Ahoj :hjarta:,

moc mě trápí jedna věc. Syn se od malička stranil dětí a byl citlivější, ale teď je to peklo. Bojí se psů, lidí, hluku, dětí, všeho. Nikde nevydrží, hned mě tahá pryč a vyvádí. Snažím se ho vodit mezi děti, na veřejnost, do kroužků, ale vše marné a je to čím dál tím víc horší. Budou mu tři roky, takže je přijatý od září do školky a já to nějak nedávám. Představa, že ho za dva měsíce "strčím za dveře" v mateřské školce mě budí ze spaní už teď v červnu.  Byla jsem s ním na otevíracím dni školky a hystericky nechtěl jít dál do budovy, nepomáhalo nic, musela jsem s ním odejít. Tento týden jsme tam šli schválně pro synovce a visel mi kolem krku, že maminko chci domů. Byl den bezpečnosti u nás, pro malé kluky ráj (policejní motorky, auta, hasiči půjčovali dětem helmy, mohli si sednout do aut....). Byli jsme tam dvě minuty, protože maminko domů, brek a hysterie. A takhle bych mohla pokračovat....

Nemá někdo podobnou zkušenost? Jsem z toho špatná. Na jednu stranu uvažuju, že ho odhlásím a bude po babičkách, na druhou si říkám, že se třeba otrká :(

Začít přemýšlet o potížích nesocializovanýho dítěte dva měsíce před nástupem do školky... no.
Vy jste se nebyli nikde zeptat, co s tím? Zvlášť když to jde spíš k horšímu?

Osobně bych asi začala návštěvou pediatra. Strčení děcka k babičce asi nic nevyřeší, stejně jako shánění zkušeností na netu. :/

Určit se poradit s lékařem a nenechat se odbýt.

sestry syn byl podobný. všichni říkali že je to mamánek, nechtěl za nikým jenom s maminkou a nebo se mnou a mojí starši dcerou. rodina jeho otce ho úplně ničila, odbíjeli ten problém že ho moje sestra rzmazluje. Někdy se k němu chovali fakt strašně prostě na něho šli tvrdě no a pak jednou sestra se naštvala a zašla s ním k jeho dětskému doktorovi a ten ji poslal za specialistou. synovec je autista, dostalo se mu i mojí sestře asistenta který fakt věděl o co jde a sestra opustila toho blbca se kterým toho kluka má a kluk se spravuje.
neříkám že je to váš případ ale rozhodně zajděte k doktorovi a přesně jak píše Judyna nenechat se odbýt!!!

No, mě přávě nějaká forma autismu taky napadla....

Jako první mě napadl autismus. Jako druhé - pozor na přenos, píšeš, že z toho nespíš, máš z toho děsy .... přenášíš to nevědomky na dítě.

Jsem divná, když mě zaráží, že s nestandardním chování dítěte se nic nedělá?

Heleno nejsi, toto se už opravdu mělo začít řešit dříve, nicméně na druhou stranu radši teď než nikdy. Některé děti jsou sice bojácnější, vstup do školky je těžší, ale to co popisuje tazatelka je už docela nestandartní. Taky bych to začala okamžitě řešit přes pediatra k dalším odborníkům. Řešení "odložit k babičce" je opravdu špatně, protože toto je sice JEN školka, ale příjde škola, a co pak?

Buď se domluvit s pediatrem, nebo bych si zavolala přímo do SPC pro děti s PAS (porucha autistického spektra), třeba v Brně na Štolcově ul. - záleží, odkud jste. Jsou tam obvykle velmi vstřícní a doporučí další postup.
Tohle vyšetření se dělá většinou až u dětí tříletých, kdy se porucha už obvykle projevuje docela výrazně, takže zmeškáno nemáte, ale je potřeba, aby dítě nastupovalo do MŠ už diagnostikované a s přiznanými podpůrnými opatřeními, jinak to bude peklo pro všechny.
A konejte co nejdřív, někde mají hodně dlouhé objednací doby.

Určitě co nejdřív k dětskýmu lékaři a pak k psychologovi, který se věnuje i (nebo jenom) dětem. Uvidíš, že to pomůže jemu i tobě.  :)