Petuna — 18. 3. 2006 22:35

Nevím, zda do tohoto fóra mohu psát o těchto problémech. Někdy si totiž připadám že asi patřím do blázince. Snažím se vegetovat normálně ale příjdou chvíle jako třeba dnes, kdy si nevím rady. mám totiž pořád panický strach nejdříve o děti a pak o své rodiče. Ale u dětí to je extrém. Mám jednu dceru v pubertě a malého 2 letého prcka. Nejhorší je že mánm pořád strach že se jim něco stane, onemocní, pořád si to představuju, blázním strachy. Čtu masochisticky články kde nějaké dítě umřelo, brečím a myslím na to že se to stane mi. Malá má nějaký zdravotní problém a já již vidím to nejhorší. Má modřiny, já si to vyjedu na internetu a vyjde mi leukemie. To samé, když si řeknu že je bledá, nejí atd. atd. Teď má zácpu a zase jsem u toho. Již má něco v břichu atd. Prostě patřím do blázince. Starší odjela autobusem do Prahy a já jsem jí dala svatý obrázek z Medjugorje (nevím jestli je to správně napsané), který mi přivezla mamka. A tak dále.Nejhorší je, že si kolikrát říkám, že nic nemá cenu, nějaká shánění něčeho atd., protože se třeba něco stane. Už jsem si dokonce představovala. že si pak něco udělám. Rodiče mají kolem 60 a já si představuju jak nebudou.Mám pocit že se nemůžu z ničeho radovat. Jen se bojím.Vím, že toto všechno normální není ale jak se toho zbavit? Nebo se něco stalo v mém minulém životě? Nebo proč nemůžu být alespoň trošku bezstarostnější!!! Roky letí a já mám pořád na žaludku kámen a nevím co s tím.

Marťásek — 19. 3. 2006 15:43

Petuno, sama si uvědomuješ, že to, jak přemýšlíš, není v pořádku. To je první krok na dobrou cestu. Zbavit se takových myšlenek musíš zase jen Ty, zkus to třeba tak, že ve chvíli, kdy Tě přepadnou, nekompromisně řekni - DOST, TAKHLE NE! a začni myslet na třeba na růžového slona, ale nekompromisně!  Nebo těm na které myslíš, začni v duchu posílat krásné barevné obrázky. To není z mé hlavy, to jsem někde četla. Když se naučíš tenhle styl používat, uvidíš, že to funguje. Prostě přeladit mysl. Ze začátku musíš trošku s přinucením mysli, později už to bude fungovat samo. Držím palečky.

Lueta — 19. 3. 2006 16:49

Petuna napsal(a):

Nevím, zda do tohoto fóra mohu psát o těchto problémech. Někdy si totiž připadám že asi patřím do blázince. Snažím se vegetovat normálně ale příjdou chvíle jako třeba dnes, kdy si nevím rady. mám totiž pořád panický strach nejdříve o děti a pak o své rodiče. Ale u dětí to je extrém. Mám jednu dceru v pubertě a malého 2 letého prcka. Nejhorší je že mánm pořád strach že se jim něco stane, onemocní, pořád si to představuju, blázním strachy. Čtu masochisticky články kde nějaké dítě umřelo, brečím a myslím na to že se to stane mi. Malá má nějaký zdravotní problém a já již vidím to nejhorší. Má modřiny, já si to vyjedu na internetu a vyjde mi leukemie. To samé, když si řeknu že je bledá, nejí atd. atd. Teď má zácpu a zase jsem u toho. Již má něco v břichu atd. Prostě patřím do blázince. Starší odjela autobusem do Prahy a já jsem jí dala svatý obrázek z Medjugorje (nevím jestli je to správně napsané), který mi přivezla mamka. A tak dále.Nejhorší je, že si kolikrát říkám, že nic nemá cenu, nějaká shánění něčeho atd., protože se třeba něco stane. Už jsem si dokonce představovala. že si pak něco udělám. Rodiče mají kolem 60 a já si představuju jak nebudou.Mám pocit že se nemůžu z ničeho radovat. Jen se bojím.Vím, že toto všechno normální není ale jak se toho zbavit? Nebo se něco stalo v mém minulém životě? Nebo proč nemůžu být alespoň trošku bezstarostnější!!! Roky letí a já mám pořád na žaludku kámen a nevím co s tím.

Milá Petuno, vím o čem mluvíš, protože občas s těmi samými pocity bojuju. Ale to asi každý. Přitom moc dobře vím, že se tím vše jen zhoršuje. Snažím se taky okamžitě začít myslet pozitivně. Jedna moje dobrá kamarádka léčitelka mi řekla, že strach je to peklo na zemi a ne žádný rohatý čert. Dnes už vím, že strach nesmím mít, protože tím všechno jen přivolám. Začala jsem na sobě pracovat a je mi mnohem líp. Hodně pomáhají semináře jako dělá třeba ULURU. podívej se na jejich stránky. Jsou to semináře zaměřené na práci s podvědomím a sebezdokonalováním. Není to o žádné sektě ani žádných čarodějných praktikách!!! Taky existuje spoustu literatury. Každému radím přečíst si knížky Hovory s Bohem od Donalda Walsche, protože nesmírně uklidňují. Literatury je spousta a technik na sebezdokonalování a uklidnění mysli taky, stačí chtít a to je u Tebe na dobré cestě!!!! Držím palce

Salvator — 20. 3. 2006 7:47

Myslím že jsi to docela uhodla. Tyto přetrvávající strachy jsou většinou z jiných životů. Najdi si dobrého regresního terapeuta, který ti na hladině alfa dá poznat, co se tam kdy stalo a odreagovat to. Jinak si koleduješ o těžký zdravotní problém v oblasti třetí čakry.
Tebou popisované příznaky může zhoršovat tvůj postoj k životu a neznalost svého životního úkolu, nebo také neznalost sama sebe jako duše a nepochopení vyššího řádu, který řídí tvůj život.
Jsi pak zastrašená životem, paralyzována strachem z čehokoli protože nechápeš, že nemoc a utrpení je pouze důsledkem činů a smrt je jenom přechod z jednoho stavu bytí do jiného.
Kdybys věděla, že jeden lidský život je pouze okamžik v životě lidského ducha a jenom krátká epizoda v životě duše, nikdy bys nemohla propadat takové beznaději a strachu. Tvoje jednání je také výsledkem nepřijetí fyzického života, který v současnosti obsahuje prvky utrpení a smrti ale není no nic trvalého.
Hledej komplexní pochopení života a zejména hledej svou část služby globálnímu plánu, abys naplnila své předurčení.
To vše nebude možné bez správného a alespoň občasného kontaktu s duší, který jedině tě může definitivně zbavit strachu.

Somaia — 20. 3. 2006 9:47

Petuno, panická porucha je v současné době psychologům a psychiatrům již dobře známá diagnoza, kterou trpí ve větší nebo menší míře překvapivá spousta lidí. V těžších případech pak člověk není vůbec schopen jakéhokoliv mezilidského kontaktu, brání se vycházet ven  a tyto stavy mohou značně omezit i jeho sociální zařazení.
Na webu : www.doktorka.cz byla v minulosti velmi rozsáhlá a navštěvovaná diskuze na toto téma, kde se scházela skupina lidí, kteří si vzájemně předávali informace o léčbě a pomáhali si. Zkus jí najít, určitě přinejmenším rychle pochopíš, že nejsi sama, že není třeba se nějak stydět nebo bát se svěřit a jaké existují možnosti léčby ( i alternativní).

Ilseli — 22. 3. 2006 11:11

Petuna napsal(a):

...mám totiž pořád panický strach ...

Strach - svúj první strach vnímáme již v lůně matky na úrovni nevědomí, když ona prožívá velký strach a my jsme součástí jejího Já.

Velký a dramatický strach - můžeme zažít při našem zrození, kdy jsme na úrovni života a smrti. Zejména v případě dlouhotrvajícího a komplikovaného porodu. Často zde chyběía jen souhra matky a plodu. (Je dokázáno, že lze s plodem komunikovat v průběhu těhotenství a zvláště při porodu.) Pocit zmatku, strach z nezvládnutí situace, se přesouvá do úrovně nevědomí. Může zde přetrvávat v podobě strachu ze tmy, z tunelů, z vody, z výšky, z osamění, z opuštění, ze ztráty,  odpor k slizkému atd...

Při velké stresové zátěži, se nám v průběhu života můžou objevit strachy, které si neumíme běžně vysvětlit ale máme je hluboko uloženy a jakoby zapomenuty.

Při odstraňování strachu mám může pomoci více metod. Jednou z nejšetrnějších je homeopatie. Hledá podobnost strachu s látkou, která jej může vyvolat ve své hrubé a přírodní podobě. Po homeopatickém zpracování této látky (provádí se v homeopatických světových laboratořích), může tento strach léčit a to na základě similia similibus curatur, tedy ,,podobné se léčí podobným". Přeji krásný den bez strachu Il.

popelka — 22. 3. 2006 23:22

Petuna napsal(a):

Nevím, zda do tohoto fóra mohu psát o těchto problémech. Někdy si totiž připadám že asi patřím do blázince. Snažím se vegetovat normálně ale příjdou chvíle jako třeba dnes, kdy si nevím rady. mám totiž pořád panický strach nejdříve o děti a pak o své rodiče. Ale u dětí to je extrém. Mám jednu dceru v pubertě a malého 2 letého prcka. Nejhorší je že mánm pořád strach že se jim něco stane, onemocní, pořád si to představuju, blázním strachy. Čtu masochisticky články kde nějaké dítě umřelo, brečím a myslím na to že se to stane mi. Malá má nějaký zdravotní problém a já již vidím to nejhorší. Má modřiny, já si to vyjedu na internetu a vyjde mi leukemie. To samé, když si řeknu že je bledá, nejí atd. atd. Teď má zácpu a zase jsem u toho. Již má něco v břichu atd. Prostě patřím do blázince. Starší odjela autobusem do Prahy a já jsem jí dala svatý obrázek z Medjugorje (nevím jestli je to správně napsané), který mi přivezla mamka. A tak dále.Nejhorší je, že si kolikrát říkám, že nic nemá cenu, nějaká shánění něčeho atd., protože se třeba něco stane. Už jsem si dokonce představovala. že si pak něco udělám. Rodiče mají kolem 60 a já si představuju jak nebudou.Mám pocit že se nemůžu z ničeho radovat. Jen se bojím.Vím, že toto všechno normální není ale jak se toho zbavit? Nebo se něco stalo v mém minulém životě? Nebo proč nemůžu být alespoň trošku bezstarostnější!!! Roky letí a já mám pořád na žaludku kámen a nevím co s tím.

Ahojky Petunko,jako kdyby jsem to co jsi napsala četla o sobě. Přesně i já jsem taková a nevím co se stím dá dělat. Celý život se něčeho bojím anebo o někoho. :rolleyes:

Salvator — 23. 3. 2006 8:48

Dámy,
strachem nic nezměníte a jenom si zaděláváte na zdravotní problémy. Pro méně odvážné doporučuji jako Ilseli homeopatii, pro odvážnější "psychochirurgii" formou Alfa psychoregrese.
Popelko, doporučuji ti prostudovat knihy Miroslava Hrabicy nebo Louisy Hay o duchovních příčinách nemocí. Tam se dozvíš, jaké energetické pozadí mají všechny možné nemoci. Pak nebudeš tolik bezradná a budeš se pídit po příčinách a odstraňovat je.
Nic, co se děje, se neděje náhodou, aň je to vyvrtnutý malík, zácpa, nebo smrt rodičů.

lvice — 23. 3. 2006 14:03

Salve, to je pravda každému doporučuji jako povinnou četbu Luisu Hay - Miluj svůj život. Tam jsem také přišla na přičiny svých zdravotních problémů.

Pandorraa — 23. 3. 2006 18:37

Strach je otrokar. A pro mnohe lidi je jednodussi byt otrokem, nez bojovnikem za svobodu, za vlastni zivot... bohuzel.
Jako otroci jsou obeti a mysli, ze maji pravo na soucit. Vyzaduji ho, vinu za vsechno zle, co se jim deje svaluji na okolnosti a na druhe. To je lehke...
Jako bojovnici se musi ukaznit, narovnat a projevit. Ukazat, co v nich je, co vlastne sami za sebe dokazi.  A to je tezke...
Protoze maji strach, ze nedokazi nic!
Jenze dokud to nezkusi, nedozvedi se, co v nich opravdu je. Bude tam porad jen ten strach...

popelka — 23. 3. 2006 23:25

Salvator napsal(a):

Dámy,
strachem nic nezměníte a jenom si zaděláváte na zdravotní problémy. Pro méně odvážné doporučuji jako Ilseli homeopatii, pro odvážnější "psychochirurgii" formou Alfa psychoregrese.
Popelko, doporučuji ti prostudovat knihy Miroslava Hrabicy nebo Louisy Hay o duchovních příčinách nemocí. Tam se dozvíš, jaké energetické pozadí mají všechny možné nemoci. Pak nebudeš tolik bezradná a budeš se pídit po příčinách a odstraňovat je.
Nic, co se děje, se neděje náhodou, aň je to vyvrtnutý malík, zácpa, nebo smrt rodičů.

Ahoj Salve, víš já si myslím, že i kdybych přečetla ty všechny knihy tak by mi to asi nepomohlo. Je to hold v tom myšlení, to je třeba změnit ale to je velmi těžké. :rolleyes:

Salvator — 24. 3. 2006 9:40

Ano,
přesně jak píše Pan. Strach je otrokář a jsi jeho otrokem. Svoboda vyžaduje zodpovědnost za sebe a pak i za své okolí.
Ale jednou s tím stejně začneš, budeš muset. Proč? Protože ten strach se bude neustále stupňovat až do neurózy, která vyústí v psychické a fyzické problémy.
Tímto způsobem pracuje duše. Nechává tě vymáchat v té vodě do té doby, než se naučíš bravurně plavat.
Naučit se rozumět sobě a svému tělu je základní povinnost člověka v inkarnaci. Proto jsi tady. Životem ve strachu se vlastně vyhýbáš úkolům pro které jsi přišla.
Ale každý si k tomu musí dospět sám, to je pravda.
Čím dříve, tím více utrpení si ušetříš.
Pamatuj na to, jiná cesta není a nakonec se po ní stejně budeš muset dát.

Véna — 25. 5. 2006 20:26

Se strachem je to dost těžký. Sám taky trpím několika strachy. Mám strach z rakoviny a ze smrti, i když ne zase tak velký, ale nejvíc se bojím toho, že se dost před lidmi červenám. Prostě při jakékoliv komunikaci rudnu, což je dost trapné, ale vůlí to ovládat prostě nejde. Ke všemu hodně lidí to moje začervenání taky rozhodí, což je ještě horší. Dříve nic a najednou to tady bylo. Jedna moje kamarádka zase trpí dost velikým strachem ze své smrti. Meditací se zabývám asi 12 let a najednou jsem narazil na tyhle problémy a opravdu někdy je to šílený. Myslím, že člověk, který si tyhle věci sám neprodělá nebo se jimi podrobně nezabývá, tak těžko může chápat o čem je řeč. Tyhle strachy vycházejí z velkých hlubin lidské duše, kam vědomí člověka nedosáhne, navíc mohou mít i fyziologickou příčinu. Dost se mi osvědčilo hluboké dýchání a buddhistická meditace Vipassaná (např. kniha Meditace vhledu, Joseph Goldstein). Taky je dobré tomu nevěnovat příliš pozornosti a neupínat se na ten strach. A taky je pravdou, že strach k životu nějakým způsobem patří a je dobré se s ním setkat a naučit se s ním zacházet. Rozhodně si nemyslím, že se strach musí stále jen zhoršovat. Dobrá je rovněž modlitba. Určitě je hloupost strašení, že když budeš mít strach, tak onemocníš, a pod. Člověk má taky možnost obrátit se na nějakého psychologa. Bohužel já jsem se k tomu zatím neodhodlal, protože bydlím na dost nedobrém místě a k psychologovi to mám pěkně daleko. Taky bych si dal pozor na regresi - v případě regrese to chce odborníka a ne nějaké hazardující střevo. Dobré rady se dají najít i na serveru www.doktorka.cz

Ca — 25. 5. 2006 20:57

Véna napsal(a):

Se strachem je to dost těžký. Sám taky trpím několika strachy. Mám strach z rakoviny a ze smrti, i když ne zase tak velký, ale nejvíc se bojím toho, že se dost před lidmi červenám. Prostě při jakékoliv komunikaci rudnu, což je dost trapné, ale vůlí to ovládat prostě nejde. Ke všemu hodně lidí to moje začervenání taky rozhodí, což je ještě horší. Dříve nic a najednou to tady bylo. Jedna moje kamarádka zase trpí dost velikým strachem ze své smrti. Meditací se zabývám asi 12 let a najednou jsem narazil na tyhle problémy a opravdu někdy je to šílený. Myslím, že člověk, který si tyhle věci sám neprodělá nebo se jimi podrobně nezabývá, tak těžko může chápat o čem je řeč. Tyhle strachy vycházejí z velkých hlubin lidské duše, kam vědomí člověka nedosáhne, navíc mohou mít i fyziologickou příčinu. Dost se mi osvědčilo hluboké dýchání a buddhistická meditace Vipassaná (např. kniha Meditace vhledu, Joseph Goldstein). Taky je dobré tomu nevěnovat příliš pozornosti a neupínat se na ten strach. A taky je pravdou, že strach k životu nějakým způsobem patří a je dobré se s ním setkat a naučit se s ním zacházet. Rozhodně si nemyslím, že se strach musí stále jen zhoršovat. Dobrá je rovněž modlitba. Určitě je hloupost strašení, že když budeš mít strach, tak onemocníš, a pod. Člověk má taky možnost obrátit se na nějakého psychologa. Bohužel já jsem se k tomu zatím neodhodlal, protože bydlím na dost nedobrém místě a k psychologovi to mám pěkně daleko. Taky bych si dal pozor na regresi - v případě regrese to chce odborníka a ne nějaké hazardující střevo. Dobré rady se dají najít i na serveru www.doktorka.cz

Strach je zcela přirozený a dovolím si tvrdit i v učité míře zdravý. Je to obrana našeho JÁ.  S regresí máš pravdu, jedná se o nepřirozenost. Není nutné prožít to, co je hluboko uloženo a zapomenuto! Znám několik lidí, kterým regrese ublížila! Nezdravého strachu se lze zbavit i jiným způsobem. Regrese není přirozený způsob. Je mnoho důvodů, proč člověk určité situace (jako by) zapoměl. Vše má svůj důvod a nepřirozený zásah do lidského vědomí může natropit více škod než užitku![i][/i]

maya — 25. 5. 2006 23:43

Ca napsal(a):

Strach je zcela přirozený a dovolím si tvrdit i v učité míře zdravý. Je to obrana našeho JÁ.  S regresí máš pravdu, jedná se o nepřirozenost. Není nutné prožít to, co je hluboko uloženo a zapomenuto! Znám několik lidí, kterým regrese ublížila! Nezdravého strachu se lze zbavit i jiným způsobem. Regrese není přirozený způsob. Je mnoho důvodů, proč člověk určité situace (jako by) zapoměl. Vše má svůj důvod a nepřirozený zásah do lidského vědomí může natropit více škod než užitku![i][/i]

Ahoj Ca, můžeš prosím trochu konkrétněji popsat, v jakém smyslu Tvým známým regrese ublížila? Na regresní terapii se totiž v blízké budoucnosti chystám (ne kvůli zvědavosti), a proto mě zajímají pro i proti od lidí, kteří s tím mají nějakou osobní zkušenost. Dík!

maya — 25. 5. 2006 23:45

Véna napsal(a):

Dost se mi osvědčilo hluboké dýchání a buddhistická meditace Vipassaná (např. kniha Meditace vhledu, Joseph Goldstein).

Ahoj Véno, prosím Tě, mohl bys napsat něco víc o meditaci, kterou zmiňuješ? Pokud se to tedy dá nějak ve stručnosti shrnout - děkuju!

Bláža.. — 26. 5. 2006 0:38

Véna napsal(a):

Se strachem je to dost těžký. Sám taky trpím několika strachy. Mám strach z rakoviny a ze smrti, i když ne zase tak velký, ale nejvíc se bojím toho, že se dost před lidmi červenám. Prostě při jakékoliv komunikaci rudnu, což je dost trapné, ale vůlí to ovládat prostě nejde. Ke všemu hodně lidí to moje začervenání taky rozhodí, což je ještě horší. Dříve nic a najednou to tady bylo. Jedna moje kamarádka zase trpí dost velikým strachem ze své smrti. Meditací se zabývám asi 12 let a najednou jsem narazil na tyhle problémy a opravdu někdy je to šílený. Myslím, že člověk, který si tyhle věci sám neprodělá nebo se jimi podrobně nezabývá, tak těžko může chápat o čem je řeč. Tyhle strachy vycházejí z velkých hlubin lidské duše, kam vědomí člověka nedosáhne, navíc mohou mít i fyziologickou příčinu. Dost se mi osvědčilo hluboké dýchání a buddhistická meditace Vipassaná (např. kniha Meditace vhledu, Joseph Goldstein). Taky je dobré tomu nevěnovat příliš pozornosti a neupínat se na ten strach. A taky je pravdou, že strach k životu nějakým způsobem patří a je dobré se s ním setkat a naučit se s ním zacházet. Rozhodně si nemyslím, že se strach musí stále jen zhoršovat. Dobrá je rovněž modlitba. Určitě je hloupost strašení, že když budeš mít strach, tak onemocníš, a pod. Člověk má taky možnost obrátit se na nějakého psychologa. Bohužel já jsem se k tomu zatím neodhodlal, protože bydlím na dost nedobrém místě a k psychologovi to mám pěkně daleko. Taky bych si dal pozor na regresi - v případě regrese to chce odborníka a ne nějaké hazardující střevo. Dobré rady se dají najít i na serveru www.doktorka.cz

Někdy mi připadá, že strach je z části i neuplatněná pečlivost a že když člověk najde seberealizaci v oblasti, kterou potřebuje mít prožitou, strach zmizí.

bublinka — 26. 5. 2006 7:50

Ca napsal(a):

,Strach je zcela přirozený a dovolím si tvrdit i v učité míře zdravý. Je to obrana našeho JÁ.  S regresí máš pravdu, jedná se o nepřirozenost. Není nutné prožít to, co je hluboko uloženo a zapomenuto! Znám několik lidí, kterým regrese ublížila! Nezdravého strachu se lze zbavit i jiným způsobem. Regrese není přirozený způsob. Je mnoho důvodů, proč člověk určité situace (jako by) zapoměl. Vše má svůj důvod a nepřirozený zásah do lidského vědomí může natropit více škod než užitku![/i]

Ca,
taky bych si docela ráda přečetla případy, kdy regrese ublížila. Já jsem spíš zatím potkala opačné případy, kdy regrese pomohla
Proč si myslíš, že regrese není přirozený způsob? 
Určitě je důvod, proč člověk některé věci zapomněl. Pokud např. dítě prožije týrání nebo zneužívání, tak je schopné tenhle zážitek vytěsnit, zapomenout, ale i potom i v dospělosti na něj působí a nějakým způsobem se projevuje, třeba ve formě strachu. Znovurozpomenutí a odžití mu umožní najít příčinu jeho problémů a zbavit se jich. Připadá mi to jako nejpřímější cesta, nevím jestli by jiné metody pomohly do takové hloubky.

Hela A — 26. 5. 2006 9:17

Véna napsal(a):

Se strachem je to dost těžký. Sám taky trpím několika strachy. Mám strach z rakoviny a ze smrti, i když ne zase tak velký, ale nejvíc se bojím toho, že se dost před lidmi červenám. Prostě při jakékoliv komunikaci rudnu, což je dost trapné, ale vůlí to ovládat prostě nejde. Ke všemu hodně lidí to moje začervenání taky rozhodí, což je ještě horší. Dříve nic a najednou to tady bylo. Jedna moje kamarádka zase trpí dost velikým strachem ze své smrti. Meditací se zabývám asi 12 let a najednou jsem narazil na tyhle problémy a opravdu někdy je to šílený. Myslím, že člověk, který si tyhle věci sám neprodělá nebo se jimi podrobně nezabývá, tak těžko může chápat o čem je řeč. Tyhle strachy vycházejí z velkých hlubin lidské duše, kam vědomí člověka nedosáhne, navíc mohou mít i fyziologickou příčinu. Dost se mi osvědčilo hluboké dýchání a buddhistická meditace Vipassaná (např. kniha Meditace vhledu, Joseph Goldstein). Taky je dobré tomu nevěnovat příliš pozornosti a neupínat se na ten strach. A taky je pravdou, že strach k životu nějakým způsobem patří a je dobré se s ním setkat a naučit se s ním zacházet. Rozhodně si nemyslím, že se strach musí stále jen zhoršovat. Dobrá je rovněž modlitba. Určitě je hloupost strašení, že když budeš mít strach, tak onemocníš, a pod. Člověk má taky možnost obrátit se na nějakého psychologa. Bohužel já jsem se k tomu zatím neodhodlal, protože bydlím na dost nedobrém místě a k psychologovi to mám pěkně daleko. Taky bych si dal pozor na regresi - v případě regrese to chce odborníka a ne nějaké hazardující střevo. Dobré rady se dají najít i na serveru www.doktorka.cz

Píšeš zcela přirozené věci, strach může mít každý, jen je umí lépe zpracovat a s tou regresí máš pravdu. Nebylo mi po ní vůbec dobře a trvalo skoro půl roku, než jsem se z toho dostala a nemám ani potřebu to někomu vysvětlovat. Zřejmě jsem narazila na začátečníka..... Takže opatrně, svěřit se jen do ověřených rukou, pokud vůbec ano!

Bláža.. — 26. 5. 2006 9:36

Hela A napsal(a):

Véna napsal(a):

Se strachem je to dost těžký. Sám taky trpím několika strachy. Mám strach z rakoviny a ze smrti, i když ne zase tak velký, ale nejvíc se bojím toho, že se dost před lidmi červenám. Prostě při jakékoliv komunikaci rudnu, což je dost trapné, ale vůlí to ovládat prostě nejde. Ke všemu hodně lidí to moje začervenání taky rozhodí, což je ještě horší. Dříve nic a najednou to tady bylo. Jedna moje kamarádka zase trpí dost velikým strachem ze své smrti. Meditací se zabývám asi 12 let a najednou jsem narazil na tyhle problémy a opravdu někdy je to šílený. Myslím, že člověk, který si tyhle věci sám neprodělá nebo se jimi podrobně nezabývá, tak těžko může chápat o čem je řeč. Tyhle strachy vycházejí z velkých hlubin lidské duše, kam vědomí člověka nedosáhne, navíc mohou mít i fyziologickou příčinu. Dost se mi osvědčilo hluboké dýchání a buddhistická meditace Vipassaná (např. kniha Meditace vhledu, Joseph Goldstein). Taky je dobré tomu nevěnovat příliš pozornosti a neupínat se na ten strach. A taky je pravdou, že strach k životu nějakým způsobem patří a je dobré se s ním setkat a naučit se s ním zacházet. Rozhodně si nemyslím, že se strach musí stále jen zhoršovat. Dobrá je rovněž modlitba. Určitě je hloupost strašení, že když budeš mít strach, tak onemocníš, a pod. Člověk má taky možnost obrátit se na nějakého psychologa. Bohužel já jsem se k tomu zatím neodhodlal, protože bydlím na dost nedobrém místě a k psychologovi to mám pěkně daleko. Taky bych si dal pozor na regresi - v případě regrese to chce odborníka a ne nějaké hazardující střevo. Dobré rady se dají najít i na serveru www.doktorka.cz

Píšeš zcela přirozené věci, strach může mít každý, jen je umí lépe zpracovat a s tou regresí máš pravdu. Nebylo mi po ní vůbec dobře a trvalo skoro půl roku, než jsem se z toho dostala a nemám ani potřebu to někomu vysvětlovat. Zřejmě jsem narazila na začátečníka..... Takže opatrně, svěřit se jen do ověřených rukou, pokud vůbec ano!

jednou jsem slyšel v radiu pschologa právě o strachu. Uváděl, že na strach, se musíme připravit a zdolávat jej po kouskách.
Jako příklad uváděl chlapečka, který se moc bojí Mikuláše. Že není cesta, zavřít ho do sklepa a  Mikuláše za ním poslat, aby se chlapeček uzdravil šokem.

Kdyby byl Véna ženská, tak bych mu poradila: dej se do vyšívání.

bublinka — 26. 5. 2006 10:27

Bláža.. napsal(a):

jednou jsem slyšel v radiu pschologa právě o strachu. Uváděl, že na strach, se musíme připravit a zdolávat jej po kouskách.
Jako příklad uváděl chlapečka, který se moc bojí Mikuláše. Že není cesta, zavřít ho do sklepa a  Mikuláše za ním poslat, aby se chlapeček uzdravil šokem.

Řekla bych, že je rozdíl otevřeně vystavit strachu nebo jinému nepříjemnému prožitku dítě a dospělého. Proto se tuším ani regrese s dětmi nedělají.  A nebezpečí, že člověk narazí na začátečníka regresního terapeuta tu asi určitě je, ale stejně tak může člověk narazit na začátečníka řidiče, začátečníka doktora...

Bláža.. — 26. 5. 2006 11:36

Jednou jsem uklidnila jednu psycholožku, když se mi svěřila, že má velký strach o své dospělé dítě. Řekla mi, že jsem jí poskytla psychoterapii, tím, že jsem jí řekla, že je to normální, že dobrá máma, se o své dítě musí i bát.
Tak se jí ulevilo.
Někdy stačí málo a strach je pryč.

algidda — 26. 5. 2006 17:08

DOPIS OD BOHA CLOVEKU!Dítě mé,

Ty mě možná neznáš, ale Já o tobě vím úplně všechno ...Žalm 139, 1 Vím o tom, kdy si sedáš a kdy vstáváš ...Žalm 139, 2 Dobře znám všechny tvé cesty ... Žalm 139, 3 Dokonce znám i počet vlasů na tvé hlavě ... Matouš 10, 29-31 Stvořil jsem tě k mému obrazu ...1.Mojžíšova 1, 27

Ve mně žiješ, pohybuješ se, prostě jsi …Skutky 17, 27-28 Protože jsi mým potomkem ...Skutky 17, 28 Znal jsem tě dřív, než jsi byl počat ...Jeremiáš 1, 4-5 Vybral jsem si tě, už když jsem plánoval stvoření ... Efezským 1, 11-12 Tvůj život není omyl, neboť všechny tvé dny jsou zapsány v mé knize ...Žalm 139, 15-16 Stanovil jsem přesný den tvého narození a taky to, kde budeš žít ...Skutky 17, 26 Bázeň budí tvé podivuhodné stvoření ...Žalm 139, 14 V lůně tvé matky jsem tě utkal ...Žalm 139, 13 A přivedl na svět v den tvého narození ...Žalm 71, 6 Jsem nesprávně vykládán těmi, kdo mě neznají ...Jan 8, 41-44 Nejsem chladný ani hněvivý Bůh, ale jsem dokonalým vyjádřením lásky ...1.list Janův 4,16 Toužím tě zahrnout svou láskou ... 1.list Janův 3, 1 Jednoduše proto, že jsi mým dítětem a Já tvým Otcem ...1.list Janův 3, 1 Nabízím ti víc, než by ti kdy mohl nabídnout tvůj pozemský otec ... Matouš 7, 11 Neboť Já jsem dokonalý Otec ...Matouš 5, 48 Vše dobré,co dostáváš, ti dávám Já ... Jakub 1, 17 Jsem ten, který se o tebe vždy postará a naplní všechny tvé potřeby ...Matouš 6, 31-33 Mé plány pro tvou budoucnost byly vždy plné naděje ...Jeremiáš 29, 11 Protože tě miluji nekonečnou láskou ...Jeremiáš 31, 3 Mé myšlenky na tebe jsou nespočetné - stejně tak jako jsou zrnka písku na mořském břehu ...Žalm 139, 17-18 S jásáním se z tebe raduji ...Sofoniáš 3, 17 Nikdy ti nepřestanu prokazovat dobro ...Jeremiáš 32, 40 Protože jsi mým předrahým vlastnictvím ... 2.Mojžíšova 19, 5 Z celého srdce a duše tě toužím zaopatřit ...Jeremiáš 32, 41 Chci ti ukázat mocné a úžasné věci ... Jeremiáš 33, 3 Když mě budeš z celého srdce hledat, najdeš mě ...5.Mojžíšova 4, 29 Raduj se ve mně a dám ti vše, po čem touží tvé srdce ...Žalm 37, 4 Neboť jsem to Já, kdo v tobě probouzí tyto touhy ...Filipským 2, 13 Můžu pro tebe udělat mnohem víc, než si dokážeš představit ...Efezským 3, 20 Protože jsem Ten, kdo tě dokáže nejvíc povzbudit ...2.Tesalonickým 2, 16-17 Jsem taky Otcem, který tě potěší v každém tvém trápení ...2.Korintským 1, 3-4 Jsem ti nablízku, když máš zlomené srdce ...Žalm 34, 18 Tak jako pastýř pečuje o svou ovci, tak i Já tě tisknu ke svému srdci ...Izajáš 40, 11 Jednoho dne setřu všechny slzy ze tvých očí ... Zjevení 21, 3-4 A zbavím tě veškeré bolesti, kterou jsi trpěl na této zemi ...Zjevení 21, 3-4 Jsem tvůj Otec a miluji tě stejně tak, jako svého syna, Ježíše ...Jan 17, 23 Skrze Ježíše můžeš poznat mou lásku k tobě ...Jan 17, 26 On je dokonalým vyjádřením mé existence ...Židům 1, 3 Přišel, aby ti dokázal, že Já jsem s tebou, ne proti tobě ...Římanům 8, 31 A taky ti sdělit, že nepočítám tvé hříchy ...2.Korintským 5, 18-19 Ježíš zemřel pro mé a tvé smíření ...2.Korintským 5, 18-19 Jeho smrt byla tím nejzazším vyjádřením mé lásky k tobě ...1.list Janův 4, 10 Vzdal jsem se všeho, co jsem miloval, abych mohl získat tvou lásku ...Římanům 8, 31-32 Když přijmeš dar – mého Syna Ježíše – získáš mě ...1.list Janův 2 ,23 A nic už tě nikdy neoddělí od Mé lásky k tobě ... Římanům 8, 38-39 Vrať se domů a Já přichystám tu největší oslavu, jakou kdy nebe vidělo ... Lukáš 15, 7 Vždy jsem byl tvým Otcem a také jím zůstanu ...Efezským 3, 14-15 Má otázka zní : ...Chceš být mým

dítětem
Možná ti pomůže toto.

algidda — 26. 5. 2006 17:11

Pro Petunu i ostatní.
Napsala to HRKALKA, a mě se to moc líbí. Možná to někomu pomůže.

hrkalka — 29. 5. 2006 13:33

Petuna napsal(a):

Nevím, zda do tohoto fóra mohu psát o těchto problémech. Někdy si totiž připadám že asi patřím do blázince. Snažím se vegetovat normálně ale příjdou chvíle jako třeba dnes, kdy si nevím rady. mám totiž pořád panický strach nejdříve o děti a pak o své rodiče. Ale u dětí to je extrém. Mám jednu dceru v pubertě a malého 2 letého prcka. Nejhorší je že mánm pořád strach že se jim něco stane, onemocní, pořád si to představuju, blázním strachy. Čtu masochisticky články kde nějaké dítě umřelo, brečím a myslím na to že se to stane mi. Malá má nějaký zdravotní problém a já již vidím to nejhorší. Má modřiny, já si to vyjedu na internetu a vyjde mi leukemie. To samé, když si řeknu že je bledá, nejí atd. atd. Teď má zácpu a zase jsem u toho. Již má něco v břichu atd. Prostě patřím do blázince. Starší odjela autobusem do Prahy a já jsem jí dala svatý obrázek z Medjugorje (nevím jestli je to správně napsané), který mi přivezla mamka. A tak dále.Nejhorší je, že si kolikrát říkám, že nic nemá cenu, nějaká shánění něčeho atd., protože se třeba něco stane. Už jsem si dokonce představovala. že si pak něco udělám. Rodiče mají kolem 60 a já si představuju jak nebudou.Mám pocit že se nemůžu z ničeho radovat. Jen se bojím.Vím, že toto všechno normální není ale jak se toho zbavit? Nebo se něco stalo v mém minulém životě? Nebo proč nemůžu být alespoň trošku bezstarostnější!!! Roky letí a já mám pořád na žaludku kámen a nevím co s tím.

Muzes byt bezstarostnejsi. Je to jenom na tebe. Postav se do autority nad strach a rekni mu zmizne z tveho zivota. Nema to nad tebou zadnou moc. Vykopej to pryc, je to hnusny dabelsky podvod.

hrkalka — 29. 5. 2006 13:34

algidda napsal(a):

Pro Petunu i ostatní.
Napsala to HRKALKA, a mě se to moc líbí. Možná to někomu pomůže.

NO, ja to nepsala, psal to Buh .. :rodna:. Ale to to sila. Bozi slovo je uzasny a ma moc menit lidske zivoty. :rock:

Iwett — 5. 6. 2006 11:34

Strach máš tak dlouho, dokud se nenajdeš!:):):)

1jana — 5. 6. 2006 14:27

Blážo, moc hezky jsi to popsala, ty vždy to vystihneš svými slovy a ze života, ostatní příspěvky pobírám jako vyčtené a odposlouchané :-).

"Někdy mi připadá, že strach je z části i neuplatněná pečlivost a že když člověk najde seberealizaci v oblasti, kterou potřebuje mít prožitou, strach zmizí."

DankaS — 20. 6. 2006 12:13

Petuno tak podbonym strachem jako ty,  i když ne v takový míře, jsem začala trpět po porodu. Bojim se o dítě, o manžela, o svý blízký....Myslim ale, že ten strach je přirozenej, drží tě jako matku ve střehu, abys případně mohla svoje dítě chránit. Ten kdo se totiž nebojí často si nevšimne velkých rizik. Kamarádka tohle měla taky a chodila s tim psycholožce. Tenhle velký strach ji přešel přibližně  v době, kdy synovi byly 4 roky. Zkus kdyžtak nějakýho psychiatra, tim nic nezkazíš.