Hledám další tvory, kteří nezavrhli krásné chvíle při čtení knih pro výměnu inspirací, i když každý-á máme toho svého oblíbeného autora - autorku.:sova:

Virginia Andrevsová.    Většinou vydává pentalogie, jsou to románové rodinné ságy. Krásné čtení.

Moje nej knížka je Jih proti Severu.

Ahoj 0007 Evo,
mrkni se na Pavlač,tam jsem zakládala téměř totožné téma pdo názvem myslím "Dobré čtení", tak se na to jukni. Jinak mezi mé oblíbené patří Arthur Hailey - např. Letiště, Večerní zprávy, Hotel...a Michal Viewegh,ale to jistě znáš..

Celestinske proroctvi od Jamese Redfielda

málem bych zapoměla Ira Lewin - Rosemary, mé děťátko a Stepfordské paničky..a A. Dumas ml. - Dáma s kaméliemy, Jaroslav Havlíček - Neviditelný..to jsou také z mých nej

Já to spíš beru podle autorů, takže John Steinbeck, Mika Waltari, J.D. Salinger, E.A. Poe, Terry Pratchett

Teď jsem zrovna dočetla od Kate Longové "Příručka špatné matky". A můžu doporučit... :)

Těď čtu Simmela- Všichni lidé bratři jsou. Je to fajn. Hodně se mi líbila Šifra mistra Leonarda, ale to je moc propagované, až mě to štve.

Právě mám rozečtenou Příručku špatné matky, je to fakt fajn odreagování, a Simmela jsem zhlatala téměř celého, Nikdo není ostrov nebo Láska je jen slovo.......

cokoliv od Carolly Erickson (životopisy historických osobností), od Irving Stonea, sester Bronteových, Davida Weisse, Tolstoye, cokoliv o Josefíně Bonaparte,
A taky: Deník Bridget Jones, Dívka s perlou (mimochodem úžasný je i film), Richenza, Dracula od Brama Stokera, Pýcha a předsudek, Rozum a cit, Pán prstenů a dále a dále...

Dostala mě Šifra Mistra Leonarda od Browna. Jeho další román Andělé a démoni už byl jen odvar a poslední kapitoly mě připadaly už jako úplné fantasmagorie. A jěště se mi strašně líbil Ranhojič. Na jméno autora si teď zaboha nevzpomenu, ale píše romány z lékař. prostřední od středověku až po dnešní dobu/ Šaman, Rábí, Lékařka...ale Ranhojič je nejlepší...

Já ted mám rozečteno od Dorothy Chittyový-Máte šestý smysl a nemůžu se od ní odtrhnout.A pak od Josefa Jonáše tajenky života....................

Nedávno jsem četla knížku od Věry Noskové: Bereme co je. Je to nejhezčí knížka, co jsem za posledních pár let četla.

Teď jsem dostala k narozeninám a hned přečetla Oněgin byl Rusák od Ireny Douskové
Je to pokračování Hrdého Budžese, takže těm z vás, kteří ho milujete - doporučuju!

Ahoj, chtěla bych se zeptat, jestli někdo z vás nečetl nějakou knihu od Roberta Fulghuma - na netu jsem jako jednu z nejprodávanějšíh knih našla jeho Třetí přání. Prosím dejte vědět, zda je to dobrá investice :).

Už hořela.když jsem do ní lehal  super oddechovka pro zasmání,je to relax

koudyova - chtěla jsem si tuto knihu koupit - bohužel neměli, ale nabídli mi jinou Fulghumovu knížku - "Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské škole."
No,nevím, asi jsem čekala víc.
A nejlepší kniha? Už vícekrát zmiňovaná Betty MacDonaldová - Vejce a já, Co život dal a vzal.
Jinak ráda čtu české autory - Kolárová, Rudolf, Borská a líbí se mi Ivanka Devátá - pro svoji krásně vyjímečnou češtinu.
Teď jsem si v knihovně půjčila "Lásky a sňatky Habsburků", tak se prokousávám arcivévody a císaři. :-)

Fle napsal(a):

Dostala mě Šifra Mistra Leonarda od Browna. Jeho další román Andělé a démoni už byl jen odvar a poslední kapitoly mě připadaly už jako úplné fantasmagorie. A jěště se mi strašně líbil Ranhojič. Na jméno autora si teď zaboha nevzpomenu, ale píše romány z lékař. prostřední od středověku až po dnešní dobu/ Šaman, Rábí, Lékařka...ale Ranhojič je nejlepší...

Ten autor se jmenuje Noah Gordon a bylo to vážně supr čtení. Manžel má zase rád Kinga a tak si teď dopřává Temnou věž. Také se mu líbily fantastické romány Eragon a Eldest od Paoliniho. Opravdový trhák mi připadá Parfém od Suskinda. Příručka špatné matky mi moc nesedla, ale přelouskat se to dalo. Z ženských autorek, které se dobře čtou, můžu doporučit historický román Věčná Ambra od Kathleen Winsorové. Mezi mé oblíbené také patří Veronika se rozhodla zemřít od Coelha a zajímavá byla O lásce a jiných běsech od Marqueze. A kdo má rád autory devatenáctého století, myslím, že taková Tereza Raquinová od Zoly může klidně soupeřit se současnými psychologickými dramaty. Takže četbě zdar!

Gordona mám taky moc ráda. Zkuste Jennings - Azték, je to bomba (+ další pokračování - Soumrak Aztéků, Zlato Aztéků, Krev Aztéků)
Taky miluju Hrdého Budžese, takže jsem si poznačila toho Oněgina, to jsem ještě nečetla.
Taky doporučuju vše od Ermy Bombeckové.

Já miluju Lustiga, Fukse, Remarqua, teď čtu Poslední kabriolet od Antona Myrera a je to super :supr:

připojuji doporučení knihy Isabel Allendeové Dům duchů. Nebojte, není to žádný horor. Je to spíše psychologický náhled, sága jednoho rodu. O citlivosti, laskavosti a bezohlednosti, surovosti na druhé straně. O vlivu ženy na arogantního muže. O osudu, který každého těžce zkouší. O tom, že nikdo z nás nemůže být vykonavatelem spravedlnosti, neboť neznáme důvody. Tím vykonavatelem jsou právě naše skutky, které se na nás vracejí, učí nás a mění naše postoje, dokud nepochopíme - ty po mě kamenem a já chlebem - co je odpuštění.

:par:

to je pěkné, četla jsem to a viděla i film s Meryl Streepovou

Je léto a já hořím pro detektivky. Já vím, nic moc kultura, ale vyřádím se při tom, adrenalin funguje a já ani nemusím osobně vraždit. Fandím Rexi Stoutovi a jeho tlustému detektivu Nero Wolfovi.

Po letech jsem se zase začetla do Jane Eyrové od Bronteové a zase mě do dostalo.

Už po třetí čtu  Opilé banány  od  Petra Šabacha a taky se pořád bavím ...

Mně se líbí to Tajemství záhadné lučištnice, co vychází tady na
Babinetu:
http://babinet.cz/zobraz.php?2980

Je to čtivý, napínavý a navíc feministický.
Jsem zvědavá, jak to dopadne, jestli by měly světu vládnout ženy, nebo
ne.
A kdo je ta záhadná blondýna co znásilňuje chlapy.

ahoj:o:)

Já mám kompletního Umberta Eca (Jméno růže, Foucaltovo kyvadlo, Ostrov včerejšího dne, Baudolino, Plamen královny...), Viewegha, Noaha gordona (už jste ho tu zmiňovaly), Dana Browna, ale za objev mého letošního čtenářství považuji JIŘÍHO KULHÁNKA!!! byla jsem úplně unešená a jeho drsný, ale nápaditý asociace mne berou ještě teď. Je to něco mezi fantasy a adventurou, ale popsaný drsně a zároveň vtipně. Kvantum černýho humoru a akce ve stylu převyprávěného komiksu... Nikdy bych si nemyslela, že se mi tohle bude líbit, ale zhltala jsem to jak talíř domácí bramboračky!

Moje totální favoritka je Meg Cabot http://baila.net/autor/90460674/meg-cabot. Líbí se mi na ní, že jsem ji četla jako školačka, jako dospívající i teď. Má prostě pro každou něco ;)

Prosim vas, mohl by mi nekdo doporucit nejakou dobrou psychologickou knihu???????????? diky:)

Karkulka6 napsal(a):

Prosim vas, mohl by mi nekdo doporucit nejakou dobrou psychologickou knihu???????????? diky:)

Předpokládám, že máš na mysli beletrii. Já toho mám načteného poměrně hodně. Např. mě hodně ovlivnila kniha Richard Galli: Zachránit Jeffreyho. Je to autobiografie, téma: eutanázie. Tady se dočteš více, o čem kniha je - http://obchod.portal.cz/produkt/zachranit-jeffreyho/

Jinak mám v PC ve Wordu takový seznam knih, které jsem přečetla a které se mi líbily, jedná se z 90% i skutečné příběhy, tak kdybys měla zájem, můžu ti tento seznam poslat na email. Nejvíce knih se týká holocaustu, ale taky jsem přečetla řadu knih o drogách, týrání dětí, postavení žen v islámu, zločin ve jménu cti, další témata: anorexie, genocida ve Rwandě, obřízka, psychiatrické léčebny, sekty, jedna kniha o transsexualitě, incest, kulturní revoluce v Číně, gulag, rakovina, ochrnutí, prostituce, bulimie, vězení...

Vilemíno, kobouk dolů . Ale doufám, že to prokládáš i nějakou lehčí literaturou na oddych. Ať Tě to moc nepohltí.

Judyna napsal(a):

Vilemíno, kobouk dolů . Ale doufám, že to prokládáš i nějakou lehčí literaturou na oddych. Ať Tě to moc nepohltí.

Oddychovou literaturu nečtu, místo toho vyšívám a luštím křížovky :).

Asi je to nepochopitelné, ale já vyloženě kolikrát potřebuju číst nebo vidět silný příběh, psychicky mi to pomáhá.

Silný příběh - to bych pochopila, ale taková drastická témata při Tvé křehké duši? To je dobře, že to něčím kompenzuješ.
Ale nechci s Tebou polemizovat, rozhodně Ti tato témata zřejmě hodně dávají, když u nich setrváváš.
Píšu proto, že shodou okolností jsme dnes měli debatu na podobné téma s mým synem. Jel do Jihlavy na film Nespoutaný Django. To bych taky nemohla. On to vidět chce.
Já jsem prostě asi posera. Potřebuju číst a koukat jen na hezké věci.
Přiznám se, že teď moc nečtu, ale mám připravenou knížku Źítkovské bohyně.

Jud, výborná knížka. Jedna z nejlepších mých posledních několika let

Jo? Tak to bych se do ní měla pustit. Díky.

Já zas čtu pouze oddychovou literaturu. Nějak nemám potřebu týrat se nějakými dramaty. Mám ráda detektivky a historické romány a nepohrdnu ani nějakým tím románem ze současnosti. Čtu i knihy o historii, ale musí být napsány čtivě. Zato čtu pořád, čtení je moje nejoblíbenější aktivita a klidně vydržím číst si celý den.

Včera jem dočetla tuto knihu: Pipín Ferreras: Smrtící hlubina: příběh o lásce a posedlosti. Je to autobiografie, Pipín Ferreras je Kubánec, svého času mistr světa ve freedivingu, což je hloubkové či volné potápění, jedná se o potápění bez kyslíku. Jestli jste někdo viděli film Magická hlubina (Le Grand bleu, The Big Blue, 1988, režisér: Luc Besson), tak to je ono, akorát je to skutečný příběh, Magická hlubina se inspirovala dvěma potápěči - Francouzem - Jacques Mayol a Italem -  Enzo Maiorca, kteří spolu soupeřili a překonávali světové rekordy. Freediving je posedlost hnaná do extrémů, jak je naznačeno v Magické hlubině.

Nevím, jestli to někoho zaujme, já si tuto knihu půjčila kvůli Magické hlubině a kniha mě nadchla.

Odkazy k Pipínovi a jeho maželce:

Pipín: http://en.wikipedia.org/wiki/Francisco_Ferreras_(free-diver) (v AJ)
jeho zesnulá manželka Audrey Mestre: http://en.wikipedia.org/wiki/Audrey_Mestre (taktéž v AJ), taktéž držitelka světových rekordů ve freedivingu, zemřela právě při snaze překonat rekord svého manžela, pokud chcete vědět více, zadejte si do googlu "Audrey Mestre death"
stránka Audrey: http://www.audreymestre.com/ (v AJ, FJ či ŠPJ)

Karkulka6 napsal(a):

Prosim vas, mohl by mi nekdo doporucit nejakou dobrou psychologickou knihu???????????? diky:)

Tana French: V lesich. Je to detektivka, ale taky psycho, me se teda velmi libila.

Gabrielle tu před sedmi lety zmínila knihu Dívka s perlou, autor: Tracy Chevalier, tu doporučuju, je to nádherná kniha.

Neznáte podobný poetický příběh? Já znám akorát:

Jane Campion: Piano
Arthur Golden: Gejša
Kien Nguyen: Srdce motýla
Daniel Mason: Ladič pian

Velmi čtivě píše Anchee Min (Císařovna Orchidej, Byla jsem madam Mao, Divoký zázvor).

Vilemino, jake mas tempo pri cteni? nebo kolik knoh prectes tak za tyden?

sahleb napsal(a):

Vilemino, jake mas tempo pri cteni? nebo kolik knoh prectes tak za tyden?

Mám to různě. Nečtu pořád, mám období, kdy za měsíc nepřečtu žádnou knížku, pak z toho za týden čtyři. Zrovna mám období, kdy mám potřebu hodně číst, mám přímo hlad po silných příbězích. Ty knihy, co jsem tu uvedla, jsem přečetla třeba před sedmi lety, jak co. Jinak nečtu všechno, nečtu sci-fi, fantasy literaturu, obojí mi absolutně nic neříká, detektivky taky nemám moc potřebu číst. Nejraději mám autobiografie nebo romány z exotického prostředí a historické doby.

Jo, tak sci-fi a fantasy je oblíbená leteratura mého syna. Pořád mi cpe T. Pratchetta a já si jako protireakci ihned vezmu časopis Překvapení a jeho to naprosto supr vytáčí.

Existuje několik knih, z kterých jsem byla doslova paf. Hodně to záleželo na době, rozpoložení, ve kterém jsem byla, když jsem ty knihy četla.

Začalo to v deváté třídě, to jsme četli úryvek z knihy Daniel Keyes: Růže pro Algernon.
V druháku na SŠ jsem si od jedné spolužačky půjčila knihu William Styron: Sophiina volba, tu jsem doslova zhltla. Vynikající, dodnes má nejoblíbenější kniha.
Na konci druháku mi jiná spolužačka půjčila Rudolf Vrba: Utekl jsem z Osvětimi, to jsem četla všude - na záchodě, na tramvajové zastávce, přečetla jsem to jedním dechem. Tato kniha podnítila můj zájem o holocaust. Následně během sedmi let jsem přečetla mnoho příběhů týkající se holocaustu. Nejvíce mě dostala kniha Věra Gissing(ová): Perličky dětství, Věra Gissing je jedno ze zachráněných dětí Nicolasem Wintonem. Je to kniha o vlastenectví, obrovské vůli, těšení se na to, až skončí válka a až se budou moct vrátit do Československa, o to strašnější je realita, nikdo na ně nebyl zvědavý, zjistili, že většina příbuzných "vyletěla komínem"... Věra Gissing byla i u Jana Krause.
Krátce po maturitě jsem v knihovně narazila na knihu Souad: Upálená zaživa. Strhující příběh týkající se zločinu ve jménu cti, velmi smutný, ale já byla nadšena, několik týdnů jsem tím příběhem žila. Na Souad vylil její bratr benzín a ten zapálil. Kdybych měla na to vystudovat medicínu (to by mi nesměla vadit krev a musela by mi jít chemie), úspěšně ji vystudovala, dělala bych na popáleninovém centru.
Hodně mi dala i již mnou zmiňovaná kniha Richard Galli: Zachránit Jeffreyho.

Judyna napsal(a):

Jo, tak sci-fi a fantasy je oblíbená leteratura mého syna. Pořád mi cpe T. Pratchetta a já si jako protireakci ihned vezmu časopis Překvapení a jeho to naprosto supr vytáčí.

V devítce na ZŠ jsme dostali za úkol přečíst si Hobita od Tolkiena a mě to vůbec nebavilo, měla jsem problém to dočíst. Pak jsem asi po dvou letech "viděla" Pána prstenů, nebyla jsem to schopna sledovat, pochytit děj, úplně jsem se v tom ztrácela. Přišlo mi to strašně nepřirozené ty "příšery". Nikomu to neberu, nemyslím si, že je to braková literatura, ale pro mě to zkrátka není.

Jediné sci-fi, které mě zaujalo je Růže pro Algernon, má to jen trochu prvky sci-fi.

Vilemína napsal(a):

Judyna napsal(a):

Jo, tak sci-fi a fantasy je oblíbená leteratura mého syna. Pořád mi cpe T. Pratchetta a já si jako protireakci ihned vezmu časopis Překvapení a jeho to naprosto supr vytáčí.

V devítce na ZŠ jsme dostali za úkol přečíst si Hobita od Tolkiena a mě to vůbec nebavilo, měla jsem problém to dočíst. Pak jsem asi po dvou letech "viděla" Pána prstenů, nebyla jsem to schopna sledovat, pochytit děj, úplně jsem se v tom ztrácela. Přišlo mi to strašně nepřirozené ty "příšery". Nikomu to neberu, nemyslím si, že je to braková literatura, ale pro mě to zkrátka není.

Jediné sci-fi, které mě zaujalo je Růže pro Algernon, má to jen trochu prvky sci-fi.

No jo, Vil, co chceš po ajťákovi :)

Nepřečetla jsem jedinou knihu s válečnou tématikou. Možná je to i proto, že děda byl v koncentráku a moje mamka jako nejstarší z dětí si na vše dobře pamatuje. Nemůžu to číst. Jednou - je to pár let - byl v TV nějaký celodenní izraelský dokument o myslím Osvětimi a Březince, o lidech kteří tam "pracovali" a přežili. Bylo to něco tak otřesného, že jsem z toho bylo hodně dlouho špatná. Já to prostě nemůžu.

Minulý týden jsem přečetla dvě knihy, jsou si podobné - autoři jsou Poláci, doba: začátek druhé světové války, obvinění ze špionáže, zavlečení do pracovních táborů na Sibiř, útěk, který se jim zdařil.

Michael Krupa: Mělké sibiřské hroby - utíkal sám, převážně se vezl vlakem, utíkal na jih, tj. přes SSSR až do Afghánistánu, při čtení této knihy si člověk uvědomí, jak hrozné poměry panovaly za Stalina, jak zrůdný byl stalinistický kult

Slawomir Rawicz: Dlouhá cesta - utekl s šesti lidmi, šli přes Bajkal, Mongolsko a poušť Gobi, Čínu, Tibet a nakonec se dostali do Indie, cesta trvala přesně rok, tato kniha je více dobrodružnější, dnes se pochybuje o autenticitě příběhu, tak těžko říct, co je přikrášlené a co je pravda, i přes tyto výtky si myslím, že kniha stojí za přečtení. Příběh inspiroval k natočení režiséra Petera Weira k natočení filmu Útěk ze Sibiře, film jsem neviděla.

Judyna napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Judyna napsal(a):

Jo, tak sci-fi a fantasy je oblíbená leteratura mého syna. Pořád mi cpe T. Pratchetta a já si jako protireakci ihned vezmu časopis Překvapení a jeho to naprosto supr vytáčí.

V devítce na ZŠ jsme dostali za úkol přečíst si Hobita od Tolkiena a mě to vůbec nebavilo, měla jsem problém to dočíst. Pak jsem asi po dvou letech "viděla" Pána prstenů, nebyla jsem to schopna sledovat, pochytit děj, úplně jsem se v tom ztrácela. Přišlo mi to strašně nepřirozené ty "příšery". Nikomu to neberu, nemyslím si, že je to braková literatura, ale pro mě to zkrátka není.

Jediné sci-fi, které mě zaujalo je Růže pro Algernon, má to jen trochu prvky sci-fi.

No jo, Vil, co chceš po ajťákovi :)

Nepřečetla jsem jedinou knihu s válečnou tématikou. Možná je to i proto, že děda byl v koncentráku a moje mamka jako nejstarší z dětí si na vše dobře pamatuje. Nemůžu to číst. Jednou - je to pár let - byl v TV nějaký celodenní izraelský dokument o myslím Osvětimi a Březince, o lidech kteří tam "pracovali" a přežili. Bylo to něco tak otřesného, že jsem z toho bylo hodně dlouho špatná. Já to prostě nemůžu.

Velmi dobrá kniha o tom, jak se děti rodičů, kteří přežili koncentrák, vyrovnávají s holocaustem, je Helen Epstein: Děti holocaustu. Je tam několik příběhů, různé náhledy, někteří rodiče svým dětem zatajili, že jsou Židé, nechali si změnit příjmení, vychovávali je v katolickém duchu... Ostatně i Madeleine Albright a John Kerry, současný ministr zahraničí USA, se až v dospělosti dozvěděli, že mají židovské předky.

Mně nevadí číst knihy o holocaustu, možná je to proto, protože nikdo z mých příbuzných v koncentráku nebyl. Nevím o tom, že bych měla židovské předky, jak z matčiny, tak z otcovy strany to byli katolíci žijící na území dnešní ČR.

Já taky nemám židovské předky nebo o tom vlastně nevím. Můj děda tam byl 4 roky kvůli odboji, Osvětim ho minula a co hlavní - přežil. Byl v Dachau a Buchenwaldu. Po osvobození amíky ho pak naštěstí převezli do Brna, kde tyto lidi pomalu přivykali na normální stravu a i jinak je dávali do pořádku.

Vilemína napsal(a):

Judyna napsal(a):

Jo, tak sci-fi a fantasy je oblíbená leteratura mého syna. Pořád mi cpe T. Pratchetta a já si jako protireakci ihned vezmu časopis Překvapení a jeho to naprosto supr vytáčí.

V devítce na ZŠ jsme dostali za úkol přečíst si Hobita od Tolkiena a mě to vůbec nebavilo, měla jsem problém to dočíst. Pak jsem asi po dvou letech "viděla" Pána prstenů, nebyla jsem to schopna sledovat, pochytit děj, úplně jsem se v tom ztrácela. Přišlo mi to strašně nepřirozené ty "příšery". Nikomu to neberu, nemyslím si, že je to braková literatura, ale pro mě to zkrátka není.

Jediné sci-fi, které mě zaujalo je Růže pro Algernon, má to jen trochu prvky sci-fi.

SOuhlasim, ja taky nectu sci-fi, fantasy...to me vubec nebavi.  Tolkien vubec ne.

MOje oblibena kniha je Hinzlova od pani Salivarove, manzelky Skvoreckeho. Skvorecky se mi taky dost libil.  Taky jeji Nebe, peklo, raj, a to se mi strasne libilo.   A Sophiina volba teda taky.

Bohuzel Mekke sibirske hroby tu nemaji v zadne knihovne. V nemcine nevysel.

Judyna napsal(a):

Já taky nemám židovské předky nebo o tom vlastně nevím. Můj děda tam byl 4 roky kvůli odboji, Osvětim ho minula a co hlavní - přežil. Byl v Dachau a Buchenwaldu. Po osvobození amíky ho pak naštěstí převezli do Brna, kde tyto lidi pomalu přivykali na normální stravu a i jinak je dávali do pořádku.

4 roky je opravdu hodně. Průměrně vězni po třech měsících umírali (to jsem četla v jedné německy psané publikaci).

sahleb napsal(a):

SOuhlasim, ja taky nectu sci-fi, fantasy...to me vubec nebavi.  Tolkien vubec ne.

MOje oblibena kniha je Hinzlova od pani Salivarove, manzelky Skvoreckeho. Skvorecky se mi taky dost libil.  Taky jeji Nebe, peklo, raj, a to se mi strasne libilo.   A Sophiina volba teda taky.

Bohuzel Mekke sibirske hroby tu nemaji v zadne knihovne. V nemcine nevysel.

Děkuji za tip, ta kniha od Salivarové vypadá dobře.

Já si připadala až divně v době tolkienovské mánie, vím o lidech, kteří Pána prstenů viděli mnohokrát, dialogy znali snad nazpaměť...

Vilemína napsal(a):

Judyna napsal(a):

Já taky nemám židovské předky nebo o tom vlastně nevím. Můj děda tam byl 4 roky kvůli odboji, Osvětim ho minula a co hlavní - přežil. Byl v Dachau a Buchenwaldu. Po osvobození amíky ho pak naštěstí převezli do Brna, kde tyto lidi pomalu přivykali na normální stravu a i jinak je dávali do pořádku.

4 roky je opravdu hodně. Průměrně vězni po třech měsících umírali (to jsem četla v jedné německy psané publikaci).

On byl naštěstí mladý a zdravý, než tam šel. A měl vlastně i štěstí, jelikož před pochodem smrti ho zachránil jakýsi bachař, který dědu znal z civilního života. Někam ho schoval a tím mu zachránil život. Děda prý měl rozdělanou nohu a rozhodně by pochod nezvládnul.

Bohužel moc toho nevím. Děda o tom nikdy neluvil - nemohl. Nemohl se dívat ani na válečné filmy a dlouho po válce byl prý v jakési letargii - dělal jenom to, co mu někdo řekl.

Judyna napsal(a):

On byl naštěstí mladý a zdravý, než tam šel. A měl vlastně i štěstí, jelikož před pochodem smrti ho zachránil jakýsi bachař, který dědu znal z civilního života. Někam ho schoval a tím mu zachránil život. Děda prý měl rozdělanou nohu a rozhodně by pochod nezvládnul.

Bohužel moc toho nevím. Děda o tom nikdy neluvil - nemohl. Nemohl se dívat ani na válečné filmy a dlouho po válce byl prý v jakési letargii - dělal jenom to, co mu někdo řekl.

Loni v říjnu jsem byla v Osvětimi. Obdivuju bývalé vězně, kteří se tam pak po letech jeli podívat, že toho vůbec jsou schopni.

Jinak z příběhů vím, že ti, co přežili koncentrák, měli několikrát štěstí. I Michael Krupa (Mělké sibiřské hroby) měl mnohokrát štěstí.

Letargie, deprese... , to je výborně vylíčeno v Sophiině volbě. Kdo nečetl Sophiinu volbu a zaujala ho tato kniha, tak se prosím nelekněte prvních asi 50 stran, začátek je nudný. Konec knihy je smutný, Sophie se se svým osudem nevyrovnala, nezvládla to, což neberu jako něco špatného, spíš obdivuju ty, co to zvládli a např. po válce založili rodinu - to je případ matky Helen Epstein (viz kniha Nalezená minulost, mimochodem tato kniha podnítila můj zájem sestavit rodokmen, zatím k tomu nedošlo, v budoucnu to ale plánuju). Ta síla přežít ta zvěrstva, to je asi to, co mě na těchto příbězích tak fascinuje, to mi hodně dává.

Na střední škole v rámci povinné četby jsem četla Žert od Milana Kundery, kniha mě velice oslovila, což se ale už nedá říct o dalších Kunderových knihách.

Já se taky nemůžu dívat na filmy o válce, nesnáším hlavně dokumenty, nikdy jsem se nedívala na filmy o Hitlerovi apod. Nečtu o tom ani knížky, je mi z toho prostě zle. Do Osvětimi bych nejela ani náhodou, byl tam můj ex a vyprávěl mi, jak tam byla hromada dětských botiček, jak kvůli tomu nemohl několik nocí vůbec spát.
Tu Honzlovou si Vil přečti, je to úžasná knížka, hodně jsem si u ní pobrečela. Líbila se mi víc než všechny Škvoreckého romány.

Ivana napsal(a):

Já se taky nemůžu dívat na filmy o válce, nesnáším hlavně dokumenty, nikdy jsem se nedívala na filmy o Hitlerovi apod. Nečtu o tom ani knížky, je mi z toho prostě zle. Do Osvětimi bych nejela ani náhodou, byl tam můj ex a vyprávěl mi, jak tam byla hromada dětských botiček, jak kvůli tomu nemohl několik nocí vůbec spát.Tu Honzlovou si Vil přečti, je to úžasná knížka, hodně jsem si u ní pobrečela. Líbila se mi víc než všechny Škvoreckého romány.

Já tam byla v říjnu, na říjen bylo ten den krásné počasí, v prvním táboře (tam, kde je ten slavný nápis Arbeit macht frei, Auschwitz I.) jsem cítila zvláštní klid. Měli jsme česky hovořící průvodkyni, Polku, měla polský přízvuk, focení tam nebylo vysloveně zakázané, byli tam i Japonci nebo Číňani (nevím) a ti na průvodčino "prosím nefótit" nedbali a cvakali o sto šest, přišlo mi to vůči těm mrtvým neucitvé. V druhém táboře (Auschwitz-Birkenau), kde jsou rampa a nuzné dřevěné baráky, resp. pozůstatky, většinu z nich vyhodili před příchodem Sovětů do povětří, tam už jsem takový klid nepociťovala. Bála jsem se, co to se mnou udělá a překvapivě jsem večer normálně usnula. Sama sebe nechápu. Sedm let jsem nebyla schopna mluvit o babičce, až po sedmi letech od její smrti jsem toho pomalu začala být schopna, dřív bych to nezvládla, jak někdo doma řekla babička, chtělo se mi brečet, bylo mi strašně smutno. I teď po deseti letech od její smrti se mi o ní těžce mluví. Strašně moc mi chybí. Často se mi o ní zdává, nejsou to radostné sny, vždycky v tom snu obživne a já se pak vzbudím a necítím se nejlépe.

Po té Honzlové se podívám, momentálně mám ale ještě čtyři knihy z knihovny, které jsem nečetla.

Jinak mě je zle z dnešní povrchnosti, přetvářky, snahy druhého zneužít, obrat ho o poslední peníze (viz různí ti agenti s teplou vodou, samozřejmě si za to mnohdy lidi můžou sami, že jim naletí, ale i tak je mi z toho špatně), dnešní propagace "hledáme atraktivní, flexibilní, komunikativní, pozitivní...", já nejsem ani jedno z toho, pak preference extrovertních lidí, jsem těžký introvert, melancholik, kult mládí, staří jsou "out", některá média se nám snaží namluvit, že mít vrásky je něco špatného, přitom je to přirozené atd. Takže tak.

Ivana napsal(a):

Já se taky nemůžu dívat na filmy o válce, nesnáším hlavně dokumenty, nikdy jsem se nedívala na filmy o Hitlerovi apod. Nečtu o tom ani knížky, je mi z toho prostě zle. Do Osvětimi bych nejela ani náhodou, byl tam můj ex a vyprávěl mi, jak tam byla hromada dětských botiček, jak kvůli tomu nemohl několik nocí vůbec spát.
Tu Honzlovou si Vil přečti, je to úžasná knížka, hodně jsem si u ní pobrečela. Líbila se mi víc než všechny Škvoreckého romány.

Honzlovou jsem  cetl ajeste jako exilovou. Je to moje oblibena . Myslim ze je to skvost ceske literatury. Docetla jsem a brecel ajsem asi 2 hodiny. Muj tehdejsi chot si o me asi myslel, ze jsem naprosty idiot. Sam necetl nic.

http://aukro.cz/listing.php/search?sg=0 … g=honzlova 

nebo kosmas i to Nebe peklo raj



http://www.kosmas.cz/hledani/?query=sal … rch=Hledat

Vilemína napsal(a):

Ivana napsal(a):

Já se taky nemůžu dívat na filmy o válce, nesnáším hlavně dokumenty, nikdy jsem se nedívala na filmy o Hitlerovi apod. Nečtu o tom ani knížky, je mi z toho prostě zle. Do Osvětimi bych nejela ani náhodou, byl tam můj ex a vyprávěl mi, jak tam byla hromada dětských botiček, jak kvůli tomu nemohl několik nocí vůbec spát.Tu Honzlovou si Vil přečti, je to úžasná knížka, hodně jsem si u ní pobrečela. Líbila se mi víc než všechny Škvoreckého romány.

Já tam byla v říjnu, na říjen bylo ten den krásné počasí, v prvním táboře (tam, kde je ten slavný nápis Arbeit macht frei, Auschwitz I.) jsem cítila zvláštní klid. Měli jsme česky hovořící průvodkyni, Polku, měla polský přízvuk, focení tam nebylo vysloveně zakázané, byli tam i Japonci nebo Číňani (nevím) a ti na průvodčino "prosím nefótit" nedbali a cvakali o sto šest, přišlo mi to vůči těm mrtvým neucitvé. V druhém táboře (Auschwitz-Birkenau), kde jsou rampa a nuzné dřevěné baráky, resp. pozůstatky, většinu z nich vyhodili před příchodem Sovětů do povětří, tam už jsem takový klid nepociťovala. Bála jsem se, co to se mnou udělá a překvapivě jsem večer normálně usnula. Sama sebe nechápu. Sedm let jsem nebyla schopna mluvit o babičce, až po sedmi letech od její smrti jsem toho pomalu začala být schopna, dřív bych to nezvládla, jak někdo doma řekla babička, chtělo se mi brečet, bylo mi strašně smutno. I teď po deseti letech od její smrti se mi o ní těžce mluví. Strašně moc mi chybí. Často se mi o ní zdává, nejsou to radostné sny, vždycky v tom snu obživne a já se pak vzbudím a necítím se nejlépe.

Po té Honzlové se podívám, momentálně mám ale ještě čtyři knihy z knihovny, které jsem nečetla.

Jinak mě je zle z dnešní povrchnosti, přetvářky, snahy druhého zneužít, obrat ho o poslední peníze (viz různí ti agenti s teplou vodou, samozřejmě si za to mnohdy lidi můžou sami, že jim naletí, ale i tak je mi z toho špatně), dnešní propagace "hledáme atraktivní, flexibilní, komunikativní, pozitivní...", já nejsem ani jedno z toho, pak preference extrovertních lidí, jsem těžký introvert, melancholik, kult mládí, staří jsou "out", některá média se nám snaží namluvit, že mít vrásky je něco špatného, přitom je to přirozené atd. Takže tak.

Vil, mám to taky tak. Jakmile je něco takového ve zprávách, hned to přepínám, dělá se mi z toho zle. Mně je 53 a vůbec se necítím stará. V hloubi duše jsem pořád stejná. Četla jsem si své deníky, které jsem si psala ve 23 letech a jsem stále stejná. Jen vizuálně samozřejmě ne. Nechápu to odsuzování lidí přes 50 let.  Jsem taky introvert a melancholik. Teď, když jsem přišla o práci a musím si hledat něco jiného, šílím z takových inzerátů, že "hledáme do mladého kolektivu ambiciózní dravou osobnost, odolnou vůči stresu, reprezentativního vzhledu" ....atd. atd.  Je mi nanic, protože něco takového nejsem schopna splnit. Potřebuju si najít místo, kde budu normálně pracovat, v normálním kolektivu normálních lidí, ale toto mi přijde jak z nějakého amerického seriálu.

Něco pro introverty :)
http://www.ted.com/talks/susan_cain_the … verts.html

trnka napsal(a):

Něco pro introverty :)
http://www.ted.com/talks/susan_cain_the … verts.html

Moc děkuji za odkaz!

Dočítám teď knihu Caroline Stoessingerová: Století moudrosti: lekce života Alice Herzové Sommerové, uznávané koncertní klavíristky, nejstarší žijící osoby na světě, která přežila holocaust. Není to kniha popisující zvěrstva, naopak z ní čiší optimismus, o Alici Herzové Sommerové se můžete více dočíst na Wikipedii - http://cs.wikipedia.org/wiki/Alice_Herz … erov%C3%A1 . Jako malá a mladistvá se stýkala s Franzem Kafkou, Maxem Brodem, setkala se i se Sigmundem Freudem a spoustou jiných významných lidí, zejména s hudebníky. Pochází z Prahy, byla deportovaná do Terezína, zde odehrála mnoho koncertů (Terezín měl zvláštní postavení, nacisti jisté věci tolerovali, v provizorních podmínkách tam umělci komponovali, hráli koncerty, skládali básně, hráli divadlo..., to vše jim dodávalo sílu bojovat). Kniha stojí za přečtení.

Vilemíno, i já jsem introvert.
Posílám odkaz -   test na typ osobnosti (jen tak pro zajímavost)

http://spt.skeletus.com/
a na vyhodnocení

http://www.mujtyp.cz/typy-osobnosti/

Judy, tak jsem si udělala ten test, jsem typ Umělec. Jen bych, sakra, chtěla odhalit jaký mám talent. Nic mě nenapadá. A introverze mi vyšla na 97%, to je víc, než jsem čekala.
Ale už nechci plevelit knižní vlákno.

Tak já jsem typ Správce, něco z té charakteristiky sedí (nerada riskuji, nerada se svěřuji, jsem samotář, konzervativní), něco ale vůbec nesedí (nemám matematické a technické nadání, svědomitá jsem bývala kdysi, tj. předtím, než jsem se začala léčit s depresí), introverze: 93%.

Vil - paní Alice Herzová Sommerová je i jednou z hrdinek dokumentu Sedm světel. Výborný.

trnka napsal(a):

Vil - paní Alice Herzová Sommerová je i jednou z hrdinek dokumentu Sedm světel. Výborný.

Alici Herzovou Sommerovou by měli naklonovat. Tak pozitivní přístup k životu, skromnost, vzdělanost jsem už dlouho neviděla. A to i přes tu hrůzu, kterou zažila. Hodně lidí by se od ní mělo učit. Na dokument se podívám, děkuji za tip.

:styrka:Dík za test. Já INFJ umělec :jojo: 71% introvent,71% intuice
jojo to sedí

Vilemína napsal(a):

trnka napsal(a):

Vil - paní Alice Herzová Sommerová je i jednou z hrdinek dokumentu Sedm světel. Výborný.

Alici Herzovou Sommerovou by měli naklonovat. Tak pozitivní přístup k životu, skromnost, vzdělanost jsem už dlouho neviděla. A to i přes tu hrůzu, kterou zažila. Hodně lidí by se od ní mělo učit. Na dokument se podívám, děkuji za tip.

Tak jsem si ten dokument včera pustila a doporučuju. Byla tam taky Zdenka Fantlová, napsala knihu Klid je síla, řek tatínek, to je velmi čtivá kniha, silný příběh, stojí za přečtení, oddychová četba to ovšem není.

Včera při čtení tohoto článku: http://zpravy.idnes.cz/omluva-za-pradel … anicni_brm o prádelnách Máří Magdaleny v Irsku jsem si vzpomněla na Kathy O'Beirne: Nikdy o tom nemluv: skutečný příběh dětství zničeného krutostí, strachem a lhostejností.

Vilemína napsal(a):

Včera při čtení tohoto článku: http://zpravy.idnes.cz/omluva-za-pradel … anicni_brm o prádelnách Máří Magdaleny v Irsku jsem si vzpomněla na Kathy O'Beirne: Nikdy o tom nemluv: skutečný příběh dětství zničeného krutostí, strachem a lhostejností.

Diky za tip.

Film jsem videla, ja jen zoram, jake bylo jeste nedavno postaveni zen v Evrope. nekdo holku znasilni a oni ji poslou na dozivotni galeje a muz, ktery je na vine vubec nic.....deti se svobodnym matkam odebiraly, silena krutost.

dokument:
http://www.youtube.com/watch?v=pSZ9i9NaUU4

sahleb napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Včera při čtení tohoto článku: http://zpravy.idnes.cz/omluva-za-pradel … anicni_brm o prádelnách Máří Magdaleny v Irsku jsem si vzpomněla na Kathy O'Beirne: Nikdy o tom nemluv: skutečný příběh dětství zničeného krutostí, strachem a lhostejností.

Diky za tip.

Film jsem videla, ja jen zoram, jake bylo jeste nedavno postaveni zen v Evrope. nekdo holku znasilni a oni ji poslou na dozivotni galeje a muz, ktery je na vine vubec nic.....deti se svobodnym matkam odebiraly, silena krutost.

dokument:
http://www.youtube.com/watch?v=pSZ9i9NaUU4

Bohužel i dnes je postavení žen v některých komunitách (zejména islámských) v Evropě velice špatné, viz případy vraždy ve jménu cti.

Výborná kniha popisující otřesný život v klášteře je Denis Diderot: Jeptiška. Diderot se inspiroval skutečným příběhem.

Na dokument se podívám až budu mít více času, jen jsem si to asi na minutu pustila, moje AJ není na dobré úrovni, ale dají se tam pustiti titulky, což je super.

Včera jsem dočetla další výbornou knihu - Josef Haslinger: Jáchymov: tragický osud legendárního československého brankáře Bohumila "Bóži" Modrého. Bohumil Modrý byl hokejista - http://cs.wikipedia.org/wiki/Bohumil_Modr%C3%BD , by obětí komunistického režimu, v r. 1950 zatčen spolu s týmem a odsouzen ve vykonstruovaném procesu za špionáž a velezradu. Modrý byl nucen pracovat v uranových dolech v Jáchymově, na následky ozáření při těžce umírá.

holcina napsal(a):

Jud, výborná knížka. Jedna z nejlepších mých posledních několika let

Tak Žítkovské bohyně jsem dočetla a je to opravdu moc dobré čtení. Zaujalo mě to i proto, že jsem si uvědomila to, že jsem se kdysi tímto krajem jako mladá toulala - jen asi 20 km severněji. Pěšky ze Slavíčína nějakými starými pašeráckými stezkami do Vršatského Podhradia. Je to nádherný kraj, zvlášt na té slovenské straně jsem se ocitla v úplně jiném světě.
Knížka fakt stojí za to.

Judy, jsem ráda, že se líbilo. Vršatecké okolí je taky úžasné. Mám k tomu kraji taky svůj osobní vztah, máme to tam prochozené všemi směry a musím říct, že při čtení jsem si vybavovala tu krásu a zároveň tvrdost toho kraje. Strašně zvláštní kraj a zatím žádný jiný ve mně nezanechal takovou stopu jako právě Moravské kopanice

Jo, ten kraj je asi fakt úžasný, taky se mi tam moc líbilo. Tenkrát jsem byla mladá a blbá, teď bych se těch domorodců,. kteří nás tam lesama vedli, daleko víc vyptávala a snažila se ten kraj víc poznat. Kdoví, jaké to tam je teď.
Mamka mně vykládala, jak se k nim na malou, v lesích na Vysočině zastrčenou vesničku, přivdala jedna z Kopanic. A jak byla jiná. A to Vysočina může být pro někoho taky drsným krajem.
Rozhodně knížka stojí za to a ten kraj, ve kterém se odhrává stojí za poznání.

Jsem zodpovedny, vysoce spolehlivy vedec se slabym sklonem k nevere. To jsem dopadla. :D Asponze se zdravym sebevedomim. Vic jsem nestihla, ale je to legrace. :D

O Salivarove jsem si vzdy myslela, ze pise lip nez jeji muz. Honzlovou jsem cetla, hned jak u nas vysla a potom opet asi pred peti lety. A jak to uz byva, nasla jsem tam veci, ktere mi poprve unikly, ale uz poprve mela na me ta knizka podobny ucinek jako Peroutkuv Oblak a valcik, ze vsech nejlip mi priblizila hruzu a zvracenost te doby.

Přidávám další tip. Owen Matthews: Stalinovy děti: tři generace lásky a války. Owen Matthews je napůl Rus a napůl Angličan, vyrůstal v Anglii, v knize popisuje osud své ruské matky a tety a anglického otce. Prokládá to i svými postřehy z 90. let, kdy působil v Moskvě jako redaktor. Nejvíce mě dostalo toto:

Moskva poloviny devadesátých let byla vulgární, úplatkářská, násilnická, ale taky manická, obscénní, nadměrně hlučná a posedlá mamonem. Především mi však skoro všechno připadalo zároveň k smíchu i k pláči. Jak si gangstříci z řad takzvaných nových Rusů nechávali na slunečních brýlích nálepky s nápisem "UV filtr", zvyk krást si navzájem naftové společnosti, způsob, jakým umisťovali pod auta TNT, a teatrální přestřelky na veřejných prostranstvích, to všechno působilo komicky. Jakmile totiž člověk dostatečně nasákl ruským cynismem, nacházel i v tragických situacích jakýsi černý humor. Vojáci bušili do raketových hlavic typu země-vzduch, aby ukořistili zlato z kontaktů, a sami se tak vyhazovali do povětří. Řidiči sanitek melouchařili v pracovní době jako taxikáři. Policisté sháněli kšefty prostitutkám a rozváželi je klientům ve služebních autech.

Vil, z těch knih, co čteš, bych měla regulérní depresi i bez této diagnózy.

Ivana napsal(a):

Vil, z těch knih, co čteš, bych měla regulérní depresi i bez této diagnózy.

Věřím, že na někoho působí hodně negativně. Na mě ale mají dobrý vliv, díky nim se dozvím spoustu nových informací, často si o tom období či problému zjišťuju více informací nad rámec knihy...
A pak taky mám zvláštní druh humoru. Třeba tomu odstavci, co jsem ze Stalinových dětí citovala, jsem se pak smála, vím, že je spíš k pláči, ale já si nemohla pomoct.

Včera jsem dočetla David Howarth: Každý umírá sám: mrazivým severem za svobodu. První dvě kapitoly mě nudily, pak se to ale rozjelo a přečetla jsem to jedním dechem. Je to skutečný příběh o Norovi Janu Baalsrudovi - http://en.wikipedia.org/wiki/Jan_Baalsrud (v AJ) Jan Baalsrud byl v norském odboji za 2. světové válk. Je to až neskutečné, co si ten člověk musel protrpět a že vůbec přežil. Příběh je i zfilmován: Ni liv (norsky) / Nine lives (AJ), rok: 1957.

Ivana napsal(a):

Vil, z těch knih, co čteš, bych měla regulérní depresi i bez této diagnózy.

Přesně tohle jsem měla také v úmyslu napsat.
Raději čtu optimistické knížky, knížky s dobrými konci.
Mám ráda Terryho Pratchetta a jeho Zeměplochu.
A Tolkiena.

Eva. napsal(a):

Přesně tohle jsem měla také v úmyslu napsat.
Raději čtu optimistické knížky, knížky s dobrými konci.
Mám ráda Terryho Pratchetta a jeho Zeměplochu.
A Tolkiena.

Já fantasy číst nemůžu, nejsem schopna vnímat děj, přijde mi to tak odtažité od reálného světa, když v těch knihách vystupují draci a různé příšery. V deváté třídě jsme měli jako povinnou četbu přečíst Hobita od Tolkiena, začátek mě celkem bavil, ale pak jsem měla problém to dočíst, vnímat děj, přišlo mi to tak cosi vzdáleného. To už raději bych sáhla po červené knihovně typu Danielle Steel, mimochodem jedna její kniha stojí za přečtení - Jeho světlo, to červená knihovna není, nýbrž skutečný příběh, je to o jejím psychicky nemocném synovi, který v 19 letech spáchal sebevraždu.

Včera jsem si vzpomněla na norského spisovatele Tarjei Vesaase. Někdy ve 14 letech jsem se náhodně dostala k jeho knize Ledový zámek, to je tak nádherný lyrický příběh, se špatným koncem, to raději předem upozorňuju ty, kteří netouží číst pesimistické knihy. Je to o přátelství dvou dívek, zvláštní kniha, ale pro mě nádherná. Věřím ale, že ne každému sedne, děje tam tolik zase není. Kniha je zfilmovaná - Is-slottet (1987), film jsem neviděla, jen ukázky na YouTube, údajně je tam minimum děje a dialogů.

Pokud máte rády horory v kombinaci s erotikou, doporučuji Markuse Heitze – http://www.databazeknih.cz/knihy/sanctum-383 . Právě jsem dočetla.

Vilemino, dorazily Stalinovy deti, vypadaji zajimave, ale jsou zatim v poradi. Momentalne ctu detektivku od Michaela Connellyho The Drop. Dal mi ji muz na cestu a docela me to chytlo.

Z 'valecnych' se mi libilo City of Thieves (Mesto zlodeju) od David Benioffa, je to takove veselo drsne dospivani v case blokady Petrohradu s trochu spatnym koncem.

elena007 napsal(a):

Vilemino, dorazily Stalinovy deti, vypadaji zajimave, ale jsou zatim v poradi. Momentalne ctu detektivku od Michaela Connellyho The Drop. Dal mi ji muz na cestu a docela me to chytlo.

Z 'valecnych' se mi libilo City of Thieves (Mesto zlodeju) od David Benioffa, je to takove veselo drsne dospivani v case blokady Petrohradu s trochu spatnym koncem.

Jé, to mám radost, že ses inspirovala. Děkuju za tip (Město zlodějů).

Dočetla jsem Honzlovou od Salivarové a musím teda říct, že to na mě působilo nesmírně depresivně. Ono se to jakoby na první pohled depresivně nejeví, ale jakmile nad tím člověk zapřemýšlí, je to velmi deprimující prostředí a doba. Jsem teď v divném rozpoložení, tak asi proto ty pocity.

Já čtu moc ráda, spíše oddychovou literaturu, mám ráda historické romány, klidně i červenou knihovnu, knihy podle skutečné události. Moje nej knížka v poslední době byla Hostitel od Stephenie Meyer, přestože je to žánrově scifi, které jinač vůbec nemusím, skoro nesnáším, tak tohle mě moc chytilo. Za mně úžasná knížka :supr:

A ještě jsem chtěla doporučit (nevím tedy jestli se to tu smí?) velké slevy knih na www.bux.cz - slevy až 98% (na těch stránkách jít do chlívečku Výprodej). Třeba to někdo rád využije.

Vilemína napsal(a):

Dočetla jsem Honzlovou od Salivarové a musím teda říct, že to na mě působilo nesmírně depresivně. Ono se to jakoby na první pohled depresivně nejeví, ale jakmile nad tím člověk zapřemýšlí, je to velmi deprimující prostředí a doba. Jsem teď v divném rozpoložení, tak asi proto ty pocity.

Četla jsem to asi před 20 lety a brečela u toho jak želva. V současnosti se už takovým knihám cíleně vyhýbám.

Kdo máte rádi detektivky, doporučuji švédskou spisovatelu Camillu Läckberg. Měla jsem štěstí, že jsem si v poslední době od ní půjčila tři knížky, Kameník, Elsyino tajemství a teď čtu Mořskou pannu. Je to moc příjemné a napínavé čtení.

Lennna tu zmínila historické romány, vzpomněla jsem si na jednu povedenou trilogii - Sigrid Undsetová: Kristina Vavřincová. Sigrid Undsetová byla norská spisovatelka, nositelka Nobelovy ceny za lit. A pak se mi moc líbil tento román: Kathleen Winsor: Věčná Ambra.

Doslova jsem zhltla knihu: Carolyn Jessop(ová): Mormonka: dramatický útěk ženy a jejich osmi dětí z fanatické sekty. Nutno poznamenat, že se jedná o jistou odnož mormonů provozující polygamii, více zde: http://en.wikipedia.org/wiki/Fundamenta … Day_Saints (v AJ).

Klíčovou osobou v příběhu je Warren Jeffs, Carolyn Jessop docílila společně s více lidmi toho, že ho nakonec odsoudili na doživotí (Jeffs byl neobyčejně krutý, bral si i 14leté dívenky za ženy, znásilňoval ženy, nedovoloval ve své komunitě téměř nic, rozděloval rodiny...). Zde se o tom můžete více dočíst: http://zpravy.idnes.cz/urady-odebraly-p … ranicni_ad nebo http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/a … iskutovane .

Kdo má rád postmodernu, určitě zhltne Atlas mraků od Davida Mitchella, nebo Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta od stejného autora. Pokud jste viděli Atlas jako film, zkuste knížku, ve filmu toho logicky spoustu zjednodušili, ale taky si dost zbytečně přidávali střílečky a něco i překroutili.
Obojí se čte samo.

Já jsem teď dočetla moc pěknou knížku Poutnice od německé spisovatelky Inny Lorentzové. Odehrává se to v době Karla IV. a jde o popis pouti do Compostely. Je to samozřejmě beletrie, takže to má i zajímavý příběh. Od stejné spisovatelky jsem četla i román Kočovná nevěstka, také historický, moc pěkně psaný, barvitý, odehrává se za husitských válek. Kdo má rád historické romány, doporučuju.

Vilemína napsal(a):

Lennna tu zmínila historické romány, vzpomněla jsem si na jednu povedenou trilogii - Sigrid Undsetová: Kristina Vavřincová. Sigrid Undsetová byla norská spisovatelka, nositelka Nobelovy ceny za lit. A pak se mi moc líbil tento román: Kathleen Winsor: Věčná Ambra.

Od ní jsem kdysi něco četla ,ale nevybavuju si to .
Ale mám ráda ty severský autory, knihy mají zvláštní atmosféru , třeba se mi líbí Knut Hamsun a jeho Hlad.

Taky se mi moc líbí francouzi - Saganová -Jeden úsměv , Paul Sartre Cesty k svobodě , nebo Raymon Radiguet román Ďábel v těle .......to jsou romány o skutečném životě , svižně a lehce napsaný ........miluju je a občas si dám repete........:D

Mně se tak v 18 moc líbila Věčná ambra a další knížky tohoto typu. Nedávno jsem se pokusila Věčnou ambru znovu číst a vůbec to nešlo. Prostě taková červená knihovna. Nic proti ní, někdy je prima k odpočinku.
Čtu Argo. O zajetí pracovníků americké ambasády v roce 1979 v Iránu. Film jsem zatím neviděla. Knížka moc dobrá.

Atlas Mraků se mi líbil, film mám připravený ale pořád se nemůžu odhodlat... určitě se na něj podívám až bude nálada.
Teď čtu ságu Prokletých od Sandemo, Margit - ovšem myslela jsem že to má 4 díly a pak jsem zjistila, že je k mání ještě spousta dalších dílů v Polštině (tam se to jmenuje sága o Ludziach Lodu - zatím jich mám 47) tak to čtu Polsky :o ale jde to dobře a rozumím. Po sedmé přečtené knize to teď prokládám knihou Andělin Popel (McCourt, Frank) následovat bude Andělina země.
Mám připravenou strašnou spoustu knížek, ale práce mě nějak zdržuje od čtení.

Komu se líbila Věčná Ambra, tak by se mohli od stejné spisovatelky líbit i Poutníci.


Hodně jsem teď četla kriminálky od Nesba, Indridassona. A knihy od Arto Paasilinna.

Mám za sebou úplně úžasnou, strhující a vyčerpávající knihu :D Jmenuje se Ostré předměty a je od Gillian Flynnové. Je to fakt síla, ale dopředu říkám, že je to taky hodně náročná knihy, a jen pro ty otrlejší. Ovšem když se obrníte, ten příběh stojí za to :) Fakt doporučuju :)

Morsie napsal(a):

Mám za sebou úplně úžasnou, strhující a vyčerpávající knihu :D Jmenuje se Ostré předměty a je od Gillian Flynnové. Je to fakt síla, ale dopředu říkám, že je to taky hodně náročná knihy, a jen pro ty otrlejší. Ovšem když se obrníte, ten příběh stojí za to :) Fakt doporučuju :)

Díky za tip. Teď jsem dočetla další „Severskou detektivku“, a hledám další kvalitní knihu.

Jinak pokud jste si oblíbily kousky od Neoluxor, nabízí právě slevy – http://zdarma.setrimespolecne.cz/10-sle … oursquare/

Další z "depresivních" knih, které mě zaujaly - Anonyma: Žena v Berlíně: deníkové zápisky z období od 20. dubna do 22. června 1945. Myslím, že název a podnázev mluví za vše.

Dočetla jsem nádherný příběh. Jedná se o dokumentární román - Annejet van der Zijl: Sonny boy. Příběh z meziválečného období a 2. světové války v Nizozemsku, láska zcela rozdílných lidí - ona: Nizozemka (Henrika "Říká" van der Lansová), o 17 let starší, katolička, v době seznámení byla vdaná a měla čtyři děti; on černoch ze Surinamu (bývalá nizozemská kolonie) (Waldemar Nods), spolu mají syna Waldemara (Waldyho). Ukrývají u sebe doma Židy, jsou prozrazeni, deportováni do koncentračních táborů a krátce před koncem války umírají.

Začátek knihy mě moc nenadchnul, je to útlejší kniha, není psána příliš poeticky, autorka píše dost popisně, ALE závěrečný doslov mě utvrdil, že stálo za to si tuto knihu přečíst. Jedná se o skutečný příběh, autorka zrekonstruovala příběh, čerpala z archivů (vydala se i do Surinamu a absolvovala plavbu přes Atlantik ze Surinamu do Nizozemska, stejně jako Waldemar v r. 1929), důležitým pramenem byly i výpovědi Ričiných a Waldemarových příbuzných. Více takových příběhů!

Román o Vincentu van Goghovi - Irving Stone: Žízeň po životě. Čtivý 500 stránkový román, který popisuje nesnadný život Vincenta van Gogha, okolí ho považovalo za neschopného blázna, tehdejší společnost se dívala na jeho obrazy skrz prsty, jediný, kdo ho podporoval, byl jeho bratr Theo. Vincent van Gogh, to není jen obraz Slunečnice, byl to velmi plodný malíř, měl období, kdy namaloval i dva obrazy za den! V románu je líčena i Paříž konce 19. stol., Vincent poznal impresionistické a postimpresionistické malíře. Jak možná víte, Vincent si uříznul ucho, proč si ho uříznul, to vše se dočtete v tomto románu. I to, že se nakonec spáchal sebevraždu.

Tady se můžete blíže seznámit s obrazy V. van Gogha: http://www.vggallery.com/

Vilemína napsal(a):

Román o Vincentu van Goghovi - Irving Stone: Žízeň po životě. Čtivý 500 stránkový román, který popisuje nesnadný život Vincenta van Gogha, okolí ho považovalo za neschopného blázna, tehdejší společnost se dívala na jeho obrazy skrz prsty, jediný, kdo ho podporoval, byl jeho bratr Theo. Vincent van Gogh, to není jen obraz Slunečnice, byl to velmi plodný malíř, měl období, kdy namaloval i dva obrazy za den! V románu je líčena i Paříž konce 19. stol., Vincent poznal impresionistické a postimpresionistické malíře. Jak možná víte, Vincent si uříznul ucho, proč si ho uříznul, to vše se dočtete v tomto románu. I to, že se nakonec spáchal sebevraždu.

Tady se můžete blíže seznámit s obrazy V. van Gogha: http://www.vggallery.com/

Tak já si myslím, že nějaké obrazy prodával díky Theovi . To je úžasná kniha, když jsem jí kdysi četla, chtěla jsem se taky stát malířkou a skutečně jsem vystudovala Hollarku.........tím ovšem moje kariéra malířky skončila , na rozdíl od Vincenta..........  :lol:
Vincent byl bohužel nebo možná bohudík pro společnost, schizofrenik.
Myslím, že jsem jeho originál viděla v Praze ve Veletržním paláci.

Vilemína napsal(a):

Román o Vincentu van Goghovi - Irving Stone: Žízeň po životě. Čtivý 500 stránkový román, který popisuje nesnadný život Vincenta van Gogha, okolí ho považovalo za neschopného blázna, tehdejší společnost se dívala na jeho obrazy skrz prsty, jediný, kdo ho podporoval, byl jeho bratr Theo. Vincent van Gogh, to není jen obraz Slunečnice, byl to velmi plodný malíř, měl období, kdy namaloval i dva obrazy za den! V románu je líčena i Paříž konce 19. stol., Vincent poznal impresionistické a postimpresionistické malíře. Jak možná víte, Vincent si uříznul ucho, proč si ho uříznul, to vše se dočtete v tomto románu. I to, že se nakonec spáchal sebevraždu.

Tady se můžete blíže seznámit s obrazy V. van Gogha: http://www.vggallery.com/

Četla jsem to v mládí. Dokonce to snad někde doma i mám. Moc to na mě tehdy zapůsobilo.

algebrana napsal(a):

Tak já si myslím, že nějaké obrazy prodával díky Theovi . To je úžasná kniha, když jsem jí kdysi četla, chtěla jsem se taky stát malířkou a skutečně jsem vystudovala Hollarku.........tím ovšem moje kariéra malířky skončila , na rozdíl od Vincenta..........  :lol:
Vincent byl bohužel nebo možná bohudík pro společnost, schizofrenik.
Myslím, že jsem jeho originál viděla v Praze ve Veletržním paláci.

Theo prodal pouze jeden Vincentův obraz jakési ženské. Snažil se co mohl, aby prodal více, ale nikdo tehdy neměl o Vincentovy obrazy zájem. Tehdejší umělečtí kritici se jeho obrazům a obrazům impresionistických a postimpresionistických malířů vysmívala. Theo nemohl prodat více jak ten jeden obraz, prodal ho těsně před V. sebevraždou, po V. smrti žil Theo jen půl roku, poté zemřel, nemohl se smířit, že již nežije jeho nejmilovanější sourozenec - Vincent. Theo měl jediného syna - pojmenoval po svém bratrovi Vincent.

Vilemína napsal(a):

algebrana napsal(a):

Tak já si myslím, že nějaké obrazy prodával díky Theovi . To je úžasná kniha, když jsem jí kdysi četla, chtěla jsem se taky stát malířkou a skutečně jsem vystudovala Hollarku.........tím ovšem moje kariéra malířky skončila , na rozdíl od Vincenta..........  :lol:
Vincent byl bohužel nebo možná bohudík pro společnost, schizofrenik.
Myslím, že jsem jeho originál viděla v Praze ve Veletržním paláci.

Theo prodal pouze jeden Vincentův obraz jakési ženské. Snažil se co mohl, aby prodal více, ale nikdo tehdy neměl o Vincentovy obrazy zájem. Tehdejší umělečtí kritici se jeho obrazům a obrazům impresionistických a postimpresionistických malířů vysmívala. Theo nemohl prodat více jak ten jeden obraz, prodal ho těsně před V. sebevraždou, po V. smrti žil Theo jen půl roku, poté zemřel, nemohl se smířit, že již nežije jeho nejmilovanější sourozenec - Vincent. Theo měl jediného syna - pojmenoval po svém bratrovi Vincent.

Je to možný, já to četla naposledy v pubertě , proto si detaily nepamatuju , budu na to muset juknout , mám  ji doma.

Včera jsem ve vlaku na trase Brno - Olomouc a Olomouc - Brno přečetla: Viktor E. Frankl: A přesto říci životu ano: psycholog prožívá koncentrační tábor. Není to beletrie, jedná se spíše o odbornou knihu, kterou si ale může bez problému přečíst laická veřejnost. Viktor E. Frankl byl rakouský lékař a psycholog židovského původu. V knize jsem se nedozvěděla nic moc nového, asi proto, že jsem přečetla velmi mnoho knih s tematikou holocaust. Uvedu citaci, se kterou se ztotožňuju:

Nacionální socialismus zplodil rasové šílenství. Ve skutečnosti však existují jen dvě rasy: "rasa" slušných lidí a "rasa" neslušných lidí. A toto rasové dělení probíhá napříč všemi národy a uvnitř každého jednotlivého národa napříč všemi stranami. To, že slušní lidé jsou v menšině, a že v menšině vždy byli a pravděpodobně i budou, s tím se musíme vyrovnat. Nebezpečí hrozí teprve tehdy, jestliže politický systém vyplaví na povrch ty neslušné - když dojde k negativnímu výběru. Proti tomu však není žádný národ imunní. A v tomto smyslu je holokaustu schopen v zásadě každý národ.

Vilemína napsal(a):

Včera jsem ve vlaku na trase Brno - Olomouc a Olomouc - Brno přečetla: Viktor E. Frankl: A přesto říci životu ano: psycholog prožívá koncentrační tábor. Není to beletrie, jedná se spíše o odbornou knihu, kterou si ale může bez problému přečíst laická veřejnost. Viktor E. Frankl byl rakouský lékař a psycholog židovského původu. V knize jsem se nedozvěděla nic moc nového, asi proto, že jsem přečetla velmi mnoho knih s tematikou holocaust. Uvedu citaci, se kterou se ztotožňuju:

Nacionální socialismus zplodil rasové šílenství. Ve skutečnosti však existují jen dvě rasy: "rasa" slušných lidí a "rasa" neslušných lidí. A toto rasové dělení probíhá napříč všemi národy a uvnitř každého jednotlivého národa napříč všemi stranami. To, že slušní lidé jsou v menšině, a že v menšině vždy byli a pravděpodobně i budou, s tím se musíme vyrovnat. Nebezpečí hrozí teprve tehdy, jestliže politický systém vyplaví na povrch ty neslušné - když dojde k negativnímu výběru. Proti tomu však není žádný národ imunní. A v tomto smyslu je holokaustu schopen v zásadě každý národ.

Frankla mam moc rada. Velmi ho obdivuji.

Citat je mrazivy a ma pravdu.

Vilemína napsal(a):

Včera jsem ve vlaku na trase Brno - Olomouc a Olomouc - Brno přečetla: Viktor E. Frankl: A přesto říci životu ano: psycholog prožívá koncentrační tábor. Není to beletrie, jedná se spíše o odbornou knihu, kterou si ale může bez problému přečíst laická veřejnost. Viktor E. Frankl byl rakouský lékař a psycholog židovského původu. V knize jsem se nedozvěděla nic moc nového, asi proto, že jsem přečetla velmi mnoho knih s tematikou holocaust. Uvedu citaci, se kterou se ztotožňuju:

Nacionální socialismus zplodil rasové šílenství. Ve skutečnosti však existují jen dvě rasy: "rasa" slušných lidí a "rasa" neslušných lidí. A toto rasové dělení probíhá napříč všemi národy a uvnitř každého jednotlivého národa napříč všemi stranami. To, že slušní lidé jsou v menšině, a že v menšině vždy byli a pravděpodobně i budou, s tím se musíme vyrovnat. Nebezpečí hrozí teprve tehdy, jestliže politický systém vyplaví na povrch ty neslušné - když dojde k negativnímu výběru. Proti tomu však není žádný národ imunní. A v tomto smyslu je holokaustu schopen v zásadě každý národ.

Frankla mam moc rada. Velmi ho obdivuji.

Citat je mrazivy a ma pravdu.

Další kniha s tématem holocaustu. Hannelore Brenner-Wonschick(ová): Děvčata z pokoje 28: přátelství, naděje a přežití v Terezíně. Dočtete se tu, jak bohatý kulturní život byl v Terezíně, o dětské opeře Brundibár a celkově o životě v ghettu Terezín.

Koho toto téma zajímá, doporučuju si přečíst i knihu - Carlo Ross: Terezín, tři roky v předpeklí. Je to částečně autobiografická kniha.

Margarete Buber-Neumann: Zajatkyní Stalina a Hitlera: svět v temnotě. Skutečný příběh Němky, která byla vězněna na konci 30. let v SSSR a poté v nacistickém koncentračním táboře Ravensbrück. Dohromady byla vězněna 7 let. Po válce žila v západním Německu a upozorňovala, že komunismus je stejné zlo jako nacismus:

"Mezi Hitlerovskými zločiny a zločiny Stalinovými je podle mého názoru jen nepatrný rozdíl. Ovšem komunismus byl jako idea původně něčím pozitivním, tím národní socialismus nikdy nebyl, ten byl zločinný od prvopočátku, už ve svém zárodku, ve svých úmyslech a ve svém programu. Nevím, jestli komunistická myšlenka, samotná její teorie, obsahuje nějaký zásadní nedostatek, nebo zda teprve sovětská praxe uskutečňovaná Stalinem původní pozitivní ideu zradila a v Sovětském svazu zřídila svého druhu fašismus."

M. Buber-Neumann byla na konci 20.et a v 30. letech komunistka, krátce po nástupu Hitlera k moci emigrovala se svým snoubencem Heinzem Neumannem (ten byl významný německý komunista) do SSSR, záhy poznala, že komunismus v podání Stalina (a nejen v jeho podání) je jedna velká lež. Jako spoustu jiných je NKVD zatkla, Heinze Neumanna zastřelila, Margaretu poslala do koncentračního tábora, po dvou letech od zatčení ji SSSR vydala do Německa (zřejmě výměnný obchod), nacisté ji také věznili.
O M. Buber-Neumann se můžete dočíst více zde: http://en.wikipedia.org/wiki/Margarete_Buber-Neumann

Biografický román o mexické malířce Fridě Kahlo - Bárbara Mujica: Frida: strhující drama slavné mexické malířky. Čtivá kniha, zajímavý příběh. Frida Kahlo byla extravagantní, sebestředná, na tehdejší dobu žila nekonvenčně. Stýkala se s hlavními představiteli tehdejšího Mexika a nejen s nimi, znala také hollywoodské hvězdy. Její manžel Diego Rivera byl tlustý nepěkný chlap, ale zřejmě měl velké charisma, měl několik milenek, byl posedlý sexem, i Frida měla několik milenců, skutečně milovala pouze jednoho muže - Diega Riveru. Frida byla také milenkou Lva Trockého, seznámil ji s ní Diego Rivera. Na Youtube jsem našla krátké video, kde je Frida, Diego a Lev Trockij - http://www.youtube.com/watch?v=45Z0keLaGhQ .

Existuje i film Frida se Salmou Hayek. Salma Hayek je dle mého názoru pěkná žena, ale není to Frida. Frida v sobě měla zvláštní kouzlo, pro mě je tak zvláštně krásná, netypická.

já se divím vil, že tohle čteš. mně by to táhlo dolů a to nemám extra sklony k depresím, jako máš ty.

Vilemína napsal(a):

Existuje i film Frida se Salmou Hayek. Salma Hayek je dle mého názoru pěkná žena, ale není to Frida. Frida v sobě měla zvláštní kouzlo, pro mě je tak zvláštně krásná, netypická.

mně se salma nelíbí. přijde mi na ženskou taková chlapská, prostě babochlap.

Ani mně e Salma nelíbí - ze stejného důvodu jao pavle. Takhle si představuju mužatku.
Film jsem viděla, byl pěkný, ale na mě toto není. Knížku bych si nikdy nepřečetla.

PPavlaa napsal(a):

já se divím vil, že tohle čteš. mně by to táhlo dolů a to nemám extra sklony k depresím, jako máš ty.

Mě knihy typu Zajatkyní Stalina a Hitlera dolů netáhnou. Právě naopak mě tyto knihy obohacují - vždy se dozvím něco nového - např. v knize Zajatkyní Stalina a Hitlera jsem se dozvěděla více o koncentračním táboře Ravensbrück, a pak když čtu tyto silné příběhy, vždycky si říkám, že když oni překonali překážky osudy, tak já musím taky. Zvláštním způsobem mě nabíjí.

Judyna napsal(a):

Ani mně e Salma nelíbí - ze stejného důvodu jao pavle. Takhle si představuju mužatku.
Film jsem viděla, byl pěkný, ale na mě toto není. Knížku bych si nikdy nepřečetla.

Určitě jsou hezčí ženy než Salma Hayek. Mně se Salma líbí více než např. Angelina Jolie.

Já mám ráda zajímavě zpracované biografické romány a filmy. Např. se mi moc líbil film Coco Chanel.

Vilemína napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

já se divím vil, že tohle čteš. mně by to táhlo dolů a to nemám extra sklony k depresím, jako máš ty.

Mě knihy typu Zajatkyní Stalina a Hitlera dolů netáhnou. Právě naopak mě tyto knihy obohacují - vždy se dozvím něco nového - např. v knize Zajatkyní Stalina a Hitlera jsem se dozvěděla více o koncentračním táboře Ravensbrück, a pak když čtu tyto silné příběhy, vždycky si říkám, že když oni překonali překážky osudy, tak já musím taky. Zvláštním způsobem mě nabíjí.

Ja tohle ctu taky, netahkne me to dolu, ale naopal pomuze mi to. Rikam  si vzdy, jak jsou moje starosti malicherne. A co bych delala v te situaci ja....

sahleb napsal(a):

Ja tohle ctu taky, netahkne me to dolu, ale naopal pomuze mi to. Rikam  si vzdy, jak jsou moje starosti malicherne. A co bych delala v te situaci ja....

To samé si říkám i já.

A líbí se mi na knihách jako je Zajatkyní Stalina i Hitlera, že se dozvím něco nového. Díky těmto knihám vím, že existovalo NKVD, vím, že zatýkali ženy na ulici a posílali je do gulagů, to jen proto, že potřebovali mít splněný určitý počet zatknutých, bylo tedy jedno, koho zatknou (mimo lidi, kteří by mohli ohrožovat Stalina), hlavní byly kusy, počet.

Frida mě zase podnítila se zajímat více o dějiny Mexika, o geografii Mexika, o španělštinu (kdysi jsem se šp. trochu učila), kterou si chci zopakovat a prohloubit její znalosti, o Lva Trockého a trockismus, o Pabla Picassa (Diego Rivero se setkal i s Picassem), s tím souvisí i směry jako je dadaismus, surrealismus...
Fascinuje mě i vztah Fridy a Diega, ona působí tak křehce (v dětství prodělala obrnu, v 18 letech jela v autobuse, řidič tohoto autobusu se srazil s tramvají, Frida měla zlomenou kostrč, páteř..., celý život měla bolesti), on vypadá jako ropucha, celé manželství se podváděli navzájem, přesto bez sebe nemohli být. Jsem přesvědčena, že oba měli poruchu osobnosti.
Pozoruhodné mi přijde taky to, že Frida byla velmi vlastenecká, ale "čistá" Mexičanka to nebyla. Její matka byla Mexičanka, otec byl Němec s maďarsko-židovskými kořeny, jako dítě tím trpěla, děti se smály přízvuku jejího otce a nazývali ji a její sestru Cristinu Židovkami.

Vilemína napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

já se divím vil, že tohle čteš. mně by to táhlo dolů a to nemám extra sklony k depresím, jako máš ty.

Mě knihy typu Zajatkyní Stalina a Hitlera dolů netáhnou. Právě naopak mě tyto knihy obohacují - vždy se dozvím něco nového - např. v knize Zajatkyní Stalina a Hitlera jsem se dozvěděla více o koncentračním táboře Ravensbrück, a pak když čtu tyto silné příběhy, vždycky si říkám, že když oni překonali překážky osudy, tak já musím taky. Zvláštním způsobem mě nabíjí.

já tyhle věci nečtu ráda. hází mě to do depky, pak na to pořád myslím a cítím se mizerně.

sahleb napsal(a):

Vilemína napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

já se divím vil, že tohle čteš. mně by to táhlo dolů a to nemám extra sklony k depresím, jako máš ty.

Mě knihy typu Zajatkyní Stalina a Hitlera dolů netáhnou. Právě naopak mě tyto knihy obohacují - vždy se dozvím něco nového - např. v knize Zajatkyní Stalina a Hitlera jsem se dozvěděla více o koncentračním táboře Ravensbrück, a pak když čtu tyto silné příběhy, vždycky si říkám, že když oni překonali překážky osudy, tak já musím taky. Zvláštním způsobem mě nabíjí.

Ja tohle ctu taky, netahkne me to dolu, ale naopal pomuze mi to. Rikam  si vzdy, jak jsou moje starosti malicherne. A co bych delala v te situaci ja....

to vím i bez toho, abych si tohle musela číst.
prostě ne-e, nedělá mi to dobře.

Velmi se mi libila kniha o francouzskem malire Henri de Tolouse Lautrec ,myslim ,ze ji napsal Peruchot ,cetly jste ji nekdo ? Cetla jsem ji pred 15 lety a dodnes ji mam v pameti .

mikuelini napsal(a):

Velmi se mi libila kniha o francouzskem malire Henri de Tolouse Lautrec ,myslim ,ze ji napsal Peruchot ,cetly jste ji nekdo ? Cetla jsem ji pred 15 lety a dodnes ji mam v pameti .

Díky za tip. Autor té knihy je: Henri Perruchot a název: Život Toulouse-Lautreca .

Vilemína napsal(a):

mikuelini napsal(a):

Velmi se mi libila kniha o francouzskem malire Henri de Tolouse Lautrec ,myslim ,ze ji napsal Peruchot ,cetly jste ji nekdo ? Cetla jsem ji pred 15 lety a dodnes ji mam v pameti .

Díky za tip. Autor té knihy je: Henri Perruchot a název: Život Toulouse-Lautreca .

Presne jsi to napsala ,je to dlouha doba ,co jsem to cetla ,tak jsem presne ani nevedela jak se ten autor jmenuje.Dik

mikuelini napsal(a):

Vilemína napsal(a):

mikuelini napsal(a):

Velmi se mi libila kniha o francouzskem malire Henri de Tolouse Lautrec ,myslim ,ze ji napsal Peruchot ,cetly jste ji nekdo ? Cetla jsem ji pred 15 lety a dodnes ji mam v pameti .

Díky za tip. Autor té knihy je: Henri Perruchot a název: Život Toulouse-Lautreca .

Presne jsi to napsala ,je to dlouha doba ,co jsem to cetla ,tak jsem presne ani nevedela jak se ten autor jmenuje.Dik

Knihu jsem nečetla, ale chystám se po ní povídat. Název a autora mi našel google, jen stačilo zadat ta správná klíčová slova.

Chris Greenhalgh: Coco a Igor: román o ikoně módního světa a slavném skladateli. Čtivá kniha o krátkém milostném románu Coco Chanel a Igoru Stravinském. Doporučuju.

A když už jsme u Coco Chanel, tak doporučuju film Coco Chanel z r. 2009.

Vilemína napsal(a):

Chris Greenhalgh: Coco a Igor: román o ikoně módního světa a slavném skladateli. Čtivá kniha o krátkém milostném románu Coco Chanel a Igoru Stravinském. Doporučuju.

A když už jsme u Coco Chanel, tak doporučuju film Coco Chanel z r. 2009.

Film Coco Chanel jsem videla ,bohuzel  ne cely . Vim ,ale ,ze se na to dobre divalo , libil se mi .
Ctete nekdo knihy od Evy Talpove? Ja znam od ni jen Po velmi tenke care a je to docela fajn

Jo a konečně jsem si přečetla Žítkovské bohyně od Kateřiny Tučkové. Byla jsem mile překvapena, oceňuju její obrovskou píli, román je propracovaný, líbí se mi, že se inspirovala skutečnými událostmi, hledala v archívech... Otevřela zajímavé téma, které je mi dost vzdálené (k Bílým Karpatům osobně nemám žádný vztah a alternativní medicína je mi taky hodně vzdálená), ale díky jejímu poutavému psaní jsem se dozvěděla něco nového. Moc se těším, až si přečtu Vyhnání Gerty Schnirch, odsud sudetských Němců mě hodně zajímá.

kniha NIKDY JSEM NECHTELA ZABIJET -Senait G. Mehari , ctiva kniha o divce ,ktera bojovala ve valce mezi Etiopii a Eritreou ,autobiografie

Véronique Duborgel: Útěk z pekla Opus dei: skutečný příběh ženy, která našla sílu zlomit své okovy. Zajímavé téma, bohužel nebyl využit potenciál, který toto téma skýtá. Ale zase jsem se dozvěděla něco málo o Opus dei.

Hannah Shah: Imámova dcera: pravdivý příběh dívky, která unikla hrůzám minulosti. Kniha o Angličance pákistánského původu, o islámském fanatismu (autorka zdůrazňuje, že ne všichni muslimové jsou fanatici a teroristi!), o psychickém týrání a sexuálním zneužívání. Kniha je čtivě napsaná. Doporučuju.

Neil White: Žil jsem mezi malomocnými: strhující svědectví o komunitě vyděděnců. Neil White strávil kvůli šekovým podvodům rok ve vězení s mírnou ostrahou. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby věznice nebyla spojena s leprosáriem. Neil White tam byla vězněn v r. 1994. Jedná se o leprosárium Carville v Louisianě. Neil White vlastnil časopisecké vydavatelství, toužil po luxusu, byl přesvědčen, že jachty, nejdražší auta, luxusní bydlení = štěstí. Za každou cenu chtěl být bohatý, riskoval, podváděl. Až teprve ve vězení přehodnotil žebříček svých hodnot. Ta změna, která se u něj udála za rok, je neskutečná. Důležitou roli v jeho proměně sehráli pacienti s leprou, se kterými se skamarádil.

Precetla jsem krasne knizecky od Hany Belohradske, Bez krasy bez limce  a jeste Vitr se toci k jihovychodu.

A to vyslo uz v letech sedesatych....

Předminulý týden jsem malovali a při té příležitosti jsme museli vyklidit nástavce na skříních, které jsou plné knih, aby se dalo se skříněmi pohnout. Při vyklízení knih jsem narazila na knihu od Norberta Frýda - dva díly románové kroniky: Vzorek bez ceny a pan biskup, Hedvábné starosti. Ještě existuje třetí díl - Lahvová pošta, ten jsem ovšem nečetla. Jedná se o kroniku N. Frýda - děj začíná narozením jednoho jeho pradědečka v r. 1850 a končí těsně před perzekucí Židů v Československu (polovina 30. let). N. Frýd pocházel z židovské rodiny, takže se kniha zabývá i proměnou Židů v českých zemích (postupná asimilace na konci 19. stol. a začátku 20. stol.). Fascinuje mě Frýdův styl, jakým píše. Píše tak lehce, nepateticky, kniha se čte "sama". Doporučuju.

Inna Šichejevová-Gajstěrová: Děti nepřátel lidu: šokující příběhy těch, kteří prošli stalinským peklem. Hodně mi to připomnělo Stalinovy děti (Owen Matthews), Stalinovy děti mi přišly čtivější, což ale neznamená, že Děti nepřátel lidu nedoporučuju. Kdo se zajímá trochu o krutovládu Stalina, myslím, že nebude zklamán.

MEZI DVEMA NADECHY - Herbjorg Wassmo ,  ctiva kniha od norske spisovatelky  ,pojednava o divce z Litvy , ktera se vyda za praci do Svedska a stane se obeti obchodu s bilym masem .

Vilemína napsal(a):

Inna Šichejevová-Gajstěrová: Děti nepřátel lidu: šokující příběhy těch, kteří prošli stalinským peklem. Hodně mi to připomnělo Stalinovy děti (Owen Matthews), Stalinovy děti mi přišly čtivější, což ale neznamená, že Děti nepřátel lidu nedoporučuju. Kdo se zajímá trochu o krutovládu Stalina, myslím, že nebude zklamán.

Mozna by te zajimalo, pokud jsi uz necetla, STALIN - Dvur (nebo Na dvore) rudeho cara (Stalin - The Court of the Red Tsar) napsal Simon Sebac Montefiore nebo Besove ruske revoluce od Vladislava Moulise. Je to non-fiction, ale ctiva.

elena007 napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Inna Šichejevová-Gajstěrová: Děti nepřátel lidu: šokující příběhy těch, kteří prošli stalinským peklem. Hodně mi to připomnělo Stalinovy děti (Owen Matthews), Stalinovy děti mi přišly čtivější, což ale neznamená, že Děti nepřátel lidu nedoporučuju. Kdo se zajímá trochu o krutovládu Stalina, myslím, že nebude zklamán.

Mozna by te zajimalo, pokud jsi uz necetla, STALIN - Dvur (nebo Na dvore) rudeho cara (Stalin - The Court of the Red Tsar) napsal Simon Sebac Montefiore nebo Besove ruske revoluce od Vladislava Moulise. Je to non-fiction, ale ctiva.

Moc děkuju za tip, Eleno. Po knize se určitě podívám

Nic? Nikdo z vás nepřečetl nic zajímavého, čím by se mohl pochlubit?

Na kamarádčino doporučení jsem si přečetla dvě knihy od amerického autora Wallyho Lamba. Jedná se o knihy: Zpěv velryb a Bludné kruhy. Kdo má rád psychologické romány, vřele doporučuju! Moc se mi líbí Lambův styl psaní, romány jsou tlusté, není to veselé čtení, naopak na mě působily hodně depresivně, přes to všechno na mě velice zapůsobily v pozitivním slova smyslu, zejména Bludné kruhy. Román Bludné kruhy řadím mezi své nejoblíbenější knihy. Škoda, že není více jeho děl přeloženo do češtiny, vím, že je ještě jeden román ve slovenštině a pak asi dva nebo tři v němčině (v AJ jsem to nehledala, nepřečetla bych to).

Die Verlorenen od Daniel Mendelsohn ,je to o  hledani clenu z jedne zidovske rodiny ,ktera zahynula v holocaustu .Podle pravdy .Dobre napsane do detailu ,jeste to nemam doctene ,tak jdu na to .Nevim jestli je to u nas v cestine. Ja to ctu v NJ

mikuelini napsal(a):

Die Verlorenen od Daniel Mendelsohn ,je to o  hledani clenu z jedne zidovske rodiny ,ktera zahynula v holocaustu .Podle pravdy .Dobre napsane do detailu ,jeste to nemam doctene ,tak jdu na to .Nevim jestli je to u nas v cestine. Ja to ctu v NJ

Děkuji za tip. Kniha bude jistě zajímavá (soudím dle recenzí), bohužel ani v MZK ani Mahence ji, hajdaláci, nemají. Zjistila jsem, že do ČJ tato kniha není přeložena, D. Mendelsohn je Američan, originál je tedy v AJ: The Lost: A Search for Six of Six Million.

Pokud máš další tipy na zajímavé knihy v NJ, sem s tím. Zajímá mě především období 20. století (děj knih) a pak mám chuť si přečíst psychologický román, něco ve stylu Bludné kruhy od Lamba. Lamb mimochodem napsal The Hour I First Believed, v NJ pod názvem Die Stunde, in der ich zu glauben begann, český překlad neexistuje.

Ted doporucim film ,nevim jestli je i knizni vydani DAS LEBEN IST SCHÖN od Roberto Begnini . Reziser byl castecne inspirovan svym vlastm detstvim .Film se sklada ze dvou casti.Ve druhe casto je hlavni hrdina se  svym synem v koncentracnim tabore ,synovi se to snazi zprijemnit tim ,ze mu dava ruzne ukoly a realita je pojmuta jako hra pro syna. Pro mne velmi krasny film ,na konci jsem brecela ,coz se mi normalne nestava...

Nedavno jsem videla jeden z velmi zajimavych filmu ,ktery pojednava o zidovskem  doktorovi ,ktery vede v Izraeli Psychiatrickou kliniku a sam , ma co delat se svymi nezpracovanymi zazitky z koncentracniho taboru.Musel delat psa pro jednoho nacistickeho dustojnika .Velmi zvlastni film ,bohuzel nevim jak se jmenoval. Ale neco takoveho jsem jeste nevidela .Prochazela mnou hruza .

Vilemína napsal(a):

mikuelini napsal(a):

Die Verlorenen od Daniel Mendelsohn ,je to o  hledani clenu z jedne zidovske rodiny ,ktera zahynula v holocaustu .Podle pravdy .Dobre napsane do detailu ,jeste to nemam doctene ,tak jdu na to .Nevim jestli je to u nas v cestine. Ja to ctu v NJ

Děkuji za tip. Kniha bude jistě zajímavá (soudím dle recenzí), bohužel ani v MZK ani Mahence ji, hajdaláci, nemají. Zjistila jsem, že do ČJ tato kniha není přeložena, D. Mendelsohn je Američan, originál je tedy v AJ: The Lost: A Search for Six of Six Million.

Pokud máš další tipy na zajímavé knihy v NJ, sem s tím. Zajímá mě především období 20. století (děj knih) a pak mám chuť si přečíst psychologický román, něco ve stylu Bludné kruhy od Lamba. Lamb mimochodem napsal The Hour I First Believed, v NJ pod názvem Die Stunde, in der ich zu glauben begann, český překlad neexistuje.

Podivam se v knihovne na ty knihy od Lamba ,vypadaji zajimave .

Krásný den Vám všem. Chtěla bych Vám doporučit jednu knihu, je to vlastně moje autobiografie, která vyšla 20.12.2013 , jmenuje se ..a život jde dál.. a pojednává o dvouletém velmi těžkém boji s rakovinou prsu. Nikdy jsme to s manželem nevzdali, ačkoliv jsme si mnohokrát sáhli na samotné dno. Bojovala jsem jako lvice a svůj boj jsem vyhrála. Pokud byste měli jakékoliv dotazy, kde knihu koupit a nebo bližší recenzi knihy, ráda Vám vše povím. Přeji krásný den :)

Já bych si hrozně ráda koupila tu knížku, co napsala Blossom - o cestování po Česku.
Ale bohužel nevím, jak se jmenuje Blossom ani jak se jmenuje knížka.
Blossom dovedla psát tak poutavě o cyklovýletech s přítelem. Určitě i knížka bude moc zajímavá.
Blossom, i když sem už dlouho nepíšeš, nebo někdo, kdo ví, jak se ta knížka jmenuje, prosím, můžete mi to napsat do soukromé zprávy? Na netu se mi to nijakovsky nedaří najít.
Moc děkuji.

V poslední době jsem četla stále dokola Zelanda, ale občas jsem sáhla i po beletrii - Hall - Studna osamění, Vykoupení- od Stacey Lennertové a K. Kempové.  S. zabila otce, který ji a sestru znásilňoval a šla do vězení.
Nežádoucí - od Barnarda -lékař kardiolog, transplantace srdce, v romanu .propletenec vztahů, rasismus. Velmi dobré. Prvně jsem to četla asi v 18ti a je zajímavé jak se názory mění věkem a co je podstatné pro 18let a co pro přes 4Oku.

Přesunula jsem toto staré vlákno, které koukám zase obživlo :godlike: z Pavlače do našeho nově založeného čtenářského klubu, protože tipů na dobré knihy není nikdy dost.

Eva. napsal(a):

Já bych si hrozně ráda koupila tu knížku, co napsala Blossom - o cestování po Česku.
Ale bohužel nevím, jak se jmenuje Blossom ani jak se jmenuje knížka.
Blossom dovedla psát tak poutavě o cyklovýletech s přítelem. Určitě i knížka bude moc zajímavá.
Blossom, i když sem už dlouho nepíšeš, nebo někdo, kdo ví, jak se ta knížka jmenuje, prosím, můžete mi to napsat do soukromé zprávy? Na netu se mi to nijakovsky nedaří najít.
Moc děkuji.

Já bych možná zjistila mail Bloss. Posílala mi nějaké fotky, ale je to už pár let. A nevím kam mi ten mail přišel...a jestli je vůbec funkční

Wikina napsal(a):

Já bych možná zjistila mail Bloss. Posílala mi nějaké fotky, ale je to už pár let. A nevím kam mi ten mail přišel...a jestli je vůbec funkční

Kdybys byla tak laskavá a napsala jí, jestli bys ten mail našla. Moc ráda bych si tu knížku aspoň přečetla. Moc děkuji.

Eva. napsal(a):

Wikina napsal(a):

Já bych možná zjistila mail Bloss. Posílala mi nějaké fotky, ale je to už pár let. A nevím kam mi ten mail přišel...a jestli je vůbec funkční

Kdybys byla tak laskavá a napsala jí, jestli bys ten mail našla. Moc ráda bych si tu knížku aspoň přečetla. Moc děkuji.

Přidávám se, taky bych si tu knížku ráda koupila a přečetla.

Jo, Majko, tys, myslím, četla Inferno. Jakej je tvůj názor?
Četla jsem recenze a nic moc.

Modroočko, chybí mi přečíst tak ještě 1/4 do konce, tak zatím ještě nechci příliš hodnotit.
Zatím ale o dost slabší, než Ztracený symbol. Ale zase hezká procházka s Langdonem po Florencii a trošku po Benátkách. A teď jedeme do Istanbulu. :)
Četla jsem, že už se točí film. Premiéra by měla být snad příští rok. Chtěli nejdříve točit Ztracený symbol, ale je problém se scénářem. Ztracený symbol jako film bych moc ráda, chtěla bych vidět Washington.

Eva. napsal(a):

Wikina napsal(a):

Já bych možná zjistila mail Bloss. Posílala mi nějaké fotky, ale je to už pár let. A nevím kam mi ten mail přišel...a jestli je vůbec funkční

Kdybys byla tak laskavá a napsala jí, jestli bys ten mail našla. Moc ráda bych si tu knížku aspoň přečetla. Moc děkuji.

Já se to pokusím najít, nevím na kterém počítači to bude...

Hoj, momentálně můžu doporučit knihu od Patrika Hartla s názvem Malý pražský erotikon. Nehledejte ale pod názvem nic co se popisuje třeba v 50ti odstínech šedi :) Tohle je více podobné realitě a běžnému životu. Pro mne hodně čtivé a mé vydání už putuje po kamarádech a spokojenost hlásí všichni :)

Moje poslední přečetená kniha je tato sbírka básní http://www.pg.cz/cs/produkt/3530-jednod … niha-basni . Moc se mi líbila :-) Knihy mám ráda např Alchymistu od Paula Coelha, Milarepu od Eduarda Tomáše, knih je mnoho, které bych ráda doporučila. :-)

Tak doporuč, prosím, vždycky přijdu do knihovnu a tápu....
Mě v poslední době oslovil Pád od Mawera nebo Škola malého stromu od Cartera - tom můžu doporučit :-)
Tak něco v podobném duchu...

Tak Škola malého stromu se mi také líbila ... :-) Dál mne zaujalo třebaaa Sidharta od Hermana Hesse, Jsem, protože musím, Zlodějka knih, Dědeček Oge nebo mne teď napadá kniha Ženy které běhali s vlky. :-)