Nemám pravou kamarádku
Zdravím všechny, trápí mě, že nemám žádnou takovou tu pravou kamarádku. Když jsem byla na mateřské, stýkaly jsme se společně 2 kamarádky i s manželi a i celé rodiny.  Já to všechno chápu, člověk si nemůže vymoci aby se s ním někdo přátelil, ale mě to dost mrzí. Už jsem začala pochybovat sama o sobě. Nevím, kde dělám chybu. Nikomu neubližuji, pokud kamarádka potřebuje pomoct nebo se třeba jen tak „vykecat“ nemám s tím problém,  Jakoby si každý myslel, že já vlastně nemůžu mít žádné problémy. Zřejmě jsem typ „vrby“. Už jsem si myslela, že je možná lepší nemít nikoho, aspoň člověk není zklamaný, ale není to pravda. Mrzí mě to, moc mi chybí pohodová kamarádka, se kterou můžu dojít na drb nebo si jen tak zavolat co dělá.  Když já komukoli nenapíšu, tak mě se nikdo sám od sebe neozve. Možná že vypadám, jak jsem v pohodě, ale nejsem. Nepotřebuji denně někomu volat nebo denně kamarádku vidět, protože mám sama funční rodinu a k tomu děti, ale aspoň občas si zavolat, napsat na whatsapp nebo se sejít a pokecat. To mi vážně chybí. Zřejmě všechny kamarádky v Praze už došly :-(. Máte to někdo podobně?

Ano, přijde mi, že jsem na tom stejně. Když nepošlu zprávu nebo nezavolám já, kámošky se neozvou. Jsou dny, kdy mě to hodně mrzí, jindy to neřeším. Hlavně bych si ráda někomu občas vylila srdíčko, ale nějak nemám pocit, že by to někoho zajímalo. Ale taky bych někdy ráda pokecala jen tak o životě, o hloupostech. Jsem ale taky ten typ člověka, který je druhým k dispozici třeba i v noci. Jasně, každý má svůj život, řeší své problémy apod.Ale neboj, jak je vidět, není to problém jenom Prahy. Já jsem z Moravy;-).

Holky, a co vaše někdejší spolužačky? Já mám ty nejvěrnější kamarádky (dříve přítelkyně) právě ze školních škamen. Většinou z tý doby, ale k prohloubení a upevnění kontaktu se dá dojít i později, třeba díky školním srazům. :D
Lidi se seznámí při sportu, při pobytech v přírodě, na akcích pro rodiny s dětmi (i v místě bydliště)... :jojo:
I na Babinetu. ;)

Tak aspoň v tom nejsem sama:-)

ano, musí se hledat, klepat na dveře, aby se otevřely
kamarádky jsou zapotřebí

Ja mávam pocit ( a nie som ani z Prahy, ani z Moravy ;) ), že sa buď neozýva nikto, alebo - zriedkavejšie - všetci naraz, ideálne vo chvíli, keď som niekde mimo a rozhodne NEMOŽEM prísť... Ale tiež to mám tak, že sa musím ozývať a pripomínať aj ja, ale neberiem to ako ujmu...

Myslím si, že je to normální, zdravý přístup. :jojo:

Tak v tom nejsem sama,ale je tu někdo se stejným problémem,ale z Prahy?:-)