Zaráží mě postoj rodičů k této nemoci :sjuk: Když pročítám různá fóra,je to hrůza,jak málo rodičů pomáhá svým dětem se vyléčit,přitom je to psych.nemoc s největší úmrtností.Co si o tom myslíte vy?

ctyr,listek napsal(a):

Zaráží mě postoj rodičů k této nemoci :sjuk: Když pročítám různá fóra,je to hrůza,jak málo rodičů pomáhá svým dětem se vyléčit,přitom je to psych.nemoc s největší úmrtností.Co si o tom myslíte vy?

Víš,to je asi hodně těžké pro rodiče si vůbec přiznat,že jeho dítě(většinou dcera...)může mít a má takové problémy.Hlavně,když to dokáže "úspěšně "tajit.Určitě je to pro rodiče určitý šok.A je to běh na dlouhou trať společně boj s touto nemocí bojovat...a zvládnout!Anorexie a bulimie je odraz současné doby a fenomén touhy po dokonalosti.Poděkujme soutěži MISS....!
Bohužel,může "PPP"trpět dítě bez dobrého zázemí v rodině,tak jako děvče ze "slušné"rodiny... Rodiče na tom určitě také mají svůj podíl,jejich potomek pro ně "není dost dobrý".Ale do rodiny to může zasáhnout tak,jako drogy nebo alkoholismus!
Jak bys pomohla ty?

Já mám dceru bulimičku,takže  jsem si užila starostí až dost.První,co jsem řekla-že bych byla radši,kdyby byla těhotná(bylo jí 16let)Věděla jsem,co to obnáší,akorát jsem počítala s anorexií a tak jsem vždycky jako ze srandy koukla,když se vážila.Ta bulimie mě zaskočila.Naštěstí už byla dcera zpracovaná od svýho kluka(díky němu jsem se to dozvěděla)a tak věděla,že bez doktorů se z toho nedostane.Tak hned druhý den jsme šly k dětský doktorce,musely jsme čekat na testy a pak teprve k psycholožce a psychiatrovi.Dala jsem rozvázačku,protože mě nechtěla vedoucí dovolit 1krát za 14dní jet k doktorům.Sbírala jsem články,četla co se dalo,jezdila do Brna do Anabellu(to je sdružení na PPP)i celá rodina!!No trvalo to rok a půl,dcera mě tenkrát asi nenáviděla,ale já neustoupila.V 18 se odstěhovala až do Prahy a já měla hrůzu,jak to zvládne.Ale už byla plnoletá a já ji k ničemu nemohla nutit.Naštěstí chodí aspoň pro prášky a aji se drží(na fóru už spíš radí a pomáhá holkám,jak z toho ven
)A teď už i sama uznává,že jsem pro ni uděla co se dalo.Když to porovnává s ostatníma holkama,jak jejich mámi na ně kašlou :butter:

moje neteř byla v Americe a na pokoji s ní byla holka anorektička. byla to hrůza, jenomže jí je 24 let a rodiče s ní nic nesvedou. Ono ne vždy k tomu dochází v pubertě. Radši od rodičů odjela, jen aby jí do ničeho nemohli zasahovat. Ne všichni rodiče mohli pomoci, protože dospělému dítěti nemáte jak nařídit. Vždycky když čtu tyhle příspěvky o tom, jak jsou některé matky neschopné, vzpomenu si na vyprávění herce Mrkvičky o jeho dospělém feťáckém synovi. Dělali co mohli, ale kluk byl dospělý a jim nezbylo jen si od něj nechat vyrabovat byt, aby neumřel někde na ulici, obrátili se na psychologa, psychiatra, policajty a nic. Nebylo síly, která by mu vlítlka do mozku a něco tam zanechala.

To beru,když je už holka plnoletá a že rodiče už nic nezmůžou.Já se ale většinou potkávala(nebo si píšu)s holkama 14 a víc,kdy by ještě rodiče měli pomoct.A to je ta hrůza,když čteš,jak se jejich mámy od nich spíš odtáhnou,protože nechcou jít ke cvokaři-přece ta ostuda!!!!!!Já jsem taky věděla,že mám na to necelý dva roky a proto jsem třeba nechala práce,než abych se vymluvila,že zkrátka nemám čas .Ťeď je taky už z domu a nemám na ní vliv.Ale vím ,že jsem uděla,co jsem mohla-a ona to už taky uznává a jsme teď jako kámošky.I doktoři říkaly,že většinou rodiče přijdou 2-3krát a pak v tom nechaj děcka plavat.To právě necápu :dumbom: Kdybych s ní neběhala po doktorech,už tady možná nebyla.

ctyr,listek:včera,když se mi tohle téma rozleželo v hlavě,tak mě napadlo,že jsi (asi)máma takové holčiny.Každopádně jsi udělala co bylo v tvých silách.Na mě jsi zapůsobila jako fajn máma... Já sama jsem dojížděla na svépomocnou psych.skupinu do Riapsu v Praze.A tam jsem poznala,že opravdu v tom "jedou"holky z jakýchkoli rodin.Pravda,víc z těch rozvedených...a víceméně nefungujících.
Ale pravda je,že mnohdy z toho ty rodiče vycouvají...A někdy se to dá pěkně dlouho utajit.Bulimičky nejsou žádné vychrtliny(většinou) Když jsem jednou četla,že některá děvčata jsou schopná vyhrabat v záchvatu i jídlo z popelnice,nebo při zvracení spolknout vidličku,bylo mi z toho divně.Kam až taková honba za "KRÁSOU"může člověka dovést.Ale to si opravdu musí člověk srovnat v hlavě sám,jestli se umučit hlady,nebo uzvracet.Je to taky určitý druh sebemrskačství,jak jinak se potrestat,než přes jídlo.Každopádně přeju všem,co mají s takovou"nemocí"trápení:hodně štěstí a síly...

Víš, já to beru ze svého pohledu, a to mám pocit, že je to kolikrát velmi těžké vůbec poznat.
Mě bylo 15 a za necelého půl roku jsem zhubla z něco přes 80 kilo zhruba na 49 - 45, to mi kolísalo.
Naši věděli houby, mysleli, že se chci prostě líbit. V té době mě přijali na školu, učila jsem se líp, než kdy jindy, ohromně mi to pálilo. Připadala jsem si svěží, báječná a krásná. A oni byli spokojení, jak jsem si to pěkně zařídila. Vařila jsem pro celou rodinu, ale nikdy s nimi nejedla, říkala jsem, že při vaření jsem se tak nadýchala těch par, že ani nemám hlad. ( Pravý důvod byl ten, že se mi hnusilo, že "žerou" )
Svačinu jsem dávala rozežranýmu spolužákovi, a doma obědy házela do záchodu.
Navíc jsme měli učitelku, která mě všem dávala za vzor, že ostatním holkám v tomhle věku rostou zadky a já jediná jsem poslechla její rady ohledně zdravé výživy a jaké že to nese ovoce!
Pak jsem cvičila na sletě a to už absolutně naši neměli šanci něco zjistit. Byla jsem spokojená, opálená, jen jsem se trochu třásla ( jistě nervozita, abych něco nezkazila ). A já při tom zvládla sníst za týden jenom jedno jablko a tím to haslo. Taky jsem ochutnala gulášovou polívku a za 4 dny jsem ji zvracela v nezměněném stavu. ( pardon za detaily )
Kdyby nebylo tety, co mi dala pár facek, pohrozila Bohnicema a odvezla mě na dovolenou, kde jsem začala jíst, Bůh ví, jak by to dopadlo. I tak jsem ale neměla snad rok menstruaci, zničené vlasy, nehty, 9x za rok zlomenou ruku, ...........
Naši nic netušili, nebo nechtěli tušit, to neřeším. I moje doktorka, co jsem k ní chodila vyčuchala problém až zhruba za rok, když jsem díky své štíhlosti omdlévala. Tehdy mě poslala k psychologovi, ale to už bylo všechno ok.
Rodiče nesoudím. Bůh ví, jestli bych, být na jejich místě poznala, co se děje.

Já bych asi na bulimii nepřišla.Dcera začala už od 9 vyřazovat maso,pak postupně i to,co se jen masa dotklo,to nebylo tak hrozný(ale začátek diet)Když jí bylo 13,poslala mě dětská doktorka se starší dcerou na štítnou žlázu a že mám vzít i tu mladší,zdála se jí oplácaná.A to byl ten start!Doktorka udělala na holky bububu,že musí omezit těstoviny,všechno z mouky(a tím,že dcera nejedla nic od masa,tak přestala jíst úplně)Do toho šikana ve škole(to jsem se dozvěděla až po letech!)No,padla do toho.Já vím,že to rodiče nepoznají,ale odsuzuju ty,co to ví a ještě holku v tom nechaj lítat a sráží ju na dno svým chováním.Proto jsem nadhodila toto téma,je tady samá mamina(většinou)tak i je trochu upozornit,že něco takovýho existuje.A tobě ZACHRÁNILA život teta,takže nemusí to být vždycky rodiče.

tak mi nedalo, abych vám nenapsala, že mě dnes po ránu čekal šok, protože jedna naše zaměstnankyně nám přišla oznámit, že si bere volno, protože musí jet do Prahy. Volali jí, že její 26 letá dcera, která odešla z domu pro neshody s matkou právě zemřela na anorexii. Tak jsem se rozhodla to sem napsat. Přitom je to zdravotní sestra, která si byla problémů své dcery vědoma, ale je dospělá a rodiče nemají žádnou moc, i když jde jejich dítěti o život. Zajímavé je, že se tyto problémy neprojevili v pubertě, byla naopak oplácaná a zde asi je ten problém. Tloušťka se v pubertě neodpouští a zanechá na takovém dítěti stopy. Četla jsem po ránu pěkný článek o Španělech, kteří váží ženy a dívky, aby zjistili skutečné míry a mohli zákonem upravit povinnost výrobců a dovozců vyrábět a dovážet šaty také v normálních velikostech. Včera byl zase článek o vysněné velikosti 0, která znamená tak 50-53 cm v pase. Návrháři se předhánění ve vytvoření kolekce a děti v hubnutí do této míry.

Toto téma je dosti rozsáhlé a Psychologii.Je pěkně odstrašující pro adepty na anorexii a bulimii.:dumbom:

http://www.ordinace.cz/article.php?arti … amp;full=1
http://www.ordinace.cz/article.php?arti … amp;full=1

Moje sestřenka se dala na anorexii po tom, co jí její kluk a její máma neustále tvrdili, jak je tlustá.
Kluk jí dal kopačky po tom, co ji uviděl v plavkách. A to měla jen pár kilo navíc, pěkná holka... Máma naštěstí pochopila rychle co se děje, nafackovala si a začaly to spolu řešit. Dnes mají hezkej vztah a sestřenka má skvělýho kluka, o kterýho se může opřít, ikdyby se jí váha vrátila. Co zmůže pár hloupých poznámek?

Moje sestřenka se dala na anorexii po tom, co jí její kluk a její máma neustále tvrdili, jak je tlustá.
Kluk jí dal kopačky po tom, co ji uviděl v plavkách. A to měla jen pár kilo navíc, pěkná holka... Máma naštěstí pochopila rychle co se děje, nafackovala si a začaly to spolu řešit. Dnes mají hezkej vztah a sestřenka má skvělýho kluka, o kterýho se může opřít, ikdyby se jí váha vrátila. Co zmůže pár hloupých poznámek?

Dobrý den,
píši práci o anorexii a bulimii z pohledu pediatra. Přečetla jsem už hromadu knížek, ale přece jenom zkušenosti "ze života" přece jen bývají trošku odlišné. Ráda bych vás poprosila o Vaše zkušenosti z ordinací dětských lékařů (s jakým přístupem jste se setkali Vy osobně či s Vašimi dětmi, jaká léčba vám byla doporučena atd.), jestli si myslíte, že by měli pediatři pořádat více přednášek na toto téma, či jak jinak by moli přispívat k prevenci i následné léčbě.
Velice děkuji za všechny reakce.
Nell

Moje dcera je  hubená už od malička, i když jí normálně a skoro všechno . Měla jsem z toho těžkou hlavu a zeptala se dětské lékařky , jestli s tím nejde něco dělat (hlavně mi tenkrát šly na nervy řeči babiček, že jsou děti hubené a že je špatně živím). A ona velmi moudře odpověděla, že je dítě zdravé a ať nic neřeším, že časem trochu přibere vlivem hormonů - v pubertě a že pak bude akorát. Řekla, že pro dívky je daleko lepší, když jdou do puberty hubené . Teď je dceři 14 let a já vidím, že i když je stále velmi štíhlá, některé velikosti xs u kalhot jí jsou malé. To znamená, že výrobci počítají s tím, že jsou dívky v tomhle věku ještě hubenější než moje dcera? Z toho mi jde mráz po zádech, to je prostě teror. A paní doktorka měla pravdu - řešíme s dcerou spoustu pubertálních problémů, ale tento ne. Tedy zatím - on člověk s dětmi nikdy neví...