Ahojky,tak mam takovy problemek a nevim si s nim rady a čím víc o něm přemýšlím,tím větší strach z toho mám.
Máme s přítelem třínedělní miminko. Náš vztah byl do dne porodu myslím dost silny ač jsme spolu 7 let. Přítel je a byl pro mě vším, ovšem přišel den D POROD a vše se změnilo. Najednou je chladnější, odměřenější, línější a sobecký. Snažím se často o tom mluvit,ale končí to tím,že mi říká "ale prosimte", já brečím a tím vše končí. Žádné racionální vysvětlení. Včera už přiznal,že porodem se v něm něco hnulo,ale nedokáže to vysvětlit. Já myslela, že když je chlap u porodu,začne si ženy víc vážit a ne, že ji odstrčí na vedlejší kolej.
Tak nevím jak se k nemu mam ted chovat...jestli si ho všímat,nebo nevšímat. Musím priznat,ze toho mam ted v sestinedeli plny kecky a on neustale na neco nadava,prská kvuli kravinam a to mi fakt moc nepomaha. Mam na cas odejit k matce? Nechat ho vycukat,nebo ja uz fakt nevim:-(((

těch důvodů proč se tak chová může být mnoho a i ty jsi teď taky trochu "mimo" nejde si v klidu promluvit co cítíš ...

No ono "trochu mimo" je dost slabe slovo :-))))
Kazdopadne me ted dost boli to,ze si maly moc nevsima,jen kdyz ma naladu, nebo kdyz nema nic bohulibějšího na práci:-(((  Jako kdyby byla malá jen moje a to se na ní tak těšil. Už jsem vzdala pokusy naučit ho třeba jí koupat, protože mě argumenty typu "nikdy jsem to nedelal" naprosto ničí. :-((((

To je u chlapa normální, on to prožívá jinak než ty a nezapomeň, že jsi teď citlivější a vše si moc bereš.Nevšímej si toho ono se to brzy urovná samo uvidíš. Já sem doma měla to samý a po měsíci to bylo jako dřív. Hlavní je teď mimčo, takže on možná trochu žárlí, protože teď se budeš hlavně věnovat jemu a taky potřebovat pomoc od manžela. Proto je takový odměřený. :dudlik:

Miškaa

tak to nechápu ... chtěl opravdu už dítě, neni náhodou ještě nevyzrálej (ikdyž tohle bude spíš v hlavě než nevyzrálost)

ale bejt tebou tak to chvili nechám být ať si na roli "tatínka" zvykne ... a užívej si dcerky sama, uvidíš co bude dál ...

Právě,že on byl ten, kdo mimčo moc chtěl už poslední 2 roky.Já se na to necítila už z důvodu mých úzkostí a panické poruchy. Přítel mne musel mooc přesvědčovat jak to bude skvělý až budeme rodina: Tak si ted připadám jakoby podvedená. Uvázal si mě doma k dítěti,ke kterému stále hledám vztah a mám výčitky, že mne nezachvátil mateřský pud hned po jejím narození:-((((

Miškaa napsal(a):

Právě,že on byl ten, kdo mimčo moc chtěl už poslední 2 roky.Já se na to necítila už z důvodu mých úzkostí a panické poruchy. Přítel mne musel mooc přesvědčovat jak to bude skvělý až budeme rodina: Tak si ted připadám jakoby podvedená. Uvázal si mě doma k dítěti,ke kterému stále hledám vztah a mám výčitky, že mne nezachvátil mateřský pud hned po jejím narození:-((((

Nic si z toho nedělej, to mi dost připomíná sebe. Po porodu to bylo to samý co u tebe a já taky necítila žádný mateřský pud. A ještě k tomu mě taky přesvědčil můj přítel abysme si to malý nechali a nakonec byl to samý jako ten tvůj. Malýmu už je půl roku a já se od něj nemůžu odlepit. Když náhodou někam jdu sama, když mi ho mamka pohlídá, abych se šla pobavit, tak stejně jdu jen na chvíli a píšu jestli je všechno v pořádku. Neboj to přijde uvidíš.

Miškoo - jednak byl, jak píšeš, u porodu, takže je ještě z toho zážitku poněkud rozhozenej, jednak je mimi na světě, ty kmitáš kolem něj a miláček se cítí "odstrčenej" a žárlí. Jenomže to by nikdy nepřiznal, protože žárlit na třínědělní mrně se nedělá. Případně to nepřiznává ani sobě, ale někudy to ven musí, tak se chová takhle. Navíc je "to" ješta malinké, křehké a on se i možná bojí na mimi sáhnout. Ty se v tom plácáš sama, navíc hormony dělají svoje, ještě je to moc čerstvé - vydrž, holka, ono se to zlepší. Najdeš si způsob, jak miminko zvládnout bez větších stresů a jak se začne "z králíčka" vylizovat na usměvavého malého človíčka, tak by se i přítel měl pomalu měnit na tatínka.

Moc vám všem díky za názory. Myslím,že mi to dnes hodně pomohlo. On to se mnou taky ted nema jednoduchy:-((( Jsem lítostiva atd. Prostě šestinedělka,ale snad už to bude lepší...sluníčko mi dnes hodně dobilo baterky:-)

Miškoo, držím palečky, ať je zase všechno v pořádku. Ať tě brzy opustí lítostivost, ono to určitě také pomůže. Zatím si užívej maličké, určitě bych se nikam nestěhovala. Doufám, že bude zase dobře.    :hjarta:

Miškoo, když vzpomenu na sebe po prvním porodu - hrůza a běs. Přitom na dítě jsem se nesmírně těšila, ale pár dnů po porodu mi muž řekl obyčejnou větu a já se rozbrečela. Měla jsem totálně rozhozený hormony a muž si teda užil. Když si to uvědomuju zpětně, tak strašlivě jsem se soustředila na dítě, jako by všechno ostatní přestalo existovat...Muž si nemohl připadat na druhý koleji, ale nejmíň na desátý. Asi tak po půl roce jsem si to začala uvědomovat a zklidňovat se trochu. Po pár letech mi muž řekl, že se tehdy cítil dost bídně, vůbec nevěděl, jak se s celou situací vyrovnat, byl nejistej, bál se (často taky pronášel větu typu , že to ještě nikdy nedělal apod.)Z tohodle všeho pramenilo dost konfliktů, ale časem  a dobrou vůlí nás obou se všechno dalo do pořádku. Dnes máme dvě děti v pubertě a on je ten nejbáječnější otec pod sluncem. Neboj se, chce to čas

Miškoo, začni pomaloučku... bude už hezky, tak tatínkovi načinčej mimi a vypusť ho s kočárkem. Ne daleko, jen aby se stačil rychle vrátit, když prcek začne brečet. Víš, aby nemusel hned moc dělat. Časem se naučí, že stačí dudlík a zas je chvilku klid... a pak začne zjišťovat, že miminku neublíží, když na něj sáhne... ono to půjde, neboj. A snaž se mu říkat, jak s mrňouskem hezky zachází, jak se mimi uklidní, když ho pochová - musí si zvyknout.

Miško - rozhodně si ho všímej a nikam se nestěhuj. To se urovná. Zážitek z porodu je pro muže silný. Viděl, co to obnáší, že trpíš a on Ti nemůže pomoct a tohle v nich chvíli zůstane. Něco jako výčitky svědomí, že Tě vystavil takové bolesti a nechal trpět.
Když Ti třeba ještě není dobře, jsi citlivá nebo slabá, on to vidí pořád jako důsledky toho, čemu Tě vystavil.

Myslím, že by pomohlo, kdyby ses vschopila, byla veselá a šťastná. Aby s Tebe bylo cítit, že ta "hrůza", kterou jsi před jeho očima prodělala, nebyla vůbec nic hrozného a učinila Tě šťastnou. Že Ti to stálo za to a vlastně Ti to bylo příjemné :D Prostě, aby na Tobě bylo vidět, že jeho zásluhou (že s Tebou to dítě zplodil) jsi šťastná.

Já vím, že to zní jako naprostá kravina, ale oni jsou prostě divní :)
Možná je móda chlapů u porodu přínosná a příjemná, ale oni to prostě špatně snáší, ať si to přiznají nebo ne. Je to jako kdyby ho někdo přivázal a musel se dívat, jak Tebe někdo mučí a nemohl Ti pomoct.

Miško, jestli je váš vzah pevný v základech, tak tohle pomine. Měla jsem to stejně. Přítel mě stále přesvědčoval o tom, že si dítě necháme a pak nastaly obrovské problémy. Rozdíl byl jen v tom, že on malého koupal, miloval, staral se. Ale já začla hysterčit kvůli jiným věcem a on raději utíkal z domova. přede mnou. Dneska je malému přes 15 měsíců a je vše krásné. Nedávno jsme to staré téma otevřeli a sám přiznal, že sice malého miloval, ale že nebyl moc připraven. Do toho já a vztah šel ke dnu. Nepokaž to.

A to, že nic necítíš k malé? Měla jsem to stejně. Pořád plakal a já na to neměla sílu ani nervy. A přítel byl pořád pryč. Bud v práci nebo v hospodě. V těch chvlich jsem proklínala dny, kdy jsem ho poznala a měla s ním dítě. Vadilo mi, že jsem na to sama a odnášel to malý. Dneska bych ho nevyměnila ani za miliardu a spokojený bezstarostný život. Je to můj miláček. Uvidíš, přijde to taky.
Ale možná pauza by pomohla. Zkus se sebrat a odejít, aby měl možnost zkusit si být bez vás, jak mu budete chybět. Ale málá je ještě možná moc malá. No musíš to nějak zhodnotit. držím palečky.

Miško, jsou to teprve 3 týdny - věnuj se miminku a jeho teď nech být. Ono taková událost je velký zlom i pro chlapa jako tátu a musí si to všechno v hlavě srovnat. Ono totiž až do té chvíle, než ta růžová vánočka řve doma to je všechno tak jako z vyprávění, ale pak se už nedá couvnout. Je doma a už nejsem já a ty, ale my tři a hlavně ono. Chlap je jako dítě který se jednak načuří když mu vezmou jeho hračku a případně žárlí na bratříčka, protože si ho všímají víc než jeho. Zkus mu dát najevo že i pro něj je u tebe místo, ale teď nějakou dobu bude na prvím místě mimčo, měl by to pochopit. A rozhodně když už tak by měl odejít k mamce on a ne ty, zkus to přehlížet a dej mu čas. Hlavně že jsi zdravá ty a malá...:)

Dejme si ruku na srdce, kterej chlap chce být u porodu. To je novodobej výmysl matek. Já u prvního nebyl, u druhýho byl a nevidím žádný rozdíl v přístupu k dětem, mateřství a celé situaci. Proč by si měl chlap víc vážit ženy nebo dítěte když je u porodu?

Ono uz se to zacina dost zlepsovat,ale je to teda "hodinářská práce" :)  Snažím se komunikovat, někdy je to teda skoro za trest, ale prostě nemůžeme zamrznout na jednom bodě, tak jsem se dala do boje. Aby toho nebylo málo, tak mi začal dělat naschvály pejsek, který žárlí a čůrá...můžu vám říct, že je to na palici :mad:

Jinak co se tyka muze u porodu...no ja ho do toho rozhodne nenutila. Dnes uz vim, ze bych ho tam znova nepustila :/  Když si mě tam v porodnici nechali na noc a jeho poslali domu, byl uplne neštastny a psal snad kazdou pulhodinu, pak se přiřítil k porodu jak velká voda. Proto mne ta reakce uplne zmátla. Ani kytku ve finale neprinesl a to mi jich nosil vzdycky plno i kdyz nebyl duvod:-(

Ale tak snad uz se z toho vylížeme a budeme si užívat tý naší malý pokakaný :)

Miškoo - miminko, žárlivý taťka a žárlivý pes, to je skutečně "skvělá" kombinace. Nakonec páníček a pejsek reagujou v podstatě stejně (akorát ten větší se nepočůrává ).Ale oni si zvyknou, všichni, neboj. A že nepřinesl kytku po porodu - co se divíš, byl tak vykolejený, že na něco podobného ani nevzpomněl... jestli byl zvyklý nosit, zase začne .

helena napsal(a):

Miškoo - miminko, žárlivý taťka a žárlivý pes, to je skutečně "skvělá" kombinace. Nakonec páníček a pejsek reagujou v podstatě stejně (akorát ten větší se nepočůrává http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png).Ale oni si zvyknou, všichni, neboj. A že nepřinesl kytku po porodu - co se divíš, byl tak vykolejený, že na něco podobného ani nevzpomněl... jestli byl zvyklý nosit, zase začne http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png.

No to bych asi koukala,kdyby pritel prisel z prace, skocil na vsechny ctyri, zvednul nohu a...:D:D:D

No tak vidíš, že to není tak zlý...