Syn - 11 let - letos chodí do  primy na osmiletém gymnáziu s rozšířeným vyuč.matematiky
Přechod na jinou školu se ale moc "nepovedl", v ZŠ měl jedničky, dvojky, nyní "bojuje se  čtyřkama a ve dvou předmětech (Bi, D) má jen pětky..Z matiky jsou to trojky.Prostě jsme ho přecenili, popřípadě  tuto samostatnost nezvládá.Uvažujeme  o "navrácení "zpět na  nějakou základní školu, ale myslím, že zpět  na původní školu by asi nebylo nejlepší řešení.Tedy výhoda, že kamarády by znal, ale  nevím, jak by to zkously učitelky, jako že se "vrátil poražen z bitvy?"

Máte někdo s tímto zkušenosti? Je lepší přejít na jinou školu hned, nebo čekat do konce školního roku?
Díky za veškeré názory.

Moje sestra dala dceru na osm. gymnázium. Je dnes v sekundě. Na ZŠ měla samé 1, v primě bojovala o trojky. Letos to taky vypadá na trojky. Myslím, že zhoršení prospěchu při přechodu na gym. je určitě normální. Záleží na tom, jak to zvládá syn? Má nějaké depky a nebo je OK, když si tak zhoršil prospěch? Určitě bych ho nechala do konce roku. Pak se můžete rozhodnou.

Michaela.43 ,
ty jsi polozila opravdu velmi tezkou otazku....
Tezkou, protoze neleze posoudit schopnosti tveho syna, uroven a naroky ZS, odkud odesel, ani uroven a naroky ucitelu na gymnasiu, kde nyni studuje. Tyto tri faktory hraji dulezitou roli.
Nekdy je uroven na zakladce velmi nizka a dite, ktere zde ma vyborne znamky, kdyz prejde na jinou skolu, ani to nemusi byt gympl, najednou nestiha. Vetsinou proto, ze se nanaucilo ucit se.
Take pocitej s tim, ze zatim co na zakladce patril k premiantum, nyni se dostal do tridy, kde je to samy premiant...Je tam daleko vetsi "konkurence", tedy vyssi naroky.
Je toho proste mnoho, s cim se tvuj syn ted musi vyrovnat - nove prostredi, novi spoluzaci, novi ucitele, jine naroky, jiny system vyuky, jine pozadavky jak ze strany vyucujicich, tak ale i spoluzaku... Proste nova pravidla hry se vsim vsudy. Musi to na neho byt moc, je pod velkym psychickym tlakem a zalezi predevsim na jeho odolnosti a tvem pochopeni.
Ty jsi ale jeho matka, ty ho znas nejlepe. Mozna by mu jen pomohla tvoje podpora, aby se zvysila jeho sebeduvera a odolnost.
Obecne neni nic nenormalniho, ze ani 15ti leti nezvladaji novou skolu. Obycejne to chce jen cas. Nekteri se v tom takhle placaji trebas i dva rocniky, nez se plne srovnaji.
Zkus zhodnotit, zda jeho jednicky na zakladce nebyly "zadarmo" a zda jeho chut studovat je dostatecna, aby potize prekonal. Pokud odpoved je ano, podpor ho. Nechtej po nem dobre znamky, cilem by pro prvni rocnik mohlo zcela klidne byt to, ze to proste "ustoji". Takze ctyrka je velky uspech. On se uklidni a zvladne to.
Pokud jsi ale presvedcena, ze na to "nema", nech na nem at si vybere, zda chce jit zpet do znameho prostredi, neni to zadna hamba, alespon to zkusil, nebo si vybere jinou skolu...riskujes ale, ze jinde se situace bude opakovat, protoze jeho sebevedomi bude dole.
Preji ti spravne rozhodnuti :)

jsem.sva - syn depky nemá,ale já jsem na mrtvici, pořád čekám, že se to zlomí, ale  aby měl celých osm let čtyřky na vysvědčení kromě výtvarné výchovy, to zas se mi  zdá raději slevit a dát ho do normání ZŠ.Přiznám se, že s trojkama jsem počítala, ale 4-5 je přeci jen trochu síla.Ale máš pravdu, do konce školního roku počkáme  určitě....

Pandorro, je mi jasné, že přechod ze školy na školy už sám o sobě je pro žáčka zátěž, taky proto jsem tzv. selvila a trojky jsou děsně prima, ale jen kdyby byly a ne nic horšího, také první pololetí jsem brala, že se srovná, ano, jsou tu viditelní premianti, tady hlavně začali dávat důraz na samostatnost, což v předešlé škole pochopitelně nebylo.Úroveň obou škol, si myslím, že je dobrá. Naše chyba je samozřejmě v synovi.Víš, já prostě nějak sama včera propadla depresi ( manžel taky) a měli jsme spolu hovor  v tom smyslu, aby se tu 8 let netrápil,denně tři hodiny neučil a stejně výsledky podprůměrné.Depky z toho nemá, ale mrzet ho to určitě musí.Ale je to taky flink,zapomíná sešity, úkoly - prostě mě nenahlásí, takže ani nemám co zkontrolovat a  pak se divím...Nechci, abysme tzv házeli ihned flintu do žita, ještě je pochopitelně možnost zajít za psych. Tam byl  vloni, na moji žádost, kvůli přihlášce , a psych.  studium doporučila...
Ano, píšeš o jeho chuti studovat...jde o to, že kluci jsou všeobecně zpožděnější, tady se to také možná ukázalo,ale třeba má-li problém v dějepise - vím, že se učí ze stejné knížky a i stejným tempem, co v ZŠ., tak přesně si říkám, že bych měla na něj přitlačit, protože v ZŠ jsou již také větší nároky v 6. třídě, než do 5. třídy.

No, fakt nevím, tady už je tzv. špatně zapsanej, ale máš pravdu, nikde není dáno, že v jin鎊 by to bylo lepší a zase s novými spolužáky
No, stále uvažuji a situace je pochopitelně ve vývoji, třeba mě za chvíli překvapí opravenou známkou, nebo taky další sardelí...vím, že nejde o život,a o rozhodování na celý život, ale díky za každé další rady a nakopnutí.

Jinak ani zákaz PC, mobilu a sledování TV ho zatím nepřiměl  se prostě ten D  nebo Bi  třeba jen našprtat - to nejsou  věci , kterým, když nerozumí( M, Ch), tak je ztracenej...

Miso,

s klukem nejspis mlati i puberta. Ty jsi ve vetsim stresu nez on :( Mozna by nebylo od veci zajit za psychologem, ale ne s klukem, nybrz sama a poradit se s nim o tom, jake "finty" na nej pouzit, aby zabral. Hloupy nejspis neni a moje zkusenost je takova, ze v 5. tride zakladky "vybrakujou" gymply a co pak v 6. tride zbyde, to je mnohdy dost hruza. Tam ho pak uz k nejake praci tezko prinutis a jestli ma talent, byla by to skoda...

Pandorro, přeně  jsem i myslela na to, že po 6. třídě tam zbydou ti, co prostě na víc nemají a tam by se prostě ulejval. Jo, sice měl hezký dětství, ale  zůstal by blbej ( nemyslím to nijak zle, já taky dochodila devítku)
ale tady ho vlastně ti lepší  přeci táhnou a měl by se jim chtít vyrovnat....No, psycholog to bude asi v prvé řadě jistit.

Možná se ti to jako názor bude hodit. Určitě bych své dítě nevracela do původního kolektivu. Mohlo by dojít k tomu, že by ho spolužáci  a učitelé nemuseli vzít zpět. Mohl by klesnout v jejich očích. Taky by mu mohly znepříjemňovat život poznámky, že nestačil a tak se pokorně vrací...Tohle nastat může a nemusí. Záleží na povaze tvého syna a na kolektivu, ze kterého vyšel.

Moji kluci oba chodí na gymnázium od páté třídy, dětsví jim to moc neubralo, oba mají i jiné zájmy, ale pravidelná  příprava do hlavních předmětů byla nutná, umí dobře jazyky, jejich znalosti jsou značné, získali zde zájem o odborné časopisy a jazyky i jiné než jsou ty běžně vyučované, já si to chválím, ale dítě na to musí mít a kápnout asi i na dobré učitele, kdybych je tenkrát brala pryč, nedala bych je už na stejnou základku.

Děvčata, díky za názory....do pův. školy určitě ne, na tom jsme se shodli doma.....vydržíme do konce školního roku, nakonec  ty 5 nejsou z hlavních předmětů - dle mého názoru, ovšem syn  se k tomu chová dost laxně...no, zatím budu doufat, že se srovná..jistě nebude jediný žák se čtyřkama( v tom lepším případě), kdyby měl z nějakého předmětu dostat 5, pak je odchod jasný, ovšem, jak Pandorra psala, to neznamená, že na  normální ZŠ se najedou sebere a bude 1-3, protože všude se musí učit- no máme teď o velikonocích  volno, jedeme na hory, tak budu psychicky působit a ptát se a dolovat, co si vlastně myslí on...ne že bych se o to do této doby nezajímala, ale on je neustále v klidu a v pohodě,takže z jeho hlediska žádný problém, pouze já si to házím na první větvi...
Děvčata, díky za podporu

Ahoj, Míšo. Poslala jsem ti e-mail.

Tak  syn pokračuje zatím dál, už "propadá pouze z Bi", v pondělí jdeme  ke školnímu psychiatrovi, tak jsem zvědavá na výrok: - chytrej ale línej
                              holt na to nemá
                              a...máme tady puberťáka.....
Dnes jsem  dopol. ze situace byla zase down,ale pořád doufám, i když někdy bych i házela flintu do žita...fakt , když se člověk snaží, aby bylo nejlépe, ale co je nejlépe????

Pandorra to napsala přesně, a mimo jiné si myslí stejně jako já, že tvůj syn je chytrý, ale neumí se učit. Tady mu už nestačí jen to, co si pamatuje, ale je důležitá každodenní příprava na druhý den a opakovat si i to, co už umí, respektive to, co si pamatuje ze školy. Tím se naučí efektivně naučit a dobře zapamatovat. Víš, jestli se připravoval do školy stejně jako když chodil na základku, kde mu to stačilo na jedničky, tak tady to nestačí a docela jistě mu to sebralo nejen sebevědomí, ale i chuť k učení. Musí si najít systém, jak se naučit. Už jsem ti to jednou psala, věř, že to nejdůležitější. Motivovat ho určitě také, ale když mu chybí systém a každodenní příprava,  pak má špatné výsledky a přesává ho to bavit, tak je jakákoliv motivace k ničemu. Možná je i flink, ale spíš si sám neví rady, jak z toho ven a jednoduše to vzdal. Poraď se s někým, kdo ho naučí učit se a máte oba  vyhráno až do konce studia.  Přijde učení na chuť, uvidí dobré výsledky,zvedne si sebevědomí a bude ho bavit učit se i bez motivace.

Ajinko, postupujeme pomalými krůčky, sehnala jsem i učitele na doučování (M, Fy), vzhledem k tomu, že závěr roku se blíží, zjišťuji, že jsem  to dost podcenila...jeden z problémů také je, že zapíral špatné známky( prostě si je nenechal psát do žákovky), protože já se ho každý den ptám,co bylo, co bude,dú, atd...No, zapírání jsme si již snad  vysvětlili, že tudy cesta nevede,
a souhlas  s tím , že je potřeba umět se učit, ale v našem případě b možná i stačilo zapamatovat si, že učitelka nahlásila písemku, a tudíž se na to připravit a nebýt překvapen.....a o tom to je taky

Michaelo, tak přesně takový přístup jako tvůj syn má i můj jedenáctiletý syn, protože učitelce je tohle úplně fuk, že škola se fláká  tak přechází od září na jinou základní školu a myslím že to pro nás bude stejně složité jako pro vás gymnázium.......... nejhůř vypáčit z něj co je potřeba a pak ho to naučit naučit se.............

Májajája: já páčim a páčim, a stejně mnohdy nic, když si sama už připadám jak blbec, když se ptám na každý předmět zvlášť, aby ho to jako trklo....a přesto se na mnoho dú zapomíná....to by mě pak vzal ďas, protože ok, kdybych se neptala, nezajímala, ba dokonce nebyla ochotna nápomoci,....ale jestli  právě v tomhle není  ta chyba....

Nemůžu si pomoct, já v chování vašich synů vidím REZIGNACI na stávající stav, kdy sami nenacházejí východisko. Už jednoduše hodili flintu do žita. Michaelo, to že zapíral špatné známky jen svědčí o jeho bezradnosti a stydí se za to. Jasně, kašle na písemku, protože má pocit, že ať dělá co dělá, tak je to stejně k ničemu. Určitě by se sám chtěl zlepšit, ale neví jak na to. Protože se neumí učit, tak i když vynaloží poměrně dost energie, nepřinese  to žádoucí výsledek. Proto rezignoval. Kdyby se naučil učit, tak by při poměrně malé vynaložené energii měl viditelné výsledky a věř, že by ho to začalo bavit. Mám trochu pocit, že si moc nerozumíme. Píšeš, že jsi mu sehnala učitele na doučování, což je určitě dobře, ale ten problém nevyřeší. Probere s ním dílčí nedostatky, ale nenaučí ho systematické práci a nenaučí ho učit se. V tom by poradil nejlépe psycholog. V zásadě jde o to, aby si vypracoval systém práce, při kterém si nejlépe pamatuje. Je to ovšem složitější a navíc zdlouhavé, ale rozhodně se to vyplatí a myslím, že ještě není nic ztraceno. Do příštího začátku školního roku je dost času a pokud mu pomůžeš systém najít, máš vyhráno.

Michaela.43 napsal(a):

Májajája: já páčim a páčim, a stejně mnohdy nic, když si sama už připadám jak blbec, když se ptám na každý předmět zvlášť, aby ho to jako trklo....a přesto se na mnoho dú zapomíná....to by mě pak vzal ďas, protože ok, kdybych se neptala, nezajímala, ba dokonce nebyla ochotna nápomoci,....ale jestli  právě v tomhle není  ta chyba....

No já nemyslím že je to tak že se stydí za známky, ano, vadí mu pětka (to že nemáme radost a že možná dostane trest) ale zdaleka víc ho to NEBAVÍ, nebaví ho učení, čtení mizivě, nebaví ho jazyky, to co ho baví se učit nemusí , to má v hlavě samo od sebe, ale čeština se všemi dys je pro něj neřešitelný oříšek, je to komplikace na kterou má pocit že "nemá sílu" a je lepší to neřešit vůbec a sdostat trojku než po hodině učení dostat 2-3...............,
měla jsem teď srovnání s téměř stejně starým synem Cilky, a je to nebe a dudy, toho kluka baví vědění, baví ho získat si informace a baví ho být ten kdo ví, našemu klukovi je to jedno, on bude možná dobrý někde jinde, v něčem...........netušíme zatím v čem, ale hlavně ať ho nenutíme učit, na školu se neptáme a nic co s tím souvísí ať nepřipomínáme, Podat si mapu aby zjistil kde je město kam jsme přijeli by našeho kluka nikdy nenapadlo, kdežto někdo jiný to hltá a dokonce ho napadne se zeptat i na hymnu.-D (Cilky syn zjišťoval že když se u nás jinak mluví - nářečí, jeslti i hymnu máme jinou než oni a pak zjišťoval podrobnosti v atlase, to nám by se se synem stát nemohlo).

Májajája: No vidíš, sama jsi to napsala. Co ho baví, má v hlavě. To je o tom, že máš chytrého syna, který si hodně věcí pamatuje bez učení a neumí se efektivně při malé námaze naučit to, co ho až tak nebaví. Proto jeho učení není intenzívní a možná už myslí jak to rychle odbýt atd. I když nad tím sedí dlouho, výsledek je spíš horší. Kdyby se uměl učit, tak to má za chvíli zmáknuté s dobrým výsledkem a o tom to je.

Děvčata, díky, díky, naučit se učit...psycholožka v pondělí, takže na to taky dojde řeč.. a bohužel, Aji, máš pravdu, jsou chvíle, kdy házím flintu do žita  (kdy si říkám, že dochází na slova manžela-nekažme mu dětství, ale pak zase vysvitne sluníčko....vypadá to, že chce, che sám, ano, a neví jak...

Áji, já ale netuším jak ho naučit učit,
přijde mi neadekvátní trávit hodiny denně tím že vedle něj sedíma říkám, opakuju, kontroluju a za tři dny je to z hlavy pryč protože se opakuje jiná gramatika.
Myslím že v 10 letech by se měl naučit sám, ale jak ho přimět nehledět do sešitu  ale myslet při učení, to netuším.
Představa že aby měl v životě lepší start budu muset do maturity sedět a předčítat, dupat a kontrolovat, to mně teda děsí, i já chci po práci někdy jen tak žít.......

Májajája:
Víš, nejlepší je se poradit s psychologem, oni jsou na učení vypracované systémy, které když dítě začne praktikovat, tak se za nějaký čas naučí učit rychle a dobře si učení zapamatuje. Popisuješ přesně problém chytrých dětí a byla by škoda promarnit příležitost, ve věku tvého syna se dá ještě všechno napravit. Ono totiž chytré dítě si hodně pamatuje, ale nepotřebuje se  do určité třídy učit. Jak ve vyšší třídě přijde potřeba se učit, dítě to neumí, není na to zvyklé, a vůbec neví jak na to. Nejdřív spoléhá na svoji paměť, ale začíná mít horší výsledky, vytrácí se sebevědomí a hlavně , i když nad učením sedí, myšlenkama je stejně jinde. Má pocit že se učilo dost dlouho, ale přesto se nedostaví odpovídající  výsledek. To dítě ještě víc znechutí a nakonec ho to přestane bavit úplně. Psycholog ti může říct, jaký typ paměti má tvůj syn a podle toho může doporučit systém, podle kterého se bude učit. Máš pravdu v tom, že to vyžaduje i určitou oběť i od rodičů, ale dle mého názoru se vyplatí.Neznamená to, že s ním budeš nad učením sedět. Já jsem s dětma mluvila o všem, co si pamatovaly ze školy i o tom, co se samostatně naučily. Často to bylo při vaření nebo žehlení, kdy byly se mnou v kuchyni, ale i při každé volné příležitosti. Je pravda, že jsem si i odřekla nějaký program v televizi a na chaloupce, místo výletu jsme zůstaly jen na zahradě. Dnes mi dělají radost a nelituji ani minutku, že jsem se jim věnovala. Učily se samostatně, jen jsem je naučila si všechno dokola opakovat, i to, co si momentálně pamatovaly perfektně. Pokud něčemu nerozuměly, tak jsem jim to sama vysvětlila, nebo pomohla hledat v různých encyklopediích a knihách, až tomu přišly na kloub. Také se učily jen krátké úseky, nikdy ne velké celky.( Když toho vidí před sebou hodně najednou, tak je to už předem odradí.) Když toho bylo hodně, tak potom ty krátké úseky propojily a bylo naučeno.To bylo tak kolem 8-9 let, potom si už našly svůj systém, a měla jsem vystaráno po celou dobu studií. Musí se to ale praktikovat každý den a nepolevit za žádnou cenu. Naše chvilky nám už zůstaly, i když už dávno nebyly potřeba.  Dokonce to  mělo ještě vedlejší účinek. Tak si navykly na naše povídání, které začalo školou, že neskončilo dodnes.V průběhu času jsme narazily na různá témata, o kterých jsme bez zábran diskutovaly, rozebíraly jsme všechny události, které se sběhly ve škole nebo mezi kamarády,  až se stalo, nebo snad to nějak přirozeně vyplynulo, že prošly pubertou naprosto bez problémů. Vůbec si nepamatuji, že bych jim něco musela zakazovat nebo energicky zasahovat.  Mají už své rodiny, ale jak přijdou, probereme od Velkého třesku až do příštího  tisíletí všechno a je to úúúžasné.
Každý má jiný typ paměti a co platí na jednoho, nemusí platit pro druhého. Já bych se poradila s psychologem.

Není to nic, zač by se syn musel stydět. Přechod na gympl ze základky je někdy těžký a jedničkář se ve výkonech může pěkně zhoupnout. Hlavně to berte sportovně, kluk ať se snaží a když to nepůjde, převelte ho prostě na základku, kam bude chtít on. Ať se necítí trapně, protože tohle je prostě víceméně normální situace. Zaujměte k tomu zdravý postoj, záleží na vás jako na rodičích. Třeba uvítá "své" známé lidičky, třeba bude chtít svoje místo vyboxovat jinde. Ale proč by se mu měli jeho bývalí spolužáci smát...? Vždyť oni se tam ani nedostali, ani dostat třeba nepokusili...! Byl lepší, než oni. Nebo ne? Co je ale hlavní - vezměte tuhle zkušenost jako pozitivum. Aby si kluk uvědomil, že ne vše se v životě povede. Není ostuda se vrátit na základku. Ostuda by byla, aby se na všechno vykašlal, lhal, podváděl, chodil za školu, přepisoval si známky, abyste mu umetali cestičku.../on už si to všude opravil, jenom u Vás... no tak já ho ještě vyzkouším.../  Prostě jste nebyli zvyklí slyšet "nedbalý, líný, neprospívá"...   To je jádro pudla. Vy i on jste si mysleli, že budou "samé" pořád... Někomu se děti učí pořád na ty čtyřky. Jak k tomu my ostatní přijdeme, aby měl někdo celou školní docházku premianty...? No řekněte sami!

V první řade se ptám: co rika tvuj syn??? Je potreba si uvedomit, ze kazda zmena nemusi probehnout zrovna nejlip. Kazde gymnazium ma zvysene pozadavky a kazde dite se jim jinak prizpusobuje. Dokonce si nemyslim, ze neuspech tveho syna souvisi s tim, ze by snad na ten gympl nemel. Zalezi na spouste faktorech. Napriklad: jak vychazi s novymi uciteli??? jak ho prijal kolektiv??? Na ZS se musel ucit, aby mel jednicky, dvojky nebo to slo samo???
Zkus si sama predstavit, jak by ti bylo v nove tride, kde zatim nemas kamarady. Zrovna bys nebyla nejspolecenstejsi, takze by ti trvalo dele se seznamit. Ucitele - ny gymplu musi zvlanout napechovane osnovy, pocitaji se samostatnosti zaka a s jeho schopnosti samostudia...
Na ZS se kluk ucit nemusel, tady zjistuje, ze aby to zvladl, bude muset zabrat...kde komu by tohle vsechno na urcitou dobu dokazalo pohltit natolik, ze by plne soustredeni sena skolu klidne mohlo jit stranou. A co vic...chce to trochu zabojovat, no a pak jiste prijde otazka, zda by to na te ZS nebylo snadnejsi, bez prace, proste pohodicka...
Muze to byt i jinak, pisu ze zkusenosti...vedu poradnu na detskem serveru a podobne dotazy chodi, tak to vidim z druhe strany. nevim, zda ti to k necemu bude dobre, ale pred rozhodovanim by stalo za to vse dobre zvazit a hlavne se na to podivat ocima syna...

Pokud ho přeložíte zpátky ztratí rok času, ale záleží na tom co si sám přeje, není dorbé věci ani vývoj dětí příliš urychlovat. Poradte se nějakým výchovným poradcem či psychologem, který kluka, anebo školu zná.
P.Pöthe

byli jsme u  školní psycholožky, dále jsem mluvila s vých . poradkyní na škole a shodli jsme se na tom, že tady má již svůj kolektiv,spolužáky, kdy se mu líbí,opravdu na poslední chvíli se "probral", nicméně samozřejmě, že čtyřky by další roky nechtěl, doufejme, že již pochopil, že se musí učit, pokud tedy sám chce tady v tom kolektivu zůstat. Psych. také doporučuje zůstat, lepší výkony spolužáků mohou být pro něj hnacím motorem.
Je pravda, že  do 5. třídy to "šlo jaksi samo"
Trisho  i pane doktore, děkuji za připomínky