Ahoj, na jistém serveru jsem narazila na zajímavou diskuzi- Hledá se nejhorší tchýně. Lidi tam popisují svoje vztahy k tchyni, její chování, případně popisují soužití s tchyní. Pak se tam popisuje vliv tchýně na svoje vlastní dítě- většinou na syna.
Jak jste na tom vy s tchyní? Dobrý, nebo ne? Napište kdyžtak nějaké perličky, nebo i to pěkné.
Já proti své tchyni nemůžu moc říct. Je docela fajn, akorát máme trošku odlišné názory, skoro na všechno. Ale je celkem v poho,  ale jak říkám, máme rozdílné názory, a tak její společnost nijak zvlášť nevyhledávám. Ale je celkem fajn.Takže já bohužel soutěž nevyhraju, mám svou tchyni docela ráda.
Tak máte podobný názor, nebo naopak- jak napsala Simona Monyová v knížce Tchýně a uzený :"Tchýně a uzený jsou nejlepší studený"?

Jak jste na tom vy? A klidně pište i tchýně, taky by nebyl špatný pohled druhé strany, ze strany tchýně.
Mějte se všichni jak chcete, ;).

Leilo,asi tě zklamu - moje tchyně byla skvělá a bohužel už zde 10 let není.
Věřím ale, že si tu něco zajímavého počteme.Nemělo by to být ale viděno jen dvěma očima, víš sama, že kolirát je pravda někde uprostřed...
Přeji všem, ať zádná tchýně, není lotr!!!

Nezklameš. Já jsem to sem vložila spíš jako povídání o tchýních, název  tématu je z jiného serveru. Prostě aby se psalo o tom, čím vás tchýně rozhodila i potěšila.

Nemá cenu popisovat staré křivdy, ale ani pro jednu tchýni jsem nebyla vyhovující, současná už dokonce pomáhá, když je třeba, pomalu si zvykla, že nemá děťátko doma, jenom si snažím vše dobře zapamatovat, abych byla jednou aspoń o něco lepší, mám dva syny, nechci o ně přijít kvůli vlastní blbosti, mladí jsou jiní a mají právo žít ve své rodině, jak oni chtějí, já se těším, že za 6-8 let budu mít vnoučata a víc mne nezajímá, do života jim mluvit nechci, znáte to :"Kdo si nechce hubu spálit, musí mlčet nebo chválit."

Já musím říct, že jsem s tchýní začala bojovat :dumbom: asi před dvěma lety, když se nám narodila dcera. Ï když bydlí asi 100 km od nás, tak stále volala nebo nás navštěvovala a stále nám do něčeho kafrala, až jsem ji jednoho dne vyhodila. No a velký problém byl na světě. Kdyby se ona nesnažila vše vyřešit, tak by asi svoje vnouče nikdy už neviděla. Po nějaký době jsem si začala uvědomovat, že to s náma až zas tak špatně nemyslí a začala jsem se také dost snažit. Také si vzpomínám, že velkým problémem bylo to, když jsme potřebovali dceru pohlídat, tak to nikdy nešlo. Když náhodou chtěla ona, tak jsme museli vše zrušit a malou jí dát. To mě přivádělo k šílenství. V současné době je náš vztah doufám už vyřešen. Vše se zlepšilo, protože jsem se začala dost snažit a moje "nenávist" přešla do stavu kamarádství. Takže tady s čistým srdcem prohlašuju, že ji mám ráda!!!

Z mého pohledu je nejlepší ta tchýně, která bydlí 100 km daleko a má nechuť k cestování.
Bohužel, ani jedno se mi nesplnilo. Naštěstí jsem jí otrávila tak, že k nám už často neleze a nesnaží se tu chovat, jako kdyby jí to tu všechno patřilo. Z počátku takovou tendenci měla a to mi šíleně vadilo, i přestože jsem jí měla ráda a obdivovala jsem jí (svobodná matka, no nejspíš jí nic moc jiného nezbývalo a až z odstupem času jsem zjistila, že manžela vychovávala spíš babička a ona dál naháněla ženaté chlapy. ).   A (když) jsem bohužel  zjistila, že se na mě usmívá a za zády mi pomlouvá před mě neznámými lidmi. Umírala mi babička na rakovinu, nechtěli mi jí dát z nemocnice domů a mně neznámý člověk mi několikrát
volal a vyhrožoval likvidací, protože údajně na bábinku kašlu a odložila jsem jí. No.. byl to tchýnin ženatý milenec.
A přestože to mám všechno potvrzené, tak to do dnes odmítá přiznat.
To mi dostatečně otevřelo oči, s kým mám tu čest.   
Na hlídání vnoučátek také nikdy nebyla, ale aspoň jí nemusím být za nic vděčná.  Poprvé hlídala vnoučka ve třech letech a přestože tvrdí, že žádného chlapa nechce, tak si ho vzala na rande.
Ale určitě jsou ještě horší tchýně, než ta moje. Jednou za rok jí přetrpím přes to všechno a mám jí doma na štědrý večer,
aby nebyla sama.  Je sice pro mě šok, když přijde (v lepším případě) v mém ztraceném oblečení v horším případě ve vytahaných kamaších a lyžařskym svetru, ale už jsem si zvykla.
Jinak je to čupr babka, které by nikdo pětašedesát nehádal. No, celý život prd dělala a jen se udržovala.

Moje tchýně je úplně normální, někdy mě šíleně štve a jindy je bezva. Ona má na mě stejný názor ;)

moje tchýně je dáreček.
se mnou střídavě mluví a nemluví - nikdy nevim proč, teď nemluví - což považuju za lepší variantu. Manželovi si stále stěžuje, co dělám špatně a že furt courám a jak ho využívám a jak se o něj nestarám a jak jsem hrozná...
Dělá mi i naschvály, když jsem nosila dříví tak mi zablokovala cestu..., ráno o víkendu mám pravidelně okolo osmý budíček, abych dlouho nespala...
S mou dcerou taky nemluví - proč by mluvila její vnučka to neni, když např.jde za ní do dveří tak jí zabouchne před nosem...když byla menší tak jí zakazovala  chodit po trávě, hrát si na písku...
Ale ona je taková i na vlastní vnoučata, má vybraný ty s kterejma mluví a ostatní pouze buzeruje. Jednomu dokonce běžně řiká, že je celej tatínek (jeho táta rozprodal veškeré zařízení domácnosti a ještě nadělal dluhy) a skončí v kriminále...

prostě moje tchýně neni jen a pouze špatná tchýně ona je špatný člověk.

My se s tchýní nemusíme vůbec. Když se vidíme, respektujeme se, ale pak se dovídám, že o mě mluví pouze jako o P**e a stěžuje si všem známým... Když jsme byli na začátku našeho vztahu s přítelem, tak jsme si rozumněli, ale ouha, když jsme začali mluvit o svatbě. "Tý už se jen tak nezbavíš... Opravdu se hodně rozmysli, jestli si jí chceš vzít... Vždyť to ani neni ženská, když nemůže mít děti (nemá pravdu - mám sice problém se spodkem, ale ne až tak hroznej)... Já jsem si pro tebe představovala 50ti kilovou blondýnečku a TOHLE se vymyká (nebo vymiká? - nedávala jsem pozor ve škole...) všem normálům..." No a když jí můj teďužmanžel oznámil, že se mnou prostě bude, ať se jí to líbí nebo ne a že se k ní do baráku prostě stěhovat nebudeme, tak řekla: "Tak si s tou p**ou zůstaň..." Od té doby to mezi námi není dobré, já už k ní nejezdím, ona k nám taky ne. Máme klídek. Svatbu přetrpěla horko-těžko, ale co teď udělá? :o) Hlavně, že se máme s jejím synáčkem rádi...
Na druhou stranu si říkám, proč je taková, co tak špatnýho zažila, že je tak ošklivá? Má tak strašnou starost o sebe a o syna? (Jsem zvědavá, až já budu tchýně, jak to uvidim...) Každého soudí a nevidí si do pusy... Snaží se být na oko a pro cizí lidi miláčkem davu, ale pak, když jí prokouknou, tak se nestačí divit...
Ach jo...

Tak já si na svou bývalou tchýni ani moc stěžovat nemůžu. Jen že byla moc měkká na svého syna-jedináčka a nenaučila ho zodpovědnosti a pěstuje to v něm dál. Musím ale říct, že tak nějak rozmazlovala i mě, dárky třeba. Ale vnouče hlídala za skoro 12 let, co mu je, asi třikrát na prázdniny, vždy na týden...jinak jí nechybí....Jedna historka, kdy mě fakt zarazila: Přestavovali jsme barák, aby se měli tchánovi kam odstěhovat a nám přenechali svůj byt. Všichni makáme jako barevní, škrabeme zdi, tchán dostavuje příčku, tchyně dělá oběd....obědváme a...chopíme se zase svých zednických lžic, škopku s nádobím a synáček?....tak ten se šel natáhnout na spartakiádní lehátko v rozestavěném domě, co tam měl jeho táta (byl v důchodu a aby nemusel dojíždět do domku, tak tam občas provizorně přespal)....a tchyně se k synkovi najednou blížila a mně se trošku zaleskly oči a říkala jsem si škodolibě "Ten teď dostane"...jo - dostal, ale deku. Přikryla ho, aby se jí nenastydl, chlapeček malinký...že my ostatní jsme už zase dřeli, to nevadilo. Mně by tedy moje máma hnala svinským krokem.....V té době jsem pochopila, že tchyně je hodná (i mě by jistě šla přikrýt), ale je hodná až moc...až syna zkazila....opičí láska se tomu říká...ach jo...

Moje budoucí tchýně je skvělá. Když jsme všichni dohromady na chatě, tak se spolu klidně zpumprdlíkujeme, tykám si s ní, je s ní legrace, její muž je taky fajn, ale moc se s náma nedostane ke slovu.
A myslím, že můj partner by taky svou skorotchýni chválil.Bydlíme už 6 let dohromady v bytě a ještě nebyl problém.Já bych takovýhle tchýnky přála každýmu.

Já měla tchýni taky skvělou. Sice tvrdím, že na tom měla svůj podíl cca třistakilometrová vzdálenost, ale kdykoli jsme přijeli, vycházela jsem s ní bez problémů. Snad jen, že rozmazlovala vnoučata, ale od toho nakonec babičky jsou, ne . Nebudu jiná.
Na rozdíl od mojí mámy nám do ničeho nemluvila, nevnucovala nám svoje přání, poradila když jsme to od ní chtěli... Škoda jí. Naučila jsem se od ní hodně, jak prakticky, tak hlavně o té toleranci a jen doufám, že moje děti si to myslí taky. I když podle jejich ohlasů asi jo. Se zetěm si tykáme od svatby, vyprávíme si "tchýňovské" vtipy a vycházíme bez potíží. Budoucí snacha totéž (až na to tykání - musí si ještě dva měsíce počkat ). Proto mě docela mrzí, že dcerka ani po třech letech u svých tchánů tohle nemá.

Já musím tchýni chválit, má se mnou svatou trpělivost, ale to já s ní taky, takže si obě vycházíme vstříct a spíše spolu vycházíme než opačně.
Někdy se stane, že se vyhledáváme a někdy bychom se zakously. Nekecám jí do zahrádky a do záhonků a ona mně nekecá taky do ničeho. Jediné co mně děsně rozčiluje že ona by se nám rozdala a po nás nehcce nic, jen nám kupuje, hlavně vnukovi .-( zbytečnosti , cokoliv si usmyslí.
Naposled jsem jí jela vyzvednout léky a paní v lékárně se ptala na jméno a pak mi říká, jo vy jste ta paní co nikdy nechce prozradit kolik se doplácí?? A já na to že zřejmě ano. Tak prý mají v lékárně příkaz od tchýně dávat mi účtenku.
Vzala jsem si účtenku, za rohem zahodila a doma tchýni řekla že ještě jednou si na mně bude stěžovat v lékárně, příště si pro léky půjde pěšky i o berlích. Tak snad už bude hodnější .-D
, je totiž až moc hodná, a já zase moc netykavka, tak ji jednou za čas vyvezu na společné nákupy a do divadla a žehlím si to.
Tchýně jsou taky jen lidi.

No moje tchyně je "celkem" normální. Říká, že někoho takového si pro synáčka představovala . (beru to jako lichotku, protože mstít se mu nechce).   I přes to se nevyhledáváme, ale vycházíme spolu. Je trochu histerická, když má někdo 37,2  tak už pomalu brečí.

Kdoví jaké budeme my tchýně:-). Moje tchýně bydlí asi 70km od nás. Byli u nás asi třikrát. Docela mě to uráží, ani nepřijeli když se narodila malá. Ale aspoň byl klid. Jinak je trochu jednodušší(sorry). Ženská, která má doma bordel jak v tanku, přitom nemá nic jiného na práci humus.Blééé Horší je tchán to bych zabíjela brbr.

-

Moje tchýně bydlí od ná 10 km a návštěvou nás poctí 2x do roka  a za 20 minut už pospíchá domu.

Jo, tak tohle dám přečíst svojí (asi) nastávající snaše, aby napsala o ,,nejhorší tchýni". A pak si to přečtu-třeba se o sobě něco zajímavého dozvím!

moje tchýně mi k srdci nepřirostla, stejně jsem se snažila s ní vycházet. Ona to ale viděla jinak. po 15 letech pomlouvání jsem s ní přerušila styky na nezbytné návštěvy a gratulace, jinak bych přišla o nervi. zemřela před měsícem a já zjišťuji, že ač jsme neměli vztahy dobré, tak mi občas chybí a dost na ni myslím. Říkám si, že kdybych si jejího syna nevzala v jeho 28 letech , kdy ho matka okupovala a já byla starší než 19, tak mohly být naše vztahy jiné. Ale dnes  už je to jedno. Snad budu lepší tchýně.

holky, nechcu být tchyně!!!!!!! raději do domova důchodců a děckam budu posílat důchod složenkou, ať nemusí za mnou jezdit a přetvařovat se:-)))))))))))

Tak mám dojem, že naše tchýně jsou nebo byly v podstatě normální ženský, jako jsme a budeme my. Sice má (máme) každá nějakou tu mouchu, ale zatím se v příspěvcích žádná vyložená mrcha nevyskytla. To mě docela potěšilo, snad to přece jen nebude tak zlý, jak se povídá.
I když chlapi by vztah zeť - tchýně možná viděli jinak

misha88 napsal(a):

Ahoj Martinako..a jak se "tak děsnejm lidem" jak říkáš mohl "povést" syn kterého snad miluješ ne??

Ahoj.Nevím o tom, že bych napsala, že jsou děsní. A, že je tchyně jednodušší?? Bohužel ano a není to jen můj názor. Jestli se jim povedl jejich syn? Spíš ho naučil život. Od 14 let nebydlel doma. Je jednodušší dát syna na školu, která je na druhé straně republiky a tím pádem se dostat domů čtyřikrát do roka.

tak moje tchýně mě dost dneska naštvala. Přijela na půldenní návštěvu. Vláčela mě i dceru po návštěvách, pak mě dovedla do krámu ať koupím dceři vlnu na svetr, že ona ho uplete a pak nás zavlekla do cukrárny kde dceři koupila zmrzlinu a dortíka. Pak přišla k nám na oběd a řvala na mě, že dcera nechce jíst. :vissla:

beruško - a proč jsi se s ní nezkusila dohodnout, že si dáte jen zmrzku a dortíka necháte zabalit a dáte si ho po obědě? Těm návštěvám se nediv - babička se chtěla pochlubit, na tom není nic zlého. A co ti vadí na tom, že chce malé uplést svetr?

říkala jsem ji, že je dcera už unavená, že má hlad. Ale ona to nechtěla slyšet. Prostě ji vtáhla do cukrárny a už to bylo. Chtěla jsem jenom říct, že jsem ji říkala, ať nechá to sladké až po obědě. Pak ať na mě neječí, že dcera je přetláskaná sladkostma. No ode mě to určitě neměla. Jo a svetr uplést mi nevadí. Vadilo mi to, že mi vnucovala barvy dost zastaralé a nemoderní a nutila mě, ať ji to zaplatím. Asi byl dneska špatný den. Jinak jsem psala o pár příspěvků výše, že s ní vycházím.

Nojo, někdy se to nepodaří. Příště si kup vlnu sama a babičku popros, aby svetřík upletla, že ty to tak neumíš a uvidíš, jak bude kmitat jehlicema. Jinak to ber tak, že babičky jsou holt rozmazlovací a když to není denně, tak si dej kafe nebo frťana a zapomeň na to, když jinak vycházíte.

Heleno, já teda nevim, ale mě moje tchýně přijde dost hrozná. Jedinej způsob, jak s ní žít pod jednou střechou je, že se navzájem ignorujeme, protože jí poslouchat fakt nebudu, nebudu zakazovat dceři, aby chodila, myslela, mluvila, aby protestovala, když tchýně nakopne bezdůvodně kočku...

Jájo, já Tě vystopovala, to jsem dobrá....jinak já měla tchýni děsnou....a při rozvodu si opravdu neviděla do pusy. Jak ta bránila svého synáčka,a já byl ten nějhorší póvl. Do dnes, když mě má potkat, tak buď zaleze do nějakého obchodu,nebo málem skočí pod auto,aby mohla přejít a mě se vyhnout. Jaké dělala scény,že by se o mého syna starala,kdyby ho svěřili b.m. do péče, modré z nebe by mu snesla. Ještě, že nesvěřili. Dnes si ho ani nevšimne, a když mu něco dá, tak prošlé čokolády, když je kluk u otce. Jestli je to záměr,nebo blbost,těžko říct. Nic zlého jí nepřeju,ale takovou tchýni nikdy více.

Teda,
jak to tady čtu, tak si říkám, zaplať pánbůh za moji tchýni. Když jsem se vdala, taky ten náš vztah nebyl moc růžový. Dvaadvacetiletá holka, která má konečně vlastní domácnost a tchýně, která měla pocit, že nám musí pomáhat. Dneska se už směju, když si vzpomenu, jak jsme přišli z práce a celá kuchyňská linka byla přeorganizovaná a záclony pryč. Prý byly špinavé ( prala jsem je týden předtím) a v kuchyni to prý takhle budu mít lepší. Já vlastně neměla ani tak problém s tchýni, jako s tím, že jsem doma musela neustále poslouchat od manžela, že jeho mám  to dělá tak, a co všechno stihne atd. Pokud to neustále posloucháte, vypěstujete si určitý odpor k tchýni, aniž by vám ublížila.
Myslela jsem že mne respektuje, ale nic víc a hlavně, že má svého syna na piedestalu. No, to byl jeden z mých největších omylů. Když "manžel ujel", tak si ho i dotyčnou pořádně podala a absolutně se postavila na mou stranu, kde stojí dodnes. A běda jestli si dovolí manžel v něčem postěžovat. Až je mi ho někdy trošičku líto. Tchýně má jen 150 cm, ale je to temperamentní jížanka, která dokáže i mého manžela, kterému je 54, postavit do latě, když ho vidí s cigaretou. Já to prý mám povolené, protože kdo by prý s ním vydržel,tak můžu pro uklidnění. Vím, že svého syna miluje a miluje především svá vnoučata.
PS: Je ji 75. Každý den, když příjdu k večeru z práce, tak máme kastrůlky s jídlem. Miluje svá vnoučata a dýchá hlavně pro ně.
Všem bych vám přála takovou tchýni. Škoda, že se nedá naklonovat. Poslala bych vám každé kousek.

Iveta napsal(a):

Jájo, já Tě vystopovala, to jsem dobrá....jinak já měla tchýni děsnou....a při rozvodu si opravdu neviděla do pusy. Jak ta bránila svého synáčka,a já byl ten nějhorší póvl. Do dnes, když mě má potkat, tak buď zaleze do nějakého obchodu,nebo málem skočí pod auto,aby mohla přejít a mě se vyhnout. Jaké dělala scény,že by se o mého syna starala,kdyby ho svěřili b.m. do péče, modré z nebe by mu snesla. Ještě, že nesvěřili. Dnes si ho ani nevšimne, a když mu něco dá, tak prošlé čokolády, když je kluk u otce. Jestli je to záměr,nebo blbost,těžko říct. Nic zlého jí nepřeju,ale takovou tchýni nikdy více.

Iveto, škoda že nezalézá do kanálu, stačilo by pak jen přiklopit poklop.. :lol:

Tak soutěž o nejhorší tchýni asi nevyhraju, ta moje je docela normální....ale upřímně, za svojí rodinu jí nepovažuju, pro mě je to cizí člověk, na kterém mi moc nezáleží. Chovám se k ní slušně, ale nijak zvlášť ráda jí nemám. Co si myslí ona o mě netuším, ale nijak moc mě to nezajímá.

Ahoj holky,
moje naštěstí bývalá tchyně - vždy se mi pletla do výchovy našich dětí. Vyřešila jsem to tím, že děti jsem navedla, pokud budou u babičky tak budou poslouchat jí, ale doma budou poslouchat mě a tátu. Za čas to začalo docela dobře fungovat. To že tchyně hlídala děti dost často - byla od 50 let v invalidním důchodu jí přičítám k dobru. Pak se naše manželství rozpadlo - našel si o dost mladší - bylo jí tenkrát 16 let a bývalém 36 let - tchyně stála při mě. Jak léta šla navštěvovala jsem ji tak jednou za 14 dnů. Občas bývala jízlivá, ale to se dalo vydržet. Svou vlastní dceru vyhodila z baráku a neviděla ji dodnes a syna taky nemusela, hlavně jeho novou mladou ženu a dalšího vnuka. Brala jsem jí jako nešťastnou ženskou. Po letech se vdávala moje dcera a babičku jsme samozřejmě pozvali. Ona přišla její syn ne. Dcera to dost špatně nesla. Pak se ukázala babička jako milující a darovala mladým domek za částku 400 000,- Kč- ,o tom jsem už psala v právním.Nechala je provést rekonstrukci a celý domek předělat - výsledek se zalíbil jejímu synáčkovi - který se mezitím opět rozvedl. Své matce začal dost nadbíhat a pomlouvat naši dceru. Došlo to tak daleko, že bába mladým do všeho kňafala a všechno jí vyčítala a udělala své vnučce peklo na zemi. Dopadlo to tak, že vlastní vnučku obrala celkem o 600 000,- Kč! Soudně si vymohla domek zpátky - darovací smlouva u notáře - kupní smlouva mezi nima. Svého vnuka - našeho syna neviděla taky asi 3 roky, je už dospělý a nenechal do sebe jenom rýt. Proč by jezdil na návštěvu, když musí poslouchat jak je špatný, protože studoval po 18 roce a otec musel platit dále výživné - taky soudně.Jak má špatnou mámu, protože jsem porodila dceru, kterou bába nemůže ani vystát. Myslím si, že jsem úplně normální ženská a mé děti taky že jsou normální. Když byla bába po špitálech, chodila jsem za ní každý den - její syn se neukázal. Když bylo potřeba dcera jí vozila do Prahy po doktorech - to už dnes není pravda protože bába to zapoměla . Tak už se mi zase trochu ulevilo

tak takovou tchýni jako mám já asi jen tak nenajdete .A její chováni k mému synovi vůbec nechci komentovat.Prostě hrůza ale snažím se chovat slušně aby to dítě mnělo příklad. Myslím že to stejnak nezměníme holky

Hóóólky, to je téma!:lol: Víte kolik je v češtině slov, který začínají na tch...? Tchýně, tchán a tchoř...:supermario: Je možný, že jsou tchýně, který se "povedou", ale asi je to vyjímka. Já měla tři a preventivně jsem se do půl roka s každou pohádala a bylo pro zbytek času hotovo, buď to skousla, nebo neskousla. V té době je mužskej ještě zamilovanej a projde to, jinak hrozí, že se přidá na stranu máteře a je z toho pak guláš. A moh tak některej muknout, že maminka to dělá tak, nebo tak! Jářku, tak si mazej k mamince, když se ti to nelíbí, nebo si to, holt, udělej sám! Ona ta rozdílnost v názorech je hlavně v tom, že tchýně jsou zkušené kapitánky a na snachy nahlíží, jako na plavčíky, na který je dobrý dohlížet a učit je... Snachy zas těžce nesou, že by někdo mohl o jejich kvalitách, vést vlastní domácnost pochybovat. Určitě není dobrý vyletět skrz každou maličkost, ale od začátku by mělo být jasné, kdo kde a čemu velí... Koneckonců, beru si chlapa a né jeho rodinu, tak co...?! Hm, takže já bych asi taky nevyhrála...:vissla:

no ale když ten chlap musí pořád k mamince aby náhodou neřekla. A při té příležitoszi si dá oběd  ( i když budu upřímná to  mi tolik nevadí). Nechtěla bych být taková až budu stará musím začít už ťrénovat. ale Hellgo napsalas to moc dobře
Do bojééééééééé

Jasně, "Děvčata, nedej te se...!":styrka: Tchýně je taky jenom člověk...:supermario:

Ahoj,jsem tchyně a z některých příspěvků mě mrazí,když si představím,že se o mě takhle baví mé dvě snachy.
Ale na svou obhajobu-myslím si,že jsem tolerantní tchyně,bez pozvání k mladým nejdu,děti hlídám pravidelně,protože svá vnoučata miluji a na hlídání si vždy udělám čas, a všechna má práce jde stranou.
Když se oženil můj starší syn a narodila se jim první dcera,tak to mezi mnou a snachou moc neklapalo.Snacha byla hrozně žárlivá na své dítě a nikomu je nechtěla ukázat.To mě tenkrát moc mrzelo,bylo to naše první vnouče a vídali jsme ji moc málo.Ale pak se narodila druhá vnučka,snaše přibyly starosti a nakonec byla ráda,když jsem ji pomohla s hlídáním.Po čase už jsem se stala pro ně skoro nepostradatelnou.Když chtěli jít třeba na večeři,přijela jsem děti hlídat,vyžehlila prádlo,ale vůbec jsem to nebrala jako nějaké využívání,prostě nevadí mi to vůbec.Ráda pomohu.
Teď mám ženaté oba syny,máme další vnoučátko,s oběma snachama se snažím vycházet,hlavně se jim nepletu do žádných věcí,když mají konflikt s manželem,teda s mým synem,tak spís stojím na straně snach,my ženské musíme držet spolu a myslím,že nám to klape.

Tak nevím co řeknete na tu mojí tchýni.Vzhledem k tomu ,že jsem pořádku milovný člověk tak jí vždy vadilo jak a co mám uklizeno,ale to jsem nějak neřešila a byla k tomuhle splachovací.Nejhorší bylo to když zjístila,že mě naši adoptovali...to už jsem byla s jejím jediným synem 18 let vdaná.Ne,že to hned vyslepičila našim holkám tehdy měly 15 a 17 ,že jsem nějaká divná ,ale nejhorší bylo to,že jím vnucovala,že jejich babička z mé strány není pravá..Tak to se už neudržel ani manžel a vyhodil ji od nás tak,že doslova vzlykala.Holky jsou rozumné a pochopily,že na tom nic není..a jejich babička z mé strany je mooc hodna a kterou mají raději naž manželovu...je jejich sluníčko.S druhou babičkou jsem jim nezakázala  mluvit,ale nějak jí od té doby nemusí  asi si chěla jejich lásku získat takhle..no nějak divně.Jinak já  jsem s tchýni přerušila veškeré styky a čekám až se mi omluví...takovéhle věci by přeci mohla nechat na mě ..komu je povím... zatím ahoj   :rock: a všem tchýním zdar :rock:

limaha napsal(a):

Ahoj,jsem tchyně a z některých příspěvků mě mrazí,když si představím,že se o mě takhle baví mé dvě snachy.
Ale na svou obhajobu-myslím si,že jsem tolerantní tchyně,bez pozvání k mladým nejdu,děti hlídám pravidelně,protože svá vnoučata miluji a na hlídání si vždy udělám čas, a všechna má práce jde stranou.
Když se oženil můj starší syn a narodila se jim první dcera,tak to mezi mnou a snachou moc neklapalo.Snacha byla hrozně žárlivá na své dítě a nikomu je nechtěla ukázat.To mě tenkrát moc mrzelo,bylo to naše první vnouče a vídali jsme ji moc málo.Ale pak se narodila druhá vnučka,snaše přibyly starosti a nakonec byla ráda,když jsem ji pomohla s hlídáním.Po čase už jsem se stala pro ně skoro nepostradatelnou.Když chtěli jít třeba na večeři,přijela jsem děti hlídat,vyžehlila prádlo,ale vůbec jsem to nebrala jako nějaké využívání,prostě nevadí mi to vůbec.Ráda pomohu.
Teď mám ženaté oba syny,máme další vnoučátko,s oběma snachama se snažím vycházet,hlavně se jim nepletu do žádných věcí,když mají konflikt s manželem,teda s mým synem,tak spís stojím na straně snach,my ženské musíme držet spolu a myslím,že nám to klape.

Souhlasím s tebou - nejdůležitější je se do mladých nemontovat. Můžu říct svůj názor, oni mě můžou vyslechnout, ale jak si to zařídí, to je jen a jen jejich věc. S návštěvami totéž - pokud pozvou, je to OK, jinak se k nim necpu (i když bych ráda - mám úplně nové první vnoučátko [img]:dudlik:[/img] , ale oni si ho zatím užívají sami). Pokud si řeknou o pomoc, samozřejmě se snažím vyhovět, ale jen když chtějí sami - ne, že bych neměla snahu, ale taková "dobře myšlená pomoc" může jít někdy pěkně na nervy. Za chvíli budu mít další snachu, tak věřím, že se mi povede, abych ani pro ni nebyla ta "baba"... [img]:)[/img]

sice je tady spíše těch negativních příspěvků, ale nevěřím, že to tak opravdu je. Moje kamarádka má tchýni, kterou by mohli klonovat. nejsem závistivá, ale kdykoli k ní přijdu, přepadne mě opravdová, nefalšovaná žárlivost. Nutno podotknout, že jsem nikdy neslyšela, že by řekla jinak než maminko ( to já taky a bylo mi to houby platný) a ona jí říká naše mladá, naše dcera, Jaruška, hodná holka ( to o mě se mluvilo jako o ní, nebo ještě hůř, o tom). Nebydlí spolu a když chce přijít tchýně na návštěvu, napíše sms, jestli je vítána. O hlídání se nemusí prosit a pravidelně jí za to chodí mýt okna, aby neměla pocit, že ji využívá. O důchodě si bere děti do města a navštěvují cukrárnu, aby měla Jaruška čas pro sebe. Ta se objedná na kosmetiku , k holiči a večer si jdeme sednout, protože tchýně děti uloží. Kamarádka s ní jezdí k doktoru. No prostě "výměný obchod" jak má být a co je důležitější, stojí vždy na její straně. Holky ty dvě si jenom chrochtají. Takže nevěšte hlavu, hodné "maminky" jsou, ještě to není vyhynulý druh.

limaho  zdravím vás a jste určitě dobrá tchýně. ta moje mi nepomůže s ničím i když viděla že mám zlomenou ruku .Dítěti všechno zakazuje jenom na něho křičí a nemá pro něj milého slova. Takže se nedivte že o ni takhle píšu. Opravdu se snažím  ale musí to být vzajemné . Naštěstí máme ještě jednu babičku a ta je opravdu z pohádky .

Tak na tu mou bývalou tchyni asi nikdo nemá. Panovačná ,jen to co řekla ona, bylo správně, pořád sekýrovala co a jak mám dělat i po telefonu . Její syn ji jak jsem později zjistila pravidelně informoval co dělám , co jsem řekla atd. Přitom já byla z domova naučena vše dělat a už v době svatby jsem byla lepší kuchařka než ona. To byl fičák, když ji tehdy  BM řekl že mu ode mne chutná mnohem více než od vlastní matky. ( Protože ode mne jedl i jídla která u ní doma nevzal ani do pusy.) Bydleli jsme na druhém konci republiky , takže jsme ji nikdy na hlídání a další pomoc nevyužívali.Musela jsem se postarat vždy sama.  Pak jsme se rozvedli -BM měl další "kamarádky " Pár jsem překousla ale pak už to nešlo. Tehdy řekla mým dětem (měli 10+12 let) , že mají maminku ku**** a štetku :butter: a že zničila tatínkovi život a on již žádnou jinou ženu nebude určitě chtít. Děcka z toho byli hotovi . Totéž mladšímu opakovala minulý týden do telefonu- její jedináček si mamince postěžoval , že ta "mrcha" si  dovolila  požádat o zvýšení výživného. A to se nelíbí ani BM ani jí. Přitom BM si žije výborně , zajištěn je velmi dobře- slušně vydělává a po vystřídání několi dalších známostí se teď zdá s jednou usadil.

Ještě tak před třemi lety bych horlivě  souhlasila se Simonou Monyovou.S tchýní jsem prožila nejhorších pět let svého života o tchánovi,který nás prudí dodnes ani nemluvě.Obzvláště bylo hrozné porovnání toho,jak se chovali naši k mému manželovi a k dětem.Ale zhruba před třemi roky si nejstarší syn přivedl domů slečnu.Rázem jsem se z milující matky a z milé tolerantní ženy proměnila ve lstivou tchýni.Neptejte se mě jak se to stalo ,nevím.Jen dobré vychování mě drží zpátky,takže nic neříkám ,snažím se ....ale myslím,že ona to dobře ví,že jí nemám ráda.Možná až se vezmou a budou mít děti,zjistím,že mi nic jiného nezbývá než se s tím smířit a uvede mě to do stavu milující a tolerantní babičky/doufám,že to hned tak nebude a třeba si najde nějakou jinou,jakou - lepší,kdo ví ....????.Tak jedinou radu,až vám bude nejhůř,vzpomeňte si,že i vy budete jednou tchýně......

tak to mám stále na paměti, jenom už nemám komu nahrávat na smeč , pořád si říkám, já snad taková nebudu...

sylva napsal(a):

Ještě tak před třemi lety bych horlivě  souhlasila se Simonou Monyovou.S tchýní jsem prožila nejhorších pět let svého života o tchánovi,který nás prudí dodnes ani nemluvě.Obzvláště bylo hrozné porovnání toho,jak se chovali naši k mému manželovi a k dětem.Ale zhruba před třemi roky si nejstarší syn přivedl domů slečnu.Rázem jsem se z milující matky a z milé tolerantní ženy proměnila ve lstivou tchýni.Neptejte se mě jak se to stalo ,nevím.Jen dobré vychování mě drží zpátky,takže nic neříkám ,snažím se ....ale myslím,že ona to dobře ví,že jí nemám ráda.Možná až se vezmou a budou mít děti,zjistím,že mi nic jiného nezbývá než se s tím smířit a uvede mě to do stavu milující a tolerantní babičky/doufám,že to hned tak nebude a třeba si najde nějakou jinou,jakou - lepší,kdo ví ....????.Tak jedinou radu,až vám bude nejhůř,vzpomeňte si,že i vy budete jednou tchýně......

Sylvo - a proč ji nemáš ráda? Jasně, že ona to pozná, ale nějak nechápu, co ti vadí. Že ti "nějaká taková" odvedla synáčka? Nebo se k tobě nechová jako "k mamince"? Nějaký důvod tam být přece musí, to není samo sebou.

Sorry, že Vám lezu do diskuze, tchýni nemám, ale nemůžu si pomoct. Matku mého přítele mám nejraději, když o ní vůbec nevím. Takovou falešnou paničku opravdu nemůžu ani cítit. Z jejího chování a z jejího vůbec celoživotního stylu se chce brečet, řvát, zvracet a rozum se zastavuje. Ještě, že se s ní vidím 2-3 x do roka.

:lol: to já už se na to těším, až budu ta svině tchýně... :dumbom:  jééé, já budu krásně zlá...

Frigo napsal(a):

Iveta napsal(a):

Jájo, já Tě vystopovala, to jsem dobrá....jinak já měla tchýni děsnou....a při rozvodu si opravdu neviděla do pusy. Jak ta bránila svého synáčka,a já byl ten nějhorší póvl. Do dnes, když mě má potkat, tak buď zaleze do nějakého obchodu,nebo málem skočí pod auto,aby mohla přejít a mě se vyhnout. Jaké dělala scény,že by se o mého syna starala,kdyby ho svěřili b.m. do péče, modré z nebe by mu snesla. Ještě, že nesvěřili. Dnes si ho ani nevšimne, a když mu něco dá, tak prošlé čokolády, když je kluk u otce. Jestli je to záměr,nebo blbost,těžko říct. Nic zlého jí nepřeju,ale takovou tchýni nikdy více.

Iveto, škoda že nezalézá do kanálu, stačilo by pak jen přiklopit poklop.. :lol:

Frigo, to vůbec není špatný nápad....to bych ten kanál mohla trošku pootevřít, po městě je jich dost.... :reta:

no jen aby se to tady za chvíli neotočilo na snachy semetriky :D :D :D
to bychom se možná divili, nevzpomínáte si na film Na samotě u lesa, jak tam chtěl vykouřit ty stařečky a oni se nedali? Tak jsem si vždycky říkala, musím být ticho a být příjemná a prd mi to bylo platný.

To je právě ten oboustraný problém-nevím proč jí nemám ráda,prostě nepatří do skupiny lidí,který si člověk může vybrat/přátele/ hodí ti jí život a to jak tchýni,tak snachu.A teď jde o to co s tím.Můj syn jí má rád a chtěl by abych jí měla ráda i já,ale proč?Prostě mi nesedí,kdybych jí potkala  kdekoliv  jinde v životě,tak bych se s ní nebavila a pochybuji,že ona se mnou ano.Myslím,že je to i generační problém,ale  myslím,že není důležité,abych jí měla ráda/třeba to přijde /Důležité je myslet na to ,že všichni si zasloužíme,aby se k nám ostatní chovali tak ,jak se chováme my k nim......mimochodem nenávidím přísloví -kdo do tebe kamenem ty do něj chlebem-

Syl´´=´=ééáíéáýýžžžžžžžřččččšě+++;

sylva napsal(a):

To je právě ten oboustraný problém-nevím proč jí nemám ráda,prostě nepatří do skupiny lidí,který si člověk může vybrat/přátele/ hodí ti jí život a to jak tchýni,tak snachu.A teď jde o to co s tím.Můj syn jí má rád a chtěl by abych jí měla ráda i já,ale proč?Prostě mi nesedí,kdybych jí potkala  kdekoliv  jinde v životě,tak bych se s ní nebavila a pochybuji,že ona se mnou ano.Myslím,že je to i generační problém,ale  myslím,že není důležité,abych jí měla ráda/třeba to přijde /Důležité je myslet na to ,že všichni si zasloužíme,aby se k nám ostatní chovali tak ,jak se chováme my k nim......mimochodem nenávidím přísloví -kdo do tebe kamenem ty do něj chlebem-

Omlouvám se - to ne já, ale klávesnice [img]http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png[img], tak ještě jednou

Sylvo, jednak je to "generační rozdíl" - těžko si budeš hledat kamarádku o cca pětadvacet let mladší. Ale vybral si ji tvůj syn, on s ní chce a bude žít a ty by ses měla snažit ne o to, mít ji ráda, ale abys jí nedávala najevo, jak ji "nemusíš". Tím nemyslím jen slušné chování, slušně vycházíme i s cizími lidmi, ale zkusit jednat tak, aby věděla, že máš ráda syna, který má rad jí, takže s jeho volbou souhlasíš.
Myslím, že pokud to zvládneš, první vnouče vás dá dohromady, když si to nepo... tak, aby se ti raději vyhýbala i s miminkem.

No to jsem právě chtěla říct,že se nesnažím jí mít ráda,ale ptala ses proč jí nemám ráda .......Vycházím s ní slušně právě jen proto,že má ráda mého syna a on jí.A momentálně mi ke štěstí stačí jeho štěstí a klid na studia,které by těžko dokončil,kdyby byl problém s ní a nemohla být u nás.Nabízeli jsme jim pronájem bytu,ale chlapec tuší,že by to nebyl takový servis jaký má doma,takhle jim to maximálně vyhovuje,takže Helo vidíš,že jí nemučím,ale prostě to tak je.Myslím,že se na to díváš z pohledu matky dcery,která nemá s tchýní zrovna dobré vztahy,každá máma asi těžce nese odchod dítěte někam,kde ho nemají tak rádi jako ona.Ale takový je život.Chvíli si snacha chvíli tchýně a někdo dost dlouho oboje.......Moje máma  se se svojí tchýni nenáviděla.A já se to dozvěděla už jako dospělá.Nemohla jsem pochopit,že by moje milovaná babička mohla být tak zlá.Je to pro mě příklad toho,že ač byly jejich vztahy takové,my děti jsme si toho nikdy nevšimly.

Zapomněla jsem ještě napsat jednu věc,to je myslím i důkaz toho,že si se starší snachou rozumím,že vnučky na hlídání nedává své matce,ale mi.Vnučce je 6 let a za tuto dobu spala u druhé babičky ,tzn. u matky mé snachy jen dvakrát,zatímco u nás skoro každý víkend.Ale abych se jen nechválila.To víte ,že mi taky spousta věcí vadí,kolíkrát bych ji přetrhla jak hada,ale vždycky tu kritiku radši spolknu,protože dobře vím,že vyřčené slovo nelze vrátit a taky vím,že takové vztahy jsou velmi křehká nádoba,rozbít je je snadné,ale pak slepit ,někdy nemožné.

Sylvo - dcera bydlí u tchýně už asi 5 let, z toho dva roky je vdaná a teď má čerstvé baby. A přestože tchýni  nemiluje, vycházejí spolu. Já jsem mimi viděla akorát jednou v porodnici přes sklo, zatímco druhá babička si ho užívá. To je zas ta druhá stránka věci, víš. Synkova slečna u nás taky nějaký čas bydlela a přesto, že je to docela zásah do soukromí našeho i jejich, bylo to na jednu stranu lepší než teď, kdy jsou ve svém, i když ten "servis" museli opustit. Ne že by jim nevyhovoval, ale chtějí být spolu a co nadělám? Mám se vztekat, že děti odcházejí za svými partnery a nedrží se mě věčně za sukně? Já nevím, asi jsem "rozmazlená" svojí tchýní, která byla doslova zlatá, takže se snažím chovat tak, jako ona, i kdybych měla probrečet noci steskem.

Moje tchýně bydlí od nás asi 12km,pokud my nepřijedeme za ní tak ona tak jednou za půl roku přijde knám podívat se natříletou vnučku, zrovna když má v místě mého bydliště nějaké vyřizování.Kdybychom chtěli prý dceru pohlídat, tak pouze od října do března, poté už začíná chatový syndrom!!! Jo, a nedávno se prý urazila,když jsem je sprdla aby se v mém bytě nehádali s mým švagrem před naší dcerou.Tchyni fakt nemusím,bavit se sní nemám o čem a náhodná setkání přetrpím!!

Tak to jeste neznate moji tchyni. My spolu taky moc dobre nevychazime. Vpodstate jsem mela vzdycky lidi rada az na jednoho cloveka, a tim byla moje tchyne.
Zacalo to tim, ze jsme si s pritelem jen tak psali o vsem a jeho maminka si cetla nase dopisy. Zasvetila jsem cely zivot plavani, takze jsem mu hodne psala o tom, ze jsme na bazene spavali atd. Z tohoto duvodu me jeho maminka brala vpodstate jako nejvetsi ku**** pod sluncem. Navim proc. Potom jsme spolu zacali chodit a nehrozilo to, ze by se mnou prohodila par slov. Maximalne mi rekla ahoj a kdyz jsem ji ja nepozdravila dost hlasite, tak po mem priteli poslala nekolik namitek, jak jsem nevychovana apod.
Potom jsem otehotnela a to byl kamen urazu. Tchyne kvuli tomu probrecela cely tyden, ze jeji jediny syn ma dite s takovou nevychovanou ku**** a navrhla, ze se o dite budou starat oni. To jsem jim vsak nedovolila, at si o me mysli co chcou, ale o sve dite se postaram sama.
Tomasek se narodil a my jsme nemeli kde bydlet, tak jsme se stridali tak mesic u tchyne a mesic u me. Tchyne se se mnou dale odmitala bavit krome pozdravu (uz 4 roky), ale to nebylo tak nejhorsi. Za vsechno mi porad nadavala. Udajne jsem jim v kuchyni rozbila kachlicku tim, ze mi spadla na zem jednou plastova lahev, pote, co mi kapla na zem kapka vody a ja jsem se to dovolila utrit houbickou na nadobi - to bylo velmi nemyslitelne - vzala haru na podlahu a vytrela celou kuchyni, uklizi cely barak 3krat tydne a ja se s maly¨m nemuzu hnout s pokoje, aby ji tam nahodou neco neudelal a malyho taky pohlidat nechce. Snazila jsem se hodne dlouho, ale uz to opravdu neslo dal snaset, tak jsem se z tama radeji odstehovala nadobro. A jsem rada, ze jsem to tak udelala, protoze kdyz se ke me chovala takto, tak to proste neslo prehlednout.
Nakonec si poridili dalsi mimino, ktere se ma narodit nekdy v cervenci a to jsem zvedava, jak doma bude udrzovat cistotu. S malym ditetem se to neda.
Takze ja jsem moc velke stesti na tchyni nemela a je mi to lito.