Vím, že někteří deprese znáte, máte za sebou, tak zkouším poprosit o radu.
Do začátku teda nutno podotknout, že diagnózu "deprese" jsem určila sama :rodna:, třeba mi to vyvrátíte. Pokusím se případ popsat:
Jedná se o mou sestru, má Bechtěrevovu nemoc, což je asi docela vážnější onemocnění. Má invalidní důchod (myslím 1. nebo 2. stupeň), do práce nechodí. Bydlí sama, jestli se dobře domnívám, tak ani snad nikdy s nikým nechodila, nikoho neměla, je jí 33. Je je stále sama, zavřená v tom bytě, stažené žaluzie, většinu dne v posteli, "nepustí" na návštěvu ani rodiče, nemá vůbec žádné kamarády, s nikým se nestýká. Je v podstatě stále sama. S rodiči je občas v telefonním kontaktu, veškeré rozhovory po telefony ale probíhají naprosto stejně: nic jiného ji nezajímá o ničem jiném nechce mluvit než o své nemoci. Stále jen jak jí vše bolí, jaký je chudák, nic nemůže dělat, ani doma si uklidit, nic, prý má bolesti. U této nemoci je prý důležité se hýbat, rozhýbat tělo a pravidelně, že to pomáhá na bolesti a oddaluje se tím ta nemoc. Sestra jen leží. Nechce se hýbat. Cokoliv jí řekneme, tak okamžitě začne být zlá a ukončí hovor. Hovor s ní je možný jen pokud se jí přitakává a litujeme jí, jak je na tom špatně. Není s ní absolutně řeč. Neposlouchá nic, nechce ani vyslechnout, není možné s ní hnout. Rodiče se utrápí :( Proto zkouším hledat alespoň informace, nevím co jiného dělat.
Ptala jsem se ve skupině lidí se stejnou nemocí: téměř všichni, kteří se mi ozvali, tak do práce chodí a napsali mi, že někdy to bolí dost, ale nedá se nic dělat, že se snaží úplně normálně žít a fungovat. Takže mi potvrdili to, co si myslím já, že tady ani tak nejde o tu nemoc, ale hlavně že by potřebovala k psychiatrovi, psychologovi, popovídat si, myslím, že hlavní chyba je v hlavě, že to je možná deprese. Sama se z toho asi nedostane, ale jak jí pomoci, když nechce? :(

Leno, to je mi líto s tvou sestrou.
Ale sama jsi to na konci napsala.
Nikdo s tím nic neudělá, když ona sama nechce.

Možno by som jej poslala link na osvedčeného psychológa/psychiatra a pomodlila sa. Viac sa myslím nedá robiť (hovorím po prechodenej a samo-goagnositkovenej depresii).

Na internet chodí? Možná na FC kdyby našla nějakou skupinu lidí s touto nemocí a zkusila být s nimi v kontaktu, třeba by ji to malinko nakoplo.
Jinak - jak píšou holky. Musí chtít sama. Ale k tomu, aby chtěla, by byl dobrý nějaký maličký impuls - třeba právě to, co jsme psala.

nepovolená reklama, smazáno ve všech vláknech

Všichni trpíme vnitřním napětím a kritickými problémy, které ovlivňují nejen naše životy, ale také náš duševní stav. Začneme si myslet, že nestojíme za věci a že jsme tak odlišní od ostatních. Nepřemýšlíme o sebepřijetí a sebepotenciálu a ten pocit sebe-nenávisti má v nás tendenci se rozvíjet. Ale je to opravdu nutné? Nemůžeme přemýšlet o způsobech, jak dosáhnout určité věci nebo vyřešit naše osobní problémy, spíše než se obviňovat, kdo jsme a co jsme udělali? Tento vnitřní hlas sebe-nenávisti musí být zmizen zevnitř, než nás zničí jako člověka.

Nejprve  nenbychom se měli přestatávidět, když jste sebevědomější a pozitivní, takže se budete cítit dobře a šťastně.

Chápu, že vás to mrzí, Leno, i za rodiče, ale sestra je dospělý člověk a má právo se rozhodovat sama za sebe. Pokud k odborníkovi nechce, je to její volba. Kdyby jí pomohlo si s někým povídat, můžete jí na mě dát kontakt.

Leno, antidepresiva jí může předepsat i její obvodní lékař. Stačí se s ním domluvit a on jí pak při běžné kontrole může navrhnout "něco na zlepšení stavu". Samozřejmě to posoudí on, nakolik je léků potřeba. Ale vyjít vstříc Vám může.