Tak, jsem zase zpatky, s novinkami o moji premile tchyni. Tentokrat z ni snad dostanu uz osypky. Nechci ji krivdit, ale co jsem si udelala o ni obrazek, tak ona se na moje miminko tesi az presprilis, skoro jak na vlastni a stejne tak s nim chce i nakladat. Je to jeji prvni vnouce, ale narokuje si ho tolik (i kdyz se jeste ani nenarodilo), ze je to snad az psychicka nemoc, nebo co. Priblizim vam priznaky teto "nemoci":

1. Jak jsem psala jiz drive v mem prispevku "Zesilim z tchyne", kdyz jsem dostala od vlastni maminky ruznou vybavicku pro miminko, tchyni se nic z toho nelibilo a dokonce se o par vecech vyjadrila, ze jsou pro miminko nebezpecne! Uplne prskala a vyhrozovala, ze kdyz miminku ublizim (v tom onom pripade se jednalo o oblekani oblecku pres hlavicku novorozene), ze se mnou do nemocnice nepujde, ze s tim nechce nic mit. Nejdriv jsem myslela, ze proste jen nema duveru k ceskym vecem, ve kterych vidi odlisnost s tim, s cim ma zkusenost ona, ale ted jsem pochopila, ze v tom byla i zarlivost vuci me mamince. Tchyne asi nechce prekousnout, ze pro miminko nebude jedina babicka.

2. Uz drive vyhrozovala, ze me nenecha miminko alespon mesic po porodu koupat, ze pry musim setrit telo a nic tezkeho nezvedat ani nenosit, takze me miminko necha tak nanejvys kojit, ale nosit na rukou a koupat ho bude ona. Take vyhrozovala, ze bude za mnou do porodnice chodit kady den, nosit mi ciste pradlo atd. Myslim, ze tohle se preci rozhodne az po porodu, ne? podle toho, jak se budu citit. Pokud budu OK a fit hned po navratu z porodnice, nikomu miminko krome manzela koupat nenecham. Podle me by snad miminko chtela i kojit, kdyby mohla. No hruza!

3. Zijeme ted s nimi v jednom byte a krome toho, ze tchyne cmucha jak gestapo, musi o vsem vedet a dokonce leze i manzelovi do osobnich veci a otvira dvere do nasi loznice skoro vzapeti po zavolani naseho jmena - v Japonsku se asi moc neklepe, ci nevim, tak hlavne tento byt je prilis maly pro ctyri, natoz pet lidi, chystame se s manzelem brzy stehovat, a to do mesta, kde pracuje. Manzel by tak usetril denne az dve hodiny casu na dojizdeni a take bychom byli od rodicu dal, coz zase vyhovuje me. Jenze kdyz o tom vcera manzel rodicum rekl, ze sef mu nabidl byt v dome, ktery vlastni a chce ho poskytnout svym zamestnancum k pronajmu (je to jen pet minut autem od pracovniho mista), mohla se tchyne zblaznit, ze pry bez jeji pomoci by miminko nedozilo druheho dne, no neco v tom smyslu. Ja jsem se debaty neucastnila, takze nevim, co presne rikala, ale kdyz jsem se pak manzela ptala na podrobnosti, mamince pry zalezi jen na tom, aby se mohla starat o miminko. O nic jineho ji pry nejde. No kdyz to rekl, vse do sebe dokonale zapadlo. Uplne jsem pochopila jeji nazory a chovani. Ona proste chce mit miminko jenom pro sebe, nejdradsi by mi ho po porodu vzala a starala se o nej sama. Nemyslite? Jak byste si jeji chovani vysvetlily vy?

Nevim, jak moc je jeji "nemoc" vazna a co se stane, az se opravdu odstehujeme (jeste bohuzel nevim kdy, jestli hned po porodu nebo az za par tydnu po), asi z toho zesili. Jeste jsem chtela napsat, ze rikala, ze nechce, abychom se stehovali do jineho mesta (tam kde manzel pracuje) proto, ze chce byt s malym miminkem kazdy den. Ale kdyz jsem ji rikala, ze chce prijet moje maminka, aby maleho videla, v klidu mi tchyne rekla, ze to by snad bylo vhodne, az miminko bude vetsi, tak pul roku. No nebacily byste ji? Je to opravdu az presprilisna zarlivost, nebo je to normalni? Holky, mate nejaka podobnou zkusenost? Vubec nevim, jak to s tchyni vyresit. Puvodne jsem myslela, ze budu vdecna, kdyz bude pomahat a obcas hlidat, docela jsem byla vdecna, ze mi pripadne bude s necim radit, ale tohle je az moc...To se mi nelibi.

Ahoj Sakuro, tady je těžko radit. zatím bych řekla, že to vypadá na tu obrovskou žárlivost. Teď jsou to jen řeči, ale jak to bude ve skutečnosti se opravdu ukáže až po porodu. Snaž se proto být teď v klidu a aspoň trošku si ty poslední týdny do porodu užít a nenervovat se. Pokud se pak ukáže, že to nebyly jen "výhružky", určitě bych si stála tvrdě na svým a jak už jsem dřív psala - určit pravidla!Říct tchyni (možná ještě před porodem), jak ty si to představuješ(koupání,nošení,..miminka) a s čím ti ona může!!! pomoci. A nenechat se " umlátit" jejími argumenty(že má víc zkušeností,že už dítě vychovala,....), je to tvé dítě a ona je jen babička.V tomhle musíš být neoblomná a měl by ti v tom pomoct i manžel. Přeji hodně štěstí, Nona.;)

Ahoj Sakuro,
nedokazu Ti moc poradit, tak jen drzim palce v tezkem boji a hlavne - rychle pryc! Taky si budu muset s miminkem poradit sama, ale zvladlo to jiz spousta maminek, tak Ty taky.

Sakuro z vlastní zkušenosti rychle pryč- odstěhujte se ihned po porodu jakmile to bude možné. Vdávala jsem se v 19 a byla jsem teho a zažila jsem obdobnou situaci.S manželem jsme se odstěhovali a vše se vyřešilo. Vydrž, držím vše co můžu ::rolleyes:

Sakuro, naprosto souhlasím s holkama (a vlastně i s Tebou ;) ) - rychle pryč a neustupovat - pokud budeš po porodu v pořádku, není důvod, aby se Ti o miminko musela starat ona. A pokud Bude argumentovat tím, že ona už dítě vychovala, můžeš jí klidně říct, že je to tak dávno, že už si to ani nemůže pořádně pamatovat... pokud to nepůjde hned se odstěhovat nebo budeš mít těžší porod, slušně, ale rázně jí řekni, jak si to představuješ a případně v čem bys její pomoc ocenila (určitě jínemůžeš říct, že o její pomoc nestojíš vůbecc, ale stanovit určitá pravidla...) - Ty s manželem jste dítě "stvořili", Tys ho nosila a porodila, tudíž Ty se o něj budeš starat po porodu.... a co se týká Tvojí maminky - podle mého klidně může přijet i k porodu a pomoct Ti v prvních týdnech ona - vždyť je Ti mnohem blíž a nemyslím si, že v Japonské kultuře musíš dát přednost tchýni před vlastní matkou...
Přeji Ti moc pevné nervy, klidný porod a hlavně velkou oporu v manželovi ;)
a nedej se!!! :D

Sakuro, necetla jsem minulou diskuzi, takze vim jen co jsi psala ted, ale je to proste jiny narod a nevim, jestli to neni takhle normalni... Mluvila jsi o tom treba s nejakymi mladymi holkami tak odsud? Treba je to proste uplne bezna praxe, ze se takhle ty tchyne chovaji. A jestli chces, aby vam to s manzelem vydrzelo, bude to proste chtit hrozne moc trpelivosti i z tve strany. Ale samozrejme i tchyne si musi uvedomit, ze jsi zvykla na neco jineho a z par svych naroku slevit. Tak preju hodne stesti a hodne lasky :-)

Sebrat nohy na ramena a od takový tchýně co nejdál!!! To je úplně neskutečný jaký nároky si dělá! Jako babička může sem tam hlídat a vypomoct jen jak ty budeš chtít, ale jak si nabeton určuje co bude dělat mě až děsí:usch:.

Ivagrun, normalni to neni, i moje japonske kamaradky jsou na me strane, takze takove chovani neni v teto kulture bezne. Navic v Japonsku je prave naopak bezne to, ze maminka "rodicky" prijizdi z daleka, aby dceri pomohla v prvnich tydnech ci pripadne mesicich, nebo naopak se dcera i s miminkem vraci na par mesicu do rodneho domu, aby ji maminka s mminkem pomohla. Takze tchyne moc do vychovy nema co mluvit, ta moje si ale vyskakuje, protoze moje maminka je daleko. Jenze...maminka souhlasi s tim, ze by sem prijela mi s miminkem pomahat, coz bych jen ocenila, vlastni maminka je vlastni maminka, te bych miminko sverila bez obav, takze tchyni utnu tipec. Jeste o tom promluvim s manzelem, jak mi radite, tak bych take rada udelala - rada bych se stehovala uz pred porodem, protoze po to bude dost obtizne,  stak malym miminkem bude shon i bez stehovani. Ted, ac uz skoro v devatem mesici, brisko mam docela miniaturni a pohybovat se muzu temer bez omezeni, takze stehovani by me nijak nezatizilo, ani zadne potize nemam, jako bolesti zad ci otoky. Jen ta tchyne mi leze na nervy...:(

Ahoj Sakuro,
cetla jsem i tve predchozi prispevky a ted...jsem z toho taky dost v rozpacich.Souhlasim temer se vsim, co ti uz holky napsaly a tezko dodat vic.
Ja s tchyni problemy nemam, ale moje maminka mela a to cely zivot.Diky tomu jsem asi dost vycvicena se branit driv, nez by takovahle situace, jako je u vas, nastala.Moc ti drzim palce, abys to vyresila co nejvic diplomaticky, ale ucinne.Zabývat se podobnyma vecma je otrava a ma to vliv na vsechny strany.Je dobre, ze manzel je na tve strane a chce se odstehovat.MOC DRZIM PALEC !!!! Jesli po narozeni miminka budes mit cas dostat se na net, jsem zvedava, nakolik tchyne bude sve vyhruzky zkouset plnit.Aspon s tím vyhrozovanim to fakt prehani.
Měj se hezky !

Ježíš Sakuro to je šílený co tady píšeš to je tchýně s té nejhorší noční můry.Něco takového si ani nedovedu představit.Ale jak píšou holky možná jen vyhrožuje a až přijdeš s miminkem domů tak to bude jiné takže ještě vyčkej a potom jednej.Ale jinak je mi tě upřimně líto já mám tchýni milionovou to spíš moje máti se snaží do všeho kecat ale ne nějak moc tak se to dá vydržet a hlavně mám velkou oporu v manželovi.

Sakuro promiň...vždycky tvé příspěvky jenom ráda čtu ( moc se mi líbí tvůj sloh :D ) ale dnes už se musím ozvat.
Tvoje tchýně je naprostá KRÁVA...... ( promiň ) jinak se to říct nedá.... To je přesně příkladný typ matky ochraňovatelky, která dřív nebo později svou péčí rozbije Váš vztah s manželem.
Nejhorší je, že se tvůj manžel bude muset rozhodnout mezi tebou a jí..jinak to nepůjde..nemůžeš přece pořád ustupovat..i když je nemocná.....
Jak jednou začneš..už se to s tebou poveze...... musíš být silná a jít přes mrtvoly...... a ty se zdáš být silná, tak to určitě zvládneš !!!! To miminko přece nerodíš pro ni, ale pro Vás..tebe a manžela !!!!
Hrozně mi to připomíná moje začátky po svatbě......byla jsem pro tchýni..jen malej městskej fracek, kterej chce jejímu synáčkovi zkazit život.... potýkali jsme se spolu asi 2 roky po svatbě..pak se to otočilo...asi jsem prošla jejím zkušebním testem nebo už ji to přestalo bavit...... Já jsem se nevzdávala a stále si dělala vše po svém..i když musím přiznat, že jsem několikrát brečela do peřin a už nemohla dál...... Chtěla jsem to nějak vydržet kvůli manželovi...byla to přece jeho maminka....
Všechno jsem dělala špatně.....prala jsem ve špatném prášku, na špatnou teplotu, používala jsem špatné plenky ( jenorázovky - nepřípustné ), málo nebo moc jsem oblíkala, špatně krmila a vařila nezdravě..prostě všechno jsem dělala špatně...jak taky jinak...
Manžel byl zpočátku nestranný, ale pak se už musel rozhodnout a začal se mě zastávat a být na mé straně.....
Měli jsme krizi..klidně bych se kvůli tchýni rozvedla..až tak daleko to došlo..... :butter:

Potom se to upravilo a vztah se postupně měnil k lepšímu a k lepšímu.... Dnes už je tchýně jiný člověk,
( změnila ji možná chudinku i nemoc ) my jsme s manželem ve spokojeném manželství 11.rok a máme dvě děti.... a ty vyrostli i bez jejích debilních rad a nesmyslných keců.....

Musím říct, že už ji mám moc ráda a ona mě taky..ale byla to dlouhá cesta....

Odstěhuj se co nejdřív......nenech se od ní zlomit... nejlepšíby bylo vypdnout ještě před porodem..než se jí tvůj drobek dostane do spárů :D

Sakuro ona je Japonka ?????

Sakuro já si taky myslim, že pokud máte možnost se odstěhovat do toho bytu hned, odstěhujte se. Jestli tchyně má ráda svého syna, tak i kdyby na nic jinýho nebrala ohled, tak musí pochopit, že je to pro něj lepší aby měl bydliště v místě práce...
Jinak Tobě přeju pevný nervy...

Petro, to by od ni bylo opravdu ohleduplne, kdyby nemyslela jen na sebe (na to, ze chce byt miminku denne nablizku), ale i na sveho syna, ktery zbytecne dojizdi tak daleko a ztraci tim zbytecne cas, ktery muze vyuzit jinak - na sve hobby nebo na to, aby cas stravil s rodinou ane ve vlaku. Snad to pochopi...Brzy to s manzelem proberu, a snad ho presvedcim, abychom se stehovali co nejdrive, nejlepe jeste pred porodem.

Doufam že se ti to podaří, držim palce a určitě nás onformuj jak to pokračuje :)

Teda Sakuro,úplně mi naskočila husí kůže po celém těle.Já radím rychle od té osoby co nejdál a určitě si zajisti,aby u tebe po porodu byla tvoje mamka.To by mohla být dostatečná ochrana a třeba tak tchýni docvakne,že máš taky svoje rodinné zastání a že si bez ní v pohodě poradíš.Víš,nikdy nevíš jak ti bude po porodu,nedej bože se může vyskytnout nějaký problémek a ty budeš opravdu někoho potřebovat na pomoc a kdyby byla po ruce jen tahle tvoje vykutálená tchýně-no,to by mě děsilo,co by s tím mohla udělat.....A chlapi jsou v tomhle trochu slaboši,musíš počítat pořád s tím,že ať je tchýně jakákoliv,pořád je to jeho máma.Já být vámi,rychle se ještě před porodem odstěhuji a požádám mamku,aby mi po porodu přijela na pomoc.Přeju ti,ať to zvládnete a dopadne to všechno dobře,nenech si miminko od nikoho vzít,je jen tvoje a tvého manžela.Babičky jsou na občasné rozmazlování a na pomoc,když si o ní požádáš.Vím,že se mi to dobře radí,ale jak jde o dětičky,jsem fakt na straně maminek,moje tchýně už našeho syna neviděla asi 3roky a ani neví,že jsem těhotná a to bydlí ve stejném městě jako my-prostě nemá zájem.Už jsem si zvykla,že to nefunguje a zařídili jsme se bez tchánových.Takže mám vlastně opačný problém než ty,ale taky není o co stát.Přeju ti pohodový porod a zdravé miminko,pa Iva.

Sakuro, moc ti držím pěsti, aby jste se mohli odstěhovat ještě před porodem, jak sama říkáš, teď to bude jednodušší než s narozeným miminkem.
Já zažívat něco podobného-udělala bych to.
Přeji moc štěstí a ať jsi pořád tak fit, protože já byla do víkendu taky a teď se to těmi otoky trochu kazí, tak ať ti to vydrží   :cool

Mohu jen souhlasit s radami všech ostatních. Přeji klídek do porodu , překrásné a zdravé miminko a milujícího manžela. Drž se.:dudlik:

Vydrž a neustupuj, neustupuj, neustupuj. Někdo by měl o jejím chování vědět - nejlépe někdo nezaujatý - co kdyby tě z něčeho obvinila ohledně starosti o dítě -  byla by toho schopná, když už nyní ti předepisuje že např. nesmíš oblékat věci přes hlavu?Někdo by měl vědět že ti působí takovéhle problémy.

Sakuro,přidávám se k holkám a radím rychle pryč,to snad ani není možné taková tchýně.Drž se a držíme palce aby jste byli co nejrychleji pryč.

Holky, diky moc za podporu! Uz pracuji na tom, ze bychom se stehovali pred porodem a po porodu by mi prijela na pomoc maminka. Ale nemuzu rict, ze tchyne by me nemela rada nebo ze bychom mely spatny vztah. To ona se ke men jinak chova dobre a normalne. Jen z miminka je cela vedle az me to prekvapilo. Pritom mi jeste nikdy brisko nepohladila. Nejak se v ni nevyznam a proto jsem k ni ztratila duveru. asi se urazi, ze pop porodu si pozvu na pomoc vlastni maminku, ale ja se chci po porodu citit uvolnene a fajn, a tchyne by me akorat stresovala. A na maminku, kterou jsem od Vanoc nevidela, se uz moc tesim. Tak mi holky drzte prosim palce, at to s manzelem domluvim, abychom se stehovali uz brzy, dokud neporodim. Po porodu to fakt nevidim moc ruzove...

Sakuro tak at to vyjde a jste fakt co nejdřív pryč.Tchýně to nemusí myslet zle ale vlastní mama je prostě máma a nedá se to vůbec srovnávat.Ja mam tchýni v baráku a když se přijde podívat na malou a manžel je doma tak to ještě jde,ale když jsem sama a ona se mi tu motá,tak je na zabití,ikdyž to určitě nemyslí špatně.

Já myslim že by to tchyně měla pochopit že chceš mít u sebe mamku, zvlášť když se moc nevidíte... Má ona ještě matku? Přijde mi že ne a že s ní ani neměla moc dobrej vztah, jinak by to chápat musela. Máma je prostě máma!

Já bych ti moc přála aby to vyšlo, abys měla svůj klid a nemusela se stresovat. Aby sis krásně užívala chvíle s miminkem.

Sakuro, jsem fakt v šoku z tvé situace. To je fakt hrůza. Já se svojí povahou už bych řekla co si myslím a udělala pravidla , ať se třeba po .... Teda jsi fakt trpělivá. Myslím si, že kdyby byla normální, tak pochopí, že si ženská raději pozve svoji maminku, než cizí ženu. Ikdyž je to tchýně. Ale takovouhle bych teda těžko vydýchala. Holt jí to bude asi někdo muset vysvětlit, jak se to má na tom normálním světě. Ona asi žije někde jinde, ne?! Já vím, že v Japonsku, ale mě to přijde, že je na jiné planetě. Asi jí to manžel bude muset vysvětlit, aby to aspoň trochu pochopila.
Mo ti přeju, aby jsi byla v pohodě a vklidu a aby jste se brzy přestěhovali a vše se nějak ve váš prospěch vyřešilo. Moc ti to přeju a tvému muži a mimimku!! Držím ti palce, aby jsi vše zvládla v pohodě! Pá

no mě z toho naskakuje husí kůže. Nikdy jsem nic podobného nezažila, ale přitom se za tebe cítím hrozně svázaná!!!!!! :) Utíkej..........
Hele není v Japonsku omezeno mít jen jedno miminko? (Teď se možná ztrapním, protože se mi pletou všechny ty státy)

Misho, myslím, že to je v Číně. Měla jsem jednou čínskou spolubydlící a ta mi říkala, že dokonce můžou mít dítě 1 a až po 20 letech věku. Její příbuzný se prý narodilo dítě v 18, tak ho i s matkou odvezli kamsi na venkov a "zlegalizovali" na úřadech radši až ve 4 letech. Nevím, jestli pak tvrdili, že jsou mu teprve 2 roky.

Sakuro, je mi opravdu líto, co prožíváš. Začínám se radovat, že moje ex-skoro-tchýně o dítě zájem nejeví a viděla ho 3x. Smutné na tom je, že otec viděl svoje dítě taky asi 3x, nemá zájem.
Ať Tě teď drží v optimistické naději, že to nebude dlouho trvat a ty budeš žít se svým mužem a dítětem ve svém a bude Vám určitě krásně. Ty týdny s tchýní se zdají nekonečné a mě by z toho asi hráblo v hlavě, ale zase máš vyhlídku, že určitě bude líp. Když mi bylo nejhůř, říkala jsem si: "Horší už to nebude." a nebo "Co mě nezabije, to mě posílí."

ahoj Sakuro,

od půlky tvého psaní jsem už skoro ani nedýchala a jen si v duchu opakovala "a pryč!" Asi bych se pokusila nečekat na to jak to bude po porodu, jestli opravdu tchýně jen "vyhrožuje" nebo přejde i k činům. To co píšeš je pro mě natolik odstrašující, že bych vzala nohy na ramena - tím spíš, pokud s tím manžel souhlasí a není to ten typický "mamánek" co obhajuje jen maminku a nutí tě, aby jsi pochopila maminčinu nekonečnou obětavost.

Ahoj Sakuro, Tvuj pribeh mi lehce pripomina muj zivot tady v Italii... Nemam to teda zatim tak strasne jako Ty, ale pomalu se se vsemi problemi ztotoznuji.... Nejsem sice jeste vdana a miminko necekam, ale ziji s pritelem a jeho rodici v jednom dome...My nahore, oni dole... Nejen, ze nam i pres zamceny vchod lezou po byte a vyzityruji kde muzou, dokonce mi i premistuji dekoraci, srovnavaji veci v koupelne, nebo prestlavaji postel v loznici... No a jelikoz jeste nemame zarizenou kuchyn, musime k nim chodit na obedy a vecere, kde se setkavam s priblblymi otazkami na moji osobu, jako napriklad to, proc jsem dnes 3x splachovala zachod apod... Dozvedela jsem se take, ze az tu moji vysnenou kuchynku budu mit, budeme muset chodit v patek, sobotu a nedeli na jidlo k nim, aby se pritel taky poradne najedl...tim, mi nejspis chteli naznacit, ze ho budu trapit hlady...pritom varit umim! A o tom miminku se zminila tcyne take, az prry jednou bude babickou, bude se o maleho ze zacatku starat ona, ja jsem prece zadne dite nikdy nevychovavala, tak jak bych si mohla vedet rady? Pritel na to nereaguje, jelikoz slova jeho matky jsou pro nej svata...o jakemkoli problemu se radi s ni, dokonce nam chce vybrat i tu kuchyn, ja uz nemuzu...Zblaznim se!!! Musim pracovat na tom, abychom odsud co nejdrive vypadli, jinak nas vztah stroskota jen kvuli tem dole...

No jedna moje známá měla podobný problém. A říkám ti na rovinu pokud se chceš o své dítě starat sama a vychovat si ho jak chceš ty TAK SE ODSTĚHUJTE JEŠTĚ PŘED PORODEM. Kámoška dopadla tak, že si pak pomalu své dítě nemohla vzít, všechno by pokazila atd, atd.
A její dítě mohlo všechno. Když jej za něco chtěla potrestat třeba plácnutím přes ruku samozřejmně naletěla babička a bylo zle. Ted je z děcka totální rozmazlenec. No, ale taových případů znám víc.
Takže ti držím palce at se rozhodnete co nejlíp. A pak dej vědět jak si dopadla.

Sakuro, mám uctu k přitelovym rodičum,ale s timhle bych ji šupem POSLALA DO pr...!!! je to snad TVOJE ditě!!!
A nejvic mě vytočilo to "že by se bez jeji pomoci dite nedožilo druheho dne" Nemá si to k Tobě co dovolovat. Já bych to alspon nedopustila. Tot muj nazor.....

Poverina napsal(a):

Ahoj Sakuro, Tvuj pribeh mi lehce pripomina muj zivot tady v Italii... Nemam to teda zatim tak strasne jako Ty, ale pomalu se se vsemi problemi ztotoznuji.... Nejsem sice jeste vdana a miminko necekam, ale ziji s pritelem a jeho rodici v jednom dome...My nahore, oni dole... Nejen, ze nam i pres zamceny vchod lezou po byte a vyzityruji kde muzou, dokonce mi i premistuji dekoraci, srovnavaji veci v koupelne, nebo prestlavaji postel v loznici... No a jelikoz jeste nemame zarizenou kuchyn, musime k nim chodit na obedy a vecere, kde se setkavam s priblblymi otazkami na moji osobu, jako napriklad to, proc jsem dnes 3x splachovala zachod apod... Dozvedela jsem se take, ze az tu moji vysnenou kuchynku budu mit, budeme muset chodit v patek, sobotu a nedeli na jidlo k nim, aby se pritel taky poradne najedl...tim, mi nejspis chteli naznacit, ze ho budu trapit hlady...pritom varit umim! A o tom miminku se zminila tcyne take, az prry jednou bude babickou, bude se o maleho ze zacatku starat ona, ja jsem prece zadne dite nikdy nevychovavala, tak jak bych si mohla vedet rady? Pritel na to nereaguje, jelikoz slova jeho matky jsou pro nej svata...o jakemkoli problemu se radi s ni, dokonce nam chce vybrat i tu kuchyn, ja uz nemuzu...Zblaznim se!!! Musim pracovat na tom, abychom odsud co nejdrive vypadli, jinak nas vztah stroskota jen kvuli tem dole...

Tak holka ty to máš taky doma dobry....jen co je pravda

Ahojky všichni, také vám sem přihodím pár zážitků s tchýní. Není špatná, ale... Začalo to, už když se nám narodila dcerka. Já ji chtěla do 6-měsíců pouze kojit, bez čaje. To jsem si tedy vyslechla, že musí mít žízeň, že to snad ani není možné (obě její dcery i ona sama používali sunar). Tohle jsem si tedy uhájila, i když bych nejraději vraždila (přítelova sestra mi dokonce domů čaj koupila). Dále to pokračovalo sladkostmi. Malý jsem je nechtěla moc dávat, samozřejmě, že ona jí tajně dala a později se přiznala. Nedělám z toho vědu, ale nelíbí se mi, když dělá něco za mými zády a ještě když ví, že si to nepřeji. Občas ji požádám o hlídání, ale to mě upozornila, že maximálně 4 hod. Déle s malou prý nevydrží (je jí 57, chápu to). Co mě však zarazilo bylo to, že pár dní na to nabídla své dceři hlídání na 5 dní v týdnu, prakticky celodenně (než přijde z práce). Naší dceři je rok a půl, její sestřence 3. Je sice starší, ale zamrzelo mě to. Už mi také řekla, že malá je rozmazlená a vzteklá (o tom vím a snažím se ji usměrňovat, co vám budu povídat). Naposledy mě dorazila včera. Máme s přítelem naplánovanou svatbu a rovnou nám řekla, že se na to máme vykašlat. Peněz tedy moc nemáme, ale zvládneme to. Nic po nikom nechceme (ona je v důchodu, i když nepatří mezi ty 6-tisícové, peněz má dost a naši staví). Poslední, co k tomu řekla, bylo to, že svatbu platí nevěstini rodiče. Ona že jí dceři také platila. Prostě super. Ale když něco potřebuje, volá přítele....No, to je tak zhruba vše, jen jsem se chtěla vypovídat. Mějte se krááásně.:)