Ahojky,
můj problém spočívá v tom, že můj přítel nemá rád zvířata, ale předemnou dělá, že je miluje. Jsme spolu 4 roky, letos jsme spolu začali bydlet. Máme společný baráček ve kterém s námi žije můj kocour. Na dvorku pak máme ještě dva hafany. Já mám zvířata ráda,nedokážu si představit, že bych žádné neměla. Nedávno jsem si však všimla, že můj přítel ty zvířata nenávidí, když nejsem doma, nebo když se nedívám, tak je týrá, nebo kdoví co jim dělá! Vlastně jsem se dneska přesvědčila sama, myslel si, že to nevidím, ale já jsem to viděla, nakopnul kocoura a pak, když viděl že jdu, tak ho začal hladit a dělal, jakoby to byli nejlepší kamarádi. Přítele miluji, ale začínám pochybovat. Jeho chování je divné.  Plánujem svatbu. Moje maminka říkávala, že kdo nemá rád zvířata, nemá rád lidi. Proč se předemnou přetvařuje? Proč prostě neřekne, že zvířata nemusí a hotovo!?
Možná se vám bude zdát můj problém jako blbost, vím, jsou daleko horší věci, třeba když lidé týrají své děti, ale mě tohle vážně moc vzalo!
Nevím, co dělat?! Prosím poraďte.
                                               Díky Tereza

Taky nemám ráda zvířata, psy v paneláku třeba, ale nikdy by mně ani nenapadlo do nich kopat nebo je nějak týrat.  Řekla bych, že problém bude  i někde jinde, než pouze ve vztahu ke zvířatům....

Taky by se takhle mohl jednou chovat k vašim dětem.

Jandulka.F napsal(a):

Taky by se takhle mohl jednou chovat k vašim dětem.

Ano, o tom už jsem uvažovala. To by bylo hrozné! Je vidět, že se lidé poznají, až když spolu začnou bydlet. Na jeho chování ke mě si stěžovat nemůžu, snesl by mi modré z nebe, je na mě moc hodný, říkám si, že takového chlapa bych asi těžko hledala. Je to můj druhý partner a ten první byl to samé, moc hodný člověk, ale zvířata nenáviděl ani se za to nestyděl. Ten dokázal přejet kočku ve městě před očima lidí a ještě se s tím bavil. No hrůza, jaký lidi dokážou být!
Možná bych s ním o tom měla mluvit. Dneska jsem se tedy zachovala zbaběle. Dělala jsem, že to nevidím!!

Prosim tě a proč neřekneš, co jim dělá že je týrá? To s nima háže, dusí je, kope do nich nebo jak vypadá to jeho týrání?

chomáček napsal(a):

Prosim tě a proč neřekneš, co jim dělá že je týrá? To s nima háže, dusí je, kope do nich nebo jak vypadá to jeho týrání?

Napsala jsem, že kopnul do kocoura. A ty zvířata se ho bojí, když je chce pohladit, tak se před ním krčí. To je málo?

To není žádná blbost, a když se umí tak dobře přetvařovat, tak co když se i před tebou přetvařuje a bude se tak chovat i k tobě??? Vždyť ti manželé týraných žen jsou kolikrát ve společnosti, v zaměstnání apod. tak okouzlující, že těm ženám pak nikdo nevěří... třeba si na tebe už brousí zuby. Jednou tě nakopne, přijde s prosíkem, sliby...

Taky si myslím, že přetvářka není pro vztah zrovna dobré znamení. S tou svatbou raději moc nespěchej... Pro týrání zvířat nemám pochopení už vůbec.

Bety napsal(a):

To není žádná blbost, a když se umí tak dobře přetvařovat, tak co když se i před tebou přetvařuje a bude se tak chovat i k tobě??? Vždyť ti manželé týraných žen jsou kolikrát ve společnosti, v zaměstnání apod. tak okouzlující, že těm ženám pak nikdo nevěří... třeba si na tebe už brousí zuby. Jednou tě nakopne, přijde s prosíkem, sliby...

Moc o tom pořád přemýšlím.....myslela jsem si, že mám skvělého přítele a tímhle mi dal takovou ránu, že nevím, co si mám myslet. Nechci, aby jste si mysleli, že jsem nějaká poblázněná zvířatama, jsem úplně obyčejná holka, která má doma zvířata, jako každý člověk na vesnici, jen jsem nečekala takové chování od svého přítele. Nevím, co si o něm mám myslet. Chci znát váš názor. Vím, že je spousta lidí, které zvířata nesnáší, ale nikoho za to neodsuzuji.

Tereza25 napsal(a):

Bety napsal(a):

To není žádná blbost, a když se umí tak dobře přetvařovat, tak co když se i před tebou přetvařuje a bude se tak chovat i k tobě??? Vždyť ti manželé týraných žen jsou kolikrát ve společnosti, v zaměstnání apod. tak okouzlující, že těm ženám pak nikdo nevěří... třeba si na tebe už brousí zuby. Jednou tě nakopne, přijde s prosíkem, sliby...

Moc o tom pořád přemýšlím.....myslela jsem si, že mám skvělého přítele a tímhle mi dal takovou ránu, že nevím, co si mám myslet. Nechci, aby jste si mysleli, že jsem nějaká poblázněná zvířatama, jsem úplně obyčejná holka, která má doma zvířata, jako každý člověk na vesnici, jen jsem nečekala takové chování od svého přítele. Nevím, co si o něm mám myslet. Chci znát váš názor. Vím, že je spousta lidí, které zvířata nesnáší, ale nikoho za to neodsuzuji.

Náš názor není meritum věci, Terezo. Málokdo z nás ti napíše (i kdyby to byla pravda), že souhlasí s kopáním do zvířat.

Důležité je, aby ses na to zeptala přítele. Pokud možno v klidu mu řekla, co jsi viděla a že tomu - jednoduše nerozumíš. Ať ti svoje chování osvětlí. Jedině tak můžeš mít víc jasno.

Pokud prostě nesnáší zvířata, není to až taková vada na kráse - každý máme nějakou tu "úchylku". Pokud je to ovšem odraz něčeho hlubšího (má v sobě nějakou latentní nenávist, nesnáší cokoli malého a křehkého - potenciálně jednou vaše děti nebo bezdomovce, které by nejraději podpálil), tak už je to problém.

Je fakt, že já znám jednu paní, která se zvířat doslova štítí. Všeho, co je opeřené nebo chlupaté. Když jsem jí dala kotě, měla záchvat odporu. A svoje děti nikdy neuměla pochovat, pomazlit. Myslím si, že něco na myšlence - kdo nemá rád zvířata, nemá rád děti - asi bohužel bude.

Zvířata a děti v lidech totiž většinou vzbuzují podobné emoce. Proto si některé mladé páry "na zkoušku před dítětem" pořídí pejska. I péče je dost podobná - zvíře i dítě na tobě závisí.

Tak ať to dobře dopadne.

Tereza25 napsal(a):

Bety napsal(a):

To není žádná blbost, a když se umí tak dobře přetvařovat, tak co když se i před tebou přetvařuje a bude se tak chovat i k tobě??? Vždyť ti manželé týraných žen jsou kolikrát ve společnosti, v zaměstnání apod. tak okouzlující, že těm ženám pak nikdo nevěří... třeba si na tebe už brousí zuby. Jednou tě nakopne, přijde s prosíkem, sliby...

Moc o tom pořád přemýšlím.....myslela jsem si, že mám skvělého přítele a tímhle mi dal takovou ránu, že nevím, co si mám myslet. Nechci, aby jste si mysleli, že jsem nějaká poblázněná zvířatama, jsem úplně obyčejná holka, která má doma zvířata, jako každý člověk na vesnici, jen jsem nečekala takové chování od svého přítele. Nevím, co si o něm mám myslet. Chci znát váš názor. Vím, že je spousta lidí, které zvířata nesnáší, ale nikoho za to neodsuzuji.

Ahoj Terezo, no co píšeš je hrozné. Já bych s takovým člověkem být nemohla. Já bych šla od toho to nemuže dobře dopadnout. Dej vědět jak si se rozhodla a hlavně se ho zeptej proč to dělá. Sára:)

Tereza25 napsal(a):

Ahojky,
můj problém spočívá v tom, že můj přítel nemá rád zvířata, ale předemnou dělá, že je miluje. Jsme spolu 4 roky, letos jsme spolu začali bydlet. Máme společný baráček ve kterém s námi žije můj kocour. Na dvorku pak máme ještě dva hafany. Já mám zvířata ráda,nedokážu si představit, že bych žádné neměla. Nedávno jsem si však všimla, že můj přítel ty zvířata nenávidí, když nejsem doma, nebo když se nedívám, tak je týrá, nebo kdoví co jim dělá! Vlastně jsem se dneska přesvědčila sama, myslel si, že to nevidím, ale já jsem to viděla, nakopnul kocoura a pak, když viděl že jdu, tak ho začal hladit a dělal, jakoby to byli nejlepší kamarádi. Přítele miluji, ale začínám pochybovat. Jeho chování je divné.  Plánujem svatbu. Moje maminka říkávala, že kdo nemá rád zvířata, nemá rád lidi. Proč se předemnou přetvařuje? Proč prostě neřekne, že zvířata nemusí a hotovo!?
Možná se vám bude zdát můj problém jako blbost, vím, jsou daleko horší věci, třeba když lidé týrají své děti, ale mě tohle vážně moc vzalo!
Nevím, co dělat?! Prosím poraďte.
                                               Díky Tereza

Terezko, to není blbost, to může být vážná věc. Zvířata nejsou sice děti, ale jsou to živí tvorové a nikdo nemá právo do nich kopat nebo jim ubližovat. Je divné proč to dělá, možná mu to přináší radost a pocit nadvlády nad někým. I pokud by je neměl rád, tak se to dá snad řešit, že si o tom promluvíte ne. Nevím pokud to je tak jak píšeš tak se mi to moc nelíbí a dala bych si na to pozor. A pokud to bude pokračovat zkus najít nějakou odbornou pomoc kde ti poradí a nebo mu to přímo řekni, že se ti to nelíbí co dělá. Opravdu buď na pozoru, já tohleto opravdu nesnáším, znám taky pár takových týpků...

Moc vám všem děkuju. Musím si o tom s ním promluvit, takhle to nejde. Co se za tou jeho tváří ještě skrývá? Hlavně, že na to přicházím ještě před svatbou!!

To buď ráda. Hlavně Ti držím palečky, ať všechno dobře dopadne. :hjarta:

Terezko...asi to nebude moc dobrý člověk, ono se marně neříká, kdo nemá rád zvířata, nemá rád ani lidi !!! Kdo má rád zvířátka, je citlivý,kamarádský,dobrosrdečný a pod, zvířátko dělá teplo domova, at je to kočička, pejsek,/myška,kanárek či želva.../, je to tvor a děti učí zodpovědnosti . Od takového člověka pryč, toho nepřevychováš, bude se jen dál přetvářet , to v něm je.....představ si, že děti budou mít nějaké zvířátko rády a on...?????

no ja nevim, ale pretvarovat se 4 roky,to snad ani nejde,nebo jo? jen sis toho driv nevsimla.co se tyka zvirat,taky nemusim treba psa v byte,a mame ho,a kdyz udela louzicku,taky jsem na nej jak na psa,ale abych ho kopal,spis ho servu a dostane prstem  ty ty ty na cumak,a pak kdyz ho zavolam a on neco provedl,taky se krci, kdyz neprovedl nic je v pohode.nemel jsem rad ani naseho kralicka, protoze jsem mel porad chlupy v nose a vsude nechaval bobky.ale prirodu mam rad,jsem rybar a vsechny ryby poustim, neublizil bych neme tvari a chovam se k nim maximalne ohleduplne.co se tyka deti,v podstate mi cizideti nevadi,ale nic moc mi nerikaj,nezajimaji mne,ale svoje nade vse miluju,chci pro ne to nej a dal bych za ne zivot bez vahani.To neznamena ze obcas neulitnu,ale nikdy jsem je surove nezbil.proc to rikam,ze ti asi ani nepomuze ho sledovat,jak se chova k jinym detem.Ze si s nimi treba nehraje a tak muze byt proto,ze nejsou jeho,nebo neni detinsky typ,myslim tim ze si hrat proste nedokaze,mne treba taky nekdy dela problem se pretvarovat a hrat si na prodavacku pul hodiny dokola,a jsou to moje deti.mozna je to chyba a jednou toho budu litovat,ale takovej proste jsem.Spis se ho zeptej,ale to ti zase nakeca co chce.rozhodne ale nevim, proc ti davno nerekl jasne,ze zvirata proste doma nechce, to prece nema s laskou k detem nic spolecneho.

baba napsal(a):

no ja nevim, ale pretvarovat se 4 roky,to snad ani nejde,nebo jo? jen sis toho driv nevsimla.co se tyka zvirat,taky nemusim treba psa v byte,a mame ho,a kdyz udela louzicku,taky jsem na nej jak na psa,ale abych ho kopal,spis ho servu a dostane prstem  ty ty ty na cumak,a pak kdyz ho zavolam a on neco provedl,taky se krci, kdyz neprovedl nic je v pohode.nemel jsem rad ani naseho kralicka, protoze jsem mel porad chlupy v nose a vsude nechaval bobky.ale prirodu mam rad,jsem rybar a vsechny ryby poustim, neublizil bych neme tvari a chovam se k nim maximalne ohleduplne.co se tyka deti,v podstate mi cizideti nevadi,ale nic moc mi nerikaj,nezajimaji mne,ale svoje nade vse miluju,chci pro ne to nej a dal bych za ne zivot bez vahani.To neznamena ze obcas neulitnu,ale nikdy jsem je surove nezbil.proc to rikam,ze ti asi ani nepomuze ho sledovat,jak se chova k jinym detem.Ze si s nimi treba nehraje a tak muze byt proto,ze nejsou jeho,nebo neni detinsky typ,myslim tim ze si hrat proste nedokaze,mne treba taky nekdy dela problem se pretvarovat a hrat si na prodavacku pul hodiny dokola,a jsou to moje deti.mozna je to chyba a jednou toho budu litovat,ale takovej proste jsem.Spis se ho zeptej,ale to ti zase nakeca co chce.rozhodne ale nevim, proc ti davno nerekl jasne,ze zvirata proste doma nechce, to prece nema s laskou k detem nic spolecneho.

To je právě ono, proč mi neřekl, že zvířata nechce? Proč se přetvařuje a předemnou dělá, jak je miluje? S láskou k dětem to nemusí mít nic společného, ale také může. Jestli je za tou tváří ještě nějaká druhá tvář, tak nevím, co kdy můžu od něj čekat. :(

No jo, no. To my Ti bohužel neřekneme. Tak si rozumně promluvte a uvidíš. Třeba to opravdu není tak horké, jak to vypadá. On do toho kocoura nějak surově kopl nebo ho jen nohou odstrčil?

Fiha, tak toto je podla mna poriadne alarmujuce. Vies, je rozdiel byt k zvieratam lahostajny a nechciet ich mat povedzme v byte, alebo vobec, nechciet ich chovat no a dokazat zvieratu ublizit. A ten tvoj prvy priatel urcite nebol celkom ok, nechapem, ako moze niekto bezdovodne a zo zabavy cokolvek zabit. Ja tvrdim to iste, co tu uz zaznelo: Ublizuje zvieratam, dokaze ublizovat aj ludom. Br, takeho cloveka by som nezniesla.
Ja mam konika a normalne mam pomaly slzy v ociach, ked vidim, ako mu priatel sam od seba nosi tony mrkvy, vzdy od rodicov na dedine prinesie jablcka a a ked som bola chora a nemohla som za nou ist do klubu, isiel ju pozriet namiesto mna, ci je v poriadku.
Na druhej strane mam ale dve morciatka a neda sa povedat, ze by ich nenavidel, ale nevoni mu velmi mat ich v byte. Som si ale stopercentne ista, ze by im v zivote neublizil, ked z nijakeho ineho dovodu, tak uz len preto, ze su to tvorceky, ktore mam strasne rada.
Ak tvoj priatel ublizuje niekomu, koho mas rada, je to velmi, velmi zle.... Je jedno, ci to je zviera, alebo clovek.Dobre si to premysli a davaj pozor na jeho spravanie sa v roznych situaciach, fakt to podla mna do buducnosti nevesti nic dobre......

tak mne napada,ze ti to nerekl treba proto,ze opravdu neco skryva,ted mi to doslo.moje milovana pred svatbou mela doma pejska,silene ma rada zvirata a jeho milovala,ale ja presto rovnou rekl,ze proste doma pejska nechci,leda ze by byl nelinaci a hotovo,a bylo mi jedno co si mysli, proste jsem takovej.proc sakra ten tvuj tohle,hm,nevim,premyslim...leda ze by citil,ze je mas,z jeho pohledu, radsi nez jeho.myslim to tak, ze s nimi se vic mazlis,drbes za usima,libas na hlavicku a jemu si to nikdy neudelala.Je to mozny?mne to kdysi pred svatbou taky napadlo,kdyz jsem videl zenu jak se s nim mazli,ze bych tohle taky chtel,ale ja nemel o to nouzi,tak jsem to presel.Zamysli se nad tim,jestli mu neco nechybi, po 4 letech

To, že nemá rád zvířata, se dá pochopit, někdo zas nemá rád rajskou nebo třeba policajty. Ale to neznamená, že budu tvrdit, jak rajskou miluju a když mě kuchařka nevidí, půjdu jí vylejt nebo policii propíchám gumy u auta poté, co budu vykládat, jak jsou dobří.
Jenže - živým tvorům se neubližuje, pokud se zrovna nebráním sousedovic naštvanému psovi, který se rozhodl, že mě prožene po okolí...
Spíš bych měla obavy z té "přetvářky" a snažila se zjistit, co za tím je. Jestli byl kocour nakopnut výjimečně, protože páníčka někdo namíchnul a on to neustál (což sice není dobře, ale dá se pochopit) , nebo jestli to je trvalejší a dělá mu to dobře. Nakonec věděl, že ty zvířata doma máš a že se jich zřejmě nezbavíš, tak proč o tom nemluvil dřív?

Tu sa jedna o dve vlastnosti, tyra zvierata a pretvaruje sa. Ked dokaze tyrat slabsieho, znamena to, ze je to slaboch.  Svoju zlu naladu a to, ze sa musi pred tebou pretvarovat, si vybija na zvieratach. Preco sa pretvaruje, nechce ta stratit? Mozno, ale raz ta ziska sa prestane pretvarovat a potom su budes cudovat co mas doma.
Tvoj nadpis bol "nema rad zvierata". Ine je nemat rad zvierata, ze su mi lahostajne, alebo ich nechcem v dome, lebo plznu alebo smrdia. Ina vec je ich tyrat. ON IM UBLIZUJE. Uvedom si to. Ublizuje slabsim. Na to nie je ospravedlnenie.

Ten přítel, se kterým jsem chodila před tím, ten mi otrávil křečky. Prostě mu vadili. Nemohl se koukat na to, jak se s nima mazlim a hladim je. Zřejmě žárlil.
A tenhle zas kope do zvířat a kdoví co ještě. Tak jsem se ho včera večer zeptala. Řekla jsem mu, že jsem si všimla, jak se chová k těm zvířatům a že se ho ty tvorové bojí. Řekl mi, že mu nevadí, ale musí je vychovat, že si dělají co chtějí, já mu říkám, jak chce vychovat kočku, jestli kopancema? A on se zozčílil, že mám ty svoje zvířata raději než jeho, že už ho to tady se mnou štve, všude jsou prý zvířata!!
Dva psi na dvorku a jeden kocour snad není moc? Ještě ke všemu na vesnici u chalupy. Tak jsme se pohádali a šli jsme spát. Dneska až se vrátí z práce, tak jsem zvědavá, co vymyslí. Možná si zbalí a půjde. A já tu teď přemýšlím, co dělám špatně, možná je chyba opravdu ve mě :(

Tereza25: já bych se bála toho, že se přetvařuje. (A to on evidentně dělá.) Z takových jsou, jak už někdo poznamenal, vynikající tyrani. Ženu doma ponižují, třebas "jen" nadávkami, někdy ale i bitím, nedávají jí peníze, neumožńují jí kontakt s okolím, s rodinou, s kamarádkami ...a navenek? Navenek dělají, jak jí milují, pomáhají jí před sousedy s nákupy atd. atd.....Mojí mámě nevěřila ani vlastní matka, že jí manžel bije...až se k tomu jednou přichomýtla....Terko, nevěř tomu, že přítel se ti k nenávidění zvířat přizná a už vůbec nevěř tomu, že by ti odhalil nějakou svoji "druhou tvář"...on možná ani neví, že ji má. Je to otázka pro psychologa podle mě. Zkus se podívat na jeho dětství. Jak se k němu chovali rodiče? Má oba? Bili ho za každou hloupost, nebo pro něj měli pochopení a lásku? Dávali mu dostatečně najevo pocit, že je jedinečný a že budou milovat, i když třeba nezvládl vylézt na strom nebo přinesl pětku z matematiky?....Tam, myslím, bude příčina jeho chování...on si dokazuje svou sílu na slabších, na zvířatech....Ty jsi dnes stejně silná a nezávislá jako on. To se svatbou a pak třeba těhotenstvím může velmi změnit. Pak budeš závislá na něm, zejména finančně a o nic méně psychicky a i fyzicky. Budeš potřebovat jeho pomoc jak fyzickou (i třeba vstávat k dítěti, když mu porostou zuby), tak i psychickou (aby tě uměl pohladit, obejmout).....Doma s dětmi budeš slabší ty a on by se mohl chovat tak, jak se chová dnes ke zvířatům....On ví podle mě, že to není správné, ale možná si neumí sám pomoct. V tom případě by potřeboval psychologa. Tam ale nemá cenu ho nutit, k takovému kroku by musel dospět sám, jedině tak má šanci na to, aby svůj problém rozmotal a aby změnil sám sebe....Tak rozum do hrsti!
PS: Maminky mají vždycky pravdu :) .....a ještě mě napadá: Tvůj první partner byl krutý ke zvířatům, druhý je na tom podobně....neděláš ty, děvče, někde chybu v hledání?...To je otázka k zamyšlení pro tebe. Proč si vybírám stále stejné partnery, co u nich hledám, co si potřebuju vyřešit ze své minulosti právě s nimi? Obvykle si totiž táhneme hlavně z dětství různé problémy a nevyřešené situace. V dospělosti nevědomky vyhledáváme podobné situace a podobné lidi, abychom svůj problém dořešili, dotáhli do konce, víš....

Eva36 napsal(a):

Tereza25: já bych se bála toho, že se přetvařuje. (A to on evidentně dělá.) Z takových jsou, jak už někdo poznamenal, vynikající tyrani. Ženu doma ponižují, třebas "jen" nadávkami, někdy ale i bitím, nedávají jí peníze, neumožńují jí kontakt s okolím, s rodinou, s kamarádkami ...a navenek? Navenek dělají, jak jí milují, pomáhají jí před sousedy s nákupy atd. atd.....Mojí mámě nevěřila ani vlastní matka, že jí manžel bije...až se k tomu jednou přichomýtla....Terko, nevěř tomu, že přítel se ti k nenávidění zvířat přizná a už vůbec nevěř tomu, že by ti odhalil nějakou svoji "druhou tvář"...on možná ani neví, že ji má. Je to otázka pro psychologa podle mě. Zkus se podívat na jeho dětství. Jak se k němu chovali rodiče? Má oba? Bili ho za každou hloupost, nebo pro něj měli pochopení a lásku? Dávali mu dostatečně najevo pocit, že je jedinečný a že budou milovat, i když třeba nezvládl vylézt na strom nebo přinesl pětku z matematiky?....Tam, myslím, bude příčina jeho chování...on si dokazuje svou sílu na slabších, na zvířatech....Ty jsi dnes stejně silná a nezávislá jako on. To se svatbou a pak třeba těhotenstvím může velmi změnit. Pak budeš závislá na něm, zejména finančně a o nic méně psychicky a i fyzicky. Budeš potřebovat jeho pomoc jak fyzickou (i třeba vstávat k dítěti, když mu porostou zuby), tak i psychickou (aby tě uměl pohladit, obejmout).....Doma s dětmi budeš slabší ty a on by se mohl chovat tak, jak se chová dnes ke zvířatům....On ví podle mě, že to není správné, ale možná si neumí sám pomoct. V tom případě by potřeboval psychologa. Tam ale nemá cenu ho nutit, k takovému kroku by musel dospět sám, jedině tak má šanci na to, aby svůj problém rozmotal a aby změnil sám sebe....Tak rozum do hrsti!
PS: Maminky mají vždycky pravdu :) .....a ještě mě napadá: Tvůj první partner byl krutý ke zvířatům, druhý je na tom podobně....neděláš ty, děvče, někde chybu v hledání?...To je otázka k zamyšlení pro tebe. Proč si vybírám stále stejné partnery, co u nich hledám, co si potřebuju vyřešit ze své minulosti právě s nimi? Obvykle si totiž táhneme hlavně z dětství různé problémy a nevyřešené situace. V dospělosti nevědomky vyhledáváme podobné situace a podobné lidi, abychom svůj problém dořešili, dotáhli do konce, víš....

Víš Evi, on je ze čtyřech dětí a doma byli vychováváni bez zvířat, měli rádi akorát ty, které měli "na talíři". Když jsem se sním seznámila, věděla jsem, že jeho rodina zvířata nesnáší, ale on mi říkal, že zvířata zbožňuje a dával mi to taky znát. Po celé ty čtyři roky. Až letos, co jsme začali bydlet spolu, tak se to ukazuje. No nevím, třeba to fakt přeháním, ale jsem z toho zoufalá. Nevím, co si mám myslet, na vlastní oči jsem vyděla, jak nakopl kocoura, to nebylo že by ho nohou odstrčil. Psi před ním zalézají do boudy když ho vidí. Nechtějí k němu jít když je volá. Tak fakt nevím...

Terezo, jestli jeho rodina zvířata neměla ráda, tak si prostě z dětství přinesl tenhle vzorec = zvířata jsou jenom k jídlu. Jestli ti v počátcích vztahu dával najevo něco jiného, to mě nepřekvapuje - "když ptáčka lapají..." Kdyby je tak zbožňoval, tak by si buď nějaké zvířátko doma prosadil, nebo by měl třeba kamaráda se psem, kterému by se taky věnoval. Asi by sis měla pořádně zjistit, jak s tvým zvěřincem zachází, když myslí, že ho nevidíš a co jim vlastně dělá, že ho "nechtějí".  Jak dlouho spolu bydlíte? Není to pro něj i pro psy jenom "seznamovací doba"?

Terezo, to pořád vlastně nevíme, proč to ale dělá. Ano, nemá k zvířatům vztah. Nepřinesl si ho z rodiny, to je jedna věc. Ale proč je k nim krutý? Krutost normální věc není....Zvířete si přece můžu nevšímat, když mi kočka vleze na stůl, tak ji samo shodím, ale nekopnu do ní...

Evo36 - to bys koukala, jakou mám občas chuť nakopnout našeho psa, když táhnu v pět hodin ve tmě a zimě do práce a on zavrní, slastně se rozvalí na pelechu a celým tělem dává najevo, jak jsem hloupá, že jdu do nečasu, když by se přece tak krásně spinkalo...

Helena: ...ale nenakopneš ho, že ne? Nebo jo? to bys mě teda zklamala... Já v pondělí jdu před fabrikou a tam dva asi osmiletý kluci vedli na vodítku malýho bílýho voříška....pejsek cupkal před nima a najednou se ten jeden kluk napřáhl a psa vší silou kopl....ještě že jsem byla na druhým chodníku, protože takhle jsem na něj jen zařvala, jestli to se jako dělá a že ještě jednou, tak mu jednu vrazím já....kdybych stála u něj, tak už jí měl, hajzl jeden....taky mě napadlo ho dovlíct k rodičům, ale to jsem zavrhla, protože jaký syn, tací rodiče a mohla bych ještě schytat nějakej kopanec já....myslím na systém padajícího hovna: tatínek nas...ný z práce přijde domů, zbije maminku, maminka zbije děti, děti kopou do psa.....ach jo, tolik krutosti je na světě...

Eva36 - to víš, že ne... vždyť je to miláček... ale sebekriticky přiznávám, že mu stráááášně zááávidím...

Terezka, ja osobne mám vrodený silný vzťah k zvieratám a vôbec k prírode ako takej. Od mala som domov ťahala kde čo. Momentálne mám jednu fenku a 2 kone. Vždy som sa motala kolo ľudí, ktorí boli na tom podobne a tam som aj stretala svojich priateľov. Paradoxne ale s manželom som sa zoznámila cez internet :)
Moje (ale aj cudzie) zvieratká sú mojou srdcovou záležitosťou a keby niekto ublížil im, akoby ublížil mne. Aj keď tie nemé tváre nevedia hovoriť, podľa ich správania môžeš jednoznačne zistiť o čo ide. Ak sa tvojho priateľa boja, určite im ubližuje. A to mi môžeš veriť, že len jeden kopanec za tým nebude. Ja osobne by som takéhoto človeka "rozniesla na kopytách". To čo by som mu povedala, by si len tak za klobúk nedal a okamžite by letel aj so svojimi kuframi. Spamätaj sa kým ešte nie je neskoro!

A ešte niečo. So žiarlivosťou na zvieratá som sa stretla zakaždým. Muži totiž v drvivej väčšine dosť ťažko nesú, keď ich vyvolená prejavuje lásku aj niekomu inému. Znie to smiešne, je to aj hlúpe, ale bohužiaľ reálne. Ale nikdy sa mi nestalo, že by sa odreagovávali na zvieratách, alebo sa pretvarovali.
Skutočne, ruky preč od neho. Je to sebec, slaboch a zlomyseľný človek.

Terezo, taky se připojuju k názorům většiny: opravdu je veliký rozdíl v tom nechtít mít zvířata doma nebo k nim citit lhostejnost, a v tom, chtít jim ubližovat. Myslím, že Tvůj přítel potřebuje někomu vládnout, rozkazovat. Patrně má nějaké komplexy a vybíjí si je na slabších. Myslím, že jsi asi opravdu neviděla všechno, protože pes se bezdůvodně před svým pánem rozhodně nekrčí... To, že se přítel přetvařuje, podle mě jen potvrzuje to, že si je vědom toho, že jeho jenání a emoce nejsou úplně v pořádku. Pokud by jen neměl zvířata rád v domě, klidně by to otevřeně přiznal a nesnažil se dokazovat pravý opak. A jaký má vztah  k dětem, jak se chová, když mluvíte o Vašich budoucích dětech? Z toho bych měla dost strach; i dítě potřebuje "vychovat", jde jen o to, jakým způsobem. Bála bych se, aby se před ním taky nakonec nekrčilo a nezalézalo do boudy...

Ještě dodatek k té přetvářce: bohužel to někteří lidé umějí obdivuhodně mistrně a dlouho. Vím o případu, kdy si jeden muž hrál na oddaného křesťana jen proto, aby získal svoji dívku. A v okamžiku, kdy skončil svatební obřad, jí řekl: "Pamatuj si: dnes naposled jsi byla v kostele." Zní to jako nereálný příběh, ale bohužel je pravdivý. Podobné věci se můžou stát a občas se stávají...

maya napsal(a):

Terezo, taky se připojuju k názorům většiny: opravdu je veliký rozdíl v tom nechtít mít zvířata doma nebo k nim citit lhostejnost, a v tom, chtít jim ubližovat. Myslím, že Tvůj přítel potřebuje někomu vládnout, rozkazovat. Patrně má nějaké komplexy a vybíjí si je na slabších. Myslím, že jsi asi opravdu neviděla všechno, protože pes se bezdůvodně před svým pánem rozhodně nekrčí... To, že se přítel přetvařuje, podle mě jen potvrzuje to, že si je vědom toho, že jeho jenání a emoce nejsou úplně v pořádku. Pokud by jen neměl zvířata rád v domě, klidně by to otevřeně přiznal a nesnažil se dokazovat pravý opak. A jaký má vztah  k dětem, jak se chová, když mluvíte o Vašich budoucích dětech? Z toho bych měla dost strach; i dítě potřebuje "vychovat", jde jen o to, jakým způsobem. Bála bych se, aby se před ním taky nakonec nekrčilo a nezalézalo do boudy...

No právě, on děti chce, neustále mě přemlouvá, abychom je měli, ale já ještě zatím nechci.
Až dneska přijde z práce, tak si o tom s ním promluvím, řeknu mu, že se mi jeho chování ke zvířatům nelíbí, a že jestli takhle hodlá pokračovat, tak se může zbalit! Možná po tom včerejšku už to má v plánu. Já ho mám moc ráda, ale tohle se mi prostě nelíbí! To budu raději sama, než s takovým sobcem! Kdyby je ignoroval, ale tohle je moc!!!!

Ahoj Terezko, nedá mi a stále čtu tento tvuj příběh s Tvojím partnerem. Terezko, to nemuže být dobrý člověk. Uvidíš sama. Víš když týrá zvířata tak  se mu to v životě muže nějak vymstít. Znám pár příběhu a věřím na to. Týrat zvířata to se nesmí. Je to to největši svinstvo jaké poznám. Nejlíp by bylo, kdyby jsi mu o tom řekla, že o tom víš a dala mu ultimátum, buď a nebo. Terezko držím palce aby jsi si to vyřešila tak aby jsi byla šťastná Ty i Tvoje zvířátka. Měj se hezky Sára:)

Tereza25 napsal(a):

Ten přítel, se kterým jsem chodila před tím, ten mi otrávil křečky. Prostě mu vadili. Nemohl se koukat na to, jak se s nima mazlim a hladim je. Zřejmě žárlil.
A tenhle zas kope do zvířat a kdoví co ještě. Tak jsem se ho včera večer zeptala. Řekla jsem mu, že jsem si všimla, jak se chová k těm zvířatům a že se ho ty tvorové bojí. Řekl mi, že mu nevadí, ale musí je vychovat, že si dělají co chtějí, já mu říkám, jak chce vychovat kočku, jestli kopancema? A on se zozčílil, že mám ty svoje zvířata raději než jeho, že už ho to tady se mnou štve, všude jsou prý zvířata!!
Dva psi na dvorku a jeden kocour snad není moc? Ještě ke všemu na vesnici u chalupy. Tak jsme se pohádali a šli jsme spát. Dneska až se vrátí z práce, tak jsem zvědavá, co vymyslí. Možná si zbalí a půjde. A já tu teď přemýšlím, co dělám špatně, možná je chyba opravdu ve mě :(

Terezo, v tomhle případě není chyba v Tobě, ten problém má on ! Nenechej si od něj vnutit, že ta to můžeš Ty. Drž se :-)

Terezo pryč od něj, jedna věc je nemít ke zvířatům žádný zvláštní vztah, což si mohl přinést z dětství, ale naprosto něco jiného je jim vědomě ubližovat. A docela mě zaráží i to, že se před ním psi schovávají, každý normální pes přece pána když přijde domů bouřlivě vítá, pokud se naopak jde schovat, něco je velmi špatně. Viděla si, že nakopl kočku, ale spoustu si toho třeba neviděla, protože si na to dal pozor.

A určitě to není tvoje chyba ? Proč by jako měla být ? Tímhle směrem vůbec neuvažuj, to je cesta do pekel.

Kdyby tedy někdo ubližovat mému psovi, vyrazila bych ho takovým způsobem, že by se otřásl hrůzou ještě na smrtelné posteli. Parchant jeden.

Sannyhobby:
Jeeej, ja mam tiez dvoch kopytnikov. :-) Zriebä na pastvinach a kobcu tu, v BA. No, moj priatel tu ziarlivost riesi tak, ze sa snazi si kobcu ziskat jablkami a mrkvou a stale tvrdi, ze o chvilu ho bude mat urcite radsej, ako mna a ze je to jeho konik. Ja sa vzdy len tak uchechtnem popod fuzy, no kobca ma z toho najviac prospechu, tak nech si chlapec namysla. :-))))) lepsie, ako keby ju nemal rad as ziarlil na ten cas, co s nou stravim. Zriebatko je jeho uplny milacik ( no zriebatko, ako zriebatko, taky 3 rocny "krpec" ), a je strasny maznak, tak si ma niekedy ani nevsimaju, ked ho ideme pozriet, lebo sa spolu vkuse dotahuju...:-)

Clovek co ublizuje zvieratam, je totalny bastard, oni sa nemozu branit, nevedia to vykricat do sveta.... A ziadne zviera si zle zaobchadzanie nezasluzi. :-( neexistuje zle zviera, len take, ktore clovek pokazil.....

Sakra ten otazník je tam navíc. Ne není to tvoje chyba

Ale fuj! takovy striktni nazory tady od lidi, kteri si VUBEC neposlechli druhou stranu. Vzdyt to opravdu muze byt ale UPLNE jinak.
Terezko, pochazim ze 4 deti, z vesnice, zvirata jsme vzdy meli - slepice, kraliky, psi .. nyni maji rodice uz jen kocky. Vim co je to starat se o zvirata, vim jakou peci potrebuji a vim co jsem schopen jim pri svem pracovnim vytizeni dat.
S porizovanim zvirat do naseho rodinneho domku jsem nesouhlasil - resp. prvni byl na rade pes a ja psa nechtel, dokud nebude spraveny plot - zijeme na vesnici, k hlavni frekventovane silnici neni daleko, vsichni okoli maji nejakou tu drubez, poukazoval jsem na to, ze bude zle. Ma pani si psa presto poridila - a on zacal postupne zvetsovat diry v plote a terorizovat okolni drubez. Misto investic do rekonstrukce vnitrku domu jsem musel investovat do plotu - pes se presto nevzdal a zacal me opravy ci nove ploty opet postupne likvidovat. Tak jsem musel zasahnout - manzelka si psa prakticky nevsimala - dostal nazrat, obcas ho pohladila, ale na prochazky s nim nikdy nechodila, na cvicak take ne Vzhledem k tomu, ze jsme doma mivali dogy vim, co je schopna doga pri hre udelat se skolakem (brachu v druhe tride tahala po zahrade za skolni brasnu) a my meli deti vyrazne mensi (pes je irsky setr, takze taky mensi, ale i tak). Bylo treba, aby si pes jasne uvedomil, kdo je vudcem smecky. Mam rad vse zive a prici se mi pusobit cemukoliv bolest. Ale psovi do duse nepromluvis ... tam plati jen sila. Nyni nas (me) poslechne na slovo, moc dobre vi kam smi a kam nesmi a nemam strach, ze by nekomu mohl ublizit. Byly ale chvile, kdy se strachy trasl, prede mnou schovaval (kdyz neco provedl). Nejsem tyran, ale take jsem si od zeny vyslechl jak se me nase zvirata boji, jak kdo nema rad zvirata, nema rad lidi .. a pritom cely predpoklad 'nema rad zvirata' vychazi jen z toho, ze jsem je (razantneji) vycvicil.
Ted mame doma vetsi mnozstvi kocek (4) .. bydli normalne venku a ja s tim nemam problem. Tuhle zimu je ale moje pani zacala brat domu - i presto, ze maji bednicku s piskem, tak si mnohdy nasly jina mistecka pro svou potrebu - roh obyvaciho pokoje, prostor pod sedaci soupravou v obyvaku (mame tam koberec s vysokym chlupem) ... nekdy trvalo dost dlouho najit co to tam zapacha a jestli je to neco noveho nebo neco spatne umyteho. Zrovna tak nedovolim, aby mi kocka lezla po stole, kuchynske lince nebo jedla z talire - mame male deti a ty kolikrat vsechno rozpatlaji (a klidne pak snedi) a ja nebudu riskovat, ze budou sbirat jogurt ze stolu, po kterem predtim prosla kocka, ktera venku lovi mysi.
Vim, ze kocku nelze tak 'jednoduse' vychovat jako psa, ale i te se musi dat najevo co si smi a nesmi dovolit. Misto fyzickych inzultaci je vetsinou jen se stolu shodim, pripadne odtahnu a 'vyhodim' ven. Jedine kdy jim nekompromisne dam pres cumak je, kdyz ho strkaji do talire. A opet - neni to o tom, ze bych nemel rad zvirata, nerku-li kocky, ty mam naopak ze vsech zvirat nejradeji, prave pro jejich nezavislost.

Pokud Tvuj pritel neumi se zviraty zachazet, neznamena to, ze se to nemuze naucit. Pokud se 'pretvaruje' a koucoura hladi pote, co ho 'nakopne' i tomu rozumim - muze se v nem hnout svedomi. Psovi take musi clovek po vyprasku dat na vedomi (ne hned), ze zlost uz je pryc a ze slo jen o trest za nejaky jeho prohresek.
Dobre si rozmysli, nez zahodis 4 roky zivota kvuli radam nekoho, kdo ma moc uzke videni sveta.

Prepac Lukas, ale ty si necital pozorne. Ine je obcas zviera vychovne udriet a takisto vymedzit si hranice, kam zvierata smu a kam nie, no a kopat do nich bezdovodne alebo ich zo zabavy prejst autom.
ja svoje kone zasadne nevychovavam bitkou, lenze je to obrovske zviera a moze mi ublizit uplne nechtiac, takze respekt predo mnou mat musi, co aki velki kamarati sme. Obcas im jednu vychovnu pacnem, ale to nie je o bolesti, ktoru im sposobim, skor o tej vystrahe. Oni sa zle citia kvoli tomu, ze sa hnevam a je im neprijemne, ked kricim, a nie kvoli tomu, ze by ich to vazne bolelo.....
takze tak....

Lukas napsal(a):

Ale fuj! takovy striktni nazory tady od lidi, kteri si VUBEC neposlechli druhou stranu. Vzdyt to opravdu muze byt ale UPLNE jinak.
Terezko, pochazim ze 4 deti, z vesnice, zvirata jsme vzdy meli - slepice, kraliky, psi .. nyni maji rodice uz jen kocky. Vim co je to starat se o zvirata, vim jakou peci potrebuji a vim co jsem schopen jim pri svem pracovnim vytizeni dat.
S porizovanim zvirat do naseho rodinneho domku jsem nesouhlasil - resp. prvni byl na rade pes a ja psa nechtel, dokud nebude spraveny plot - zijeme na vesnici, k hlavni frekventovane silnici neni daleko, vsichni okoli maji nejakou tu drubez, poukazoval jsem na to, ze bude zle. Ma pani si psa presto poridila - a on zacal postupne zvetsovat diry v plote a terorizovat okolni drubez. Misto investic do rekonstrukce vnitrku domu jsem musel investovat do plotu - pes se presto nevzdal a zacal me opravy ci nove ploty opet postupne likvidovat. Tak jsem musel zasahnout - manzelka si psa prakticky nevsimala - dostal nazrat, obcas ho pohladila, ale na prochazky s nim nikdy nechodila, na cvicak take ne Vzhledem k tomu, ze jsme doma mivali dogy vim, co je schopna doga pri hre udelat se skolakem (brachu v druhe tride tahala po zahrade za skolni brasnu) a my meli deti vyrazne mensi (pes je irsky setr, takze taky mensi, ale i tak). Bylo treba, aby si pes jasne uvedomil, kdo je vudcem smecky. Mam rad vse zive a prici se mi pusobit cemukoliv bolest. Ale psovi do duse nepromluvis ... tam plati jen sila. Nyni nas (me) poslechne na slovo, moc dobre vi kam smi a kam nesmi a nemam strach, ze by nekomu mohl ublizit. Byly ale chvile, kdy se strachy trasl, prede mnou schovaval (kdyz neco provedl). Nejsem tyran, ale take jsem si od zeny vyslechl jak se me nase zvirata boji, jak kdo nema rad zvirata, nema rad lidi .. a pritom cely predpoklad 'nema rad zvirata' vychazi jen z toho, ze jsem je (razantneji) vycvicil.
Ted mame doma vetsi mnozstvi kocek (4) .. bydli normalne venku a ja s tim nemam problem. Tuhle zimu je ale moje pani zacala brat domu - i presto, ze maji bednicku s piskem, tak si mnohdy nasly jina mistecka pro svou potrebu - roh obyvaciho pokoje, prostor pod sedaci soupravou v obyvaku (mame tam koberec s vysokym chlupem) ... nekdy trvalo dost dlouho najit co to tam zapacha a jestli je to neco noveho nebo neco spatne umyteho. Zrovna tak nedovolim, aby mi kocka lezla po stole, kuchynske lince nebo jedla z talire - mame male deti a ty kolikrat vsechno rozpatlaji (a klidne pak snedi) a ja nebudu riskovat, ze budou sbirat jogurt ze stolu, po kterem predtim prosla kocka, ktera venku lovi mysi.
Vim, ze kocku nelze tak 'jednoduse' vychovat jako psa, ale i te se musi dat najevo co si smi a nesmi dovolit. Misto fyzickych inzultaci je vetsinou jen se stolu shodim, pripadne odtahnu a 'vyhodim' ven. Jedine kdy jim nekompromisne dam pres cumak je, kdyz ho strkaji do talire. A opet - neni to o tom, ze bych nemel rad zvirata, nerku-li kocky, ty mam naopak ze vsech zvirat nejradeji, prave pro jejich nezavislost.

Pokud Tvuj pritel neumi se zviraty zachazet, neznamena to, ze se to nemuze naucit. Pokud se 'pretvaruje' a koucoura hladi pote, co ho 'nakopne' i tomu rozumim - muze se v nem hnout svedomi. Psovi take musi clovek po vyprasku dat na vedomi (ne hned), ze zlost uz je pryc a ze slo jen o trest za nejaky jeho prohresek.
Dobre si rozmysli, nez zahodis 4 roky zivota kvuli radam nekoho, kdo ma moc uzke videni sveta.

Jistě máš v ledačems pravdu, určitě je potřeba znát názor obou stran k posouzení. Přesto pořád váhám. Nedokážu pochopit, proč někdo ubližuje zvířatům a na druhou stranu dělá, jakoby byli nejlepší kamarádi. Já osobně bych nedokázala kopnout do zvířete a pak ho vzít do náruče a mazlit se sním. Když ho budu chtít za něco potrestat, tak ho plácnu, zanadávám mu a je vyřešíno. Takovéhle chování mě zaráží a tím spíš, když to dělá tak, abych to nevěděla! Je potřeba si tedy promluvit a uvidí se. Kdysi tu u nás byl i jeho tatínek a můžu říct, že je to to samé, když viděl, že mám doma kocoura, tak by vyletěl z kůže co dělal. Oni prostě zvířata rádi nemají. Co nemají rádi, oni je nemůžou ani vidět. To jsem si od jeho mamky vyslechla, že jestli jednou budem mít děcko, tak ten kocour musí zůstat venku, že ho nemůžu doma mít, že by se děcko mohlo něčím nakazit. To je přístup. My jsme vyrůstali s bratrem a se setrou a měli jsme kolem sebe pořád hromadu zvířat.
Pravda, jsou to dlouhé čtyři roky co jsme spolu, ale jestli se mnou chce zůstat, tak nesmí zvířatům ubližovat, může je ignorovat, ale nesmí do nich kopat. To je ubohost. A takové chování pertnerovi nemůžu tolerovat. To by mi prostě nešlo! S takovým člověkem bych žít nedokázala. Jsem prostě taková. A vidím, že nejsem sama :)

Tiina napsal(a):

Terezo pryč od něj, jedna věc je nemít ke zvířatům žádný zvláštní vztah, což si mohl přinést z dětství, ale naprosto něco jiného je jim vědomě ubližovat. A docela mě zaráží i to, že se před ním psi schovávají, každý normální pes přece pána když přijde domů bouřlivě vítá, pokud se naopak jde schovat, něco je velmi špatně. Viděla si, že nakopl kočku, ale spoustu si toho třeba neviděla, protože si na to dal pozor.

A určitě to není tvoje chyba ? Proč by jako měla být ? Tímhle směrem vůbec neuvažuj, to je cesta do pekel.

Kdyby tedy někdo ubližovat mému psovi, vyrazila bych ho takovým způsobem, že by se otřásl hrůzou ještě na smrtelné posteli. Parchant jeden.

Ahojenky Tiinko, děkuji Ti to jsou moje slova, lépe bych to nenapsala. Se vším s Tebou souhlasím. Že by mu ta noha odpadla s kterou toho kocoura kopl. Asi není, že vše se v životě vrací. Měj se hezky Sára

Mno zensky ja vam nevim ... nedovedu si predstavit ze by rano vstal, protahnul se, podrbal se na hlave rka 'tak kterymi zvireti dneska ublizim? Ha koucourovi!' natahnul kanady, vybehl na dvorek, kopnul do koucoura, potutelne se usmal jak to kruplo a kdyz videl Terku jak ho vidi, tak ze by ho popadl a hned se s nim mazlil. Mozny to je, ale me to prijde pritazeny za vlasy.
Rozumni lidi urcite najdou zpusob jak se domluvit, verim, ze i vy si veci stran chovani se ke zviratum vyrikate. Vzdy existuje spousta zpusobu jak situaci resit, mozna ze je vidi i damy, ktere tu radi 'pryc od hajzla surovyho', ale rozhodne o nich nemluvi.
A tusim ze baba tu uz psal - bacha na to muchlovani se zviratky, fakt z toho nemusi byt nadseny, pokud v jeho rodicich byl nezdravy vztah ke zviratum, mohlo na nem neco ulpet (byt ne averze tak alespon odstup) a predstava, ze ho pak libas pusou 'od chlupu' se mu nemusi zamlouvat.
Zivot je o prekonavani problemu a prekazek - at s nim nebo s jinym Te ceka spousta dalsich a mnohem tezsich. Jeden z partneru je vzdy ten zralejsi a musi najit zpusob, jak toho druheho posunout o kousek dal. Vycitky nikdy k nicemu nepovedou. Ty jsi ted ta, ktera ma problem - vyres ho v sobe a pak ho zkuste vyresit spolu.

Lukas napsal(a):

Mno zensky ja vam nevim ... nedovedu si predstavit ze by rano vstal, protahnul se, podrbal se na hlave rka 'tak kterymi zvireti dneska ublizim? Ha koucourovi!' natahnul kanady, vybehl na dvorek, kopnul do koucoura, potutelne se usmal jak to kruplo a kdyz videl Terku jak ho vidi, tak ze by ho popadl a hned se s nim mazlil. Mozny to je, ale me to prijde pritazeny za vlasy.
Rozumni lidi urcite najdou zpusob jak se domluvit, verim, ze i vy si veci stran chovani se ke zviratum vyrikate. Vzdy existuje spousta zpusobu jak situaci resit, mozna ze je vidi i damy, ktere tu radi 'pryc od hajzla surovyho', ale rozhodne o nich nemluvi.
A tusim ze baba tu uz psal - bacha na to muchlovani se zviratky, fakt z toho nemusi byt nadseny, pokud v jeho rodicich byl nezdravy vztah ke zviratum, mohlo na nem neco ulpet (byt ne averze tak alespon odstup) a predstava, ze ho pak libas pusou 'od chlupu' se mu nemusi zamlouvat.
Zivot je o prekonavani problemu a prekazek - at s nim nebo s jinym Te ceka spousta dalsich a mnohem tezsich. Jeden z partneru je vzdy ten zralejsi a musi najit zpusob, jak toho druheho posunout o kousek dal. Vycitky nikdy k nicemu nepovedou. Ty jsi ted ta, ktera ma problem - vyres ho v sobe a pak ho zkuste vyresit spolu.

To je pravda, že mám problém. A kdybych ho na vlastní oči neviděla, tak bych tomu taky nevěřila. Proto to sem píšu, ranilo mě to, nečekala jsem takové chování. Jak už tady někdo napsal, jsou muži, kteří své ženy doma týrají a ve společnosti dělají, jak je milují a nikdo jim nevěří, jakého mají doma zmetka. Dokáží se dokonale přetvařovat. Není to o tom, že půjdu a nakopnu zvíře, na které mám zrovna dneska spadeno, ale tady jde o to, že se mu to zvíře připletlo do cesty a on ho surově odkopl. Prostě mám zlost, tak to odnese ten kocour, nebo pes? Co bych byla za člověka? 
Co by mi asi tak odepsala paní Marta Kubišová? :)

nemam moc casu citat to cele, ale ja by som nemohla zit s clovekom, ktory toto robi. pokial ich nema rad, mozno zo strachu, to by som zvladla. ale ublizovat im, to teda nie!!!!! je to otrasnee, ja by som to uz nerozchodila. mozno nema rad ani deti a tvari sa ze ma? nemala by osm doveru v takeho cloveka

ADRIANA 1 napsal(a):

nemam moc casu citat to cele, ale ja by som nemohla zit s clovekom, ktory toto robi. pokial ich nema rad, mozno zo strachu, to by som zvladla. ale ublizovat im, to teda nie!!!!! je to otrasnee, ja by som to uz nerozchodila. mozno nema rad ani deti a tvari sa ze ma? nemala by osm doveru v takeho cloveka

Terezo,mám s tímto docela dost zkušeností.jestli si nedovedeš představit svůj život bez zvířat ,tak bych ze vztahu hodně rychle vycouvala. Mně by tedy nestačilo ani kdyby zvířata ignoroval. V budoucnu by to mohlo způsobit hodně velké problémy. A s tou žárlivostí to bude pravda,můj manžel měl zřejmě taky pocit,že mám zvířátka raději.A dopadlo to docela špatně.

Jako bych četla svůj příběh. Můj bývalý se přede mnou prezentoval jako milovník zvířat, po "seznámení" s mým psem všechno úžasný, jenže pak postupně jsem si všímala, že má sklony si na psovi vybíjet agresivitu (nejen na tom mým, ale třeba i na psovi kamaráda, kterej byl zrovna po ruce)... Dospělo to do fáze, že jsem se psa bála nechávat s přítelem samotnýho a raději jsem ho dávala k rodičům... A vůbec to nebylo o tom, že by příteli vadily chlupy, nebo něco podobnýho. Pokud zrovna nebyl vytočenej, tak si se psem hrál, nechal si oslintat celej obličej, nechával ho spát v posteli... Že jde prostě jen o cholerika, který si vybíjí zlost na slabších, jsem pochopila, až když jsem se na pozici boxovacího pytle dostala já...
Někdo se tu snažil přesvědčit, že kopnout do zvířete, které se připlete pod nohy, může být součást výcviku... Tomu prosím tě nevěř. Trest má opodstatnění, když bylo předtím nějaké provinění, porušení zákazu. Ale tohle nakopnutí bylo bezdůvodný - a toho bych se bála...

Terezko, chyba neni v tobe, myslim, ze to neni clovek pro tebe, zrovna tak jako nebyl ten prvni.  Nestat o zvirata je neco jineho nez do nich kopat. Ted kopa do kocoura, az se vezmete tak bude kopat do tebe. Jeho nazor "ze se musi vychovat" je typicky pro muze kteri tyraji zeny.....vzdy take pod zaminkou, ze "se musi vychovat" nebo ze se nechovaji po jeho vuli. Proto je mlati a dusevne tyraji.

Tohle je vazna zalezitost a ty mas stesti, ze jsi se vsimla takove veci pred svatbou. Mas pred sebou cely zivot, nezkaz si ho s takovym clovekem.  Najsi si jineho, ktery bude mit zaliby jako mas ty (i mit rad zvirata).

Ptas se jestli je mozne aby se tak dlouho pretvaroval a choval se k tobe mile. Ale on se mile nechova. Uz ted kopa do tech ktere mas ty rada, kteri jsou soucasti tveho zivota a delaji te spokojenou.  K tobe se bude takhle projevovat az si bude jisty, ze te ma k sobe pripoutanou manzelstvim.

Stalo by za to zjistit s kym zil nez zacal s tebou a jak se k ni choval nez se rozesli. Bylo by mozno tuto zenu najit a promluvit s ni?

V kazdem pripade toto prohovor s maminkou, ktera te zna lepe nez my a ktere muzes VSECHNY podezrele situace osobne vysvetlit.
Bud velmi opatrna.

Tak jsme měli včera spolu rozhovor. Řekla jsem mu, že nehodlám trávit zbytek života s někým, kdo se takto chová ke zvířatům. On se mi smál, že to nemůžu myslet vážně, kdyby prý chlastal, nebo fetoval, tak mě pochopí, že se s ním chci rozejít, ale kvůli takovéto blbosti, to prý nechápe. Nakonec mi řekl, že těm zvířatům dohromady nic nedělá, tak neví co pořád mám! Že je mám raději než jeho no blabla....že si jich tedy nebude všímat vůbec, aby se chudinky nerozpadli! Sprosťák jeden! Teď tu kolem sebe chodíme, jakoby jsme se neviděli. Je mi hrozně.
Mám sto chutí ho vykopnout! Na druhou stranu ho mám moc ráda. Ale těch němých tvářiček se vzdát nehodlám! To ne! To spíš půjde on!!

:)Ahoj Terezko, vím že je to pro Tebe těžké se tak rozhodnout ale myslím že děláš moc dobře. Lepší dřív než později. Já bych to udělala také tak, ale mám to štěstí, že manžel by ani kuřeti neublížil a když mi náš pes například rozkousal mobil nebo mi zničil kabát tak dal ještě mě za vinu protože mám dát pozor když vím, že máme doma psa. Ať udělá náš pes cokoli tak jen dostane vyhubováno. Jsem strašně ráda, že muž je takový nebo s takovým člověkem co nemá rád zvířata to bych fakt nemohla žít. Zvířata jsou úžasní a život s nimi je ještě úžasnější. Terezko milá strašně Ti držím palce aby to dopadlo dobře pro Tebe i pro Tvoje zvířátka. Když tak dej vědět. Moc Tě pozdravuji a držím palečky. Sára:):hjarta::)

Terezo,

myslím si, že pánové, kteří ti sem psali, mají v něčem pravdu. Jejich názor je o to cennější, že jsou to muži (strana pohledu tvého přítele), protože my všechny ostatní víceméně prezentujeme tvou stranu pohledu a shodujeme se s tebou.

Nemá smysl, abychom ti tu všechny říkaly - je to divnej cvok, asi tě bude mlátit a bůhvíco ještě. Toho všeho se obáváš i bez nás.

Smysl má se pokusit poskytnout ti pohled druhé strany (tj. mužů).

Myslím si, že jsme tu všichni přehlédli jednu podstatnou informaci, kterou jsi psala. Totiž to, že rodiče tvého přítele také zvířata nesnášejí. Byl tedy vychováván v nelásce ke zvířatům - a to souběžně otcem i matkou. To ho poznamenalo velmi hluboce. Nemyslím si, že by ze své podstaty zvířata nesnášel - prostě ho k tomu vychovali a tyhle staré vzorce chování (staré mechanismy) je hodně těžké rozbourat. Nejprve si totiž musíme uvědomit, že "máme co bourat" a až teprve na tom začít pracovat. Musíme pochopit, že na něco nahlížíme nesprávně - to je první krok.

Můj táta třeba vůbec nejí kuřecí maso. Ne, že by mu nechutnalo (nikdy ho neokusil), ale jen proto, že mu kdysi starší bratr říkal - "fuj, to je hnusný, představuju si, jak jím to peří. To je stejný, jako bys jedl žáby - vóópo*nýýýý!"

A táta (jinak opravdový gurmán) získal takovou averzi vůči kuřatům, že už jí nikdy nepřekonal. Dřív se doma kuře nesmělo ani objevit. Musely bychom si ho jít sníst před barák - tak silná byla jeho averze. Postupem času ale - když jsme s ním o tom komunikovali - se uvolnil a teď může máma dokonce osmažit vepřovou kotletu na stejném oleji, kde předtím smažila kuřecí řízek. Táta kuře nebude jíst nikdy, ale už se naučil respektovat to, že my ho máme rády. A o to jde - o přijatelný kompromis.

Vše je po*ná otázka - tvůj přítel může být opravdu "latentní Herodes, který bude požírat tvoje děti", ale taky takový být nemusí.

Možná mu opravdu vadí představa, jak už tu někdo psal, že líbáš kocoura na čumáček a pak se líbáš s ním. A v kontextu výše uvedeného se mu vůbec nedivím, že mu to vadí. Neříkám, že má právo aby mu to vadilo, jen říkám, že tomu rozumím.

Jak tvůj přítel jinak funguje. Kromě oblasti "zvířecí"? Je na tebe hodný, máte společné zájmy? Pokud ano a máš ho navíc ráda, zkusila bych se na vše podívat jeho očima a opravdu ho pochopit. Pak ti totiž bude stát za to s ním o tom nenásilně komunikovat.

Asi ho nikdy nepřiměješ, aby zvířata miloval (na to je jeho odpor uložený příliš hluboko), ale můžeš ho naučit, aby je respektoval a vůbec si jich nevšímal.

Držím palce!

PS: a možná, že zvířata "mazlí" ne proto, abys to viděla ty, ale kvůli sobě - možná, že sám cítí, že k nim nemá správný vztah a má ze své lidské podstaty trochu výčitky. A nebo je to trochu od každého: má výčitky (sám vůči sobě) a zároveň (protože ví, že zvířata miluješ) je před tebou mazlí - aby tě potěšil. Na tvé drsné sdělení reagoval tak povýšeně možná proto, že se za svůj vztah ke zvířatům podvědomě stydí a ty jsi jeho slabou stránku velmi kriticky a jaksi "necitlivě" odhalila. Pak je nejlepší obrana útok. A i když s tím nemusím souhlasit, chápu to.

avalonka napsal(a):

Terezo,

myslím si, že pánové, kteří ti sem psali, mají v něčem pravdu. Jejich názor je o to cennější, že jsou to muži (strana pohledu tvého přítele), protože my všechny ostatní víceméně prezentujeme tvou stranu pohledu a shodujeme se s tebou.

Nemá smysl, abychom ti tu všechny říkaly - je to divnej cvok, asi tě bude mlátit a bůhvíco ještě. Toho všeho se obáváš i bez nás.

Smysl má se pokusit poskytnout ti pohled druhé strany (tj. mužů).

Myslím si, že jsme tu všichni přehlédli jednu podstatnou informaci, kterou jsi psala. Totiž to, že rodiče tvého přítele také zvířata nesnášejí. Byl tedy vychováván v nelásce ke zvířatům - a to souběžně otcem i matkou. To ho poznamenalo velmi hluboce. Nemyslím si, že by ze své podstaty zvířata nesnášel - prostě ho k tomu vychovali a tyhle staré vzorce chování (staré mechanismy) je hodně těžké rozbourat. Nejprve si totiž musíme uvědomit, že "máme co bourat" a až teprve na tom začít pracovat. Musíme pochopit, že na něco nahlížíme nesprávně - to je první krok.

Můj táta třeba vůbec nejí kuřecí maso. Ne, že by mu nechutnalo (nikdy ho neokusil), ale jen proto, že mu kdysi starší bratr říkal - "fuj, to je hnusný, představuju si, jak jím to peří. To je stejný, jako bys jedl žáby - vóópo*nýýýý!"

A táta (jinak opravdový gurmán) získal takovou averzi vůči kuřatům, že už jí nikdy nepřekonal. Dřív se doma kuře nesmělo ani objevit. Musely bychom si ho jít sníst před barák - tak silná byla jeho averze. Postupem času ale - když jsme s ním o tom komunikovali - se uvolnil a teď může máma dokonce osmažit vepřovou kotletu na stejném oleji, kde předtím smažila kuřecí řízek. Táta kuře nebude jíst nikdy, ale už se naučil respektovat to, že my ho máme rády. A o to jde - o přijatelný kompromis.

Vše je po*ná otázka - tvůj přítel může být opravdu "latentní Herodes, který bude požírat tvoje děti", ale taky takový být nemusí.

Možná mu opravdu vadí představa, jak už tu někdo psal, že líbáš kocoura na čumáček a pak se líbáš s ním. A v kontextu výše uvedeného se mu vůbec nedivím, že mu to vadí. Neříkám, že má právo aby mu to vadilo, jen říkám, že tomu rozumím.

Jak tvůj přítel jinak funguje. Kromě oblasti "zvířecí"? Je na tebe hodný, máte společné zájmy? Pokud ano a máš ho navíc ráda, zkusila bych se na vše podívat jeho očima a opravdu ho pochopit. Pak ti totiž bude stát za to s ním o tom nenásilně komunikovat.

Asi ho nikdy nepřiměješ, aby zvířata miloval (na to je jeho odpor uložený příliš hluboko), ale můžeš ho naučit, aby je respektoval a vůbec si jich nevšímal.

Držím palce!

PS: a možná, že zvířata "mazlí" ne proto, abys to viděla ty, ale kvůli sobě - možná, že sám cítí, že k nim nemá správný vztah a má ze své lidské podstaty trochu výčitky. A nebo je to trochu od každého: má výčitky (sám vůči sobě) a zároveň (protože ví, že zvířata miluješ) je před tebou mazlí - aby tě potěšil. Na tvé drsné sdělení reagoval tak povýšeně možná proto, že se za svůj vztah ke zvířatům podvědomě stydí a ty jsi jeho slabou stránku velmi kriticky a jaksi "necitlivě" odhalila. Pak je nejlepší obrana útok. A i když s tím nemusím souhlasit, chápu to.

Ahoj Avalonko,
on je moc hodný člověk, jak už jsem tu někde psala, snesl by mi modré z nebe, chová se ke mě moc hezky. Když jsem nemocná, vaří mi čaj, obletuje mě, jezdí pro mě do práce i když mi jede autobus za chvíli. Všichni mi říkají, jak mám skvělého kluka, co oni by za něj dali! A to je právě to, co mě mate, jak se někdo tak moc milý může takto chovat ke zvířatům? Vím, každý máme své chyby a nikdo není dokonalý. Já nad tím neustále přemýšlím a nevím, jsme z toho zmatená. Na jednu stranu si říkám, že se vlastně o nic nejdená a na druhou stranu mě to tak strašně štve to jeho chování!! Včera mi řekl, že mě nechce ztratit, že mě moc miluje, věřím mu. Omlouval se, ať se na něj nezlobím, že už se to nestane. Myslím tedy, že mu dám příležitost, to jsem mu ostaně i řekla, ale jestli mě zklame, tak to bude konec. Řekla jsem mu, že mi nevadí to, že nemá rád zvířata, ale to, jak se k nim chová. Říkal, že se to nebude opakovat. A já mu tolik věřím. Kdybych měla mamku, nebo někoho, kdo mě dobře zná, tak se dojdu poradit, ale já nemám nikoho, kdo by posoudil mě a poradil. Uvidím tedy. Zatím to nechám být.
Díky.

Terezko,

v tom případě mi nepřijde jeho chování ke zvířatům natolik zásadní prohřešek, abys kvůli tomu přítele opustila. Jestliže se k tobě takhle chová a má tě rád, byla by to škoda!

Ale pozor na tvou větu "dám mu příležitost a jestli mě zklame, bude konec". Tohle je ULTIMATUM. Nikdo se Terezko nezmění ze dne na den. Nikdo. Prostě to nejde.

Myslím si, že mnohem schůdnější a šťastnější způsob by byl, kdyby necítil tvůj tlak. Kdy čekáš a jsi nastražená právě a jen na to, jak se ke zvířatům chová, ba i jak na ně kouká. To není dobré.

Mnohem lepší by bylo, kdybys s ním někdy zkusila zapříst hovor na téma - proč celá vaše rodina nemá ráda zvířata? Ale pozor - nikoli tónem "vy jste ale divní a odsouzeníhodní", ale tónem "opravdu mě to zajímá". Dej si na tón, jakým mu to řekneš, pozor. Jinak se ti zablokuje a ihned se naštve, případně zaútočí. On musí z tebe cítit vůli mu skutečně porozumět a nikoli touhu ho šmahem obvinit a odsoudit.

Zkus na kauzu "zvířata" tak trochu pozapomenout. Jinak si dáváš klapky na oči a jediné, podle čeho budeš váš vztah hodnotit, jsou právě ta zvířata. A váš vztah (a jakýkoli normální vztah) je přeci o něčem úplně jiném. Ne o zvířatech ale o vás dvou. Ty a on. To je váš vztah.

Věřím, že když přítel z tebe ucítí to "uvolnění přísného pohledu na to, jak se chová ke zvířatům", nebude už cítit takový tlak, uvolní se i on a vše se dá lepší cestou.

Jinak ti vřele doporučuju - abys mu to ulehčila, protože on se sebou bojuje - abys před ním psy a kocoura nemazlila. Možná na ně také trochu žárlí a pokud ti jde opravdu o tvého přítele, tak mu tím hodně pomůžeš zbavit se averze vůči tvým chlupáčům. Chovej se ke zvířatům v jeho přítomnosti neutrálně.

Možná je to totiž také tak, že jak on přehání nenávist vůči zvířatům, ty zase naopak přeháníš lásku k nim. Ňufněj je, kdykoli tam přítel nebude. Ale když tam bude, tak s tím přestaň.

Opravdu hledej i kousek viny sama u sebe - jedině tak je to fér. Chci aby se někdo změnil - musím se ale změnit i já sama. To je základ zralého vztahu.

pa

Terezo,
normální člověk do kočky nekopne. Ona je totiž menší, slabší atd.
Kdo to dokáže, dokáže bouchnout i do ostatních slabších, ženy, dítěte.
Věř mi, je to moje životní zkušenost. Láska může přejít, ale to co je v člověku vevnitř, to zůstává. A potom Ti bude úplně jedno, jak se k tomu dopracoval, jaká byla výchova v dětství atd.
Držím Ti palce, abys sebrala rozum do hrsti.

Vvv napsal(a):

Terezo,
normální člověk do kočky nekopne. Ona je totiž menší, slabší atd.
Kdo to dokáže, dokáže bouchnout i do ostatních slabších, ženy, dítěte.
Věř mi, je to moje životní zkušenost. Láska může přejít, ale to co je v člověku vevnitř, to zůstává. A potom Ti bude úplně jedno, jak se k tomu dopracoval, jaká byla výchova v dětství atd.
Držím Ti palce, abys sebrala rozum do hrsti.

vvv, a co je podle tebe "normální člověk"?? Jsi to ty? Žádná taková norma neexistuje. Každý je výsledkem mnoha faktorů. Každý jsme jiný - norma na normálnost není. To je jen iluze. Je to jako bys řekl(a), že normální člověk nemá rád pavouky a žádný normální se nemazlí s hady. A přitom jsou lidé, kteří milují pavouky a hady. Mimochodem i to jsou zvířata a neříkej mi, že máš rád(a) pavouky. Jsi tedy nenormální?

Mimochodem - jak si myslíš, že by ses choval(a) ty, kdyby tě vaši vychovávali k nesnášenlivosti vůči zvířatům? Pořídil(a) by sis chovnou stanici a z celého srdce pejsky miloval(a)? Když ti odmala vštěpovali, že jsou zvířata hnusný a chlupatý potvory? Těžko, viď?

Tereza přeci ještě vůbec neví, proč rodina jejího přítele nemá ráda zvířata. Ty informace nemá, jak se tedy může k problému objektivně postavit? V tuto chvíli nijak. Nezbývá, než rozklíčovat důvody té zvířecí averze a také její reálné dopady na přítele. Jedině pak se bude moci Tereza rozhodnout, jak se zachová. Ale rozhodujeme se - tedy alespoň někteří z nás - až na základě zralé úvahy. A když nemáme dostatek informací, ani úvaha nemůže být zralá.

Přítel se o Terezu vzorně stará. Sama to píše. Kdyby byl takový nelida, nestaral by se. Neříkám, že se za čas neukáže, že je divnej. Může se to ukázat a pak se s ním Tereza rozejde a udělá dobře. Ale taky se to ukázat nemusí a jen proto, že si podle tvé rady řekne "normální člověk tohle nedělá", přijde Tereza o kluka, kterej jí miluje.

Avalonko, úplně souhlasím s tím co napsal vvv. A když chceš tak já Ti  to napíši jinak. SLUŠNÝ člověk nekope do zvířat. Člověk by měl mít nějakou úroveň.:/

Avalonko,nevím jak to bereš.U mě je člověk co dokáže kopnout do zvířete na daleko nižšším žebříčku než jakékoliv zvíře.
A rady že nemá mazlit zvíře před přítelem,protože on by mohl nedejbože na zvíře žárlit,to snad ne.To se jim má celý život vyhýbat?Nebo je potom nejlépe vyhodit z domu?
Já souhlasím se Sarah a VVV.Jsem hodně tolerantní tvor,ale násilí na zvířatech je projevem nepublikovatelného výroku.
Proboha to by v budoucnu nemohla pohladit ani své děti,protože by na ně tatínek mohl žárlit!

anka napsal(a):

Avalonko,nevím jak to bereš.U mě je člověk co dokáže kopnout do zvířete na daleko nižšším žebříčku než jakékoliv zvíře.
A rady že nemá mazlit zvíře před přítelem,protože on by mohl nedejbože na zvíře žárlit,to snad ne.To se jim má celý život vyhýbat?Nebo je potom nejlépe vyhodit z domu?
Já souhlasím se Sarah a VVV.Jsem hodně tolerantní tvor,ale násilí na zvířatech je projevem nepublikovatelného výroku.
Proboha to by v budoucnu nemohla pohladit ani své děti,protože by na ně tatínek mohl žárlit!

Aničko, děkuji Ti moc, krásně jsi to napsala. Jsem ráda,že se mnou souhlasíš. Měj se hezky Sára:)

Anka, Sarah: holky, rozumím tomu, co říkáte - ale vidíte věci příliš černobíle.

Já přeci VŮBEC nesouhlasím s násilím na zvířatech! A vůbec si nemyslím, že je chování Terezčina přítele správné. Mám kočku a psa a jsou to moje lásky.

Psala jsem o něčem jiném. Psala jsem o tom, aby se Tereza pokusila přítele pochopit (NIKOLI TEDY S NÍM SOUHLASIT!) a pokusili se společně rozklíčovat jeho nesnášenlivost ke zvířatům, která - aspoň se to v tuto chvíli tak jeví - není výsledkem jeho vlastního názoru, ale postoje jeho rodičů.

A protože láska je mimo jiné také ochota podívat se na věc očima toho druhého (v případě "budeš se chovat, jak já chci" ale jde spíš o sobectví), navrhla jsem Tereze podívat se na věc očima svého přítele. A proč si myslím, že on za to stojí? Protože jí má rád a chová se k ní hezky.

Podívat se na určitou "nemocnou" stránku našeho partnera - neodsoudit jí šmahem (což vy děláte) a pokusit se pochopit, co se v jeho vnitřní "mechanice" pokazilo a hlavně - pokusit se tu porouchanou součástku společně opravit, to je podle mého vklad, který by do vztahu měli dávat oba.

Když bych použila spíš humorné přirovnání:
Buď je její přítel jako dobře fungující auto, kterému občas selhává převodovka (ta lze opravit) a nebo je jako auto, které má špatný motor. Pak to chce vyměnit celé auto - aneb poslat přítele pryč. Ovšem rozsah "škod" je nejprve potřeba zjistit. Vy byste své auto skoply ze skály hned, jak by přestalo jezdit? Ne, viďte? Nejprve byste zjistily, co s autem je - a AŽ POTÉ byste se rozhodly. :)

(a s tím, aby se se zvířaty - zatím! na omezenou dobu! - nemuchlovala před přítelem, to je jako kdybyste to auto, které má poruchu, nehonily po dálnici dvoustovkou, ale jezdily s ním šetrně do té doby, než bude opraveno - kapiš?) :)

Avalonka,
ine chyby, v pohode. Ale ublizovanie niekomu slabsiemu je velmi, velmi zavazna vec. Okrem toho, ublizovanie niekomu, koho ma milovany partner velmi rad....


To nie je ciernobiely pohlad na vec....
Ine je napriklad to, ze moj priatel nevelmi chape, ako mozem odsudzovat to, ked jeho rodicia zabiju prasa na vianoce.. Alebo ze chovaju sliepky a zajace a potom ich zjedia. Berie to ako normalne, aj ked by zviera sam nikdy nezabil, lebo tak vyrastal a hotovo. Ja som cely zabijackovy vikend odignorovala, poslala som ho k rodicom sameho, nedokazal by som sa na to divat a nemoct proti tomu nic urobit. Ale beriem, ze oni to vidia inak a je to ok.
Ale nikdy by ho nenapadlo nejakemu zvieratu bezdovodne ublizit.
To nie je o tom, ci mas rada zvierata natolko, ze ich chces chovat doma, ci sa s nimi chces hrat a starat sa o ne. Hovorime tu o agresivite a ta je nebezpecna.

faf napsal(a):

Avalonka,
ine chyby, v pohode. Ale ublizovanie niekomu slabsiemu je velmi, velmi zavazna vec. Okrem toho, ublizovanie niekomu, koho ma milovany partner velmi rad....

Ano, faf - a já se ptám proč tomu tak je? Proč Terezy přítel tohle dělá, když je to tak "divné a závažné".

Pouze kladu otázku. Kdežto vy říkáte "je to špatné a nebezpečné". S tím souhlasím. Jen k tomu ještě přidávám otázku Proč?

Protože na tu by měla Tereza přijít a až pak se rozhodnout, jak s danou informací (proto a protože) naloží.

to avalonka: Že je dobré, ptát se taky "proč", to zní velice moudře. Jenže obávám se, že zrovna v případě agresivity je to celkem jedno. Dost jsem se natrápila s mým agresivním přítelem, a nijak mi nepomohlo, když jsem se dozvěděla, že jeho biologický otec byl úplně stejný cholerik a svou ženu (přítelovu matku) mlátil... Jak by to taky mohlo pomoci? Prostě takový je. A zkuste někdo s agresivním chlapem rozebírat jeho chyby a proč to tak je...

Avalonka,
presne tak. :-)

Avalonko, Terezo - možná jste si všimly, že jsem se snažila přijít na to, proč se chlapec chová tak, jak Tereza píše (kocour může být nakopnut výjimečně nebo z radosti), vztah ke zvířatům v jeho rodině... Ale Terezo, ty se na to "proč" nesnažíš přijít - ty rovnou navrhneš, že s ním takhle žít nechceš... Pro tebe je to závažná záležitost, pro něho blbost (a zase jśme u té původní rodiny, že?). Ovšem k nějakému "kompromisu" se nakonec dospělo - on si zvířat nebude všímat, tak pokud to bude fungovat, nechápu, proč bys měla být naštvaná.
Sice pořád myslím, že slabším se neubližuje, ale... ale jestli ty ho k tomu občas nedoženeš. Není na zvěřinec z domu zvyklý, ty se s chlupatci mazlíkuješ... Oni jsou chlapi občas jak malý haranti, klidně jim tvůj zájem může závidět... Já nevím, jemu možná někdy odsekneš, nemáš náladu, kdežto se zvířaty se asi nehádáš...

Ja to vidím takto: Terezka má zvieratká rada. Sú súčasťou jej domova, jej rodiny. Jej priateľ ich terorizuje - a krajšie slovo, ktoré by opísalo činnosť po ktorej sa pes schováva v búde, nenachádzam. Môže sa to kto chce snažiť vysvetliť, prečo to robí, otázne je, či to Terezka je ochotná akceptovať. Ja by som nebola. A spoliehať sa na zmenu k lepšiemu je prinajlepšom smiešne. Teraz sa to ešte snaží skrývať. Po svadbe to prepukne naplno.
Čo na tom záleží, že bol takto vychovávaný, že žiarli, že je napr. cholerik čo sa potrebuje odreagovať, atď. Fakt je, že zvieratá nemá rád a navyše im ubližuje. Je by som nestrpela ubližovanie nevinným. Mohol by byť ku mne ako med. Takáto povahová črta má určite aj iné úskalia ako to, čo teraz vyšlo na povrch.
Je to môj osobný názor, ktorý tu prezentujem, nikomu nevnucujem a za ním si stojím.

Lukas, z tvojho príspevku je mi veľmi smutno. V Tvojom prípade vidím ako prvoradého vinníka Tvoju ženu. Keď chcem vlastniť psa (mačku, koňa, ...), musím byť v prvom rade ochotná a schopná sa oň postarať. To znamená dennodenne zabezpečovať jeho potreby - prísun vody, žradla, zabezpečenie pohybu, starostlivosť o srsť, veterinárnu starostlivosť, dostatok sociálnych kontaktov. S tým súvisí potrebná výchova a výcvik. Tvoja žena tak neurobila. Nechala ho tak povediac na pospas osudu. Irsky seter je lovecký pes. Potrebuje množstvo pohybu. Ak ho nemá, zaoberá sa náhradnými aktivitami - napr. rozoberanie plota za účelom voľného dávkovania pohybu po okolí. Taktiež výchova musí byť odmalička dôsledná. Nie formou trestou. Potom by pes nemusel pociťovať strach a rôzne reštrikcie v dôsledku zanedbania. Takže nakoniec si jej nezodpovednosť  a Tvoj vynútený prístup aj tak odniesol pes. V takýchto prípadoch hovorím: nikdy nepochopím ľudí, ktorí niečo chcú a potom to nechajú tak. Nech si radšej nič živé nekupujú, resp. ak sa stane, tak radšej ho potom dajú niekomu, kto má záujem a vie sa postarať.
Ale ak sa Terezka o svojich zverencov stará - a jej priateľ s jeho prístupom sa asi ťažko bude starať - tak tam je situlácia trošku o inom než sa tu snažíš prezentovať Ty.

sanyhobby napsal(a):

Lukas, z tvojho príspevku je mi veľmi smutno. V Tvojom prípade vidím ako prvoradého vinníka Tvoju ženu. Keď chcem vlastniť psa (mačku, koňa, ...), musím byť v prvom rade ochotná a schopná sa oň postarať. To znamená dennodenne zabezpečovať jeho potreby - prísun vody, žradla, zabezpečenie pohybu, starostlivosť o srsť, veterinárnu starostlivosť, dostatok sociálnych kontaktov. S tým súvisí potrebná výchova a výcvik. Tvoja žena tak neurobila. Nechala ho tak povediac na pospas osudu. Irsky seter je lovecký pes. Potrebuje množstvo pohybu. Ak ho nemá, zaoberá sa náhradnými aktivitami - napr. rozoberanie plota za účelom voľného dávkovania pohybu po okolí. Taktiež výchova musí byť odmalička dôsledná. Nie formou trestou. Potom by pes nemusel pociťovať strach a rôzne reštrikcie v dôsledku zanedbania. Takže nakoniec si jej nezodpovednosť  a Tvoj vynútený prístup aj tak odniesol pes. V takýchto prípadoch hovorím: nikdy nepochopím ľudí, ktorí niečo chcú a potom to nechajú tak. Nech si radšej nič živé nekupujú, resp. ak sa stane, tak radšej ho potom dajú niekomu, kto má záujem a vie sa postarať.
Ale ak sa Terezka o svojich zverencov stará - a jej priateľ s jeho prístupom sa asi ťažko bude starať - tak tam je situlácia trošku o inom než sa tu snažíš prezentovať Ty.

sannyhobby: naprosto souhlasím,já jsem po přečtení jeho příspěvku ani nebyla schopná to okomentovat.

pro Terezku: Já bych si položila otázku ,jak moc důležitá jsou pro tebe zvířata a jestli bys byla schopná se jich vzdát,jestli bys mohla prožít život bez psa event.kočky. Pokud ano,tak bych zkusila radu Avalonky ,pokud ne,tak bych asi vztah ukončila.

Avalonka to napsala vsechno velice moc hezky a vyrazne si zvedla uz tak vysoky kredit v mych ocich. Vidim to podobne.
Nelze ale neparafrazovat jine prispevky: "normální člověk do 'komara/mouchy' neprasti. Ona je totiž menší, slabší atd.". A kdo mi bude tvrdit, ze moucha/komar neni domaci mazlicek, tak nepochopil o cem mluvim. Ja netvrdim a tvrdit nebudu, ze nasili na zviratech je spravne - to urcite neni. Ale nemohu prijmout fakt, ze se nesmim dotknout cehokoliv mensiho nez jsem ja.
Nepouzivejte slova 'tyra', 'terorizuje', 'trapi' ... Terka to sice podala dost vymluvne, ale pro me terorizovani je cilene ublizovani - a dovedu si predstavit, ze kdyz vychazim s domu a priplete se mi kocka pod nohy, protoze uvidi otevrene dvere a vleti tam, ze ji nakopnu ani nebudu vedet jak - proste si ji nevsimnu - ale urcite to neni zamer, jen nestastna nahoda. Osvetlit situaci nam muze jen Tercin pritel (i kdyz pochybuji, ze by chtel priznat vinu).

... a hlavne, cele je to povznest se nad sve 'pocity', o tom 'neodsuzovat' a hlavne premyslet. To jak vidim situaci ja neznamena, ze takova ta situace je. Pokud nejste schopni davat zavazi na obe strany vahy, nemusite vazit vubec. Pak ale necekejte, ze vase rozhodnuti bude spravne.

Terezo, dej si pozor! Vážně pozor! To, jak tě obletuje, když jsi nemocná....jezdí pro tebe do práce, i když ti jede autobus za chvíli...to není o lásce!!!!! Je to o majetnickém vztahu.  Tvoje zvířata mu jsou přítěží, jsou mu protivníkem v soutěži o tvojí lásku... Mám o tebe docela strach, vyděsila jsi mě...Můj muž se ke mně choval podobně, hlavně tedy s tím odvozem z práce...postupně v manželství mi pod rouškou "jen já tě miluji" nedovoloval chodit za kamarádkami, za rodiči, nemohla jsem si jít ani zacvičit...žárlil a schovával to za to, jak to se mnou myslí dobře, vždyť jen on je tu pro mě a že nemohl včas přijít domů, abych mohla jít cvičit a on hlídal dítě, to dělal taky "pro mě", protože se zdržel v práci, abychom se měli dobře...peníze mi ovšem nikdy na domácnost nedával...lustroval mi mobil, měnil mi v něm čísla na "podezřelé" muže na svoje, pak mi posílal SMSky, jestli nejdu na kafe a čekal, jak zareaguju....po čase mě urážel, že každý z mých kolegů je můj milenec......bylo to po stránce svobody peklo. Ať jsem byla na kterékoli zábavě, objevoval se tam "náhodou" kolem půlnoci (podle naší dohody měl doma hlídat dítě)...nejsem žádnej flámař, ale jednou-dvakrát do roka jsem s prací nebo kamarádkami zašla třeba na kafe, na skleničku....vždycky tam byl, doma mě pak vyslýchal, ať řeknu, co se dělo, že on stejně všechno ví......hrůza, děs... Další věc, která mi nahrává, abych si o tom tvém myslela, že je majetnický a žárlivý blbec, je to, že on chce děti. Teď, hned nejlíp...chce tě mít uvázanou doma, u sporáku, u dětí, abys mu nikam nezdrhla....já nemohla ani se psem jednou týdně na cvičák...nachystala jsem oběd a chtěla jsem na dvě hodiny vypadnout, byli jsme domluvení a on se najednou v čas, kdy jsem měla odejít, sebral a se slovy "Musím do práce" vypadl...opakovalo se to s železnou pravidelností....Dodnes nechápu, jak mě ten můj zmanipuloval, abych s ním chtěla dítě. Já totiž chtěla po střední škole buď na vysokou, nebo vycestovat tak na rok jako au-pair....a najednou jsem strašně toužila mít s ním dítě a taky ho měla...(čehož ale teda nelituju, aby si někdo nemyslel opak)...byla jsem taková svobodná-nesvobodná. On mě vždycky přesvědčil, abych si svobodně myslela to, co on považoval za správný....v tomhle ohledu to byl teda tyran.....ale mě došlo až po 12 letech manželství, že tahle svoboda-nesvoboda mě fakt dusí...dokonce jsem začínala mít takové to bušení srdce, plačtivost atd. a nevěděla proč....bylo mi jasné, že to má na svědomí psychïka. Zapracovala jsem na sobě, zjistila, co mě to dusí a pak už vzala roha...jinak to nešlo....přeju ti, aby tvůj partner byl úplně jiný, než jsem popsala já.
PS: Ten můj se taky tvářil, že moje psy miluje...a přitom...sice do nich nekopal, ale aspoň je opravdu hnusně okřikoval. Jako když někoho hodně nesnášíš a on ti zasedne tvoje místo, tak mu taky hnusně řekneš, aby vypadnul. To není o autoritě, o tom, že vyhodím ze svého místa psa, protože vůdce smečky jsem já...to je o tom, že vůdce smečky vůbec nejsem já, ale vztekle se snažím dokázat, že jsem...ten tvůj si pomáhá i kopanci...já bych z toho vztahu tedy couvala....Jinak jak píše Lukáš, tak z jeho příspěvku se mi zvedá žaludek...úplně cítím slova mého bývalého. Jsem zajedno s holkami, které si myslí, že zvíře se nevychovává tresty, ale spíš laskavým přístupem a pochvalami. Když trest, tak má být přiměřený a nemá promítat nevyrovnanou osobnost "pána", který kvůli své neschopnosti psa nezvládl vychovat. To vysvětlení toho, co lovecký pes potřebuje, je naprosto v pořádku a já, Lukáši, nechápu, jak jsi mohl napsat takové pro mě nesmysly, které jsi napsal....nejspíš o zvířatech nic nevíš, když si myslíš, že na ně platí jen síla. Hlavně nezapomeň, že jednou se můžeš ocitnout v roli slabšího a tvůj pes, na kterého tvá síla platila, to velmi rychle zjistí a půjde ti po krku...znám to z vlastní zkušenosti, kdy mého otčíma-agresivního alkoholika pokousala naše fena německého ovčáka. Neměl pro ni pochvalu, jen bití a křik, takhle ji po svém "vychovával"...když byl jednou alkoholem tak zmožený, že se sice snažil ji mlátit, ale bezvýsledně (protože se do ni ten kretén netrefil), tak ona se na něj vrhla...tehdy jsme mu to s mámou a bráchou dost přáli....
PS II: S výchovou a služebním výcvikem psů mám zkušenost více než třicetiletou. (I kočky jsme vždy měli a vždy zvládali i jejich výchovu bez kopanců a bití.)

Dámy,

nezlobte se na mě, ale pokud hodláte na věci nahlížet tak, jak to děláte, pak s vámi už na tohle téma z mé strany vůbec nemá smysl debatovat.

Evo - jak víš, že je Terezy přítel stejný jako tvůj muž? Ty ho znáš? Nějak hodně dobře? Asi ne, viď. Takže - on jako tvůj manžel být může, ale úplně stejně pravděpodobně takový být nemusí. Mluvíš ze svého vlastního pohledu, je to jen tvá projekce, protože u Terezy vidíš podobné "styčné body" a ihned máš jasno. Píšeš, že když se o ní v nemoci stará, je to jeho majetnický sklon.

Jak tedy podle tebe vypadá ta pravá a správná láska. Že by měl přítel na Terezu kašlat? To je mi tedy zvláštní pohled na vztah. Jak je vidět, tak Terezy přítel se vám nezavděčí ničím. Kdyby na Terezu kašlal, byl by to debil, když se o ní stará (jak ONA SAMA několikrát psala, že je velmi prima kluk), je to taky debil. Tak nevím.

Naopak klobouk dolů před příspěvky Lukáše. A to před všemi. To je vyzrálý člověk, který ví, že nic se nemá "soudit šmahem". Je to člověk, který nemá klapky na očích.

Přeji vám, aby ty vaše co nejdříve spadly, jinak mi s prominutím připadáte jako slepičky kokodák. Ale nic ve zlém... :)

Jo - a Evo, tvůj názor že "zvíře se nevychovává tresty, ale spíš laskavým přístupem a pochvalami" je bohapustý nesmysl.

Můj přítel má psa (tedy - teď už ho máme oba dva), kterého nade vše miluje. A umí ho tak spráskat řemínkem, že pejsek se strachy chvěje.

A víš proč to přítel dělá? Protože zvířeti (narozdíl od člověka) nevysvětlíš, že se nemá vrhat na dvouleté dítě, které líže nanuka. Že ho nesmí porazit, aby si dítě rozseklo hlavu a byl průser jako vrata. Pes je zvíře, které tohle nechápe. Uvažuje pouze "nanuk = hop pro něj".

Přítel říká "pes mě musí poslechnout na slovo - jedině tak je on sám v bezpečí. Musí na zavolání okažitě zastavit u silnice, aby ho nepřejelo auto, musí na zavolání okamžitě přiběhnout, aby ho nepokousal vzteklej pes, musí okamžitě zastavit, když jde kolem dítě s nanukem, abych ho nemusel nechat utratit, protože se dítě zranilo/zabilo.

A ten náš pejsek je čím dál poslušnější, má z nás obou respekt a my ho milujeme, bereme ho do postele a všemožně hýčkáme. Ale on MUSÍ vědět, kdo je pán smečky. Jinak je to nebezpečné hlavně pro něj, protože důsledky své nevychovanosti nedokáže sám domyslet. My mu musíme dát mantinely. A čím tvrdší jsme na něj zpočátku, tím méně to bude potřeba později, až si na disciplínu zvykne. Halt těžce na cvičišti...

Plně souhlasím s Evou36, napsala to obšírněji a přesněji než já.
A ještě jedna věc, Terezko, víš, kdy budeš slabší Ty? Přesně v tu chvíli, kdy budeš mít to dítě.
Nevím, proč bych měla u někoho chápat taková hnutí mysli a srovnávat kočku a hmyz, to není to pravé. Jedině, že bychom mluvili o trhání křidélek, a o tom si myslím, že to taky žádný "normální" člověk nedělá.
Myslím, že Lukáš pochopil dost přesně, co jsem tou "normalitou" myslela

Avalonka,
budeš se divit, mně pavouci nevadí, já si neošklivím ani hmyz. Proti štípajícím komárům používám repelent, ale rozhodně neomdlévám, když vidím pavouka, hada, myš ...

Myslím, že otázka, která Terezu zajímá, je, zda přítelovo chování ke zvířatům není známka nějaké jeho skryté (skrývané) vlastnosti. Jestli to neukazuje, že je to někde v hloubi duše hrubián a násilník, člověk neschopný soucitu, tyran atd. Samozřejmě, že takoví muži jsou, viz příspěvek Evy. Já ale nějak nevěřím, že ta jejich druhá tvář je vždy 100% skrytá. Spíš se mi zdá, že ženy omlouvají spoustu malých projevů a náznaků, že jsou k nim z lásky "slepé". Že si lžou do kapsy. Terezo, kdyby měl tvůj přítel spadat do kategorie "tyran" a "necita", musela bys to přece poznat i jinde, nejen na jeho chování ke zvířatům. Vidíš přece, jak se chová k tobě, a taky ke svým kamarádům a rodičům, jestli se na něj můžou ostatní spolehnout, jestli je k nim upřímný, jestli projevuje citlivost v různých situacích, které se netýkají vašeho vztahu atd. Zkus se zamyslet tímto směrem.

Přeju Ti hodně štěstí.

Scout - bingo!

Moc hezky napsáno. Ano - Terezo, Scout má pravdu. Pokud je tvůj přítel skrytý nelida, určitě by se to projevovalo i jinde, než jen ve vztahu ke zvířatům. A právě proto, že jsi psala jak je jinak přítel  milující, mě to přivedlo k názoru, že nejde o neodstranitelnou vadu na jeho charakterové kráse.

Zkus se tedy zamyslet, zda se podobně "týravě a podezřele" přítel neprojevuje i v jiných oblastech.

Napíšu to trochu víc napřímo, přítel zatím musí být milující, protože by si jinak nevrzl.
Nemilující začne být, až to bude mít jistý. Eva36 to napsala přesně

avalonka, ty ale pořád píšeš o něčem jiném - o tom, jestli psa trestat fyzicky, když něco udělá - ale Tereza psala, že přítel zvířatům ubližuje aniž by něco zakázaného provedla. To je dost podstatný rozdíl, nemyslíš? To že se pes třese před svým pánem, když něco provedl a čeká trest, je přece něco úpně jiného, než když se třese, sotva toho člověka uvidí... Jestli psa vychovávat bitím je na dlouhou debatu, ale to Tereza až tak neřeší. Netvrdím, že z jejího přítele se vyvrbí tyran, jako z toho mého, ale myslím, že by si měla dávat bacha na další indicie případné agresivity...

Marcela napsal(a):

avalonka, ty ale pořád píšeš o něčem jiném - o tom, jestli psa trestat fyzicky, když něco udělá - ale Tereza psala, že přítel zvířatům ubližuje aniž by něco zakázaného provedla. To je dost podstatný rozdíl, nemyslíš? To že se pes třese před svým pánem, když něco provedl a čeká trest, je přece něco úpně jiného, než když se třese, sotva toho člověka uvidí... Jestli psa vychovávat bitím je na dlouhou debatu, ale to Tereza až tak neřeší. Netvrdím, že z jejího přítele se vyvrbí tyran, jako z toho mého, ale myslím, že by si měla dávat bacha na další indicie případné agresivity...

Asi tak nějak....
Moji psi jsou hodní, nikomu nikdy neublížili a poslouchají mě na slovo, tak nevím proč by je měl vychovávat, jak tvrdí. A kocour se mu jen chtěl přátelsky otřít o nohu, jak to kočky dělají a schytal kopanec! Vychovávání, alespoň podle mě vypadá jinak. A to vlastně ještě nevím, co udělal těm psům, že k němu nechtějí jít když je zavolá, raději zalezou do boudy. Takové chování jsem u nich nikdy nezažila. To až teď, co spolu bydlíme. No, chtěla jsem slyšet vaše názory a teď už je jen na mě, jak se zachovám. Věřte, že to pro mě není jednoduché, přítele mám moc ráda. Přece jenom, jsme spolu nějaký ten pátek. Ale v tomhle mě zklamal. Když před vámi někdo čtyři roky dělá, jak miluje zvířata, (ty zvířata ho měli rádi) a pak ho spatříte, jak kopne do kočky a pes k němu strachy nejde, tak co si máte myslet? :(

Eva36 napsal(a):

Terezo, dej si pozor! Vážně pozor! To, jak tě obletuje, když jsi nemocná....jezdí pro tebe do práce, i když ti jede autobus za chvíli...to není o lásce!!!!! Je to o majetnickém vztahu.  Tvoje zvířata mu jsou přítěží, jsou mu protivníkem v soutěži o tvojí lásku... Mám o tebe docela strach, vyděsila jsi mě...Můj muž se ke mně choval podobně, hlavně tedy s tím odvozem z práce...postupně v manželství mi pod rouškou "jen já tě miluji" nedovoloval chodit za kamarádkami, za rodiči, nemohla jsem si jít ani zacvičit...žárlil a schovával to za to, jak to se mnou myslí dobře, vždyť jen on je tu pro mě a že nemohl včas přijít domů, abych mohla jít cvičit a on hlídal dítě, to dělal taky "pro mě", protože se zdržel v práci, abychom se měli dobře...peníze mi ovšem nikdy na domácnost nedával...lustroval mi mobil, měnil mi v něm čísla na "podezřelé" muže na svoje, pak mi posílal SMSky, jestli nejdu na kafe a čekal, jak zareaguju....po čase mě urážel, že každý z mých kolegů je můj milenec......bylo to po stránce svobody peklo. Ať jsem byla na kterékoli zábavě, objevoval se tam "náhodou" kolem půlnoci (podle naší dohody měl doma hlídat dítě)...nejsem žádnej flámař, ale jednou-dvakrát do roka jsem s prací nebo kamarádkami zašla třeba na kafe, na skleničku....vždycky tam byl, doma mě pak vyslýchal, ať řeknu, co se dělo, že on stejně všechno ví......hrůza, děs... Další věc, která mi nahrává, abych si o tom tvém myslela, že je majetnický a žárlivý blbec, je to, že on chce děti. Teď, hned nejlíp...chce tě mít uvázanou doma, u sporáku, u dětí, abys mu nikam nezdrhla....já nemohla ani se psem jednou týdně na cvičák...nachystala jsem oběd a chtěla jsem na dvě hodiny vypadnout, byli jsme domluvení a on se najednou v čas, kdy jsem měla odejít, sebral a se slovy "Musím do práce" vypadl...opakovalo se to s železnou pravidelností....Dodnes nechápu, jak mě ten můj zmanipuloval, abych s ním chtěla dítě. Já totiž chtěla po střední škole buď na vysokou, nebo vycestovat tak na rok jako au-pair....a najednou jsem strašně toužila mít s ním dítě a taky ho měla...(čehož ale teda nelituju, aby si někdo nemyslel opak)...byla jsem taková svobodná-nesvobodná. On mě vždycky přesvědčil, abych si svobodně myslela to, co on považoval za správný....v tomhle ohledu to byl teda tyran.....ale mě došlo až po 12 letech manželství, že tahle svoboda-nesvoboda mě fakt dusí...dokonce jsem začínala mít takové to bušení srdce, plačtivost atd. a nevěděla proč....bylo mi jasné, že to má na svědomí psychïka. Zapracovala jsem na sobě, zjistila, co mě to dusí a pak už vzala roha...jinak to nešlo....přeju ti, aby tvůj partner byl úplně jiný, než jsem popsala já.
PS: Ten můj se taky tvářil, že moje psy miluje...a přitom...sice do nich nekopal, ale aspoň je opravdu hnusně okřikoval. Jako když někoho hodně nesnášíš a on ti zasedne tvoje místo, tak mu taky hnusně řekneš, aby vypadnul. To není o autoritě, o tom, že vyhodím ze svého místa psa, protože vůdce smečky jsem já...to je o tom, že vůdce smečky vůbec nejsem já, ale vztekle se snažím dokázat, že jsem...ten tvůj si pomáhá i kopanci...já bych z toho vztahu tedy couvala....Jinak jak píše Lukáš, tak z jeho příspěvku se mi zvedá žaludek...úplně cítím slova mého bývalého. Jsem zajedno s holkami, které si myslí, že zvíře se nevychovává tresty, ale spíš laskavým přístupem a pochvalami. Když trest, tak má být přiměřený a nemá promítat nevyrovnanou osobnost "pána", který kvůli své neschopnosti psa nezvládl vychovat. To vysvětlení toho, co lovecký pes potřebuje, je naprosto v pořádku a já, Lukáši, nechápu, jak jsi mohl napsat takové pro mě nesmysly, které jsi napsal....nejspíš o zvířatech nic nevíš, když si myslíš, že na ně platí jen síla. Hlavně nezapomeň, že jednou se můžeš ocitnout v roli slabšího a tvůj pes, na kterého tvá síla platila, to velmi rychle zjistí a půjde ti po krku...znám to z vlastní zkušenosti, kdy mého otčíma-agresivního alkoholika pokousala naše fena německého ovčáka. Neměl pro ni pochvalu, jen bití a křik, takhle ji po svém "vychovával"...když byl jednou alkoholem tak zmožený, že se sice snažil ji mlátit, ale bezvýsledně (protože se do ni ten kretén netrefil), tak ona se na něj vrhla...tehdy jsme mu to s mámou a bráchou dost přáli....
PS II: S výchovou a služebním výcvikem psů mám zkušenost více než třicetiletou. (I kočky jsme vždy měli a vždy zvládali i jejich výchovu bez kopanců a bití.)

Evi,můžu ti napsat na mail,ohledně pejsků,nechci tady odbíhat od tématu.?

Terezka,

mas to tazke. Fakt nezavideniahodna situacia. Dobre si vsetko zvaz, netvrdim, ze mas priatela poslat okamzite k vode.  Ale tato situacia nieco naznacuje a je treba ju spravne vyhodnotit.
Tak drzim palceky. :-) A pozdravujem zverinec.

AVALONKA, Eva ma pravdu, pes sa da vychovat bez tazkych trestov.  Mali sme doma psa a tiez sme nevedeli ako na to a tlkli sme ho, ked nechcel posluchat. Ale uvidela som psa nemeckeho vlcaka, ktory bol tak vychovany, ze  mu pan postavil misku pred nos a povedal "nesmis" a pes sa toho nedotkol. Potom pan odisiel do domu, ten pes sa stale toho nedotkol, az ked vysiel z domu a povedal "mozes", pes to zlupol v jednej sekunde. My sme tiez jedli kusok od neho a on slintal ale nasho jedla sa nedotkol, lebo sme povedali "nesmis".
A vies ako ho vychovaval, ak nieco zle urobil este ako stena, tak mu  potahal kozu hore na krku (tak ako to robi mama pes svojim mladym, ked neposluchaju) a hlavne ho chvalil, ked nieco dobre urobil spravne.

Avalonko, přesně tak - o Terezině muži mluvím ze svého pohledu. Taky jsem jí přála, aby ten její partner byl jiný než můj. Nemyslím si, že je jako můj muž, jen jsem našla pár podobných vlastností, tak jsem to popsala. Je to jen moje zkušenost, žádná projekce. Nepřisuzuju příteli Terezy povahu mého muže, jen v něm občas toho svého BM vidím a jako svoji povinnost cítím to napsat. Nikomu nepřeju takový život, jaký jsem si zařídila s mým BM já...a kdybych měla při výběru oči víc otevřené, kdyby mi někdo řekl "Holka, pozor", tak bych si možná ten pozor dala. Nebo taky ne, protože láska oslepuje. Ale přístup k informacím má mít každý, aby se mohl svobodně rozhodovat. Tak jsem napsala svoje informace a je na Tereze, jak s tím naloží. Jestli nad tím mávne rukou, zůstane s přítelem, bude s ním mít děti a budou žít šťastně až do smrti, nebo jestli ho šmahem vyrazí, protože jí to nějaká Eva36 napsala.....Terezu nepodceňuj, zvládne se rozhodnout sama, ať už já nebo ty píšeme cokoli....
K tomu výcviku psů: Jak jsem napsala, mám více než 30 letou zkušenost se služebním výcvikem psů, za sebou několikery zkoušky, závody....a pořád si nemyslím, že pes se nejlépe vychová trestem!!! Pochvaly a laskavý přístup není nesmysl, musí nad tresty převažovat (pokud tedy nemáš "štěstí" na vyloženě agresivního psa, kterého nezvládneš jinak než spráskáním). Tím neříkám, že když mi pes sežere z ruky moji svačinu, tak ho mám ťu-ťu-ňu-ňu přemlouvat, aby to vyplivl. To já mu taky jednu švihnu, ale protože s výchovou se začíná od štěněte, tak si troufnu říct, že žádný z mých psů starších tak asi 4-6 měsíců by si tohle už nedovolil....Jo, jednu mu švihnu, ale s rozmyslem, jako když člověk plácne dítě po zadku, ale neseřežu ho, až se ke mně příště strachy nepřiblíží....(Terka myslím psala, že její psi k příteli nechtějí vůbec přijít...že se ho bojí...)

Vvv: To víš, že Lukáš pochopil, jen se mu to možná nehodí...nevím...možná jen napsal svůj příspěvek nějak nevýstižně, možná ho špatně chápeme...kdo ví?

Sapphire: Jasně, napiš.

Scout napsal(a):

Myslím, že otázka, která Terezu zajímá, je, zda přítelovo chování ke zvířatům není známka nějaké jeho skryté (skrývané) vlastnosti. Jestli to neukazuje, že je to někde v hloubi duše hrubián a násilník, člověk neschopný soucitu, tyran atd. Samozřejmě, že takoví muži jsou, viz příspěvek Evy. Já ale nějak nevěřím, že ta jejich druhá tvář je vždy 100% skrytá. Spíš se mi zdá, že ženy omlouvají spoustu malých projevů a náznaků, že jsou k nim z lásky "slepé". Že si lžou do kapsy. Terezo, kdyby měl tvůj přítel spadat do kategorie "tyran" a "necita", musela bys to přece poznat i jinde, nejen na jeho chování ke zvířatům. Vidíš přece, jak se chová k tobě, a taky ke svým kamarádům a rodičům, jestli se na něj můžou ostatní spolehnout, jestli je k nim upřímný, jestli projevuje citlivost v různých situacích, které se netýkají vašeho vztahu atd. Zkus se zamyslet tímto směrem.

Přeju Ti hodně štěstí.

Scout: Neprotiřečíš si náhodou? .....píšeš, že ženy jsou z lásky "slepé", že si "lžou do kapsy"....a pak zase píšeš, že Tereza by necitu musela poznat i jinde.....Jak to má poznat, když je asi zrovna z lásky "slepá"?.....S tím tvým prvním tvrzením souhlasím, my ženský si často nalháváme něco, co není, omlouváme drobné náznaky...Pak ale nemůžu souhlasit s tím, že tyrana můžeme poznat....omluvíme ten drobný náznak a nalžeme si, že žijeme s fajn mužským....

Uplne suhlasím s Evou.
Ak je pes schopný vychmatnúť dieťaťu jedlo z ruky, alebo ho zvaliť na zem, to svädčí o zanedbanej výchove (leda že by to bolo pár mesačné šteňa). Riešiť to zmastením psa remeňom, je podľa mňa kontraproduktívne. Na druhej strane ho brávať do postele atď. Ten pes z toho môže byť akurát zmetený a výcvikový efekt je totálne v háji.
Ja mám fenku veľkého plemena (váži 50 kg). Mám s ňou zložené 2 skúšky z výcviku. Môžem pred ňu položiť misku so žrádlom a bez dovolenia si nič nevezme. Až na povel. Ale to je na dlhú debatu. Môžem povedať len toľko. Keď som sa niekedy neovládla a fyzicky ju potrestala za nejaký prehrešok, bol to vždy krok späť a dodnes to ľutujem.
Avalonka. Zjavne nemáš s výchovou a výcvikom psov žiadne skúsenosti. Nezdá sa ti trochu nemiestne poúčať niekoho, kto ich má? Až teraz som pochopila, že Tvoj a Lukasov pohľad by vcelku mohol odpovedať tomu, ako to vidí Terezkyn priateľ. Lenže to je pohľad tých, čo zvieratá nemusia, ale okolnosťami boli donútení s nimi byť v jednej domácnosti. Opäť tvrdím - doplatia na to tie zvieratá. Otázne je, či je Terezka ochotná toto akceptovať. Ostatné možné úskalia tu už odzneli.
Musím sa ešte opakovať: je to môj názor, stojím si za ním, ale nikomu ho nevnucujem.

Eva36 napsal(a):

Scout napsal(a):

Myslím, že otázka, která Terezu zajímá, je, zda přítelovo chování ke zvířatům není známka nějaké jeho skryté (skrývané) vlastnosti. Jestli to neukazuje, že je to někde v hloubi duše hrubián a násilník, člověk neschopný soucitu, tyran atd. Samozřejmě, že takoví muži jsou, viz příspěvek Evy. Já ale nějak nevěřím, že ta jejich druhá tvář je vždy 100% skrytá. Spíš se mi zdá, že ženy omlouvají spoustu malých projevů a náznaků, že jsou k nim z lásky "slepé". Že si lžou do kapsy. Terezo, kdyby měl tvůj přítel spadat do kategorie "tyran" a "necita", musela bys to přece poznat i jinde, nejen na jeho chování ke zvířatům. Vidíš přece, jak se chová k tobě, a taky ke svým kamarádům a rodičům, jestli se na něj můžou ostatní spolehnout, jestli je k nim upřímný, jestli projevuje citlivost v různých situacích, které se netýkají vašeho vztahu atd. Zkus se zamyslet tímto směrem.

Přeju Ti hodně štěstí.

Scout: Neprotiřečíš si náhodou? .....píšeš, že ženy jsou z lásky "slepé", že si "lžou do kapsy"....a pak zase píšeš, že Tereza by necitu musela poznat i jinde.....Jak to má poznat, když je asi zrovna z lásky "slepá"?.....S tím tvým prvním tvrzením souhlasím, my ženský si často nalháváme něco, co není, omlouváme drobné náznaky...Pak ale nemůžu souhlasit s tím, že tyrana můžeme poznat....omluvíme ten drobný náznak a nalžeme si, že žijeme s fajn mužským....

Evo, věřím, že si neprotiřečím. My ženy jsme často zaslepené láskou, to ovšem nevylučuje, že si můžeme některé věci uvědomit a vědomě se na ně zaměřit, když nás něco "probudí". To samozřejmě automaticky neznamená, že zároveň přestáváme milovat... Ve svém příspěvku jsem jen chtěla Terezu vyzvat, aby se podívala taky na jiné přítelovy projevy, a aby se na ně podívala "novýma očima" a vyčetla z nich něco víc. To je všechno.

Scout napsal(a):

Evo, věřím, že si neprotiřečím. My ženy jsme často zaslepené láskou, to ovšem nevylučuje, že si můžeme některé věci uvědomit a vědomě se na ně zaměřit, když nás něco "probudí". To samozřejmě automaticky neznamená, že zároveň přestáváme milovat... Ve svém příspěvku jsem jen chtěla Terezu vyzvat, aby se podívala taky na jiné přítelovy projevy, a aby se na ně podívala "novýma očima" a vyčetla z nich něco víc. To je všechno.

Scoute, to nemá cenu, já už to vzdala. "Něco víc" z věcí dokáže vyčíst právě jen ten, kdo se na věci umí podívat "novýma očima". A kdo se na ně dívá starýma očima, vyčte kuloví. Přeju ti hezký den! :pussa:

Scout: Jo, tak to jo. Já vlastně nechci svýma příspěvkama nic jinýho než ty. Trošku Terku probudit, aby se taky koukla trošku z jiného úhlu...je fakt, že ten můj úhel moc hezký není, ale právě proto to píšu, aby někdo taky takhle nenaletěl (příteli a hlavně svýmu nalhávání si). Jsem ráda, že vlastně vedeme stejnou debatu.

Avalonka: Víš, mně se jen otvírá kudla v kapse, když někdo tomu příteli Terezy jakoby "straní". Vím, že mu nestraníš, že se jen snažíš, aby to tu nebylo černobílé, umím pochopit, co píšeš, že ho nebráníš....ale po mých zkušenostech a zejména po zkušenostech mojí mámy, který jsem jako dítě sdílela, tak já nemám pro podobný projevy, jako má Terezin přítel, vůbec pochopení a jasně v tom vidím chování svého BM a svého BO (tedy "bývalého otčíma")...Obě, máma i já, jsme byly slepé, když jsme si je braly a oběma se nám to nevyplatilo. Máma na tom byla ještě hůř, protože po svatbě ji začal dost brutálně mlátit a mě taky, to mýmu BM stačilo omezování svobody (držel mě pod krkem ekonomicky a doma u plotny tím, že jsem měla s ním dítě a to nejde tahat věčně do kavárny nebo na cvičení), bez bití...oba tihle chlapi měli projevy podobné příteli Terezy.....to jen tak pro vysvětlení, abys líp rozuměla tomu, co píšu Tereze. Zakládám to na svých špatných zkušenostech a netvrdím, že jsou takoví všichni....ale kdybys zažila co já, denodenní hádky, řev, bití, strach o matku, o bráchu, ten pocit bezmoci, kdy nemůžeš nic dělat, protože jsi jen slabé malé dítě...později v dospělosti zase pocit bezmoci, toho, že ztrácíš kontrolu nad svým životem a musíš se podřídit manželovi, který tě dusí proto, že jsi momentálně na mateřské a s děckem slabší než on, podbízí ti, kam máš chodit, kam nemáš, když se postavíš na zadní, tak si vykoleduješ nemluvení, pohrdání......no, obě, máma i já, jsme se nakonec rozvedly, ona po šesti letech, já po dvanácti...kdyby mě řezal, bylo by to nejspíš dřív...

Evo36 - tím, že jsi na mateřské přece nejsi slabší. Možná částečně finančně, ale proč se podřizovat? Jenom proto, že on tě "živí"? Navíc s jedním dítětem přece nemusíš být "uvázaná".

Helena: Jsi slabší, jo, jo, jo a ne částečně finančně. Naprosto finančně. Já byla tak blbá (mladá, nezkušená), že jsem svého BM nikdy nedokázala nějak přimět k tomu, aby mi přispíval finančně na domácnost...takže na MD jsem žila z ruky do huby. Tehdy byla mateřská asi 1500, průměrný plat kolem 6000 a on měl nadprůměr - 9000, z toho mi nehodlal přispívat a já, kráva, držela a držela....Dneska vím, že jsem mu to měla zatrhnout hned, ale já se snažila, jenže pak přišlo vždycky takový peklíčko, hlavně nemluvení a nechození domů, nedával o sobě vědět, kde je, kdy přijde....a já, hlupaňa, v tom byla dál....za celých 12 let manželství se mi nepovedlo, aby přispíval pravidelně a dostatečně na domácnost...říkal, že všechno rozházím, ale nechtěl přistupovat na to, že já budu přispívat jemu, ať tedy může o výdajích domácnosti rozhodovat on, to nechtěl....A uvázaná jsem byla slušně, byla jsem bez peněz, když jsem si našla vedlejšák, o to míň peněz mi on dal, on chodil domů jako do sokola (někdy jo, někdy ne), zároveň mě "odstřihl" od mých rodičů (a já, blbka, k nim na jeho žádost nechodila a dokonce si od něj  nechala namluvit, že mě nemají rádi...ach jo, to jsem byla trouba...)....takže já byla sama, bez peněz, s dítětem doma.....byla to moje chyba, její příčiny znám. Myslím, že jsem se dokázala změnit, proto i ostatně ten rozvod u mě, s ním se nedalo žít, byl velký sobec, byl majetnický, žárlil......Dneska už jsem jiná, naštěstí pro mě.

Eva36 napsal(a):

Avalonka: Víš, mně se jen otvírá kudla v kapse, když někdo tomu příteli Terezy jakoby "straní". Vím, že mu nestraníš, že se jen snažíš, aby to tu nebylo černobílé, umím pochopit, co píšeš, že ho nebráníš....ale po mých zkušenostech a zejména po zkušenostech mojí mámy, který jsem jako dítě sdílela, tak já nemám pro podobný projevy, jako má Terezin přítel, vůbec pochopení a jasně v tom vidím chování svého BM a svého BO (tedy "bývalého otčíma")...Obě, máma i já, jsme byly slepé, když jsme si je braly a oběma se nám to nevyplatilo. Máma na tom byla ještě hůř, protože po svatbě ji začal dost brutálně mlátit a mě taky, to mýmu BM stačilo omezování svobody (držel mě pod krkem ekonomicky a doma u plotny tím, že jsem měla s ním dítě a to nejde tahat věčně do kavárny nebo na cvičení), bez bití...oba tihle chlapi měli projevy podobné příteli Terezy.....to jen tak pro vysvětlení, abys líp rozuměla tomu, co píšu Tereze. Zakládám to na svých špatných zkušenostech a netvrdím, že jsou takoví všichni....ale kdybys zažila co já, denodenní hádky, řev, bití, strach o matku, o bráchu, ten pocit bezmoci, kdy nemůžeš nic dělat, protože jsi jen slabé malé dítě...později v dospělosti zase pocit bezmoci, toho, že ztrácíš kontrolu nad svým životem a musíš se podřídit manželovi, který tě dusí proto, že jsi momentálně na mateřské a s děckem slabší než on, podbízí ti, kam máš chodit, kam nemáš, když se postavíš na zadní, tak si vykoleduješ nemluvení, pohrdání......no, obě, máma i já, jsme se nakonec rozvedly, ona po šesti letech, já po dvanácti...kdyby mě řezal, bylo by to nejspíš dřív...

Evo, budeš se divit (nebo možná ani nebudeš), ale já zažila to samé, co ty. Cítím s tebou a moc dobře vím, jaké to je. Opravdu.

Ale přesto - PŘESTO - bych si nedovolila soudit člověka (Terezy přítel) podle svých vlastních projekcí (protože tvoje "jasně v tom vidím chování BM" ničím jiným než projekcí prostě není). Soudit člověka, kterého vůbec neznám.

Ano, snažím se nevidět věci černobíle. A snažím se (narozdíl od tebe) nic "nekonstatovat". Snažím se o jediné - vzbudit tu správnou otázku pro správný okamžik.

A u Terezy jsem chtěla vzbudit otázky tři:

1. jak se k ní přítel chová (na to odpověděla, že je to zlatý člověk - možná to říká s klapkami na očích, ale to prostě NEVÍME)
2. zda jsou ještě nějaké jiné rysy jeho nenávistnosti kromě oblasti zvířat (na to zatím neodpověděla, ale jistě si toho začně víc všímat)
3. proč je její přítel takový ke zvířatům - zda je to jeho vlastní rys bezcitnosti a nebo zda to vůbec není jeho rys a je to věc, kterou do něj zaseli rodiče

Člověk by si měl umět klást ty správné otázky - jedině pak, jak píše Scout - se bude umět povznést nad své zažité minulé mechanismy uvažování a uvidí věci nově. Pokud budeme "soudit šmahem", nikdy se nedobereme maximálně objektivního pohledu. Uvažovat "můj BM je debil a Terezy přítel je určitě taky debil", to je uvažování nevyzrálého člověka. Ano, debil to může být, ale taky nemusí.

Ten kdo nemá rád zvířata je přinejmenším podezřelý, páč asi nemá rád ani lidi. Mně by už odradilo jen to, že by mi partner lhal do očí.

KALIK napsal(a):

Ten kdo nemá rád zvířata je přinejmenším podezřelý, páč asi nemá rád ani lidi. Mně by už odradilo jen to, že by mi partner lhal do očí.

Jo. A nejdůležitější na tvé větě je slovo "asi" ;)

Avalonka: Já neříkám, že Terezy přítel je debil, protože můj byl taky...vůbec NEEEE....nesoudím ho, jen píšu svůj zážitek. Našla jsem podobnosti v chování mého BM a jejího přítele. Konstatuju to, co jsem zažila já. Chápeš??? Nikoho nesoudím...A jak si dovoluješ soudit, že můj popis je mojí projekcí??? Jak můžeš soudit člověka, kterýho neznáš, tedy mě?...to byla jen taková řečnická otázka....

Tereza: Doufám, že to nebereš, jako že jsem tvrdila, že je tvůj hajzl, protože můj se choval podobně a každej, kdo se tak chová, je hajzl....Jen jsem chtěla říct, co se stalo mně.

Avalonka, KALIK: Nejdůležitější na Kalikově projevu je, že by ho odradilo, kdyby mu druhý lhal do očí...totéž by odrazovalo i mě.

Eva36 napsal(a):

Avalonka: Já neříkám, že Terezy přítel je debil, protože můj byl taky...vůbec NEEEE....nesoudím ho, jen píšu svůj zážitek. Našla jsem podobnosti v chování mého BM a jejího přítele. Konstatuju to, co jsem zažila já. Chápeš??? Nikoho nesoudím...A jak si dovoluješ soudit, že můj popis je mojí projekcí??? Jak můžeš soudit člověka, kterýho neznáš, tedy mě?...to byla jen taková řečnická otázka....

Tereza: Doufám, že to nebereš, jako že jsem tvrdila, že je tvůj hajzl, protože můj se choval podobně a každej, kdo se tak chová, je hajzl....Jen jsem chtěla říct, co se stalo mně.

Aha, takže to

"Terezo, dej si pozor! Vážně pozor! To, jak tě obletuje, když jsi nemocná....jezdí pro tebe do práce, i když ti jede autobus za chvíli...to není o lásce!!!!! Je to o majetnickém vztahu.  Tvoje zvířata mu jsou přítěží, jsou mu protivníkem v soutěži o tvojí lásku... Další věc, která mi nahrává, abych si o tom tvém myslela, že je majetnický a žárlivý blbec, je to, že on chce děti."

tu psal asi někdo jiný. Ty ho nesoudíš. Tak to se ti tedy omlouvám...;)

Avalonka: Kurnik šopa!!!! Píšu snad jasně, "abych si o tom tvém myslela"...já netvrdím, že takový JE. Já ho nesoudím, tohle je to, co si o něm myslím já....to není pravda, to není realita. Já neříkám, že JE hajzl, nebo snad jo???? Něco jinýho snad je říct "myslím si svoje" a něco jinýho je "dej si bacha, tvůj přítel je hajzl"...to jsem nikdy nenapsala....nebo jo?  Jestli jo, tak se ti teda omlouvám já.

Avalonka, takéto neodsudzovanie a snaha o nestranný názor sa Terezke môže tiež vypomstiť. Ja som si tiež svojho času zaumienila, že sa vykašlem na varovania svojho okolia, že môj priateľ je klamár, nezodpovedná osoba, intrigán, atď. Snažila som sa stoj čo stoj zostať nezaujatá, snažila som sa ho chápať, ospravedlňovať jeho činy, až som sa vlastnej koži presvädčila, že varovné hlasy okolia nemusia a často krát ani nie sú zaujaté. Mohla som si ušetriť všetky tie trable, ktoré mi môj vtedajší milovaný ušetril. A napriek mojej obetavosti a snahe sa nijako nezmenil. Ani prosby ani ultimáta nič nezmohli. Ostal a naďalej ostane klamárom a intrigánom. Potom som si už dala dobrého bacha, čo hovorí moje okolie. Neznamená to samozrejme všetkému slepo a ihneď veriť. V duchu hesla: "dôveruj ale preveruj".

Sany,

zůstat nezaujatá rozhodně neznamená vykašlat se na varování okolí a omlouvat činy druhého. A prosby a ultimáta nefungují nikdy, jak už plyne z podstaty věci.

Zůstat nezaujatá znamená NAOPAK vyslechnout si mnoho různých názorů a činy druhého neomlouvat. Zůstat neustále bdělá a pozorovat cvrkot. Zbavit se předpojatých představ a nechat oči doširoka otevřené. Sledovat sám sebe a sledovat druhého, aniž bych si o něm něco nalhávala. A znamená to v neposlední řadě taky to, že když se druhý chová nevhodně, tak chci vědět proč. Když to zjistím, rozhodnu se buď odejít a nebo zůstat a pracovat s ním na jeho problémech. Pokud mi za to stojí a jsem přesvědčená, že mu mohu pomoci změnit se. Pokud o tom přesvědčená nejsem (a to nikoli přesvědčená tak, že je to spíš moje vroucí přání, ale doopravdy přesvědčená), tak vezmu nohy na ramena a přítel může plakat, škemrat a mně je už fuk.

Holky, nechme toho už...prosím...

Terezo: Nějak se to u tebe vyvíjí?

Myslím, že nám nějak uniká smysl... Tady se uvažuje o tom, jestli přítel je nebo není prevít, jestli se ho má Tereza zbavit hned nebo až za chvíli, ale kruci, pořád nevíme PROČ!
Když zůstaneme u "nakopnutého kocoura", mohl být nakopnut protože
- se plete pod nohy a on spíš o něj zakopl,
- přítel špatně vidí a spletl si ho třeba s bačkorou,
- přítele někdo naštval, tak se odreagoval na kocourovi (jako když pokárané dítko praští medvěda),
- přítel je tak vychovaný a nepovažuje to za nic zvláštního,
- příteli vadí, že se Tereza mucká s kocourem a jeho přehlíží,
- příteli dělá dobře ubližovat zvířatům,
- příteli dělá dobře ubližovat Tereze prostřednictvím kocoura,
- přítele kocour sexuálně přitahuje a on se tomu brání tím, že ho kope...
Takže těch důvodů může být X (některé jsou schválně přehnané), ale dokud nevíme, který z uvedených či neuvedených to je, nikdy se nemůžeme ani my ani Tereza dobrat rozumného řešení.

Hm, ale dost zvlástne je, vsimli ste si v terezkinom prvom príspevku, co písala o svojom predchádzajúcom priatelovi???
Ze to bol tiez fajn clovek, ale mal napriklad ohromnu srandu z toho, ze autom kludne presiel macku pred ocami ludi? To sa vam zda normalne?
Ktovie, preco je novy priatel zasa proti zvieratam.

A clovek, ktory zabije akekolvek zviera zo zabavy je zly, aj keby sa inak choval ako anjel. je vo vnutri naruseny a casom, skor ci neskor, sa to prejavi.
Mozno Terezkin sucasny priatel nie je ziadny Dr Jekyll Mr. Hyde, mozno sa to tu len nafuklo, ale neviem.....

A znovu tvrdim, ze clovek, ktory je schopny sa necitlivo spravat k zvieratam, sa tak bude spravat aj k ludom. Urcite ma vacsie sklony k niecomu takemu....

A Avalonka, bitkou vychovavat zviera je fakt scestne, hovor si co chces. Ma to byt trest, nie bitka a to je dost rozdiel. Zviera musi mat respekt a zaroven doveru a toto nefunguje, ak je trestom bitka. Ja si totiz pod slovom bitka predstavujem viac ako jeden, dva udery a to uz je zle.... Spraskat psa remenom, je podla mna bitka, udriet ho raz, tak aby pochopil ze urobil zle, ale zaroven mu  neublizit tym uderom, je trest. Nejde o silu, ale o prejav panovho hnevu.

faf - možná proto, že si Tereza z nějakého důvodu (třeba podvědomě) hledá přátele, kteří mají tuhle "chybu".

Evo: s vychovou psu nemam tak bohate zkusenosti jako ty - rozhodne ne profesionalni, ale budu-li brat v potaz s kolika psy a jejich vychovami jsem prisel do styku tak vim, ze zadny pes, na ktereho panicka pouzivala 'Ty osklivy pejsky, jaktoze jsi zase udelal diru, utekl a honil sousedovic slepice' z toho nikdy nevyrostl. Vychova psa, jak pise Avalonka, musi byt vyrovnana - je treba pristoupit na JEJICH pravidla hry - oni uznavaji JEDINOU autoritu - a tou je vudce smecky. Zaroven jsou si ale moc dobre vedomi toho, ze vudcem smecky mohou byt i oni, pokud stavajici zeslabne. Na rozdil od psu ale mame delsi zivotnost, takze to nehrozi tak casto.
Krome JEJICH pravidel je ale dobre ziskat si i prizen psa a metoda bice neni jedina, ani 100% uspesna a ani nejrychlejsi - pes ma byt za spravne chovani odmenen a to ctim a pouzivam.
Moc by me zajimalo, jak chces vychovat bojovy plemeno - nebo jinou vetsi rasu (doga) pouze vlidnym slovem. Zpusob mysleni psu je mnohem primocarejsi nez nas - oni, jak pise Avalonka, si neuvedomuji dusledky sveho jednani - ale umi respektovat vedeni vudce smecky, i kdyz mu sami nerozumi (napr. na povel se zastavit na kraji silnice).

Helena: Tys na to kápla - já myslím, že bod 8 bude to vono... :D

Nie, tu vôbec nejde o nakopnutého kocúra, ale (a to najlepšie vystihol Kalik) o to, že Terezke jej priateľ dlhé roky klamal do očí. Tvrdil jej, že zvieratá miluje a pritom sa ho jej psy boja a kocúra odkopne, keď sa o neho chce obtrieť.
Môže to robiť z rôznych dôvodov(už tu boli rozobraté), ktoré sú síce pochopiteľné, ale pre mňa osobne NEAKCEPTOVATEĽNÉ!!!
Teraz je na Terezke, či také budú aj pre ňu, alebo nie.

A zas nevíme, proč jí "lhal". Možná jen proto, že o ni moc stál, takže se dělal lepší (a ruku na srdce - kdo to neděláme, když nám o něco jde?) a když začali bydlet spolu, holt to občas neustojí... nakonec to má zafixované z domova.

Eva36 napsal(a):

Helena: Tys na to kápla - já myslím, že bod 8 bude to vono... :D

Souhlas, Terky přítel bude pedofilní nekrofilní homosexuální zoofil.

Takže ho bude vzrušovat mrtvé koťátko mužského pohlaví - Terezy kocour. Proto do něj kope, že je ten nekrofil - joj, takový mrtvý kocourek, to je rajc.. :lol:

Lukas, nie som Eva, ale budem reagovať. Mám feku plemana Brazilska Fila. Neviem, či ti to niečo hovorí. Od dogy nemá ďaleko - váži 50 kg a je na zozname bojových plemien. Teraz má už 11 rokov, ale svojho času som s ňou úspešne zložila 2 skúšky z všestrannej výkonnosti. S týmto plemenom to dokázal v SR len jeden pán (so psom bez PP, moja fenka je s PP a má 2 x titul CAC) a okrem nás pokiaľ viem tak nikto. A vieš prečo sa to podarilo práve mne? Lebo som si zavčasu uvedomila, že klasický prístup drilu a trestov nikam nevedie. Lenže to je na dlho a myslím že to nie je ani účelom tejto diskusie.
Môj názor na priateľa terezky som už vyjadrila vyššie.

Ježííííš, holky - jestli nás Tereza vezme vážně, tak stěhování jejího přítele bude ještě dneska večer jako hlavní zpráva TV Nova

Avalonka: čo sleduješ tým absurdným prekrúcaním a nafukovaním?

Helena: neúprimnosť do vzťahu nepatrí. A kľudne si tu ruku na srdce položím. Ja to za nerobím ani za účelom zapáčenia sa a ni za iným. Lož vždy víde najavo. Skôr či neskôr. Aspoň toľko som sa už v živote naučila.

A opäť. Nech sú dôvody aké chcú (tie pozná najlepšie jej priateľ), otázne je, či je toto správanie akceptovateľné. Pre mňa nie!

Já bych hned neodcházel, spíš bych ho bedlivěji sledoval a při opakování bych byl už rozhodnější.

sanyhobby - asi se mnou budeš souhlsit, že každé plemeno potřebuje poněkud odlišný přístup k výchově i výcviku a jsou psi chytřejší a "hloupější". Tím nechci říct, že se pes musí třískat za každou maličkost, ale některý vyhoví s radostí hned, některému musíš i základní povely "podepřít" tvrdou rukou.
A ještě dotaz - skutečně jsi NIKDY nezalhala???

Lukáši, pokud chceš moji reakci, tak jsem zajedno s tím, co napsala sanyhobby. "Bojové" plemeno jsou jenom kecy, ke každému psovi musíš přistupovat tak, abys co nejlépe zvládl jeho přirozenou povahu. Bitím zku.víš, s odpuštěním, každého psa. Ať už bázlivého nebo rváče bojového plemena. Dominantní pes se bude vždy snažit být alfa samcem. Začít se musí s výchovou od štěněte, přesně jak někdo už trefně napsal, štěně stačí pokárat vytaháním za kůži a už ví, že to je trest a co se příště nesmí. Když povolíš štěněti, nediv se dospělému psovi, že si tu roli vůdce smečky nechce nechat vzít. Chce to důslednost a pochopení přirozených potřeb psa. Jorkšír je něco jiného než irský setr nebo třeba malamut. Když necháš jorkšíra válet celý den na gauči, nic moc se nestane. Když tohle uděláš setrovi nebo malamutovi, budeš mít zdemolovanej celej byt, i kdybys ho za to třískal od rána do večera. Ten pes dobře pochopí, co nemá, ale nemůže si pomoct, protože jeho instinkty volají přímo po práci, po pořádným zápřahu...každý, kdo má psa, by si měl uvědomit, jaké plemeno si koupil a jakým stylem ho má vychovávat. A měl by si to uvědomit dřív, než si psa koupí. Psovi musíš věnovat denně minimálně hodinu a půl času na vycházce, kterou doplňuješ výcvikem. Jestli tohle doma neděláš (ty nebo manželka), nedivím se, že Vám pes rozebírá plot....a i kdyby sis psa vycvičil, aby na tvůj povel přestal, tak to bude dělat, když se nebudeš koukat, jestli ho pořádně nezapřáhneš....
Mimochodem - i dogu jsem měla. Na toho psa jsem nikdy nemusela vztáhnout ruku. Prostě jsem tak schopná, že jsem si vystačila s tím, že jsem ho pokárala jako štěně vytaháním za kůži. Ten pes chodil na volno, na první povel se zařazoval k noze, lehal, čekal, neodcházel, nevšímal si cizích lidí ani zvířat, nebyl agresivní vůči okolí. Zvládla jsem výcvik i socializaci všech mých psů a nikdy jsem k tomu nepotřebovala je surově bít. To považuji za projev hlupáctví a neschopnosti. Neschopnosti pochopit, co moje plemeno potřebuje, a neschopnosti ho vychovávat způsobem pro něj vhodným. Nemluvím tady o výchovném plácnutí, mluvím o surovosti, za což třeba považuji kopnutí do kocoura.  Kopnutí, nikoli zakopnutí o kocoura....

Tohle vsechno zavani flamewarem :)
I me se nasi psi boji a tresou se strachy ... ale vite kdy? Kdyz jdu v holinach po betonovym chodniku - vydava to dost dunivy zvuk a pokud zrovna bezim/pospicham (napr. zavrit vodu) to byste koukali jak rychle zmizi - ale kdyz holiny nemam, tak zadny problem neni. To neni o tom, ze by se ta zvirata bala me - boji se toho zvuku .. asi jim prijdu jako ztelesneny hrom, z ktereho maji hruzu ... co ja vim. Puvod nasich zvirat neznam - jedno jsme meli vicemene od stenete, to druhy uz asi dospely (furt je to stejne mrnavy) - kdo vi, co vsechno si ta zvirata prinesla od svych predchozich majitelu.

Prejizdeni kocek taky nemam rad - ale uprimne - co by se stalo, kdybych prejel kocku (omylem)? Zrejme by me to dost vzalo, ale tezko verit, ze bych zastavil a rozplakal se jako male dite - Kocce bych s nejvetsi pravdepodobnosti uz pomoct nedokazal. Najdou se i typci, kteri, aby zakryli svuj stud nad tim ze zpusobili smrt nevinneho tvorecka, hraji si na tvrdaka a 'pusti sterace', 'zvukomalebne to rozmazne', jini zavtipkuji ('ta baba uz tam lezela'), jini budou delat ze se nic nestalo, dalsi vas coby spolujezdce osoci za to, ze to jste udelali vy ... ale treba se najdou i taci, kteri by kocku honili i po chodniku, co ja vim. Ale at udelaji co udelaji - kocce to zivot nevrati. Nekdo litost vyjadruje placem, nekdo smichem ci povysenosti. Ostatne - taky je otazka, jestli tomu slo zabranit.
Jestli chcete, tak me kamenujte, udela-li vam to dobre.

Lukas: Nestav se do role trpitele, prosím, to tvoje "kamenujte me" je šílený. Nikdo tě nechce kamenovat, jen s tebou někteří nesouhlasíme. Mimochodem - když zjistíš, že tvoje zvíře se bojí zvuku holin (třeba), tak by ses měl snažit ho to odnaučit, naučit ho to, že ten zvuk jsou jen holiny a nic se neděje....napadá mě - nenakopl jsi je jednou v holinách?

Helena, plemeno Brazilska Fila sa u kinologov považuje za ťažko cvičiteľné až nevhodné k bežnému služobnému výcviku. Tu sa nebavíme o jednoduchých poveloch ako sadni, daj pac, ku mne. V danom výcviku je potrebné aby pes zvládol stopovanie, poslušnosť (napr. aj vysielačku, povely na diaľku len na základe posunkov psovoda, prekonávanie prekážok spojené s prinášaním predmetov, dlhodobú odkladačku, . . . ), vyhľadávanie osôb v teréne a ich označenie, obranu. Fila nie je typický pes, ktorý by bol ľahko cvičiteľný. S fenkou som skončila na úrovni 2 (z troch) a to bolo jej maximum. Určite sú psi ľahšie a ťažšie cvičiteľní, ale bežnú výchovu v rodine ako aj základnú ovládateľnosť zvládne pri kľudnom a svedomitom výcviku každý jeden pes. Terka písala, že jej psy sú priateľský a vycvičení. Nejde teda o jedincou s nejakou genetickou poruchou. Nevidím tam a ani inde dôvod na prachsprosté trestanie.

Čo sa týka mňa. Keď som bola ešte malé decko, mamku som svojím klamstvom ohľadne jednej záležitosti veľmi sklamala. Dodnes mám pred očami jej výraz. Od vtedy neklamem. Nemusí mi to nikto veriť, nepoznáte ma. No ja už túto chybu neopakujem. Radšej poviem pravdu, aj keď nemusí byť v prvej chvíli pekná, ale zatiaľ sa mi nestalo, že by som toho potom niekedy ľutovala. Naopak len ma to utvrdilo v tom, že takto chcem aj naďalej žiť. Čestne a s čistým svedomím.

Lukas napsal(a):

Ale fuj! takovy striktni nazory tady od lidi, kteri si VUBEC neposlechli druhou stranu. Vzdyt to opravdu muze byt ale UPLNE jinak.
Terezko, pochazim ze 4 deti, z vesnice, zvirata jsme vzdy meli - slepice, kraliky, psi .. nyni maji rodice uz jen kocky. Vim co je to starat se o zvirata, vim jakou peci potrebuji a vim co jsem schopen jim pri svem pracovnim vytizeni dat.
S porizovanim zvirat do naseho rodinneho domku jsem nesouhlasil - resp. prvni byl na rade pes a ja psa nechtel, dokud nebude spraveny plot - zijeme na vesnici, k hlavni frekventovane silnici neni daleko, vsichni okoli maji nejakou tu drubez, poukazoval jsem na to, ze bude zle. Ma pani si psa presto poridila - a on zacal postupne zvetsovat diry v plote a terorizovat okolni drubez. Misto investic do rekonstrukce vnitrku domu jsem musel investovat do plotu - pes se presto nevzdal a zacal me opravy ci nove ploty opet postupne likvidovat. Tak jsem musel zasahnout - manzelka si psa prakticky nevsimala - dostal nazrat, obcas ho pohladila, ale na prochazky s nim nikdy nechodila, na cvicak take ne Vzhledem k tomu, ze jsme doma mivali dogy vim, co je schopna doga pri hre udelat se skolakem (brachu v druhe tride tahala po zahrade za skolni brasnu) a my meli deti vyrazne mensi (pes je irsky setr, takze taky mensi, ale i tak). Bylo treba, aby si pes jasne uvedomil, kdo je vudcem smecky. Mam rad vse zive a prici se mi pusobit cemukoliv bolest. Ale psovi do duse nepromluvis ... tam plati jen sila. Nyni nas (me) poslechne na slovo, moc dobre vi kam smi a kam nesmi a nemam strach, ze by nekomu mohl ublizit. Byly ale chvile, kdy se strachy trasl, prede mnou schovaval (kdyz neco provedl). Nejsem tyran, ale take jsem si od zeny vyslechl jak se me nase zvirata boji, jak kdo nema rad zvirata, nema rad lidi .. a pritom cely predpoklad 'nema rad zvirata' vychazi jen z toho, ze jsem je (razantneji) vycvicil.
Ted mame doma vetsi mnozstvi kocek (4) .. bydli normalne venku a ja s tim nemam problem. Tuhle zimu je ale moje pani zacala brat domu - i presto, ze maji bednicku s piskem, tak si mnohdy nasly jina mistecka pro svou potrebu - roh obyvaciho pokoje, prostor pod sedaci soupravou v obyvaku (mame tam koberec s vysokym chlupem) ... nekdy trvalo dost dlouho najit co to tam zapacha a jestli je to neco noveho nebo neco spatne umyteho. Zrovna tak nedovolim, aby mi kocka lezla po stole, kuchynske lince nebo jedla z talire - mame male deti a ty kolikrat vsechno rozpatlaji (a klidne pak snedi) a ja nebudu riskovat, ze budou sbirat jogurt ze stolu, po kterem predtim prosla kocka, ktera venku lovi mysi.
Vim, ze kocku nelze tak 'jednoduse' vychovat jako psa, ale i te se musi dat najevo co si smi a nesmi dovolit. Misto fyzickych inzultaci je vetsinou jen se stolu shodim, pripadne odtahnu a 'vyhodim' ven. Jedine kdy jim nekompromisne dam pres cumak je, kdyz ho strkaji do talire. A opet - neni to o tom, ze bych nemel rad zvirata, nerku-li kocky, ty mam naopak ze vsech zvirat nejradeji, prave pro jejich nezavislost.

Pokud Tvuj pritel neumi se zviraty zachazet, neznamena to, ze se to nemuze naucit. Pokud se 'pretvaruje' a koucoura hladi pote, co ho 'nakopne' i tomu rozumim - muze se v nem hnout svedomi. Psovi take musi clovek po vyprasku dat na vedomi (ne hned), ze zlost uz je pryc a ze slo jen o trest za nejaky jeho prohresek.
Dobre si rozmysli, nez zahodis 4 roky zivota kvuli radam nekoho, kdo ma moc uzke videni sveta.

Ty jsi ,ale Lukasi napsal toto a z toho vubec nevyplyva , ze ten pes dostal spravnou vychovu ,socializaci,vycvik,ze si se nejak zajimal, proc to ten pes dela a resil to pouze tresty.Treba to tak neni,ale ten prispevek tak pusobi.

Já nevím, ale tady jde o jednou kopnutou kočku. Ne "prachsprosté trestání". Pes, i sebepřátelštější, může zalézat do boudy = mizet z dosahu i z jiných důvodů. Moje dobrá kamarádka měla psa(ne prvního a velmi dobře vycvičeného), který prostě nezvládl, že si panička přivedla domů někoho jiného (manžela) a dával to velmi ostentativně najevo tím, že pokud byl páníček doma, pes se zdržoval kdekoli jinde, jenom ne tam, kde byl on. A on mu skutečně nikdy neublížil - jenom se mu nacpal do teritoria.

Heleno, to je pravda. Ale já myslím, že Terka psala něco v tom smyslu, že se ho "ty tvorové bojí"...to snad pozná, když s nima žije, cvičí je...pozná, kdy zalézají, protože jim ulítly včely a kdy zalézají se strachem....Jinak pes mojí maminy, obyčejná voříščí holka, zalezla na 14 dní pod postel, když já se narodila, taky to chuděra nemohla ustát. Vylejzala jen kvůli volání přírody a žrát taky nechtěla...nakonec z nás byly kamarádky, máma jí uplatila vožením pod mým kočárem (namísto tašky tam měla psa :)

Helena, tu nejde o nakopnutého kocúra, ale o ustráchané správanie zvierat v prípade, že ne nich priateľ volá. A keď ho vidia, zalezú do búdy. Navyše po tom, čo on tvrdí, ako ich miluje?
Príklad ktorý si uviedla neviem takto posúdiť, ale hľadala by som tam inú príčinu, než si uviedla ty.
Opäť spomeniem moju fenku. Tá vyslovene nemá rada cudzích ľudí. Domácich (členov svorky) miluje, k ostatným je odmeraná až agresívna. S manželom som ich zoznamovala keď mala 9 rokov. A vieš ako sme na tom teraz? Doslova ho zbožňuje. Víta ho rovnako srdečne ako mňa. Ich vzťah je obojstranne úprimný. Manžel si ju tiež veľmi obľúbil (a to žiadneho psa nikdy nemal) a stvára s ňou kúsky až ma zadúša od smiechu. Nikdy nezalieza preč keď nás vidí, naopak, snaží sa byť pri nás čo najbližšie. Najlepšie ležať pri nohách.

Eva36 napsal(a):

Lukas: Nestav se do role trpitele, prosím, to tvoje "kamenujte me" je šílený. Nikdo tě nechce kamenovat, jen s tebou někteří nesouhlasíme. Mimochodem - když zjistíš, že tvoje zvíře se bojí zvuku holin (třeba), tak by ses měl snažit ho to odnaučit, naučit ho to, že ten zvuk jsou jen holiny a nic se neděje....napadá mě - nenakopl jsi je jednou v holinách?

Jasně, oba s Lukášem kopeme do našich domácích mazlíčků holinami, neboť to tak pěkně zvukomalebně duní. A taky si přitom nezaděláme střevíce. Inu - odhalili jste nás, půjdeme se svorně léčit... :dumbom:  :D

Avalonka, opäť nemiestne reaguješ. Aj mňa napadla možnosť, čo uviedla Eva. No sú aj senzitívni psy, čo sa boja hlasnejších, resp. neobvyklých zvukov - napr. výstrely, rachot delobuchov na silvestra,... V niektorom prípade by mohlo ísť aj o buchot čižiem.

Ale toto nemá vôbec nič spoločné s konštantným strachom psa po tom, čo ho človek zavolá.

Jsi v pořádku, Avalonko??? Napsala jsem to jen proto, že mě napadla ještě další příčina, proč psi zalézají při zvuku holin.....tebe to nenapadlo? No tak to žasnu, že tebe, moudrou jako ta sova, že tebe nenapadla ještě jiná příčina.....skoro to vypadá, jako když se ozve potrefená husa....než sova....hmmm

Sanyhobby: je vidět, kdo tady má zkušenost se psy...dík za podporu, že nejsem jediná, koho napadají takový věci...

Jéééžiši holky, copak nechápete srandu?

Chce to trochu smyslu pro humor - samozřejmě, že jsem to myslela v legraci a chtěla vás trošíčku pozlobit. Jenže vy to všechno berete tak smrtelně vážně.

Debaty o tom, jak se mají vychovávat různá plemena, rasy, odrůdy a zrůdy zvířat, nejsou na místě. Od problému Terezy jsme odbočily až do Afriky.

Já proti vám nic nemám, je mi jasné, že chcete Tereze pomoci, aby nenalítla nějakýmu kreténovi. A mně jde o totéž, akorát trochu z jiného úhlu.

Tak už se nezlobte! :)

Avalonka: ....uff...se mi ulevilo, že nejsi magor, že jsi to psala v legraci. No na netu se to nepozná, jakou máš intonaci....

Eva36 napsal(a):

Avalonka: ....uff...se mi ulevilo, že nejsi magor, že jsi to psala v legraci. No na netu se to nepozná, jakou máš intonaci....

Pusinko, od toho jsou smajlíci.
Když připojím :D nebo :lol: nebo :) nebo ;) - nikoli tedy :butter: nebo :mad: nebo snad :( znamená to, že si samozřejmě dělám legraci, víš? :vissla:  a pro jistotu ještě :pussa:

Avalonka: hmm...hmm...dobrá...dobrá...já viděla jen toho bijce s kladivem, tak jsem si říkala, jestli to jseš ty a jestli na mě teda zbyla už jen ta figurka toho bitýho. A to zas ne! NE NE NE! A just NE!  :D

Nestavim se do role trpitele - to mi neslusi, ja radsi hrdinu :) Jen jsem chtel naznacit ze chapu, ze se vam to nebude libit a akceptuji to (proto nehnute stojim a klidne si kamenujte, cekam to).
Do zvirat bezne nekopu (leda kdyz mi vlitne pod nohy a to neni zamer), natoz v holinach.
Ja jsem si moc dobre vedom kolik mam volneho casu a 99% ho venuji detem, vzhledem k tomu, ze se psy nejde zena na prochazku jak je rok dlouhy, tak je vezmu tak 3x do mesice alespon ja - vim, je to malo, ale chci jim udelat nekdy alespon trochu radosti. Na vycvik nemam, bohuzel, cas ... psa bych si ja osobne porizoval JEN pokud bych na nej mel cas ... a nemam ani chut ani cas pidit se po psychologickych problemech tech clenu rodiny, ktere mi tam nekdo vnutil. Ten "vycvik" ktery jsem jim dal si nekladl za cil udelat z nich vzorny na slovo poslouchajici "stroje", ale nedopustit, aby to zvire zvlcilo.
Ale nechme moje/nase psy ... tahle diskuse ma byt o necem jinem.

Ja musel (a jinak nez na vlastnich zkusenostech se mi to spatne vysvetluje) reagovat na to, jak nekdo bez rozmyslu dava do rovnice "pes se boji" = "clovek jej tyra" = "clovek nema rad deti" = "clovek nema rad lidi" = "clovek te bude tyrat" (neutocim na nikoho osobne, berte to, prosim, s nadhledem).
Docela by me zajimalo, jak by vypadala diskuse vedena Tercinym pritelem na stejne tema ... (Terko promin, neni to osobni)
nebylo by to neco jako "Stojim si takhle na dvore, protahuju se, chci si nohama pohrat s kaminkem a najednou kop - chytil to koucour ... tak se k nemu naklonim a rikam 'jezis sory, ja nechtel, promin, nebolelo to?' a pak mi vecer ta moje vynadala, ze ji tyram zvirata, ze se prede mnou schovavaji a ze kdyz nemam rad zvirata, nemam rad ani lidi, takze ani ji a dokonce bych nemel rad ani deti. Nevite kde jsem udelal chybu? Ja si nejsem vedom toho, ze bych ji dal nejakou zaminku - dobre, nevodim si kocoura ani psy do postele, u nas doma zvirata nikdy nebyly a ja k nim neziskal zadny laskyplny vztah, vidim jen jejich bobky, chlupy a asi mi bude nejakou dobu trvat, nez ten vztah najdu ... ale kvuli tomu, ze z nich nejsem hned prvni tyden nadseny jeste nejsem spatny ne?'
Na kazdy problem lze nahlizet z nekolika uhlu. Pevne verim, ze se vas najde vic, kteri se neomezi jen na jeden uhel.

Tak mi prosím ťa Lukas vysvetli týmto tvojím pohľadom, prečo potom Terke jej priateľ 4 roky tvrdil že zvieratká veľmi miluje?

Už se perouuuu :lol:

Lukáši, on do něj nekopl náhodou.....aspoň mi to z Terčinýho příspěvku tak vyznělo...to mi připomíná, jak jsem viděla dva asi osmiletý kluky na ulici s bílým voříškem na vodítku a jeden se najednou rozpřáhl a psa vší silou nakopl....ten pes mu nic neudělal ani předtím a dokonce ani po tom kopanci, jako by to byla běžná věc a kopance jsou asi součástí života toho pejska...smutný.....měla jsem prostě pocit, že Terka mluví o takovém tom kopanci naschvál a to je pak otázka, co tím její přítel řeší. Jestli žárlí, protože myslí, že má zvířata radši než jeho (taky jí to, myslím, vyčetl), nebo jestli je tak nesnáší a celé čtyři roky jí jen nalhával, že je miluje.....

Terezo: Tak jak je?

KALIK: Jo, jo, poteče krev :D

Eva36 napsal(a):

Lukáši, on do něj nekopl náhodou.....aspoň mi to z Terčinýho příspěvku tak vyznělo...to mi připomíná, jak jsem viděla dva asi osmiletý kluky na ulici s bílým voříškem na vodítku a jeden se najednou rozpřáhl a psa vší silou nakopl....ten pes mu nic neudělal ani předtím a dokonce ani po tom kopanci, jako by to byla běžná věc a kopance jsou asi součástí života toho pejska...smutný.....měla jsem prostě pocit, že Terka mluví o takovém tom kopanci naschvál a to je pak otázka, co tím její přítel řeší. Jestli žárlí, protože myslí, že má zvířata radši než jeho (taky jí to, myslím, vyčetl), nebo jestli je tak nesnáší a celé čtyři roky jí jen nalhával, že je miluje.....

Terezo: Tak jak je?

Také myslím Lukášku, že Terezy přítel to neudělal nedopatřením. Myslím si, že je jasné, že zvířata nemá rád. To ale nic nemění na faktu, že by se měla Tereza ptát "proč je nemá rád" a v závěsu za tím také "chce na sobě pracovat?". Pokud nechce, není co řešit.

Já myslím, že Tereza u PC buď usnula a nebo se nás tady lekla - jóóó, už se peróóó a lítají chlupy, zuby, střeva!! :dumbom::storstark:

Však skoro už teče, jako psi se perou (a koušou) :lol:

No tě bůch! Právě jsem dorazila z práce a nestačím se divit, jak se to tu rozjelo. Jinak, zatím vše při starém, přítel si zvířat nevšímá jak řekl. Teda, alespoň si to myslím. Mezi námi se to tak nějak urovnalo. Tvrdí mi, že mě miluje, ale proč se tedy nesnaží si těmi zvířaty "rozumět"? Raději si jich nebude všímat. Divné to chování.
Já ho nijak neodsuzuji, napsala jsem, že mě zklamal tím chováním ke zvířatům. Prostě jsem to nečekala. Myslela jsem si, že po čtyřech letech už o něm něco vím, tohle byla fakt rána. Moje mamka by řekla, že nemůže být dobrý člověk, kterého se zvířata bojí. Já vím, že ho nemůžu odsoudit za to, že jednou nakopl kocoura, ale proč tedy před ním utíkají i psi? Kdyby tak uměli mluvit. Nicméně, rozhodla jsem se, že mu odpustím. Mám ho moc ráda. Snad mě nezklame, protože pak nevím, jak bych se zachovala :-((

Myslím, že ta diskuse je trochu vypjatá z toho důvodu, že se tady sešlo několik "bláznů" do zvířat. Myslím "bláznů" v tom smyslu, jako je někdo blázen do lítání, jiný zase do muziky, a nedovedou si bez toho představit svůj život. Tady má jeden diskutující koně a hříbě, další vycvičil téměř nevycvičitelnou rasu a dosáhl v tom ojedinělých úspěchů, další je profesionální cvičitelka služebních psů s třicetiletou zkušeností... Tak se mi zdá, že to není "objektivní" :) , a že "normální" :rodna: lidi by možná neměli tak vyhraněné názory :gloria:

No, jestli Terka patří k podobně "potrefeným", tak si asi bude muset najít přítele s podobnou "úchylkou" :lyssna:

A nekřičte na mě, že to není úchylka. Já taky na něčem ulítávám :reta: :lol: :D

To nie je uchylka, ide o ludskost daneho jedinca. Ale suhlasim s Terkou, tiez by som asi ten vztah len tak nezrusila, akurat si mysli, ze by si ho mala trosku viac vsimat. A nemam na mysli len jeho spravanie sa k zvieratam, jednoducho otvorit oci a  sledovat ho v roznych situaciach.
Osobne si myslim, ze je lepsie, ked si tvoje zvieratka nevsima, Terka, ako keby im mal nadalej ublizovat. Pockaj a uvidis, ale maj oci otvorene. Zvlastne, ze niekedy zistime aj po niekolkych rokoch spolocneho zivota o partnerovi nieco, co by sme necakali....

Ja mam zasa momentalne problem, ze planujeme s priatelom spolu byvat, teda ja by som sa nastahovala k nemu, lenze mam dve morciatka a on ich v byte nechce. Tak som vyhlasila, ze bud aj s morcatami, alebo zostanem nadalej byvat u rodicov. Ale do spevu mi z toho fakt nie je. Co mam robit, mam ich niekomu dat? To si neviem predstavit ani vo sne. Je mi to strasne luto, ked nad tym rozmyslam a tiez zvazujem, ako bude nas zivot asi vyzerat dalej.....:grater:  Ono to nie je len laska k tym zvieratam, ale aj zodpovednost. ked si nejake zaobstaram, beriem to tak, ze som od toho momentu ja zodpovedna za jeho zivot a spokojnost, neda sa len tak kvoli niecomu zavrhnut. A okrem toho, akosi si zivto bez nejakeho takehtoto maleho zvieratka neviem predstavit, je to super pocit, ked pridem domov a oni sa idu pojasit a ukvicat na smrt, lebo cakaju, ze pojdem rovno do chladnicky a prinesiem im papat. :-)

Scout napsal(a):

Myslím, že ta diskuse je trochu vypjatá z toho důvodu, že se tady sešlo několik "bláznů" do zvířat. Myslím "bláznů" v tom smyslu, jako je někdo blázen do lítání, jiný zase do muziky, a nedovedou si bez toho představit svůj život. Tady má jeden diskutující koně a hříbě, další vycvičil téměř nevycvičitelnou rasu a dosáhl v tom ojedinělých úspěchů, další je profesionální cvičitelka služebních psů s třicetiletou zkušeností... Tak se mi zdá, že to není "objektivní" :) , a že "normální" :rodna: lidi by možná neměli tak vyhraněné názory :gloria:

No, jestli Terka patří k podobně "potrefeným", tak si asi bude muset najít přítele s podobnou "úchylkou" :lyssna:

A nekřičte na mě, že to není úchylka. Já taky na něčem ulítávám :reta: :lol: :D

Tak to 100% všichni v něčem ulítáváme..;)

faf napsal(a):

To nie je uchylka, ide o ludskost daneho jedinca. Ale suhlasim s Terkou, tiez by som asi ten vztah len tak nezrusila, akurat si mysli, ze by si ho mala trosku viac vsimat. A nemam na mysli len jeho spravanie sa k zvieratam, jednoducho otvorit oci a  sledovat ho v roznych situaciach.
Osobne si myslim, ze je lepsie, ked si tvoje zvieratka nevsima, Terka, ako keby im mal nadalej ublizovat. Pockaj a uvidis, ale maj oci otvorene. Zvlastne, ze niekedy zistime aj po niekolkych rokoch spolocneho zivota o partnerovi nieco, co by sme necakali....

Ja mam zasa momentalne problem, ze planujeme s priatelom spolu byvat, teda ja by som sa nastahovala k nemu, lenze mam dve morciatka a on ich v byte nechce. Tak som vyhlasila, ze bud aj s morcatami, alebo zostanem nadalej byvat u rodicov. Ale do spevu mi z toho fakt nie je. Co mam robit, mam ich niekomu dat? To si neviem predstavit ani vo sne. Je mi to strasne luto, ked nad tym rozmyslam a tiez zvazujem, ako bude nas zivot asi vyzerat dalej.....:grater:  Ono to nie je len laska k tym zvieratam, ale aj zodpovednost. ked si nejake zaobstaram, beriem to tak, ze som od toho momentu ja zodpovedna za jeho zivot a spokojnost, neda sa len tak kvoli niecomu zavrhnut. A okrem toho, akosi si zivto bez nejakeho takehtoto maleho zvieratka neviem predstavit, je to super pocit, ked pridem domov a oni sa idu pojasit a ukvicat na smrt, lebo cakaju, ze pojdem rovno do chladnicky a prinesiem im papat. :-)

Věřím, že se to ukáže právě časem a doufám, že to bude k lepšímu.
Každopádně Ti přeji moc štěstí. Mimochodem, mám doma vlastně ještě dva křečky, ale ty koušou....:)

Tereza25 napsal(a):

No tě bůch! Právě jsem dorazila z práce a nestačím se divit, jak se to tu rozjelo. Jinak, zatím vše při starém, přítel si zvířat nevšímá jak řekl. Teda, alespoň si to myslím. Mezi námi se to tak nějak urovnalo. Tvrdí mi, že mě miluje, ale proč se tedy nesnaží si těmi zvířaty "rozumět"? Raději si jich nebude všímat. Divné to chování.
Já ho nijak neodsuzuji, napsala jsem, že mě zklamal tím chováním ke zvířatům. Prostě jsem to nečekala. Myslela jsem si, že po čtyřech letech už o něm něco vím, tohle byla fakt rána. Moje mamka by řekla, že nemůže být dobrý člověk, kterého se zvířata bojí. Já vím, že ho nemůžu odsoudit za to, že jednou nakopl kocoura, ale proč tedy před ním utíkají i psi? Kdyby tak uměli mluvit. Nicméně, rozhodla jsem se, že mu odpustím. Mám ho moc ráda. Snad mě nezklame, protože pak nevím, jak bych se zachovala :-((

Jo, jo, láska dělá divy:/:/:/

Na celý diskuzi je zajímavý, že se probíral výcvik jednotlivých plemen, oprávněnost trestů atd., ale nikde nezaznělo, že zvířata mají tzv. šestý smysl. Nikdo jste si u svých zvířat nevšiml, že někoho "nemusí", vy netušíte proč a někdy až za dost dlouhou dobu zjistíte u toho člověka dost podstatný povahový kaz (to nemluvím o vztahu ke zvířatům)? Někdy mně to až zaskočilo.

Terko, na tvém místě bych byla ráda, že si zvířat nevšímá, ale je ochoten je tolerovat. Pokud na ně opravdu není z dětství zvyklý, těžko ho přinutíš, aby je miloval jako ty. Teď jste došli k nějakému kompromisu, což mi přijde jako docela slušný výsledek = on nebude zvířatům "ubližovat", ale rovněž si jich nebude všímat a ty tenhle stav budeš akceptovat. K nějaké "lásce" ho těžko donutíš, buď ráda za to, co je, pokud ti na něm nevadí nic jiného.
Víš, já mám kamarádku a ta je podobná. Neubližuje, to ne, ale ten vztah je velmi "opatrný". Můj pes je zvyklý, že od každého, kdo přijde na návštěvu, dostane na uvítanou třeba sušenku (chodím otvírat s pamlskem v ruce ). Ona mu jí dá taky, ale vyloženě je na ní vidět, jak se drží zpátky, aby se ho náhodou nedotkal víc, než je nutné. Ani pohladit ho nezvládne. Jinak je to bezvadná ženská, prostě má tenhle blok. No a protože v podobném duchu vychovávala svoje děti (zvířátka jsou hezká od 2 metrů dál), tak její, taky už dospělá, dcera, nesnese ani volně poletující andulku...

Vvv, no vidíš, to ma nenapadlo spomenúť. :) Aj ja som sa s tým stretla.
Opäť ako príklad moja fenka: keď prvý krát videla môjho bývalého priateľa, zaútočila na neho. Nerobil vôbec nič, len stál na ceste. Spolu s ním ešte jeden náš spoločný známy. Toho si vôbec nevšímala a vrhla sa na toho môjho. Našťastie mala náhubok. Časom ho akceptovala, ale nikdy to nebolo ono. Časom sa veru z neho vykľulo pekné "kvietko". Zato s mojim manželom sú jedna duša od prvého okamihu.
Aj v bežnom živote som registrovala, že k niektorým ľuďom má vyslovene averziu a niektorých prijala hneď dobre. Ale zas tých ľudí som nepoznala natoľko, aby som mohla niečo bližšie konštatovať.

Tereza: Držím palce, ať vám to vyjde :)

Terezko...je to pravda...zvířata cítí dobré  lid, ale i ty zlé.....a to nikdo na světě nezapře a nezmění, takže....je mi tě líto...přítel ůůstane " takový", jaký ve skutečnosti je a ty se nikdy nedovíš, jak se k nim chová, když nejsi doma. Škoda, že zvířata neumí mluvit, ale to musíš poznat¨i ty...zvířata totiž mluví očima...a pokud u tebe budou hledat záchranu...je někde něco špatně, at si říká, kdo chce, co chce, je mi tě jen líto...láska časem  pomine.....zvířata odejdou...a pak.......budeš chtít i děti.....a tam si odpověz sama !!!

Terezka,
dakujem, prajem napodobne aj tebe. :-)))Hadam ho nejako zlomim, alebo co. :-)
Kusave skrecky su celkom vtipne. :-) Moje morcata kusu obcas tiez, ale to len ked ich uz vytocim, aj to len tak vystrazne. Su to inak neskutocne priatelske zvieratka.


S tym 6. zmyslom to je urcite pravda, ono to mozno ani nie je tak uplne nieco mysteriozne, ide skor o to, ze zvierata si podstatne viac vsimaju daneho jedinca.  Z jeho drzania tela, pachu, vyrazu vycitia jednotlive nelady a myslim, ze aj urcite povahove crty.. My sme tuto schopnost podla mna stratili prilisnym scivilizovanim sa... Alebo si mozno niekedy pre hlasom"6.zmyslu" intenzivne zapchavame usi.

Terko, taky se mi to nelíbí,i když  může to znamenat necitlivost a sklony k agresi, ale může to být třeba jen pokus o "tvrdší výcvik" - třeba má pocit, že by zvířata měla být vycepovaná. Pravda, že někdo je nechává vyrůstat jako dříví v lese, zvířata neposlouchají a jiný zase si potrpí na výchově k drilu a poslušnosti . Záleží, jak MOC ho nakopl, a kolik v tom bylo  vzteku a zášti či jen takové skoropřátelské načutnutí, když měl pocit že se mu motá pod nohy. Ale vzhledem k tomu, že máš z toho obavy, tak reakce moc mírná asi nebyla.
Otrávení křečků je taky věc :O( Mám dvě velké děti a křečků se u nás vystřídalo dost, taky myšky byly, potkani a zakrslý králík. Zvířata jsou naši mazlíci, až moc a dovolíme jim bohužel leccost, tudíž občas to odnese lehce zařízení bytu:  o ohlodané tapety u země apod. Králík občas nějakou menší schytal, když byl v ohlodávání tvrdošíný,  ale chováme se k nim normálně. Některé návštěvy ,pravda, naše nadšení nesdílí.

Ero napsal(a):

Terezko...je to pravda...zvířata cítí dobré  lid, ale i ty zlé.....a to nikdo na světě nezapře a nezmění, takže....je mi tě líto...přítel ůůstane " takový", jaký ve skutečnosti je a ty se nikdy nedovíš, jak se k nim chová, když nejsi doma. Škoda, že zvířata neumí mluvit, ale to musíš poznat¨i ty...zvířata totiž mluví očima...a pokud u tebe budou hledat záchranu...je někde něco špatně, at si říká, kdo chce, co chce, je mi tě jen líto...láska časem  pomine.....zvířata odejdou...a pak.......budeš chtít i děti.....a tam si odpověz sama !!!

Ahojky ERO, Ty jsi to fakt nádherně vystihla. Je to přesně tak. Víš když tu čtu ty názory tak někdo i toho přítele Terezy jakoby ospravedlňoval a je mi fakt z toho nanic. Možná, že bych se tu o něm ještě docela dočetla jaký je to vynikající člověk. Já si myslím, že jeho chování se nedá ničím ospravedlnit a Tereza bohužel příde na to až bude pozdě. Je mi to líto a hlavně těch zvířat.:grater::grater::grater:

Judinka, na prevychovu kralicka, teda aby neliezol niekam, kam nema alebo neokusoval n ieco, co sa okusovat nesmie. :-))) dobre zabera takzvany kapesnickovy trik:

Vezmes si balicek papierovych vreckoviek ( kapesnickov ) a budes pusteneho kralicka sledovat z urcitej vzdialenosti. Hned ako ho zbadas, ze robi nieco, co nema, ostro zapiskaj a hod po nom ten balicek vreckoviek. Su dost lahucke na to, aby mu to neublizilo, ale zaroven ho to dost vyplasi. A najlepsie je, ze si nebude ten "trest" spajat s tebou, lebo si spoji iba svoje spravanie a udretie balicka vreckoviek. Ak to takto urobis parkrat, myslim, ze sa odnauci tie zlozvyky.
Oni su potvorky dost inteligentne, vedia, kedy robia nieco, co nesmu.

faf dík. :) Dneska na "kluka" - králíka nastartuju s papírovejma kapesníčkama.

Drziiim palce. :-))))))

Ozaj a potom  neskor, ked to takto parkrat urobis, myslim, ze bude stacit zapiskat, ked ho zasa pri niecom pristihnes, uz ani nebudes musiet hadzat. On si totiz spoji ze :

robim nieco co nemam - pisknutie - uder, no a urcite to nebude chciet nechat dojst do fazy "uder" :-)))

Toto su uzasne formy vychovy, mne podobny system funguje aj s konmi, jednoducho sa naucia, ze po neposluchnuti pride nieco neprijemne ( nie bitka ) a nabuduce sa uz vyvaruju toho spravania, akosi im to asi za tie neprijemnosti nestoji. ;)

Ahojky, muj pritel take nemusi zvirata, ale ja si bez nich zivot nedovedu predstavit. Bydlime v panelaku 2+1 a mame psa, zelvy, potkana a jeste nedavno krecka. Pritel treba nesnasi potkany, jenze ja je miluju a kdyz mi ten posledni potkan zahynul, pritelovi se ocividne ulevilo :-) jenze pak videl, ze po nem touzim...tak sel a sam mi koupil noveho! Ke vsem nasim milackum se chova moc hezky.
Clovek, ktery muze nejakym zpusobem tyrat zivrata snad ani neni clovek, nemohla bych s nim zit a vazit si ho.
To, ze psi i kocour od nej utikaji a krci se, kdyz je chce pohladit uz svedci o tom, ze to tyrani z jeho strany trva pekne dlouho.
Ja bych na nic necekala a resila to hned!

Andreas,
tak tomu sa fakt hovori laska. :-))) To je zlate..

andreas napsal(a):

Ahojky, muj pritel take nemusi zvirata, ale ja si bez nich zivot nedovedu predstavit. Bydlime v panelaku 2+1 a mame psa, zelvy, potkana a jeste nedavno krecka. Pritel treba nesnasi potkany, jenze ja je miluju a kdyz mi ten posledni potkan zahynul, pritelovi se ocividne ulevilo :-) jenze pak videl, ze po nem touzim...tak sel a sam mi koupil noveho! Ke vsem nasim milackum se chova moc hezky.
Clovek, ktery muze nejakym zpusobem tyrat zivrata snad ani neni clovek, nemohla bych s nim zit a vazit si ho.
To, ze psi i kocour od nej utikaji a krci se, kdyz je chce pohladit uz svedci o tom, ze to tyrani z jeho strany trva pekne dlouho.
Ja bych na nic necekala a resila to hned!

Já to mám podobně,2 psi a kočka v paneláku.Manžel z rodiny , kde žádné zvíře nikdy nebylo,musel si hodně zvykat a trochu se i zmenit,ale zvířátka ho mají moc rádi.Nikdy z něj nebude takový blázen jako já , ale dokáže se o ně postarat, kdyyyyž je třeba.

Já si taky myslím, že není dobré omlouvat člověka , že týrá zvířata , ale jinak je to hodný člověk a dobrý přítel. Pokud nemá rád zvířata, ale má rád Terezu, tak si zvířat nemusí moc všímat, nebo je může přehlížet či ignorovat /zvířata jsou vnímavá a budou se k němu chovat stejně/ , ale rozhodně ne do nich kopat. Takového člověka bych se svými pejsky nikdy nenechala o samotě.