chomáček — 17. 4. 2006 19:09

Maminky, poraďte, jak byste řešily to, že se můj 16-ti měsíční chlapeček z hodného chlapečka převrátil na zlobivého, neposlušného a vztekacího chlapečka? Nevím, jak přistupovat. Nevím, zda není ještě malý na to, abych ho vychovávala a dostal třeba někdy přes plenečku nebo přes prstíky nebo mám jen zvyšovat hlas? Poraďte. NEchci to nechat být, aby mi nepřerostl přes hlavu. Díky moc.

kornoutek — 17. 4. 2006 19:50

já mám dvouletou holčičku a co mi teď vyvádí je příšerný...vzteká se, všude vleze a a schválně se ještě podívá, jestli jako koukám a udělá co nemá, nebo mi poslední dobou vyndavá hlínu z kytek..ale proč to píšu, pokaždé jí dám přes ruku, nebo přes zadek, sice jen malinko, ale tak, aby to cítila. Oni jsou moc chytrý na to, aby věděli, že se to nesmí. takže si myslím, že když trošku uhodíš, vůbec nic se nestane...

alba — 17. 4. 2006 19:51

ahoj, možná u něj jen začíná období vzdoru a snaží se prosazovat.U někoho se moc neprojevuje, u někoho víc.Čím je starší, tím je zvědavější,víc chce zkoumat a objevovat, ale zároveň i naráží na to, že ne vše mu dovolíte.A neumí to řešit jinak než třeba brekem nebo i záchvatem vzteku.Ono ho to časem přejde.Já jsem svoji dceru, když byla v tomhle období a vztekala se,vyšoupla občas za dveře a někdy jsem jí trochu plácla, když to jinak nešlo.No, občas to bylo hodně náročný a taky mi tekly nervy, ale přežily jsme to a dnes je z ní vcelku pohodová 5- letá slečna.

PavlaH — 17. 4. 2006 19:54

Chomáčku, hledala jsem ve svém oblíbeném Matějčkovi. Na období vzdoru je ještě dost brzy. Protože mám dítě o měsíc mladší, tak zkusím uvažovat. Moje dcera je teď hotová trysomyš. Spoustu věcí chce sama zkusit sama vidět ale pozornost má krátkodobou. Takže je potřeba pořád jí něco vymýšlet. ted nejvíc zabírá tužka a papír a pak strkat klíč do zámku. Co se týče výchovy, věci které nesmí (zásuvky, horký čaj) má pod přísným hlasem a ne. V tomto se snažím být důsledná. Když neposlechne, dostane lehce přes prdku, nebo ruku, aby si ne spojila s nepříjemným, většinou to ani není třeba. Přes hlavu ti nepřeroste, když ho budeš chválit za splněný úkol, budeš důsledná (zákaz je vždy zákaz) a budeš mu vymýšlet zábavu. (Pro Evku je nejlepší zábava kvedlat vařečkou v misce, když vařím;)) Vychováváme hlavně příkladem. Na výchovu není potřeba zas až tak myslet. Jen dodržovat určité zásady a režim. Základní pravidla pokud vím ted hodně propagují chůvy v akci a nemohu tomu nic vytknout.

Irenka21 — 17. 4. 2006 20:15

Svého vztekajícího se chlapečka jsem ve dvou letech seřezala a nechala vybrečet v koupelně, potom přišel jako míkius, nevztekal se nejméně měsíc a opakování bylo matka moudrosti, po třech výprascích zjistil, kdo je pánem a vztekat se předstal.

Leila — 17. 4. 2006 21:50

Ahoj Chomáčku, souhlasím naprosto s Irenkou 21- seřezat, nechat vyvztekat,  nechat vybrečet.Opravdu to funguje. Musela jsem to kdysi použít taky, párkrát a pomohlo to. Nechal toho a bylo to kolem 2 let jeho věku. Dnes je mu 14 a žádnou újmu jsem mu tím určitě nezpůsobila -:).

helena — 18. 4. 2006 7:24

U našeho vztekálka víc než naplácání zabíralo strčit čumáček nad vanu a pustit na něj studenou sprchu (opatrně). V ten moment na vztekání zapomněl a zklidnil se. Je to větší "překvapení" než plácnutí, navíc to oni občas v tom záchvatu zuřivosti ani nevnímají, kdežto tohle zabírá poměrně spolehlivě.

chomáček — 18. 4. 2006 8:43

Ahoj ženský. Moc vám všem děkuji,ale všichni jste se soustředily spíš na to vztekání. Malej se nevzteká až tak, že by rudnul, plácnul sebou o zem a ječel, jako to dělaj jiný děti. Kdyby to tak bylo, tak se tu na nic neptám a řeším to tak jak píšete. On je prostě zvláštní. Jakoby už ted byl osobnost, co si v duchu říká, "se mnou orat nebudete , panáčkové". :) Je to klidné dítě a do toho právě začíná dělat tyhle seky. Proto se spíš ptám, jak řešit toto. Mě přijde, že i když zvýším hlas nebo plácnu, nic si z toho nedělá, pak-li že to není trochu víc a bolí ho to. Ale do toho se mi moc nechce, je přece jen ještě hodně maličkatý.  Nebo ne?

helena — 18. 4. 2006 9:32

Musíš mu dokázat, že s vámi teda on orat nebude. Tak mu dej najevo, že to, co dělá, se ti nelíbí = klidně ho pleskni několikrát za sebou, když bude potřeba. Ne, aby ho to bolelo, ale aby věděl. Případně ho prostě od "zdroje zlobení" odnes jinam a opakuj to (já vím, je to do zblbnutí) tak dlouho, až pochopí, že se ti to nelíbí. Taky mu můžeš zkusit nabídnout jinou aktivitu, méně "nebezpečnou" a pro něj zajímavější.

janyka — 18. 4. 2006 11:37

Přidám moji zkušenost . Mojí nejmladší dceři je 1,5 roku .
1. V těchto chvílích v sobě mobilizuju všechnu trpělivost a snažím se pochopit , co se zrovna v té malé hlavičce děje .       Je jisté že děti v tomto období - myslím , že ne každé dítě odpovídá ve vývoji příručkám - se učí znát svou sílu a možnost ovládat druhé tím , že si prosazuje svou vůli . Když je to nad moje chápání  a nezabírá napomenutí , tak úplně měním činnost . Prostě ji vemu , odejdeme z místa , kde si dupe nožkama a jdeme si číst a prohlížet obrázky , podívat se z okna , však sama víš , co nejlíp zabírá . 
A je to opravdu pořád dokola . Ale to období nejde přeskočit . Nehledě k tomu , že i když my jsme z toho někdy nervní , dítě se i tím učí vytvářet postoje, i tak vyvíjí své schoponosti .
Někde jsem četla a líbilo se mi to , že :   netrpělivý rodič má málokdy trpělivé dítě , " problémové " dítě často jen normálně reaguje na  problémovou rodinu .
Ne vždy všechno platí beze zbytku , ale něco na tom bude .

beruska321 — 18. 4. 2006 12:26

chomáček napsal(a):

Maminky, poraďte, jak byste řešily to, že se můj 16-ti měsíční chlapeček z hodného chlapečka převrátil na zlobivého, neposlušného a vztekacího chlapečka? Nevím, jak přistupovat. Nevím, zda není ještě malý na to, abych ho vychovávala a dostal třeba někdy přes plenečku nebo přes prstíky nebo mám jen zvyšovat hlas? Poraďte. NEchci to nechat být, aby mi nepřerostl přes hlavu. Díky moc.

Moje dcera 3 roky mě dnes opravdu dostala. Od samého rána neposlouchá, zlobí a dělá naschvály. Vyvrcholilo to tím, že strčila hlavu do plotu a nemohla ji vyndat. Když se nám podařilo hlavu vytáhnout, tak jsem ji nandala pár na zadek. Byla jsem vzteky mimo. Ani toto ji nepřimělo k tomu, aby se zklidnila :(. Takže ze své vlastní zkušenosti vím, že na zadek dát, nepomáhá. Nedávno jsem slyšela nějakou dětskou psycholožku, která radila, když bude mít dítě svoje záchvaty řevu a vzteku, tak ho zavřít do pokoje, kde si nic nemůžou udělat a nechat je tam vyvztekat. U nás to docela funguje.

chomáček — 18. 4. 2006 14:36

holky, tak dneska jsem to udělala. Nechtěl sám slézt z jídelní stoličky (přesto, že to umí), pořád natahoval ručičky, abych ho sundala a já mu vklidu řekla, jak má slézt. Dostávalo ho, že jsem klidná a pořád víc a víc řval. Pak se na ní postavil a plakal, ale schválně nahlas. Tak jsem ho s tou stoličkou odvezla dozadu kde je koberec, zavřela jsem dveře a odešla. Začal šíleně řvát, ale přišel. Ještě chvíli ke mě nechtel jít, ale pak přišel, hajnul si mi na rameno a usnul. :) Jo jo, výchova dítěte je největší záhul. :o)

PavlaH — 18. 4. 2006 17:41

Myslím, že jsi to vyřešila moc dobře. Pokud jde o to mírnější odmítání, pak je lépe odvést pozornost, ale pokud ti takhle odmítá spolupráci, nechej ho. SUPR. HOlka máž u mě 100 bodů:D:D:D

Leila — 18. 4. 2006 18:19

Správně, chomáčku. Odejít z pokoje, kde se vzteká, je taky řešení.;)

elementgirl — 19. 4. 2006 8:26

NO to muj malej broucek kdyz ho necham vztekat v jeho pokoji tak ma sklony k vyskleni dveri a oken...co s tim tedy?Mame prosklene dvere u vsech pokoju...

chomáček — 19. 4. 2006 10:07

elemntgirl...........vážně? Tak to je celkem drsný. A co ta sprcha co tu maminky radily? myslím, že ty máš synka už přes 2,5 roku, ne? Tam by to už bylo reálné. :)

helena — 19. 4. 2006 10:22

elementgirl - tak ho ukliď do koupelny nebo na záchod, tam snad prosklené dveře nemáte. Nech mu rozsvíceno, ale zavři, aby nemohl ven.

Gia — 20. 4. 2006 13:36

Tcháni zavírali manžela a švagra na záchod a to jim rozhodně rozvíceno nenechávali. Žádnou újmu na něm nesleduji :D
Do dneška si to ale pamatuje.

Káča — 20. 4. 2006 13:49

No, tak tohle mi taky poradili na mou vztekající se dcerku (dnes 3)-zavřít do pokoje a nechat vyvztekat. Jednou se začala zase vztekat v pokoji a já jsem odešla beze slova do kuchyně. Najednou slyším ránu, tak tam utíkám a dcera ležela na zemi-omdlela! Jak začla totiž řvát, tak se už nenadechla a omdlela a spadla na zem-byla úplně modrá.Od té doby si ,,užíváme" tzv. afektivních záchvatů. Byla jsem s ní hospitalizovaná v nemocnici, jestli to není počínající epilepsie a tam nic nenašly. V nemocnici (když jí chtěli dát pod EKG) znovu začla řvát až omdlela a byla u toho doktorka-prý ukázkový afektivní záchvat. Některé děti jsou citlivější (vnímavější) a když začnou řvát (vztekat se), tak už, i když chcou, se neadechnou a zkolabují. Nevypadá to hezky, ale není to zdraví nebezpečné-jen hlídat a být u dítěte, protože hrozí spíše úraz hlavy, nebo zapadnutí jazyku). A to bych, pokud bych jí nechala v jiném pokoji, nezjistila a mohlo by být pozdě.Pomáhá polít vodou, ale i tak to omdlení trvá chviličku a hned se sama probere. Hrůza, pořád mi to dělá zle, i když už to znám a trvá to prakticky od jejího roku a půl. Někdy se to stane jednou za tři měsíce a z toho i 5krát do měsíce. Musíme hodně dbát na její spánek a odpočinek.

PavlaH — 20. 4. 2006 20:39

Káčo, a co takhle zkusit metodu paní Prekopové? Je popsána v její knize Malý tyran. Nehodí se ale pro všechny děti, proto je potřeba najít "instruktora", který tě metodu pevného objetí naučí.

Gio: o, že si to pamatuje, jsou právě ty nesmazatelné stopy, které to zanechalo....

Simona Janoušková — 21. 4. 2006 0:04

Teda z některých rad mi jde mráz po zádech. Určitě bych nenechala rok a půl staré dítě zavřené v koupelně nebo na záchodě a na víc za tmy. U těch starších vzteklounů to snad má občas opodstatnění. Moje dítě se moc nevzteká, ale neposlouchá. Když ho odtáhnu od zdroje zlobení, za chvíli zapomene. Když něco provede, co mu zakážu (např. dnes když oškubal opět kytky na zahradě), tak ho šoupnu do ohrádky a nechám chvíli samotného, aby o tom mohl přemýšlet. On se vzteká, akorát, když ho tam nesu, a pak už ne. Plácnutí nemá smysl a myslím, že je hodně škodlivé. Jak jsem s kamarádkami, které svoje děti plácají, tak vidím, že jejich děti, když chtějí hračku, klidně plácnou jiné dítě.

Káča — 21. 4. 2006 14:03

PavlaH: taky jsme už vyzkoušeli-mělo to úplně opačný účinek!

PavlaH — 21. 4. 2006 17:54

Káčo a bylo to s instruktorem? Sama doma to můžeš dost zmršit, navíc pro děti s problémy při porodu je to zakázaně. Hele pošlu ti odkaz, kde se dočteš víc....http://www.emimino.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=3878

andula — 22. 4. 2006 12:51

kornoutek napsal(a):

já mám dvouletou holčičku a co mi teď vyvádí je příšerný...vzteká se, všude vleze a a schválně se ještě podívá, jestli jako koukám a udělá co nemá, nebo mi poslední dobou vyndavá hlínu z kytek..ale proč to píšu, pokaždé jí dám přes ruku, nebo přes zadek, sice jen malinko, ale tak, aby to cítila. Oni jsou moc chytrý na to, aby věděli, že se to nesmí. takže si myslím, že když trošku uhodíš, vůbec nic se nestane...

to mi  moje mala dělá taky a když jí plácnu přes plínu tak se podívá usmějese na mě a jde dělat opět to co dělala.

elementgirl — 22. 4. 2006 15:20

chomáček :jo a on se mi tam zamkne a co budu delat?:)(neni to zamykani na klic.Je to takove to klasicke panelakove:)

elementgirl — 22. 4. 2006 15:26

Simona Janoušková :Teda z některých rad mi jde mráz po zádech. Určitě bych nenechala rok a půl staré dítě zavřené v koupelně nebo na záchodě a na víc za tmy. U těch starších vzteklounů to snad má občas opodstatnění. Moje dítě se moc nevzteká, ale neposlouchá. Když ho odtáhnu od zdroje zlobení, za chvíli zapomene. Když něco provede, co mu zakážu (např. dnes když oškubal opět kytky na zahradě), tak ho šoupnu do ohrádky a nechám chvíli samotného, aby o tom mohl přemýšlet. On se vzteká, akorát, když ho tam nesu, a pak už ne. Plácnutí nemá smysl a myslím, že je hodně škodlivé. Jak jsem s kamarádkami, které svoje děti plácají, tak vidím, že jejich děti, když chtějí hračku, klidně plácnou jiné dítě.



Podle toho jak pises soudim ze mas jeste dite tak rok a pul stare.Kam ho budes davat vyvztekat az bude stari a ohradku ti rozboura nebo preleze?A s tim placanim deti.Memu melmu (2,5 roku) na zadek dam kdyz uz provede neco co se neda skousnout(samozdrejme ze jen tak aby to stiplo a aby si to pamatoval),ale ze by bil deti?To ani nahodou!Rekla bych ze placanec po zadku dite usmerni(kdyz to neni vylozene zmlaceni)a dite si to zapamatuje a vi ze dela neco co se nema.Muj si na to alespon dava pozor!!!takze mozna ze to ze to delaji deti tvych kamaradek neni tim ze je obcas placnou po zadku.Proste je to treba jen nahoda.Kdybych maleho obcas neliskla po zadku tak uz me ma na haku a posloucham asi ja jeho a ne on me!!!

Pavlik — 22. 4. 2006 19:07

Mému chlapečkovi je 3.5 a můžu říci, že je to pěkně vzteklý hajzlík. Nejlépe mu to jde, když má obecenstvo, je to velký herec. Zkoušeli jsme domluvy, strašili, vyhrožovali, slibovali a chlapeček nás měl na háku. Spíše tedy řval jako blázen a ani nás neposlouchal. Pokud je u toho asistence babičky, jde mu to ještě mnohem lépe. To má morální podporu. Kdyby občas nedostal na zadek, tak si s námi dělá co chce. Ja nám řekla paní doktorka"je velmi inteligentní a navíc osobnost". Myslím si, že pár přez zadek je někdy lepší než pěti hodinové vysvětlování. A že děti které dostanou na zadek bijí ostatní? Tak to opravdu nevím, proč se dcera nechala mlátit od dětiček, které byly o hlavu měnší.Každě dítě je jiné a některá děťátka jsou dost dravá. Měla jsem dětskou lékařku a ta mi u dcery doporučila plácnout lehce mokrou plenou. Dcera přestávala dýchat a modrala. Fungovalo to. Jako starší se už vztekala minimálně, ale bylo to o vyjasnění si pravomocí. Byli jsme v domácích potřebách a chtěla koupit plácačku na mouchy. Když jsem to odmítla, tak sebou mrskla na zem a začala vřískat. Plácačku jsem koupila a hned druhou stranou použila na její zadek. To jí bylo asi 2,5 a od té doby to nebylo třeba, tedy dnes jí je 19. Nejsem přítelem fyzických trestů, ale pokud jsou úměrné, tak dělají divy. Ono totiž když nezvládnete dvouleté dítě, co pak třeba s puberťákem. Dětičky zkouší co si mohou dovolit a když si od nich necháme sr..  na hlavu, tak to s gustem zkusí. Náš chlapeček byl velmi rozčílen, když jsme se mu začali s manželem smát, když se začal vztekat. Ale to lze použít už u starších.

ctyr,listek — 22. 4. 2006 21:47

Já jsem taky pro nějakej ten bouchanec přez zadek.Ale já třeba nikdy nepoužila vařeku,v ruce mám cit,tak jsem věděla,jak moc tlačím.Když to bylo něco menšího,tak záhlavec,jen aby to tak lízlo vlasy(já to od svý mamky nesnášela :mad: .jedna dcera se mě taky takhle vztekala,až modrala,zdravotní sestřička mě poradila strčit ju pod sprchu(vlažnou)Stačilo to udělat jednou,pak už jsem jen ukázala na dveře do koupelny a byl pokoj.Zkrátka pochopila,že nemá na vrch a není všechno po jejím.

chomáček — 23. 4. 2006 18:19

Simona Janoušková.... tak hele, za prvé své dítě nezavírám do pokoje ani nezamykám. Prostě ho tam dám a přivřu dveře. Je tam obrovské okno, takže tam světla až až. A za druhé, plácnutí dítěte někdy dělá zázraky. Nedovedu si představit nekárat v krajní mezi dítě tím, že mu plácnu přes ručičku, aby pochopilo, že něco nesmí nebo přes zadeček, spíše plenečku. A poradí ti to každá psycholožka.


Elemtgirl......... nechápu to, co jsi napsala. Já něco takovéh psala? Cituji. "chomáček :jo a on se mi tam zamkne a co budu delat?(neni to zamykani na klic.Je to takove to klasicke panelakove:)"

alba — 23. 4. 2006 22:08

Já jsem taky pro občasné plesknutí dítěte přes zadek, když to jinak nejde.Když se s 2 - letým vzteklounem nedá jinak domluvit, dostane jednu, aby to štíplo a porozumí hned.
Ono to s tou liberální výchovou není moc ideální.Pamatuju si, že jsme před několika lety stanovali v jednom kempu,kam dorazila švédská rodinka se 3 dětmi (nejmladší asi 3 roky).Malej se jim začal v 10 hodin večer vztekat, řval na celý kemp a rodiče mu stále pouze domlouvali.Nerozumím švédsky, ale tohle se pochopit dalo. Takhle to trvalo do 1 hod v noci, kdy malá příšera usnula.Nespala tak spolu s nimi půlka kempu a to jen proto, že mu rodiče nebyli schopni nasekat zadek nebo ho jinak zpacifikovat.
A pochybuju, že by z toho, že občas dostanou na zadek, měly děti doživotní trauma.

Hela A — 23. 4. 2006 23:15

alba napsal(a):

Já jsem taky pro občasné plesknutí dítěte přes zadek, když to jinak nejde.Když se s 2 - letým vzteklounem nedá jinak domluvit, dostane jednu, aby to štíplo a porozumí hned.
Ono to s tou liberální výchovou není moc ideální.Pamatuju si, že jsme před několika lety stanovali v jednom kempu,kam dorazila švédská rodinka se 3 dětmi (nejmladší asi 3 roky).Malej se jim začal v 10 hodin večer vztekat, řval na celý kemp a rodiče mu stále pouze domlouvali.Nerozumím švédsky, ale tohle se pochopit dalo. Takhle to trvalo do 1 hod v noci, kdy malá příšera usnula.Nespala tak spolu s nimi půlka kempu a to jen proto, že mu rodiče nebyli schopni nasekat zadek nebo ho jinak zpacifikovat.
A pochybuju, že by z toho, že občas dostanou na zadek, měly děti doživotní trauma.

Ano máš pravdu liberální výchova neni v našich podmínkách vůbec dobrá. jsme jiná mentalita. Pak stačí, aby dítě chytlo ve škole starší paní učitelku a už v tom jede. Život se s nima nebude mazlit, je lepší aby byly připraveny, že musí také někdy poslouchat.

Simona Janoušková — 24. 4. 2006 0:58

To Elementgirl: Mám kluka rok a půl, to je fakt. Mě na tomto fóru spíš lezl mráz po zádech z toho, že se Chomáček ptala na to, jak řešit problém s 16 měs. dítětem a některé odpovědi mi přišli fakt drsný na to, aby je použila na 16-ti měs. dítě. Prostě jsem ty odpovědi pochopila tak, že to je rada pro Chomáčka, jak řešit problém s jejím dítětem. Ona se neptala na starší dítě. Taky jsem napsala, že u starších tyto tresty snad mají opodstatnění. Tak doufám, že jsem teď vysvětlila, jak jsem myslela to, co bylo pochopeno jinak.

To Chomáček: To, co jsem napsala, nebylo ani trochu namířené proti Tobě.

Občasné plácnutí dítěti asi neuškodí, ale myslím, že ani neprospěje. Spíš to pomůže maminkám, že je přejde v tu chvíli vztek.
Taky nejsem dokonalá, dnes jsem se neudražela a plácla malého přes ruku, když házel jídlo po zemi a nepřestal, ani když jsem mu řekla 3x Ne. Určitě jsem to mohla řešit jinak, odnést mu jídlo a říct mu, ať to posbírá. Jindy to tak fungovalo, ale dnes jsem ztratila nervi, protože jsem měla zrovna vytřeno.
Koukám teď na chůvu v akci a obdivuju, jak zvládnou řešit pro mě zdánlivě neřešitelné případy.
Liberální výchova se mi líbí, i když s limity. Oni Ti seveřani a Američani i Němci jsou sice v dětsví sice spratci nevychovaní, ale v dospělosti jim nechybí zdravé sebevědomí a umí se v zaměstnání líp prosadit, mezitím co Češi jsou Ti, co tyhle vůdčí typy poslouchají. Já sama se nemůžu z jisté ušlápnutosti z dětství plně vymanit. Taková jsem byla ve škole hodná holčička, bohužel bych byla dnes radši, kdyby mě rodiče místo k poslouchání vedli k větší průbojnosti.

helena — 24. 4. 2006 7:24

"Oni Ti seveřani a Američani i Němci jsou sice v dětsví sice spratci nevychovaní, ale v dospělosti jim nechybí zdravé sebevědomí"

To je zvláště vidět na některých "turistech", že, to zdravé sebevědomí. Myslím ty, co sem přijedou a chovají se, jako by jim tu všechno patřilo včetně obyvatel.

chomáček — 24. 4. 2006 9:36

Simona Janoušková. Tak se omlouvám. Myslela jsem, že narážíš na mě. Přesto ti budu oponovat. Jestli koukáš na sama doma, tak tam je pořád něco o dětech. A tuhle tam byla psycholožka a říkala, že malé plácnutí přes prstíky nebo plenku jako výstraha se vztyčeným prstíkem a slovíčekm "ty ty" nebo "NE", nemůže uškodit , ba naopak. Když to jinak nejde.......... . A nemyslím si, že tak malé dítě není na to připravené. Děti jsou hodně chytrý tvorečkové a pokud mu řeknu "Marečku, jdi a vyhoď to do koše" a on jde s úsměvem a udělá to, pak rozumí jasně i tomu, když mu řeknu "Ne, tohle dělat nesmíš, ty ty". Přesto na to dlabe, jak jinak tedy to řešit, než ho plácnout?
Neříkám, že ho trestám stále. Taky nejsem toho zastáncem. Bavím se o krajní mezi. Někdy jde o prkotinu, tak mu řeknu "NE", a i když neuposlechne, tak se na to vykašlu a jdu pryč nebo ho vemu jinam. Ale jak jde o zásadní nebo dokonce pro něj nebezpečnou věc (jako je sahání na horký čaj, lezení na stůl .... ), tak to řeším opravdu radikálně.

chomáček — 24. 4. 2006 9:40

Jinak musím podotknout, že to, co mi tuhle předvedl a já se rozhodla napsat si sem o radu, je pryč. Navíc jsem zjistila, že každé dítě si musí projít různá období. I to nejhodnější dítě dospěje do období vzdoru, vzteku . Hlavně to chce klid a nebýt na nervy. Já se o to snažím a jsme zase v normálu. :o)))))) Asi měl blbé dny. :)

Simona Janoušková — 28. 4. 2006 0:03

Chomáčku, tak to mě uklidňuje svědomí, že když mi občas ujedou nervi a přes ručičku ho plácnu, že mu nezpůsobím žádnou újmu.
To Helena: Turisti se chovají jinak. Viděla jsi jak se chovají Češi v cizině? Je to taky hrůza.

Frigo — 28. 4. 2006 7:17

Chomáčku, píšeš, že malý neměl "asi vé dny", že teď už je zase v klidu.
Moje zkušenost je - nedávat moc příkazy, často neříkat nene (a ty to vlastně také píšeš, že někdy řekneš ne a pak raději odejdeš). Když jsem pak řekla ne, tak to respektovali.  Tatínek jim dával samé zákazy a oni na něj dlabali, naštěstí byl většinu dne v práci, tak se to dalo unést ...  Opravdu to chce rozlišit, zda je to nutné, aby si neublížili ..

chomáček — 28. 4. 2006 14:00

Frigo...... souhlasím s tebou. Ani dospělý člověk není schopen pojmout hodně zákazů naráz, naopak ho pak láká ten zákaz porušit. Natož malé dítě. Proto jsem zastánce toho, že dítě se má vychovávat, ale zvýšit hlas a třeba i nějaký ten malý fyzický trestík pouze v případech, kdy opravdu o něco jde, jako je horký čaj, zásuvky,když může opravdu spadnout a ublížit si...... atd atd. To jsem schopna i plácnout. V tom každodením životě je toho hrozně moc, co bych mu zakázala, ale to nejde. Je to dítě, tak si chce hrát, i když si nachází věci, které mě doslova točí, max.jdu a uklízím s ním. Určitě po něm nechodím a nesklízím to. Musí mi pomáhat  a funguje to. I když bych ho nejradši zakousla, když musím denně 10x uklízet šuplíky, vytahané ručník z fochu, roztahané boty a tak podobně. Ale je to můj miláček. :)

Dr.Pöthe — 29. 4. 2006 13:15

Nečekané zvýšení hlasu nebo plácnutí, může dítě vyrušit, odpoutat jeho pozornost a tím je možné že "zlobit" přestane. Na druhou stranu je takmové chování vysoce rizkové, protože může vyvolat u dítěte velký stres a není nikde záruka že v afektu uhlídáme tu správnou míru. Takové chování jako popisujete je naprosto normální, a pro dítě potřebné. Vy je kvůli němu potřebuje zvládnout jinak než vztekem, potřebujete ho přijmout, a hlavně unést bez toho aby ste mu ho agresivně vracela. Ne všechny maminky toto zvládají, záleží na podmínkách a jejich vnitřních předpokladatech ve kterých se péče a vztah s dítětem odehrává. Potřebovala byste mi co nejvíc emoční podpory a pochopení zvenčí. Snad vám tyto odpovědi i v tomto pomůžou. Držím palce. Dr.P.Pöthe

Debra — 7. 5. 2006 15:51

Nám  pomohla studená sprcha.Ani po dobrým ani po zlým,jednou se vztekal až se zajíkal šel pod sprchu trochu jsme ho smočili pak už jen stačilo říct -nech toho nebo půjdeš do sprchy,ale už jsme jí vice nepotřebovali.

Dr.Pöthe — 30. 5. 2006 8:15

To že se váš chlapeček přeměnil je v pořádku, tak to má být, nemejěte z toho strach, agresivita a vzdor dítěte je žádoucí, to nejhorší co byste mohla udělat je že byste ho "zlomila" a přemohla. Proto s ním nebojujte, dávejte hranice opravdu jen tam kde je to odůvodněné, např.jeho bezpečností a zdravím. Pokud byste měla s jeho vzdorem dál problém, doporučuji navštívit psychoerapueta, možná to souvisí s vašim vztahem který jste jako dítě sdílela s vaší mámou.Jakkoli to je potřebujete podporu a ujištění. Držím malému i vám palce.
P.Pöthe, tel. 602289717