše -  že je to vůl,   :pussa:   ...jenom si prostě  vybral  ženu  podobného ražení, jako  je  jeho  matka ... a přizpůsobuje  se jí,   tak  jak   to  umí  od  dětství ... :jojo:  není  jistě   jediný  ,  takto  "postižený"   ;)

:supr: :jojo:

venuše — 6. 2. 2019 13:01

gemi napsal(a):

Venuše,

nic ve zlém -  z tvého psaní  vyplývá, že jsi   TAKÉ   dost  dominantní .. také  chceš  -jako  tvá snacha -  tvrdě  prosadit  svou ....

tudíž   syn  je  možná  ( jak říkají odborníci přes výchovu -  z dětství   ZVYKLÝ   na dominantní matku ,  a pak   si  v dospělosti   vybírá   ženu   PODOBNÉ  povahy ...

dá  se  leckde dočíst,  že  si  vybíráme  partnery    podobné ,  ne-li    stejné  povahy  ,   jako byli naši rodiče -

takže  těžko  říkat   o synovi - jak  tu někdo  píše -  že je to vůl,   :pussa:   ...jenom si prostě  vybral  ženu  podobného ražení, jako  je  jeho  matka ... a přizpůsobuje  se jí,   tak  jak   to  umí  od  dětství ... :jojo:  není  jistě   jediný  ,  takto  "postižený"   ;)

Ty me znas? Podle psani se neda nic poznat, ziju v cizine 30 let, uz se neumim tak dobre vyjadrovat jako vy.
Mozna je to pravda, ze si vybral zenu podobneho razeni, ale to nema nic spolecneho s tim, ze smim videt sve vnouce jen v jeji pritomnosti.

A O TOM TENHLE TOPIC JE!

Nejsem zadna mekota, to urcite ne, jinak bych to sama se dvema detma v cizine asi nezvladla. Clovek se nauci byt tvrdy v cizine, to mi ver! Navic je syn mirny autista, takze se da snadno ovlivnit. Neni to jen moje vina, ze je takovy.

Eva. — 6. 2. 2019 14:38

venuše napsal(a):

Ty me znas? Podle psani se neda nic poznat, ziju v cizine 30 let, uz se neumim tak dobre vyjadrovat jako vy.
Mozna je to pravda, ze si vybral zenu podobneho razeni, ale to nema nic spolecneho s tim, ze smim videt sve vnouce jen v jeji pritomnosti.

A O TOM TENHLE TOPIC JE!

Nejsem zadna mekota, to urcite ne, jinak bych to sama se dvema detma v cizine asi nezvladla. Clovek se nauci byt tvrdy v cizine, to mi ver! Navic je syn mirny autista, takze se da snadno ovlivnit. Neni to jen moje vina, ze je takovy.

Venuše, nejspíš to bude s tím mít hodně společného, co jsme ti tady nastínily, že smíš vidět své vnouče pouze v přítomnosti jeho maminky. Ale ty to nechceš vidět, co je asi příčinou...

venuše — 6. 2. 2019 16:51

Promin Evo,

Muj prvni dotaz na tomto vlakne byl, jestli je tu nekdo, kdo ma stejny problem. A to ty nejsi. Takze o tom vis prd. Asi mas stesti na tvoji snachu, jestli nejakou mas, nebo na syna. Ty si vubec neumis predstavit, jak je to ponizujici, kdyz smis videt vlastni vnouce jen pod dozorem. Nejsem zadny kriminalnik.

Mimochodem, dnes jsem byla u psychologa, takze ja se to na rozdil od me snachy snazim resit!!!

Jova — 6. 2. 2019 17:31

V diskuzi to nevyřešíš. Možná je snacha trochu psychopatka, možná je trochu problém v tobě, který si neuvědomuješ. Nejlepší dle mého názoru je otevřeně si promluvit se všemi zúčastněnými.

Eva. — 6. 2. 2019 18:05

venuše napsal(a):

Promin Evo,

Muj prvni dotaz na tomto vlakne byl, jestli je tu nekdo, kdo ma stejny problem. A to ty nejsi. Takze o tom vis prd. Asi mas stesti na tvoji snachu, jestli nejakou mas, nebo na syna. Ty si vubec neumis predstavit, jak je to ponizujici, kdyz smis videt vlastni vnouce jen pod dozorem. Nejsem zadny kriminalnik.

Mimochodem, dnes jsem byla u psychologa, takze ja se to na rozdil od me snachy snazim resit!!!

venuše, snachu ještě nemám.
Víš, napadlo mě, proč to vnímáš jako POD DOZOREM?
Nemohla bys to brát tak, že trávíš čas s vnoučkem a jeho maminkou?

venuše — 6. 2. 2019 19:36

Eva. napsal(a):

venuše, snachu ještě nemám.
Víš, napadlo mě, proč to vnímáš jako POD DOZOREM?
Nemohla bys to brát tak, že trávíš čas s vnoučkem a jeho maminkou?

To je tezke vysvetlovat, kdyz jsi to nezazila.
Na navstevy jsem k nim chodila, nebydli za rohem, takze jsem dojizdela, travili jsme cas spolecne, kdyz by jeste malicky, ted uz by ho se mnou mohla pustit na prochazku, ale ne.... muj syn to potvrdil, ze ona mi neduveruje. S nekym takovym se asi tezko muzu kamaradit, ze?

Eva. — 6. 2. 2019 19:49

venuše napsal(a):

To je tezke vysvetlovat, kdyz jsi to nezazila.
Na navstevy jsem k nim chodila, nebydli za rohem, takze jsem dojizdela, travili jsme cas spolecne, kdyz by jeste malicky, ted uz by ho se mnou mohla pustit na prochazku, ale ne.... muj syn to potvrdil, ze ona mi neduveruje. S nekym takovym se asi tezko muzu kamaradit, ze?

Nepsala jsem nic o kamarádění.
Držím ti palce, aby pomohla terapie u psychologa.

gemi — 6. 2. 2019 21:03

venuše,


ne, neznám tě osobně ....   však  píšu,   že   ".. z tvého psaní  vyplývá ..."  , - to znamená  podle   tvého  POPISU   SITUACE

a jinak- vyjadřuješ  se úplně srozumitelně  :pussa:  tím spíš, pokud jsi tak dlouho  mimo ČR...

P.S.    zkus  nebrat  naše postřehy jako  útok  na tebe ,  ... spíš  jako úvahy, a hledání, jak se  na svou  situaci  podívat  z jiného úhlu pohledu, jinýma očima -
  můžeš  pak  třeba  přijít na něco, co  tě zatím  nenapadlo ,  - třeba  nějaký důvod, proč se snacha tolik bojí  ti chlapečka  svěřit

Gaba4 — 6. 2. 2019 21:32

Mám podobný problém.. ale právě z pohledu druhé strany. A nejsem snacha, ale přímo dcera..a už přes 5 let se urputně snažím, abych nemusela odříznout vlastní maminku z "nového" rodinného bytí. Podle okolí jsem nejhorší a nevděčná dcera a maminka často používá větu "Pro dobrotu na žebrotu".. ovšem málokdo dokáže pochopit, jak je těžké, když vás starší člověk naprosto netoleruje a nerespektuje.. netuším, zda je to Váš případ, rozhodně bych nerada házela na nikoho vinu.. jen si myslím, že konflikt vzniká na obou stranách.. pokud nejste schopni se dorozumět a najít společný kompromis, odnese to nejvíce to malé, k tomu Váš syn i celé jeho manželství.. stejně jako jsem to odnesla já, když mi maminka vzala všechny mé příbuzné jen proto, že se s nimi nedokázala dohodnout a musela si prostě dělat vždy všechno po svém.. a nyní se o stejnou chybu (zůstat sama jako její maminka) snaží s "mou" rodinou..prosím Vás, neberte to jako útok, možná jen zkuste pocítit empatii s cizí ženou ve Vaší rodině, která má za sebou také určitou minulost a své vlastní zkušenosti. Pěkný večer