Ahoj, objevil se mi v rodině takový problém.
Strejdovi je 84. Je celkem soběstačný, obědy mu vozí, nádobí si umyje a celkem zvládne vše kolem domu.
Jenže sestřenice si usmyslela barák prodat a tak chce strejdu "strčit" do domova.
Chudák brečí že tam nechce, ale já nevím co teď. Manžel mi říká ať se do toho nemíchám, ale já nevím.
Měla bych kontaktovat jeho vnuky, nebo je to fakt jen jejich věc? Strejda byl na mě vždycky hodný,
nevím co mám dělat. Díky jestli mi poradí někdo kdo to taky řešil.

Pomozte mu jednou se vám to vrátí.

Myslím, že to stojí minimálne za rozhovor v širšej rodine... ;-)

Souhlas se Selimou.

Jinak je to hrozné. To je tak, když se daruje majetek ještě za života, pán nemá zřejmě ani věcné břemeno. Že se ta jeho dcera nestydí. Když to napíšu hodně blbě - to nemůžou ještě pár let počkat? Dlouho to trvat nebude...

Pokud nějak zasáhneš bez toho, aby ses pokusila zjistit důvody a stanovisko druhý strany, tak si skutečně zaděláváš na prů*er.
Nevím, jaký máte se sestřenkou vztahy... ale abys je nezlikvidovala na furt nějakou neuvážeností. Takže se přidávám k ostatním a říkám promluvte si.

neteř napsal(a):

Ahoj, objevil se mi v rodině takový problém.
Strejdovi je 84. Je celkem soběstačný, obědy mu vozí, nádobí si umyje a celkem zvládne vše kolem domu.
Jenže sestřenice si usmyslela barák prodat a tak chce strejdu "strčit" do domova.
Chudák brečí že tam nechce, ale já nevím co teď. Manžel mi říká ať se do toho nemíchám, ale já nevím.
Měla bych kontaktovat jeho vnuky, nebo je to fakt jen jejich věc? Strejda byl na mě vždycky hodný,
nevím co mám dělat. Díky jestli mi poradí někdo kdo to taky řešil.

neteř: já se také přikláním k tomu si se sestřenicí promluvit, abys alespoň vyslechla stanovisko druhé strany. Obávám se ale, že to je asi jediná věc, kterou pro starého pána můžeš udělat a obávám se také, že Tvůj zásah asi nebude moc platný. Jak správně napsala Judyna: To je tak, když se daruje majetek ještě za života, pán nemá zřejmě ani věcné břemeno.

Bohužel, každý dárce by si již před podpisem darovací smlouvy na svůj dům měl uvědomit tvrdou skutečnost, že tímto právním aktem se vydává naprosto na milost a nemilost novému majiteli domu a pokud ho nový majitel bude chtít z domu po nějaké době vyšoupnout, nepomůže mu ani svěcená voda :grater: Jedná-li se navíc o seniora, který bude v dohledné době potřebovat stálou péči třetí osoby, nepomůže mu ani věcné břemeno s právem užívání nemovitosti, protože tento právní akt sice zaručuje seniorovi právo bydlet, ale pro nového majitele z něj - po právní stránce - již nijak nevyplývá povinnost věcnému břemeni tuto péči poskytovat. To už se pohybujeme pouze v rovině dobrých mravů, nikoliv v rovině právní :/ Z toho vyplývá, že darování své nemovitosti ještě za života by si měl každý dárce pečlivě rozmyslet a pokud jde o mě, takovýto krok nikomu raději nedoporučuji, protože konce mnohých dárců  - a obzvlášť na stáří - bývají velmi hořké :grater:

V tomto konkrétním případě starý pán skutečně nemá žádnou možnost obrany proti nátlaku na odchod do domova důchodců a domovu by se vyhnul jedině tak, že by si ho některý příbuzný byl ochoten nastěhovat na dožití k sobě domů. Jediná slabá útěcha je, že čekací doby na umístění do domovů jsou dnes dlouhé a než se v některém domově uvolní místo, uplyne hodně vody a to i tehdy, jedná-li se o nadstandardní zařízení :/ Takže to není tak, že by si sestřenice usmyslela prodat barák a za tři měsíce by už děda byl v domově důchodců, takovéto představy jsou hodně naivní a dobu přijetí bych neviděla na měsíce, ale spíš na roky.  Moc se omlouvám za to, co teď napíšu, ale bohužel pro seniory bývá stres z takového jednání hodně rizikovým faktorem a mnohdy přispěje k tomu, že se někteří senioři nástupu do domova ani nedožívají :grater:

Třeba strýc zatím svůj dům nedaroval.... Ale stejně by bylo dobré se sejít a probrat to. Může sestřenice prodat dům s břemenem svého otce?

Barča napsal(a):

Třeba strýc zatím svůj dům nedaroval.... Ale stejně by bylo dobré se sejít a probrat to. Může sestřenice prodat dům s břemenem svého otce?

Já si myslím, že daroval, jinak by si těžko jeho dcera mohla dovolit uvažovat o umístění právoplatného vlastníka do domova důchodců a následném prodeji nemovitosti, která jí neříká "pane" :/

A ano, zákon vůbec nebrání prodeji domu s věcným břemenem v podobě stařečka na dožití. Kupec musí přitom počítat s tím, že kupuje nemovitost i s cizím člověkem, kterého je povinen v domě strpět. Skutečnost, že na domě vázne věcné břemeno v podobě doživotního práva bydlení dost podstatně snižuje prodejní hodnotu nemovitosti, takže tím se zřejmě dostáváme k pravému důvodu umístění ještě poměrně soběstačného stařečka do domova důchodců :/

Zrovna dnes jsem četla, že na umístění seniora do domova důchodců se někde čeká až 7 let. A to je hodně seniorů, kteří bydlí sami, nemohou ani sejít schody či vykonat osobní hygienu. Je to hrozná situace.
Populace stárne a situace bude čím dál horší. Jsou lidé, o které se nemůže nikdo postarat a i kdyby chtěli, do domova se nedostanou.

Kiara napsal(a):

A ano, zákon vůbec nebrání prodeji domu s věcným břemenem v podobě stařečka na dožití. Kupec musí přitom počítat s tím, že kupuje nemovitost i s cizím člověkem, kterého je povinen v domě strpět. Skutečnost, že na domě vázne věcné břemeno v podobě doživotního práva bydlení dost podstatně snižuje prodejní hodnotu nemovitosti, takže tím se zřejmě dostáváme k pravému důvodu umístění ještě poměrně soběstačného stařečka do domova důchodců :/

Bohuzel :styrka:

Já si myslím, že daroval, jinak by si těžko jeho dcera mohla dovolit uvažovat o umístění právoplatného vlastníka do domova důchodců a následném prodeji nemovitosti, která jí neříká "pane"
Velmi pravděpodobně ano - ale nemusí to bejt vždycky možnost jediná.
Nemluvím o konkrétním případu - ale dovedu si představit například dům, který dítě zdědí po jednom rodiči a nechá v něm druhého bydlet... nebo jiný zůsob nabytí vlastnictví nemovitosti potomkem a nastěhování rodiče, ať už je důvod jakýkoli (od ztráty vlastního bydlení po jeho třeba prodej)...
Mimoto bych si netroufala tak jednoznačně "soudit" - informace o pánově soběstačnosti máme jen z jedné strany... a to, že si umeje nádobí a podělá něco kolem baráku ještě nemusí znamenat, že např. taky bere řádně léky, nenecháva puštěnej plyn a podobně, jak už to tak staří lidé dovedou...
Zrovna tak jako nevíme, proč si "sestřenice usmyslela barák prodat" - klidně může mít důvod, kterej je "silnější" než táta v domově.

Díky za odpovědi.
Je to tak, že dům jí daroval - na úkor ostatních sourozenců - s tím, že se o rodiče musí postarat. Takže ti se dost naštvali a nepomůžou.
Teta letos umřela a sestřenici jaksi najednou jeden důchod od táty nestačí...
Najednou tvrdí, že elektrika a plyn jsou drahé a že musí do domova.
Důchody a sociální příspěvky jí chodí na účet. Ona má na sociálce známé a do domova jí kamarádka pomohla přeskočit pořadník.  (Nechci vypadat, že jí závidím - tak to opravdu není.)
Dokonce strejdovi domů přišel vynadat pán, který tam měl tatínka už na prvním místě.
No hrůza co si strejda musí vytrpět. Já už naznačovala vnukům, jestli by jako něco vymysleli, nejdřív to vypadalo že by pomohli, ale jaksi všichni splácí hypotéky, tak se asi tady pomoci nedočká.
Manžel tvrdí, že když to budu řešit, tak bude jenom v rodině zle. Já jí řekla, že bych to rodičům nikdy neudělala a ať ho nechá dožít v klidu. Řekla mi že do toho nevidím, že nikdo neví jak jí ta péče ubíjí. Jede tam jednou týdně..
A že si chce taky ty peníze za barák užít - chce nové auto a rozděluje komu z dětí co dá. Je to hnus.

Je to tak, že dům jí daroval - na úkor ostatních sourozenců - s tím, že se o rodiče musí postarat. Takže ti se dost naštvali a nepomůžou.
neteři, ostatní sourozenci jsou rozčarováni a zklamáni plným právem a nelze se jim divit, že od celé věci dávají ruce pryč :( Strýc si svým neuváženým počinem pod sebou v rodině podřízl větev tak dokonale, že mu v jeho tíživé situaci nikdo nebude mít chuť podat pomocnou ruku a za daných okolností vidím jeho odchod do domova důchodců jako velmi reálný :jojo:

Tato situace bohužel žádné jiné řešení nemá kromě toho, že by se nad strýcem někdo z rodiny ustrnul a vzal si ho k sobě na dožití. Podle toho, jak jsi ale popsala okolnosti převodu domu a faktické vydědění ostatních sourozenců - neboť ve své podstatě to skutečně JE vydědění - je taková možnost velmi nepravděpodobná. A strašně nerada to říkám, ale vzít si domů seniora na dožití je nesmírná zátěž, nedivím se, že se do toho nechce ani vnukům, obzvlášť mají-li kromě hypotéky doma i partnerky a malé děti :(

Jojo. Smutná záležitost....Vidím to stejně jako Kiara.

Neteři, jediné co můžeš je, že nabídneš rodině, že si strýčka vezmeš domů - pokud to tak cítíš a máš možnost se postarat. Ovšem připrav se na to, že Tě může někdo obvinit z toho, že Ti jde o jeho důchod.... Lidi jsou totiž různí....

Smutná záležitost to určitě je. Zvlášť když se děti starají o rodiče pouze v případě, že ti za to poskytují nemovitosti. :grater:

Je to tak, že dům jí daroval - na úkor ostatních sourozenců - s tím, že se o rodiče musí postarat.
Hm... ale smluvně ošetřeno to pravděpodobně nemá, co?
A pokud by i měl, zřejmě mu bude žinantní se soudit s vlastní dcerou... a taky už je na to starej... :(
Důchody a sociální příspěvky jí chodí na účet.
Má pán vůbec nějaký peníze k dispozici, nebo jsou mu "přidělovány"?
Manžel tvrdí, že když to budu řešit, tak bude jenom v rodině zle.
Říkám to nerada... ale manžel má pravdu. I kdybys to dělala stokrát nezištně, vždycky se najde někdo, kdo ti vpálí, jak se na dědovi napakuješ... nebo kdovíjakej jinej důvod - někudy se to (nikdy nepřiznaný) špatný svědomí vyvalit musí... tak holt budeš za mrchu ty. Jak prosté...

Zvlášť když se děti starají o rodiče pouze v případě, že ti za to poskytují nemovitosti.
Mýlíš se... ani darovaná nemovitost nezaručí péči obdarovaného, jak vidět zde.

neteř napsal(a):

Díky za odpovědi.
Je to tak, že dům jí daroval - na úkor ostatních sourozenců - s tím, že se o rodiče musí postarat. Takže ti se dost naštvali a nepomůžou.
Teta letos umřela a sestřenici jaksi najednou jeden důchod od táty nestačí...
Najednou tvrdí, že elektrika a plyn jsou drahé a že musí do domova.
Důchody a sociální příspěvky jí chodí na účet. Ona má na sociálce známé a do domova jí kamarádka pomohla přeskočit pořadník.  (Nechci vypadat, že jí závidím - tak to opravdu není.)
Dokonce strejdovi domů přišel vynadat pán, který tam měl tatínka už na prvním místě.
No hrůza co si strejda musí vytrpět. Já už naznačovala vnukům, jestli by jako něco vymysleli, nejdřív to vypadalo že by pomohli, ale jaksi všichni splácí hypotéky, tak se asi tady pomoci nedočká.
Manžel tvrdí, že když to budu řešit, tak bude jenom v rodině zle. Já jí řekla, že bych to rodičům nikdy neudělala a ať ho nechá dožít v klidu. Řekla mi že do toho nevidím, že nikdo neví jak jí ta péče ubíjí. Jede tam jednou týdně..
A že si chce taky ty peníze za barák užít - chce nové auto a rozděluje komu z dětí co dá. Je to hnus.

No, tak to je bohužiaľ jeho chyba... za ktorú musí zaplatiť. Tetička mala šťastie, že vedela včas umrieť (cynicky povedané, ale asi pravda). Zrejme má otec a dcéra úplne iné predstavy o tom, čo znamená "postarať sa". :dumbom:

helena napsal(a):

Zvlášť když se děti starají o rodiče pouze v případě, že ti za to poskytují nemovitosti.
Mýlíš se... ani darovaná nemovitost nezaručí péči obdarovaného, jak vidět zde.

To jistě, já ale reagovala hlavně na "takže ti se dost naštvali a nepomůžou" a Kiařino "ostatní sourozenci jsou rozčarováni a zklamáni plným právem"
Na pochopení tohohle nějak nemám potřebné mozkové závity. :(  Jako by rodiče byli povinni (podarovat, přepsat, rozdělit), a až potom se dětičky možná uráčí věnovat stařečkům taky nějakou tu pomoc. Samozřejmě zcela nezištnou. :usch:

modrovous napsal(a):

Smutná záležitost to určitě je. Zvlášť když se děti starají o rodiče pouze v případě, že ti za to poskytují nemovitosti. :grater:

Ja to nevidím až takto striktne... ale skôr by za tým mohla byť žiarlivosť a celoživotná revnivosť - ak bola jedna dcéra uprednostňovaná celý život, tak sa zas až tak nečudujem. Pravda, láska (rodiča) sa nedá nijakovsky vynútiť - ale platí to aj pre lásku detí k rodičom a starostlivosť o ne. Ktovie, kde je pravda v tomto prípade...

Selima napsal(a):

Pravda, láska (rodiča) sa nedá nijakovsky vynútiť - ale platí to aj pre lásku detí k rodičom a starostlivosť o ne. Ktovie, kde je pravda v tomto prípade...

O tom žádná. Jen mi připadá hodně ubohé, podmiňovat pomoc rodičům darováním majetku. Ale to se netýká jenom tohohle konkrétního vlákna, myslela jsem to obecně. Jinak jak píšeš - kdoví... :/

modrovous napsal(a):

Selima napsal(a):

Pravda, láska (rodiča) sa nedá nijakovsky vynútiť - ale platí to aj pre lásku detí k rodičom a starostlivosť o ne. Ktovie, kde je pravda v tomto prípade...

O tom žádná. Jen mi připadá hodně ubohé, podmiňovat pomoc rodičům darováním majetku. Ale to se netýká jenom tohohle konkrétního vlákna, myslela jsem to obecně. Jinak jak píšeš - kdoví... :/

Ano. mám stejný pohled .
Ale v tomto konkrétním případě - pokud už k darování majetku došlo a obdarováno bylo pouze jedno z dětí a to za podmínky pomoci rodičům ve stáří, pak je přístup těch opomenutých aspoň trošku pochopitelný.
Taky je důležité, zda šlo o domluvu a všechny děti s tím takto souhlasily, nebo ty ostatní děti prostě a jednoduše šly ze hry. To by bylo ještě horší.

"Jen mi připadá hodně ubohé, podmiňovat pomoc rodičům darováním majetku".

Jo, to je smutné, zvlášť takhle řečeno .......ale stejně si myslím, že za nastavení vztahů v rodině jsou zodpovědní v převážné míře rodiče - tím, jak do svých dětí vloží nezaujatost, nepředpojatost, férovost a největší váhu má, jak známo,  vlastní příklad těch rodičů.
Je otázkou, jak dalece je každý z nás zodpovědný za své činy, zda je má nést, nebo jestli lze různé věci omluvit stářím a sníženými rozpoznávacími schopnostmi. Ale říká se, že ve stáří se jen umocňují a jsou více patrné vlastnosti, které tam vždycky byly.
Snažím se aplikovat to pro lepší pochopení sama na sebe a nemůžu se ubránit přesvědčení, že pokud zvýhodním jedno dítě, ublížím těm druhým, protože je to určitý signál, jestli chci nebo ne.
My jsme se tedy taky postarali o tchýňku až do jejího náročného konce, přestože taky takhle obdarovala jiné své dítě. Ale nebyl to "blesk z čistého nebe", to obdarované dítě bylo jaksi preferované vždycky.
Ale zásadní chybou je rozdat si střechu nad hlavou, na to je čas až po smrti.

neteř napsal(a):

Díky za odpovědi.
Je to tak, že dům jí daroval - na úkor ostatních sourozenců - s tím, že se o rodiče musí postarat. Takže ti se dost naštvali a nepomůžou.
Teta letos umřela a sestřenici jaksi najednou jeden důchod od táty nestačí...
Najednou tvrdí, že elektrika a plyn jsou drahé a že musí do domova.
Důchody a sociální příspěvky jí chodí na účet. Ona má na sociálce známé a do domova jí kamarádka pomohla přeskočit pořadník.  (Nechci vypadat, že jí závidím - tak to opravdu není.)
Dokonce strejdovi domů přišel vynadat pán, který tam měl tatínka už na prvním místě.
No hrůza co si strejda musí vytrpět. Já už naznačovala vnukům, jestli by jako něco vymysleli, nejdřív to vypadalo že by pomohli, ale jaksi všichni splácí hypotéky, tak se asi tady pomoci nedočká.
Manžel tvrdí, že když to budu řešit, tak bude jenom v rodině zle. Já jí řekla, že bych to rodičům nikdy neudělala a ať ho nechá dožít v klidu. Řekla mi že do toho nevidím, že nikdo neví jak jí ta péče ubíjí. Jede tam jednou týdně..
A že si chce taky ty peníze za barák užít - chce nové auto a rozděluje komu z dětí co dá. Je to hnus.

jaké sociální příspěvky máš na mysli? podle toho jak píšeš, že je strýc soběstačný, nenapadá mě co by jiného (snad jenom příspěvek na bydlení a to v případě, že má nízký důchod) by mohl ještě pobírat.

Chudák starý pán si to zařídil špatně. Co kdyby se pokusil domoci se vrácení daru? Přece je něco takového, že pokud se obdarovaný chová k dárci špatně....on by mohl argumentovat, že za ním dcera nejezdí a že ho chce z domova vystěhovat...a potřebuje neteř skutečně vycházet se svými příbuznými za tu cenu, že se nezastane člověka, který to potřebuje? Takovou sestřenici bych asi přestala považovat za svou příbuznou. Pokud mu chce pomoci, ať jí pán ukáže znění darovací smlouvy a ať mu pomůže najít právníka. Jestli dceři chodí důchod na účet, pak otci omezuje svobodné nakládání s jeho penězi. Šla bych i proti všem, ale tomu strejdovi bych se snažila pomoct. Je fakt, že ji za to sestřenice bude nenávidět a její sourozenci osočovat, že pomáhá strejdovi, asi aby barák shrábla pro sebe, tomu se nevyhne. Každý soudný člověk uzná, že vystěhovat toho pána z domu a odložit ho kamkoli, je sviňárna. Ony jí to jednou její děti vrátí i s úroky, o to se nebojím. Pro dědu už ale bude pozdě. Za sebe říkám - pomohla bych a šla bych do toho hlava nehlava. Lidi by si takhle ubližovat neměli.

kalupinko, soudní řízení ohledně navrácení daru je bohužel běh na dlouhou trať. V první řadě to vyžaduje ochotu a odhodlání starého pána takové soudní řízení vůbec vyvolat, což je zásadní kámen úrazu. Uvědom si, že jde o seniora, kterému je 84 roků, který pravděpodobně nikdy neměl se soudy a právníky co do činění a teď by měl zažalovat vlastní dceru se vším všudy, co to obnáší :( Soudní řízení jakéhokoliv druhu je nesmírná psychická zátěž i pro poměrně mladého člověka, natož pro téměř bezbranného dědu, který už má nárok na svůj klid :grater:

Druhá věc je, že při takovém kroku by měl mít starý pán zázemí a podporu v podobě příbuzných nebo známých, kteří by si ho byli ochotni na dobu, než proběhne soudní řízení nastěhovat k sobě. Ve chvíli, kdy by jeho dcera dostala soudní obsílku by totiž logicky začala vyvíjet na chudáka starého pána neuvěřitelný psychologický nátlak, aby žalobu o navrácení nemovitosti zase stáhl. A když už je teď schopna zajít tak daleko, že navzdory darovanému domu uvažuje o umístění otce do domova důchodců, kdo ví, čeho by byla proti otci schopna v momentě, kdy obdrží soudní obsílku :grater: V momentě, kdy bych rozjela soudní řízení bych starého pána rozhodně v předmětném domě nenechala bydlet samotného, ale zajistila bych mu alespoň přechodné ubytování mimo dům. Což jsou dva další kameny úrazu - jednak najít pro starého pána útočiště a druhak starého pána přesvědčit, aby opustil svůj nynější domov a přestěhoval se.

Já Ti nevím, kalupinko. Určitě to myslíš dobře, ale nedomyslela jsi, že se jedná o seniora a to, co by poměrně mladší člověk zvládl, to je pro seniora téměř neřešitelný problém, navíc vyžadující zapojení širšího spektra příbuzných :/ Bohužel neteř napsala, že všichni přímí příbuzní jejího strýce dávají od celé záležitosti ruce pryč a ona je jediná, kdo projevuje nějaký zájem. Bohužel ji od nějakých významnějších kroků zrazuje i její manžel, takže si myslím, že celá záležitost asi nedospěje ke šťastnému konci :(

Já jsem moc dobře četla, kolik pánovi je. Proto pomoc potřebuje. Mladší rodič, než v podstatě přestárlý senior by si s tím snad dovedl trochu víc poradit. Tenhle prostě tu pomoc potřebuje. Že to je zdlouhavé jako všechno, co prochází soudním řízením, mi je jasné. Kdyby dcera tohle provedla pětašedesátníkovi, uměl by se nejspíš trochu bránit, má ještě sílu. Tenhle pán, pokud mu prodá střechu nad hlavou, má dny sečteny. A to bude argument pro dceru - já to říkala, ten už nebyl schopný žít sám!

kalupinka napsal(a):

Já jsem moc dobře četla, kolik pánovi je. Proto pomoc potřebuje. Mladší rodič, než v podstatě přestárlý senior by si s tím snad dovedl trochu víc poradit. Tenhle prostě tu pomoc potřebuje. Že to je zdlouhavé jako všechno, co prochází soudním řízením, mi je jasné. Kdyby dcera tohle provedla pětašedesátníkovi, uměl by se nejspíš trochu bránit, má ještě sílu. Tenhle pán, pokud mu prodá střechu nad hlavou, má dny sečteny. A to bude argument pro dceru - já to říkala, ten už nebyl schopný žít sám!

zkus se zamyslet dále... senior se domůže vrácení daru, ... léta přibývají a on stále víc a více bude potřebovat péči a pomoc druhých... co teď. bydlí ve svém domku, ale nezvládá péči o sebe, o domek, o zahradu.  takže dny má sečteny taky.

aprill napsal(a):

kalupinka napsal(a):

Já jsem moc dobře četla, kolik pánovi je. Proto pomoc potřebuje. Mladší rodič, než v podstatě přestárlý senior by si s tím snad dovedl trochu víc poradit. Tenhle prostě tu pomoc potřebuje. Že to je zdlouhavé jako všechno, co prochází soudním řízením, mi je jasné. Kdyby dcera tohle provedla pětašedesátníkovi, uměl by se nejspíš trochu bránit, má ještě sílu. Tenhle pán, pokud mu prodá střechu nad hlavou, má dny sečteny. A to bude argument pro dceru - já to říkala, ten už nebyl schopný žít sám!

zkus se zamyslet dále... senior se domůže vrácení daru, ... léta přibývají a on stále víc a více bude potřebovat péči a pomoc druhých... co teď. bydlí ve svém domku, ale nezvládá péči o sebe, o domek, o zahradu.  takže dny má sečteny taky.

Bohužel, s věkem síly ubývají ... a i při nejlepší vůli se takový senior může stát ze dne na den absolutně závislý na péči druhé osoby tak, že už v domě nebude moci fungovat ani s pečovatelkou a bude potřebovat nepřetržitou odbornou péči, kterou mu laik i při sebelepší vůli nebude schopen poskytovat ...

Ad Aprill - ano. je to tak. Opravdu těžká situace. A zajímalo by mě, jak to skončilo, snad dá zakladatelka vlákna vědět.

Dějí se různé věci. Tuhle jsem slyšela o případu z mého okolí - je to až neuvěřitelné, ale rodiče se dali svou dcerou přemluvit k prodeji domku na vesnici - dcera chtěla peníze. Rodiče si nastěhovala domů do dvoupokojového bytu, kde žije s manželem a dvěma dětmi. Staří rodiče spí na chodbě ve spacácích a přes den bloumají po městě, kde nikoho neznají a jsou nešťastní. Já nevím, jestli je toto vůbec možné...Na co ty peníze potřebovala...

Hrozný...  :(

Já takových smutných příběhů znám víc ... bohužel ... proto tvrdím, že za svého života by neměl nikdo na nikoho - ani na vlastní děti - přepisovat vlastní střechu nad hlavou, obzvlášť senior, který poté nemá kam jít a je po převodu nemovitosti de-facto vydán na milost a nemilost novému vlastníkovi :/

A já jen podotýkám, že žádný slušný člověk nemá co mámit ze starého rodiče jeho majetek ještě za jeho života a pokud dospělé dítě tak nutně potřebuje peníze nebo bydlení, má si je opatřit vlastní prací a vlastním přičiněním :jojo:

Už jenom to, že někdo z potomků potřebuje nutně mít na sebe převeden majetek svého rodiče, zní hrozně. Určitě to nepotřebuje proto, aby bylo vše při starém. Aby ten starý táta nebo stará máma měli svůj domov dál, jak jsou zvyklí. Tam něco posmrádá, co si budeme povídat. Vždyť by to ty děti stejně tak jako tak zdědily! Já bych se přimlouvala, abychom měli všichni v sobě zakodováno, že dědí děti rovným dílem a taky se rovným dílem na péči podílejí.  Takový nějaký morální kodex potomků, nepsaný zákon, poněvadž ty psané se dají vyložit různě a dají se i obcházet. Každý chytračí, jak převézt ty nejbližší lidi. Hnus, vážně. Snad je lepší nic nemít.

Z mého okolí něco podobného, opatrovnictví postižené osoby v chráněném bytě, a nenápadné plundrování jejího invalidního důchodu. Tady se ubere, tady se uzme, mezitím se půjčí u dalších příbuzných, samozřejmě nenávratně, pak u banky, následuje samozřejmě rapidní nárůst úroků, neschopnost splácet, hrozné. Jedna chyba vrší druhou, dluhy, kam se člověk podívá, a chlast na denním pořádku, co do takového života, který ještě ani není ve středním věku, a má potomky, kteří ho ještě budou určitě potřebovat.

Nojo, no... prů*er je v tom, že dost rodičů má dojem, že svejm dětem musí pomáhat, protože... důvodů se dá najít hafo.
A druhej prů*er je, že ty haranty hamba nefackuje a berou... co by nebrali, že, když se nabízí? Oni si přece o nic neřeknou... oni třeba jen nebudou mít čas přijet s vnoučatama... odvézt mámu na hrob nebo tátu k doktorovi... to přece ti rodiče musejí pochopit...
Jo a barák? No tati, sám to nezvládneš, chápej... a my musíme do práce... vždyť je to pro tvý dobro...

A kdyby mi náhodou někdo chtěl vpálit, že sama říkám něco jinýho... ano, když budu bezmocná a nemožná, nechci, aby mi pr*el utíralo moje dítě... ale to je MOJE rozhodnutí, ne jejich.

kalupinka napsal(a):

Už jenom to, že někdo z potomků potřebuje nutně mít na sebe převeden majetek svého rodiče, zní hrozně. Určitě to nepotřebuje proto, aby bylo vše při starém. Aby ten starý táta nebo stará máma měli svůj domov dál, jak jsou zvyklí. Tam něco posmrádá, co si budeme povídat. Vždyť by to ty děti stejně tak jako tak zdědily! Já bych se přimlouvala, abychom měli všichni v sobě zakodováno, že dědí děti rovným dílem a taky se rovným dílem na péči podílejí. Takový nějaký morální kodex potomků, nepsaný zákon, poněvadž ty psané se dají vyložit různě a dají se i obcházet. Každý chytračí, jak převézt ty nejbližší lidi. Hnus, vážně. Snad je lepší nic nemít.

kalupinko, tohle zase tak úplně nelze. Nelze takhle paušalizovat, jak se "přimlouváš" ty. Představ si, že některé dítě bydlí v domě s rodičem, případně ve stejné ulici či vesnici, a další dítě bydlí v jiném státě. Jak by ses rovným dílem na péči podílela, kdybys bydlela v jiném státě, než tvůj rodič, chodila do práce...? To mě teda zajímá.
Můj názor je, že každý pomáhá, jak mu to situace dovolí. A každý pak dědí tak, jak se dědicové mezi sebou domluví. Co když někdo nechce dědit vůbec? Proč by ho tvé "zakódováno" k tomu mělo nutit, když nechce? :co:
Jo, a nemyslím si, že chytračí KAŽDÝ, jak píšeš ty. To by znamenalo, že chytračíš i ty? Ty jsi taky KAŽDÝ přece.

Dům může rodič vyřešit také tak, že ho daruje dítěti, které s ním bydlí a za darování se o něj ve stáří postará. A v katastru je věcné břemeno. Pokud jsou mezi rodiči a tímto dítětem dobré vztahy, tak proč by to tak nemohlo být, když se tak vzájemně domluví a chtějí to? Proč by jim to měl někdo zakazovat?

V podstatě jsem chtěla napsat to, co Eva. Péče rovným dílem v praxi nebývá možná. Je to opravdu na domluvě - jak péče, tak případný podíl. Oni i staroušci v tom někdy udělají pořádnou paseku, když se třeba stará jedno dítě, ostatní dávají ruce pryč, ale pak se dědí rovným dílem, jelikož rodiče neprojeví svou vůli, aby si tzv. nedělali zlou krev. Je pak na potomcích, aby byli k sobě navzájem spravedliví. Což oni by třeba i byli, ale jejich partneři, ti dokáží udělat pěknou ostudu, když na to příjde.

Eva. napsal(a):

Dům může rodič vyřešit také tak, že ho daruje dítěti, které s ním bydlí a za darování se o něj ve stáří postará. A v katastru je věcné břemeno. Pokud jsou mezi rodiči a tímto dítětem dobré vztahy, tak proč by to tak nemohlo být, když se tak vzájemně domluví a chtějí to? Proč by jim to měl někdo zakazovat?

Môže to tak byť, ale prúser sa začína, keď majú rodič a dieťa rozličné predstavy o tom, čo to znamená "postarať sa".... ;) Ja by som v ideálnom prípade videla nejaké právnika/právnikov na mestskom úrade alebo u každého notára, čo by sa postaral i(ideálne bezplatne, resp. zaplatení štátom) aspoň o dobrú zmluvu. Dobrú pre oboch, podotýkam.

Selima napsal(a):

Môže to tak byť, ale prúser sa začína, keď majú rodič a dieťa rozličné predstavy o tom, čo to znamená "postarať sa".... ;) Ja by som v ideálnom prípade videla nejaké právnika/právnikov na mestskom úrade alebo u každého notára, čo by sa postaral i(ideálne bezplatne, resp. zaplatení štátom) aspoň o dobrú zmluvu. Dobrú pre oboch, podotýkam.

To je asi nejlepší řešení.

Selima napsal(a):

Ja by som v ideálnom prípade videla nejaké právnika/právnikov na mestskom úrade alebo u každého notára, čo by sa postaral i(ideálne bezplatne, resp. zaplatení štátom) aspoň o dobrú zmluvu. Dobrú pre oboch, podotýkam.

Rejpnu si... ale jestliže se na dítě/děti převádí například nemovitost, tak snad už ani jednu stranu nezruinuje částka za sepsání smlouvy... to je jedno- nanejvejš dvojstránkovej dokument... a v odůvodněnejch případech se bezplatná právní pomoc vždycky najde.

Jasně, že chytračím, Evo, to víš že jo. Teď zrovna  tady plánuji oloupit babičku v přízemí, mám zálusk na její jezdící tašku, určitě ji budu taky ve stáří potřebovat. Už mám rukavice a kuklu, teď ještě, abych si vyčíhla, kdy pojede do marketu!

Když jsem řekla rovným dílem, pak jsem to tak samozřejmě myslela. Ovšem dle svých možností. Ten, co bydlí daleko, může starouškovi poslat peníze na přilepšenou, ten, co má auto, jej zavézt, kam potřebuje a ten, co bydlí blízko a nemá ani prachy nazbyt, ani to auto, může přijít uklidit, uvařit, popovídat.

To vás nenapadlo, že sourozenci přece nemusejí mít stejné podmínky? Ale tu mámu, toho tátu, mají společné. Mělo by je to spojovat. Samozřejmě, když rodič upřednostňuje jednoho sourozence, podřezává si sám větev. Jednou, ale to bude pozdě, pochopí, že to nejvíc protěžované dítě mu nebude umět vrátit, co do něj vložil. To už je další věc.

Proto je nemoudré, dát světu najevo, že jedno dítě dostane vše a druhé nic. Jakmile se majetek převede, řekne si obdarované dítě, mám vše a ani jsem pro to nemusel nic udělat a druhé opominuté, fajn, jak chcete, rozhodli jste to sami, tak si to  taky pěkně dohodněte všechno ostatní. Ovšem beze mě.

Myslím, že jsou to právě ti rodiče, co mezi děti vrazí klín. Tím, že k nim rozdílně přistupují. Než jim to dojde, bývá asi většinou pozdě.

Za pána bych se bila, kdybych nebyla jeho dítětem. Jako  neteř bych mu pomohla, vědoma si toho, že za to nic mít nebudu. proto by to od ní bylo ušlechtilé. Ti sourozenci, pokud se do toho vloží, budou vypadat jako hyeny: teď je poslední šance něco urvat! Do boje!

Ne každý je nezištný. Já jsem tak nezištná, až jsem blbá, proto takové názory. Pochybuji, že se změním, ani to nemám v plánu. Nesnesu, když se ubližuje někomu, kdo ne nedovede bránit. Tohle je ten případ. Samozřejmě...pokud se pán jakkoli právně ohradí, ztratí dceru. její sourozence už asi svým darem ztratil. Fakt těžká situace. Nakonec i když si barák uhájí, může v něm být jako kůl v plotě a v tom domově důchodců skončí stejně....

Naše generace ovšem má jiné vyhlídky...bude chodit do práce, až tam padne. My se péči našich dětí vyhneme, poněvadž my je jí patrně nedožijeme. Než budeme potřební, budeme pod drnem.