Nekamenujte mě prosím. Jsem vdaná a máme dvě děti ( 13 a 9 let ). Našla jsem si přítele se kterým si rozumím a rozhodli jsem se spolu odejít ... Důvod byl ten, že manžel byl pracovně hodně mimo domov, služební cesty, když přijel, tak neměl čas ani chuť se mnou cokoli řešit - měla jsem pocit, že jsem na všechno sama. Čekal ajsem na změnu rok, dva, tři - v poslední době s náma ani nejezdil na dovolenou, radši mě poslal samotnou, nebo s kamarádkama, s dětma .... Možná jsem se vdávala příliš brzo ( první děcko jsem měla hned po škole ve 23 letech ), nevím, najednou jsem měla pocit, že manžel stagnoval, nechce nic měnit  a já mám ještě život před sebou. Tolik k mému rozhodnutí které nechci měnit. Láska prostě nejde obnovit. SA předstírat kvůli dětem je hrozně těžké, zlom byl štědrý den, kdy jsem dělal jak jsem šťastná, smála se, ale uvnitř bych křičela.
Potřebovala bych teď jen poradit, jak to vysvětlit našim dětem. S mým novým přítelem se naštěstí znají, je to letitý kamarád, má je rád, ony jeho,  ale stejně...Otci nechci bránit ve styku s nimi, bude to jejich táta ( bohužel jsem si ho tenkrát vzala  aty děti jsem s ním chtěla ) a je v zájmu asi nás všech abychom spolu tak nějak vycházeli a aby to děti neodnesly.

Ahoj.Já si myslím,že už máš dost staré děti na to,abys jim řekla jak to je ve skutečnosti,že se prostě už s tátou nemáte tak rádi jako dřív a chceš abyste byli jako rodina šťastni.Proto máš nového přítele,kterého znají a pokud ho mají rádi jak říkáš,tak v čem je problém?Děti pak můžou být střídavě u tebe nebo jejich otce,prostě si užijou obou.

No, trochu bych odporovala nikabb-děti přítele znají,mají rády a berou jako kamaráda, jak by ho braly jako najednou "náhradního taťku - myslím, muže, který prostě žije s jejich matkou- těžko říct...Je to těžké, co nejdřív si promluvit o tom s manželem....

Melino, myslíš že jsi pro záchranu vašeho manželství udělala všechno? Nejde o tebe a tvého manžela, ale o děti, o rodinu... Chlap prostě potřebuje někdy "facku", otevřít oči protože do ženský a melounu nevidíš. My chlapi neslyšíme ty Vaše výkřiky do tmy, dokážeme jednat až když nám teče do bot. Poznal jsem to sám na vlastní kůži, naše manželství bylo hodně podobné, i věk dětí odpovídá atd. Oči mi otevřela až prozrazená nevěra a to že má BM pár měsíců milence se kterým později stejně odešla. V tu chvíli jsem poznal že je to hodně špatný a začal jednat, ale ona už nechtěla i když se tak tvářila... Utéct z manželství je asi snadné, vždy se najde nějaký nový přítel, který rád zaskočí, ale co ty děti. Jsou v tom nejhorším věku kdy to má na ně dopad. Vidím to na našich dětech, BM volá každou chvíli že musím něco řešit jako jejich táta atd. Ten frajer co s ním odešla byl taky náš letitý rodinný kamarád :-) koukám že je to příběh jako přes kopírák a nebýt to za náma, měl bych pocit že jsi moje BM :-)

Jak to říct dětem?  Myslím že je nejlepší říct jim pravdu v tom smyslu, že prostě táta a máma se už nemají rádi tak jako dřív, jsou spíš jako kamarádi a ty jsi poznala, že tvůj přítel tě má rád a ty jeho taky, tak že se od tatínka odstěhujete a budete bydlet spolu... Váš tatínek bude samo dál vašim tatínkem apřítel kamarádem, budete k tatínkovi jezdit na víkendy atd. atd. a samo kdykoliv mu můžete zavolat nebo jet k němu když si to budete přát. Počítej s tím, že budou  mít v hlavičkách trochu zmatek, ale v tomhle věku už vědí co je to mít někoho rád nebo nemít rád, že se rodiče rozvádí a každý bydlí někde jinde atd. Bylo by dobré aby jste u toho byli oba, tedy ty i manžel a byli předem dohodnuti na základních věcech, tj. hlavně na styku s dětma.

Počítej ale taky s tím, že děti jsou dost staré na to, aby si u soudu řekly s kým chtějí být, tedy u koho chtějí být v péči a jestli se manžel bude snažit dostat je do výchovy atd. bude to náročnější...

Promluvit si s manželem- to půjde těžko, on je samozřejmě proti tomu. děti budou s náma, manžel nemá čas, bude je mít na víkendy.
Ono asi kdybych si našla někoho cizího bylo by to jiné, ale takhle mám problém, že kamarád je najednou víc než kamarád tak nevím jak z toho najednou ven. Ale asi budui jednat narovinu. Jen s etrochu bojím, protože my se s manželem nikdy nehádali, tu lhostejnost dětia si nevycítily tak teď to pro ně bude rána z čistého nebe. Budu jim muset vysvětlit, že budou mít najednou tatínky dva.

to doublex - to se bude projednávat u soudu s dětma ? Tam je tahat nechci...Manžel by děti do vlastní péče nechtěl, nemá čas, pracuje. Já byla s dětma doma a  i teď pracuju jen na částečný úvazek a kdybychom se rozhodli ještě pro další děcko tak budu zase na mateřský ( rizikový těhotenství ) + další min. 3 roky, tak si myslím, že by manžel asi neměl šanci. Ve styku s dětma mu ale bránit nebudu, doufám, že s enějak rozhumně domluvíme. ¨Nedokážu si manžela představit jak se najednou stará o dvě děti.

to doublex. : už opravdu nemůžu, nedokážu si představit že by se manžel dokázal změnit. On už má pocit, že je zajištěný, měl všechno,ale já chtěla něco víc, fungující domov, třeba ještě jedno děcko, nechtěla jsem skončit ve stereotipu. Mám děti ráda a nechci jim ublížit, ale mám pocit, že v nefungujícím vztahu kde nebude štastná jejich matka nebudou ani ty děti. Mě to taky bolí, ale nastal zlom a vrátit se nelze- doufám jen, že si oba zachováme jistou důstojnost a nebudeme problémy řešit přes děti.
Jo, a nemyslím si, že najít nového chlapa je tak snadný. tohle je můj kamarád, já s ekdysi rozhodla pro manžela, on mě asio měl rád po celou dobu ....

Já se nedivím tomu, že je manžel proti tomu... a asi se bude snažit vše zvrátit, až pochopí že přichází o tebe a hlavně o děti. Počítej s tím. Pokud se nedohodnete na rozvodu dohodou, tak se to bude u soudu projednávat. Děti samo k soudu nemusí, ale vyslechne je sociální pracovnice, která je bude stejně u soudu zastupovat. Pokud bude někdo požadovat, aby se děti vyjádřily k tomu, u koho chtějí být, pak to s nima bude řešit sociální pracovnice a ony si skutečně mohou říct, že chtějí být u otce! Nevím proč říkáš, že by je do vlastní péče nechtěl, když jsi o tom s ním nemluvila. Proč proboha hned všechny matky počítají s tím, že otec nebude chtít děti do své péče (i já zvažoval změnu zaměstnání atd.) a že nemají u soudu šanci. Mají šanci srovnatelnou s matkou pokud nejsou alkoholici atd. A toho se neboj, že se chlap když chce nedokáže o děti postarat, mohl bych ti o tom vyprávět....

Moje si taky začala s našim kamarádem, nelámej si s tím ale hlavu a řekni jim to na rovinu. Pro děti to má opravdu nějakou výhodu v tom, že ho znají, ale je to pro ně pořád už jen strejda a co jsem slyšel tak ho hodně štve, že mu neříkají jménem :-) Rozhodně nebudou mí tatínky dva, ale budou mít tatínka a kamaráda. Nelámej to přes koleno, v tomhle věku už jim to nevysvětlíš!!!

Nevím, ale tahle situace pokud jak píšeš rodina nějak fungovala, nehádali jste se, jezdila jsi na dovolenou atd. atd. a z pohletu manžela vše fungovalo je skutečně ohromná rána a ten chlap může začít hodnotit svůj předchozí život a změnit se. Neudělá to ze dne na den, ale jde to. Věř mi. Mě ta situace u nás i když to skončilo rozvodem, děti si půjčuju atd. otevřela oči a udělala mně nového a lepšího pro další vztah který jsem začal a jsem šťastný, šťastný víc než dřív. Teprve teď jsem si uvědomil, že jsem měl asi zásluhu na rozpadu naší rodiny (i když stále neznám ten skutečný důvod a bojím se že ho nezná ani BM, že jen v tu chvíli uvažoval trochu jinou částí těla než hlavou, ale to je fakt dneska už jedno...), ale ani BM není bez viny. To je důležitý si uvědomit, že ta vina je na obou stranách! Věřím ti, že se ti nechce vracet něco zpět, ale co je lepší pro děti?

Náš rozvod byl dohodou a snažili jsme se s chladnou hlavou domluvit vše zásadní. Dneska po roce vidím, že řada věcí nám utekla a snažíme se je doladit za chodu, ale i tak je občas problém :-( Každopádně to bude chtít oboustrannou toleranci a vstřícnost, snahu dohody, ustupovat atd.

ahoj Melino,

u nás byl podobný případ, akorát že BM je velmi temperamentní. Jakmile si uvědomil, že by kluky vídal jen o víkendech, přestal podnikat a stal se z něj ten nejpečlivější otec. Mě označil za tu, která rozvrátila rodinu, hodně mi před dětmi nadával a sprostě urážel, no prostě nakonec starší syn zůstal s ním. Zvaž i tuhle možnost, tvůj přítel se nakonec stane tím, kdo jim vzal otce

Melino, to nemusí být BM ani temperamentní, ale prostě otec když si uvědomí že přichází o svého syna, děti je schopen všeho. Chlap se pozná v krizové situace a ne jen jako domácí bulík..

Doublex napsal(a):

Melino, to nemusí být BM ani temperamentní, ale prostě otec když si uvědomí že přichází o svého syna, děti je schopen všeho. Chlap se pozná v krizové situace a ne jen jako domácí bulík..

škoda, že se pozná AŽ v té krizové situaci a do té doby dělá jakoby se jeho netýkalo absolutně nic:(

O tom ten život je- člověk se mění a někdy to třeba odnese rodina. Něco za něco. Nedokážu si představit, že by se manžel změnil, ale přála bych mu to. Já věřím tomu, že oba budem jednou štastnější jak píšeš ty…On se třeba poučí, najde své štěstí s jinou ženou, já nejsem mstivá a ze srdce bych mu to přála….teď si ale říkám proč jsem si ho brala ty děti měla tak brzo… Je to rouhačský, já vím, musím být za vše vděčná, ale měli jsme s tím pár let počkat….- ze mě se příliš rychle stala maminka, hospodyně a manžel ve mně asi přestal vidět tu mladou holku kterou si bral. Neměli jsem pořádně čas se poznat, hned po škole jsem byla těhotná, nebyli peníze, nebylo nic.
Přítel mě vždycky obdivoval, byl do mě zamilovaný, já toho nezneužívala, snažila jsem se ho dát dohromady s svojí kamarádkou, říkala jsem mu, že se nikdy nerozvedu, bylo to pro mě nepředstavitelné, jsem rodinný typ, jeho zájem o mě mi ale pomáhal přečkat krizová období ( když mi umřela maminka byl manžel pryč, když byly děti nemocné byla jsem s nima sam celý den a on ( je to shodou okolností taky náš praktický lékař) za náma chodil, dětem dával obklady, mě konejšil, že to nic není …) Když jsem potřebovala stačilo zavolat a on hned volal zpátky... Nic víc si ale nikdy nedovolil.
Nechci se omluvit, jen se asi potřebuju ze všeho vypsat aby se mi ulevilo. Z mé strany  a citům k příteli to není žádná velká láska, spíš vztah založený na dlouholeté důvěře, přátelství. Do nějakého flirtu bych nikdy nešla … Vím, že mě nečekají promilované dny ani noci, dovolené u moře, moře peněz ( on jako lékař moc peněz nemá – daleko míň než manžel ) ale doufám jen v to, že konečně naleznu rodinné štěstí a zázemí…. Nechci už jezdit na dovolený sama- to radši budu chodit s dětma  a s přítelem po lese, zajdem k řece – ale budeme spolu.
Rodina fungovala, to ano- ale od nového roku vím, že by už fungovat přestala. Rodina bude fungovat všude tam, kde bude ženská, která bude schopný vyprat,vyžehlit, uvařit, starat se o domácnost…. To, že nejdu do žádného dobrodružství ale do vztahu s člověkem o kterém si jsem celkem jistá že mě nezradí, že mi dá zázemí ikdyž to není a nebude živočišná láska dělám kvůli rodině, kvůli dětem… - ty si zaslouží štastnou mámu. Nemyslím si, že kdybych měla problém s dětma, tak bych musela volat manželovi, on děti nevychovával… Když byla děti nemocné, voalla jsem příteli. Věděla jsem, že on přijde. Když jsem šla k doktorovi já, taky se mnou šel několikrát přítel a držel mě za ruku když jsem se bála. ( manžela jsem s tím nechtěla otravovat, ten se nikdy ani nezeptal, jestli nepotřebuju k doktorovi odvézt )

to Mandy. Jenže ono když přijde ta krize je už pozdě...
já jsem tolikrát naznačoval, ptala se, jestli mě má ještě rád, jestli s emnou počítá, chce zestárnout- bez odezvy. Respektive ano, vyznal mi lásku, ale skutek utek.

melina napsal(a):

to Mandy. Jenže ono když přijde ta krize je už pozdě...
já jsem tolikrát naznačoval, ptala se, jestli mě má ještě rád, jestli s emnou počítá, chce zestárnout- bez odezvy. Respektive ano, vyznal mi lásku, ale skutek utek.

rozumím ti....až moc dobře. Zkus s ním mluvit o tvém odchodu...držím palce at si promluvíte jako dva opravdu dospělí lidi

Chápu všechny tvé pocity, byla jsem na tom s BM dost podobně jako ty. Uvažovala jsem přesně jako ty. Také jsem si říkala, když budu šťastná já, bude i syn a bude větší pohoda. Krátce po rozvodu jsem si našla přítele, dává mi vše co potřebuji, takže bych měla být vlastně šťastná, jak jsem si vždy přála být, ale nejsem. Malému prostě chybí táta a přítel je pro něj jen dobrým kamarádem, někdo, kdo teď s námi bydlí... ale neuplyne den, aby si na tátu nevzpomněl. Já sice jsem v novém vztahu štěstná, ale zároveň nešťastná, protože jsem upřednostnila sebe před malým a opustila manžela. A nedomyslela, nebo spíš nepřipustila jsem si ty následky.  Syn chce být s mámou a s tátou. Ale to samozřejmě neznamená, že to bude i tak u vás. Přeji ti hodně štěstí.

to Štěpánka. i o tom jsem přemýšlela. Četla jsem tvůj příspěvek, tvůj syn je hodně malý, ale věř, že i on časem pochopí a bude štastný - jinak třeba když bude s otcem a jinak když bude s váma dvěma. Ale naše děti už jsou ve věku, kdy pro ně není a nebude problém, aby třeba po škole zašli k otci ( pokud bude doma), táta pro ně vždycky bude otec, já matka. Ve styku jim bránit nebudu.
Víš, já se nechci dočkat toho, abych dětem jednou třeba i nepřímo vyčetla, že jsem se kvůli nim obětovala  žila ve vztahu který mě neuspokojuje, nakonec stejně zůstala sam a po dětech bych pak chtěla vděk za to, že jsem s ejim obětovala.  Tohle zažila moje kamarádka, matka jí nepřímo naznačila ( když se rozvedla v době když holce bylo 20 ) - že tohle měla udělat už dávno a jestli si je vědoma, že to neudělala jen kvůli ní. Kamarádka pak skončila u psychiatra, dodnes si nese za vinu, že tím, že byla na světě matce zkazila život. Její matka si ho ale zkazila sama tím, že nedokázala odejít včas...
Fungujíécí rodina je základ, ale když nefunguje nedá se nic dělat.... Najít partnera který bude mít rád tebe a děti enní vůbec jednoduché tak si toho važ a nezkaž si vaše štěstí pochybováním.
Já jdu za chvíli z práce  vím, že mě nečeká příjemný víkend- budeme vše doma probírat.

Jak je Šárko starý tvůj syn? Je zvláštní, že když se teď setkávám se svojí BM mám také z ní pocit že není šťastná jako na začátku a pomalu prozřela. Chápu tvůj pocit, že jsi nešťastná z toho,že jsi synovi vzala tátu. Mám trochu podobný pocit obráceně, že jsem neprozřel a nezachránilnějak rodinu pro naše děti.. ale na druhou stranu bych se už nevracel, jsem šťastný s novou partnerkou a děti ji mají taky rády, tak to jde...

Mandy, ono jde vyhrotit to do krizové situace třeba jen tím, že se odstěhuje na pár týdnů někam jinam a ten chlap pozná, že ji ztrácí. Prostě takový ten čas na rozmyšlenou, vyzkoušet oddělené domácnosti.

Doublex napsal(a):

Jak je Šárko starý tvůj syn? Je zvláštní, že když se teď setkávám se svojí BM mám také z ní pocit že není šťastná jako na začátku a pomalu prozřela. Chápu tvůj pocit, že jsi nešťastná z toho,že jsi synovi vzala tátu. Mám trochu podobný pocit obráceně, že jsem neprozřel a nezachránilnějak rodinu pro naše děti.. ale na druhou stranu bych se už nevracel, jsem šťastný s novou partnerkou a děti ji mají taky rády, tak to jde...

Mandy, ono jde vyhrotit to do krizové situace třeba jen tím, že se odstěhuje na pár týdnů někam jinam a ten chlap pozná, že ji ztrácí. Prostě takový ten čas na rozmyšlenou, vyzkoušet oddělené domácnosti.

:-)))....nemyslím, že si to musí napřed vyzkoušet, v té době už je vztah narušený natolik, že ztrácí další význam. Čtu si tady už dávno, přispívám málokdy, nemám co říct, většinu stejně všichni ví...ale ttenhle příspěvek mi nedal, ten znám naprosto přesně ze svého života. Seš moooc dobrej, udělal jsi za posledního půl roku obrovský kus cesty...držím palce

Já si tedy myslím, že jsi to nějak moc všechno uspěchala, jsi naprosto rozhodnutá odejít, ale na dětech se to podle mě pěkně podepíše. Já jsem byla ve stejné situaci, manžel byl dost pracovně zaneprázdněn, čekala jsem na něj každý den do večera, pak už nebyla nálada něco řešit,  a naše manželství pomalu ale jistě končilo. Tenhle stav jsem tolerovala celých 6 let, to byla hrůza, taky jsem chtěla odejít, ale měli jsme malé děti a chtěla jsem to zkusit ještě kvůli nim. Žádná debata u nás doma nepřicházela v úvahu, na nic neměl čas, náladu...našla jsem si milence, přítele, byl a je strašně fajn chlap..manžel na vše přišel, prosil, že se zlepší, že bude jiný..je to už asi 2 měsíce, co se vše obrátilo a je to super, jsem s člověkem, kterému jsem dala dvě děti a nikdy toho nebudu litovat!!! myslím, že by ses měla trošku zamyslet nad tím, jestli je opravdu nutný opustit manžela, rozbít rodinu, jen proto,  že ti je jinde lépe, jestli to nejde řešit nějak jinak..ale podle toho co jsi napsala ani nic řešit nechceš, lituješ že sis ho vzala, že děti přišli tak brzo...v tom to není, já měla první dítě s manželem v 19 letech..je to jen v tobě... nevím asi tomu nerozumím, ale jak někdo může říct, napsat, " bohužel jsem si ho vzala a ty děti s ním měla"..asi jsi dobře věděla, proč si ho bereš a ty děti s ním máš, ne???

kornoutek napsal(a):

Já si tedy myslím, že jsi to nějak moc všechno uspěchala, jsi naprosto rozhodnutá odejít, ale na dětech se to podle mě pěkně podepíše. Já jsem byla ve stejné situaci, manžel byl dost pracovně zaneprázdněn, čekala jsem na něj každý den do večera, pak už nebyla nálada něco řešit,  a naše manželství pomalu ale jistě končilo. Tenhle stav jsem tolerovala celých 6 let, to byla hrůza, taky jsem chtěla odejít, ale měli jsme malé děti a chtěla jsem to zkusit ještě kvůli nim. Žádná debata u nás doma nepřicházela v úvahu, na nic neměl čas, náladu...našla jsem si milence, přítele, byl a je strašně fajn chlap..manžel na vše přišel, prosil, že se zlepší, že bude jiný..je to už asi 2 měsíce, co se vše obrátilo a je to super, jsem s člověkem, kterému jsem dala dvě děti a nikdy toho nebudu litovat!!! myslím, že by ses měla trošku zamyslet nad tím, jestli je opravdu nutný opustit manžela, rozbít rodinu, jen proto,  že ti je jinde lépe, jestli to nejde řešit nějak jinak..ale podle toho co jsi napsala ani nic řešit nechceš, lituješ že sis ho vzala, že děti přišli tak brzo...v tom to není, já měla první dítě s manželem v 19 letech..je to jen v tobě... nevím asi tomu nerozumím, ale jak někdo může říct, napsat, " bohužel jsem si ho vzala a ty děti s ním měla"..asi jsi dobře věděla, proč si ho bereš a ty děti s ním máš, ne???

Klobouk dolů že jsi to ustála. Utéct z boje je to nejsnadnější a tohle je fakt supr.

čtu tady tyhle příspěvky jen tak pro zajímavost, možná pro poučení. Děti ještě nemám a proto jako nezávislý pozorovatel musím říct, že pravda je asi na obou stranách. Někomu se to ustát podaří, někomu ne- někdo začne nový spokojený život, jiný bude do smrti litovat a brečet nad rozlitým mlékem Jsem příklad toho, že děti nic odnést nemusí, budou-li rodiče v pohodě.  Rodiče se rozvedli když mně bylo 8. Vychází spolu dodnes ( po víc jak 20 let ) výborně, oba mají svoje rodiny, mně přibyli 2 sourozenci ( jeden od mamky a jeden od táty) - všichni se několikrát ročně scházíme ... - bereme s ejako taková velká rodina. Je to mnohem lepší, než kdyby spolu rodiče zůstali, vidím, že oba jsou jiní, asi by spolu nemohli žít, žili by jen vedle sebe, ale jako kamarádi spolu vychází výborně. Zní to jako pohádka, ale i tak to jde. Chce to jen chtít a všechno vyřešit v klidu. Přeji vám všem hodně štěstí

ono to v žádném případě vůbec nebylo jednoduché, taky jsem sama s dětma jezdila na dovolenou, hory, bylo to strašně moc náročný, ale asi je pravda, že se pro děti udělá hodně.. taky mě kolikrát napadlo, že než takovýho manžela, tátu pro své děti,tak radši budu sama, najdu si někoho jiného, ale ono to tak jednoduché není, když toho člověka i přes to vše miluješ a vlastně víš, že jinak je to super člověk..ono to nakopnutí je někdy potřeba  a asi i za cenu nevěry... když to zachrání manželství...

Doublexi, znám tvůj příběh ještě ze starého babinetu. Nechtěj si tady namlouvat, že ses málo snažil....Jsi výborný táta a pro záchranu rodiny jsi udělal co to šlo. Prostě se ti to nepodařilo BM tenkrát přesvědčit, rozhodla se odejít, tak teď má co chtěla. Chápu, že jí asi lituješ, ona asi už ví, že udělala chybu, ale to musela čekat, že všechno nebude tak růžové. Ty se zachraň pro svoje děti, pro nový život- a neohlížej se !

Melino,
a nechceš si přítele nechat jen jako přítele?
On jako lékař taky nebude nikdy 100%doma, lékaři mají služby...

Osobně si myslím, že hodit flintu do žita a utéct z nějakého vztahu je hrozně jednoduchý řešení. Dva lidi se mají rádi, vezmou se, mají děti, nějak se vyvíjí jako lidé, nějak se vyvíjí jejich vztah... čekat že vše bude až do smrti růžový mohou jen naivky. Pokud jsou ve vztahu děti, pak rozhodnutí rozbít rodinu je podle mně těžší než rozhodnutí zda se vzít či ne. Rozhodně by to měla být až ten poslední krok, právě kvůli dětem.

ankka:
Věřím ti, že to může časem fungovat jako jedna velká rodina, dobré přátelství, vzájemné vztahy. Při rozvodu je asi vždy jeden poškozený, smutný a druhý veselý a těší se na to. Čas všechno vyléčí a myslím si, že je možné nějak dál spolu komunikovat rozumně. Vidím to i u sebe, kdy od rozvodu je to rok a už se ty hrany tak trochu obrušují a za pár let.. u jednoho stolu asi nezasedneme, ale rozhodně se mi nebude zvedat tep když si půjčuju svoje děti od frajera. Hrozně důležitý pro to "léčení" je ale nový vztah, mít někoho kdo dodává energii a pozitivní myšlenky.

kornoutek:
Stejně prostě klobouk dolů, jsi dobrá a držím ti palce at je všechno OK. Já byl taky ochotný BM odpustit nevěru a zkusit vše znovu, změnit se. Ona měla dál své růžové brýle a tak odešla. Mně to otevřelo oči pro nový vztah kde věci jako svatba a děti jsou zatím v nedohlednu, ale rozhodně jsem na to víc připravenej, lepší jako partner. Ztratil jsem manželku (ke které bych se už nevrtátil), půjčuju si vlastní děti a ztratil jsem rodinu, ale na druhou stranu mně to pozitivně posunulo dál do nového vztahu. I to je cena za takový rozchod.

noris:
Díky :-) Někdy mně z toho až mrazí v zádech jak mi je vlastně BM už jako žena, partnerka lhostejná. Vážím si jí jako matky našich dětí, ale nedokážu si představit, že bych se vrátila a začali jsme žít znovu spolu. Zároveň občas nestačím koukat jak se změnila, co se klube na povrch a tak. V podstatě jsem dneska rád že to skončilo a já mohl začít nový život, s novou přítelkyní.. Myslím, že se mi podařilo "zachránit" sám sebe pro děti a žít dál s dětma, s přítelkyní a mít zase takovou tu rodinku :-)

Dobrej článeček http://ona.idnes.cz/ona_pribehy.asp?r=o … ribehy_eck

Doublexi

to je dobrej článek, měli by to holky číst jako povinnou četbu :-)))

vašek napsal(a):

Doublexi
to je dobrej článek, měli by to holky číst jako povinnou četbu :-)))

To jo, jenže každá radši uteče za tím novým bulíkem kterej jim nakuká že jim bude líp a tak. Bohužel pak holky když už je pozdě poznaj že je to vlastně stejný jako s tím jejich, že má stejný spodky a stejně mu kape svíčková na pupek, jen zbytečně přijdou o ty krásný roky společnýho života... Nám už to může být jedno, hlavně že jsme poučení do dalšího života.

to je opravdu moc hezkej článek..tak nějak jsem se při něm dost styděla:-))

Doublexi

to ponaučení je na prd ... ponaučit by se měly ty druhé půlky nebo už ponaučené jsou ale nám je to hov... platné využijou to zase je šmejdi ...

tak jsme se o víkendu domluvili s manželem - podám žádost na rozvod, o majetku a dětech se dohodneme. Myslíme si oba, že už by nebylo možné obnovit důvěru a  asi ani tu lásku ne, jsme na to oba příliš unavení.... Je to smutné, je mi líto, že jsme neobstáli ... ale oba ještě relativně mladí a máme právo na další snad lepší život...

to doublex : já si nemyslím, že je možný zachránit vztah po nevěře. V obou zůstane nedůvěra. .... Když už k něčemu takovému dojde je zpravidla už pozdě na cokoli....Já bych si navážila partnera ani sebe- nejsem z těch, které by do nevěry spadly tak nějak omylem. Dokud jsme se měli rádi bylo pro mě něcop takového nemyslitelné, jak bych mu to mohla udělat ? Prostě se pak z manželství vytratila láska a to byl konec. Možná pokud je to zainteresování jen o sexu a ne citové jde to ustát, ale jakmile se do toho zapletou citu, není už cesty zpět- už kvůli těm novým partnerům.  Mluvila jsem o všem se starší dcerou- a ona mi řekla, že to holky už dávno tušily !
P.S. je nějaké minimum pro stanovení alimentů ? Chceme uzavřít dohodu v tom smyslu, že děti budou u manžela 1x za 14 dní na víkendy + 15 dní ve dny, které si určí, v ty dny jim bude vše platit, mně teď vyplatí určitou částku na které jsme se dohodli -  a nebude mi platit žádné alimenty. Jde to ? Nechci ho zavázat k měsíčnímu placení, přijde nám to oběma dost ponižující.   Peněz zas tolik nepotřebuju, byla jsem na mateřské a vím, že dokážu vyjít s málem, nepotřebuji sponzora na svůj nový život, chceme začít s čistým štítem....

tak teď vůbec nevím, co jsi vlastně napsala...nějak nechápu, nejde přeci o sponzorství, nebo o to, jak kdo bude ponižující... co je ponižujícího na tom, že ti bude vyplácet alimenty??? jsou to taky jeho děti, tak ať se stará, ne??? a pokud budou u něj, je celkem logické že se o ně bude starat se vším všudy, tedy i s placením...je to tak všude, nevím, nikdy jsem neslyšela o tom, že když děti rozvedených manželů poputují k tátovi na víkend, manželka mu přibalí i peníze... to by sis měla hodně rozmyslet, finanční částka po rozvodu je sice fajn, ale na jak dlouho???

ne, peníze na ty dny kdy budou s manželem jim samozřejmě nepřibalím. Jen nechci měsíčně něco vymáhat. Tu částku si uložím na účet, můžu z ní čerpat jak budu chtít a je moje věc co s tím udělám. Já právě nevím, jestli to jde udělat tak aby mi manžel tu částku na výživné  dal jakoby " dopředu " a pak už nic .

Já taky nevím, jestli to tak jde udělat, ale abys potom nelitovala, nevím, může se stát cokoli, a ty peníze měsíčně se ti potom budou hodit a nebudeš je mít..já nevím jak je to teď, ale když jsem já byla svobodná a měla jsem dítě, tak dokud jsem si na partnerovi nezažádala alimenty, tak jsem neměla nárok na jiné dávky.. nevím jak je to teď, ale chtělo  by to asi někde radši zjistit, aby jsi pak nebyla zklamaná..víš jak to myslím, viď??? pořádně si to rozmysli..

Díky, já myslela, že budu mít každopádně nárok na přídavky na děti ...- a mateřskou, pokud se nám zadaří mít ještě miminko, ale opravdu nevím, jak to je ... Manžel vydělával hodně tak jsme žádné dávky nad rámec nebrali....Ta částka je 500 000,- dal by mi to  stejně asi v nějakých splátkách - nežádám víc, myslím si, že to je adekvátní, počítali jsem to tak, že je to jako výživné 4 000,-. Samo, že nevíme, zda budou děti studovat, ale myslela jsem, že když s tím budeme oba souhlasit, tak to soud schválí. Taky mi zůstane nějaké vybavení a  potřeby pro domácnost ( žehlička, pračka, mikrovlnka) Manželovi zůstane dům, ale ten je jeho. My měli dohodu o zúžení SJM protože manžel podnikal, prostředky na účtech jsou zase jenom moje, o takové věci se naštěstí nemusíme dělit. Vlastně jen vymyslet to vyživné....

melina napsal(a):

to doublex : já si nemyslím, že je možný zachránit vztah po nevěře. V obou zůstane nedůvěra. .... Když už k něčemu takovému dojde je zpravidla už pozdě na cokoli....Já bych si navážila partnera ani sebe- nejsem z těch, které by do nevěry spadly tak nějak omylem. Dokud jsme se měli rádi bylo pro mě něcop takového nemyslitelné, jak bych mu to mohla udělat ? Prostě se pak z manželství vytratila láska a to byl konec. Možná pokud je to zainteresování jen o sexu a ne citové jde to ustát, ale jakmile se do toho zapletou citu, není už cesty zpět- už kvůli těm novým partnerům.  Mluvila jsem o všem se starší dcerou- a ona mi řekla, že to holky už dávno tušily !
P.S. je nějaké minimum pro stanovení alimentů ? Chceme uzavřít dohodu v tom smyslu, že děti budou u manžela 1x za 14 dní na víkendy + 15 dní ve dny, které si určí, v ty dny jim bude vše platit, mně teď vyplatí určitou částku na které jsme se dohodli -  a nebude mi platit žádné alimenty. Jde to ? Nechci ho zavázat k měsíčnímu placení, přijde nám to oběma dost ponižující.   Peněz zas tolik nepotřebuju, byla jsem na mateřské a vím, že dokážu vyjít s málem, nepotřebuji sponzora na svůj nový život, chceme začít s čistým štítem....

Je to smutný, ale je to Vaše rozhodnutí. Budu ti stejně asi trochu oponovat, že pokud chtějí oba, pak to jde ustát, vybudovat si znovu tu důvěru. Musí být ale ochota na obou stranách, ochota ustupovat a tolerovat... ale to opravdu dokáží jen silní a odpovědní. Já se tehdy o to chtěl aspoň pokusit, dokázat sám sobě že to zvládnu a neuteču hned z boje... Z každého vztahu se vytratí zamilovanost, láska a přejde v přátelství, partnerství. Záleží jen na těch dvou za jak dlouho a jak bude pak to přátelství vypadat. Nemůžeš očekávat růžové brýle celý život, ty zmizí za pár měsíců, rok-dva. Umění manželství je právě v tom nezaleknout se toho přátelství, ale okořenit si ho do dalších let společným zájmem atd.

Pokud jde o alimenty, pak minimum neexistuje, ale počítá se tak cca 20-30% z čistých příjmů. Záleží ale na počtu dětí, věku atd. atd. I když s manželem uzavřete dohodu,musí ji schválit soud a vaše děti bude zastupovat sociálka. Pokud se to bude zdát soudci atd.nevýhodné, dohodu neschválí nebo navrhne nové znění. Zkus si to ale spočítat, náklady s věkem porostou a dítě bude chtít studovat, bude mít kroužky. Bude chtít jezdit na tábory, výcviky atd. Teoreticky může platit alimenty do 26 let věku... Určitě to ale neber jako nějaké ponižování atd. Snažil bych se být tebou propočítat skutečné náklady plus nějakou rezervu.

Počítej s tím, že soud bude vycházet z toho, že dětem má být zachována stejná životní úroveň jako doposud a s věkem dětí rostou nároky. Teď jsem se díval že máš děti 13 a 9 let, já 13 a 7 let. Ještě nedávno jsem měl vyměřené alimenty 5.000,- na obě děti z příjmu cca 40.000,- a ještě k tomu platit 1/2 na ostatní mimořádné výdaje, tj. výcviky, školy v přírodě, tábory atd. Čekej že soud bude posuzovat příjem manžela a z toho vypočítávat adekvátní alimenty.

to doublex: někdy už je pozdě na záchranu... nevím proč si myslíš, že v nefungujícím vztahu zůstávají jen silní a odpovědní ? Podle mne spíše zbabělci, lidi, kteří se bojí, že se neuživí, že si nikoho nenajdou, zůstanou samy..... .
Psala jsem, že nejdu za velkou láskou, spíše za přátelstvím, partnerstvím, takže růžové brýle rozhodně nemám.
Já se bála jen toho, aby to neodnesly děti-a  myslím, že to zvládnou....
Ty máš pocit, že jsi váš vztah se ženou mohl zachránit ? Možná na rok, na dva, do doby než vyrostou děti a co pak ? Já nechci zůstat sama na stáří, chci mít vedle sebe člověka, kterému budu moci věřit a on mě. Nevěra nemá ve fungujícím vztahu co dělat, zjistila jsem nevěru ze strany mého muže ke které se nyní přiznal- a já si uvědomila, že aniž jsem to tušila, že byl náš vztah od té doby něčím narušený ....Jsem staromódní a nevěře říkám rozhodné NE !
Manžel podniká, tak se jeho příjem nedá jednozančně určit, já po něm pravidelné splátky nechci, je mi to trapné, vždy jsem odsuzovala manželky, které to chtějí. Máme dvě děti, jsem jejich matka, tak je taky uživím, jinak bych je neměla.... Nebudu po něm chtít ani tu polovinu nákladů, jak bych mu to prokazovala ? To si mám schovávat složenky ?

Souhlasím s Melinou, někdy je opravdu lepší začít znovu a s  čistým štítem... Jen ty děti by to neměli odnést, ale pokud rodiče budou a jsou rozumní, může to dopadnout dobře. Ku prospěchu věci. Je hloupé zůstávat spolu jen kvůli dětem a nic se tím nevyřeší. Děti potřebují hlavně láskyplný domov, kde se partneři milují a lásku dávají sobě věří si.

Souhlas  s holkama, jen toho pak nesmíte litovat. Ono zachraňovat něco za cenu vlastního sebeobětování moc nejde....Rozpad rodiny je sice smutná věc, ale jsou daleko horší věci ...

melina napsal(a):

to doublex: někdy už je pozdě na záchranu... nevím proč si myslíš, že v nefungujícím vztahu zůstávají jen silní a odpovědní ? Podle mne spíše zbabělci, lidi, kteří se bojí, že se neuživí, že si nikoho nenajdou, zůstanou samy..... .
Psala jsem, že nejdu za velkou láskou, spíše za přátelstvím, partnerstvím, takže růžové brýle rozhodně nemám.
Já se bála jen toho, aby to neodnesly děti-a  myslím, že to zvládnou....
Ty máš pocit, že jsi váš vztah se ženou mohl zachránit ? Možná na rok, na dva, do doby než vyrostou děti a co pak ? Já nechci zůstat sama na stáří, chci mít vedle sebe člověka, kterému budu moci věřit a on mě. Nevěra nemá ve fungujícím vztahu co dělat, zjistila jsem nevěru ze strany mého muže ke které se nyní přiznal- a já si uvědomila, že aniž jsem to tušila, že byl náš vztah od té doby něčím narušený ....Jsem staromódní a nevěře říkám rozhodné NE !
Manžel podniká, tak se jeho příjem nedá jednozančně určit, já po něm pravidelné splátky nechci, je mi to trapné, vždy jsem odsuzovala manželky, které to chtějí. Máme dvě děti, jsem jejich matka, tak je taky uživím, jinak bych je neměla.... Nebudu po něm chtít ani tu polovinu nákladů, jak bych mu to prokazovala ? To si mám schovávat složenky ?

nezlob se na mě, ale s tímhle tedy rozhodně nesouhlasím!!! Proč by měli zachraňovat jen ti, kteří, se bojí zůstat sami, zbabělci atd, co jsi napsala...Zachraňují to ti lidé, kteří chtějí zachovat manželství, ne na rok, na dva, ale na hodně dlouho a už vůbec ne do doby, než vyrostou děti..
A dej pozor na to, co píšeš, chceš být s člověkem, který je pro tebe kamarád, partner...ale láska nikde..ty si myslíš, že tenhle vztah vydrží??? na jak dlouho?? to bude možná ten rok, dva..a pak plánuješ ještě dítě, jestli tomu dobře rozumím a ke všemu s mužem, ke kterému cítíš jen přátelství... nezlob se na mě, ale teď chápu, jak moc jsi nezodpovědná, teď to bude asi tvrdé, ale ty jsi ten slaboch, který nic zachraňovat nechce, utíkáš jen za dobrodružstvím, ..nic proti, je to krásný, být zase " v kurzu", ale máš děti, koukej především na ně...
A další nezodpovědnost cítím z toho, jak si strašně moc věříš, že všechno zvládneš sama, myslím finančně, odsuzuješ manželky, které chtějí alimenty??? Ono je dobré si věřit, ale takhle moc...no nevím, nevím...
Podle mého názoru,  a znovu se na mě nezlob, ty jsi jen  hledala, až jsi našla, proč nebýt s manželem.... myslím, že nevěra není ten důvod, ale jen záminka...dej pozor, ten pád dolů je hodně bolavý a tebe bude asi bolet moc

já vím, o čem píši, ale naštěstí jsem si včas uvědomila, že ztratit manžela, jen pro potěšení s milencem, to opravdu nechci, on totiž ten milenec, přítel, bude za 10 let to samé, co manžel...

to kornoutek: víš, ono je to těžké- chjtěla bych jen fungující rodinu a tu budu mít spíš s člověkem který bude odpovědný. On manžel nejenom že nebyl věčně doma, jak jsem psala, ale teď mám i pocit, že mu to bylo jedno a vyhovovalo- řekl rovnou, že by se nezměnil, pro něj bylo největším lákadlem a naplněním vydělávat peníze. On si jich pak taky dovedl užít ( co mně byl platný luxusní dům ve kterém jsem, byla sama když on trávil večery s kamarádama v restauracích, na tenise, v divadlech - já nikam nemohla, hlídala jsem děti )  Je to smutné, ale je to tak. Pro peníze jsem s ním ale nikdy nebyla, proto se teď nebudu a nechci ponižovat žebráním o alimenty. Rozhodla jsem se dobrovolně  a vím, že z našetřených prostředků to zvládnu.
Kdyby manžel naznačil, že se změní, že něčeho, co se stalo ( jeho či mé nevěry) ,lituje, byla bych asi taky zauvažovala jinak, ale teď mi jde jen o to zachránit sebe a děti pro rodinu. Ty si myslíš, že nelepší pro děti je mít otce kterého přes den vůbec nevidí. Mimoto jsem se teď dozvěděla od dcery, že o té jeho nevěře asi věděla- jaký by si to odnesly do života model rodiny, kde se podvádí a dělá se jakoby se nic nestalo ( tak se vyjádřil manžel- vždyť se nic nestalo...). Ono je někdy pro ty děti lepší odejít a zachovat si jakéstakés hodnoty.
Tobě se to podařilo, ty jsi ale měla oporu v manželovi, já ji nemám, to je rozdíl.

Kornoutek, Melina:
Zachraňovat rodinu chtějí podle mého ti, kteří jsou odpovědní a nemusí to být slaboši ani siláci, ale cítí odpovědnost vůči dětem, rodině. Proč tady jsme? Aby jsme si užívali sexu, peněz a jiných radovánek. Ne. Jsme tu proto abychom vychovali děti, následovníky naší krve... a tyhle věci okolo nám to mají jen zpestřit. Rozhodně souhlasím s tím, že by to nemělo hraničit se sebeobětováním a že je to hlavně potřeba oboustranně.

Docela tě Melino obdivuju a věřím ti, že ti nejde o peníze pro sebe... Jenže teď uvažuješ jen v tom duchu co nejdřív to ukončit, vyčistit si stůl a začít znovu. Jenže po pár týdnech,měsících se začnou vyjasňovat všechny další okolnosti a reality života. Naše snaha tehdy byla taky vše dohodou rychle a čistě vyřešit bez nějakého dopadu na děti... dneska po roce vše vidíme oba trochu jinak.

Ty mu nemusíš prokazovat žádné příjmy, musí je prokázat on u soudu. A i když uzavřete dohodu o nějakém finančním vyrovnání, stejně soud bude chtít znát jeho a tvoje příjmy, tedy daňová přiznání, majetek atd. Už proto, aby dohoda nebyla nevýhodná pro děti, které bude u soudu zastupovat sociální péče. Jasně že ty jsi jejich matka a on jejich otec, tak by se neměl zříkat odpovědnosti. Ty jeho "splátky" můžeš nechat ukládat na účet jako spoření dětem na budoucnoust, na školy, svatbu, cestování...

Musím souhlasit s Kornoutkem že nikde není žádná garance že za 10 let ten partner nebude úplně stejný. Ono až tak moc nejde o toho partnera ale jako o standardní vzorec manželského vztahu, který prostě po určité době přijde k tomu stereotipu atd. a je to pak už jen na těch dvou jak si to zařídí.

to doublex: No nevím, opravdu v tom nemám žádné zkušenosti. Můžeš mi říct, jaké chyby jsi se dopustil, co jste v dohodě opomněli ? Majetek se u nás neřeší, SJM jsme měli zúžené- zatím to opravdu vypadá tak, že mi manžel bude muset tu částku posílat formou výživného. Bohužel, ale asi to jinak nejde - já nejsem typ povaleče  i při mateřské jsem si přivydělávala doma doučováním, občas překládám - a kydyb to nešlo, mám našetřeno, takže s eo dvě i případné třetí dítě postarám.
Je pravda, že tyto věcio kolem rozvodu chceme mít rychle z krku - kdo by nechtěl ? Proto budu moc ráda když napíšeš na co si dát pozor - říkáš, že i vy jste se snažili vše vyřešit bez dopadu na děti.
Jo, co se týče návštěv, to už jsem psala, půlka víkendů + další dny o prázdninách  apřes rok v době  kdy bude otec chtít.
stereotyp nastane vždy a  skaždým,a le na jeho zvládnutí opravdu musí být dva.
Ale ty jsi někde psal, že jsi teď štasný- taky tě ta zamilovanost přejde a  nastoupí stereotip, kvůli tomu přece nezůstaneme sami...

Melina: Co to je proboha za blbost nechtít po otci tvých dětí příspěvek na výživu vašich společných dětí???? Ano, teď se třeba sama s nimi uživíš, vyjdeš s málem, máš našetřeno, děti nemáš rozmazlené, chápou, že peníze na supr nový mobil pro všechny nemáš, mobil není nutný pro život....Ale co bude, až budou třeba chtít studovat vysokou a ty na to mít sama nebudeš, peníze ti dojdou? To jim pak řekneš "Děti, promiňte, ale nemůžete studovat, co by vás bavilo, musíte se jít učit zahradníkem, protože na vysokou školu já nemám" ?....Mysli i na tohle. Jinak ani zákon ti neumožní se vzdát výživného, protože to není v zájmu dětí. Nezáleží na tom, jestli jsi povaleč nebo makáš jako šroub, otec má povinnost své děti živit. Jeho povinnost není o nic menší než tvá. Pokud děti uživíš, tak fajn. Ale alimenty od otce jsou jeho povinností (máš-li děti v péči ty) a můžeš jim je ukládat, jak  píše Doublex. Všichni víme, co dneska stojí třeba samostatné bydlení, není to žádná láce a mačkat se v 3+1 se svými dvěma, třemi dospělými dětmi...žádný med. A i ony se budou chtít osamostatnit, necháš je bydlet po podnájmech jen proto, že jim nebudeš moct přispět na vlastní byt? A to jen proto, že jsi byla hrdá a nechtěla nic po jejich otci?....To bych tedy nedělala. Taky nejsem z těch, kteří otce sedřou z kůže, ale povinnosti jsou na obou stranách.
Já, když jsem odcházela od BM, tak jsem neměla sice nového přítele, ale taky jsem to musela synovi (tehdy 10 let) vysvětlit. Řekla jsem tenkrát, že s taťkou už si nerozumíme, že budeme každý bydlet jinde. Že to je jako když kamarádil on s Pavlíkem, ale teď už si tak nerozumí a kamarádí zase víc s Jirkou...(snažila jsem se to připodobnit). Řekla jsem taky, že on za to nemůže (děti si to s podivem můžou myslet, že za rozpad rodiny nesou vinu ony), že táta i já ho máme rádi, že se spolu mohou vídat, kdy chtějí. S manželem jsem se dokonce nakonec dohodla na střídavé péči po týdnu. Držím ti palce, ať to dobře zmákneš. Můžu ještě doporučit knížku od MUDr. Matějčka Krizové situace v rodině očima dítěte. Něco z toho by mě ve snu nenapadlo, ale Matějček je uznávaný dětský psycholog, na mě působil vždycky v televizi moc dobře, opravdově, takový ryzí člověk, který věří své práci, stojí si za ní, je lidský..., tak mu věřím. Hodně štěstí, melino.

to Eva : já se tady do toho zbytečně zamotala- chtěla jsem to vyřešit tak, že mi manžel teď vyplatí částku cca 500 000,- - a já mu napíšu něco ve smyslu, že po něm dejme tomu 10 let nebudu nic chtít pokud se nějak hodně nezmění situace ( nemoc, studium ) . Prostě nechci aby měl za úkol mi každý měsíc něco posílat, to mi přišlo tarpné- abych hlídala jestli platí- takhle by to on měl z krku a já bych měla jistotu, že z něj nebudu muset nic lámat. Teď ale už vidím, že je to dost nereálná představa  a dohodneme se asi tak, že bude posílat částku n zvlášní účet kam já nebudu chodit a  ze kterého nebudu zatímvybírat. Chtěli jsem to dělat formou stavebního spoření ale to taky nejde. Takže to nejspíš bude vkladový účet. To mi přijde fér, porostou tam úroky.... -a  on bude v klidui, že já tu částku nepoužiju pro sebe. Děti k účtu budou mít přístup až budou plnoleté. To vyřeší i případné jejich studium- prostě jim řeknu, to jsou vaše peníze, naložte s nima dle vašeho uvážení. Doufám jen, že s emi podařilo a podaří vychovat je tak, že nepůjdou a do druhého dne všechno neutratí.....

Jinak Matějčka jsem viděla v televizi- působil na mě jako takový hodný starý pán...
To, jak jsi to vysvětlila dětem je pěkné, starší dcera naštěstí už chápe a řekla bych, že mladší to taky vysvětlila. Té jsem řekla, že s tatínkem se už nemáme rádi, že budeme žít každý jinak a  že se můžou kdykoliv vídat... Taky jsem jim řekla, že doufám, že tatínek nezůstane sám a najde si nějakou hodnou paní .... - že to pro ně bude taková hodná teta...

Nevím jaké máte dohody, ale dneska vidím že je třeba v něčem dohoda příliš otevřená (vezme si děti kdy chce... a co když budeš zrovna ty chtít někam s dětma jet a bude se to opakovat...) nebo příliš taxativní (vyzvedne si deti v 18h a vrátí je zase v 18h). Nesmyslná je třeba definice každý druhý víkend a pak o prázdninách 15 dní... to jsou i víkendy o prázdninách? takže každý druhý víkend mimo hlavních letních prázdnin. A jsou tady další prázdniny které zasahují do života - vánoční, jarní a ty jsou taky ohraničeny víkendy... No a co Štědrý den, Silvestr - je součástí prázdnin nebo víkendů.  Zkus si uvědomit to, že dneska máte k sobe "blízko" a zdá se vám, že to není problém, ale za pár měsíců,let to bude jinak... Co je psáno, to je dáno a jakmile soud dohodu schválí, jakákoliv změna je dost problematická.

Ano, mám nový vztah protože jsem nechtěl zůstat sám. U nás jsem to nebyl já kdo rozbil rodinu, ale BM. Vím že jednou přijde stereotip, ale s tím se musí počítat. Jsem teď víc realista a myslím že vím jak bojovat s nudou. Navíc partnerka má taky za sebou rozpadlý vztah po letech a poučila se z chyb.

Melina: Aha, jasně, tak teď už rozumím těm alimentům líp. Ale ten soud bude muset stanovovat výživné (tak to přikazuje zákon). Jestli to jde, dohodla bych se s mužem ještě před stáním u soudu, soud většinu dohodu manželů schválí, když je teda rozumná (ne jako ve smyslu, že ti bude dávat na dvě děti dvě stovky měsíčně, to by se jim asi nezdálo).
Dětem jsi to taky řekla hezky, člověk se na ně nemůže pořád ohlížet a zůstávat ve vztahu, kde to nefunguje. Když už má potřebu odejít, musí jim to umět vysvětlit. Zvládlas to dobře, myslím....

díky za rady....jsem naivní a myslím si, že třeba jednou se budou stýkat naše nové rodiny.... My se vlastně rozcházíme neuvěřitelně v poklidu- žádné výčitky, hádky- psala jsem, že naše komunikace byla dlouho na době mrazu a tak si třeba myslím, že jako přátelé k sobě budeme mít blíž ... 
Víš, ono všechno jak píšeš ale dohodama řešit nelze. Zkrátka se budeme muset předem domluvit, kdy a kam se pojede na dovolenou ( já na dovolenou moc nejezdím, většinou k rodičům na chalupu, takže to problém zas tak nebude, pokud budeme mít děcko budu doma ). Na léto taky děti budou jezdit k mamince manžela, tak je bude moci navštěvovat i tam...
Kdy si vyzvedávat děti taky nebudu řešit, jestli v 6 nebo v 7, budeme bydlet kousek od sebe, starší dceři bude v dubnu 14 let, takže malou dovede, klíče bude mít od bytu i manželova domku. Děti přece nesjou balíky, které je třeba vyzvednout si v 6 !!!
Tyhle věci se asi nedají předem určit, jen ty víkendy jsou jasné. Zpočátku s emi po dětech bude stýskat, to vím a počítám  s tím...
Takové ty zkazky, kdy slyšíte, že manžel unese děti mi přijdou nereálné....

Melina: Ty zkazky zase nejsou tak nereálné...otčím takhle jednou bráchu nepřivedl, až asi třetí den. Byli na horách, mobily tehdy nebyly....Vzhledem k tomu, že byl notorický agresivní alkoholik, tak mámě zešedivěly snad všechny vlasy. A sociální pracovnice jí na to řekla, že má bejt ráda, že je na horách...když jí máma řekla, že ale ona neví, jestli brácha někde v péči "tatínka" neumrzl, tak nebyla schopná slova...

to Eva. To chápu, tuhle starost jsem taky mívala když byli děti pryč. Jedno s kým. Mobily hodně pomáhají, to samý, když někdy jsou holky samy doma tak mi to taky nedá a volám hned starší, jen se ujistit, že je všechno v pohodě ....

Přál bych ti aby tomu tak bylo a vše bylo v klidu i do budoucna. Víš, cítím z toho co píšeš tak trochu naivitu, snahu to všechno zvládnout rychle a v klidu. To je fajn, ale.. Tehdy jsme taky měli nějaký vzor té dohody o styku otce s nezletilou (to je hrozná formulace!) a "smáli" jsme se tomu, že bych si měl vyzvednou děti v 18h tehdy a tehdy tam a tam... ale právník nám doporučil at to tam je, tak jsme to tam teda když to musí být dali... že si stejně když bude potřeba zavoláme nebo je přiveze nebo vlastně to bude stejně podle toho jak budu chtít já a tak.... Uběhl rok a měla by jsi to vidět: "Jak to že vezeš děti o 15min pzději, když je v dohodě že tu budete v 18h!!!!" "Proč bych ti je vozila, když si máš pro ně přijet" "Jakto že je chceš teď o víkendu, my chceme jet tam a tam" Optimismus je krásná věc, ale...

To ale nikdo předem neví- u někoho se rozvodem vše uklidní, někdo začne dělat naschvály....Někdy po rozvodu zůstane zdravý rozum, jindy bohužel převládne zloba a snaha dělat všechno bývalému partnerovi natruc. Ale to je právě tam, kde jeden z bývalých partnerů není šťastný. Pokud budou oba spokojení tak nebudou mít potřebu dělat si naschváli a otravovat si život...
Pokud jsoui dva lidé rozumní, měli by se dohodnout a jednat v zájmu dětí. V jejich prospěchu určitě není to, když se BM neustále hádají a přou o každou minutku tak jak píše D.
to Doublex:  takhle se domlouvat a přít je dětinské a nikomu to nepřijde. Myslím, že v době mobilů není problém napsat BM, že přijedu o 15 minut později....- o nic snad nejde, přece nebudeš jezdit na čas a když náhodou přijedeš dřív čekat před domem... Uvědomtě si, že jste byli manželé a děti jsou obou dvou !
Na víkendy kdy vím, že má mít děti partner přece  s nima nebudu plánovat program já, maximálně bych vyzvala BM ať  se k nám připojí....

Jediné, čeho se tak trochu bojím je, aby si manžel nenašel přítelkyni, která bude ten typ, co nic doma neudělá, bude z něj tahat peníze, nebude mít ráda naše děti ....- takové typy co se občas nalepí na bohaté podnikatele .... Můj muž na takové asi není, ale kdoví....
Pask bych asi nebyla klidná svěřovat jim děti na víkendy ....
Ale na druhou stranu si říkám, že po tolika letech ho tak trochu znám a tohle snad nehrozí. Každopádně až si najde novou přítelkyni, tak se mi uleví.... - tedy pokud to nebude výše uvedený typ....
Ty víkendy s edají dělit jen na sudé liché s tím, že pokud třeba holky pojedou na ŠVP tak je jasné, že k tátovi nepůjdou. To přece musí pochopit, ne ? Pokud pojede s nima na dovolenou, tak já taky nebudu trvat na "svém " víkendu....

annka:
Vidíš, tak to asi ona není šťastná i když s těma růžovýma brýlema celá natěšená odcházela za frajerem. Nevím, ale asi neexistuje rozvod kde jsou oba sťastní, že se rozcházejí. Teda bude jich minimum a většinou je asi jeden z těch, co je zhrzelý. Myslím si, že jsem byli (a jsme) rozumní a inteligentní a naše snaha byla maximálně vyhovět dětem, ale čas ukazuje, že tomu tak nemusí být..

melina:
A proč tě zajímá jakou si případně najde partnerku, když od něj odcházíš? To ti přece může být úplně jedno! Co když jeho bude trápit jakýho si najdeš ty... co když tvůj partner nebude mít rád vaše děti.

doublexi každou mámu zajímá s kým budou, byť jen o víkendu, její děti. Přála bych mu hodnou partnerku, bojím se toho, že si nepadne s dětmi do oka. Nebudu říkat že ne. Muži jsou lehce manipulovatelní. Bojím se aby si nenašel nějakou o 20 let mladší, jak to občas pánové dovedou a nezačal machrovat....
Partner děti má rád, tím jsem si jistá. Několikrát je hlídal, když jsem byla nemocná, když manžel neměl čas jezdil s náma občas na výlety, to manžel ví a taky mi řekl, že to jistým způsobem ocenil, že když už jsem odešla tak s tímhle člověkem. Znám ho 20 let a znám i jeho rodiče, kamarády, tím pádem o něm vím všechno. ...

melina napsal(a):

doublexi každou mámu zajímá s kým budou, byť jen o víkendu, její děti. Přála bych mu hodnou partnerku, bojím se toho, že si nepadne s dětmi do oka. Nebudu říkat že ne. Muži jsou lehce manipulovatelní. Bojím se aby si nenašel nějakou o 20 let mladší, jak to občas pánové dovedou a nezačal machrovat....
Partner děti má rád, tím jsem si jistá. Několikrát je hlídal, když jsem byla nemocná, když manžel neměl čas jezdil s náma občas na výlety, to manžel ví a taky mi řekl, že to jistým způsobem ocenil, že když už jsem odešla tak s tímhle člověkem. Znám ho 20 let a znám i jeho rodiče, kamarády, tím pádem o něm vím všechno. ...

Fajn, já mám novou partnerku o 12 let mladší a co je mojí BM do toho jaká je! Mně se neptala když si hledala frajera a šla  s ním pryč, tak proč byjí to mělo zajímat? Taky s ním nesouhlasím, ale to může být tak asi vše... A není to přece jen o tom, jestli partner má rád děti, ale i jak na ně působí, jak se chová, co dělá s nima atd. Každého tátu asi zajímá s kým budou jeho děti vyrůstat.

Doublex, melina: My rozcházející se musíme prostě věřit, že jsme nežili s úplnými tupci a že si tedy naši bývalí partneři vyberou dobré protějšky, které si s našimi dětmi budou rozumět. Aspoň já v to doufám.

Eva36 napsal(a):

Doublex, melina: My rozcházející se musíme prostě věřit, že jsme nežili s úplnými tupci a že si tedy naši bývalí partneři vyberou dobré protějšky, které si s našimi dětmi budou rozumět. Aspoň já v to doufám.

Kéž by Vám to vyšlo. U mě je případ opačný. Jak jsem zde již psala, BM si našel přítelkyni, která na mého syna stále žárlí, BM vyčítá, že si ho všímá více než jí, myslím že by byla nejšťastnější, kdyby se BM s naším synem přestal stýkat. Syn, ač je malý, to asi tak nějak vycítí, protože mi vždy říká, že ho (dotyčná přítelkyně) nemá ráda, že si s ním nechce hrát. BM se ho samozřejmě vzdát nechce, naopak s ním chce být stále častěji a častěji a nejraději by se vrátil zpět k nám. Včera jsem se dozvěděla, že BM se svou čeká mimčo, přítel. je ve 4. měs. nedokážu si moc představit, jak to vše bude, až se to malé narodí. Myslím ona x můj syn.

melina napsal(a):

Nekamenujte mě prosím. Jsem vdaná a máme dvě děti ( 13 a 9 let ). Našla jsem si přítele se kterým si rozumím a rozhodli jsem se spolu odejít ... Důvod byl ten, že manžel byl pracovně hodně mimo domov, služební cesty, když přijel, tak neměl čas ani chuť se mnou cokoli řešit - měla jsem pocit, že jsem na všechno sama. Čekal ajsem na změnu rok, dva, tři - v poslední době s náma ani nejezdil na dovolenou, radši mě poslal samotnou, nebo s kamarádkama, s dětma .... Možná jsem se vdávala příliš brzo ( první děcko jsem měla hned po škole ve 23 letech ), nevím, najednou jsem měla pocit, že manžel stagnoval, nechce nic měnit  a já mám ještě život před sebou. Tolik k mému rozhodnutí které nechci měnit. Láska prostě nejde obnovit. SA předstírat kvůli dětem je hrozně těžké, zlom byl štědrý den, kdy jsem dělal jak jsem šťastná, smála se, ale uvnitř bych křičela.
Potřebovala bych teď jen poradit, jak to vysvětlit našim dětem. S mým novým přítelem se naštěstí znají, je to letitý kamarád, má je rád, ony jeho,  ale stejně...Otci nechci bránit ve styku s nimi, bude to jejich táta ( bohužel jsem si ho tenkrát vzala  aty děti jsem s ním chtěla ) a je v zájmu asi nás všech abychom spolu tak nějak vycházeli a aby to děti neodnesly.

Dětem se dá vysvětlit skoro všechno ale je jen málo věcí, které přijmou, pokud s nimi citově nesouhlasí, je to nadlidský úkol a proto to od nich ani nečkejte. nevím jestli jsou to holky, nebo kluci, ale bude to pro ně rána. Budou se s tím vyrovnávat dlouho a připravte se na dlouhý proces výčitek, hněvu, smutku, lítosti. Pokud jinak nemůžete tak to udělejte. Je lepší s nimi mluvit zvlášť a říct jim věcně jak se věci mají. Neurážejte se a berte vážně jejich reakce, nesnažte se je hned přesvědčit o opaku poks s něčím nesouhlasíte. Budete s nimi teď potřebovat trávit hodně času, osamotě. Pomoc by vám mohl nabídbnout psycholog a blízké lid, které mají děti rádi a uznávají,
držím moc palce
Pöthe